Tržní selhání

Analýza tržních selhání

Co to je tržní selhání?Jde o jakýkoliv projev neefektivního fungování

trhůJe pak otázkou, zda chápat: tržní selhání jako systémovou chybu – tj. trh

jako systém tenduje sám o sobě k neefektivnosti – nedokonalá konkurence

tržní selhání jako morální problém – nejde o chybu systému, ale o selhání v lidském jednání – externality, veřejné statky, asymetrické informace

Systémové selhání

tendence dokonale konkurenčních trhů ke koncentraci

cílem firem je maximalizace zisku DK je pouze teoretickou situací – předpokládá

homogenitu firem na trzích v realitě jsou firmy heterogenní – např. už jen

tím, že firmy mají různě schopný management na trzích přežijí jen ty nejsilnější firmy výsledkem je koncentrace v odvětvích a

přeměna tržních struktur v NK

NK firma je výrobně i alokačně neefektivní výrobní neefektivnost – firma nevyrábí s

minimálními náklady alokační neefektivnost – firma vyrábí nižší výstup

za vyšší cenu než odpovídá podmínkám DK – existence DWL

snaha o řešení: cenová regulace, antimonopolní politika

Systémové selhání

Selhání v lidském jednání - Externality

EXTERNALITA = efekt, plynoucí z činnosti daného subjektu, a to ve prospěch (či v neprospěch) subjektu jiného

negativní externalita – původce způsobuje jinému subjektu nežádoucí efekt (náklady), který ovšem původce neodstraní na své náklady Z hlediska trhu jde v podstatě o neochotu poptávat

pozitivní externalita – původce způsobuje jinému subjektu užitek, aniž by původci bylo za tento užitek zaplaceno Z hlediska trhu v jde podstatě o neochotu nabízet

Negativní externalita

u zboží s negativní externalitou dochází k produkci většího objemu než v případě zohlednění nákladů na odstranění externality

jak zohlednit náklady na odstranění externality? řešení: např. zdanění spotřeby zboží

způsobující negativní externalitu Internalizace externalit – snaha o to, aby

původce negativní externality zahrnul do svých nákladů také náklady, jež jeho externalita způsobuje společnosti

u zboží s pozitivní externalitou dochází k produkci nižšího objemu produkce než v případě kdy by bylo za externí užitek původci zaplaceno

řešení: např. dotace subjektům produkujícím zboží s pozitivní externalitou

Pozitivní externalita

Náklady a externality

V souvislosti s externalitami vystupuje do popředí ještě více problém určení skutečných nákladů spojených s hospodářskou činností (produkcí výrobků a služeb a s tím spojenou spotřebou VF)

Jak vlastně definovat náklad na využití výrobního faktoru? Co vše lze např. zahrnout do nákladů na využití VF práce?

Jak tyto náklady ocenit? Jsou všechny náklady společensky (morálně,

eticky, kulturně) přijatelné?

Vlastnická práva

„Nikdo nebude platit, šetřit, investovat nebo

ochraňovat zdroj, aniž by měl jistotu exklusivního

práva nad ním, které mu umožňuje vynahradit

vzniklé náklady díky užívání, prodeji nebo

pronájmu. Takové právo musí být vymahatelné.“

Existence veřejných statků

VEŘEJNÝ STATEK = takový, který je charakteristický splněním dvou podmínek

jeho spotřeba je nerivalitní – tj. pokud někdo daný statek spotřebovává, nesníží se jeho množství (např. užívání silnice)

nevyloučitelnost ze spotřeby – všechny neplatící spotřebitele nelze, nebo je velmi nákladné, vyloučit ze spotřeby (např.užívání MHD)

trh zpravidla není sám o sobě schopen zajistit efektivní produkci veřejných statků nebo je to nebezpečné svěřit trhu a soukromému sektoru

bude-li na trhu ponechána např. výstavba silnic, pravděpodobně se neuskuteční, protože: spotřebitelé budou chtít silnici využívat, ale téměř nikdo za

ni nebude ochoten zaplatit, popř. jen relativně malou částku (problém černého pasažéra)

řešení: veřejné statky zpravidla poskytují vlády, které disponují příslušnými nástroji (vybírání daní a vymáhání placení daní)

Veřejný statek a neefektivnost

Asymetrické informace

1. Vztah principal-agent (nájemce-zmocněnec)

2. Nepříznivý výběr

3. Morální hazard

Principal – agent

principal deleguje část svých rozhodovacích pravomocí na svého zástupce (agenta)

agent je zpravidla lépe informovaný než principal, takže:

agent zvyšuje svůj užitek na úkor principala např.: akcionáři (principals) delegují svou rozhodovací

pravomoc na management (agents) při správě a řízení akciové společnosti

management má lepší informace než akcionáři, a tak může zvyšovat svůj užitek na úkor vlastníků (akcionářů)

Vznikají tzv. náklady zastoupení

Nepříznivý výběr

díky nedokonalé informovanosti mohou spotřebitelé nakupovat nekvalitní zboží nebo jej nakupovat za pro ně nevýhodných podmínek.

např.: nákup automobilu v autobazaru – autobazar je lépe informován o stavu vozidla než kupující – prodá i nekvalitní vůz

byla-li by informovanost dokonalá, spotřebitelé by nakupovali pouze zboží kvalitní, případně za lepších podmínek

firmy produkující nekvalitní zboží by trh při dokonalé informovanosti dokázal eliminovat

Morální hazard

Morální hazard je situace, kdy si je jedinec vědom, že neponese v plné míře (negativní) následky svého jednání, a proto se chová jinak (obvykle riskantněji), než kdyby tyto následky skutečně nesl. Dotyčný jedinec si je přitom vědom toho, že tyto následky mohou nastat a že je v konečném důsledku ponese někdo jiný.

Například pokud si myslíte, že Vás v případě chybného strategického rozhodnutí „někdo zachrání“ (investor, garant, stát, atd.), bude Vaše jednání na základě této skutečnosti méně zodpovědné = hazardní; využíváte určité míry „zajištěnosti“ Vašich rozhodnutí a aktivit

Řešení tržních selhání

věc názoru část ekonomů (a politiků) volá po státních

zásazích do trhu – intervencionistické proudy ekonomického myšlení

část ekonomů (a politiků) chce přesto nechat volně působit trh – argument: státními zásahy nelze zvýšit celospolečenský

užitek, pouze ho redistribuovat

EKONOMIE BLAHOBYTU

patří do oblasti normativní ekonomie (zatím jsme měli převážně pozitivní ekonomii)

navazuje na pojetí celkové rovnováhy teorie společenského blahobytu je zaměřena

na nalezení těch alokací, které jsou současně efektivní (není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoliv jiného) i spravedlivé (spojeno se spravedlivým rozdělováním příjmů a bohatství)

EKONOMIE BLAHOBYTU

společenský blahobyt = úroveň uspokojení či užitku členů společnosti

hodnotí stav ekonomiky, vychází z určité úrovně společenského blahobytu

W W* (W* = optimální, vyšší úroveň blahobytu – Welfare)

ekonomie blahobytu toto zkoumá a dává rady, jak to řešit – zabývá se cestami, jak roste společenský blahobyt

Kritéria růstu společenského blahobytu

Smithovo kritérium (Adam Smith) považuje za kritérium růst produktu ekonomiky HDP

když roste produkce, přispívá to k růstu společenského blahobytu dvěmi způsoby:

růst produkce znamená efektivnější využití stávajících zdrojů = vytváří se více statků pro spotřebu

díky lepšímu využití zdrojů je zajištěn větší důchod a lidé si pak mohou dovolit kupovat více statků = zvýšení blahobytu nedostatky: je zastáncem „božího zákona“, ale ve

skutečnosti důchody dostávají jedni větší a druzí menší – čímž roste nerovnost

proto se jeho předpoklad nemusí splnit a při růstu produktu blahobyt neporoste

Benthamovo kritérium

„Blahobyt roste, jestliže největší množství statků je rozděleno mezi největší počet lidí“ podle něj je společnost rozdělena na jednotlivce, kteří mají

své užitky U = UA + UB + UC užitečnost = součet užitků jednotlivých subjektů

např. I = IA + IB + IC

900 = 200 + 300 + 400 1200 = 300 + 400 + 500 vzroste W

neumí ale řešit, když se změní užitek jen u jednoho subjektu

1200 = 500 + 300 + 400 ani když se nezmění celkový užitek, ale změní se užitek

mezi subjekty 900 = 250 + 350 + 300

Kardinalistické kritérium vychází z klesající mezní užitečnosti

dokazuje, že když se přidá 100,- subjektu s nižším důchodem, přinese to společnosti větší přírůstek blahobytu, než 100,- přidaná subjektu s vyšším důchodem

nedostatkem je, že optimem je až situace, kdy mají všichni stejně

např.

I = IA + IB + IC

1100 = 300 + 300 + 500 1300 = 400 + 400 + 500 celkový blahobyt stoupne více 1300 = 300 + 300 + 700 celkový blahobyt stoupne méně

Kompenzace

zpravidla jsou ve společnosti přijata opatření, která zlepší situaci subjektu X, ale subjektu Y se situace zhorší (při existenci většinového systému, při rozdělování státního rozpočtu)

při porovnávání se užitek vyjadřuje pomocí důchodu např. Skupina A chce prosadit opatření, které jí přinese zlepšení

o 1000,-. Skupině B toto opatření přinese zhoršení o 400,-. A si opatření prosadí a kompenzuje B ztrátu tím, že jim

těch 400,- dají. A pak zůstane čistý přírůstek 600,-

kladný výsledek přináší růst společenského blahobytu

Paretovo kritérium blahobyt je podle Pareta maximální, když jsou

splněny všechny 3 podmínky paretovského optima tzn. podmínky ekonomické rovnováhy je kritizován za to, že ztotožňuje maximalizaci

společenského blahobytu s dosažením ekonomické efektivnosti

navíc paretovsky optimální situace nemusí být zároveň spravedlivá. Pokud je bohatství společnosti rozděleno tak, že jej z 90 % vlastní jen 10 % společnosti, pak je možno tuto situaci označit za paretovsky efektivní, neboť nelze nikomu (chudým ani bohatým) zlepšit situaci, aniž by se někomu jinému (bohatým nebo chudým) situace nezhoršila. Je však takovéto rozdělení spravedlivé?

další nedostatek: k paretově optimu jsme došli přes paretovská zlepšení (jeden subjekt si polepší a druhý si nepohorší) – neumí ale řešit situaci, kdy se jednomu subjektu užitek zlepší a druhému zhorší

Ekonomické myšlení vs. etika

Ekonomickému myšlení je často vytýkán destruktivní dopad na lidské hodnoty jako jsou morálka, spravedlnost, solidarita

Má v tržní ekonomice své místo spravedlnost a solidarita?

Existuje mezi ekonomikou a etikou propast nebo jsou spolu pevně spojeny?

„Pokusili jste se zabít mého otce“„Neberte si to osobně, byl to jen obchod.“

Mario Puzzo, Kmotr