Stručná kronika Libňatova

Sepsáno pro všechny, kteří by se rádi dozvěděli něco více o této obci

(7j3)

15. století Období Událost

1421 Slezská knížata drancovala, podpalovala a zabíjela v okolí Úpice. 1425 Okolí Libňatova vydrancováno knížaty míšeňskými a slezskými.

1448 Václav z Chlumu zapsal své manželce Kateřině věno na Hořičkách a

Libňatově. 9. července

1464 Jiřík z Chlumu seděním na Litoboři prodal 6 prutů svobodných Pavlovi v

Libňatově.

1479 Kateřinino věno na Hořičkách a Libňatově získal Jiří z Chlumu a

Litoboře.

1464

List svobodnický pro libňatovského rychtáře od Jiříka z Chlumu seděním na Litoboři

„Ja Jiřík z Chlumu sediením na Litoboři vyznávám tímto listem předevšemi, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, zie jsem prodal svú dobrú vuolí Pavlovi v Libnietovie a jeho potomným budúcím šest prutuov svobodných, a z šesti prutuov má platili dvanácte grošuov na svatého Jiřie, dvanácte grošuov na svatého Havla; a to budúcnie má platiti on neb jeho potomní budúcí mnie aneb mým budúcím; a také rychtu témuž Pavlovi v Libnietovie a tiech šest prutuov svobodných a což platného má k tomu, jakož svrchu psáno stojí, jemu, dietem i budúcím jeho prodal jsem, také krčmu svobodnú, pekaře, kováře, ševce, chce-li aby miel, a třetí peniez vin přisázených a odevšeho dobytka jak velkého i malého z každého dva háleře, kteryžby z škod súsédských zajímán byl do rychtářova dvora; také kdyby Pán súd položil, tehdy Pavel neb jeho potomci mají obied udielati, item ktož s ním přijdú neb přijedú, a to jednú v roce; také kdyžby pan Jiřík neb jeho potomci budúcí z zemie jeti miel neb v Králové Milosti službu, tehdy rychtář Pavel neb jeho potomci mají jemu dáti dvě pleci dobře. Toho všeho, což v tomto listu zapsáno stojí, na potvrzenie já svrchupsaný Jiřík pečet mú vlastní přiviesil jsem k tomuto listu, a pro lepší stvrzenie sviedomie prosil jsem urozených a statečných rytieřuov pana Jana z Chlumu a z Ratibořic, sediením na Svatém Poli, pana Matieje z Lípy a ze Svietie, aby své pečeti na sviedomie podle mé přiviesili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán letha od Narozenie Syna Božieho Tisicieho čtyřstého šedesátého čtvrtého v pondieli před svatú Pannú Margarethu. (9. Juli 1464.)1“

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001

Počet obyvatel 799 820 768 730 701 594 639 490 456 423 390 375 364

Vývoj počtu obyvatelstva Libňatova

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001

Počet domů 141 146 142 143 143 143 164 181 150 141 122 172 174

1 Josef Myslimír Ludvík, Památky hradu, města a panství Náchoda i vlastníkův jeho, Díl 1., Hradec Králové 1857.

Vývoj počtu domů v Libňatově2

1479

První zmínka o Libňatově

Obec byla založena nejspíše ve 13. století, kdy byly pohraniční hvozdy postupně mýceny a osazovány. Jméno Libňatov nebo také Libnětov odvozuje se od osobního jména Libňata. Původní název byl Ljubnatóv, čili po přeměně Libňatův (statek). Roku 1464 prodal Jiřík z Chlumu, seděním na tvrzi v Litoboři, Pavlovi v Libnětově šest prutů rolí svobodných s rychtou a krčmou. Byl to rozsáhlý statek svobodnický, čp. 47, který měl ještě roku 1848 112 korců pozemkové výměry, včetně 6 korců lesa a 4 korce luk. Později obec náležela k panství ryzmburskému i s Výrovem, vsí pustou a zašlou, jež se prostírala v místech lesa "Vejroviny". Při prodeji rýzmburského zboží roku 1534 připadl Libňatov k panství náchodskému. Od roku 1849 je až do dnes samostatnou obcí.

Období Jméno

1826-1846 František Řezníček z čp. 23

1846-1849 Antonín Vít

1849-1856 Jan Vlček

1856-1858 Jan Vít

1858-1861 Jan Seidl

1861-1867 Štěpán Záruba z čp. 40

1867-1870 Václav Syrovátka z čp. 1

1870-1883 Jan Celba z čp. 28

1883-1889 Antonín Hepnar z čp. 67

1889-1902 Jan Teichman z čp. 70

1902-1909 Josef Kábrt z čp. 23

1909-1913 Jan Celba z čp. 38

1913-1919 Josef Seidl z čp. 118

1919-1923 Čeněk Vít z čp. 7

1923-1943 Jan Celba z čp. 38

1943-1945 Adolf Dytrych z čp. 131

1945 Josef Jindra z čp. 78

1945-1946 Augustin Řezníček

1946-1949 Josef Řezníček

1949 Jaroslav Šnajdr (zastupující)

2 Kolektiv pod vedením Ing. Jiřiny Růžkové, CSc. a Ing. Josefa Škrabala, Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, Praha 2006.

1949-1954 Josef Řezníček

1954-1958 Ladislav Nývlt

1958-1964 Miroslav Šedivka (1958-1959

zastupující)

Od 1964 Jaroslav Teichman z čp. 182

Rychtáři a starostové obce v letech 1826-1980

16. století Období Událost

1540 Jan Mleziva z Libňatova byl lapen pro nedovolený lov ryb v Úpě. 1545 Vlastníkem Libňatova se stal Zikmund ze Smiřic.

1527

Zástava rýzmburského panství

Zpustlá tvrz litobořská byla s Hořičkami, Křižanovem, Chlístovem, Libňatovem a dalšími majetky zastavena Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu a Janu Krušinovi z Lichtemburka, neboť majitel panství Petr Adršpach z Dubé a na Náchodě (psán též jako Abršpach či Atrzpach3) nebyl dobrým hospodářem a svoje dluhy řešil postupným odprodáváním svého majetku.

1540

Mučení za rybářské pytláctví

„Vyznání Jana Mlezivy z Libňatova. L. 1540 v pondělí před matkú boží sněžnú znamenává se vyznání Jana Mlezivy z Libňatova, co se vyznal na trápení svém v městě Náchodě. Vyznal, že jest chodíval od dvanácti let do řek na panství skalickém a tam pstruhy kradával s Benešem z Oupice, ten jest sak svuoj měl a ty pstruhy prodával do Jaroměře i jinde, kdež mohl. Ale o tom lidé nevěděli, by kradené byly. A Jan Čuba z Havlovic s ním tam chodíval, ten s ním byl asi čtyrykráte. Vaněk Koczúrek, Čubuov syn, jest podruží u Černého na Vejrově, ten s ním také byl čtyrykrát na těch rybách. Též vyznal na Beneše Hlavničku, že s ním šel do těch hor na ryby a tu že sú také ryby lapali. (Viz Hraše, Dějiny Náchoda str. 437).4“

3 Archiv český čili Staré písemné památky české a moravské sebrané z archivů domácích i cizích, Praha 1918. 4 Vilém Schreiber, Paměti města Úpice od počátku do roku 1700, rukopis.

1545

Zikmund ze Smiřic získává okolí obce

„Jan z Pernštejna prodává zámek a město Náchod, městečka Hronov, Machov a Skalici, Staré Město a okolní vesnice Zikmundovi ze Smiřic - item Wismburk hrad pustý, Oupice a Kostelec městečka, domy, krčmy a dvory kmecí s platem, Radčí, Brusnice, Kej, Havlovice, Popluží, Hortyni (čti Hertyni, Rtyni), Bohdašín, Lhotu, Libňatov, Maršov, Studenec, Rubinovice, Bohuslavice, Suchovršice, Svatoňovice, Batňovice, Slatinu, Kostelec a Přibyslav, - to vše, což jest tu někdy Vojtěch z Pernštejna od Hynka Špetle z Janovic - sam měl držel - - 1545, 29. ledna. (Desky Karlštejnské VI. B. XVIII. v arch. zem. král. Českého) Archiv Český, roč. 20. (1902).5“

1555

Děsivý způsob exekuce

„… Ale někdy nespokojili se páni ortelní ani děsnými mukami a odpravením, nýbrž usmrcovali provinilce zvolna, v trápení, t. j. dali jej katu za živa „čtvrtiti“. Taková hrozná pokuta vykonána v pátek před sv. Tomášem r. 1555 na Janovi z Libňatova, synu Holubovu, který byv trápen katem, vyznal, že Zuzanu Bělinovou z Havlovic s mostu úpského u Jaroměře strčil do vody »a když chtěla z vody se dobyti, že ji šavlí pškal a sekal a tak až ji zamordoval.«6“

1569

Poprava zahrabáním zaživa

„Ludmily dcery Kyčovy z Slatiny vyznání. L. 1569 v sobotu před sv. Linhartem, Lidmila dcera Kyčova z Slatiny jsouce právem tázána vyznala i na tom souce zahrabána umřela: Lehala sem s Lukšem Suchanovym z Pěkova, bratrancem svým a s ním sem obtěžkala. K tomu se též znám, že sem dítě měla a je sem zakopala u Šoustala v Libňatově pod prahem v marštali. Žádnému sem o tom nepověděla ani o tom žádný nevěděl. Pila sem modrej zvonček, jináče není. (Viz též Hraše, Dějiny Náchoda I. str. 325).“

17. století

5 Vilém Schreiber, Paměti města Úpice od počátku do roku 1700, rukopis. 6 J. K. Hraše, Dějiny Náchoda. Díl první. Od nejstarších dob až do bitvy na Bílé hoře, Náchod 1895.

Období Událost

1624 Do náchodské šatlavy se dostal Jan, syn rychtáře Jíry z Libňatova. Kvůli četným krádežím měl být popraven, ale na přímluvu mnoha lidí mu byl život zachován.

1654 Obec byla povinna chovat vola pro miskolezský panský dvůr.

1671 Obec platila na ponocného v náchodském zámku ze 16 sedláků po 2 groších a ze

6 zahradníků po 1 groši.

1650-1655

Jezuitské obracení na víru

Významným obdobím pro obec jsou i roky 1650-1655, kdy byli ve Skalici připomínáni 2 jezuité Jiří Buda a Jiří Mazenius7, kteří jezdili s vojenským doprovodem po celém náchodském panství, vykonávali všechny církevní úkony a v neposlední řadě horlivě obraceli lid ke katolické víře.

Obec Počet

Farnost skalická 973 Hostinka 16

Kleny 43 Malá Skalice 70 Miskolezy 65 Říkov 66 Skalice 294 Spyta 29

Starkoč 12 Světlá 30

Svinišťany 65 Třebešov 68

Třtice 33 Vestec 9 Větrník 13 Zájezd 70

Farnost hořičská 623 Běluň 23

Hořičky 16 Chlístov 52 Křižanov 27 Lhota pod Hořičkami

70

Libňatov 105 Litoboř 91 Mezilečí 125 Proruby 45

7 Václav Šrám, Okres Česko-Skalický. Nástin historický, Praha 1882.

Újezdec 69 Farnost boušínská 209

Mečov 13 Slatina nad Úpou 196

Porovnání obyvatel Libňatova a okolních obcí, kteří podle zpovědního seznamu z roku 1654

přijali svátost sv. pokání8

18. století Období Událost

1709 Obec byla povinna odvádět desátek na hořičskou faru, který činil 10 korců 3 věrtele a 2 čtvrtce pšenice a stejné množství ovsa. Dále musela na tutéž faru

přivézt 4 ½ sáhu dřeva a 4 sáhy dřeva pro správce školy. 1715 Libňatov platil vrchnosti ze 16 sedláků a 6 zahradníků a chalupníků 38 gr. daní.

1737 Obec patřila mletím k havlovickému mlýnu a k olejně v Úpici.

Pro náchodskou vrchnost musel Libňatov chovat 2 housery.

1739 Obec dávala kantorovi 1 korec a 2 čtvrtce žita.

1745 Vojska Bedřicha II. tábořila po 3 měsíce v Úpici, Libňatově, Maršově,

Prorubech a Brusnici, kde zle hospodařila. 1773 Vrch Kopna součástí náchodského panství.

1775 Místní sedláci ze zúčastnili selského povstání proti robotě, které bylo vedeno

Antonínem Nývltem ze Rtyně v Podkrkonoší. Členem guberna byl rychtář Josef Bergr z čp. 41.

1. září 1781

Každý poddaný byl povinnen poslušností své vrchnosti. Pokud nebyl spokojen, musel počkat na 30denní rozhodnutí vrchnostenského úřadu a poté zanést svoji

stížnost na krajský úřad.

Kolem 1800

Zárubova usedlost čp. 23 vyhořela do základů. Požár přečkala jen stodola, která byla stranou obytného stavení. Nový dům byl posléze přesunut na opačnou

stranu cesty, která vede z Libňatova přes Přívrata k Hořičkám.

1767

Svěcení zvonu a kříže

25. července 1767 byl farářem Kadauským z Hořiček posvěcen zvon, který byl zasvěcen sv. Janovi Nepomuckému a měl na sobě nápis: „“DeUM pre Care pro Libňatov sanCte Joannes“. Ulit byl nechán na náklad zdejších občanů. Zavěšen byl na dřevěné zvonici u čp. 72. Po výstavbě nové zděné zvonice v roce 1826 byl přenesen do ní. Téhož dne proběhlo ještě svěcení dřevěného kříže s plechovou postavou Krista u staré školy, který byl později nahrazen kamenným podstavcem s litinovým křížem.

1790

Stavba mlýna 8 Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923.

Mlýn v Libňatově byl postaven v roce 1790 na místě vyhořelé chalupy čp. 39 a podmínkou jeho výstavby bylo to, že jeho vlastník musel odvádět 6 ½ korce „výmelného“ za havlovický mlýn, kam předtím obec mletím patřila. Roku 1805 byl uváděn jako jeho majitel Antonín Šafránek. V letech 1814-1815 byl mlýn čp. 66 přestaven mlynářem Prouzou. Roku 1941 byl provoz mlýna, patřícího Růženě Štafové, zastaven. Díky jejímu bratrovi Václavovi bylo mletí v čp. 60 opět povoleno a v lednu 1942 se opět začalo mlet. K mlýnu byly přiděleny obce Libňatov a Maršov.

19. století Období Událost

1823

Chlístov, Havlovice, Komárov, Křižanov, Libňatov, Maršov, Mečov a Slatina připojeny cechovně k Úpici.

Martin Joudal vystavěl na obecním pozemku nový dům čp. 103.

František Tost vybudoval stavení čp. 104.

1826 Obec zakoupila u úpického bednáře káď ke stříkačce za 1 zl. 30 kr. 22.

prosince 1826

Na rozcestí hranic Libňatova, Maršova a Radče postaven sloup s 5 rukama, který vyšel na 4 zl. 45 kr., z nichž Libňatov zaplatil 1 zl. 42 ½ kr.

1829 Nákup nové stříkačky za 18 zl. a jiných potřeb k ohni za 1 zl. 1832 Jan Kadaník postavil chalupu čp. 114.

2. května 1836

Zemřel Antonín Záruba, výměnkář z čp. 23, zakladatel nadace pro chudé v Libňatově.

1837 Zakoupena nová stříkačka za 12 zl. a jedna s kadečkou9 za 7 zlatých 19 kr.

Kromě toho byly pořízeny 3 ruční stříkačky za 1 zl. 18 kr. 4. května

1839 Přívalový déšť napáchal řadu škod.

1840-1841 Spor o cestu mezi Křižanovem a Libňatovem.

1841 Oprava školy vyšla na 79 zl. 34 kr., z čehož Libňatov musel zaplatit 49 zl. 15

kr. 19. června

1843 Bouře s přívalovým deštěm způsobila řadu škod.

Kolem 1845

Požár chalupy čp. 103, jež patřila Antonínu Joudalovi. Založen měl být neopatrností zlodějů, kteří se do ní dostávali.

1860 Při pádu z vysoké břízy se zabil Jan Prokop z čp. 93, který řezal větve na

výrobu košťat.

1861 Požár stavení čp. 64. Sestra hospodáře Vojtěcha byla tak těžce popálena, že za

2 dny u souseda Jana Picha v čp. 25 zemřela. 1862 Dražba usedlosti čp. 134 v odhadní ceně 584 zl. 40 kr.10 1863 Exekuční prodej usedlosti čp. 64 v odhadní ceně 4758 zl. 87 kr.11

1869 Vystavěn most u čp. 7.

9 Výraz pro malou káď. 10 Národní listy, Praha 8. dubna 1862. 11 Národní listy, Praha 28. prosince 1862.

Veřejná dražba stavení čp. 38.12 1872 Založen obchod smíšeným zbožím a pekařství Josefa Víta v čp. 69. 1875 Založena školní kronika.

26. května 1880

Předsedou Nadačního fondu Petra vévody Kuronského zvolen obecní starosta J. Celba13.

9. června 1880

Oheň v čp. 69 u Josefa Víta.

23. června 1880

Vyhořel příbytek Antonína Tylše čp. 19.

1884 Dražba Baudyšovy usedlosti čp. 31 v odhadní ceně 836 zl.14

14. dubna 1884

Vyhláškou c. k. zemské školní rady zřízen český školní okres trutnovský, a to s platností od 1. ledna 1884. Zařazena do něj byla také školní obec

libňatovská, která dosud patřila k českému školnímu okresu novoměstskému.

1887 Při požáru stavení Josefa Picha čp. 87 uhořela matka hospodáře Cvrčková.

Dražba usedlosti Č. Teichmana čp. 72 (177 zl.)15.

1889 Dražba nemovitostí G. Tylšové v hodnotě 240 zl.16 a chalupy V. Hetfleiše čp.

9117. 1891 Vybudována škola. 1892 Obnovení mostu u čp. 91. 1894 Dražba nemovitosti čp. 3518.

13. června 1894

Požár stavení čp. 49.

1900 Eduard Borůvka založil v čp. 97 obchod smíšeným zbožím.

1826

Zbudování sloupu na rozcestí

22. prosince 1826 byl na rozcestí hranic obcí Libňatova, Maršova a Radče na tzv. Příčnici postaven sloup s 5 rukama. Zřízen byl na úřední pokyn a zmíněné obce za něj zaplatily takto: Radeč 2 zl. 12 ½ kr., Maršov 52 ½ kr. a Libňatov 1 zl. 42 ½ kr.

1840-1841

Spor Křižanova s Libňatovem o cestu

12 Národní listy, Praha 3. listopadu 1869. 13 České noviny (dříve Posel z Prahy), Praha 29. května 1880. 14 Nýrodní listy, Praha 6. prosince 1884. 15 Národní politika, Praha 11. listopadu 1887. 16 Národní politika, Praha 27. dubna 1889. 17 Národní politika, Praha 25. října 1889. 18 Národní politika, Praha 21. listopadu 1893.

Počátek 40. let 19. století je ve znamení sporu Křižanova s Libňatovem o obecní cestu. Nejlépe ho svým popisem vystihuje libňatovská kronika, v níž čteme toto: „Spor o cestu z Libňatova na Hořičky. Libňatovští občané jezdili volně a nerušeně již od nepaměti a tedy přes 30 let z Libňatova na Hořičky skrze dvůr usedlosti čp. 6 v Křížanově a podle u této usedlosti stojící pazderny (na len) a žádali o zřízení služebnosti na dům čp. 6. Že tudy jezdili dosvědčují výslechem svědků. Josef Tilsch, předešlý držitel živnosti č. 6 v Křížanově postavil ve dvoře „šraňk“, aby po oné cestě žádný jezdit nemohl, lidi kteří tudy jeti chtěli bavil, jet nenechal a ji na obecní cestu poukázal, obzvláště, když to neznámí lidé byli, aneb se Josefovi Tilschovi škoda činila. Totéž činil i pan Dvořáček a jeho manželka. – R. 1841. 23/11. oznamuje justiciar Vinter „von Ortsgericht der Herschaft Náchod“ že uznáno bylo právem: Připouští se výslech svědků: Petra Tilsche, Jiřího Řezníčka z Křížanova, Adama Dytrycha a Jana Kopra z Úpice, Josefa Dytrycha, Frant. Záruby, Martina Řezníčka a Františka Řezníčka z Libňatova a rovněž protidůkaz žalovaného skrze svědky: Antonína Sochora, Bernarda Sochora, Josefa Tilsche, Ignáce Tilsche. Protokol, který sepsán byl v Křížanově 24. října r. 1840. Františka Dvořáčková žádala u vrchního úřadu, aby volný průjezd jejím dvorem byl odstraněn. Destrikční komisar Merker odebral se na místo, nalezl průjezd uzavřený zábradlím, protější stranu cesty u lesa oddělenou vykopaným příkopem. Ježto tato cesta dle udání více pamětníků je jízdní veřejná cesta, která vede z Jaroměře přes Hořičky, Křížanov, Libňatov a Úpici, bylo třeba uvedenou komunikaci vyslechnutím všech pamětníků zajistiti a to jmenovitě úpického Jana Kopra, výměnkář z čís. 81, ve věku 85 let, druhý Adam Dietrich majitel gruntu z čís. 179 má rovněž 75 let věku svého. Na otázku, zda oni jsou sto udati přesně, jak cesta z Jaroměře přes Hořičky, Křížanov, Libňatov a Úpici vede vyjádřil se Kopr tak i Dietrich, že vždy jezdili cestou z Hořiček do Křížanova přes Tilschův dvůr č. 6. Je to více než 50 let, kdy jsme z Jaroměřského trhu s obilím do Úpice jezdili. (Za Adama Dietricha a Jana Kopra podepsal Josef Libnar.) – Totéž potvrdili Josef Dietrich z Libňatova č.p. 60. 70 let stár, Martin Řezníček z Libňatova 65 let, František Záruba č. 40 z Libňatova 65 let stár, Jiří Řezníček 72 let z Křížanova a Petr Tilsch 68 let rychtář z Křížanova, narozený v tomto čísle 6. Pamatují, že cesta vedla dvorem a že tato cesta byla tu již dříve, než stála v domě č. 6 šenkovna. Protokol byl oznámen vdově Dvořáčkové, a byvši dotázána, zda proti těmto výpovědím něco namítá, uvedla svědka Křížanovského – Josefa Mertlíka, který udává cestu takto: Jsem 61 let a mohu cestu jen takto udati: Z Hořiček do Křížanova přes pozemky vdovy Dvořáčkové č. 6, dále mezi společnou polní cestou Václava Vika k rybníčku na druhou cestu proti lesu Barchoviny a k pozemkům libňatovského Jana Cvrčka a k libňatovským obecním pozemkům v dolní vsi. Proces vedl se dále. R. 1841. 23. srpna podal Antonín Bernard z Libňatova novou žádost o výslech svědků proti Františce Dvořáčkové z Křížanova č. 6. Tím prokázali obyvatelé libňatovští služebnost cesty z Libňatova na Hořičky dvorem usedlosti č. 6 v Křížanově, kterážto usedlost ode dávna rodině Tilschově náležela a Josef Tilsch tuto usedlost 23. března r. 1808 své dceři Františce a jejímu

manželu Janu Dvořáčkovi prodal, tím tedy přes 30 let je zaknihován kup. Jan Dvořáček zemřel a jeho syn Franc stal se dědicem, vdova Františka do plnoletosti jeho hospodařila. 11. listopadu 1840 stěžovala si Františka Dvořáčková, držitelka živnosti č. 6 v Křížanově na vrchní úřad v Náchodě, že obyvatelé obce Libňatova na jejím pozemku přejíždějí a když jim to zapověděla a postavila uzavírané šraňky, že je odhodili a že ona k této služebnosti není zavázána. Na toto zakročení bylo místním vyšetřováním zjištěno, že sice tato cesta netvoří žádný knihovní servitut usedlosti č. 6 v Křížanově, že však již bez překážky po 50 let od libňatovských obyvatel se používá, pročež byli vyzváni k smírnému vyrovnání vdova Dvořáčková, opatrovník dědice Františka Dvořáčka Václav Tilsch z Křížanova a libňatovští obyvatelé zastoupení svým rychtářem. Po přednesení celé skutečnosti vyjádřila se Dvořáčková s poručníkem: My tu cestu která přes grunt № 6. v Křížanově vede a skrze dvůr okolo pazderny jde pro vždy všeobecnému užívání odměřenou z toho ohledu nechat nemůžeme protože taková služebnost na tom gruntu nevázne a my ji na sebe brát nemůžeme. Že by libňatovští sousedi tu cestu jako veřejnou vždy užívali a již před 30 lety neb déle let bez zamezení se stalo je nepravé, a my to také dopustit nemůžeme. K uvarování další mrzutosti se ale uvolíme, tu cestu ještě jeden rok otevřenou nechat, mezi tím časem ale libňatovští sousedé nám tu služebnost, kterou sobě na tu cestu dělají, dokázat musejí. Kdyby se to ale nestalo, cesta zamezena navždy bude, protože ne veřejná ale jen pro hospodáře je. Libňatovští rychtář a konšel na to odpovídá: Poněvadž my dokázat můžeme, že se přes 50 let skrze dvůr a přes grunt № 6. jelo, tedy my s tím zamezením cesty spokojeni být nemůžeme, služebnost té cesty dokázati chceme a k tomu cíli právní cestu nastoupíme. Když další urovnání docílit se nemohlo, skončen protokol. Winter m.p. Scholz m.p. Franc Řezníček, rychtář libňatovský Jan Vondráček, konšel libňatovský +++ Františka Dvořáčková +++ Václav Tilsch.“

1841

Výstavba sochy Panny Marie

Antonín Záruba byl vlastníkem selské usedlosti čp. 23 (dnes Kábrtovi). Původně stál statek na druhé straně cesty vedoucí na Hořičky, ale v roce 1800 zcela vyhořel. Záruba byl zámožný občan a patriot. Založil Nadaci pro chudé občany Libňatova. Z prostředků této nadace byly po více jak 100 let hrazeny školní potřeby a ošacení chudých dětí. Nadaci konfiskovali nacisté v roce 1942. Z odkazu Antonína Záruby (zemřel 2. května 1836) byla postavena v roce 1841 pod jeho statkem socha Panny Marie. Zhotovitelem díla byl kameník Josef Richter z Hořiček, autorem kamenických prací pod sochu byl Martin Matouš z Úpice, a to za 35 zlatých 29

krejcarů. Opatřena je textem: „Z nábožného odkazu ANTONÍNA ZÁRUBY socha tato k uctěnj blahoslawené PANNY MARYE postawena gest péčj Františka Řezníčka w roku 1841.“ Socha stojí nad pramenem, jehož okolí popisuje místní kronikář Dytrych: „Studánka byla svého času pěkně upravena. Voda vytékala ze skály rourou do klenuté vodní nádrže pod sochou Panny Marie a z té opět rourou do další nádrže vytékala. Od studánky vedly točité schody nahoru k pěšině, nyní již zbořené. Odtud tekla voda kanálkem pod cestou a dále vykopanou strouhou do studánky nad č. 99.” V roce 2013 provedl Otokar Malý z Horního Žďáru celkovou opravu křížku u Kábrtovy studny, a to za 29 040 korun.

1845

Dopis mezilečského rychtáře svému kolegovi do Libňatova

Roku 1845 Václav Mikš, rychtář v Mezilečí, napsal dopis libňatovskému rychtáři Řezníčkovi: „Milý brat ře! Josef Záruba tady v Mezleči u pana Poláka zabaven jest. Včera 10. června k němu přišel a jemu nějakou škodu udělal, to jest Polákovi okna vytlouk, a kamením do oken házel. Tedy vás pane bratře sám za to žádám abyste si jako souseda ujal a to všechno za něho vypokojil. Víte, že zadost právu se v tom případě udělat musí, tedy by mě to samotného mrzelo, kdyby nějaké pochůzky státi se měly. Tedy vás žádám, abyste s tím nějaký prostředek udělal, neb vy tomu sám lepši rozumíte.19“

1868

První divadelní představení

„První divadelní představení r. 1868. V roce 1868 založen v Libňatově divadelní kroužek řízením Benedikta Řezníčka z čís. 23. a za učinné pomoci učitele Jörky a členů jeho rodiny. Jako první divadelní představení sehrána divadelní hra „Prohraná nevěsta“.20“

1869

Vybudování sochy sv. Jana Nepomuckého

Roku 1869 byl vystavěn u čp. 7 most. Následně se obecní výbor usnesl na tom, aby bylo vyhověno přání občanů a na most postavena socha sv. Jana Nepomuckého. Stalo se tak nákladem 106 zlatých 36 krejcarů, jak uvedeno v pamětní knize obecní. Na uhrazení části nákladu byla od 24. června 1869 vykonána po obci sbírka, která vynesla 52 zlaté 97 krejcarů. Zhotovitelem sochy byl Josef Munzel z Bohuslavic u Trutnova. Roku 1893 byla socha opětovně natřena a pozlacena. Práci tuto zhotovil za 30 zlatých Jan Matouš z Úpice. Stejně

19 Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923. 20 Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923.

tak zrenovoval kříž u staré školy čp. 80. Sbírkou bylo získáno 25 zlatých 45 krejcarů. Později byla přesazena na protější stranu na okraj školní zahrádky, neboť most trpěl zatížením. V roce 1921 byla socha neznámým pachatelem poškozena. Na návrh řídícího učitele Františka Sobotky byla bezhlavá socha odstraněna. Týž poukazoval na to v obecním zastupitelstvu, že úmyslně poškozená socha před školní budovou nemůže působit v dobrém směru na mravní výchovu žactva. Jeho návrh přes odpor některých členů zastupitelstva přijat většinou hlasů a socha odstraněna. Na místě ponechán pouze podstavec. Od té doby se mnohokrát uvažovalo o opravě sochy a jejím opětovném umístění na roh školní zahrady, naposled se tak stalo v roce 2007. K uvažovanému kroku však dosud nedošlo.

1872

Zemřel Antonín Hrodek

Narodil se 13. června 1807 v Havlovicích v rodině zdejšího učitele Jana Hrodka. Atestován byl v roce 1825. Působil jako učitelský pomocník na farní škole v Úpici, poté prozatímně spravoval školy v Libňatově a v Horní Radechové. 15. ledna 1845 nastoupil do školy v Zálesí, kde zemřel 6. května 1872.

1874

Spory o údržbu cest

„Správa cesty k Maršovu. Obecní úřady v Maršově (starosta Josef Vít) a v Libňatově (starosta Jan Celba) žádaly t. r. o opravení cesty skrze úpické pozemky do jejich obcí vedoucí, poněvadž se tato cesta v špatném stavu nachází, takže není možno pěšky ani povozem do Úpice se dostati. Cesta tato byla proto spravována od 14. září t. r. po 35 dní nákladem 300 zl.21“

1876

Zemřel Jan Smetana

Narodil se 23. května 1807 ve Svinišťanech22. Zkoušku na normální školu složil v Praze roku 1825. Působil jako podučitel 1 rok a 2 měsíce v Německé Brusnici, 14 let v České Skalici a 6 měsíců byl osobním podučitelem ve Vestci. V květnu 1841 nastoupil na filiální školu v Libňatově a 11. října 1860 přesídlil na farní školu do Úpice. V letech 1864 a 1867 byl zvolen do tamního obecního zastupitelstva. Od roku 1870 byl kontrololem Společného akciového pivovaru a pálenky v Úpici. Vedle toho patřil mezi předáky místní sokolské jednoty a souboru divadelních ochotníků23. Zemřel 23. května 1876 v Úpici.

21 Vilém Schreiber, Paměti města Úpice z let 1869-1909 (rukopis). 22 Beseda učitelská. Týdenník pro učitele a přátele školství národního, Praha 20. července 1876. 23 Vilém Schreiber, Paměti města Úpice 1789-1868 (rukopis).

1876

Kritika dobro činnosti místních občanů

„Z Libňatova do Libňatova. Snahou a šlechetnomyslností některých pokročilejších mládenců a panen Libňatovských byla uspořádaná dne 5. list. t. r. v hostinci p. Františka Prokopa v Libňatově taneční a deklamatorní zábava k účelu dobročinnému, totiž ve prospěch nešťastných a raněných našich spolubratrů Jihoslovanských. Bylo lze očekávati, to takovýto podnik bude všemožně podporován, a že bude hojná návštěva, an přispěje každý dle svých sil a možností nějakým třeba dosti malým dárkem, daje tím na jevo svou soucitnost a předcházeje své dítky příkladem šlechetnomyslnosti a vzdělání. Bohužel byla však jen skromná návštěva, mimo dva údy obecního zastupitelstva a několik občanů, kteří takto dali na jevo svou ochotu k věci dobré, že milerádi podporují účel šlechetný, a že v nich není pýcha a zpupnost, nýbrž srdce šlechetné a nešťastnému milerádo napomáhající. Mnohý se staví se svým rozumem, vzdělaností, majetkem a postavením v popředí, ale u věci šlechetné zůstává vzadu; kdyby v takovéto zábavě byl pro něho nějaký zisk, aneb se mohl na někom pomstít, jej zhanobit a sebe vychvalovat, no! - tu by šel také v popředí: ale přispívat nešťastnému, e! - to jsou hlouposti, to se s jeho úmyslem nesrovnává, on jest hrdý a z takového podniku si ještě tropí úsměšky, nevěda ani, že takto dává své hlupství na jevo; a ne jenom to, ale takový ještě se odváží, odrážet od toho dobroúčinku, a pošklebky si činí, že prý nyní mají povstalci dobře, když jím tak Libňatovští pomohli. Ačkoliv byla návštěva skromná, přece uprostřed zábavy a po přednešení řeči, kterou srdce dojímavými slovy byl stav nešťastných spolubratří vylíčen, mezi čímž se také pravilo: „My se zde veselíme a naši spolubratří Slovanští úpí zatím pod hroznou krutostí nepřátelskou,“ bylo přikročeno k dobročinným dárkům, a sešla se tedy částka 4 zl. 15 kr. r. č. co čistý příspěvek, an všecky výlohy mimo to zapravila ona šlechetná mládež podnikající, přispěvší k tomu ještě dárkem, a proto její obětavost jest značná. Jest to sice nepatrný dárek, ale jest účel chvály hodný a vidno, že v této mládeži bije soucitné srdce slovanské, a že z ní lze k očekávati lidumilné a šlechetné občany, an již z mládí svého se snaží všemožně věc tak svatou a důležitou pro veškeré Slovanstvo podporovati, nenechavše se nižádnými hlupáckými úšklebky odstrašiti. Ó, kéž by za příkladem tímto ostatní občané a většina mládeže ostatní, jakož i jiné všecky obce kráčeli; a byť by i samé takové malé dárky byly, přece spojenými silami by se nešťastným značně vypomohlo!

446124“

1881

Postavení kříže u Hájkových

Kříž u čp. 116 se nachází na obecním pozemku. Vystavěn byl roku 1881 nákladem 101 zlatých. Sbírka po obci na uhrazení tohoto nákladu vynesla 42 zlatých 89 krejcarů. V tomto místě dříve stával dřevěný kříž s plechovou postavou Krista (posvěcen 25. července 1767), kterou si vyžádal rolník Antonín Pich z čp. 25 a postavil takový kříž za svým příbytkem u cesty do Maršova. Kříž byl pořízen od Hibnera z Trutnova, podstavec zhotovil Matouš z

24 Posel z Prahy, Praha 20. prosince 1876.

Úpice. Roku 1979 došlo k poškození oplocení kolem kříže, o čemž píše i obecní kronika: „Vandalismus. Z 5. na 6. březen, byla neznámým pachatelem, pravděpodobně traktoristou JZD, zničena ohrádka kolem kříže naproti pohostinství a přeraženy kamenné sloupky. Věc byla projednána na MNV a požádáno JZD v Havlovicích aby uvedlo poškozenou věc do původního stavu. Do konce roku nebylo v celé záležitosti nic uděláno, poškozená památka již asi poškozenou zůstane nadále, jestliže se nenajde někdo ze starších lidí, kteří lpí na dobrém vzhledu obce a nedá sám věc do pořádku.“ V roce 2008 bylo provedeno jeho celkové vyčištění, oprava poškozených a zvětralých kamenných částí, celková penetrace a barevná úprava, vsazení nové desky s reliéfem. Celkové náklady činily 28 441 korun, přičemž částkou 10 000 korun přispěl JUDr. Jiří Berg.

1887

Výstavba sochy sv. Trojice

Na sokl zdobený reliéfy sv. Panny Marie (vpředu), sv. Antonína (vpravo) a sv. Terezie (vlevo) nasedá vysoký sloup zakončený hlavicí s listeny a sochou představující Otce Boha a Syna, tj. Ježíše Krista s křížem, sedící na zeměkouli a nad nimi letící holubici. Vše je v centru zvláštního prstencovitě lemujícího útvaru, připomínajícího seskupení kamenů nebo spíše hlemýždích ulit, zejména zezadu, a to jako alegorie pomíjivosti pozemského života, mající pocestného vést k rozjímání o podstatě života (marnost nad marnost). Vzadu na podstavci nalezneme nápis: „Nákladem Antonina a Teresie Teichman-ových č. d. 53. v Libňatově 1887.“

1889

Nález zavražděné v Barchovinách

„Vražda výměnkářky v Havlovicích u Úpice. V úterý dne 15. října navštívila výměnkářka Marie Řezníčková, bydlící ve Žďáře u Chvalkovic, svého syna na jeho usedlosti na Popluži v Havlovicích. Zde se naobědvala a pak si šla v Havlovicích do statku Fr. Zelka pro výměnek a to sice pro máslo a pro peníze, jež z onoho statku brala. Se synem z Popluží měla umluveno, že se odpoledne v Úpici, kde se právě výroční trh odbýval, spolu ještě sejdou. Avšak výměnkářka do Úpice, kde ji syn až do večera očekával, více nepřišla. Ve čtvrtek pak, dne 17. t. m., nalezena byla její mrtvola v Bezchovinách25, lese to mezi Libňatovem a Křížanovem u silnice na Hořičky vedoucí. Obdukcí vyšlo na jevo, že M. Řezníčková dostala tři smrtelné rány do hlavy sekerou a že byla i nožem pobodána. Obdukci provedl dr. And. Čapek, báňský lékař v M. Svatoňovicích. Vyšetřováním, jež pilně a abezřele vedl auskultant okresního soudu v Úpici p. Karel Volonec, vyšlo no jevo, že nebohou výměnkářku M. Řezníčkovou zavraždil Fr. Lelek, sedlák z Havlovic. Dostali se spolu o výměnek – hlavně o peníze – do bádky, která skoučila vylíčenou tragedií. Mrtvolu Řezníčkové nechal si sedlák Lelek od odpoledne doma až do půl noci, kdy ji pak do barchovinského lesa zavezl a položil ji vedle silnice, kterou se z Havlovic do Žďáru, kde Řezníčková bydlila, chodívá. Při tom pak učinil některá opatření, dle nichž by se mohlo mysliti, že ji někdo loupežně zavraždil. On i žena jeho jsou nyní v Úpici ve vazbě. Hrůzná tato událost budí v Podkrkonoší uesmírné vzrušení jak v četném příbuzenstvu zavražděné, tak i mezi veškerým obyvatelstvem, jemuž byla vlídná a dobromyslná horská selka

25 Správně má být v Barchovinách.

osobou známou a všude oblíbenou. Na vraha, který měl i vážné příčiny, výměnice své si vážit, jest celý kraj rozhořčen, jelikož jest to zde případ neslýchaný, aby někdo se dopustil takovéhoto hrozného zločinu, jaký spáchal sedlák Lelek, který se stane nyní příšernou postavou a odstrašujícím příkladem ve vypravováních podkrkonošského lidu26.“

1890

Tragické příbuzenské rozbroje

„Z rodinného zátiší. Píše se nám: Rodiny Vítova a Michálkova v Libňatově (okr. úpického), ač spojeny jsou svazkem příbuzenským, nežijí přece navzájem ve shodě přátelské a došlo mezi nimi k bouřlivým výstupům. Posledně stalo se tak v pátek dne 13. t. m., kdy Vít na švakrovou svoji při hádce ruku vztáhl a ji několikráte udeřil. Tím rozzuřen muž její, popadl sekýrku a běžel pomstít pohanu ženě učiněnou. Vít mezi tím se utišil a vzal děcko, aby je pochoval. V tom vrazí k němu Michálek a s napřaženou sekýrkou na něj se žene. Vít ve zmatku nastaví dítě a Michálek chtěje uhoditi švakra, zasáhl dítě a poranil je tak nebezpečně, že smrt jeho každé chvíle se očekává. Pachatel po té zatčen a soudu do Úpice dodán, kde s ním vyšetřování zavedeno.27“

1891

Vybudování nové školy

Zdejší děti nejdříve navštěvovali farní školu na Hořičkách. V Libňatově byla škola založena roku 1773 a prvním učitelem byl Jan Boura, krejčí z Úpice, který tehdy vyučoval v pronajaté místnosti ve stavení čp. 67 a nakonec zemřel v sousedním Maršově u Úpice. Návštěva školy byla tehdy nepovinná, nebyly žádné učební pomůcky a psalo se křídou na dřevěné tabulky. V roce 1780 byla úředně zavedena povinná školní docházka a obec byla vyzvána k výstavbě školní budovy. Ta byla postavena o 9 let později na obecním pozemku zvaném „Ohrada“, ale poněvadž stála na místě vlhkém, záhy shnila a tak již roku 1808 zbudoval patronátní úřad na protější stráni novou školu čp. 80, v níž se vyučovalo až do roku 1891, kdy byla postavena další školní budova.

Položka Částka

Dovoz dlouhého dříví 20 zl.

Dovoz šindele z Odolova 10 zl.

Dovoz prken ze Zálesí a z Rýzmburku 12 zl.

Dovoz dřev a latí 6 zl.

Dovoz kamene a písku 7 zl.

Vápno 3 zl. 28 kr.

26 Národní listy, Praha 21. října 1889. Nutno ještě dodat, že byl potrestán 20letým žalářem, který si celý neodpykal, protože zemřel v kartouzské věznici. 27 Čech, Praha 16. června 1890.

Dovoz vápna 30 kr.

3 cesty do České Skalice ke staviteli 1 zl. 30 kr.

Kováři za panty, hřebíky a háky 2 zl. 15 kr.

Dovoz kamene z Hořiček 36 kr.

Bílení a vymazání stavby 2 zl. 5 kr.

Mzda nádeníků 14 zl. 10 kr.

Celkem 79 zl. 34 kr.

Poměrná částka k uhrazení obcí libňatovskou 49 zl. 15 kr.

Poměrná částka k uhrazení náchodskou částí Maršova 25 zl. 51 ½ kr.

Poměrná částka k uhrazení smiřickou částí Maršova 4 zl. 27 ½ kr.

Dovoz ½ sáhu měkkého dříví ze Sedloňovského revíru uhrazený smiřickou částí Maršova

4 zl.

Náklady na opravu školy v roce 1841

Druhým učitelem v Libňatově byl v letech 1789-1806 krejčí a malíž Kodym, který byl otcem Filipa Stanislava Kodyma, lékaře, přírodovědce, novináře, spisovatele a politika. Dalším učitelem byl Škalda a po něm Josef Drška, jehož syn byl tenoristou a zemřel v Sasku jako člen dvorní opery. Tehdy se do školy chodilo střídavě. V zimě chodily dopoledne větší děti a odpoledne ty menší, aby měly prošlapanou cestu. V létě to bylo kvůli pastvě dobytka naopak. Po Drškovi v Libňatově učil Falta z Radče a František Jörka, který sem přišel z Úpice. V roce 1877 za řídícího učitele Vincence Vrabce byla povolena dvoutřídní škola. Dosavadní škola fungovala jako druhá třída, ta první se nacházela ve stavení čp. 143. Od 1. listopadu 1880 byla škola rozšířena o druhou třídu, ale se závazkem, že v zimě budou děti vyučovány i v Maršově, který byl do Libňatova přiškolen do roku 1884, kdy tam byla zřízena samostatná škola. V letech 1886-1916 vyučoval na zdejší škole řídící učitel Josef Regner. Za něj byla v letech 1888-1889 vystavěna a 30. září 1891 otevřena nová školní budova, která měla 2 třídy v 1. patře s kabinetem pro školní pomůcky, kde byla vedle školní knihovny umístěna i ta obecní, kterou darováním knih založil Benedikt Řezníček z čp. 23, jenž později působil jako městský tajemník v Mnichově Hradišti. V přízemí byl byt pro řídícího učitele. Pro druhého učitele byl zřízen byt roku 1912, a to z bývalé místnosti pro hasičskou stříkačku a z přístavby. V roce 1919 byla navíc vykopána studna a opatřena pumpou. Roku 1892 se stal řídícím učitelem Josef Regner. Nahradil tak Vincence Vrabce, který odešel do Velkých Svatoňovic. Za jeho správcovství školy se zde vystřídalo 11 učitelů. Když převzal toto místo, nastoupil František Beran z Černožic, v roce 1898 přišel Václav Marek, v letech 1901-1903 vyučoval Josef Vokál z Libenic u Kolína. Na východní frontě byl zajat a zemřel v zajetí na Sibiři. Po něm vyučoval Václav Polák ze Smiřic. Roku 1905 nastoupil Břetislav Kavan a po něm jeho bratr Kamil. Po jeho odchodu se zde vystřídali Antonín Dyntera z České Čermné, Jan Dostál z Machova (1909-1911) a Karel Kovářík ze Spáleného Poříčí. V roce 1914 přišel z Bohutína u Příbrami Alois Malý, který o 2 roky později zůstal na škole sám, protože řídící Regner odešel do výslužby. 1. června 1917 byl ustanoven řídícím učitelem František Sobotka a v roce 1921 přišel Vilém Gottwald, který nahradil odešedšího učitele Malého. Do roku 1928 se tak v Libňatově vystřídalo 26 učitelů.

Po sedmiletém působení na místní škole odešel řídící učitel Sobotka do Havlovic a prozatímním správcem školy byl jmenován Vilém Gottwald. Na uprázdněné místo zdejšího učitele přišel Josef Hůlek, rodák z Posadova, kterému se stal Libňatov prvním působištěm po absolvování královéhradeckého učitelského ústavu. V roce 1936 byl Libňatov přičleněn k újezdní měšťanské škole v Úpici. Téhož roku spadla při výměně staré podlahy část dřevěného stropu., který byl následně nahrazen novým klenutým. Rozpočet na udržování školní budovy ve výši 2367 Kč tak vystoupal až na 10 310 Kč, což byl velký zásah do obecního rozpočtu.

Po odstoupení Sudet koncem roku 1938 se stal Libňatov pohraniční obcí, a tak bylo určeno, že v ní bude zřízena četnická stanice. Ta byla umístěna ve školní budově za roční nájem 1 320 Kč. Kvůli uprchlíkům z území zabíraných Německem byla navíc zřízena třetí třída, v níž vyučoval 18 žáků Václav Červa, dosavadní učitel v Bílé u Českého Dubu. Další změnou byl návrat křížů s postavou Ježíše Krista do všech učeben, tak jako tomu bylo v době předpřevratové. Za německé okupace zase došlo k revizím učebnic a mnohým změnám osnov. Především však šlo o to, aby nad všemi předměty měl přednost německý jazyk. 1. dubna 1941 odešel do výslužby řídící učitel Vilém Gottwald. Jeho nástupcem se stal červenokostelecký učitel Bedřich Šváb. V roce 1944 došlo ke zrušení místní školní rady a školním dozorcem se stal úředník Josef Záruba z čp. 138. Nasazení učitelů na válečné práce se projevilo tím, že nakonec ve škole zůstal jen řídící učitel. Navíc byly sloučena libňatovská škola s maršovskou, takže v Libňatově byla první třída a ta druhá v Maršově. V následujícím roce se již skoro nevyučovalo. Nejdříve kvůli nedostatku uhlí, poté kvůli válečným poměrům a nakonec byl na krátkou dobu totálně nasazen řídící učitel Bedřich Šváb, který byl zastupován maršovským kolegou Sommerem. Po osvobození (23. května 1945) narukoval řídící učitel Šváb do armády a na jeho místo nastoupil jeho předchůdce Vilém Gottwald. Druhou třídu naopak vyučoval učitel němčiny Tylš z Hořiček. Na konci školního roku 1944/1945 chodilo do školy 49 žáků, počátkem následujícího školního roku poklesl jejich počet kvůli dosídlování pohraničí na 21, takže musela být jedna třída uzavřena. 23. října 1945 se vrátil zpět řídící učitel Šváb, který byl sice jmenován řídícím učitelem v Maršově, ale on se rozhodl také dosidlovat pohraničí, takže nakonec převzal řízení školy ve Voletinách u Trutnova. Díky tomu zůstal nadále řídícím učitelem Vilém Gottwald. 30. prosince 1945 byla navíc obnovena místní školní rada, která byla za protektorátu rozpuštěna. Do jejího čela byl zvolen bývalý školdozorce Josef Záruba. V roce 1949 nahradila Viléma Gottwalda Věra Bitnerová. Kvůli svému politickému přesvědčení byla 18. listopadu 1952 přeložena a správu školy převzal Jaroslav Pich z Havlovic. 1. září 1953 byly do školy přiděleny děti z Maršova, kde klesl počet dětí školou povinných na 11. Díky tomu byla obnovena 2. třída, kterou učila Věra Jarová. Po jejím nástupu na mateřskou dovolenou v roce 1954 byla tato třída opět zrušena. Po jejím velmi krátkém obnovení byla znovu povolena 1. září 1955. O 2 roky později byl dosavadní správce školy přeložen do Radče a na jeho místo přišel učitel Josef Kožený. Toto období bylo také ve znamení investic do školy. V roce 1950 byla opravena střecha budovy a pokryta eternitem. Náklad na tuto akci činil 60 000 Kčs. O 4 roky později došlo na přízemí školy. Bylo zazděno 5 oken a zřízena 2 velká v čele budovy. Od hlavních dveří byla zvýšena chodba a zvednuta podlaha v místnostech vlevo od hlavního vchodu. Nakonec došlo

k výměně všech dveří v celém přízemí. Roku 1956 byla přistavěna zděná kolna na uložení otopu. Dochází též k postupné obnově inventáře školní kuchyně. Generální oprava školy byla dokončena v roce 1961, kdy došlo k razantnější dispoziční změně budovy, jež začala roku 1958 adaptací sociálního zařízení a úpravou bytu pro ředitele školy. V tomto období odešel ředitel školy Kožený a do Libňatova denně dojížděli Miroslav Pich z Náchoda a Marie Celbová z Malých Svatoňovic. V roce 1961 nastoupil ředitel Miloslav Šimek, učitelkou se stala jeho manželka Dana, která později převzala správu školy od svého manžela. Nastávají první problémy. Nejprve se kvůli nedokončené adaptaci muselo několik týdnů vyučovat v kulturním domě a v následujícím roce je kvůli poklesu stavu žactva zrušena jedna třída. Ta je znovu obnovena roku 1964. 28. března 1968 proběhla oslava 200 let trvání školství v Libňatově, během níž Dana Šimková obdržela bronzový odznak, který jí věnoval odbor školství ONV v Trutnově. Velmi prospěšnou investicí se stala v roce 1973 instalace ústředního topení. To je již škola organizována znovu jako jednotřídní s 1.-3. ročníkem. Zanikla v roce 1982.

1892

Prodej nepotřebných nemovitostí

„Prodej dvou starých školn. budov v obci Libňatově, pošta Úpice, konati se bude veřejnou dražbou dne 28. února t. r. o 2. hodině odpolední v místnostech u podepsaného obecního úřadu. V podmínky dražební lze koupěchtivým v obecní úřadovně nahlednouti. Obecní úřad v Libňatově, dne 1. února 1892.

Starosta Jan Teichman.28“

1892

Vznik SDH

Se vznikem sboru dobrovolných hasičů se v obci mnoho nespěchalo. Teprve nátlak úřadů a pojišťovny, jež nechtěla pojistit nikoho v obci, pokud v ní nebude zřízen SDH, donutil místní občany, aby se v roce 1892 dohodli na zřízení místní hasičské jednoty. Za člena se tehdy přihlásilo 29 občanů. Prvním velitelem byl zvolen Antonín Seidl a následně došlo k zakoupení stříkačky od firmy Smekal v Praze, která vyšla na 800 zl. Protože sbor neměl dostatek peněz, požádal o finanční příspěvek náchodské panstvo a císařskou kancelář ve Vídni. Oběma žádostem bylo nakonec vyhověno. Vilém princ Schaumburg-Lippe daroval 20 zl., z císařské kanceláře přišlo 50 zl. V roce 1899 byl také založen sbor hasiček v stejnokroji, který však neměl dlouhého trvání. Velitelkou tohoto 13členného uskupení byla Marie Vítová z čp. 11.

28 Národní politika, Praha 7. února 1892.

Další rozvoj sboru nastal po vzniku republiky. Nová motorová stříkačka byla zakoupena proto, že zmotorizování té dosavadní by vyšlo až na 20 000 Kč. Na její pořízení byla také vyhlášena sbírka, která vynesla 1197 Kč 50 h. Stříkačka se však stala jablkem sváru, protože rozdělila zastupitelstvo na 2 zatvrzelé a nekompromisní tábory. 27. května 1924 bylo pořízení stříkačky odhlasováno obecním zastupitelstvem, i když 4 zastupitelé se postavili proti. Jako reakci na jejich počínání se část sboru rozhodla z něho odejít. Nakonec je starosta Čeněk Vít dokázal od tohoto kroku odradit, jinak by byl osud sboru nejspíše zpečetěn. 29. května téhož roku byla uzavřena smlouva na koupi nové stříkačky se 100 m hadic za 40 000 Kč a zároveň firmě prodali starou stříkačku za 7 000 Kč. Nová stříkačka byla ze Slatiňan dovezena 16. července a o 4 dny později ji zástupce továrny vyzkoušel a naučil hasiče její obsluze. 7. září 1924 bylo uspořádáno veřejné požární cvičení s koncertem a představením nového stroje. Významným podnikem bylo uspořádání hasičského sjezdu župy úpické, který se uskutečnil 21. července 1929 a byl zároveň prvním hasičským sjezdem v obci. Kromě sborů z úpické župy (Havlovice, Suchovršice, Maršov, Batňovice, Libňatov, Rtyně, Sychrov, Úpice, Velké Svatoňovice, Malé Svatoňovice, Kvíčala, Zálesí, Odolov) přijeli na sjezd též zástupci té českoskalické (Litoboř, Křižanov, Hořičky, Mezilečí, Stolín, Újezdec) a dokonce sem zavítalo také 7 německých hasičů ze Starého Rokytníka. Zisk z této akce dosáhl 6 000 Kč.

8. února 1931 bylo rozhodnuto o tom, aby byla opatřena pamětní kniha sboru a jejím vedením byl pověřen Adolf Dytrych z čp. 99. Další novotou se stalo zřízení pohřební pokladny župní, která vznikla v roce 1932 na podporu rodin po zemřelých členech sboru. Při úmrtí každého přihlášeného člena byla pozůstalým vyplácena částka podle počtu členů rodiny, a to 1 Kč za každého z nich. V obci do pohřební pokladny přistoupilo 32 členů. Nastalo také prohlubování činnosti samaritánského odboru. V roce 1934 bylo již ošetřeno 25 občanů. Téhož roku vznikla pod mostem u čp. 91 vodní nádrž pro případ požáru. Celkem vyšla na 1 500 Kč. 15. srpna 1934 byla vyzkoušena požární pohotovost a výcvik sboru tajným nočním cvičením, kterého se zúčastnilo 18 hasičů. Přítomní župní funkcionáři byli s výsledkem spokojeni. V roce 1936 byla zřízena civilní protiletecká ochrana, jejíž páteří byl právě hasičský sbor. Rozdělena byla na 6 skupin – službu poplachovou, službu požární o 2 četách, službu bezpečnostní a pořádkovou, službu assanační, službu zpravodajskou a službu samaritánskou. 30. července téhož roku byla uspořádána informativní schůze, jejímž účelem bylo vysvětlit činnost jednotlivých skupin. 9. srpna jim navíc podal další instrukce župní náčelník a 16. září se již uskutečnilo noční cvičení CPO. Následujícího roku byl sbor zasažen 2 smutnými zprávami, a to o úmrtí bývalých funkcionářů sboru: Josefa Teichmana 6. ledna (velitelem sboru byl v letech 1907-1910) a Štěpána Falty 31. prosince (velitelem sboru byl v letech 1895-1907). V roce 1939 došlo k reorganizaci celého hasičstva a přijetí nových stanov. Ze Sboru dobrovolných hasičů se stal Hasičský sbor, který obdržel nové stejnokroje. Všechny novinky byly schváleny valnou hromadou 4. března 1939. Starostou zůstal Josef Elsner, ale změna nastala na pozici velitele, kterým se místo Čeňka Víta, jenž jím byl od roku 1910, stal Augustin Řezníček. Sbor se ještě nevyrovnal se všemi obměnami a následná německá okupace přinášela další a další změny. 23. července 1939 byl v Libňatově uspořádán I. obvodový sjezd hasičský, který se měl původně konat ve Strážkovicích, ale ty jeho konání odmítly kvůli značnému finančnímu riziku. Sjezd přinesl sboru čistý zisk ve výši 3 202,50 K.

Podle nařízení úřadů byly zahájeny akce na omezení požárů, především šlo o kontroly komínů. Velkým problémem se stal zákaz nošení čapek, které byly zavedeny těsně před okupací. Vyřešeno to bylo povolením nosit pracovní úbory, protože většina sborů by již neměla peníze na pořízení jiných uniforem, když si před krátkým časem musely obstarat nové stejnokroje, jež byly německým okupantům trnem v oku. Hasiči, kteří byli součástí CPO, museli navíc konat noční hlídky. Samozřejmostí se stal slib věrnosti říšskému kancléři. Roku 1940 došlo navíc k rozšíření hasičského okrsku o sychrovský sbor. Jeho novým náčelníkem byl zvolen Augustin Řezníček, náčelník sboru v Libňatově. Ten se snažil i v tak napjaté době, aby si místní mohli zatancovat na tradičních plesech a i jinak se kulturně vyžít. V roce 1941 byl postaven stožár na sušení hadic a následujícího roku byl zaveden nový cvičební řád se značně zjednodušenými hasičskými signály. Další změnu zavinilo nařízení Zemské hasičské jednoty, které stanovovalo, že velitel sboru nemůže být zaměstnán mimo obec, proto byl novým velitelem zvolen František Teichman. Podobně tomu bylo u členů poplachové služby. Navíc došlo ke zřízení klubu hasičů-cyklistů, do něhož bylo jmenováno 10 členů. Dochází též k převodu hasičského majetku na obce, jež ho musejí zaplatit ne do pokladny sboru, ale Zemské hasičské jednotě. Prosinec 1944 přináší vlnu strachu, protože byli zatčeni vůdčí činitelé českého hasičstva na náchodském okrese – řídící učitel Čapek z Červené Hory, Nývlt ze Rtyně v Podkrkonoší a okresní hasičský velitel Jindřich Petira z Újezdce. Nikdo si není jist, zda si gestapo nepřijde zrovna pro něj. Po osvobození zdejší hasiči pomáhají se strážní službou a pomáhají s prohledáním okolních lesů, v nichž se skrývali mnozí příslušníci wehrmachtu, SS a jiných nacistických organizací. Následkem dosídlování Sudet se zmenšuje členská základna sboru. Komunistický převrat přináší mnoho změn. V roce 1949 skončil Augustin Řezníček ve funkci velitele sboru a jeho nástupcem se stal Josef Ludvík. Sbor je kladně hodnocen za vzornou účast na konaných cvičeních. Od 1. ledna 1954 začala být účinná nová právní úprava v požární ochraně provedená zákonem č. 35/1953 Sb. o státním požárním dozoru a požární ochraně a vládním nařízením č. 95/ 1953 Sb. o organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany. Z hasičů se tak stávají požárníci. Nastává éra politických referátů a přednášek, pokračuje účast na různých brigádách, žňových hlídkách, dalších preventivních akcích a určitý čas je věnován také kultuře a společenskému životu, a to nejen pořádáním tradičních bálů. 14. listopadu 1954 byla sboru přidělena přenosná motorová stříkačka PS 8 z Mladých Buků. 6. ledna 1957 požádal dosavadní předseda Josef Elsner, aby nebyl opětovně zvolen a na jeho místo nastoupil Oldřich Endlich. Další změnou, tentokrát relativně milou, bylo přidělení automobilu Horch. Avšak vyklubal se z něj danajský dar, protože automobil potřeboval větší opravu, na níž sbor neměl peníze. Zároveň byla dokončena vodní nádrž na bývalém pozemku Karla Eflera. V květnu 1958 bylo započato s přístavbou hasičské zbrojnice z roku 1907. Při přestavbě byla vyměněna okna. Dvě okna směřující do polí byla zazděna a na místo starých se 6 tabulkami byla dána dvoudílná. 8. prosince 1958 se do čela sboru postavil Václav Kosinka, který uzavřel patronátní závazek nad místním JZD. V roce 1959 obdržel velitel Josef Ludvík záslužný čestný odznak za práci v jednotě a pokladník Josef Vlček byl zvolen okrskovým velitelem. 4. prosince 1960 se stal velitelem

Štěpán Pich, který nahradil Josefa Ludvíka. Ten byl 7. dubna téhož roku delegován za sbor do MNV a zůstal poté jen preventivním referentem.

7. prosince 1960 bylo ustaveno požární družstvo pro potřeby civilní obrany, jehož velitelem se stal Josef Ludvík, ale již 28. dubna následujícího roku byl zvolen novým velitelem Josef Teichman st., poněvadž Josef Ludvík se stal úsekovým velitelem pro obce Maršov, Libňatov a Havlovice. Sbor také obdržel novou motorovou stříkačku P 8 s celým vybavením. Stříkačka, která se vrátila z opravy ze Dvora Králové nad Labem byla přidělena do Svobodného. V roce 1962 bylo sboru přiděleno starší auto Dodge jako náhrada za Horch. O 2 roky později se stal velitelem Václav Vik a sbor přišel o dlouhodobého člena Josefa Elsnera, jehož pohřeb se konal 5. srpna na Hořičkách. 2. července 1972 bylo oslaveno 80. výročí založení sboru. Ten i nadále pořádal pravidelná cvičení a jeho členové se účastnili různých školení i soutěží, kde se dokázali nejen prosadit, ale též se umístit na přeních příčkách, mnohdy dokonce na 1. místě. Pravidelná byla též účast na rozličných brigádách. Vedle toho fungoval oddíl mladých požárníků. A tak tomu bylo až do listopadových událostí roku 1989. 2. července 1990 došlo k přejmenování Svazu požární ochrany na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, z místních požárníků se stal znovu Sbor dobrovolných hasičů. Zároveň byly vytvořeny nové znaky, hodnosti a uniformy.

Ke 120. výročí sboru byl pořízen nový prapor, jehož návrh i výrobu zajistila firma Alerion z Brna, kde si ho hasiči 7. října 2011 převzali a 14. ledna 2012 mu požehnal v kulturním domě farář Karel Klemt z Hořiček, a to v rámci mimořádné valné hromady. Na červené lícové straně je vyšit znak České hasičské jednoty uprostřed s libňatovskou zvoničkou. Na rubové straně, jež je naopak vyvedena modře, je kromě hesla ještě vyobrazen svatý Florian. Oslavy 120. výročí založení sboru začaly 16. června 2012 průvodem vesnicí za účasti okolních sborů a techniky. Průvodu se také zúčastnily děti z MŠ Libňatov, mažoretky, sokolové s dětmi. Na pochod všem vyhrávala kapela HF Band z Úpice. V doprovodném programu vystoupily mažoretky ze Základní umělecké školy A. M. Buxton Úpice, děti z domácí MŠ, z hasičské přípravky z Radvanic, mladí sokolové se skladbou Ať žijí duchové. Dále byly k vidění modelové ukázky techniky. Během programu byli vyznamenáni členové SDH a v dalším programu přispěly k dobré náladě zúčastněných skupiny HF Band, Pěnice a na taneční zábavě zahrála skupina META.

1894

Zemřel František Jörka

Narodil se 4. října 1820 v Zálesí, kde jeho otec Jan Jörka učiteloval v letech 1811-1844. Navštěvoval triviální školu u otce v Zálesí, hlavní školu v Broumově a tamtéž v letech 1830-1834 gymnázium. V letech 1835-1836 absolvoval učitelskou přípravu v Hronově u učitele Františka Černého a v Novém Městě nad Metují u učitele Františka Čepelky29. Vysvědčení dospělosti obdržel 3. července 1837 ve Dvoře Králové nad Labem a vysvědčení způsobilosti

29 Jan K. Hraše, České školství obecné na Broumovsku, Novo-Městsku a Trutnovsku, Nové Město nad Metují 1887.

12. května 1841 v Hradci Králové. Od 1. října 1837 do 31. října 1838 působil jako podučitel v Novém Městě nad Metují a od 1. listopadu 1838 do 30. dubna 1839 v České Skalici. Od 1. května 1839 do 31. července 1842 podučiteloval v Prorubech. 1. srpna 1842 nastoupil jako podučitel ke svému otci do školy v Zálesí. Po jeho smrti v roce 1844 tuto školu 2 měsíce administroval. Po jmenování Antonína Hrodka zdejším řídícím učitelem odešel 15. ledna 1845 jako podučitel do Úpice, kde působil do 22. listopadu 1859. Ze školy však neodešel okamžitě, protože byl pověřen její prozatímní správou až do 1. října 1860. Tehdy nastoupil jako učitel v Libňatově30, odkud odešel do Zálesí, kde byl od 1. května 1875 řídícím učitelem. Zemřel 11. prosince 1894 v Zálesí.

1900

Dolování uhlí

Hledání uhlí v blízkém okolí a nálezy jeho slojí, zejm. ve Chvalkovicích a v Chlístově, probudily zájem o prozkoumání případných nalezišť také v Libňatově, což dobře ilustruje dobový inzerát: „Hledám společníka se slušným jměním pro dolování uhlí na svém pozemku. Bližší sdělí Robert Vlček, rolník v Libňatově, pošta Úpice.31“

20. století Období Událost

1901 Založen Spořitelní a záložní spolek pro Libňatov a okolí. 7. května

1901 Popelem lehlo stavení čp. 64.

26. ledna 1903

Vyhořela usedlost Antonína Víta čp. 36.

1904 Požár domu Vincence Bergra čp. 52.

1906-1909 Vybudována nová okresní silnice z Úpice přes Havlovice do Libňatova.

S úpravou započato 17. dubna 1906. 1907 Postavena hasičská zbrojnice.

1910 Josef Řehák založil v čp. 140 malý obchod smíšeným zbožím, který se proslavil prodejem burských oříšků. Po jeho smrti ho převzal syn Josef,

který ho provozoval do roku 1932. 6. června

1910 Vyhořelo stavení Františka Středy čp. 32.

1911 Založen obchod smíšeným zbožím a pekařství Františka Teichmana v čp. 76.

Vyhořely usedlosti Ondřeje Víta čp. 121 a Františka Hetfleiše čp. 15.

1912 Při požáru chalupy čp. 93 uhořel její majitel Josef Kadaník. 17. května

1914 V Elsnerově hostinci provedeno cvičení dorostu, žen a mužů (devítice) a

předneseny některé recitace a zpěvy.

30 Učitelstvo národních škol v diécesi Kralohradecké léta Páně 1868, za slavného vrchnopastýřského panování Jeho Excellencí nejdůstojnějšího a vysoce urozeného pána, pana Karla Boromea Hanla, biskupa kralohradeckého..., Hradec Králové 1868. 31 Národní listy, Praha 27. listopadu 1900.

1914-1918

Na 130 občanů Libňatova bylo povoláno do armády, z nichž 16 se z front 1. světové války již nevrátilo (Antonín Franc, Josef Franc, Adolf Hájek z čp. 137, Antonín Hanuš z čp. 36, Václav Kosinka z čp. 34, Josef Mertlík z čp.

128, Jan Nývlt z čp. 143, Karel Prokop z čp. 93, František Sedláček z čp. 11, Adolf Souček z čp. 46, Josef Šklíba z čp. 96, Josef Teichman z čp. 53, Adolf Vít z čp. 73, Benedikt Vít z čp. 117, Blažej Vlček z čp. 112, Václav Záruba z

čp. 129, ). 8. listopadu

1918 Oslava osamostatnění a vzniku republiky s průvodem a hudbou.

1919 Na pozemku Čeňka Tučka vysazena Lípa svobody, která byla později

přesazena k silnici proti čp. 97. 15. června

1919 V obecních volbách obdržela strana domkářů a malorolníků 9 mandátů a

agrárníci získali 5 mandátů. 1920-1921 Místní lesy poškozeny mniškou.

1923 První jednání o zavedení elektrické energie do obce.

V dražbě prodána chalupa čp. 22, pozdější obecní chudobinec.

1. ledna 1923

Podle usnesení obecního zastupitelstva ze 14. května 1922 byla založena obecní kronika.

16. září 1923

Obecní volby. Lidovci obdrželi 115 hlasů a 5 mandátů, národní socialisté 155 hlasů a 6 mandátů, komunisté 25 hlasů a 1 mandát a agrárníci 70 hlasů a

3 mandáty. 20. dubna

1924 Vyhořela chalupa čp. 131.

29. května 1924

Požár stavení čp. 109.

28. června 1924

Blesk sjel do příbytku čp. 73.

15. července 1924

Vyhořela chalupa čp. 125.

23. července 1924

Blesk uhodil do stavení čp. 133.

8. září 1924 Válcování okresní silnice od školy až po Králův kopec32.

1925 Zboření dřevěného stavení čp. 99, které patřilo Adolfu Dytrychovi a stálo

zde od roku 1815. 18. dubna

1925 Usnesení o uložení obecní kroniky v kabinetu zdejší školy.

28. května 1925

Při přestavbě domu čp. 37 přišel o život zedník František Teichman, majitel hostince čp. 76. Při zvedání starého stropu ho zavalil jeden z trámů.

15. listopadu

1925

Volby do národního shromáždění a senátu. Do první instituce volilo 359 z 376 oprávněných voličů, do druhé 309 z 318. Do poslanecké sněmovny

obdržela strana agrární a konzervativní 2 hlasy, sociální demokraté 4 hlasy, živnostníci 23 hlasů, komunisté 26 hlasů, národní socialisté 125 hlasů,

Republikánská strana čs. venkova 60 hlasů, lidovci 117 hlasů a 2 hlasy byly neplatné. Do senátu obdržela strana agrární a konzervativní 1 hlas, sociální

demokraté 3 hlasy, národní demokraté 2 hlasy, živnostníci 18 hlasů, komunisté 21 hlasů, Republikánská strana čs. venkova 50 hlasů, lidovci 102

32 Národní politika, Praha 7. září 1924.

hlasů, národní socialisté 109 hlasů a 3 hlasy byly neplatné.

1926

Čeněk Semerák z čp. 65 založil Spolek hudebníků libňatovských, jehož kapelníkem byl Josef Kábrt z čp. 23.

Eduard Borůvka přenesl svůj obchod do nově postaveného domu čp. 150. Tato prodejna byla již v roce 1934 převedena jako filiálka do konsumního družstva Dobromil v Havlovicích a spolu s ním roku 1938 do konsumního

družstva se sídlem ve Rtyni v Podkrkonoší. V roce 1944 převzal obchod Jan Ansorge a vedl ho až do roku 1949.

1927 Zanikl hostinec čp. 18. Jeho majitel Josef Bergr zakoupil od Antonína

Mikeše hostinec čp. 13. 10. února

1927 Ustavující schůze místní skupiny republikánského dorostu.

16. září 1927

Obecní volby se kvůli jednotné kandidátce nekonaly. Národní socialisté obdrželi po dohodě 5 mandátů, lidovci 4 mandáty, agrárníci 3 mandáty,

živnostníci 2 mandáty a komunisté 1 mandát. 1928 Zrušen samosprávný úpický okres, který byl přičleněn k okresu Trutnov.

2. prosince 1928

Volby do okresního a zemského zastupitelstva. Oprávněných voličů bylo 364, voleb se zúčastnilo 339 z nich. Ve volbách do okresu obdržel Bund der Landwirte und des ländischen Gewerbes 2 hlasy, sociální demokraté 6 hlasů,

Die Deutsche Gewerbepartei 1 hlas, komunisté 25 hlasů, Die Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei 1 hlas, česká volební skupina (lidovci, národní demokraté, živnostníci a republikáni) 198 hlasů a národní socialisté 98 hlasů. Ve volbách do zemského zastupitelstva obdrželi národní socialisté

88 hlasů, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 86 hlasů, lidovci 56 hlasů, Die Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei 2 hlasy, živnostníci 58 hlasů, národní demokraté 1 hlas, komunisté 32 hlasů,

Die Deutsche Volksverband 1 hlas, sociální demokraté 5 hlasů a 8 hlasů bylo neplatných.

1929

Postaven nový obecní chudobinec čp. 164.

Zavedena autobusová doprava Hořičky-Úpice. Autobus zprvu jezdil 2x denně každý den, později 2x denně tři dny v týdnu.

Založeno místní Sdružení katolické mládeže.

4. července 1929

Velká vichřice, která na rozdíl od okolí nenadělala v obci mnoho škod.

28. října 1929

Volby do národního shromáždění a senátu. Při volbě do národního shromáždění obdrželi národní socialisté 124 hlasů, Republikánská strana

zemědělského a malorolnického lidu 91 hlasů, lidovci 83 hlasů, živnostníci 45 hlasů, komunisté 17 hlasů, sociální demokraté 15 hlasů a národní

demokraté 1 hlas. Ve volbách do senátu získali národní socialisté 107 hlasů, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 83 hlasů, lidovci 74 hlasů, živnostníci 38 hlasů, komunisté 19 hlasů, sociální demokraté 14

hlasů a národní demokraté 1 hlas.

1930

Založení Klubu velocipedistů, do něhož vstoupilo 51 občanů. Jeho předsedou byl zvolen Jaroslav Šnajdr, jednatelem byl František Teichman.

Město Úpice koupilo na základě pozemkové reformy část lesa Barchovin. 60

ha vyšlo na 130 000 Kč.

Ustavení okrskového sdružení republikánského dorostu.

1931 Zbořeno stavení čp. 22, které patřilo k nejstarším v obci, protože existovalo

již v čase očíslování příbytků v roce 1775. 30. května

1931 V lese u Černého Dolu u Vrchlabí nalezena mrtvola Antonína Hájka, který

se kvůli finanční tísni zastřelil. 18. června

1931 Do kolny u usedlosti čp. 70 udeřil blesk, aniž by ji zapálil.

27. června 1931

Na jižní obloze zaznamenán velmi jasný meteor.

27. září 1931

Obecní volby. Z oprávněných 423 voličů volilo 403 osob. Komunisté obdrželi 39 hlasů a 1 mandát, národní socialisté 105 hlasů a 4 mandáty, lidovci 100 hlasů a 4 mandáty, Republikánská strana zemědělského a

malorolnického lidu 96 hlasů a 4 mandáty, nepolitická kandidátka 60 hlasů a 2 mandáty a 3 hlasy byly neplatné.

1932 Postaveny domy čp. 169-171. 29. května

1932 Okrskový sokolský sjezd.

6. června 1932

Dopravní nehoda nákladního a osobního automobilu pod čp. 77.

6. července 1932

2 dšvčata jedoucí na kole se srazila při předjíždění selského povozu. Růžena Jiránková z čp. 80 narazila hlavou na nápravu vozu a jen díky obezřetnému

vozkovi nebyla přejeta vozem, který byl naložen cihlami. 1. srpna

1932 U Bohuslavic skočil pod vlak 16letý cukrářský učeň Vlastimil Řezníček z

čp. 82.

20. srpna 1932

Na kole jedoucí Adolf Žďárský se smekl v písku a naproti hostinci A. Teichmanové spadl pod předjíždějící auto tak nešťastně, že za několik dní

zemřel.

1933

V čp. 160 začal provozovat truhlářskou živnost František Teichman a v dílně Antonína Kulta začal truhlařit Emil Kábrt z čp. 73.

František Seibrt z čp. 153 začal provozovat nákladní a osobní autodopravu.

8. ledna 1933

Komunistická schůze v hostinci u Bergrů nevyvolala valný zájem.

28. ledna 1933

První pohřeb žehem z Libňatova. Jednalo se o 58letou vdovu Julii Vlčkovou.

28. července 1933

Velká bouře s vichřicí.

1933-1935 Stavba nové okresní silnice Libňatov-Maršov-Kyje33. Její délka byla 4 982,5

m, z toho 1 113,5 m na libňatovském katastru.

1934 Zřízení vodní nádrže pod mostem u čp. 91.

Ve škole byla kvůli vlhkosti provedena izolace zdiva.

6. března 1934

Požár chalupy čp. 101. Byl prvním, u kterého byla použita motorová stříkačka.

16. května Volby do poslanecké sněmovny a senátu. Republikánská strana obdržela 72

33 Národní listy, Praha 20. června 1933.

1935 a 67 hlasů, sociální demokraté 17 a 15 hlasů, národní socialisté 87 a 72 hlasů, komunisté 13 a 11 hlasů, lidovci 59 a 57 hlasů, živnostníci 34 a 23

hlasů, fašisté 125 a 116 hlasů, Národní sjednocení 1 a 3 hlasy. Ze 445 oprávněných voličů volilo 405, neplatných hlasů bylo 7, resp. 6.

26. června 1935

Volby do zemského a okresního zastupitelstva. Republikánská strana obdržela 89 a 0 hlasů, sociální demokraté 11 a 16 hlasů, národní socialisté 95 a 119 hlasů, komunisté 18 a 19 hlasů, lidovci 56 a 0 hlasů, živnostníci 30 a 0 hlasů, fašisté 92 a 0 hlasů, Národní sjednocení 1 a 0 hlasů, sdružené strany

(republikánská, živnostenská, fašistická a národní sjednocení) 0 a 231 hlasů.

1. září 1935

Zabetonován silniční most u čp. 91 a ještě téhož dne přejel přes jeho čerstvě zabetonovanou desku Bedřich Seibert, obchodník mlékem z čp. 146. Deska musela být rozkopána a znovu zabetonována jeho nákladem ve výši 2 380

Kč.

1936 Zřízení civilní protiletecké ochrany.

Přemnožení chroustů a zmijí.

1937 Obecní volby odloženy na neurčito.

Založena odbočka mládeže národně socialistické.

31. ledna 1937

Vykradeno řeznictví Josefa Borůvky a hostinec Josefa Bergra.

20. února 1937

Prudká sněhová bouře s vichřicí.

25. dubna 1937

Okrskové sdružení republikánského dorostu uspořádalo manifestační sraz dorostu.

1938

Založena Národní garda, jež měla 17 členů. Zrušena byla již počátkem následujícího roku.

Slintavka a kulhavka.

25. ledna 1938

Polární záře.

14. února 1938

Kulturní skupina Zemědělského ústavu v Hradci Králové uspořádala kronikářský kurs spojený s výstavou obecních kronik. Za nejlépe vedené

kroniky byly uznány pamětní knihy obcí: Žlunice, Žiželice, Krčín, Svobodné Dvory, Předměřice nad Labem, Libňatov, Smiřice, Malšovice, Svinary a

Nahořany. Kronikářům výše zmíněných obcí se dostalo odměny. 28. března

1938 Požár stohu na poli Josefa Šévla z čp. 141.

12. června 1938

Plánované obecní volby se nekonaly, protože došlo k utvoření jednotné kandidátky. Republikánská strana tak získala 3 mandáty, národní socialisté 3

mandáty, lidovci 3 mandáty, fašisté 2 mandáty, živnostníci 2 mandáty, sociální demokraté 1 mandát a Národní liga 1 mandát.

28. září 1938

Polární záře.

1939 V čp. 76 a v cihelně zřízeny první telefonní stanice. 17. března

1939 Místním četníkům zabaveny pušky a šavle.

23. července 1939

V Libňatově se uskutečnil I. obvodní hasičský sjezd.

4.-5. listopadu

1940 Velká vichřice s deštěm.

1941

Zřízení ovocnářského kroužku pod vedením Adolfa Dytrycha z čp. 131, který měl na starosti péči o řádné pěstování a ošetřování ovocných kultur v

obci.

Obecní rybník prodán Růženě Štafové, majitelce mlýna.

Úředním rozhodnutím byl každý pondělek uzavřen hostinec Antonína Teichmana, každé úterý hostinec Josefa Bergra čp. 13 a každý pátek hostinec

Josefa Elsnera. 2.-4. ledna

1941 Velká sněhová vánice.

1942

Zřízení poradny pro matky a kojence, v níž působila MUDr. Ludmila Flöglová-Hnilicová.

Zabavení části nadace pro chudé, zřízené z odkazu po zemřelém Antonínu

Zárubovi. Šlo o 440 K, jež byly odeslány na konto pražské Bank der Deutschen Arbeit, A. G.

6 dětí onemocnělo záškrtem.

25. března 1942

Rekvizice obecního zvonu. Provedena byla tesaři Josefem Prokopem z Libňatova čp. 91 a Janem Bejrem z Maršova.

4. června 1942

Německé vojsko neúspěšně pátralo po zřízenci úpického telegrafního úřadu Janu Balatkovi34.

4. prosince 1942

2 úředníci hospodářské kontroly a 2 četníci provedli hospodářskou kontrolu u Františka Vintra z čp. 4.

1943 Rekvizice měděného kabelu k veřejnému osvětlení.

Zrušení místní osvětové komise.

2. února 1943

Přípisem okresního úřadu v Náchodě byl starosta Jan Celba zproštěn svojí funkce a na jeho místo byl jmenován Adolf Dytrych.

1. října 1943

Zřízení veřejné telefonní hovorny v čp. 76. Libňatov však byl zprvu stejně bez spojení, protože zřízenec havlovické hovorny Souček odmítl provádět přepínání. K nápravě došlo až po stížnosti Ředitelství pošt a telegrafů v

Praze z 5. října téhož roku. 26.

listopadu 1943

Požár usedlosti čp. 36.

3. prosince 1943

Sčítání hospodářského zvířectva.

24.-25. března 1944

Velká sněhová vánice.

20. dubna V obci se objevili 3 uprchlí angličtí zajatci. Druhého dne byli zatčeni a

34 Byl udán továrním úředníkem německé národnosti, který uslyšel v telefonu to, že Balatka poslouchá zahraniční rozhlas. Narodil se 31. října 1896, zahynul 15. června 1942, když se oběsil v lese na Krákorce. O 3 dny později byl pohřben na hřbitově ve Rtyni.

1944 dopraveni do Hradce Králové.

1945

Odsun Václava a Karoliny Voženílkových jakožto německých občanů. Nepomohlo ani to, že byl válečným invalidou z 1. světové války a k

Němcům se přihlásil jen kvůli tomu, aby sehnal práci, a tudíž dostatečný příjem k živobytí. Stejně tak jeho německá manželka nebyla aktivní

nacistkou, právě naopak. Její nevýhodou bylo to, že neuměla česky, i když se o to pokoušela.

Z obce se vystěhovalo 37 rodin, aby dosídlily Němci opuštěné území.

22. března 1945

Do obce dorazili němečtí uprchlíci.

8. dubna 1945

Kvůli onemocnění starosty Dytrycha se uskutečnila volba jeho nástupce, kterým se stal Josef Jindra z čp. 78. Náměstkem byl zvolen bývalý starosta

Jan Celba. 2. května

1945 Sabotování povinného odvodu koní s postroji i povozy v Úpici na Sychrově.

4. května 1945

Utvořen Revoluční národní výbor, v jehož čele stanul dosavadní starosta Jindra. 6. října téhož roku však z této funkce odešel.

5. května 1945

V Havlovicích byl Němci zastřelen Adolf Lejsnar35, který žil v místním chudobinci čp. 164.

Prohlídka majetku německých uprchlíků.

6. května 1945

Na silnici u Havlovic byli německým vojákem zadrženi Jaromír Gottwald a Jaroslav Teichman. Výsledkem bylo naštěstí jen to, že druhý jmenovaný

přišel o své hodinky.

8. května 1945

Josef Sedláček z čp. 176 zastavil německé vozidlo, které v obci zanechalo vlečný vůz s 5 sudy benzinu. Starosta Josef Jindra prohlásil tento náklad za

zabavený, ale nakonec si ho vynutili ozbrojení mladíci z Úpice. 9. května

1945 Úprk německých vojsk směrem k Hořičkám.

10. května 1945

Do obce vstoupila Rudá armáda.

13. května 1945

Oslava osvobození s průvodem občanstva.

16. května 1945

Při přednášce sovětských důstojníků o spolupráci mezi ČSR a SSSR byl úpickými partyzány zatčen obchodník s mlékem Bedřich Seibrt, známý to

udavač. Při následném výslechu se ke svým činům doznal, za což byl potrestán 25 ranami řemenem. Navíc se každý den musel přihlásit o práci, každého třetího dne požádat o dalších 25 ran a všechny občany řádně při

potkání pozdravit. 6. června

1945 Rudá armáda začala opouštět zdejší kraj.

11. června 1945

V Libňatově se usídlila sovětská vojenská jednotka a následujícího dne obcí projíždělo další množství sovětských vojáků.

3 ruští vojáci vnikli do stavení Štěpána Picha čp. 30, kde se pokusili znásilnit služebnou Zoudunovou a hospodáře okradli o hodinky, jízdní kolo, peníze a

35 Pochodeň, Hradec Králové 25. dubna 1975.

potraviny. Další vojáci vtrhli do usedlosti čp. 70, kde znásilnili přespávající německé služebné a okradli nájemce domu Řezníčka.

Konec června 1945

V Barchovinách zatčeni 3 neozbrojení příslušníci SS.

5. července 1945

Havlovice, Libňatov a Maršov společně oslavili na Králově kopci svátek M. Jana Husa.

13. července 1945

Do obce bylo přiděleno několik mladých Němců, aby pomáhali místním zemědělcům.

22. července 1945

Velká vichřice.

1. srpna 1945

První odvod branců po osvobození.

1946 Zrušen obchod smíšeným zbožím a pekařství Josefa Víta v čp. 69.

1948

Vytvořen akční výbor Národní fronty, dohlížející na práci MNV.

Návrh na společnou školní budovu na schůzi rodičovských sdružení při národních školách v Havlovicích, Libňatově a Maršově u Úpice36.

1. října 1948 Obchodník smíšeným zbožím Antonín Teichman převzal zdejší pobočku

Podkrkonošského konsumu Trutnov a umístil ji ve své prodejně.

Leden 1949

Z uzamčené skříně MNV byly odcizeny všechny šatenky a větší část potravinových lístků. Tehdejší předseda byl potrestán pokutou 500 Kčs a po

dobu vyšetřování musel složit svoji funkci. Na konci roku byli jako pachatelé vypátráni Josef Týfa a Jaroslav Dyntr. První byl zatčen a odsouzen

k 7 letům odnětí svobody, druhý se skrýval do roku 1968 u Jiránků v Mečově.

1950

Oprava střechy na školní budově.

Hlasování obyvatel o tom, který hostinec má být uzavřen. 49,89 % se vyslovilo pro hostinec Antonína Teichmana, 28,14 % pro hostinec Josefa Bergra a 18,89 % pro hostinec Josefa Elsnera. Podkrkonošský konsum

Trutnov nerespektoval přání obyvatel a uzavřel hostinec u Bergrů.

Založena místní skupina ČSČK37.

1950-1951 V bývalém hostinci u Bergrů zřízena čistírna a opravna surových lněných a

bavlněných tkanin Úpolenu Úpice. 1951 Zavedení elektřiny do Svobodného.

4. května 1951

Truhlářství Františka Teichmana a Emila Kábrta převzal Komunální podnik města Úpice.

1953

Zdejší obchod začleněn do Jednoty.

Uzavřena prodejna masa v čp. 97.

Herbert Jirouch začal ve škole hrát loutkové divadlo. Po ročním účinkování se přestěhoval do hostince u Bergrů. V roce 1962 postavil svépomocí stálou

scénu, ale již následujícího roku této činnosti zanechal. 1. ledna Kovářství a podkovářství Rudolfa Víta předáno Komunálnímu podniku

36 Pochodeň, Hradec Králové 3. prosince 1948. 37 Pochodeň, Hradec Králové 17. listopadu 1950.

1954 města Úpice.

1955

Ustavení osvětové besedy.

Špatné vyasfaltování silnice od Havlovic až ke Křižanovu. Lepkavá hmota musela být odstraněna a na silnici položen nový asfalt.

1956

Jednota znovu otevřela prodejnu masa.

Postaven vodovod pro „Bavlňák“ a vyměněno potrubí u vodovodu pro dolní konec obce.

17. března 1957

Požár u Ladislava Řezníčka.

22. července 1957

V čp. 164 otevřen poštovní úřad.

1958 Výstavba autobusových čekáren.

Ve Svobodném zřízeno veřejné osvětlení.

8. května 1958

První pohřeb z kaple mimo obec měl Josef Šévl z čp. 123.

1958-1959 Generální oprava školy.

1959 Obnovení činnosti ČSM.

Zprovoznění a rozšíření veřejného osvětlení (19 žárovek).

13. října 1959

V čp. 124 zahájeno elektrické mandlování prádla a žehlení pánských košil.

1959-1960 Výstavba autobusových čekáren. 9.-15. července

1960

Místní loutkáři se zúčastnili „Loutkářské Chrudimi“ jako jediný vesnický soubor z okresu Trutnov.

1962 Zařízen telefon do Svobodného (č. 129 salaš, č. 173 veřejná telefonní

stanice). 1964 Započato se stavbou moštárny.

7. července 1964

Při rovnání snopů na vlečný vůz spadla při pojíždění a zlomila si vaz Františka Seidlová.

1964-1965 Výměna potrubí u vodovodu z obecní studny. 7. ledna

1965 Poslední pohřeb z domu měla Karolina Pichová z čp. 111.

23. května 1970

Petr Jiránek z čp. 70 spáchal sebevraždu zastřelením, na jejíž následky o 3 dny později zemřel.

1970-1971 Zbořen Bergrův hostinec čp. 13. 1971-1973 Výstavba prodejny38.

1972 Vyasfaltování silnice v horní části Svobodného v délce 420 m. 18. října

1972 Pád staletého buku u čp. 30, jehož objem kmene byl 3,8 m.

1973 Založen přípravný výbor SSM. 11. ledna

1973 Požár kolny Josefa Bergra v čp. 52.

9. února Požár u Antonína Součka v čp. 83.

38 Pochodeň, Hradec Králové 6. května 1974.

1973 14. února

1973 Slavnostní otevření prodejny.

3. května 1973

Požár nákladního auta v Barchovinách.

13. června 1973

Noční honička na zloděje auta, kteří havarovali u Havlovic.

9. listopadu 1973

Vyasfaltování cesty na Bavlňák.

Listopad 1973

Ustavení Výboru žen při MNV.

1974 Vznik hudebního souboru Melodie, který byl veden Milanem Vítem. 24.-29.

března 1974 V Hájku zřízeno družstevní polní letiště.

20. dubna-16.

listopadu 1974

Rozšíření požární nádrže u Elsnerových.

16. prosince 1974

Uveden do provozu zesilovač televizního signálu, který byl dokončen 15. listopadu téhož roku.

1975 Zahájení výstavby chat na stráni nad nádrží u cihelny.

Slavnostní otevření nově upravené a vybavené knihovny.

29. července 1975

Vyloupení prodejny Jednota.

1. září 1976 Dětský útulek přeměněn na mateřskou školu.

1977

Úprava koryta potoka.

Dokončena klubovna SSM.

MS Barchovan ukončilo svoji činnost jako samostatná organizace. 4. dubna

1977 Místní telefonní ústředna zkušebně zapojena na automatickou ústřednu v

Trutnově. 15. září 1977

Při jízdě do Bavlňáku se z traktoru utrhlo rozmetadlo plné umělých hnojiv a prorazilo stěnu hostince.

15. listopadu

1977

Vichřice se postarala o zánik památného jalovce na Bělinově stráni, který byl vysoký 14,7 m a starý 300-350 let.

22. ledna 1978

Sloučila se myslivecká sdružení Radeč, Havlovice a Libňatov a vzniklo tak nové myslivecké sdružení s názvem Barchovan se sídlem v Havlovicích

hospodařící na výměře 2 894 ha. Jeho předsedou byl zvolen Karel Španiel. 1. července

1978 Uzavření hostince. Znovu otevřen byl až před Silvestrem téhož roku.

7.-8. července

1978 Velká vichřice.

10. července 1978

Při vyprošťování traktoru, který uvízl v salaši ve Svobodném, byl traktorem přiražen ke zdi Josef Vlček z čp. 50, který na následky zranění 18. července

téhož roku zemřel.

12.-13. července

1978 Napuštěno koupaliště u cihelny.

29. listopadu

1978 Protržení silážní jámy.

30.-31. prosince

1978

Ledovatka, která narostla až do výše 3 cm, způsobila vývraty, výluku dodávek elektrického proudu a problémy v dopravě.

Prosinec 1978

Úprava Vítovy cesty vedoucí od čp. 73 a Hanušovy cesty na ornou půdu.

1979

V čp. 76 zrušena telefonní stanice, která byla v obci zavedena jako první.

Místní knihovna obdržela od ministerstva kultury čestné uznání a finanční odměnu ve výši 1 500 Kčs.

Květen 1979

Výměna vodovodního potrubí do Svobodného v délce 600 m.

16.-17. června 1979

Díky silnému dešti byla poškozena pole, vymleté cesty a zaplaveno hřiště u MŠ.

8. září 1979 Hostinec byl po vnitřních úpravách znovu otevřen. 15. září 1979

Vyhloubením základů pro budovu, septik a odpad z něj do potoka byla zahájena výstavba přístavby kulturního domu.

21. listopadu

1979 Zaznamenáno slabé zemětřesení (2,5 stupně Richterovy stupnice).

1. dubna 1980

Uzavření kovářské dílny v čp. 7, která sloužila JZD Havlovice.

25. dubna 1980

Vyvrácené a polámané stromy díky nadílce 15 cm mokrého sněhu.

8. května 1980

Dokončeno přeložení koryta potoka u čp. 113.

10. června 1980

Ukončeno pokládání vodovodního potrubí ve Svobodném od vodojemu k čp. 180 v délce 380 m.

1. září 1980 Úprava vozovky od cihelny. 23.-25. října

1980 Oprava a vyasfaltování obecních cest.

6.-7. listopadu

1980 Silná ledovatka způsobila škody na ovocném i lesním stromoví.

12. listopadu

1980 V požární nádrži u čp. 18 se utopila Růžena Borůvková.

19. listopadu

1980 Při opravě střechy kravína došlo k pádu 2 zaměstnanců JZD.

26. listopadu

1980

Do Svobodného poprvé přijela pečovatelská služba s nákupy pro přestárlé občany. Celkově sem zajela 3x, po anonymním udání a přešetřování již ne.

1982 FC Barchovan získal 1. místo v Havlovické lize.

1999 Společnost DAKO si pořídila čistírnu odpadních vod.

1908

Sebevražda výměnkáře

„Surovostí synovou dohnán ku sebevraždě. Z Trutnova se sděluje: Když dne 25. m. m. jel 55letý výměnkář Antonín Seidl z Libňatova po silnici domů, nalezl silnici před hostincem Jana Bergra zatarasenou povozy. Na znamení bičem dané vyšel jeho syn Daniel Seidl z hostince a octl se hned s otcem svým v hádce, ve které jej uhodil několikrát bičem, až se zlomilo bičiště. Večer téhož dne, když se Antonín Seidl nalézal ve svém výměnkářském domku, přišel jeho syn Daniel k domovním vratům a žádal, aby byl vpuštěn. Když mu nebylo vyhověno, zabubnoval na okno a křičel: „Ty starý, šedivý starochu, však my ti ještě dáme!“ Antonín Seidl utekl ze strachu před synem k sousedovi, ale i tam ho pronásledoval Daniel Seidl a bil ho znovu. Ze zármutku nad surovým počínáním synovým se Antonín Seidl v pátek 28. m. m. o půldruhé hodině odpolení před domem svého syna dobře mířenou ranou z revolveru zastřelil.39“

1908

Založení místního odboru Národní jednoty severočeské

Odbor NJS vznikl v roce 1908 z popudu maršovského učitele Vojtěcha Šandery. Tehdy se do něj přihlásilo 32 občanů. První 3 roky vedl spolek Josef Teichman z čp. 15, poté ho vystřídal Čeněk Vít z čp. 7. Hned po vzniku bylo rozhodnuto o hraní divadla. Za 60 korun bylo zakoupeno chatrné jeviště ze Suchovršic, podium pod něj vyšlo na 32 korun a 4 petrolejové lampy na 7,20 korun. První hra, která byla v Libňatově sehrána, byla 26. prosince 1908 humoreska „Staří blázni“, kterou režíroval Vojtěch Šandera. Po postavení nového sálu v následujícím roce bylo pořízeno nové jeviště, jež vyšlo na 307 K 97 h, přičemž k této částce musíme ještě připočítat náklad na truhlářské práce ve výši 22 K 30 h. Malířskou práci provedl malíř Hejzlar z České Skalice. Na většinu z těchto nákladů se musel vzít úvěr u místní záložny, ale již v roce 1911 byl plně splacen. Do 1. světové války bylo tak sehráno 29 divadelních představení, 4 zábavné večírky a 1 ples. Po jejím ukončení v průběhu následujících 21 let se činnost rozšířila na 96 divadelních představení, 5 zábavných večírků a 4 maškarní plesy. Samozřejmostí byla finanční podpora potřebným. Jen v letech 1908-1938 bylo vyplaceno na různých darech a podporách 1374 Kč. 25 let trvání odboru bylo oslaveno 6. srpna 1933 divadelním představením „Písmákova dcera“ od Františka Rutha. Bylo to zároveň 100. představení od založení odboru a 1. na novém jevišti, které bylo pořízeno za 10 000 Kč od firmy Josef Máca z Újezdu u Brna. V témže roce čítal odbor 72 členů. Původním účelem spolku bylo prohlubovat kulturní i hospodářský život v obci a zároveň podporovat české menšiny, které žily v německé jazykové oblasti. Po zabrání Sudet

39 Rovnost. Zemský orgán českoslovanské strany sociálně-demokratické na Moravě, Brno 4. září 1908.

Německem a následném zřízení protektorátu se změnil nejen název spolku na Národní matici při Národní radě české, ale i jeho účel, který se zúžil pouze na kulturní činnost. V roce 1944 došlo k jeho rozpuštění a zabavení veškerého majetku, čímž zanikl a již nebyl nikdy obnoven.

1913

Smrt mlynáře Štafy

„Mlynář úkladně zavražděn? V Úpici a okolí vzbuzuje velké vzrušení záhadná smrt majitele mlýna Václava Štafa z Libňatova. Štaf stal se dle všeho obětí úkladné vraždy, avšak po pachateli není posud ani stopy. Mlynář odešel dne 3. t. m. zrána z Libňatova do Úpice v obchodních záležitostech a mimo jiné vybral v Úpici větší částku peněz na obilí. Na zpáteční cestě stavěl se v Havlovicích u svého švakra Kábrta a ponechav si tam peníze v uschování, odebral se do hostince „Ameriky“, kde dostal se s několika občany do sporu. Pozdě večer se pak zdvihl a odešel. Co se dále dělo, není známo. Teprve v těchto dnech vylovena byla jeho mrtvola z Úpice. Jest domněnka, že lupiči, majíce za to, že mlynář má peníze posud u sebe, jej přepadli a usmrtivše jej několika ranami do hlavy, hodili pak jeho mrtvolu do řeky. Mlynář Štaf byl řádný muž a těšil se v celém okolí vážnosti. Zanechal po sobě vdovu a čtyři dítky.40“ K výše citovanému článku je třeba dodat ještě zápis z úpické kroniky, jež doplňuje zmínku o této nešťastné události: „Neštěstí. Za okolností tragických stihla smrt Václava Štafa, mlynáře z Libňatova. Dne 3. ledna odešel do Úpice s větším množstvím peněz, aby zaplatil za odebrané obilí. Peníze však nemohl snad odevzdati a proto vrátil se s nimi do Havlovic, kdež je dal v uschování svému švakru Kábrtovi, a sám zastavil se v hostinci "Americe". Tam přišel s některými občany do sporu. K 11. hodině noční dal se na cestu k domovu, ale do Libňatova nepřišel. Zmizel. Teprve po třech dnech našli jej pod Havlovicemi v řece Úpě. Mělo se všeobecně za to, že byl Štafa zavražděn a pak do Úpy vhozen, avšak pitvou bylo pak zjištěno, že se Štafa utopil.“

1920

Vznik TJ Sokol

Jednota byla založena 1. května 1920 jako odbočka TJ Sokol Havlovice. Starostou se stal Čeněk Vít, kovář z čp. 7, jednatelkou Milada Vlčková z čp. 14, pokladníkem a vzdělavatelem Josef Mihulka. Spolková místnost se tehdy nacházela v hostinci „u Elsnerů“. 1. května 1930 se uskutečnila v hostinci u Elsnerů oslava 10 let trvání spolku a změny odbočky na jednotu. Měla formu tělocvičné besídky za spoluúčasti pěveckého sdružení učitelů okresu úpického. Významnou akcí pro jednotu se stal okrskový slet, který byl svolán na 29. května 193241. Uskutečnil se na zahradě hostince Josefa Elsnera. Dopoledne proběhly zkoušky a odpoledne se vydal průvod členstva od hostince Old. Teichmanové na dolním konci obce na cvičiště, kde všechny uvítal starosta místní jednoty Vilém Gottwald a po něm se ujal proslovu Kejzlar z Červeného Kostelce. Následovala prostná cvičení dorostenců a dorostenek, prostná mužů a

40 Národní politika, Praha 8. ledna 1913. 41 Naše menšiny. Orgán českých menšin, Malé Svatoňovice 5. května 1933.

žen a další různá cvičení. Vzdor deštivému počasí se sletu zúčastnilo 750 platících osob, cvičilo 170 mužů, 150 žen, 68 dorostenců a 65 dorostenek42. V roce 1933 se spolek přestěhoval z hostince Josefa Elsnera do hostince Josefa Bergra. Jednota nadále pořádala divadelní hry v přírodě, koncerty, přednášky a účastnila se župních i okrskových sletů. Ve vypjaté atmosféře konce 30. let činnost spolku slábne. Vrcholem tohoto období je účast na X. Všesokolském sletu v Praze. Z Libňatova se ho zúčastnilo 6 dorostenek, 6 dorostenců a 1 žena na dnech dorostu, na hlavních sokolských dnech cvičilo z obce 10 mužů a 4 ženy. Následuje německá okupace, která má za následek rozpuštění spolku. Tento akt přišel 12. dubna 1941 ohlásit četnický strážmistr Jan Pražák. Veškeré jmění jednoty bylo zabaveno, ale nové vedení, jež bylo zvoleno 19. ledna téhož roku (starosta Ladislav Nývlt, náčelník Josef Hetfleiš, jednatel Karel Mikeš, vedoucí mládeže Jaroslav Efler) alespoň dokázalo to, že peněžní vklad ve výši 1000 K byl darován zdejšímu rodičovskému sdružení. Po osvobození se místní sokolové znovu scházejí, ale jejich činnost není již taková jako před lety. Po čase dokonce doslova usíná a poslední zmínka o Sokole pochází ze Zahrádkářské kroniky, kde se v roce 1959 píše o rozpuštění jednoty. Jiné prameny hovoří až o roku 1973. K jejímu obnovení došlo až 2. května 2010, kdy se uskutečnila ustavující schůze. Přípravný výbor (Jan Kadaník, Aleš Kosina a Jan Balcar) tehdy zajišťoval všechny administrativní náležitosti a komunikaci s ČOS. První významnou akcí byla prezentace TJ na Srazu rodáků Libňatova 3. července téhož roku. 4. září 2010 byla zároveň založena tradice tenisového turnaje dvojic. Prvního ročníku se zúčastnilo 16 mužů a 8 žen a konečnými vítězi se stali Tomáš Endlich-Pavel Antoš a Věra Kadaníková-Martina Kosinová. Naopak do další akce - tenisové ligy - se naopak přihlásilo přes 30 hráčů a hráček, mezi nimiž kralovali Jiří Klement a Jitka Teichmanová. Pod hlavičku TJ se dostalo též cvičení žen. V roce 2011 převzala jednota též organizaci velikonočního turnaje ve stolním tenisu. O rok později nejmenší cvičenci z MŠ Libňatov a MŠ Suchovršice reprezentovali libňatovský Sokol na XV. Všesokolském sletu v Praze, a to sletovou skladbou "Ať žijí duchové".

1925

Zřízení cihelny

O zřízení cihelny na pozemku Julie Vlčkové z čp. 14 se zasloužil Josef Záruba z Maršova, který si vybral místo, kde již přibližně před 18 lety stála jiná cihelna, která patřila Robertu Vlčkovi z čp. 14. V roce 1924 byla podepsána nájemní smlouva a v květnu následujícího roku se začalo s výrobou prvních cihel. O 2 roky později postavil Bohumil Goll z Úpice, společník majitele Josefa Záruby, pro dělníky z cihelny domek čp. 155. Později byla cihelna prodána rolníku Františku Víškovi, manželovi Lidmily Vlčkové. Ten nechal v roce 1929 postavit novou kruhovou pec a s pálením cihel bylo započato v následujícím roce. Nejdříve s pohonem na plynový motor a po selhání strojů s parní lokomobilou. Finanční situace se v souvislosti s hospodářskou krizí stále zhoršovala. Až se podnik finančně úplně zhroutil a několikrát přešel i s usedlostí do soudní dražby. V první

42 Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923.

dražbě byla vyrovnána žalovaná částka, v druhé dražbě 29. listopadu 1933 nebylo při vyvolávací ceně 180 000 Kč kupců a třetí dražba byla zmařena ohlášeným konkursem43. Mezitím koupil cihelnu Josef Borůvka, řezník z čp. 97. Vyšla ho na 300 000 Kč a usedlost si ponechal původní vlastník. Koupě však byla posléze zrušena. V poslední dražbě, uskutečněné v roce 1934, koupila cihelnu Kampelička, spořitelní a záložní spolek pro Libňatov za 114 000 Kč a usedlost Vilém Gottwald za 124 000 Kč. Roku 1937 se stal novým vlastníkem cihelny stavitel Jaroslav Budínský z Úpice s manželkou Annou. Zaplatil za ni 75 000 Kč. V témže roce prodal Vilém Gottwald usedlost Josefu a Lidmile Faltovým, ale již následujícího roku ji odkoupil nazpět. Zhroucením podniku Františka Víška utrpěli věřitelé značné ztráty, jež přesahovaly 250 000 Kč. Jaroslav Dušička, kamnář z Úpice, koupil cihelnu čp. 168 od úpického stavitele Jaroslava Budínského a zřídil v ní výrobu kamen. Předcházelo tomu zbourání kruhové pece a úprava místností na dílny a obytné prostory. Komín byl ponechán pro potřeby smaltovny a vytápění dílen i obytných místností. V roce 1943 chtěl vlastník závod rozšířit, ale stavební úřady jeho žádost zamítly. V témže roce zde bylo zaměstnáno 20 dělníků. Po roce 1948 byla do firmy dosazena národní správa. Roku 1949 byl tento podnik ONV nabídnut MNV, ale kvůli vysokému zadlužení byl tento krok obcí zamítnut. Výroba byla zastavena a budovy převzala úpická Tonava, která zde v letech 1950-1951 vyráběla stolní poloautomatické váhy a později využívala tento areál jako skladiště. V roce 1959 byla cihelna přidělena jako skladiště JZD.

1926

Dvojnásobná smrt v bouřce

22. května 1926 vyrazil Josef Vocel z Libňatova do lesa na kopání pařezů. V lokalitě, kde se říká „U buku“ a nachází se u cesty z Maršova u Úpice do Posadova, ho zastihla bouřka s deštěm, a tak se schoval i se svými 2 dcerami pod statný buk, do něhož však udeřil blesk a otec i starší dcera byli na místě mrtvi. Mladší dceru, jež ležela pod tělem mrtvého otce, vyprostil Vilém Kadaník z Maršova u Úpice, který se též nedaleko schovával před deštěm. Pohřeb se konal v pondělí o hořičské pouti a následně byla pozůstalými na strom umístěna tabulka s nápisem: „Zde pod tímto stromem skonal v Pánu zasažen bleskem Josef Vocel z Libňatova, starostlivý otec a manžel, stár 37 let, a jeho pětiletá dceruška Liduška. Budiž jim vděčná paměť.44“

1927

Zemřel Josef Regner

Narodil se 22. listopadu 1856 na Sychrově u Úpice. V letech 1871-1874 navštěvoval broumovské gymnázium, v letech 1874-1875 studoval na trutnovské reálné škole a v letech

43 Lidové noviny, Brno 23. června 1934. 44 Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923.

1879-1883 chodil na učitelský ústav v Kutné Hoře. 2. srpna 1883 obdržel vysvědčení dospělosti a 16. listopadu 1885 vysvědčení způsobilosti. Od 1. ledna 1877 do 19. srpna 1879 byl výpomocným podučitelem v Hlavňově. Od 1. září 1883 do 31. srpna 1886 působil jako zatímní podučitel v Zálesí, odkud odešel na stejnou pozici do Libňatova, kde se vypracoval až na místo řídícího učitele (1892). V této obci učil až do roku 1916, kdy odešel do výslužby. Nejdříve žil v Mezilečí, odkud se odstěhoval do Úpice, kde zemřel 30. března 1927.

1927-1928

Elektrifikace obce

O zavedení elektřiny do obce bylo jednáno již v roce 1923, ale vinou několika členů obecního zastupitelstva byl tento návrh zamítnut. Tehdy činil rozpočet na vedlejší vedení 90 000 Kč a hlavní vedení by Východočeská elektrárna postavila na své náklady. Tato výhoda však byla zmíněným odmítnutím promarněna. Po dlouhých jednáních došlo 8. prosince 1927 k ustavující valné hromadě Družstva pro rozvod elektrické energie. Za přítomnosti 41 členů družstva byl zvolen jeho výbor, který sestával z Čeňka Víta, kováře z čp. 7, Jana Celby, rolníka z čp. 38, Viléma Gottwalda, řídícího učitele, Antonína Kulta, truhláře z čp. 49, Adolfa Teichmana, faktora z čp. 37 a Eduarda Borůvky, obchodníka z čp. 150. Kromě toho byly schváleny stanovy, které sestavil přípravný výbor. Podíly po 50 Kč byly rozděleny tak, že na první obytnou místnost bylo počítáno 9 podílů, na každou další místnost po 3 podílech a na každý hektar pozemků kromě lesa též po 3 podílech. Navíc byly zavedeny příplatky pro živnostníky podle rozsahu jejich činnosti. Každý člen tudíž ručil částkou ve výši připadajících na něj podílů. Zápisné bylo stanoveno pro členy přihlásivší se do 1. ledna 1928 na 30 Kč, přistupujícím od tohoto data do začátku stavby na 45 Kč (později zvýšeno na 50 Kč) a přistupujícím od začátku stavby do následující valné hromady na 90 Kč. Mimo to byl každý člen povinen platit družstvu úrok z připadajících na něj podílů od 1. ledna 1928 až do dne splacení podílů procentem, na něž si družstvo peníze vypůjčilo. O přípojkách bylo usneseno, aby každému přihlasivšímu se do začátku stavby hrazena byla přípojka z jeho podílů, přihlásivším se během stavby stanoven příplatek 50 Kč a ti, kteří se přihlásili po ukončení stavby, museli zaplatit přípojku zvlášť. Dále bylo schváleno přistoupit k Ústřední jednotě hospodářských družstev v Praze a podat žádost o subvenci ministerstva zemědělství. Ta byla nakonec schválena ve výši 40 %. Další občané se do spolku nehrnuli, takže se na schůzi 29. února 1928 dohodlo to, že budou škrtnuty odbočky k nemovitostem těch, kteří se do družstva nepřihlásili. Škrtnutím těchto vedení byl snížen rozpočet na 182 000 Kč. Zároveň byla podepsána přihláška k Východočeské elektrárně. Stavba vedení probíhala rychle a již 28. září téhož roku byl proud poprvé zapnut. Svobodné, Zada a Kryblice se musely kvůli velkým nákladům obejít bez elektřiny, protože jen připojení Svobodného by vyšlo na 30 000 Kč. Koncem téhož roku mělo družstvo 61 členů.

1928

Ustavení Kampeličky, spořitelního a záložního spolku pro Libňatov

V polovině 20. let začalo docházet ve Spořitelním a záložním spolku pro Libňatov a okolí k různým sporům. Nespokojenost některých členů byla totiž způsobena tím, že zisky spořitelny byly používány na účely, které nemohly být využity méně majetnými členy, kteří neměli žádné polnosti. Dalším problémem bylo opomíjení pomoci místním hasičům a podpory elektrifikace obce. Na jedné z valných schůzí bylo vyloučeno 8 nespokojených členů a tím byl rozkol dokonán. Ustavující schůze Spořitelního a záložního spolku Kampelička se uskutečnila 5. srpna 1928, přičemž se ihned přihlásilo 26 občanů za jeho členy. Předsedou byl zvolen Vilém Gottwald a kromě něho tvořili představenstvo Čeněk Vít, kovář z čp. 7, Bedřich Seibrt, obchodník mlékem z čp. 146, Josef Borůvka, řezník z čp. 97 a Oldřich Bejr, tovární dělník z čp. 93. Do dozorčí rady byli zvoleni Josef Elsner, hostinský z čp. 31, Antonín Efler, chalupník z čp. 63, Adolf Dytrych, tovární dělník z čp. 99, Václav Král, trafikant z čp. 10 a Jan Vít z čp. 59. Pokladníkem se stal Adolf Teichman, chalupník z čp. 37. Ten se v roce 1932 přestěhoval do Střezetic u Hradce Králové a jeho nástupcem byl zvolen Antonín Efler z čp. 63. Díky hospodářské krizi a krachu místní cihelny se spolek dostal do velkých finančních problémů. Zanikl v roce 1938, kdy se sloučil se Spořitelním a záložním spolkem pro Libňatov a okolí.

1928-1929

Stavba vodovodu na horním konci

O této stavbě se podrobně zmiňuje obecní kronikář: „Stavba vodovodu. V roce tomto i předcházejícím došlo k využití dosti silného a stálého pramene u čís. 23. V místě tom od nepaměti byla studánka, kamž docházeli pro vodu obyvatelé příbytků čís. 100., 86., 23., 70. a 24., dokud své vlastní pumpy aneb vodovody neměli, aneb když tyto službu vypověděly. Studánka byla svého času pěkně upravena. Voda vytékala ze skály rourou do klenuté vodní nádrže pod sochou P. Marie a z té opět rourou do další nádrže vytékala. Od studánky vedly točité schody nahoru k pěšině nyní již sbořené. Odtud tekla voda kanálkem pod cestou a dále po hranici pozemků náležejících k příbytkům č.p. 24. a 91. vykopanou struhou do studánky nad čís. 99., kamž z čísla tohoto a z příbytku č.p. 59. pro vodu chodili. Odtud tekla do další nádrže pod příbytkem č.p. 63., sloužící pro potřebu čísla toho; a odtud na pozemek u čís. 25., kdež z nádrže obyvatelé příbytků čís. 25. a 82. vodu nabírali. Odtud pod čís. 25. voda do potoka stékala. Nejstaršími odběrateli vody byli obyvatelé příbytků č.p. 23., 24. a 25. V roce minulém usneslo se 14 vlastníků příbytků na hořejším konci obce postavit vodovod ze společné nádrže, třemi směry a usneseno že potrubí směrem k číslům 99., 63. a 25., vloženo bude do nádrže tak, aby obyvatelé těch příbytků měli vodu zajištěnu, neb vodu od nepaměti užívali. První potrubí vede k příbytkům Adolfa Dytrycha č. 99., Antonína Eflera č. 63., Adolfa Víta č. 25., Josefa Řezníčka č. 82. a Josefa Prokopa č. 98, druhé k číslům Josefa Elsnera č. 31., Josefa Joudala č. 116., Josefa Víta č. 69. a Albíny Kociánové č. 60. a třetí k číslům Josefa Prokopa čís. 100., Karla Joudala čís. 104., Josefa Řeháka č. 57., Oldřicha Bejra č. 93., a Anny Kosinkové č. 34. V roce následujícím 1929 provedena stavba vodovodu na dolejší konec obce, a zachycení vody u pramene provedeno tak, že do vodovodu na dolení obec zachytla se voda přebývající. Hlavní zásluha o provedení tohoto vodovodu náleží rolníku Ladislavu Součkovi č. 46. Voda

vede se slabším potrubím do hlavní nádrže u čís. 52., odkudž rozvádí se hlavním potrubím po dolejší obci. Práci s provedením vodovodu provedl zdejší zámečník Josef Vajhl čís. 160. Vodovod vede k příbytkům Václava Teichmana č. 53., Hynka Bergra č. 52., Štěpána Falty č. 41., Štěoána Falty č. 122., Bedřicha Falty č. 67., Blaženy Součkové č. 42., Romana Vlčka čís. 87., Čeňka Víta č. 8., Josefa Seidla č. 118, Antonína Teichmana č. 44., Adolfky Teichmanové č. 76., Františka Vintra č. 4., Františka Hejny č. 151., Josefa Vajhla č. 160., Josefa Vlčka č. 109., Čeňka Šnajdra č. 58., Ladislava Součka č. 46., Petra Běliny č. 48., Aloisie Štafové č. 66., Josefa Součka č. 2., a Antonína Součka č. 83.“

1929

Stavba chudobince

Zpočátku obec neměla kde ubytovat své potřebné, proto byli umísťováni v soukromých usedlostech, což však v mnohých případech vyvolávalo rozepře a různé jiné potíže. Později byla na chudobinec pronajata chalupa čp. 22, jejíž hluchoněmý vlastník František Teichman zmizel v roce 1916 beze stopy. Zprvu bezplatně, později za roční nájem 200 Kč. K tomuto účelu sloužila až do roku 1929, kdy její majitel začal tlačit na obec, aby chudé vystěhovala. V chudobinci tenkrát žil obecní chudý Josef Středa, vdova Celestýna Francová, jejíž 2 synové padli za 1. světové války, a její syn Bedřich Franc s manželkou a dítětem. Obec však otálela s jejich vystěhováním, protože neměla pro ně místo a též se spoléhala na ustanovení zákona na ochranu nájemníků. Proto majitel nemovitosti začal hrozit, že úřadům oznámí její nezpůsobilost k obývání pro její sešlost, případně ji zboří. Obec se tedy rozhodla postavit nový chudobinec, a to ve vlastní režii. Plán zhotovil Bohumil Bergr, zednický mistr z Úpice, stavbu provedl František Hanuš, zednický mistr z Úpice. Na stavbě pracovali zedníci Jan Tylš z Mezilečí a Antonín Chmelík z Maršova, jejichž hodinová mzda činila 5 Kč, jako přidavači se vystřídali Jan Mikeš z čp. 149, František Hájek z čp. 91, Hynek Vít z čp. 86, Josef Chmelík z Maršova a Adolf Leisnar, který byl do domovské obce vykázán za četnické asistence. Ti za hodinu dostávali 3-3,50 Kč. Prvními nájemníky novostavby se stali Josef Středa a vdova Francová, kteří obývali přízemní pokoj na severní straně. Byt u cesty byl naopak pronajat Františku Vítovi. V podkroví byl později ubytován Josef Joudal s manželkou a 2 dcerami.

1930

Stavba vodovodu do Svobodného

Ve Svobodném, v místě mniškou zničeného lesa, probíhala čilá výstavba. Velkým problémem však byl nedostatek vody. Na 4 místech byly kopány studny, ale bylo zjištěno, že zdejší písčitá půda je na vodu chudá, a to byla jedna ze studní vykopána až do hloubky 18 m. Domy čp. 156 a 159 zase využívaly pramen na pozemku Josefa Jiráska z čp. 27 v místě, kde se říkalo Bosna. Tento pramen byl v sušších obdobích značně slabý, takže mnohdy nestačil pro ony příbytky, natož pro ty další, jež byly ve Svobodném vybudovány.

Proto se zdejší obyvatelé rozhodli pro stavbu vodovodu, jehož plán vzal na svá bedra Josef L. Záruba. Prvním velkým úkolem bylo nalezení vydatného pramene, který by všem stačil. Nakonec byly vybrány dva – na pozemku Jana Víta z čp. 84 a pramen z obecní studny. Posléze byla dána přednost tomu druhému, ale žádost byla obecním zastupitelstvem zamítnuta. Teprve po podrobném seznámení s projektem a druhé žádosti bylo obcí povoleno využití pramene z obecní studny na plánovaný vodovod. Ještě před stavbou bylo schváleno to, že vlastníci 4 domů, kteří budou připojeni na vodovod, ale patří do Havlovic, zaplatí každý 200 Kč jednou provždy, a to ve prospěch obce. Po splnění této podmínky výstavbě vodovodu již nic nebránilo. Jako čerpadlo byla vybrána pumpa s pohonem na vodní kolo a průtok ve vodovodu činil po jeho dokončení 9 l/min.

1931

Stavba vodovodu na dolním konci a následná úprava obecní studny

Pamětní kniha se o výstavbě vodovodu pro dolní konec Libňatova a nutné úpravě obecní studny zmiňuje takto: „Stavba vodovodu. V roce 1931 provedena stavba vodovodu z obecního pramene u příbytku č. p. 18. Z pramene toho vede již vodovod do příbytků č. p. 150., 97., 101. a 55., a vodovod do Svobodného. Ve schůzi obecního zastupitelstva povoleno odebírání vody a položení potrubí po obecních pozemcích s podmínkou že u pramene položeny budou přijímací roury v stejné výši. Vodovod veden je na dolení konec obce do následujících příbytků: Josefa Záruby č.p. 138., Františka Čermáka č.p. 75., Josefa Bergra č.p. 13., Josefa Borůvky č.p. 110., Václava Krále č.p. 10., do školy, do příb. Ferdinanda Jiroucha č.p. 143., Adolfa Záruby č.p. 43., Františka Teichmana č.p. 94., Anny Bělinové č.p. 5., Rudolfa Nývlta č.p. 45., Josefa Šévla č.p. 141., Josefa Kašpara č.p. 47., Antonína Čermáka č.p. 56., Čeňka Semeráka č.p. 65., Marie Pichové č.p. 3., Frant. Jiránkové č.p. 132., Josefa Vlčka č.p. 50., Marie Syrovátkové č.p. 1., Emila Nývlta č.p. 125., Františka Řezníčka č.p. 124., Josefa Řezníčka č.p. 154., a Františky Nývltové č.p. 62. Stavbu provedl Josef Vajhl č.p. 160., zdejší zámečník a hlavní potrubí mimo odboček stálo: Oprava obecní studny. Vydatný pramen u příbytku č.p. 18. sloužil ku dodávání pitné vody občanům v širokém okruhu. Později stavěním vodovodů a kopáním studen se počet užívatelů zmenšoval, ale dosud studna byla používána více sousedy. Když byly zřízeny vodovody na dolení konec obce, požádána obec o jinou úpravu studny, neb dosavadní zařízení bylo čistotě vody na závadu. Ku obezděné a zakryté studni vcházelo se s konvemi po kamenných schodech, se kterých voda a nečistota ku prameni stékala a vodu znečišťovala. Ve schůzi obecního zastupitelstva usneseno, dosavadní studnu uzavřít a pramen vést rourou pod silnicí do zahrady Karla Eflera č.p. 20., s jehož svolením přeměna ona provedena r. 1931. U výtoku zhotovena betonová nádrž, a dolů kamenné schodiště. Předělávka stála 1285 Kč., a použito na ní částky zaplacené od občanů obce Havlovické ze Svobodného, kteří z pramene toho vodu prostřednictvím vodovodu odebírají, což jim bylo dříve obcí povoleno za náhradu 200 Kč pro každý příbytek jednou pro vždy.“

1932

Ustavení místní organizace Národní obce fašistické

Tehdejších hospodářských poměrů, které přinesla světová hospodářská krize, začala využívat různá populistická hnutí s mnoha radikálními i jednoduchými řešeními. Jedním z nich byla Národní obec fašistická, která vznikla v roce 1926 splynutím všech fašistických organizací a následujícího roku se do jejího čela dostal generál Radola Gajda. Také ona se chtěla v obci etablovat. To se jí povedlo až 27. března 1932, kdy se do nově vzniklé místní organizace přihlásilo 13 členů. Významnou událostí se stala důvěrná schůze, která byla svolána 4. prosince téhož roku do hostince u Bergrů a zúčastnilo se jí 201 občanů z Libňatova i okolních obcí. Schůze byla nesmírně živá. Jako řečníci na ní promluvili dělník František Plaček ze Skutče a rolník František Levinský ze Stradouně u Vysokého Mýta, kteří zkritizovali hospodaření čs. vlády. Jako opoziční řečník vystoupil za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu J. Číža ze Svinišťan. Dlouho však nehovořil, protože byl překřičen a vypískán. Tato schůze ukázala velký zájem místních občanů o tuto organizaci, ale rekordní účast na schůzích místní NOF měla teprve přijít. 12. listopadu 1933 přišlo 263 osob, snad i proto, že byla přislíbena účast generála Gajdy. Ten však nedorazil a místo něj vystoupil Václav Vaněk, rolník z Očelic u Nového Města nad Metují. Gajda nakonec do obce skutečně přijel, ale až 10. listopadu 1934. Organizace, kterou v letech 1932-1935 vedl řezník Josef Borůvka a v letech 1935-1938 Čeněk Semerák, byla nesmírně aktivní a činorodá. Vedle zábavních večírků, plesů a mikulášských nadílek pořádala loutkové divadlo, jehož principálem byl Antonín Teichman. To se projevilo i na volebních výsledcích strany v obci. Rozkol NOF v severovýchodních Čechách v roce 1937 ovlivnil i místní organizaci, takže schůzi NOF v hostinci U Bergrů tehdy navštívilo pouze 35 osob. V roce 1938 měla libňatovská organizace pouze 8 členů. V červnu téhož roku při obecních volbách získali fašisté po dohodě stran, 2 mandáty v libňatovském obecním zastupitelstvu, které získali Josef Vlček a Čeněk Semerák. Na sklonku roku 1938 se NOF stala součástí Strany národní jednoty. Poslední schůze organizace proběhla 29. prosince 1938. Loutkové divadlo bylo při likvidaci darováno místní škole, ale s tou podmínkou, že nebude půjčováno a bude sloužit jen pro potřeby školy a žactva. V roce 1940 došlo k pokusu o obnovení chodu NOF, ale dlouhého trvání neměla, protože o 2 roky později byl zatčen mlynář Štafa, tehdy nejvýraznější postava místní fašistické scény, a tak její činnost v celém okolí postupně upadala a navíc k 1. lednu 1943 byla NOF úředně zakázána, a to na popud ministra Emanuela Moravce.

1932

Pamětní deska Benediktu Vítovi

„Zasazení pamětní desky Bened. Vítovi.

Benediktu Vítovi, chalupníku č.p. 117., zemřelému za světové války zasazena byla příbuznými v upomínku pamětní deska na pomník sloužící dříve za náhrobní pomník dědu zemřelého Janu Řezníčkovi a pradědu Františku Řezníčkovi, rychtáři libňatovskému č.p. 23. Pomník postaven v lesíku u cesty vedoucí z Libňatova do Úpice podle statku č. 73. Nese na přední straně nápis, během času poškozený: Jan Řezníček rolník z Libňatova * 25. V. 1817. † 28. III. 1868. Pomník postavili synové. Doleji: František Řezníček bývalý rychtář libňatovský, * 21. III. …, † … 1866. Na boční straně pomníku zasazena mramorová deska s nápisem: Deska tato zasazena na památku Benedikta Víta zemř. ve světové válce dne 26. VIII. 1916. v Inšpriku. Zemřelý Benedikt Vít byl oblíben mezi zdejšími občany a tito uvítali čin příbuzných s povděkem. Zemřelý byl i spolkově činným jako jednatel sboru dobrovolných hasičů a jako jednatel Odboru Nár. Jednoty Severočeské. Zemřel útrapami válečnými v 41 letech života. V jeho pozůstalosti našly se též jeho zápisky z vojny z nichž v následujícím malý výňatek: 29. června. Petra a Pavla. O 9. hod. dopoledne odchod do fronty který trval do 8. hod. večer. Já jsem vytrpěl, co člověku nejvíci lze vytrpět. Celý den jsem nejedl, byl jsem churav a nemohl jsem stačit. Surově nás pobízeli ku předu. Jsem hrozně vysílen. 1. července. Dorazili jsme do fronty za hrozného pro mě utrpení a nesmírného namáhání. 6. července. Jsem stále nemocen. 7. července. Klid. Střelba utichla. Nic, docela nic mě nechutná. Velká slabost. Večer hrozné noclehy. 12. července. Nemoc moje trvá stále, a již si skoro zoufám. Jsem tak slabý a musím konat službu jako jiní. Tím dnem končí zápisky Benedikta Víta. Tělo jeho marně vzdorovalo těmto útrapám, a podlehlo jim dne 26. července 1916.45“

1935

Zemřel František Sobotka

Narodil se 9. května 1875 ve Velkých Svatoňovicích. Jeho prvním působištěm se stala škola v Zálesí, na kterou nastoupil 1. září 1894 po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové, který ukončil zkouškou 12. července téhož roku. V roce 1896 byl ustanoven zatímním podučitelem ve Rtyni v Podkrkonoší, kde nakonec učil celých 21 let. 1. června 1917 byl

45 Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923.

ustanoven řídícím učitelem v Libňatově, odkud odešel v roce 1924 do Havlovic. V Libňatově působil též jako jednatel místního odboru Národní jednoty severočeské a jako režisér divadelního kroužku. Byl také jedním z těch, kteří dali podnět ke vzniku místní sokolské jednoty, v níž byl také jednatelem. Zároveň byl zdejším sbormistrem a učitelem sborového zpěvu. Zemřel 28. dubna 1935 v Havlovicích.

1937

Zadržení zlodějské bandy

„Zatčení nebezpečných zlodějů. Četnictvo v Německé Brusnici za účasti četnické pátračky v Trutnově zatklo v Libňatově u Úpice čtyřčlenou tlupu zlodějů, kteří spáchali v poslední době v okolí Trutnova a Úpice mnoho vloupání. Nedávno bylo v Německé Brusnici ukradeno prase a četnictvo zjistilo, že podezřelý z krádeže je 29letý nezaměstnaný dělník Josef Maršal z Libňatova u Úpice. Proto vykonalo v bytě Maršalově prohlídku, která měla překvapující výsledek. Bylo nalezeno mnoho věcí jako kuchyňské, ložní a jiné prádlo, kuchyňské náčiní a pod., pocházející z krádeží. Maršal se při výslechu ke krádežím doznal a udal, že žije ve společné domácnosti s Julií Pilnou, pro kterou prý věci kradl, aby měla výbavu. Oba bydleli u Josefa a Vilemíny Hetfleišových v Libňatově a ti Maršala rovněž naváděli ke krádežím, z kterých potom brali podíly. Maršál, Pilná a Hetfleišovi byli zatčeni a odevzdáni soudu v Úpici. Poškození, kteří byli ihned do Libňatova pozváni, poznali v zabavených věcech svůj majetek. Bž.46“

1937

Založení SDO Miroslav Tyrš

O vzniku dalšího ochotnického spolku se v obecní pamětní knize píše následující: „Po roztržce místní tělocvičné jednoty Sokol s odborem Národní Jednoty Severočeské, který hraje divadla v hostinci Josefa Elsnera č. 31. a po odstěhování Sokola od Elsnerů do hostince Josefa Bergra č. 13. utvořen byl při tělocvičné jednotě div. kroužek, který si pořídil jeviště v sále hostince č. 13. V roce 1937 se divadelní kroužek osamostatnil pod jménem Spolek divadelních ochotníků „Miroslav Tyrš“. Z účinkujících zvolen Václav Štafa, mlynář, předsedou, Josef Mihulka jednatelem, Josef Šévl rolník pokladníkem, Jaroslav Nývlt č.p. 101. režisérem.“

1938

Vznik četnické stanice

Založena byla v roce 1938, když byla do obce přeložena z Maršova. Sídlila ve škole a v přilehlém přístavku. Nájemní smlouva byla uzavřena nejprve do konce roku, následně byla prodloužena na 3 roky. Členy stanice byli: vrchní četnický strážmistr František Trtík, strážmistr Bohuslav Černý, strážmistr František Pražák, strážmistr Josef Procházka a

46 Národní listy, Praha 20. srpna 1937.

strážmistr Josef Verner. 17. března 1939 byly osazenstvu stanice zabaveny pušky a šavle. Němečtí vojáci jim ponechali jen pistole k osobní ochraně a bezpečnému vykonávání služby. Stanice byla zrušena na podzim 1939, kdy byli její 3 členové přemístěni do Úpice a vrchní strážmistr Trtík do Studnic.

1938

Ustavení místní organizace Strany národní jednoty

V rámci tzv. „zjednodušení politického systému“ vznikla v období druhé republicy, tj. 18. listopadu 1938, nová pravicová politická strana, jež dostala název Strana národní jednoty. Jejím jádrem byla původní agrární strana (Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu), se kterou se spojily ostatní menší pravicové strany (Čs. strana lidová, Národní sjednocení, Národní liga, Čs. živnostensko-obchodnická strana, Křesťansko-sociální strana, Národní obec fašistická, Národní strana lidová, větší část Čs. strany národně-socialistické). V prosinci 1938 vznikla jako „loajální opozice“ levicová Národní strana práce, kterou tvořila převážná část členstva zaniklé Československé sociálně demokratické strany dělnické, část členů Československé strany národně socialistické a někteří komunisté. V Libňatově byla ustavena jen Strana národní jednoty, která soustředila na 60 členů. Předsedou nově vzniklé organizace byl zvolen Josef Seidl, rolník z čp. 118, místopředsedou Josef Vlček z čp. 1, jednatelem Ladislav Nývlt z čp. 14, pokladníkem Vilém Vojtěch z čp. 5, zapisovatelem Josef Borůvka a organizátorem Jaroslav Vondra. K rozpuštění strany došlo v březnu následujícího roku.

1938

Sloučení peněžních ústavů

V roce 1938 došlo ke sloučení obou místních záložen: Spořitelního a záložního spolku pro Libňatov a okolí a Kampeličky, spořitelního a záložního spolku pro Libňatov. Prvně jmenovaný byl členem lidoveckého Svazu hospodářských družstev, druhý Ústřední jednoty hospodářských družstev, podniku republikánské strany. Tímto krokem mělo dojít k zacelení roztržek mezi stoupenci obou spořitelen, jež vznikly v roce 1928, a tím také k uklidnění místního života. V té době utrpěla Kampelička značné finanční ztráty poskytnutím půjčky manželům Víškovým z čp. 14 na výstavbu kruhové cihelny čp. 168. Ti dokázali zatížit svoji usedlost i cihelnu dluhy ve výši 380 000 Kč, navíc zde byly značné dluhy neknihovní (různé závazky). Úspěšné vymáhání dluhů bylo znemožněno poskytnutím zemědělského moratoria, kterým se dlužníkovi dávala možnost hospodářského zotavení, v tomto případě zcela vyloučenému. Díky tomu vzrostly dlužné úroky a následkem hospodářské krize, kdy poklesla stavební výroba na minimum, ztrácela cihelna na ceně. Nakonec bylo umožněno vymáhání všech pohledávek a nemovitost čp. 14 byla na návrh Městské spořitelny v Úpici dána do dražby. Dlužné úroky byly na poslední chvíli uhrazeny. Posléze došlo k dalším dražbám, tentokrát z popudu Kampeličky. Při jedné nebyl o cihelnu zájem, další byla znemožněna prohlášením konkursu a v mezidobí zatím cihelna změnila majitele. Za 300 000 Kč ji koupil řezník Josef Borůvka, ale krátce nato byla koupě zrušena, a to se značnými finančními ztrátami pro

kupujícího. Poslední dražba se konala 17. prosince 1934, kdy byla usedlost čp. 14 prodávána odděleně od cihelny. Získal ji řídící učitel Vilém Gottwald za 124 000 Kč a cihelna se stala vlastnictvím Kampeličky, která ji koupila za 114 000 Kč. Cihelna byla pronajata za 9 800 Kč ročního nájmu Josefu Zárubovi z čp. 156 a 5. března 1937 prodána úpickému staviteli Jaroslavu Budínskému a jeho manželce za 75 000 Kč. Těmito kroky přišli všichni věřitelé a ručitelé k značným finančním ztrátám, jež dosahovaly nejméně 300 000 Kč. Mezi takto postiženými byla i místní Kampelička, která přišla o 75 000 Kč, včetně soudních výloh. Jelikož byla její peněžní činnost v počátcích a rezervní fond nepostačoval na úhradu této ztráty, ocitli se funkcionáři Kampeličky ve velkých nesnázích. Obrátili se proto o pomoc na Ústřední jednotu hospodářských družstev. Ta jim ji přislíbila nejen z vlastních prostředků, ale také ze všeobecného fondu. Podmínkou bylo sloučení obou peněžních institucí v Libňatově, přičemž Kampelička měla být zlikvidována a Spořitelní a záložní spolek pro Libňatov a okolí měl přestoupit od lidoveckého Svazu hospodářských družstev k Ústřední jednotě hospodářských družstev. Valná hromada, na které se rozhodovalo o sloučení obou peněžních ústavů, se konala v lednu 1938 v hostinci Josefa Bergra. Pro návrh hlasovalo 107 členů ze 118 přítomných a 3 členové nebyli připuštěni k volbě kvůli nedostatečné plné moci. Nově vzniklý finanční ústav se tak stal jedním z největších na úpickém okrese. Spořitelní a záložní spolek pro Libňatov a okolí svým přestoupením umožnil uspokojivě vyrovnat úhradu ztráty, na kterou přispěl všeobecný fond částkou 40 000 Kč, Ústřední jednota hospodářských družstev 15 000 Kč, rezervní fond Kampeličky 7 000 Kč, činovníci Kampeličky po 700 K a starosta Kampeličky Vilém Gottwald se zavázal dobrovolně zaplatit 8 000 Kč a navíc ještě zaplatil 700 a 500 Kč za 2 méně majetné funkcionáře Kampeličky. Na konci roku 1938 měl tak spolek 207 členů, 415 vkladatelů, 2 154 000 Kč vkladů, 234 dlužníků, 1 316 000 Kč výpůjček, 32 000 Kč rezervního fondu, 1 998 000 Kč ročního obratu a jmění za 42 000 Kč. Vedle skladiště a dobytčí váhy vlastnil řadu zemědělských strojů. Pokladníkem ústavu byl Antonín Kult z čp. 49.

1939

Založení místní organizace Národního souručenství

2. února 1939 bylo v rozhlase oznámeno ustavení Národního souručenství jako jednotné organizace českého národa. 23. března 1939 se konala ustanovující schůze celostátního výboru. V dubnu téhož roku začaly okamžité náborové akce. Přímo v Libňatově se do něj přihlásilo 218 lidí, mimo zůstalo jen 18 občanů. Vedoucím se stal Josef Seidl, rolník z čp. 118, starosta obce Jan Celba jeho zástupcem, řídící učitel Vilém Gottwald dozorcem, Antonín Teichman z čp. 76 zapisovatelem, Ladislav Nývlt jednatelem, Augustin Řezníček z čp. 88 velitelem pořadatelského sboru, Adolf Dytrych sociálním činovníkem, Vilém Vojtěch z čp. 5 hospodářem, Josef Vlček z čp. 109 propagátorem a Herbert Jirouch dozorcem. V roce 1942 se v rámci náboru přihlásili 4 lidé za výkonné členy. Následujícího roku se vzdal funkce vedoucího Josef Záruba z čp. 138 a jeho nástupcem se stal řídící učitel Bedřich Šváb. Ke konci války činnost organizace upadá, až zaniká úplně.

1939

Cihelny Jaroslav Budínský

Elektrárenská družstva Družstvo pro rozvod elektrické energie v Libňatově, z. sp. s o. r.

Hostince Josef Berger, Josef Elsner, Adolfka Tejchmanová

Konsumní spolky Konsumní družstvo „Dobromil“ Havlovice (fil.)

Kováři Josef Petira, Čeněk Vít

Krej čí Jaroslav Vít

Mlékárenské výrobky Ferdinand Havel, Bedřich Seibrt

Mlýny Růžena Štafová

Obuvníci Josef Řehák, Josef Sochor

Pekaři Josef Vít, Jaroslav Vondra

Rolníci Zdeňka Pichová, Josef Šévl, František Vintr

Řezníci Josef Borůvka

Smíšené zboží (obchody) František Tejchman, Josef Vít

Spořitelny a záložny Spořitelní a záložní spolek pro Libňatov a okolí, z. sp. s r. n.

Trafiky Václav Král, Josef Vít

Truhlá ři Emil Kábrt, František Teichmann

Libňatov v roce 193947

1944

Založení SDO J. Š. Baar

47 Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. Za použití úředních pramenů vydán firmou Rudolf Mosse akc. spol. Svazek I. Seznam adres: Čechy, Praha 1939.

Rozpuštění Národní matice v roce 1944 málem znamenalo ukončení ochotnického divadla v obci. Nakonec díky různým přímluvám byla povolena nová divadelní činnost, která mohla probíhat na zabaveném jevišti za poplatek z každého divadelního představení. Nakonec byly sestaveny stanovy nového spolku a zemský úřad byl zažádán o jeho povolení. To došlo počátkem března 1944 spolu s výzvou, aby dal starosta odhadnout cenu divadelního zařízení. 4. března 1944 byla stanovena jeho cena na 3150 K, což byla velmi mírná částka. Následně se výbor nového spolku rozhodl veškeré divadelní vybavení odkoupit. 10. března 1944 došlo nařízení okresního úřadu, aby mu byl zaslán seznam funkcionářů spolku. Předsedou byl zvolen Čeněk Vít, kovář z čp. 7, jednatelem Ladislav Bechynka, pokladníkem Josef Havel z čp. 117. Zamýšlenému odkoupení veškerého vybavení se objevila zásadní překážka. 24. března 1944 přijeli do obce němečtí četníci, aby jeho část odvezli. Šlo o vzácnou přední plyšovou oponu a zadní horizontální oponu z napuštěného plátna. Díky úředníkovi Bartákovi z okresního úřadu bylo jejich odvezení prozatímně zastaveno, ale nakonec byl tento krok odvolán. 3. dubna téhož roku bylo starostovi německými četníky v Náchodě sděleno, že zabavený inventář je majetkem Říše a v následujícím týdnu bude navíc odvezeno 54 židlí. Ještě týž den bylo na zásah Stanislava Bartáka uvolněno 24 židlí, které byly majetkem hostinského Josefa Bergra z čp. 13 a byly vypůjčeny kvůli pořádání koncertu. Zároveň byla vrácena zadní opona a místo té přední byla zavěšena stará svinovací. Nyní již nic nebránilo rozjetí divadelní činnosti. Škoda jen zabavených židlí, které nakonec skončily v hostinci v Bohuslavicích u Trutnova, i když krátce po osvobození byly dovezeny zpět. Větší překážkou pro obnovení souboru se stalo to, že se většina členské základny po válce vystěhovala z obce a mládež neprojevovala pro tuto činnost velké pochopení, neboť si chtěla užít toho, o co byla v protektorátním období ochuzena. Díky velké aktivitě vedení spolku byl sestaven nový soubor, který poprvé vystoupil 4. listopadu 1945 se hrou od K. Zajíčka „K novým břehům“. S úspěchem byla 2. prosince téhož roku sehrána také Šamberkova „Éra Kubánkova“, jež se v Libňatově hrála již v roce 1914, a úspěšným završením roku byla hra Boženy Rajské-Smolíkové „Zelené království“, která byla uvedena 25. a 26. prosince. Čistý výnos z těchto her byl 4810 Kč. Podle počtu představení byl rekordní rok 1948 - „Mumraj na Vejrovně“, „Tajná vysílačka“, „Pro kus chleba“, „Poslední zvonění“ a „Trampoty hajného Klobáska“, naopak v roce 1952 byla uspořádána jen taneční zábava. 29. ledna 1950 byl zvolen novým předsedou Josef Vlček a ten dosavadní Čeněk Vít byl jmenován čestným předsedou. V únoru téhož roku byla zakoupena nová opona za 15 752 Kčs, která měla nahradit původní, odcizenou Němci. O 4 roky později byla pořízena nová osvětlovací technika – 2 reflektory a 1 reflektor stíhací. Tehdy se také prolíná činnost spolku s jinými organizacemi a mění se též zřizovatel, kterým byla od roku 1951 místní osvětová komise. Rok 1952 byl ve znamení nečinnosti. Zároveň se přišlo s návrhem požádat maršovské ochotníky ke spolupráci. Pro malou účast se nehraje jen divadlo, ale problém je i s výročními valnými hromadami, např. 18. února 1952 bylo upuštěno od jejího konání a 15. ledna 1954 zase nemohly být provedeny volby funkcionářů spolku. Roku 1955 rezignoval předseda Vlček a jeho funkci převzal dosavadní místopředseda Štěpán Pich. V roce 1957 bylo sehráno představení „Kulatý svět“ a „Jakub Oberva“. Opakováno bylo v Hajnici, kde ho zhodnotili zástupci Domu osvěty v Trutnově. V soutěži lidové tvořivosti obsahem hry i výkony herců obsadili libňatovští ochotníci 4. místo. O 2 roky později bylo vše naopak, „Maryna“ byla zkritizována poradním sborem v Trutnově, „Vojnarka“ byla naopak ztrhána okresními novinami. Úspěšně se rozvíjí spolupráce s mladými ochotníky. V roce 1961

se v soutěži vesnických souborů umístil místní ansámbl s hrou „Kořeny ve větru“, hranou v Rudníku, na 1. místě. Probíhá také divadelní školení v Úpici. Jako odměnu za dobrou práci v ochotnickém souboru uspořádal výbor spolku 2. července 1964 zájezd do Maďarska. V polovině 70. let bylo v souboru organizováno 70 členů, z toho 20 z řad mládeže. Jeho činnost byla tehdy bohatá. Mimo divadelních představení pořádal estrády, silvestrovské večírky, programy pro důchodce, plesy a taneční zábavy. Samozřejmostí byla účast na různých oslavách a výročních akcích. Tak tomu bylo ještě koncem 80. let. Poslední zmínka o souboru pochází z roku 1993, kdy ho vedl Lubomír Nývlt.

1945

Osvobození od německých okupantů

Na toto téma vyšel krásný článek Ondřeje Vašaty, a tudíž proč objevovat již objevené, proto ho zde citujme: „O blížícím se konci druhé světové války se mohli obyvatelé Libňatova na vlastní oči přesvědčit 22. března 1945, kdy zde byli ubytováni němečtí uprchlíci (tzv. národní hosté), kteří sem přišli z důvodu postupující fronty. Jejich nálada byla truchlivá, protože netušili, co je v nebližších dnech čeká. Jak připomíná libňatovská obecní kronika, vnesla do jejich myslí optimismus povzbuzující řeč říšského ministra propagandy dr. Josefa Goebbelse, kterou pronesl v rozhlase 20. dubna 1945. Z radosti poté měli dokonce tančit. Očekávali totiž, že se budou moci brzy vrátit domů. Hned následující den ale upadli do hlubokého smutku, když se dozvěděli, že Rudá armáda na východní frontě opět výrazně postoupila. Navíc obdrželi rozkaz, že se mají přesunout do Bavorska. Datum odjezdu stanovily úřady na 29. duben, ale nakonec byl odvolán. Dne 19. dubna se Libňatov zahalil do mlhy neobvykle modravé barvy. Navíc byl všude cítit zápach po kouři. Teprve později se zjistilo, že kouř a mlha sem byly větrem zaneseny od vzdáleného požáru, způsobeného leteckým bombardováním. Relativně poklidný duben vystřídal květen, kdy pro Úpicko konečně skončilo několikaleté válečné strádání. Dne 2. května 1945 se měl v Úpici-Sychrově konat povinný odvod koní s postroji a povozy. Z rolníků z regionu, kteří měli povinnost se dostavit, nepřišel nikdo, což by bylo ještě před několika dny naprosto nemyslitelné. Rolníci si dobře spočítali, že nacistické Německo se v posledních dnech své existence již bez jejich koní obejde. I Úpicko se zapojilo Podobně jako další české oblasti, tak i Úpicko se na počátku května 1945 zapojilo do povstání, které mělo uspíšit osvobození regionu od nacistů. Bojovalo se ve Rtyni v Podkrkonoší, v Malých Svatoňovicích, Batňovicích, Úpici i Havlovicích. Do Havlovic dorazil 5. května 12členný oddíl SS z Úpice. Po jeho řádění zde zůstalo několik zastřelených osob. Jednou z nich byl 54letý Adolf Leisner „Babiňák" z Libňatova z domu čp. 164 (chudobinec), který sem přijel na kole. Dle jedné verze byl zastřelen ranou do týla, podle libňatovské kroniky ho usmrtily dvě rány do boku a do plic. Bezvládné Leisnerovo tělo zůstalo ležet na silnici, odkud bylo později přemístěno do místní hasičské zbrojnice. Následující den (6. května) byla jeho mrtvola převezena do Libňatova. Události toho dne byly v Libňatově méně

dramatické než v sousední obci. Obyvatelé tu také na domy vyvěsili československé vlajky, které v Havlovicích toho dne přivedly k zuřivosti oddíly SS. Libňatovští také učinili prohlídky u německých uprchlíků ubytovaných dočasně v obci. Dne 6. května zorganizovala libňatovská mládež hlídkovou službu, aby v případě nebezpečí byli obyvatelé obce ihned upozorněni. Pravděpodobně již tehdy disponovala zbraněmi, které si opatřila v nedaleké německé obci Kyje (dnes součást obce Hajnice). Libňatovští tu měli získat kromě samopalů, pistolí a pancéřových pěstí i větší množství munice. Občané z obavy před drancováním ze strany vojáků ukrývali potraviny a cenný majetek. Na silnici před Havlovicemi byli německým vojákem zadrženi mladíci Jaromír Gottwald a Jaroslav Teichman. Museli zvednout ruce nad hlavu. U Jaroslava Teichmana objevil voják na ruce náramkové hodinky, které mu odcizil. Poté oba mladíky propustil pod podmínkou, že se urychleně vrátí domů do Libňatova.

K 8. květnu 1945 v Libňatově se váže událost, kdy Josef Sedláček z domu čp. 176 zastavil německé auto s vlekem. Řidič vozidla poté vlek odpojil a ujel. Na místě zůstalo pět sudů s benzínem, které z důvodu obavy, že budou ukradeny, prohlásil starosta obce za zabavené. Později si ovšem vydání benzínu vynutilo neurvalým způsobem několik po zuby ozbrojených mladíků z Úpice. Ve dnech 8. a především 9. května byli obyvatelé Libňatova, podobně jako v dalších obcích v regionu, svědky zběsilého útěku německých vojsk i civilistů. Pokud nebyli již v Úpici odzbrojeni, odebraly jim v Libňatově výzbroj hlídky vytvořené z hasičů a mládeže. Další odhozená výzbroj a výstroj se válela všude v příkopech. Ve zmatku, který vznikl v Libňatově při promíchání vojsk (ustupující německá armáda a postupující Rudá armáda), byl vykraden dům Anny Mikšové. Ta byla později odškodněna třemi peřinami a dvěma polštáři po německých uprchlících. Dne 9. května dorazily do Podkrkonoší první jednotky Rudé armády. Odpoledne osvobodily například Trutnov a Úpici. V Libňatově se Rudá armáda objevila až následující den. Karel Mikeš z domu čp. 151 později vzpomínal, jak ráno 10. května s puškou v ruce hlídkoval na cestě mezi Libňatovem a Havlovicemi. Spatřil zde přijíždějící samohybná děla Rudé armády. Z jednoho z nich seskočil voják (staršina) a zeptal se ho, kdo je. Mikeš mu na to odpověděl, že je Čech a vítá v Libňatově Rudou armádu. Na to mu voják řekl, ať je doprovodí do Libňatova. Zde se již sbíhali obyvatelé obce, aby pozdravili vojáky. Kronika obce Libňatov uvádí, že k příjezdu prvních vojáků Rudé armády do Libňatova došlo ve směru od Havlovic (zde se objevila již v 7.30) 10. května 1945 kolem 9. hodiny ráno. Nejdříve dorazilo vozatajstvo Rudé armády, které pokračovalo dál směrem na Maršov u Úpice. V Libňatově se posléze objevilo i sedm sovětských samohybných děl SU-76. Lidé se tehdy shromažďovali na okresní silnici, a to především na křižovatce cest do Maršova a Křižanova. Z dochovaných fotografií je vidět, že samohybná těla zastavila před školou a na dvoře statku čp. 97 v blízkosti křižovatky. Vojáci podávali lidem ruce, hladili malé děti… Přijížděla další a další vozidla. Slavnostní náladu dovršila libňatovská hudba, která hrála po celý den. Dne 13. května 1945 proběhla v Libňatově oslava osvobození země. Průvod složený z dětí, mládeže, hasičů, čety bývalých vojáků a dvou důstojníků Rudé armády vyšel od horního konce obce. Zastavil se uprostřed obce u „Lípy svobody", kde zazněla jak československá, tak i sovětská hymna. O tři dny později proběhla v obci přednáška dvou sovětských důstojníků o vztahu Sovětského svazu k Československu. Nálada byla veselá, takže po přednášce došlo i na tanec a hudbu.

Rudá armáda Také v červnu 1945 se v Libňatově objevila Rudá armáda. Dne 6. června projížděla Libňatovem ve směru od Hořiček na Úpici. Další oddíly Rudé armády se v Libňatově objevily 11. a 12. června. K obyvatelům obce se vojáci chovali vesměs slušně. Výjimkou byli tři vojíni Rudé armády, kteří v noci z 11. na 12. června vnikli do usedlosti rolníka (dům čp. 30) Štěpána Picha. Obyvatele domu okradli o hodinky, jízdní kolo, peníze a potraviny. V tu dobu došlo rovněž k násilnostem na německých služebných, které přespávaly v domě čp. 70. Okraden byl také nájemce této usedlosti. Jedním z posledních dozvuků právě skončené války v Libňatově bylo objevení maskovaného úkrytu z chvojí v lese Barchoviny na konci června 1945. Čs. bezpečnostní složky provedly v úkrytu razii, při které podle obecní kroniky objevily tři neozbrojené členy někdejší SS. Zajaly je a odvezly. Další nevítání „hosté" již v obci ani jejím okolí nebyli objeveni.

Ondřej Vašata48“

1945

Zemřel Adolf Dytrych

Narodil se 13. dubna 1891 v Libňatově a po absolvování obecné školy pracoval jako dělník. V roce 1919 byl zvolen do obecního zastupitelstva za stranu domkářů a malorolníků. 1. ledna 1923 se ujal funkce obecního kronikáře. 16. září téhož roku byl opětovně zvolen obecním zastupitelem. Tentokrát za národní socialisty, za které byl zvolen též 16. září 1927. V letech 1943-1945 byl navíc obecním starostou. Působil i v řadě místních spolků, v SDH byl nejen členem, ale také kronikářem. Stejně tak pracoval jako funkcionář v Národní jednotě severočeské, u divadelních ochotníků a v místní osvětové komisi. Zemřel 17. října 1945.

1953

Ustavení JZD

Ustavení zdejšího JZD předcházela řada přesvědčovacích akcí, přednášek i schůzí, z nichž nejvýznamnější se konala 19. října 1950 v hostinci u Teichmanů. Na ní vystoupil rolník Klikar z Olešnice u Červeného Kostelce, který jako člen zemědělské delegace navštívil SSSR. Následovala řada jednání a nakonec došlo k založení JZD. Došlo k realizaci příprav ke společnému hospodaření a na některých pozemcích byly provedeny podsevy. Toto družstvo, jehož předsedou byl zvolen Bohuslav Vít z čp. 59, však nemělo dlouhého trvání. Využívajíc výroku prezidenta Zápotockého, že nikdo nesmí být do JZD nucen, který pronesl při návštěvě Stěžer, nastala záplava odhlášek, družstvo se rozpadlo a na jaře 1954 se všude hospodařilo soukromě. Nastala další éra bezvýsledného přesvědčování. Teprve v roce 1957 díky nátlaku pracujících z okolních továren a pracovníků okresní prokuratury bylo založeno JZD II. typu. V

48 http://www.libnatov.cz/?id=zobce/jaro1945.

následujícím roce bylo přikročeno k ustavení JZD III. typu. O rok později byl postaven nový kravín, do něhož byl hovězí dobytek sveden 1. června 1960, a družstvu byla od ONV přidělena bývalá kruhová cihelna, v níž bylo zřízeno skladiště hospodářských strojů, průmyslových hnojiv i osiva. Došlo též na výstavbu drůbežáren, 2 byly postaveny v roce 1958 a 1 o rok později. Ostatní dobytek byl ustájen po různých hospodářstvích, proto následovala výstavba. Roku 1960 byl postaven prostorný skladovací objekt, silážní jáma a dokončován byl též teletník. Navíc byla v cihelně umístěna kancelář JZD. V roce 1961 byla dokončena salaš ve Svobodném. Problémem byla častá změna družstevních funkcionářů. Prvním předsedou se v roce 1957 stal Josef Seidl z čp. 118, kterého o 3 roky později nahradil Karel Záruba z čp. 129 a ten byl po ročním působení kvůli svému zdravotnímu stavu vyměněn za Josefa Teichmana z čp. 53, který v této funkci působil až do zániku JZD. Za něho bylo již družstvo známé velmi dobrými výsledky a získávalo řadu ocenění, např. Rudou standartu ONV Trutnov s odměnou 5 000 Kčs za 2. čtvrtletí roku 196149. Vzestupnou tendenci měla také jeho mechanizace. V roce 1962 mělo JZD již 4 traktory s příslušným závěsným nářadím, nakladač a rozmetadlo chlévské mrvy a velkou mlátičku. Došlo k zavedení dojení s elektrickým pohonem a 1. srpna 1958 byla k JZD přidružena kovářská výroba. V roce 1965 přešlo družstvo na pevné odměňování. To zde již dávno běží soutěž o titul brigáda socialistické práce. Tento titul obdržely např. ženy zaměstnané v kravíně (7. února 1963). Roku 1967 JZD hospodařilo na celkové výměře 443,42 ha, z toho bylo 230,46 ha orné a 110,92 ha lesní půdy. Koncem roku 1971 byla dokončena výstavba bytových jednotek pro své členy. Dům dostal čp. 145, které dříve stávalo na Kryblici. Prvním nájemníkem se stal Jiří Horák s rodinou.

Rok Hospodářské zvířectvo

1969 1970 1971

Skot celkem 258 266 275

Krávy 121 126 128

Prasata celkem 161 148 148

Prasnice 19 14 15

Slepice 900 1029 930

Koně 8 7 5

Stav hospodářských zvířat v JZD Libňatov v letech 1969-1971

Rok Zboží

1969 1970 1971

Mléko (l) 320392 341014 348000

Vejce (ks) 177422 190058 176785

Maso (q) 406 458 497

49 Pochodeň, Hradec Králové 26. srpna 1961.

Zrniny (q) 507 501 500

Stonky lnu (q) 567 396 754

Brambory (q) 1206 1045 871

Plnění dodávek státu v letech 1969-1971

K 1. lednu 1974 došlo ke sloučení JZD Havlovice, Libňatov, Maršov u Úpice a Radeč, čímž vzniklo JZD Svobodné, se sídlem v Havlovicích. Tehdy mělo družstvo 117 členů, z toho 83 stálepracujících.

1957

Zřízení pošty

Zdejší pošta byla zřízena podle nařízení ministerstva spojů, podle něhož měly být ve všech obcích, vzdálených od dosavadního poštovního úřadu 6 km, založeny poštovní služebny. Úpická pošta s tímto krokem nesouhlasila, ale MNV upravila bývalý chudobinec čp. 164 tak, že zde mohla být pošta umístěna. Telefon však do ní nebyl zaveden, protože bylo zdůrazňováno, že obci takovéto velikosti stačí dosavadní hovorna v čp. 76. Po bezvýsledném čtyřměsíčním jednání zaslal kronikář Jaroslav Nývlt intervenční dopis přímo ministrovi spojů Aloisi Neumanovi, s nímž se osobně znal. Ten mu vyšel vstříc, ale kvůli nedostatku vhodných telefonních ústředen došlo ke zřízení telefonu až v únoru 1958, kdy byla uvedena do provozu ústředna pro 10 spojů (č. 50 a 51 pošta Úpice – možno volat mimo obec, č. 52 komunální kovářství, č. 53 škola, č. 54 veřejná telefonní stanice Libňatov, č. 55 veřejná telefonní stanice Maršov, č. 56 MNV Maršov, č. 57 čp. 101 – od 1. dubna 1958, č. 58 čp. 117, č. 59 pošta). Poštovní zásilky byly zprvu dopravovány linkovými autobusy. Později byla zavedena pravidelná doprava poštovním autem. Prvním poštmistrem byl jmenován Vladimír Písařík (roz. Schreiber), pro Maršov nastoupila jako poštovní doručovatelka jeho manželka Jarmila. Vedle klasických poštovních služeb bylo zavedeno vybírání koncesionářských poplatků z rozhlasu a televize a také vyplácení starobních a invalidních důchodů. V roce 1958 došlo na opravu venkovních omítek budovy a nátěry oken i dveří. Vše provedli vlastními silami manželé Písaříkovi. O 4 roky později byly zrušeny úřadovny České státní spořitelny v Libňatově a v Maršově u Úpice a nově vzniklé jednatelství tohoto peněžního ústavu bylo přestěhováno na poštu. Velkou změnou byla také výměna telefonní ústředny a kabelu na sloupu u čp. 91 v roce 1969, protože ta předchozí již nestačila postupnému přibývání telefonních účastníků v obou obcích - Libňatově i Maršově. Zlepšení situace však bylo jen krátkodobé, protože kapacita 25 účastníků přestala posléze stačit a noví telefonní účastníci museli se svými žádostmi čekat na novou kabelizaci obce. Roku 1971 se dostalo na vnitřní úpravy pošty. Byla vyměněna okna, vybouráním příčky a novou přepážkou byla rozšířena provozní místnost, telefonní ústředna byla přesunuta do upraveného podkroví. Tyto úpravy trvaly 2 měsíce a po tuto dobu fungovala pošta v provizoriu v moštárně. 1. ledna 1973 úřad obdržel navíc poštovní směrovací číslo 542 36. Nová poštovní doručovatelka nastoupila na poštu v roce 1978. Byla jí Eva Zučková, která nahradila Jarmilu Písaříkovou, odcházející do důchodu. Jako reakce na plán České pošty na redukci malých pošt byla sepsána na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva z 9. září 2008 petice proti zrušení pošty v Libňatově.

Telefonní číslo Telefonní účastník Obec

932321 Veřejná telefonní hovorna u Lebedů, čp. 173 Libňatov

932850 Vladimír Písařík, čp. 159 Libňatov

93838 JZD, dílna v cihelně Libňatov

93920 Miloslav Vít, čp. 7 Libňatov

93921 MNV a škola, čp. 148 Libňatov

93922 MNV Maršov u Úpice, čp. 22 Maršov u Úpice

93923 Prodejna Jednoty Maršov u Úpice

93924 Bohumil Řezníček, čp. 82 Libňatov

93925 Marie Nývltová, čp. 101 Libňatov

93926 Mateřská škola, čp. 40 Libňatov

93929 JZD, velký kravín Libňatov

93930 Pošta, čp. 164 Libňatov

93931 Josef Bernard, čp. 29 Maršov u Úpice

93932 JZD, kravín Maršov u Úpice

93933 Boh. Matěna, čp. 66 Maršov u Úpice

93934 František Burkoň, čp. 14 Maršov u Úpice

93935 Hostinec Jednoty Maršov u Úpice

93936 Jarmila Hejnová, čp. 151 Libňatov

93937 Petr Králík, čp. 113 Libňatov

93938 Prodejna Jednoty, čp. 13 Libňatov

93939 Adolf Kadaník, čp. 1 Maršov u Úpice

93946 Jaroslav Balcar, čp. 152 Libňatov

Přehled telefonních účastníků, kteří byli zapojeni na libňatovskou telefonní ústřednu (1979)

1967

Poškození křížku v lokalitě U Borku

Tento litinový křížek s barevně ztvárněným výliskem Piety nahradil původní dřevěný kříž, který se nacházel v místě zvaném U Borku, na křižovatce cesty do Svobodného a cesty k aleji z Maršova u Úpice do Úpice již od nepaměti. Vytesané texty v pískovcovém podstavci se již díky povrchové erozi téměř rozpadly, takže nelze zjistit ani rok vybudování tohoto kříže. Nejspíše však půjde o počátek 19. století. Jediným, co lze zjistit pouhým okem, jsou jména donátorů - Antonín a Anna Zárubovi. Kronikář Vladimír Písařík v roce 1972 o tomto kříži napsal: „K říž u Borku. Tento kříž byl postaven asi před 150 lety nákladem manželů Zárubových z čp. 127 jako díkuvzdání, že se jím po 17letém manželství narodil syn, který nakonec celý majetek propil a zemřel jako žebrák. Kříž byl rozvalen a zničen neznámým vandalem koncem srpna 1967. Škoda, byl to kus umělecké práce.“

1971-1973

Výstavba prodejny

Na místě prodejny stával hostinec u Bergrů a u silnice ještě další chalupa. S přípravou pro výstavbu prodejny v Akci Z bylo započato v srpnu 1971, kdy byly brigádníky připraveny základy. Počátkem května 1972 bylo docíleno glajchy, tj. došlo k dovedení stavby do úrovně střechy. Vazba byla připravena na hřišti. V listopadu se již dělaly vnitřní úpravy, hlavně dlažba a dřevěné vykládané stropy. Současně probíhala úprava terénu kolem prodejny. Byly odvezeny kubíky zeminy, aby byla přehlednější také přilehlá křižovatka. 11. prosince 1972 byla stavba zkolaudována a 14. února 1973 slavnostně otevřena. Zaměstnána zde byla vedoucí Dana Jirouchová a prodavačka Marie Maternová z čp. 55. Netrvalo dlouho a prodejna dosahovala 120 000 Kčs měsíční tržby. 29. července 1975 byla prodejna vyloupena. Škoda činila kolem 3 000 Kčs a později byl za pachatele označen Rostislav Kašpar, který zde byl na návštěvě u svých příbuzných.

Účel Obnos

mzdy 97 795 Kčs

dopravné stavebního materiálu 26 464 Kčs

cement 25 013 Kčs

řezivo na vazbu, lešení a bednění 20 416 Kčs

škvárovky 13 783 Kčs

říční a kopaný písek 6 748 Kčs

cihly 6 403 Kčs

stavební železo 5 187 Kčs

vápno 4 680 Kčs

cementové desky na chodníky 3 400 Kčs

keramická dlažba na podlahu i obklad 3 108 Kčs

stavební kámen 2 000 Kčs

cementové a kameninové potrubí 726 Kčs

lepenka 375 Kčs

rákos 222 Kčs

škvára 100 Kčs

další stavební materiál (hřebíky, barva) 7 140 Kčs

klempířské práce 21 349 Kčs

kovářské a zámečnické práce 19 784 Kčs

elektrická instalace 18 472 Kčs

sklenářské práce 15 311 Kčs

truhlářské práce 10 142 Kčs

různé řemeslnické práce (dodělávky) 5 311 Kčs

hromosvod a jeho instalace 1 855 Kčs

nářadí pro stavební četu 338 Kčs

různé průmyslové zboží (bojler) 1 857 Kčs

bagrování 16 114 Kčs

ostatní drobná vydání 1 620 Kčs

Náklady na výstavbu prodejny

Koncem 70. let docházela řada stížností na MNV, ONV a ústředí Jednoty. V krátké době byly provedeny hodně podrobné inventury, takže se nakonec obě prodavačky rozhodly odejít. Nejdříve tak učinila Marie Maternová a vedoucí Dana Jirouchová zůstala v prodejně až do doby, kdy se zaučila a osamostatnila Božena Seidlová. 1. listopadu 1978 nastoupila jako prodavačka Jiřina Zimová ze Svobodného. Téhož měsíce byla SNB vyslýchána bývalá prodavačka Marie Maternová a Dana Jirouchová byla odvezena k výslechu do Hradce Králové, kde byla zadržena až do Štědrého dne. 1. prosince 1979 se nervově zhroutila vedoucí Seidlová, která skoro celý rok zajišťovala provoz prodejny sama, neboť prodavačka Zimová byla stále nemocná. Ta po zhroucení vedoucí nastoupila opět do práce, ale jen do konce roku, kdy jí končila výpovědní doba. Vedoucí Seidlová, která měla podanou výpověď k 1. dubnu 1980, již nenastoupila. Dohlížecí výbor Jednoty nedokázal nalézt náhradu, takže se prodejny prozatímně ujal důchodce Rejsek, kterému pomáhal jeho syn. 8. července 1980 převzala prodejnu Henryka Exnarová. Ta však byla obviňována z toho, že nedostatkové zboží přenechávala jen tomu, komu sama chtěla, mnohdy svým polským krajankám, které byly zaměstnány v okolí. Také její vztah s učnicí Věrou Jansovou byl velice nešťastný. Ta nakonec odmítla v Libňatově pracovat a následně byla přeřazena do Havlovic. 5. prosince 1980 bylo Henryce Exnarové sděleno, že se s ní v Libňatově dále nepočítá. 8. prosince 1980 nastoupila po provedené inventuře nová prodavačka Irena Bínová z Trutnova. Z předchozích řádků je vidět, že fungovat ve zdejší prodejně nebylo nic jednoduchého a různé problémy se objevovaly též v následujících letech. Období po listopadu 1989 bylo ve znamení krátkodobých uzavření a opětovných otevření prodejny. Stejně tak se střídali její nájemci, z nichž jmenujme jen některé. Od 1. dubna 2007 měl pronajatou prodejnu Jindřich Melničuk z čp. 139. Vzhledem k nutnosti udržení prodejny v obci a z důvodu zásobovanosti obyvatelstva mu byl stanoven nájem 1 Kč měsíčně. V roce 2009 manželé Melničukovi projevili zájem o koupi budovy prodejny. Obec však na tento návrh nepřistoupila. Na základě doporučení pracovníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, kteří prováděli přezkoumání hospodaření v obci, bylo navrženo zvýšit nájemné v prodejně na 100 Kč měsíčně. Zvýšení nájmu byli platné od 1. srpna 2008. Roku 2011 došlo k opravě střechy příručního skladu prodejny. 1. června 2011 převzal prodejnu nový nájemce - firma PEKO, pekárna s.r.o. Česká Skalice, která v roce 2012 změnila svůj název na firmu JIPA potraviny s.r.o. Česká Skalice. Roku 2013 ukončila svoji činnost a změnila svůj název na Váš Pekař s.r.o. Praha. Jejím nástupcem se 4. listopadu 2013 stala Marta s r.o. Dobruška. Tohoto roku byl proveden nátěr střechy a fasády budovy. V roce 2015 projevil zájem o

pronájem prodejny Van Ga Nguyen. Posléze se stal nájemcem Thuy Phuong Thi. Měsíční nájemné činilo 200 Kč. Téhož roku byla prodejna svěřena do nájmu vietnamskému obchodníkovi Hong van Hoangovi.

1976

Vznik MŠ

Dětský útulek byl zřízen na návrh výboru žen z 28. ledna 1958, aby byla vyřešena naléhavá situace nedostatku pracovních sil v založeném JZD. Jako nejvhodnější budova bylo vybráno čp. 40 a v dubnu 1962 se začalo s výstavbou. Původně bylo v plánu přístavbu přikrýt betonovým stropem bez zastřešení. Komise ONV však rozhodla provést klasické zastřešení navazující na střechu stávajícího domku. Na zastřešení bylo použito cementových tašek z vybourané stodoly u čp. 40. K slavnostnímu otevření útulku došlo 19. prosince 1965. 1. září 1976 byl dětský útulek převeden na MŠ. Do důchodu odešla Jaromíra Máslová z Úpice a na místo ředitelky byla jmenována Olga Šrollová, která zde působila do roku 1980, kdy byla vystřídána Naďou Kábrtovou z Úpice. V roce 1978 bylo dosaženo rozšíření školní zahrady. Tehdy bylo v MŠ zapsáno 23 dětí. V roce 2005 byla dokončena rekonstrukce podkrovní části budovy, kde z půdních prostorů vznikla ložnice pro odpolední odpočinek, umývárna se sprchovým koutem pro děti, WC, úklidová komora pro personál. Ve zbývajícím prostoru byla vybudována kancelář. O 5 let později proběhla kompletní rekonstrukce sociálních zařízení pro děti a roku 2012 byla rozšířena o další třídu, která vznikla v prvním poschodí ze stávající ložnice.

1980

Zemřel Václav Štafa

Narodil se 19. května 1905 v Libňatově50, kde žil v mlýně čp. 66, k němuž v roce 1931 patřilo 19,96 arů zahrady a stavení mělo 2,99 aru51. Působil jako pekař a mlynář. Zprvu je psán jako majitel mlýna, později ho vlastní jeho sestra Růžena. Od mládí byl vášnivým sokolem a přesvědčeným demokratem. Teprve světová hospodářská krize a další problémy tehdejší doby ho začaly směřovat jinam – k obdivu autoritativních režimů, protože jen ony mohly podle něj přinést právo, pořádek a prosperitu. Stal se obdivovatelem legionářského generála Radoly Gajdy, a tudíž mohly jeho kroky vést jen do Národní obce fašistické, kterou jeho idol založil. Stalo se tak v roce 1932 při ustavení místní organizace této strany, která se však po rozkolu roku 1937 utápěla ve vnitřních rozporech. Tehdy přijímal přihlášky do Národní ligy52. O rok později se NOF stala součástí Strany národní jednoty, ale stále si zachovávala svou organizační strukturu. Strana zanikla v roce 1939 poté, co generál Gajda vyzval členstvo NOF ke vstupu do Národního souručenství. Část členské základny se s tímto krokem nesmířila a v září 1940 její činnost obnovila. Právě v této obnovené NOF se Václav Štafa začal výrazněji angažovat. V roce 1942 byl jmenován organizátorem VII. oblasti NOF Hradec Králové a

50 Libňatovské noviny, únor 2016, Libňatov 2016. 51 Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923. 52 Polední list, Praha 3. listopadu 1937.

řádným členem Ústřední rady NOF v Praze. Jako horlivý fašista a národovec neměl rád německé okupanty, takže pomáhal jak jen mohl, zejm. mletím mouky na černo za nezvýšené ceny, což popisuje obecní kronikář takto. „Vděk občanstva patří i zdejšímu mlynáři Václavu Štafovi. I ten snažil se pomoci, ovšem k velikosti mlýna a k brzkému jeho uzavření v měřítku menším.“ To však netrvalo dlouho a mlýn mu byl uzavřen. Na svědomí to měla mj. řada anonymních udání. Nakonec byl 28. listopadu 1942 zatčen gestapem a poslán do zajišťovací vazby v Hradci Králové, odkud putoval k pražskému soudu, který mu vyměřil trest 10 měsíců odnětí svobody za rozšiřování zpráv nepřátelských nacistickému režimu. V roce 1943 se jako silný revmatik vrátil zpět domů. Pracoval jako mlynářský dělník a na konci války byl nasazen na budování zákopů na Moravě53. Po osvobození byl kvůli svému angažmá v NOF postaven před mimořádný lidový soud v Hradci Králové. Ten ho však 20. září 1946 zprostil obžaloby. Poté byl souzen v rámci dekretu presidenta republiky č. 138/1945 Sb. 97 z 27. října 1945 o potrestání některých provinění proti národní cti (tzv. malý retribuční dekret). Na základě toho se dostal před Trestní nalézací komisi v Trutnově, která ho 31. března 1947 odsoudila k trestu veřejnému pokárání, vězení v délce 6 měsíců a pokutě 10 000 Kč. Štafa podal odvolání, ale to bylo v říjnu 1948 zamítnuto. Nakonec mu byl uložený trest prominut na základě amnestie z 19. června 1948. Zemřel 28. srpna 1980 ve svém rodišti.

21. století Období Událost 9. února

2003 Život 52letého muže si vyžádal požár v rodinném domku.

2. května 2007

Požár roubeného stavení.

Červen 2007 V Kulturním domě otevřen Klub seniorů. 23.-24. srpna

2007 Průtrž mračen rozvodnila potok.

2008

Rekonstrukce tenisového areálu v lese nad koupalištěm.

Oprava opěrně zdi potoka.

Vodovodní řad prodloužen o 300 m (od čp. 83 po čp. 4).

Rekonstrukce kulturního domu. 18. září 2008 Slavnostní otevření zrekonstruovaného sálu Kulturního domu.

2009 Rekonstrukce chodníku u Kulturního domu a budovy obecního úřadu.

Smlouva o mezinárodním partnerství s východoslovenskou obcí Trhovište.

2010 Oprava a modernizace budovy mateřské školy. 13. února

2010 Uspořádán 1. Libňatovský bál, pořádaný občany Libňatova pod vedením

Aleše Kosiny. 3. července

2010 Sraz rodáků obce Libňatov.

4. září 2010 1. ročník tenisového turnaje Libňatov Open 2010.

2011 Výměna oken a zateplení stropů kulturního domu.

53 Paměti obce Libňatova. II. díl, rukopis psaný od roku 1941 a díky úmrtí kronikáře Dytrycha nedokončený a doplněný následujícím kronikářem Jaroslavem Nývltem.

Oprava cesty ve Svobodném.

Prodloužení vodovodního řadu do uličky od Jirouchových směrem k poště v délce 175 m.

2011-2012 Obnova kaštanové aleje podél Maršovské

cesty. 28. srpna

2012 Obec oceněna cenou hejtmana Královéhradeckého kraje za

podporu spolkové činnosti.

2013

Rekonstrukce dětského hřiště u mateřské školy.

Nátěr střechy a fasády budovy prodejny.

Celková oprava křížku u Kábrtovy studny. 9. června

2013 Silný přívalový déšť způsobil zaplavení hřiště u mateřské školy, fotbalového

hřiště, zahrady manželů Bejrových i kůlny s hasičským materiálem.

2014

Rekonstrukce sociálního zařízení v kulturním domě.

Opěrná zeď a oprava povrchu místní komunikace.

Oprava staré cesty ke Svobodnému. 3. července

2014 Srážka motorkáře s cyklistou v Barchovinách si vyžádala život cyklisty.

2015

Rekonstrukce veřejného osvětlení.

Oprava opěrné zdi pod silnicí u potoka.

Rekonstrukce povrchu místní komunikace ve Svobodném od Bejrových po křižovatku ke Kašparovým.

FC Barchovan získal po 31 letech titul v Havlovické Tropical lize.

1. dubna 2015

Silný vítr porazil stromy v Barchovinách.

2008

Obnova ochotnického divadla

Začátkem 90. let v obci utichl ochotnický život, ale již v roce 2008 se dala dohromady desítka nadšenců, nastudovala divadelní hru a obnovila tak v obci dramatický soubor - Společnost přátel divadla při Osvětové besedě Libňatov. Tehdy, tj. 18. a 19. dubna následujícího roku, se jednalo o adaptaci Pošťácké pohádky od Karla Čapka, jejíž finále se právě odehrává v Libňatově, kde konečně pošťák Kolbaba mohl předat špatně nadepsaný dopis Mařence Novákové. K tomu je ještě třeba dodat to, že výše uvedená inscenace byla uvedena u příležitosti 100. výročí prvního divadelního představení v Libňatově. Postupem času se soubor rozrostl a získal řadu zkušeností díky vystoupením v okolních divadlech a kulturních domech. Scénáristkou a režisérkou je Iva Pichová, díky níž tak mohli nejen místní vidět Gogolovu Ženitbu (24.-25. dubna 2010), Molièrovu hru Lékařem proti své vůli (16. dubna 2011), divadelní kus se zpěvy Komedie o vejíři podle Carla Goldoniho (1.

prosince 2012), hru Na letním bytě od Josefa Štolby (6. prosince 2014). Bez podpory obce by však spolek nepřežil. Kulisy a řada rekvizit musela být pořízena právě obecním úřadem.

2010

Pořízení územního plánu obce

Ke schválení pořízení územního plánu došlo 26. června 2007. Projednávání jeho zadání bylo zahájeno 20. února 2009 a ke schválení zadání územního plánu došlo 21. dubna 2009. Zhotovitelem návrhu se stal Ing. arch. Pavel Tomek - architektonický atelier z Trutnova, jednotlivými zpracovateli byli: Ing. Arch. Roman Žatecký, Ing. Arch. Pavel Tomek a Ing. Josef Čermák a jeho digitální podobu vytvořil Ing. Petr Vágner. Zahájení projednání návrhu bylo započato 3. srpna 2009, vydán byl 23. února 2010 a účinnosti nabyl 15. března 2010. V současné době se zpracovává návrh změny č. 1, která vyplynula ze zprávy o uplatňování územního plánu z 1. září 2015.

2010

Sraz rodáků obce Libňatov

Přesně po 10 letech byla 3. července 2010 opět uspořádána akce Sraz rodáků obce Libňatov. Samotný program byl zahájen budíčkem, zajištěným dvojicí trubačů na koňském povozu, kteří vyráželi ze Svobodného a během zastávek v každé části obce troubili budíček. Od 10. do 13. hodin bylo možné nahlédnout na obecní úřad a do mateřské školy. Navíc byla v kulturním domě připravena společná prezentace místních spolků. Od 13. hodin byl připraven hlavní program na hřišti u mateřské školy. K vidění byla Městská hudba Úpice, vystoupení dětí z mateřské školy, čtení z kroniky v podání Romana Antoše a Ivoše Teichmana, ukázka činnosti mladých hasičů pod vedením Pavla Borůvky, ukázka první pomoci provedená Denisou Gumbírovou a Martinem Pichem, Pošťácká pohádka (Aleš Kosina, Šárka Teichmanová, Martin Pich, Josef Vlček, Lada Součková a Dagmar Teichmanová), ukázka požárního útoku aj. V 19. hodin přišla na řadu taneční zábava na přírodním parketu v podání kapely Hektor, která byla zakončena ve 24. hodin večerkou v podání trubače.

2013

Obdržení obecních symbolů

27. června 2011 rozhodlo obecní zastupitelstvo o zadání zpracování návrhů na symboly obce. Jednání probíhalo se 3 heraldiky, z nichž byl nakonec osloven Mgr. Jan Tejkal, který předložil celkem 18 různých návrhů, které byly posléze zveřejněny, aby měli občané obce možnost se k nim vyjádřit. Od 1. do 31. března 2012 byly k nahlédnutí na obecním úřadě. Do května 2012 se však k návrhům vyjádřilo pouze 6 občanů, pokud nepočítáme obecní zastupitelstvo. Z tohoto důvodu byly osloveny místní spolky a organizace. Situace se však o mnoho nezměnila, a tak obecní zastupitelstvo rozhodlo 18. září 2012 o přijetí varianty č. 8 a pověřilo starostu obce, aby podal žádost o schválení návrhu znaku a praporu Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky. Ta byla schválena a 10. června 2013 se starosta obce Jaroslav Tomeš a místostarosta Jaroslav Pich zúčastnili slavnostního

předávání symbolů obce v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Symboly, schválené 12. dubna 2013, předala osobně předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.

List vlajky je šikmo dělený třemi pruhy, bílým, modrým a bílým, vycházejícími z první až třetí dvanáctiny dolního okraje listu do desáté až dvanácté dvanáctiny horního okraje listu, na zelené žerďové pole s bílým květem lnu a modré vlající pole se žlutým zvonem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Ve štítě obecního znaku děleném zeleno-modře stříbrným vlnitým zúženým břevnem se nahoře nachází stříbrný květ lnu se zeleným semeníkem, dole je zlatý zvon zavěšený na stříbrném vlnitém zúženém břevně.

Znak Libňatova

Vlajka Libňatova

2014

Rok Stav 1.1. Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Stav 31.12.

1971 418 5 6 4 9 412 1972 412 7 8 16 7 420 1973 420 9 6 5 7 421 1974 421 8 6 5 11 417 1975 417 9 6 8 8 420 1976 420 8 7 8 11 418 1977 418 4 8 11 2 423 1978 423 4 5 4 18 408 1979 408 4 4 10 5 413 1980 413 7 2 2 9 411 1981 392 4 6 11 4 397 1982 397 6 8 7 8 394 1983 394 2 7 6 5 390 1984 390 6 5 11 10 392 1985 392 2 5 8 7 390 1986 390 9 8 6 6 391 1987 391 3 8 4 11 379 1988 379 6 8 5 16 366 1989 366 4 6 1 16 349 1990 349 4 3 - 13 337

1991 377 6 6 - 11 366 1992 366 4 4 - 4 362 1993 362 3 3 - 20 342 1994 342 6 5 - 12 331 1995 331 - 6 14 7 332 1996 332 3 9 42 7 361 1997 361 7 3 6 10 361 1998 361 1 2 8 6 362 1999 362 1 5 12 12 358 2000 358 2 3 12 6 363 2001 362 3 4 4 9 356 2002 356 4 3 15 7 365 2003 365 2 3 11 7 368 2004 368 2 5 13 4 374 2005 374 1 6 11 12 368 2006 368 5 1 4 12 364 2007 364 2 3 11 9 365 2008 365 2 3 5 9 360 2009 360 4 4 15 14 361 2010 361 3 1 5 5 363 2011 365 3 5 11 8 366 2012 366 1 6 3 5 359 2013 359 4 6 8 12 353 2014 353 4 4 6 2 357

Demografický vývoj v Libňatově v letech 1971-201454

Rok Sňatky Rozvody Potraty 1991 2 1 . 1992 - 1 4 1993 - - 4 1994 1 - 2 1995 2 1 3 1996 4 - 2 1997 5 3 - 1998 3 - - 1999 1 - 1 2000 - - - 2001 4 1 1 2002 2 - 1 2003 2 - 1 2004 1 1 3 2005 2 - 1 2006 5 1 1 2007 2 - -

54 Podle údajů Českého statistického úřadu.

2008 3 1 2 2009 2 1 1 2010 - - - 2011 2 3 1 2012 - - 2 2013 1 - - 2014 1 1 -

Počet uzavřených sňatků, rozvodů a potratů v Libňatově v letech 1991-2014

2015

Petice kvůli dlouhodobě špatnému stavu vozovek

„PETICE dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním "Rekonstrukce komunikace číslo 3041 a navazujících komunikací" My, níže podepsaní občané a obyvatelé Libňatova, Maršova u Úpice a okolních obcí, prostřednictvím této petice žádáme Královéhradecký kraj, jako vlastníka, a Správu silnic Královéhradeckého kraje, jako hospodáře se svěřeným majetkem kraje, aby byl urgentně, komplexně a kompletně vyřešen katastrofální stav silnice III. třídy číslo komunikace 3041 mezi Libňatovem a Maršovem u Úpice a pokračujících silnic III. třídy číslo komunikace 30016 a číslo komunikace 30015 ve směru na Trutnov přes Studenec. Všechny výše zmíněné komunikace jsou dlouhodobě využívány nejen občany výše zmíněných obcí k dojezdu za prací, na úřady, na nákupy, za sportem, do škol apod. a dlouhodobě se nachází ve zcela dezolátním a nevyhovujícím stavu. Správa silnic závady neustále řeší provizorními "záplatami", které jsou zcela neúčinné a nevyhovující. V nejhorším pětikilometrovém úseku z libňatovské křižovatky po úsek "U Beranů", kde se komunikace číslo 3041 napojuje na komunikaci číslo 30016, je situace natolik špatná, že už není možné díry a výmoly osobním automobilem objet po zpevněném úseku. Tím dochází k narušování technického stavu vozidel a jízda se stává adrenalinovým zážitkem. Stav komunikace je neustálým tématem diskusí nejen řidičů z obcí Libňatov a Maršov u Úpice, kteří si na něj neustále stěžují a debatují o něm, ale i návštěvníků obcí, regionu a profesionálních řidičů do obcí přijíždějících. Komunikace číslo 3041 byla v nedávné minulosti také několikrát zatěžována jako objížďka při rekonstrukcích komunikací v okolí, čímž se její stav ještě zhoršil. Katastrofální stav komunikace číslo 3041 je zdokumentován v přiložených fotografiích. Prostřednictvím této petice upozorňujeme na dlouhotrvající problém tížící občany výše zmíněných obcí, požadavkem rekonstrukce výše zmíněných komunikací žádáme o zlepšení a narovnání životních podmínek především pro občany obcí Libňatov a Maršov u Úpice.

Děkujeme. Za petiční výbor: Jaroslav Pich ml., Libňatov 187, Libňatov, 542 36 Jitka Vítková, Maršov u Úpice 51, Úpice, 542 32 Jaroslav Tomeš, Libňatov 90, Libňatov 542 36.“

2016

Den obce Libňatov

2. července 2016 se uskutečnil historicky první Den obce Libňatov, který byl zahájen slavnostním budíčkem, obstaraným skupinou trubačů, jež zahráli v 7.30 hodin ve Svobodném a následně vyjeli z dolního konce směrem ke kulturnímu domu. Dopoledne se veřejnosti otevřely obecní budovy. Odpoledne proběhl bohatý zábavný program pro děti i dospělé na hřišti u mateřské školy a v jeho okolí. Večer od 20.00 hodin proběhla hudební zábava, na níž zahrála skupina Pohoda z Jaroměře. Sepsáno k volnému šíření.

Boris7.