UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Katedra slavistiky

Sekce polské filologie studijní rok 2010/2011

SÁGA O ZAKLÍNA ČI ANDRZEJE SAPKOWSKÉHO A JEJÍ ČESKÝ

PŘEKLAD.

(Komparativní studie).

The Witcher Saga by Andrzej Sapkowski and Its Czech Translation.

(Comparative Study).

Bakalářská diplomová práce

Autorka práce: Iva Žůrková, obor polská a francouzská filologie

Vedoucí práce: Mgr. Jan Jeništa

Olomouc 2011

2

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškerou literaturu a citace, které v ní jsou použity.

V Olomouci dne 29. 6. 2011

3

Děkuji Mgr. Janu Jeništovi za cenné připomínky a rady k mé diplomové práci, za trpělivost a pevné nervy a za metodologické vedení během konzultací této práce.

4

OBSAH

BAKALÁ ŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE.............................................................. 1

OBSAH.......................................................................................................................... 4

1. ÚVOD.................................................................................................................... 5

2. OBECNĚ O FANTASTICE A FANTASY........................................................ 6

2.1. FANTASTIKA ........................................................................................................ 6 2.2. FANTASY.............................................................................................................. 7

2.2.1. Podžánry fantasy........................................................................................ 10

3. ANDRZEJ SAPKOWSKI A JEHO DÍLO...................................................... 13

3.1. ŽIVOT A TVORBA ................................................................................................ 13 3.2. SÁGA O ZAKLÍNA ČI............................................................................................. 15 3.3 INSPIROVÁNO ZAKLÍNAČEM ................................................................................ 18

4. KONKRÉTNÍ P ŘEKLADATELSKÁ ŘEŠENÍ ............................................. 20

4.1. TEORETICKÝ ÚVOD S PŘÍKLADY ......................................................................... 20 4.1.1. Lexikální transformace .............................................................................. 20 4.1.2. Gramatické transformace .......................................................................... 22 4.1.3. Lexikálně-gramatické transformace .......................................................... 23

4.2. PŘEKLAD JMEN................................................................................................... 25

5. INSPIRACE V DÍLE A. SAPKOWSKÉHO................................................... 30

5.1. ARTUŠOVSKÁ LEGENDA A VELŠTINA.................................................................. 30 5.2. SEVERSKÁ MYTOLOGIE ...................................................................................... 31 5.3. FRANCOUZŠTINA A ITALŠTINA ........................................................................... 32 5.4. TOPONYMA ........................................................................................................ 33 5.5. ANTROPONYMA ................................................................................................. 34 5.6. ROSTLINY A ŽIVOČICHOVÉ................................................................................. 34

6. ZÁVĚR................................................................................................................ 36

PŘÍLOHY................................................................................................................... 37

BIBLIOGRAFIE........................................................................................................ 48

ABSTRACT................................................................................................................ 50

STRESZCZENIE....................................................................................................... 50

ANOTACE.................................................................................................................. 51

5

1. ÚVOD

Sága o Zaklínači je velmi populární pentalogie, kterou napsal polský

spisovatel Andrzej Sapkowski. Fantastický příběh o zaklínači Geraltovi a princezně

Ciri je podán velmi čtivým způsobem a získal si příznivce po celém světě. Mnoho z

nich přirovnává Sapkowského k Tolkienovi, který je považován za zakladatele žánru

fantasy.

V první kapitole se zaměříme na žánr fantasy, který bývá často opomíjen. V

dnešní době se tento žánr vymanil ze stereotypu, kdy byl považován za “brakovou

literaturu”, a stal se žánrem oblíbeným a uznávaným. Zmíníme se zde nejen o jeho

hlavních představitelích, ale také o podžánrech a původu, který je úzce spojen s

pohádkami, legendami, utopistickými myšlenkami atd. Dále si představíme Andrzeje

Sapkowského, který sým dílem Zaklínač přispěl k rozvoji slovanské i světové fantasy.

Na motivy Zaklínače vznikly počítačové hry, které si získaly velkou popularitu, což se

nedá říci o seriálu a stejnojmenném filmu.

V další části se budeme zabývat vlastními jmény. Nejprve budeme na

příkladech demonstrovat teoreické poznatky z oblasti translatologie a podíváme se,

jaké metody překladatel použil. Poté se zaměříme na původ názvů a pokusíme se

vysvětlit, odkud Sapkowski čerpal inspiraci k jejich tvorbě.

6

2. OBECNĚ O FANTASTICE A FANTASY

2.1. Fantastika

Fantastika i fantasy jsou názvy odvozené od slova fantazie. Slovo fantazie, či

fantasie, pochází z řeckého fantasma a znamená obraz, vidění, ale taky přelud či

výmysl. Ve Slovníku cizích slov se u hesla fantazie uvádí „obrazotvornost,

představivost; blouznivý nápad; smyšlenka, výmysl“1.

„Fantazírování - rozkládal starý J. R. R. - je přirozenou tendencí v psychickém

vývoji člověka. Fantazírování neuráží rozum, neškodí mu, nezamlžuje pravdu a nekalí

touhu po poznání. Naopak, čím živější a pronikavější rozum je, tím krásnější fantazie

je schopen tvořit.“ 2

Pojem fantastika zahrnuje především fantasy, vědeckofantastickou literaturu

(science fiction) a horor a jejich podžánry, např. steampunk, hrdinská fantasy, science

fantasy, kyberpunk a mnoho dalších. Někdy se sem řadí i pohádky, utopie, mýty a jiné

žánry s mysteriózním dějem. A právě díky Utopii Thomase Mora se za počátky

fantastiky považuje 16. století (Utopie vyšla v roce 1516). Největšího rozmachu však

dosáhla na konci 19. a počátku 20. století a vzhledem k množství titulů s touto

tematikou, které nám dnes nabízí knižní trh, můžeme soudit, že oblíbenost fantastiky

nijak neklesá ani v současnosti.

Všechny žánry však spojuje právě fantazie. Děj příběhu, ve kterém se objevují

nadpřirozené bytosti (např. elfové, draci, trpaslíci, kentauři atd.) a probíhají

nevysvětlitelné úkazy, se většinou odehrává v imaginárním světě. Spisovatel jej však

popisuje tak detailně a přesvědčivě, že se díky tomu čtenář dostane do jiných,

fantastických krajů a snadněji uvěří, že děj je skutečný a odehrává se na konkrétním

místě. Dalším charakteristickým rysem, který bývá přisuzován všem žánrům

fantastiky, je výrazné rozlišení dobra a zla, což je rys převzatý z pohádek, a můžeme

si být jisti spojitostí mezi těmito dvěma žánry.

„Fantastická literatura v užším slova smyslu je příběhem, kde je přítomen

prvek nadpřirozena (magie, spiritismu apod.). Patří sem i jakýkoliv horor, v němž má

hrůza nadpřirozený původ. V širším slova smyslu zahrnuje i veškerá SF díla a

1 Viz http://www.slovnik-cizich-slov.cz/?q=fantazie&typ=0, cit. 28. 6. 2011. 2 SAPKOWSKI, A., V šedých horách zlato není aneb hrst úvah o literatuře fantasy, http://www.sapkowski.cz/v_sedych_horach_zlato_neni.asp, 1992, cit. 22. 5. 2011.

7

označuje literaturu, jejíž děj vybočuje z rámce nám známé reality.“3 píše Ivan

Adamovič a vidí tedy ve fantastice hlavně tajemné a nadpřirozené prvky. Tzvetan

Todorov má zase jiný pohled na danou problematiku. Podle tohoto literárního

teoretika je fantastika pouze moment váhání. Okamžik, kdy čtenář neví, jestli je to

pravda nebo výmysl, skutečnost nebo jen iluze. Tzvetan Todorov ve svém díle Úvod

do fantastické literatury píše:

„Fantastično vyžaduje splnění tří podmínek. Nejprve je třeba, aby text nutil

čtenáře považovat svět postav za svět živých osob a nutil ho váhat mezi přirozeným a

nadpřirozeným vysvětlením připomínaných událostí. Dále toto váhání může pociťovat

i sama postava (…). Nakonec záleží na tom, aby si čtenář osvojil určitý postoj k textu:

bude odmítat stejně tak alegorickou jako „básnickou“ interpretaci.“ 4

„Od prvních jeskynních maleb a od prvních mýtů šla fantazie člověka ruku

v ruce s jeho zájmy praktickými a s jeho znalostmi o světě.“ 5

Už v pravěku lidé používali fantazii. Přírodní jevy, které nebyli schopni nijak

vysvětlit, začali přisuzovat nadpřirozeným bytostem, vyšším silám, bohům. V této

době bylo však fantastično považováno za realitu. Tím, že nevěděli, odkud se bere

déšť, blesk či hrom, vytvořili si svou vlastní pravdu a mýty. Až později lidé začali

vysvětlovat přírodní jevy fyzikálními a jinými vědami. A s tímto rozvojem vědy a

techniky vznikl nový literární žánr spadající pod fantastiku, a to vědeckofantastická

literatura neboli sci-fi.

2.2. Fantasy

Jak už bylo zmíněno výše, žánr fantasy spadá pod všeobecný pojem fantastika.

Kořeny fantasy bychom mohli hledat v pohádkách, rytířských eposech a mytologii. Za

pravé počátky fantasy se spíše považuje polovina 20. století., kdy se objevila v takové

podobě, v jaké ji známe dodnes (čili moderní fantasy). Důležitým prvkem ve fantasy

je magie, kouzla a čáry. Děj ve fantasy se velmi často odehrává v dávné minulosti či

ve středověku, častěji však ve zcela jiném, imaginárním světě, který se této epoše

pouze podobá. V dnešní době se však můžeme setkat i s fantasy odehrávající se

v současném, skutečném světě.

3 ADAMOVIČ, I., Slovník české literární fantastiky a science fiction, Praha 1995, str. 6. 4 TODOROV, T., Úvod do fantastické literatury, Praha 2010, str. 32. 5 GENČICOVÁ, M., Vědeckofantastická literatura, Praha 1980, str. 89.

8

Pojmy fantasy a sci-fi se někdy mylně zaměňují. Přestože mají tyto dva žánry

společné kořeny, rysy a jsou zastřešeny jedním názvem fantastika, je mezi nimi velký

rozdíl a málokterý fanoušek jednoho či druhého žánru by nám tuto záměnu odpustil.

Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma žánry je v tom, že zatímco v science fiction je hojně

využíváno vědy, techniky a moderní technologie, ve fantasy dominuje magie.6

V Encyklopedii literárních žánrů můžeme číst:

„Zatímco sci-fi čerpá z oblasti motivů vědeckých, zaměřuje se na techniku,

budoucnost a racionální spekulaci, fantasy staví prosti racionalismu citovost a

pohádkovost, místo techniky se soustřeďuje na magii a mystiku.“ 7

Za „otce fantasy“ se považuje J. R. R. Tolkien8 se svým dílem Hobit z roku

1937 a následnou trilogií Pán prstenů9 (z let 1937–1949). Tolkien odstartoval tzv.

„boom“ fantasy v celém světě. Svým dílem nadchl všechny generace a dnes s ním

srovnáváme jeho následovníky. „Skalní fanoušci“ Tolkienovy tvorby často zastávají

názor, že všichni ostatní autoři se jej pouze snaží napodobit. I sám Sapkowski tvrdí:

„Mistr Tolkien se svezl po artušovském archetypu jak donský kozák po stepi.

Ale co - byl První a Velký. Kdo se později vydal stejnou archetypickou stopou, dostal

nálepku napodobitel. K dobru je třeba Mistru Tolkienovi připsat, že řečený archetyp

využil tak znamenitě, vložil do jeho přetvoření v příběh pochopitelný součastníkům

tolik dřiny, že... stvořil vlastní archetyp, archetyp Tolkiena.“10

Ano, někde a někdo s tím začít musí. V tomto případě to byl Tolkien a stvořil

dílo, které nebude zapomenuto, i když v něm Sapkowski vidí jen brilantně

napodobenou legendu.

Jak už jsme zmínili výše, fantasy je žánr spojený s pohádkami. A stejně jako

lidé čtou pohádky, stejně tak čtou fantasy. Je to forma odpočinku a útěku z reálného

světa. Sapkowski ve své úvaze píše:

„Čtenář začíná chápat a cítit vzrůstající touhu utéct z té hnusné a děsivé

každodennosti, od panující bezduchosti a necitu, od odcizení. Chce utéct před

6 „Obecně se rozdíl chápe tak, že „sci-fi“ je podřízena racionálnímu myšlení a užívá vědeckých a technických motivů. Naproti tomu „fantasy“ je hrou volné fantazie.“ - GENČICOVÁ, M., Vědeckofantastický literatura, 1980, str. 51. 7 MOCNÁ, D. – PETERKA, J., Encyklopedie literárních žánrů, Praha Litomyšl, 2004, str. 187 – 188. 8 JOHN RONALD REUEL TOLKIEN (3. 1. 1892 – 2. 9. 1973) – anglický spisovatel, který je považován za „otce fantasy“, proslavil se svou trilogií Pán prstenů. 9 Tolkien psal Pána Prstenů s přestávkami od roku 1937 do roku 1949, hlavně však v období 2. světové války, první vydání je až z roku 1954. 10 SAPKOWSKI, A., V šedých horách zlato není aneb hrst úvah o literatuře fantasy, http://www.sapkowski.cz/v_sedych_horach_zlato_neni.asp, 1992, cit. 22. 5. 2011.

9

„pokrokem“, protože už to není pokrok, nýbrž „Road to the Hell“. Sejít z té cesty

alespoň na několik chvil, ponořit se do četby, utéct do Země Nikdy-nikdy. Aby po

boku věrných druhů svedl boj se Silami temnot, neboť tyto Síly temnot, tento Mordor,

který na stránkách příběhu ohrožuje fantastický svět, symbolizuje a zosobňuje ty síly,

které v reálném světě ohrožují individualitu - a snění.“11

V jednom rozhovoru Sapkowski říká:

„Fantasy je literaturou snů. V dnešních smutných časech vzrůstá poptávka po

snech. Po té troše romantiky, lyriky, melancholie. A jestli se to autorovi podaří, čtenář

pak může v četbě najít - kromě eskapických snů - i něco k zamyšlení.“12

Lidé čtou fantasy, kde se z nich mohou stát hrdinové, kde mohou porazit Zlo a

kde vše dobře dopadne. Tak je tomu vždy. Lidé chtějí na chvíli utéct z reality, která

bývá zlá a krutá, ale se kterou oni sami nic nenadělají. Ve své fantazii však Zlo

porážejí denně. Hrají si na hrdiny a dost možná jim postavy a fantasy příběhy dodávají

odvahu a jsou pro ně jistým vzorem. V Sapkowského Zaklínači je to např. dobrá

čarodějka Yennefer, přímý zaklínač Geralt, hodný rytíř Cahir, věrní a kolegiální

trpaslíci. Stejně jako hledají děti své vzory v pohádkách, mohou je později nacházet i

ve fantasy. Je to literatura, při které si můžeme odpočinout, ale která nás také obohatí

o moudré myšlenky a rady.

A tak se fantasy literatura stala natolik oblíbenou, že filmové ztvárnění Pána

Prstenů získalo dokonce několik Oscarů. V té době to v Polsku bylo nemyslitelné,

protože ještě nepovažovali fantasy žánr za dostatečně reprezentativní či „vznešený“.

Ale časy se mění a z fantasy, pohádkového žánru pro děti, se stal žánr ceněný a

oceňovaný, který není brán na lehkou váhu13.

Po J. R. R. Tolkienovi následovali další autoři. C. S. Lewis se svými Letopisy

Narnie, které už byly také zfilmovány, Roger Zelazny, americký spisovatel, který

napsal desetidílnou sérii Amber, Terry Pratchett, který stále píše nové a nové knihy

humorné fantasy ze Zeměplochy, ruský spisovatel Sergej Vasiljevič Lukjaněnko,

který se proslavil svými Hlídkami z prostředí soudobé Moskvy a mnoho dalších, mezi

11 SAPKOWSKI, A., V šedých horách zlato není aneb hrst úvah o literatuře fantasy, http://www.sapkowski.cz/v_sedych_horach_zlato_neni.asp, 1992,cit. 22. 5. 2011. 12 Rozhovor je možné přečíst si na http://mdia0128.www3.50megs.com/Sapek/iview02.htm#rozhovor1, cit. 21. 5. 2011. 13 „Fantasy je jak sopka Eyjafjöll – dlouho o ní nikdo nevěděl, ale pak ji náhle všichni respektují.“ - KAMBERSKÝ, P., Paradigma šťastného konce, Lidové noviny (22. května 2010), rozhovor je možné přečíst si na internetových stránkách http://www.lidovky.cz/paradigma-dobreho-konce-je-mi-protivne-dx9-/ln_noviny.asp?c=A100522_000076_ln_noviny_sko&klic=237095&mes=100522_0, cit. 10. 4. 2011.

10

nimi i Andrzej Sapkowski, nekorunovaný král polské fantasy. Mezi tvůrci fantasy se

postupem času začaly víc a více objevovat i ženy a Sapkowski v tom vidí trend

moderní fantasy. Jmenujme alespoň Marion Zimmer Bradleyovou známou díky

svému cyklu o Avalonu, Ursulu Le Guinovou, která je považována za jednu

z nejlepších sci-fi a fantasy autorek a v Čechách je od ní velmi oblíbený cyklus

příběhů ze Zeměmoří, Tanith Leeovou, která se věnovala různým subžánrům fantasy

(pro děti, gothic fantasy atd.), Patricii McKillipovou, která už v roce 1975 získala

World Fantasy Award za svůj román The Forgotten Beasts of Eld, čímž se zařadila

mezi nejlepší autory moderní fantasy, a nesmíme zapomenout na J. K. Rowlingovou,

jejíž Harry Potter se stal bestsellerem a přinesl jí velkou popularitu.

Fantasy je žánr, který nepřestává být populární. Právě naopak. V dnešní době,

kdy je v tvorbě možné téměř cokoliv, dochází k prolínání různých žánrů a podžánrů,

čímž vznikají další a další možnosti. Fantazii se meze nekladou a proto jen těžko

spisovatelům dojdou nápady. Do svých děl se navíc snaží přidat vážné úvahy i

aktuální události, které čtenářům servírují na pozadí fantastických příběhů. Přesto vidí

Sapkowski budoucnost fantasy skepticky.

Ve své úvaze V šedých horách zlato není aneb hrst úvah o literatuře fantasy

píše Sapkowski i o polské fantasy. Podle něj je fantasy v Polsku záležitostí mladých

autorů – mladých a nezkušených. Problém vidí hlavně v tom, že neznají kánon a

metodu psaní fantasy. Proto je polská fantasy plná jen „Hloupých Honzů“, mlácení

„hlava nehlava“ či laciných sexuálních scén a to vše popsané infantilním způsobem.

Ale protože polský čtenář není nijak náročný, tento typ fantasy slaví úspěch, nad čímž

si Sapkowski jen povzdychne. Právě taková díla totiž způsobila, že žánr fantasy byl

zařazen, jak tvrdí Sapkowski v jednom rozhovoru14, „do škatulky literatury pro

kretény“. Dnes je tomu už jinak a sám Andrzej Sapkowski se ocitl ve školních

čítankách.

2.2.1. Podžánry fantasy

Jak už bylo zmíněno výše, žánr fantasy se stále vyvíjí a fantazii se meze

nekladou. Autoři se snaží přinést čtenářům něco nového a tak vznikají nové a nové

podžánry. Velmi často se stává, že dílo není možné řadit pouze pod jeden podžánr.

14 Rozhovor je možné přečíst si na internetových stránkách http://mdia0128.www3.50megs.com/Sapek/iview02.htm#rozhovor1.

11

Různé zdroje uvádějí různé podžánry fantasy. Někdy je jich více, jindy méně. Dosud

nevyšla žádná encyklopedie, ve které bychom se mohli dočíst přesné definice

jednotlivých podžánrů ani jejich přesný počet. Andrzej Sapkowski tuto problematiku

nastínil ve svém díle Rukopis nalezený v Dračí jeskyni (Rękopis znaleziony w Smoczej

Jaskini, v Polsku vyšel v roce 2001).

Podle Encyklopedie literárních žánrů15 během existence žánru fantasy vznikly

tři základní podžánry. První je epická fantasy, která čerpá především ze středověkých

legend, děj bývá velmi dobře propracován a často se objevuje i více dějových linií.

Druhý je nazván hrdinskou fantasy, heroic fantasy nebo též sword and sorcery, což

znamená meč a magie, který vychází z hrdinského mýtu. Třetí a poslední je

v Encyklopedii jmenovaná science fantasy, ve které se míchají prvky fantastické

s vědeckými a tento subžánr stojí na pomezí mezi fantasy literaturou a science fiction.

Existují však i díla, ve kterých autoři používají nové prvky a vytvářejí tak nové

specifické subžánry např. dark fantasy, satirickou fantasy apod.

Seznam a hlavní rysy podžánrů fantasy:

Epická fantasy – hlavní hrdina je obyčejný člověk, který se dostane do

neobyčejné situace a musí splnit své poslání, jinak jeho svět bude zničen. Pomáhají

mu při tom jeho přátelé, na závěr však hrdina zůstává sám a je jen na něm, aby

dokončil svůj úkol. Často bývá slučována s vysokou fantasy.

Historická fantasy – děj se odehrává v naší minulosti nebo světě, který je velmi

blízký středověku či starověku, můžeme zde najít historické události, které se opravdu

staly nebo osoby, které žily, nebo se může jednat i o skutečné dějiny převyprávěné

s fantastickými prvky.

Hrdinská fantasy – příběh je založen na postavě mužského hrdiny, který

vládne velkou fyzickou silou, často má před sebou různé úkoly, musí získat magický

předmět a zachránit svět.

Komická fantasy – jedná se o humornou či satirickou fantasy, může parodovat

vážné podžánry fantasy nebo humorně vyprávět fantastické příběhy.

Meč a magie (Sword and sorcery) – podžánr velmi podobný hrdinské fantasy,

ale není zde tak výrazný boj mezi dobrem a zlem, hrdina není předurčen ke spasení

světa, ale zažívá různá menší dobrodružství a vše, co dělá, dělá pro vlastní prospěch.

15 MOCNÁ, D. – PETERKA, J., Encyklopedie literárních žánrů, Praha Litomyšl, 2004.

12

Současná fantasy – fantasy zasazená do současného prostředí, ve které se

objevují magické prvky, stvoření skrývající se před obyčejnými lidmi, kteří o nich

nemají tušení.

Mýtická fantasy – fantasy, ve které se objevují prvky a symboly z mytologie a

folklóru, ale děj se odehrává v reálném světě.

Romantická fantasy – tento podžánr je populární převážně u ženských autorek,

na pozadí fantastického světa můžeme pozorovat vyvíjející se milostný vztah mezi

hrdiny, ženy v tomto díle mohou být emancipované čarodějnice a bojovnice a v díle

můžeme najít prvky feminismu.

Science fantasy – podžánry na pomezí sci-fi a fantasy, moderní techniky je zde

využíváno lidmi ze středověku a dávných civilizací, prolínají se zde prvky sci-fi jako

jsou vesmírné cesty s prvky fantasy např. draky, kouzly atd.

Steampunk – fantasy zasazená do viktoriánského období, důležitým prvkem je

parní technologii16 a mimo ni i prvky nadpřirozené a magické.

Temná fantasy (Dark fantasy) – jedná se o fantasy s prvky hororu, často zde

vystupují upíři, vlkodlaci nebo mumie, pesimistická, násilná a temná atmosféra

vyvolává ve čtenáři strach.

Urban fantasy – podžánr velmi podobný současné fantasy, kde je však kladen

důraz na město a městské prostředí.

Vysoká fantasy – je zde zakódováno morální poslání, v příběhu můžeme

pozorovat válku mezi dobrem a zlem, objevují se tu králové, rytíři, hrady jako ze

středověku a velmi často existuje mapa tohoto světa, rodokmeny nebo jazyky bytostí

zde žijících.17

Kromě těchto vyjmenovaných podžánrů existují i další, některé jsou uznávány

za samostatný podžánr, jiné jsou podžánry podžánrů. Důležité je, že každý má na tuto

problematiku trochu jiný pohled a je tedy na každém čtenáři, jaká klasifikace je mu

nejbližší.

16 Název odvozen od anglického „steam“, což znamená „pára“. 17 Více informací je možné najít na internetových stránkách http://www.sfwriterstoolkit.com/fantasy-sub-genres/ nebo http://www.cuebon.com/ewriters/Fsubgenres.html.

13

3. ANDRZEJ SAPKOWSKI A JEHO DÍLO

3.1. Život a tvorba

Andrzej Sapkowski, narozený dne 21. 6. 1948 v Lodži, je dnes asi nejznámější

polský, slovanský ne-li přímo světový autor píšící fantasy. Jeho díla byla přeložena do

mnoha světových jazyků (češtiny, slověnštiny, němčiny, ruštiny, ukrajinštiny,

litevštiny, angličtiny, španělštiny, portugalštiny, francouzštiny a finštiny). Nikdy však

nepomyslil na to, že by se stal spisovatelem. Nejdříve vystudoval vysokou školu,

začal pracovat v zahraniční firmě a díky své znalosti jazyků cestoval do zahraničí a

začal překládat do polštiny. Právě v zahraničí se seznámil s mnoha kanonickými díly

žánru fantasy, která v té době ještě nebyla přeložena do polštiny. Tak získal velký

přehled o tomto žánru a pomalu se stal jeho znalcem. V časopise Fantastyka se už

v roce 1983 objevil jeho překlad povídky od Cyrila M. Kornblutha18 The Words of

Guru (Słowa Guru19). Pokračoval překlady Zelazného, Aldisse nebo Leibera20. O dva

roky později, v březnu roku 1985, se v tomto časopise objevila literární soutěž, kam

Sapkowski zaslal svou fantasy povídku Zaklínač (Wiedźmin). Čekání na výsledky

bylo dlouhé. Teprve v srpnu roku 1987 jsme se mohli dočíst, že Sapkowski v této

soutěži obsadil třetí místo21. A tak se Sapkowski dostal do povědomí veřejnosti a hned

v roce 1988 se stal nejoblíbenějším autorem tohoto časopisu. V následujících letech

začal psát o zaklínači Geraltovi povídky22 a nakonec o něm stvořil i pětidílnou Ságu o

zaklínači23 (Saga o wiedźminie24). Po několika letech strávených ve společnosti

zaklínače Geralta, princezny Ciri a jiných hrdinů Ságy se autor rozhodl napsat dílo 18 Cyril M. Kornbluth (23. 7. 1923 – 21. 3. 1958) – americký spisovatel sci-fi. 19 Sapkowského překlad je dostupný v časopise Fantastyka 6/1983 nebo na internetových stránkách http://niniwa2.cba.pl/slowa_guru.htm. 20 Roger Joseph Zelazny (13. 5. 1937 – 14. 6. 1995) – americký spisovatel sci-fi a fantasy Brian Wilson Aldiss (18. 8. 1925) – anglický spisovatel sci-fi Fritz Leuter Leiber (24. 12. 1910 – 5. 9. 1992) – americký spisovatel sci-fi a fantasy. 21 Článek z časopisu Fantasy 9/1987 na webových stránkách http://www.sapkowski.pl/modules.php?name=News&file=article&sid=482. 22 SAPKOWSKI, A., Ostatnie życzenie, Waeszawa 1993 SAPKOWSKI, A., Miecz przeznaczenia, Warszawa 1993. 23 SAPKOWSKI, A., Krev elfů, Leonardo, Ostrava 1995 SAPKOWSKI, A., Čas opovržení, Leonardo, Ostrava 1996 SAPKOWSKI, A., Křest ohněm, Leonardo, Ostrava 1997 SAPKOWSKI, A., Věž Vlaštovky, Leonardo, Ostrava 1998 SAPKOWSKI, A., Paní jezera, Leonardo, Ostrava 2000. 24 SAPKOWSKI, A., Krew elfów, Warszawa 1994 SAPKOWSKI, A., Czas pogardy, Warszawa 1995 SAPKOWSKI, A., Chrzest ognia, Warszawa 1996 SAPKOWSKI, A., Wieża Jaskółki, Warszawa 1997 SAPKOWSKI, A., Pani Jeziora, Warszawa 1999.

14

z úplně jiného soudku. Jednalo se o třídílnou historickou fantasy z dob husitů:

Narrenturm, Boží bojovníci, Lux perpetua25 (Narrenturm, Boży bojownicy, Lux

perpetua26).

Kromě těchto dvou cyklů napsal Sapkowski další povídky a jiné práce. V roce

2001 vyšla v nakladatelství supeNOWA jeho esej nazvaná Rukopis nalezený v Dračí

jeskyni (Rękopis znaleziony w Smoczej Jaskini), která je průvodcem po světě fantasy a

dočteme se v ní nejen o historii tohoto žánru, ale i o členění na podžánry, významných

autorech a hrdinech či netvorech. Jeho posledním dosud vydaným dílem je historický

román s prvky fantasy, který se jmenuje Zmije (Żmija27).

Za svou práci získal Sapkowski několik ocenění. Do roku 2000 získal v Polsku

čtyřikrát Cenu Janusze A. Zajdla28 (1990, 1992 – 1994), v České republice třikrát

cenu Ikaros (1993, 1994, 1996) a tolikrát i Cenu Akademie science fiction, fantasy a

hororu (1994, 1996, 1998)29. Kromě těchto polských a českých ocenění získal i cenu

Evropského sdružení příznivců science-fiction30 ((European Grand Master, 2010) a

cenu Davida Gemmella (David Gemmell Legend Award, 2009).

Andrzej Sapkowski stále žije a tvoří v Lodži. V roce 2008 se stal jejím

čestným občanem jako např. papež Jan Pavel II. nebo režiséři Andrzej Wajda a

Roman Polański31. Sapkowski se i nadále věnuje psaní, a to nejen románů a povídek,

ale také fejetonů, recenzí a přispívá do fantasy časopisů Fantastyka a Magia i miecz.

Fantasy tvorba Andrzeje Sapkowského není jen povrchní psaní. Autor si vše

detailně promýšlí, o čemž svědčí i to, že svá díla píše i několik let. V jeho povídkách

můžeme nalézt přetvořené pohádky, kde nahrazuje dětskou naivitu ironií. Jeho díla

často špatně končí, mnohdy i špatně začínají, ale to je jeho styl, který ho odlišuje a

dělá výjimečným. Sám autor v rozhovoru pro Lidové noviny říká: „Kdekdo mi vyčítá,

že mé příběhy smutně končí. Ale to je prostě můj styl. Paradigma báječného konce –

tedy že Sauron musí být poražen a Frodo musí zůstat živý – je mi protivné.“32 I když

25 Knihy vyšly v nakladatelství Leonardo Ostrava 2003, 2005 a 2008. 26 Knihy vyšly v nakladatelství superNOWA Warszawa v letech 2002, 2004 a 2006. 27 Vydalo nakladatelství superNOWA Warszawa v roce 2009. 28 Cena polského fandomu jménem Janusze A. Zajdla, zkráceně též Zajdl, je literární cena každoročně udělovaná nejlepším polským autorům fantasy za díla, která vydali v minulém kalendářním roce. Janusz Andrzej Zajdel (1938 – 1985) byl polský spisovatel sci-fi. 29 Více na http://www.zaklinac.com/index.php?clanek=as. 30 Více na http://www.denikreferendum.cz/clanek/5723-sapkowski-ziskal-cenu-european-grand-master. 31 Více na http://sapkowski.pl/modules.php?name=News&file=article&sid=835. 32 KAMBERSKÝ, P., Paradigma šťastného konce, Lidové noviny (22. 5. 2010), rozhovor je možné přečíst si na internetových stránkách http://www.lidovky.cz/paradigma-dobreho-konce-je-mi-protivne-

15

se Sapkowskému protiví happy end v tolkienovském stylu, Tolkiena samotného vidí

jako svého učitele. Podle něj je Tolkien zakladatelem fantasy a jeho dílo „Biblí“

tohoto žánru, kterým se také inspiroval.

Sapkowski se od ostatních spisovatelů fantasy odlišuje i tím, že čerpá inspirace

ze slovanské mytologie, která je podle něj stejně dobrým materiálem jako např.

mytologie keltská. Většina klasické fantasy totiž vychází z mytologie

západoevropských národů. Tolkien natolik ovládl svět fantasy anglosaskou mytologií,

že je těžké představit si „slovanského Tolkiena“. Sapkowski je však tomuto titulu

velmi blízko.

3.2. Sága o zaklína či

Postava zaklínače Geralta se poprvé objevila v povídce Zaklínač (Wiedźmin)

v zářijovém čísle časopisu Pevnost v roce 1987. Sapkowski o Geraltovi napsal řadu

povídek a nakonec i celou pětidílnou ságu, jejíž poslední díl vyšel v Polsku v roce

1999. Můžeme tedy říct, že Sapkowski strávil více než deset let v Geraltově

společnosti. Za takovou dobu si spisovatel velmi zvykne na svého hrdinu a stává se,

že vydává další a další knihy jen proto, aby se od něj nemusel odloučit. Na Parconu33

2001 i na Světu knihy34 2010 se však Sapkowski vyjádřil, že žádný další díly ságy už

nebude, čímž zklamal některé své fanoušky. Mnohdy se totiž stane, že autor píše o

svém světě pořád dál, jeho díla začnou postrádat nápad a originalitu a stanou se pro

čtenáře nezajímavými35. Povídkám se však Sapkowski nebrání a třeba si o zaklínači

Geraltovi ještě někdy přečteme.

Stručně k obsahu díla

Geralt je bělovlasý zaklínač, hanlivě vědmák. Lidé ho volají, když se potřebují

zbavit příšery, která je sužuje. Zaklínači jsou vycvičeni k zabíjení těchto nestvůr,

prošli tzv. „zkouškou trav“, zmutovali. Jsou vytrvalejší, odolnější, stárnou pomaleji

dx9-/ln_noviny.asp?c=A100522_000076_ln_noviny_sko&klic=237095&mes=100522_0, cit. 10. 4. 2011. 33 Parcon je setkání českých a slovenských příznivců fantasy, sci-fi a hororu, které se pravidelně uskutečňuje v České republice už od roku 1982. 34 Svět knihy je mezinárodní knižní veletrh a literární festival. 35 KAMBERSKÝ, P., Paradigma šťastného konce, Lidové noviny (22. května 2010), rozhovor je možné přečíst si na internetových stránkách http://www.lidovky.cz/paradigma-dobreho-konce-je-mi-protivne-dx9-/ln_noviny.asp?c=A100522_000076_ln_noviny_sko&klic=237095&mes=100522_0, cit. 8. 4. 2011.

16

než lidé, dokáží vidět ve tmě a jejich reakce jsou rychlejší. Navíc používají různé

lektvary z podivných bylin, které jim pomáhají v souboji. Mezi lidmi ovšem nejsou

příliš oblíbení a to nejen proto, že z nich jde strach, ale také proto, že po odvedené

práci si nechávají štědře zaplatit. Zaklínači jsou pro ně proměněnci, tvorové bez emocí

a vycvičení k zabíjení. U Geralta ale mutace neproběhla dokonale a emocím stále

podléhá. Můžeme to velmi dobře pozorovat během jeho putování, kdy se zaplétá do

záležitostí, které se zabíjením nestvůr nemají mnoho společného. Dalším příkladem je

jeho láska k čarodějce Yennefer. Jejich vztah je složitý, plný hádek a nedorozumění,

ale přes to všechno mají mnoho společného a milují se. Tyto dva navíc spojuje

Geraltova chráněnka princezna Cirilla, kterou milují jako vlastní dceru. Ciri, ve které

je ukryta velká síla, byla Geraltovi předurčena. Je to děvčátko, které vychovávají

zaklínači ve svém sídle, kde ji naučí zacházet s mečem. Ve světě pozná, jak je

užitečné i nebezpečné umět zabíjet.

Sága o zaklínači je pětidílný román, kde mezi hlavní postavy patří právě

zaklínač Geralt z Rivie a Ciri – princezna z Cintry a zaklínačka. Geralt ji zachránil ve

válce poté, co se nepřátelská vojska ze sousední země Nilfgaard násilím zmocnila

Cintry. Od té doby ji chrání a stará se o ni. Na zaklínačském hradišti Kaer Morhen ji

spolu se svými přáteli zaklínači učí bojovat a zacházet s mečem. To vše aniž by jí kdy

podali jejich pověstné byliny, po kterých se malí chlapci „mění“ v zaklínače. Ciri se

každou noc budí s výkřikem a i to byl důvod, proč požádali o pomoc čarodějku Triss

Ranuncul. Dalším důvodem bylo to, že zjistili, že Ciri disponuje velkou silou a dokáže

předpovídat budoucnost. Její schopnosti se objevují jen občas a jsou

nekontrolovatelné – Ciri je „zřídlo“. Triss jí však nedokáže pomoci. Doporučí zavolat

Yennefer, která je mocnější než ona, a poslat Ciri mezi lidi, aby byla v kontaktu se

světem. A tak pošlou malou zaklínačku do klášterní školy bohyně Melitelé, kde ji

navštíví Yennefer, vezme ji pod svá křídla a začne ji učit magii. Jejich vztah se brzy

změní na velké přátelství a společně se vydají na sjezd čarodějů na ostrově Thanedd.

Geralt se dovídá, že po Ciri někdo pátrá. Je to Rience, který se neostýchal

mučit zaklínačova přítele Marigolda, aby se něco dozvěděl. Geralta stále pronásledují

lidé, kteří chtějí zjistit, kde se Ciri skrývá. Ale setkání s bělovlasým zaklínačem končí

většinou smrtí nájemných vrahů a příliš zvědavých lotrů. Geralt se s Ciri setká kousek

od Thaneddu a nakonec se rozhodne doprovázet Yennefer na čarodějnickém banketu,

který se ale přemění v pokus o puč. Objeví se tu i komanda elfů Scoia’tael, vojáci

císaře Nilfgaardu Emhyra var Emreise i tajemný Rience, který pracuje pro čaroděje

17

Vilgefortze. Zatímco čarodějové bojují proti sobě, snaží se Geralt ochránit Ciri před

Riencem a Vilgefortzem. Dokáže je sice zpomalit a pomoci Ciri při útěku, ale sám je

při tom vážně zraněn. Nakonec ho čarodějka Triss Ranuncul musí teleportovat do lesa

Brokilonu, kde se o něj starají dryády.

Ciri projde poškozeným portálem ve Věži Racka (Tor Lara), který ji přenese

na poušť, kde bojuje o přežití. Nakonec ji najdou vojáci císaře Emhyra, ale z jejich

spárů ji vysvobodí banda lupičů – Potkani. Ciri se k nim přidá, nemyslí na minulost a

přijme nové jméno Falka. Spolu s touto tlupou loupí a zabíjí až do doby, kdy jim je

v patách nájemný vrah Bonhart, který jim nese smrt. Přímo před očima Ciri zabije

všechny její přátele Potkany, jen ji nechá naživu a nutí ji bojovat v aréně a zabíjet pro

zábavu a potěšení zbohatlíků. Jednoho dne se Ciri podaří utéct, ale je ošklivě zraněna

v obličeji. Najde ji starý poustevník Vysogota, který ji dlouhé dny ošetřuje a Ciri mu

vypravuje o svém životě.

Geralt se rozhodne, že musí jít zachránit Ciri. Vydává se na cestu společně

s lučištnicí Milwou a bardem Marigoldem. Přidá se k nim i Cahir aep Ceallach, který

sloužil císaři Emhyrovi a měl mu přivézt Ciri. Pokaždé však zklamal a teď je

vyhnanec a hrozí mu smrt. Dalším společníkem je Emiel Regis, lékarník, ze kterého

se nakonec vyklube upír-abstinent. Cestou pětice pozoruje, že Nilfgaard a jiná

království už spolu bojují a propukla další válka.

Mezitím se na hradě Montecalvo sejdou čarodějky (včetně Yennefer) v čele

s Filippou Eilhart a založí svou Lóži, která má chránit magii a konat dobro. Když ale

Yennefer zjistí, že čarodějky chtějí získat Ciri pro své velké plány, rozhodne se utéct.

Chce se dostat se do Vilgefortzova úkrytu a zabránit mu, aby jakkoliv ublížil Ciri.

Nakonec mu sama padne do spárů.

Mezitím se Ciri rozloučí s Vysogotou a pomstí se svým nepřátelům. Na

zamrzlém jezeře u Věže Vlaštovky (Tor Zirael) zabije mimo jiné i Rience. Před

Bonhartem však uteče do Veže, kde je teleport a ocitne se v jiném světě, kde vládnou

elfové. Když se ale dozví, co po ní jejich král chce, rozhodne se utéct. S pomocí

jednorožců se naučí teleportovat, ovšem nikdy neví, kde se ocitne. Procestuje hodně

světů než nakonec najde ten pravý. Dostane se až k Yennefer, čaroději Vilgefortzovi,

Bonhartovi a jiným, kteří jí usilovali o život.

Mezitím zůstal Geralt se svou družinou v Touissant, malém knížectví, jehož

paní má velmi blízko k Marigoldovi. Geralt se sblíží s čarodějkou Fringillou Vigo,

která je členkou Lóže. Podává zprávy o zaklínači a snaží se z něj dostat informace,

18

které by Lóži pomohly dopadnout čaroděje Vilgefortze. Geralt vyslechne tajný

rozhovor a zjistí, kde se Vilgefortz ukrývá, Fringille však řekne jiné místo, čímž se

následně celá Lóže dostane do nemilé situace. Geralt se opět vydává na cestu. Jede se

svými přáteli zachránit Ciri a Yennefer.

Kromě osudu Geralta a Ciri se autor mistrně rozepsal o politice a intrikách,

které se odehrávají na pozadí ságy. Falešné záminky k válce, rasismus - vzrůstající

averze k nelidem (tzn. trpaslíkům, elfům, gnómům atd.), podplácení, vyzvídání, touha

po moci, intriky táhnoucí se několik desítek let, to vše Andrzej Sapkowski

zakomponoval do ságy a tím se stala mnohem propracovanějším a mnohdy i

překvapujícím dílem. Problematika, kterou v sáze zobrazuje, bude aktuální v každé

době a přesahuje žánr fantasy. Jeho myšlenky mají společensko-kritické vyznění a

mohli bychom Ságu o zaklínači považovat za satiru či alegorický komentář soudobého

společenského zřízení a poměrů ve společnosti. Nilfgaardské císařství v čele

s diktátorským Emhyrem var Emreis se blíží obrazu Třetí říše a Hitlera. Rasová

nesnášenlivost, která je v díle zobrazena a vyvrcholí pogromem v Rivii, poukazuje na

silnou averzi vůči Židům. Někteří čtenáři vidí ve válce s Nilfgaardem 2. světovou

válku, najdou se i tací, kteří jdou ještě dále do minulosti až ke Křižákům a jejich

výpravám. Ať už byl autorův záměr jakýkoliv, jeho dílo přesahuje hranice fantasy a

díky problémům, které zmiňuje, se z něj stalo dílo nadčasové, které bude nutit

k zamyšlení i příští generace.

3.3 Inspirováno zaklína čem

Jak už jsme zmínili výše, Sapkowského Zaklínač měl velký úspěch nejen

v Polsku, ale i ve východní Evropě a stále větší popularitu získává i v dalších zemích

Evropy a celého světa. Není divu, že se Zaklínač stává předlohou pro mnoho

nejrůznějších počinů. Nejprve se podle literární předlohy natočily film a seriál nesoucí

stejný název Zaklínač. Režie se ujal Marek Brodzki a celý film se v Polsku dostal

poprvé do kin 9. listopadu 2001, v České republice měl premiéru 17. června 2002.

Seriál je v podstatě jen rozšířenou verzí filmu. Nejedná se ale o televizní podobu

Ságy, ale pouze povídek o zaklínači, od které se však autoři mnohdy značně odklonili.

Film i seriál byly fanoušky přijaty chladně. Nejen, že se jim děj zdá být příliš

zmatený, ale nejsou spokojeni ani s hereckým obsazením. V roli sličného lamače srdcí

Marigolda se objevil Zbigniew Zamachowski, kterého diváci za okouzlujícího

19

trubadúra nepovažují36. Sám Sapkowski se do natáčení nijak nezapojoval ani se o něj

nezajímal. Byl sice požádán o napsání scénáře, ale odmítl, protože usilovně pracoval

na dokončení ságy a na scénář nezbýval čas37.

Na motivy knih vznikla i počítačová hra Zaklínač a Zaklínač 2 a nakonec i

karetní hra38, která používá obrázky z PC hry a v Polsku se objevila už v roce 2007.

Stejně jako Tolkien i Sapkowski se stal jedním z nejčtenějších autorů a má

mnoho fanoušků, jeho knihy byly zfilmovány, svým dílem se zapsal do historie

fantasy a jeho tvorba bude ovlivňovat další generace, další spisovatele. Vliv

Sapkowského můžeme pozorovat například u české autorky Petry Neomillnerové39.

Hlavním hrdinou pentalogie Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt, v příbězích

Petry Neomillnerové je to zaklínačka Lota. Stejně jak u Sapkowského žili zaklínači ve

svém osamělém hradišti i Lota žije se svými kolegy mimo civilizaci. V knize Psí

zima40 musí Lota opustit Školu zaklínačů, protože se spustila s upírem, což je u

zaklínačů nepřípustné. Putování v kruté zimě ještě znepříjemní bandy kožoměnců, se

kterými se bude muset Lota utkat. Se svým milovaným upírem Urianem přijde také na

to, odkud se vlastně vzali a proč je jich stále víc. V knize povídek Zaklínačka Lota41

popisuje autorka různé příhody ze zaklínaččina života od dětství až po události těsně

předcházející románu Psí zima. Kromě inspirace řemesla zaklínačů však nevidíme

žádné další podobnosti se Sapkowskim.

36 Recenze na FantasyPlanet na http://www.fantasyplanet.cz/clanek/wiedzmin-zaklinac. 37 Více na http://www.fantasyplanet.cz/clanek/z-kuchyne-andrzeje-sapkowskeho nebo na http://www.sapkowski.cz/f_rozhovor_sapek01.asp. 38 Více na http://www.deskovehry.com/s-pribehem/231/recenze-zaklinac-polsky-hrdina-uraduje. 39 Petra Neomillnerová (16. 1. 1970) – česká autorka fantasy žijící v Praze, vystudovala střední knihovnickou školu a později získala i grafické vzdělání, její povídky vycházely v časopise Pevnost a sbornících (např. Punk Fiction, Mladá Frotna, 2004 nebo Legie nesmrtelných, Fantomprint, 2006), její první kniha Vlastní Krev vyšla v roce 2006 v nakladatelství Triron, dále vyšel první díl trilogie Písně čarodějky, tři díly upírské ságy Sladká jako krev, Doušek věčnosti, Past na medvěda. Ve svých knihách často zobrazuje ženu jako silnou a emancipovanou hrdinku, která se dokáže poprat s nepřízní osudu. Více na autorčiných internetových stránkách www.alraune.cz. 40 Vydalo nakladatelství Fantom Print v roce 2008. 41 Vydalo nakladatelství Triton v roce 2009.

20

4. KONKRÉTNÍ PŘEKLADATELSKÁ ŘEŠENÍ

V této kapitole se podíváme, jaké translatologické postupy překladatel použil.

Nejprve se podíváme na teorii překladu, poté se pokusíme tuto teorii aplikovat na

materiál ze Ságy o zaklínači a pomocí vhodných příkladů překladové postupy

ilustrovat.

4.1. Teoretický úvod s p říklady

Věda o překladu, neboli translatologie, je vědní disciplína, která se zabývá

procesem překládání a výsledkem tohoto procesu, čili překladem. „Překladem se

nazývá proces přetvoření slovesného díla v jednom jazyce ve slovesné dílo v jiném

jazyce při zachování nezměněného obsahu, tzn. významu“42. Edvard Lotko u hesla

„překlad“ uvádí: „komplexní ekvivalentní převod textu z jednoho jazyka do jiného.“43

Při překládání je důležité, aby byla zachována hlavní myšlenka, klíčová informace

textu, čili invariant. Dále by se měl překladatel snažit, aby v překladu dosáhl co

možná nejvyšší možné míry adekvátnosti a ekvivalence.

Překladovou transformací se rozumí operace, kdy překladatel musí převést

jednotku44 z výchozího jazyka do jazyka cílového. Během tohoto procesu se daná

jednotka změní ve formálně jinou, ale obecný invariant obsahu zůstane zachován. E.

Vysloužilová uvádí zjednodušenou klasifikaci, podle které dělíme překladové

transformace na lexikální, gramatické a lexikálně-gramatické.45

4.1.1. Lexikální transformace

Mezi lexikální transformace se řadí transkripce, transliterace a kalkování.

Můžeme sem přiřadit i lexikálně-sémantické záměny, což jsou konkretizace,

generalizace a modulace. Konkretizace znamená, že překladatel vybírá přesnější

výrazy, při generalizaci překladatel zamění daný výraz za obecnější a modulace je

myšlenková elipsa, vynechání části, kterou však lze doplnit z kontextu. Tyto druhy

42 VYSLOUŽILOVÁ, E., Cvičebnice překladu pro rusisty 1, Olomouc 2002, str. 9. 43 LOTKO, E., Slovník lingvistických termínů pro filology, Olomouc 2000, str. 95. 44 VYSLOUŽILOVÁ, E., Cvičebnice překladu pro rusisty 1, Olomouc 2002, str. 11: „Základní jednotkou překladu rozumíme minimální jednotku originálu, která má svůj protějšek v textu překladu.“ Touto jednotkou může být foném, slovo, slovní spojení, větný celek nebo celý text. 45 VYSLOUŽILOVÁ, E., Cvičebnice překladu pro rusisty 1, Olomouc 2002.

21

překladových transformací v této práci ponecháváme bez dalšího rozvedení. Prozatím

se soustředíme především na transformace formálního rázu.

Transkripce a transliterace

Transkripce je převod slova z jednoho jazyka do druhého na základě zvukové

podoby, transliterace převod na základě grafické podoby výrazu.

Příklady transliterace: Bucefał – Bucefal, Łysorog – Lysoroh.

Ve znakovém systému českého jazyka neexistuje „ł“, proto jej překladatel

nahradil souhláskou „l“.

Příklady transkripce: Arystoteles Bobeck – Aristoteles Bobek, Ksarthisius –

Xarthisius, Liksel – Lixel, Prakseda – Praxeda.

Ve jméně Aristoteles došlo k záměně „i“ za „y“ a v příjmení Bobek překladatel

vypustil písmeno „c“, čímž došlo k jazykové komice, která však v původním názvu

není. V českých názvech Xarthisius, Lixel a Praxeda nahradilo „x“ polské „ks“, které

se v češtině nepoužívá. U těchto názvů se jedná o transliteraci, při níž byla

přizpůsobena ortografie vlastních jmen řeckého a latinského původu českému úzu

(Aristoteles, Praxeda). Je však třeba podotknout, že uvedená vlastní jména v řečtině

povětšinou neexistují, Sapkowski řečtinu pouze formálně napodobuje.

Kalkování

Kalkování je doslovný překlad, který kopíruje strukturu daného výrazu.

V překladu díla Andrzeje Sapkowského můžeme najít tyto kalky: Lapač (Łapacz) i

Vydřichvost (Wydrzychwost) jsou doslovné překlady – „chytat“, „lapat“ z polského

„łapać“. Węglosmród, česky Uhlosmradík je tvořeno slovy „węgiel“ („uhlí“) a

„smród“ („smrad“). Zaříčí vzniklo z toponyma Zarzecze. Tento název vznikl spojením

předložky „za“ a podstatným jménem „řeka“ a označuje zemi, která leží „za řekou“46.

Antroponymum Pohvizd bylo ne příliš vhodně přeloženo z původního Pogwizd.

Příjmení Půlhrnec vzniklo z polského Półgarniec a můžeme vidět, že se slovo v obou

jazycích skládá ze stejných elementů, jimiž jsou slovo „půl“ („pół“) a „hrnec“

(„garniek“, „garniec“ je zastaralý výraz a je to také jednotka objemu, česky „galón“).

Z toho vyplývá, že kalkování z blízkého jazyka (polštiny) často usnadňuje překladateli

práci (Vydřichvost) a překladatel může dosáhnout formální i obsahové ekvivalence,

46 Podobné příklady této konstrukce: (Valašské) Meziříčí - Międzyrzecze, Závodí – Zawodzie atp.

22

ale někdy je zrádné a v překladu nepříliš obratné (Pohvizd, Půlhrnec) a formální

shoda převažuje nad obsahem.

4.1.2. Gramatické transformace

Ke gramatickým transformacím patří syntaktické záměny větných formací

(rozčlenění větné konstrukce či spojení více konstrukcí v jeden celek), větněčlenské

záměny, slovosledné transformace a změny gramatického statutu větných konstrukcí

(např. záměna trpných konstrukcí činnými atd.). Ty však nejsou předmětem naší

práce, jelikož se zaměřujeme na překlad jednotlivých lexémů, nikoli celých vět. Mezi

gramatické transformace se dále řadí slovnědruhové záměny a záměny slovních tvarů

(může jít o změnu gramatické kategorie čísla, rodu, pádu atd.), univerbizace a

multiverbizace.

Univerbizace a multiverbizace

Univerbizace je proces, kdy se z víceslovného pojmenování vytvoří jeden

výraz. Naopak multiverbizace tvoří sousloví z jednoho výrazu47. V Zaklínači

překladatel použil univerbizaci v překladu názvu Wielkie Morze a v češtině místo něj

máme název Oceán. Lze soudit, že kdyby zůstal název Velké moře i v češtině, ničemu

by to neuškodilo. Oceán je polsky „ocean“, moře je „morze“, můžeme usuzovat, že

univerbizace byla v tomto případě zbytečná. Z hlediska sémantického se spíše než o

univerbizaci v tomto případě jedná o generalizaci, opisný překlad, případně náhradu

synonymním lexémem.

Dalším příkladem univerbizace je název Ragnarög, v polském originále Ragh

nar Roog. Je to poslední bitva před koncem světa a Sapkowski se inspiroval

skandinávskou mytologií, kde se tento boj nazývá „Ragnarök“. Výslovnost je tedy

velmi podobná, ne-li stejná. Překladatel z tohoto trojslovného pojmenování udělal

jedno slovo, které se skandinávskému výrazu blíží mnohem víc. Liší se pouze

v posledním písmeni a to možná proto, že nechtěl použít příliš konkrétní název, když

nebyl použit ani v původním textu, a možná i proto, že v Sapkowského názvu Ragh

nar Roog je na konci také písmeno „g“. Jako příklad multiverbizace můžeme použít

přezdívku Hjalmar Křivá Huba, v polštině Krzywogęby.

47 LOTKO, E., Slovník lingvistických termínů pro filology, Olomouc 2000, str. 76, 121.

23

Záměna slovních tvarů

Ve všech následujících případech se jedná o záměnu slovních tvarů a to

konkrétně o změnu v rodu: Kolonia – Kolín (z ženského rodu do rodu mužského),

Westchnienie – Vzdech (z rodu středního do rodu mužského), Szczupak – Štika (z rodu

mužského do rodu ženského).

Slovnědruhové záměny

V případech Breza – Březová a Suchak – Suchá dochází k záměně slovního

druhu, konkrétně se podstatné jméno změnilo v přídavné jméno ve funkci substantiva.

4.1.3. Lexikáln ě-gramatické transformace

K těmto transformacím bývají zařazovány antonymické překlady (záměna

záporné a kladné konstrukce), rozšíření nebo zúžení informačního základu, explikace

(opisný překlad), celkové přehodnocení a kompenzace stylisticky příznakové

jednotky. Tyto transformace však nejsou předmětem této práce, uvádíme je pouze pro

úplnost.

Pokud v cílovém jazyce neexistuje ekvivalent pro výraz ve výchozím jazyce,

který označuje např. místní jev či pojem, nazýváme tyto výrazy jako bezekvivalentní

slovní zásobu. Tento problém pak můžeme vyřešit pomocí transkripce a transliterace,

kalkováním, pomocí opisného překladu, přibližného překladu (nejbližší domácí

protějšek) nebo vytvořením nového výrazu, čili neologismu. Právě tyto překladatelské

postupy jsou používány při překladu fantasy literatury, kde si už sám autor hraje

s fantazií a vymýšlí nová slova a pojmenování.

Při překládání mezi příbuznými jazyky (např. čeština a polština) musí dávat

překladatel pozor na tzv. „zrádné přátele“ (z francouzského „faux amis“). Jedná se o

slova, která v obou jazycích, jak výchozím tak cílovém, znějí podobně nebo stejně,

ovšem mají odlišný význam.

Doposud jsme se zabývali překladatelskými metodami, o kterých se zmiňuje

E. Vysloužilová. Nyní se podíváme na další postupy, které jsou také hojně využívány.

24

Naturalizace a exotizace

Exotizace je zachování cizího výrazu v přeloženém textu a díky tomu dochází

k autenticitě překladu. Naopak naturalizace přizpůsobuje výrazy kontextu cílového

jazyka. Při překladu fantastické literatury jsou tyto metody využívány a záleží také na

tom, do jaké míry chce překladatel přiblížit text čtenáři a jeho kultuře. V Zaklínači se

objevují názvy, které byly ponechány v jejich původní „exotické“ formě, jiné byly

upraveny tak, aby se jejich exotičnost posílila a najdeme zde i takové, které byly

převedeny do jiných tvarů za účelem naturalizace.

Nejprve se podíváme na příklady naturalizace. Jméno Bronik bylo do češtiny

přeloženo jako Broněk, což může být zdrobnělina jména Bronislav. V češtině

koncovka „-ik“ ve vlastních jménech nevystupuje, mohlo by se zaměnit za koncovku

„ík“, které je však už příliš citově zabarvené. Jméno Istvan zní cizokrajně i v jeho

podobě v českém překladu Ištván, ale písmena „š“ a „á“ dělají výraz alespoň trochu

domáčtější. Ze jména Julian udělal překladatel jméno Julián, které díky dlouhé

samohlásce „á“ působí pro českého čtenáře přirozeněji. Ve jméně Niedamir vynechal

překladatel nahradil první slabiku „nie“ za české „ne“ (Nedamir), z polského jména

Radowid se stal Radovid. Překladatel mohl ponechat původní jméno Radowid, ale

protože je souhláska „w“ v polském jazyce běžná a obvyklá, zaměnil ji za českou

variantu „v“. Szymon je polská varianta českého jména Šimon.

Překladatel v některých názvech provedl drobné změny za účelem exotizace.

Jedná se konkrétně o záměnu souhlásky „v“ v polských názvech za souhlásku „w“

v názvech českých. Tyto souhlásky jsou v daném jazyce neobvyklé a většinou se

vyskytují v cizích výrazech. Takto jsou tvořeny následující názvy: Artevelde –

Artewelde, Bremervoord – Bremerwoord, Cosmo Baldenvegg – Cosmo Baldenwegg,

de Lettenhove – de Lettenhowe, Dorregaray z Vole – Dorregaray z Wole, Fauve –

Fauwe, Glevissig – Glewissig, Ingvar – Ingwar, Inis Vitre – Inis Witre, Milva –

Milwa, Varnhageni – Warnhageni, Velda – Welda, Venzlav – Wenzlav, Vilfrid Wenck

– Wilfrid Wenck, Villis – Willis, Vridanek – Wridanek, Yazon Varda – Yazon Warda,

Zyvik – Zywik.

Dále můžeme pozorovat záměnu, kdy se místo písmene „k“ vyskytuje

v českém názvu písmeno „c“: Alkyone – Alcyone, Eryk – Eric, Kantor – Cantor, Klara

Larissa de Winter – Clara Larissa de Winter, Dominik– Dominic Lukrezie – Lucrezie,

Markus – Marcus.

25

Dalšími změnami jsou nahrazení „y“ za „i“ (Winrych van Kniprode – Winrich

von Kniprode) a naopak „i“ za „y“ (Silvester Bugiardo – Sylvester Bugiardo), změna

samohlásky na konci ženského jména (Petunia – Petunie, Ingeborga – Ingeborge),

zdvojení hlásky (Papebrock – Pappebrock) a další změny, které umocní cizokrajný

dojem určitého výrazu, např.: Aretuza – Arethusa, Kabernik – Kabernick, Margarita –

Marguerita, Trojden – Troiden.

Některá jména překladatel zcela přetvořil za účelem exotizace. V případě

jména Weit, kterým nahradil původní Vitek, se to pro české čtenáře může zdát na první

pohled nepochopitelné a zbytečné. Musíme si však uvědomit, že písmeno „v“ se

v polštině téměř nevyskytuje a pro polské čtenáře je toto jméno velmi exotické. Proto

z něj překladatel udělal Weit, který ani zdaleka nepřipomíná české jméno „Vítek“. Ve

jménech Milan Raupenneck, Jan Bekker a Teresa Lapin zachoval překladatel pouze

příjmení. Jména, která se velmi často vyskytují v českém jazyce, převedl do jejich jiné

formy a vznikli Jean Bekker, Therèse Lapin („lapin“ je francouzsky „králík“, proto

překladatel zvolil francouzskou variantu křestního jména „Tereza“) a nakonec Amatus

Raupeneck, což je mužské jméno latinského původu, znamená „milovaný“ a odpovídá

českému „Miloš“ nebo „Milan“.

Diakritická znaménka

Některé názvy překladatel upravil tak, že jim přidal diakritické znaménko.

Jeho záměr zde není zcela zřejmý. U delších slov by se mohlo jednat o zvýraznění

přízvučné slabiky. Přidání čárky: Cregennan z Lod – Cregennan z Lód, Dyfne –

Dyfné, Midinvaerne – Midinváern. Přidání jiného diakritického znaménka: Morhogg –

Morhögg. Odebrání diakritického znaménka: Hoët Sprawiedliwy – Hoet Spravedlivý.

4.2. Překlad jmen

„V odborných i uměleckých textech je dílčím překladatelským problémem

práce s vlastními jmény. Při řešení jazykové podoby pojmenování osob (ale i míst)

v překladu je třeba brát v úvahu především tyto okolnosti: 1. grafické systémy daných

jazyků, 2. stupeň frekvence jména a stupeň jeho „domestikace“, osvojení, 3. dobové

zvyklosti.“ 48.

48 STRAKOVÁ, V., Překládání a vlastní jména, in: Překládání a čeština, KUFNEROVÁ, Z., POLÁČKOVÁ, M., Praha 2003, str. 172.

26

Převod některých místních jmen není složitý (např. Moskva, Novgorod), u

jiných je hlásková změna minimální (např. Berlin – Berlín) a u mnoha dalších se

ustálila adaptovaná forma (např. Paříž, Petrohrad, Vídeň, Curych). Mnohem větší

problémy musí překladatel řešit u jmen, která nejsou častá, názvy ulic, náměstí atd.

Někdy je potřeba, aby překladatel prozkoumal i etymologii daného výrazu, který

může být nositelem určitého významu nebo komickým prvkem. Vymyšlené názvy

většinou překladatel používá v jejich původním tvaru nebo použije kalky, transkripci

či transliteraci.

Nesnadný je i převod antroponym. Dříve se v češtině častěji projevovala

tendence nahrazovat cizí jména jejich českými podobami (naturalizace, např. Jean –

Jan) nebo tato jména počešťovat, a to obzvláště v případě, kdy jsme mohli pozorovat

určitou formální podobnost mezi výrazem českým a cizojazyčným (např. Szymon –

Šimon). Dnes se tato tendence vyskytuje pouze u panovnických jmen a převládá

tendence jiná, a to ponechávání jmen v původní podobě (exotizace). Ženská jména

přechylujeme a všechna jména skloňujeme, a tím je začleňujeme do českého kontextu.

V umělecké literatuře (zvláště humoristické či satirické) najdeme rodná jména

(často i s příjmením), která mají charakterizační funkci. Zde je potřeba vyhledat nebo

vymyslet v cílovém jazyku vhodný ekvivalent, aby byla charakterizační funkce

zachována. Stejný problém musí překladatel řešit v případě přezdívek a různých

žertovných pojmenování a zkomolenin (např. Owsiwuj – Skočdovovsa).49

V následujícím seznamu uvádím jména ze Zaklínače, která mají

charakterizační funkci a překladatel pro ně musel najít vhodný český ekvivalent.

Krótki Yaxa – Kraťas Yaxa – „krótki“ znamená „krátký“, překladatel

z přídavného jména udělal nespisovné substantivum, pod kterým si čtenář může

představit, že se nejedná pouze o člověka malého, ale také zřejmě o někoho

nevzdělaného z nižší společenské vrstvy (byl to nájemný vrah, který měl se svými

kumpány zabít Geralta).

Kulas – Chromajzl – polsky se „chromý“ řekne „kulawy“, přidání koncovky

„–as“ vznikne podstatné jméno označující osobu.

Momotek – Kokta – jméno vojáka, který koktal, koktavost ve jméně Momotek

může zobrazovat opakování slabiky „mo“.

49 LOTKO, E., Čeština a polština v překladatelské a tlumočnické praxi, Ostrava 1986.

27

Muchomorek – Vochomůrka – stejně se jmenuje i kreslený hrdina z Pohádek

z mechu a kapradí.

Muriel Aksamitnooka – Muriel Krásnooká – „aksamit“ znamená česky

„samet“, v češtině nepřirovnáváme oči k materiálu, proto překladatel zvolil běžný

výraz „krásnooká“

Owsiwuj – Skočdovovsa – jméno Owsiwuj se objevuje i v knize Ohněm a

mečem od Sienkiewicze, ale překladatel jej nechává v původní podobně. V Zaklínači

si překladatel dovolil vytvořit jméno s použitím nářečního protetického v-, které má

společný základ („owies“ – „oves“).

Patelnia – Plotna – „patelnia“ znamená „pánev“, ale protože se jedná o název

pouště, použil překladatel jméno Plotna, které více evokuje horko a žár.

Pluskolec – Puškvorec – „pluskolec“ je česky „znakoplavka“ (vodní hmyz),

překladatel použil název rostliny vyskytující se u vod, který se originálu blíží po

fonetické stránce a zachovává spojitost s vodou (Puškvorec v Zaklínači byl

převozník).

Pod Lisem Przecherą – U lišáka Bystrouše – mazaná liška Bystrouška byla

jistě inspirací pro překlad této hospody.

Puszczyk – Kalous – „puszczyk“, česky „puštík“, je noční pták, překladatel

použil překlad Kalous (kalous je noční pták ze stejné čeledi jako puštík), zřejmě by

Puštík znělo díky své koncovce „-ík“ příliš zdrobněle (Kalous se říkalo Stefanu

Skellenovi, který byl členem nilfgaardské tajné služby a právě on dostal za úkol

zmocnit se Ciri).

Słodka Trzpiotka – Sladká kočička – „trzpiotka“ je mladá dívka, překlad

„kočička“ je už více expresivní, ale čtenář si vybaví i ostré kočičí drápy, což se hodí

k Julii Abatemarco pro svou krásu zvané Sladká kočička, která byla jednou velící

důstojnicí žoldnéřské armády.

Wierzaj mi – Kapišto – „wierzaj mi“ je nespisovná forma „wierz mi“,

překladatel použil nespisovnou formu českého „chápeš to“ převzatou z italštiny.

Zbójecka Posada – Loupežnická Posada – „posada“ znamená česky „dřevěná

klec pro menší hospodářskou zvířenu“50, polsky je to „zaměstnání“ a Zbójecka

Posada je název vesnice, kam se sjížděli banditi a zloději z celého kraje. Překladatel

50 Viz http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php, cit. 26. 6. 2011.

28

nevhodně ponechal stejný název a český čtenář může marně hledat význam slova

„posada“. Naštěstí název zachoval loupežníky, což je přednější než „posada“.

Bandycki Szlak – Zbojnický chodník - ´“szlak“ znamená „cesta“, „trasa“,

překlad chodník zní příliš civilizovaně a novodobě, navrhovala bych např. „stezka“

Stara Droga – Starý Šlak – překladatel z obyčejné „cesty“ (polsky „droga“)

udělal „šlak“, který se v českém kontextu užívá pro označení mrtvice (např. trefil ho

šlak) a myslím, že název Stará cesta by byl jednodušší.

Zcela jiné názvy byly použity při překladu jmen dvou klíčových hrdinů:

trubadúra Marigolda a čarodějky Triss Ranuncul. Marigold se v polském originále

jmenuje Jaskier, což znamená „pryskyřník“. Překladatel použil jméno jiné květiny a

ještě v anglickém znění - marigold je měsíček lékařský. V angličtině by se měl

Marigold jmenovat Buttercup, ale překladateli přišlo jméno příliš zženštilé a použil

jméno Dandelion (česky „pampeliška“).

Ranuncul je odvozeno od latinského názvu „ranunculus“ („pryskyřník“),

protože jména Merigold a Marigold v jedné knize by čtenářům zamotaly hlavy. A tak

se opět vracíme k onomu původnímu pryskyřníku, který nebyl vhodný pro trubadúra a

nakonec se mu ve jeho latinské verzi dostalo té pocty, že se po něm jmenuje jedna

z čarodějek.

Mezi nevhodně přeložené názvy bychom mohli považovat název vesnice Malý

Lech, která se v originále jmenuje Mały Łęg. „Łęg“ v polštině znamená „luh“,

v češtině se tedy tento význam zcela vytratil.

Polské názvy byly doslovně přeloženy do českého jazyka. Jedná se především

o toponyma nebo přezdívky. V následujícím seznamu můžeme vidět konkrétní

příklady:

Biały Most – Bílý Most, Biała Rzeczka – Bílá Říčka, Błonie Kurhanów –

Mohylové pole, Borsuczy Jar – Jezevčí úvoz, Bura Chorągiew – Šerá Korouhev,

Dojrzewanie – Zrání, Dzban – Džbán, Dziecie Ognia – dítě ohně, Dziewica Moru –

Morová panna, Dziki Gon – Divoký hon, Głębina Sedny – Hlubina Sedny, Góra

Diabła - Ďáblova hora, Górna Buina – Horní Buina, Góry Sine – Siné hory, Iola

Druga – Iola Druhá, Iskra – Jiskra, Kiełkowanie – Klíčení, Konik – Koník, Kolonia –

Kolín, Koprzywnica – Kopřivnice, Leśny Dziadek – Lesní Děda, Lisie Doły – Liščí

Doly, Łysa Góra – Lysá Hora, Nimue Łokietek – Nimue Lokýtek, Ogniste góry –

29

Ohnivé hory, Piana – Pěna, Rozkwit – Rozkvět, Rzeka Alabastrowych Mostów – Řeka

Alabastrových mostů, Siedem Kóz – Sedm koz, Sierp – Srp, Siódma Mila – Sedmá

míle, Słowik – Slavík, Sowie Wzgórza – Soví vrchy, Srebrnooka Eithne – Stříbrooká

Eithné, Stare Pupy – Staré Zadky, Stoki – Svahy, Stokrotka z Dolin – Sedmikráska

z Dolin, Szczupak – Štika, Szczury Pogranicza – Poktani Pohraničí, Szept – Šepot,

Westchnienie – Vzdech, Wzgórze – Pahorek, Wieża Mewy –Věž racka, Wieża Jaskółki

– Věž vlaštovky, Wstążka – Stužka, Wszechświat – Vesmír, Zamieranie – Uvadání,

Zimowa Panna – Zimní Panna.

Co se týče slovosledu, můžeme vidět, že překladatel zachovává pořadí výrazů

podle polského originálu: Leśny Dziadek – Lesní Děda, Rzeka Alabastrowych Mostów

– Řeka Alabastrových mostů, Zimowa Panna – Zimní Panna. V názvech Wieża

Jaskółki – Věž vlaštovky a Wieża Mewy – Věž Racka je tento slovosled pro češtinu

neobvyklý. Čeština většinou používá konstrukci přídavné jméno-podstatné jméno, jde

tedy o přívlastek shodný. V tomto případě by se tedy věže měly jmenovat Racčí věž a

Vlaštovčí věž. Takto přeložil i některé názvy: Błonie Kurhanów – Mohylové pole,

Dziewica Moru – Morová panna nebo Góra Diabła - Ďáblova hora. Přívlastek

neshodný je typický pro polštinu, naopak přívlastek shodný pro češtinu. Překladatel se

tímto pravidlem většinou řídil.

Ne všechny názvy se dají přeložit, obzvláště názvy z fiktivního světa, které

autor sám vymyslel. V seznamu uvedeném v příloze č. 1 na straně XX můžeme vidět

jména, která mají v polštině i češtině shodný tvar.

30

5. INSPIRACE V DÍLE A. SAPKOWSKÉHO

V této kapitole se blíže podíváme na původ názvů z díla Andrzeje

Sapkowského. Názvy jsem rozdělila do několika skupin podle společného

jmenovatele. Sapkowski, který ovládá několik světových jazyků, se inspiroval nejen

geografickými názvy a antroponymy, ale také mytologií různých národů.

5.1. Artušovská legenda a velština

Sapkowski ve svém díle odkazuje na keltské mýty, zejména na artušovskou

legendu. V posledním dílu pentalogie se Ciri může pohybovat mezi různými světy a

dobami. Když potká mladého Galahada, který mluví o Merlinovi, Morganě či

Lancelotovi z Jezera, je čtenáři jasné, do jakého světa se dostala. Svět krále Artuše

poznáme díky známým jménům hrdinů i míst z těchto legend:

Král Artuš (król Artur), Lancelot z Jezera (Lacelot du Lac), Elaine, Galahad,

Merlin, Morgana, Powys, Nimue, Condwiramurs, Dyfed, Dumnonie, Dyfneint, hrad

Camelot (Zamek Kamelot).

Artuš byl král Británie na přelomu 5. a 6. století a ústřední postava legend,

které jsou po něm pojmenované legendy. Lancelot z Jezera byl jeden z Artušových

rytířů a milenec královy ženy Guienevery. Do Lancelota se zamilovala Elaine, která

s ním s pomocí kouzel strávila noc a porodila jeho dítě Galahada. Merlin je dobrý

čaroděj, který pomáhá Artušovi a bojuje proti zlu, např. proti Morganě. Morgana je

nevlastní sestra krále Artuše, která se ho snaží zničit, ale nakonec se spolu usmíří.

Nimue a Condwiramurs jsou v pentalogii dvě ženy, které studují pověsti o Ciri

a zaklínači Geraltovi. Nimue tu vystupuje jako „Paní jezera“, bydlí na ostrově ve svém

hradu a pozve si Condwiramurs, aby společně zjistily, jaký byl opravdový osud Ciri.

Condwiramurs je totiž nejlepší „snílka“ (čarodějka, která ve snu získává informace) s

velkou slabostí pro legendy o zaklínači a Ciri. V některých Artušovských legendách je

Nimue „Paní jezera“, která dá Merlinovi kouzelný meč Excalibur. Jindy je popisována

jako bohyně, Merlinova spojenkyně nebo družka. Condwiramurs byla manželkou

rytíře Percivala.

Powys, Dyfed, Dumnonie a Dyfneint jsou reálné části Anglie, které se

vyskytují v legendách o králi Artušovi. Hrad Camelot se v češtině píše Kamelot nebo

v anglické formě Camelot.

31

Další výrazy např. Tylwyth Têg (Tylwyth Teg), Inis Witre (Inis Vitre), Caer

Dathal nebo Annwn mají blízko k velštině: caer znamená „ostrov“, inis je podobné

ynys – „ostrov“, Annwn je kouzelný svět ve velšské mytologii a Tylwyth Têg jsou malé

víly, které v tomto světě žijí.

Pro elfské svátky Imbaelk, Lammas, Belleteyn nebo Beltine (Beltane) a

Saovine se Sapkowski inspiroval keltskými svátky Imbolc, Lammas nebo

Lughnasadh, Beltain nebo Beltine a Samhain. V pentalogii se objevují i jiná jména

keltského původu:

Elfská čarodějka Enid Findabair má jméno podle postavy z keltských pohádek

Enid, které pochází z velšského „eneit“ čili „ čistota“, „nevinnost“. Elf Coinneach má

stejné jméno jako král keltského království Dalrisady a Faoiltiarna, jak se jmenuje

jiný elf, je keltské dívčí jméno a znamená „královna vlků“. Praprababička Ciri má

jméno Muriel odvozené z původního Muirghea, což keltsky znamená „zářící moře“

(„muir“ –„moře“, „geal“ – „jasný“). Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach má jméno

složené ze jmen města v Irsku (Cahir), ve Walesu (Mawr, Dyffryn) a keltského jména

znamenající „válka“ (Ceallach). Zaklínači Geraltovi říkají elfové Gwynbleidd. Ve

velštině to znamená „bílý vlk“. „Vlk“ je odvozený od amuletu, který nosí Geralt na

krku a má podobu vlčí hlavy, „bílý“ ukazuje na barvu zaklínačových vlasů. Jméno

císaře Nilfgaardu Emhyr var Emreis je složené ze dvou jmen velšského původu –

Emhyr znamená „vladař“, Emreis (Emrys) znamená „nesmrtelný“ a vystihl tak

Emhyrovu sílu a moc, jméno má tedy i charakterizační vlastnost.

5.2. Severská mytologie

Mytologií ze Skandinávie se Sapkowski inspiroval, když psal o ostrovech

Skellige51. Samotné ostrovy Skellige jsou odvozeny od ostrovů Skellig u Irska. Jména

většiny obyvatel ostrovů jako jsou Britta nebo Karen pochází ze švédštiny a dánštiny,

Gudrun, Thjazi a Hjalmar jsou postavy z norské mytologie. Bohyně Freya uctívaná

ve Skellige je v severské mytologii bohyně plodnosti, úrody a lásky. Obě dvě bohyně

mají svůj náhrdelník. V Sapkowského pentalogii se však jeho název Brísingamen

objevuje jako Brisingamen a jen jako jméno největšího diamantu tohoto náhrdelníku.

51 O ostrovech Skellige se Sapkowski rozepisuje ve čtvrtém dílu Věž vlaštovky, kdy se na ostrovy dostane Yennefer.

32

Podle obyvatel ostrovů Skellige je Ragnarög (Ragh nar Roog) poslední bitva mezi

dobrem a zlem, po které nastane konec svět. V severské mytologii se tato bitva

jmenuje Ragnarök. Předchází jí velká zima, stejně jak praví proroctví ve světě

Zaklínače.

5.3. Francouzština a italština

Děj Zaklínače se odehrává i v malém knížectví Toussaint52. Jména spojená

s touto zemí jsou převážně francouzská a italská. Překladatel je nechal v jejich

původní podobě zřejmě proto, aby zachoval cizokrajnou a exotickou atmosféru.

Sebastien Le Goff, Jean Catillon, Palmerin de Laufnal, Amadis de Trastamara,

Sudduth, Alcides Fierabras, Castel Ravello, Reynart de Bois-Fresnes atd. Jméno

barona de Payrac-Peyran odkazovaje na hraběte de Peyraca z francouzského filmu

Angelika.

Při tvorbě knížectví Toussaint se Sapkowski inspiroval reálnými italskými a

francouzskými městy a oblastmi s vinařskou tradicí. Do světa fikce vkládá reálnou

topografii i s její charakteristikou. Protože jsou Francie a Itálie známé pro své

vinařství, převzal Sapkowski tuto tradici a použil ji ve svém fiktivním světě:

Vermentino – odrůda italského vína, Toricella – odvozeno od názvu Torricella, což je

vinařská oblast v Itálii, Casteldaccia – vinařská oblast na Sicílii, Tufo – vinařská

oblast v Itálii, Sancerre – vinařská oblast ve Francii, Nuragus – vinařská oblast na

Sardínii, Fiorano – italské víno, Est Est – odvozené od italského vína Est! Est!! Est!!!.

Kromě těchto jmen požívá i vymyšlená, která mají italskou či francouzskou podobu

nebo jsou těmto jazykům blízká: Corvo Bianco - Gwyn Cerbin (česky „Bílá vrána“),

Erveluce, Cote de Blessure.

Jména řek, dolin atd. okolo knížectví podtrhují jeho pohádkovou a trochu

nebezpečnou atmosféru: Sansretour – „nenávratný“ nebo „bez návratu“, Blessure –

„zranění“, Malheur – „neštěstí“, Sansmerci – „bez poděkování“ nebo „bez díků“,

Mortblanc – „bílá smrt“, navíc nám název připomíná nejvyšší horu Francie Mont

Blanc. Nebezpečné názvy okolních řek a údolí mohou znamenat, že nebezpečný je

celý okolní svět a pouze v knížectví Toussaint je člověk v bezpečí. Název Toussaint

doslova znamená „všichni svatí“ a ve Francii se takto jmenuje svátek 1. prosince –

52 O Toussaintu se Sapkowski zmiňuje na konci čtvrtého a začátku pátého dílu – Věž Vlaštovky, Paní jezera.

33

svátek všech svatých, Dušičky. Toussaint tedy na první pohled působí čistým,

klidným a bezpečným dojmem v protikladu ke jménům okolí vyvolávající v nás

strach. Tento název však může být ironický, protože v knížectví Toussaint nebyl

nikdo svatý, právě naopak. Sama vládkyně Toussaintu kněžna Anna Henrietta

nejednou podvedla svého manžela a mravy u dvora byly celkově uvolněnější..

Kromě těchto názvů charakterizující knížectví Toussaint se v pentalogii

objevují i další jména, o kterých můžeme tvrdit, že byla přejata z francouzštiny, mají

francouzský základ nebo se nějakým elementem francouzštině blíží.

Vojevůdce Adam Pangratt má přezdívku Adieu, což znamená „sbohem“.

Dívka Angoulême se jmenuje podle francouzského města. Hrabě de Noailles, paní de

Lisemore a Vattier de Rideaux mají ve jméně „de“, které se vyskytuje ve

francouzských jménech a označuje šlechtický stav. Ve jméně vedoucího vojenské

rozvědky Vattier de Rideaux znamená „rideaux“ „opona“ nebo „závěsy“.

5.4. Toponyma

Inspiraci pro své názvy hledal Sapkowski v reálném světě například u měst.

Pevnosti Brugge a Hagge mají svá jména podle měst v Belgii a Švédsku, hrad

Dillingen podle města v Lucembursku a Německu, město Maribor v Temerii existuje i

ve Slovinsku, Novigrad v Chorvatsku, Amarillo v Texasu a další např. Narok

(Nairobi), Garstang (Anglie), Angren (Uzbekistán). Také některá vlastní jména osob

(propria) jsou odvozena od měst: Terranova (Itálie), La Valette (Malta), Bredevoort

(Holandsko), Asse (Belgie), Chivay (Peru) atd.

V pentalogii se objevují i názvy odvozené od hydronym (názvy vodních toků,

moří atd.). Říčky Chotla a Ina dostaly jména podle stejnojmenných polských řek.

Podle řek Sapkowski pojmenoval i tvrz Bodrog (řeka na Slovensku), pevnost Sardu

(řeka mezi Nepálem a Indií), město Anchor (řeka na Aljašce, ale také anglicky

„kotva“) a zemi trpaslíků Mahakam (řeka na Borneu).

Oronyma (názvy sopek a hor) se stala inspirací pro Sapkowského a jména

Demawend a Korath jsou sopky v Íránu a Etiopii. Trpaslík Munro Bruys má jméno

podle hory ve Skotsku (příjmení podle obce ve Francii).

34

Ostrovy Skellig u Irska byly inspirací pro ostrovy Skellige v díle

Sapkowského. Ve jméně čarodějky Marguerity Laux-Antille bychom mohli najít

název ostrovů v Karibském moři – česky Antily, anglicky Antilles, polsky Antyle.

5.5. Antroponyma

Některé postavy v díle Sapkowského dostala jména podle skutečných

osobností. Např. hrabě de Noailles má jméno podle francouzské šlechtické rodiny,

Ciri, Cirilla je ženská varianta jména Cyril, jméno polního maršála Meno Coehoorna

je odvozeno od holandského vojenského inženýra Menno van Coehoorna, upír Emiel

Regis Rohellec Terzieff-Godefroy má jméno odvozené od francouzského herce Régise

Le Rohellece, Laurent Terzieff byl francouzský režisér a herec a Godefroy je jméno

francouzské šlechtické rodiny, půlelf Schirrú, který měl zavraždit Geralta má stejné

jméno jako italský anarchista Michaele Schirru, Varnhageni jsou německá šlechtická

rodina z Vestfálska, v českém překladu je použito „w“ - Warnhageni, v polštině je

použito „v“. Wolfgang Amadeus Kozibrada (Wolfgang Amadeusz Kozibrada) má

jméno podle slavného hudebního skladatele W. A. Mozarta.

Mnoho dalších postav bylo pojmenováno podle bohů a hrdinů z různých

náboženství a mytologií: Sedna – inuitská bohyně moří a oceánů, Anahid – jméno

odvozené od iránské bohyně, Caleb – postava z Bible, Giselher – burgundský král

z legendy o Nibelunzích, Meve nebo Medb – královna z irské mytologie.

5.6. Rostliny a živo čichové

Sapkowski se také nechal inspirovat živočišnou a rostlinnou říší. Názvy

většinou uvádí v jiném jazyce (hlavně v latině nebo angličtině). Královna Calanthé

(Calanthe) má své jméno podle rodu orchidejí calanthe (v češtině je jméno upraveno a

koncové „e“ je dlouhé). Dcera Calanthé se jmenuje Pavetta, což je rod rostlin, který

patří do čeledi mořenovité, latinsky Rubiaceae. Fringilla , křestní jméno čarodějky

z Nilfgaardu, znamená latinsky pěnkava a Mistle, jedna z tlupy Potkanů a blízká

přítelkyně Ciri, je anglicky drozd. Jméno lučištnice Milwy (Milva) je odvozeno od

latinského milvus a jedná se o dravého ptáka luňáka.

35

Ve svém díle Sapkowski použil mytologie různých národů a přiřadil je ke

konkrétním zemím ve světě Zaklínače. Skandinávské legendy a zvyky se tak staly i

mytologií obyvatel ostrovů Skellige a Francie byla předlohou pro pohádkové

knížectví Toussaint, keltské svátky a názvy jsou spojeny s elfy. Kromě mýtů

inspirovala Sapkowského také toponyma, hydronyma, antroponyma aj.

36

6. ZÁVĚR

V této práci jsme přiblížili významného představitele fantasy literatury

Andrzeje Sapkowského, který se dostal do povědomí čtenářského publika díky své

povídce Zaklínač z roku 1987. V následujících letech napsal o hlavním hrdinovi této

povídky celou pentalogii. Právě propria objevující se v této pentalogii byla předmětem

této práce. Zaměřili jsme se na jejich český překlad od Stanislava Komárka. Většinu

názvů zachoval v původní podobě, některé upravil. K těmto změnám se uchýlil proto,

aby názvy přiblížil českému čtenáři a jeho kultuře (naturalizace) nebo aby naopak

zněly cizokrajně (exotizace). Do některých názvů přidává diakritická znaménka,

zřejmě za účelem exotizace nebo pro označení přízvuku. Názvy, které se v díle

objevují v polském jazyce, se překladatel pokusil adekvátně přeložit do češtiny, ale ne

vždy tak učinil. Některé názvy proto ztratily v českém jazyce význam, který byl v

polštině zachován (např. Łęg (luh) – Lech, Posada (zaměstnání) – Posada). Velkou

změnou je však překlad antroponym Jaskier na Marigold a Triss Merigold na Triss

Ranuncul.

Pokusili jsme se také objasnit původ názvů. Zjistili jsme, že Sapkowski čerpal

z mytologií keltské i skandinávské, použil reálná toponyma, hydronyma i

antroponyma. Některá antroponyma charakterizují danou postavu (např. Emhyr je

jméno císaře a znamená „vládce”). Všechny své poznatky pak mistrně použil a stvořil

asi nejslavnější dílo slovanské fantasy.

37

PŘÍLOHY

Příloha č. 1: Shodné názvy

Aarhenus Krantz Eudora Brekekes Muriel Adam „Adieu“ Pangratt Fabio Sachs Narok Adela Faërie Nastrog Aedirn Fano Nazair Aelirenn Fen Aspra Nazarian Aen Woedbeanna Fen Carn Neratin Ceka Aenyeweddien Fercart Neunreuth Aglais Figgis Merluzzo Newa Agnes z Glanville Filavandrel aep Fidhail Nicodemus de Boot Aine Dermott Filippa Eilhart Nimue Akerspaark Fiona Nina Alata Fiorano Nina Fioravanti Alcides Fierabras Flavius Nora Wagner Aldersberg Flourens Delannoy Novosad Alia Foltest Nuragus Almavera Forgeham Nycklar Aloë Francesca Findabair Ograbek Amadis de Trastamara Freya Okultich Amarant Galahad z Caer Benic Ola Harsheim Amarillo Garramone Olsen Amavet Garstang Oppenhauser Amell Gedovius Orestes Kopps Andres Vierny Gemma Ori Reuven Angus Bri Cri Gerard Orla Anchor Gerhart z Aelle Orm Anna Kameny Geso Ouder de Wyngalt Anna Tiller Giambattista Palmerin de Laufnal Annwn Giancardi de Lisemore Aplegatt Giselher Paulina April Wenhaver Glamarye Peixe de Mar Ard Carraigh Glevitzigen Pelles Ardal aep Dahy Glyswen Pennycuick Ardal aep Dahy Godyvron Pitcairn Percival Schuttenbach Argentina Goidemar Pereplut Asa Thjazi Golan Drozdeck Pont Vanis Asse Gonzales Pontar

38

Assire van Anahid z Vicovaro Gorm Pont-sur-Yonne Attre Gors Velen Poviss Aubry Graf Kobus de Ruyter Powys Augusta Wagner Gudrun Profesor Schliemann Aurora Henson Guiscard Vermuellen Puttkammer Auxerre Guthlaf Ralf Blunden Avallac’h Gwyn Cerbin Ransant Alvaro Baccalá Hansom Rayla Baron de Payrac-Peyran Hasso Planck Redanie Bekker Hector Laabs Reef Belhaven Hen Gedymdeith Regan Belleteyn Hengfors Remiz

Benda za Kaedwen Henselt Reynart de Bois-Fresnes

Bernie Hofmeier Hindarsfjall Rhetz de Mellis-Stoke Bert Brigden Homer Straggen Rhys-Rhun Birke Horm Rialto Blaise Hotsporn Riannon Blenheim Blenckert Houtborg Riedbrune Bleobheris Hrabie de Noailles Rispat La Pointe Blessure Hugo Ansbach Rizzi Bodrog Chloe Stitz Robert Pilch Bonhart Chochla Rocayne Boratek Chotla Rocco Hildebrandt Boreas Mun Ida Emean aep Sivney Roegner Braa (řeka) Ilona Laux-Antille Roggeveen Breckenriggs Imbaelk Rozrog Brenna Immanuel Benavent Rusty Brisingamen Impatientia Vanderbeck Sabrina Glewissig Britta Ina Sam Hofmeier Bruno Bettelheim Incarvilie Sancerre Caed Dhu Iorweth Sansmerci Caer Dathal Isengrim Faoiltiarna Sansretour Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach Istredd z Aedd Gynvael Saovine Caingorn Jan Natalis Sarda Cairbre Jan Struycken Scarra Cairbre aep Diared Jarre Sebastien Le Goff Caleb Stratton Jean Catillon Servadio Cantarella Jean La Voisier Shaerrawedd Carbon Joachim de Wett Shani Carduin Joanna Selborne Sheala de Tancarville Carla Demetia Crest Juan „Florenzo“ Guttierez Sigrdrifa

39

Carreras Julia Abatemarko Sirssa Carthia van Canten Kaedwen Skellige Casadei Kaer Hemdall Skomlik Castel de Neuf Kambi Sodden Castel Ravello Kamil Ronstetter Spikeroog Casteldaccia Karen Stefan Skellen Castell Graupian Katje Stella Congreve Cerro Kayleigh Stigwart Ciaran Kees van Lo Stran Cintra Keira Metz Strept Cirilla Fiona Elen Riannon Keira Metz z Carreras Sudduth Claremont Kelpie Sweers Col Serrai Kenna Talgar Condwiramurs Tilly Klaproth Tamara Coram Korath Tango Corbett Kovir Tarn Mira Coronata Kozojed Temerie Corvo Bianco La Valette Thanedd Cote de Blessure Lamarr Flaut Theodula Crach an Craite Lammas Thurn Crevan Espane aep Caomhan Macha Lan Exeter Tibor Eggebracht Creyden Lara Dorren Til Echrade Crispin Lennep Tir Tochair Cwm Pwcca Leticia Charbonneau Tissaia de Vries Człuchow Leyda Tor Lara Dacre Silifant Liam aep Muir Moss Tor Zirael Dagorad Liddertal Toricella Daniel Etchevery Linus Pitt Torm Darn Rowan Loc Eskalott Toruviel De Wett Loc Grim Toublanc Michelet Dede Vargas Loc Morduirn Toussaint Deithwen Addanyn Carn aep Morvudd Loc Muine Traighlethan Demawend Loc’hlaith Tretogor Denis Cranmer Lodovico Tuathe Detmold Loredo Tufo Dillingen Lorenzo Molla Tugdual Dinas Dinllea Loxie Tuzik, Milenka Dolina Marnadal Lucas Corto Unist Dorian Lutz z Tyffi Uroboros Drakenborg Lydia van Bredevoort Valdez Drakenborg Lyrie Valia

40

Drieschot Maecht Vanadain Druigh Mag Deira Vanielle Dufficey Kriel Mag Turga Vascoigne Dumnonie Mahakam Vattier de Rideaux Dun Dâre Malbork Velen Dun Tynne Malheur Velhad Duny Malleore Vercta Dyfed Maria Barring Vermentino Dyfneint Maribor Vesemir

Easnadh Markiza Matylda de Nementh-Uyvar Vilgefortz

Ebbing Marti Sodergren Violenta Suarez Edmund Bumbler Medell Virfuril Echel Trogelton Melfi Vissegerd Eiddon Melun Vivaldi Eist Tuirseach Meno Coehoorn Vizimir

Ekkehard Merlin Walther von der Vogelwiede

Elaine Metinna Wilfli Elan Trahe Meve Windhalm z Attre Elen Kaedweńska Mil Trachta Windsor Imbra Elfand Milo Vanderbreck Wyzima Elinera Milton Y Wyddfa Elskerdeg Mistle Yaevinna Emhyr var Emreis Molnar Yanna z Muriel Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy Monck Yarpen Zigrin

Enid an Gleanna Montecalvo Yennefer z Vengerbergu

Ensenada Montsalvat Yirrel Erveluce Morgana Ysgith Ervyll Mortblanc Zadarlik Est Est Morvran Voorhis Zangenis Est Haemlet Mulica Zdyb Esterad Thyssen Munro Bruys Zoltan Chivay Esterhazy Muredach Zuleyka

41

Příloha č. 2: Všechny názvy ze Ságy o zaklínači

Aarhenus Krantz Fiorano Ogniste góry – Ohnivé hory

Adalia – Adalie Flavius Ograbek

Adam „Adieu“ Pangratt Flourens Delannoy Okultich

Adela Foltest Ola Harsheim

Aedirn Forgeham Olsen

Aelirenn Freya Oppenhauser

Aen Woedbeanna Fulko Artevelde – Fulko Artewelde Orestes Kopps

Aenyeweddien Galahad z Caer Benic Ori Reuven

Aglais Garramone Orla

Agnes z Glanville Garstang Orm

Aine Dermott Gedovius Ouder de Wyngalt

Akerspaark Gemma Owsiwuj – Skočdovovsa

Alata

Geralt Roger Eryk du Haute-Bellegarcie – Geralt Roger Eric du Haute-Bellegarde Palmerin de Laufnal

Alcides Fierabras Geralt z Rivii, Biały Wilk – Geralt z Rivie, Bíly vlk de Lisemore

Aldersberg Gerard Papebrock – Pappebrock

Alia Gerhart z Aelle Patelnia – Plotna

Alkyone – Alcyone Geso Paulie Dahlberg

Almavera Giambattista Paulina

Aloë Giancardi Pavetta

Amadis de Trastamara Giselher Pegaz - Pegas

Amarant Głębina Sedny – Hlubina Sedny Peixe de Mar

Amarillo Glevitzigen Pelles

Amavet Glyswen Pennycuick

Amell Godyvron Pitcairn Percival Schuttenbach

Anarietta Goidemar Petunia – Petunie

Andres Vierny Golan Drozdeck Piana – Pěna

Angouleme – Angoulême Gonzales Płotka – Klepna

Angren Góra Diabła - Ďáblova hora Pluskolec – Puškvorec

Angus Bri Cri Gorgona Pod Lisem Przecherą – U lišáka Bystrouše

Anchor Gorm Pod Pączkiem Róży – Růžové poupě

Anna Ingeborga Klopstock – Anne Ingeborge Klopstock Górna Buina – Horní Buina Pogwizd – Pohvizd

Anna Kameny Gors Velen Pont Vanis

Anna Tiller Góry Sine – Siné hory Pontar

Annwn Graf Kobus de Ruyter Pont-sur-Yonne

Anzelm – Anselm Gudrun Poviss

42

Aplegatt – Applegat Guiscard Vermuellen Powys

April Wenhaver Guthlaf Prakseda – Praxeda

Ard Carraigh Gwenllech Profesor Schliemann

Ardal aep Dahy Gwyn Cerbin Przesilenia – Zrání

Aretuza – Arethusa Gwynbleidd Puszczyk – Kalous

Argentina Hafen – Hafren Puttkammer

Artaud Terranova Hagge Raby Axel – Raaby Axel Arystoteles Bobeck – Aristoteles Bobek Hansom Radcliffe z Oxenfurtu

Asa Thjazi Hasso Planck Radowid – Radovid

Asse Hector Laabs Ragh nar Roog – Ragnarög

Assire van Anahid Hedwig Ralf Blunden

Attre Heimo Kantor – Heimo Cantor Ransant Alvaro

Aubry Hen Gedymdeith Rayla

Augusta Hengfors Redanie

Augusta Wagner Henselt Reef

Aurora Henson Hindarsfjall Regan

Auxerre Hjalmar Krzywogęby – Hjalmar Křivá Huba Remiz

Avallac’h Hoet Sprawiedliwy – Hoet Spravedlivý Reynart de Bois-Fresnes

Baccalá Homer Straggen Rhetz de Mellis-Stoke

Ban Ard Horm Rhys-Rhun

Ban Glean – Ban Gleán Hotsporn Rialto Bandycki Szlak – Zbojnický chodník Houtborg Riannon

Baron de Payrac-Peyran Hrabie de Noailles Riedbrune

Beauclair – Beauclaire Hugo Ansbach Rience

Bekker Chloe Stitz Rispat La Pointe

Belhaven Chochla Rizzi

Belleteyn Chotla Robert Pilch

Beltane – Beltine Ida Emean aep Sivney Rocayne

Benda za Kaedwen Ihuarraquax Rocco Hildebrandt

Bernie Hofmeier Ilona Laux-Antille Roegner

Bert Brigden Imbaelk Roggeveen

Biała Rzeczka – Bílá Říčka Immanuel Benavent Rozkwit – Rozkvět

Biały Most – Bílý Most Impatientia Vanderbeck Rozrog

Birka Ina Rusty

Blaise Incarvilie Rzeka Alabastrowych Mostów – Řeka Alabastrových mostů

Blenheim Blenckert Inis Vitre – Inis Witre Sabrina Glewissig

Bleobheris Iola Druga – Iola Druhá Sam Hofmeier

Blessure Iorweth Sancerre

Błonie Kurhanów – Mohylové Isengrim Faoiltiarna Sansmerci

43

pole

Bodrog Iskra – Jiskra Sansretour

Bonhart Istredd z Aedd Gynvael Saovine

Boratek Istvan Igalffy – Ištván Igalffy Sarda

Boreas Mun Ithlinne Aegli aep Aevenien Scarra

Borsuczy Jar – Jezevčí úvoz Jade Glewissig Sebastien Le Goff

Braa Jan Bekker - Jean Bekker Servadio

Braclay Els Jan Natalis Shaerrawedd

Breckenriggs Jan Struycken Shani

Bremervoord – Bremerwoord Jarre Sheala de Tancarville

Brenna Jaskier – Marigold Sheldon Skaggs

Breza – Březová Jasna – Slaměnka Shilard Fitz-Oesterlen

Brisingamen Jean Catillon Schirru – Schirrú

Britta Jean La Voisier Siedem Kóz – Sedm koz

Brokilon Joachim de Wett Sierp – Srp

Bronik – Broněk Joanna Selborne Sigrdrifa

Brouver Hoog – Brouwer Hoog Juan „Florenzo“ Guttierez Silvester Bugiardo – Sylvester Bugiardo

Brugge Julia Abatemarko Siódma Mila – Sedmá míle

Bruno Bettelheim Julian – Julián Sirssa

Bucefał – Bucefal Justin Ingvar – Justin Ingwar Skellige

Buky – Paseky Kabernik Turent – Kabernick Turent Skomlik

Bura Chorągiew – Šerá Korouhev Kaedwen Słodka Trzpiotka – Sladká kočička

Caed Dhu Kaer Hemdall Słowik – Slavík

Caer Dathal Kaer Morhen Smok – Drak

Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach Kambi Sodden

Caingorn Kamelot – Camelot Sowie Wzgórza – Soví vrchy

Cairbre Kamil Ronstetter Spikeroog

Cairbre aep Diared Karen Srebrnooka Eithne – Stříbrooká Eithné

Calanthe – Calanthé Karthisius – Xarthisius Stahler – Staler

Caleb Stratton Katje Stara Droga – Starý Šlak

Cantarella Kayleigh Stare Pupy – Staré Zadky

Carbon Kees van Lo Stefan Skellen

Carduin Keira Metz Stella Congreve

Carla Demetia Crest Kelpie Stigwart

Carreras Kenna Stoki – Svahy

Carthia van Canten Kernów – Kernov Stokrotka z Dolin – Sedmikráska z Dolin

Casadei Kiełkowanie – Klíčení Stran

Castel de Neuf Klaproth Strept

Castel Ravello Klara Larissa de Winter – Clara Sudduth

44

Larissa de Winter

Casteldaccia Kolonia - Kolín Suchak – Suchá

Castell Graupian Konik – Koník Surcratasse – Surcratas

Ceann Treise Koprzywnica – Kopřivnice Sweers

Cerro Korath Szczupak – Štika

Ciaran Kovir Szczury Pogranicza – Poktani Pohraničí

Cidaris Kozojed Szept - Šepot

Cintra Kraska Szlak – Stopa

Ciri Król Artur - Král Artuš Szymon Gilka – Šimon Gulka

Cirilla Fiona Elen Riannon Krótki Yaxa – Kraťas Yaxa Talgar

Clara aep Gwydolyn Gor Kulas – Chromajzl Tamara

Claremont La Valette Tango Codringher i Fenn – Codringher & Fenn Lamarr Flaut Tarn Mira

Coen Lambert Temerie Coinneach Dá Reo– Coinneach Dé Reo Lammas Teresa Lapin - Therèse Lapin

Col Serrai Lan Exeter Thanedd

Condwiramurs Tilly Lancelot du Lac – Lancelot z Jezera Theodula

Coram Łapaczc – Lapač Thurn

Corbett Lara Dorren Tibor Eggebracht

Coronata Lebioda – Lebeda Til Echrade

Corvo Bianco Lennep Tir ná Béa Arainne Cosmo Baldenvegg – Cosmo Baldenwegg Leśny Dziadek – Lesní Děda Tir Tochair Cote de Blessure - Cote-de-Blessure Leticia Charbonneau Tissaia de Vries

Crach an Craite Leyda Tor Lara Cregennan z Lod – Cregennan z Lód Liam aep Muir Moss Tor Zirael Crevan Espane aep Caomhan Macha Liddertal Toricella

Creyden Liksel – Lixel Torm

Crispin Linus Pitt Toruviel

Cwm Pwcca Lisie Doły – Liščí Doly Toublanc Michelet

Cyprian Fripp Loc Eskalott Toussaint

Człuchow Loc Grim Traighlethan

Dacre Silifant Loc Morduirn Tretogor

Daevon Loc Muine Triss Merigold – Triss Ranuncul

Dagorad Loc’hlaith Trojden – Troiden

Daniel Etchevery Lodovico Tuathe

Darn Rowan Loredo Tufo

de Lettenohove – de Lettenhowe Lorenzo Molla Tugdual

45

De Wett Loxie Tuzik, Milenka Declan Ros aep Maelchlad – Declan Ross aep Maelchlad Lucas Corto Unist

Dede Vargas Lukrezie Vigo – Lucrezie Vigo Uroboros

Demawend Lutz z Tyffi Valdez

Denis Cranmer Lydia van Bredevoort Valia Dervla Tryffin Broinne – Dervla Tryffin Broine Lyrie Vanadain

Detmold Łysa Góra – Lysá Hora Vanielle Digod Półgarniec – Digod Půlhrnec Łysorog – Lysoroh Varnhageni – Warnhageni

Dijkstra Lytta Neÿd, Koral – Lytta Neyd, Korál Vascoigne

Dillingen Maecht Vattier de Rideaux

Dinas Dinllea Mag Deira Velda – Welda

Dol Blathanna Mag Turga Velen

Dolina Marnadal Mahakam Velhad Dominik Bombastus Houvenaghel – Dominic Bombastus Houvenagel Malbork Venzlav – Wenzlav Donatien Alphonse François de Sade Malheur Vera Loewenhaupt

Donimir z Troy Malleore Vercta

Dorian Mały Łęg – Malý Lech Vermentino Dorregaray z Vole – Dorregaray z Wole Mama Lantieri – Máma Lantieri Vesemir

Drakenborg Margarita Laux-Antille – Marguerita Laux-Antille Vicovarczyk – Vicovaran

Drieschot Maria Barring Vicovaro

Drithelm Maribor Vilfrid Wenck – Wilfrid Wenck

Druigh Markiza Matylda de Nementh-Uyvar Vilgefortz

Duén Canell Markus Braibant – Marcus Braibant Villis – Willis

Dufficey Kriel Marti Sodergren Violenta Suarez

Dumnonie Marvran Voorhis Virfuril

Dun Dâre Medell Vissegerd

Dun Tynne Melfi Vitek – Weit

Duny Melitele – Melitelé Vivaldi

Duży Lothar - Lothar Bedna Melun Vizimir

Dyfed Meno Coehoorn Vridanek – Wridanek

Dyfne – Dyfné Merlin Vysogota

Dyfneint Metinna Walther von der Vogelwiede

Dzban – Džbán Meve Węglosmrod – Uhlosmradík

Dziewica Moru – Morová panna Midinvaerne – Midinváerne Westchnienie - Vzdech

Dziki Gon – Divoký hon Mil Trachta Wielke Morze – Oceán

46

Easnadh Milan Raupenneck – Amatus Raupeneck Wierzaj mi – Kapišto

Ebbing Milo Vanderbreck Wieża Jaskółki - Věž vlaštovky

Edmund Bumbler Milton Wieża Mewy – Věž racka Effenberg i Talbot – Effenberg a Talbot Milva – Milwa Wilfli

Echel Trogelton Mistle William Hardbottom

Eiddon Mokrzadła Pereplut – Blata Pereplut Windhalm z Attre

Eist Tuirseach Molnar Windsor Imbra

Ekkehard Momotiek – Kokta Winrych van Kniprode – Winrich von Kniprode

Elaine Monck

Wolfgang Amadeusz Kozibrada – Wolfgang Amadeus Kozibrada

Elan Trahe Montecalvo Wstążka – Stužka

Elen Kaedweńska Montsalvat Wszechświat – Vesmír

Elfand Mordownia - Mordýrna Wydzychwost – Vydřichvost

Elinera Morgana Wyzima

Ellander Morhogg – Morhögg Wzgórze – Pahorek

Elskerdeg Mortblanc Xavier Moran – Xavier Morann Emhyr var Emreis, Deithwen Addanyn Carn aep Morvudd Muchomorek – Vochomůrka Y Wyddfa Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy Mulica Yaevinna

Enid an Gleanna Munro Bruys Yanna z Muriel

Ensenada Muredach Yannick Brass

Erveluce Muriel Aksamitnooka – Muriel Krásnooká Yarpen Zigrin

Ervyll Mykitka – Mykytka Yarra

Eskel Narok Yasmin – Yasmine

Est Est Nastrog Yazon Varda – Yazon Warda

Est Haemlet Nazair Yelena – Yellena

Esterad Thyssen Nazarian Yennefer z Vengerbergu

Esterhazy Neratin Ceka Yirrel

Eudora Brekekes Neunreuth Yoel

Eurneid Newa Ysgith

Everett Nicodemus de Boot Zadarlik

Fabio Sachs Niedamir Zamieranie – Uvadání

Faërie Niewiasta z lasu – Lesní dívka Zangenis

Fano Nilfgaard Zarzecze – Zaříčí

Fauve – Fauwe Nilfgaardczyk – Nilfgarďan Zazdrość – Žárlivost Feldmarszałek Duda – Feldmaršálek Duda Nimue

Zbójecka Posada – Loupežnická Posada

Fen Aspra Nimue Łokietek – Nimue Lokýtek Zdyb

Fen Carn Nina Fioravanti Zimowa Panna – Zimní Panna

47

Fercart Nissirowie – Nissirové Znak Aard – Znamení Aard

Figgis Merluzzo Nora Wagner Zoltan Chivay

Filavandrel Novigrad Zuleyka

Filavandrel aep Fidhail Novosad Żurawa Kupa – Jestřábí kupa

Filippa Eilhart Nuragus Zurbarran

Fiona Nycklar Zyvik – Zywik

48

BIBLIOGRAFIE

ADAMOVI Č, I., Slovník české literární fantastiky a science fiction, Vydavatelství a

nakladatelství R3, Praha 1995

GENČICOVÁ, M., Vědeckofantastická literatura, Albatros, Praha 1980

LOTKO, E., Slovník lingvistických termínů pro filology, Olomouc 200

MOCNÁ, D. – PETERKA, J., Encyklopedie literárních žánrů, Paseka, Praha –

Litomyšl 2004

PRINGLE, D., Fantasy: Encyklopedie fantastických světů, Praha 2003

SAPKOWSKI, A., Krew elfów,Warszawa 1994

SAPKOWSKI, A., Czas pogardy, Warszawa 1995

SAPKOWSKI, A., Chrzest ognia, Warszawa 1996

SAPKOWSKI, A., Wieża Jaskółki, Warszawa 1997

SAPKOWSKI, A., Pani Jeziora, Warszawa 1999

SAPKOWSKI, A., Krev elfů, Ostrava 1995

SAPKOWSKI, A., Čas opovržení, Ostrava 1996

SAPKOWSKI, A., Křest ohněm, Ostrava 1997

SAPKOWSKI, A., Věž Vlaštovky, Ostrava 1998

SAPKOWSKI, A., Paní jezera, Ostrava 2000

STRAKOVÁ, V., Překládání a vlastní jména, in: Překládání a čeština, Kufnerová, Z.

a kol.,Praha 2003

TODOROV, T., Úvod do fantastické literatury, Nakladatelství Karolinum, Praha 2010

VYSLOUŽILOVÁ, E., Cvičebnice překladu pro rusisty 1, Olomouc, 2002

Internetové zdroje:

JIREŠ, O., Z kuchyně Andrzeje Sapkowského, http://www.fantasyplanet.cz/clanek/z-

kuchyne-andrzeje-sapkowskeho, cit. 29. 6. 2011.

KAMBERSKÝ, P., Paradigma šťastného konce, http://www.lidovky.cz/paradigma-

dobreho-konce-je-mi-protivne-dx9-

/ln_noviny.asp?c=A100522_000076_ln_noviny_sko&klic=237095&mes=100522_0,

cit. 29. 6. 2011.

KRAMNÝ, P., Wiedźmin (Zaklínač), http://www.fantasyplanet.cz/clanek/wiedzmin-

zaklinac, cit. 29. 6. 2011.

49

MACKANACKY, J., Jak to wszystko się zaczęło?,

http://www.sapkowski.pl/modules.php?name=News&file=article&sid=482, cit. 29. 6.

2011.

PILCH, J., Rozhovor s auotrem,

http://mdia0128.www3.50megs.com/Sapek/iview02.htm#rozhovor1, cit. 29. 6. 2011.

SAPKOWSKI, A., Słowa guru, http://niniwa2.cba.pl/slowa_guru.htm, cit. 29. 6. 2011.

SAPKOWSKI, A., V šedých horách zlato není aneb hrst úvah o literatuře fantasy,

http://www.sapkowski.cz/v_sedych_horach_zlato_neni.asp, cit. 29. 6. 2011.

WOJTKOWIAK, O., Andrzej Sapkowski,

http://www.sapkowski.cz/f_rozhovor_sapek01.asp, cit. 29. 6. 2011.

Andrzej Sapkowski, http://www.zaklinac.com/index.php?clanek=as, cit. 29. 6. 2011.

Andrzej Sapkowski honorowym obywatelem Łodzi,

http://sapkowski.pl/modules.php?name=News&file=article&sid=835, cit. 29. 6. 2011.

Fantasy sub-Genres, http://www.sfwriterstoolkit.com/fantasy-sub-genres/, cit. 29. 6.

2011.

Fantasy Subgenres, http://www.cuebon.com/ewriters/Fsubgenres.html, cit. 29. 6.

2011.

Sapkowski získal cenu European Grand Master,

http://www.denikreferendum.cz/clanek/5723-sapkowski-ziskal-cenu-european-grand-

master, cit. 29. 6. 2011.

Slovník cizích slov – online, http://www.slovnik-cizich-slov.cz/?q=fantazie&typ=0,

cit. 29. 6. 2011.

Slovník literárních a jazykových pojmů,

http://ld.johanesville.net/slovnik/fantasy#fantasy, cit. 29. 6. 2011.

Zaklínač – polský hrdina úřaduje, http://www.deskovehry.com/s-

pribehem/231/recenze-zaklinac-polsky-hrdina-uraduje, cit. 29. 6. 2011.

50

ABSTRACT

The Witcher Saga by Andrzej Sapkowski and Its Czech Translation. (Comparative

Study).

Key words: translatology, fantasy literature, Poslish-Czech translation, contemporary

Polish literature

This bachelor thesis focuses on the use of proper names in the book series The

Witcher, by the Polish author Andrzej Sapkowski. It is a fantasy genre pentalogy

which has been translated into many world languages. The work explains the

differences, brings the pentalogy into the context of biography and other works of A.

Sapkowski, but mainly it throws light on names and inspiration for their creation. The

final chapter talks about translation and translatologic methods which the translator,

Stanislav Komárek, followed.

STRESZCZENIE

Saga o wiedźminie Andrzeja Sapkowskiego i jej czeskie tłumaczenie. (Praca

komparatywna).

Słowa-klucze: translatologia, literatura fantasy, przekład polsko-czeski, współczesna

literatura polska.

Praca ta ekupia się na nazwach własnych w dziele Wiedźmin polskiego pisarza

Andrzeja Sapkowskiego. Jest to fantasy pentalogia, która została przetłumaczona na

wiele języków obcych. Praca wyjaśnia różnice, wprowadza pentalogie do kontekstu

biografii i twórczości A. Sapkowskiego. Przede wszystkim tłumaczy nazwy własne i

inspiracje ich pochodzenia. Pracę zamyka rozdział o tłumaczeniu i metodach

translatologicznych, według których tłumacz Stanislav Komárek postępowal.

51

ANOTACE

Autor: Iva Žůrková

Fakulta: Filozofická

Katedra: Slavistiky, sekce polonistiky

Název bakalářské práce: Sága o zaklínači Andrzeje Sapkowského a její český

překlad. (Komparativní studie).

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jan Jeništa

Počet znaků: 83 839

Počet příloh: 2

Počet titulů použité literatury: 18

Klí čová slova: translatologie, literatura fantasy, polsko-český překlad, současná

polská literatura

Tato práce se zaměřuje na vlastní jména v díle Zaklínač polského spisovatele

Andrzeje Sapkowského. Jedná se o pentalogii žánru fantasy, která je stále překládána

do mnoha světových jazyků. Práce vysvětluje rozdíly, uvádí pentalogii do kontextu

biografie a dalšího díla A. Sapkowského, především však osvětluje samotná vlastní

jména a inspirace jejich vzniku. Práci uzavírá kapitola o překladu a translatologických

postupech, jimiž se překladatel Stanislav Komárek řídil.