- 2 / 1 9 9 9 1

Stejně jako předchozí, první číslo (Neon -3), otevíráme i toto Kauzou, jež se tentokrát už výrazně blíží před-

stavě, kterou jsme o dané rubrice měli – bohatý soubor rozličných pohledů, které nasvěcují z různých stran

scénu zadaného tématu. Původní příspěvky Jiřího Janatky a Petra Hrbáče (spisovatelů patřících

k malé skupince obojživelníků – píšících dobře prózu i poezii) jsou přitažlivé zejména tím, že oba doktoři

nestudovali filozofii, jak by se dalo předpokládat, ale medicínu. Jde tedy v jejich případě o vzácně se vysky-

tující druh tzv. exaktních humanistů. Rozhovor Ladislava Vereckého s někdejším šéfem protialkoholního

oddělení u Apolináře, docentem Jaroslavem Skálou, i historky ze života slavných českých pijanů posouvají

obecněji zadané téma k omamné látce v Čechách nejvíce zdomácnělé: k alkoholu.

Aniž bychom usilovali o sestavení monotematického čísla, vrátili jsme se v Neonu -2 ke knize, která nás

zaujala už před dvěma roky, kdy vyšla: Hospody a pivo v české společnosti. Ta kniha mi připadá jako vhodný

pandán k pivní estetice Urbanova Pivrnce: je totiž celá sestavená z příspěvků českých historiků, literárních

vědců a filozofů, nezřídka akademiků, kteří se sešli na velké konferenci se zadáním identickým

s názvem knihy. Do Neonu jsme převzali příspěvek historika Petra Čorneje, který dokládá, že mohlo jít

o konferenci dosti zábavnou. Za celým souborem „pivních“ statí se ve své úvaze ohlédl Vladimír Fanta.

V Neonu -2 jsme také zavedli volnou rubriku „afér XX. století“. S „aférami“ filozofickými se budou střídat

„aféry“ historické a biologické. Vedle Petra Koťátka by měli rubriky „redakčně obhospodařovat“ ještě Petr

Čornej a Stanislav Komárek.

Jiří Kratochvil, čerstvý držitel Seifertovy ceny za román Noční tango a náš stálý spolupracovník, se v rubrice

Knihy... zamýšlí nad šesticí překladových titulů z poslední doby. Ve svém textu vpouští do pomyslného

ringu dvojice jako Louis Ferdinand Céline a Alasdair Gray či Mircea Eliade a Terence McKenna a průběh

klání komentuje tak, že výsledek hypotetických zápasů přestává hrát roli.

Rozhovorem a ukázkou z nové knihy představujeme blíže mladého prozaika Bohuslava Vaňka-Úvalského,

o jehož románu Zabrisky se domníváme, že by se snadno mohl stát kultovní knihou generace dnešních dva-

cetiletých. Každopádně Vaněk-Úvalský ve své knize přináší to, po čem kritikové volají téměř unisono: pří-

běh s tahem na branku.

Ivan Diviš vojákem z povolání? Ano, jsou věci, které by jeden neřekl. A proto raději sledujte naši rubriku

Černé na bílém – budete in.

Své „sbohem létu“ dává česká a moravská poezie již čtyři roky na starobylém hradě Bítově. Aktuální repor-

táž doplněnou spoustou fotografií sepsal pro Neon muž nejpovolanější: původce a spoluorganizátor celé

akce, básník Martin Reiner. Následující „Text a promluva“, přednáška, kterou Jaroslav Pížl proslovil na

Bítově, snad dokládá, že básnická setkání oplývají i jinými kvalitami, než jsou modrý portugal a čerstvý

vzduch.

Michal Viewegh se po létech vrátil k literárním parodiím. První z nich uveřejnil v Neonu.

National Geographic se věnuje literatuře zřídka, ale většinou to pak stojí za to. Rozsáhlý, po americku

impresivní materiál o Waltu Whitmanovi jsme ještě chtěli okořenit špetkou vědy o Whitmanovu obrovském

vlivu na světovou poezii tohoto století, ale rozměr časopisu nám to už nedovolil. Článkem Rostislava

Šváchy o architektu Adolfu Loosovi, kterého jsme se vzdát nedokázali, jsme stejně přetáhli stanovený roz-

sah o čtyři strany.

Příjemné čtení.

Bogdan Trojak

šéfredaktor

Úvodní slovo / Editorial

Druhé číslo našeho krátkého nultého ročníku (celkem

vyjdou v roce 1999 tři čísla) vznikalo v extrémním

časovém presu, jednak proto, že jsme paralelně ve třech

lidech konali rozsáhlé organizační přípravy naší „spa-

nilé“ jízdy anglickým double-deckerem po republice,

jednak proto, že jsme všichni strávili čtyři dny na bítov-

ském setkání českých a moravských básníků (více

o něm přímo v čísle), kam jezdíme samozřejmě moc

rádi, ale zároveň v roli organizátorů, tedy povinně.

A nakonec jsme všichni postupně onemocněli; někteří

to zvládli za pochodu, šéfredaktor ulehl na týden

s horečkami.

Byla to dobrá zkouška.

Během měsíce mezi vydáním prvního (totiž minus tře-

tího) a druhého (minus druhého) čísla Neonu jsme

doplnili redakci o tajemnici Janu Kosteleckou, takže už

jsme dohromady čtyři, a přestěhovali jsme se z jedné

místnosti do dvou. Chodí nám ohlasy na první číslo,

rozšiřujeme řady externích spolupracovníků.

Objeli jsme republiku „neonovým“ autobusem, organi-

zujeme Večery s Neonem: dvakrát Praha, dvakrát Brno,

Bratislava, Ostrava, Olomouc, Opava... Dáváme roz-

hovory novinám, aby se vědělo, že tu jsme.

Vylepšujeme internetovou verzi Neonu (www.neon-

mag.cz), která bude nejpozději od ledna 2000 nejen

elektronickou replikou časopisu, ale také – na rozdíl od

méně pružného, tištěného měsíčníku – aktuálním zpra-

vodajem a zdrojem čerstvých informací o kulturním

dění u nás.

A stejně jako v prvním čísle, i nyní se na Vás obracíme:

pomozte nám tím, že si časopis – pokud se Vám líbí –

výhodně předplatíte. Naše nabídka předplatitelské

slevy je velkorysá (viz tiráž), protože jako úplně nový

subjekt na celkově přesyceném trhu máme ztíženou

pozici a abonenti jsou pro nás přímo životně důležití.

Obě první čísla Neonu podle mne dokládají, že umíme

udělat časopis, jaký zde chyběl.

Nyní ho chceme dostat k Vám, svým čtenářům.

Martin Pluháček

vydavatel

2 - 2 / 1 9 9 9

K A U Z A

Omamné látky trochu jinakJednou z tezí je, že lidstvo jako mohutný sociální útvar by bez omamných látek nemohlo vůbecexistovat. Přinejmenším se o takový experiment nikdy ani nepokusilo. Seskládali jsme do kra-sohledu sklíčka nejrůznějších názorů na věc, ale resumé? Jen další otazníky.

K A R E L J . B E N E Š

Nasraný chlapVečerní rozhovor se spisovatelem Bohuslavem Vaňkem-Úvalským vedený na terasách zničené-ho pavilonu Expo ’58 v předvečer vydání jeho románu Zabrisky. Mimo jiné o tom, kudy vedecesta z dětství k dospělosti a od srandiček k tragikomedii. Fotografie Bohdana Holomíčka.

Obsah -2/1999Úvodní slovo / Editorial ...................................... 1

Obsah ....................................................................... 2

Kauza: Omamné látky trochu jinak

Jiří Janatka:

Psychomachie

neboli ohlédnutí spořádaného muže............ 5

Richard Rudgley:

Omamné látky v dějinách a kultuře ............ 8

Ivan Diviš:

Popis intoxikace LSD ........................................ 9

Ladislav Verecký:

Abstinence je někdy nudná.......................... 12

(rozhovor s doc. Jaroslavem Skálou)

Petr Hrbáč:

Na cestě do mlýnku ....................................... 16

Ze života pijáků .............................................. 20

(vzpomínky M. Dreva, L. Vereckého a J. Hiršala)

Edward Lear:

Velká kniha nesmyslů ........................................ 22

Slavné Learovy lymeriky v překladu Antonína Přidala.

Petr Koťátko:

TWIN-WATERgate .................................................. 24

V novém cyklu pracovně nazvaném „Vědecké aféry

XX. století“ začínáme na poli analytické filosofie.

Jiří Suchánek:

Ideový Kukulín .................................................... 26

Břitký text kotelníka o tom, jak drobí ptáčkům posla-

nec Miroslav Ransdorf.

Dichtung und Wahrheit ...................................... 27

Další zprávy ze života společnosti.

Jiří Kratochvil:

Knihy... z Archy ................................................... 30

Náš přední prozaik komentuje šest knižních novinek

z překladové literatury.

Zasláno .................................................................. 32

Karel J. Beneš:

Nasraný chlap ...................................................... 34

Bohuslav Vaněk-Úvalský:

Zabrisky ................................................................ 38

Ukázka z románu.

- 2 / 1 9 9 9 3

M A R T I N R E I N E R

Hasicí emulze babího létaReportáž o čtvrtém setkání českých a moravských básníků a literárních kritiků na hraděBítově, které v lecčem překonalo ta předcházející. A pro nás příležitost představit na krásnýchfotografiích Ondry Slabého mimo jiné několik tajemných postav „ze zákulisí“ časopisu Neon.

R O S T I S L A V Š V Á C H A

Adolf Loos v síti kulturyPřed sto lety byla architektura, reprezentovaná skvělými tvůrci, přirozeným tmelem dalšíchkulturních žánrů. Proč je tomu dnes jinak? O tom přemýšlí přední český znalec a popularizá-tor tohoto oboru doc. Rostislav Švácha. Text doprovází fotografie pařížského domu TristanaTzary a návrh „jazzového“ domu Loosovy přítelkyně Josephiny Bakerové.

Bohdan Holomíček:

V ateliéru loutkaře Petra Kavana .................... 43

Černé na bílém

Když jsme mašírovali... ..................................... 44

Kádrové posudky básníka Ivana Diviše z konce 50. let

odhalují něco, co jsme ani netušili.

Vladimír Fanta:

Hospody a pivo v české společnosti .............. 46

Úvaha nad jednou knihou, která dokládá, že zajímavé

téma přiměje k zapáleným výkladům i vědce.

Petr Čornej:

Pivovar „V pekle“

a dějinné souvislosti jeho osudů .................... 50

Kolik stál korbel piva ve čtrnáctém století? Odpověď

zná přední český historik Petr Čornej.

Ivan Wernisch:

Zapomínaní .......................................................... 55

Hospodská poezie v podání zapomenutých autorů.

Martin Reiner:

Hasicí emulze babího léta ................................ 58

Jaroslav Pížl:

Text a promluva ................................................... 66

Poznámky k řečové interpretaci básnického textu dopl-

něné unikátními snímky.

Michal Viewegh:

Dětský příběh ...................................................... 70

Literární parodie na motivy knihy rakouského spisova-

tele Petera Handkeho.

Edward Lear:

Velká kniha nesmyslů ........................................ 73

Druhá várka lymeriků.

Joel L. Swerdlow:

Walt Whitman: Básník Ameriky ...................... 74

Laikova cesta za poezií ve stopách největšího americké-

ho básníka a zakladatele moderní světové poezie.

Neon... na drátě

S kulturními aktualitami se hlásí naši zpravodajové

Ján Štrasser: Slovensko ................................. 84

Olga Hochweis: Německo .............................. 85

Boris Lupačev, Zygmund Horňák: Rusko ..... 85

Xavier Galmiche: Francie ............................... 86

Wojciech Bonowicz: Polsko ........................... 87

Rostislav Švácha:

Adolf Loos v síti kultury ................................... 88

4 - 3 / 1 9 9 9

Omamným látkám se v naší konvenční současnosti přiděluje zásadně jenjedno znaménko. Vždy je to buď plus, nebo minus. Černá, nebo bílá. Nahoře,nebo dole.Původní, nové texty, které najdete v naší kauze, i ty starší, převzaté, jsouzajímavé především tím, že je napsali, příp. se týkají především lidí, již sevyskytují právě v obou hraničních pásmech vytyčeného tématu. Psychiatr z vojenské kliniky, legendární šéf protialkoholního oddělení u Apolináře – a na druhé straně samotní alkoholici nebo lidé zabývající se působenímomamných látek v souvislostech kulturněhistorických. Přitom výsledek sezdá upomínat a odkazovat právě na široký prostor mezi oběma póly, na roz-manitost barevného spektra. Povedlo se nám v konečném součtu nalézt nějaké podstatné odpovědi?Myslím si, že ne; že naopak vyvstalo něco nových otazníků – alespoň pro ty,kteří se předmětem naší kauzy nezabývají profesionálně – a že ty se nakonecještě slévají do otazníku jediného, pěkně tučného a opilecky vratkého. Notně rozostřeným zrakem bohužel nezahlédám, co se za ním schovává, a jsem si jist nadále jen tím, čím jsem byl už na začátku téhle kauzy: Lidstvojako celek, lidstvo jako mohutná sociální struktura by nemohlo bez omam-ných látek vůbec existovat, a za dostatečný důvod k této domněnce považujiprostý fakt, že bez nich dosud nikdy neexistovalo. Ovšem resumé?Věřím, že oceníte celou kauzu především jako soubor chytrých a zábavnýchpříspěvků na dané téma.

Martin Reiner

Omamné látkytrochu jinak

Psychomachieneboli ohlédnutí spořádaného mužeRozevírali své obrovské soví zřítelnice, nos se jim prodlužoval a ústa strašlivě rozšiřovala.

Théophile Gautier: Klub poživačů hašiše

- 2 / 1 9 9 9 5

J I Ř Í J A N A T K A

6 - 2 / 1 9 9 9

Kauza: Omamné látky trochu jinakJe léto, představme si nádherný, blankytně

přezrálý konec léta, na vinicích zlátnou hroznyryzlinků či tramínů, stromy jsou obtěžkányjablky a hruškami, v posečené trávě voní spa-dané švestky a slívy, ale... – „šťáva vytékající z poraněného ovoce se hned kvasí na alkohol.Kapky této šťávy vyhledává se zvláštní oblibouhmyz, zvláště vosy, někteří chrobáci se opíjejído bezvědomí“. Co naplat, taková je tedy příro-da – upozorňuje nás se svým neodolatelnýmšarmem pan profesor Vondráček a zároveňdodává, že – když už to musí být, vážení chro-báci – čtvrtka bílého nebo červeného je právětak dost. Šampaňského nikoliv, protože, jakříkával se zdviženým prstem, „šampaňské, to jevíno polosvěta“. Odborníci na alkoholismusjsou mnohem přísnější: kdo propadne chrobác-tví, kdo má sklon opíjet se do bezvědomí, musítrvale abstinovat, protože pít kontrolovaně,jako konzument, se už nikdy nenaučí.

Poraněné ovoce kvasí, roste mák, mucho-můrky, konopí Cannabis sativa i kaktusy z roduAnhalonium Lewinii. Taková je tedy příroda a my jen užíváme její dary, zkoušíme je, ochut-náváme, napodobujeme a učíme se překonávatjejí tvůrčí postupy. Drogy vždy byly, jsou a bu-dou, a z logiky věci – jak s oblibou říkají jejichzjevní i skrytí příznivci – pak vyplývá, že nejsouani dobré, ani špatné, že člověk má svobodu sije dopřát, a když na to doplatí, může si za tosám. Také proto, že nedal na ty zkušené. „Ne-kuřte za volantem,“ radí například ti opravduznalí věci, „nikoliv kvůli tomu, že by marjánkazhoršovala vaši schopnost řídit, ale protože vásbude řízení auta rozptylovat a nebudete z nímít takový požitek.“

(Pro pořádek: Názvem droga označujeme nezcela přesně psychotropní, na psychiku působí-cí látky, které mohou vyvolávat závislost. V šir-ším slova smyslu k nim patří také nikotin a al-kohol. Závislostí pak rozumíme stav, kdy jedi-nec zabuduje drogu do svých biologických, so-ciálních a psychických zvyklostí, kdy se bez nínedokáže obejít, kdy po jejím odnětí obvyklevznikají subjektivně velmi nepříjemné odvykacístavy a bývá tendence ke zvyšování dávek. K příznakům a projevům rozvinuté závislostipatří i závažné zdravotní a sociální důsledky –např. mozková atrofie, poškození mnoha jinýchtělesných orgánů či systémů, AIDS, sérová žlou-tenka, kriminalita.)

Odpor vůči drogám bývá sdružován s jistouzapšklostí, myšlenkovou a pocitovou strnulostí,s předpojatostí a rigiditou, se snahou hájit re-presivními prostředky pozice establishmentu.

Někdejší bojovníci za střízlivost rádi kázávali o hrůzných následcích omamování (alkoholemči jinými jedy), s plnými ústy tohoto pěknéhoneutra, které se dvojjedinou změnou písmena„m“ může kdykoliv proměnit ve slůvko podob-né, označující stejně strašlivou a odsouzeníhod-nou neřest. Jejich tiskoviny zůstávaly ležet napůdách v objetí s Rodokapsy, Světozory a Pes-trými týdny, aby v dalších generacích mohlyvyvolat zábavu a potěšení. Jako by všichni tiŠimsové, Kálalové a další protialkoholní ligisténevymýšleli ty své plakáty, na kterých se opilýotec sklání nad postýlkou s neduživým, soucho-tinářským dítětem s vodnatelnou hlavičkou zby-tečně, jako by nepsali ty své brožurky a pam-flety nadarmo. Vždyť nám, jejich budoucímnálezcům, nám, vzdor nezdrženlivosti prarodi-čů a rodičů zdravým a nevodnatelným, vlastněpomáhali dostat se paradoxem zpětného rázu,popřením toho úzkoprsého fanatismu do volné-ho, svobodného prostoru, mimo dobro a zlo, dovolného prostoru zakouřených hospod! K prv-nímu, třetímu a desátému pivu, k rumu a ciga-retám, k bolestínsky příjemným kocovinám, k slastně vycmrndlému rannímu polehávání,které jsme si mohli kdykoliv okořenit listová-ním těmi komickými mravokárnými nesmysly!K tiché či hlučnější vzpouře, k úniku do fanta-zie, k rozluštění tajenky padesátých až osmde-sátých let, tajenky režimního omamování (čtioblbování) paralyzované omamováním (čti obl-bováním) převážně pivním!

Kdo by si občas nepřál uniknout trápení,hnusu a nudě, zapřít a popřít jednotvárnou činesnesitelnou skutečnost, soukromou, veřej-nou, komunisticky předlistopadovou i kapita-listicky polistopadovou skutečnost, nebo na-opak překročit své hranice, omezení daná indi-viduální existencí, krátkou úsečkou mezi zroze-ním a smrtí, kdo by se nechtěl snadno a rychleněčeho zbavit, vymanit se z tyranie paměti a emocí, kdo by netoužil získat něco navíc, no-vé, neobvyklé zážitky a zkušenosti? Cosi vygu-movat, zlikvidovat, opouzdřit se, ubránit, nebonaopak vyrazit vstříc dobrodružnému přesahuvšednosti? Drogy představují právě ono snad-no a rychle, ale otevírají prý i oblasti nedos-tupné koncentračním a relaxačním technikám,účastníkům kultů a mysterií, józe, mystice,umění, endorfinům sportovních aktivit či ho-lotropnímu dýchání. Ať už drogy jsou, nebonejsou výlučným klíčem k jakési třinácté kom-natě, je nesporné, že prožitky, které vyvolají vevztahu ke změnám stavu vědomí, emocí, smys-lových vjemů a vnímání času, jsou sice analo-

gické těm, které lze dosáhnout jinak, nejsouvšak s nimi totožné. Potřeba úniku nebo přesa-hu je stará jako lidstvo, a stejně tak vždy existo-valy životy ploché jak Polabí, nebo naopakrozbrázděné horskými štíty a propastmi, jejichžprofil převýšení je žádoucí přirozenou či méněpřirozenou cestou pozměnit.

Je pravděpodobné, že dispozice k experi-mentování s drogami není zcela totožná s dis-pozicí ke vzniku závislosti. Bylo by jistě lákavévytypovat jedince, pro které takové experimen-ty mohou být relativně neškodné. Ve hře jsouovšem také jiné, neméně významné faktory –společenské, biologické i psychologické. Mož-ná, že ti potenciálně závislí jsou dokonce nasví-ceni jakousi specifickou aurou. Někteří dealeřiprý dokáží vytypovat oběť na dálku, odhalitsvým sociálním radarem i odléčeného, létaabstinujícího toxikomana, který se chováním a oblečením nijak neliší od svého okolí. A pakuž jen zbývá nasadit páku přemlouvání a nátla-ku... Podle novějších poznatků souvisí vazba nadrogy s neurotransmitéry, s látkami přenášejí-cími nervový vzruch, a to zejména s dopami-nem, který formuje reakce na nové podněty,který se může podílet na vzniku chování zamě-řeného na nové a neobvyklé (sensation seekingbehavior). Lidé s převahou takového chováníjsou zvědaví a zvídaví, nebojí se riskovat, toužípo napětí a dobrodružství, po silných zážitcích,nemají dostatečné zábrany, špatně snášejí nu-du. Na druhé straně chronické podávání drogyvede k adaptačním změnám neurotransmisí,často již nezvratným, s dopadem na genovýfond. Dá se tedy předpokládat, že genetickyzprostředkované riziko závislosti se bude v po-pulaci zvyšovat.

Zdánlivá hodnotová neutralita drog a názor,že silnou povahu obohatí, ale neohrozí, májeden háček: zatímco alkohol vyvolá závislost u 3-5% pijáků, u morfinu je to 50% a u heroinu80-90% těch, kteří jsou vystaveni jeho užívání.Stejné je to bohužel i s neškodností a nezávad-ností marihuany, která často startuje toxikoma-nickou kariéru vedoucí později ke tvrdýmdrogám. Nehledě k tomu, že užívání drog užnení exklusivní zábavou či vášní mimořádnýchosobností a úzké společenské vrstvy nebo exo-tickou orientální zvyklostí. Od De Quincyho,Baudelaira, Gautiéra, z Klubů poživačů hašiše,z Umělých rájů a Serafinských divadel přesTimothy Learyho a Ginsberga postoupily drogydo škol k deseti dvanácti třináctiletým, stal se z nich v prvé řadě celosvětový kšeft, doménaorganizovaného zločinu, s obrovskými zisky na

k uzavřenému systému? Odpor či tolerance vevztahu k drogám jsou prvotně dány individuál-ní zkušeností. Společenské změny jednoznačněmluví proti možnosti jejich sociální (včetnězákonné) tolerance. V ontogenezi podobného,vnitřně osvojeného postoje jsou zřejmě nejdáldvě skupiny s dostatečně vyhraněnou a dosta-tečně širokou zkušeností: profesionálové, kteří

se věnují závislým na drogách, a rodiče, jejichžděti této závislosti propadly. Přes úzké a těsnékontakty mezi „toxikomany“, přes často prakti-kované společné tripy či kouření marihuany jevýsledný prožitek vždy autistický, je propademdo sebe sama. Potřeba jej s někým sdílet – v řádu vzájemnosti, in ordo amoris – protopoukazuje na jeho nedostačivost.

- 2 / 1 9 9 9 7

jedné a zničenými životy, rozvráce-nými rodinami a nezměrným strá-dáním na druhé straně.

Šedesátá léta se zdála být érourozdaných karet a vyostřených pro-tikladů, bylo třeba se rozhodnoutkam přináležet, buď skutečně neboaspoň tichou, co nejtišší sympatií,zda k aparátčíkům a policajtům,partajnímu komonstvu a vozataj-stvu, ředitelům a podředitelům, pro-dejnému učitelstvu a úřednictvu ne-bo k „dětem květin“. Jak báječné a odvážné bylo zapálit si cigaretu s trávou před zraky příslušníka Po-mocné stráže VB! At žije Vietnam a později Afghánistán, ať žije bratr-ská pomoc armád Varšavské smlou-vy! Dnes je vše složitější, nesnad-nější, dělící čára jako by vedla jinu-dy, klikatě, její poselství nám častopřipadají bezvýznamná a málo sro-zumitelná, hodnotový rozpor jakoby se z povrchu přesunul dovnitř, zespolečnosti do individuální psychi-ky. Odborníci na drogovou proble-matiku i zodpovědní publicisté byvšak měli mít jasno, obecně sdílenýpostoj – nejen kvůli mafiím či mož-né devastaci genového fondu – byměl být jednoznačně odmítavý. Jed-noduše řečeno: všechny drogy jsousvinstvo, a proto to s nimi nikdy ne-zkoušejte!

Vývoj jedince připomíná vývojdruhu jen do jisté míry, děje se v jiném časovém plánu, s jinýmizákruty, překážkami a odbočkami.Co je nahoře, to není dole, nášvnitřní mikrokosmos se vždy nerodíotiskem, převzetím hotového, ale v jakési psychomachii, v souboji protikladných sil, Jekyllů a Hydů,ctností a neřestí. Z pochybnostívšak přecházíme k jistotě, z pochyb-ného k nepochybnému, ke stupňo-vání důrazu: váhat, odříkat a zříkatse něčeho, cosi předem vylučovat, cosi „zásad-ně“ nepřipouštět a veřejně exkomunikovat...Prožíváno a nahlíženo vlastním já a (více čiméně svobodomyslným) okolím: není okleště-ní repertoáru příležitostnou újmou svobody, ne-ní zároveň procesem „tuhnutí“, procesem ve-doucím k neodvolatelné, definitivní a strnulédospělosti, není přechodem od otevřeného

8 - 2 / 1 9 9 9

Velký a stále nedořešený problém v bádání o nástěnných malbách pozdního paleolitu před-stavují často se objevující geometrické znaky.Existují lidé, kteří vidí pod těmito jednoduchý-mi obrazci přímý odkaz na hmatatelné objekty,jako jsou obydlí, sítě nebo pasti na chytání zví-řat. Mithen rozšiřuje svou teorii o významu fi-gurativního umění a zahrnuje do ní rovněž ně-které z těchto takzvaných abstraktních obraz-ců. Tvrdí, že některé z těchto obrazů nejsouvůbec abstraktními znaky, ale znázorněnímstop a otisků. Mezi příklady, jež uvádí na důkazsvého tvrzení, jsou rytina bizona a zobrazeníkoně. Tyto figury, pocházející z odlišných nale-zišť, jsou pokryty jakýmisi abstraktními motivy,které podle Mithena představují příslušné otis-ky kopyt oněch zvířat. V těchto případech jejeho argumentace přesvědčivá, ale spousta dal-ších znaků dosud zůstává mimo dosah podob-ného naturalistického výkladu. Tmavé, vlhké a nehostinné jeskyně nebyly jak známo obec-ně využívány jako obydlí. Právě rozsah tohotoumění nabízí vysvětlení, že mohly být posvát-nými místy, určenými snad pro různé iniciačnía věštecké obřady prováděné prehistorickýmišamany. Účel těchto velkolepých svatyní je stej-ně tak nejasný jako hieroglyfický jazyk oněchpodivných znaků, doprovázejících vyobrazenízvířat. Pouhá metoda etnografických analogií,jakkoli sugestivní, nám sama o sobě nepomůžeplně těmto znamením porozumět.

David Lewis-Williams se ve snaze vysvětlittato znamení ponořil pod hladinu metody po-rovnávání kultur až na úroveň lidské nervovésoustavy, o které se domnívá, že dala vznik těm-to zobrazením. Své vysvětlení nastínil v článkuuveřejněném v roce 1988, jehož spoluautorembyl Thomas Dowson, spolupracovník z Oddě-lení pro výzkum skalního umění při univerzitěve Witwatersrandu v Jižní Africe. Autoři začí-nají následující poznámkou:

Za určitých okolností vytváří zraková sou-stava světelné vjemy, které jsou závislé na vněj-ším zdroji světla... protože vznikají v lidské

4. klikaté čáry (vlnovky nebo lomené čáry); 5. křivky obklopující jedna druhou; 6. jemnévětvené kresby nebo meandrické vlnovky. Tytozákladní entoptické formy mohou být jednot-livcem vnímány různými způsoby. Tvar můžebýt například úlomkovitý, nebo může být slou-čen s dalším za současného vytvoření složitěj-šího geometrického obrazce. Pozměněné stavyvědomí, jež vyvolávají entoptické jevy a haluci-nační vize, se údajně skládají ze tří fází. V po-čáteční fázi se entoptické obrazce zjevují samyo sobě a nelze je vědomě ovládat. Tento stavustupuje druhé, mnohem složitější fázi, ve kte-ré si jednotlivec přikrášluje entoptické tvary ur-čitými významy uctívaného předmětu (např.klikatá čára může být vykládána jako podobahada nebo blesku). V poslední fázi přichází po-sun od entoptických forem k významnějšímhalucinačním symbolickým představám.

Posloupnost těchto tří stadií byla poprvéustanovena pomocí laboratorních pokusů s po-užitím LSD a meskalinu. Lewis-Williams a Dow-son připouštějí, že tento model pravděpodobně

Omamné látkyv dějinách a kultuře

R I C H A R D R U D G L E Y

Kauza: Omamné látky trochu jinak

Entoptické obrazce skalního umění Sanů a Kosů v porovnání s pozdně paleolitickým uměním.

Pozn.: Parientální umění doslova znamená umění nástěnné, termín mobilní umění zahrnuje různo-

rodé přenosné předměty (vrhače oštěpů, hliněné sošky typu „Venuše“).

nervové soustavě; všichni lidé, kteří vstupujído určitých pozměněných stavů vědomí, je bezohledu na své kulturní zázemí pravděpodobněvnímají. Tyto geometrické zrakové vjemy mo-hou být vyvolány různorodými prostředky. V laboratorních podmínkách jsou vyvolány sti-mulací elektrickým proudem a blikavým svět-lem, a ačkoli mihotavé světlo ohňů mohlo se-hrát svoji úlohu v minulosti, je jasné, že vysvět-lení pravěkých zkušeností musíme hledat jin-de. Psychoaktivní látky vytvářejí tyto vjemy,ale vyčerpání, otupení smyslů, hluboké sou-středění, hučení v uších, migréna, schizofrenie,hluboké dýchání a rytmické pohyby jsou další-mi příčinami.

Tyto zrakové vjemy jsou někdy nazýványfósfény nebo tvarové konstanty, ale autoři jeshrnují pod společným názvem entoptické jevy.Existují četné entoptické jevy, ale článek sezabývá jen šesti základními. Jsou to – 1. pravo-úhlá mřížka, která často přechází v diagonálnínebo šestiúhelný vzorec; 2. soustavy rovnoběž-ných čar; 3. kruhové skvrny nebo krátké čárky;

- 2 / 1 9 9 9 9

I V A N D I V I Šnepředstavuje odpovídajícím způsobem všech-ny formy pozměněného stavu vědomí, vyvola-né omamnými látkami nebo jinými prostředky,nicméně se domnívají, že popisuje široký roz-sah podobných zkušeností. Citují Gerarda Rei-chel-Dolmatoffa a jeho práci o užívání omam-ných látek mezi amazonskými Indiány Tukano,na důkaz široké použitelnosti tohoto modelu.Zkušenosti Indiánů Tukano údajně odpovídajílaboratorním výsledkům jak způsobem vnímá-ní entoptických forem, tak i jejich výskytem vetřech stadiích.

Jsou tak vnímány dva odlišné typy představ,geometrické entoptické obrazce pocházející z universální funkce lidské nervové soustavy(prvky ovládané neurologickou cestou) a ha-lucinační symbolika s původem v mysli jednot-livce nebo v jeho kultuře (psychologické a kul-turní prvky). Autoři dále pokračují analýzoudvou etnografických příkladů jeskynního umě-ní ve snaze rozpoznat tento neuropsychologic-ký model na základě antropologických důkazů.Pro nás je důležité si povšimnout, že obě studo-vaná kulturní společenství (křováci Sanové, ži-jící v poušti Kalahari, a šošonský kmen Koso z území Velké kalifornské kotliny) zřejmě k vy-volávání vizí užívají omamných látek. V oboupřípadech se zdá, že zanechali viditelný zá-znam ze svých spirituálních cest v podobě jes-kynního umění. Obrázek dokazuje, že entop-tické obrazce sehrály svou úlohu v obou pří-padech jeskynního umění kultur Sanů i Ko-so, a tato skutečnost přivádí autory k hy-potéze, že srovnatelné geometrické znakypozdního paleolitického umění jsou ve sku-tečnosti entoptickými obrazy vzniklé v po-změněném stavu vědomí. Různé způsobyvzniku entoptických jevů zmíněné už dříve(otupení smyslů, vyčerpání, nemoci atp.) majíparalelu v šamanských výpravách za vidinami.Mircea Eliade ve své slavné monografii o šama-nismu vyjmenovává celou řadu různých stavů,jež usnadňují spirituální výpravy. Mezi nimi senacházejí fyzické choroby, dočasné nervovéporuchy, tanec a bubnování až do úplnéhovyčerpání a rituální osamocení v jeskynníchnebo jiných opuštěných místech. Lewis-Willi-ams a Dowson usuzují, že jeskyně západníEvropy vyzdobené malbami, jež neplnily kaž-dodenní úlohu v pravěkém životě a do nichžbyl obtížný přístup, by poskytovaly ideální mís-to pro iniciační a šamanské vize.

(převzato z knihy R. Rudgleyho vydané v NLN roku

1996, překlad Jiří Zavadil)

Možnost jiného světaZáznam z intoxikace LSD

I. sezení

Cítím se sláb, pohyby zvolňují, mírně se mi točíhlava, rty se mi skládají do úsměvu, podlaha sekřiví, lehká disproporcionalita všech předmětů.Těžké, ale současně lehké údy. Kamna se ode mnevzdalují. Písmena se ode mne vzdalují, vyjíždějíode mne. Je to nepříjemné. Vznášení, ruce se michvějí, nic mne neposlouchá, svět se se mnou točí,zle se mi dýchá, vidím dvojitě, chvěju se jak list,předměty se vybulují a křiví, jsou hyperbolické,zakřivují se na hranách a okrajích, vše je z šedivélepenky, chce se mi to prožívat jen po svém, světlose zdvojuje,

jsem ozářenpřál bych si, aby můj život vzal zásadní obrat,mám hořkou pachuť v ústech, mám v ústech ko-baltového ježka, nasypali mi do úst střelný prach,cítím výčitky na M. Jdou ke mně světelné iluze

jako bych slyšel tichou hudbu –líbezně bílé,

se zlatým, krajkovým, lazurově zelenkavým le-mováním ke mně ve vlnách stále mohutnějšíchpulsuje marnotratné světlo... Takové to musí býtv Ráji, takový je Kristus uvnitř sebe, slabě seusmívám, přitakávám, jsem zajedno, slyším zven-ku varhany, ty varhany jsou šeříkové a vysoké,uzounké, pocházejí z Rakous, ne z Rakouska, alez Rakous, jsou to varhany rokokové, vyluzují na rejstříku vox caelesta, a ne na jiném, nejšeří-kovější zvoucí pobízivou úpěnlivou hudbu, je továbení paradízu, usměvavé a pobízivé, konec, ko-nec je všemu trmácení, brána otevřena. Zavírámoči a vidím dracouny tkané v Chorásán lotosový-ma rukama pokorných pružných poddajných mi-lostnic, ovšem všechny ty dívky a výšivky nejsouani nitky onoho světla, jež má základní hodnotu.Stále šíře se otvírají víry a pulsy a spějí ke mně.Vlny světla. Ty vlny světla jsou nejkrásnější. Je tozlatě oranžové, pomerančově prozlacené ozáření.Náboženství nabývá na ceně. Je bezpodmínečné.

Bylo odjakživa, bude navždy. Ono je klenbou, pří-porou, nosníkem. Je mi líto

promarněného času.Vidím rubínově a granátově,

rubín a granát mají ze všech drahokamů nejvyš-ší cenu. Měl bych se spíš trochu ovládat. Myslímna M. Uvědomuju si, že už je mu deset let. To jejedna z nejdůležitějších věcí na světě. Myslím, žeto prožívám optimálně. Ze všeho mám radost.Jsem tichý a současně jásající a vznášivý. Kolemmne ropotá zbytečně povídání. Jaképak je asisvětlo o p r a v d u , jaképak je u v n i t ř s e b e ,jaká je jeho podstata? Proč je záření, a proč zá-ření je takové, jaké je? Na rukou mám boláky a strupy, krvavé rubínové šmouhy, dlouhatánskéšrámy rubínové krve, ale nejsou to stigmata, je tozločin. Jsou to stopy zločinů.Rány, strupy, boláky, jizvy. Ruší mne zvuky, chcivydělenou kój ticha, ruce mám samou krev. Z ke-řů a stromů vycházejí varhany a pochodují za-hradou. Ruce mám potisknuty písmeny, literamirunového písma provinění. Zezdola z města vní-mám zvuky, jsou na svém místě, slyším letadlo, jetiché, pěnové, bodové, jak holubice letí, ale i onoje zaléváno světlem, jak by ne! Jsem solidární sevšemi.Chci se soustředit jen na svou radost. Bylo bynesmyslné zapalovat si cigaretu, ničit si čistotukouřením. Všechny zvuky, doléhající ke mně zven-čí, chápu jako harmonii, jako přirozenou sou-hru, teď nezáleží na slovech,

ale výlučně na oné radosti.

To blažené, blahonesoucí, blahonosné SVĚTLO!Ke svému úplnému štěstí bych tu potřeboval vidětM. Rozpouštím se, ale současně jsem jak nikdysoustředěn. Vstříc světlu jdoucímu, slova jsou sla-bá, překypuju vděčností...

Škoda, že čas tak rychle plyne. Zastavit vše! ONAse na mně provinila. Nechci jí ubližovat, ale co to,

Přetiskujeme zde část textu, který vyšel v roce 1969 jako anonymní záznam v Sešitech pro literaturu a diskusi (známějších jako Sešity pro mladou litera-turu). Dnes vychází text poprvé se jménem autora.

1 0 - 2 / 1 9 9 9

proboha, dělala za chyby, třeba by sem mohla nachvíli přijít, to je ten podstatný rozhovor, dokudho spolu neodhovoříme

nebudeme držet od ničeho klíčtys mne o něco prazákladně nádherného ochudi-la, obrala, okradla, možná, že si to ani neuvědo-muješ, jak tě to vychovávali? Jak tě to vycho-vávali, život se m u s í vidět v úhrnu,

NIC NENÍ ROZDROBENO A ROZDROLENO,naopak, všechny důvody k pesimismu odpadají,jenže my umíráme,

škoda,že umíráme! Bohužel,

miláčku, jsme na světě jen jednou! Zas mne be-rou mohutné vlny jásavosti, radosti a kladu a při-takání a ponořování se do světla –

ONA BYLA VSEBEZAHLEDĚNÝ SOBEC,EGOISM

Je to nejhnusnější, máme myslet jeden na druhé-ho, v tom tkví smysl všeho. Je mi úplně krásně.Mávám na svého kamaráda, aby mi něco sdělil a napsal.

NAPIŠ MI SEM NA PAPÍR, CO MÁ PRO TEBENEJVĚTŠÍ CENU?

VŽDYCKY JSEM K ÚPLNÉMU NEVYSLOVENÍ MI-LOVAL SVOU ŽENU, nechápu čím to je, ale ano,já velmi dobře chápu v čem to je, ona voní něčím,co není LEŽ. Má žena znamená pro mne URČI-TOU PRAVDU, URČITÝ PRINCIP, PRINCIP, KTE-RÝ NELZE ZRADIT.Já se v životě držím ještě jen tím, že jsem nezra-dil to zásadní, avšak to zásadní je LÁSKA.Je to obrovský pocit potvrzující všechno. Je to tonejlepší, čeho se kdy lidé dopátrali. Pomyšlení nasexuální styk s xy mi připadalo nesnesitelné, ne-snesitelně odporné, ale současně jsem jistě o němzakázaně snil. NEJVĚTŠÍ CENU MÁ MOJE ŽENAa M., chtěl bych být nesobecký, a když se dívámna svůj pekelný život nazpátek, chápu, že se ne-smí s ničím hazardovat. Vlastně jsem svou ženuokradl o deset let života a ona mi to odpustila,odpustila mi to proto, že se mnou žila a mnemilovala, ano, držel jsem to podstatné, co jen lzev životě mít a držet... jsem to nechápal.Nechápu, že může existovat POKUŠENÍ. Nevím,jak bych to vyjádřil, mám pocity, že mi nestačípapír, URČITĚ BYL KRISTUS KRAJNĚ NESO-BECKÝ. Nevím, zda byl nadán nadpřirozenoumocí, ale patrně ano, možná že byl rubínovýmstředem nám známého vesmíru, středem všehotoho, na čem ve vesmíru záleží, ať je to jakkoli,my jsme na této zemi povinni si pomáhat. Musímto všechno zachytit, a mám málo času, tedy jakto vidím:

Kauza: Omamné látky trochu jinakPOESIE JEST

a musí se totakhle napsat

mně se nechce do něho šťourat nebo ho urážet, jájen najednou vidím nekonečnou trapnost všechjeho jednání. Byl by to takový příjemný správnýkluk, řeklo by se. Kdyby se nebyl dal na naprostozcestnou a prolhanou kolej. Na těch jeho... alevůbec nezáleží. Všechno leží jen v duševní síle. XQje velmi žádoucí a velmi krásná, to se bezpečněvytuší, ale nevyspal bych se s ní, a to proto, že semi zdá, že FG je daleko prostší, FG musí vstávatve 1/4 na 5 ráno a šlapat do mlhy. FG nenímožno podvést, a to nejen pro její krásnou schop-nost milovat, ale hlavně proto, že JI PROSTĚNELZE PODVÉST, JÍ SE NESMÍ DO TVÁŘE PLI-VNOUT, protože plivnout jí do tváře, znamenáplivnout do tváře životu a PRAZÁKLADNÍ PRO-STOTĚ. Moje FG mi ztělesňuje PRAZÁKLADNÍPROSTOTU ŽIVOTA – ONA JE MOJE KVĚTINA. To, že jsem se opíjel

a ožíral achodil potmě kudyma –

ani nemohu říct, že je mi toho líto, ne, to já teďnaprosto nechápu.M. NESNESE ALKOHOL, VYSMÍVÁ SE MU, MÁ K NĚMU NAPROSTO ZÁPORNÝ VZTAH. Sou-střeďuju se na ty nejprostší výpovědi, nezáleží naničem jiném než na nejprostších ANO a zásad-ních NE. Naprosto nechápu, že jsem kdy pil.Nemohu říct, že je mi toho líto, mohu říct jen, žeto nechápu.

Taky měla pro mne zásadní význam žena, kteráse jmenovala AH. Měl jsem s ní v Nymburce prvnísexuální styk. Okouzlilo mne, jak řekla pojď – tobylo gesto – skromné – a pak ještě jednou v lese,naposled – – – ale nezáleželo t o l i k na tělesnérozkoši. Pak jsem jednou za ní putoval, na ko-nečnou stanici kamsi pod B. Stál jsem mnohohodin a vyhlížel ji, zda vyjde. Velmi mnoho mizáleželo na tom, aby vyšla z domu a abych jímohl vstoupit do cesty a říct MILUJU TĚ. Prav-děpodobně je z ní dnes stará žena, zatímco jámám pocit, že jsem na počátku všeho. Nemám

ani vizeani hysterickéani patickéani megalomanické pocity či stavy,

n e c h c i s e n i k o m u m s t í t , vše se mi zdá v rovnováze. Rovnováha, ale DO PLUSU, to je tonejlepší, čím můžeme čelit NICOTĚ: mezi lidmimůžeme čelit NICOTĚ jen

ODVAHOUKÁZNÍ

ano, přirozeně –žil jsem pekelnicky,vychýleně a nevyrovnanědvacet let

Je to dost zlé:Tak najednou! Bolímne u srdce.

a zásadní OHLEDUPLNOSTÍ jednoho k druhé-mu. Nechci, aby tyto chvíle odcházely, ale na-dlouho snášet toto prozření není taky lehko sne-sitelné, protože jsem dělal chyby, a těžké. Někdymne deprimuje, že si ani nedokážu vzpomenoutna jména všech těch žen a jakoby lásek, teď chá-pu, že to žádné lásky nebyly. VELIKÁ LÁSKA JEJEN JEDNA!

Ale je škoda, že jsme se nemohli stýkat jako muž

a žena nebo jako bratr a sestra s X. V., ale to bylaa je opravdu jediná sokyně FG: Já to nemohuodhadovat, ale snad by se mnou byla bývala X. V.taky nejmíň tak šťastna jako s tím, s kým žije teď.Jsem šťasten, že jsem neměl žádné extatické vize,žádní strašáci za mnou nechodili, žádné démonyjsem neviděl, viděl jsem nejprostší vztahy, měljsem to nejkrásnější prožívání. Nic nebylo dispro-porční, naopak, vše se k proporcím navrátilo.

II. sezení

Proti prvnímu podání LSD, jehož subjektivní prů-běh jsem se snažil vylíčit v černém zápisníku SIESOS MUROS I. mohu říci, že vstup do druhéhopokusu byl rychlejší, ale i nepříjemnější. Bylo totak. Ve čtvrthodině nastoupily trapné vegetativnípotíže, točila se mi hlava, měl jsem nesnáze s de-chem, a tyto nesnáze trvaly poměrně dlouho a by-ly provázeny pocity nejistoty a úzkosti.Od počátku jsem byl naladěn spíš nepsat nic a prožívat toxikaci sobečtěji, upnut na vlastníosobu. Chtěl jsem se dovědět. Taky se mi chtělospát, přivíral jsem víčka, sedl jsem si do křesla,uvelebil se v něm, a jako by proti vůli zavřel oči.Akutní intoxikace trvala tři hodiny. Po celou do-bu jsem byl pozorován a měřen panem D. K.,který mne neopustil ani po „vystřízlivění“ a do-provodil mne domů. Z akutní toxikace jsem ver-balizoval; tuto verbalizaci zachytil D. K. do psa-cího bloku, obnáší asi deset rukopisných stran.Je monotematická. Jsou to výkřiky o lásce. Je tohořekování vyhoštěnce. Je to zaklínání milenky,

- 2 / 1 9 9 9 1 1

aby neodcházela. Upínají se k fiktivní mladé,velmi mladé ženě. Vše má úpěnlivý, horoucí ráz.Bylo mi sděleno, že jsem se v křesle sesouval, mělkřeče kolem úst, skřípěl zuby, zatínal a kroutilruce. Na prsou jsem si trhal a uvolňoval košili.Měl jsem desetiminutový záchvat pláče, kterýmne probudil, a to proto, že mne chladily slzy natváři a na úplně mokré dlani.

Byl jsem „do kořene bytosti“ proerotizován.Zažíval jsem nekonečné vidiny dívky, ale netěles-ně, neviděl jsem ani určitou tvář ani určité tělo.Několikrát jsem volal slova jako Nepál, Indie,Indie, afgánská princezno. Jindy jsem zas vidělženu-dítě, vše rudě zbarveno. Zakusil jsem rov-něž slabý a neurčitý průnik do dětství, cítil jsemse ohrožen a bylo mi zima, jako bych se byl kou-pal, stál na břehu řeky, měl sestru a toužil být

zabalen do froté ručníku – avšak to bylo jenmatné.Byl jsem pak rozpojen na muže i ženu, chápaljsem bisexuální povahu objetí i průniku zároveň.Slast neustále stoupala. Mám dojem, že jsempostupně ztrácel vědomí, sláblo povědomí osob-nostní identity a časově místní orientace. Pohy-boval jsem se na vzdáleném horizontu vlastníosoby, jako bych byl kráčel po okraji sama sebe,ale současně byl vším.Erotické blaho stoupalo. Bytost toužila po orgas-mu, na ničem jiném nezáleželo, nic jiného jsemnechtěl. Ve světelných vzdutích milostné povahyjsem byl vynášen výš a výš, zaplavován jasem, nakrátkou chvíli, již jsem si přál prodloužit do ne-konečna, měl jsem pocity mystické jednoty a pro-jednocenosti všeho se vším. Tyto pocity nebo zá-

žitky se centrovaly k srdci, nebo na hrudní jam-ku, a taky proto jsem si trhal dolů košili, abych„uvolnil Vstup“. Zážitky charakterizovalo inten-zivní světlo - záření „zelenkavého modrojasu“,úbělové nedotčenosti a krystaličnosti, dokonalesymetrické se sebou samými. Šlo o Nadhimaláježivotního smyslu, Nadhimaláje pokryté panen-skými ledovci a ponořené do nepopsatelného bla-ženství přitakání a oslavování, pod kterým sehroutí tělo a v němž jsem sama sebe přistihl roz-přáhnout paže do kříže, přesvědčen, že trvat tyzážitky jen o něco déle, člověk by musel zemřít,ale rád, a právě v nich.

Ivan Diviš před třiceti lety. Fotografie

z básníkova archívu.

1 2 - 2 / 1 9 9 9

Abstinenceje někdy nudná

(rozhovor s doc. Jaroslavem Skálou)

L A D I S L A V V E R E C K Ý (autor je redaktorem MF DNES)

Fotografie: M A F A – J I Ř Í T U R E K

Kauza: Omamné látky trochu jinak

- 2 / 1 9 9 9 1 3

Pár měsíců po promoci, tři týdny po nástupu napražskou psychiatrickou kliniku – v září 1946 –odjel psychiatr Jaroslav Skála do Bruselu na me-zinárodní konferenci o závislostech na toxickýchlátkách. Tam pochopil, že alkoholismus je celo-světový problém, a začal se jím zabývat.„Půjdeš ke Skálovi. Je u Skály. Skála ho vyhodil,“řeklo se, a každý věděl, že je řeč o pražské protial-koholní léčebně u Apolináře.Závislí ho nenáviděli i milovali. Hovořil k nimnevybíravou, ironickou řečí. Dodnes je tento třia-osmdesátiletý docent ve výslužbě obrovskou auto-ritou v oboru. Kyčelní klouby vyměněné, vidí užspíš jen v obrysech, ale mozek mu funguje per-fektně. Určitě nejen proto, že už čtyřicet devět letabstinuje.

Mohl byste odhadnout, kolik pacientů jsteměl během své klinické praxe v péči?To vám mohu říct přesně. Důkladně jsme s mojísociální pracovnicí, paní Arnoštkou Maťovou,poznali třináct tisíc závislých. Tolik jich na kli-nice vydrželo celé tři měsíce. Deset tisíc mužů,dva tisíce žen, tisíc mladistvých.

Tvořili mezi nimi významnou skupinu literá-ti?V protialkoholní léčebně u Apolináře, založenév roce 1948, ne. Tam se jednalo spíš o ojedinělépřípady. Ovšem na záchytce, vzniklé až roku1951 – to byla jiná. Statistiky jsme si vedli peč-livě. Vyplývá z nich, že nejpočetněji zastoupe-nou profesí na záchytce byli instalatéři a hnedpo nich se umístily citlivé duše – autoři veršůpro děti. Dětských básníků ovšem dohromadynebylo nikdy tolik co instalatérů. Jinými slovy:když se to zhruba spočetlo, ukázalo se, že nazáchytce spočinulo mnohem větší procentodětských básníků než instalatérů. Ukázali setam skoro všichni.

Nevím, jak o vás mluvili dětští básníci, aleIvan Diviš, který se u vás léčil, na vás vzpomí-nal – pro mnohé jistě překvapivě – s úctou, bas láskou.Máte pravdu, asi si ke mně nějaký vztah vypě-stoval. Tak před pěti měsíci mě přišel neohlá-šeně navštívit do mého pracovního apartmá u Apolináře a zastihl mě, jak odpočívám nalůžku. Byl bílý den. Básník začal máchat holí,hrozil mi jí a křičel: „Proč vy tady takhle le-

žíte?“ Bylo znát, že ho to velice rozrušilo – trochu pohoršilo, ale víc zděsilo. Znal mě jakočlověka, který se snaží pomáhat druhým nanohy, prohání je, a teď mě poprvé viděl bez-mocného.Jinak ovšem musím říct, že když se u nás IvanDiviš léčil – to byl ještě mladý, ne tak slavnýautor –, nevěřil, že bych mu já mohl nějak po-moci.1 Oslovoval mě sice bůhvíproč mistře, aleříkal: „Ten Skála mi nemůže nic dát a já munemůžu dát nic z toho svého.“I já jsem dobře věděl, že nejsem vyladěný najeho vlnu. Odešel z léčení předčasně. Mnohempozději mě dost překvapilo, když jsem ho slyšelna Svobodné Evropě v jednom fejetonu velicechválit Apolináře jako instituci.

Stejně si nedovedu představit, jak tam vlastněvydržel, byť jediný den. On – komplikovaná,výjimečná individualita s rouhavým vztahem k autoritám – v léčebně, kde vládne disciplí-na, pořádek, řád.Nebojte se, ono i té individualitě bylo v léčebněpopřáno – při psychoterapii. Ale pokud mělslužbu, musel mít Ivan Diviš hajzly uklizenéstejně dobře jako prostý člověk.

Vážil si vás i proto, že jste prý ani jako autori-ta nejvyšší neskrýval sebekritickou skepsi kesvé vlastní léčebné metodě.Jistě. Jestliže se v léčebně objevují deset let tisamí recidivující pacienti, nemůže být chybajenom v nich, ale i v terapeutech. Dokonce tkvíuž jenom v terapeutech. A ty největší rezervymusí mít terapeut hlavní, který za všechno od-povídá, totiž já. To jsem často opakoval. Navícjsem zdůrazňoval, že žádná léčba se nehodí provšechny závislé. Účinná může být jen léčba,které člověk věří, ale ani ta zdaleka ne vždy.Tomu mě naučili Anonymní alkoholici, kteří po-znali, že jejich systém nakonec zachrání tak de-set procent lidí. A já jsem říkal, že jestli ten můjsystém může zachránit pět procent, tak je tovšechno. Ale na to jsem přišel až tak po patnác-ti letech klinické praxe. Zpočátku jsme nevědělinic. Všechno jsme se museli učit na bedrechpacientů a k jejich škodě. Přesto mám za to, žejsme nešli tak úplně nesprávnou cestou. Dnesjsou v módě různé měkčí, načechranější přístu-py k lidem v léčbě. Přiznám se, že cítím jistézadostiučinění, když se dovídám, že nejlepší

„V léčebně se básníci vyskytovali spíš jako ojedinělé případy, ovšem na záchytce představo-vali jednu z nejvýznamnějších skupin,“ vzpomíná průkopník a nestor české protialkoholníterapie, docent Jaroslav Skála.

výsledky má pořád americká klinika Betty For-dové, kde je režim ještě tvrdší, než býval u Apo-lináře.

Diviš nebyl jediný velký básník, který měl proApolináře velké uznání. Totéž cítil FrantišekHrubín. Dokonce prý neváhal dát vlastní mé-lické nadání do služeb léčebny a produkovalv ní říkanky, jež se stávaly terapeutickýmprostředkem.To je pravda. Přišel k nám v roce 1952. Jehobásničky se připichovaly na nástěnku. Popi-sovaly třeba soutěž jednotlivých pokojů o nej-vzornější pořádek. Jednu, takovou obecnější,mám na zdi zarámovanou. Citovat mohu jenvolně. Každá sloka začínala stejným obrazemčehosi odpudivého. Třeba:

Housenky se každý štítí,Ta má smutné živobytí.

No a pak se ta housenka zakuklí a je z ní krásnýmotýl. Poslední sloka nás poněkud přeceňuje:

Opilce se každý štítí,ten má smutné živobytí.Ať jsi pivař nebo vinař,pomůže ti Apolinář.

Byly to pochopitelně texty pod úrovní jeho vel-kých sbírek, psal je spíš jako ten básník pro dě-ti, ale jako užité umění fungovaly.Ve své autobiografii dokázal František krásněpopsat své služby na záchytce, které jsou sou-částí léčby: „Starý si bídu strojí, mladého si bída strojí sa-ma...“

A váš vztah? Byl jste vyladěn na jeho vlnu?S Hrubínem jsme se osobně sblížili a prožilijsme spolu hodně. Byl jsem tehdy v oboru jenpět let a neuvědomil jsem si včas, že je to odemě vlastně hrubá terapeutická chyba. Jezdilijsme v létě do Chlumu u Třeboně k rybníkuHejtman. On s rodinou, já jen s dětmi. Byl jsemrozvedený a snažil jsem se jim o dovolené vy-nahradit, co jsem přes rok zanedbal. Tam jsempoznal Hrubínova syna Vítka, který se pak takédostal do závislosti na alkoholu.Básník mi v sedmapadesátém napsal předmlu-vu k mojí monografii o alkoholové závislosti a její terapii, později dokonce k monografii o mně.

Snažil se vás někdy nějaký literát přesvěd-čit, že pije, jelikož mu alkohol pomáhá psát,uvolňuje a rozvíjí jeho fantazii?Jen jednou na záchytce poměrně renomovanýbásník. Byl tam častým hostem, léčit se nikdy

1 4 - 2 / 1 9 9 9

Kauza: Omamné látky trochu jinaknešel. Vykládal mi o tom celé dvě hodiny. Ne-byl ovšem střízlivý.František Hrubín se o svých poznámkách, kterési udělal v opilosti a o nichž si v tu chvíli myslel,že jsou geniální, vyjadřoval vždy s naprostýmdespektem.Ale abych netvrdil, že alkoholový rauš nemůžežádnému umělci přechodně pomoci, připouš-tím: snad mu lze přiznat jisté zajímavé účinkyna tvorbu moderních malířů, kteří se nezabýva-jí precizní drobnokresbou, ale pracují spíš s kom-binacemi barev základních tvarů, hrají si s je-jich valéry... O tomhle jsem zas debatoval s vý-tvarníky. U Apolináře se jich vystřídalo taky pár.

Od Ivana Diviše jsem také nikdy neslyšel, žeby pil proto, aby lépe psal. Pokud kdy uvádělnějaké „rozumné“ důvody, mluvil o možnos-tech alkoholu otupit nesnesitelnou citlivost,zastavit strašný myšlenkový trysk...Tohle je časté tvrzení. Amerika má osm nosite-lů Nobelovy ceny za literaturu, pět z nich bylozávislých na alkoholu. A snad všichni uvádělizmíněný důvod.2 Osobně jsem přesvědčený, žereálný impuls byl prozaičtější: zasáhla je v mlá-dí strašlivá vlna nadrženého postprohibičníhopití. Jak říkávám, získali Nobelovu cenu, pře-stože pili.

Myslíte si tedy, že neměli více zraňující vní-mání světa než většina ostatních?To netvrdím, ale příčinnou souvislost bych tamnedával. Podívejte se: já piju, protože a abych...To je racionalizační systém každého závisléhona alkoholu. A každý si vybuduje takový sys-tém, na jaký jeho mozek stačí. Od naprosto pri-mitivních po velice rafinované. Netýká se to jenalkoholiků. Člověk má sklon obehnat racionali-začními systémy každou svoji potíž. Na to při-šel už Freud. Jedná se totiž o systém obrany:kdybyste ho dotyčnému jen tak vzal, patrně byse zhroutil úplně.

Dá se s tím tedy vůbec něco dělat?Je to velmi těžké. Psychoterapeut musí v oblas-ti racionalizačních systémů pracovat nanejvýšopatrně, opakuji: i když tento systém ve svýchdůsledcích lidi drtí, v úvodní fázi léčby ho po-řád ještě potřebují. Jde sice o to posunout člo-věka v přístupu k problému o kousek jinam,někam, kde by mu už racionalizační systémprospíval. Ale jak já rád říkám při výcviku tera-peutů i sester: po určitou dobu musím být paci-entovi použitelným blbcem a dělat, že mu tovšechno věřím. On si však zároveň musí uvědo-

movat, že by se měl po čase dostat v náhleduproblému trochu dál. Vytvořit takovou situacije velké terapeutické umění.

Existují přece i inteligentní závislí jedinci, kte-ří si dobře uvědomují, jak na tom jsou. Stu-dují lékařská repetitoria, a co se dozvědí? Žepokud se půjdou léčit, s daleko největší prav-děpodobností se octnou v koloběhu křehkýchabstinencí a zničujících recidiv, které je oka-mžitě přivedou ještě hloub, než byli.Tak za prvé: pokud se někdo odmítá léčit s tím,že mu stejně není pomoci, jedná se opět o ra-cionalizaci. Ale k té perspektivě: i přechodnáabstinence má pro organismus velký zotavujícívýznam, o rodinných a sociálních vztazích ne-mluvě. Potíž je v tom, že nikdy nevíme, kterárecidiva bude ta poslední. Při recidivě totižmůže v organismu selhat kdeco. Že léčené lidipřivede recidiva okamžitě ještě hloub, než by-li? Jak koho. Já jsem pacientům při propouště-ní vždycky mimo jiné přál, aby jejich recidiva –pokud k ní dojde – byla co možná bouřlivá. V tomto případě je mnohem větší šance, že jeněkdo rychle dopraví tam, kam v této situacipatří. Pozvolné, sebeklamné recidivy jsou mno-hem nebezpečnější.

A co ti lidé, kteří tvrdí, že pijí – a nikterakmálo –, protože jim to chutná? Protože pitípiva v hospodě je nádherný obřad? Kult ra-dostného, chandryprostého pití je v české lite-ratuře tohoto století velice silný. Stačí otevřítkteroukoliv knížku Bohumila Hrabala. Tihlelidé si taky něco nalhávají?Nikoliv nutně. Prozradí vám, co říkával u Apo-lináře jeden velký český malíř a přítel spisova-tele, o kterém jste se zmínil. „Hrabal? To nenípořádnej alkoholik. Ten se nikdy nenechal chlas-tem uštvat tak, aby se válel pochcanej ve vlast-ních zvratkách. Hrabal – to není pravej naši-nec.“ Tak si totiž závislí v léčebně u Apolinářeříkají.

No: pamětníci z řad Hrabalových přátel tvr-dili, že i on se válíval – ovšem pouze jako mla-dík. Časem se „naučil pít“. Troufám si tvrdit,že v mládí se párkrát zpila pod obraz velkávětšina naší populace. Ani ve starších genera-cích mnoho abstinentů nevidím. Kdo však tří-dí pijáky? Kdo to na ně ukazuje prstem a ří-ká: tobě to projde, ty vyvázneš, ale ty – tyšpatně skončíš?Organismus. Lékařská věda toho čím dál vícsvaluje na geny. Já ne tak docela. Léta jsme se

1Ivan Diviš:První vážný výzkum dělají

Amerikáni. Pracují na naloženýchmozcích, a to v submolekulárních

strukturách. Je to práce heroů!Zatím dospívají k těžké domněnce,

že to není ani věc mravního poklesu(to už vůbec ne), ani hereditární, ale

vrozená. To je hotový převrat, to jerevoluce, jejíž prapor rozvinuji i já.Jestliže to prokážou, pak bude – přidnešním stavu farmakochemie – do

týdne zhotoven prostředek, kterýpobírán pomůže stovkám milionů

lidí. Tomu říkám ESO.(úryvek z dopisu ze 4. 6. 95)

2Truman Capote:Myšlení umělce pracuje horečně,

přímo zběsile; mnohem rychleji a cit-livěji než u jiných lidí. Řekněmetřeba, že zatímco většina lidí má

deset vjemů za minutu, umělec jichmá kolem šedesáti nebo sedmdesá-

ti... Mám za to, že právě proto uměl-ci tak často pijí, užívají prášky neboněco jiného: aby se zklidnili, utišilina chvilku tu šílenou mašinu, kteráse bez zastávky žene vpřed. Vím, že

to tak dělal Tennessee Williams.Musel užívat sedativa a pít, protožejeho mysl byla jedna z nejvnímavěj-

ších a nejhorečněji pracujících nasvětě. Nemohl proto ani spát.(z knihy Lawrence Grobela Rozhovory

s Capotem)

3Ivan Wernisch:Alkohol mi nepomáhá psát. Alkohol

mi pomáhá žít.(z rozhovoru s Karlem Hvížďalou)

o tom dohadovali s profesorem Zvolským, kte-rý se zabýval genetikou na světové úrovni.Shodli jsme se, že genům bychom přiznali takdesetiprocentní podíl na vzniku alkoholovýchzávislostí. Zbytek připisuji vlivu prostředí, tedyfaktorům, jako je takzvaný rodinný stůl a takdále. Není ovšem naprosto vyloučeno, že alko-holová závislost je vrozená. Není to po nikom,ale narodíte se s tím. Poslední dobou se totižobjevily i výzkumy, jejichž výsledky podporujítuto teorii.

Takže skončíme obvyklým způsobem? Že jedi-nou jistotou je celoživotní naprostá abstinen-ce?Víte, začal jsem abstinovat v padesátém. Ni-koliv proto, že bych byl závislý. Řekl jsem sijenom: „Když už se tak snažíš zasahovat doosudů lidí, jdi do toho taky. Vyzkoušej si, co jimukládáš a doporučuješ.“ A vydržel jsem. Ku-podivu si však ještě vzpomínám na léta, kdyjsem se občas napil. Není sporu o tom, že životpijáka je pestřejší.3 Lidem, kteří se rozhodli pro

abstinenci, zdůrazňuji: Pozor! Někdy je nudná.Jenže život člověka s rozvinutou alkoholovouzávislostí – ten je mučivý a naprosto pustý.

Jako kazachstánská step – mám-li použít pří-měru Ivana Diviše?Pustší. Doporučuji například román Hanse Fal-lady Pijan. To je zobrazení života závislého člo-věka, s nímž se po své dlouhé terapeutické zku-šenosti můžu zcela ztotožnit.

- 2 / 1 9 9 9 1 5

1 6 - 2 / 1 9 9 9

Kauza: Omamné látky trochu jinakV dnešním světě stále účelnějších technolo-

gií se příznačně objevují amatérští specialisté s podrobnějšími znalostmi o přípravě a účinkulátek, jimž čeština říká „drogy“, pro homeopatyje zase lék – v anglicky mluvících kruzích „re-medy“ – jakákoliv substance nebo směs, kterápodle nich v nekonečně malé koncentraci ovliv-ňuje dalekosáhle organismus a především to, co nazývají mysl (mind). Klasičtí homeopatéjsou tedy jakýmisi novodobými čaroději (podleněkterých skeptiků iluzionisty v pravém smys-lu slova!), kdežto experimentátoři s drogamia rádoby kyberpunkeři riskujícími konstruktéry a domněle jemnými mechaniky vlastního těla a především mozku, v němž si vypalují rozlič-nými patáky buňky a věří, že v dohledné doběje nahradí čipy.

Počítače a jejich síť lze mimo jiné pokládatza zdroje jakýchsi modelů a metafor o fungo-vání nervové soustavy, i když dosud nepřišelden, aby někdo mohl zvolat, že stvořil virtuálnívůli a vědomí. (Patrně se ten den blíží dostirychle: http://www.creatures2.com aj.)

Někdo má zřejmě dojem, že stroje se vyvíjejítak překotně, že pokud si nenacpe do mozkudrát a do měchýře mikrofon, ujede mu vlak a on zůstane ve stepi s holým zadkem (http://www.stelarc.va.com.au). Jenže ani holý zadek,ani ta step nemusí být za jistých okolností k za-hození. Ve stepi roste spousta zajímavých ky-tek, třeba katrány (Crambe) anebo pelyňky(Artemisia). Stačí si zaskočit na pár maličkýchpahorečků u Pouzdřan koncem léta a hořká,omamná vůně pelyňků pontských, Pančicovýcha omanů tuhých přivede mozek a vědomí dozvláštního, příjemného stavu. Když jsem předléty poprvé toto koncentrované klima okusil,stačilo pak, abych si doma pustil jistou Oldfiel-dovu instrumentálku a znovu jsem cítil pelyň-ky, omany a divokou astru. Tomuto jevu se říkáidiosynkrazie.

Klasičtí homeopaté jsou jakýmisi novodobými čaroději (podle některých skeptiků iluzionisty v pravém smys-lu slova!), kdežto experimentátoři s drogami a rádoby kyberpunkeři riskujícími konstruktéry a domnělejemnými mechaniky vlastního těla a především mozku, v němž si vypalují rozličnými patáky buňky a věří,že v dohledné době je nahradí čipy.

Na cestě do mlýnkuP E T R H R B Á Č

Někteří lidé při poslechu hudby vnímají bar-vy, jiní vůně a vůbec při idiosynkrazii smyslyvšelijak podporují a provokují jeden druhý. Jistíučenci to pokládají, stejně jako dokonalou vizu-ální paměť, takzvaně fotografickou, za pozů-statky, atavismy z dob, kdy jsme byli zvířečtější.Titíž učenci dokazují, že se jedná o schopnosticelkem vzácné, dnes již bezvýznamné a větši-nou nenávratně zakrnělé.

Nikoliv smysly, nýbrž rozum expandoval, ni-koliv emoce, nýbrž střízlivý kalkul okupuje a projektuje nejbližší budoucnost. Nejsem sijist, jak je to se zrakem, protože ten ve dnešnímsvětě vizuálních symbolů a ikon všeho druhumusí spíše šturmovat, ale čich a sluch jsouohroženy jednoznačně a otupily se. Je to jistěpříklad jednostranného rozvoje některých vlast-ností člověka. I ten zmíněný zadek, tolik důle-žitý jako zóna erotogenní a erotická, mají něk-teří z nás dobře a hezky vyvinutý díky tomu, žejsme na rozdíl od jiných primátů vzpřímenější a k chůzi a správnému držení těla je hýžďovýchsvalů zatraceně třeba! (Ti pak, co mají zadekškaredý, zřejmě pořád sedí nebo leží...)

Jestliže rozum ztrácí podle Vonneguta1 neboRolla2 opodstatnění anebo kontakt s původnílidskostí díky rozporu mezi jeho expanzí a po-kročilým krněním citového života, a zavádí násvlastně do slepé uličky, nebylo by snad od věci,abychom na něj přestali být tak pyšní a pokusilise jej využít spíše na pořádání nedostatečnýchznalostí o ztracených a potracených schopnos-tech včetně smyslových. Svět námi nerozezná-vaných zvuků a pachů by nás možná překvapilsvou rozmanitostí a určitě i v něčem poučil!Jenže nejsme ani psi ani mušky octomilky, a takje to asi jen pouhé přání. Sotva procento jedin-ců našeho druhu má dosud některou z těchschopností, jimiž oplývali srstnatější před-chůdci člověka. Na druhé straně příliš hlučnáměsta zamořená výfukovými plyny vymazávajíi ty poslední zbytečky našich přístupových právdo sluchových a čichových světů, a jednou přij-de den, kde se ani v horách u potoka tyto smys-ly nebudou s to obnovit. Ostatně rozšiřující sealergie, jejichž výskyt je dnes už téměř epide-mický, jako by potvrzovaly stále příkřejší kon-flikt lidí s prostředím, které pro ně po tisíciletíbylo tím nejpřirozenějším.

Co tedy zbývá, co není ohroženo? Zdá se, žemyšlení. To, že člověk zatím ještě pořád můžemyslet, nebo si to alespoň myslí. Co ovšem jevědomí a myšlení, nevíme. Někdy splývá tatootázka s problémem svobody a vůle. Těžko říct,jestli bude objasňování záhady lidské svobody

i nadále spíše zajímavé nežli skličující, neboťnaše vědomosti o člověku a o tom, proč a jak„funguje“, stále narůstají a lze předpokládat, žese budou stupňovat i snahy o zneužití někte-rých nových poznatků týkajících se napříkladzávislostí a principů dosahování slasti.

Samotná „informace“, v biologii nejčastějiskloňovaná a uvažovaná jako informace3,4 ge-netická, jistě patří mezi často skloňované para-lely mezi světem počítačů a živých.

Ostatně rozvíjející se molekulární biologiepřed léty sáhla k terminologii z kybernetiky,aby se jí lépe uvažovalo o řízení a zprostředko-vání genetické informace v buněčných jádrech i mimo ně. Zatímco počítač pracuje díky in-strukcím v programovacím jazyce, živáčci pod-le instrukcí genetického kódu, které představujírůzně dlouhé a různě komunikující úseky DNA.Tento kód a tato informace prý ovládají abso-lutně vše. Biolog Richard Dawkins se stal popu-lárním proto, že začal ve svých knihách do-kazovat, jak DNA coby entita se schopnostíreplikace stvořila celý živý vesmír, hledajíc způ-soby a cesty, jimiž může své „záměry“ co nejdé-le a nejšířeji uskutečňovat.5 Z pohledu novo-dobých teologů by tato skutečnost muselaznamenat, že DNA buď nahradila boha aneboje nejbezprostřednějším vykonavatelem jehovůle. Nakonec i Dawkinsovy názory mohou býtpozůstatkem „demiurgských“ tendencí v jehovědomí či podvědomí.

Na matematicích a programátorech je, abysestavili takové soubory instrukcí, které budounějaké materii umožňovat replikaci s rozmani-tostí příznačnou pro život. Pak se život staneskutečně věčným a splyne pojem umělého a při-rozeného. Toto splývání je jakoby charakteris-tické pro kyberkulturu, ale vzhledem k tomu,že naše vědomosti o životě jsou pořád nedosta-tečné, je to jen virtuální proces. (Pro řadu fo-rem života je typická vysoká agresivita, přejmesi tedy, ať programátoři raději nepostupují pří-liš hbitě.)

Ovšem je ono virtuální „pouhé“? Je „jen“?Už samotné slovo mnohokrát v lidských ději-nách osvědčilo mimořádnou sílu a vliv. Vlastnějen několik slov založilo slávu i nesnášenlivostcelosvětově rozšířených náboženství. Oproti slo-vům či přesněji písmenům v genetickém kóduse zdánlivě nemusí tak často opakovat, ale mys-lím, že vezmeme-li do úvahy, jak často bylaopakována (doslova do zblbnutí) i ústně, živý-mi, a především stále nespočetnějšími mrt-vými, zas tak výrazně za repetitivní struktu-rou, a tedy jistou strojovostí DNA zápisu ne-

zaostávají. Hle, vize, v nichž se nám ozřejmu-je existence mémů (http://pespmc1.vub.ac.be/MEMIN. html aj.)! Kandidátem na mém je co-koliv, co si pomyslíme, pokud to má schopnost(tedy možnost?) se replikovat, vytvářet kopiesama sebe. A že jsme posedlí kopírováním,nemusím snad v době kopírek zdůrazňovat!Mém je především instrukce jako taková, zasoubor mémů můžeme pokládat třeba i návodk čemukoliv. A co se reklam týče, tam to nenínutné rozvádět. Dobře se replikující a perspek-tivní mémy oplývají totiž jednou příznačnouvlastností: vlezlostí. Snad ještě více nežli slo-

va a obrazy jsou vlezlé popěvky, útržky hudeb-ního jazyka, ale hudba nedokáže přeorgani-zovat chování člověka k tak neuvěřitelně kon-krétní účelnosti, jako jsou obraz a slovo. Tím,že tyto vlezlé, parazitární informace napadajíidylu neporušenosti, která může panovat v du-ševním životě člověka, zastávají zde někdy po-dobně odpudivou roli jako recyklovatelná láhevod limonády vyhozená místo do odpadkovéhokoše do lesa. Recyklovatelnost je vůbec zají-mavý, novodobý jev především v hudební ob-lasti. Útržky a zbytky, často již pokleslé naúroveň odpadků, jsou recyklovány (samplová-

- 2 / 1 9 9 9 1 7

1 8 - 2 / 1 9 9 9

Kauza: Omamné látky trochu jinakny a resamplovány) a využity v nové hudebníprodukci (DJ’s apod.).

Z důvodů výše uvedených si představujipaměť každého člověka jako skladiště mémů,které čekají na svou příležitost. Většina z nichse jí vůbec nedočká, jiné plíživě otravují dušev-ní zdraví, ale některé mohou okupovat paměť,vědomí a vůli jiných lidí, aniž si dělají „staros-ti“, zda to těm lidem způsobí případné vážnéproblémy (například mém „Práce šlechtí a sexškodí“ v prostředí dnešních zápasů proti tzv.rasismu).

Není však předpoklad, že geny mají jakousivirtuální obdobu, příliš přímočarý a mechanis-tický? Není svět lidské představivosti a vůbecpsychiky složitější a svobodnější? Koneckoncůdarwinisté jen rozvíjejí několik svých základ-ních metamémů, myšlenku, že důležitější jezápis (co je psáno a hlásáno) nežli to, co se do-časně děje a bere na sebe přechodnou podobu(např. člověka). V tom se pak vlastně příliš neli-ší od náboženských fundamentalistů. Nelzetaky předstírat, že umíme vést hranici meziduševním zdravím a poruchou kdykoliv a u ko-hokoliv. Etnologové vybádali, že u rozličnýchpřírodních národů hrají důležitou úlohu v ovli-vňování jejich vědomí psychotropní látky, sa-mozřejmě taky přírodního původu. V ustále-nější, „kulturnější“ podobě nejde u těchto lidíprimárně ani tak o ovlivňování vědomí, nýbržo více či méně složité rituály, například zasvě-covací, iniciační. Požití psychotropní látky tedynení věcí momentálního plezíru, ale cíleného,přísněji regulovaného výběru. Proč domorodcinemají k dispozici heroin nebo LSD (zajímavéje, že obě látky byly původně vyvíjeny jako lékyv německém jazykovém prostředí)? Protože ne-znají technologii nutnou k jejich výrobě. Pročběloch a vůbec civilizovaný člověk tolik trpívedlejšími účinky návykových látek a sociál-ními důsledky jejich konzumace?

Protože jeho kulturní prostředí ho spoutávásystémem jiných doporučení a tabu nežli Papu-ánce či Indiány. Uvědomuji si, že tyto otázkya odpovědi jsou hrubě zjednodušující, ale ko-neckonců každý model (představa) je dočasnýa tudíž nesprávný, a mně se zdá, že o vyššíagresivitě kulturního modelu bílé civilizace vů-či životnímu prostředí nemůže být pochyb. Pa-puánci sice taky nejsou dobráci, ale zdají se býtve svých sukních z trávy bezmocnější.

Skutečně? Nežijí spíše více v souladu s příro-dou a s těmi jejími tajemstvími, jejichž znalostumožňuje její věčnou obnovu a tedy i přežitíjich samotných?

Poslední otázka exponuje několik zapekli-tých problémů. Tak za prvé nevíme pořádně, coje to ten soulad, přesněji řečeno – neznáme„vyšší“ smysl toho souladu. Za druhé neznámeani smysl té věčné obnovy. A co se týče přežitísladěných Papuánců, můžeme předpokládat,že jejich průměrný věk nebude nijak vysoký.Znáte to: ta hygiena a tak.

Další problém vidím v tom, že ostrovy jsoučímsi nestandardním. Ostrovy jako takové i ost-rovy posledních zbytků dřívějšího animistic-kého a mytického myšlení v postmodernímsvětě. Jenže možná právě proto, že je postmo-derní, že se možná stal postmoderním nevy-hnutelně, je jakási komunikace s těmi zbytky„staršího“ myšlení paradoxně snadná, ačkoliv sinemůžeme být jisti, že správně rozumíme to-mu, co určité rituály znamenají. Co totiž zna-mená správně rozumět?

V běžné komunikaci je to snad jakž takžjasné. Když nebudu umět finsky, stěží pocho-pím smysl vět v této řeči. Ale mám-li něčemurozumět v obecnějším smyslu, potřebuji k tomuvýklad, interpretaci, potřebuji srovnání, ověře-ní, což může trvat různě dlouhou dobu, odzlomku sekundy po celé roky, pravda? A tatodoba se může ukázat jako osudně dlouhá. Ne-porozuměl jsem, nepochopil jsem a s tím jsemumřel. To je ale osud každého člověka bezvýjimky. I toho nejchytřejšího.6

Odlišnost v přijímání reality mužem spjatýms takzvanou přírodou zpopularizoval ve svýchknihách údajný americký antropolog a jistě vel-mi dobrý spisovatel Carlos Castaneda (http://www.latinolink.com/news/news98/0818acas. htm aj.) Jeho indiánský čaroděj (don) JuanMatus, hlavní hrdina úspěšných Castanedovýchknížek, mu prý vždycky radil, že napřed musí„zastavit svět“, tedy zbavit se těch návyků,které způsobují, že vidí to, co vidí.7

Ačkoliv se don Juan přírodním zdrojůmpsychotropních látek nevyhýbal (kaktus, hou-ba, durman), halucinační projevy otravy z po-žití těchto darů přírody ve mně nadšení ne-budily.

Zato pokus o filtraci nesprávných a zavádějí-cích obsahů ve vědomí a paměti učiněný „jentak“, vlastní vůlí, pokus o „zastavení světa“ vevědomí a vnímání čaroděje, to na mě dojemudělalo. Naše smysly nás totiž skutečně nein-formují pravdivě a dostatečně.8 Smyslové orgá-ny člověka jsou už svou stavbou v něčem ne-dokonalé (i když zatím nenahraditelné) a vý-sledky své práce předávají mozku. Ten z nichteprve generuje a komponuje obrazy a zvuky,

ba i smysl čili význam. Castanedův don Juantedy jako by věděl, nakolik se konvence, návy-ky a snad i ty mémy podílejí na pohodlnéma přízemním chápání reality. Věděl však také,jaký otřes může nepřipravenému způsobit víceči méně úspěšný pokus o zmíněnou filtracivědomí a vnímání od těchto předsudků a „na-stavení“.

Od malička přijímáme od svého okolí nejenty zkušenosti a dovednosti, které jsou nezbytnépro naše přežití, ale také skryté a zjevnějšípokyny, jež dílem představují „návod“ ke správ-nému užívání příslušné kultury a dílem zpro-středkované zájmy lidí budujících svou moca vliv. Castanedovu čarodějovi se odfiltrovánímtěchto pokynů a jejich nahromaděných a srost-lých smetišť a pastí naskytla iluze svobody,otevřel se mu prostor, v němž si mohl, věru,dopřát volnější pohyb, i to létání, pro čarodějea čarodějnice tak příznačné. Nemusím tedypožívat drogu, abych se svým vědomím něcozásadního provedl. Je to ovšem těžší, chci-lidosáhnout natolik dramatických nebo alespoňsrovnatelně hlubokých změn bez zevní chemie.Ví se, že máme i (pocitovou) chemii vnitřní,totiž tzv. endorfiny, resp. enkefaliny atp. Zatímneexistuje spolehlivý a vyčerpávající přehledjejich funkcí a účinků a hned tak jej mít nebu-deme. Nejde jen o tu biochemickou, imunolo-gickou či vývojově srovnávací práci, která semusí na tomto poli udělat, ale také o to, žekaždá doba přichází se svým výkladem, sesvým rámcem a silovým polem příslušné inter-pretace. Nejzákladnějším výkladem přijatel-nosti, ba dokonce příjemnosti fyzické náma-hy, např. sportovní, jsou dnes právě endorfiny.Ovšem pouhá „libost“, nemluvím teď o libi-du, není asi dostatečně ušlechtilou motivací.Mělo by to být něco „lepšího“, např. touha popoznání, jenže myslitelé jako Lyotard ukázali,že idea pokroku nás zaskočila právě svou ilu-zivností.

Co do té doby, než budeme mít endorfiny„zmáknuté“ na povel, zbývá lidem, kteří sichtějí nejen uchovat nezávislé myšlení, ale vyu-žít i exploze poznatků doléhajících do nedoko-nalých uší a nevyužitých mozků? Inu, asi jedobře, že příslušnou dobu vždycky bude od-dělovat a oddalovat nějaké to „než“. Nicméněcestu ke svobodnějšímu člověku lze paradoxněvidět i v jeho menší informovanosti. Prosím vás, věříte tomu, že dokonale informovaný člo-věk je skutečně svobodný? Já vím, nezdržuje sepřekonáváním překážek, které umí obejít nebodokonce zrušit, ale musí také dávat neustále

pozor, zda jeho dokonalým informacím nevypr-šela záruční lhůta. Není na tom lépe pasák ovcíhledící do středu tlakové výše? Anebo je dokon-ce spokojenější ten, kdo neví, že jeho myšlenkynejsou jeho vlastní?

Tento paranoidní předpoklad může založitvelké patálie, na jejichž konci stojí diagnózaduševní choroby, ale je to taky předpokladobecně lidsky platný a pravdivý. Nikdo z násnemá jen vlastní myšlenky, všichni jsme „infi-kováni“ cizími, často i čerstvě zkonstruovanýmimémy. Na druhé straně – proč to těm zlomysl-ným mémům trochu neznesnadnit?

Je také otázka, jaký bude svět nejbližších let,protože už před dvaceti lety někteří futurolo-gové9 předvídali těžko řešitelné potíže plynoucíz omezených schopností člověka adaptovat sena stále překotnější změny vyvolané hlavnětechnologickým pokrokem. Na toto téma bylov poslední době sepsáno nemálo úvah, nasti-ňujících prohlubující se konflikt mezi evolucíbiologickou a technologickou, resp. kulturní10,ale zajímavý je v tomto ohledu jeden z vedlej-ších projevů industrialismu, totiž masovost.Masový konzum, masový vkus v českém jazyce

jakoby ironicky poukazují k etymologickésouvislosti nechtěně doložitelné výjevy z ame-rického hororu Hellraiser III, kde můžemevidět zejména ženské postavy zbavené kůžea dosahující jakéhosi difusního, celoplošnéhosexuálního styku neomezujícího se jenom naonu vytouženou dutinu, ale přijímající bo-lest (i slast?) celým tělním povrchem, lesknou-cími se fasciemi, chvějícími se svaly, cévamii nervy.

Hellraiserovská metafora naznačuje, že mé-my ošetřující volní (a mimovolní) zpracováváníslasti mohou docílit i toho, že člověk se nechápomlít v mlýnku na maso, neboť touha pointenzitě takového zážitku překoná vše. (Nadruhé straně sebepoškozování nemusíme nut-ně chápat jen jako zkratovou reakci patologic-kého typu, ale třeba i jako důsledek nespoko-jenosti s vlastním hardwarem u zvláště tech-nicky zaměřených jedinců...)

Masově tedy raději ne, doporučoval bychindividuálnější přístup i postup. Jenže vrzáníonoho mlýnku se rozléhá nad světem stálehlasitěji a pomáhá ho roztáčet stále více lidí.

Doporučené čtivo:

1. V O N N E G U T , K U R T : Galapágy. Tatran. Bratislava 1987.

2. R O L L O , V L A S T I M I L : Emocionalita a racio-nalita aneb jak ďábel na svět přišel. Slon.Praha 1993.

3. V Y S O K Ý , P E T R : Nejdůležitější principy kybernetiky (Padesát let kybernetiky),Vesmír 77, listopad 1998, s. 627.(http://www.cts.cuni.cz/vesmir)

4. M A R K O Š , A N T O N : Cultura contra natura,Vesmír 76, listopad 1997, s. 624-625.

5. D A W K I N S , R I C H A R D : Řeka z ráje. Archa. Bratislava 1996.

6. B O H M , D A V I D : Rozvíjení významu.Unitaria. Praha 1992.

7. C A S T A N E D A , C A R L O S : Cesta do Ixtlánu.Volvox Globator. Praha 1996

8. V I T U S B . , D R Ö S C H E R : Magie smyslů v říši zvířat. Praha 1970.

9. T O F F L E R , A L V I N : Šok z budoucnosti.Práce 1992.

10. Š M A J S , J O S E F : Ohrožená kultura.Zvláštní vydání. Brno 1995

- 2 / 1 9 9 9 1 9

2 0 - 2 / 1 9 9 9

Skuteãn˘ pfiíbûh z konce jednoho odpolednena konci

Koncem jednoho odpoledne na konci ‰edesát˘ch let Ivan Divi‰ pozvalk sobû domÛ Pi‰toru a Wernische. V‰ichni tfii uÏ mûli dost vypito, a protosi u PaukrtÛ na Národní tfiídû koupili uÏ jen pár láhví vína, ne víc, neÏkolik kdo pobral, jednu nebo dvû si nechali otevfiít, aby cestou mohli upí-jet, a jelo se tramvají do Kbel.

Divi‰Ûv dÛm, to byla jednopatrová dfievûná nouzová stavba na men-‰ím, oploceném, dobfie udrÏovaném pozemku s nûkolika ovocn˘mi zá-krsky (zdá se, Ïe tam Ivan tajnû sadafiil a zahradniãil!), vypadala tak tro-chu jako kovbojsk˘ srub nûkde na stráni nad Sázavou.

„Ano, tady do té trávy mezi stromy si ãasto v noci lehnu a pfiem˘‰lím,“pravil Ivan Divi‰, „a tam nahofie,“ ukázal na okno, „tam nahofie je jedinémísto na svûtû, kde mÛÏu tvofiit.“

A zavelel: „Jdeme do pracovny!“„V‰imnûte si,“ pokraãoval, kdyÏ vystoupili po schodech, „Ïe to tu

mám lep‰í neÏ ten krtek na Kampû. O hodnû lep‰í. Koukejte, jak ‰irok˘je tu rozhled, d˘chejte mÛj vzduch.“

A oba hosté pfiistoupili k ‰irokému, nûkolikadílnému, dokofián pozot-víranému oknu, rozhlíÏeli se po Kbelích – a v dálce Praha, vlevo fiada ãin-ÏákÛ, vpravo nûjaké polnosti a sloupy vysokého vedení – a d˘chali.

„Dost! Kam pofiád ãumíte,“ fiekl Ivan Divi‰. „Tady,“ napfiáhl ruku k hro-madû navr‰ené na podlaze, „to v‰echno jsou spisy o velehorách. Pfií‰tí rokjedu do Tibetu. Vás oba ov‰em beru s sebou, aÈ chcete nebo nechcete.“Obrátil se k Wernischovi: „MበsvÛj vlastní cepín?“

„To se rozumí, Ïe mám,“ odpovûdûl Wernisch.„A ty?“ zadíval se Ivan Divi‰ pfiísnû na Jifiího Pi‰toru.„Jak bych mohl existovat bez cepínu,“ odpovûdûl Pi‰tora. „Vedl bych

jen uboh ,̆ zbyteãn˘ Ïivot.“„Tady je psací stÛl,“ fiekl Ivan Divi‰. „A tohle,“ obûma rukama nadzdvi-

hl ‰tos papíru, „to je Nanga Parbat ãeské poezie. Napsal jsem to dneska v pût ráno.“

„A kde je záchod?“ zeptal se Pi‰tora.„Co?“ zamrkal Ivan Divi‰ pfiekvapenû. A jako by se pohor‰il: „Zá-

chod? Tady se chãije z okna, kamaráde. A dûlá se to takhle!“Odstrãil Pi‰toru, postavil se k oknu, rozepnul kalhoty, vypjal se na

‰piãkách a pfies parapet pfiepadl ven, na zahradu.Témûfi okamÏitû pfiidupal po schodech zpátky.„Co... kde jste se tu vzali?“ strnul ve dvefiích. A Ïasl:„Co... co dûláte v m˘m domû?! Jak to, Ïe jste si dovolili... Kdo vás sem

pustil?!

„My... VÏdyÈ pfiece...“ „Ven! VraÈte básnû, kter˘ jste ukradli, a okamÏitû se odtud pakujte,

syãáci, nebo vezmu hÛl!“ rozkfiiãel se Ivan Divi‰ a rudl.„Já vás umlátím! Kde je sekyra, kde je m˘ stiletto?! Zabiju vás oba!“

kfiiãel.„Jenom ne cepínem, prosím,“ fiekl Pi‰tora. Mûl to b˘t vtip, ale s Iva-

nem Divi‰em v té chvíli nebylo moÏno Ïertovat.

Marsel Drevo

Dva básníciKdyÏ byl v roce 1989 vyznamenán Cenou evropsk˘ch spisovatelÛ Mo-

ravan Jan Skácel, zasvûcence to vÛbec nepfiekvapilo. O nûco pfiekvapivûj‰íbylo, Ïe mu ãeskoslovenské úfiady povolily cenu osobnû pfievzít.

Po oracích se k lyrikovi poãali trousit gratulanti, vût‰inou kolegové.Mezi nimi i Lawrence Ferlinghetti, ano, ten Ferlinghetti, jejÏ pfied dvûmalety odmítli v Hole‰ovicích naloÏit praωtí taxikáfii, protoÏe jim v pouliã-ním osvûtlení nápadnû pfiipomínal nádraÏního váguse.

Po nûkolika zdvofiilostních frázích poloÏil Ferlinghetti Skácelovi zajazykové spolupráce náhodn˘ch svûdkÛ profesionální otázku, t˘kající setechniky básnické práce.

„Kolik jointÛ marihuany spotfiebuje‰ na jednu básniãku?“„Ani jeden,“ odpovûdûl po pravdû zaskoãen˘ Skácel.„Já vím, já vím. TakÏe kokain, co? Staãí jedna lajna? Myslím na bás-

niãku.“„Ale vÏdyÈ my u nás takové vûci vÛbec nemáme!“Doyen beatnikÛ vytfie‰til nechápavû oãi.„A jak to teda dûláte?“Skácel svra‰til oboãí a chvíli pfiem˘‰lel.„ToÏ, my pijeme víno, také pivo, kofialku...“Ferlinghetti se na nûj zpytavû, tak trochu nedÛvûfiivû zahledûl a vnitfi-

ním zrakem pfiitom pátral ve své pamûti. Po chvíli mávl rukou a konstato-val: „A to taky jde.“

Ladislav Vereck˘

Smrt si jde pro básníkaNa to, jaké megadávky alkoholu konzumoval, doÏil se Oldfiich Vyhlí-

dal poÏehnaného vûku. KdyÏ kráãíval – maliãko pomoãen˘ – cestou z Klubu spisovatelÛ

Ze Ïivota pijákÛKauza: Omamné látky trochu jinak

- 2 / 1 9 9 9 2 1

domÛ koleji‰tûm Národní tfiídy, jak MojÏí‰ za sebou vodíval stádo vyzvá-nûjících tramvají. Nebyl to jedin˘ rituál pramenící z jeho závislosti. S balíkem autorsk˘ch v˘tiskÛ své nové sbírky pod paÏí pfiicházel vÏdy dobásnické redakce âeskoslovenského spisovatele, aby kníÏky vûnovalb˘val˘m kolegÛm. V druhé ruce nesl ta‰ku s baterií vodek, coÏ mûlo svÛjpraktick˘ v˘znam.

Usedl a zaãal pít. Po chvíli vytáhl pero a rozevfiel první svazek. Hrotpera se pûticentimetrovou amplitudou rozkmital nad stránkou. Vyhlídalse usmál a zavrtûl hlavou: „Je‰tû ne.“ Tyto pokusy opakoval zhruba kaÏ-d˘ch pût minut. Trvalo to v‰ak pokaÏdé zhruba pÛllitr vodky, neÏ se do-kázal podepsat.

V posledních letech Ïivota nejednou telefonoval ze Stra‰nic na Ná-rodní Janu Pilafiovi, Ïe umírá a pfieje si, aby ho pfiítel pfiijel podrÏet v ho-dince smrti za ruku. Národní umûlec tímto úkolem povûfiil nûkterého z podfiízen˘ch básníkÛ.

Jednou pfii‰la fiada na Vladimíra Janovice. Pfiijel do Stra‰nic, zvoní,zvoní – a nic. Îe by uÏ byl Oldfiich po smrti? Mám zavolat záchrankunebo policii? Ozvaly se domovní dvefie a na schodech se zjevil Vyhlídal v pyÏamu a s lahví v ruce. Do‰la mu vodka, tak si na to umírání skoãil zaroh pro dal‰í.

Ladislav Vereck˘

Pana Hrubína uÏ zase nesou

SblíÏili jsme se pfiedev‰ím na flámech v podobû jakéhosi venkovskéhokumpánství. Do nûho se Hrubín vÛbec rád projektoval ve vztazích k li-dem v hospodách: „Pojì sem, ty starej kofialo! Voba jsme venkov‰tí drni!“V dobách jeho témûfi notorického alkoholismu mu dûlal andûla stráÏné-ho vût‰inou Emanuel Frynta. Dával pozor, aby Hrubín neutratil v‰echnypeníze, které mûl pfii sobû. Hrubín ‰el z nakladatelství, nesl si honoráfi ãizálohu a cestou v‰echno pinknul. Jednou U ·upÛ mi házel do polévkystokoruny: „Tak takhle drahou polívku jsi, Josko, je‰tû nejed!“ – Pfii‰lakelnerka a Franta mi ‰eptá: „Teì ji pfiekvapím!“ – „Co jste mûl?“ ptala sevrchní. – „âtyfii deci a dvakrát polévku.“ – „To dûlá dvaatfiicet korun.“Hrubín sáhl do kapsy a dává jí pût stovek. „Tak to je dobr˘!“ Kelnerka sejevila, básník byl spokojen. Jeho cesty z flámÛ domÛ b˘valy mnohdy dra-matické. Byl-li u toho Fikar, zafiídil taxíka do Farského ulice. A v domûpr˘ fiíkali nájemníci: „Pana Hrubína uÏ zase nesou.“ Flámy s ním b˘valy i nebezpeãné. Mûl dvojí druh opice: erotickou a politickou. Buì vyz˘valpfiítomné dámy ke kohabitaci nebo proná‰el v˘roky proti komunistÛm.Jednou to U ·upÛ odnesl i Biebl. Hrubín na nûj pfies cel˘ lokál kfiiãel:„KosÈo, jsi hodnej ãlovûk, velkej básník, ale stejnû jako komunista bude‰viset tam na bfiehu Oharky! Mám tû rád, ale bude to, jak fiíkám!“ Druh˘den po vystfiízlivûní se vÏdycky sv˘ch v˘rokÛ dûsil. Zvával také k náv‰tûvûsvé náhodné kumpány. Nûktefií z nich, protoÏe Hrubínovo jméno znali z jeho dûtsk˘ch kníÏek, skuteãnû dorazili. Ode dvefií je musela vyprovo-dit paní Jarmila. Franta se vzadu v kamrlíku tfiásl hrÛzou a studem. Zapár dní se v‰ak v‰ecko opakovalo.

Josef Hir‰al

K N I H U N A J D E T E U T Ě C H T O K N I H K U P C Ů :Jiří Seidl, Štěpánská 26, 110 00 Praha 1

Řehoř Samsa, V Jámě 3 (pasáž U Nováků), 110 00 Praha 1Barvič & Novotný, Česká 13, 602 00 Brno

Archa, Bartošova 12, 760 01 Zlín

O B J E D N A T J I M Ů Ž E T E T É Ž U D I S T R I B U Č N Í F I R M YKOSMAS, Lublaňská 13, 120 00 Praha 2

33 nových básní Ivana BlatnéhoV krásné bibliofilské úpravě Jiřího Šindlera

vyšly dosud nepublikované básně Ivana Blatného.Vhodné jako dárek!

Omezený náklad, cena 300 Kč

2 2 - 2 / 1 9 9 9

Edward LearVelkákniha

nesmyslůPřeklad: Antonín Přidal

- 2 / 1 9 9 9 2 3

Jeden dědek z Mandalajevedl sovy k pití čaje.Říkával: „Žrát myšinemá žádnou výši!“ten laskavý dědek z Mandalaje.

Byl jeden dědeček z Budínavýrazný vztekloun a prudina.Rozdupal na kusydžbány a ubrusykdekomu z okolí Budína.

Byl jeden starý pán z Ávily,kterého ze všech stran chválili.S doprovodem zvonkutančil polehounkuk radosti všech obyvatel Ávily.

Byl jeden staroušek z Gothaje,často si odskočil do háje.S havrany a střízlíkyčetl si tam klasiky,ten pokojný staroušek z Gothaje.

Twin-Watergate

2 4 - 2 / 1 9 9 9

Rozhodně by neměl vzniknout dojem, žepráce analytického filosofa spočívá ve vymýšle-ní a komentování bizarních historek. Nicméněje pravda, že analytičtí filosofové občas kon-struují fiktivní příběhy a situace, a to jen proto,aby v nich nějaká obecně přijímaná teze či defi-nice mohla být přistižena při naprostém selhá-ní a usvědčena z neplatnosti. Kdybych to mělpřirovnat k něčemu důvěrně známému, řeklbych, že tyto příklady fungují jako kompromi-tující fotografie. Zatímco ale fotografie vykonásvé dílo, jen když zachycuje reálnou situacinebo alespoň budí ten dojem, filosofická vyprá-vění, která mám na mysli, otevřeně prezentujísvé příběhy a situace jako fikce. To jim (občas)dodává jakousi poutavost, aniž by to snižovalojejich výpovědní sílu: samotný fakt, že určitéfikce jsou logicky možné (nezahrnují logickýspor), dokazuje nepravdivost jistých tezí nebonepoužitelnost jistých definic. A za druhé: za-tímco fotografie v rukou vyděrače bývá před-mětem licitací, ve filosofii se nesmlouvá: na-padenou tezi či definici nezachrání nic na světěkromě důkazu, že kompromitující příklad jeirelevantní (neplynou z něj zamýšlené důsled-ky), nebo dokonce inkonzistentní (přece jenobsahuje logický spor).

KARTEZIÁNSKÝ OBRAZ MYSLI

Pozice, proti níž se povede útok v příštímodstavci, se někdy označuje jako internalismus,jindy jako karteziánský obraz mysli – na počestotce novověké filosofie René Descarta (Car-tesia). Můžeme ji shrnout do jednoduché teze,že naše myšlenky (myšlenkové obsahy našichpřesvědčení, přání, záměrů, obav, atd.) jsouplně určeny naším psychickým stavem. Známe--li psychický stav nějaké osoby, máme všechno,co je třeba k identifikaci jejích myšlenek: nepo-třebujeme znát navíc žádná externí fakta (faktao vnějším světě). Představme si dvě osoby, kte-ré se nacházejí v identickém psychickém stavu,zatímco jejich vnější prostředí se v nějakémohledu liší. Podle internalistů tyto osoby nut-ně zastávají stejná přesvědčení (záměry, přání,atd.), protože je vyloučeno, aby rozdíl ve vněj-ším stavu světa sám o sobě (t.j. bez toho, že byvyvolal rozdíly v psychických stavech obouosob), způsobil rozdíly v myšlenkových obsa-zích. Tím se ještě nepopírá, že to jsou faktareálného světa, která rozhodují o pravdivosti činepravdivosti našich přesvědčení, o splnění na-šich přání, atd. (kdo chce zavrhnout tento před-poklad, musí podniknout nějaké další filosofic-

ké kroky). Tvrdí se jen, že myšlenkový obsahnašich přesvědčení, přání atd. je plně lokalizo-ván v interní psychické sféře nebo, dáte-li před-nost přímočarému jazyku anglosaské filoso-fie, „thoughts are in the head“ (myšlenky jsou v hlavě).

Kdo by snad popíral něco tak evidentního, ne-zaslouží si nic lepšího než označení externalista.

EXTERNALISTICKÝ PROTIARGUMENT

Autorem následujícího příkladu je HilaryPutnam, profesor Harvardovy univerzity, jednaz klíčových postav současné americké filosofiea přední externalista. Příklad proslul pod ná-zvem Twin-Water, případně Twin-Earth, mybudeme mluvit o duplikátu vody a o duplikátuZemě. Jedna z verzí příkladu zní takto:

Expozice:Představme si, že ve vesmíru existuje dupli-

kát Země. Vše, co existuje tady, předměty, insti-tuce, přírodní krásy, vy i já, má (až na jednuvýjimku) dokonalou repliku tam. Váš dvojníkna duplikátu Země vás věrně kopíruje nejenfyzicky, ale i psychicky: ve stejném okamžikuzakouší totožné psychické stavy.

P E T R K O Ť Á T K O

Filosofické aféry XX. století

- 2 / 1 9 9 9 2 5

Zápletka:Přece jen je zde drobný rozdíl: všude tam,

kde se na Zemi vyskytuje voda, najdeme na du-plikátu Země kapalinu, která má všechny pozo-rovatelné vlastnosti vody, naši dvojníci ji ozna-čují slovem „voda“, ale namísto H2O má podi-vnou chemickou strukturu, kterou bude pronaše potřeby zastupovat zkratka XYZ.

Katastrofa:Vyslovíte-li vy i váš dvojník větu „Voda má

složení H2O“, stanou se dvě různé věci: vy pro-nesete pravdivé tvrzení o vodě, zatímco vášdvojník pronese nepravdivé tvrzení o kapalině,kterou označuje slovem „voda“, ale která má,jak víme, strukturu XYZ. A pokud vy i váš dvoj-ník zastáváte přesvědčení, které byste vyjádřiliuvedenou větou, platí o nich totéž co o tvrze-ních: liší se obsahem i pravdivostí.

Shrneme-li to, máme vše, co je třeba ke zpo-chybnění karteziánského obrazu mysli: dvakvalitativně identické psychické stavy, jimžodpovídají dvě různá přesvědčení. Rozdíl v pře-svědčeních tedy nelze odvodit z psychickýchstavů. Tím padá obecný princip, že obsah na-šich přesvědčení se plně vymezuje v internípsychické sféře. Jinými slovy, i kdybychom vě-děli do nejmenších podrobností, co se odehrá-vá v hlavě nějaké osoby, nestačilo by to k tomu,abychom identifikovali její přesvědčení (přání,záměry, obavy atd.): k tomu musíme znát rele-vantní fakta o vnějším prostředí. Nemá smysl siněco namlouvat: naše myšlenky se nevejdou donaší hlavy.

Pokud někoho odrazují kosmické rozměryPutnamovy fikce, ať se zamyslí nad tímto příbě-hem ze života :

Docent filosofie sedí v lokále A. V příhodnéchvíli se svěří přátelům: „Z tohoto podniku měpředevčírem vyhodili.“ Krátce nato společnostpřechází do lokálu B. Docent je v bezvědomíodveden s sebou. U stolu procitne, a aniž byzaznamenal změnu prostředí, prohodí k přáte-lům: „Z tohoto podniku mě předevčírem vyho-dili.“ Obě promluvy odrážejí identické psychic-ké stavy: ani sám filosof by sebedůkladnější in-trospekcí nenašel žádný rozdíl. Přesto se v prvníz nich mluví o lokále A a v druhé o lokále B a podmínky pravdivosti obou promluv se evi-dentně liší. Totéž se týká filosofových přesvěd-čení: filosof vyjádřil dvě různá přesvědčení, i když se domnívá, že vyjádřil jen jedno.

Koho unavuje představa stěhování z A do B,

uvítá tuto variantu: představme si, že lokál senemění, ale v přestávce mezi oběma promluva-mi odbije půlnoc. Těžiště příkladu se přesouváz výrazu „tento podnik“ na výraz „předevčí-rem“, princip je tentýž.

Mezi důsledky externalistických argumentůje mi obzvlášť nepříjemný tento: mají-li mémyšlenky vnější parametry, které mi nemusíbýt dostupné, nezbývá mi, než rozloučit se s představou, že má vlastní mysl leží předemnou jako otevřená kniha. Nejde už pouze o temná sklepení mého podvědomí: v této chví-li se mi upírá neomezený přístup do horníchpater, k obsahu přesvědčení, přání či záměrů,které explicitně vyjadřuji ve svých tvrzeních,prosbách či slibech. Spolu s tím je zpochyb-něn privilegovaný status výpovědí, v nichž sámsobě připisuji přání, přesvědčení, záměry, atd.(typu „Chtěl bych vidět Paříž.“). Vypadá to, žev principu nemají vyšší hodnotu než výpovědi,v nichž mi přesvědčení, přání nebo záměry při-pisují jiní (typu „P. K. by chtěl vidět Paříž.“).Jinými slovy, padá takzvaná autorita prvníosoby.

Devadesátá léta přinášejí úlevu: šíří se vari-anty externalismu, které jsou postaveny na ji-ných argumentech a neohrožují autoritu prvníosoby (Akeel Bilgrami označuje svou pozici ja-ko „individualistický externalismus“). Pokud jdeo internalisty, od samého začátku měli co říci k externalistickým argumentům (nejvýmluvně-ji tak učinil John Searle) a dodnes nevzdávajísvou věc. Diskuse pokračuje.

Vybraná literatura:

H I L A R Y P U T N A M : The Meaning of„Meaning“, in: H. P. Philosophical Papers, Vol. 2,Cambridge University Press 1975;

H I L A R Y P U T N A M : Meaning and Reference, in:A. W. Moore (ed.), Meaning and Reference,Ofxord University Press 1993;

A K E E L B I L G R A M I : Belief and Meaning,Oxford, Blackwell 1992;

J O H N S E A R L E : Intentionality, Ch. 8,Cambridge University Press 1983;

Další literaturu viz v autorově stati Davidson o auto-

ritě první osoby, Filosofický časopis 2/1999.

POZORNový román našeho předního prozaika

čerstvě oceněný prestižní Seifertovou cenou.

Jiří Kratochvil

Noční tango

Požadujte knihu u svých knihkupců,nebo distributorů

KOSMAS, Lublaňská 34, 120 00 Praha 2, tel.:02/291925

BETA Dobrovský,Květnového vítězství 332, 149 00 Praha 4,

tel.: 02/791 38 30, 791 07 33

Knihu najdete u svého knihkupce, nebo si ji můžete objednat u výhradního

distributora knih Michala Viewegha,jímž je firma

BETA Dobrovský,Květnového vítězství 332, 149 00 Praha 4,

tel.: 02/791 38 30, 791 07 33

P O Z O R !Na trh přichází dotisk literárních parodií

M I C H A L A

V I E W E G H A

N á p a d y

l a s k a v é h o

č t e n á ř e

2 6 - 2 / 1 9 9 9

Cynikův pohled na instituci voleb je ten, ževolby jsou slibotechna a nejlákavější sliby při-táhnou nejvíce hlasů. Už naše poměrně krátkázkušenost s demokracií však ukázala, že všech-no je složitější – viz strana nejstranovatější,komunistická.

Při našich volbách dochází k zajímavémuparadoxu, který kupodivu zůstává celkem bezpovšimnutí: komunistickou stranu volí lidé,kteří jejím slibům nevěří. Její současný pro-gram předčí humanismem a sametovostí nejenVáclava Havla, ale i prcinky barokních andělíč-ků – a s touto líbeznou vidinou kontrastujefakt, že typickým voličem komunistů je nená-vistný fotr, jehož žlučovitá slina po odplivnutízanechá v podlaze díru.

Rozdíl mezi komunistickými voliči a tvůrcijejich stranické taktiky a strategie se zdá býtudivující. Zatímco IQ průměrného komunistic-kého voliče zpravidla nebývá vyšší než číslojeho bot, komunistický poslanec dokáže o de-mokracii mudrovat celé hodiny a jen tak mi-mochodem ještě katolíky poučí o eucharistii,existencialisty o odcizení a Baťovi vysvětlí, jakměl dělat cvičky. A co tyto zdánlivě tak odlišnétypy soudruhů spojuje? Láska. Tak jako správ-ný křesťan miluje své nepřátele, správný komu-nista miluje svou vševysvětlující ideologii ne-návisti. Váže je citový vztah z mládí, kdy se s marxismem báječně vyvztekali.

Ctností komunistů je věrnost. Podle jejichnázoru by komunismu stačila pleťová maska, a bude zase pomilováníhodný jako za mlada.Proto si vydržují ideové Kukulíny – lazebníky,jejichž úkolem je kadeřit formulkám z dobykrálovny Viktorie módní příčesky a přesvědčitsvět, že oslí uši politikovi sluší. Z frekvenceveřejných vystoupení soudím, že nejúspěšněj-ším Kukulínem je komunistický poslanec Rans-dorf.

Kdo o soudruzích tvrdí, že jsou stejná ver-bež jako dřív, ten zřejmě nepostřehl radikálníproměnu jejich slovníku. Zatímco předválečnýposlanec Gottwald předváděl mravy řeznické-ho psa, poslanec Ransdorf si osvojil slovník sli-máka v diplomatických službách. Jeho cestičkak beztřídnímu ráji je lesklá a kluzká jako Mar-

J I Ř Í S U C H Á N E K

Ideový Kukulín

Brněnský autor (1942), pracoval u vypalovací pece

ve Sfinxu, u dopravy podniku Domácí potřeby, jako

nemocniční zřízenec a v různých kotelnách –

v jedné z nich pracuje dodnes.

V roce 1995 vyšla jeho kniha Nenápadný půvab

dialektiky. Naše ukázka je z jeho nové knihy Kdyby

se Václav Havel zbláznil, která vyjde na podzim

v nakladatelství Petrov.

xova dialektika. Kde poslanec Gottwald slibo-val svým protivníkům zakroutit krkem, tam po-slanec Ransdorf hovoří, jako když drobí ptáč-kům:

„Rozdíl mezi socialisty a komunisty je v tom,že komunisté překračují současný rámec spole-čenské racionality. Nechtějí jít jen cestou refo-rem, ale chtějí překročit společenský rámec...“

Není to hezky řečeno? Komunistické „krou-cení krkem“ stálo dost lidských životů a utrpenív lágrech, přesto se skutečně vejde pod sameto-vý termín „překročení společenského rámce“.Společenský rámec demokratické společnostijsou její psané i nepsané zákony. Ze zkušenostivíme, že marxistické odhodlání překračovatspolečenský rámec znamená doslova odhodlá-

ní překračovat hromady mrtvol. Zdá se však, žeani Ransdorfovým parlamentním oponentůmnedochází, že vlastně říká totéž, co jeho bolše-vičtí předchůdci, jen s větší dávkou dialektické-ho slizu. Cituji:

Nosné jádro marxismu: Vývoj civilizace šelna úkor přirozeného světa lidí, ale tak to dálnejde. Je zde šance na úplně nový typ raciona-lity, který překonává pouhou manipulativnost.Přestává platit pojetí instrumentální, dochází k proměně vědeckého paradigmatu.1

Slova instrumentální manipulativnost para-digmatu prozrazují, že informativní hodnotaRansdorfova řečnění spočívá často jen v tom,že se dozvíme, která slova mezi intelektuályprávě frčí. Zbavíme-li však jeho rétoriku inte-lektuálského blafání, zjistíme, že „nosné jádromarxismu“ zůstává tvrdé jako skála, na níž sestaví církve. Stejně jako v Marxových dobáchslibuje Ransdorf udělat s dějinami krátký pro-ces a začít úplně znova. Což je snad největšívítězství dialektiky nad rozumem: Konečný cílveškeré levicové utopie, takříkajíc její „End-lösung“, je předdějinný začátek. Takže začátekje konec a naopak. Marxista svou „úplně novouracionalitou“ bourá všechno staré jen proto,aby mohl nastolit to nejstarší: návrat do kani-balských rájů beztřídní společnosti. Civilizacese prý vyvíjela nepřirozeně, jelikož byla pone-chána přirozenému vývoji. Můžeme se potomdivit, že například opice prolajdačily celé vývo-jové epochy, aniž projevily sebemenší zájem o polidštění prací? „Ale tak to dál nejde,“ říkáRansdorf a nabízí nám „úplně nový typ racio-nality“.

Je ale skutečně tak nový, i když je vyšňořenpentličkami slov jako paradigma? O „úplně no-vý typ společenské racionality“ se už pokoušelLenin, Stalin, Mao Ce-tung, Pol Pot a spoustajiných vrahů, včetně zatím posledního z nich,šéfa Světlé stezky Guzmána, který si nechalříkat „čtvrtý meč marxismu“. Ransdorfovi je tostále málo. Rád bych věděl, kolik Gulagů a Kam-bodží bude ještě třeba, aby i marxista pochopil,co chápe obyčejný člověk.

1 Stanice Vltava 20. 2. 1991

- 2 / 1 9 9 9 2 7

(Dichtung und Wahrheit)

Cenu fair play od českých čtenářů získal nedávno kritik MARTIN HYBLER,kterému se podařilo v knize Jiřího Kratochvila Siamský příběh efektněvyložit „jistou zmatenost textu, o níž se nás autor snaží přesvědčit, že nenízmateností“. Jelikož „Kratochvilovým indikacím nechybí jistá svůdnost“, podařila se mumezi Siamským příběhem a Nesmrtelným příběhem „bez obtíží vystavěturčitá symetrická komplementarita, vágně založená na sexuální diferen-ciaci“. „Nu, zaplaťpámbů za ty dary!“ volá asi nyní čtenář spolu s námi, ale neníčasu nazbyt, takže přesuňme se honem s Martinem Hyblerem ke Kra-tochvilovým zvířatům, která jsou „paradigmaty metafory vůbec“. Zde setotiž ukazuje, že „ze setkání s možností animální inkarnované metaforikyvychází lidství jako sekundární produkt, jako negativita ne-zvířecího, alezato mluvícího těla, schopného zvířata pojmenovat“.Ale budiž: hlavní asi tak jako tak vždycky bude, že „v těchto sekundárníchhyperbolizačních deformacích se Kratochvil vedle gastronomicko-chemic-kých postupů nechává inspirovat především jednoduchými geometrickýmivztahy“, takže „zbytnělé a do jakéhosi abstraktního estetična či metafyzičnastatutárně povznesené drby pak okolo sebe šíří tajuplný opar neurčitéhopolyvalentního ,znamenání-něčeho‘, potažmo ,všeho‘...“ Martinovi Hyblerovi jménem českých a moravských čtenářů děkujeme i my.A na druhé straně opravdu musíme Jiřímu Kratochvilovi adresovat jednunepříjemnou otázku na tělo: Proč se, pane spisovateli, stále pokoušíte dělatsvé texty zmatenější, než opravdu jsou?!

Při nácviku řetězového čtení veršů JIŘÍHO KUBĚNY-PAUKERTA došlo k neštěstí. Pohotový fotograf zachytil autora právě ve chvíli naprosté-ho zděšení, krátce po výpadku elektrického proudu v hradním sále.Pretorijský zpěvák Mzizi Ducamba vysublimoval do proslulé bítovskétmy – a trénink musel být na několik hodin přerušen. Jiří Kuběna--Paukert se nyní obává, že termín zahájení akce je tímto zdrženímvážně ohrožen.

Řetězové čtení veršů JIŘÍHO KUBĚNY-PAUKERTA se má konat ve dnech 1. 11. 2000 až 1. 6. 2001 v prostorách státního hradu Bítov. Seznam aktiv-ních účastníků se nám zatím nepodařilo získat, víme jen, že již od letošníhočervna na hradě bydlí pretorijský zpěvák protestsongů Mzizi Ducamba.

Foto: O. Slabý

2 8 - 2 / 1 9 9 9

(Dichtung und Wahrheit)

V únoru příštího roku začnou v Praze vycházet ještě jedny LITE-RÁRNÍ NOVINY. „Proč ne? Ta znač-ka není chráněná, a pak – když simůže Literárky vydávat JakubPatočka z hnutí Duha, proč bychomnemohli i my,“ prohlašuje inženýrStanislav Pascálek, jeden ze stávají-cích mluvčích Spolku přátel českéhokrysaříka.

Podle ředitele nakladatelstvíMladá fronta VLADIMÍRA PISTO-RIA mají někteří mladí autoři bás-nických sbírek velmi přemrštěnéfinanční nároky. „A čím jsou mlad-ší, tím jsou horší – nakonec ještěbudou všichni chtít za své knížkyhonorář. Asi je přestanu vydávat, a bude to.“

PĚVECKÝ SBOR ČESKÉHO PENKLUBU v těchto dnech začíná nacvičovatVlajku s pruhy a Již mou milou do kostela vedou. „Je to pro náš zájezd doNové Trkvice,“ říká sbormistr ŠLUPKA-SVĚRÁK. „Zájem o účast je velký,zpívat chce kdekdo, zkoušíme střídavě na stadionu na Strahově a na sta-rém letišti ve Kbelích. Všichni ovšem do Srbska nepojedou, nemáme tolikautobusů – bude se losovat.“

Členové přípravného výboruPlesu laureátů literárních cen SVA-TAVA ANTOŠOVÁ, BLAŽENA HOU-ZOVÁ, PETR BORKOVEC, JIŘÍKACHNÍK a KAREL ŠIKTANC prýnabízejí k dispozici své funkce,neboť se nedokázali s KanceláříPražského hradu dohodnout nauspokojivé ceně za pronájemVladislavského sálu. – „Tisícovka jepro ně moc?“ diví se pracovnicedotyčné kanceláře Růžena V.„Kdyby každý laureát dal jenomkorunu, měli by dvakrát tolik.“

„Určitě bych udělal stejně dobrévěci, jestli ne lepší,“ odpovídá IVANKLÍMA reportéru Neue freieZeitung Markusovi F. na otázku,zda by, kdyby se mohl ještě jednounarodit, napsal znovu to, conapsal. – „A bylo by toho míň, nebovíc?“ ptá se reportér. „Možná víc,“říká Ivan Klíma, „protože teď užvím, čím se při tvorbě nezdržovat.“

Dozvěděli jsme se, že KARELHVÍŽĎALA připravuje ke knižnímuvydání „dvojinterview“ neboli „troj-rozhovor“ s populárními televizní-mi umělci PŘEMKEM PODLAHOUa ANTONÍNEM PŘIDALEM. Knihase bude jmenovat – jak jinak –Receptář na každý den. Už se těší-me.

Dopingové aféry ve světě velké atletiky už překvapit nemohou. Jaká hrůzaa děs však musejí jmout prostého občana, když se dosléchá, že v poslednídobě se rozmáhá užívání podpůrných prostředků i ve světě malé literatury...Nejnovější ediční počin nakladatelství Host, společná básnická sbírkaTOMÁŠE REICHLA a ROBERTA FAJKUSE dostala název, který vyvracíjakoukoli pochybu nejen o podmínkách, ale snad přímo příčinách jejíhovzniku: Již vzhůru, Bruféne, v obzoru vzplaň! Oč hůře, že jistotu v tomtoohledu neskýtají ani literární vědci. Jeden z nich – šéf katedry českého jazy-ka a literatury na Masarykově univerzitě v Brně, docent JIŘÍ TRÁVNÍČEK –se o velké přestávce evidentně předávkoval testosteronem... a výsledek? Vrhlse na poezii! Ne však v té roli, v níž ho známe a rádi vidíme, tedy v roli pre-dátora, ne: Jiří Trávníček začal sám zpívat, začal slovem slavit zázrak bytí.Zde je alespoň krátká ukázka z docentovy původní tvorby:

Intelektuál Administrativa Schizofrenik před zrcadlem

1 650,- a/1 1/a 2 + 2 = 4b/2 2/bc/3 3/cd/4 4/d

Inu, jak řekla nadšená studentka pana docenta Zuzana S.: „Brrilantní a skutečně rryzí. Myslím si, že pan doktorr všem pisálkům konečně ukázal.Mám ho za to moc rráda.“

Spisovatel PETR CHUDOŽILOV,jenž na podzim r. 1966 v zadnímnebo předním voze pražské elektric-ké dráhy (buď na lince č. 9, cestou z Národní na Žižkově nebo na linceč. 20 cestou z Malé Strany naVětrník) zanechal aktovku s ruko-pisem své úplně nové sbírky poví-dek, se naším prostřednictvímobrací k veřejnosti: žádáme případ-ného poctivého nálezce, aby se conejdříve přihlásil v redakci Neonu.

- 2 / 1 9 9 9 2 9

Část redakce moravského katolického věstníku Host na letní makové brigádě v Tišnovské Nové Vsi.

Slipy IVANA JIROUSE jsou k vidě-ní v podolské restauraci U zelenéhoprasete. „Pan spisovatel si je tadyzapomněl jednou, když se u nászastavil na pivko. Tak jsme je pově-sili na zeď, že jo, místo tý zelenýkůže, abysme tu měli nějakou opra-vdovou zvláštnost. Ale jsou bílý, tovíte, chodí sem hygienik, muselijsme je napřed vyprat,“ říká majitela provozovatel podniku Jan Ch.„No uvidíme, co nám to udělá s návštěvností. Možná to tady tro-chu přejmenuju.“

Někdy v červnu tohoto roku měl na statku tří bratří Houlů v Červeném Kostelci VÁCLAV VOKOLEK veřejně předčí-tat své „písmenové“ obrazy (jeden menší cyklus tušových kreseb a dvě rozsáhlé olejomalby). Na otázku, proč z tétoprodukce sešlo, přestože již byla rozeslána většina z vytištěných pozvánek, odpovídá trojice pořadatelů jen vyhýba-vě: „Ále, to víte...“ „My jsme si mysleli, že když Vokolek, tak Vokolek...“ „No, když se někdo jmenuje Vokolek, že jo...“– Zdá se, že bratři Houlové si Václava Vokolka s někým spletli.

Zajímavým objevem – dosudnepublikovanou prvotinou stříbr-nohorského rodáka JANA VALOUŠ-KA ZE STŘÍBRNÝCH HOR(1907-1932), který by se byl letos4. srpna dožil věku devadesáti dvoulet, má být zahájen příští, již třetíročník příbramské Edice současnéčeské poezie. V ještě neodvysílanémrozhovoru, jejž Marsel Drevonedávno natočil pro Český rozhlas,MAREK STAŠEK, jeden z redaktorůzmíněné edice, upozorňuje: „Kdybyse Jan Valoušek vydání této své jedi-né sbírky dožil, byl by nyní nepo-chybně nejstarším žijícím básníkemv Čechách.“

Foto: B Holomíček

3 0 - 2 / 1 9 9 9

a první třetina románu Periferie je snad takový„měkký“ a hodně učesaný Céline. Anebo jednaintimní kapitola z Vaculíkova románu Jak sedělá chlapec. A Jáchym Topol se domnívá, žeCélinovi je blízká teď čerstvá prvotina IvanaLandsmanna Pestré vrstvy, ale tu jsem nečetl,nevím. A protějškem Célina je pak literatu-ra, která pouze konstruuje zajímavé příběhy. A tady je, pohleďte, srovnání Célina a AlasdairaGraye opravdu instruktážní, neboť to, co boha-tě přebývá Célinovi, se zas nedostává Grayovi a naopak. Céline není konstruktér a přetvářetsvůj život v příběhy ho prostě nezajímá. Jeho„příběhem“ je jeho styl, jehož syntaktickou a grafickou podobou jsou věty tříštěné třemitečkami a sémantickou pak neustálá fragmen-tarizace výpovědi, proud, co strhává a nese vše.Grayovou předností je oproti tomu právě nápa-ditá, umná a vtipná konstrukce. Mozaika více-méně samostatných kapitol-příběhů je zdevsazena do příběhu rámcového, jakéhosi les-bického sadomasochistického rituálu (upřímněřečeno, nudného rituálu, rámcový příběh je tounejslabší částí celku). A příběhová mozaika náspak seznamuje s momentkami ze života účast-nic rituálu. A většina kapitol má charakter žán-rových obrázků, anebo spíš vtipných parodií nažánrové obrázky. Nezbedným autorským kous-kem je pak epilog, který zas ledasco zpochyb-ňuje, variuje a převypráví. Pozornému čtenářineutečou ani autorovy ironizující sebecharakte-ristiky. Když například jedna z Grayových hrdi-nek praví o jakémsi jiném románě, ale sezřetelnou narážkou na román, v němž právěráčí přebývat: „žádné mužské postavy, žádnázápletka, žádné vyvrcholení, pouze jakýsi krad-mý pohyb k čemusi temnému a sexuálnímu“, je to samozřejmě i „sousto pro literární kriti-ky“, kteří nepochybně shledají, že ani Grayůvromán nemá žádné pořádné mužské posta-vy (jen ženské hrdinky) a žádnou zápletku a žádné opravdové vyvrcholení, pouze jakýsikradmý pohyb k čemusi temnému a sexuál-nímu, ale přesto (dodávám já) stojí za přeč-tení.

Shrňme. Z mého pohledu oběma těm romá-nům cosi chybí. Zajímá mě především literatu-ra, v níž je přítomna jak autentičnost, tak i za-jímavě konstruovaný příběh. A vůbec nejraději,když se obojí prostupuje tak dokonale, že je odsebe takřka neoddělitelné.

Mýty na konci století

M I R C E A E L I A D E , Mýty, sny a mystéria(z franštiny přeložil Jiří Vízner, Oikoymenh,196 s., 198 Kč). T E R E N C E M C K E N N A , Ná-vrat archaismu (z angličtiny přeložili Ale-xandr Neumann a Blumfeld 2000, DharmaGaiaa Maťa, 344 s., 258 Kč). Ty dvě knížky jsouhned natřikráte spřízněny. Za prvé už tím, že v obou případech jde o dodatečně uspořádanésoubory esejů, přednášek i (v McKennově pří-padě) rozhovorů. Za druhé pak tím, že autoryobou knížek jsou významné osobnosti a dalo byse říct duchovní vůdcové, guruové rozdílnýchgenerací. Ale už na první pohled je jasné, žeMcKenna, americký etnobotanik a „kultovnípostava psychedelického revivalu 90. let“ jeEliadovi, rumunskému spisovateli a historikovináboženství, vzdálen nejen generačně, ale takéhledáním a nacházením trochu jiných cest k té-muž cíli. A konečně za třetí jsou ty dvě knížkyspřízněny společnými tématy: archaickým myš-lením, šamanismem a úvahami o konci his-torie. Jenže u McKenna je základní tezí celéknížky přesvědčení, že „pokud člověk ve svémživotě nikdy nepozná psychedelický zážitek,nemůže být vyzrálou lidskou bytostí, plně si vě-domou všech možností, jež v sobě realita skrý-

Knihy... z Archy

Jiří Kratochvil (40) se narodil v Brně a žije v Mo-

ravském Krumlově. Je spisovatelem na volné noze

a za svůj poslední román Noční tango právě obdr-

žel prestižní Seifertovu cenu.

Autentičnost a konstrukce

V té šestici knih, co jsem si vybral, jsou dvaromány tak neporovnatelné, že právě tím cosivypovídají o celku literatury našeho století. Najedné straně L O U I S F E R D I N A N D C É L I N E seSmrtí na úvěr (z franštiny přeložili JaroslavZaorálek a Anna Kareninová, Atlantis, 350 s.,420 Kč), románem, který už patří ke zlatémufondu světového písemnictví, a na druhé straněskotský prozaik A L A S D A I R G R A Y s románemNěco z kůže (z angličtiny přeložil TomášHrách, Argo, 232 s., 229 Kč), který už nesemnohé znaky dejme tomu postmoderní prózy.Smrt na úvěr uzavírá célinovský soubor, jehožvydání inicioval a spolu s Velvyslanectvím Fran-couzské republiky finančně podpořil MilanKundera. Ale největší zásluhu má nesporněpřekladatelka Anna Kareninová. Tři Célinovyrománové špalky přeložila sama a Smrt na úvěrpatří k těm dvěma, jejichž už třiašedesát rokůstarý Zaorálkův překlad přiblížila současnéčeštině. K čemuž hned spěchám dodat, že kon-geniálně přeložit Célina je úkol, jakého semohla s úspěchem zhostit opravdu jen prvnídáma českého překladu.

Vedle Célinova románu vypadá ten Grayůvjako pouhá salonní literatura, ale buďme spra-vedliví, tak by dopadl leckterý prozaik, porov-náván s touhle na první pohled nestvůrnouknihou. A pokud máte nevímjak bohaté literár-ní zkušenosti, ale nesetkali jste se dosud s Cé-linovým dílem, budete možná první desítkystránek číst s nechutí, ale pak vás to stejnězasáhne, nemůže nezasáhnout. Céline je mo-hutná erupce krve, spermatu, moči, zvratků,životodárných šťáv i výkalů, a přestože sevždycky bránil mínění literární kritiky, že vesvých knihách vyslovuje to nejosobnější a nej-intimnější, rychle seznáte, že patří k autorům,co proměňují své tělo a krev na literaturu, a žeje jedním z nejvýraznějších představitelů téliteratury, co „kšeftuje s vlastní intimitou a bo-lestí“, řečeno slovy amerického prozaika Ja-mese Donleavyho. A zvláště ve Smrti na úvěr jeto až do očí bijící: ta děsivá perzifláž toho,čemu Němci říkají Bildungsroman a my vý-chovný či vývojový román. Célinovo dětství,dospívání a mládí je tady rozpáráno, vyvrženoa pověšeno za nohy jak při zabijačce. A už sepoohlížím po Célinově českém příbuzenstvu,abych vám to setkání usnadnil. SamozřejměHrabal vstřebal ledasco ze Célina, ale vstřebalhrabalovsky, k nepoznání. A Karel Misař se k němu hlásil a opravdu jeho novela Pasťák

vá“. A to je zajisté cosi, na co by Eliade nikdynepřistoupil.

Řekl bych, že Návrat archaismu (a tím setaky liší od knihy Eliadeho) je především litera-tura. Těch 17 kapitol esejů, přednášek a roz-hovorů má literární půvab hodně bizarní ima-ginace. A kapitoly tematicky totožné s kapitola-mi v Eliadeho knize jsou pak svými východiskyi závěry velice blízké u nás hodně populární-mu Carlosu Castanedovi a jeho „učení donaJuana“. A ta totožnost a blízkost není samozřej-mě vůbec náhodná a vypovídá cosi o trendechv současné světové kultuře. Ale když čteteopravdu pozorně, zjistíte, že tou nejzákladnějšímyšlenkou jak v knihách Castanedových, tak v Novém archaismu McKennově je kupodivu to,co nejpřesněji vyslovil už Eliade: „Ten, kdo námodhaluje smysl naší vnitřní záhadné cesty, musíbýt cizinec jiné víry a jiné rasy. To je hlubokýsmysl každého pravého setkání a to by mohlbýt výchozí bod pro nový humanismus v celo-světovém měřítku.“

McKenna mě ale nedokáže přesvědčit tam,kde tvrdí, že právě „psilocybin je zdrojem hlu-bokého poznání (gnosis), tedy toho hlasu, jenžbyl v duši západního člověka přinejmenším natisíc let umlčen“. A za důkaz nepovažuju ani to,že psilocybinové halucinogenní houby nazývajíindiáni teonanácatl čili „maso bohů“ a používa-jí jich k šamanským extázím, jimž věnuje roz-sáhlou kapitolu (Smyslová a mystická zkuše-nost „primitivních“ národů) také Eliade. Jenžeprávě Eliade patří k těm, co varují, že „pokud

člověk není schopen dosáhnout extáze bezdrogy, potom kultura, jejíž je součástí, se prav-děpodobně nachází v dekadentní fázi“.

Ale McKennovo zaujetí psychedelií, to neníjenom jeden z nových mýtů (jak o nich mluvíEliade v kapitole Mýty moderního člověka), aleto už je přímo nové náboženství, jak to konec-konců prozrazují i McKennovy bizarní biblicképarafráze, například: „Milujme houbu, tak jakhouba miluje nás!“ A tak McKennova fascinacehoubami nepochybně souvisí s tím, čemu Elia-de říká „hierofanie“, vyjevení posvátna. A tadyuž McKennovo proroctví, že „houby obsahujícípsilocybin dokáží proměnit lidský druh, a toúčinkem informace, která skrze ně přichází“,má charakter nového evangelia (jehož prvnímvěrozvěstem byl Timothy Leary). Mě ale natom „evangeliu“ nejvíce zaujalo McKennovopřesvědčení, že „naše realita je ve skutečnostistvořena z jazyka a lingvistických struktur...které se pak vlivem psilocybinu začínají roz-pouštět a umožňují nám vnímat nevyslovitel-né“. Kousek dále se pak mluví o „vizuálníchlingvistických postupech“ a o něco dříve se zasepraví: „Postupujeme od slyšeného jazyka k vidi-telnému jazykovému modu. Nový svět Logu seuskuteční právě v tomto prostředí vizuálníkomunikace.“ A do tohoto ranku patří i McKen-nova charakteristika psilocybinu jako „nejorga-nizovanější vizuální informace“. Takže budeopravdu příští století dalším intenzivním pohy-bem od slova k obrazu a projeví se to nejen vše-zahlcujícím videoprůmyslem a panstvím video-

kultury, nýbrž také v mnohem hlubších vrst-vách a ve vizuální komunikaci na všech úrov-ních? Což je pak o to zajímavější, že McKennanástup „vizuální komunikace“ spojuje i s ústu-pem toho, čemu jsme říkali racionalismus, a s renesancí náboženství v těch nejpřekvapi-vějších podobách. A tady zase stojí za připome-nutí, že francouzský spisovatel André Malrauxnapsal: „Jednadvacáté století bude stoletím ná-boženství, anebo nebude vůbec, ale ono bude,a to díky Eliadovi a jeho učení.“

Ty dvě knihy, Eliadova a McKennova, chtějíbýt čteny zaráz, a to nikoli pouze jako korektivMcKenny Eliadem, ale také jako živý dialog, i když se vám na první pohled může zdát, že tonejsou rovnocenní partneři.

Ale zpět k literatuře. Za zmínku totiž ještěstojí, že Eliade v kapitole o mýtech moderníhosvěta tvrdí, že „mytické archetypy přežívají v nejlepších moderních románech“. A vůbecklade důraz na „mytologickou povahu literatu-ry“. Přičemž mytologickou povahu neupírá aniliteratuře pokleslé, jmenovitě detektivkám.

Ruth Rendellová a Zinaida Gippiusová

Eliadovu představu, že mytologickou pova-hu může mít taky kolportážní literatura, pří-mo vzorně naplňuje anglická detektivkářkaR U T H R E N D E L L O V Á , kterou ostatně zajímá vícC. G. Jung než kriminologie a kriminalistika.

- 2 / 1 9 9 9 3 1

foto: Ondřej Slabý

3 2 - 2 / 1 9 9 9

Její psychothriller Od deseti k pěti (z anglič-tiny přeložila Petra Klůfová-Štechová, Motto,294 s., 139 Kč) nabízí příkladné „moderní vtě-lení démona“, jak kriminální příběhy s psycho-paty pojmenovává Eliade. Přiznám se, že čtuvelice málo detektivek a thrillerů, ale Randel-lovou skoro vždycky. Mám slabost pro „králo-vnu thrillerů“, žijící prý jako v exilu kdesi naanglickém venkově. Umí psát živé postavy a ještě je obdařit archetypální výbavou, takžepříběhovou osudovost cítíte přímo mrazivě. A kromě toho jsou v jejím thrilleru rozesetyodstavce vzhledem k ději zcela redundantní,ale zato neskonale půvabné. (Ale bohužel jsoutam taky rozesety překladatelské zmetky typu:„Na rtech měla její nádherný, pečlivě krocenýúsměv.“)

Dekadenti, symbolisté, ba i někteří budoucíakméisté, to je společnost, do níž nás uvádíkniha Vlkodlaci – Stříbrné povídky s podtitu-lem Tajemné povídky autorů „stříbrného vě-ku“ (z ruštiny přeložili Miroslav Staněk a Dag-mar Jaklová, Volvox Globator, 238 s., 229 Kč).A povím rovnou, že co je v tomto výboru živé-ho, je tak nejspíš na úrovni toho nejlepšího zesoučasné pokleslé literatury. Vždyť takovouSljozkinovu Dámu v modrém by mohl klidněnapsat Stephan King, stejně jako KuzminovuSouhru náhod. Ale víc než galantní poklonu sizaslouží „lvice symbolistických salonů“ (doží-vající pak v pařížském exilu), básnířka a proza-ička Zinaida Gippiusová, jejíž expresionisticképříběhy by mohl ilustrovat Edvard Munch ane-bo zajisté některý ze secesních mistrů. V tompovídkovém souboru je zhruba všechno, cobylo příznačné pro ruskou prózu počátku stole-tí, ale marná sláva, je přece jenom znát, že jsouto autoři druhé garnitury. Když totiž uvážíme,že v tomto čase publikovali už také Ivan Bunina Leonid Andrejev a že také oni psali i tajemné a hrůzné povídky... ty ovšem dodnes patří k tomu nejlepšímu ve světové literatuře. Takžena konto Vlkodlaků: to, co bylo ve své doběexkluzivní, ano, přímo stříbrné, dožívá dnes vesvé umělohmotné pokleslosti na slušné úrovnimagazínových povídek. A řekněme, že je topořád ještě docela přijatelný výměnek pro takobstarožní autory. A jest si nám jen přáti, abytřeba i současným českým „stříbrným auto-rům“ se jednou dostalo takového vejminku.

Knihkupectví Archa najdete ve Zlíně na adrese

Bartošova 12

Recenze pana Peňáse

uveřejněná v Neonu (-3/99) mě pleskla přes obličej

tak silně, že jsem se rozhodla udělat to, co sama v so-

bě spíše považuji za nepatřičné, a svému kritikovi od-

povědět. Se zarudlou a trochu oteklou tváří se člověk

snadno chová nepatřičně.

Kdybych pana Peňáse neznala, musela bych si my-

slet, že jsem mu – musí to být jen pár dní, ne víc –

schválně vytrhla zub. Tvrdí o mně, že trpím „literár-

ním snobstvím v jeho pokročilé fázi“ a že „to nelze

číst“; „to“ je v tomto případě původně kniha povídek,

ale v páně Peňásově sevření z ní vytéká „text, který se

táhne jako vazká hmota, různě se přitom vlní, ku-

drnatí a jako olejnatá skvrna proměňuje“ a který

vzhledem ke svému charakteru pochopitelně „vůbec

nic neříká a nesděluje, protože všechno je tu podříze-

no rituálnímu účelu vytvářet ‚fantaskní‘ text a de-

monstrovat, jak to autorce beze zbytku vychází“. Tím

však hutný odstaveček, který mi kritik věnoval, zda-

leka nekončí, neb se ještě dozvídám, že vedle snobství

trpím i „hypertrofií plkavé mánie“ a že jsem vybave-

na jakýmsi „chňapavým orgánem“, který se zdá luxo-

vat své okolí a vše do sebe nenasytně vsávat (nutno

říci, že pan Peňás se nasátí asi vždy obratně vyhnul,

ačkoliv se, tuším, sám také v mé blízkosti několikrát

naskytnul). A v posledních větách mne konečně obvi-

ňuje, že se snažím sdělit „Cosi“ a naznačit „Něco“, že

nedbám na čtenáře, že píšu nudně a jaksi živelně,

nekontrolovaně, a závěrečnými slovy „nakladatel se

vždycky najde“ vyjadřuje svou hypotézu o tom, jak se

dnes vydává (nebo alespoň v mém případě): nakla-

datelé hladoví po knihách a investicích do špatných

a nudných autorů a autorek postávajících všude ko-

lem, a špatné texty nám, špatným literátům, přímo

rvou z ruky, což vlastně ani nemusí, protože my, špat-

ní a potažmo bezpáteřní literáti, bychom se jim do

jejich honosných kanceláří stejně vecpali.

Co se mých chorob, jako je snobství a plkání, týče,

nemohu se vyjádřit, ráda bych si myslela, že jde

o špatný odhad... podobně špatný jako kritikovy

představy o způsobu mého psaní a mého arogantního

nezájmu o čtenáře. Nesnažím se sdělit ani „Cosi“, ani

„Něco“, prostě (a jinde méně prostě, přiznávám) sdě-

luji příběhy, a to co nejpečlivěji (vzhledem ke svým

standardům, samozřejmě). Nenechám se „trkat“, ani

nejsem schopna plodit hromady textů.

Předchozími odstavci jsem se pokusila naznačit,

že je poměrně snadné vyplodit ironický sžíravý text,

který rozveselí mrchožrouty. Já ale kritikovu roli vní-

mám jako poněkud hlubší, měl by být zprostředkova-

telem informací jak pro čtenáře, tak i autora. Ty lze

podávat pouze jako emoce, tedy „mně se to líbí“,

a čtenáři znalí kritikova ducha si již vzhledem k sobě

rozkódují, zda se dílo bude líbit i jim, anebo jako

fakta sesbíraná v souvislosti s dílem a doprovázená

originální analýzou recenzenta. Obojí je však záhod-

no podávat s glancem, břitkostí, ale i velkorysostí,

a hlavně s noblesou (a pokud možno i s nějakým

cílem).

Když o mně pan Peňás napsal poprvé, vzal si na

mušku můj román. Jeho postoj byl sice velmi kritický,

ale recenze byla napsaná nejen vtipně, ale i právě

s oním glancem, nebylo z ní cítit nic zkaženého, a na

pár místech mě potěšila i hezkými postřehy. Zdálo se

mi, že to, co píšu, rozhodně není jeho oblíbený styl,

ale proti tomu nelze nic namítat, jen snad doporučit,

Není to tak dávno, co svým krátkým, vtipným komentářem k pořadu ČT Katovna otištěném v do-movském Respektu Jiří Peňás ponoukl „potrefeného“ Vladimíra Justa k rozsáhlé stížnosti adresovanéšéfredaktorovi zmíněného týdeníku. Proč si toho Peňáse trochu neohlídáte, divil se kritik, jehož obo-rem – jak všeobecně známo – také není zrovna poklona.

V premiérovém čísle Neonu napsal Peňás v rubrice Knihy od... komentář k několika knižním novin-kám – a už tu máme protestní nótu od jedné z obětí Peňásova glosování, od mladé spisovatelky VěryChase.

E-mail Věry Chase ale nebyl jedinou reakcí na to, co se na stránkách Neonu -3 odehrálo. Na vzor-ném dopisním papíře s předtištěným jménem odesílatele a adresou (papír barvy chamois, tisk blankyt-ně modrý) přišla náležitě rozkacená reakce brněnského čtenáře Miroslava Korčáka.

Zatímco drobné překlepy a přebrepty v textu Věry Ch. jsme opravili, přesvědčeni, že nebyly sou-částí autorského záměru, Korčákův dopis necháváme celý v původním znění právě pro subtilní půvabnechtěného.

red.

Zasláno

- 2 / 1 9 9 9 3 3

„Vážení“,

jsem častým čtenářem Tvaru, Literárních novin

i kulturních příloh Mladé Fronty Dnes a Lidových

novin, ale díky za časopis, kterým jste nás právě

„obdarovali“! V nenávisti a nesnášenlivosti je všechny

daleko předčíte! Těm, kteří jste ho napsali, nic v naší

kultuře není dost dobré, nač si jen vzpomenete, na co

vám náhodnou padne oko, na to plivnete. Ludvík

Vaculík? Tfuj! Ivan Klíma? Tfuj! Pavel Kohout? Tfuj!

Tfuj! Marek Vašut? Tfuj! Katolické farářství? Tfuj!

Alenka v říši divů? Tfuj! A že se možná přiblíží konec

světa? Taky tfuj.

Jenomže si uvědomte, že byste měli plivat přede-

vším sami na sebe. Napřed se podívejte, co jste kdo

náhodou zač, koho to mezi sebou máte, a pak všichni

hezky jeden druhému plivněte do očí. Nebo ještě lépe:

Jiří Peňázi, klidně vražte silnou facku Wernishovi,

jen se nebojte, však on vám ji hned zase vrátí, zaslou-

žíte si ji oba. Lidé, kterým se posmíváte, jako je třeba

náš největší žijící zemřelý spisovatel Bohumil Hrabal,

a k jejichž tvůrčí práci nemáte vy ani nejmenší úctu,

kterým dáváte za vzor vrcholu všeho psaní takové

duchovní zmrzačence, jakým je car Osten s vyhnilým

mozkem nebo americký žid z Rakouska-Uherska

Philip Roth nebo například ten zvrhlík s myším oca-

sem, jsou stokrát a tisíckrát lepší, než když vy všichni

se najednou sejdete dohromady, protože alespoň v ni-

čem nikoho nepošpinili, neurážejí, nezhanobují ti-

chou, poctivou práci druhých. Sprostota z vás kape

jako třeba z toho na konci, který se ani nepojmeno-

val, a přitom si osobuje právo špinit památku velkého

moravského básníka Skácela, jako by i jeho umění

bylo všechno jenom hašteření a opilost, a jinak nic.

Hašteření a opilost, to je vaše! Nemůžeme se, čte-

náři, už dočkat, kdy se na stránkách staronového

neonu objeví „verše“ a „básně“ Ivana Werniše, nedáv-

no konečně s pořádnou a zaslouženou ostudou vypro-

vozeného z Literárních novin, kde házel do koše

českou literaturu a dělal to tak hodně dlouho! Zatím

se musíme „spokojit“ s jeho celostránkovou! fotogra-

fií, ale proč je ta arogantní podoba právě vedle nená-

padně skromného článečku o světovém spisovateli

Milanu Kunderovi? Snad proto, aby bylo jasné, koho

vy považujete za většího a světovějšího? Zeptejte se

v Paříži, v New Yorku, ve Velké Británii, ale i třeba

také v Praze nebo v Brně, koho tam znají.

Nebo „básník“ Andrej Stankovič! Ten, když měl

jednou v Divadle na provázku besedu se čtenáři, na

kterou se zájmem přišlo také několik starších lidí, usí-

nal při ní na jevišti! Divíte se potom, že také vychva-

luje zrovna toho cara Ostena? Vždyť on v něm možná

vidí i svůj vlastní vzor! Proč tedy také neodejde do

psychiatrické léčebny?

A další z ctitelů cara Ostena Martin Reiner by si

také měl uvědomit, že mu už asi také začíná vyhnívat

mozek.

Michala Viewegha slovníček pro začínající spiso-

vatele znamená, že každý, kdo se na spisovatele

Michala Viewegha jen trochu káravě podívá, se do

takového slovníčku dostane. Možná i já teď, když

řeknu, že s něčím tak nafučeným, jako je Michal

Viewegh s křivým neupřímným úsměvem, jako by tu

snad celá naše literatura byla odjakživa vždy jen

kvůli němu a všichni kritici museli psát stohy papíru

jen o něm, jsem se snad ještě nikdy za celý život neset-

kal.

A všechny ty vaše ostatní útoky, jako že se vztekle

vrháte jeden na druhého: Slomek na Viewegha, a po-

tom zase Viewegh na Slomka, jako by si nemohli ani

přijít na jména, to je samý podvod. Kdyby se člověk

sebral a rozjel se teď do Prahy, uviděl by, jak si tam

zrovna ti dva spolu někde v restauraci družně objed-

návají a vysmívají se nám, že jsme pitomí, protože

jim ty jejich pitomosti čteme. To je tedy dobré – oni si

píšou pitomosti, a my proto pro ně máme být ti pi-

tomí!

Ale vždyť i malé dítě by si všimlo a v okamžiku

poznalo, že ten člověk, který na straně 86 stojí ve

Velkých Pavlovicích hned vlevo na kraji, není a nikdy

nemůže být Vladimír Iljič Lenin!

A teď ta největší, hlavní nehorázná záležitost

vašeho prvního čísla Neonu: výlet do Kratonoh. Do-

cela stačí, když se pozorně podíváte té podivné „velry-

bě“ do tlamy a uvidíte, že je celá uměle nakašírovaná

a že je to obyčejná divadelní rekvizita nedbale odlitá

na Barandově z nějaké lehké umělé hmoty, asi z po-

lystyrénu, čerstvě nalakovaná, něčím vyztužená a se-

stavená v kostele svatého Jakuba v Kratonozích, kam

byla přivezená jen na ten den k vyfotografování.

Zřetelně jsou na ní vidět špatně začištěné švy, které

ten nešťastný podplacený a podnapilý farář, který

tam stojí a hrozí mu, že spadne, má přímo nad hla-

vou. Drzost a arogance je slabé slovo. Jestli se nechal

někdo inspirovat dnes tak módní keltskou kulturou,

tak to určitě nebyl žádný místní truhlář, ale původ-

ce podvodu Petr Odillon Strdický ze Stadic! Co tím

vlastně sledujete?

Co sledujete tím vším?

Já vám to povím: za vším jsou nějaké divné roupy

majitele nakladatelství a vydavatele listu Martina

Pluháčka. Ten, než by dal peníze na rakovinu nebo

třeba na záchranu některé z mnoha ohrožených na-

šich uměleckých památek, když už se tedy chce věno-

vat kultuře, myslí si, že na sebe nejvíc upozorní s ne-

přirozeným rámusem.

S pozdravem

Miroslav Korčák

aby se příště do takových knih, jsou-li mu nemilé,

nepouštěl; takže jsem recenzi nechala proplout svým

životem bez ztráty „patřičnosti“.

Ne však tentokrát. Považuji totiž jeho text nejen

za fakticky mylný, ale i hrubý a potupný. Skoro mi

připadá, že jsem mu svou knihu násilím vnutila do

lebky. Nebo že by to za mě udělali u Seidla? Asi. Jiné

vysvětlení pro ten zlý, urážlivý tón nemám. Je škoda,

že pan Peňás dostává tolik knih zdarma. Kdyby tomu

tak nebylo, možná by si kupoval ty, které ho spíše

potěší než rozladí, ty, které jsou blízky jeho vkusu.

Takhle se to přeci dělává, ne? Kupujeme si knihy pro

radost. U beletrie by to tak mělo být stoprocentně.

Pokud se pan Peňás o toto potěšení nechává ochu-

dit padoušskými nakladateli a knihkupci, kteří ho

ládují splašky literatury, jak to občas z jeho sardonic-

kých recenzí vypadá, je to škoda. Život může být do-

cela krásný, když se mysl chvíli věnuje něčemu pozi-

tivnímu.

Někdy se mi zdá, že lidé čtou výrazně více recenzí

než knih jako takových, ba někdy se ke knihám ani

nedostanou a baví se o nich pouze zprostředkovaně,

tedy pomocí informací z recenzí získaných. V takové

době může být těžkotonážní recenze pro knihu také

ranou smrtelnou. Proč ne, je-li špatná? Ale copak

jsme ve svých hodnoceních neomylní? Nikdy. Nemůže

se stát, že recenzent zabíjí knihu, kterou ve skuteč-

nosti vůbec nepochopil? Má kritik takovéhle pochyb-

nosti? Nebylo by snad snobstvím z jeho strany se do-

mýšlet VŠECH záměrů a motivů autorových?

K tomu, aby si čtenář mohl vychutnat knihu, musí

svému autorovi věřit. Místo toho, aby se zabýval

pochybnostmi o umu a úmyslech literáta, se nechá

vtáhnout do děje, nedůvěřivá tykadla nechá ležet

vně. Je to jeho autor, zná ho, může si to u něj dovolit.

Taková situace u autorů, kteří za sebou mají jen

jednu dvě knihy, logicky nemůže nastat. Anebo přeci

jen? Nejspíš ano: Občas se nějaký odvážlivec poddá

neznámému autorovi a vyplatí se to – možná je ob-

jeven budoucí klasik. Bez téhle důvěry se moc špat-

ně přesvědčuje. Špatně se vypráví, špatně kouzlí. Tu-

hle důvěru jste mi, pane Peňási, nikdy nedal. Byl jste

celý zaťatý a na stráži. Nečetl jste, vy jste konal in-

spekci.

Tímto tedy končím, nemám více argumentů,

kromě svých textů, které by měly náš spor o slovo

rozhodnout. Dovoluji si připojit dvě povídky ze zmi-

ňované sbírky, třeba se pro jednu najde v ringu

místo.

S pozdravem

Věra Chase

3 4 - 2 / 1 9 9 9

Nasraný chlap (exkluzivní večerní rozhovor s Bohuslavem Vaňkem-Úvalským)

Na terase Expo ’58 zaznamenal: K A R E L J . B E N E Š

Fotografie: B O H D A N H O L O M Í Č E K

- 2 / 1 9 9 9 3 5

Asi nemá cenu mluvit o věcech, které považu-ješ za minulost. I svůj poslední román Za-brisky, jak tvrdíš, jsi už překročil. Jak sipředstavuješ, že by měl fungovat v téhle spo-lečnosti spisovatel, aby nemusel hrát roli věč-ného outsidera škemrajícího o granty?Musel bys předem vymezit, kdo je spisovatel.Já to nevím. Jsem to já? Jenom proto, že jsemnapsal pár knížek, které mi vyšly tiskem, jsemspisovatelem? Přemyslu Svorovi vycházejí takyknížky... a v jakých nákladech. Je tedy on spiso-vatel? Ale on nežebrá o granty. Jeho špatněodvedená řemeslná práce ho bohatě uživí.Tady je potřeba položit otázku, zda tradičnípředstava chudého spisovatele, který je morál-ním svědomím lidstva, odpovídá realitě. Podlemě je to kravina. Vytáčí mne český pohled naumělce. Když se mu něco podaří, citujeme ho,jeho myšlenky, vtipy, fotky jsou náhle společ-ným vlastnictvím. Copak to nezní krásně?„Ano, já jsem ze země, z níž pochází Hrabal...“ a „Poslouchej, tohle složil Janáček...“ Ale nadruhé straně je umělec společností šikanován.Jsou to malý diskriminace, ale jsou. Začíná touž třeba v rozpočtech. Co škrtneme? Kde ube-reme? No jistě, první je vždy kultura... Tady jedůležitý grunt, prase, všechno, co se dá nahma-tat. Duchovní statky? Ty nejsou vidět, tak tra-dá. Krademe nápady, protože to jsou jen ná-pady. Když chceš něco dělat, abys byl perma-nentně na válečné stezce.

Levné krváky a mýdlové opery ze života sme-tánky vycházely vždycky, ale opravdové po-stavy a příběhy v nás žijí dodnes. Dnes ovšemten prostor z valné části obsadila obrazovámédia. Jakou stezkou se musí ubírat válečníkpera, pokud nechce zůstat uzavřený v ghettu?Měl by si koupit nohy a prolízt svět. A v tomsvětě koukat a koukat. Nasávat všechny podně-

ty jako houba. Hlavně ať nespěchá. Ty dobrévěci se přihlásí v pravý čas samy. (zamyslí se)To vypadá chytře, to tam napiš... (směje se)Inspirace sama není ovšem tak důležitá jakozrání. Taky mít na mysli konkrétní cíl. Když užho nejde naplnit, alespoň se k němu přiblížit...Pak najít svoji parketu: vyhovuje ti vixlajvant?Krvák? Jo, piš ho! Řešíš ohromný téma? Jasně,natrhni čtenářům mozek! Chceš vydělat? Fajn,pořiď si image šikovného, vtipného, naoko pla-chého spisovatele s vykulenejma bulvama a čti-vosti podřiď vše... Pak si tiše sedni k oknu a po-zoruj svoje stopy na svý cestě. Když vyblednoudřív, než umřeš, je to s tebou blbý.

Nesčetněkrát omílaná otázka tvůrčí identity.Ale ve Tvém románu Zabrisky je na pořadudne Hra. Velmi realisticky se tam řeší otázka,že společnost se stále dělí na ty, kdo vědí, ževědí, a ty, kdo nevědí, že nevědí. Neříkej, žejde jen o to, plácat si svůj tvůrčí bobeček?Aha. Chceš vědět, jak jsem na tom u Zabriské-ho s přesahem? To znamená, jestli jsem uspo-kojil zároveň svoji ješitnost a přitom hmátnul k věčnosti, ano? Tak to umí jenom opravdovígéniové a ryzí blbci. No, a my ostatní si plácá-me svoje běžné bobečky tu s menší, tu s většítušenou nadčasovostí... A když už se tady naro-dí nějaký frajer, radši nakonec žije v Paříži,nebo si ten život při krmení holubů odřekne. Toje moc hořký...

Jakou hru tedy rozehráváš ty, válečník nastezce a zároveň hráč? Vědoucí, nevědoucí?Nevědomost je požehnání... Od malička seutvrzuju v tom, že lidská existence je založenána hře. Napřed dětské hry, pak hry o sbaleníholek, o co nejelegantnější fláknutí školy... Tarestaurace za náma není zplundrovaná. Je nád-herná, plná číšníků v livrejích. Je letní večer,

Stojíme na terase v blízkosti trosek pavilonu Expo ’58 a shlížíme dolů na Vltavu. Na hladiněosvětlené lampami vylupuje osmičky bukanýr v luxusním motorovém člunu. „Chlap si musídopřát takový potěšení, protože pak to samý dopřeje svým dětem,“ procedí trochu sentimen-tálně, trochu hořce spisovatel Bohuslav Vaněk-Úvalský. Je to za večer první mírnější věta z úst člověka, který obývá nevelkou mansardu v Nuslích. Dělí se tam o místo s přítelkyní,králíkem Cyrilem a zbytky neprodaných knih, z nichž postupně vyvanuje kariéra nakladate-le mladé české literatury. Koupelnu si ovšem vyzdobil táhlými svislými pruhy v říšském stylua také cigaretu, kterou teď sprovozuje ze světa, vyfukuje noblesním způsobem hodnýmJeana Paula Belmonda v Godardově filmu U konce s dechem. Za našimi zády sviští skeletemkdysi slavného pavilonu vítr, v médiích se hlásí intelektuální výkvět k zodpovědnosti zavývoj v zemi a aspirant na třicítku opřený o zbytek zábradlí spřádá manifest nasranýho chla-pa. Tradiční „breptýz“ se spisovatelem podle osvědčených novinářských kuchařek je v tuhlechvíli předem odsouzený k nezdaru. Vaněk se chová jako výbušnina. Exploze se šíří izotrop-ně – všemi směry.

3 6 - 2 / 1 9 9 9

temně modrá obloha, cikády a tak. Představíš si to?

No, abych pravdu řekl, jde to špatně...Zkus to. Sedíš proti nádherný slečně, kterou jsipřed pěti minutama sbalil na nábřeží. Objedná-váte si, ona umí ty věci s očima, udělá tě užjenom tím. Karty jsou rozdány. Máš zbraně,svou ošuntělou eleganci, humor, ale hlavnětaktiku. A ona ty finty. Hrajete tu nejstarší mož-nou hru. Víte to oba, a nakonec je vlastně i jedno, jak dopadne. Jste, řekněme, zasvěcenido této hry. Vidíš Belmonda na plátně a mášpříjemný mrazení. Říkáš si, do háje, takhle tomít v paži. Ve všech rolích je dokonalej, věříšmu padoucha i Bob Sen Clarka v Muži z Aca-pulca. Je tam všechno – zvládá srandu, je v nítragika, ta malá kapka outsiderství, se kterouse můžeš ztotožnit, věříš mu, je chlap. Ve sku-tečnosti jenom skvěle hraje svoji Hru. Můj pra-děda, Jožka Vaněk-Úvalský, si někdy v roce1910 napsal do poznámkového bloku: „Tutohru nelze vyhrát. Pouze se ctí musíš odvéstsvoji partii.“ Takovou hru hraju já. Je nejvyšší z her.

Tvá partie je v běhu. Pravidla nejsou pev-ně daná. Můžeš do nich zasáhnout, vybočit z nich, nastavit laťku psaní. Jaká je ta laťkaa jak vysoko chceš doskočit? Je tvým cílemúspěch, nebo potěšení, že jako Zabrisky, hlav-ní hrdina románu, jsi schopný napsat cokolia v libovolném žánru? Jeho laťka je ovšemjediná – přežít.Ale moje taky! Přežít! To je jediný, co se tady dádělat. Přežívat... A pravidla? Tady vůbec nejsoupravidla! Nám se jejich zbytky podařilo za po-sledních deset let úplně zlikvidovat. To už neníhra... Bordel je to!

A taky trochu hysterie a malosti. Kde je noble-sa?Ve Strakově akademii. Mají ji tam zamčenou v bedně mezi použitýma holínkama... (típnecigaretu) Je to tím, že nemáme moře. Taky tím,že dementní praotec Čech vyfuněl na tak ne-smyslnou muldu, jako je Říp. Vždyť to vypadájako pivní bachor. Není to ani kopec. Proč nevy-lezl na Milešovku? Chlap má lízt na hory, netajtrdlíkovat na haldách. Voskovec v rozhovorupro Tigridovo Svědectví řekl, že každý člověknebo národ se někdy dostane do situace, kdymusí udělat odvážný nebo neodvážný rozhod-nutí. Mluvil o osmatřicátém, ale kolik odváž-ných rozhodnutí jsme za celou dobu své exis-

tence učinili? Jednodušší je sklopit oči. Nechatto na jiných. Ještě jednou Voskovec: „Otrok mápak jedinou šanci jak se dostat z vazalskéhopostavení: přežít svého pána. Jenže i potomzůstane otrokem.“ Jo. Zalkne se ve svobodnémprostředí svobodou. To se nám stalo: jsme za-blokováni ubohou malostí. Nečitelní jako tenŘíp. Opravdu ho nemám rád!

Říp jako stigma, haha. Viděl bych daleko vý-raznější mýtus. Švejka. Nezdá se Ti, že tenhletvor je tak trochu český guru?Okamžitě bych ho dal na index. To je přecineštěstí, aby se něco takového stalo pro národjeho Batmanem. Podle mě jsme ten text vůbecnepochopili. Mimochodem Jožka Vaněk-Úval-ský, který už tady byl zmíněn, patřil svého časuk Haškově suitě. Trošku chlastali, ne? To si pakuž děláš srandu ze všeho...

Dá se v takové souvislosti vůbec mluvit o hu-moru?Sranda očišťuje... Díky tomu jsem přežil vojnu.Chodil jsem po kasárnách a dělal „hu“. Takovémalé tiché „hu“. Za tři dny to dělali všichni. Měljsem z toho hlínu, protože si představ buzerákplnej po zuby vyzbrojených týpků, kteří senaklánějí k sobě a dělají malé něžné „hu“. Pakjsem odjel na dovolenou a pustil to z hlavy. Potýdnu se vracím do Příbrami a úplně neznámývojín mi kousek od Uranu povídá: „hu“. Hnedvíš, že je všechno v pořádku... Nebo jsme mělijít do nějaký soutěže armádních zájmovýchsborů. Náhodou jsem našel u politruka česko--švédský slovník a dvě knížky Karla Maye. Tak-že jsme uvedli Vinnetoua ve švédštině... mimo-chodem, víš, jak se řekne švédsky uff, uff? Jähr,jähr! Nejsou Švédi géniové? Jak v tom můžoupřemýšlet? My jsme se na pódiu bavili, chrčelijsme jako zjednaný, ale v hledišti seděla nějakágeneralita. Byl z toho průser, ale nám bylo dva-cet. Museli jsme se řezat smíchy, abychom sinepřipustili, že nás učí zabíjet...

Nemyslíš, že je to typ defenzivního humoru?Trochu obrana, trochu léčení. Ale malé české,byť něžné „hu“ nikoho ve světě nepřesvědčí,že máme na víc.Mluvil jsem o něčem jiném. O humoru jakosebereflexi, ne o tvůrčí metodě.

Ale je to tvoje tvůrčí metoda.Jenže mý knihy nestojí na vtipnosti za každoucenu. Vyprávěl mi známej, jak přišel o kamará-da. Vjížděli na hlavní. „Zprava volno,“ zněla

poslední spolujezdcova slova. Podal to jakovtip. A je to vtip? Nevím... Tragikomika je je-nom jeden ze způsobů jak vyprávět mimořád-ně pohnutý příběhy. A o příběhy snad v psaníjde, ne?

Myslíš, že i styl humoru se mění? TakováČeská soda je vystavěna na šokování.To se spíš mění společenské normy. Před dvace-ti pěti lety byli Šimek s Grossmannem na medi-álním vrcholu černého humoru. Dneska je toČtvrtníček se svojí sodovkou. Ale za čtyřicet letmi budou vnoučata říkat: „Dědku, Soda? Aleno, no, no.“ Všimni si, jak jsem tolerantní... Alefakt je, že skeč má jepičí život. Přinejlepším se z něj stane citát jedné generace: „Kachny, kach-ny, kachny, a támhle máme... kachny.“ Cítíš tusounáležitost? My víme, oč jde, smějeme se užjen tomu. Jsme spiklenci srandy a kdo neví,musí z kola ven. Je to dobrá hra.

Vím, že pěníš, když tě někdo nazve humoris-tou...(prohrábne nohou střepy ze skel restaurace)Nemám to slovo rád. Cítíš tu mělkost? To jsmemy, v Čechách, humoristi. Tak teď jsme sepobavili a teď pojďme dělat vážnou práci. Ten,kdo dělá srandu, není dobrý spisovatel. Musí-me pořád řešit velký témata, do všeho kafrat...Já mluvím o srandě, sebeironii, ne o jalovémvtipkování. Suchý to měl v jednom textu: „Jájsem ten člověk, co vám znásilní bránici, a v děs-ný úctě chovám klauni a komici... jsem panákfackovací, račte si uhodit, ale jsem ten, co takyvrací, tak kdo chce marodit?“ Díky, já s humo-risty netančím.

Vraťme se k Zabriskymu. Uprostřed se lámeděj. Pitoreskní postavičky periferie se vytráce-jí, hrdina zůstává sám se svou přítelkyní Le-dou. Mám pocit, že spojuješ vztah se ženamise zvláštním druhem tesknoty, patosu nebomelancholie.Poznal jsem příliš nádherných žen... Některébyly pro hry, jiné na prohry. Mám v sobě felli-niovskou melancholii. Pitoresknost těch vzta-hů. Ženy jsou nádherné. Rozhodně je ve mněsmutek, že je nestihnu všechny potkat. Je sran-dovní, kolik z nás chlapů tady blbne se svalovi-nou. Všechny ty zduřelé paže a hrudníky, kte-ré mají prezentovat sílu. Pán tvorstva vylézá z Porsche, v němž před chvílí drtil holky nastopu, a jeho dáma mu povídá: „Teď sjedeš probrambory.“ Chlap řve jako mamut, prská, na-dává a pointa? Jede... Ženy jsou silnější než

Zas ta melancholie. Neříkej, že tím vyautuješpsaní?Možná. Občas se táhnu jako lemra. Mám dny,kdy vypadám strašně, a pár hodin, kdy svítímjak kometa... Ve dvaceti jsem na papír řadilsamý vtipný texty. Chtěl jsem se bavit: PosledníBourbon byl sranda, Nářez brouků na paloukua ty ostatní knihy taky, ale ve třiceti ty věcikolem vidíš jinak. Jsem unavenej malejma,nikam neústícíma bojema o základní existenčnívěci. Být stále ve střehu a čekat podrazy. Denněvyrážíš do ulic a říkáš si, koho oddělám a kdooddělá mě. Dusí to. Nemáš sílu a chuť psát.Jenom levně utrácet vypůjčenej čas...

Únava? Vraťme se tedy naposled ke hře – Vy-soké hře. Členové téhle skupiny považovaliliteraturu jen za prostředek, který v pravouchvíli odhodí. Ale tvým cílem není mystickésplynutí?Každý ráno chodím do práce tím samým prů-chodem. A každé ráno v tutéž dobu potkávám

v tom průchodu školku. Paní učitelka říká:„Havrdo, nesyč! Nováku, nedělej lokomotivu...“A Havrda fakt syčí a ti ostatní fakt houkají jak o život. Můj smutek vyplývá z toho, že vyros-tou. Že to skončí. Dokážu si představit, když jsimluvil o Le Grand Jeu, jak maminka RenéDaumala říká: „Daumalku, jsi slušný chlapec...Neber ty omamné látky a nekamaraď s tímsyčákem LeComtem...“ a ve stejný okamžikpaní LeComteová říká: „Gilbertku, vážně neza-kládej Vysokou hru, metoda neustálého rozru-šování smyslů, Gilbertku, není to, čím by sesměl živit. Chlapci, chlapci, co z vás bude?“ Obanaštěstí maminky neposlechli a fakt si soustav-ně rozrušovali smysly, až se jednou rozrušiliúplně... Literatura není o hezkých knížkách. Toje o penězích, ne o psaní... Mně jde o jediné, –vytěžit ze sebe maximum. A že jsem unavený?Zasmrádající bahno malého českého rybníka jehorší soupeř než šavlozubý tygr vytočený dočervena.

- 2 / 1 9 9 9 3 7

chlapi. Jsou o krok před náma. Mají nějakýradar. Úžasně nebezpečné zařízení! Ony prostěvědí... Zabrisky si to v knížce odskákal za mě.

Takže v budoucích společenských elitách pře-vládne ženskost?Spíš bezpohlavnost. Struktura společnosti sedíky novým komunikačním médiím radikálněpromění. O tom je Zabrisky. (připálí si) Elitysem vůbec netahej. Myslím, že mají se seboudost starostí. V hlavách jim hučí příliš impul-zů... Ale jsou to dobré elity. Zvláště, když se taksamy pojmenovaly.

Vraťme se k sexu.Mluvím o sexu. Vždyť se stal v médiích velmifrekventovaným tématem. Vždyť jsou v tomnádherný prachy! Sleduju ženský časopisy, jsouúžasný. Cosmopolitan je nejgeniálnější časo-pis pod sluncem. Nikdo jinej nemá ženský tak pod kontrolou jako on. Ty nádherný návo-dy: jeden den jez jenom tresku, druhý den k lehkému obědu lososa s plátkem ananasupokapaný šlehanou guaranou z Argentiny, ve-čer čerstvé jahody, brusinku, skopové žebírko a budeš taky Cosmo. V Čechách! Tak to má být.Odskáče si to spousta chlapů. (směje se) Hledaljsem si podle jednoho návodu svůj G-bod a na-šel ho. Můj G-bod leží šest kilometrů od mélevé ruky. Když večer usínám na zádech v Nus-lích, masírují mi ho na dálnici v Průhonicíchtiráky... Tomu říkám hukot!!

G-bod? To je něco ve vagině? Vidím ji, jakzastřešuje civilizaci jako nějaké tropiko. Vie-wegh se s ní pere jako s tématem, Jandourekzkrušený celibátem šílí s rukou pod tričkemsvých hrdinek a Úvalský dobyl stránky Cos-mopolitanu. Nemyslíš, že mužská civilizaceztrácí půdu pod nohama?Podle mě jsem z nich na tom nejlíp. Já vaginuneřeším, já ji přijímám. Ostatně, proč bychomměli ztrácet půdu pod nohama? Nikdy jsme jipevnou neměli. Vždycky se všechno točilopodle vůle a intrik ženských. Takže si v klidusednu na trávník před reálné dívčí gymnázium,budu kouřit a v pohodě pozorovat ty mladýkrásný holky, jak koketujou se svejma vrstevní-kama, smějou se a jsou šťastný, že jsou. A žeten život dají dál. Když mě tam najde nějakýznámý, dám mu bafnout z cigarety a půjdemvyzvednout děti ze školky. A bude se stmívat a my zajdem k rybníku, dáme si se ženou víno,jednu dvě partičky petanque jako kdysi a pak v klidu zajdem.

3 8 - 2 / 1 9 9 9

20.Přesunul jsem se se svým vehiklem do centra. Všude chodily holky

v krátkých sukních, popíjel jsem u automatu kávu, pásl se pohledem.Zmačkal jsem kelímek, hodil ho do kontejneru a celé dopoledne se pro-cházel po prosluněných ulicích. Pod Wilsonovým nádražím jsem se zavě-sil za muže kráčejícího v reklamním válci. CINZANO, CINZANO, četljsem stále dokola. Krásný den jsem podpořil dvěma dogmatily, prošelpod magistrálou, ohnul to na Žižkov k CESTĚ DO HLUBIN NOCI. Zasemne ovládl nasládlý zápach Moricovy kavárny, cezený dvěma skřípající-mi ventilátory. Projel jsem letmým pohledem sál a zahřálo mne u srdce.Pátečníci byli na svých místech. Vzal jsem si dozadu noviny v držáku,Morice požádal o cinzano, sirky a westky. Nasadil jsem si sluchátka. Namušce debatérů byla vyčerpanost světa. Nádherné téma.

– Média a zase jen média, zahuhňala sluchátka.

– No těbůh, zavrtěl jsem hlavou a přes pult si rozložil noviny.– Média vytvářejí dějiny, určují, co bude zásadním tématem určitého

časového úseku. Už není ani důležité, jestli se popisovaná událost skuteč-ně stala. Manipulace s realitou je jedinou hybnou silou ve společnosti.

– Jasně, řekl jsem, – natrhni médiím zadek.– Jsme napojeni na dokonalý řetězec obludných spiknutí.– Ještě líp, fandil jsem.Od včerejška mne drtily cyberkrasavice. Nádherný mediální majstr-

štych. Báječné spiknutí. Polkl jsem doušek cinzana.– Nemůžeš věřit ničemu, pokračoval hlas, – je docela možné, že i kni-

hy, které čteš, píše někdo jiný a inzerovaný autor je pouze dobrýmreklamním tahem k udržení mediální přehlednosti produkce a zárukouprodejnosti titulu.

– Ale chlapi, podotkl jsem ve své kukani, – to jsme si nedomluvili.

Bohuslav Vaněk-Úvalský

Zabrisky(ukázka ze stejnojmenného románu)

- 2 / 1 9 9 9 3 9

– Nebo si vezmi třeba jen coververze filmů, remixy hudby. Jde o toněco sdělit? Je vůbec ještě co nového nacházet? Nebo už jde jen o sou-část byznysu?

– Tfuj, řekl jsem. Zmínka o vydělávání mne rozlítostnila. Pitt Bul mivisel krásný balík nedosažitelných pohledávek.

– Snažím se tu pojmenovat problém vzniku nového pojímání svě-ta v důsledku nových kontextů. Mám pocit, že společnost klasickéhouspořádání vyčerpala všechny možnosti a že díky počítačům a komuni-kačním sítím stojíme na prahu něčeho zcela nového, nepoznaného.Mluvím o virtuální realitě, o cyberprostoru, který vyrůstá z vyčerpanéhosvěta.

Vyčerpalo mne to. Vykouřil jsem westku a odpojil mikrofony. Domamne čekala děvčata se zaručeně realistickými cyberprsy.

21.– No vida, pronesl Pitt Bul z oblaku naducaných masařek, – takhle se

mi líbíš. Dobrá práce.Listoval papíry, na nichž se skvěly perly z mojí klávesnice.– Co peníze? nadhodil jsem ze setrvačnosti.– Copak jsem tě vzal někdy na hůl? nakrčil se, – dočkáš se. Mimocho-

dem, udal jsem tvého Kunderu.Tak Kundera byl udaný. To to vzalo obrat.– Komu? řekl jsem se zájmem.– Hlídej si tu svoji ješitnost, poradil mi Pitt, – můžeš se zklidnit, Mistr

to není.– Tak to mě nezajímá.– Jistě. Tebe zajímají peníze.– Kolik?– Deset? zkusil to Pitt.– Cože? Deset? Kolik je tvoje mizerná provize?– Šest, navrhl Pitt.– Cože? Tys to prodal za mizerných šestnáct tisíc?! Víš, jak dlouho

jsem to psal? Tři roky!– Za deset, upozornil mě Pitt, – těch šest si beru z toho. Ostatně, mys-

lím, že si nemůžeš vybírat.Oněměl jsem. Zase mě dostal.– Budeš dobrý Hráč, ucedil jsem.– Ty znamenitý dubler. Jsou tu samá plus. Máš talent, nemáš charak-

ter. Umíš řemeslo, ale zas máš škraloup. A hlavně: umíš se ho bát.Ve faulech zezadu byl Pitt nedostižný. Dopil jsem pastis, cinkl o stůl

desetikorunou.– Co je přes deset, je pro tebe.Pokrčil rameny.– Moc dobrá práce, poklepal na obálku s cyberkočkama.Jako by nic neřekl. Sbalil jsem se a šel.

22.Před penzionátem stála Leda. Byla v černém roláku s úzkou černou

sukní, v ruce kufřík. Ani se nehnula.– Rád vás vidím, řekl jsem a kopl vší silou do dveří svého peugeota.

Zaklaply se a zůstaly tak. Dobrá práce.– Já ne, odtušila Leda.– Vrátíte se ještě dnes? Mohli bychom zajet na večeři.– Pokračujte, pravila chladně. Odrázovala na kraj parkoviště a tam

opět ztuhla.

Výkyvy v jejím chování mne ničily. Pokrčil jsem rameny a vlétl donáruče Doris, číhající za recepcí.

– No jo, pan Zabrisky, vypálila mi v ústrety, – víte vy, co je novýho?Víte, co se tu semlelo?

– Nevím, pokrčil jsem rameny. Stalo se to mou novou disciplínou.Nevědomost je požehnáním.

– To je to, zašeptala rozčileně Doris, – nic. Jsem z toho celá paf, tadyse ale lautr nic nestalo. To vám, pane Zabrisky, čilou ženskou jako jávykolejí. I tady děda je z toho celý bez sebe.

Děda si hlasitě pšoukl. Byl bez sebe již celou řadu let. Pro přežití vedleDoris to byla jediná možnost.

– Taky sem vám poslala Fatimu do krámu, aby objednala na tu našislávu nějaký ty chlebíčky a taky rakvičky a věnečky a takový ty pamlsky,já vím, co se sluší. Budeme mít vínko, pane Zabrisky, chutný sladkývínko, doveze mi ho jeden známej obchodník, to se rozumí, se slevou,dobrý vínko, chutný a sladký. Hned jsem do toho taky zapojila Nováka,ťukala jsem na něho, že jsem jako Fatimce zapomněla říct, aby takyobjednala humrový jednohubky, humři nesmí ve slušný společnosti chy-bět, pane Zabrisky. Novák vám byl ve slipech, kdybyste viděl ty jehonohy, to sou krásný nohy, takový výtvarný, ty se něco našlapaly světa,kdy dáte peníze do fondu?

– Kolik jste to říkala? Čtyři stovky?– Šest, pane Zabrisky, měla jsem s tím děsnou režii, no že je pánbůh

nade mnou, jak já se s tím nadřela. Musela jsem nechat vyprat záclony,vyčistit křesla, na podlahu dát bistról, abysme to měli jako ze škatulky,teď do toho ty jídla, vy toho sníte jako sloni, teď budu platit nějakou tuvýzdobu a všechno se zdražuje...

– Dobře, zabrzdil jsem ji a vybalil tisícikorunu, protože jsem menšíneměl.

– Pane Zabrisky, vy ste takovej štědrej, sbalila Doris střelhbitě bankov-ku, – já věděla, že ubohou ženskou nenecháte na holičkách, celých tisíckorun, ste kabrňák a fakt vám to sluší, učiněnej sekáč!

– To jako z druhý ruky? ušklíbl jsem se a nechal roztékající se Dorisvlastnímu nepěknému osudu. Nikdy neplaťte malým lidem velkými ban-kovkami.

Posadil jsem se k počítači. Hlavou se mi honily rozličné myšlenky. Ko-lik energie člověk zmarní přemýšlením o pitomostech? Dělej, co máš, říká-val můj otec. Měl zatracenou pravdu. Jenom šlo o to zjistit, co mám dělat.

Večer jsem seděl v Grill baru. Pil jsem pastis. Měl jsem na sobě svounejelegantnější košili se stříbrným proužkem. Moc mi to slušelo. Chlap sinamluví leccos.

– Dáte si ještě něco, blyštivej? pravila mi servírka.– To samý, beruško.Z boxu za mými zády se vyklonil chlap.– Jste volnej?– Podle toho na co.– Potřebuju pomoct.– Obsazeno, řekl jsem.Podrbal se na hlavě a přisedl. Chvíli jsme na sebe koukali.– Mám problém, řekl.– Hm.– Promlouvá ke mně hlas, řekl pomalu.– Tak si vypněte rádio, poradil jsem mu.– Vy mi nerozumíte, řekl.Napil jsem se pastisu.

4 0 - 2 / 1 9 9 9

– Ten hlas, povídá chlap po chvíli, – mi pořád říká: udělej to, udělej to.Nedá se to vydržet.

– Aha, sdělil jsem mu.– Pořád mne ponouká. Udělej to. Pak zase: udělej to. Udělej to. Stále

dokola. Udělej to. Udělej to. A znovu: udělej to.– No tak to udělejte.– Už mě to taky napadlo.– Udělejte to a bude to.– No jo, když on ale neřekne co!Byl to opravdu těžký oříšek.– Piju bez ustání nervový čaj, povídá zase.– Ano? začal jsem se zajímat, – pomáhá?– Když ho vypiju, oslovuje mne hlas Vladimíre.Pustil jsem na jazyk doušek pastisu.– Je to na předpis?– Co?– Nervový čaj.– Ale ne, to koupíte všude.Sáhl do kapsy a vyloupl z platíčka jeden dogmatil. Nádherný soulad.

Srdce mi zaplesalo. I já sáhl do kapsy a vyloupl z platíčka jeden dogmatil.Spřízněnci jsou lidé, s nimiž byste nejraději neměli nic společného. Dalšíz božích vtípků.

– Udělej to, ozvalo se od vedlejšího stolku.– Slyšíte?! zbledl můj společník, – už je tu zase!Raději jsem šel.

23.– Co bys říkal, zívl Pitt Bul, – kdybys psal za někoho, kdo neexistuje?– Na to čekám. Bob Sen Clark literárního nebe.– Bude to dáma. Jméno Sarah Cool, třicet dva let, blond vlasy, prsa

číslo tři, její specializací budou vztahové romány. Cílová skupina ženystředního věku. Dobrý?

– Jméno už blbější být nemohlo.– Doba to žádá. Bude mít poradnu pro ženy. Mediální kampaň je roz-

vržená do třech měsíců.V první vlně jdou články pro dámské časopisy. To už se rozjelo.

Následují rozhovory a spoty.O to se nestarej, to už je natočený. Ve třetí vlně vyjde její román Žila

jsem mezi muži. To je tvoje práce. Pak nastoupí kosmetika s její značkou,oblečení styl Cool a spousta věcí kolem. Na disketě máš všechno, co byschtěl vědět o Sarah Cool, a bál by ses na to zeptat.

– Je tam jistě i spousta věcí, které bych vědět nechtěl.– Přirozeně. Žádný exhibice, Zabrisky. Kniha je jen součástí celku.

Není cílem, jenom prostředkem k rozšíření vlivu Sarah Cool.– Je tam opravdu všechno? I jak to má ráda?– Všechno, Zabrisky. Máš tam i hotové recenze na Žila jsem mezi

muži. To pro případ, že bys příliš používal vlastní imaginaci.– Kdy dostanu peníze za cyberdámy?– Až odevzdáš Sarah Cool.Zatracená Coolová. Zase mi to zkomplikovaly ženský.– Termín uzávěrky, to by tě mohlo zajímat, máš za tři týdny. Pět dní je

na připomínkování v agentuře. Do měsíce to bude v tiskárně.– Tři týdny. Děkuju pěkně.– Ty si poradíš. Čekám pěkný, pikantní profesionální příběh. A špetku

sentimentu prosím.

– Kdo mě přesvědčoval, že je nový věk? Abych zahodil starý krámy?– Co bylo včera, dnes již je slepou uličkou, usmál se.Sbalil jsem disketu. V manipulování s lidmi nebylo možné ustat ani na

minutu. Mohli by zvlčit.– Dobře, řekl jsem.– A propos, nechceš přijít na párty?– Za tím je nějaká čertovina.– Je a není. Mohl by ses stát mým Hráčem. Ty a já proti sobě, po tom

jsi vždycky toužil, ne?– Mně to stačí takhle, řekl jsem.– Hra je otevřená všem. Není to ohavně demokratické? Vyšší společ-

nost zve i trosky tvého typu, zamysli se nad tím.Coca-Cola je nejdemokratičtější pití, četl jsem kdesi, pije ji negr na

ulici, stejnou hltá prezident USA. Monopolům jde o všechny duše.Nakopl jsem dveře u peugeota, nasedl a odjel.

24.– Zdravíčko, řekl jsem Dorisinu dědkovi slunícímu se ve svém kolečko-

vém křesle na rampě před Živým dechem.– Prdlajs, odsekl mi dědek.– Á, pan Zabrisky, vytančila zpoza pultu Doris, – to jsem ráda, že jste

tady, tak se hned šupačte převlíct do svátečního, pojedem nakupovat!V hale za recepcí se kývala Fatima v příšerně strakatých šatech z dede-

ronu. Výbuch na hlavě měla doplněný o slaměný tralaláček. Divoce fialo-vá růž a zelené stíny kolem nevnímajících očí. Hodil jsem si věci dopokoje. Nedotčené závěsy a ještě jiné indicie prozradily, že se tu Ledaneobjevila. Zkusil jsem zaklepat na dveře jejího pokoje, ale nikdo tamnebyl. Nechala mě v tom. Šel jsem do recepce. Novák si vzal čisté mon-térky a vyrazili jsme.

– Víte, Fatimka je celá nesmělá, svěřila se mi Doris cestou k mé popel-nici, – zdráhala se ty krásy ode mě oblíct, málem jsme se popraly. To víte,to je takový to dívčí škádlení. Že je jako poupátko?

– Vy jedete s náma? řekl jsem s jistou nelibostí v hlase.– Pane Zabrisky, řekla laškovně, – přeci si nenechám ujít takový

námluvy. Že jsem ale Fatimku zmalovala, no umím to eště, to ženskánezapomene.

Odfoukl jsem si a počkal, až se všichni usadí. Pak jsem obešel vůz a pozabouchal dveře.

– No a nejezděte jako širón, řekla Doris.

25.Vrátili jsme se pozdě. Měl jsem odemčený pokoj. V jeho přítmí seděla

Leda.– Poslyšte, řekla potichu, – uděláme malý obchod, jo? Za tuhle whisku

mě tady necháte sedět.– Co je to za špatný obchod, když platíte předem? zabručel jsem.– Potřebuju to.– Hm, řekl jsem a na stůl postavil krabici nervového čaje. Bolela mě

hlava z Dorisiných řečí. Nezavřela pusu celou cestu. Šel jsem natočitvodu do rychlovarné konvice.

– Můžu vám s něčím pomoct? řekl jsem pak Ledě.– Ne.– Máte nějaký problémy, ne?– Bych řekla, že nějaký problémy má každej.– Ne každýmu nabízím pomoc.

– Si ji nechte pro sebe.– Jistě, řekl jsem.– Máte sirky?Připálil jsem jí.– Je to divný, řekl jsem, – ten krátký čas, který jsme dostali k životu,

má v sobě moc velkou porci beznaděje.– Za tu whisku bych si ráda koupila i vaši zavřenou pusu, víme?Některé situace byly k nezaplacení. Zalil jsem nervový čaj horkou

vodou, zapnul počítač a pustil se do Sarah Coolové. Spousta lidí netušila,že ji kdy k životu budou potřebovat. Že se bez ní neobejdou. Stane sechvilkovým prototypem jediného správného chování. Ženy budou chtítbýt jako ona. Odskáče si to spousta chlapů.

26.– Hra na druhého je jedna z nejsložitějších her, pravil brýlatý chlape-

ček jezdící před Živým dechem na bicyklu, – musíš k ní znát správné roz-počitadlo. Komu jednou vyjde, že je druhý, nese si to s sebou celý život.

– Co to ty děti pořád mají, podivil jsem se, – chceš bonbón?– To nesmím, řekl a šlápl do pedálů.Na konci ulice poplašil Pejřilova kolopsa. Dostal smyk a vletěl do pan-

gejtu.– Zatracenej parchante, ulevil si Pejřil.Pes štěkal z pangejtu jako o život. O život šlo pořád. Pejřil ho šel nasa-

dit zpátky na vozovku.Nakopl jsem dveře peugeota.– Berete to hákem do džungle? vyklonila se z okna Leda.– Jo.– Sem hned dole.Sedl jsem si do auta a čekal. Otevřely se dveře a na zápraží vyšla

Doris, strkající před sebou křeslo s dědou.– Zdravíčko, povídám.– Á pan Zabrisky, koukám, že jste si vzal na sebe koženkový kraťasy,

jako nosil před válkou tady děda, sekne vám to, co vám mám povídat,učiněnej Tarzán.

Kolem Doris se prosmýkla Leda.– Á slečna Leda, no dobrý jitro přeju, to určitě jedete k vodě, taky co

jinýho, že jo, když je takový pěkný počasí, i vy jedni dva.– Jedem? řekl jsem Ledě.– Jasnačka.Zabouchl jsem dveře.– A přivezte mi ňáký škeble, pokřikovala rozpustile Doris.Objel jsem kolopsa a odbočil na hlavní. Leda si nasadila černé brýle.– Jak je? povídám.– Brnkačka.– Včera to tak nevypadalo.– Včera bylo včera.– Prima den, povídám, – napsal jsem dvacet stran.– Ste ňákej bujnej, máte rádio?– Tranďák. Vzadu.Leda ho vzala a chvíli v něm ladila.– Rádio jedna, dobrý?– Pro mě za mě.– Kam pádíte?– Do knihovny. Potřebuju materiál. Dneska se bude skvěle krást.– Že se na to nevydlábnete.

– Kam pádíte vy? povídám.– Jen tak. Vegáč, ne?– Žádná ženská nedělá věci jen tak, povídám.– Ste ňák chytrej.– Zvu vás na oběd.– Co s tím jídlem porád máte?– Jedna z posledních slastí, pokrčil jsem rameny.– Tady mi zastavte.– Co to jídlo?– Možná jindy. Tak zatim.Zavřel jsem zevnitř dveře a sledoval Ledu. Kráčela k Branické rybárně.

Od stolku na ni mávl rozložitý elegán. Zamířila k němu. Ve hře na druhé-ho jsem bezpečně vítězil.

27.– Nechceš tiskárnu? nakoukl do mého pokoje Bebe.– Prosím tě, povídám, – máš mi nosit pěkně odvazový story, ne tis-

kárny.– Je fungl nová, usadil se v křesle, – máš kolu?– Ne.– Epsonka, kámo, pro tebe za bohovskou cenu.– Kdes ji vzal? řekl jem podezřívavě.– To neřeš, tu stříkačku mám eště taky. Mohla by se ti hodit.– Už jsem ti k tomu něco řekl.– Změň názor, kámo, vyzval mě Bebe, – někdo po tobě čmuchal.– Co to plácáš?– Pěknej ranař. Dva metry, černý brejle. Zprudil pár přespolňáků. Měl

by sis dát bacha.– Jak víš, že chtěl zrovna mě?– Vím a nevím. Mám svý špicly, kámo, a tady v bedně mi to pálí. Tos

nepostřeh?Postřehl jsem, že používá slang podobný Ledinýmu. Že mu narůstají

křídla. Že má pod palcem pěknou síť dětských informátorů, čórkařů a místních bijců. Na čtrnáct let solidní práce. Z něj už nějaké náměty,stovku za kus, nekoukaly.

– Nevím, řekl jsem, – jestli ti to v tvojí bedně spíš nepřipaluje, ale i takti děkuju za informaci. Kolik mě bude stát?

– Až ode mě koupíš stříkačku, smažeme všechny dluhy, řekl blaho-sklonně.

– Moje řeč, podotkl jsem a vyprovodil ho ze dveří.– Stavím se za tebou, kámo.– Zkus se míň dívat na televizi, poradil jsem mu, – tady v Modřanech

dají lidi spíš na podtrhy než na pistole.– Časy se mění, kámo.Zavřel jsem dveře. Vyhledal lahev koňaku. Chystal jsem se ji ztrestat,

když do pokoje vplula Leda. Odtrhla mi lahev od úst a mohutně se na-pila.

– Jak jste na tom s časem?– Bledě. Mám hodně práce.– Sbalte se, jedem utrácet.– Jak, utrácet?– Strašně.– Pomátla jste se?– Mám narozky. Chci si udělat radost, víme?– Proč to mám pořád odnášet já? zabručel jsem.

- 2 / 1 9 9 9 4 1

4 2 - 2 / 1 9 9 9

– Proč ne?Napila se koňaku.– Brzděte, řekl jsem jí, – mám práci.– Vy nikdy ženským neřeknete ne, ušklíbla se, neumíte to.Měla pravdu. Neuměl jsem to. Sešli jsme do haly.– Ale pane Zabrisky, divila se Doris, kampak? A se slečinkou? To si

pěkně vyhodíte z kopýtka. Já kdybych mohla, hned jdu s váma. Co staráženská z toho života má? Já se uměla v kole protáčet. Kolika chlapům jápomotala hlavu. Jo, kdybych mohla.

Naštěstí nemohla.– Chcete něco přivízt? zeptala se Leda.– Ani ne, slečinko, ste móc pozorná, kdy dáte peníze do fondu?– Vy po mně chcete prašule?– No bóžínku, na tu naši slávu, ne?– To nepude, Leda na to, – páč tady zrovna nebudu. Tak jakýpak cavy-

ky. Jdeme.Doris se zatvářila kysele.– Ale že vám to oběma sekne, skoro jako Švorcový a Moučkovi, řekla

otráveně.Pálilo slunce, sem tam se po obloze líně převalovaly naducané berán-

ky. Trávili jsme příjemný den přejížděním mezi krámy a zábavními pod-niky. Kapal ze mě pot.

– Musím si koupit ventilátor, povídám Ledě v jednom baru po čtvrtésklenici pastisu.

– Proč jako?– Nesnáším horkej vzduch. Válí se po mých věcech. Leze do mě.

Vždycky jsem v létě plnej horkýho vzduchu, nesnáším to. Pryč s horkýmvzduchem.

– No vy zase vypadáte.– Jedeme pro ventilátor, rozhodl jsem, – na ventilátorech se nesmí še-

třit. Mám utkvělou představu. Do každýho rohu místnosti postavím ote-vřenou ledničku. Obložím se suchým ledem. Mrožema. Pozvu Jágra.

– A jeje, řekla Leda, – vy zase budete plácat celý večer, co?Naskládali jsme se do auta.– Kde je volant? řekl jsem podezřívavě.– U mě, řídím já.– Tak to ne. Kategoricky protestuju. Tohle fáro potřebuje pevnou

mozolnatou ruku, ne ty vaše pracičky.Leda otočila klíčkem v zapalování. Vyjeli jsme.– Žádný podtrhy, řekl jsem, – jedeme pro ventilátor.– Klídek.Dírama v podlaze foukal čerstvý vzduch. Zbožňuji klimatizované bou-

ráky.– Stát, zavelel jsem.– Co máte?– Támhletu restauraci chci poznat.– Ta je pěkně mastná.– Máte narozeniny. Šupem.– Bych zaparkovala.– Rychle.Sedli jsme si na červeně čalouněné kopie rokokových židlí. Zaměřil

jsem svou pozornost na veliký ventilátor v rohu místnosti. Vzrušovalmne.

– Smím vám nabídnout? naklonil se k nám decentní číšník.– Ventilátor, řekl jsem.

– Prosím?– Co stojí tamten ventilátor?Číšník se usmál.– Šampaňské, řekla rychle Leda, – a ať je báječné.– Přemýšlejte o tom, řekl jsem.Číšník zavrtěl hlavou a odešel.– Co vás to bere? řekla Leda.– Nevím, řekl jsem, – mám pocit, že ho potřebuju.– Máte oheň?Připálil jsem jí. Sobě taky. Cigarety v tom vedru hořely dvakrát tak

rychle. Leda jistila sál pohledem.– Znáte někoho?– Sem myslela, ale není to on.Přišel číšník, obsloužil nás.– Ještě jste si to nerozmyslel? zeptal jsem se.– Nechte toho.– Pět tisíc, řekl jsem.Číšník odešel.– Jsem kapinku pod parou, řekl jsem, – kapinku.– Kapinku, jo?Pozvedl jsem šampaňské.– Na vás. Na poctivej studenej vzduch.– Na vaše psaní.– Ne, to musím odmítnout. Zkyslo by mi v puse. Spíš na vaši práci.– Kdybyste radši mlčel.– Dáme si kotletu?– Jo. S pomfrity.– Víte, co udělám, řekl jsem u jídla, – nebudu se o ten zatracenej vět-

rák dohadovat. Já ho prostě štípnu.– Fakt toho nechte.– Jasně, štípnu ho.Mohutně jsem si zavdal ze sklenice.– Se mi zdá, že to cvaknem a zmizíme.– Správně, holčičko, pfú. Rozplyneme se v hříšné mlze. Jenom to

lupne.– Účet, řekla Leda.– Pojď sem, žabáku, řekl jsem číšníkovi, - můžeš si tu vrtulku přidělat

na hlavu. Cesta do pekla je dlážděná neprodanými ventilátory.– Pane?Zamotala se mi hlava. Probral jsem se až v peugeotu. Leda to nemilo-

srdně brala přes díry po příjezdové cestě k Živému dechu.– Proboha, vykoktal jsem, – nedrncejte se mnou.– Byste zasloužil.Něco se mi nezdálo.– Proč mám tak rozervanou košili? řekl jsem opatrně.– Sme vás nemohli naložit do fára. Trošku ste vyváděl, víme?Mlčel jsem. Další restaurace ztracená. Břicho mi skákalo sem tam.

Leda zastavila. Vypotácel jsem se ven a opřel se o auto. Otevřela zadnídveře a vytáhla větrák. Vrazila mi ho do ruky.

– Dárek od přítele, podotkla.– A sakra.– Ste děsný zvíře, ušklíbla se, – pět číšníků vás nemohlo zkrotit.Ploužil jsem se zvadle ke vchodu, opíraje se o ventilátor.– Prdel, řekl nám dědek na uvítanou. Živý dech potřeboval čistý

vzduch jako sůl.

- 2 / 1 9 9 9 4 3

Bohdan Holomíček na návštěvě v ateliéru u loutkaře Petra Kavana, Malá Lhota, 1988

4 4 - 2 / 1 9 9 9

Černé na bílém

Když jsme mašírovali...Kádrové posudky básníka Ivana Diviše,

dokládající, že několik měsíců strávil v Benešově jako voják z povolání. Detail, který byste

ve slovnících a oficiálních životopisech hledali marně.

- 2 / 1 9 9 9 4 5

Komu: L i a z , nár. podnikL i b e r e c

31. 8. 1955Vyřizuje Steklý

Věc: Kádrový posudek

Ivan Diviš, nar. 18. 9. 1924, přišel do našeho závodu 4. 6. 1954, ze závo-du odešel 7. 12. 1954.Pracovní morálku měl špatnou. V práci na revolverovém soustruhu ani vefunkci kontrolora se neosvědčil, hlavně pro svůj nevalný poměr k práci.Brzo po nástupu si stěžoval na špatný zdravotní stav a také po dvou měsí-cích práce začal marodit (19. 8. 1954) a ve stavu nemocných byl až dorozvázání pracovního poměru. Politicky organizován nebyl, neprojevovalsvé politické názory, byl opatrný, ale celkové jeho jednání nesvědčilo o valném poměru k lidově demokratickému zřízení.Povahově byl nervózní, roztěkaný, jeho jednání nebylo příliš přímé a chování nevzbuzovalo důvěru.Z našeho závodu odešel na vlastní žádost.To je naše informace na Ivana Diviše, jak jsme ho za několik týdnů práceu nás poznali.

S pozdravem Čest práci!

N O R M A LNárodní podnikZávod Jana ŠvermyStráž nad Nisoukádrové oddělení

Komu: PAL, národní podnikKbely u Prahy

8. 11. 1957

Věc: Kádrový posudek na s. Diviše Ivana

Soudruh Ivan Diviš byl v době listopad – prosinec 1955 na cvičení jakovoják v záloze a po této době se rozhodl, že zůstane v armádě jako pod-důstojník z povolání.K naší jednotce nastoupil 1. 5. 1957 do funkce podd. z povolání. Svoupráci po stránce administrativní vykonával dobře, neboť měl dobrýzáklad z civilního zaměstnání, hůře to již bylo po stránce vychovatelské,sám neměl zkušeností o práci v armádě a o radu nestál, i když jsem s nímneustále hovořil, jak nedostatky zlepšit, náprava se nestala. V práci nebylstálý a svou odpovědnost přenášel na vojáky, kterým důvěřoval, ač jeneznal, a tím došlo i ke ztrátám.Jeho osobní život byl neurovnaný, též rodinné poměry nejsou nejlepší a toto vedlo jmenovaného k tomu, že používal alkoholu, který měl naněho špatný vliv, a to hlavně v zaměstnání při výchově lidí. Při takovémpočínání se jednou dostal až k lékařskému zákroku a byl léčen v protial-

koholické stanici a poté propuštěn do zálohy nehodící se pro službu v armádě.Jeho povahové vlastnosti jsou dobré, pokud je při vědomí, jakmile požijealkoholu, nikoho nezná a nechce se podřizovat.V našem kolektivu nenašel správné místo a brzy ho kolektiv odsoudil.

npor. L o s k o t Václav v. r.Vojenský útvar 6175Benešov u Prahy

Komu: Svaz čsl. SpisovatelůIdeově tvůrčí odd.Národní ř. 11Praha 1

10. 2. 1961

Věc: Kádrový posudek – s. Diviš Ivan.

Soudruh Ivan D i v i š , nar. 18. 9. 1924, bytem Praha 9, Na trojích honech88, nastoupil do našeho závodu 24. 10. 1957 a pracoval jako soustružníkve strojovně cechu II.

Jmenovaný je vyučen knihkupcem. Ihned po nástupu do našeho závoduse přihlásil v Závodní škole práce do kursu soustružníků, který 15. 10.1958 ukončil závěrečnou zkouškou.

Po pracovní stránce je hodnocen jako průměrný pracovník, i když se vyu-čil, nebyl samostatný.

Povahy byl vznětlivé, unáhlený v jednání, mezi spolupracovníky nebyloblíben pro své povýšenecké vystupování. V poslední době jeho zaměst-nání v našem závodě měl nepravidelnou docházku do zaměstnání, i kdyžsi později tuto napracoval.Politicky v závodě nepracoval. Není členem žádné politické strany.Celkové jeho jednání nenasvědčovalo tomu, že by chtěl přispět našemuzřízení. Soudruh Diviš byl léčen protialkoholní poradnou Praha 9.Koncem roku 1958 bylo kádrové oddělení požádáno, aby dávkyStopethylu byly jmenovanému podávány přímo na kádrovém oddělení,protože s. Diviš se do poradny nedostavoval a měl vždy různé výmluvy.Toto bylo prováděno až do 10. 2. 1959, kdy byly dávky léku předány dozávodního ambulatoria k dalšímu podávání.

23. 10. 1959 z našeho závodu odešel na vlastní žádost.Přiloženě Vám předáváme kádrový materiál a na přiložené návratcepotvrďte jeho převzetí.

Č e s t p r á c i !PA L , Kbelyreferent TryznováNárodní podnikKádrová evidence

4 6 - 2 / 1 9 9 9

Hospody, pivo a myV L A D I M Í R F A N T A Fotografie: B O H D A N H O L O M Í Č E K

Lid v celém království je pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý novot. Aeneas Sylvius Piccolomini, Historie česká

- 2 / 1 9 9 9 4 7

Ústav pro českou literaturu AV ČR v roce1994 překročil svůj vlastní akademický stín:konferenci Hospody a pivo v české společnosti(výběr tématu chtěl bezpochyby kus odvahy v zemi plné samozvaných moralistů) uspořádalv pražské pivnici Formanka. Těžko říci, nakolikvolba prostředí ovlivnila zájem o tuto akci,pravdou ale je, že pozvání přijali přední češ-tí literární vědci, historikové, filologové a do-konce muzikologové. Nechyběli ani zahraničníhosté: uveďme alespoň tehdejšího velvyslancePolské republiky v ČR Jacka Balucha (referátKterak jsem se naučil pít pivo v Čechách) a ja-ponského bohemistu profesora Toru Anamiho.

Sborník příspěvků z konference – rovněžpod názvem Hospody a pivo v české společnosti –vydala v knižní podobě Akademia s vročením1997. Velmi příjemným spojujícím prvkem přís-pěvků je viditelné osobní zaujetí tématem, kte-ré jinak v podobných textech najdeme jenomzřídka. Jako by samo zadání změnilo autory v sehranou hospodskou společnost, ve které jepravidlem hovořit s nadhledem, láskyplně a sro-zumitelně. Vznikla tak zajímavá publikace proliterární a pivní gurmány. Jednotlivé texty, ač-koli jsou většinou zaměřené na konkrétní téma,totiž zároveň vypovídají o vztahu české společ-nosti a pivní kultury. Jací tedy jsme, respektivejak nás vidí autoři nahlížející oknem hostince?

Jan Jiroušek ve své stati uvádí téměř čtyřicetnamátkou vybraných názvů, kterými národ oz-načoval a označuje svou svatyni: bráčko, bun-zírna, hospoda, hostinec, hrncovna, hrnkovna,huntovna, kasíno, knajpa, krčma, kvelb, nalej-várna, nálevna, nasávárna, násosna, násrkov-na, občerstvovna, osvěžovna, pajzl, palermo, pi-la, pinvice, pivnice, pivovar, pohostinství, pous-tevna, putyka, restaurace, rezervace, salú(ó)n,sekyrárna, šenk, šenkovna, taverna, uterus, útu-lek, varta.

Těžko si představit jiný národ, který by pivouctíval ve své nejposvátnější opeře. A nejen to:pivo je také oblíbeným tématem poezie umělé,lidové i pololidové. Pokochejme se napříkladNovou písní vlasteneckou při dobrém pivě, kte-rou ve sborníku cituje Eva Ryšavá:

České je vždy hezké, hezké je vždy české, přísloví nám takové dali slavní předkové. České děvče míti, české pivo píti,hoj! radosti takové maj jenom Čechové.

Naivní? Možná. Ale co jiného sděluje třebaJaroslav Seifert ve slavné pafrázi vlastenecképísně?

Ach, Čechy krásné, Čechy mé– v hospodě skryté vyhrávají,v hospodě, kterou nezříme,ach, Čechy krásné, Čechy mé, a ještě krásnější jste v máji.

Kde se bere v Čechách a na Moravě takováláska k restauračním zařízením, k příjemné spo-lečnosti a družnému hovoru? Nebo jinak: covlastně takový hovor zúčastněným přináší? Jaksprávně poznamenává Jiří Kraus, funkcí hos-podského rozhovoru je „dávat věcem smysl a kolektivně přijímaný výklad, začleňovat je doskanzenu vlastního světa“. V hospodě nejenznovu prociťujeme své zážitky, ale vytvářímeje, dáváme jim novou tvář – vesměs pro náspříznivější a lichotivější. Proto také lze jentěžko vést podobné debaty za střízliva: alkoholtady funguje jako katalyzátor, který otevírá sta-vidla proudu vědomí, umožňuje překvapivéřetězení asociací a pohled na banální věci v ne-zvyklém úhlu – nebo alespoň dodává účastní-kům hovoru iluzi, že právě toto se u jejich stoluděje. (Každý, kdo se někdy ocitl u podobné roz-košatělé debaty a byl přitom z nějakého důvo-du nucen zůstat střízlivý, si asi vzpomene na to,jak rychle se u něj vystřídalo překvapení, nudaa omrzelost. Nepít znamená nerozumět kódu,ocitnout se na nesprávné lodi.)

Plytkost hospodského blábolení několikrátkrásně zachytil Jan Neruda. Co dodat k násle-dujícímu popisu (ve sborníku jej cituje MarieMravcová):

Rozprava skoro doslova pak, jaká předevčí-rem. Klikeš mluví o zadělaných drobečkách z kap-sy, o dvou policajtech, kteří ročně jednou vedouhostinského do koupele, o vařeném kuřeti z vaře-ného vejce, a hostinský mu nadhodí formičku napokroutky. Ale smích při každém vtipu jako pře-devčírem... Přec něco nového. Karlíček najednouvyzval Löflera: „Dělejme čuňata!“ Aplaus.

A dělají čuňata. Oba dva vstrčí proti sobě pěstěpod stolní ubrus, pohybují jimi, jako když čuňatahýbou se v pytli, a kvičí k tomu tak přirozeně, žeobraz je úplný. Vidím jen Karlíčkovi do tváře, očise mu radostí nad děláním čuňat jenjen jiskří.

Dá se tedy shrnout, že k hospodě mámevztah nejednoznačný. Objevil se už v mladšíobrozenecké generaci, která jako první začala v Čechách vidět zemi, kde se místo práce pronárod žvaní v pivnicích. Hospoda se stávávhodným prostředkem pro národní sebemrs-kačství. Vladimír Macura v této souvislosti citu-je Sládkovu Mělnickou baladu:

Ba ještě div, že lid je živ,kde tolik hradů, tolik piva nikde na džbán skutku!

Jak je to tedy? Jsme pivní bohové, nebopivní troubové? Je to jednoduché. Záleží jen natom, kdo zrovna v hospodě sedí. Pro rozumné-ho a míry znalého člověka je pivo skutečně tímopěvovaným nektarem rozjařujícím myšlenky,který „vše psoty a trampoty žene na zmar“. Pi-tomci nepomůže ani svěcená, natož půllitr. Krás-ně to vystihl ve své úvaze Páně Broučkův vztahk pivu Josef Peřina:

Kolik uměleckých manifestů, vědeckých a lite-rárních děl se začalo rodit právě zde pod bílouochrannou čepicí zlatavé chmeloviny, kolik vyni-kajících myšlenek se zde zrodilo, kolik vědomostívyměnilo, ke kolika odvážným činům zde dozrá-lo odhodlání! Pivní společenství však může mít i opačnou podobu, může se skládat z tupých ne-kulturních individuí, pro něž je jediným cílemopojení a těžký spánek beze snů. Mezi těmitokrajními póly však můžeme nalézt celou škálupodob pivních společností, jejichž podobu formu-je společenská situace.

Jasně nám vyplynulo, že nejcennější funkcíhospody je funkce sociální. Nejde jen o to, že setady dozvíme novinky a informace, které by-chom jinde nezískali (od Karla Havlíčka Bo-rovského podnes funguje hospoda jako jeden z nejcennějších zdrojů pro novináře – a takypro fízly), nejde jen o to, že za hospodským sto-lem seženu řemeslníka, půjčku i tip na novézaměstnání. V prvé řadě totiž hospody fungujíjako hráz proti strašidlům osamělosti. Brněn-skou stolní společnost, ve které jsem před ně-kolika lety vysedával, začal jednoho podzimunavštěvovat ušatý mladík trochu přitroubléhozevnějšku. Debaty, které jsme vedli, šly vesměsmimo něj, příliš hlasitě se smál každému, i špatnému pokusu o vtip, ale vynikal neodbyt-ností: protože nikdo nevěděl, jak se jmenuje, a nikdo ani neměl chuť to zjišťovat, přiřkli mupřátelé přezdívku Tajtrlík. Jednoho dne náspřekvapil delším projevem asi tohoto smyslu: jávím, že mi říkáte Tajtrlík, mně to ale nevadí,mně je tady s vámi dobře. Od té doby se stalstálou součástí našeho kroužku – aniž bychomo tom museli mluvit, pochopili jsme všichni, žejej k nám zahnaly dlouhé večery, osamělost napřeplněných kolejích a prostá touha patřit kekmeni, lhostejno k jakému.

Do hospod se ale chodí nejen kvůli pohodě a hladce plynoucí debatě. Nesmíme zapomínat,že dobrá hospodská hádka, správně a bez zá-

ludností vedený konflikt je kořením pivníchhovorů. Jde snad o poslední možnost, kdy sidva protivníci mohou (a musí) své účty vyřídittváří v tvář, bez pomahačů, odkázáni jen samina sebe: podařená hospodská hádka nás vlast-ně vrací do doby soubojů. (V minulosti jim takénezřídka předcházela: vzpomeňme napříkladna scénu ze slavné knihy F. G. Bengtssona Zr-zavý Orm, kdy se dva pivem rozzuření Vikin-gové rozhodnou na vánoční hostině u králeHaralda Modrozuba vyřešit svůj spor o zlatýnáhrdelník meči a čerstvě pokřtěný král jejichnávrh uvítá jako příjemné zpestření svatvečera;jen přikáže sluhům, aby dali lavice stranou a zametli z podlahy kosti.)

Jakýmsi utlumeným, přefiltrovaným obra-zem těchto dávných soubojů může být i „boj o slovo“, který jistě dobře zná každý, kdo nav-štěvuje restaurace pravidelně: každý účastníkse jen třese na chvíli, kdy druhý domluví, aby i on slyšel svůj hlas, aby i on dal k lepšímu to,co v dané chvíli pokládá za nezbytné. Cože,

zase mě někdo předběhl? Proboha, vždyť já tozapomenu, a je to taková hezká historka!

Hospodské škorpení vypovídá ještě o jednénesmírně podstatné vlastnosti světa pivnic, pu-tyk a knajp. Zatímco od dětství přes školní věk,rodinu a zaměstnání jsme příslušníky předemdané hierarchie, sociálních kast, hospoda je in-stituce tvrdě rovnostářská. Popelář se tady mů-že pustit do sporu s univerzitním profesorem a záleží jen na něm, jak jej zvládne. A pokudnás někdo svým skuhráním vytrhne z příjemnédiskuse a my jej pošleme do háje – co jiného toje než nejčistší demokracie v praxi?

Náš výčet hospodských fenoménů by ovšemnebyl úplný, kdybychom zapomněli na zasvěco-vací rituál. Každý, kdo se někdy v hospodědomáhal piva před dovršením osmnáctého ro-ku života, vystavoval na odiv své první vousy a děsil se nerudného pokynu „Můžu vidětobčanku?“, ví, o čem mluvím. V mé generaciprodělávala většina mladíků toto zasvěcenímnohem dříve nežli iniciaci pohlavní: nelegál-

ně získaný půllitr byl chladivou útěchou v do-bě, kdy krutá příroda dočasně urychlila vývojnašich vrstevnic a my, sužováni hormony, jsmeod nich najednou sklízeli jen pohrdání.

Možná vás právě napadlo, že jsme naši argu-mentaci v jednom ohledu trochu zjednodušili.Teze, které zde předkládáme, nejsou totiž obec-ně platné: dá se dokonce říci, že platí jen propadesát procent národa. Hospoda vždycky byla– a zůstává dosud – především prostředím mu-žů. Svět ženský je už od přírody hospodě ne-přátelský, maximálně ji blahosklonně toleruje. I dáma, která za studií vymetla kdejaký pajzl,se tváří zamyšleně, stanou-li se manželovy piv-ní výlety podle jejího názoru příliš častými.Dobroslava Moldanová, rozebírající obraz hos-pod v díle českých spisovatelek, to konkreti-zuje:

Muži tu žijí kus svého života, který je ženámdo značné míry nepřístupný, ne-li přímo nepřá-telský. A patří-li k němu i alkohol, karban a lehkéženy, je konglomerátem toho, co ohrožuje rodinua všeobecnou mravopočestnost.

Mírumilovnější pohled na hospody nabízejíspisovatelky v obrázcích z venkovského života.Pro autorku zamilovaných románků VlastuJavořickou je chození do hospody na vesnicicosi krásně samozřejmého. Citujeme z příspěv-ku Dagmar Mocné:

Pivo je tu stejně přirozeným nápojem jakovoda či mléko. Věčná mentorka Javořická se nadtouto povážlivou skutečností kupodivu nijak ne-pohoršuje. Nejenže dovolí svému příkladnému hr-dinovi notně si přihýbat z půllitru, nýbrž dokon-ce se znalecky a se zřejmou rozkoší vyjadřuje o kvalitě čepovaného nápoje: „A pivo, to měli u Jandů prvotřídní. Brali je sice pouze z vrbické-ho pivovaru, ale bylo tak dobře chlazené a čepo-vané, že všem mužům velmi chutnalo.“

Na další z hospodských mysterií výstižněupozorňuje Blanka Hemelíková v příspěvkuKávový svět Popelky Biliánové:

Hospoda je speciální místo s tajemstvím, ježspočívá v tom, zda šenkýř ještě nalije či nenalije.

Hostinec, beztoho pojímaný jako studnicepomíjivosti, se na konci otevírací doby stáváobrazem definitivního konce. Týká se to oka-mžiku, který znalci označují slovem ježek: jetím míněna chvíle, kdy unavený vrchní začnedemonstrativně dávat židle na stoly nohamavzhůru. Citujeme Jana Jirouška:

Chci se pozastavit nad fenoménem, který se v české próze 20. století vyskytuje v souvislosti s hospodským prostředím a který bych nazvalfenoménem víry v odklad definitivnosti. Co je to

4 8 - 2 / 1 9 9 9

definitivnost? Něco ukončujícího, co jeví tendencimít všeobecnou platnost, uzavírat nějakou kon-stelaci či proces, vymezovat prostor a čas. Je totaké srážka s objektivní realitou, s bezprostřed-ností skutečna, s absolutnem, je to singularitateď a tady. A má to být zřejmě i poslední objed-návka, poslední pivo, ono „končíme, zavíráme“,nebo onen okamžik pravdy, kdy je potřeba zapla-tit a odejít.

Nemůžeme se také alespoň okrajově nezmí-nit o české hospodě jako fenoménu politickém.Nebojte se, nemám v úmyslu lát hospodskýmmudrlantům, kteří nad sklenicí během půl mi-nuty vyřeší každý problém, nad kterým vládauž deset let přešlapuje. Spíš bych rád při-pomněl „blanickou legendu“, která kolovala v 80. letech a jistě i dávno předtím: totiž ževláda, která v Čechách zdraží pivo, padne. Ne-šlo o pouhý bonmot – svědčí o tom skutečnost,že když se komunističtí pohlaváři skutečně podlouhém váhání pro tento krok rozhodli, byly

v celé zemi v pohotovosti bezpečnostní složky,takže situace trochu připomínala výjimečnýstav. Krásný příklad sepětí piva a politiky, ne?

Co ovšem nedokázali komunisté, zvládá bezproblémů volný trh. Zdražování a změna život-ního stylu způsobily, že například na venkověje fungující hospoda skoro raritou. Na tuto situ-aci upozorňuje ve sborníku několik autorů:skoro by se dalo říci, že Češi mají o své hospodystrach. Přesně to vystihl Jiří Kraus:

Porovnáme-li počet hospod ve městě i na ves-nici v nepříliš dávné minulosti a dnes, smímevyslovit obavu, že vymírající umění psát dopisy sezařadí vedle stejně vymírajícího umění vést ho-vor, který dokáže pravidelně udržovat neformál-ní kroužky přátel majících odvahu k přiznání, žemají volný čas a chtějí ho trávit společně. Aby-chom místo družného posezení mezi blízkými lid-mi nedávali přednost jenom pití lahvového piva o samotě nebo v mlčenlivém kruhu rodiny domau televize.

Autora můžeme ještě doplnit. Úplnou zkázuhospodské rozpravy přináší kombinace zmíně-ných fenoménů: televize a hospody. Mezi nej-horší zážitky pisatele těchto řádků patří ná-vštěva restauračního zařízení v malé podhor-ské vesnici před dvěma lety. V jindy rozjásanéputyce mě přivítalo ledové ticho a dokonceněkolik vzteklých zasyčení, když pod mýma bo-tama příliš hlasitě zavrzala prkna podlahy. Zdě-šeně jsem se zastavil a hleděl na apokalyptickýobraz: dvacítka horalů seděla u sotva upitýchpiv, oči obrácené k televizi nad výčepem, a ná-božně sledovala doktorku Quinnovou.

Uzavřeme tuto stať dalším citátem z osvěd-čeného Jana Nerudy. Myslel jej sice jako hořkýpovzdech, ale ve světle předchozích řádků jemožno v něm najít zrnko naděje:

Český duch může sice na čas bloudit, rozmachmohutného jeho křídla může ho zanést někdytřeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí se on najis-to vždycky zase!

- 2 / 1 9 9 9 4 9

5 0 - 2 / 1 9 9 9

P E T R Č O R N E J

Pivovar „V pekle“a dějinné souvislosti jeho osudů

1. Strojovna pivovaru Velké Popovice v roce 1930

- 2 / 1 9 9 9 5 1

V popeleční středu 21. února 1420, krátcepřed úsvitem, ve chvíli, kdy skončila nejbujnějšínoc roku a začínal čtyřicetidenní půst, přepadlihusité Sezimovo Ústí a bez potíží obsadiliměsto, jehož opilí a tancem zmožení obyvatelévyspávali únavu. Praktické jednání (ovládnutívýznamné lokality bez rizika ztrát) se v počíná-ní husitských radikálů snoubilo s morálnímrozměrem. Ztrestali hříšníky a zhýralce, jimžprázdné marnění času a rozkoše těla byly bližšínež myšlenka na spásu vlastní duše. Připočte-me-li k této události, která bezprostředně vedlak založení obce „věrných bratří a sester“ naHradišti hory Tábor, výpady Petra Chelčickéhoproti pití „hustého piva“, doprovázenému taknízkými jevy, jakými jsou hra „v šachy, vrchcá-by neb v karty“, zálibou v nepatřičných krmích(koření, huspeniny, rozkošné herynky), hovad-ským smilněním a dlouhým spánkem, dojdemek závěru, že to s pivní kulturou v husitskýchČechách nevypadalo právě nejlépe. Vždyť i udat-ný hejtman Jan Žižka zařadil v slavném vo-jenském řádu „opilce“ spolu s „lháři, zloději,kostkáři, loupežníky, plundéři, lajci, smilníky,cizoložníky, smilnicemi a cizoložnicemi“ mezi„zjevné hříšníky“.

Nezaměňujme však činy pramenící z vypjatéatmosféry eschatologického očekávání, výzevmoralistů či slova normativních textů s historic-kou realitou. Pivo bylo od nepaměti českýmnárodním nápojem (ostatně slovo pivo je, narozdíl od substantiva víno, slovanského půvo-du) a Češi slynuli jako jeho vyznavači, ctitelé a znalci. Přitom pivo nepili jen pro pití samo.Už známý veršovaný disput Podkoní a žák, se-psaný na přelomu 14.-15. věku, nám osvětlujedůležitou společenskou funkci krčmy, do níž si-ce příchozí vstupují s výkřikem „Paní, nalí pi-va!“, ale zároveň s vědomím, že

„...ktož rád do krčmy chodí,častokrát se jemu přihodí,žeť zvie příhody někakéa k tomu noviny také.“

„Krčemné“ posezení u piva tak do značnémíry suplovalo roli kazatelny, neexistujícíchmasmédií a – snad se vážení učenci neurazí – i vědeckých sympozií, neboť výměna názorů seu korbele oroseného moku odehrávala upřím-ně, bez salonních ohledů a kuloárových po-mluv. Pravda, vzrušené diskuze leckdy pře-rostly ve fyzické potyčky, zato dělící čára mezivítězi a poraženými bývala většinou zřetelná.Rovněž za slovy neznámého vaganta, tvrdícího,že Čechové „jsou zloději, ochlastové, žrouti“,

tušíme slušnou konzumaci piva i k němu nále-žejících pokrmů.

Zakořeněné zvyky českého lidu nemohlizměnit ani rigidní husitští kněží, ani sám Žižka.Nepřemožitelný rek navíc geniálně pochopil, žeenergii načerpanou z piva lze napřít správnýmsměrem. Stačí tu odkázat na pasáž z jeho zná-mého listu Domažlickým: „A myť k vám bůhdábrzy přijedeme. Jedno mějte chléb, pivo, obrokkoňům připravený a všickni braň vojenskou,neb již jest čas netoliko proti domácím, aleproti cizozemcům.“ Zřejmě i válečníkova prostáslova přispěla k tomu, že v našem historickémpovědomí zakotvil trocnovský zeman jako uváž-livý státník, jako vojevůdce mající k svým bo-jovníkům vskutku otcovský vztah i jako oprav-dový Čech, tedy v podobě fixované V. V. Tom-kem, Aloisem Jiráskem, Otakarem Vávrou a ne-zapomenutelným Zdeňkem Štěpánkem, jinakpředním štamgastem druhdy proslavené pivni-ce U tří pštrosů.

Ačkoli Žižka věděl, kudy vede hranice mezipitím piva pro nutnou obnovu tělesných sil(resp. pro povzbuzení bojechtivosti) a samoú-čelným vojenským ožíráním, ne všichni jehopodřízení znali svou míru. Chtě nechtě si musí-me přiznat trpkou pravdu, že i „boží bojovníci“bývali opilí. Stalo se tak kupříkladu v srpnu1419, kdy smrt krále Václava IV. vyhlížela jakopředzvěst rychlého skonání pozemského světa,v májové Praze roku 1420, v srpnu téhož rokuna Zbraslavi, při výpravě táborů a MikulášeSokola z Lamberka do Rakous či během sirotčí-ho tažení do Uher v roce 1431. Při detailnějšímpohledu ovšem zjistíme, že v pozadí všech pří-běhů lze nalézt společného jmenovatele, totižnemírné požívání alkoholických nápojů, nakteré průměrný český člověk nebyl zrovna zvy-klý. Při ničení kartouzského kláštera předÚjezdskou branou, při očekávaném příchodukřižáckých vojsk ku Praze i při plundrováníkláštera na Zbraslavi okusili prostí husité vzác-ná klášterní vína, importovaná z rakouských,uherských a středomořských oblastí. Mnohýmbratřím se ve stavu slastného vytržení jistězdálo, že se už octli ve vytouženém nebeskémkrálovství, o jehož příchodu blouznili táborštíkazatelé. Nic nepomáhala usnesení zakazujícínadměrné pití. Následky pak bývaly kruté. Parspro toto: Okamžitě po návratu ze Zbraslavizaútočili táboři nepředloženě na Vyšehrad, je-hož dobytí vypadalo v opilecké euforii více nežsnadné. Na zneškodnění jejich výpadu však po-četné královské posádce stačilo několik přes-ných tref kameny.

Tyto smutné zkušenosti jako by dávaly zapravdu předrevoluční básni, v níž anonymníautor, náležející asi do okruhu pražských uni-verzitánů, varoval Čechy před rostoucí oblibouvín, zvláště cizích, jejichž konzumaci řadil k přesvědčivým důkazům pravdivosti známéstředověké teze o všestranné zkaženosti stár-noucího světa:

„Zrůdných choutek neznalí,sil jste byli plní,teď jste jejich vasaly,jste, ach, porobení.Šumí v číši perlivávína z galské révy,bez nichž pojíst pečivajiž se hloupě jeví.Zřizujete vinice,vzoru Franků dbáte,milujete děvčicepivo vyléváte.“

Klášterní sklepení však vydala svá tajemstvípoměrně brzy, a tak se většina husitů muselavrátit k pivu, které bylo již v předrevolučnímobdobí sedmkrát až desetkrát levnější než víno.

Cenu dovážených vín pak od roku 1420 zvyšo-vala blokáda, uvržená na obchod s „kacířský-mi“ Čechy. Katolické České Budějovice, mo-nopolně ovládající obchodování s rakouským a znojemským vínem, sudy s lahodným nápo-jem do husitských oblastí nedodávaly a pro-dukty domácích vinic a sklepů nepatřily zrovnak nejchutnějším. Přesto touha po kvalitních, byť

2. Kresba právovárečnického domu s typickými

právovárečnickými vraty v Malé ulici v Plzni

5 2 - 2 / 1 9 9 9

cizáckých vínech husitské válečníky, snažící senapodobovat snobské zvyky aristokracie, neo-pouštěla. Cílem jejich vojenských tažení podni-kaných od podzimu 1425 do Podyjí a Malých i Bílých Karpat, byla především snaha získatzásoby dobrého vína.

V okolí Bratislavy i v Dolních Rakousích setěmto pravidelným vpádům (konaly se obvyklev září až listopadu) říkalo „české vinobraní“.Jakkoli zní uvedené označení žertovně, pěstite-lům vinné révy a místním konzumentům la-

hodného nápoje při nich do smíchu nebylo.Cenné svědectví o řádění táborských vojáků v klášteře Altenburku roku 1427 podrobně líčíkonkrétní obrazoborecké skutky (svržení var-han z empory na kamennou podlahu chrámovélodi, zničení kostelních zvonů i hodin, rozbíjenísoch a obrazů svatých meči a kopími atd.), k nimž husité čerpali sílu ze šesti sudů nejlepší-ho vína, jímž si ve dne v noci „prolévali chřtá-ny“. V roce 1431 se dokonce rakouští šlechticispojili se svými poddanými a nedaleko Waid-hofen uštědřili vojsku husitského předáka Mi-kuláše Sokola z Lamberka drtivou porážku.Češi se zkrátka měli držet své tradice. Buďmevšak právi historické skutečnosti a smiřme se s drsnou pravdou: některé husity zmohlo i pi-vo. Kněz Antoch si dokonce písemně stěžovalsirotčímu hejtmanovi Jírovi (zřejmě z Řečice)na jakéhosi Kříže, prostého vojáka, který v Jab-lonném spolu s několika svými druhy nalezl v hnoji (!) uschovanou bečku piva a vydatně sipřihnul. Potom poničil obrazy v kostele, a kdy-by nevylezl na věž, přišel by o život. Byli to takésirotci, kteří po obsazení hradu Lichtenburka(Lichnice) používali nalezených listin místosena, jež tehdejším lidem nahrazovalo náš toa-letní papír. S jistou nadsázkou lze snad říci, žetyto a podobné činy předznamenaly konecslávy revolučního husitství, jež nezadržitelněspělo k Lipanům.

Dosti již bylo dějinněfilozofických oklik, a proto se zeptejme přímo: Jaké bylo v husit-ských Čechách pivo? Na jednoduchou otázku

nemohu dát vyčerpávající odpověď. Předněnejsem chemikem ani znalcem výrobních po-stupů, takže se musím odvolat na mínění zem-řelých i žijících vědeckých celebrit. ZikmundWinter rozlišoval tři základní druhy piva: bílé,vařené z pšenice, staré, dělané z ječmene, a od-vary, pořizované po várce starého resp. bíléhopiva. Těmto odvarům se říkalo mladé pivonebo výstižněji patoky. Ovesné pivo stejně jakopivo z míchaných sladů české prameny praktic-ky nezmiňují. Naproti tomu Josef Janáček vesvé stěžejní práci o pivovarnictví v českých krá-lovských městech (na základě údajů chovanýchv lounském archivu) soudí, že mladá pivanebyla vařena pouze jako patoky, nýbrž pivova-ry je vyráběly i jako samostatný druh piva. Po-jmenování stará piva (tj. pšeničné hořké a ječnéhořké černé) by tak označovala ležáky, zatím-co mladá piva, zhruba o 50% levnější, nápojeméně náročné na techniku výroby. V Janáčkůvprospěch hovoří i starší názor V. V. Tomka,který mínil, že starým pivem nazývali našipředci ležák, tedy déle zrající pivo, které v pří-padě dobrého uskladnění (rozumí se v chlad-ných prostorách) vydrželo přes léto. Tomutopostřehu přitakávají nejen nynější sládci, jimžvděčím za sdělení, že ledovaný ležák vydrží potři měsíce, nýbrž také Michael Jackson nastránkách proslulé Encyklopedie piva. Ten mimojiné uvádí, že metoda výroby ležáku, založenána spodním kvašení (podstatu tohoto procesupozdně středověcí sládci, postupující pouze nazákladě zkušenosti, neznali), je poprvé zazna-menána v mnichovských pramenech roku 1420.Zatímco v Bavorsku měli sládci k dispozici přirozené místo pro uskladnění, totiž jeskyně a převisy v alpském předhůří, museli se jejichčeští partneři spokojit se sklepy, které se v pří-padě potřeby daly hloubit do skal. Aby všenebylo tak jednoduché, nutno dodat, že v ně-meckých oblastech (zvláště během léta oblíbe-ná) pšeničná piva se dodnes vyrábějí svrchnímkvašením a podle středověké terminologie tedypatří k mladým pivům. Značí to, že ječná pivabyla opravdu stará a pšeničná mladá.

V husitských časech patřila produkce pivastále ještě k nejpřednějším výsadám králov-ských měst, ačkoli též vrchnosti poddanskýchměst (stačí uvést třeboňský pivovar, doloženýjiž v roce 1379) a kláštery pokládaly vařenípiva za své ius dominii, tedy soukromoprávnízáležitost. Vyráběly je tedy pro svou potřebu.Pivo se ve 13. a počátkem 14. století mohlovařit ve všech domech, jejichž majitelé měliměšťanské právo. Brzy však došlo ke specializa-

ci, která se projevila oddělením činnosti slado-vníků a vlastních pivovarníků, zabývajících sepřímo výrobou piva. Pokusům sladovníků zís-kat monopol na vaření piva učinili na sklonku14. století přítrž český král Václav IV. a naMoravě markrabí Jošt Lucemburský. Ti rozhod-li, že pivovarnictví je obchod, nikoli řemeslo. V praxi to znamenalo, že pivo mohli nadáledistribuovat pouze právovareční měšťané, kteříovšem zadávali výrobní úkony specializovanýmřemeslníkům a sami si ponechávali jen šenko-vání, pokud i tuto činnost nepronajímali. Tentostav vydržel v českých zemích až do druhépoloviny 15. věku.

Kvalita jednotlivých piv vykazovala ovšemznačné rozdíly. Na Moravě se těšilo oblibě pivojihlavské, v Českém království potom kadaňské,rakovnické a pražské. Pozoruhodné je, že siHilarius Litoměřický, duchovní vůdce českýchkatolíků a nesmiřitelný odpůrce husitství, vesvé chvále města Plzně stěžoval na zdejší pivo.Věděl, o čem mluví, neboť v nedobytné baštěkatolicismu nalezl na několik let útočiště: „Je-diné bych si přál,“ vyzývá Plzeň, „aby ses roz-hodla přeměnit tvoje pivo, které ti Bakchus –snad ještě v rauši – vaří trpké jakoby z divoké-ho chmele, v lahodnost a vydatnost pšeniceCereřiny, abychom je mohli s rozkoší popíjet,jako si pochutnáváme na tvých koláčích.“ Vzá-pětí pak připomněl osud kanovníka Jana Zula,jenž „pro špatnou jakost nedokvašené chmelo-viny“ onemocněl ve svém plzeňském azylu„těžkou žlučníkovou kolikou“, která ho dokon-

3. Pivovarská boleta z roku 1626 4. Titulní list knihy o vaření piva z roku 1801

- 2 / 1 9 9 9 5 3

ce inspirovala k sepsání básně. Ale ani husitskáPraha, byť se její piva dala pít, nevycházela v porovnání s konkurencí nejlépe. Už v roce1390 musel Václav IV. povolit do hlavního měs-ta import piv odjinud (žitavského, svídnickéhoa částečně též turnovského), piv, která bylachutnější než pražská a navíc se prodávala zhru-ba ve stejné cenové relaci. Dovoz žitavského a svídnického piva neustal ani za revoluce, ačse naň vztahovala blokáda. Husitům nepřátel-ská města, ležící na hornolužickém a slezskémteritoriu Koruny české, zkrátka nehodlala přijíto významný zdroj příjmů. Zdá se však, že odroku 1425, asi v souvislosti s ovládnutím silnicemezi Českou Lípou a lužickým pomezím sirot-ky, dovoz žitavského moku slábl. Obě uvedenápiva jezdívali do Prahy nakupovat i členovéZikmundovy karlštejnské posádky, která získá-vala sůl mimo jiné prostřednictvím obchodu s českými katolickými městy. Marná byla snahapražských právovárečníků soustředit prodejsvídnického piva do jediného šenku a v ostat-ních čepovat výhradně pražské produkty. Hlaslidu požadoval kvalitu.

Problém sui generis představuje cena pivní-ho moku. Údaje se zachovaly náhodně a torzo-vitě, vše navíc komplikuje rozdílná kvalita pivvyráběných v jednotlivých pivovarech, stejnějako kolísavá cena obilí, přímo reagující naúrodné a neúrodné roky. Proto berme násle-dující čísla pouze orientačně. V roce 1390 se 1 pinta, tj. cca 2 litry starého pražského piva,prodávala za 6 haléřů. V převodu to znamená,že jeden půllitr (z tak malých nádob se ovšemnepilo) stál 1,5 haléře. Zhruba stejná byla cena

žitavského piva, zatímco půllitr svídnického sevyšplhal na 2 haléře. Na prahu husitské revo-luce dosáhla cena starého pšeničného piva 3,5 haléřů za půllitr. Rekvizice zásob v klášter-ních sklepích pak cenu piva v husitské Prazeprudce srazily dolů, na jaře 1420 se půllitr opětprodával za 1,5 haléře. Neúrody v druhé polo-vině třicátých a počátkem čtyřicátých let vy-hnaly cenu až na 4,0-4,5 haléře, ale již za králeHolce, tj. Ladislava Pohrobka, byla za grošnejen ovce, nýbrž zlevnilo též pivo. Po roce1460 se pak cena piva ustálila v Praze na 4-5 haléřích za půllitr, zatímco na venkově se po-hybovala kolem 3,5 haléřů. Časté hádky o kva-litu pivního moku vyřešily pražské městské ra-dy šalamounským usnesením. Při obchodováníměšťan „své pivo chváliti může, jak nejlépeumí“, ale „pivo spolubratrovo nesmí haněti“.

Všechny zde uvedené cifry ovšem velmimálo vypovídají o tehdejší životní úrovni. Ani v tomto případě nemohou být naše soudyvzhledem k neúplnosti podkladů kategorické.Zajímá-li nás, kolik půllitrů piva si za měsíčnímzdu mohl zakoupit obyvatel Prahy v prvnípůlce 15. století, potom je třeba říci, že plat byltehdy (nešlo-li o úkolovou práci) stanoven natýden, a tudíž jsem musel výši měsíční mzdypropočítávat. Zde jsou výsledky: V letech 1410--1430 (inflace, byť ji křesťanský středověk ne-připouštěl, činila v tomto období cca 12-15%)si za měsíční plat mohl nádeník najatý nasezónní zemědělské práce zakoupit asi 100 piv,posel a tesařský mistr 192 piv, mistři lukrativ-nějších řemesel téměř 400 a jízdní žoldnéř 390-480 kvalitních piv. Životní minimum činilo teh-

dy přibližně 28 grošů měsíčně, což (v přepočtu1 groš = 14 haléřů) obnáší 112 piv. K průměr-nému životu v Praze stačila pak dvojnásobnáčástka, tj. cca 1 kopa grošů měsíčně. Kompa-race s dnešní situací je obtížná, poněvadž jiné,podstatně silnější bylo středověké pivo a zásad-ně se lišil i tzv. cenový spotřební koš (v porov-nání s nynější situací byly levné zemědělské a drahé řemeslnické produkty, vysoké byly i nájmy).

Z předchozího výkladu plyne, že pivo a pivo-vary zaujímaly v každodennosti husitskýchČech významné postavení. Bylo by proto s po-divem, kdyby neovlivnily tehdejší politiku a ve-řejný život. Ilustrativní příklad poskytují propo-jené osudy staroměstských domů, stojících nalevé straně Týnské uličky, procházíme-li ji z Dlouhé třídy směrem k bočnímu, tj. severní-mu, nádhernou gotickou plastikou zdobenémuportálu chrámu Panny Marie před Týnem. Zde,přímo na rohu Dlouhé třídy a Týnské uličky,nacházíme dům čp. 612, vedle něho dům čp.611, zvaný podle domovního znamení U tří per,a hned vedle rozsáhlou novogotickou stavbu(čp. 628), zbudovanou roku 1894 na místě sta-rého středověkého objektu, zvaného později U černého jelena (roku 1610 se tu narodil malířKarel Škréta). Bezprostředně za rohem, tam,kde se Týnská ulička lomí od chrámu k MaléŠtupartské, sousedí s čp. 628 dům čp. 627. Od15. století všechny čtyři domy změnily svoupodobu, ale jejich starý původ dokládají zacho-vané románské sklepy.

5. Kopie výučního listu sladovníka z roku 1675

5 4 - 2 / 1 9 9 9

Na počátku 15. století náležel dům čp. 612,zvaný U stříbrné hvězdy, Janu Ortlovi, objektčp. 628 Mikuláši Nindertheimerovi, stejně jakodům čp. 611. V něm se tehdy nacházela slado-vna, pivovar i šenk. Příznačné bylo pojmenová-ní tohoto pijáckého ráje – říkalo se mu V pekleči Peklo (latinsky Ad infernum resp. Infernus).Je to týž pivovar a táž hospoda, ze které přiná-šejí Čechovu Matěji Broučkovi vynikající nápoj.Důležitost tohoto poznatku stoupne v okamži-ku, když zjistíme, že na Starém Městě praž-ském máme k roku 1410 doloženo 36 sla-dovníků, ale překvapivě jen 2 pivovarníky, tedylidi, pro něž vaření a prodej piva bylo profesí naplný úvazek. Dům čp. 627 držel Prokop Lang,zvaný též Langnikl, a po něm jeho potomci.

Předrevoluční události a revoluční vichrdokonale proměnily vlastnické vztahy. Objektčp. 612 (U stříbrné hvězdy) získal od dědicůpopraveného měšťana Johánka Ortlova Pešík z Kunvaldu, který jej držel spolu se svým bra-trem Jankem. Oba patřili k předním osobnos-tem husitské Prahy a ještě za revoluce zasedlimezi staroměstskými konšeli. Dům čp. 628,zkonfiskovaný uprchlým německým měšťanům,koupila i s Peklem od staroměstské obce vdovaDorota Podjistebská, jež už roku 1432 (či krátcepřed ním) prodala oba domy Benešovi Cha-ramsovi z Hostivic. To vše bylo bez problémů.

Zlom nastal, když si toto exponované místo,v blízkosti Velkého rynku a v sousedství hlavní-ho kališnického chrámu, zakoupil Jan Velvar.Tento muž se na dějinné scéně objevil jako„deus ex machina“ právě v roce 1428, kdy mustaroměstská obec prodala dům čp. 627. Od téchvíle se datuje strmý Velvarův vzestup, pod-míněný i jeho přátelskými vztahy k Janu Ro-

kycanovi, na jehož faru a do jehož chrámu toměl ambiciózní měšťan doslova „přes ulici“.Jan Velvar takřka přes noc vyrostl v nejpředněj-šího politika Starého Města pražského a v jed-nu z nejvýznamnějších osobností husitskýchČech vůbec. Nacházíme jej ve funkci staroměst-ského konšela i mezi obecními staršími, mezičleny husitské delegace jednající roku 1432 o tzv. Soudci chebském, v poselstvu k basilej-skému koncilu i při všech klíčových rokovánícho kompaktáta i o podmínkách přijetí ZikmundaLucemburského na český trůn. Vždy ruku v ru-ce s Rokycanou, vždy odhodlaně hájícího zájmyhusitského Starého Města a vždy nekompro-misně naladěného vůči případným restaurač-ním (zde rozuměj ve významu politickém) kro-kům. V průběhu roku 1432 koupil vlivný Velvari objekt Peklo, bezprostředně přiléhající k do-mu U stříbrné hvězdy bratří z Kunvaldu. Prodějiny Starého Města, Prahy i celého husitstvíto byl klíčový moment. Velvar totiž v Prazeneměl větší protivníky než Pešíka a Jana odStříbrné hvězdy. Zatímco se Velvar snažil i poLipanech legalizovat výsledky revoluce v conejširším měřítku, bratři z Kunvaldu se naopakvydali cestou umírněných kališníků, navázav-ších spolupráci s katolickou šlechtou. Jakou roliv tomto nepřátelství sehrál pivovar, není snad-né říci. Velvar jako Rokycanův stoupenec bylpovinen, alespoň na veřejnosti, podporovatantipijácká opatření duchovního vůdce staro-městských husitů. Výstav a fungování pivovaruv první polovině třicátých let totiž neznáme.Jisté je pouze, že byl v provozu a musel vzhle-dem k svému umístění výrazně ovlivňovat pro-dukci a konzumaci piva v staroměstskémprostředí a tím pádem i přináššet slušné pení-ze. Nezapomeňme na těsné sousedství Ungeltu,kde sice za revoluce poklesl kupecký ruch, alepřesto pořád zůstával významným bodem Sta-rého Města.

Přijetí Zikmunda Lucemburského českýmkrálem a panovníkův příjezd do Prahy v srpnu1436 znamenaly Velvarův politický pád. Králjmenoval do nové staroměstské rady Pešíka a jeho bratra Jana učinil dokonce podkomořím.Velvara programově opominul. Za blíže nevy-světlených okolností odprodal Velvar PešíkoviPeklo a s hořkostí sledoval měnící se politickéklima. Rokycana před Zikmundovým hněvemraději uprchl z Prahy, ale Velvara před nemilos-tí nezachránila ani císařova smrt. Poněvadž sta-nul v opozici vůči novému králi AlbrechtoviHabsburskému, byl spolu se svými přívrženci21. ledna 1438 zajat a uvězněn na Karlštejně.

Ani po propuštění roku 1440 se na Staré Město,kde Pešík z Kunvaldu obsadil na devět let purk-mistrovský úřad, vrátit nemohl. Bývalý sousednelenil a protiprávně dal Velvarovi zabrat veš-kerý pražský majetek, který důsledný husitazískal z nejrůznějších odkazů. Všeho do času.Obsazení Prahy Jiřím z Poděbrad v září 1448donutilo Pešíka k útěku a Velvar, jenž brzyznovu zasedl mezi konšely, se opět ujal svéhojmění, mimo jiné též domu čp. 627 a podleTomka i pivovaru V pekle. Tolik poučný příběh,který ukazuje, že sousedské spory o majetek a pivo měly pro politický život státu často většídosah, než tušíme.

Spějme rychle k závěru. Myslím, že můžemekonstatovat jedno klíčové zjištění. I přes nalé-hání moralistů neztratilo pivo v husitskýchČechách nic na své přitažlivosti. Ač snad někte-ří jednotlivci podlehli hlasu kazatelů a poněkudomezili spotřebu oblíbeného nápoje, uchovalosi pivo mezi alkoholickými nápoji svou prioritu.Bylo tomu tak částečně i proto, že se dovoz kvalitního vína do husitských oblastí ztenčil.Oprávněnost tohoto soudu potvrzují i slovadvou diplomatů, kteří navštívili porevolučníČechy. Jorge de Ornos, biskup v katalánskémVichu popisoval v listopadu 1437 své drsnézážitky z pražského okolí: „Tu noc, protože užbylo pozdě něco dělat, jsem se uložil v jednévenkovské chalupě, kde jsme stěží sehnali vínoa zvířatům oves. Co horšího, víno nemají, jakpravila Panna Marie, Matka boží. Piva bylodost, nikdo z nás si však takové pití nemohlnijak oblíbit, ale raději jsme volili vodu. Tu nocjsme spali u ohniště na seně místo na lůžkách.“Jeho věty ladí s tenorem slavného italskéhohumanisty Eneáše Silvia Piccolominiho, jenž sev Čechách ocitl roku 1451 a své postřehy vtělildo díla Historia Bohemica: „Pivo pijí místo vína,nazývajíce je cerevisia, ježto se vaří z obilí (exCerere)... Víno, které se urodí, jest trpké, bo-hatší pijí dovážené z Rakous nebo Uher... Lid v celém království je pijácký, obžerství oddaný,pověrčivý a chtivý novot.“ Je tedy nutné při-znat, že obraz pivnímu moku a obžerství hol-dujících Čechů nebude asi pouhé topos stře-dověké literatury, nýbrž spíše věrná reflexeskutečnosti 15. století.

Použité ilustrace z knihy České pivo autorůGabriely Basařové a Ivo Hlaváčka.obr. 1 z archivu Pivovaru Velké Popovice, a. s.obr. 2 z archivu Pivovarského muzea v Plzniobr. 3, 4 a 6 z archivu G. Basařové a I. Hlaváčkaobr. 5 z archivu VÚPS, a. s., Sladařský ústav Brno

6. Známka klatovského chmele z roku 1533

- 2 / 1 9 9 9 5 5

Opomíjení, opovrhovaní, zapomínaní, zapomenutí – v historii literatury bývají zmiňovánipouze na okraji, nebo se o nich už nic neví. Někteří jsou snad velcí, jiní zas malí a – bez ohle-du na velikost – jedni byli ve své době něčím významní a jiných si téměř nikdo nepovšiml, ně-

kteří si snad docela zasloužili být zavrženi či zapomenuti, jiným se křivdí. – Historie mámnoho měřítek a všechna jsou pochybná.

Zapomínaníp ř i p r a v i l : I V A N W E R N I S C H / f o t o g r a f i e : K A R E L M E I S T E R

5 6 - 2 / 1 9 9 9

F R A N T I Š E K Š I M E Č E K

Z písní

Ten mok že jedem úmornýma mladé sžírá síly?Jen vzplát vám srdce plamenem,však byste také pili.

A nedbali těch rozumů,když květy hynou mládí -jen když se v hlavě rozsvítía na prsou to chladí.

(Obrazy života 1870)

L E O F R E I M U T H

Po dvou letech

Muzika hraje, hospodaduní až chvěje se zdivo.Přišel sem výkvět národamilovat a pít pivo.

Párky se baví, vyrážía mizí do zahrady.Celičkou spoustu těch visážíjiž před loni viděl jsem tady.

Ty, jež do počtu chybily,našel jsem v okamžiku –idylu vedle idyly –v zahradě na trávníku.

V zahradě pod tou jabloníse různé věci stanou,však mnohá panna z předloni,div, že je letos pannou.

Kdyby ti tohle někdo řek,dojista nevěřil bys mu.Však to je truchlivý následeknového malthusismu.

Když člověk na to vzpomene,vzplakal by, dobří lidé,co zdravého českého semenedo roka na zmar přijde.

(Lucerna 1907)

J A R O S L A V N A U M A N

Neděle

Neděle, dneska je neděle:budem zas za pecí zívat?Hej, peníze máme, celou mzdu,a nám se chce užívat, zpívat!

Knihy a sady a výletyna všední dny jsou dost dobry –na cirkus půjdem se podívat,na pídimužíky a obry.

Prodány lístky? – Stůj co stůjdneska cos musíme užit –ať praskne třeba oko i zub,ať musíme zítra už dlužit.

Šantány, pivo, muzika,dupárna, prach a špína,oblaky kouře, že pálí zrak –toť přec je neděle jiná!

„Malou a velkou“, řetkvičky,kelnerky – veselou múcu –„Půjdem, anebo nepůjdem?Že zůstanu doma zas z trucu!

To potom užijem neděli,že vás to omrzí, jářku! –“„I pro mne a za mne, na týdenbude zas dluhů a nářku. –“

Řezavá muzika, pivní smrad,břečkami nalité břicho –týden pak kafe a chleba jena jako po bouřce ticho – –

Dluhy a děti a alkohol,hadry a dřina a nouze -jen když se zadost učinízvířecí, nedělní touze!

(Dlažbou i mechem, 1911)

J O S E F H O L Ý

Veselý slepý

Bědná jsem slota,fuj do života!Zbytečný jsem na tom světě černém,zpívám po tátovi, po mizerném,hraju rád, hejhá, chaso,zmáčknu rád bujné maso.

Hlavu mám pustou,holku chci tlustou,zahrajte mi na mou milou duši,roztrhejte muzikantské uši,ještě mi lejte jednu,dříve než zkysnu, zhebnu.

Nakašlu na vodu,rozházím hospodu,zlaté slunce taky pro mě svítí,na mé zatracené živobytí,pít jen chci, hejhá, děti,duši chci ukřičeti.

(Skalné pláně, 1919)

B A R T O Š V L Č E K

HospodaMiloši Jirkovi

Na rohu ulice, na rohu náměstípro chodce znuděné tu hospoda na štěstí,zelený štít.Párky a rohlíky na tabulisvorně se k sobě tulí;na druhé obraz máš, co můžeš pít.

Zívají okna. V nich zřejmě je napsáno:Bohéme, nemáš tu na růžích ustláno,vejdi či nevejdi, přece se navrátíš,malému městečku daň svoji zaplatíš,ještě si pozveš kamarády.Jinde jsi hýřil vtipy a smíchem.Zadušen tichemstaneš se fádním tady.

Pak se tě zmocní melancholie.Budeš se ptát:Tak se tu žije?Už věříš, že tyto místnostivrahů a nevěstek nehostí?Že do těch prokletých zákoutíodvahu najde vniknouti,jen kdo má žízeň či hlad?

Roh tvoří s ulicí náměstí.A je to podivné rozcestí:Nikdo se nezmýlí.Proč chtěls tu najíti putyky stíny?Buď skromným, jako jsou jiní:vejdouce střízliví,ven vyjdou opilí.

- 2 / 1 9 9 9 5 7

Opij se, bohéme. To duši uživí.A potom nezaplať účet.Možná, že najdeš v chvíli vzrušenéna zemi srdce hozené;možná, že z koutů, kam nevidí oči,uslyšíš mučené duše skučet;možná, že světla jak na kolotočivířící,z nichž jedno pro druhém se v propastech

ztrácí,dají ti, bohéme pijící,ke krásné baladěinspiraci.

(Slavnosti večerní, 1923)

J O S E F T R O J A N

Deštivý večer v podolském hostinci

Slyš, řehtačka hovoru, pivo uvadá.A ty jsi kostlivec obklopený stíny.Slyš, pes usnul v trnoži, šenkýřka otvírá ústa,má chlapík u stolu pěst, růžová kořalka rtů.

Objímáme ženy, vítr jde lokálema venku je ticho, kde zůstala děla,ty kouříš cigaretu, necítíš vůni lip?Tvůj šat se rozpadá, a kde jsou kosti tvé.

Je země zkroucena jak kočka,teď, slyšíš, musí zaznít polnice,kočka protáhne hřbet, jsme v tiché hospodě,země se narovná. Až spadne tíživý hostinec,

ve kterém jsme musili mluvitjen o čekání, naslouchat tichu,zatím co jak kočky zkrouceni toužímeskočit po krku cizince, dříve, než dopadne jehodráp.

(Večery v dešti, 1938)

Edič. pozn.: První dvě básně byly publikovány časo-

pisecky, další jsou vybrány z básnických sbírek.

Freimuth Leo,1877 Sedlice u Blatné – 1942 koncentrační tábor

Osvětim; zpočátku anarchista, častý návštěvník

Neumannovy olšanské vily, literaturou se obíral do

1906, kdy dosáhl titulu inž. chemie. Básně publi-

koval v Moderní revue, Moderním životě, Novém

kultu, Rudých květech, Šibeničkách aj. – Překládal

z němčiny (H. Heine), uspořádal Sborník protikleri-

kálních veršů.

Holý Josef,1874 Košík u Rožďalovic – 1928 Brno; středoškol-

ský prof. v Brně, politik. Sbírky: Památník

a Skokády (1897), Padavky (1897), Vašíček Nejlů

(faustovské epos z české vsi, 1899-1901), Elegie

(1903), Panenčiny knížky (1905), Adamovské lesy

(1905), Mračna (1908) aj. – Také dramatik.

Nauman Jaroslav (Jaroslav Horný),

1881 Praha – 1962 Budňany-Karlštejn; vrchní

magistrátní komisař v Praze. Sbírky: Písně malost-

ranské (1907), Dlažbou i mechem (1911), My a

jiné básně (1918). – Prozaik, publicista (populari-

zační brožury Umění člověka diluviálního, Umění

člověka primitivního, stať Květ národa Mistr Jan

Hus aj.), redigoval dětský časopis Sokol a Besídku

Volné myšlenky.

Šimeček František,1842 Mlýny u Soběslavi – 1877 Praha; vstoupil do

kláštera, studoval teologii, 1869 z kláštera ode-

šel, na Nerudovo doporučení byl přijat do redakce

Nár. listů jako soudničkář. Zemřel na souchotiny.

1954 vyšel výbor z jeho veršů Dejte mi v ruku břit-

ký meč! (uspoř. F. Baťha).

Trojan Josef,1905 Praha – 1965 Praha; herec, pak redaktor

Práva lidu a Nár. práce. Sb.: Zvon země (1926).

– Prozaik, dramatik, překládal z francouzšti-

ny. Vydal příručku Jak sborově recitovati, uspořá-

dal výbor z českých humoristických povídek.

Vlček Bartoš,1897 Růžďka u Vsetína – 1926 Brno; učitel v Lipní-

ku n. Bečvou, za války těžce raněn na italské fron-

tě, propagátor čs.-italských kulturních styků. Sbír-

ky: Slavnosti večerní (1923), Vzpoura samoty (1923)

aj. – Prozaik, dramatik, překládal z italštiny.

NOVINKA! PRÁVĚ VYCHÁZÍrozsáhlý autobiografický román

někdejšího hrobníka a kultovního autoraknih Veselá bída či Exhumace

Václava Kahudy

Houština

Požadujte knihu u svých knihkupců, nebose obraťte přímo na distribuční firmu

KOSMAS, Lublaňská 34, 120 00 Praha 2,tel.: 02/291925

N O V I N K A !

Kultovní románBohuslava Vaňka-Úvalského

ZabriskyPožadujte knihu u svých knihkupců,

nebo u distributorůKOSMAS, Lublaňská 34, 120 00 Praha 2, tel.:

02/291925BETA Dobrovský,

Květnového vítězství 332, 149 00 Praha 4,tel.: 02/791 38 30, 791 07 33

5 8 - 2 / 1 9 9 9

Hasicí emulzebabího léta

Ve dnech 23. - 26. září 1999proběhlo na hradě Bítově čtvrté setkání českých a moravských básníků a literárních kritiků

Kosti posledního bítovského feudála, sebevraha barona Jiřího Haase se už obrátily v prach, Národní kulturní komise, která po roce 1948 zařadila Bítov do souboru„památkových objektů s kulturně výchovným posláním“ zabouchla dveře po svéposlední schůzi... a na Bítov začali jezdit básníci.

- 2 / 1 9 9 9 5 9

Bítov je raně feudální sídlo, písemně dolo-žené poprvé v letech 1061 až 1067, které domi-nuje půvabné krajině zvlněných plošin proté-kané Dyjí a Želetavkou. Dnešní novogotickýhrad se tyčí na ostrohu, prakticky na soutokuobou zmíněných řek a má za sebou – jak by ne!– bohatou a místy pohnutou minulost.

Někdejší hraniční hrad sehrál v dávné minu-losti důležitou roli při zastavení postupu ně-mecké kolonizace na sever. Později, jako jedenz mála tehdejších moravských hradů, význam-ně úřadoval v konfliktu Moravy s českým stá-tem, který vyústil ve vytvoření Markrabstvímoravského. Ústředními postavami sporu byličeský kníže Bedřich a jeho rival Konrád Ota,původně znojemský kníže, který však již r. 1181držel ve svých rukou všechny tři moravskéúděly: Brno, Znojmo i Olomouc. Když se Bed-řich konečně rozhodl potřít protivníka zbraně-mi, svěřil vojsko svému bratru Přemyslovi, a tonásledně zpustošilo bítovskou i znojemskou pro-vincii. Vyplenilo kostel v Pavlově u Mikulova i klášter v Dolních Kounicích, odkud se ovšemřeholnice včas uchýlily právě na Bítov, kterýdobyt nebyl.

Věky šly a majitelé, případně správcové Bí-tova se střídali. Nejvýznamnější mezi nimi bylipatrně Bítovští z Lichtenburga, kteří měli hrad v lénu už od konce třináctého století. O dvě stělet později, 13. července 1498 se tehdejší králVladislav Jagellonský zřekl všech svých nárokůna dosavadní léno a udělil rodu Bítovských z Lichtenburka hrad do svobodného dědičnéhodržení. Moravští Lichtenburgové ovšem vymře-li po meči již v roce 1572.

Dalším významným majitelem Bítova bylFridrich Jankovský z Vlašimi, který obratnýmpolitickým manévrováním v době stavovskéhopovstání a potom po Bílé Hoře získal velkýmajetek, a zajistil tak sobě i potomstvu bezsta-rostnou budoucnost.

Vítězstvím v pozůstalostním sporu se nako-nec roku 1755 dostává Bítov do rukou staréhoněmeckého rodu Daunů, kterým hrad patřilještě na počátku tohoto století. Posledním maji-telem Bítova pak byl podivínský velkoprůmysl-ník baron Jiří Haas z Hasenfelsu, majitel slav-ných západočeských porcelánek ve Slavkově a Karlových Varech. Svůj titul si „koupil“ zaněkolik vagonů porcelánu a brzy po svém pří-chodu proměnil takřka celý hrad v zoologickouzahradu. V prostoru někdejšího zámeckéhodivadla zřídil velký psinec. Se svou nejoblíbe-nější lvicí dokonce spával a 11. května 1945 sena Bítově zastřelil.

M A R T I N R E I N E R

F O T O G R A F I E : O N D Ř E J S L A B Ý

6 0 - 2 / 1 9 9 9

Ještě v roce 1945 byl hrad převeden do sprá-vy československého státu a stal se majetkemNárodního pozemkového fondu Ministerstvazemědělství.

V roce 1979 byla zahájena generální opravaobjektu, která se protáhla do roku 1991. Teh-dy bylo veřejnosti znovu zpřístupněno alespoňsmutkem dýchající hradní nádvoří a kaple. V roce 1993 pak mohli návštěvníci vstoupit počtrnáctileté pauze znovu i do hradního paláce.

Bítov je hezká vesnice, mimořádná zejménatím, že celá povstala z půdy bítovského dvoraVranče teprve koncem dvacátých a počátkemtřicátých let našeho století na základě urbanis-tického projektu pražského architekta J. V. Ří-hy. Její starší jmenovkyně, trs baráčků roz-troušený okolo vyhublé Želetavky, vzala za svéběhem dvou let (1934-36), kdy se stala částídna Vranovské přehrady. Někdejší podhradítak připomíná už jen hřbitov na protějším bře-hu monumentálního hradu, který voda nepohl-tila ani 24. dubna 1936, kdy dosáhla hladinapřehrady svého maxima.

Fotografie, na které s Jirkou Kuběnou uvádíme sobotní diskuzní odpoledne, mě ponouká k malému zamyš-

lení na téma naší bítovské dvojjedinosti: pořadatelé a hostitelé na jedné straně, přednášející a básníci na

straně druhé. Tentokrát měl situaci podstatně těžší můj kolega, protože v jeho sršatém příspěvku létaly

hromy blesky na hlavy přítomných přátel. Hostitel takto nesmí, básník však v dané chvíli nemohl reagovat

jinak. Pro mě bylo zase během vyostřené besedy obtížné několikrát polknout následující názor.

Je více než jasné, že oslavné vyvolávání našeho největšího novodobého literárního kritika F. X. Šaldy

(a nebyli jsme ho ušetřeni ani letos!) hned tak neutichne. Básníci (ne všichni), kteří během diskuze poně-

kud provokativně tvrdili, že kritiku nepotřebují, zatímco kritik bez básníka poněkud ztrácí smysl, by jistě

aplaudovali kritickému duchovi měřitelnému s F. X. Š., ale kde ho vzít a přitom nekrást? Přednášky, jež na

Bítově za uplynulé čtyři roky zazněly, opakovaně dokazují, že k tomu, co učinilo Šaldu velkým, mají téměř

bez výjimky blíže někteří současní básníci než kritici.

Šalda měl vzdělání, intuici či kreativní nerv a měl styl. Dnešní kritici tak ještě nejspíše disponují prvně

jmenovanou kvalitou, dál už to bývá horší – až strašné. Básníkům většinou nechybí vhled a styl – a když

se věnují pouze tématu, které je léta zajímá, pak nedopadají zle ani stran první kategorie.

Páteční přednášku profesora Suchomela jsem neslyšel, ale podle řady následných komentářů udělala čest

jménu přednášejícího. Byl jsem zato přítomen předčítání Dr. Křivánka a musím konstatovat, že otravnější

soubor frází jsem už dlouho neslyšel. S čímž souvisí další problém našeho pořadatelství. Pokud si přednáš-

ky objednáváme předem, obracíme se zpravidla na lidi, jejichž možnosti a schopnosti známe. Pokud se

ovšem zároveň snažíme dostát deklarovanému „Bítov všem“, ihned riskujeme, že přednáška bude standard-

ní nudou z literárně-vědeckých konferencí.

Díky Bohu tedy alespoň za Milana Exnera a Martina C. Putnu, duchy kritické, u nichž však nelze tak zcela

pominout fakt, že zároveň literaturu píší. Slibuji, že nového Šaldu budeme vyhlížet i z cimbuří našeho

Neonu.

Vlevo Jiří Kuběna, vpravo Martin Pluháček-Reiner

- 2 / 1 9 9 9 6 1

Bítov je metafora. Metafora setkání, metafo-ra střetů, dlouhých nočních pijatik a snad i du-ševního a duchovního vzepětí. Tuhle metaforuprozatím známe hlavně my, kluci a holky odliteratury, a proto se tímto textem vracím zasena úplný počátek všeho.

Jiří Kuběna, originální básník a hradní kas-telán k tomu, má k Bítovu velmi intimní vztahuž více než čtyřicet let a daří se mu pomocí sil-ných slovních lektvarů přenášet tu zvláštníbítovskou šalbu a mam i na jiné. Ještě v době,kdy byl hrad zavřen a podlahy, po nichž se dnesšourají desetitisíce návštěvníků, upomínaly svý-mi obnaženými trámy veliké zvířecí kostry,seděli jsme spolu v malé chatce u Želetavky,pustý hrad se neviditelně tyčil v bezhvězdnénoci kdesi nad námi, a my se tenkrát v létěroku 1989 bavili o tom, že by se měly věci lite-ratury a poezie měřit výhradně uměleckým a ne ideologickým metrem, majíce přitom namysli oba konce pomyslné hole.

V září roku 1996 jsme pak poprvé svolali nahrad Bítov básníky a představitele literární kri-tiky – a pozvali jsme zástupce všech směrůuměleckých a právě i ideologických, když už sidal někdo tu práci... Bylo z toho setkání natolikbřeskné, že Lautréamontův deštník a šicí strojna operačním stole, tahle surrealistická ikonavší imaginace, působí v jeho světle jako kon-venční zátiší. Léta vězněný skandalista a jedenz otců českého undergroundu, básník Ivan Ma-gor Jirous, se nakrucoval, nahý, jak ho patrněPánbůh stvořil, před stolem, u kterého seděl –zpočátku ještě s úsměvem na tváři – autorAtomového plédu a jeden z hlavních představi-telů oficiálního básnického proudu let sedmde-sátých a osmdesátých Karel Sýs. Slipy si při téskvělé příležitosti serval i jurodivý katolík Lu-děk Marks, martyr vizuálně podobný svémuslavnějšímu jmenovci – a to už šlo do tuhého.Naháči přiměli Karla Sýse a jeho spolustolovní-ky zpívat písně vpravdě sebemrskačské a za-tímco naše cudná fotoreportérka zvěčňovalazpoza rododendronů mírně povislá pozadí obouminesengrů, prohořívala „opečovávaným“ hos-tům líčka barvami studu a vzteku.

Druhý den práskla katolická avantgarda ztě-lesněná Martinem C. Putnou dveřmi po vystou-pení Pavla Švandy, bývalý surrealista Petr Král,který dorazil na Bítov až z Paříže, to schytal odpapeže papežštějšího Ivana Slavíka, Ivan Divišrozdával rány svou laskavou holí na všechny

Chlapecký úšklebek jednoho z hlavních podněcovačů a inspirátorů našeho časopisu, duchovně košatého

Blížence Petra Stradického ze Strdic. Po jeho boku dušinka nakladatelství Petrov, Barbora Sládečková.

Šéfredaktor Bogdan Trojak s přítelkyní, mladou zlínskou básnířkou Markétou Horákovou.

6 2 - 2 / 1 9 9 9

strany a Tomáš Mazáč žádající při veřejné dis-kuzi Jirouse, aby mu netykal, byl označen –dámy prominou – za čuráka.

„Já su kriminálník a tykám každýmu, ty č.,“řekl lyrik I. M. J., – a pak jsme se všichni rozjelizpátky do svých domovů.

Bítov se koncem roku objevil mezi kulturní-mi událostmi roku v MF DNES i v Lidovýchnovinách, a přestože krev (po které se tradičněvolalo), pokud vím, netekla, české a moravskébásnictvo si na Bítově svou katarzí prošlo.

Na druhém setkání, v roce 1997, hlavníexponenti prvního ročníku většinou chyběli – a čtyři bítovské dny tak byly už trochu víc o poezii. Někteří novináři, jejichž lačným bá-chorům (v duchu reklamního sloganu) „jedenkousek nikdy nestačí“, sice nadepsali své hod-notící komentáře sloganem „Čekání na Jirou-se“, ale fakt, že letos poprvé na Bítově takřkanestačila ubytovací kapacita, se zdá svědčitspíše o tom, že Bítov může fungovat i bez pra-videlného pánského striptýzu.

Ostatně, show pokračuje, jenom žánry semění. Letos kupříkladu se nechal jeden z mlad-ších příznivců poezie, jehož život nepochyb-ně protéká korytem metafor, ošálit adjektivemvodní a nastříkal několika kolegům z branže doočí agresivní hasicí emulzi z vodního hasičáku.Následně dostal po papuli, organizátoři uhra-dili znovunaplnění a revizi použitého přístroje– a je zase o čem psát, když už samotná poe-zie je jen matnou a nezajímavou hroudou načesko-moravském duchovním úhoru, není-ližpravda?

A jaký tedy byl Bítov ’99?

Byl především nádherně slunečný a teplý.Petr Chudožilov brázdil bazén u hotelu každýden – a nezůstal osamocen. Na počasí mámena Bítově opravdu docela štěstí; vzpomínám nato velké první setkání, kterému předcházelysnad tři týdny neúprosných plískanic. Ještě v den příjezdu bylo škaredě, páteční ráno alebylo už ve znamení třeskuté modři, oteplilo sea pěkné počasí vydrželo až do závěrečné Sva-továclavské mše.

Lidí letos přijelo tolik, že vůbec poprvévstoupily do hry tradičně přichystané záložníubytovací prostory. Po dvouleté pauze dorazili i dva z hrdinů prvního Bítova, Ivan M. Jirous a Martin C. Putna. Putna měl hned v pátekdopoledne výbornou přednášku o Hölderlino-

Náš fotograf, autor těchto snímků, osmnáctiletý Ondřej Slabý a jeho ještě mladší přítelkyně

na hradní party.

Vpravo Bedřich Vémola, garant a tvůrce grafické podoby časopisu Neon. Vlevo člen pracovního podpalubí

nakladatelství Petrov Jan Kubový.

- 2 / 1 9 9 9 6 3

vě „věčném jinochovi“, kdyžtě své vystoupeníještě okořenil jemnou prací s figurantem. Z Bí-tova ale odputoval předčasně, zhnusen ušmud-laným pudlem Kerinou, malým černým noh-sledem básníka Leoše „Bacona“ Slaniny, kterýmu po ránu s apatickou vytrvalostí olizovaltvář. Jirous naopak dorazil až v sobotu odpo-ledne a přednášel pouze ve vinném sklípkumanželů Mrázových. Prý břitce a vtipně. Naparkovišti za hotelem později tancoval s několi-ka dalšími básníky lambadu, to už se schylova-lo k ránu... Poprvé v čtyřleté historii bítovskéhosetkávání vkročil na „Hrad básníků“ lisabonskýFrantišek Listopad, s nímž (o němž) režisér JiříNěmec právě natáčí obsáhlý dokument. Tenbude patrně stát za to; osud básníka, který zů-stal po roce 1948 v Paříži, kde tehdy pracovaljako zpravodaj Mladé fronty, viděl světovoupremiéru Beckettova Čekání na Godota a poz-ději se z něj stál známý portugalský prozaik a divadelní režisér, je totiž mimořádně zajíma-vý. Tradičně několik přihlášených básníků naposlední chvíli vyřadily nemoci, takřka rovnouz nemocnice naopak dorazili ostravský PetrHruška a pražský Jaroslav Čejka, kterému pou-hý týden před bítovským setkáním vyšla v Pe-trově po mnohaleté pauze nová básnická sbír-ka.

Na úvodním rautu vedle tradičního kubě-novského živijó a jazzové trubky bítovskéhopoštmistra Vladimíra Kundráta nechyběla ani v minulém čísle Neonu slíbená doga Marie,která je společnicí brněnské básnířky a mé ně-kdejší nakladatelské kolegyně Jany Soukupové.Chlebíčků snědla čtrnáct, přidala si sedm krem-rolí a dopadla tak, jak ji zachytil náš fotografOndra Slabý.

Přednášky měly poprvé stejné téma pro obadny; byla jím Interpretace básně. A stejně jakoúčastníků, také textů se sešlo více než kdykolipředtím. Za všechny zde přetiskujeme výjimeč-nou stať Jaroslava Pížla, doplněnou speciálněpro náš časopis pořízeným souborem fotogra-fií, které názorně ilustrují některé teoretickévývody našeho předního básníka. Všechny zby-lé přednášky budou jako obvykle pojmuty dobítovského sborníku, který vyjde na jaře příští-ho roku.

Vzhledem k zúženému zadání jsme i odpo-lední besedy shrnuly v jednu – a páteční odpo-ledne uvolnili pro internetové zákoutí, jež namístě provizorně zřídili vydavatel internetové-ho časopisu MagazLín František Horka a bás-ník Jiří Dynka. Oba vyjádřili druhý den svouspokojenost s tím, že se debaty okolo internetu

V.I.P.jatá hruď laureátky Ceny Knižního klubu, pražské básnířky a prozaičky Věry Chase. Kalný zrak varns-

dorfského básníka a milého společníka Milana Hrabala.

Brněnský botanik, hudební skladatel, originální myslitel a nenapodobitelný básník Petr Hrbáč tiší mladou

básnířku Věru Rosí.

pomalu ale jistě přesouvají od otázky zda vůbeck otázce jak nejlépe.

Doprovodný večerní program se poprvé obe-šel bez divadla. Průvodní deklamace mladýchvinařů na páteční řízené ochutnávce vín ovšemneměly k pindarovské poezii mnohdy daleko a víno ve sklenicích taky „jen hrálo“. Kdo nao-pak málem nehrál, byl Karel Plíhal, kterémujsme na sobotní vystoupení nedokázali opatřitsprávnou aparaturu. Nakonec vše – alespoňpro nás, diváky a posluchače – dopadlo dobře,protože jsme s výborným Plíhalem absolvovaliunikátní akustický koncert. Myslím, že oprav-du stál za to, ovšem seděl jsem ve třetí řadě...nevím, jak věc viděli v dalších řadách za mnou.

Nedělní zádušní mše za Ivana Diviše, KarlaKřepelku, Miloše Vacíka a Ladislava Nováka,kolegy, s nimiž jsme ještě na loňském Bítovědebatovali a popíjeli, byla dojemnou a poně-kud smutnou tečkou za čtvrtým básnickým set-káním.

Tři bítovské sborníky vybavené bohatou foto-dokumentací, vám prozradí více o krátké his-torii básnického setkávání na starém hradě.

Dostanete je u svého knihkupce nebo přímo u distribuční firmy KOSMAS,

Lublaňská 34, 120 00 Praha 2, tel.: 02/291925

6 4 - 2 / 1 9 9 9

Básník a výtvarník Pavel Herot z Martinkova letos na Bítově opět řádil jako tajfun. Kolegyni sežral mokasín

a v pátek ráno ve společenské místnosti nám svým falzetem neustále kazil zpěv ruských dumek.

Básník, nakladatel a pražský blatnolog Bohdan Chlíbec přemýšlí i u kulečníku.

� � � � � � � � � � � � � � � � � �

sborn�k B�t o v �96[Slo vo na k onci mil�nia]Edit or : Martin Pluh��ek

S B O R N Í K Bítov ’98P O E Z I E : S V Ě T A D O M O V

K D O J E A U T O R P O E Z I E ?

SB

OR

NÍKB

ítov ’97M

LA

DÁ

PO

EZ

IE D

NE

S

PO

EZ

IE J

AK

O S

VÉ

BY

TN

Ý Ž

ÁN

R

PŘEHLEDBÍTOVSKÝCH PŘEDNÁŠEK

P Á T E K 2 4 . 9 . 19 9 9 :

1M I L A N S U C H O M E L

A co teorie

2M A R T I N C . P U T N A

Hölderlinův věčný jinoch

3B O H U S L A V V A N Ě K - Ú V A L S K Ý

Král výklopných přístrachůOstrochin Vrábel

4M I L A N E X N E R

Symbol a interpretační metoda

5J A R O S L A V P Í Ž L

Text a promluva

S O B O T A 2 5 . 9 . 19 9 9 :

1P E T R H R B Á Č

„Arktis“ a „Stmívání“

2M A R I A N P A L L A

Chaos a interpretace básní

3V L A D I M Í R K Ř I V Á N E K

Tajemství básně v zrcadlechinterpretace

4M A R T I N R E I N E R

Princip rýmového karambolu v pozdní lyrice Ivana Blatného

5J I Ř Í K U B Ě N A

Právo Na Hlas

- 2 / 1 9 9 9 6 5

Dýmkaři svorní a takřka neodluční. Brněnský básník Zeno Kaprál (vlevo) s lisabonským básníkem

Františkem Listopadem. Mámivá vůně tabáku.

Literární vědec Mirek Zelinský stihl na Bítově režírovat televizní natáčení Salónu českého, pečovat u půvab-

nou adeptku literární vědy Šárku Nevidalovou a ještě se slušně nadlábnul.

Dámy a pánové, vážení kolegové, milí přá-telé.

Dovolte, abych k ústřednímu tématu letošní-ho bítovského setkání literátů a jejich kritiků,jímž je interpretace básnické skladby a výkladpoezie, přičinil poznámku patrně poněkud vy-bočující.

Lze očekávat, že vzhledem k tématu, povazetohoto setkání a rovněž vzhledem k ustálenýmzpůsobům vnímání poezie bude při této příle-žitosti zcela jistě zmíněna řada možností jakinterpretovat básnický tvar na úrovni literárně-

vědných kategorií a exaktní teoretické reflexe.Je tedy pravděpodobné, že společným jmeno-vatelem těchto příspěvků bude apriorní před-poklad racionálního nebo, chcete-li, intelek-tuálního charakteru této interpretační aktivity.Dovolím si během následujících minut obrátitvaši pozornost k interpretačnímu procesu jiné-ho druhu.

Přijmeme-li alespoň na dobu trvání této před-nášky představu básnického textu jako technic-kého záznamu inspirované promluvy (faktickénebo vnitřní) a přijmeme-li zároveň představutéto promluvy jako výrazu momentálního, na-

příklad emocionálního rozpoložení autora, zís-káváme prostou sekvenci text-řeč-emoce. Jejípřevrácení do podoby emoce-řeč-text, kdy emo-ce je východiskem promluvy a skrze ni se reali-zuje v podobě textu, lze chápat jako elemen-tární model tvůrčího procesu.

Interpretace v tomto případě značí procesuvědomování si významů v textu obsažených,jejich, řekněme, rozeznění skrze řeč, a poslé-ze evokaci onoho původního emocionálníhopohybu, který byl faktickým důvodem vznikutextu. Je zřejmé, že na rozdíl od interpretační-ho kroku popsaného v úvodu, bude předmě-

6 6 - 2 / 1 9 9 9

Text a promluva(Poznámky k řečové interpretaci básnického textu)

J A R O S L A V P Í Ž L

- 2 / 1 9 9 9 6 7

tem našeho zájmu nikoli uchopení básnické-ho textu především prostřednictvím kroků ra-cionálních či intelektuálních, tedy mohouc-nosti psychické, ale prostřednictvím komplex-nější mohoucnosti psycho-somatické, tělové, s dů-razem na úlohu intuice. Disciplínou, která se v rámci dramatického školství zabývá navozo-váním a cvičením takové celostní osobnostníkondice, je, jak již možná tušíte, tzv. uměleckýpřednes.

Pro účely této přednášky si dovolím vzdát seonoho problematického adjektiva v jejím náz-vu. Mám za to, že je bezděčným výrazem mno-haleté, řekněme kvazi-tradiční orientace toho-to předmětu na navozování jakéhosi paušálníhouměleckého dojmu namísto zájmu o přednes,tj. o přednost neseného, jinými slovy o sdělování.

Když dovolíte, pokusím se charakteristikutéto disciplíny ještě krátce doplnit.

Přednes – nebo také řečová výchova – vnímátext jako soubor odkazů na konkrétní elementysmyslové a duševní zkušenosti interpreta. Tenaktivací své pocitové paměti tyto odkazy reali-zuje ve formě představy tak intenzivní a inten-zivně sdělované, že ji posluchač – v tomtosmyslu stejně aktivní – může spoluprožívat.Právě tato představa představuje velmi dyna-mickou formu interpretace daného textu. Ideál-ní výkon přednášejícího má tedy za následekposluchačovo vytržení z běžné dimenze jehobytí: posluchač vidí to, co přednášející říká.Typickým atributem disciplíny, jejím základnímnástrojem, je pak věcnost: interpret se nesou-středí na otázku jak, ale na to, co říká.

Mezi textem na jedné straně a jeho vědo-mým, psychosomaticky pravdivým rozezněnímna straně druhé zeje však propast, kterou jetřeba překlenout. Všichni tu situaci známe:básnický text, je-li čten na veřejnosti, je velmičasto neutralizován bezděčným příklonem k me-chanickému projevu – čtoucí si přestává uvědo-movat obsahy slov a smysl textu, a jestliže sitoto vědomí přece podrží, přestává je sdělovat.Opouští svůj přirozený intonační a výrazový roz-sah a v podvědomém strachu z hlasové a emo-cionální expozice jej zásadně redukuje, eventu-elně inklinuje k nápodobě některé z řečovýchmanýr, které jsou s interpretací poezie kon-venčně spojovány. Výsledkem je v každém pří-padě vytvoření citové distance, která blokujesdělení. Podaří-li se vám vybavit si zpětně inert-ní atmosféru, v níž – až na několik málo šťast-nějších okamžiků – proběhl zde na Bítově před-loni rozsáhlý blok autorského čtení, víte, comám na mysli.

6 8 - 2 / 1 9 9 9

Problém je v tom, že text a promluva před-stavují hlubokou polaritu. Má-li se napětí mezinimi přirozeným způsobem uvolnit skrze řeč,musí být interpret schopen z textu předem intuitivně izolovat jeho řečové gesto, jakousiesenci konkrétní významové, stylové, komuni-kativní, emocionální a energetické kvality tex-tu. Za předpokladu ovšem, že text takový klíčke svému vlastnímu otevření obsahuje.

Co my tady s tím?, ptáte se možná v duchu.Zesnulý Ivan Diviš tu před dvěma lety hovo-

řil o svém fascinujícím zážitku z cesty po Fran-cii. Šlo o jakousi venkovskou slavnost, v jejímžrámci probíhalo klání v improvizovaném před-nesu a zpěvu veršů. Několik skupin improvizá-torů spolu tímto způsobem vedlo dialog v otev-řené krajině, jejich výkony byly průběžně hod-noceny jakousi porotou složenou ze znalcůtohoto umění a vynesený soud opět průběžněovlivňoval a spoluvytvářel celé dění.

Vyprávění, které zde před dvěma lety zazně-lo zdánlivě jen jako vypravěčovo exotizujícípostesknutí, pro nás, jak se domnívám, můžemít ještě další význam. Mimo jiné totiž doklá-dá kromobyčejnou řečovou mohoucnost akté-rů, přesnost a přesvědčivost jejich kritiků a takéotevřený a poctivý ráz jejich vzájemné komuni-kace, to vše v míře, která je, bohužel, patrnězcela mimo měřítka toho, co známe jako běžnýliterární a publicistický provoz. Je svědectvím o tvorbě vyvěrající z inspirovaného bytí a refle-xí vyvěrající z autentického zájmu.

Na otázku Co my tady s tím? lze tedy dátvícero odpovědí.

Řečová interpretace básnického textu, jehorozeznění prostřednictvím vědomé a psychoso-maticky pravdivé promluvy je velmi celistvýzpůsob interpretace. Svou snahou o realizacicitového a energetického potenciálu básně míříinterpretace tohoto typu k její podstatě, k vyvo-lání onoho vlnění mezi slovy nalézajícími se vesmysluplné konstelaci, které chápu jako poezii.Kdybychom chtěli – možná nikoli nutně – po-psat hlavní rozdíl mezi psychickou a psychoso-matickou interpretací básnického textu, mohlibychom volně s Exupérym říci, že ta druhájaksi odmítá rozebrat dům na jednotlivé kame-ny, aby zjistila podstatu ticha a klidu, kterédům poskytuje, a namísto toho se snaží evoko-vat a sdělit ono ticho a klid.

Intenzivní vyslovení a uslyšení básnickéhotextu, to jest jeho tělová reflexe, která v rámcipřednesu probíhá, může pomoci zodpovědětotázky, na které čistá teorie odpověď naléztnemusí. Učinit zkušenost tohoto druhu může

- 2 / 1 9 9 9 6 9

pro teoretika též znamenat, že se směrem k textu začne tázat ještě jinak než dosud –možná nejen po tvaru a váze takřečených ka-menů, ale též právě po povaze onoho ticha.Tázat se možná smysluplněji než Co to je zamizernou botu, když ji nemohu navléci na svékopyto?, jak tomu nezřídka je. Tázat se tak, abynebylo skrze změť duchaplností vůbec nemož-né zahlédnout elementární líbí či nelíbí. Mož-ná s větší mírou autentického vhledu, s většíschopností vcítění, sebeprojekce do strukturybásně – namísto do textu kritiky. Možná alesamozřejmě také s přesnějším vědomím důvo-dů, proč ta která báseň takové vcítění neumož-ňuje.

Na druhou stranu: mnozí z přítomných au-torů si jistě pracovně čtou své básně nahlas a používají tuto techniku jako možný způsobprověřování jeho patřičnosti, toho, zda právětento či jiný detail do celkového tvaru patří.Opět platí to, co bylo již o významu řečovéreflexe textu uvedeno: sebepozornější vizuálnízkoumání psaného textu nemusí vést k tako-vému vyjevení eventuelního nedostatku, kterémůže nastat při jeho vyslovení. Papír, jak zná-mo, snese téměř vše a počítačový monitor,vzhledem k dokonalé vizuální formě textu, ješ-tě víc, ale vyslovení nepatřičného vám vždy po-někud zhořkne v ústech – jste-li ještě naživu.Platí však samozřejmě, že veškeré procesy na-hlížené z hlediska psychosomatické kondice ma-jí zcela individuální charakter a jsou jistě auto-ři, kteří text při vizuálním čtení zkrátka slyší –promluva a její interpretační a reflektující efektse může realizovat jak fyzicky, tak mentálně,jak jsem zmínil již v úvodu. Jde ale předevšímo to, aby promlouvající dokázal sám sebe au-tenticky vnímat, aby si onu eventuelní pachuťnepatřičného byl s to uvědomit.

Dovolte, abych tyto poznámky dovedl k zá-věru.

Mým cílem v žádném případě nebylo, abychzde uvedl na scénu jakýsi univerzální návod k použití. Šlo mi jen o to, umístit do středu vašípozornosti alespoň dočasně určité náměty, v da-ných souvislostech nepříliš frekventované. Do-mnívám se, že věci samotné, to jest poezii, jejíinterpretaci a její reflexi, by mohlo být ku pro-spěchu i třeba jen malé rozšíření ustálenéhorepertoáru představ, které s touto oblastí běžněspojujeme. Jsem přesvědčen, že čím širší budetento repertoár, čím více budeme schopni roz-šířit standardní pohled na věc, tím větší díl z níbudeme moci spatřit.

Neon Michala Viewegha

7 0 - 2 / 1 9 9 9

(1)V den narození vytouženého dítěte stál Dospělý u fotbalového hřiště

poblíž porodnice. Bylo slunečné nedělní dopoledne, jaro, a on se zalíbe-ním pozoroval nejprve sytě zelený trávník, bílé lajny, bahýnko v branko-višti, z něhož stoupala pára, a potom i celé utkání mladších žáků. Jehožena, která mu byla podle jeho přesvědčení souzená a která se mu ode-dávna přibližovala v tajemných kruzích, byla tou dobou stále ještě samana hekárně, kde předtím strávila noc. Žáčci nehráli špatně, ale téměřkaždý útok zbytečně vedli přehuštěným středem, místo aby se pokusilihrát víc po křídlech. Ve druhém poločase naštěstí alespoň zpřesnili při-hrávku a šli aktivněji za míčem, což jim přineslo zasloužené vítězství.Dospělý se nakonec rozhodl zůstat ještě i na následující zápas dorosten-ců, protože se stejně tak trochu ostýchal být při porodu.

(2)Nespatřil novorozeně, ale dokonalého člověka. Nepodávali mu „dce-

ru“, natož „potomka“, nýbrž dítě.„Je to dítě,“ konstatoval Dospělý.„Ano,“ řekla sálová sestra jakoby kysele. „Správně.“„Sama skutečnost dítěte, bez zvláštních znaků, vyzařuje veselost,“

pokračoval radostně Dospělý. „Přechází na mne jako něco zlodějského,takže jsme okamžitě společně vytvořili spikleneckou skupinu.“

Cítil odpovědnost a divokou chuť dítě bránit.Sálová sestra na něho zamyšleně hleděla. Potom se obrátila k matce.„No,“ pravila, „nechám vás radši s manželem o samotě.“ Ležící žena s ústy do běla vyschlými ji s námahou zachytila za lem stej-

nokroje.„Prosím vás, ne! Odveďte ho,“ požádala ji. Doma si dal vydatnou koupel, jako by právě přestál nejhorší štrapáci

svého života.

(3)Když dítě přišlo domů, život Dospělého se převrátil naruby. Místo aby

chodil jak byl zvyklý do kina a po nocích bloumal po otevřených ulicích,jak si žádala jeho neklidná krev, vozil po bytě plačící dítě. Navíc si jehožena neustále stěžovala, že ji na klinice připravili o první pohled dítěte:vlastním rozením prý propásla okamžik narození, a tak jí cosi jednouprovždy uniklo. On ten první pohled novorozeněte ale spatřil. Byl topohled tak světoborně skutečný, že každý, kdo ho viděl, musel vědět, jakse o dítě starat a kolik stupňů má mít voda na koupání. Ona ale ten prvnípohled neviděla, takže se musela řídit knihami odborníků, které on, jak-koli mohly být osvědčené, vesměs neuznával. Dokonce ho pobuřovalycoby nedovolené a opovážlivé zásahy do tajemství mezi ním a dítětem.Ona byla schopná řídit se cizími návody a strkat dítěti teploměr dokonečníku... Dospělý jde pomalu ztemnělým pokojem k postýlce a sám sepřitom vidí seshora zezadu jako v monumentálním filmu – vytrhne jí tep-loměr z ruky a zastrčí ho dítěti do ucha, jak mu to napovídá intuice.

(4)Jeho žena pro něj byla už jen „ta“. Jako by ji už nepotřeboval. Vždycky

věděl, že jejich manželské soužití je lež. Distancovaně pozoroval, jakpečuje o dítě a uklízí byt.

Když jsou dítěti tři roky, začne na sobě pozorovat novou, neobvyklouchuť je vychovávat. Dítě si celé odpoledne hraje pohrouženo do sebe,Dospělý jako obvykle postává strnule stranou. Čas od času se dítě přecejen na něco zeptá a muž odpoví, jednoslabičně a zároveň vyčerpávajícně.

„Tati? Ploč maj lopuchy bladavice?“„Kol.“„Aha. Tati, a co je Intelnet?“„Huf!“„Oplavdu? To jsem nevěděla.“

(5)Nějaký čas bydlí se ženou a s dítětem u přátel, kteří se svobodně roz-

hodli zůstat bezdětní. Zdrží se u nich o pár týdnů déle, než se původněpředpokládalo. Když bystré dítě plné nádherného humoru v nestřeženéchvíli namaluje přátelům na zeď v obýváku oběšenou veverku, začnou s ním mluvit čím dál tišeji a věcněji. O dva dny později jim dítě s osvobo-divou samozřejmostí rozřeže koženou sedací soupravu. Jejich němé ká-rání je lacině samozřejmé, bezcitné, perverzní a opovážlivé. Dospělý slyšíod svých hostitelů stále častěji, že se vzdaluje od přítomnosti a přehlížískutečnost. Dříve by na takové výtky asi přistoupil – ale po všech těchletech strávených s dítětem mu už nikdo nesměl říkat, co je skutečné.Jednoho dne to Dospělý nevydrží a zarecituje jim antického dramatika.

„Děti jsou přec všem lidem duší. Kdo to nepoznal, trpí sice méně,avšak jeho dobré bydlo je štěstí, které minul!“

„Hm,“ řekne přítelova žena. „Ale i tak se oba dáme pro jistotu vykast-rovat.“

(6)Poprvé v novém bytě. Temný listopadový den v nevytopené novostavbě.„Br,“ říká dítě. „Mně je zima.“Už jen ze skutečnosti, jak se mu kroutí vlásky, zaoblují ramena,

z bosých nožiček vyskakuje na přihlížejícího ta nejstrašlivější bída jako v nějaké osudové tragédii.

„Tati?“ opakuje dítě. „Mně je zima.“Dospělý začne o dítěti – a to je to jediné správné slovo – pochybovat.

Ne však o něm coby jednotlivé bytosti, nýbrž coby nadřízené instanci.Jeho základní pocit vůči němu, ještě před jakoukoli náklonností, dosudbyla bezpodmínečná, entuziastická důvěra. Aniž by měl nějaký názor naděti všeobecně, věřil právě v toto určité dítě. Copak se mu nezjevilo už v prvním okamžiku jako jeho osobní učitel?

„Tati, slyšíš mě?“Každodennost se skládá výlučně z dětských zvuků a věcí ubíhajících

v dětském rytmu, stále prudčeji.

- 2 / 1 9 9 9 7 1

Dětský příběh(na motivy stejnojmenné novely Petera Handkeho)

7 2 - 2 / 1 9 9 9

„Tati, mně je strašná zima!“ zaječí dítě.Tu se Dospělý přestane ovládat a uhodí ho vší silou do obličeje. Vrata soudu jsou dokořán, s žhavými rozmachy pozounů.

(7)V houfu vrstevníků projevuje nyní už šestileté dítě chvat a nemou-

drost. Někdy dokonce slepou paniku – jako například teď, když mu ostat-ní děti svazují nohy a hlavou dolů ho na laně vytahují vysoko do větvovístromu. Teprve nyní se v dosud tak rovnoměrném tahu jeho příběhuobjevuje drama, uvědomuje si Dospělý, který scénu zpovzdálí pozoruje.Dítě je „to, co je“ (totiž Všechno), ale zároveň je nuceno stát se něčímJiným, a tudíž očividně už Ničím.

„Věšej vám dítě na strom, nevidíte?“ informuje Dospělého kolemjdou-cí sousedka.

Dospělý přikývne. V koruně stromu se kýve jeho dítě a kuličky plata-nů. Lesní pěšinka je okrově červená, posetá lesklými kalužemi.

„Ty děti dobře vědí, co je nespravedlnost. Páchají ji nejen v afektu,nýbrž s rozmyslem, a nemají přitom ani vědomí nespravedlnosti, takžejejich činy jsou často hrůznější než činy nejsprostších Janovanů,“ říkásousedce Dospělý.

„Ježišmarjá, tak něco dělejte!“„Dítě je nutno nechat být, což je ideálně pořádající energie,“ říká

Dospělý. „Samozřejmě účinná jen tehdy, když zůstávám všudypřítom-ným. Uvidíte, že má bezstarostnost na dítě záhy přeskočí.“

„No to teda nevim. Zatím pořád jenom volá o pomoc...“„Ale pohybuje se přitom s nebývalou fyzickou ohebostí a i barva je-

jích vlasů a zvuk jejího hlasu je zřetelně svěžejší a sebevědomější...

Nevidíte?“„Ne.“

(8)Na rok se od dítěte odloučí, aby se z něj nestal mystik a aby nežil spo-

kojeně v pouhém nazírání jako nadšený nebo pohroužený. Odloučení dítěti nijak nevadilo.

(9)Příštího jara jedou všichni tři na dovolenou k Baltu. Zatímco vlak pro-

jíždí mokrým, vlahým údolím, Dospělý spatří, jak si to vedle kolejí hbitěupaluje dítě.

„Budiž pochváleno cizí, hopsající dítě!“ osloví ho nahlas.Manželka vyhlédne z okna a potom se k Dospělému nakloní.„Posloucháš mě?“„Ano.“„Myslím, že to bylo naše dítě.“

(10)Ani v zimě se svou třídou na horách netrpělo zlem zvaným stesk.

První večer v cizím prostředí, ve společné ložnici, prý patřilo k posled-ním, kteří se rozplakali – a i tak jenom „plakalo s ostatními“.

Také v průběhu následujícího roku se běžně stávalo, že se dítě po vyu-čování vracelo s Dospělým domů jen s nechutí.

„Chceš snad ve škole zůstat přes noc?!“ zeptá se jednou Dospělý.A z osloveného dítěte vyrazí jako z nejhlubších hlubin téměř hrozivý

nářek souhlasu.

NEON není pouze časopis, který držíte v rukou. NEON je značkou rodícího se multimediálního projektu.

Už dnes nás najdete na internetu, naše adresa je:

http://www.neon-mag.cz

Brzy se potkáme v éteru.

Jednání o přesné podobě rozhlasového magazínu NEON se blíží ke konci.

- 2 / 1 9 9 9 7 3

Byl jeden dědeček z Koněprus,naprosto nevěděl, co je vkus.Neváhal vzít do bryčkyprase a tři sůvičky,čímž velmi zneklidnil všechny z Koněprus.

Byl jeden dědeček v Čeladnépovahy temné a nevábné.Pojídal u stoupymouchy a pavouky,ten nelíbezný děd v Čeladné.

Byl jeden dědeček původem z Tivoli,jen jeden hrášek chtěl, jen jednu fazoli.Říkal: „Snísti dvěškodí postavě!“ten bedlivý dědeček původem z Tivoli.

Byl jeden dědeček původem z Rudné,který měl nápady sporné až zrůdné.Klidně si vzal na loukuškopík místo klobouku,ten zcela matoucí dědeček z Rudné.

7 4 - 2 / 1 9 9 9

WaltWhitman:

Básník Ameriky

Materiál převzat z National Geographic (prosinec 1994), kráceno.

Autor: J O E L L . S W E R D L O WFotografie: M A R I A S T E N Z E L

Překlad: I R E N A P Ř I B Y L O V Á

Citáty básní podle překladu Jiřího Koláře a Zdeňka Urbánka(Walt Whitman: Stébla trávy, Knihovna klasiků Odeon, Praha, 1969).

- 2 / 1 9 9 9 7 5

Volnomyšlenkář, vlastenec, propagátor vlastní práce a revolucionář, který prohlásil, že tělo jesvaté a jeho choutky stojí za napsání básně. Walt Whitman oslavoval republiku rovnopráv-ných, od podomních obchodníků po prezidenty. Jeho mistrovské dílo, Stébla trávy, nebylo vesvé době doceněno, o století později však Whitmanův hlas stále zní – stejně svěží a zvučný jakohluk měst a rachot příboje.

„Cizinče,“ říká Walt Whitman v Stéblech trá-vy, „jestliže mne potkáš a chceš se mnou mlu-vit, proč bys nepromluvil? A proč bych já ne-promluvil s tebou?“

Nikdy jsem neposlouchal. Whitmana a dalšíbásníky jsem navzdory vášni ke knihám četl jenpod nátlakem. V prvním ročníku na vysokéjsem dostal z literatury za tři a od té doby jsemsi žádný kurz literatury nezapsal. Stébla mámpořád v knihovničce. Pasáž, kterou jsem si pod-trhl během práce na domácím úkolu, září jakomaják. Je to hlas, který mě volal už dávno, a jájej nevyslyšel.

Whitman udělal pro poezii totéž, co Miguelde Cervantes pro román, Bertolt Brecht prodivadlo a Pablo Picasso pro malířství: znovuurčil pravidla. Co se týká stylu a všeho, co s ním souvisí, patří většina básníků dvacátéhostoletí v USA – a řada dalších po celém světě – k Whitmanovým následovníkům. Stébla trávyjsou navíc na amerických školách povinnou čet-bou. Sbírka byla přeložena do desítek jazyků.

Tyto překlady lemují police knihovny na sta-rém statku ve West Hills na Long Islandu, kdese Whitman narodil. Přijel jsem sem hledatvodítka. Kdo byl Whitman? Co mi uniklo?

Koupi budovy zajistily v roce 1951 příspěvkyod školních dětí a dům byl zachráněn před bul-dozery. Budova má venkovská vrata a trámyvysekané sekyrou – vše udělal vlastníma ruka-ma Walter Whitman starší, tesař a občas far-mář. Když se Walt v roce 1819 narodil, žiliWhitmanovi na Long Islandu téměř dvě stě let.V rodině vládl vlastnenecký duch. Jeden z pětiWaltových bratrů se jmenoval George Washing-ton Whitman, druhý Thomas Jefferson Whit-man a další Andrew Jackson Whitman.

Dnes leží dům u čtyřproudové silnice, nadruhé straně stojí nákupní středisko pojmeno-vané podle Walta Whitmana. Uvnitř střediskapojídá pět výrostků pizzu. Ptám se: „ZnáteWalta Whitmana?“ Čtyři z nich slyšeli, žeWhitman je „super“ básník, a další odpovídá:„Myslím, že je to chlapík, co mu patří tohlenákupní středisko.“

Když se zabydlím v motelu, mám opět časzaměřit se na poezii. Během třiceti let, kterémě dělí od angličtiny v prvním ročníku vysokéškoly, jsem se pokusil číst poezii jen jednou.

V roce 1984 onemocněl můj nejbližší kamarádsmrtelnou chorobou. Jeho přítelkyně našla útě-chu v poezii a doporučila mi jistou sbírku.Zběžně jsem se podíval na jednu stránku, líbilase mi a asi týden jsem nosil básně v boční kapsekalhot. Jejich fyzická přítomnost mi poskytlaútěchu, nikdy jsem však už nepřečetl víc nežpár řádek.

Nyní sahám po Whitmanově básni Z kolébkyvěčně se houpající, kterou považují profesořiliteratury za jednu z Waltových nejlepších. „Z hrdélka drozda, z melodie člunku, / Z půlnociuprostřed září, / Nad neúprosnou písčinou a da-leko v polích, kde dítě...“

Očima přelétnu několik dalších stránek a sna-žím se nalézt, zda se někde něco děje. Při„vzduch voněl bezem“ usínám a při „Nízko visíměsíc, vyšel pozdě,“ sahám po dálkovém ovla-dači televize.

Cítím se provinile, ale v televizi je dobrýfilm, který mě baví.

I když se Whitmanovi přestěhovali doBrooklynu jen několik dní před Waltovými čtvr-tými narozeninami, zůstala chlapci láska k ven-kovské krajině Long Islandu – „Mořská kráso!Rozprostřená a prosluněná“. Jako mladý mužčasto chodil plavat, sbírat škeble a chytat ryby.Běhával po opuštěných plážích Coney Islandu, a jak sám tvrdil, celé hodiny recitoval příboji a mořským rackům Homéra nebo Shakespeara.

Vydávám se za Whitmanem na pláž. Hnedchápu, proč mluvil na moře. Vlny jsou plnéživota, neustále připravené naslouchat a odpo-vídat. Přesto se jen málo z nás vydá na pro-cházku po opuštěné pláži a bude recitovatbásně. Mladý Walt zcela jasně vnímal život – a sám sebe – v hrdinských rozměrech. Prochá-zej se se mnou, Walte, a řekni mi, jaké vnitřníhlasy jsi slyšel. Co se v tobě probouzelo?

Odpověď nenajdeme. Jak se zdá, vliv rodinybyl mizivý. Matka četla většinou nábožensképublikace. Otec byl drsňák, který hodně pil. Třize sedmi sourozenců byli nešťastně duševnězmrzačeni. Ani škola nebyla důležitá: odešel z ní v jedenácti letech. Přesto si Walt půjčovalpři každé příležitosti knížky, četl svazky Tisíce a jedné noci, romány Jamese Fenimora Cooperaa Sira Waltera Scotta – a to vše na něj zapůsobi-lo tak, že jen „vřel a vřel“.

Vyčerpaný a zestárlý válkou pózoval Whitman

v roce 1869 se svým přítelem Peterem Doylem.

Nemocný básník nachází přístřeší v Camdenu v New

Jersey, v místě svého dřívějšího působení.

7 6 - 2 / 1 9 9 9

Nejvýrazněji Whitmana ovlivňovala každo-denní cesta, která začínala na přívozech spoju-jících Brooklyn s Manhattanem. Přívozy – kteréfungovaly do dvacátých let našeho století – pře-pravily ve Whitmanově době ročně milionypasažérů. Od přístaviště přívozu v ManhattanuWhitman pravidelně chodil několik krátkýchbloků za Fowlerem a Wellsem, frenology, kteříporovnávali tvar lebek a určovali podle nichtalent a rysy osobnosti. Jak se všichni tři shodli,spojovalo je „přátelství a duševní spřízněnost“stejně jako „lenost a náklonnost k potěšenímsmyslnosti“.

Whitman pracoval nedaleko Fowlera a Wel-lse jako reportér a redaktor novin, později bylzaměstnán jako učitel a tiskařův učedník, alenijak jej to nezaujalo. Jeho žurnalistická čin-nost – psaní o požárech, zločinech, místní poli-tice a otroctví, které nazýval „strašným zloči-nem“ – byla solidní, ale zanedbatelná. Whit-man také psal nevýrazné povídky a je autoremprotialhoholického románu Franklin Evans. Je-ho první básně, které se objevily v několikanewyorských denících – „Kde však, ó Přírodo,kde má duše spočinout?“ – byly nezralé, alesebejisté.

V několika denících dali Whitmanovi výpo-věď za jeho slabou pracovní morálku. Jeden z kolegů o něm řekl, že je „tak líný, že je potře-ba dvou mužů, aby mu při mluvení otevřeličelisti“. Zaměstnavatelům se nelíbil ani jehozájem o tematiku pracovních podmínek a ko-rupce ve vládě. V letech 1842 až 1895 pracovalWhitman nejméně v deseti denících newyorskéoblasti.

Nejrušnější newyorskou ulicí byla Broad-way. Táhla se asi tři míle od přístaviště přívozuna 14. ulici. Lemovaly ji divadla, opery, hotely a restaurace. „Plavu po ní jako v moři,“ napsalWhitman.

Whitman chodil často do opery a rád si zaz-píval věci od Rossiniho, Belliniho, Mozarta a Verdiho. Jeho hlavní vášní však byla konver-zace s muži, jimž jejich práce poskytovala spou-stu volného času. Sedával s kočími broadway-ských omnibusů, s muži známými pod přezdív-kami Vilda „od rány“ a Starý Slon, a zastavovalse na kus řeči za hasiči jen kousek od Broad-waye, na Canal Street.

Hasiči dnes vítají konverzaci s kolemjdoucí-mi stejně jako v dobách Whitmanových. Na-vštívil jsem obsluhu požárních stříkaček a žeb-říků v nedalekých posádkách č. 24 a 5. Tohodne pokrývala průčelí hasičské zbrojnice červe-no-černá praporovina. Na chodník přetékaly

květiny, svíčky a lístečky se vzkazy. Před týd-nem zemřeli dva z jejich mužů při hašení požá-ru a další utrpěl vážné popáleniny.

Jeden z hasičů, David Schleifer, mě beredovnitř. Kuchyň je bez poskvrnky a připomínádomov početné rodiny, která potřebuje velkýstůl. Když se ozval osudný telefonát, muži siprávě připravovali oběd. Dave mi ukazuje dvaasi dvaapůlcentimetrové seškvařené špalíkygumy, které zůstaly z bot jednoho hasiče. Žárbyl tak velký, že z helmy zůstala jen roztavenáspona pod bradu. „Co to znamená být odváž-ný?“ ptám se.

Odpovídá mi: „Udělat, co musíte, když s vá-mi ostatní lidé počítají.“

Ven mezi květiny někdo položil Whitma-novu báseň: „Chápu veliká srdce hrdinů, / Od-vahu nynější doby a všech dob;... / Já jsem tenmuž, já to protrpěl, já tam byl.“

Plavu zpět do broadwayského moře a v davuhledám Whitmana. Vysoký metr osmdesát.Mohutná hruď. Váží devadesát kilo. Plandavékalhoty zastrčené do holínek. Ruce v kapsáchkartounového saka. Nese se jak páv. Rozepnutákošile odhaluje svalnatý krk a chlupatou hruď.Předčasně šedivějící bradka. Čerstvě oholenétváře. Velké oči s těžkými víčky. Tyto oči bylyklíčem k jeho rozhovorům. Položil otázku,nechal člověka vplout do nebesky modrých du-hovek a poslouchal. Každý si hned připadaldůležitě. Žárlím na lidi, kteří chodili po stej-ných ulicích a setkali se s ním.

Když začal Whitman někdy kolem třicítkypsát Stébla, nikomu to neřekl. K písni, která muplynula zpod prstů, přispěla bible, četba klasi-ků, opera, vlastenectví, novinářské zkušenosti a láska k přírodě. Mnoho lidí píše ze soužení a trápení. Walta inspirovalo především to, díkyčemu byl šťastnější či „pohrouženější“, jak jejpopisovali lidé. Dělal ze svých básní předevšímosobní konverzaci.

Proč začal Whitman náhle naslouchat své-mu vlastnímu hlasu? Většina umělců bojuje,vytváří neúspěšné pokusy se záblesky budoucívelikosti. Whitmanova proměna na génia vypa-dá nenásilně. Jako by se jen tak jednoduše při-hodila. Whitman sám to neuměl nijak vysvětlit.„Dělal jsem jen to, co jsem dělal, protože jsemto dělal – to je celé tajemství,“ řekl později. Nafotografiích vidíme, že zhruba v této době mělmnohem lehčí a vstřícnější oči.

Stébla trávy vydal Whitman asi po pěti le-tech, v roce 1855, přičemž sazbu dělal zčástisám. Dvanáct básní zaplnilo třiaosmdesát stran.Whitman neuvedl jméno autora, jeho podobu

však ukazovala malá rytina: furiant s rukou v bok. Nepřítomnost autora podtrhla Whitma-novo přesvědčení, že mluvčím ve Stéblech jsouVšichni.

Před Whitmanem dodržovaly klasické básněpřesná pravidla rýmu a metra a obvykle oslavo-valy velkolepé, romantické objekty. V původníverzi Stébel se žádná báseň nerýmuje, a po-zornost je většinou zaměřena na tak pozemskéstarosti, jako je živobytí. „Kovářství, sklářství,hřebíkářství, bednářství, střešní klempířství, šin-delářství,“ říká se ve Zpěvu pro zaměstnání.Sbírkou se vine přesvědčení, že americká de-mokracie představuje novou a neodolatelnou sí-lu: „Odšroubujte zámky ze dveří, / Odšroubujtedveře z veřejí. / ...Vyslovuji pravěké heslo, dávámznamení demokracie.“

Whitmanovy ambice odpovídaly jeho trou-falosti. Chtěl, aby občané této demokracie,takzvaní obyčejní lidé, začlenili Stébla do svýchkaždodenních rytmů.

Zklamání na sebe nenechalo dlouho čekat.Whitmanova matka, u níž autor stále bydlel,měla knihu za „zmatenou“. Knihu nabízelo jenněkolik málo knihkupectví – vadil jim jejíobsah. Whitman tvrdil, že chudí lidé jsou stejněcenní jako bohatí a že ženy jsou rovnoprávné s muži. A ještě hůř, v době, která zakrývala holénohy u piána, oslavoval lidské tělo. Podle jed-noho kritika Whitman „přinesl do salonu kbelíkse špínou“.

Fowlera s Wellsem okouzlila Whitmanovachvála frenologie a Stébla ve svých obchodechnabízeli. I když se prodalo jen málo výtisků,Whitman neztratil odvahu. Podle svého bratraGeorge byl „tvrdohlavější než náklad cihel.“

Whitman mezi tím poslal Stébla přednímuamerickému básníkovi, Ralphu Waldovi Emer-sonovi. Nebyl důvod, aby Whitman čekal naodpověď. Ti dva se nikdy nepotkali a neměližádné společné přátele.

„Musel jsem si protřít oči, abych viděl, zdatento sluneční paprsek není jen mámení,“ ode-psal Emerson Whitmanovi z Concordu v Mas-sachusetts. „Stébla jsou nejmimořádnější kusdůvtipu a moudrosti, jaký kdy Amerika stvo-řila.“

Whitman nikdy nebyl nijak zvlášť skromný a na své dílo psal nepodepsané recenze. Zveřejňo-valy je mnohé deníky. „Konečně americký bard!“psalo se v jednom a druhý prohlašoval: „Uvá-díme velkého Filosofa – zřejmě velkého Básní-ka.“ Jisté slávy se však Whitman dočkal proto,že bylo snadné jej parodovat. Londýnský Exami-ner nabídl v roce 1857 svou vlastní verzi Whit-

manovy básně: „Čajník, pět šálků, miska s cuk-rem a poklička, čtyři talířky a šest hrníčků.“

Originální výtisk Stébel, jimž se lidé kdysitak vysmívali anebo je ignorovali, má dnescenu čtyřiceti tisíc dolarů. Stojím pod klenboulongislandské banky s Barbarou Mazor Bar-tovou, výkonnou ředitelkou Asociace rodištěWalta Whitmana. Jsem tu, abych si přečetljednu z necelých sto padesáti uchovaných knih

z původních sedmi set devadesáti pěti výtiskůStébel.

Čtu na přeskáčku úvod a nalézám souhrnWhitmanovy filozofie:

„Milujte zemi, slunce a zvířata, pohrdejtebohatstvím a dávejte almužnu každému, kdopožádá, zastaňte se hlupáků a bláznů, věnujtesvůj příjem a práci druhým, nenáviďte tyrany,neznevažujte Boha, mějte trpělivost a shovíva-vost s lidmi, nesmekejte před ničím známým čineznámým nebo před jakýmkoli člověkem čimnožstvím lidí, jděte svobodně s talentovaný-mi nevzdělanými lidmi a s mladými a s matka-mi od rodin... přezkoumejte znovu to, co jste sedozvěděli ve škole, v kostele či v jakékolivknize, pusťte z hlavy jakoukoliv urážku svévlastní duše, a vaše vlastní tělo se stane jednouvelkou básní.“

V úvodu také najdeme návod ke čtení Stébel.Whitman nám radí, abychom s nimi šli pod širénebe. Jeho radou se řídím dnes večer. Vybraljsem si „Zpěv o mně“. Zkuste to také. Založte sistránku v časopise, jděte ven a čtěte si nahlas semnou.

„Sebe slavím a sebe zpívám, / Co já si trou-fám, ty též si troufni, / Neboť každý atom, kterýmně patří, i tobě patří. /

Bloumám a vábím svou duši, / Otálím, neteč-ně opřen pozoruji čepel letní trávy. /

Můj jazyk, každá kapka mé krve povstala z této hlíny, z tohoto vzduchu, / Zde zrozen z ro-dičů zde zrozených, ze zde zrozených rodičů a tiopět z rodičů zde zrozených, / Dokonale zdráv,právě sedmatřicetiletý, začínám / A doufám žedo smrti nepřestanu.“

Slova jsou příjemná. Mají melodii. Přestovšak nerozumím tomu, co čtu, a cítím se hlou-pě. Něco mě pohání dál. „Vyčkávající vyznání

a školy, / Odcházím na chvíli, spokojen tím, cojste, ale nezapomínám, / Jsem přístav pro dobré i zlé a dovoluji si mluvit jakkoli nebezpečně, /Přirozenost bez zábran, s prvotní silou.“

Prosím vás, omluvte mě. Dál už nahlas čístnemůžu. V básni se mluví o domech a vo-ňavkách a následuje popis osmadvaceti mla-dých mužů. Za záclonou je sleduje mladá žena.Zjišťuje, že jsou přitažliví. A dál? Následujescéna, která se k předchozímu obrazu nevzta-huje.

Já už nemám odvahu, ale Josif Brodskij(pozn. překl.: 1940-1996), básník a nositel No-belovy ceny za literaturu z roku 1987, mi říká,že Whitmana opravdu objevíme nejlépe při hla-sité četbě. „Poezie je od toho, aby se četlanahlas,“ vysvětluje. „Člověka pohltí daleko víc,než když si čte v duchu. Slyšíme nejen obsah,ale celkovou zvukovou podobu slov. Nic senevyrovná mluvenému slovu, i když si člověkmluví jen sám pro sebe.“

Podle Brodského, který je učitelem na MountHolyoke College, jsem sešel z cesty, protožejsem očekával, že mi báseň nabídne příběhnebo drama, které by upoutalo mou pozornost.Jak říká, měl bych si místo toho uvědomit, žepoezie nabízí věci jinde nedostupné: zhuštěnouscénu, city a příběh; záblesk něčeho většího,než jsme my sami; značku, která nám nedovolí

- 2 / 1 9 9 9 7 7

Dítě století změn: Whitman se narodil na rodinné

farmě na Long Islandu (vlevo) v roce 1819, ale

dětství strávil věčným stěhováním na Brooklyn

a zpět, kde jeho otec, stavitel, nacházel příležitost-

nou práci. Whitmanův zrekonstruovaný rodný dům

(vpravo) přitahuje každým rokem tisíce milovníků

poezie.

7 8 - 2 / 1 9 9 9

v každém okamžiku spěchat. A uzavírá: „Poe-zie je mentální urychlovač. Pokud ho zvládne-me, může nám vyléčit duševní muka či navoditradost.“

Brodskij však také říká, že je historicky dolo-ženo, že poezii čte zhruba jedno procento danépopulace.

„Proč je to procento tak malé, nabízí-li poe-zie tolik zvláštního?“ ptám se.

„Lidé nemají čas. Jsou přesvědčeni, že ostat-ní aktivity jsou mnohem užitečnější. Nechali seokrást. Měli by to s poezií zkusit ještě jednou.“

Brodskij si představuje pomoc tak, že by„básně ležely na místech, kde lidé zabíjejí čas“.Andrew Carroll, čtyřiadvacetiletý rodák z měs-ta Washingtonu, s ním pracuje na projektuAmerická poezie a gramotnost. Umístili desettisíc sbírek poezie – v nich byly i Whitmanovynejznámější verše – na noční stolky americkýchhotelů. „Denně se nějaké knížky ztrácejí,“ říkáCarroll. „To je skvělé. Poezie se stává součástíživota lidí.“

Jedna žena objevila knihu na stolku, vyšla s ní ven do přilehlých lesů a četla si básně na-hlas. Jak řekla později, „každá báseň se dotklaté části mé duše, jíž se dlouho nic nedotýkalo“.

Carrollovo sebevědomí pramení z toho, ženeví, co je považováno za nemožné. „Chceme,aby se poezie dostala do každého hotelového činemocničního pokoje, do vězení, školní knihov-ny a domova důchodců v Americe,“ říká.

Walt by byl šťastný, ale jak jsem zjistil, člo-věk potřebuje k četbě poezie víc než jen knihu a pokoj v motelu. Já potřebuji učitele angličti-ny, jehož hrál Robin Williams v roce 1989 vefilmu Dead Poets Society (Společnost mrtvýchbásníků). Nařídil svým studentům, aby z učeb-nic poezie vytrhli úvod. „Naučte se myslet samiza sebe,“ řekl Williams. Vysvětlil jim, že poeziemůže navodit romantiku, a zachytil Whitma-novu vášeň na tabuli: „Můj barbarský ŘEV znínad střechami světa.“

„Ten film je dost pravdivý,“ řekl mi SamPickering, opravdový učitel, jehož Williamszpodobňoval. „V roce 1965 mi bylo čtyřiadva-cet a učil jsem patnáctileté studenty na akade-mii Montgomery Bell v Nashvillu v Tennessee.Byl jsem plný nadšení. Jeden z mých studentůpozději použil své poznámky při psaní scénářek filmu.“

Pickeringa jsem dostihl po telefonu v Perthuv Austrálii. Je zde na ročním studijním volnu z Connecticutské university. Něco v jeho hlasenavozuje představu člověka, který neustále vy-hledává nějakou zábavu.

„Když Robin Williams vyskočil ve filmu nastolek, to bylo podle vás?“

„Ano. Vyskočil jsem na stůl, abych studen-tům pomohl získat jiný pohled na věc. Kdyžskočíte ve třídě na stůl, musíte si být velice jistýtím, že máte co říci. Učil jsem taky jednu tříduschovaný pod stolem, aby mě neviděli. Fungo-valo to, ale po dvaceti minutách mě bolelazáda.“

Pickering mi říká, že dnes, v třiapadesáti,dává před Whitmanovým „řevem“ přednostTennysonovým rytmickým uspávacím „Pojída-čům lotosů“. Popisuje svou denní rutinu: „Ne-pracuji. Jsem velký tulák. Procházím se poulicích města nebo si vezmu lupu a jdu do buše.Znám už každý strom, květinu i hmyz, takže jemohu oslavovat a pomoci ostatním je oslavo-vat.“

Je mu jasné, jaká bude má příští věta, a při-pouští: „Ano, úplně jako Whitman.“

„Co byste poradil lidem, kteří chtějí Whit-mana objevit?“

„Myslete na to, že svou poezií oslavoval věci,které normálně nepovažujeme za poetické.Dejte si s tím práci a všimněte si světa kolemvás. Zjistíte, že obyčejné je neobyčejné.“

Zmiňuji se mu o své trojce z angličtiny. „Jájsem ji měl taky,“ říká. „Ale nevzdal jsem to.“

Řídit se Pickeringovou radou je zábavné.Seznam věcí, které vidím ze svých schodů mipřipadá jak začátek Whitmanovy básně. Naněkoho čekám, a místo abych četl noviny, poví-dám si s cizími lidmi. Mluvíme o takovýchvěcech, jako jsou otvory v květináčích a rodin-né návštěvy, které jsou nanic, ale přesto celko-vě důležité. Další den se ocitám u pultu pře-plněného bufetu. Naslouchám útržkům hovo-ru... Domnívám se, že takové chvíle mě Waltovipřibližují.

Patch Adams, devětačtyřicetiletý klaun, miukazuje, že pochopení Whitmana ve skutečnos-ti vyžaduje daleko více práce. Adams mě vítá u sebe doma v Arlingtonu ve Virginii. Měří stoosmdesát centimetrů, má knír ve tvaru řídítek,dlouhý jako koňský ohon, špičky nakroucenédo pravého úhlu. Na sobě má hnědé manšest-rové sako, jednu ponožku žlutou a druhouoranžovou, purpurovou košili, plandavé zelenékalhoty, které – jak mi brzy ukazuje – se dajívyhrnout až k hrudníku, takže jsou z nichnáhle kraťasy, a hranatý klobouk s tajnou kap-sou, v níž je schovaný falešný nos.

Diplom z lékařské fakulty má Adams založe-ný někde ve sklepě spolu s více než dvanác-ti tisíci knih. „Jsem zapálený hledač radosti.

Od floutka ke snílkovi: Whitman se znovu našel,

když psal Stébla trávy. Módní oblek, který nosíval

v pozdních čtyřicátých letech (vlevo), vyměnil

v padesátých letech za prostý oděv příslušníka nižší

třídy (viz fotografie na protější straně). Walter se

mění ve Walta.

- 2 / 1 9 9 9 7 9

Walt mi ukázal směr,“ říká Adams tichým hla-sem. I když je chlap jak hora, musím se naklo-nit blíž, abych ho slyšel.

Adams pokračuje. „Whitman,“ říká a necháslovo doznít, jako by už nebylo potřeba dodá-vat nic víc. „Kteří další básníci se zabývají rado-stí?“ říká konečně. „Všichni ostatní popisují ve-likost problému. Whitman září jako reklama nařešení. Snažím se všude vířit jeho prach.“

Když letíme s Adamsem do Morgantownu ve Virginii, má na sobě svůj klaunský kostým. V sále studentského svazu Západovirginské uni-verzity se k Adamsovi přidávají dvě stovkyzdravotnických pracovníků. Přijeli sem na celo-denní seminář o radosti. Při jedné ze svých akcínás Adams nechá sednout; se zavřenýma očimase máme tělem dotknout nejméně čtyř dalšíchlidí. Potom myslíme na věci, ze kterých mámeradost, zdržíme se u nich co nejdéle a pak jenahlas zakřičíme. V místnosti to brzo zní jako v jedné z Whitmanových básní.

Mnoho z Adamsova poselství připomíná poselství Whitmanovo: Máš hezké tělo. Jen tysám se můžeš ponížit. Neodsuzuj, místo tohobuď zvídavý. Pochybuj o přijímaných moud-rech. Jak ale říká, nejdůležitější je vzít za svouWhitmanovu „cestu“. „Každý má před sebouotevřené dveře,“ tvrdí Adams. „Užijte si život.Uskutečněte své sny. Objevte svou cestu a vy-dejte se po ní.“

Adams se dá do recitace Whitmanova Zpěvusilnice: „Pěšky a s lehkým srdcem se dávám nacestu, / Zdráv, svobodný, před sebou svět, / Předsebou dlouhou snědou cestu, vedoucí kam se mizachce.“ Snižuje hlas, šeptá a nás to vtahujeblíž. „Ode dneška neprosím o štěstí, já sám jsemštěstí, / Ode dneška víc nezafňukám, nic neod-kládám, nic nepotřebuji.“ Tato chvíle je pro mnevelkým objevem. Na to, aby se člověk podobalWhitmanovi, nepotřebuje básnické vlohy. Zna-mená to vydat se svou cestou a ocenit, co při-jde.

Adamsův obličej odhaluje to, co mně osobněpři četbě Whitmana schází. Ať už čtete nahlasnebo v duchu, musíte se účastnit. Na totoúzemí se člověk nemůže vydat jako turista.Četba Whitmana není jako četba románu či sle-dování filmu. Člověk nemůže pasivně sedět a nechat příběh plynout kolem sebe. Z básníkai z vás musí vycházet rytmus a cit. Vložte dotoho své naděje, zklamání a obavy. Jste součás-tí umění.

Moje hledání je nyní v mnoha ohledech u konce. Objevil jsem Stébla, tak osobní a takintenzivní, a také jsem objevil Whitmana.

Nikdo nemůže říci, kde končí člověk a kde za-číná tvůrčí proces. Whitman mluví ke mně.Jindy se z něj stávám já a mluvím ke druhýmlidem.

Některé večery si čtu ve Whitmanovi jen pětminut. A i tehdy to ve mně „vře a vře“.

Přestože v padesátých letech minulého sto-letí věnovalo Whitmanovi i těch pět minut jenvelmi málo čtenářů, většinu času psal novébásně. Pokračoval ve svých výpadech na Broad-way a přidal k nim novou večerní zastávku v pivnici u Pfaffa na Broadwayi, severně odulice Bleecker, blízko dnešní SoHo. Newyorštíspisovatelé se u Pfaffa shromažďovali kolemdlouhého stolu, kde se přeli a zpívali, zatímcočíšnice roznášela pivo a brzlík. Básnické soutě-že, v nichž autory odměňoval potlesk a voláníslávy, často trvaly až do svítání.

Whitman seděl tiše na jedné straně stolu, v klobouku a rozepnuté košili. Pravidelní ná-vštěvníci Pfaffa ho považovali za génia – mnozínásledovali příkladu Emersona a psali na nějpochvalné recenze – a vyzývali ho k recitacibásní, na nichž pracoval. Walt chodil také dodělnických barů, aby byl mezi lidmi, pro něž,jak byl přesvědčen, psal.

Místo Pfaffa je dnes v téže budově malý ob-chod s potravinami. Vysvětluji, co se kdysi ode-hrávalo ve sklepě. Prodavače to nezajímá. „Chce-te si něco koupit?“ ptají se. Tím je naše konver-zace u konce.

Když se Whitman jednou v noci vracel poBroadwayi směrem k Brooklynu, uslyšel hlasitýkřik kamelotů, kteří oznamovali, že útokemKonfederace na pevnost Sumter začala Občan-ská válka. Whitman si uvědomil, že se jehomilovaná Amerika nachází ve smrtelném ne-bezpečí, a rozhodl se trpět spolu s celým náro-dem tím, že se vzdá „tučných jídel, pozdníchvečeří“ a že bude pít jen vodu a mléko.

V prosinci 1862, dvacet krvavých měsíců odzačátku války, si Whitman přečetl v novinách,že George Whitman – důstojník jednapadesáté-ho pluku newyorských dobrovolníků – byl zra-něn ve Fredericksburgu ve Virginii. Přestože seWalt často cítil od své rodiny vzdálen – a jakjednou řekl: „Pokrevní bratrství ještě neudělá z člověka opravdového bratra.“ –, vázalo ho k ní ve skutečnosti silné pouto. Okamžitě sevydal svého bratra hledat.

Jdu po stopách jeho kroků, na jih od městaWashingtonu – kudy jel Walt lodí a vlakem –kolem farem, kopečků a městeček. Mezi Wa-shingtonem a hlavním městem Konfederace,Richmondem, nabízí příroda pouze jednu hlav-

ní překážku: řeku Rappahannock. Čím víc seblížíme řece, tím víc prozrazuje okolní krajina,jak se geografie odrazila ve vojenské strategii.Armáda Unie se pokusila řeku přejít v nejsnaz-ším místě, a to ve Fredericksburgu.

Velitelé Unie si zvolili za hlavní stan Chat-ham House, panství, které se dívalo přímo nařeku ve Fredericksburgu. Když sem Whitmandorazil, dozvěděl se, že jeho bratr utrpěl jen

povrchní zranění obličeje. Walt však viděl, jakdopadlo rozhodnutí generálmajora AmbroseBurnsidea, který poslal své muže střílet do kop-ce na síly Konfederace v zákopech za kamen-nou zdí.

„Bitevní jámy“ pojmuly téměř třináct set mrt-vých vojáků Unie. Sníh pokryla těla tisíce zra-něných. Mnozí byli venku celých pět dní. Ti, coměli štěstí, leželi na jehličí borovic. Chirurgo-vé, kteří ošetřovali zranění paží a nohou ampu-tacemi, stále ještě řezali. Operační sál pod ši-rým nebem ohraničovaly pahorky z uřezanýchrukou a nohou vedle plazivých větví katalpy.

Tato oblast přitahuje turisty i dnes, v pro-sincovém chladu. Obdivují katalpy a výhled z upravených trávníků Chatham House. Potomse vydají pěšky do města, kde si mohou koupitpo pětasedmdesáti centech kulky z Občanskéválky.

Walta Whitmana však navždy poznamenaloto, co viděl. Doprovázel zraněné do Washingto-nu, v jehož nemocnicích bylo více mužů nežvšech obyvatel města v roce 1850. Pronajal sipokoj, našel si na poloviční úvazek zaměstnáníjako vládní úředník a dělal to, co dnes zvládajífotokopírky. Whitmanova pronajatá místnostměla postel, borovicový stůl a malá kovovákamínka. Vařil si čaj v mrňavém čajníku, vlast-nil jednu misku a jednu lžíci a jedl na kusech

balicího papíru, které potom spálil. Ve volnýchhodinách navštěvoval vojenské nemocnice.Ranění a nemocní vojáci často leželi na špina-vých prostěradlech vedle kbelíků plných krva-vých obvazů. Otevřené rány a zranění hnisaly.Muži úpěli a křičeli. Někteří žertovali a téměř sinevšímali toho, že další, chlapci sotva patnácti-letí, umírají.

Whitman se mezi těmito muži procházel ja-

ko „velký divoký bizon“, jak se později popsal.Šedý oblek. Sombrero s širokým okrajem. Ne-poskvrněná košile s květinou nebo zelenou vět-vičkou na klopě. Vojenské holínky s černýmisafiánovými vršky. Stále mluvil, občas celounoc. Své matce napsal, že ti muži „hladovějí a žízní po pozornosti; někdy je to jediná věc,která je v jejich podmínkách osloví.“ Promnoho osamělých vojáků, kterým se stýskalopo domově, zřejmě znamenala Whitmanovapřítomnost a povzbuzující hovor víc, než mohliudělat lékaři.

Whitman neměl žádnou oficiální pozici. Ob-čanské organizace, které se učily z britské zku-šenosti v Krymské válce, vycházely vstříc po-třebám válečného zdravotnictví. Jejich dobro-volníky byly většinou ženy středního a staršíhověku. Stejně jako ony byl Whitman vystaventyfu, zápalu plic, průjmu a dalším nemocem.Psychologická rizika byla také veliká. Whit-mana začala pronásledovat nespavost, slabost a „úzkosti v hlavě“. Nebyl schopný psát a při-bral patnáct kilo.

Roky před tím, než se dostal k moci Lincoln,volal Whitman toužebně po „Prezidentu Vyku-piteli“ ze „skutečného Západu, ze srubů, z mý-tin, z lesů, z prérií“. Potom se jako na za-volanou objevil Lincoln. Ti dva se nikdy osobněneseznámili. Během horkých letních měsíců

8 0 - 2 / 1 9 9 9

„První věcí, která mne udeřila v táboře do očí, byla

torza lidských těl pod stromem před nemocnicí,“

napsal Whitman po návštěvě lazaretu v blízkosti

Fredericksburgu. (vlevo)

Whitmanův bratr George přežil tuto bitvu i masakr

v Antietamu. (vpravo)

- 2 / 1 9 9 9 8 1

v hlavním městě však stával Whitman na rohuVermont Avenue a ulice L a sledoval projíždějí-cího Lincolna na koni v doprovodu pětadvacetinebo třiceti kavaleristů s tasenými šavlemi. Jeliz Bílého domu do Vojenského domova, kde pre-zident spával. „Žádný z malířů přitom všakještě nezachytil hluboký, skrytý a nepřímý vý-raz ve tváři toho muže,“ napsal Whitman. „Je v ní něco navíc. Bylo by k tomu třeba veškeréhoz těch velkých portrétistů z časů před dvěma čitřemi stoletími.“ Whitman se nicméně zachytitLincolnův výraz alespoň slovy: „Má obličej ven-kovského Michelangela, tak ohromně ošklivý,až je krásný.“

Bloudím ulicemi Washingtonu a hledám do-my, v nichž Whitman žil, nemocnice, v nichžpracoval. Z těch dob se zachovala jen jedinábudova, nyní sídlo Národního muzea americké-ho umění a Národní portrétní galerie. Do roku1888 zde byl Patentní úřad, v němž si veřejnostmohla prohlížet modely vystavené ve vysokýcha těžkopádných zasklených skříních. Whitmanobdivoval neoklasický styl budovy, připomína-jící Pantheon v Aténách, a označoval ji za „nej-vznešenější z washingtonských budov.“

Její mramorové podlahy zaplnili během vál-ky ranění vojáci. Jedna místnost ve třetím po-dlaží vypadá přesně tak, jak ji viděl Whitman.Mramorové sloupy a oblouky sahají až ke stro-pu, do výšky kolem osmi metrů. 6. března 1865byl Whitman v této místnosti na bále. „Dnes ve-čer,“ napsal, „krásné ženy, parfémy, sladké hous-le, polka a valčík; tehdy však amputované kon-četiny, smutné obličeje, chrapot, skelné oči umí-rajících, chuchvalce hadrů, pach zranění a krvea tolik mladých chlapců uprostřed cizinců.“

Kdyby žil Walt dnes, našli bychom ho prav-děpodobně mezi umírajícími „uprostřed cizin-ců“ v institucích, které se starají o lidi s AIDS.Zvuky: televize, výkřiky, kašel, šustění prostě-radel, hlasy. Je tu cítit: zatuchlina, léky, tabák.V pokojích pacientů je slunce, hodiny, nůžky nanehty, cukroví, fotografie, prskavky, skládanky,krabice se sušenkami, knihy, papírové kapesní-ky, boty, krém na ruce a televizní program.

Postele jsou odděleny závěsy. Na chodbě sezastavili mladí lidé, kterým už je jedno, jakvypadají. Dva muži prosí o cigaretu. Mnohopacientů zůstává celý den v posteli a jenomzírají před sebe. Další se celou noc dívají natelevizi. Frankie, která se vytrácí ze života,usnula na vozíku blízko pracovny sester, braduopřenou o prsa. V ruce drží plyšového medvíd-ka a na hlavě má baseballovou čepici s barevný-mi sklíčky.

K nejčastějším návštěvníkům patří dobrovol-níci, kterým někdo zemřel na AIDS. Když septám: „Proč se o to dál zajímáte,“ téméř jedno-hlasně zní: „Nevím.“

Pozdní večerní návštěva mě rozrušila a zjiš-ťuji, že dělám totéž, co Walt. Procházím se sámpod hvězdami „tak jasnými, tak chladnými, taktichými, tak uklidňujícími“.

S návštěvami nemocnice přestal Whitmanpo válce. Bezesné noci a úzkost, které mu zů-staly, bychom dnes charakterizovali jako potížeprovázející posttraumatický syndrom. Bylo mučtyřicet šest let, a vypadal jako stařec. Pozdějiřekl: „Chtěl bych zkusit psát, slepý, slepý, vlast-ními slzami.“

Někdy v té době napsal Alfred Lord Tenny-son, britský dvorní básník, Útok lehké brigády.„Brigádo! Kupředu leť! / Kdo staví tuto změť? /Voják tu neptal se, / co by být mělo. / Kdo moh’by zde se chvít, / v odmluvu důvod mít? / Cíl jich:se bít a mřít!“ (překlad Jaroslav Vrchlický).Whitman na rozdíl od toho řekl, že válka je „z devíti set a devadesáti devíti částí průjmem“ a napsal, že „skutečná válka nebude nikdy za-psána v knihách“.

Pro výpovědi pravdivých příběhů, které za-chycují brutalitu války, zvolil Whitman prózu –nejvýraznější jsou Příkladné dny. Jedna ukázka:„Po bitvě u Columbie v Tennessee, kde jsmeodrazili útok dvou desítek rebelských brigád,zanechala druhá strana na zemi mnoho raně-ných, většinou v našem dosahu. Kdykoliv seněkdo z těchto raněných pokusil jakkoliv po-hnout, naši muži ho bez výjimky dorazili kul-kou. Nenechali nikoho, aby se odplazil...“

Whitman také přidal ke Stéblům nové básně,revidoval staré a stále se neohroženě sám pro-pagoval. Když měl číst svou báseň na slavnost-ním začátku akademického roku v DartmouthCollege v roce 1872, přirovnal ho jeden ano-nymní novinový kritik k Homérovi a Shake-spearovi zároveň. Jistě uhádnete, že autoremčlánku byl sám Whitman.

V roce 1873, v pouhých třiapadesáti, ranilaWhitmana mrtvice. Přestěhoval se do Camdenuv New Jersey ke svému bratrovi Georgeovi a je-ho ženě Louise. George Whitman byl potrubář-ským inspektorem v jedné camdenské továrně.Camden byl průmyslovým předměstím Phila-delphie, v němž bydleli i další Whitmanovi, po-krevně nepříbuzní, kteří zde od roku 1842 vy-ráběli Whitmanovy vzorníky čokolád. Whitmanse s nimi nikdy nesetkal.

V několika dalších letech ranila mrtviceWhitmana ještě několikrát a začal mít potíže

s chůzí. Do kostí mu pronikla bolestivá infekcetuberkulózy. Léčil se v nedalekém Dřevařskémpotoce. Potok je dnes schovaný mezi domy a silnicemi, nacházím však místo, kde se Whit-man svlékal, pokrýval se blátem a zápasil s vý-honky dubů a bílých ořešáků. „Když vyčerpá-te všechno z obchodu, politiky, konvenčnosti,lásky a tak dál – a zjistíte, že nic z toho ne-ní nakonec uspokojující či se nedá trvale no-sit – co zbývá?“ ptal se Whitman. „Zbývá pří-roda.“

Během života si Whitman vydělal psanímjen pár tisíc dolarů. Nízký prodej Stébel ovšemneznamenal konec problémům, které měl s cen-zurou. V roce 1882 mu bostonský oblastní pro-kurátor přikázal vyškrtnout básně „Žena čekána mne“, „Obyčejné prostitutce“, „Laskání orlů“a ještě některé řádky z dalších básní. Whitmanse bouřil: „Nejsprostší kniha je cenzurovanákniha,“ řekl.

Cenzoři se během jeho života zaměřili hlav-ně na verše „Vyženu ženicha z postele a zů-stanu s nevěstou sám“ a další heterosexuálnířádky. „Nikdy jsem jeho knížku nečetla,“ napsa-la Emily Dickinsonová příteli, „ale bylo mi řeče-no, že je hanebná.“ Whitmanovy dopisy a bás-ně však naznačují, že autora fyzicky přitahovalimuži. Odborníci se tímto momentem vážně za-bývali a důkazy nacházeli hlavně v intimníchpasážích Whitmanovy tvorby. Také čtenáři majípocit, že svého Whitmana znají.

Zájem o Whitmanovu sexualitu je neob-vykle silný. Koho miloval Michelangelo neboMark Twain? Ví to málokdo a málokoho to za-jímá, Whitmanův osobní život však ještě stá-le podněcuje americkou úzkoprsost. V pravépoledne zabloudím do tmavého baru na ná-břeží v Camdenu, do jednoho z těch, jaké byWhitman pravidelně navštěvoval. Bar je plnýmužů, kteří nemají žádné neodbytné povinnos-ti. Když odcházím, přestane barman na chvíliutírat sklenice. „Nechystáte se snad někdeříkat, že je Whitman teplouš, co?“ říká. „Mámrád jeho poezii a vadí mi lidi, kteří říkají, že jeteplouš.“

Diskuse vyvolaná cenzurou přinesla Waltovive své době tolik potřebnou pozornost veřej-nosti, a spisovatele si nakonec všimli i intelek-tuálové. Stébla „mi obrátila svět vzhůru no-hama,“ řekl nedlouho po vydání Ostrova pokla-dů Robert Louis Stevenson. Vincent Van Gogh,který tehdy zrovna maloval svou apokalyptic-kou Hvězdnou noc, si četl Stébla ve francouz-ském překladu. Řekl své sestře, že Whitman vidí„svět zdravé, tělesné lásky, silné a upřímné

8 2 - 2 / 1 9 9 9

– z přátelství – práce – pod velkou nebeskouklenbou zalitou světlem hvězd. Člověk se musíusmívat, tak je bezelstná a čistá.“

Lidé, pro něž Whitman psal – obyčejní lidé –ho však nečetli. Báseň „Ó kapitáne! Můj kapitá-ne!“, kterou napsal po Lincolnově smrti, bylajednou z mála básní oblíbených ještě za Whit-manova života. „Ó kapitáne, kapitáne! zlá plav-ba skončila, / Loď překonala všechny strasti,cenu nám dobyla.“ Jde také o jednu z pouhýchdvou Whitmanových básní, které se ve Stéblechrýmují. Whitmanovi se zdála báseň příliš kon-venční, a místo aby se těšil z úspěchu, řekl:„Skoro lituji, že jsem tu báseň napsal.“

Vzdor četným obtížím nenacházíme na foto-grafiích z konce Whitmanova života žádnýpocit úzkosti ani hněv. Básník zůstal optimis-tou. Poslední věta ve Whitmanově konečné re-vizi Stébel zní „nejsilnější a nejsladší zpěv siponechávám na závěr“. S tělesným úpadkem –„jako příkrov na mne padá podivná nečinnost“– přišel o svůj řev, ne však o moudrost. „Cožpakses učil jen u těch, kteří tě obdivují a jsou k toběmilí?“ ptá se. „Cožpak ti nedali ohromnou lekciti, již tě odmítli a opírali se o tebe?“

Ačkoliv Whitman opěvoval rovnoprávnost,byl přece jen člověkem své doby. Nikdy nepod-poroval myšlenku, aby se s právě osvobozený-mi otroky zacházelo jako s řádnými občany.Celý život také věřil tomu, že lidská povaha jeurčena tvarem našeho mozku. Když v roce

1892 zemřel ve věku dvaasedmdesáti let, po-slali jeho mozek do Antropometrické společ-nosti ve Philadelphii. Doufali, že tam objeví,proč byl tak výjimečný.

Počáteční rozbor ukázal, že Whitmanůvmozek byl menší, než je průměr. Potom ho asis-tent v laboratoři omylem upustil, a tak mozekmuseli vyhodit.

Někdy v osmdesátých letech minulého stole-tí si Whitman uvědomil, že Stébla nebudou mítběhem jeho života nikdy davy publika. Upřeltedy veškerou naději do budoucnosti. „Opravdo-vá zkouška přijde za sto let,“ nechal se slyšet.

Sto let uplynulo. Whitmanův vliv je pozoru-hodný. Jeho osoba – důvěrník, společník pře-hlížených, pěvec lidské důstojnosti, obhájce rov-noprávnosti, milovník přírody – je součástí našínárodní krajiny. „Je mnohem důležitější, než sivětšina Američanů uvědomuje,“ vysvětluje miRoger Asselineau, profesor Sorbonny a autorVývoje Walta Whitmana, v pařížské kavárněLevý břeh. „Studenti vidí ve Whitmanovi meta-foru, z níž si mohou vyložit, co potřebují. Rov-noprávnost žen. Sexuální svobodu. Svoboduvyjadřování.“

Whitman si však přál, abychom ho nosili v kapse na svých nočních toulkách. V tomtojsme ho jasně zklamali.

Je to naše ztráta. Vyjděte ven a čtěte sinahlas. Dobrodružství čeká. Možná objevítenetušený kousek sebe, který vám scházel.

„Dosud nebylo mezi muži krásnějšího starce,“

poznamenal jeden z návštěvníků Camdenu, kde

Whitman postižen mrtvicí spokojeně dožíval. V roce

1982 zemřel v domě na Mickle Street.

- 2 / 1 9 9 9 8 3

Ode dneška jsem s vámi, mužové a ženy nové generace

nebo kterékoli z nesčetných generací,

Stejně co vy cítíte při pohledu na řeku a nebesa, cítil jsem i já,

Stejně jako je každý z vás jedním z živoucího množství,

i já byl jedním z mnoha,

Stejně jako vás občerství rozradostněná řeka a bystrý

proud, i mne občerstvil,

Stejně jako vy stojíte opřeni o zábradlí, a přesto spěcháte

s prchajícím proudem, i já stál, a přece jsem pospíchal,

Stejně jako hledíte na nesčetné stožáry lodí, na mohutné

přídě a píšťaly parníků, i já hledíval.

( Ú R Y V E K Z B Á S N Ě N A B R O O K L Y N S K É M P Ř E V O Z E )

8 4 - 2 / 1 9 9 9

Uhorková sezóna v Bratislave pre-siahla do septembra – knižky tak-mer nevychádzajú, divadláchystajú prvé premiéry sezóny naneskorú jeseň. Výnimkou je lenStoka – alternatívna scéna, ktorejotcom-zakladateľom a principá-lom je režisér Blaho Uhlár. Totodivadlo bolo za „mečiarizmu--hudecizmu“ (pre publikum spozarieky Moravy: Ivan Hudec bol v roku 1994-1998 ministrom kul-túry v Mečiarovej vláde a takmersa mu podarilo zničiť všetko živo-taschopné v slovenskej kultúre)existenčne odkázané na sponzor-ské kvapky. Nový minister kultúry,herec Milan Kňažko, by aj čímsiprispel, ale... jeho rezort, ako ajcelá štátna správa jednak nemápeniaze a tie, čo má, delí podľastarých zabehaných modelov.Vlastne som chcel povedať, žeStoka premiérovala svoju novúinscenáciu s bizarným názvomHetstato. Zaujímavejšie veci sabudú diať koncom septembra.Vypukne ďalší ročník najprestíž-nejšieho divadelného festivaluDivadelná Nitra. V rámci nej sa nazáklade anketového hlasovaniateatrológov a divadelných kritikovudeľujú Dosky, čiže ceny za najlep-šie divadelné počiny uplynulejsezóny. Horúcim kandidátom ječeský režisér z Klicperovho diva-dla v Hradci Králové VladimírMorávek – jeho (a Shakespearov)Macbeth, ktorého naštudoval sosúborom Divadla Andreja Bagarav Nitre, bol skutočnou udalosťousezóny. Bratislavská divadelnásezóna 1998-1999 bola veľmi diét-na – trochu ju ochutil len režisérJuraj Nvota. Vo svojom mater-skom divadla Astorka-Korzo 90jemne a citlivo uviedol vonHorváthove Historky z Viedenskéholesa a hneď nato, akoby v jednom

ťahu, v Národnom hru Liliom,ktorú začiatkom tohto storočianapísal maďarský spisovateľ, novi-nár, kabaretiér a dramatik FerencMolnár, Stredoeuropan telom i dušou a v čase, keď literatúra a umenie Strednej Európy, pre-dovšetkým doznievajúcehoRakúska-Uhorska a najmäBudapešti a Viedne, tvorili zvlášt-ny svet rafinovane dekadentnýchprotikladov – tragiky a frašky, ori-ginálnosti a banality, krutosti a sentimentu, svet, v ktorom sazjemňovali i zraňovali obnaženéľudské duše a dušičky. Nvota s veľkou empatiou stavia na scénukaždodenný svet, kde sa v častobanálnej, na pohľad nevýraznejvšednosti ligocú rýdze zrniečkačlovečenskej osobitosti, neznásil-ňuje tento svet svojou interpretáci-ou, dôveruje hre a jej príbehu,presne v duchu GyörgyaKövaryho, ktorý vo svojej mono-grafii o dramatikovi FerencoviMolnárovi napísal aj túto vetu:„Molnár uskutočnil múdry impe-ratív Huga von Hofmannstahla, žehĺbku treba ukryť, a to na povr-chu.“ Svet, v ktorom sa pohybujú posta-vy Ferenca Molnára, nasával ajJán Kalina, muž, ktorý autorsky,dramaturgicky a v neposlednejmiere i organizačne podstatnoumierou prispel k vzniku a rozvojumoderného slovenského zábavné-ho umenia, dnes by sme povedali -šoubiznisu. Jeho spomienky nadetstvo a mladosť pod názvomObzri sa s úsmevom. Autobiografo-mánia 1971-1974 vydal AlbertMarenčin mladší, majiteľ a tušímjediný zamestnanec vydavateľstvas trochu bizarným názvomPrístrojová technika. Kalina si doprial v názve, ale aj v celom texte knihy „obzerať sa

S L O V E N S K O

Morávkov Macbeth skutočnou

udalosťou sezóny

...na drátě

- 2 / 1 9 9 9 8 5

s úsmevom“, hoci práve on maldosť dôvodov reflektovať svojeosobné dejiny so smútkom a zatrpknuto. Najmenej dvakrátveľké dejiny zablokovali jeho ob-čiansku i umeleckú dráhu. V časefašistickej Slovenskej republikymu jeho židovský pôvod predurčillístok na vlaky, čo smerovali doosvienčimských plynových komôr– zachránili ho pracovníci prešov-ského rozhlasu, ktorí mu vybavilivýnimku ako „nepostrádateľné-mu“. V sedemdesiatych rokoch sastal jednou z najtvrdšie postihnu-tých obetí husákovskej normalizá-cie. Nielenže ho za jehoprotiokupačné postoje a za jeholiterárnu tvorbu zbavili zamestna-nia vysokoškolského učiteľa a zakázali mu publikovať, ale povykonštruovanom a základnýmobčianskym slobodám odporujú-com súdnom procese odsúdili za„poburovanie“ na dva roky väze-nia, z ktorých si viac ako rok odse-del. Aj po prepustení sústavneprenasledovali a diskriminovalijeho i jeho rodinu – pod týmto tla-kom sa v roku 1978 vysťahoval doSpolkovej republiky Nemecko, kde

v roku 1981 umrel vo veku 68rokov. Bol jedným z tých, čo napredvojnovom vidieckomSlovensku vytiahli humor spodslamených striech dedín a meste-čiek a posunuli ho do priestorumestskej civilizácie. Prešov tridsia-tych rokov, kde študent gymnázia,neskôr poslucháč práv v Prahe,Ján Kalina, pôvodným menomLadislav Schwarz, začínal akoautor a interpret humoristickýchliterárnych žánrov, síce nebolBudapešťou, Viedňou, ba aniPrahou, nebol to však už aniTurčiansky Svätý Martin so svojiminárodnofolkórnymi tradíciami.Mladý Kalina objavil atmosféru a poetiku moderného humorudvadsiateho storočia, tak ako sarodil vo viedenských, budapešti-anských a pražských divadlách,šantánoch a kabaretoch, a máveľkú zásluhu na intelektualizáciislovenského zábavného umenia,na jeho postupnej premene z folk-lórnej (a pseudofolklórnej) naurbánnu.

Ján Štrasserredaktor týdeníku Domino forum

13. srpna 1999 zemřel IgnatzBubis, předseda židovské obce v Německu. Ještě před smrtívyjádřil své zklamání nad souži-tím Židů a Němců v této zemi. „Zasedm let mého působení ve funkcipředsedy se nezlepšilo nic,“ řekl.Německou veřejnost překvapilo, a možná dokonce šokovaloposlední přání pana Bubise, abybyl pohřben v Izraeli. Důvodembylo násilné zničení hrobu jehopředchůdce Heinze Galinskéhoneznámými pachateli v Berlíně.Diskuze, která proběhla v posled-ních týdnech v německém tisku o životě Židů v Německu a o rozdí-

lu pojmů jako „Židé žijící v Ně-mecku“, „němečtí Židé“, „židovštíNěmci“ apod., demonstrovalaznovu, že se o normálních vzta-zích ještě dlouho nedá mluvit.

Podobně angažovaná polemika seodehrává momentálně v konfliktumezi německými filosofy PeteremSloterdijkem a JürgenemHabermasem. Sloterdijk je ostřekritizován za „fašistickou rétoriku“své „Elmauer Rede“ s názvem„Regeln für den Menschenpark -Antwortbrief über denHumanismus“ (projev na bavor-ském zámku Elmau), ve které

mluvil o technologii humánnígenetiky. Doslova mj. řekl: „Jeznakem naší technické epochy, žese lidé dostanou buď víc na aktiv-ní, nebo na pasivní stranu selek-ce.“ Sloterdijk sám vyčítáněmeckým novinářům, že píší poddiktátem Habermase, který chcedokázat, že slavná protivníkova„Kritická teorie“ je stará a nespo-kojená umírající dáma.

Téma fašismu se objevuje i v novém filmu mladého režiséraRolanda Suso Richtera Nic jinéhonež pravda, jenž bude od 23. září k vidění v německých kinech.Známý herec Götz George v němhraje Mengeleho, lékaře koncent-račního tábora Osvětim. Mluví seo riziku pokusu ukázat tohoto

nesmírně krutého člověka jakomuže se sympatickými rysy, sní-mek je oceňován jako něco for-málně a obsahově úplně novéhopo dlouhých letech povrchníchkomedií s krásnými a bohatýmihrdiny. Další pozoruhodný film,Noční postavy od AndreaseDresena, se věnuje německé sou-časnosti. Děj je zasazen do pro-středí „těch dole“ – do komunitynezaměstnaných, bezdomovců,uprchlíků a drogově závislých v dnešním Berlíně, jehož obraz sezde zásadně liší od rádoby barev-ných kontur hlavního města popřestěhování německé vlády.

Olga Hochweisspolupracovnice Deutschlandradio

Berlin

N Ě M E C K O

Nový, riskantní pohled

na Mengeleho

Rusko prožívá různou a hrůznoudobu. Již dlouho. Letošní podzimje ještě různější, chaotičtější a nebezpečnější. Mladí vojáci ležína zádech a již nikdy nevstanou,umřela poslední první dámaSSSR. Obchody jsou přeplněnyluxusním zbožím, kasina na všechmoskevských bulvárech mají otev-řeno 24 hodin denně a na stolechse pořád hraje... Lidé se baví, pení-ze se točí a my, Evropané, pořádpřemýšlíme. Jiní lidé chodí po uli-cích při zdi, bojí se usnout a plníčekárny u psychiatrů. To všakvšechny dohromady neodradí odnávštěv divadel, koncertů, cirku-sů, nepřetržité četby čehokolivkdekoliv, neustálé hry v šachy a nekonečných diskuzí.Moskevský (a v jisté míře i ruský)člověk působí dojmem velmi zavi-lého sebevzdělávání. Kiosky s pro-dejem lístků na kulturní programyjsou středem zájmu nakupujících,v metru většina cestujících opírásvé zraky o rozečtené stránky.Žánrová pestrost je fascinující; čtese všechno od matematicko-fyzi-

kálních tabulek přes filosofickéspisy a poezii až po naprostý brak.Spornou otázkou ovšem zůstávádosažená míra kultivace a intenzi-ta otisku takto přijatých vjemů.Jakmile vlak metra zastaví ve sta-nici, čtenář Puškina či Platóna váspři vystupování srazí do kolejiště,uštědří vám několik bodyčků, a když máte štěstí, tak vám jenpárkrát šlápne na nohu. U výcho-du vám nikdo nikdy nepodržímasivní dveře (vyjma cizinců: takje poznáte), což se při chvilkovénepozornosti může rovnat pokusuo těžké ublížení na zdraví. To všebeze slůvka omluvy a, co je dalekohorší, bez pocitu nepatřičnosti činevychovanosti. A do toho hrajebez ustání hudba, takže si řekně-me, co teď v ruské pop-musicvlastně letí.Poslední hit skupiny „Zakázaníbubeníci“ se jmenuje Zabili černo-cha. Slyšíte ho nejméně třicetkrátdenně a není to nic pro rasismusani proti němu. Jiná moskevskáskupina „Máša a medvědi“ by sesvým hitem Ljubočka mohla dobýt

R U S K O

Kam oko dohlédne

8 6 - 2 / 1 9 9 9

Jak se dalo předvídat, francouzskémínění se s blížícím se rokem2000 zabývá malichernými věcmi.Vlna humanitárního cítění nastávápřibližně každých dvacet let:naposledy to bylo v roce 1981, kdydo ulic vyšel milion lidí bránitPoláky před absurdním násilímválečného stavu vyhlášenéhoJaruzelskim: letos srdceFrancouzů bijí povzbuzovánamimořádnou solidaritou s kosov-skými Albánci: zajistili širokou a nečekanou podporu politiceozbrojeného zásahu protiBělehradu.Jakmile však umlkla hesla a hlavyjsou těžké z příliš častých hovorů o politice, začínají Francouzivzdorovat.Bojovná horečka opadla. Pocitúčasti na spravedlivé, a navícúspěšné válce oživil touhu s čistýmsvědomím se radovat z našehopohodlného života, z naší zeměkoňaku. Zatmění slunce nepřine-slo konec světa, Nostradamusneměl pravdu: bavme se!Naši ruští přátelé mohou klidnězabíjet Čečence, ale my nezasáh-neme, abychom jim v tom zabrá-nili.

Žijeme v době klouzání. To slovopochází ze sportu („klouzavé“sporty: lyže, windsurfing – navodě, na trávě, na sněhu nebo naledě), ale zdá se být vhodné jakocharakteristika ideálního vztahu,který postmodernistická civilizacenastoluje mezi námi a světem,nedávno ještě tak drsným. To nenítypicky francouzské, je to dokonceneobyčejně mezinárodní tenden-ce, metaforizovaná internetovýmsvětem, ve kterém surfujeme, tímlehkým, prchavým světem, zbave-ným zemské tíže, velebeným sub-tilností virtuální reality. Pouzebruslaři, kteří se jako střely řítí uli-cemi Paříže, nám připomínají, žeměsto neunikne vlně planetárníhodna. Chcete-li být Pařížany, musítenyní být štíhlí, pružní, oblečení do

nemačkavých a jednoduchýchoděvů z umělých materiálů, při-způsobit se světu mobilního tele-fonu, který jemně a diskrétnědržíme v dlani.

Starostové francouzských městmusí vybrat pár hezkých dívek,aby určili tu, která bude v příštíchdeseti letech sloužit jako modelMarianne, národního symboluFrancie (poslední byla BrigitteBardot a Catherine Deneuve).Kandidátky jsou sportovní, štíhlé,nudně krásné: ze čtyř si vzpomí-nám pouze na jméno jedné.Patricia Kaas, zpěvačka, nejkrás-nější hlas Francie (podobný jakoměla Edith Piaf, jistým způsobemvšak smyslnější), jejíž repertoármá však charakter doby: fádní,neútočné, rozplizlé písničky.

V těchto měsících se v prestižníchgaleriích Grand-Palais (na začátkuChamps-Elysées) zahajuje retro-spektivní výstava věnovaná malířiChardinovi (1699-1779).Ojedinělý jev: je to druhá výstavasvého druhu za posledních dvacetlet. Chardin, malíř harmonickýchvýjevů, někdy matoucím způso-bem realistických, představuje proFrancouze nejsmyslnější obraz,který 18. století poskytlo z každo-denního života, a je jeden z těch,kteří je naučili pěstovat umění žít,skládající se z jednoduchosti a přilnutí k hladkému povrchuvěcí. Můžeme však u něj najít i drsnější detaily, předměty, kterézachycují světla a které popírajídojem plastické dokonalosti, kterýby mohlo umocňovat hledáníkrásy. Kéž by jim mohl připome-nout, že něha následuje po hru-bosti a podnítit je, aby seodpoutali od vášně k fluidnosti,které nechávají volný průchod.

Xavier Galmichebohemista

F R A N C I E

Plastické starosti

světové hitparády, kdyby se píseňnarodila tři tisíce mil západně odMoskvy. Máša je krásná, mladádívka a umí zpívat, její Medvědizase dobře hrají. Ovšem největšíruská bomba je v současnosti sku-pina „Mumij Troll“. Zpěvák IljaLagutěnko, absolvent univerzityve Vladivostoku, disponuje hla-sem, který se zdá být neklamnýmdokladem jeho příslušnosti kečtyřprocentní menšině – ale chybalávky. O Lagutěnkových spádechby jistě mohla vyprávět jeho čer-novlasá a černooká manželka. Tidva si spolu mají co říct i na pódiu– a statisíce ruských fanoušků už o tom vědí své. Jejich společnýkoncert s kyjevskou skupinou „Vo-plji Vidopljasova“ v moskevskýchLužnikách pro třicet tisíc fanouškůbyl opravdu svátkem pro uši i prooči. „Mumij Troll“ už hráli v NewYorku, Paříži a dalších metropo-lích, což samozřejmě zatím v Pra-ze, natož v Brně nikoho nezajímá.Ale mělo by. Pokud totiž naposledním, šestém Maxidromu(což je největší rockový festival v Rusku pořádaný na olympijském

stadionu) zpívali čeljabinští„ČAJF“ svých šest skladeb se sbo-rovým doprovodem nejméně šede-sáti tisíc diváků ve světle takřkashodného množství plápolajícíchzapalovačů (přičemž do lidí bušilipendreky ostří hoši z ruskéOMON, aby náhodou někdo neza-pálil ledovou plochu), pak si dovo-líme tvrdit, že první českáagentura, která se rozhlédne poruské rockové scéně, slušně zbo-hatne. Ale to není ještě pořád všechno.Při návštěvě uměleckého šéfa„Souboru písní a tanců“ panaAlexandrova se můžete přímo v jeho kanceláři pokochat pohle-dem na záběry z někdejšího kon-certu v Mariánském (svého časutaké Gottwaldově) údolí v Brně--Líšni, kam přišlo před léty vícenež 150.000 oddaných Moravanů a Čechů. Inspirace najdete v Moskvě oprav-du hodně.Ono totiž všeho je v Moskvě a v Rusku hodně.

Boris Lupačev, Zygmund Horňák

Paříž, Italské náměstí, pátek večer– všechny páteční večery.Přišly jich tisíce. Kolik tisíc?Desítka? Několik desítek?Stal se z toho rituál.Jsou mladí, jsou pohybliví, nazulisi kolečkové brusle a na několikhodin je Paříž jejich.Již několik měsíců vidí ohromeníPařížané každý večer zjevovat se v samotném centru města tohotopružného a nekonečně dlouhéhohada, vlnícího se tepnami města.Had se vlní několik hodin. Neprozíraví řidiči jsou zabloková-ni tímto neústupným plazem,musí se obrnit trpělivostí a nechatjej převlnit. Převlnit až do posled-ního.Proud bruslařů, kteří se scházejí

v noci, připomíná jeden ze zástu-pů tropických mravenců, kteřípostupují kupředu a po cestěvšechno sežerou.Bruslaři nemají žádné zvláštní ide-ologické poselství, nedefilují z žádného důvodu, nevykřikujíhesla. Jsou prostě zde jako obrov-ský had, krásný i děsivý na pohled.

Snad jsou odrazem doby.Paříž svlékla kůži, oblékla se donové, zbavila se staré, která jí v očích návštěvníků dodávalakouzlo. Najednou je hladká, plas-tická, funkční a chladnější.Tento podzim dodává jejímu nové-mu vzhledu věrohodnost.

- 2 / 1 9 9 9 8 7

P O L S K O

Literární Cena Niké

Třetího října byla v Polsku již po-třetí udělena nejvýznamnější pol-ská literární cena – Nagroda Nike(Cena Niké). Získal ji StanislawBarańczak za básnickou sbírku„Chirurgiczna precyzja“(Chirurgická preciznost).Básník Barańczak žije již dlouháléta ve Spojených státech a kvůlitěžké nemoci nemohl cenu převzítosobně. Do Polska přijela pouzejeho žena Anna, která přečetlamísto laureáta děkovný dopis. „Nakonci dvacátého století se něco

podobného mohlo stát pouze v Polsku“, napsal Barańczak. „Nasvětě snad neexistuje druhýpodobný stát, kde by autoři lite-rární soutěže o nejlepší knihuroku zahrnovali pod pojem kniharovněž básnickou sbírku. (...)Neexistuje zřejmě ani země, kdeby mezi sedmi knihami, o nichž sehlasovalo ve finále soutěže, bylaskoro půlka básnických sbíreknebo knih o poezii referujících.“(Vedle Barańczakowy sbírky bylanominována také sbírka veršů

významného básníka TadeuszeRózewicze a kniha esejů o poeziiliterárního vědce RyszardaPrzybylského. „A konečně“, pokra-čoval Barańczak, „neexistuje zřej-mě země, kde by sbírka básníobstála v tak silné konkurenci dělprozaických. Pro oceněné básně jeto obrovská šance dostat se zahradby stísněného literárníhoghetta a současně, a to je důleži-tější, veliká šance, aby si široká ve-řejnost uvědomila tuto jednodu-chou pravdu: Úcta, jakou společ-nost prokazuje poezii vznikající v národním jazyce, je výrazem její-ho vztahu k literatuře, umění a kul-tuře v širším smyslu, je měřítkem

její vyspělosti a kultivovanosti.“Společnost však hlasovala již tra-dičně jinak než odborná porota. V anketě čtenářů získala CenuNiké prozaička Olga Tokarczukováza román „Dom dzienny, domnocny“ (Denní dům, noční dům).Román byl oceněný navzdoryznámé skutečnosti, že v Polskuvznikají v posledních desetiletíchhodnotná díla především v poezii.„Čtenářským kruhům“ je alepotřeba nechat jejich práva: horkéléto strávily na pláži nebo v poho-dlném křesle, nikoli se sbírkoubásní, ale s dobrým, šikovněnapsaným románem.

Wojciech Bonowicz

Bostonskou sazbu převzalo jedno obchodní nakladatelství ve Filadelfii a knihabyla ještě téhož roku vydána znovu. Bostonský zákaz a boj proti němu vzbudil o Whitmanova Stébla trávy takový zájem, že z prvního filadelfského vydání seprodalo za jediný den tři tisíce výtisků.Za honorář, který obdržel, koupil si básník malý skromný domek v Camdenu,kde trávil zbytek svých dnů...

Abe Čapek

Altman modeloval v Leninově pracovně jeho hlavu a často musel rychle odejít,když k Leninovi přišli soudruzi. Lenin nikdy nezapomněl zalít hlínu...

Ilja Erenburg

Obě ženy s přirozeným půvabem, nohu přes nohu, pokuřovaly cigaretky a z dý-mu, jemného jako semínka dýně, se pod stropem vytvářel nadýchaný obraz,Picasso prokládaný Braquem, a Picasso i Braque se v záhrobí tetelili blahem.Prostitutky totiž mají na starost nepřímé spojení s proslulými zemřelými a zhoš-ťují se této role tím lépe, oč nevědoměji. Tak je to důmyslně zařízeno. Úradkem.

Petr Hrbáč

8 8 - 2 / 1 9 9 9

Adolf Loosv síti kultury

Adolf Loos a Peter Altenberg

R O S T I S L A V Š V Á C H A

- 2 / 1 9 9 9 8 9

nahoře: Dům Tristana Tzary v Paříži, 1930

dole: model domu Josephiny Bakerové v Paříži, 1928

Použité fotografie z knih:

Adolf Loos – Das Werk des Architekten, Wien 1931

Adolf Loos – Leben und Werk, Wien 1982

9 0 - 2 / 1 9 9 9

Za posledních padesát let se u nás architek-tura vytratila ze sítě kulturních vztahů. Ani kul-turní, ani výtvarnické časopisy o ní dnes ne-tisknou téměř žádné články. Znalci výtvarnéhoumění, filmu, literatury, divadla nebo hudbydovedou objevovat spojitosti mezi svými obory.Stopují představy a náměty přebíhající z jedno-ho oboru do druhého. Téměř nikoho však dnesu nás nenapadne, že podobnou roli vysílače i přijímače dobových uměleckých vidin by moh-la plnit také architektonická tvorba.

Před stoletím si stála jinak. Přežívala tehdyještě tradiční stupnice uměleckých oborů, kteréarchitektura hostila pod svým pláštěm jako je-jich královna. Výpůjčky a vazby mezi uměnamizajišťoval i kavárenský způsob života tehdejšíchumělců a intelektuálů. Architekti kavárny nejennavrhovali a zařizovali, ale také v nich debato-vali se svými přáteli-umělci a literáty. Pověstskvělého diskutéra, autora provokativních člán-ků o bydlení a odívání i nekonformního archi-tekta si mezi intelektuální smetánkou Vídnězískával od konce devatenáctého století Adolf

Loos. Brněnský rodák a od roku 1918 občanČeskoslovenské republiky se ve Vídni octnul v roce 1896, po delším pobytu v USA. Od roku1897 začal psát fejetony o anglosaské civilizacipro deník Neue Freie Presse. Útočil v nich protinapodobování historických slohů, které podlejeho soudu proměnilo Vídeň v Potěmkinovoměsto, proti tvarovým násilnostem secese, ježprý zbytečně vymýšlí nové formy a kazí tak u věcí jejich účel, a především proti dekorativ-nosti a ornamentu, které se Loosovi jevily jakopříznaky zločinnosti a barbarství. Stavěl seproti „zprasáčtění praktického života ornamen-tem“, jak to vyjádřil vídeňský esejista a drama-tik Karl Kraus, věhlasný nepřítel ornamentali-zace v básnické a žurnalistické mluvě. KdyžAdolf Loos v prostém a bezozdobném slohuprovedl svou první velkou práci – zařízeníkavárny Museum na Karlově náměstí ve Vídni z roku 1898 –, secesní architekti ji posměš-ně nazývali „Café Nihilismus“. Nebylo divu;vybílené místnosti nezdobilo nic než Thonetovyžidle.

Loos tvrdil, že moderní doba se podobá kla-sickému Řecku. „Viz Thonetovu židli! Nezrodilase z téhož ducha, z něhož povstala řecká židle s ohnutými nohami a opěradlem ztělesňujícímzcela prostě způsob sedění doby? Pohleďte nabicykl! Nevane z něho duch Periklových Athén?“napsal v roce 1897. Obdobné hlubinné souvis-losti mezi antikou a současností hledal tehdyjeho přítel Peter Altenberg, básník a milovníknočního velkoměstského života, jehož portrétod Gustava Jagersprachera dodnes zdobí interi-ér Loosova Amerického baru nedaleko Kärt-nerstrasse z roku 1908. Vývěsní štít baru Loosopatřil elektricky prosvětlovanou reklamou, jed-nou z prvních v Evropě, a jeho maličký prostordůmyslně zvětšil velikými zrcadly.

K častým námětům Altenbergových próz a Krausových fejetonů patřil rozpor mezi „vněj-škem“ jevové stránky života a „vnitřkem“ skry-tých dramat lidské duše. Šlo o téma, k němužse z jiné strany ve Vídni probíjel SigmundFreud, na jehož psychoanalýzu se však Loosůvpřátelský kroužek díval podezíravě, protože

Interiér domu Tristana Tzary v Paříži, 1930

- 2 / 1 9 9 9 9 1

podle jeho úsudků odhalovala v duších vídeň-ských měšťáků pouze banálnost a prázdnotu.

Napětí mezi strohým, téměř nepřívětivýmvnějškem a komfortním a útulným vnitřkem se stalo základním rysem Loosových rodinnýchdomů. Vídeňský Steinerův dům z let 1910--1911, Bauerova vila v Hrušovanech u Brna z roku 1917 nebo slavná Müllerova vila v praž-ské ulici Nad hradním vodojemem z let 1928--1930 se navenek tváří jako prosté krabice. Topodstatné se děje uvnitř, v sálech a pokojíchorámovaných mramorovými pilíři, mezi stěna-mi a stropy ze vzácných dřev a na podlaháchpokrývaných perskými koberci. Do tohoto pro-středí, ve kterém se snoubí „řecká“ klasičnost s anglosaským komfortem, Loos vsazoval krby,anglická rokoková křesílka, empírové lenošky a jiné klasické kusy nábytku bez ohledu na je-jich různorodý sloh. Cíl spočíval v nestrojenostia nevyumělkovanosti, v neměšťáckých hodno-tách, kterým podle Loose rozuměli pouze mo-derní Angličané a Američané, anebo naopakpříslušníci starých šlechtických rodin.

Pravidlo o strohém vnějšku stavby Loosporušil jen jedenkrát. V roce 1924 se načas pře-stěhoval do Paříže a navštěvoval tam vystoupe-ní americké tanečnice Josephiny Bakerové. V podání Josephinina kapelníka Sidneyho Be-cheta tam uslyšel pravý americký jazz. Návrhdomu pro svou novou přítelkyni, nakonec bo-hužel neprovedený, pojal Loos velmi jazzově.Vyzdobil jeho fasádu barevnými pruhy; moti-vem, který nám připomene koupací trikot, ale i americkou vlajku, jejíž skleněná stylizace svítínad vchodem do Amerického baru ve Vídni.

Loose neuspokojovalo tradiční dělení domuna jednotlivá podlaží. Představil si vnitřekdomu jako jeden velký prostor a do něho pakvkládal kaskády teras spojovaných kratičkýmischodišti. Málokdo postihl smysl tohoto řešenílépe než vídeňský průkopník atonální hudbyArnold Schönberg. „Zde se v prostoru myslí,vynalézá, komponuje tak, jako by duchovní zrakměl před sebou prostor ve všech jeho částech a na-ráz jako celek,“ napsal Schönberg v roce 1930 o Loosovi.

Prostorovými kaskádami opatřil Loos paříž-skou vilu básníka Tristana Tzary na avenueJunot pod Montmartrem z roku 1926 i Mülle-rovu vilu v Praze. V hale Müllerovy vily se přioslavě Loosových šedesátin v roce 1930 sešloněkolik pozoruhodných osobností. Zahlédli by-chom tam Karla Krause s jeho ochránkyní Si-donií Nádhernou z Borutína a jinými přísluš-níky české šlechty, básníka Josefa SvatoplukaMachara, historika umění Antonína Matějčka,estetika Bohumila Markalouse, kterého známei pod jeho spisovatelským pseudonymem Jaro-mír John. Markalous-John, Loosův přítel odpočátku dvacátých let, přeložil do češtiny a vy-dal v roce 1929 soubor Loosových statí Řeči doprázdna. Ve své době to u nás byla povinnáčetba všech kulturních lidí.

A neškodilo by, kdyby se takovou povinnoučetbou stala i dnes. Možná by to byla skulina,kterou by architektura mohla znovu pronik-nout do sítě kulturních vztahů.

Oslava Loosových šedesátin v Müllerově vile v Praze, 1930. Stojící zleva: Bohumil Markalous-John, Karel Nádherný z Borutína, Josef Svatopluk Machar, Antonín

Matějček. Sedící zleva: František Müller, Claire Becková-Loosová, Milada Müllerová, Adolf Loos, Karl Kraus, Sidonie Nádherná z Borutína, Valentina Humblová-Mladotová,

Gisela Markalousová.

9 2 - 2 / 1 9 9 9

Veřejné domy dříve a nyníCo přinese pátrání v archivech a co návštěvynejlepších nevěstinců 90. let? Jak fungovalyveřejné domy v čase poúnorového komunistic-kého třeštění? Na jaké neobvyklé technikysexuálního úkoje naleznete v dnešních han-bincích odbornice? Tyto a jiné otázky se poku-sí společně zodpovědět Josef Kroutvor,Ladislav Verecký, Vladimír Fanta a dalšípánové v kauze posledního Neonu vydanéhopřed rokem 2000. Vše doplní bohatá fotodo-kumentace.

Jak se pohybují po světě čeští umělciPrvní velká anketa. Redakce časopisu Neon jezdí v anglickém double-deckeru, IvanWernisch občas lítá bitevním vrtulníkem MI-24 a vítěz Plzeňského bienále 1998, brněn-ský malíř Miroslav Štolfa, zase miluje rychlé motocykly. A co ti další?

Mein Gott!!!Opravdový ŠOK přináší rubrika doku-mentů Černé na bílém. Policejní záz-namy prozrazují, čím se v mládízabýval Národní umělec KAREL GOTT.Nenechte si ujít!

Sodoma: předtím a potomKniha Jiřího Karáska ze Lvovic Sodoma, která vyšla počátkem tohoto století, bylaprvní otevřeně homoerotickou básnickou sbírkou v dějinách českého písemnictví.Dobovým kontextem, rozporuplným ohlasem i knihou samotnou se v atraktivní statizabývá Rudolf Vévoda.

Už ani slovo dál...?Rozsáhlý rozhovor redaktora Rock & PopuOndřeje Bezra se zpěvákem a muzikantem VLADIMÍREM MIŠÍKEMo úplně jiných věcech, než byste čekali. Vše orámováno množstvím unikátních a dosud nepublikovaných fotografií.

Co najdete v příštím čísle

Šéfredaktor: Bogdan Trojak

Redakce: Hana Machálková,

Jana Kostelecká

Redakční rada: Ivan Wernisch, Přemysl

Rut, Petr Odillo Stradický ze Strdic, Petr

Koťátko a Martin Reiner.

Layout: Bedřich Vémola

Sazba a zlom: [Imprimatur]

Uzávěrka čísla: 1. 10. 1999

Adresa redakce: Neon, Štefánikova 8,

602 00 Brno, tel., fax: 05-41 23 50 79

E-mail:

předplatné@neon-mag.cz

dopisy@neon-mag.cz

Internet: www.neon-mag.cz

Inzerce: Neon, Štefánikova 8,

602 00 Brno, tel., fax: 05-41 23 50 79

Příjem materiálů: Redakce přijímá písem-

né příspěvky, fotografie apod. za předpo-

kladu, že autorská práva k nim nejsou

vázána na třetí osobu. Souhlas k otištění

považuje redakce za automatický. Autor

rovněž zaručuje, že jeho materiál nemá

reklamní charakter. Honoráře podle

dohody. Autor musí uvést adresu, rodné

číslo, popřípadě i číslo účtu. Nevyžádané

rukopisy se nevracejí, redakce nezaručuje

jejich otištění. Autor bere na vědomí, že

jeho příspěvek může být bezplatně po-

užit v internetové verzi časopisu Neon.

Jakékoliv další rozmnožování textu

a fotografií jen s výhradním a písemným

souhlasem vydavatele. Příspěvky označe-

né jménem autora nevyjadřují bezpodmí-

nečně mínění redakce.

Copyright: © Neon

Neon vychází měsíčně.

Cena jednotlivého výtisku: 100,- Kč

Roční předplatné (10 ks): 800,- Kč

Distribuce: KOSMAS, Lublaňská 34,

120 00 Praha, tel.: 02-29 19 25

Písmo: Charter a Officina Sans

Tisk: KarTis, K. H. Borovského 14/717,

733 21 Karviná-Fryštát

Vydává: Společnost na podporu realizace

multimediálního projektu Neon ve spolu-

práci s Kulturní nadací Martina Pluháčka