1
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Přírodovědecká fakulta
Katedra rozvojových studií
Kateřina ZÁLEŠÁKOVÁ
DOPAD CESTOVNÍHO RUCHU NA ROZVOJ
BRAZÍLIE
Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, PhD.
Olomouc 2011
2
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
zdroje jsem uvedla v seznamu literatury.
V Olomouci, dne 25. července 2011 ………………………………….
podpis
3
Děkuji vedoucímu své bakalářské práce RNDr. Miloši Fňukalovi, PhD. za věnovaný čas,
vstřícný přístup, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při vypracování této práce.
4
5
6
7
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................... 10
1. ÚVOD .................................................................................................................................. 12
2. CÍLE PRÁCE ..................................................................................................................... 13
3. PŘEHLED LITERATURY ............................................................................................... 14
4. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA BRAZILSKÉ EKONOMIKY ............................ 16
4.1 Hrubý domácí produkt .................................................................................................... 16
4.2 Zadlužení ........................................................................................................................ 20
4.3 Nezaměstnanost .............................................................................................................. 22
4.4 Nerovnost ........................................................................................................................ 23
4.5 Index lidského rozvoje .................................................................................................... 25
4.6 Odvětvová skladba hospodářství .................................................................................... 29
4.6.1 Primární sektor ......................................................................................................... 29
4.6.2 Sekundární sektor ..................................................................................................... 29
4.6.3 Terciérní sektor ........................................................................................................ 30
4.7 Zahraniční obchod .......................................................................................................... 31
4.7.1 Teritoriální struktura ................................................................................................ 31
4.7.2 Komoditní struktura ................................................................................................. 32
5. CESTOVNÍ RUCH V BRAZÍLII ..................................................................................... 33
5.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu v Brazílii ........................................................... 33
5.2 Přírodní předpoklady rozvoje cestovního ruchu ............................................................. 34
5.2.1 Reliéf a morfologické poměry ................................................................................. 34
5.2.2 Klimatické poměry ................................................................................................... 35
5.2.3 Hydrologické poměry .............................................................................................. 35
5.2.4 Rostlinstvo a živočišstvo .......................................................................................... 36
5.3 Kulturně-historické předpoklady rozvoje cestovního ruchu........................................... 37
8
5.3.1 Kulturně-historické památky.................................................................................... 37
5.3.2 Kulturní zařízení a kulturní akce .............................................................................. 37
5.3.3 Společenské akce (události) ..................................................................................... 38
5.4 Vývoj cestovního ruchu v Brazílii .................................................................................. 38
5.5 Současný stav brazilského cestovního ruchu .................................................................. 39
5.5.1 Přehled zahraničního cestovního ruchu v Brazílii ................................................... 39
5.5.2 Významné instituce a vládní organizace brazilského cestovního ruchu .................. 44
5.6 Význam pro ekonomiku ................................................................................................. 44
5.7 Možnosti a potřeby ve vztahu k rozvojové pomoci ........................................................ 45
6. PROJEKTY ZAMĚŘENÉ NA ROZVOJ POTENCIÁLU CESTOVNÍHO RUCHU
BRAZÍLIE (STRUČNÝ PŘEHLED) ................................................................................... 47
6.1 Institucionální zázemí a organizace vládních programů a strategií ................................ 47
6.2 Vybrané programy a projekty brazilské vlády................................................................ 48
6.2.1 Program pro udržitelný cestovní ruch a dětskou problematiku ............................... 49
6.2.2 Programy pro zvyšování profesní odbornosti .......................................................... 49
6.2.3 Program Gestão Descentralizada ............................................................................. 50
6.2.4 Regionální programy rozvoje cestovního ruchu ...................................................... 50
6.3 Mezinárodní projekty ..................................................................................................... 51
6.3.1 Projekty financované Meziamerickou rozvojovou bankou ..................................... 51
6.3.2 Projekty Světové organizace cestovního ruchu ....................................................... 52
6.3.3 Projekty Programu OSN pro životní prostředí ......................................................... 52
6.3.4 Hlavní bilaterální donoři a jejich projekty ............................................................... 53
7. EVALUACE VYBRANÉHO PROJEKTU Z HLEDISKA JEHO DOPADŮ A
UDRŽITELNOSTI (DOPADY EKONOMICKÉ, SOCIÁLNÍ, ENVIRONMENTÁLNÍ)
.................................................................................................................................................. 54
7.1 Kritéria výběru projektu PRODETUR/NE ..................................................................... 54
7.2 Členění, realizátor a cílová skupina projektu ................................................................. 54
7.3 Záměr, cíle a výstupy projektu ....................................................................................... 55
9
7.4 Dosažené výstupy projektu ............................................................................................. 56
7.5 Dosažené efekty projektu ............................................................................................... 59
7.6 Analýza silných a slabých stránek projektu.................................................................... 63
7.6.1 Silné stránky ............................................................................................................. 63
7.6.2 Slabé stránky ............................................................................................................ 64
7.7 Dopady projektu ve vztahu k vybraným ekonomickým a sociálním indikátorům ......... 65
7.8 Udržitelnost projektu ...................................................................................................... 66
7.8.1 Obecná rizika a příležitosti cestovního ruchu vzhledem k jeho udržitelnosti.......... 67
7.8.2 Ekologická udržitelnost ........................................................................................... 68
7.8.3 Sociální a kulturní udržitelnost ................................................................................ 69
7.8.4 Ekonomická udržitelnost ......................................................................................... 69
7.8.5 Opatření navržená pro zlepšení udržitelnosti projektu PRODETUR/ NE ............... 70
7.9 PRODETUR/NE II ......................................................................................................... 71
8. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 72
9. SHRNUTÍ ............................................................................................................................ 74
10. SUMMARY ....................................................................................................................... 75
11. RESUMO .......................................................................................................................... 76
12. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................ 77
13. PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 84
10
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
BCB Banco Central do Brasil Brazilská centrální banka
BNB Banco Nordeste do Brasil Brazilská severovýchodní banka
BNDES Banco Nacional de Desenvolvimeto Národní banka pro ekonomický
Econômico e Social a sociální rozvoj
CIA Central Intelligence Agency Ústřední zpravodajská služba
CSR Corporate Social Responsibility Sociální odpovědnost firem
CTI-NE Comissão de Turismo Integrado Komise pro integrovaný cestovní
do Nordeste ruch severovýchodu Brazílie
EMBRATUR Instituto Brasileiro do Turismo Brazilský institut cestovního
ruchu
FIPE Fundação Instituto de Pesquisas Brazilský institut
Econômicas pro ekonomický výzkum
HDI Human Development Index index lidského rozvoje
HDP hrubý domácí produkt
HDR Human Development Report zpráva o lidském rozvoji
HND hrubý národní důchod
HNP hrubý národní produkt
IBGE Instituto Brasileiro de Geografia Brazilský statistický úřad
e Estadística
IDB Inter-American Development Bank Meziamerická rozvojová banka
ILO International Labour Organization Mezinárodní organizace práce
IMF International Monetary Fund Mezinárodní měnový fond
IUCN International Union Mezinárodní unie pro ochranu
for Conservation of Nature přírody
JICA Japan International Cooperation Japonská rozvojová agentura
Agency
MDIC Ministério de Desenvolvimento, Ministerstvo rozvoje, průmyslu
Indústria e Comércio Exterior a obchodu (Brazílie)
11
MTE Ministério de Trabalho e Emprego Ministerstvo práce (Brazílie)
MTur Ministério do Turismo Ministerstvo cestovního ruchu
(Brazílie)
NE Nordeste severovýchodní region Brazílie
OECD Organisation for Economic Organizace pro hospodářskou
Co-operation and Development spolupráci a rozvoj
DAC Development Assistance Comittee Výbor pro rozvojovou pomoc
OSN Organizace spojených národů
PDITS Plano de Desenvolvimento Plán integrovaného rozvoje
Integrado do Turismo Sustentável udržitelného cestovního ruchu
PNUD Programa das Nações Unidas Rozvojový program OSN
para Desenvolvimento
PRODETUR O programa de Desenvolvimeto Program rozvoje cestovního
de Turismo ruchu
RFP Relatório Final de Projeto Závěrečná zpráva o dokončení
projektu
SNIS Sistema Nacional de Informações Národní informační systém
Sobre Saneamento pro sanitaci
SOMO Stichting Onderzoek Multinationale Centrum pro výzkum
Ondernemingen nadnárodních korporací
(Nizozemsko)
UNDP United Nations Development Rozvojový program OSN
Programme
UNEP United Nations Environment Program OSN pro životní
Programme prostředí
UNWTO United Nations World Tourism Světová organizace
Organisation cestovního ruchu
USD United States Dollar americký dolar
WB The World Bank Světová banka
12
1. ÚVOD
Cestovní ruch v současnosti představuje ve většině zemí velmi rychle se rozvíjející
hospodářské odvětví, k jehož expanzi začalo docházet v 50. letech 20. století. Celosvětově je
každoročně zaznamenáván nárůst počtu uskutečněných mezinárodních příjezdů a také zvýšení
zisků z cestovního ruchu (UNWTO, 2011 b.). Zároveň také dochází k rozšiřování počtu
turistických destinací a aktivity spojené s cestovním ruchem pronikají i do mnoha
rozvojových zemí.
Pro rozvojové země totiž cestovní ruch představuje jeden z nejvýznamnějších zdrojů
příjmu a je možným nástrojem pro snížení chudoby. To platí i pro Brazílii, která je již několik
posledních desetiletí vyhledávanou turistickou destinací. Navzdory stále silnější pozici
Brazílie ve světovém hospodářství v této zemi stále existují regiony, jejichž neutěšená situace
vyžaduje pozornost jak státu, tak i mezinárodních aktérů v oblasti rozvoje. V současné době je
tak v brazilské federaci realizováno čím dál více různě tematicky zaměřených projektů
rozvoje potenciálu cestovního ruchu, které si jako hlavní cíl kladou snížení chudoby a
zlepšení situace místního obyvatelstva.
Podle mnoha odborníků má však cestovní ruch vedle řady pozitiv i negativní stránky.
Za pozitivum je zpravidla označována schopnost cestovního ruchu generovat příjmy státu i
místního obyvatelstva, vytvářet nová pracovní místa a přispět ke zlepšení infrastruktury a
dostupnosti hygienických zařízení. Mezi zápory je naopak řazeno narušování životního
prostředí a nadměrné využívání přírodních zdrojů nebo negativní vliv cestovního ruchu na
tradice a kulturu místních komunit. Úspěšnost projektů zaměřených na rozvoj potenciálu
cestovního ruchu Brazílie tak závisí na pečlivém zvážení jejich možných ekonomických,
ekologických a sociálních dopadů.
Z výše uvedených skutečností je patrné, že rozvoji cestovního ruchu v Brazílii a jeho
dopadům je třeba věnovat pozornost. Tato bakalářská práce se proto tématem bude zabývat
blíže a pokusí se zhodnotit, zda jsou projekty v oblasti cestovního ruchu přínosné či nikoliv a
jaký mají pro rozvoj tohoto jihoamerického státu vliv.
13
2. CÍLE PRÁCE
Hlavním cílem této práce bude charakterizovat význam cestovního ruchu pro rozvoj
Brazílie. Důraz bude kladen nejen na ekonomickou, ale také na sociální dimenzi rozvoje.
Úvodní část práce má za cíl nastínit současnou ekonomickou situaci Brazílie. Budou
zde zmíněny hodnoty vybraných ekonomických ukazatelů a také indikátorů zohledněných
v indexu lidského rozvoje.
Dalším cílem práce bude podat přehled o cestovním ruchu v Brazílii. Tato část se bude
věnovat předpokladům rozvoje cestovního ruchu v Brazílii, vývoji a současné situaci tohoto
odvětví. Dále bude zhodnocen ekonomický význam cestovního ruchu pro brazilské
hospodářství a budou zmíněny možnosti a potřeby tohoto sektoru ve vztahu k rozvojové
pomoci.
Následně se práce zaměří na projekty cílené na rozvoj potenciálu cestovního ruchu
Brazílie. Cílem bude podat jejich stručný přehled.
Poslední část práce se bude věnovat vybranému projektu zaměřenému na rozvoj
cestovního ruchu. Cílem bude identifikovat jeho ekonomický význam pro rozvoj oblasti, kde
byl implementován a také popsat jeho vliv na tendenci dlouhodobého vývoje indikátorů
zohledněných v indexu lidského rozvoje. Budou zmíněny silné a slabé stránky projektu a
možná rizika z hlediska jeho udržitelnosti.
14
3. PŘEHLED LITERATURY
Pro vypracování této bakalářské práce byly využity jak knižní, tak internetové zdroje.
V českém prostředí neexistuje mnoho literatury zabývající se tématem cestovního ruchu a
jeho možnostmi z hlediska rozvojové spolupráce. Práce proto vychází především z publikací
světových autorů vydaných v anglickém a portugalském jazyce.
První část práce poskytující přehled o současné socioekonomické situaci Brazílie se
opírá o internetové prezentace relevantních brazilských úřadů a statistické ročenky. Přehled
hodnot vybraných ekonomických indikátorů byl vytvořen na základě dostupných dat
Brazilské centrální banky, Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, či Mezinárodní
organizace práce. Velké množství statistických dat bylo v průběhu celé práce čerpáno z
publikací brazilského statistického úřadu. Určité negativum však představuje skutečnost, že
dostupné údaje uveřejněné brazilským statistickým úřadem v mnoha případech nejsou příliš
aktuální. Informace týkající se sociálních ukazatelů a zejména indexu lidského rozvoje pro
jednotlivá časová období byly získány především ze Zpráv o lidském rozvoji vydaných
Rozvojovým programem OSN.
Pro potřeby kapitoly pojednávající o cestovním ruchu v Brazílii a předpokladech jeho
rozvoje byly využity především práce geografů cestovního ruchu – Jiřího Vystoupila, Václava
Touška, Stephena Williamse, Briana Dickse, či Traceyho Boraase. K nastínění vývoje a
současné situace brazilského cestovního ruchu sloužily internetové zdroje a statistické
ročenky Světové organizace cestovního ruchu a Ministerstva cestovního ruchu Brazílie.
Z publikací vydaných Ministerstvem cestovního ruchu Brazílie bylo čerpáno mnoho
informací také o projektech zaměřených na rozvoj potenciálu cestovního ruchu v Brazílii.
K tomuto účelu dále sloužily informace Meziamerické rozvojové banky, Výboru OECD pro
rozvojovou pomoc a jednotlivých organizací činných v této oblasti. V závěrečné části práce,
která detailněji popisuje projekt rozvoje cestovního ruchu pro severovýchod země
(PRODETUR/NE), byla využita dostupná projektová dokumentace vydaná Meziamerickou
rozvojovou bankou a další hodnotící zprávy, jejichž autory jsou například Sandra Whiting a
Diomira Faria.
Mezi práce zabývající se obecně příležitostmi, riziky, dopady a udržitelností rozvoje
cestovního ruchu lze uvést především knihu Tourism for pro poor and sustainable growth:
Economic Analysis of Tourism Projects od autorů T. Lina a F. D. Guzmana a také publikaci
organizace Conservation International s názvem Tourism and Biodiversity: Mapping
15
Tourism’s Global Footprint. Z portugalsky píšících autorů se tímto tématem zabývají
například R. Ramalho Filho a M. E. Sarmento v článku Turismo, Lugar e Idnetidade, či L. N.
Coroliano a C. Leitão v článku Turismo, cultura e desenvolvimento entre sustentabilidades e
(in)sustentabilidades. Na rozvoj cestovního ruchu severovýchodu země se soustřeďují
zejména Paul Siegel a Jeffrey Alwang v publikaci Public Investment in Tourism in Northeast
Brazil: Does a Propoor-area Strategy Benefit the Poor? nebo Bart Slob a Joseph Wilde v
knize Tourism and Sustainability in Brazil: The Tourism Value Chain in Porto de Galinhas,
Northeast Brazil.
16
4. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA BRAZILSKÉ EKONOMIKY
Již několik let se o Brazílii mluví jako o tahounu celého latinskoamerického regionu
v oblastech ekonomického a sociálního rozvoje oblasti. Svou pozici si tento stát vybudoval na
základě poměrně rychlého ekonomického růstu, stále se zvyšující účastí na mezinárodním
obchodu a členstvím v mnoha důležitých organizacích. I přes všechny pozitivní trendy, které
brazilská ekonomika již několik let vykazuje, však stále v mnohých oblastech země žije velké
množství obyvatel v chudobě a často nejsou naplněny ani jejich základní lidské potřeby. To je
způsobeno především existencí extrémní nerovnosti mezi obyvateli státu. Hodnoty
poukazující na nerovnoměrné rozdělení příjmů ve společnosti jsou jedny z nejvyšších na
světě. Stále tak v této zemi, která je součástí skupiny států označovaných jako nové
nastupující ekonomiky, tzv. „emerging economies“, najdeme zanedbané oblasti, které
vyžadují pozornost jak státu, tak i mezinárodních aktérů v oblasti rozvoje.
Současný stav brazilské ekonomiky a celkové úrovně rozvoje v zemi můžeme
zhodnotit na základě několika vybraných indikátorů. Některé z nich mají povahu čistě
ekonomickou, jiné odrážejí širší pojetí spokojenosti, blahobytu a životní úrovně obyvatel.
V této kapitole bude kromě rozboru základních indikátorů hodnotících ekonomickou situaci
v zemi věnována pozornost také popisu skladby brazilského hospodářství, přičemž sektor
služeb a především odvětví cestovního ruchu bude detailněji popsáno v kapitolách
následujících.
4.1 Hrubý domácí produkt
Hrubý domácí produkt (HDP) je celková peněžní hodnota toku statků a služeb
vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory v národním hospodářství bez
ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu, nebo cizinci. Hrubý národní produkt (HNP)
vyjadřuje hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období výrobními faktory ve
vlastnictví občanů příslušné země, ať už tyto statky byly vyrobeny na území země, nebo
v zahraničí. Často uváděným ukazatelem je také hrubý národní důchod (HND), který je
součtem celkového toku důchodů výrobních činitelů, odpisů a nepřímých daní. Pro
mezinárodní srovnání je třeba převést uvedené makroekonomické indikátory na společný
měnový základ a vyjadřovat je na jednoho obyvatele. Proto se používá propočet kurzu parity
kupní síly, jehož základem je poměr kupních sil srovnávaných měn na vnitřních trzích.
Největší vypovídací schopnost pro mezinárodní srovnání pak má ukazatel HDP na jednoho
obyvatele (hlavu) v paritě kupní síly. (Sojka, Konečný, 2006, s. 45 – 53).
17
Podle Rozvojového programu OSN (United Nations Development Programme –
UNDP, 2010 a.) činila hodnota hrubého domácího produktu (HDP) na hlavu v paritě kupní
síly v roce 2008 10 847 amerických dolarů (USD). Tento údaj je založen na odhadech
Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund – IMF, 2011) a statistiky
UNDP s ním dále pracují při tvorbě indexu lidského rozvoje. IMF nabízí také odhad výše
HDP na hlavu v paritě kupní síly pro rok 2011, která činí 11 585 USD.
Brazilský statistický úřad (Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística – IBGE,
2011 a.) uvádí jako nejaktuálnější data týkající se HDP na hlavu údaje z roku 2008. Tehdy
dosahovala hodnota tohoto indikátoru na obyvatele v paritě kupní síly 15 990 brazilských
realů (cca 10 172 USD, přepočteno autorkou dle kurzu v květnu 2011). Celková výše HDP
přitom byla 3 031,864 mld. brazilských realů (cca 1 928, 6 mld. USD). Roční úroveň růstu
HDP byla 4,1 %.
Roční úroveň růstu HDP pro rok 2008 dle údajů IMF (2010, s. 59) byla 5,1 %, avšak
v roce 2009 klesla až na hodnotu -0,2 %. Z odhadů pro rok 2010 a 2011 je ovšem patrné
opětovné zvýšení růstu na 5,5 % a 4,1 %. Shodné údaje uvádí i Světová Banka (WB, 2011 a.),
která nabízí i informace o HND na hlavu v paritě kupní síly. Ten v roce 2010 činil 10 920
USD, což Brazílii zařadilo na 96. místo z 215 zkoumaných států a teritorií (WB, 2011 b.).
Tab. 1: HND Brazílie na hlavu v paritě kupní síly (USD)
Zdroj: WB, 2011
Světová Banka (2011 c.) rozděluje státy z hlediska příjmu do tří kategorií: státy
s nízkými příjmy, státy se středními příjmy a státy s vysokými příjmy. Státy se středními
příjmy se dále dělí na 2 skupiny. Těmi jsou země s nižšími středními příjmy a země s vyššími
středními příjmy. Podle této klasifikace se Brazílie řadí do skupiny zemí a teritorií s vyššími
rok HND na hlavu
v paritě kupní síly (USD)
1980 2 712
1985 3 674
1990 4 749
1995 5 598
2000 6 830
2005 8 260
2010 10 920
18
středními příjmy. Státy patřící do této skupiny vykazují hodnoty HND na obyvatele v paritě
kupní síly mezi 3 976 a 12 275 USD.
Ekonomická situace jednotlivých regionů Brazílie je však velmi nevyrovnaná.
Z hlediska HDP jsou nejvyšší hodnoty tradičně zaznamenávány v jižním a jihovýchodním
regionu (viz obr. 1). Nejvyšší HDP na obyvatele ze všech 26 federativních států vykazují tyto
z nich: Santa Catarina, São Paulo, Rio de Janeiro, Espírito Santo a federální distrikt hlavního
města. Naopak dlouhodobě nejnižší HDP na obyvatele má severní a severovýchodní region,
především státy Maranhão, Piauí, Ceará, Paraíba a Alagoas (IBGE, 2011 b.).
19
Obr. 1: Brazilské státy dle HDP na hlavu v paritě kupní síly pro rok 2007 (USD)
Zdroj: IBGE, 2011
20
4.2 Zadlužení
Jurečka (2010 a., s. 210) definuje státní dluh jako sumu nesplácených půjček, které si
stát (vláda) musel vypůjčit na krytí deficitů svých rozpočtů, a nesplácených úroků z těchto
půjček. Státní dluh je veličinou stavovou (vzniká kumulací deficitů a úroků) a zjišťuje se
k určitému datu. Širším pojmem je veřejný dluh, který kromě státního dluhu zahrnuje i dluh
plynoucí z deficitů dalších veřejných rozpočtů. Míra veřejného zadlužení je zpravidla měřena
jako podíl veřejného dluhu na HDP.
V rámci veřejného dluhu Jurečka (2010 a., s. 210) rozlišuje zadlužení vnitřní (v rámci
země) a vnější (v zahraničí). Zahraniční složka veřejného dluhu je součástí celkového
zahraničního zadlužení země. Zahraniční dluh země v sobě zahrnuje jak zahraniční zadlužení
vlády a veřejného sektoru, tak i zahraniční zadlužení firem. Zahraniční dluh vlády představují
především půjčky od mezinárodních institucí a vládní cenné papíry v držení zahraničních
subjektů, či přijaté mezivládní půjčky.
Podle Světové banky (2011 d.) celková výše brazilského vnějšího veřejného dluhu
dosahovala na konci roku 2009 17,9 % z celkového HND. Od roku 2002 však v této oblasti
došlo ke zlepšení, jelikož zahraniční dluh měl na jeho konci hodnotu 47,2 % celkového HND.
Tab. 2: Výše veřejného dluhu z celkového HND Brazílie (1990 – 2009)
rok výše dluhu (%) rok výše dluhu (%)
1990 26,6 1999 43
1991 30,3 2000 38,5
1992 33,7 2001 42,7
1993 33,7 2002 47,2
1994 28,4 2003 43,1
1995 21,2 2004 33,5
1996 21,9 2005 21,6
1997 23,2 2006 18
1998 29,3 2007 17,6
Zdroj: WB, 2011
21
Obr. 2: Výše veřejného dluhu z celkového HND Brazílie (1990 – 2009)
Zdroj: WB, 2011
Brazilská centrální banka (Banco Central do Brasil – BCB, 2010) zaznamenala ke
konci dubna 2009 čistý celkový veřejný dluh na úrovni 1 124,975 mld. brazilských realů, což
představovalo 37 % celkového HDP. Opět je zde patrné zlepšení oproti dubnu roku 2002, kdy
čistý celkový veřejný dluh činil 52 % celkového HDP.
Pro srovnání je zde uvedena odhadovaná výše vnějšího veřejného dluhu pro konec
roku 2010, kterou na svém internetovém portále publikuje CIA (2011). Ta hovoří o dluhu ve
výši 310,8 mld. amerických dolarů, přičemž tyto hodnoty byly vypočítány na základě použití
směnného kurzu, ne však za zohlednění parity kupní síly. Brazílie je zde uvedena jako země
s 26. nejvyšším dluhem na světě.
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
%
rok
Výše veřejného dluhu z celkového HND Brazílie (1990 - 2009)
22
4.3 Nezaměstnanost
Míra nezaměstnanosti představuje podíl nezaměstnaných, kteří aktivně o nalezení
zaměstnání usilují a jsou schopni to skutečně prokázat, na ekonomicky aktivním obyvatelstvu,
vyjádřený v procentech. Za ekonomicky aktivní jsou považováni lidé, kteří buď pracují (mají
zaměstnání), nebo jsou nezaměstnaní, ale práci si hledají nebo čekají, až se budou moci po
dočasném vysazení z práce do zaměstnání vrátit (Sojka, Konečný, 2006, s. 80).
Podle nejnovějších údajů Mezinárodní organizace práce (International Labour
Oranization – ILO, 1996 – 2010) dostupných pro rok 2007 byla míra nezaměstnanosti
v Brazílii 8,2 %, což znamená zlepšení oproti období mezi roky 1998 až 2005, kdy se míra
nezaměstnanosti pohybovala mezi 8,9 % až 9,7 %. Z těchto dat vycházejí i statistiky WB
(2011 e.), které zmiňují i míry nezaměstnanosti pro rok 2008 (7,1 %) a 2009 (8,3 %) a
v celosvětovém srovnání v roce 2008 Brazílii řadí na 54. místo.
Tab. 3: Míra nezaměstnanosti v Brazílii (1995 – 2009)
rok míra
nezaměstnanosti (%)
1995 6
1996 6,8
1997 7,7
1998 8,9
1999 9,6
2000 data nejsou dostupná
2001 9,3
2002 9,1
2003 9,7
2004 8,9
2005 9,3
2006 8,4
2007 8,1
2008 7,1
2009 8,3 Zdroj: WB, 2011
23
Obr. 3: Míra nezaměstnanosti v Brazílii (1995 – 2009)
Zdroj: WB, 2011
4.4 Nerovnost
Jedním z největších problémů současné Brazílie je extrémně nerovné a často také
nespravedlivé rozdělení příjmů ve společnosti. Mezi nejčastější způsoby zjišťování nerovnosti
ve společnosti patří měření pomocí Lorenzovy křivky a Giniho koeficientu. Tyto nástroje
slouží k posouzení rozsahu, v jakém dochází k odchýlení od naprosto rovné distribuce příjmů
mezi jednotlivci či domácnostmi v rámci ekonomiky státu (Jurečka, 2010 b., s 308).
Lorenzova křivka má podle Jurečky (2010 b., s. 308) podobu krabicového diagramu.
Na vodorovnou osu grafu jsou nanášena kumulativní (postupně přičítaná) procenta
obyvatelstva (od 0 do 100 %) a na svislé ose jsou znázorněny kumulativní podíly na
celkovém důchodu země (opět od 0 do 100 %). Diagonála, která v grafu spojuje body 0 a A,
se nazývá linie absolutní rovnosti a představuje dokonale rovnoměrné rozdělení důchodů mezi
jednotlivé domácnosti. Čím blíže k této linii leží skutečná Lorenzova křivka, tím je rozdělení
důchodů vyrovnanější (a naopak). Jak je patrné z Lorenzovy křivky Brazílie pro roky 1996 a
2005 (viz příloha č. 1), nerovná distribuce příjmů je v tomto jihoamerickém státě
dlouhodobým problémem (Soares, 2007).
0
2
4
6
8
10
12
%
rok
Míra nezaměstnanosti v Brazílii (1995 - 2009)
24
Způsob měření nerovnosti pomocí Giniho koeficientu spočívá ve výpočtu poměru
plochy mezi Lorenzovou křivkou a linií absolutní rovnosti a celkovou plochou pod linií
rovnosti. Velikost koeficientu nabývá hodnot z intervalu <0;1>. Čím větší je stupeň
nerovností, tím blíže je hodnoty Giniho koeficientu jedné a opačně, při rovnoměrnějším
rozdělení důchodů je hodnota koeficientu blíží nule (Jurečka, 2010 b., s. 309)
WB (2011 f.) udává, že Giniho index (Giniho koeficient vyjádřený jako procento)
v Brazílii dosahoval v roce 2009 hodnoty 54, přičemž v letech 2007 a 2006 byly
zaznamenány indexy 55 a 56. Ve srovnání se zbytkem světa se jedná a vysokou míru
nerovnosti v distribuci důchodů, avšak z tab. 4 můžeme vidět, že tímto problémem trpí
převážná část regionu Latinské Ameriky a Karibiku.
Tab. 4: Giniho index vybraných států Latinské Ameriky
Název státu Giniho index pro rok
2006 2007 2008 2009
Argentina 54
Bolívie
46
Brazílie 57
Dominikánská republika
52
Ekvádor 58
Guatemala
50
Honduras 48
Chile
49
Kolumbie 47
Kostarika 54
Mexiko 58
Panama
52
Peru 52
Salvador
48
Uruguay 42
Venezuela 44 Zdroj: WB, 2011
25
4.5 Index lidského rozvoje
Výše zmíněné ekonomické indikátory poskytují náhled na stav brazilského
hospodářství a ekonomickou situaci země. Pro zkoumání životní úrovně obyvatel a jejich
spokojenosti a blahobytu (wellfare/well-being), však podle mnoha vědců pouze ekonomické
ukazatele nestačí. Jedním z těch, kteří na tuto problematiku upozornili, byl nositel Nobelovy
ceny za ekonomii pro rok 1998 Amartya Sen, který popsal tzv. koncept lidských schopností
(human capabilities approach). Podle Sena nemůže být ekonomický růst rozumně chápán
jako samotný cíl. Rozvoj by se měl více zabývat zlepšováním životů, které lidé vedou a
svobodou, kterou si mohou užívat (Todaro, Smith, 2009, s. 16 – 18). V tomto pojetí je tedy
rozvoj chápán spíše jako rozšiřování lidských schopností vést plnohodnotný život a větší
možnost volby (enlarging people’s choices). Z tohoto teoretického rámce vychází i koncept
měření úrovně lidského rozvoje, tzv. index lidského rozvoje (Human Development Index –
HDI), který je v současnosti velmi oblíbeným a často používaným indikátorem pro měření
životní úrovně obyvatel (UNDP, 2010 b., s. 13).
Index lidského rozvoje pro jednotlivé státy světa je od roku 1990 uveřejňován
ve Zprávě o lidském rozvoji (Human Development Report – HDR), což je dokument
vydávaný každoročně UNDP. Dle UNDP (2010 b., s. 13) je index lidského rozvoje
alternativou ke konvenčním způsobům měření rozvoje, jako jsou například výše příjmu státu
nebo hodnoty ekonomického růstu. Tento indikátor je výsledkem snahy o širší definici a
měření blahobytu (well-being) a poskytuje komplexní hodnocení tří základních oblastí
lidského rozvoje: zdraví, vzdělání a životního standardu.
Index lidského rozvoje Brazílie se od roku 2000 postupně zvyšuje. V roce 2010 měl
hodnotu 0,699, což tuto zemi zařadilo na 73. místo z celkem 269 sledovaných zemí a teritorií.
Úroveň brazilského HDI je mírně pod průměrem regionu Latinské Ameriky a Karibiku, jehož
HDI se zvýšil z 0,578 v roce 1980 na 0,706 v roce 2010. Průměr HDI všech sledovaných
zemí a teritorií světa v roce 2010 činil 0,624 (UNDP, 2010 a.). V dokumentu Human
Development Report pro rok 2010 jsou státy rozděleny do 4 kategorií dle dosažené hodnoty
indexu lidského rozvoje. Tyto čtyři skupiny zahrnují země s velmi vysokou úrovní lidského
rozvoje, vysokou úrovní lidského rozvoje, střední úrovní lidského rozvoje a nízkou úrovní
lidského rozvoje. Brazílie se řadí do kategorie zemí s vysokým stupněm lidského rozvoje
(UNDP, 2010 b., s. 161).
26
HDI obsahuje údaje o stavu tří oblastí lidského rozvoje (zdraví, vzdělání a životní
standard) vyjádřené čtyřmi měřitelnými indikátory. V roce 2010 však došlo ke změně
způsobu výpočtu HDI, konkrétně v oblasti vzdělání (UNDP, 2010 b., s. 15). Před rokem 2010
byla oblast životního standardu vyjádřená pomocí HDP na hlavu v paritě kupní síly
(v dolarech) a pro oblast zdraví byla ukazatelem průměrná očekávaná délka života při
narození (vyjádřená v letech). Oblast vzdělání byla zastoupena dvěma ukazateli. Prvním byla
gramotnost obyvatelstva staršího 15 let (v procentech), druhý ukazatel byl znázorněn pomocí
kombinovaného podílu populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního,
druhého a třetího stupně (v procentech). Po roce 2010 zůstaly indikátory pro oblasti zdraví a
životního standardu stejné. Pro oblast vzdělání se však jako indikátory začaly používat střední
délka vzdělání (mean years of schooling) a očekávaná délka vzdělání (expected years of
schooling). Oba nově používané ukazatele jsou vyjádřené v letech.
Obr. 4: HDI Brazílie pro rok 2010 a jeho dílčí indexy
Zdroj: UNDP, 2010
0,699
0,838
0,633 0,643
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
HDI Zdraví Vzdělání Životní standard
HDI Brazílie pro rok 2010 a jeho dílčí indexy
27
Tab. 5: Indikátory zohledněné v HDI pro rok 2010
Indikátory zohledněné v HDI pro rok 2010
Zdraví
průměrná očekávaná délka života při narození (roky) 72,9
Vzdělání
střední délka vzdělání (dospělá populace), (roky) 7,2
očekávaná délka vzdělání (dětská populace), (roky) 13,8
Životní standard
HDP na hlavu v paritě kupní síly (USD) 10 847
Zdroj: UNDP, 2010
Ze statistik UNDP (2010 a.) lze vyčíst aktuální hodnoty dalších vybraných ukazatelů
lidského rozvoje Brazílie. Úmrtnost dětí do 5 let v roce 2008 byla na úrovni 22 ‰. Míra
gramotnosti dospělé populace (nad 15 let) byla v roce 2007 90 %. Kombinovaný podíl
populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy 1., 2. a 3. stupně činil v roce 2007
87,2 %. Pod hranicí chudoby, tedy za méně než 1,25 USD na den (v paritě kupní síly), žilo
v roce 2007 5,21 % brazilské populace.
Hodnoty HDI jednotlivých států brazilské federace jsou velmi nevyrovnané. Vysoký
index lidského rozvoje je charakteristický pro státy jižního a jihovýchodního regionu (Rio
Grande do Sul, Santa Catarina, Paraná, São Paulo a Rio de Janeiro) a distrikt hlavního města.
Naopak oblastí s nejnižšími hodnotami HDI je dlouhodobě severovýchodní region země,
zejména státy Maranhão, Piauí, Ceará, Paraíba, Pernabuco a Alagoas (PNUD Brasil, 2008).
28
Obr. 5: Brazilské státy dle HDI v roce 2005
Zdroj: PNUD Brasil, 2008
29
4.6 Odvětvová skladba hospodářství
Úroveň brazilského hospodářství, které je charakterizováno dobře rozvinutými
odvětvími zemědělství, těžebního průmyslu, průmyslové výroby a služeb, převyšuje stav
ekonomik všech zemí jihoamerického regionu a Brazílie rozšiřuje svou působnost na
světových trzích (CIA, 2011). V této kapitole bude věnována pozornost jednotlivým sektorům
brazilského hospodářství především z hlediska jejich přispění k tvorbě HDP a podílu
zaměstnanosti.
4.6.1 Primární sektor
Podle statistik IBGE (2011 a.) se v roce 2008 primární sektor podílel na tvorbě HDP
Brazílie 5,9 % a zaměstnáno v něm bylo 17,8 % ekonomicky aktivního obyvatelstva.
Hlavními aktivitami primárního sektoru, které velkou měrou využívají značného
přírodního potenciálu Brazílie, jsou zemědělství a chov dobytka. Brazílie je jedním z hlavních
producentů a exportérů mnoha zemědělských produktů. První místo na světě zaujímá
například v pěstování a vývozu kávy, pomerančů a cukrové třtiny, ze které je vyráběn etanol.
Dále se také drží na špici světového žebříčku v zahraničním obchodu s produkty získanými ze
sojových bobů, hovězího a kuřecí masa. Významně se podílí na světové produkci kukuřice,
pšenice, rýže, fazolí, vepřového masa a ryb (Portal Brasil, 2008 a.). Statistiky IBGE (2011 c.)
mezi ekonomicky významné pěstované plodiny řadí cukrovou třtinu, sóju, kukuřici,
pomeranče, maniok, rýži, kávu, kakao, bavlnu, pšenici a fazole.
4.6.2 Sekundární sektor
Sekundární sektor byl v roce 2008 zodpovědný za 27,9 % tvorby brazilského HDP a
zaměstnával 20,9 % ekonomicky aktivního obyvatelstva (IBGE 2011 a.).
Velkou měrou jsou v sekundárním sektoru hospodářství podle (IBGE 2011 d.)
zastoupena tato odvětví: textilní průmysl, obuvnický průmysl, chemický průmysl, těžba
dřeva, těžba kovů, letecký průmysl, strojírenský průmysl (především výroba automobilů a
jejich součástek) a výroba cementu, železné rudy, oceli a cínu. Portal Brasil (2011, b.) uvádí,
že Brazílie je v současné době vysoce konkurenceschopná především v oblastech
papírenského průmyslu, výroby oceli, těžby kovů, leteckého průmyslu, těžby ropy, zemního
plynu a petrochemického průmyslu.
30
4.6.3 Terciérní sektor
IBGE (2008 a.) uvádí, že v roce 2008 se sektor služeb ze všech tří základních odvětví
brazilského hospodářství na tvorbě HDP podílel největší měrou (66, 2 %). Zaměstnával také
nejvíce ekonomicky aktivního obyvatelstva státu (61,3 %). Na základě těchto statistik
brazilská vláda (Portal Brasil, 2010 c.) upozorňuje na důležitost sektoru služeb v rámci
ekonomiky státu a zmiňuje, že byl v roce 2008 hlavním příjemcem přímých investic státu
(38,5 %).
Sektor služeb brazilské ekonomiky zahrnuje obchod a také zprostředkování
komerčních, soukromých a veřejných služeb obyvatelům státu. Aktivity v rámci terciérního
sektoru je velmi různorodé. Zahrnují například obchod a služby spojené s opravami
motorových strojů; pozemní, námořní a leteckou dopravu; zprostředkování finančního
zajištění; poštovní a telekomunikační služby; prodej zboží a opravárenské služby; obchod s
nemovitostmi; nájemní služby; veřejnou správu; obranu; sociální, zdravotní a vzdělávací
služby (Portal Brasil, 2011 c.). Důležitou součástí terciérního sektoru je odvětví cestovního
ruchu, kterému bude věnována pozornost v následující kapitole.
Obr. 6: Podíl sektorů na tvorbě HDP Brazílie v roce 2008
Zdroj: IBGE, 2008
6%
28%
66%
Podíl sektorů na tvorbě HDP Brazíliev roce 2008
primární sektor
sekundární sektor
terciérní sektor
31
Obr. 7: Podíl sektorů na zaměstnanosti v roce 2008
Zdroj: IBGE, 2008
4.7 Zahraniční obchod
Ministerstvo rozvoje, průmyslu a obchodu Brazilské federativní republiky (Ministério
de Desenvolvimento, Idústria e Comércio Exterior – MDIC, 2011) uvádí, že v roce 2010 činil
celkový objem zahraničního obchodu Brazílie 383,6 mld. USD, což představovalo zvýšení o
36,6 % oproti roku 2009, kdy byl objem zahraničního obchodu vyčíslen na 280,7 mld. USD.
4.7.1 Teritoriální struktura
V roce 2010 se Brazílie podle MDIC (2011) stala 22. největším světovým exportérem.
Celkový objem exportu v tomto roce činil 201, 9 mld. USD. Významnou pozici z hlediska
exportu měly v tomto roce především brazilské státy São Paulo, Minas Gerais, Rio de Janeiro,
Rio Grande do Sul a Paraná. Hlavními odbytišti pro brazilský export byly trhy Asie, Latinské
Ameriky a Karibiku a Evropské unie. Mezi deset hlavních exportních partnerů Brazílie se
zařadily tyto státy: Čína (15,3 %), Spojené státy americké (9,6 %), Argentina (9,2 %),
Nizozemsko (5,1 %), Německo (4 %), Japonsko (3,5 %), Spojené království Velké Británie a
Severního Irska (2,3 %), Chile (2,1 %), Itálie (2,1 %) a Rusko (2,1 %).
Z hlediska importu se Brazílie podle dostupných údajů MDIC (2011) v celosvětovém
srovnání v roce 2010 zařadila na 26. místo. Celková hodnota importovaných komodit činila
18%
21%61%
Podíl sektorů na zaměstnanosti v roce 2008
primární sektor
sekundární sektor
terciérní sektor
32
161,1 mld. USD. Významnou pozici v rámci brazilského dovozu měly trhy Asie, Evropské
unie, Latinské Ameriky a Karibiku a Spojených států amerických. Mezi nejdůležitější
brazilské partnery v oblasti importu patřily tyto státy: Spojené státy americké (15 %), Čína
(14,1 %), Argentina (7,9 %), Německo (6,9 %), Jižní Korea (4,6 %), Japonsko (3,8 %),
Nigérie (3,3 %), Itálie (2,7 %), Francie (2,6 %), Indie (2,3 %) a Chile (2,3 %).
4.7.2 Komoditní struktura
Podle statistik MDIC (2011) byly hlavními exportními komoditami v roce 2010
nerosty; ropa a paliva; dopravní prostředky; sója a sojové výrobky; cukr a etanol; chemické
výrobky; masa; hutnické výrobky; stroje a zařízení; papír a celulóza; káva; obuvnické a
kožedělné výrobky; tabák a tabákové výrobky. Hlavní importní komodity ve stejném roce
zahrnovaly paliva a mazadla; stroje a zařízení; elektrická zařízení; automobily a součásti;
chemické výrobky; železo, ocel a výrobky z nich; plastické hmoty a výrobky z nich; optická
zařízení; farmaceutika; hnojiva; pryž a pryžové výrobky; obilniny.
33
5. CESTOVNÍ RUCH V BRAZÍLII
V současné době existuje několik definic cestovního ruchu. Podle Williamse (2009, s.
6) však většina z nich vychází z teoretického východiska Světové organizace cestovního
ruchu (United Nations World Tourism Organization – UNWTO), která cestovní ruch chápe
jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po
dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest.
5.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu v Brazílii
Faktory rozvoje a rozmístění cestovního ruchu řadí, Vystoupil (2006, s. 39)
z ekonomického a geografického hlediska do tří hlavních kategorií. První z nich jsou faktory,
které stimulují vznik cestovního ruchu ve funkci poptávky a klasifikují se jako selektivní
(stimulační) faktory. Na druhém místě zmiňuje faktory, které vytvářejí možnosti pro jeho
lokalizaci ve vztahu nabídky a klasifikují se jako lokalizační faktory. A jako třetí skupinu
předpokladů uvádí ty podmínky, které umožňují jeho faktickou realizaci a klasifikují se jako
realizační faktory.
Selektivní předpoklady se podle Vystoupila (2006, s. 39) vyznačují především
vlivem na objemové parametry účasti obyvatelstva na cestovním ruchu a podmiňují
kvantitativní a kvalitativní selekci v řadách obyvatelstva. Patří do nich demografické,
urbanizační, ekonomické a politické faktory. Realizační předpoklady umožňují svou existencí
vlastní uskutečnění cestovního ruchu a rekreace. Význam těchto předpokladů spočívá v jejich
schopnosti vytvářet spojovací článek a prostorovou konkretizaci vztahů mezi oblastmi, resp.
centry zájmu o rekreaci (póly nabídky) a cílovými místy, resp. oblastmi rekreace (nabídka).
Mezi hlavní komponenty této skupiny předpokladů patří materiálně-technická základna a
dopravní předpoklady.
Pro nastínění možností a předpokladů Brazílie směrem k cestovnímu ruchu a jeho
podobám je nejvýznamnějším indikátorem skupina lokalizačních faktorů rozvoje a rozmístění
cestovního ruchu. Zbylé dva faktory nejsou pro účel této práce relevantní, proto se jimi
nebude podrobněji zabývat. Lokalizační faktory rozhodují o funkčním využití konkrétní
oblasti cestovním ruchem z hlediska přírodních možností, charakteru a kvality společenských
podmínek či atraktivit. Tvoří „fyzickou“ základnu pro uspokojování poptávky a základní
schéma pro územní uspořádání realizace cestovního ruchu ve vnitrostátním i mezinárodním
34
měřítku. V zásadě však poskytují jen určité možnosti a v tomto smyslu se užívá pojem
potenciálu cestovního ruchu (Toušek, 2008, s. 309).
5.2 Přírodní předpoklady rozvoje cestovního ruchu
Podle Vystoupila (2006, s. 40) mají přírodní předpoklady ve vztahu k rozvoji
cestovního ruchu význam v tom, že jsou stacionární, do značné míry konstantní a uplatňují se
zpravidla v plošně rozsáhlých areálech. Atraktivity jsou jednotlivé přírodní zvláštnosti, jejichž
ojedinělost a exotika činí konkrétní oblast pro cestovní ruch přitažlivější. Mezi základní
součásti přírodních předpokladů patří reliéf a morfologické poměry, klimatické poměry,
hydrologické poměry, rostlinstvo a živočišstvo.
5.2.1 Reliéf a morfologické poměry
Toušek (2008, s. 309, 310) uvádí, že povrchové tvary reliéfu umožňují různorodé
funkční vyžití pro rekreaci. Reliéf, který tvoří soubor veškerých povrchových forem
přírodního prostředí, je jednou z hlavních přírodních podmínek formujících atraktivnost
krajiny z hlediska cestovního ruchu. Také nejvíce podmiňuje výskyt a lokalizaci řady
ostatních přírodních rekreačních prvků, jako jsou říční sítě, vegetační kryt, hospodářské
využití území, či rozmístění sídel. Na výběr a realizaci rekreačních a turistických aktivit má
největší vliv relativní vertikální členitost reliéfu, která významně ovlivňuje estetickou hodnotu
a celkový vzhled krajiny. Přitažlivost krajiny pro cestovní ruch závisí na pestrosti reliéfu,
přičemž pestřejší reliéf má příznivější předpoklady na využití krajiny než monotónní reliéf.
Dalším výraznou charakteristikou reliéfu je jeho horizontální členitost (hustota říční sítě,
délka údolí). Tento prvek se významným způsobem uplatňuje v přímořských rekreačních
oblastech a je zde úzce spjat s členitostí mořského pobřeží. Dalšími významnými
charakteristikami jsou formy povrchu, které určují základní typ rekreačního vyžití, výšková
poloha a expozice.
Z hlediska reliéfu a morfologického členění má Brazílie poměrně výhodnou výchozí
pozici pro rozvoj cestovního ruchu především díky vysoké vertikální členitosti reliéfu. Jedním
z jeho výrazných prvků je Guyanská vysočina na severu Brazílie. Její nejvyšší vrchol Pico da
Neblina dosahuje výšky 3014 m n. m. Na severu země se ovšem rozkládá také rozlehlá
Amazonská nížina. Jih a východ země vyplňuje Brazilská vysočina, která je velmi členitá a
její nejvyšší vrchol Pico da Bandeira je výšce 2 890 m n. m. Horizontální členitosti je
v Brazílii obecně spíše nízká a mořské pobřeží tedy není výrazně členité (Sanches Ross, 2005,
s. 44 – 48).
35
5.2.2 Klimatické poměry
Hudman a Jackson (2003, s. 5) klimatické poměry považují za stěžejní přírodní
předpoklad pro rozvoj potenciálu cestovního ruchu. Vliv podnebí na rekreační využití území
je podle Touška (2008, s. 309, 310) možné posuzovat ze dvou základních hledisek. Tím
prvním je působení horizontální a vertikální zonálnosti podnebí na Zemi. Z hlediska
horizontální zonálnosti má nejintenzivnější rekreační využití subtropický a mírný pás.
Vertikální zonálnost se nejvýrazněji projevuje v mírném pásmu, kde ovlivňuje předpoklady
pro zimní sporty a rekreaci a rozšiřuje turistickou sezónu. Druhým hlediskem je působení
klimatických prvků v konkrétním území či lokalitě, např. průměrná teplota, počet letních a
tropických dní, srážkové poměry a jejich sezónní a denní chod, počet dní se sněhovou
pokrývkou, výška sněhové pokrývky, délka slunečního svitu, relativní vlhkost vzduchu,
inverze, oblačnost, vítr, výskyt mlh apod.
Území Brazílie leží v tropickém a subtropickém pásu. V oblasti Amazonského pralesa
má velmi vlhké ekvatoriální klima, pro které jsou typické konstantně vysoké teploty a srážky
po celý rok. Střed a východ země má spíše subekvatoriální klima. Tato oblast se také
vyznačuje vysokými teplotami během celého roku, avšak množství srážek se zde zvyšuje
směrem k oceánu. V jižní Brazílii převládá subtropické klima, bez výrazných srážkových
výkyvů. Teploty v této oblasti jsou již nižší a mohou mít i záporné hodnoty. Průměrná roční
teplota má na severu Brazílie hodnotu 29°C, na jihu 20°C. Jsou zde ovšem patrné výrazné
regionální rozdíly. Výše zmíněné charakteristiky jsou pro rozvoj cestovního ruchu Brazílie
spíše pozitivním faktorem. Výrazným klimatickým prvkem, který představuje riziko pro
rozvoj cestovního ruchu a celkově negativně ovlivňuje úroveň hospodářství na severovýchodě
země, je tzv. suchý mnohoúhelník. Pro tuto oblast, která je nejchudší částí Brazílie, je typické
dlouhé období sucha a nízký úhrn srážek (Boraas, 2002, s. 9 – 19).
5.2.3 Hydrologické poměry
Jako další z významných prvků přírodního rekreačního potenciálu Vystoupil (2006, s.
41, 42) zmiňuje vodstvo (moře, jezera, vodní nádrže, řeky). Hlavním reprezentantem
povrchových vod je moře, které je samo o sobě atraktivním prvkem přírodního prostředí
přímořských krajin. Využívá se především na dlouhodobé pobyty. Poskytuje mnoho možností
rekreační činnosti, sportů a kulturně-poznávací činnosti. Rekreační využití jezer závisí na
jejich geografické poloze a především na klimatických poměrech daného místa. Převážně se
využívají na víkendovou rekreaci, vodní sporty a rybolov. Řeky se zpravidla uplatňují
36
v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu, případně ve formě vodní turistiky.
Atraktivnost vodních toků zvyšují některé vodní útvary, mezi které patří kaňony a vodopády,
které se v konkrétní situaci mohou stát primárním zdrojem přitažlivosti.
V Brazílii je k rozvoji cestovního ruchu po téměř celé své délce využíváno dlouhé
brazilské pobřeží omývané Atlantským oceánem, zejména pak na severovýchodě státu.
Atlantské pobřeží nabízí relaxační i sportovní možnosti využití. Území Brazílie také
disponuje poměrně hustou říční sítí s nejdelší řekou světa Amazonkou a mnoho z místních řek
je splavných. Na hranicích s Argentinou jsou výrazným prvkem přitažlivosti z hlediska
cestovního ruchu vodopády Iguaçú (Dicks, 2006, s. 50 – 53).
5.2.4 Rostlinstvo a živočišstvo
Rostlinstvo a živočišstvo má ve srovnání s předchozími faktory menší význam pro
rozvoj a lokalizaci cestovního ruchu. Pro funkční využití krajiny má však celkově pozitivní
vliv. Jako nejvýznamnější fytogeografické faktory Hudman a Jackson (2003, s. 8) uvádí
tropické, jehličnaté a opadavé lesy. Při hodnocení rekreační využitelnosti fytogeografických
předpokladů je podle Touška (2008, s. 310) sledován především charakter lesního porostu a
druhová skladba lesních společenství a nižších rostlinných pater.
V Amazonské nížině se nachází rozlehlý amazonský deštný les. V Brazílii zaujímá
rozlohu 3,6 mil. km2, což jej činí největším deštným lesem na světě. Je domovem velkého
množství rostlinných a živočišných druhů, z nichž mnohé dodnes nebyly člověkem popsány.
Dalším zajímavým prvkem brazilské krajiny z hlediska rostlinstva a živočišstva jsou močály
Pantanal na západě země, které představují největší mokřadní systém světa. Savany nesoucí
v Brazílii často lokální názvy jsou místem výskytu mnoha travin, stromů a živočichů
typických pro tyto suché oblasti (Boraas, 2002, s. 9 – 19). Chráněná území v oblasti Pantanal,
centrální Amazonie, či vybraná území brazilských savan, jsou jedny z přírodních památek
Brazílie zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO
(UNESCO World Heritage Centre, 1992 – 2011).
37
5.3 Kulturně-historické předpoklady rozvoje cestovního ruchu
Druhou složkou komplexu lokalizačních předpokladů cestovního ruchu jsou podle
Vystoupila (2006, s. 43, 44) kulturně-historické předpoklady, vzniklé činností člověka. Na
rozdíl od areálového nebo liniového uspořádání přírodních aktivit je pro tuto skupinu
charakteristické bodové rozmístění. V turisticky atraktivních oblastech, které se využívají na
dlouhodobou rekreaci, kulturní a historické objekty plní z hlediska cestovního ruchu funkci
sekundárního činitele a doplňují tak atraktivity přírodního rázu. Tyto předpoklady autor
rozděluje na tři podskupiny: kulturně-historické památky, kulturní zařízení a společenské
akce.
5.3.1 Kulturně-historické památky
Kulturně historické památky mají významný vliv na migrační pohyby za poznáváním
a poučením v mezinárodním i domácím cestovním ruchu. Jejich prostřednictvím se účastníci
seznamují s historií, architekturou, technickými památkami a kulturou konkrétních území.
Nejpřitažlivějšími kulturně historickými památkami jsou architektonická díla. K nim patří
památky stavitelského charakteru, např. městské historické celky, hrady, zámky, či sakrální
stavby (Toušek, 2008, s. 311).
Na území Brazílie je možno nalézt mnoho památek a staveb. Patří mezi ně starobylá
města a vesnice, ale také moderní stavitelská díla. Na Seznamu světového kulturního a
přírodního dědictví UNESCO je v současné době zapsáno 11 kulturních památek Brazílie.
Patří mezi ně například historická centra měst Salvador, São Luís, Diamantina, Goiás a
Olinda, náměstí São Francisco ve měste São Cristóvão, či hlavní město Brasília (UNESCO
World Heritage Centre, 1992 – 2011).
5.3.2 Kulturní zařízení a kulturní akce
Do kategorie kulturních zařízení řadí Toušek (2006, s. 311, 312) především muzea,
galerie, divadla, hvězdárny a skanzeny. Podle brazilského Ministerstva kultury (Ministério da
Cultura, 2011) bylo na konci ledna 2011 v Brazílii evidováno 2 968 muzeí. Nejvíce jich bylo
soustředěno v regionech jihu, jihovýchodu a severovýchodu země. Mezi 29 největších muzeí,
které spravuje Brazilský muzejní institut (Instituto Brasileiro de Museus - IBRAM), patří
například Museu Histórico Nacional v Rio de Janeiro, Museu Imperial v Petrópolis nebo
Museu Lasar Segall v São Paulu (IBRAM, 2009 – 2011).
38
5.3.3 Společenské akce (události)
Tuto skupinu tvoří podle Vystoupila (2006, s. 44) kulturní, kongresové a veletržní
akce a také akce spojené s lidovými tradicemi. Hudman a Jackson (2003, s. 31) do této
skupiny řadí také velké sportovní události s vysokou návštěvností. Podle informací
brazilského Ministerstva cestovního ruchu (Ministério do Turismo – MTur, 2011) je hlavní
kulturní akcí pořádanou v Brazílii karneval v Rio de Janeiru. Mezi další významné události
patří například filmový festival v Rio de Janeiru, mezinárodní výstava umění v São Paulu, či
oslavy křesťanských a státních svátků v průběhu celého roku. V současné době se Brazílie
připravuje na pořádání dvou velkých sportovních akcí, na kterých je očekávaná vysoká
návštěvnost. Jsou jimi Mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 a letní olympijské hry v roce
2016.
5.4 Vývoj cestovního ruchu v Brazílii
UNWTO (2011 b.) považuje cestovní ruch za jeden z nejvýraznějších ekonomických a
sociálních fenoménů 20. století. Počet mezinárodních příjezdů se celosvětově zvýšil z 25
milionů v roce 1950 na 940 milionů v roce 2010. Ze statistik MTur (2010, s. 14) je patrné, že
mezi lety 1970 a 2000 došlo ke strmému nárůstu návštěvnosti také v Brazílii. Nejvýraznější
zvýšení počtu turistů v zemi bylo zaznamenáno především v období 1970 – 1980 a 1990 –
2000. Od roku 2000, kdy zemi navštívilo 5,3 mil. turistů, lze ovšem v rámci tohoto indikátoru
pozorovat mírný pokles. Podle nejaktuálnějších dostupných údajů navštívilo Brazílii v roce
2009 4,8 mil. turistů.
Tabulka 6: Vývoj návštěvnosti Brazílie (1970 – 2009)
rok počet turistů
1970 249 000
1980 1 625 422
1990 1 091 067
2000 5 313 463
2009 4 802 217 Zdroj: Mtur (2010)
Pro rozvoj potenciálu cestovního ruchu v Brazílii představovalo podle MTur (2011 b.)
klíčovou událost založení Empresa Brasileira do Turismo v roce 1966, která je dnes známá
39
jako Brazilský institut cestovního ruchu (EMBRATUR). V době svého vzniku měla za úkol
rozvíjet turistické aktivity a tvořit dosažitelné podmínky pro tvorbu pracovních míst a
finančního příjmu. Od roku 2003 se její aktivity soustřeďují především na propagaci
brazilského cestovního ruchu na mezinárodní úrovni. Mezi další významné události, které
posílily pozici brazilského cestovního ruchu na mezinárodní scéně, patří přistoupení Brazílie
do UNWTO v roce 1975 (UNWTO, 2009 a.). V roce 2003 došlo k založení Ministerstva
cestovního ruchu (Ministério do Turismo) a v roce 2007 byl ustanoven Národní plán pro
cestovní ruch (Plano Nacional do Turismo – PNT) pro období 2007/2010. Tato iniciativa se
stala výchozím nástrojem pro plánování a management aktivit spojených s cestovním ruchem.
Považuje jej za důležitý nástroj pro regionální rozvoj a prostředek k tvorbě pracovních míst a
generaci příjmu státu (MTur, 2007).
5.5 Současný stav brazilského cestovního ruchu
Podle vyjádření brazilského ministra cestovního ruchu Luize Baretta (2010) dosahuje
brazilský cestovní ruch stále uspokojivějších výsledků. Podíl tohoto odvětví na hospodářství
Brazílie roste každým rokem, zejména díky rozvoji veřejné politiky státu v této oblasti, ve
spolupráci s představiteli nižších administrativních jednotek a také občanskou společností a
soukromým sektorem.
5.5.1 Přehled zahraničního cestovního ruchu v Brazílii
Podle nejnovějších dostupných údajů UNWTO (2011 a., s. 8) Brazílii v roce 2009
navštívilo celkem 4,8 mil. zahraničních turistů, což představovalo 23,4 % z celkového počtu
osob přijíždějících do Jižní Ameriky za účelem trávení volného času a služebních cest. O něco
vyšší návštěvnost byla Brazílii zaznamenána v roce 2008, kdy do země přicestovalo 5,1 mil.
zahraničních turistů.
V roce 2010 vydalo Oddělení výzkumu brazilského Ministerstva cestovního ruchu
(Ministério do Turismo/Departamento de Estudos e Pesquisas – MTur/DEP) Statistickou
ročenku cestovního ruchu, která souhrnně informuje o stavu tohoto odvětví v Brazílii v roce
2009. Z uvedené ročenky lze vyčíst, že nejvíce zahraničních turistů v roce 2009
pocházelo z Jižní Ameriky (2,095 mil. turistů). Druhé místo v témže roce obsadila Evropa
(1,612 mil. návštěvníků). Třetím regionem nejčastěji vysílajícím turisty do Brazílie byl region
Severní Ameriky se 765,3 tis. zahraničních návštěvníků (MTur/DEP, 2010). Pořadí
40
jednotlivých států světa z hlediska počtu turistů, kteří vycestovali do Brazílie v roce 2009, je
patrné z obr. 8.
Obr. 8: Počet návštěvníků Brazílie dle jednotlivých států v roce 2009
Zdroj: MTur/DEP (2010)
Z hlediska dopravních prostředků, které turisté využili k přepravě do Brazílie v roce
2009 (viz obr. 10), bylo pořadí následující: nejvíce jich využilo leteckou dopravu (3,348 mil.),
dále pozemní dopravu (1,299 mil.), dopravu po moři (115,7 tis.) a nejméně byla využita říční
doprava (38,6 tis.). Země byla v roce 2009 nejvíce navštěvována v období měsíců ledna a
února, naopak nejméně návštěvníků bylo zaznamenáno v měsíci červnu (MTur/DEP, 2010).
Obr. 9: Využitý typ dopravy zahraničních turistů pro příjezd v roce 2009
Zdroj: MTur/DEP (2010)
170 491
172 643
174 526
180 373
183 697
189 412
205 860
215 595
253 546
603 674
1 211 159
0 200 000 400 000 600 000 800 000 1 000 000 1 200 000 1 400 000
Chile
Anglie
Španělsko
Paraguay
Portugalsko
Uruguay
Francie
Německo
Itálie
USA
Argentina
Počet návštěvníků Brazílie dle jednotlivých států (2009)
69,7%
27,0%
2,4% 0,8%
Využitý typ dopravy zahraničních turistů pro příjezd v roce 2009
letecká
pozemní
námořní
říční
41
Statistická ročenka cestovního ruchu Brazílie pro rok 2009 (MTur/DEP, 2010) také
zmiňuje pořadí jednotlivých států brazilské federace z hlediska návštěvnosti. Z uvedených dat
je patrné, že nejnavštěvovanější oblastí je především jih Brazílie, který je zároveň i
nejrozvinutější částí země. V této kategorii jasně vede stát São Paulo, následovaný státem Rio
de Janeiro. Dalšími často navštěvovanými státy jsou Paraná a Rio Grande do Sul. Mezi těmito
a dalšími státy v pořadí je velký odstup, jak je možné vidět z tab. 7.
Tab. 7: Počet návštěvníků ve státech brazilské federace v roce 2009
stát počet návštěvníků
São Paulo 1 842 796
Rio de Janeiro 908 667
Paraná 663 237
Rio Grande do Sul 613 274
Bahia 143 509
Santa Catarina 127 826
Ceará 98 882
Pernambuco 88 818
Mato Grosso do Sul 58 395
Rio grande do Norte 54 211
Minas Gerais 49 079
Amazonas 37 135
Distrito Federal 28 983
Pará 20 791
Ostatní státy federace 66 614
Zdroj: MTur/DEP (2010)
Jako hlavní motiv turistů pro navštívení Brazílie bylo ve Statistické ročence
cestovního ruchu Brazílie pro rok 2009 uvedeno trávení volného času. Následoval obchod a
účast na významných událostech, návštěva příbuzných a přátel a jiné motivy. Mezi
nejnavštěvovanější brazilská města v rámci volnočasového cestovního ruchu lze zařadit
například Rio de Janeiro, Florianopolis, Foz do Iguaçu, Salvador nebo São Paulo (viz obr.
10). Za obchodními účely míří zahraniční návštěvníci z velké části pouze do São Paula.
Z hlediska návštěvnosti Brazílie z důvodu trávení volného času mají největší podíl aktivity,
jako jsou návštěva pláže a slunění, pobyt v přírodě, ekoturismus a dobrodružství, cestování za
kulturou a sporty. Nejčastěji využitým typem ubytování jsou hotely, apartmány nebo tzv.
pousady, dům přátel či příbuzných, pronajatý dům, kemp nebo vlastní dům. Návštěvník, který
přijel do Brazílie za účelem trávení volného času, zde v roce 2009 strávil průměrně 12,7 dní a
za jeden den zde utratil v průměru 63,26 amerických dolarů. Přibližně stejnou dobu zde
strávily i osoby přijíždějící do země za obchodními účely. Jejich denní útrata zde však byla
42
mnohem vyšší, činila 106,14 amerických dolarů na osobu na den. V ročence je také
poukázáno na skutečnost, že 65,2 % zahraničních turistů v uvedeném roce nevyužilo služeb
cestovních kanceláří a 67,3 % z nich Brazílii navštívilo již někdy dříve. Celých 94,9 %
návštěvníků projevilo zájem se v budoucnosti do země vrátit (MTur/DEP, 2010).
43
Obr. 10: Podíl nejnavštěvovanějších brazilských měst na volnočasovém cestovním ruchu,
Zdroj: MTur/DEP (2010)
44
5.5.2 Významné instituce a vládní organizace brazilského cestovního ruchu
Hlavním vládním orgánem činným v oblasti brazilského cestovního ruchu je
Ministerstvo cestovního ruchu (Ministério do Turismo – MTur). Jeho hlavními úkoly jsou
rozvoj cestovního ruchu v zemi, jakožto udržitelné ekonomické aktivity, která má primární
úlohu v tvorbě pracovních míst, generaci finančního příjmu a sociálního zapojení
obyvatelstva. Ministerstvo má za úkol vytvářet politická opatření orientovaná na strategické
plánování. Jeho organizační struktura zahrnuje i Národní sekretariát pro politiku cestovního
ruchu (Secretaria Nacional de Políticas do Turismo), který plní výkonnou funkci při plnění
stanovených opatření v rámci sektoru, pod dohledem národní Rady cestovního ruchu
(Conselho Nacional do Turismo). Je také zodpovědný za mezinárodní propagaci brazilského
cestovního ruchu. Dále v této oblasti působí i Národní sekretariát pro programy rozvoje
cestovního ruchu (Secretaria Nacional de Programas de Desenvolvimento do Turismo), což
je pomocný orgán pro formulaci plánů, programů a akcí na podporu národního cestovního
ruchu. Soustřeďuje se především na zlepšování kvality infrastruktury a nabízených služeb.
Posledním článkem řetězce institucí zabývajících se cestovním ruchem je Brazilský institut
cestovního ruchu (Instituto Brasileiro de Turismo – EMBRATUR), jehož hlavními úkoly jsou
v současnosti propagace, marketing a podpora produktů, služeb a turistických destinací na
mezinárodním trhu. Všechny výše zmíněné orgány koordinují svoje počínání tak, aby
naplňovaly cíle stanovené v Národním plánu cestovního ruchu (MTur, 2011 a.).
5.6 Význam pro ekonomiku
Vystoupil (2006, s. 61) uvádí tři hlavní ekonomické přínosy cestovního ruchu. Jsou
jimi funkce zaměstnanosti, příjmová funkce (multiplikační efekt) a výrobní funkce (cestovní
ruch vystupuje jako zaměstnavatel, vytváří dodatečná pracovní místa a tvoří kapitálové
příjmy). Stejné stanovisko zastávají také Monteferrario Leite a Araujo Turolla (2007, s. 18),
kteří vyzdvihují zejména pozitivní vliv cestovního ruchu na tvorbu pracovních míst a zisku.
Hlavním přínosem z hlediska zaměstnanosti je podle Vystoupila (2006, s. 61) fakt, že
k pracovním místům, která jsou vytvořena cestovním ruchem, nepatří jen místa v pohostinství
a hotelnictví a bezprostředně v základní a doprovodné infrastruktuře, ale také v dalších
odvětvích terciární sféry (obchod, služby), jejichž existenci podporuje cestovní ruch. Podle
údajů UNWTO (2010, s. 8) je cestovní ruch největším zaměstnavatelem na světě. Ze statistik
IBGE (2011 e.) je patrné, že v roce 2007 pracovalo v sektoru cestovního ruchu 6,2 %
ekonomicky aktivního obyvatelstva Brazílie, přičemž nejvíce pracovních míst bylo
45
zaznamenáno v pohostinství. MTur (2007, s. 50) uvádí, že během let 2007 až 2010 by mělo
dojít k posílení domácího trhu a mělo by být vytvořeno 1,7 mil. nových pracovních míst.
Příjmová funkce podle Vystoupila (2006, s. 62) popisuje efekt primárních výdajů, čili
investic v národním hospodářství. Finanční prostředky obdržené z cestovního ruchu tvoří
součást nových příjmů, pokud neopustí místní, regionální, případně národní hospodářství.
Multiplikátor cestovního ruchu informuje, o co jsou vyšší příjmy než výdaje cestovního
ruchu, které je vyvolaly a pro jeho vysoké hodnoty je klíčové dominantní vnitroregionální
přelévání příjmů cestovního ruchu. Celosvětový příjem z cestovního ruchu se podle UNWTO
(2010, s. 12) od roku 1950 postupně zvyšoval a v roce 2009 jeho hodnota dosáhla 850 mld.
amerických dolarů. Cestovní ruch se stal významným aktérem mezinárodního obchodu a je
také současně jedním z hlavních nástrojů pro tvorbu finančního příjmu mnoha rozvojových
zemí. Údaje Brazilské centrální banky (Banco Central do Brasil – BCB) uveřejněné
v dokumentu Estadísticas Básicas do Turismo (MTur, 2010, s. 38) poukazují na skutečnost,
že celkové výnosy ze zahraničního cestovního ruchu v roce 2009 činily 5,3 mld. amerických
dolarů. To v daném roce představovalo 29,3 % z příjmů Jižní Ameriky v rámci tohoto
sektoru.
5.7 Možnosti a potřeby ve vztahu k rozvojové pomoci
Cestovní ruch je celosvětově považován za jeden z nástrojů ke snížení chudoby
(Monteferrario Leite a Araujo Turolla, 2007, s. 17). Z analýzy dat uvedených v kapitole 4 je
patrné, že oblastí Brazílie dlouhodobě vykazující velmi nízké hodnoty ekonomických a
sociálních ukazatelů je severovýchodní region. Přestože různě tematicky zaměřené projekty
rozvoje cestovního ruchu probíhají na celém území státu, mnoho autorů jako například Alves
a Hilal (2009), Slob a Wilde (2006) nebo Siegel a Alwang (2005) považuje severovýchodní
region za oblast s největší potřebností rozvojové pomoci zaměřené na cestovní ruch.
Severovýchod Brazílie má pro rozvoj cestovního ruchu dobré předpoklady. Mezi nimi
vynikají především příznivé klima, dlouhé pobřeží s písečnými plážemi, vysoká biodiverzita a
množství kulturních a historických památek a přírodních rezervací, z nichž některé jsou na
seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO (Tourist Office of the
Embassy of Brazil in London, 2011, s. 26).
Díky kombinaci výše zmíněných faktorů (špatná socioekonomická situace
severovýchodního regionu a jeho dobré předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu) se
46
pozornost vlády, místních nevládních organizací a poměrně velkého množství mezinárodních
organizací soustřeďuje zejména do této oblasti Brazílie. Mezi hlavní témata spojená se
snahami o rozvoj potenciálu cestovního ruchu patří zvýšení zaměstnanosti, zvýšení příjmů
státu i místního obyvatelstva, zlepšení infrastruktury, podpora soukromého sektoru, či
ochrana přírodního a kulturního bohatství. Jednotlivé aktivity rozvoje odvětví by měly cílit na
lokální rozvoj a zlepšení kvality života místních obyvatel (MTur, 2007).
47
6. PROJEKTY ZAMĚŘENÉ NA ROZVOJ POTENCIÁLU
CESTOVNÍHO RUCHU BRAZÍLIE (STRUČNÝ PŘEHLED)
V rámci rozvoje potenciálu cestovního ruchu Brazílie bylo během několika posledních
desetiletí vytvořeno množství různě tematicky zaměřených projektů. Na jejich tvorbě a
naplňování se podílejí jak vlády jednotlivých států a orgány brazilské státní správy, tak i
vládní a nevládní mezinárodní organizace, soukromý sektor a občanská společnost.
6.1 Institucionální zázemí a organizace vládních programů a strategií
Brazilské vláda a především Ministerstvo cestovního ruchu má v rámci rozvoje tohoto
odvětví národního hospodářství velmi silnou pozici a řídí či spolupracuje na velkém množství
programů a projektů. Vytvoření Národního plánu pro cestovní ruch (Plano Nacional do
Turismo) pro 2 „plánovací“ období 2003 – 2007 a 2007 – 2010, následovaného Referenčním
dokumentem cestovního ruchu v Brazílii (Documento Referencial do Turismo no Brasil) pro
období 2011 – 2014, napomohlo ke spolupráci sektorů brazilského hospodářství a nastínilo
nové možnosti v rozvoji tohoto odvětví. Jednotlivé strategie rozvoje turistického potenciálu
země jsou rozčleněny do tří úrovní. Nejobsáhlejší a hierarchicky nejvyšší úroveň představuje
podle MTur (2011 c.) soubor tzv. devíti makroprogramů, které se dále skládají z dílčích
programů a projektů. Jednotlivé makroprogramy se zabývají těmito tématy:
plánování a management,
regionalizace cestovního ruchu,
zlepšení úrovně turistických služeb a vybavení,
tvorba studií a analýza informací týkajících se sektoru,
podpora soukromého sektoru,
propagace a podpora obchodu,
doprava a logistika,
veřejná infrastruktura,
udržitelný cestovní ruch a dětská problematika.
Systém organizace vládních programů v oblasti cestovního ruchu je ovšem poněkud
nepřehledný, především díky častému zaměňování termínů makroprogram, program a projekt.
Mnoho témat je tak uváděno ve více úrovních výše zmíněného členění a celkově jeho
struktura působí poněkud chaoticky.
48
6.2 Vybrané programy a projekty brazilské vlády
Mezi lety 2003 a 2009 bylo ze strany vlády na různě tematicky zaměřené programy a
projekty vynaloženo celkem 9,2 miliard brazilských realů. Z této částky byla největší část
použita na budování turistické infrastruktury a na příspěvek do Programu rozvoje národního
cestovního ruchu – PRODETUR (Conselho Nacional do Turismo, 2010, s. 54).
Tab. 8: Finanční prostředky vynaložené na cestovní ruch (2003 – 2009)
Rok částka (mil. realů)
2003 135
2004 360
2005 718
2006 1 410
2007 1 758
2008 2 313
2009 2 480 Zdroj: Conselho Nacional do Turismo, 2010, str. 55
Obr. 11: Graf vynaložených finančních prostředků na cestovní ruch (2003 – 2009)
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
mil.
rea
lů
rok
Finanční prostředky vynaložené na cestovní ruch (2003 – 2009)
49
6.2.1 Program pro udržitelný cestovní ruch a dětskou problematiku
Program Turismo Sustentável e Infancia neboli program pro udržitelný cestovní ruch a
dětství v Brazílii od roku 2004 umožňuje systematickou spolupráci vybraných ministerstev
v oblasti boje proti sexuálnímu zneužívání dětí a adolescentů v turistických destinacích a
zařízeních. Jedním z jeho základních předpokladů je udržitelný rozvoj, sociální odpovědnost
firem a dodržování práv dítěte. Zároveň by mělo skrze cestovní ruch dojít k ochraně životního
prostředí, snížení chudoby a zmírnění regionálních rozdílů v zemi, zejména díky tvorbě
nových pracovních míst a generaci zisku. Do tohoto programu jsou zapojeny orgány státní
správy, soukromí podnikatelé, pracovníci v cestovním ruchu a občanská společnost (MTur,
2011 d.).
Nedílnou součástí této iniciativy jsou projekty zaměřené na sociální inkluzi a profesní
odbornost. Podle MTur (2011 d.) jsou od roku 2008 v rámci projektu nabízeny kurzy
zvyšující profesionalitu práce v cestovním ruchu. Jsou zaměřeny na sociálně znevýhodněné
skupiny mladistvých. Díky těmto projektům bylo v letech 2005 – 2010 vyškoleno 850
studentů ve státech Ceará, Pernambuco, Paraíba a São Paulo. Z tohoto počtu nyní 45 %
vyškolených formálně pracuje v turistickém ruchu. Proběhlo také 163 školení pro podnikatele
a instituce, které se v rámci své činnosti setkávají s touto problematikou. Neméně důležitou
součástí projektu jsou osvětové kampaně, konající se zejména na akcích s vysokým počtem
turistů a tvorba informačních materiálů, které poukazují na problém sexuálního zneužívání.
6.2.2 Programy pro zvyšování profesní odbornosti
V Brazílii jsou realizovány také programy a projekty změřené na zvyšování profesní
odbornosti a zlepšení pracovní uplatnitelnosti na trhu. V rámci projektů dochází ke spolupráci
Ministerstva cestovního ruchu a specializovaných institucí. Výsledkem těchto snah je
například pořádání školících kurzů pod názvem Servico Nacional de Aprendizagem
Comercial – SENAC. Další iniciativou v oblasti vzdělávání pracovníků v cestovním ruchu je
program Próximo Passo – Plano Setorial de Qualificacão (PLANSEQ) realizovaný
Ministerstvem práce s podporou Ministerstva cestovního ruchu. Tento program se zaměřuje
na dílčí sektory brazilského hospodářství a připravuje účastníky na začlenění se do trhu práce
(Conselho Nacional do Turismo, 2010, s. 33).
50
6.2.3 Program Gestão Descentralizada
Z uvedených devíti makroprogramů je v současnoti největší pozornost věnována
makroprogramu regionalizace cestovního ruchu. Jednou z jeho výrazných složek je program
Gestão Descentralizada, který je založen na principu decentralizace správy cestovního ruchu
a strukturalizace nabídky tohoto sektoru. Ministerstvo cestovního ruchu spolu s jednotlivými
státy a městy provedlo turistické mapování země. Došlo tak identifikaci regionů a témat, která
byla klíčová pro další rozvoj odvětví, a bylo nutné jim věnovat pozornost. V současné době je
do programu zapojeno 276 turistických regionů a 3 635 měst (Conselho Nacional do Turismo,
2010, s. 67).
6.2.4 Regionální programy rozvoje cestovního ruchu
Další stěžejní složkou makroprogramu regionalizace cestovního ruchu je soubor
„Regionálních programů rozvoje cestovního ruchu“ (Os Programas Regionais de
Desenvolvinemto do Turismo – PRODETUR). Tento program má za cíl vytvářet a
implementovat veřejné politiky na podporu rozvoje cestovního ruchu, které vznikly na
základě předchozích plánů vytvořených pro jednotlivé turistické regiony v zemi. Důraz je
kladen na takové veřejné intervence, které podpoří rozvoj cestovního ruchu jako ekonomické
alternativy pro místní obyvatelstvo a budou se podílet na tvorbě nových pracovních míst a
zisku. Dále se projekt soustřeďuje na budování potřebné dopravní infrastruktury,
hygienických zařízení, kanalizace a uchování životního prostředí a historického dědictví.
(MTur, 2007, s. 69).
Hlavním zdrojem finanční prostředků tohoto programu je Meziamerická rozvojová
banka (Inter-American Development Bank – IDB). Získané finance jsou spravovány
Ministerstvem cestovního ruchu, které zajišťuje alokaci zdrojů v rámci plánů a návrhů pro
jednotlivé státy federace a obce. Programy zahrnují akce na úrovni regionální, státní a
městské. Pro alokaci finančních zdrojů musí vybrané oblasti na základě doporučení Rady
cestovního ruchu vypracovat Plán integrovaného rozvoje udržitelného cestovního ruchu
(Plano de Desenvolvimento Integrado do Turismo Sustentável – PDITS). PDITS je nástroj
pro plánování cestovního ruchu a má za úkol zajistit rozvoj tohoto odvětví v udržitelné formě
v krátkém, střednědobém i dlouhodobém horizontu. Je nástrojem pro management, koordinaci
a řízení rozhodnutí v rámci politiky cestovního ruchu. Měl by navrhovat cíle a vytvářet
mechanismy, které povedou k rozvoji tohoto odvětví a zlepší kvalitu života místních obyvatel
ve vybraných oblastech. K tomu je nutná tvorba dokumentů s potřebnými informacemi, které
51
charakterizují současnou situaci, identifikují problémy a příležitosti jednotlivých oblastí a
definují budoucí strategie a akce (MTur, 2011 e.).
Jak uvádí MTur (2007, s. 69), národní program PRODETUR (PRODETUR Nacional)
se dále dělí na několik dílčích regionálních projektů. Mezi ně patří:
O PRODETUR Nordeste, který zahrnuje devět států severovýchodního regionu
(Alagoas, Bahia, Ceará, Maranhão, Paraíba, Pernambuco, Piauí, Rio Grande do
Norte a Sergipe);
O PRODETUR Sul zaměřený na státy Mato Grosso do Sul, Paraná, Rio Grande do
Sul a Santa Catarina;
O PRODETUR JK zahrnující šest států středního východu, jihovýchodu a federální
distrikt hlavního města;
O PRODETUR Norte (dříve nazývaný PROECOTUR), který působí v devíti
státech v oblasti Amazonie.
V návaznosti na tyto regionální projekty fungují i projekty regionálního rozvoje
cestovního ruchu pro jednotlivé státy brazilské federace (MTur, 2007, s. 69).
6.3 Mezinárodní projekty
Na území Brazílie je kromě výše zmíněných vládních programů v současné době
realizováno také velké množství mezinárodních projektů a kampaní na podporu rozvoje
cestovního ruchu, jakožto nástroje pro snižování chudoby a zlepšení situace místního
obyvatelstva. Vzhledem k množství takto zaměřených projektů a jejich často pouze místnímu
charakteru budou v této kapitole zmíněny pouze ty nejvýznamnější z nich.
6.3.1 Projekty financované Meziamerickou rozvojovou bankou
Meziamerická rozvojová banka patří mezi dominantní aktéry poskytování rozvojové
spolupráce v Brazílii. Jejím největším projektem v regionu je již výše zmíněný program
PRODETUR. Kromě něj však v současné době probíhají i další projekty, jejichž financování
Meziamerická rozvojová banka zajišťuje. Patří mezi ně například projekt na rozvoj
ekoturismu v oblasti Mata Atlântica ve státě São Paulo, projekt na ochranu historických a
kulturních památek Brazílie, projekt zaměřený na vytvoření sítě malých a středních firem
působících v cestovním ruchu ve státě Minas Gerais nebo projekt pro cestovní ruch a
environmentální udržitelnost v oblasti řeky São Francisco. Dopad na regiony těžící především
52
z cestovního ruchu však nemají pouze projekty cílené výhradně na tuto oblast hospodářství,
ale také další tematické programy a projekty realizované v rámci ostatních sektorů ekonomiky
(IDB, 2011 a.).
Meziamerická rozvojová banka klade důraz také na udržitelnost jednotlivých projektů.
V letech 2002 – 2008 tak například realizovala projekt s názvem Systém certifikace
udržitelného cestovního ruchu (Sistema de Certificação de Turismo Sustentável). V rámci
tohoto projektu byla vyvíjena snaha zlepšit kvalitu a soutěživost mezi malými a středními
brazilskými firmami v cestovním ruchu. Projekt měl za úkol stimulovat tyto firmy ke zlepšení
svých praktik a postupů spojených s environmentálními, kulturními a sociálními faktory. Dále
mělo dojít k přijetí mezinárodně uznávaných standardů kvality poskytovaných služeb a
zajištění podpory a odměny pro firmy splňující sociální a environmentální standardy. Cílem
projektu bylo zvýšit obchodní příležitosti a zlepšit povědomí veřejnosti o důležitosti
zachování zdravého přírodního a kulturního prostředí, které následně zvýší
konkurenceschopnost turistických destinací (IDB, 2011 b.).
6.3.2 Projekty Světové organizace cestovního ruchu
Světová organizace cestovního ruchu nezařadila Brazílii na seznam zemí, ve kterých
realizuje program ST-EP zaměřený na podporu udržitelného cestovního ruchu a snižování
chudoby (UNWTO, 2008, s. 20). Přesto však spolupracuje na množství malých projektů
v souladu se svým Programem práce pro období 2010 – 2011. Tento program obsahuje dva
strategické cíle. Jsou jimi zajištění konkurenceschopnosti a udržitelnosti cestovního ruchu
(UNWTO, 2009 b., s. 2). Podle dostupných údajů brazilského Ministerstva cestovního ruchu
probíhá spolupráce se Světovou organizací cestovního ruchu především na úrovni
poskytování informací a poradenství (MTur, 2011 f.).
6.3.3 Projekty Programu OSN pro životní prostředí
Program OSN pro životní prostředí (United Nations Environment Programme –
UNEP) realizuje na území Brazílie celou řadu projektů různého rozsahu. Soustřeďuje se
především na propagaci udržitelných forem cestovního ruchu a ochranu životního prostředí.
Nedílnou součástí projektů UNEP je také osvětová činnost, poukazující na možné negativní
dopady cestovního ruchu. Jako jeden z projektů posledně zmíněné skupiny aktivit lze zmínit
například informační kampaň Green Passport, která má za úkol informovat Brazilce i turisty
přijíždějící do Brazílie o jejich možnostech přispět k udržitelnému rozvoji turistických
destinací (UNEP, 2011).
53
6.3.4 Hlavní bilaterální donoři a jejich projekty
Podle dostupných údajů Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj (OECD/DAC) pro období 2008 – 2009 se na seznamu největších donorů
Brazílie z hlediska poskytnuté oficiální rozvojové pomoci zařadily tyto státy a instituce:
Německo, Japonsko, Francie, instituce Evropské unie, Španělsko, Spojené státy americké,
organizace Global Environment Facility, Itálie, Norsko a speciální fondy Meziamerické
rozvojové banky (OECD, 2011).
Tabulka 9: Největší donoři z hlediska poskytnuté oficiální rozvojové pomoci 2008 – 2009
Donor poskytnutá oficiální rozvojová pomoc (mil. USD)
Německo 172
Japonsko 138
Francie 54
Španělsko 51
instituce Evropské Unie 34
Spojené státy americké 24
Global Environment Facility 21
Itálie 18
Norsko 18
speciální fondy Meziamerické rozvojové banky 16 Zdroj: OECD, 2011
Podoba bilaterální mezinárodní rozvojové spolupráce tedy vychází z výše uvedeného
zastoupení hlavních poskytovatelů, přičemž významnou pozici mají především Německo a
Japonsko. Z přehledu projektů realizovaných výše zmíněnými státy na území Brazílie je však
patrné, že jen velmi malé množství z nich je zaměřeno na rozvoj potenciálu cestovního ruchu.
Do oblasti tohoto sektoru tedy spíše v různé míře zasahují další tematicky zaměřené iniciativy
těchto donorů. (Federal Ministry for Economic Cooperation end Development, 2011; Japan
International Cooperation Agency, 2011). Podle údajů brazilského Ministerstva cestovního
ruchu došlo v roce 2004 k podepsání smlouvy o spolupráci mezi Japonskou rozvojovou
agenturou (Japan International Cooperation Agency – JICA) a společenstvím Mercosur,
jehož je Brazílie členem. Hlavním tématem této spolupráce je podpora rozvoje cestovního
ruchu členských států Mercosuru a propagace jednotlivých turistických destinací na
japonských trzích (MTur, 2011 f.).
54
7. EVALUACE VYBRANÉHO PROJEKTU Z HLEDISKA JEHO
DOPADŮ A UDRŽITELNOSTI (DOPADY EKONOMICKÉ, SOCIÁLNÍ,
ENVIRONMENTÁLNÍ)
7.1 Kritéria výběru projektu PRODETUR/NE
Ke zhodnocení dopadů a udržitelnosti intervencí v cestovním ruchu byl vybrán projekt
PRODETUR Nordeste (PRODETUR/NE), a to z několika důvodů. Mezi hlavní patří fakt, že
se projekt soustřeďuje na velmi rozsáhlé území severovýchodu Brazílie. Tato oblast tzv.
„suchého mnohoúhelníku“ je nejméně rozvinutou částí Brazílie a v porovnání s ostatními
regiony federace vykazuje velmi nízké hodnoty ekonomických i sociálních ukazatelů rozvoje
(viz kapitola 4). Severovýchod Brazílie je tak oblastí s vysokou potřebou rozvojové pomoci.
Dalším důvodem je skutečnost, že PRODETUR/NE je v porovnání s ostatními realizovanými
projekty nejrozsáhlejší nejen plošně, ale také časově. Jeho první fáze byla započata v roce
1994 a navazující část projektu je stále ve stádiu implementace (BNB, 2011 a.). Při výběru
projektu byla zohledněna i dostupnost projektových materiálů a odborných článků
pojednávajících o jeho pozitivních i negativních dopadech. PRODETUR/NE je společným
projektem dvou největších aktérů působících v oblasti rozvoje potenciálu cestovního ruchu
Brazílie, jimiž jsou Meziamerická rozvojová banka a brazilská vláda.
7.2 Členění, realizátor a cílová skupina projektu
Vzhledem ke svému rozsahu byl projekt rozdělen do dvou etap. Pro první etapu
PRODETUR/NE I, která byla započata v roce 1994, byly plánovány investice v hodnotě 670
mil. USD. Z této částky mělo být 400 mil. USD financováno ze strany IDB a 270 milionů
USD za místní spoluúčasti participujících států a brazilské vlády. Druhá část projektu
PRODETUR/NE II byla podepsána mezi BNB a IDB v září roku 2002. Tato část je
v současné době v průběhu realizace a je na ni vyčleněno 400 mil. USD, z nichž 240 mil.
USD by mělo být poskytnuto ze zdrojů IDB a 160 mil. USD z místních zdrojů, mezi které se
řadí příspěvky států, měst a Ministerstva cestovního ruchu, dalších vládních složek a
realizátorů programu. Druhá část projektu má jako primární úkol zhodnotit silné a slabé
stránky jeho první fáze a pokračovat v jeho vylepšené formě (IDB, 2006, s. 2). Projekt je
financován IDB. Ta poskytuje půjčky BNB, která vystupuje jako realizátor projektu
v severovýchodním regionu. Cílovou skupinu představuje přibližně 45 milionů obyvatel
55
severovýchodního regionu, identifikovaném Projektovou žádostí (IDB, 1994, s. 1) jako
nejchudší oblast Brazílie.
7.3 Záměr, cíle a výstupy projektu
Pro popis záměru, cílů a výstupů projektu je v této bakalářské práci použita jeho
Projektová žádost (IDB, 1994). Podle tohoto dokumentu bylo záměrem projektu posílení
kapacit v severovýchodním regionu tak, aby bylo možné udržovat a rozvíjet jeho rostoucí
sektor cestovního ruchu a došlo tak k socioekonomickému rozvoji regionu díky investicím do
základní infrastruktury a veřejných služeb v oblastech, kde v současné době dochází
k expanzi odvětví. Jako cíle projektu jsou v projektové žádosti uvedeny především záměr
přitáhnout soukromé turistické aktivity, vytvořit pracovní příležitosti, zlepšit úroveň platů,
zvýšit veřejné zisky, zvýhodnit obyvatelstvo s nízkými příjmy ve vybraných oblastech a
zajistit jim služby jako jsou přístup k vodě, kanalizaci a komunikacím a zvýšit kapacity
zapojených států tak, aby uspokojily poptávku po základních službách. Mezi dalšími
uvedenými cíli byl rozvoj nových turistických destinací a posílení institucionálního rámce pro
udržitelný cestovní ruch.
Projektová dokumentace ovšem nepracuje s nástrojem logického rámce projektu
(jehož výstupem je matice logického rámce), který je v současné době běžnou součástí všech
fází projektového cyklu, jimiž jsou identifikace, formulace, realizace a evaluace (Ministerstvo
zahraničních věcí České republiky, 2006, s. 6). Základní pojmy využívané při uplatňování
matice logického rámce (záměr, cíl, výstupy, aktivity, objektivně ověřitelné indikátory, zdroje
ověření indikátorů a rizika) nejsou v projektové dokumentaci užity správně, či naprosto chybí.
Přestože popis cílů a výstupů v projektové žádosti byl vyhotoven za použití matice
logického rámce, autorka bakalářské práce se je pokusí na tento model aplikovat. Prvním
cílem bylo posílení institucionálního rámce pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu.
Výstupem tohoto cíle mělo být posílení pozic státních a městských orgánů činných
v cestovním ruchu, státních environmentálních agentur a místních samospráv ve vybraných
turistických destinacích. Druhý cíl zahrnoval zlepšení hygienických a přírodních podmínek v
turistických oblastech. Mezi výstupy tohoto cíle lze zahrnout zvýšení investic do dodávek
vody, kanalizace, nakládání s pevnými odpady a dále také posílení pozic institucí zaměřených
na ochranu životního prostředí. Třetím cílem bylo usnadnit dopravu v regionu. Výstupy cíle
zahrnovaly především zlepšení stavu letišť, městských sídelních systémů a přístupových cest.
Cíl zlepšit a diverzifikovat nabídku místního cestovního ruchu má jako své hlavní výstupy
56
vytvoření systému ochrany historických památek a zlepšení stavu pláží, parků a dalších
přírodních zdrojů.
Jednotlivé aktivity projektu v rámci uvedených cílů jsou v projektové žádosti popsány
nedostatečně. Chybí zde také výčet ověřitelných indikátorů, zdrojů pro jejich ověření a
vstupních předpokladů vztahujících se k záměru, cílům a výstupům projektu. Díky tomu je
jeho evaluace z hlediska naplnění stanovených cílů velmi obtížná a pro hodnocení dopadů tato
práce vychází především ze Závěrečné zprávy o dokončení projektu (IDB, 2006) a porovnání
hodnot ekonomických a sociálních indikátorů na začátku a konci implementačního období
projektu.
7.4 Dosažené výstupy projektu
V roce 2006 byla IDB vydána Závěrečná zpráva o dokončení projektu (Relatório
Final de Projeto - RFP), která obsahuje i jeho evaluaci. Povaha realizovaných projektů a
složitost měření dopadů, vzniklá izolací některých statistických dat a hodnot týkajících se
investic, zhoršuje proces hodnocení dopadů projektu. Celkem bylo podepsáno 17 kontraktů na
zprostředkované půjčky (sub-empréstimo) mezi BNB a státy Alagoas, Bahia, Ceará,
Maranhão, Paraíba, Pernambuco, Piauí, Rio Grande do Norte, Sergipe a s městem Maceió.
V regionu bylo implementováno 380 projektů, jejichž souhrnné investice předčily původně
plánované hodnoty vstupů a vyšplhaly se k hodnotě 729,9 milionů USD (IDB, 2006, s. 6 – 7).
V Závěrečné zprávě je několik úrovní hodnocení. První z nich je analýza
realizovaných výstupů (outputs). Je rozdělena na několik dílčích komponent a jejich součástí.
Dochází zde k porovnání mezi plánovanými výstupy a akcemi skutečně vykonanými k jejich
dosažení. Hlavními komponenty výstupů jsou institucionální rozvoj; různorodé práce v
oblasti základní infrastruktury a veřejných služeb (kanalizace a přístup k pitné vodě, sanitace,
obnova a ochrana životního prostředí, dopravní prostředky a komunikace, obnova
historického dědictví); zlepšení stavu letišť a tvorba studií a projektů. Závěrečná zpráva dále
souhrnně identifikuje dílčí klíčové výstupy projektu pro každou skupinu již zmíněných
komponent.
Komponenta A: Institucionální rozvoj
Institucionální posílení státních a městských orgánů zaměřené na:
57
jejich vnitřní strukturu (získání dopravních prostředků, zvýšení kapacit lidských
zdrojů), s důrazem na projekty zaměřené na posílení pozic Institutu životního prostředí
státu Alagoas, Pernambucké společnosti pro vodní zdroje a Sekretariátu kultury a
cestovního ruchu ve státu Bahia;
jejich specifické projekty, jako jsou propagace a marketing cestovního ruchu ve
státech Ceará, Maranhão, Paraíba a zlepšení služeb v oblasti poskytování turistických
informací;
tvorbu nástrojů pro zlepšení činnosti státních a městských orgánů, jako jsou např.
řídící plány a městská legislativa pobřežních měst ve státech Ceará, Rio Grande do
Norte, Paraíba a Pernambuco.
Komponenta B: Různorodé práce v oblasti základní infrastruktury a veřejných služeb
implementace Systému zásobování pitnou vodou a Systému přístupu k hygienickým
zařízením ve státech regionu, z nichž nejvýznamnější jsou: 1.) Systém přístupu k vodě
a kanalizaci v 6 městech na pobřeží státu Ceará, 2.) Systém zásobování pitnou vodou
ve městě Parnaíba ve státě Piauí, 3.) Systém hygienických zařízení v různých čtvrtích
ve městech São Luis, Natal, João Pessoa, Maceió a Aracaju, 4.) Systém přístupu
k pitné vodě a sanitaci ve městech regionu Costa do Descobrimento ve státě Bahia
(Porto Seguro, Santa Cruz a Belmonte).
Realizace projektů na ochranu a obnovu životního prostředí, z nichž nejdůležitější
jsou: 1.) Akce v šesti městech pobřeží státu Ceará, které zahrnují vymezení oblasti
permanentní ochrany, stavbu komplexů pro volný čas, realizaci kampaní
environmentální výchovy v blízkosti devíti jezer regionu a opatření na ochranu
pobřeží před mořskou erozí v oblastech Pecém a Mundaú, 2.) Vyhotovení řídícího
plánu pro vytvoření Parku das Dunas ve městě Natal, 3.) Vytvoření pěti jednotek
ochrany životního prostředí a národního parku ve státě Bahia.
Stavba důležitých silničních spojení jako např.: 1.) části dálnice CE-085 ve státě Ceará
zlepšující spojení z hlavního města Fortaleza na východní pobřeží státu, 2.) části
dálnice RN-063 vedoucí na jih pobřeží státu Rio Grande do Norte, 3.) dálnice SE-100
zajišťující přístup k jižnímu pobřeží státu Sergipe, 4.) dálnice BA-001 Ilhéus-Itacaré
spojující Ilhéus (regionální hlavní město ve státě Bahia) a Itacaré (důležité turistické
centrum ve fázi expanze), 5.) silnice spojující města a distrikty v regionu Costa do
Descobrimento na pobřeží státu Bahia.
58
17 00030 000
145 900
10 60023 400
82 800
35 900
220 000
11 072 21 764
161 181
020 454
142 197
45 632
223 460
0
50 000
100 000
150 000
200 000
250 000
VÝZKUM INSTITUC. ROZVOJ
HYGIENICKÁ OPATŘENÍ
PEVNÉ ODPADY
OCHRANA ŽP
DOPRAVA HISTORICKÉ DĚDICTVÍ
LETIŠTĚ
Ho
dn
ota
(m
il. U
SD)
Plánované a uskutečněné investice ve vybraných oblastech
plánované uskutečněné
Obnova historického dědictví v hlavních městech některých států (São Luis, João
Pessoa, Recife, Meceió, Aracajú a Salvador) a v dalších místech s četnými
historickými památkami např. Alcântara, Oeiras, São Cristóvão a Porto
Seguro/Trancoso.
Komponenta C: Zlepšení stavu letišť
Došlo k opravě či rozšíření osmi letišť, z nichž šest je umístěno v hlavních městech
těchto států: Maranhão, Ceará, Rio Grande do Norte, Pernambuco, Sergipe a Bahia.
Další dvě letiště zapojená do programu se nacházejí ve městech Porto Seguro a
Lençóis ve státě Bahia. Tři letiště se kvalitativně posunula z kategorie regionálních
letišť do kategorie letišť mezinárodních (Cunha Machado ve státě Maranhão, Pinto
Martins ve státě Ceará a Porto Seguro ve státě Bahia).
Komponenta D: Tvorba studií a projektů
Tvorba plánů, studií a projektů týkajících se: 1.) příprav na projekt PRODETUR/NE I
(72 % investic tohoto komponentu), 2.) regionálního plánování, např. územní plán pro
pobřeží státu Piauí, 3.) příprav projektů pro program PRODETUR/NE II.
Obr. 12: Plánované a uskutečněné investice ve vybraných oblastech
Zdroj: IDB (2006, str. 7)
59
Z obr. 12 je patrné, že objem plánovaných a reálně investovaných finančních
prostředků se pro jednotlivé oblasti projektu lišil. Největší položky tvořila hygienická
opatření, doprava a zejména zlepšení stavu letišť. Všechny tyto tři skupiny získaly více
investic, než bylo plánováno. Naopak původně malý objem finančních zdrojů a jeho další
snížení oproti původnímu plánu je možné pozorovat v oblasti výzkumu, institucionálního
rozvoje, ochrany životního prostředí a nakládání s pevnými odpady, přičemž do poslední
jmenované oblasti nebyly alokovány investice žádné. Toto nerovnoměrné rozdělení
finančních prostředků může být považováno za určitý nedostatek projektu a lze předpokládat,
že může mít negativní dopady na jeho dlouhodobou udržitelnost.
7.5 Dosažené efekty projektu
Další součástí Závěrečné zprávy je identifikace tzv. efektů (outcomes) a dopadů
projektu ve vztahu ke stanoveným cílům rozvoje. Jelikož však v době příprav a realizace
projektu v Brazílii ještě nedocházelo k používání nástroje matice logického rámce projektu, je
v tomto dokumentu použit formát plánovaných a dosažených efektů v rozpětí let 1994 až
2004. Negativem tohoto způsobu hodnocení je kromě absence indikátorů plánovaných efektů
také skutečnost, že uvedená data jsou velmi různorodá, pocházejí z více zdrojů a časové
intervaly pro jejich měření nejsou vždy totožné.
Tab. 10: Efekty programu PRODETUR/NE I
Plánované efekty Dosažené efekty
1. Zvýšení počtu turistů Souhrnný počet návštěvníků
v hlavních městech jednotlivých
států severovýchodního regionu
vzrostl z 5,037 mil. v roce 1996 na
10,596 mil. v roce 2004, což
představovalo nárůst o 110 %
(průměrný roční nárůst činil 10 %).
Počet turistů směřujících do všech
devíti států regionu se zvýšil
ze 7,850 mil. v roce 1996 na 17,778
mil. turistů v roce 2004.
60
To znamenalo celkový nárůst o
126,5 % s průměrnou roční
hodnotou růstu 11,1 %.
Počet zahraničních turistů na
severovýchodě představoval 15,6 %
všech turistů v Brazílii v roce 1996.
Tato hodnota se v roce 2004 zvýšila
na 30,6 %.
V hodnocení zahraničními turisty
nejnavštěvovanějších brazilských
měst se v roce 1994 umístila tři
místa severovýchodu (5. Salvador,
8. Recife, 11. Fortaleza), v roce
2003 bylo jejich umístění
následující: 3. Salvador, 5. Recife,
4. Fortaleza.
2. Zvýšení zisků z cestovního ruchu Roční zisk z mezinárodního
cestovního ruchu se zvýšil z 246
mil. USD v roce 1996 na 379 mil.
USD v roce 2004, což
představovalo růst o 54 % za celé
období.
3. Zvýšení HDP na hlavu v regionu Hodnota HDP na hlavu v USD
zaznamenala v období 1994/2003
růst 3,4 % ročně.
Cestovní ruch vytvářel v roce 2004
2 % HDP země. Podíl HDP
z cestovního ruchu na celkovém
HDP byl v severovýchodním
regionu výrazně vyšší než
v ostatních regionech: (jihovýchod
1,8 %, jih 2,3 %, střední východ 2,4
%, sever 2,2 % a severovýchod 6,3
61
%).
4. Zvýšení počtu turistických
zařízení (ubytovací a stravovací
zařízení)
Počet registrovaných ubytovacích
zařízení v regionu se zvýšil z 1 935
v roce 1994 na 6 697 v roce 2003,
což znamená růst o 246 %. Počet
stravovacích zařízení se zvýšil
z počtu 4 944 v roce 1994 na
30 871, to představovalo růst o
524,4 %.
Počet ubytovacích jednotek
hlavních měst regionu se zvýšil z 31
tisíc jednotek v roce 1996 na 47,7
tisíc jednotek v roce 2004. Byl tedy
patrný nárůst o 54,1 %.
5. Zlepšení dostupnosti států
severovýchodu Brazílie a
turistických atraktivit v nich
umístěných
Dostupnost regionu byla zlepšena
díky rozšíření osmi letišť a výstavbě
978 km dálnic. Z nich je 285 km
určeno na zlepšení dostupnosti
turistických míst (pláže, vodopády,
aj.) a 693 km spojuje významná
centra regionu.
6. Zlepšení diverzity turistické
nabídky regionu prostředky jako
jsou obnova a ochrana
historického dědictví a zlepšení
stavu pláží, parků a dalších
přírodních zdrojů.
Navzdory nízkým investicím do
historického bohatství a ochrany
přírody v poměru k celkovým
investicím projektu, některé z výše
jmenovaných aktivit do této oblasti
zasahují. Konkrétní akce na
ochranu historických památek
proběhly ve městech São Luís do
Maranhão, Jaraguá em Maceió,
Recife aj.
7. Zvýšení počtu pracovních míst
v cestovním ruchu
Mezi lety 1994 a 2001 byl celkový
roční růst zaměstnanosti 3,1% mezi
62
muži a 3,2% mezi ženami. Růst
zaměstnanosti v cestovním ruchu
činil ve stejném období 6,7 % pro
muže a 11,4 % pro ženy.
Počet formálních pracovních pozic
v oblasti ubytování se zvýšil
z 26 617 v roce 1994 na 48 906
v roce 2003. Ve stejném období
došlo k nárůstu počtu pracovních
míst v oblasti stravování z 33 518
na 96 840.
8. Zvýšení daňové výtěžnosti Z 89 měst zapojených do programu
pouze 38 informovalo brazilské
Ministerstvo financí (Secretaria de
Tesouro Nacional) o hodnotách
svých zisků z daní a poplatků.
Hodnoty pro rok 1995 činily 1 353
mil. realů a v roce 2004 měly
hodnotu 1 667 mil. realů. Z těchto
údajů vyplývá, že roční hodnota
růstu činí 2,4 %. Nejvyšší hodnoty
ročního růstu vykazovala města
Paraipaba (40,8 %), Tibau do Sul
(37,3 %), Maragogi (33 %) a
Jericoacuara (27,9 %).
9. Zlepšení přístupu k veřejným
službám (voda, kanalizace,
nakládání s odpady)
Přístup domácností k dodávkám
pitné vody z veřejných vodovodů se
zvýšil z 88 % v roce 1995 na 94,9
% v roce 2003.
Přístup domácností ke kanalizaci a
sanitárním zařízením se zvýšil ve
stejném období z 15 % na 23,2 %.
Zdroj: IDB (2006, s. 28-34, na základě dat poskytnutých CTI-NE, EMBRATUR, IBGE, FIPE, MTE, SNIS a
státními orgány činnými v cestovním ruchu severovýchodu Brazílie), upraveno autorkou
63
7.6 Analýza silných a slabých stránek projektu
7.6.1 Silné stránky
Přestože splnění stanovených cílů a hodnocení jejich výstupů a efektů není možné plně
porovnat z důvodu chybějící identifikace jejich indikátorů v Projektové žádosti, projekt lze
v omezeném rozsahu zhodnotit na základě dosažených efektů pro různá časová období.
Z tab. 10 je patrné, že všechny plánované efekty byly v různé míře v uvedených časových
intervalech dosaženy. V severovýchodním regionu došlo ke zvýšení počtu turistů, zvýšení
objemu zisků z cestovního ruchu, zvýšení HDP na hlavu, nárůstu počtu turistických zařízení,
zlepšení dostupnosti regionu především díky výstavbě silnic a letišť, nárůstu pracovních míst
v cestovním ruchu (především mezi ženami), zvýšení daňové výtěžnosti zapojených měst a
zlepšení přístupu k veřejným službám. Procentní vyjádření zlepšení přístupu domácností
k dodávkám pitné vody z veřejných vodovodů se však zdá být poněkud nereálné především
díky skutečnosti, že IBGE (2004) poukazuje na mnohem nižší počet domácností s přístupem
k této službě (57 % v roce 1993 a 72,1 % v roce 2003).
Obr. 13: Roční růst zaměstnanosti podle pohlaví v severovýchodním regionu
Zdroj: IDB (2006, s. 31)
Jako pozitivum projektu je ve zprávě hodnotící jeho environmentální a
socioekonomické aspekty, kterou pro IDB vypracovaly autorky Whiting a Faria (2001, s. 8 –
12), označeno vytvoření rad pro cestovní ruch, jejichž primárním cílem bylo zprostředkovat
konzultace a umožnit dialog mezi výkonnými orgány (BNB a federativními státy) a
občanskou společností, která profitovala z akcí projektu PRODETUR/NE I (podnikatelé,
3,1
6,7
3,2
11,4
0
2
4
6
8
10
12
celkově cestovní ruch
Rů
st (
%)
Roční růst zaměstnanosti podle pohlaví v severovýchodním regionu (1994-2001)
Muži
Ženy
64
asociace místních obyvatel, tradiční a domorodé komunity a nevládní organizace). Tyto snahy
vedly ke zlepšení systému a ustanovení jejich vylepšené podoby v projektu PRODETUR/NE
II.
Vzhledem k tomu, že hlavním záměrem projektu PRODETUR/NE I bylo přispět
k socioekonomickému rozvoji severovýchodního regionu investováním do základní
infrastruktury a veřejných služeb v oblastech expanze cestovního ruchu, vytvořením nových
pracovních příležitostí, zvýšením zisků na osobu a zlepšením finanční situace států
zapojených do projektu; analýza předložených dat ve Zprávě o dokončení projektu ověřila, že
stanovený záměr byl splněn a projekt v různé míře přispěl k rozvoji cestovního ruchu
v oblasti.
7.6.2 Slabé stránky
Projekt však současně vykazoval mnoho negativních aspektů. Mezi hlavní nedostatky,
které jsou patrné z porovnání Projektové žádosti a Závěrečné zprávy o dokončení projektu,
lze zařadit nerovnoměrnou alokaci finančních zdrojů. Na aktivity spojené s ochranou
životního prostředí a historického dědictví bylo v porovnání s celkovými investicemi projektu
vyčleněno malé množství finančních prostředků a na nakládání s pevnými odpady nebyly
reálně alokovány investice žádné. Také efekty plynoucí z opatření týkajících se těchto témat
nebyly v Závěrečné zprávě dostatečně popsány, přestože v Projektové žádosti byla témata
označena jako jedna ze stěžejních. Naopak velmi často zde byla zmiňována nutnost tvorby
studií, avšak dále nespecifikovaná, což lze považovat určitý nedostatek. Celkově se
projektová dokumentace zdá být poněkud chaoticky zpracovaná a obsahuje velké množství
opakujících se formulací a frází, které jsou mnohdy velmi abstraktní.
Ve Zprávě dokončení projektu (IDB, 2006, s. 54) byly zmíněny problémy s koncepcí,
přílišná byrokratizace či malá povědomost o projektu mezi veřejností. Jako aktéry nejvíce
ovlivněné programy IDB identifikovala města, avšak poukázala na nedostatečnou míru
participace z jejich strany. Z toho plyne potřeba zlepšit dialog mezi představiteli měst a
občanskou společností. Za nedostatek byla považována i slabá administrativa lokálních
samospráv. Je tedy nutné posílit pozici místních institucí. Navzdory skutečnosti, že zapojené
státy vypracovaly své strategie pro cestovní ruch, tyto instrumenty nebyly schopny
identifikovat klíčové body, které by zajistily udržitelný rozvoj sektoru. Byly zaměřeny
především na nabídku atraktivit a nebraly ohled na další dimenze cestovního ruchu,
především poptávku. Investice ve výsledku nebyly využity komplexním způsobem a objevily
65
se nežádoucí nepřímé důsledky projektů, mezi kterými převažuje zejména degradace
přírodních zdrojů.
Podle organizace Conservation International (2003, s. 30, 49) došlo v průběhu
projektu k nekontrolovanému usídlování velkého počtu lidí hledajících zaměstnání, výstavbě
v environmentálně ohrožených oblastech, zásahu do deštných pralesů a mangrovových
porostů a také k narušení pobřežních ekosystémů a korálových útesů. Avšak díky tlaku
místních a mezinárodních nevládních organizací a komunitních skupin podporovaných
úředníky banky došlo ke změně přístupu skupin investorů a vládních úředníků starajících se o
rozvojová témata a došlo k alokování zdrojů na ochranu životního prostředí. Získané
zkušenosti se nyní promítají do nových projektů vedených IDB. Jako další nedostatek
Conservation International uvádí dlouhodobě nízké hodnoty HDI v oblasti, i přes její vysokou
návštěvnost a z ní plynoucímu proklamovanému růstu tohoto indikátoru. Cestovní ruch má
totiž podle nich velkou míru „úniku“ zisků a většina z nich je v cílovém území rozdělena mezi
skupiny s vysokými a středními příjmy, nikoliv mezi chudé. Cestovní ruch je také vysoce
volatilní odvětví, náchylné například na přírodní katastrofy, výkyvy kurzů měn, politickou
nestabilitu aj.
7.7 Dopady projektu ve vztahu k vybraným ekonomickým a sociálním indikátorům
V projektové dokumentaci byl mezi hlavními klady projektu PRODETUR/NE I
vyzdvihován především jeho pozitivní vliv na zvýšení příjmů cílové skupiny obyvatel. Jako
jeden z dosažených efektů byl Závěrečnou zprávou (IDB, 2006, s. 31, 33) zmíněn růst HDP
na hlavu v paritě kupní síly v období mezi lety 1994 a 2003, jehož roční míra byla na úrovni
3,4 %. Dalším velmi často zmiňovaným úspěchem bylo zvýšení zaměstnanosti v regionu,
především v sektoru cestovního ruchu. Mezi lety 1994 a 2001 byl roční růst zaměstnanosti
v cestovním ruchu 6,7 % u mužů a 11,4 % u žen.
V průběhu realizace první části projektu (1994 – 2005) zaznamenal severovýchodní
region Brazílie pozitivní změny také u některých sociálních indikátorů. Zvýšila se hodnota
HDI a jeho dílčích součástí: naděje na dožití při narození, gramotnosti obyvatelstva staršího
15 let i kombinovaného podílu populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy 1., 2. a
3. stupně (UNDP 1994, 2002, 2007 a 2009; PNUD Brasil, 2008). Podle IBGE (2011 f.) došlo
ke snížení kojenecké úmrtnosti a úmrtnosti dětí do 5 let. Statistiky zaznamenaly také nárůst a
později opětovný pokles Giniho koeficientu. V socioekonomické situaci místních obyvatel
tedy lze pozorovat určité zlepšení. Zároveň je však potřeba upozornit na skutečnost, že i přes
66
všechny pozitivní změny zůstávají hodnoty většiny výše jmenovaných indikátorů stále pod
státním průměrem a v porovnání s ostatními oblastmi Brazílie zaujímá ve statistikách
severovýchodní region poslední místo. Je patrné, že pozitivních změn bylo dosaženo i díky
intervencím v rámci ostatních sektorů hospodářství Brazílie a dalším různě tematicky
zaměřeným projektům a strategiím. Lze se však domnívat, že projekt PRODETUR/NE I ke
zlepšení situace v regionu přispěl.
Tab. 11: Vybrané sociální indikátory (1991 - 2007)
Vybrané sociální indikátory
Severovýchodní region Brazilská federace
rok rok
1991 2000 2007 1991 2000 2007
Index lidského rozvoje 0,58 0,67 0,71 0,7 0,77 0,81
Naděje na dožití při narození (roky) 59,8 64,1 69,7 64,7 68,6 72,2
Gramotnost obyvatelstva staršího 15 let (%)
58,6 71,6 80,6 79,9 86,4 90
Kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny 56 80
63,6 81,9 87,2
navštěvující školy 1., 2, a 3. stupně (%)
Kojenecká úmrtnost (‰) 64,7 46,5 33,2 44,7 30,6 19,3
Úmrtnost dětí do 5 let (‰) 95,5 67,7 34,1 59,5 39,3 23,1
Giniho koeficient 0,63 0,66 0,53 0,63 0,65 0,55 Zdroj: UNDP (1994, 2002, 2007 a 2009; IBGE, 2011; PNUD Brasil, 2008; upraveno autorkou
7.8 Udržitelnost projektu
Pojem udržitelnost byl poprvé zmíněn v rámci OSN komisí Bruntlandové v roce 1983
(Coroliano a Leitão, 2008, s. 475) a představuje naplňování potřeb současného růstu bez
ohrožování budoucích generací. V souladu s tímto pohledem UNWTO (2004) definuje
udržitelný rozvoj cestovního ruchu jako kontinuální proces, který má za cíl vyhnout se
charakteristickému problému ztrát ve svém hodnotovém řetězci na úrovni místních komunit,
kde byl implementován. Udržitelnost má být zohledněna ve třech klíčových oblastech
(environmentální, ekonomická a sociokulturní). Tento koncept vyžaduje neustálé
monitorování dopadů, které může tato aktivita způsobit, participaci všech zúčastněných aktérů
a spravedlivé rozdělení zisků mezi propagátory aktivit a místní obyvatelstvo.
67
7.8.1 Obecná rizika a příležitosti cestovního ruchu vzhledem k jeho udržitelnosti
Udržitelností cestovního ruchu se zabývá mnoho autorů. Existuje množství publikací
týkajících se dopadů (ať už pozitivních či negativních) a udržitelnosti rozvoje sektoru. Někteří
autoři o tématu pojednávají v obecné rovině, jiní se soustřeďují přímo na oblast
severovýchodu Brazílie, která je pro mnohé z nich klíčovou a nejzranitelnější oblastí expanze
cestovního ruchu. Mezi ně patří například Slob a Wilde (2006), Alves a Hilal (2009), Linn a
Guzman (2007), Siegel a Alwang (2005) a jiní. Mezi autory, kteří zdůrazňují dopady na
kulturní identitu místních komunit, patří především Ramalho Filho a Sarmento (2004).
Lin a Guzman (2007) upozorňují, že expanze cestovního ruchu do odlehlých oblastí
obývaných malými komunitami, často bez opětovného přílivu investic do již ukončených
projektů, může snadno vyústit v závislost na tomto sektoru. Je tedy podle nich nutná diskuze
týkající se dlouhodobé udržitelnosti projektů z tohoto hlediska. Alves a Hilal (2009) tvrdí, že
cestovní ruch může řešit socioekonomické problémy v oblasti, zároveň však i ohrožovat
integritu okolních komunit. Soustřeďují se na udržitelnost rozvoje pobřežních oblastí Brazílie
ovlivněných cestovním ruchem. Ve své studii jako příklad správného a udržitelného rozvoje
cestovního ruchu uvádějí malé město Praia do Forte, které leží na pobřeží státu Bahia,
zapojeného do projektu PRODETUR/NE. Úspěch rozvoje této oblasti však přikládá nejen
tomuto projektu, ale také existenci dalších tří významných iniciativ v oblasti rozvoje místní
kultury a uchování tradičního způsobu života, ochrany životního prostředí a vzdělávání.
Slob a Wilde (2006) vypracovali studii pro nizozemské Centrum pro výzkum
nadnárodních korporací (Stichting Onderzoek Multinationale Ondernemingen – SOMO) a
nizozemskou komisi Mezinárodní unie pro ochranu přírody (International Union for
Conservation of Nature – IUCN). V této studii autoři zkoumají rizika a příležitosti cestovního
ruchu severovýchodu Brazílie, jeho udržitelnost a dopady na situaci v regionu. Součástí jejich
publikace je i případová studie pro město Porto de Galinhas ve státě Pernambuco, které je
však uváděno spíše jako příklad lokality mající obtíže s dosažením dlouhodobě udržitelného
rozvoje sektoru. Jsou zde popsány tři základní typy udržitelnosti:
Ekologická udržitelnost: rozvoj, který je v souladu se zachováním nezbytných
ekologických procesů, biologické diverzity a biologických zdrojů.
Sociální a kulturní udržitelnost: rozvoj, který zvyšuje možnosti lidí kontrolovat svůj
vlastní život, který je v souladu s kulturou a hodnotami ovlivněných skupin obyvatel a
který zachovává a posiluje identitu komunity.
68
Ekonomická udržitelnost: rozvoj, který je ekonomicky efektivní,
s obhospodařovanými zdroji, které jsou schopny podpořit budoucí generace.
Autoři pro tvorbu svých hypotéz vycházejí z mezinárodně platných dokumentů
týkajících se sociální odpovědnosti firem (Corporate Social Responsibility – CSR), vzniklých
na základě iniciativy Agenda 21 uvedené na summitu OSN v Rio de Janeiru v roce 1992.
World Bussiness Council for Sustainable Development (1999, s. 3) definuje CSR jako
závazek firem přispívat k ekonomickému rozvoji a zlepšení kvality života svých
zaměstnanců, jejich rodin a společnosti jako celku. Studie autorů Sloba a Wilda (2006, s. 21 –
37) zmiňuje také nutnost dodržování mezinárodních konvencí, např. Global Code of Ethics
for Tourism UNWTO, konvence ILO a iniciativu OSN pod názvem Convention on Biological
Diversity, která se dále rozšířila o International Guidelines for Tourism in Ecologically
Sensitive Areas.
7.8.2 Ekologická udržitelnost
Organizace Conservation International (2003, s. 9 – 13) upozorňuje, že cestovní ruch
může představovat příležitost pro uchování přírodního bohatství, ale zároveň i hrozbu, pokud
bude prováděn nesprávně. Proto došlo k vytvoření iniciativy pro ochranu prioritních oblastí
s vysokou mírou biodiverzity, které jsou domovem nejohroženějších druhů organismů.
Pozornost se soustřeďuje především na tzv. biodiversity hotspots. Mezi ně patří i východní
oblast Brazílie, kterou pokrývá atlantský prales a oblast brazilských cerrados. Další oblastí
zájmu ochranných opatření jsou tzv. high biodiversity wilderness areas neboli oblasti divoké
přírody s vysokou biodiverzitou, které jsou také domovem mnoha endemických druhů, avšak
v porovnání s biodiversity hotspots jsou z části stále nedotčené. Jsou důležité pro zbývající
populace domorodých obyvatel planety. Mezi ně se řadí i oblast Amazonie. Mnoho z těchto
oblastí je vyhledávaných z hlediska rozvoje cestovního ruchu a jeho formy rozhodují o
budoucnosti ekosystémů a zde žijících obyvatel. Nejohroženější je v tomto ohledu brazilský
stát Bahia, který je obklopen jedním z nejohroženějších hotspots – atlantským deštným
pralesem.
Také Slob a Wilde (2006, s. 28) poukazují na fakt, že rozvoj cestovního ruchu se často
odehrává v oblastech s vysokou biodiverzitou, ale velké množství turistů může poškodit
zranitelné ekosystémy. Degradace životního prostředí je podle autorů také způsobena
využíváním letecké dopravy, zejména v mezinárodním cestovním ruchu. Díky těmto
aktivitám dochází ke znečištění ovzduší a emisi skleníkových plynů. Součástí strategie
69
projektu by tak měla být snaha o minimalizaci negativních dopadů cestovního ruchu na
zmíněné ekosystémy a zároveň maximalizaci jeho přispění ke zlepšení kvality života místních
a lidí a ochraně přírody a dále také snižování chudoby.
7.8.3 Sociální a kulturní udržitelnost
Slob a Wilde (2006, s. 29 – 35) vypracovali seznam klíčových témat, která by měli
realizátoři projektů a orgány činné v rozvoji cestovního ruchu brát na vědomí a snažit se o
zmírnění jejich negativních dopadů na společnost. Je nutné zmínit, že tyto problémy nejsou
způsobeny výhradně rozvojem cestovního ruchu, avšak jejich prohlubování je pro tento sektor
také relevantní a v Brazílii je tato problematika stále aktuálnější. Mezi klíčová témata patří
dětská prostituce, dětská pornografie a obchod s dětmi, dětská práce, sexuální cestovní ruch.
Sekundárními projevy výše zmíněných jevů jsou zvýšené riziko šíření HIV/AIDS a dalších
pohlavně přenosných chorob, psychické týrání a jiné. Jako další problematická oblast je zde
uvedena kvalita pracovních sil. Přesto že cestovní ruch snižuje nezaměstnanost v regionu, je
zřejmé, že toto odvětví zaměstnává mnoho pracovníků, kteří nemají počáteční kapitál a
vzdělání v oboru, což vede ke snižování kvality práce. Pro toto odvětví je typická nejistá,
špatně placená a neodborná práce.
Kulturní dopady zmíněné ve studii jsou obecně velmi diskutovaným tématem. Slob a
Wilde (2006, s. 35) se přiklánějí k názoru, že kontakt místních obyvatel s turisty může
způsobit kulturní šok, místní kultura začne žít komerčním způsobem života, lidé přestanou
vykonávat svá původní zaměstnání a začnou pracovat v odvětví cestovního ruchu. Díky
stavbě infrastruktury pro toto odvětví může dojít ke snížení rozlohy zemědělské půdy a hrozí
vznik závislosti na dovozu.
Conservation International (2003, s. 19) zmiňuje další negativní dopady, které zahrnují
vysídlování, zvýšení místních cen, ztrátu přístupu ke zdrojům a sociální a kulturní rozvrat.
Často také turisté využívají více vody než místní obyvatelé, což vytváří zvýšené nároky na
vodní zdroje a obyvatelé zasažených oblastí mohou trpět nedostatkem vody.
7.8.4 Ekonomická udržitelnost
Mnoho rozvojových organizací považuje cestovní ruch za prostředek ke zmírnění
chudoby. Podle Harolda Goodwina (2006, s. 12) však existuje jen málo dat, která dokazují
vliv cestovního ruchu na zmírnění chudoby, a tak je třeba pečlivě zvažovat jak negativní, tak
pozitivní dopady na chudé obyvatelstvo. Slob a Wilde (2006, s. 37 – 40) ve své studii
70
upozorňují, že cestovní ruch má sklony ke zvyšování příjmové nerovnosti. Jako další
nevýhoda je zde zmíněna jeho sezónnost dlouhodobá nespolehlivost vzniklá například
měnícími se politickými podmínkami nebo šířením nemocí. Přestože se podle autorů situace
domorodých obyvatel v mnoha státech světa po zřízení turistických center zhorší, Brazílie
v celosvětovém měřítku představuje výjimku a dochází zde k tvorbě opatření na ochranu
původního obyvatelstva. Mezi způsoby, jak může cestovní ruch zlepšit situaci chudých skupin
obyvatelstva, patří například zaměstnání chudých ve firmách činných v cestovním ruchu,
dodávky zboží vyrobeného chudými skupinami pro firmy, přímý prodej zboží a služeb
návštěvníkům, založení a řízení firem činných v odvětví přímo chudými skupinami,
profitování z daní a poplatků z cestovního ruchu, dobrovolné dary od turistů a firem a
investice do infrastruktury.
7.8.5 Opatření navržená pro zlepšení udržitelnosti projektu PRODETUR/ NE
Rizika a příležitosti cestovního ruchu, zmíněná v této kapitole, jsou pro oblast
severovýchodu Brazílie velmi aktuální a většina autorů uvedených studií poukazuje na
nutnost začlenit principy udržitelného rozvoje odvětví do realizovaných projektů. IDB (2006)
provedla analýzu udržitelnosti projektu PRODETUR/NE I, která je součástí Závěrečné zprávy
o jeho dokončení. Hlavní dimenze udržitelnosti (ekologická, ekonomická, kulturní a sociální)
však nejsou v dokumentu obsaženy. Téměř žádná pozornost není těmto tématům věnována
ani ve zprávě BNB (2005), která souhrnně popisuje globální efekty projektu. To lze
považovat za určitý nedostatek, který může mít negativní vliv na budoucí situaci v regionu.
V Závěrečné zprávě byla navržena opatření, která by měla být realizována státem tak,
aby byla zajištěna udržitelnost budoucích dopadů, efektů, produktů a služeb, které byly
v dokumentu zmíněny. Mezi stěžejní opatření je možno zařadit investování do lidského
kapitálu a do plánování a analýzy projektů tak, aby se region stal technicky zdatný
k pokračování v zavedených opatřeních. Zmíněna je také nutnost vytvoření vazeb mezi
místními a mezinárodními orgány činnými v tomto odvětví, které zajistí efektivní
pokračování v činnosti. Je poukázáno na nutnost zavedení mechanismů, které vytvoří příznivé
podmínky pro dostupnost informací, transparentnost a dobrý management programů (IDB,
2006, s. 55 – 61).
71
7.9 PRODETUR/NE II
V roce 2002 byla mezi IDB a BNB podepsána smlouva o navazující fázi projektu
(PRODETUR/NE II). Finanční prostředky na jeho realizaci byly vyčísleny na 400 mil. USD.
Doba pro jejich čerpání byla stanovena na 5 let a časový interval pro splácení půjček je 25 let.
Projekt by měl navazovat na svou první fázi a měl by být reakcí na její nedostatky a
pokračovat ve vylepšené podobě. Má za úkol zhodnotit a zlepšit kvalitu již existujících
turistických lokalit a pomoci místním úřadům vyvinout takové strategie, které napomohou
k minimalizaci negativních dlouhodobých dopadů souvisejících s rozvojem cestovního ruchu.
PRODETUR/NE II obsahuje tři stěžejní komponenty. První z nich je posílení kapacit měst
tak, aby byla schopna profitovat z cestovního ruchu. Druhou komponentou je posílení státních
kapacit pro strategické plánování a zvýšení profesní odbornosti v odvětví. Třetí komponenta
zahrnuje podporu soukromých investic (IDB, 2002, s. 2).
Na rozdíl od PRODETUR/NE I je ve všech fázích projektového cyklu použit nástroj
logického rámce projektu. Projektová dokumentace tak obsahuje matici logického rámce (viz
příloha č. 2), která identifikuje záměr, cíl, výstupy, aktivity, objektivně ověřitelné indikátory a
zdroje ověření indikátorů. To představuje oproti první fázi projektu podstatné zlepšení, které
po jeho dokončení výrazně ulehčí proces evaluace.
Změnu oproti první fázi zaznamenalo také územní zaměření projektu. Na základě
doporučení vládních orgánů jednotlivých států severovýchodu Brazílie vybrala BNB 16
turistických oblastí (tzv. Pólos Turísticos). V těchto oblastech by podle BNB mělo docházet
k integrovanému rozvoji v souladu s principy udržitelného rozvoje cestovního ruchu tak, jak
je ve svých strategiích formulovalo brazilské Ministerstvo cestovního ruchu (BNB, 2011 b.).
V projektové dokumentaci je ve srovnání s materiály vztahujícími se k PRODETUR/NE I
věnován mnohem větší prostor sociálním a environmentálním aspektům projektu a možným
rizikům. Díky těmto změnám realizátoři projektu očekávají lepší výsledky a větší přispění
projektu k rozvoji potenciálu cestovního ruchu v severovýchodním regionu a zlepšení situace
místního obyvatelstva.
72
8. ZÁVĚR
Přestože je Brazílie považována za jednu z nových nastupujících světových ekonomik
(tzv. „emerging economies“) a je tahounem latinskoamerického regionu v oblastech
ekonomického a sociálního rozvoje, některé státy federace jsou stále málo rozvinuté. Oblastí
s nejnižšími hodnotami jak ekonomických, tak i sociálních indikátorů je region
severovýchodu země. Tento region je ovšem kromě výše zmíněné špatné socioekonomické
situace charakteristický také svými dobrými předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu, který
má v brazilské ekonomice stále silnější pozici. Proto je do oblasti severovýchodu státu
soustředěna většina projektů týkajících se rozvoje tohoto segmentu ekonomiky.
V oblasti rozvoje potenciálu cestovního ruchu působí v Brazílii velké množství
místních i mezinárodních organizací, které jsou realizátory různě tematicky zaměřených
projektů. Velmi silnou pozici má z hlediska rozvoje tohoto sektoru brazilská vláda a
především Ministerstvo cestovního ruchu, které jsou zodpovědné za tvorbu dlouhodobých
strategií rozvoje odvětví a realizaci mnoha plošně i tematicky rozsáhlých projektů. Jedním
z nejrozsáhlejších je i projekt zaměřený na rozvoj cestovního ruchu na severovýchodu země,
který brazilská vláda realizuje společně s Brazilskou severovýchodní bankou a
Meziamerickou rozvojovou bankou.
Z provedené analýzy dopadů projektu je patrné, že v jeho průběhu došlo ke zvýšení
celkového objemu zisků z cestovního ruchu, zvýšení HDP na hlavu, nárůstu pracovních míst
v cestovním ruchu, zvýšení daňové výtěžnosti zapojených měst, zlepšení dostupnosti regionu
a zlepšení přístupu k veřejným službám. V průběhu jeho realizace bylo také možné pozorovat
zlepšení hodnot indikátorů obsažených v indexu lidského rozvoje. Je však pravděpodobné, že
k tomuto zlepšení nepřispěly pouze aktivity spojené s cestovním ruchem. Z negativních
aspektů projektu lze poukázat především na nerovnoměrnou alokaci finančních prostředků a
nedostatečné investování do ochrany životního prostředí a historického dědictví, narušení
environmentálně citlivých ekosystémů či nedostatečná participace ze strany zapojených měst.
Jako jeden z nedostatků projektu byl identifikován také způsob zpracování projektové
dokumentace, který zhoršuje proces hodnocení dopadů projektu a splnění stanovených cílů, a
ve které byla věnována malá pozornost jeho udržitelnosti.
Mnoho autorů poukazuje na možná rizika spojená s udržitelností projektů cestovního
ruchu. Jedná se především o rizika z hlediska udržitelnosti ekonomické, ekologické, sociální a
kulturní. Rozvoj by měl podle nich být v souladu se zachováním nezbytných ekologických
73
procesů a uchováním biodiverzity. Měl by zvýšit možnosti lidí kontrolovat svůj vlastní život a
být v souladu s kulturou a hodnotami ovlivněných skupin obyvatel. Zároveň by měl být
ekonomicky efektivní a obhospodařovat zdroje, které jsou schopny podpořit budoucí
generace.
Ze skutečností uvedených v této bakalářské práci je patrné, že pro mnohé oblasti
Brazílie je cestovní ruch jedním z možných způsobů rozvoje a snížení chudoby. Je ovšem
třeba pečlivého plánování a zvážení všech možných negativních dopadů, které jednotlivé
aktivity v rámci rozvoje tohoto dynamicky se vyvíjejícího odvětví mohou přinášet.
74
9. SHRNUTÍ
Tato bakalářská práce se zabývá významem cestovního ruchu pro rozvoj Brazílie.
Klade důraz nejen na ekonomickou, ale také na sociální dimenzi rozvoje. V úvodní kapitole je
nastíněna současná socioekonomická situace Brazílie. Další část práce pojednává o cestovním
ruchu v Brazílii. Zaměřuje se na jeho předpoklady, vývoj a současnou situaci; hodnotí jeho
ekonomický význam pro brazilské hospodářství a zmiňuje jeho možnosti a potřeby ve vztahu
k rozvojové pomoci. Následně se práce zaměřuje na projekty rozvoje cestovního ruchu
v Brazílii a podává jejich stručný přehled. Poslední část práce hodnotí vybraný projekt
z hlediska jeho ekonomického významu pro rozvoj oblasti, kde byl implementován a popisuje
jeho vliv na vývoj indikátorů zohledněných v indexu lidského rozvoje. Zmiňuje také jeho
silné a slabé stránky a možná rizika z hlediska udržitelnosti.
Klíčová slova: cestovní ruch, Brazílie, rozvoj, evaluace, udržitelnost
75
10. SUMMARY
This bachelor thesis deals with the importance of tourism for the development of
Brazil. It stresses not only the economic but also the social dimension of development. The
first chapter outlines the contemporary socio-economic situation in Brazil. The following part
of this thesis deals with the tourism sector in Brazil. This part focuses on its preconditions,
evolution and contemporary situation; it evaluates its economic significance for brazilian
economy and mentions its opportunities and needs towards development cooperation.
Subsequently, the thesis focuses on tourism development projects in Brazil, making a brief
overview of them. The final part of this thesis evaluates a selected project in terms of its
economic significance for development of the region where it was implemented and it
describes its influence on evolution of indicators included in the Human Development Index.
The final part also mentions its strengths, weaknesses and possible risks in terms of
sustainability.
Key words: tourism, Brazil, development, evaluation, sustaninability
76
11. RESUMO
Esta tese de bacharel trata da importância de turismo para o desenvolvimento do
Brasil. Acentua não só a dimensão econômica do desenvolvimento, mas também a social. No
primeiro capítulo delinea a situação sócio-econômica contemporânea do Brasil. A parte
seguinte trata do turismo no Brasil. Esta parte focaliza em suas condições prévias, a sua
evolução e a situação contemporânea; avalia a sua importância econômica para a economia do
Brasil e menciona as suas oportunidades e necessidades em direção á cooperação para o
desenvolvimento. Depois, esta tese focaliza nos projetos de desenvolvimento do turismo no
Brasil, fazendo o panorama breve deles. A parte final desta tese avalia o projeto escolhido em
termos da sua importância para o desenvolvimeto da região da sua implementação e descreve
a sua influência para a evolução dos indicadores incluídos no Índice do Desenvolvimento
Humano. A parte final também menciona a suas forças, fraquezas e perigos possíveis em
termos da sustentabilidade.
As palavras-chave: turismo, Brasil, desenvolvimento, avaliação, sustentabilidade
77
12. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
ALVES, Simone; HILAL, Adriana Victoria. Tourism Development Sustainable or
Sustained?: Intercultural Reflections of Praia do Forte-Bahia, Brasil. Pasos: Revista de
Turismo y Patrimonio Cultural. 2009, Vol. 7, No. 3, s. 503-514.
Banco Central do Brasil. Net Public Debt – R$ million and % of GDP Historical Series
[online]. 2010 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW:
<http://www.bcb.gov.br/?NPDBREAKDOWN>.
Banco Nordeste do Brasil. Efeitos Globais de Prodetur/NE : Enfoque Turístico. Fortaleza,
2005. 43 s.
Banco Nordeste do Brasil. Prodetur – Apresentação [online]. 2011 a. [cit. 2011-05-04].
Dostupné z WWW:
<http://www.bnb.gov.br/content/aplicacao/PRODETUR/Apresentacao/gerados/apresentacao.a
sp>.
Banco Nordeste do Brasil. PRODETUR/NE II – Pólos de Turismo [online]. 2011 b. [cit.
2011-06-21]. Dostupné z WWW:
<http://www.bnb.gov.br/content/aplicacao/PRODETUR/Polos/gerados/prodetur_polos_princi
pal.asp>.
BARETTO, Luis. Apresentação. In Anuário Estatístico de Turismo – 2010 – Ano Base 2009.
Brasília: Ministério de Turismo/Departamenro de Estudos e Pesquisas, 2010. nestránkované.
BORAAS, Tracey. Countries and Cultures: Brasil. Mankato: Capstone Press, 2002. 65 s.
ISBN 0-7368-0765-9.
Central Intelligence Agency. CIA – The World Factbook [online]. 2011 [cit. 2011-03-15].
Dostupné z WWW: <https://www.cia.gov/library/publications/the-world-
factbook/geos/br.html>.
Conselho Nacional de Turismo. Turismo no Brasil 2011 - 2014. 2010. 153 s.
Conservation International. Tourism and Biodiversity: Mapping Tourism's Global Footprint.
Washington D. C., 2003. 53 s. ISBN 1-81173-71-2.
COROLIANO, L. N. ; LEITÃO, C. Turismo, cultura e desenvolvimento entre
sustentabilidades e (in)sustentabilidades. Pasos: Revista de turismo y patrimonio cultural.
2008, Vol. 6, No. 3, s. 467-479.
DICKS, Brian. Countries of the World: Brazil. London: Evans Brothers Limited, 2006. 61 s.
ISBN 0-237-52804-5.
78
Federal Ministry for Economic Cooperation and Development. Federal Ministry for
Economic Cooperation and Development – Cooperation [online]. 2010 [cit. 2011-06-11].
Dostupné z WWW:
<http://www.bmz.de/en/what_we_do/countries_regions/lateinamerika/brasilien/zusammenarb
eit.html>.
GOODWIN, Harold. Measuring and reporting the impact of tourism on poverty :
Proceedings from Cutting edge research in tourism new directions, challenges and
applications. Surrey: School of Management University of Surrey, 2006. 13 s. Dostupné
z WWW: <http://www.haroldgoodwin.info/resources/measuring.pdf>.
HUDMAN, Lloyd E.; JACKSON, Richard H. Geography of Travel and Tourism. New York:
Delmar Learning, 2003. 541 s. ISBN 0-7668-3256-2.
Instituto Brasilero de Museus. Os Museus – Museus [online]. 2009 - 2011 [cit. 2011-04-24].
Dostupné z WWW: <http://www.museus.gov.br/os-museus/>.
Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e
Estadística [online]. 2011 a. [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW:
<http://www.ibge.gov.br/home/estatistica/economia/contasnacionais/2008/defaulttab.shtm>.
Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e
Estadística [online]. 2011 b. [cit. 2011-03-19]. Dostupné z WWW:
<http://www.ibge.gov.br/home/estatistica/economia/pibmunicipios/2003_2007/defaulttab.sht
m>.
Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e
Estadística [online]. 2011 c. [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW:
<http://www.ibge.gov.br/home/estatistica/economia/pamclo/2007/default.shtm>.
Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e
Estadística [online]. 2011 d. [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW:
<http://www.ibge.gov.br/home/estatistica/economia/industria/pia/produtos/produto2009/defau
lttabpdf.shtm>.
Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e
Estadística [online]. 2011 e. [cit. 2011-06-07]. Dostupné z WWW:
<http://www.ibge.gov.br/home/estatistica/economia/industria/economia_tur_20032007/defaul
ttab_pdf.shtm>.
Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e
Estadística [online]. 2011 f. [cit. 2011-06-15]. Dostupné z WWW:
<http://www.ibge.gov.br/home/estatistica/populacao/censo2010/default_sinopse.shtm>.
Instituto Brasileiro de Geografia e Estadística. IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e
Estadística [online]. 2004 [cit. 2011-06-19]. Dostupné z WWW:
<http://www.ibge.gov.br/home/presidencia/noticias/noticia_visualiza.php?id_noticia=226>.
79
Inter-American Development Bank. Advanced Search – Inter-American Development Bank
[online]. 2011 a. [cit. 2011-07-23]. Dostupné z WWW:
<http://www.iadb.org/en/projects/advanced-search,1301.html>.
Inter-American Development Bank. Northeast Tourism Development Programme: Loan
Proposal. Brasília, 1994. 45 s. Dostupné z WWW:
<http://idbdocs.iadb.org/wsdocs/getdocument.aspx?docnum=438502>.
Inter-American Development Bank. Tourism Development Program in Northeastern Brazil –
2nd Stage (PRODETUR/NE II): Loan Proposal. Brasília, 2002. 43 s.
Inter-American Development Bank. Project – Inter-American Development Bank [online].
2011 b. [cit. 2011-06-09]. Dostupné z WWW:
<http://www.iadb.org/en/projects/project,1303.html?id=TC0203001>.
Inter-American Development Bank. PRODETUR/NE I: Relatório Final de Projeto. Brasília,
2006. 71 s.
International Labour Organization. LABORSTA Internet: 3A (yearly data) [online]. 1996 –
2010 [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW: <http://laborsta.ilo.org/STP/guest>.
International Monetary Fund. Report for Selected Countries and Subjects [online]. 2011 [cit.
2011-03-14]. Dostupné z WWW:
<http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2010/01/weodata/weorept.aspx>.
International Monetary Fund. Regional Economic Outlook: Western Hemisphere.
Washington, D. C.: International Monetary Fund, 2010. 69 s. ISBN 978-1-58906-921-3.
Japan International Cooperation Agency. JICA – Activities in Brazil [online]. 2011 [cit. 2011-
06-12]. Dostupné z WWW: <http://www.jica.go.jp/brazil/english/activities/index.html>.
JUREČKA, Václav, et al. Makroekonomie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010 a. 336 s. ISBN
978-80-247-3258-9
JUREČKA, Václav, et al. Mikroekonomie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010 b. 360 s. ISBN
978-80-247-3259-6.
LIN, T.; GUZMAN, F. D. Tourism for pro poor and sustainable growth: Economic analysis
of tourism projects. ERD Technical Note 20, Asian Development Bank, 2007.
Ministério da Cultura. Sistemo Brasileiro de Museus – SBM [online]. 2011 [cit. 2011-04-25].
Dostupné z WWW: <http://www.museus.gov.br/SBM/cnm_estatistica.htm>.
Ministério de Desenvolvimento, Idústria e Comércio Exterior. Comércio Exterior – Balança
comercial brasileira: dados consolidados [online]. 2011 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z
WWW: <http://www.mdic.gov.br//sitio/interna/interna.php?area=5&menu=571>.
80
Ministério do Turismo. Estatísticas Básicas do Turismo: Brasil. Brasília, 2010. 39 s.
Dostupné z WWW:
<http://www.dadosefatos.turismo.gov.br/export/sites/default/dadosefatos/estatisticas_indicado
res/downloads_estatisticas/Estatxsticas_Bxsicas_do_Turismo_-_Brasil_2004_a_2009.pdf>.
Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Conteúdo da area de eventos [online]. 2011
[cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: <http://www.eventos.turismo.gov.br/eventos/eventos>.
Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Relações Multilaterais [online]. 2011 f. [cit.
2011-06-11]. Dostupné z WWW:
<http://www.turismo.gov.br/turismo/programas_acoes/planejamento_gestao/relacoes_multilat
erais.html>.
Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Quem é Quem [online]. 2011 a. [cit. 2011-
06-03]. Dostupné z WWW: <http://www.turismo.gov.br/turismo/o_ministerio/quem_quem/>.
Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Embratur – Instituto Brasileiro de Turismo
[online]. 2011 b. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z WWW:
<http://www.turismo.gov.br/turismo/o_ministerio/embratur/>.
Ministério do Turismo. Plano Nacional de Turismo 2007/2010: Uma Viagem de Inclusão.
Brasília, 2007. 83 s.
Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Macroprogramas, programas e ações do
MTur [online]. 2011 c. [cit. 2011-06-23]. Dostupné z WWW:
<http://www.turismo.gov.br/turismo/programas_acoes>.
Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Ações do TSI [online]. 2011 d. [cit. 2011-06-
07]. Dostupné z WWW:
<http://www.turismo.gov.br/turismo/programas_acoes/programa_sustentavel_infancia/atuaca
o.html>.
Ministério do Turismo. Ministério do Turismo – Ações do Prodetur [online]. 2011 e. [cit.
2011-06-08]. Dostupné z WWW:
<http://www.turismo.gov.br/turismo/programas_acoes/regionalizacao_turismo/prodetur.html>
Ministério do Turismo/Departamento de Estudos e Pesquisas. Anuário Estatístico de Turismo
2010 – Ano base 2009. Brasília, 2010. nestránkované.
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Manuál projektového cyklu zahraniční
rozvojové spolupráce České republiky. Praha, 2006. 94 s. ISBN 80-85606-50-9.
MONTEFERRARIO LEITE, Ana Lygia; ARAUJO TUROLLA, Frederico. A Força do
Turismo. GV-executivo. 2007, Vol. 6, No. 4, s. 17 - 22.
Organisation for Economic Co-operation and Development. Organisation for Economic Co-
operation and Development [online]. 2011 [cit. 2011-06-11]. Dostupné z WWW:
<http://www.oecd.org/dataoecd/57/22/1868114.gif>.
81
PNUD Brasil. PNUD Brasil – INDEX [online]. 2008 [cit. 2011-07-19]. Dostupné z WWW:
<http://www.pnud.org.br/pobreza_desigualdade/reportagens/index.php?id01=3039&lay=pde>
.
Portal Brasil. Portal Brasil – Farming and Cattle Raising [online]. 2010 a. [cit. 2011-04-20]..
Dostupné z WWW: <http://www.brasil.gov.br/sobre/economy/economy-sectors/agriculture-
and-cattle-raising-agropecuaria>.
Portal Brasil. Portal Brasil – Industry [online]. 2010 b. [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW:
<http://www.brasil.gov.br/sobre/economy/economy-sectors/industry>.
Portal Brasil. Portal Brasil – Brazilian Service Sector [online]. 2010 c. [cit. 2011-07-20].
Dostupné z WWW: <http://www.brasil.gov.br/sobre/economy/economy-sectors/service-
sector-brazilian>.
RAMALHO FILHO, R.; SARMENTO, M. E. C. Turismo, Lugar e Identidade. Licere: Belo
Horizonte. 2004, Vol. 7, No. 1, s. 35-46.
SANCHES ROSS, Jurandyr L. Geografia do Brasil. São Paulo: Editora da Universidade de
São Paulo, 2005. 555 s. ISBN 85-314-0242-5.
SIEGEL, Paul B.; ALWANG, Jeffrey R. Public Investment in Tourism in Northeast Brazil:
Does a Propoor-area Strategy Benefit the Poor?. In Latin America and Caribbean Region
Sustainable Development Working Paper 22 [online]. 2005 [cit. 2011-06-20]. Dostupné z
WWW: <http://siteresources.worldbank.org/LACEXT/Resources/258553-
1123250606139/BR-Tourism_Siegel_COMPLETE.pdf>.
SLOB, Bart; WILDE, Joseph. Tourism and Sustainability in Brazil: The Tourism Value Chain
in Porto de Galinhas, Northeast Brazil. SOMO, 2006. 61 s. ISBN 90-71284-07-7.
SOARES, Sergei. Conditional Cash Transfers and Inequality. Bi-regional Conference on
social protection and poverty reduction. Cape Town, 2007. Dostupné z WWW:
< http://www.ipc-undp.org/sppr/ppt/SergeiSoares-Brazil-CCTandInequality.pdf>
SOJKA, Milan; KONEČNÝ, Bronislav. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri,
2006. 279 s.
The World Bank Group. GNI per capita, PPP (current international $) – Data – Table
[online]. 2011 a. [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW:
<http://data.worldbank.org/indicator/NY.GNP.PCAP.PP.CD/countries>.
The World Bank Group. Country and Lending Groups – Data [online]. 2011 c. [cit. 2011-03-
14]. Dostupné z WWW: <http://data.worldbank.org/about/country-classifications/country-
and-lending-groups#Upper_middle_income>.
The World Bank Group. External Debt Stocks (% GNI) – Data – Graph [online]. 2011 d. [cit.
2011-04-19]. Dostupné z WWW:
<http://data.worldbank.org/indicator/DT.DOD.DECT.GN.ZS/countries/BR?display=graph>.
82
The World Bank Group. Unemployment, total (% of total labour force) – Data – Graph
[online]. 2011 e. [cit. 2011-03-15]. Dostupné z WWW:
<http://data.worldbank.org/indicator/SL.UEM.TOTL.ZS/countries/BR?display=graph>.
The World Bank Group. GINI Index – Data – Table [online]. 2011 f. [cit. 2011-03-15].
Dostupné z WWW: <http://data.worldbank.org/indicator/SI.POV.GINI?display=default>.
The World Bank Group. GNI per capita ranking, Atlas Method and PPP based [online]. 2011
b. [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW:
<http://siteresources.worldbank.org/DATASTATISTICS/Resources/GNIPC.pdf>.
TODARO, Michel P.; SMITH, Stephen C. Economic Development. Harlow: Addison –
Wesley, 2009. 861 s.
Tourist Office of the Embassy of Brazil in London. Tourism: Brazil. London: Tourist Office
of the Embassy of Brazil, 2011. 50 s.
TOUŠEK, Václav, et al. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4.
UNESCO World Heritage Centre. Brazil – UNESCO World Heritage Centre [online]. c1992
– 2011 [cit. 2011-04-21]. Dostupné z WWW: <http://whc.unesco.org/en/statesparties/br>.
United Nations Development Programme. Human Development Report 1994. New York:
Oxrord University Press, 1994. 226 s. ISBN 0-19-509170-1.
United Nations Development Programme. Human Development Report 2002: Deeping
Democracy in a Fragmented World. New York: Oxford University Press, 2002. 277 s. ISBN
0-19-521915-5.
United Nations Development Programme. Human Development Report 2007/8: Fighting
Climate Change: Human Solidarity in a Divided World. New York: Palgrave Macmillan,
2007. 384 s. ISBN 978-0-230-54704-9.
United Nations Development Programme. Human Development Report 2009: Overcomig
Barriers: Human Mobility and Development. New York: Palgrave Macmillan, 2009. 217 s.
ISBN 978-0-230-23904-3.
United Nations Development Programme. Human Development Report 2010: The Real
Wealth of Nations: Pathways to Human Development. New York: Palgrave Macmillan, 2010
b. 227 s. ISBN 978023028445690101.
United Nations Development Programme. International Human Development Indicators –
UNDP [online]. 2010 a. [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW:
<http://hdrstats.undp.org/en/countries/profiles/BRA.html>.
United Nations Environment Programme. UNEP DTIE SCP Branch: Tourism [online]. 2011
[cit. 2011-06-12]. Dostupné z WWW:
83
<http://www.unep.fr/scp/tourism/activities/consumers/GreenPassport-the-campaign-
brazil.htm>.
United Nations World Tourism Organisation. About Us – Sustainable Development of
Tourism [online]. 2004 [cit. 2011-06-19]. Dostupné z WWW:
<http://sdt.unwto.org/en/content/about-us-5>.
United Nations World Tourism Organization. UNWTO Development Assistance 2008 Edition:
Annual Report of The World Tourism Organization on Development Assistance Activities,
2008. 48 s.
United Nations World Tourism Organization. World Tourism Organization (UNWTO)
[online]. 2009 a. [cit. 2011-04-06]. Dostupné z WWW:
<http://www.unwto.org/states/index.php?q=en/states/country/members-all>.
United Nations World Tourism Organization. Draft Programme of Work and Budget of the
Organization for the Period 2010 - 2011. Madrid, 2009 b. 31 s.
United Nations World Tourism Organization. World Tourism Barometer: Committed to
Travel, Tourism and the Millenium Development Goals, 2010. 63 s. Dostupné z WWW:
<http://mkt.unwto.org/sites/all/files/pdf/unwto_barom10_3_en.pdf>.
United Nations World Tourism Organization. Tourism Highlights: 2011 Edition [online].
2011 a. [cit. 2011-06-5]. Dostupné z WWW:
<http://mkt.unwto.org/sites/all/files/docpdf/unwtohighlights11enhr.pdf>.
United Nations World Tourism Organization. UNWTO – Facts & Figures [online]. 2011 b.
[cit. 2011-06-09]. Dostupné z WWW: <http://www.unwto.org/facts/eng/historical.htm>.
VYSTOUPIL, Jiří. Základy cestovního ruchu. Brno: Masarykova Univerzita, 2006. 119 s.
ISBN 8021041676.
WHITING, Sandra; FARIA, Diomira. Avaliação dos Aspectos Ambientais e Sócio-
Econômicos do PRODETUR I. Washington D. C.: Inter-American Development Bank, 2001.
67 s.
WILLIAMS, Stephen. Tourism geography: A new synthesis. New York: Routledge, 2009.
309 s.
World Business Council for Sustainable Development. Corporate Social Responcibility:
Meeting Changing Expectations. London: Red Letter Design, 1999. 30 s.
84
13. PŘÍLOHY
Příloha č. 1: Lorenzova křivka pro Brazílii v letech 1996 a 2005
Příloha č. 2: Matice logického rámce projektu PRODETUR/NE II
85
Příloha č. 1: Lorenzova křivka pro Brazílii v letech 1996 a 2005
86
Zdroj: SOARES, 2007
87
Příloha č. 2: Matice logického rámce projektu PRODETUR/NE II
88
89
90
91
92
Zdroj: IDB, 2002
