TOMÁŠEK – Zpravodaj pri kostele sv. Tomáše v Brne. Vydává Rím.-kat. farnost u sv. Tomáše v Brne, Lidická 6,602 00 Brno,� 545 57 22 15, c. úctu: 4200061594/6800, Internet: http://www.svtomas.net/

Mons. Jan Mráz – farár, redakce: M. Veselá, M. Keprtová, V. Keprt. Schránka pro el. príspevky:redakce@svtomas.net, ostatní príspevky predávejte kostelníkovi. Vychází pro vnitrní potrebu farnosti.

Nevyžádané príspevky nevracíme. NEPRODEJNÉ. Uzáverka príštího císla 18. brezna 2018.

5

ZPRAVODAJ FARNOSTIPRI KOSTELE sv. TOMÁŠE V BRNE

Motto:

Dát sebe je cosi zásadne jiné, než dát svuj výkon.

Petr Vrbacký

Úvodní slovo

Milí bratri a milé sestry,

zanedlouho spolecne vstoupímedo doby postní, do doby, jejíž pravýsmysl není snadné správne pochopita která je zrejme pro nás pro všechnykaždorocní velkou výzvou. Casto totižhrozí, že clovek své postní snažení zre-dukuje jen na jakési sebetrýznení zaveci, které si sám sobe nedokáže od-pustit, nebo že se naopak pust stanedemonstrací zbožnosti a síly vule predokolím ci pred vlastním já, anebo žese dokonce skutky pokání poznenáhlupromení v jakousi snahu pritlacit Boha

ke zdi, aby už konecne musel vyslyšetprosby kajícníka.

Temto nebezpecím se mužemebránit jedine tak, že se budeme snažitnaše postní úsilí od samého zacátkuchápat jako prostredek k novémuuchopení naší lásky k Bohu a k lidem.V pravém postním úsilí totiž mužemetakrka hmatatelne rozpoznat, jak mocpro nás osobne vlastne je ci nenívzácný náš Pán a co všechno násješte delí od toho, abychom patriliskutecne jen jemu. Nejde ovšem jeno to samoúcelne rozrýt a zprevracetnaruby záhon našeho nitra a jít odtoho. Toto všechno má totiž smyslpouze jako príprava na novou setbuBoží milosti, na nový zacátek našeho

ROCNÍK XXIV. 11. února 2018

života z víry. A proto: Odvahu! Neboj-me se postu, nebojme se, že zjistíme, ženám to ci ono porád ješte nejde. Práveto je jedinecná príležitost s pokorouodevzdat svou slabost Pánu a nechatse z ní vzkrísit jeho mocí.

o. Jakub Tuma

Inspirace z: P. Vrbacký, Cestou milosrden-ství, Apostolicum, 2017, s. 20n.

Informace

• Radost z lásky u sv. Tomáše.Všechny srdecne zveme na prednáškuo manželství a rodine, kterou si pronás na základe papežské exhortaceAmoris laetitia pripravil o. StanislavDrobný, Th. D. Prednáška se konáv pondelí 12. února od 19 hod.v našem kostele.

• Popelecní streda letos pripadá na14. února 2018. Tímto dnem zacínáobdobí ctyricetidenního postu predslavností Vzkríšení Páne. Znamenípopela, který si necháme sypat nahlavu, nám má pripomenout krehkostnašeho lidského bytí a posílit našitouhu více spolupracovat se všeoživu-jící Boží láskou a zríkat se smrtia prázdnoty pramenící z naší pýchya sobectví.

• Na Popelecní stredu a Velký Pátekje prísný pust. V našich diecézích tokonkrétne znamená, že v tyto dvadny se máme postit od masa (zá-vazné od 14 let) a najíst se jen jednou

za den dosyta (závazné od 18 do 60let). V ostatní dny doby postní, kromenedelí a slavností, by si každý melstanovit alespon malý skutek sebezá-poru jako projev vdecnosti Pánu Ježíši,který z lásky k nám na kríži obetovalúplne všechno, co mel – sám sebe.

• Pobožnosti krížové cesty budouve stredy a pátky postní doby vždyv 17 hodin, ve stredu zejména pro deti.

• Vecery Alfa. Jak už se psalo v mi-nulém císle, od 22. února bude nanaší fare pet ctvrtecních veceru, vždyod 19 hodin, patrit tzv. vecerum Alfa.Každé setkání se skládá z krátkéhopohoštení, prednášky a neformálníotevrené diskuse v malé skupince.Jedná se o dobrou príležitost nejenomse neco dozvedet, ale hlavne uvidetsvuj vztah s Bohem z trochu jiné per-spektivy. Tento cyklus je možné prožíti jako urcitou formu postní duchovníobnovy. Zájemci se mohou hlásit naadrese: alfautomaska@gmail.com

• Možnost spolecného slavenísvátosti nemocných bude v našemkostele v pátek 23. brezna, pri mši sv.v 17:30. Tuto svátost Ježíšovy blízkostiv nemoci mohou prijmout všichnitrpící vážnejší nemocí nebo oslabenístárím. Lze ji prijmout i opakovane,zvlášte když se zhorší zdravotní stav.Na prijetí této svátosti je dobré sepredem pripravit svatou zpovedí,abychom prosili Pána o dar zdravís cistým srdcem.

2

vetší plus získal o. Martin, který se za-pojil do hledání zvírátkových dvojiceka zahrál naprosto verohodne kockudomácí (i když pred ním jeho kockaz páru utekla pryc). , V okamžiku,kdy jsme detem rozdali barevnéfrkacky, už nebylo slyšet jedinéhoslova, a tak jsme si naposledy zatancilitradicní a všemi oblíbenou ukazovacípísnicku Prilákejte gorilu (do príšteuž se ji opravdu naucím!). Poté jsmeuvedli prostory farní kavárny dopuvodního stavu a s dobrým pocitemjsme se rozešli do svých domovu.Prezencní listinu naleznete na detskénástence v zákristii!

Veronika Veverka Papoušková

Povídka

S mámou se srazila ve dverích. Vespechu vysvetluje: ”Jdeme s deckamado kavárny, otevreli novou a je to tamsenzacní. Úkoly mám udelaný a dopul osmé budu doma. Tak papa a mámte ráda,“ koncí sedmnáctiletá Eva svérychlé vysvetlování.

Maminka položila nákup a sedlasi. Bylo jí tak trochu smutno. Evcaje slunícko, ucí se na jednicky, kdyžje potreba doma neco udelat, bezodmlouvání pomuže. Všimne si, kdyžmáme není dobre, a priloží rukuk dílu. ”Tak co bych vlastne chtela?“premýšlí maminka. Vzpomínkypricházejí samy. Taky v sedmnáctistála u zrcadla a pletla si copánkya úces vylepšila beruškou nebo ko-pretinkou. Taky se obcas srazila vedverích s mámou a vyhrkla na ni:

”Jdeme s deckama na mši, a pak sijdem zablbnout do parku. Honza mánovej kopacák, dneska to tem béckámnandáme.“ Ano, tenkrát se mladíscházeli na mši a pokecávali u kostela.Peníze na kávicku nikdo z nich stejnenemel. Zalozit si na prulezkách, zahrátfotbálek (kluci holky vždycky chvilkunechali, než se do hry vložili), nebo jentak kecat.

Ale snad i proto, že mohli kritizo-vat práve vyslechnuté kázání, se ho-vory casto tocily kolem smyslu života,hledání té pravé cesty, domluvy naruzné akce typu: tenhle týden jedemza Kacim na tu naši strední teologic-kou školu, a pritom se vždycky daloobcas kouknout po Petrovi a usmát se.

Je jiná doba. Veta, za kterou setak casto schováváme. Máma vstanea uklízí nákup. Pak trochu pokli-dí, uvarí tátovi polévku a už slyšíodemykat dvere. ”Ahoj mami, tobylo bezvadný. Tonda mel staženounovou hru, slíbil, že me to naucí . . .“

”A nechtela bys se mnou jít zítrana mši, než vyrazíš za deckama?“skocí máma dcerce naprosto neslušnedo reci. Eva vykulila oci. Jako maláchodívala s mamkou, ale ted’ máhodne ucení, klavír, ájinu, aby mohlao prázdninách do Anglie a necítila setam jak ”hotentot“.

”No, mamko, nezlob se, ale asine,“ zavírá dvere od pokoje a slzuv mámine oku už nezahlédne.

Ráno je na stole lístecek. Ahojmamko, domluvily jsme se s Eliškou.Pujdem nejdrív na mši a pak zadeckama. Papa. Mám te ráda.

MV15

Hledání vhodného termínu profarní karneval letos nepríjemne zkom-plikovala kombinace brzkých jarníchprázdnin a krátkého mezidobí predPopelecní stredou, a tak jsme nakonecmusely zvolit jednu ze sobot prázd-ninového týdne. Tím jsme zajistilyhojnou úcast detí predškolního veku,které jsou školkou povinné i v dobeprázdnin, a také dvou kaplanu. ,

Organizacní tým opet cítal ctyribývalé Severky, ze kterých se prokarnevalové odpoledne staly broucekŠpuntík, veverka Veverka a DJ Sil-ven. Švandovi (a tedy i organizá-torka Zipík) díky neštovicím drželipalce z tepla domova a príští rok

už jim to s úcastí urcite vyjde! Pod-purný tým Markéta a Tána zajis-til stálý prísun jídla a pití. S úkli-dem vydatne pomáhal Hamša. Aletím nejduležitejším prispeli bájecnédeti z našeho kostela, jejich rodicei prarodice – totiž svou prítom-ností a nadšením, které z karnevaluudelalo nezapomenutelný zážitek!Spolecne jsme si zazpívali, zahrálispoustu her, vyfoukali pet bubli-fuku a zatancili v párech, v hadovi,ve skupinkách i na miniaturnímctverecku novin. Rodice se odvážnezhostili i nelehkého úkolu nafouknoutnenafouknutelné balonky a pomáhalidetem s nelehkými úkoly. Velké vý-znamné plus si vysloužili Kubové(Tuma a Zelinka), kterí se sladiliv prevlecích za krále, a ješte o neco

14

• Naše farnost má svoji stránku novei na sociální síti Facebook pod názvemFarnost sv. Tomáše v Brne.

Naleznete zde pozvánky na akcev našem kostele, ohlášky a další zají-mavé informace.

Katecheze pro deti nanedelní deváté

Od zacátku prosince probíhábehem bohoslužby slova na nedelníchmších sv. v 9 hodin katecheze prodeti, zejména ty menší – predškolnía mladší školní. Rádi bychom, abydeti do kostela chodily rády a aby size mše sv. i neco odnesly (i kdyby jenobrázek).

Vítány jsou všechny deti, kterék nám do kostela zavítají, a to samynebo i s doprovodem. V ministrantskézákristii si s nimi povídáme o evan-geliu nebo o ctení, kreslíme, hra-jeme (si) nebo treba zpíváme.

Ve vedení programu se nás mo-mentálne strídá pet skupinek. Kdyžnás bude více, bude to jenom lepší.Pripojte se k nám a ozvete se na e-mail:moulinex@email.cz Veronice Zahrad-níkové, prípadne je možné se domlu-vit prímo behem katecheze. Tešíme sena Vás!

Veronika Zahradníková

První svaté prijímání

Pro deti, které chodí už alespondruhým rokem do náboženství,nabízíme v naší farnosti prípravuna první svatou zpoved’ a první svatéprijímání. Ta bude letos probíhato nedelích, vždy po skoncení ”deváté“mše svaté (tedy zhruba od 10 hod.)v zákristii kostela. První setkání budepouze s rodici v nedeli 18. února 2018.

Prosíme, aby se i dalších setkáníúcastnil spolu s detmi vždy takénekdo z rodicu nebo jiný dospelý.Také prosíme o vyplnení prihlášek(jsou k dispozici na farním webu,v zákristii nebo ve farní kancelári)a dodání potvrzení o krtu detí.

První svatá zpoved’ detí jepotom plánována na sobotu26. kvetna a o den pozdeji, v nedeli27. kvetna 2018 o slavnosti NejsvetejšíTrojice, mají deti poprvé prijmoutPána Ježíše ve svátosti Eucharistie.Jsem si jistý, že se už na ne Pán Ježíšmoc teší.

Také já se na deti a jejich rodiceteším pri spolecné príprave a vásvšechny prosím, abyste je na cestek této významné životní událostiprovázeli svými modlitbami.

Váš kaplan Martin Hönig

3

Z toho neco bude . . .Postrehy z prípravného víkendu

veceru Alfa

Znáte ten pocit: Clovek to kolikrátneumí presne vyjádrit, ale neco muríká: ”Tohle není hloupé. Z tohoneco bude.“ A nejaký takový pocitjsem si privezl z prípravnéhovíkendu organizátoru kurzu Alfa,který probíhal 19. a 20. ledna nafare v Rosicích. Jak už prozradilclánek v minulém císle tohotozpravodaje, v naší farnosti se speciálnísérie peti veceru Alfa uskutecníbehem doby postní, konkrétne od22. února. A práve na to jsme se odjelipripravovat.

Místní pan farár nás v Rosicíchvelmi vrele uvítal, i když zdi jehofary v sobe zpocátku zrovna dvakrátvrelé klima nechovaly. Ohen v kam-nech však brzy všechno zmenil a címdéle sálal teplo do kamenných slujístarobylé budovy, tím více ho bylotaké v nás a v našem družném hovo-ru. Sešla se nás pestrá spolecnost, asidvacítka nadšencu vcetne obou kap-lanu. O legraci i zajímavé postrehynebyla nouze a tužení kolektivu seprotáhlo dlouho do noci.

Hned v sobotu jsme se ale dali dopráce. Jen co dojeli zbylí úcastníci,Keprník, Markéta Zelenková a RadekVoríšek na nás zostra nastoupili se

sérií prednášek a praktických rada našlapaný program se táhl aždo obeda. Po obede následovalapraktická cást, kdy jsme si mohlivyzkoušet, jak by se správne melamoderovat diskusní skupinka.Nekterí sice zpocátku tvrdili, žeje na celém projektu zajímá jenumývání nádobí a že se rozhodnena nejaké moderování necítí, alepráve mezi nimi se vylouplo hnednekolik schopných vedoucích. Novévztahy, znalosti i zkušenosti jsmenakonec vložili do Božích rukou primši sv., abychom si uvedomili, že acse clovek na neco pripravuje sebelíp,vždycky by mel mít na pameti, že jejen nástrojem v Božích rukou.

Krásný cas rychle uplynul. Mnohéobavy byly rozptýleny a zároven seobjevily nové výzvy. Samozrejme seted’ ješte nedá ríct, že bychom o Alfevedeli úplne všechno a že bychomuž meli všechno dokonale pripravené.Cítím ale v kostech, že z tohohle necobude. Už brzy. Tak doufám, že si tonenecháte spolu s námi ujít.

o. Jakub Tuma

Z farní charity

Drazí ctenári Tomáška!

Témer pred mesícem skoncilaTríkrálová sbírka, a tak je nejvyšší casinformovat vás o jejích výsledcích.

4

Farní karneval 3. 2. 2018

13

V 1. patre se nachází Müllerovagalerie, kterou založil P. Matej Müllerna pocátku 20. století. Touto ga-lerií i dalšími (jinak neprístupnými)místnostmi fary nás po nedelní mšisvaté provázel pan farár Mons. ICLic.Mgr. Jan Danek, který je zárovenžd’árským dekanem. Na jeho žádostbyla nedelní devátá mše sv. prove-dena jako chorální – zpívalo 5 clenusvatotomské scholy gregoriánskéhochorálu. Novomestští verící se brzy dozpevu gregoriánského chorálu (ordi-naria) aktivne zapojovali.

Kostel sv. Kunhuty a sv. Annyje nejstarší památkou mesta, zmínenje již v roce 1362. Gotický presbytárje ze 14. století. Soucasná podobakostela upoutá hodnotnou sgrafitovouvýzdobou fasády. V tzv. Cerné kaplikostela došlo pri rekonstrukci v de-vadesátých letech k odhalení fresek,znázornujících cestu duše cloveka. Nafare jsme obdivovali nejen architek-turu stavby, ale i možnosti ubytování,

kuchyn a spolecenskou místnost. Tímnejcennejším však byla bohatá sbírkaobrazu a soch od našich významnýchumelcu. Na shromažd’ování umelec-kých del 20. století se podíleli takédalší novomestští farári a nás potešilo,že to byl zejména P. Jaroslav Zech-meister. Ten dríve pusobil jako kaplanu sv. Tomáše.

Zaujala nás také krásná mon-strance a zejména graduál z 16. sto-letí. Jeho velikost je primerená k tomu,aby bylo možné ctení not a textupri tehdejším osvetlení (louce, svíce)sborem mnichu, kterí gregoriánskýchorál z této knihy mohli spolecnezpívat. S panem dekanem jsme takédiskutovali i o jeho predchudcích,farárích v Novém Meste. Overili jsmesi, že krome P. Zechmeistera (1964-1990), zde pusobil také P. Karel Fia-la (1990–1992, je pohrben na míst-ním hrbitove) a P. František Korbela.Duchovní spojení farnosti sv. Tomášev Brne a farnosti Nové Mesto naMorave tak bylo uskutecneno pu-sobením techto svatotomských knežíjako novomestských faráru ve druhépolovine 20. století. P. Karel Fiala byljako chlapec ministrantem, pozdejivedoucím ministrantu u sv. Tomášea odešel studovat teologii.

PhDr. Jan Weinberger

12

Ceská republika

Arcidiecézeolomoucká

28 387 035 Kc

Arcidiecézepražská

7 178 318 Kc

Diecéze brnenská 26 169 723 KcDiecézeceskobudejovická

7 137 328 Kc

Diecézekrálovéhradecká

17 567 751 Kc

Diecézelitomerická

2 901 608 Kc

Diecéze ostravsko-opavská

17 853 512 Kc

Diecéze plzenská 5 034 762 KcKoleda celkem 112 260 037 KcTríkrálový koncert 1 823 831 KcCelkem 114 083 868 Kc

Brnenská diecézeBlansko 2 106 080 KcBreclav 2 946 093 KcHodonín 3 064 423 KcJihlava 1 815 108 KcRajhrad 4 051 377 KcTišnov 1 558 891 KcTrebíc 2 676 035 KcZnojmo 2 252 594 KcŽd’ár nad Sázavou 3 313 085 KcBrno 2 386 037 KcKoleda celkem 26 169 723 Kc

Výtežek sbírky byl bezmála o 14milionu vyšší než v lonském roce.V naší farnosti se vybralo celkem50 059 Kc, vše prostrednictvím cha-ritní pokladnicky. Je škoda, že se

v naší farnosti nenašla žádná skupinkakoledníku. Snad príští rok . . .

Z daru, kterými jste nám ještepred koncem lonského roku prispelido charitní pokladnicky, jsme poskytli3 500 Kc Charite – služby Brno na po-moc bezdomovcum.

Tolik císla, a aby jich nebylo príliš,prineseme prehled daru, které jsmeposkytli v roce 2017 z príspevku docharitní pokladnicky, v príštím císle.

At’ je postní doba pro nás dobouztišení a otevrení srdce, at’ nám dá Buhduveru, že je Pánem každého našehodne a odpovedí na všechny naše nejis-toty a obavy.

Dobrovolníci farní charity

Slovo nemocným

Chci milosrdenství, ne obeti,poznání Boha je víc než celopaly.

Oz 6,6

Když sledujeme život lidí kolemnás, vidíme, že je v nem mnoho utr-pení telesných i psychických. Castojsou tato utrpení velmi bolestná. Myje studujeme a neumíme poskytnoutúcinnou pomoc. Casto nás napadáotázka, jaký smysl toto utrpení má.Samo o sobe neprináší cloveku žádnýužitek. Proto se neverící casto ptají,proc veríme, proc nám Buh nepomáháhned a viditelným zpusobem. Nekdyslyšíme o zázracných zásazích Božích,

5

a proto se objevuje otázka, proc Buhnezasahuje v tuto chvíli a viditelne.Je totiž možné, že práve v této chvíliprobíhá v duši trpícího cloveka velkýzázrak, protože on dostává poznání,jaký smysl jeho utrpení má, jak muprospívá. Soucasne také dostává síluk tomu, aby byl schopen vyrovnat ses tím, co prožívá tak, že ho to nezlomí,ale pomuže mu to utrpení prekonat.

Utrpení není jen telesné – nemoci,bolesti, veliké obtíže, ale také duševní– zklamání, životní neúspech, ztrátablízkých lidí. I když se tato utrpenípo vnejší stránce liší, jejich podstata jevždy stejná. Clovek musí vždy bojo-vat, aby se se vším vyrovnal a prožilto správne.

Na každého cloveka doléhá jinéutrpení, ale veríme, že Buh je dopouštítak, aby nikdy neprevyšovalo sílya schopnosti, které clovek má. Kdyžje to nutné, Buh poskytne svoji pomocv dostatecném množství a neopustí tr-pícího cloveka. Toto je jistota, na kteréje možné stavet a která pomuže vevšech situacích. Nikdo neví, jak budejeho život probíhat a s cím se budemuset v živote vyrovnávat. Kdyžpostaví svuj život na Bohu a pocítás jeho pomocí a s využitím schopností,které mu byly dány, nemusí mít obavyz niceho, co ho potká.

Každé prožité utrpení clovekamení a ucí ho mít nový a lepší pohledna svuj život, svoje problémy, na lidikolem sebe a i na Boha. Musí však být

vnímavý a ochotný prijímat poznání,které dostává. Zmena smýšlenínemusí nastat ihned, ale zcela jistese dostaví a ovlivní život cloveka.

Když clovek prožívá utrpení, mužese mu ta doba zdát velmi dlouhá, alekdyž se na situaci podívá s odstupemcasu, uvedomí si, že to byl jen jehopohled, který je ovlivnený krátkostílidského života. Doba trvání utrpeníje školou, která cloveka vychováváa pripravuje na to, co ho treba ješteceká. Není to cas zbytecný, ale je to casprípravy. S Boží pomocí ho prožijemetak, že nám prospeje.

o. J. Šik

Kostelnické postrehy

Vyprável jsem prátelum postrehyz rocních pokusu o kostelnicení, i ze-ptali se me, jestli o tom nechci napsatdo Tomáška, a já zjistil, že chci.

Je to práve rok, co jsem souhlasil,že zkusím práci kostelníka. Nemeljsem žádnou touhu po tomto ka-rierním postupu, jen jsem chtel po-moci kamarádovi. Mel jsem pred-stavu, že kostelník otvírá a zavírá kos-tel, stará se o úklid, údržbu a drobnéopravy. Nejsem žádný domácí kutil,ale v dome jsem tyto práce zvládal, takjsem si myslel, že to pujde i v kostele.

Velmi brzy jsem zjistil, že kostel-ník se musí aktivne zapojit do všech

6

vetšinu místního osazenstva znáte.Ples zahájili pan farár s kaplany.Protože jsme se trefili termínem na Trikrále, obdrželi všichni tri královskékoruny, takže ples vlastne zahajovaliTri králové. Otec Mráz podotkl, ženás neprišel zmrazit, ale povzbudit,a proto at’ si plesu užijeme.

A o to jsme se celou dobusnažili. Následovalo velmi príjemnéroztancení v podobe polonézy, kterése ctyrem párum povedlo. A pak jsmemohli na tanecní parket i my všichniostatní a zkoušeli jsme, co si ještepamatujeme. Všichni jiste milujemevtipné poznámky partneru typu: ”Játancím valcík a ty?“ Postupne, jak tokapela Byznys TIME rozjela, už bylojedno, co se hraje a co tancuje. Žánry sestrídaly a páry také. V prubehu vecerajsme si mohli pochutnat na rízeccíchci kurátku. K pití bylo možno vybratnealkoholické i alkoholické nápojea opet byl výber ze škály rumových

zástupcu. Tombola samozrejmenechybela vcetne hrané cáry o cenunejvyšší – krutu velikou.

Záver prišel opet velmi rychle.Cas utíká stále rychleji a na plesechobzvlášt’. Spánkový deficit dohánímepri nedelním popoledním klidu, takžena další akce jsme pripraveni v plnésíle. A na další farní ples za rokbudeme pripraveni urcite.

KaliPozdrav organizátorek plesu:

Všem, kterí došli, dekujeme za prízena doufáme, že si vecer skvele užili a tyostatní zveme na ten príští. Též deku-jeme všem, kterí neváhali obetovat svujvolný cas a prišli priložit ruku k dílu priprípravách. Dekují Ira a Bára.

Duchovní blízkostfarnosti sv. Tomáše v Brne a farnosti

Nové Mesto na Morave

Tretí víkend v mesíci zárí trávilaskupina 14 svatotomských farníku nafare v Novém Meste na Morave. Ka-tolická fara, stojící na Vratislavovenámestí poblíž kostela, je architekto-nicky hodnotná, jednopatrová stavba.Pochází z první poloviny 18. sto-letí, tedy z doby pozdního baroka.Je zapsána v Ústredním seznamunemovitých kulturních památek CR.

11

nejšikovnejší, takže je to pro mneslužba až do prolití krve.

Inzerát hledající kostelníka pronaši farnost, který pred rokemv Tomáškovi vyšel, nikdy nebylstažen a platí dál. Já jsem opravdujen náhražka, než se najde nekdoplnohodnotný.

Pavel Pandan Zahradníkdocasne zastupující pulkostelník

Farní ples 2018

Život má svoje stinnejší a veselej-ší stránky. Dne 6. ledna ples farnostisv. Tomáše zahájil plesovou sezonuv celé republice. Tato akce patrí právemezi ty veselejší a príjemnejší chvíle.Zacne to již oblékáním, nebot’ šaty sepo letní pauze nejak srazily a knoflíkyjsou podivne našité. Boty se najdouúplne na jiném míste, než by melybýt, podobne jako další veci a zkrášlo-vadla, bez kterých na ples nemožnovyrazit. Tyto malickosti se však vyreší

a vyparádení dorazíme na místo cinu.Letos to byl opet Babylón na Kouni-cove ulici.

Mluví-li se o veselejší stránce,pak to asi tolik neplatí o organizá-torech, pro které je to jen mnohopovinností, práce, casu i starostí.Zde nutno podotknout, že se jimvše podarilo – výzdoba, organizace,jídlo, tombola . . . Skupina pod ve-dením Ireny a Báry to proste umía patrí jim velký DÍK.

Na plese byli hosté vítánisklenickou šampusu, se kterou sinajdete rezervovaný stul. Zde seprivítáte se svými práteli a potommáváte na všechny strany, protože

10

liturgií, obradu, pobožností a dalšíchcinností, které se v kostele odehrávají.Pripadalo mi to, jako kdyby po škol-níkovi chteli, aby vedl pedagogicképorady, ale prý to tak u nás chodí.Bylo to v dobe, kdy se blížilo splnenímé pubertální touhy státi se rentiérem,tak jsem asi byl méne ostražitý a nanabídku kývl. Byl jsem si hodne ne-jistý, ale ti, s kterými jsem to konzul-toval, ríkali, že se to lehce naucím.Samozrejme všichni, co tvrdili, že je tobrnkacka, kterou zvládnu levou zadní,se vše ucili od malicka a vubec nemelitušení, co mají pred sebou za mate-riál. Byl jsem nejakou dobu nekonfesníkrest’an a to, co mají všichni krest’anéspolecné, tedy službu potrebným,modlitbu a procítání Písma, dodnespovažuji za to nejduležitejší. Nikdyv živote jsem neministroval, svá-tosti slavil jen víceméne v závaznémrozsahu a v kostele jsem byl aktivníjen pri úklidu, Noci kostelu a prípravesvaráku. Ve farnosti jsem se vždy za-pojoval spíše do mimokostelních cin-ností. Na Krížové ceste v kostele jsembyl poprvé vloni, když jsem ji vedl.Totéž platí i pro májovou a ružen-covou pobožnost, jen tady jsem melmožnost zjistit o co jde den predema ne 5 minut pred zacátkem. Obcasjsem chodil na adorace, ale ani tadyjsem netušil k cemu je vélum a kdya jak se zvoní. Doted’ nechápu, jakmohla farní personalistika pripustit,

aby to místo obsadil nekdo s tak mi-zernými kvalifikacními predpoklady.

Vojta i Ivan se me snažili do všehozasvetit, ale to, že jsem nebyl mini-strant, byl velký hendikep. Obcas jekostelník jediný, koho má knez primši k dispozici, u pohrbu a svatebskoro vždy. Požádal jsem o výukui zkušené ucitele, co kdysi ucili mini-strovat mého prvorozeného, ale v se-niorském veku jde vše pomaleji. Pro-tože nejsem ministrant, odsloužil jsemprvní tri mše, kde jsem byl sám,v civilu, nechtel jsem delat ostudunašemu slavnému ministrantskémukonventu. Ukázalo se, že lidu nevadískopiciny, které provádím, ale to, ženejsem náležite oden. Byl jsem na voj-ne, takže vím, že ústrojní nekázen jesnad nejvetší zlocin, který muže vojákspáchat, a tak jsem se podvolil a zacalse prevlékat za ministranta. Moc meneuklidnilo, že jsem vyfasoval albu poLudvíku Kolkovi, která má viset vevitríne v síni tradic a ne na me. Abychnemel tak intenzivní pocit, že mini-strantský odev nosím neoprávnene,požádal jsem o složení alespon téprvní zkoušky, kterou malí ministran-ti skládají. Zkoušku jsem úspešneudelal, takže je overeno, že dokáži jítv pruvodu, stát u oltáre a nepošt’ucho-vat se. Vyšší atesty nemám.

Musím podekovat za trpelivostvšem, co mi pomáhali, zejména mini-strantským matadorum, co slouží ve

7

všední dny ráno, a také našim jáh-num, kterí mi jsou stále k dispozici.Jeden se stal mým poradcem pro cis-totu víry, druhý pro cistotu podlahy.Nejvíc si se mnou užil o. Jakub. Nej-více mší v prvních mesících, kde jsembyl na ministrování sám, celebrovalon. Myslím, že jsem se tak významnezasloužil o jeho svatost. Vždy se mnouprošel, co nebylo dobre. Pamatuji sena povzdech: Nebylo všechno, jak mábýt, ale mše byla platná. Jako zkušenýmanažer vedel, že nemuže jen upozor-novat na chyby, ale musí také povzbu-dit pochvalou. Tak mi rekl, že hezkyctu. Moji sebejistotu to moc nezvedlo,protože to stejné už jsem slyšel oducitelky v první tríde.

Vrcholem naší spolupráce bylapašijová bohoslužba, kde je potrebanejméne trí zkušených a o. Jakubmel k dispozici jen jednoho neználka.Nejak to zvládl, jen já jsem samo-zrejme netušil, že je to jediná bo-hoslužba v roce, kde 1. ctení je druhéctení a zacal jsem císt evangelium,které již dríve precetl o. Jakub. Snadty nejvetší prušvihy už mám za se-bou. Ješte dlouho nebudu zkušenýmrutinérem, ale soucasné nedokonalostiuž víc pramení z nedostatecné kon-centrace a nedostatku zkušeností nežz neznalosti. Pokud neministruji sám,trochu narušuji zabehané porádky,protože musím znát presne svoji roli.Pro malou zkušenost nejsem schopenimprovizovat jako ostatní. Zaujalo me,

jak vetšinou akce probíhají. Mohuvšechny ctenáre Tomáška, kterí dozákulisí nevidí, ubezpecit, že tam všeprobíhá podle prastarých mytologiía v biblickém duchu. Na pocátkuvšeho je chaos, pak dochází k od-delení svetla od tmy, postupuje sepodle Bible a koncívá to príslibemBožího království. Presne v duchuPísma. Je jasné, že bez trvalé prítom-nosti Ducha Svatého v našem kosteleby to nemohlo fungovat.

Když jsem zjistil, že v kostelepoužíváme snad deset bílých plátena každé se jinak jmenuje a používána neco jiného, moje první myšlenkabyla: Takhle si to Ježíš snad nepred-stavoval! Více méne si to myslímporád, ale zacínám chápat, proc sito tak predstavujeme my. Stavbaa výzdoba kostela i všechny liturgiejsou plné symbolu, které možná nevždy vnímáme, ale které nás mohouobohatit. Snažím se do toho vnikata zjišt’uji, že tady svoji neznalostsdílím s mnohými dalšími. Vždy semi líbily pravoslavné ikony. Ale poshlédnutí kurzu kardinála Špidlíka,kde vysvetluje, co který symbol, barvaci kompozice znamenají, me obohacujímnohem víc. Tak snad neco podob-ného zažiji i v našem kostele.

Jsem si vedom mnoha svých ne-znalostí a spousta vecí je pro mnenová, ale nekdy jsem mel pocit, žebych se o tento stav rád podelil i sezkušenými rutinéry. Byl jsem poprvé

8

v živote na slavnosti Tela a Krve Páne– Božího Tela. Darilo se zaposlouchatse do textu, vnímat liturgii, presunyk oltárum. Nejsilnejším zážitkem alestejne zustane, že ješte znely poslednítóny varhan a už do kostela vtrhla par-ta se smetáky, aby Slavnost uklidila.

Nikdy jsem nebyl zvlášt’ porádnýa k tem porádkumilovným nemel ne-jak obdivný vztah a kostelnictví mev tom jen utvrdilo. Neporádní hodísvuj odpad na zem, takže se snadnozvedne nebo zamete. Ti porádnejší hoschovávají pod klekátka, za akumu-lacní kamna, do škvír mezi lavicemia podobne, po nich je úklid mnohemnárocnejší.

Z historie vím, že v našem kosteledocházelo k zázracným uzdravenímna prímluvu Panny Marie Svatotom-ské a že u tech zdokumentovanýchprevažují zázracná uzdravení zraku.Jako kostelník mohu ujistit farníky, žese tak deje dosud. Vím, že na jinýchmístech zázraku odkládají uzdraveníberle a invalidní vozíky, v našemkostele zázracne uzdravení odkládajíbrýle. Naše víra asi není tak inten-zivní jako v predchozích stoletích,takže nekterá uzdravení zraku jsoujen docasná, ale v lonském roce došloi k rade trvalých zázracných uzdra-vení, což mohu doložit sbírkou brýlív zákristii.

Asi nejvetším kladem mé cinnostiv kostele bylo, že jsem se ješte staciltrochu sblížit s Otcem Josefem. Znal

jsem ho už z ordinace jeho lékarky a zezpovednice, ale tady jsem s ním mohlvést delší hovory a delat mu ridice.O všechno se zajímal, pomáhal jsemmu s informacními a komunikacnímitechnologiemi a hlavne jsem se hodnedovedel od nej, o nem, o sobe,o svete i Bohu. Mnozí za nej dávajísloužit mše, nevím, jestli je to potreba.Podle me ocistcem jen prosvištel.Taky mám fotograficky zdokumen-tován první zázrak s ním souvise-jící. U hlavního vchodu má komu-nita Emmanuel i farnost své nástenky,takže na ruzná oznámení je dost místa.U zákristií se delíme o jednu a vznikápretlak, který vede k pronikání donástenky pro deti. Pochopitelne jsmevždy vytlaceni, neudržel se tam aniobrázek Nejsvetejší Svátosti. Jen parteOtce Josefa vydrželo uprostred celoudobu a oznámení o míste uložení jehotela je tam dosud. Zázrak.

Kostelnictví je práce, která menebaví a ke které nejsem jakkolidisponován. Naštestí to nemámjako práci, ale jako službu a tusi s nadšením radostne užívám.Mohu být v krásném prostredís nádhernými lidmi, jejichž nekonecnéobetavosti nebudu schopen nikdydosáhnout. Rád sloužím tomutokostelu a této farnosti a zároven vím,že mnozí jiní by to zvládli lépe. Navíck povinnostem kostelníka patrí i ruznéúdržbárské práce a já nejsem zrovna

9