Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Katedra sociální pedagogiky

Volný čas studentů kombinovaného studia

sociálních oborů

Diplomová práce

Autor: Kristýna Křivancová

Studijní program: N7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Sociální pedagogika

Vedoucí práce: PaedDr. Monika Žumárová, Ph.D.

Hradec Králové 2016

Zadání diplomové práce

Autor: Kristýna Křivancová Studium: P14K0284

Studijní program: N7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Sociální pedagogika

Název diplomové práce: Volný čas studentů kombinovaného studia sociálních oborů Název diplomové práce AJ: Leisure Time of Students of Distance Studies in the Social

Studies Field Cíl, metody, literatura, předpoklady: Diplomová práce se zabývá volným časem studentů kombinovaného studia sociálních oborů. Cílem této práce je v teoretické části charakterizovat oblast volného času, volnočasových aktivit, kvality života v kontextu volného času a vzdělávání se zaměřením na studenty kombinované formy studia na vysokých školách. Praktická část prezentuje výsledky výzkumného šetření provedeného na souboru studentů kombinovaného studia sociálních oborů. Cílem je analyzování vlivu kombinovaného studia na volný čas studentů, zda došlo k nějakým významným změnám v množství, obsahu, kvalitě, preferencích apod.

GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 2. rozš. vyd. Brno: Paido, 2010. 261 s. ISBN 978‑80‑7315‑185‑0. HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER, Břetislav a PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. Praha: UK, 2003. ISBN 80‑7290‑128‑1. MASARIK, Pavel a MASARIKOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly z pedagogiky voľného času. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, 2002. ISBN 80‑968735‑0‑4. PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. 231 s. ISBN 80‑7178‑711‑6. PAYNE, J. a kolektiv: Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005. ISBN 80‑7254‑657‑0. ŠERÁK, M. Zájmové vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 207 s. ISBN 978‑80‑7367‑551‑6.41. ŠVAŘÍČEK, Roman, ŠEĎOVÁ, Klára a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 377 s. ISBN 978‑80‑7367‑313‑0.

Garantující pracoviště: Katedra sociální pedagogiky,

Pedagogická fakulta

Vedoucí práce: PaedDr. Monika Žumárová, Ph.D.

Oponent: Mgr. Jakub Holeček

Datum zadání závěrečné práce: 6. 11. 2014

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala pod vedením vedoucího

diplomové práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Blatné dne

Poděkování

Děkuji PaedDr. Monice Žumárové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, za její

vstřícnost a cenné rady.

Anotace

KŘIVANCOVÁ, Kristýna. Volný čas studentů kombinovaného studia sociálních oborů.

Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016. 83 s.

Diplomová práce.

Diplomová práce se zabývá volným časem studentů kombinovaného studia

sociálních oborů na vysokých školách. Cílem celé práce je zmapovat volný čas studenta

a analyzovat vliv tohoto typu studia na jeho volný čas.

Teoretická část je zaměřená na definování a charakteristiku volného času, jeho

funkce a faktory, které jej mohou ovlivňovat. Důležitou součástí je také vymezení

kvality života a životního stylu v souvislosti s volným časem. Dále diplomová práce

popisuje volnočasové aktivity a jejich rozdělení. Nedílnou součástí je také

charakteristika studenta kombinované formy studia. Teoretickou část práce uzavírá

kapitola věnující se vzdělávání dospělých.

Empirická část vychází ze základního postupu u kvantitativně orientovaného

výzkumu. Na základě cíle diplomové práce je stanoven výzkumný problém a jsou

formulovány hypotézy, které jsou testovány. Tato část také zahrnuje popis výzkumné

metody a charakteristiku výzkumného vzorku. Preference volnočasových aktivit

studentů jsou porovnány s výsledky výzkumu zveřejněného v roce 2010 Centrem pro

výzkum veřejného mínění. Vyvozené závěry jsou prezentovány v závěrečné části práce.

Klíčová slova: volný čas, volnočasové aktivity, kombinované studium, vzdělávání

dospělých

Annotation

KŘIVANCOVÁ, Kristýna. Leisure Time of Students of Distance Studies in the Social

Studies Field. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové,

2016. 83 pp. Diploma Thesis.

This thesis deals with the leisure time of students of distance studies

in the social studies field at universities. The aim of this thesis is monitor student´s

leisure time and analyze the impact of this type of study at its leisure time.

The theoretical part is focused on the definition and characteristics of leisure

time, its functions and factors that may influence him. The important part is

the definition of quality of life and lifestyle in connection with leasure time. Further,

thesis describes leisure time activities and their distribution. An integral part is also

characteristic of the students of distance studies. The theoretical part concludes with

a chapter devoted to adult education.

The empirical part is based on the basic procedure for quantitatively oriented

research. Based on the objective of the thesis there is defined research problem

and hypotheses, which are tested. This part of thesis also includes a description

of the research methods and characteristics of research sample. Preferences of student´s

leisure activities are compared with the results of research published in 2010 by the

Center for Public Opinion Research. Conclusions are presented in the final part

of thesis.

Keywords: leisure time, leisure activities, distance studies, education of adult

OBSAH

Úvod 8

1 Volný čas 10

1.1 Vymezení pojmu volný čas 11

1.2 Význam a funkce volného času 12

1.3 Faktory ovlivňující trávení volného času 14

1.3.1 Model determinantů volnočasového jednání 16

1.3.2 Rytmus střídání volného času a práce 17

1.4 Výzkumy volného času 17

1.5 Volný čas v kontextu kvality života 18

1.6 Volný čas jako ukazatel životního stylu 20

1.6.1 Dělení životních stylů 21

2 Volnočasové aktivity 22

2.1 Výzkumy činností ve volném čase 26

3 Specifika studenta kombinovaného studia 27

3.1 Charakteristika vývojového období - dospělost 29

4 Vzdělávání dospělých 32

4.1 Formální vzdělávání dospělých 34

4.1.1 Vysokoškolské vzdělávání 36

4.2 Vzdělávání dospělých ve volném čase 37

4.2.1 Neformální vzdělávání 38

4.2.2 Informální vzdělávání (učení) 39

4.3 Profesní vzdělávání dospělých 40

4.4 Univerzita třetího věku 41

5 Empirické šetření 42

5.1 Stanovení problému a cílů výzkumu 42

5.2 Formulace hypotéz 42

5.3 Výzkumná metoda 45

5.4 Charakteristika výzkumného vzorku 46

5.5 Testování hypotéz a vyhodnocení výsledků šetření 51

Závěr 72

Odborné zdroje 76

Seznam obrázků 82

Seznam grafů 82

Seznam tabulek 83

Seznam příloh 83

8

„Každý, kdo se přestane učit, je starý, ať je mu 20 nebo 80. Každý, kdo se stále

učí, zůstává mladý. Je nejlepší v životě zůstat mladý.“

Henry Ford

ÚVOD

Dnešní společnost je dynamická a je zřejmé, že i vzdělávání musí být

dynamické, kontinuální a dlouhodobé. Časy, kdy jednou získané vědění bylo

postačující po celý zbytek života, jsou pryč. Naopak se v soudobé společnosti ukazuje,

že v životní trajektorii jedince nastává permanentní interakce mezi světy vzdělávání,

učení, práce a osobního života. Celoživotní učení a vzdělávání dospělých se tak stávají

součástí moderního života v 21. stol. (Rabušic a Rabušicová, 2008, str. 25-26). Získání

vědomostí však není jediným efektem tohoto studia. Nutnost např. skloubit čas pro

učení, rodinu a práci je vedlejším efektem, který výrazně ovlivňuje rozvoj osobnosti

a její mezilidské vztahy. Vzdělávání se tak stává součástí životní praxe a formování

života, je integrované do každodenních aktivit a životního plánování (Beneš, str. 52-53).

Téma diplomové práce, která je zaměřená na volný čas studentů

kombinovaného studia sociálních oborů, bylo zvoleno na základě vlastní zkušenosti

s kombinovaným studiem. Tento typ studia nabízí šanci lidem, kteří již opustili brány

formálního vzdělávání, se do něj znovu navrátit a získat vyšší vzdělání. Důvodů

k návratu může být mnoho – požadavek zaměstnavatele, touha po rozvoji osobnosti,

poznání nových lidí a prostředí, získání titulu a další. Setkáváme se ale i se studenty,

kteří se po ukončení středoškolského nebo bakalářského studia v prezenční formě, již

chtějí věnovat svému povolání anebo z finančních důvodů nemohou nastoupit

do prezenční formy studia, a kombinovaná forma je pro ně vhodnější variantou.

Studium při zaměstnání je ale obtížné, a to především z toho důvodu, že si

student musí ukrojit podstatnou část ze svého volného času a věnovat ho studijním

povinnostem a účasti na přednáškách. Pro studenta denního studia je role studenta brána

jako primární, kdežto dospělý jedinec v kombinovaném studiu má mnoho dalších rolí –

je pracovníkem, rodičem atd. Jeho potřeba doplnit si vzdělání tak zasahuje do jeho

pracovního, rodinného a zejména pak do jeho volného času.

9

Objevuje se tedy otázka, jestli při všech povinnostech (pracovních, studijních

a rodinných) mají studenti kombinované formy ještě čas také na své zájmy a aktivity

ve svém volném čase. Cílem diplomové práce je zmapovat volný čas studenta

kombinovaného studia a analyzovat vliv této formy studia na jeho volný čas.

V teoretické části, která je zaměřena na vysvětlení a charakteristiku základních

pojmů, bylo vycházeno a čerpáno nejen z monografických publikací ale i z odborných

periodik a článků, které byly získány prostřednictvím internetových vyhledávačů

a databází. Česká odborná literatura se zatím tématem volného času studentů

kombinované formy studia nezabývá, lze ale vycházet z poznatků o volném čase

(Hofbauer, Kaplánek, Knotová, Kubátová, Pávková, aj.), lze vycházet také ze specifik

studenta kombinovaného studia (Beneš, Mužík, Průcha, Šerák aj.) nebo vzdělávání

dospělých (Rabušic a Rabušicová, Veteška a Tureckiová aj.).

Poznatky shromážděné v teoretické části diplomové práce byly výchozím

bodem pro výzkumné šetření. Toto šetření bylo provedeno kvantitativně orientovanou

metodou a je zaměřené na studenty kombinovaného studia sociálních oborů.

Z výzkumných metod kvantitativně orientovaného výzkumu byl vybrán dotazník, který

byl doplněn strukturovanými rozhovory. Získaná data z tohoto výzkumu by mohla být

nápomocna nejen široké veřejnosti a budoucím studentům, kteří mají zájem studovat

v kombinované formě studia, ale také pro rodiny a přátele studenta, aby pochopili

a porozuměli, jaký vliv může mít studium v kombinované formě na jeho volný čas.

Výsledky by však mohly být využity i univerzitami, které poskytují tuto formu studia.

10

1 VOLNÝ ČAS

Volný čas patří podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj mezi

24 sociálních indikátorů, podle nichž se určuje životní kvalita v určité zemi.

K zaměstnání a existenčnímu zabezpečení se připojují i nehmotné hodnoty, které dělají

život lidštější a důstojnější (Kaplánek 2012, s. 45).

Hofbauer (2003, s. 152-153) ve svém článku Volný čas a jeho pedagogické

zhodnocení připomíná, že 20 stol. přineslo do života evropské společnosti změny

ve volném čase. Volný čas rozšířil svůj rozsah a dosah, funkce i cíle, obsahy i metody

činnosti, a vytvořil nové soustavy struktur a institucí. V tomto století volný čas pronikl

do všech životních fází jednotlivce, skupin a celé společnosti. Předpoklady k těmto

změnám byly především změny v rozsahu práce a prodlužování lidského věku. Změny

též vyvolával a stále vyvolává rostoucí zájem o jeho výchovné a sebevýchovné

zhodnocení. Jak uvádí Kaplánek (2012, s. 45) kvantitativní rozšíření volného času

můžeme považovat za jeden z projevů „kulturního převratu“, který se projevuje rostoucí

konzumní orientací, hédonismem, novým oceněním zábavy, hry, komunikace, družností

a novým způsobem práce.

Ve světě dochází k velkým změnám, které mají vliv na pracovní a volnočasový

život. Tyto změny se týkají životního prostředí, ekonomiky, technologií, ale také

společenských a hodnotových změn (Godbey a Mack, 2006, str. 5-6). Také autoři

(Haworth a Veal, 2005, str. xii) konstatují, že za poslední tři dekády došlo ke změnám v

ekonomice a ve společenském prostředí. Vzrostla též nejistota v odhadu budoucích

trendů v oblasti práce a volnočasových aktivit. Velký vliv má také globalizace

a internet. Duffková (2008, str. 154) ve své negativní interpretaci zmiňuje, že život

ve volném čase ponese všechny negativní znaky moderní přetechnizované společnosti,

které můžou v součtu představovat i nebezpečí ztráty smyslu lidského života.

V každém případě za posledních 150 let vzrostl význam volného času ve všech

společenských vrstvách. V otázce vývoje množství volného času v posledních 20 letech

se ale prognóza odborníků, kteří předpovídali zkracování pracovní doby a větší objem

volného času, nevyplnila. Nároky trhu vedou mnoho obyvatel v průmyslově vyspělých

zemích k zajištění více zaměstnání, prodlužování pracovní doby a rekvalifikaci

k uchování své kupní síly (Kaplánek, 2012, s. 46).

11

1.1 Vymezení pojmu volný čas

Na volný čas existují různé pohledy a názory, které daly vzniknout mnoha

definicím, které se začaly utvářet již v 60. letech 20 století v souvislosti s jednou

z nejvýznamějších osobností - francouzským sociologem Dumazedierem. Na základě

jeho definice lze volný čas chápat jako komplex aktivit mimo pracovní, rodinné

a společenské závazky (i mimo biofyzickou péči o vlastní osobu), jimiž se jedinec

zabývá ze své vůle, aby si buď odpočinul, pobavil se nebo svobodně zdokonaloval svou

tvůrčí kapacitu (Janiš, 2009, s. 4-5, Knotová, 2011, s. 28). Bakalář (1978, s. 65) použil

stejnou definici, v které upozorňuje, že volný čas slouží k obnově tělesných a duševních

sil.

Pávková (2008, s. 13) volný čas chápe jako opak doby práce a povinností

a doby nutné k reprodukci sil. Volný čas je tedy čas, kdy si své činnosti můžeme

svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení

a uvolnění. Dále uvádí, že pod pojem volný čas se také zahrnuje odpočinek, rekreace,

zábava, zájmové činnosti, zájmové vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná

činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené. Obdobně definuje volný čas i Němec

(2002, s. 17), který svou interpretaci volného času ještě doplňuje tím, že volný čas nemá

jen dimenzi člověka – jednotlivce, ale má také dimenzi sociální. Mnoho činností jedince

ve volném čase má společenský význam a dosah, jelikož jsou konány ve skupinách

nebo organizacích, kde se také vytváří určité sociální vazby.

I další autoři (Smékal, Vážanský, 1995, s. 23, Kominarec, 2003, s. 19) vychází

z předpokladu, že čas se dělí na pracovní a volný, nemůžeme je však mechanicky

oddělovat, ale zkoumat jednotně. Můžeme tedy vyčlenit dva základní směry:

Negativní chápání volného času – čas, který zbývá po splnění všech pracovních

(studijních), sociálních povinností a biologických potřeb.

Pozitivní chápání volného času – čas, který je charakterizován jako svobodný,

z hlediska potřeb jedince, který s ním disponuje. Jedinec se v této době

svobodně realizuje a může dělat, co chce, aniž by ho k tomu někdo nutil a není

k tomu podvědomě nucen.

Také Hájek, Hofbauer a Pávková (2008, s. 66) vymezují volný čas dvěma

směry - negativním a pozitivním. Připojují k tomuto vymezení ještě další

charakteristiky. Volný čas popisují jako čas, se kterým člověk může nakládat podle

svého uvážení a na základě svých zájmů. Je to doba, která zůstane z 24 hodin po

12

odečtení času věnovaného práci a péči o rodinu a domácnost a o vlastní fyzické potřeby

včetně spánku. Duffková (2008, str. 144-148) nazývá čas, který zahrnuje opakující se

každodenní rutinní činnosti týkající biofyziologických potřeb člověka (spánek, jídlo,

hygiena) a uchování psychického a sociálního systému (zajištění chodu rodiny

a provozu domácnosti) jako čas vázaný. Dále k tomuto času přiřazuje i dojížďku

do zaměstnání.

Jak uvádí Šerák (2009, str. 26) volný čas je také výsledek působení sociálních

a dědičných faktorů. Procházka (2012, str. 110-111) poukazuje na to, že je velmi

významné, jakým způsobem rodina tráví společně svůj volný čas, jakým zájmovým

činnostem se jednotliví členové věnují, jakým způsobem tráví dovolené. Z pohledu

sociální pedagogiky je výchovný význam společného a aktivního trávení volného času

v rodině brán velmi kladně, jelikož má pozitivní vliv na utváření životního stylu jedince

a předchází rizikovým projevům chování. Výchovné ovlivňování a řízení volného času

v rodině hraje významnou roli při utváření osobnosti jedince a podporuje jeho pozitivní

socializaci.

V předchozích odstavcích byl na základě několika definic a charakteristik

vysvětlen volný čas a jeho vymezení vůči pracovnímu času. Vhodné je ještě také

objasnit pojem polovolný čas. Do polovolného času se zařazují rodinné a sociální

závazky. Jsou to například činnosti s polozištným charakterem (placené kutilství),

poloužitkové a polorekreační činnosti v domácnosti (zahradničení), polovýchovné

a polozábavné rodinné činnosti (zapojení do dětských her či domácích úloh) nebo práce

pro potěšení vlastní či jiné osoby – rodiny a přátel (Šerák, 2009, str. 27 - 28).

V této kapitole bylo použito mnoho definic od různých autorů. Volný čas by se

dal shrnout tak, že ho chápeme jako čas, který je charakteristický přístupy jako „mohu“,

„chci“ a „mám chuť“. Typická je především dobrovolnost, svobodná volba

a nenucenost (Šerák, 2009, str. 27).

1.2 Význam a funkce volného času

Význam volného času je v životě jedince nesporný. Jak již bylo popsáno

v první kapitole, je to čas odpočinku, realizace, zájmových a tvůrčích činností atd. Je to

čas, kdy člověk může dělat věci podle svého uvážení a svých představ. Čas, který má

sám pro sebe a volí své oblíbené činnosti, které mu přinášejí pocit uvolnění a relaxace.

13

Podle Šeráka (2009, str. 26) patří volný čas k hodnotám, které lidé nejvíce

oceňují – spolu s rodinou, partnerstvím, zdravím, zaměstnáním nebo přátelstvím.

Obecně lze volný čas vnímat ve třech rovinách jako hodnotu individuální, sociální

a edukační. Individuální hodnota v sobě zahrnuje seberealizaci jedince, saturaci

individuálních zájmů. Prevenci sociálně – patologických jevů a životní styl představuje

sociální hodnotu. Poslední hodnotou je hodnota edukační, která vytváří prostor pro

vzdělávání a celkový rozvoj.

Knotová (2011, str. 2) uvádí, že funkce volného času se posuzují ve dvou

rovinách. První rovinou je společenská funkce, druhá rovina představuje funkce

významné pro člověka. Členění funkcí volného času se tedy vztahuje buď ke

společnosti, nebo k individuu. Rozdílné členění funkcí různých autorů pak spočívá

v jejich profilaci.

V české odborné literatuře (Hofbauer, 2004, str. 15, Janiš 2009, str. 14,

Knotová, 2011 str. 33), která se zabývá pedagogickými aspekty volného času, se

tradičně citují funkce volného času dle Opaschowskiho:

rekreace – zotavení a uvolnění,

kompenzace - odstraňování zklamaní a frustraci,

výchova a další vzdělávání - učení ve svobodě, sociální učení,

kontemplace - hledání smyslu života a jeho duchovní výstavba,

komunikace - sociální kontakty a partnerství,

participace - podílení se, účast na vývoji společnosti,

integrace - stabilizaci života rodiny a vzrůstání do společenských organismů,

akulturace - kulturní rozvoj sebe samých, tvořivé vyjádření prostřednictvím

umění, sportu atd.

Můžeme zde zmínit ale i další dělení (Janiš, 2009, str. 13-14) a to na následující čtyři

funkce volného času:

psychosociologická – uvolnění, zábava, rozvoj,

sociální – symbolická příslušnost k některé sociální skupině,

terapeutická,

ekonomická – pozitivní vliv na uplatnění člověka v profesní činnosti, výdaje

účastníků vynakládané na aktivity volného času, pojetí volného času jako

prožívání, anebo pouhé spotřeby vedoucí k odcizení.

14

V této kapitole je vhodné také popsat funkci výchovy ve volném čase. Hájek,

Hofbauer a Pávková (2008, s. 70-72) tyto funkce rozdělují na výchovně-vzdělávací,

zdravotní, sociální a preventivní.

Výchovně-vzdělávací funkce spočívá v záměrném a cílevědomém ovlivňování

osobnosti jedinců. Dává prostor pro uspokojení a kultivaci potřeb, pro uspokojování,

usměrňování a rozšiřování zájmů a pro objevování a rozvíjení specifických schopností.

U zdravotní funkce veškeré výchovné působení podporuje zdravý duševní,

tělesný a sociální vývoj. Zahrnuje např. zařazování pohybových aktivit, vedení ke

zdravému stravování, upevňování hygienických návyků, dodržení požadavků

psychohygieny, uspořádání denního režimu atd.

Sociální funkci můžeme chápat z různých pohledů. Nejčastěji je chápana jako

zajištění bezpečnosti a dohledu nad dětmi v čase mimo vyučování. Spočívá také

v možnosti navazovat sociální vztahy, přátelství a kamarádství, zajímat rozmanité

postavení a sociální role.

Preventivní funkce slouží jako nespecifická primární prevence a spočívá

v předcházení negativních jevů – agresivita, šikana, závislosti, projevy netolerance,

rasismu apod. (Pávková, 2014, str. 14-16).

Základní funkce vycházejí s podstaty a prvotního smyslu volného času, další

funkce se postupně objevují. Různé funkce volného času, které se vyskytují v literatuře,

jsou důsledkem závislosti na společenských podmínkách, v důsledku doby a změn

společenského života a také v důsledku různých přístupů rozličných věd. Volný čas je

mnohovýznamový fenomén a jeho mnohé funkce vypovídají o jeho významu pro

jednotlivce a společnost (Kratochvílová, 2004, str. 86).

1.3 Faktory ovlivňující trávení volného času

Různorodost, preference a pestrost prožívání volného času jsou ovlivněny

věkem, pohlavím, vzděláním, zaměstnáním, rodinným stavem, tělesnou a duševní

kondicí jedince, tradicemi daného kraje či společnosti. Jedinec může realizovat jen to,

co mu umožňují konkrétní podmínky dané doby, a to, o čem ví, že je možné ve volném

čase dělat. Dlouhodobý nedostatek smysluplně využitého volného času může u jedince

vyvolat pocity rozladěnosti a nespokojenosti (Procházka, 2014, str. 128).

Na to jak jedinec tráví volný čas, mají vliv také mnohé sociální, politické

a ekonomické jevy, stejně tak jako demografické, kulturní a další specifické faktory.

15

Také záleží na typu osobnosti a výchovy, na společenském prostředí a kulturních

tradicích. Na základě výzkumů je patrné, že hodnotu volného času nejvíce oceňují

mladí jedinci s vyšším vzděláním, úředníci, žáci a studenti. Nízkou důležitost mu

naopak přiklánějí důchodci, zemědělci, osaměle žijící lidé s nižší úrovní vzdělání

a s nízkými příjmy (Šerák, 2009, str. 37).

Rychlým tempem se proměnily náplně volného času, existují různorodé a stále

diferencovanější obsahy volného času. Rozsah a náplň volného času dospělých zásadně

ovlivňuje mnoho proměnných, mezi nimi zvláště rodinná situace, možnost pracovního

uplatnění, profese a pracovní pozice, vzdělání, bydlení, příslušnost k pohlaví, věk ale

také náplň volného času v dětství. Do volného času pronikají paradoxy soudobého

vývoje. Vzhledem k sociální stratifikaci společnosti se prohlubují rozdíly. Tyto rozdíly

se promítají jak do objektivních možností, tak i do subjektivních postojů k využívání

volného času. Vzhledem k specifické životní situaci jsou jedinci, kteří nemohou

naplňovat, nebo pouze omezeně využívat svůj volný čas. Do této skupiny patří lidé

s nedostatečnou výší příjmu, mladé rodiny, rozvedení manželé, důchodci, zdravotně

handicapovaní, příslušníci etnických skupin. Aktivity vykonávané ve volném čase mají

vazbu na socioprofesní postavení jedince, jeho hodnotový systém, strukturaci životního

a každodenního času, který je rozdílný u studentů, matek na mateřské dovolené,

nezaměstnaných, seniorů a samostatně výdělečně činných osob. Volný čas dospělých

determinují také podmínky dané trhem práce – objem pracovní doby, socioprofesní

aktivity, také individuální životní způsoby včetně rozložení životního času (Knotová

a Šimerová, 2006, str. 43-44).

V současné době volný čas podléhá reklamním tlakům a módním trendům,

stoupá i finanční náročnost na vybavení, které je nutné k jeho prožívání. Volný čas se

tak stal i předmětem obchodu a součástí masové kultury, kterou vytvářejí

profesionálové pro pasivní masu. Výsledkem je průmyslové vytváření kulturních

produktů, homogenizace kulturních projevů a pokles k nízkému vkusu. Masová

reprodukce kultury často znamená ztrátu individuality a vytváří se tak skupina příjemců

s uniformním vkusem. Lze najít ale i prvky pozitivní, jako odstranění kastovních

rozdílů a rozšíření kultury do podvědomí širokých vrstev (Šerák, 2009, str. 42-43).

16

Znalosti

a

vědomosti

Rané socializační

zkušenosti a

biologické

predispozice

Vnímaná omezení

a situační

facilitátory

MotivaceVolnočasové

chování

Zdroje

Hodnoty

a postoje

1.3.1 Model determinantů volnočasového jednání

Tento model je primárně zaměřen na dospělé jedince, proto byl pro tuto

diplomovou práci použit, jelikož studenti kombinovaného studia jsou již v dospělém

věku. Janiš (2014, str. 40) k vyjádření vnitřních i vnějších vlivů na osobnost jedince

v oblasti volného času využili schéma Iso-Ahola a Mannella (2004, str. 188).

Obrázek 1: Model determinantů volnočasového jednání (Zdroj: Janiš, 2014, str. 40)

Biologické predispozice a rané socializační zkušenosti jsou označeny jako

základní determinant. Autoři zdůrazňují jeho neměnnost v souvislosti s dospělými

jedinci a stálým vlivem na volnočasové jednání v souvislosti s vnitřní motivací.

Ústřední determinantem jsou vnímaná omezení a situační facilitátory s přihlédnutím

k proměnlivosti konkrétních omezení a facilitátorů v konkrétní situaci nebo i v průběhu

života. Dále jsou stručně popsány jednotlivé determinanty použité ve schématu.

Hodnoty a postoje – především volný čas jako vysoká hodnota v životě člověka, zdraví

jako nejvyšší hodnota a pozitivní přístup k životu. Promítají se zde i další hodnoty jako

rodina, materiální zajištění. Jsou ovlivněny znalostmi a dovednostmi.

Zdroje – finanční a materiální. Oblast, jež ovlivňuje především vnímaná omezení

a situační facilitátory.

Vnímaná omezení a situační facilitátory – tento determinant je proměnlivý. Vnímaná

omezení jsou např. tělesné postižení, časové důvody, problémy s veřejnou dopravou,

s počasím apod. Za facilitátory můžeme považovat rodinu, přátele, zvýšení

17

informovanosti, vytváření podmínek a míst pro realizaci volnočasových aktivit – vše co

usnadňuje a posléze pozitivně motivuje jedince ke kvalitnímu trávení volného času.

Znalosti a vědomosti – nejen získané prostřednictvím formálního vzdělávání, ale také

znalosti a vědomosti získané v průběhu života – tedy neformálním a informálním

vzdělávání.

Motivace – vnější motivace ale převážně vnitřní, která je ovlivněna výše uvedenými

determinanty (přímo i nepřímo) Iso-Ahola a Mannell (2004, str. 187-189) a Janiš (2014,

str. 39-43).

1.3.2 Rytmus střídání volného času a práce

Mezi důležité faktory ovlivňující trávení volného času je jeho množství

v závislosti na denním, týdenním a ročním rytmu. Pod denním rytmem se rozumí volný

čas běžného pracovního dne, charakteristický především menším časovým objemem

a závislostí na pracovní době. Bývá vyplněn odpočinkovými aktivitami a základními

pracemi v domácnosti. Víkend je vhodný především pro časově náročnější aktivity např.

výlet, pobyt na chalupě nebo chatě. Tento čas je věnován také aktivitám v domácnosti,

na které nezbyl přes týden čas. Dovolená, která patří do ročního rytmu, je

charakterizována jako delší úsek volna v ročním rytmu práce a volného času, který si

zachovává všechny funkce volného času – relaxaci, zábavu, vzdělávání a vyznačuje

se dočasnou změnou životního stylu nebo některých jeho podmínek a okolností

(Duffková, 2008, str. 155).

1.4 Výzkumy volného času

Volný čas dospělých je v posledních letech v ČR zkoumán v rámci

sociologického šetření, z nichž některé směřují k prognostickým scénářům vývoje české

společnosti. Sledován je nejen objem volného času tzv. kvantitativní aspekty volného

času, ale i jeho strukturace tzn. kvalitativní aspekty volného času, tedy konkrétní

činnosti a způsoby chování ve volném čase (Knotová a Šimberová, 2006, str. 43-44).

V reprezentativním šetření české populace Centrem pro výzkum veřejného

mínění z roku 2010 uvedlo pouze 6% respondentů, že nemá ve všední den žádný volný

čas, čtvrtina populace odhadla množství svého volného času ve všední den na 1-2

hodiny, třetina respondentů na 3-4 hodiny, 18% respondentů na 5-6 hodin a dalších 16%

dokonce na 7 nebo více hodiny ve všední den. Respondenti uvedli, že o víkendu mají

18

volného času více. Zhruba čtvrtina respondentů odhadla svůj volný čas v sobotu

a v neděli na 5-6 hodin, další čtvrtina na 7-9 hodin, okolo 30% na 10 nebo více hodin

a pouze 1-2% respondentů nemají o víkendu žádný volný čas (Patočková a Šafr, 2010,

s. 21).

1.5 Volný čas v kontextu kvality života

Již v úvodní kapitole bylo zmíněno, že volný čas patří podle Organizace pro

hospodářskou spolupráci a rozvoj mezi 24 sociálních indikátorů, podle nichž se určuje

životní kvalita v určité zemi (Kaplánek, 2012, s. 45).

Kvalita života je složitý a velmi široký pojem, který je těžko uchopitelný pro

svůj multidimenzionální a komplexní význam. Dotýká se pochopení lidské existence,

smyslu života a samotného bytí a zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí

a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další

podmínky pro zdravý a šťastný život jedince. Při studiu kvality života je třeba brát

v úvahu vývoj, proměny v prostoru a času, společenské souvislosti, historické a kulturní

kořeny, civilizační i generační změny. Důležitou roli hraje také náboženství a víra. Při

vymezování pojmu kvality života, jejích existencionálních a sociálních, subjektivních

a objektivních stránek existuje nejednotnost a nejednoznačnost. Přístupy a způsoby

zkoumání jsou velmi rozmanité (Svobodová, 2008, str. 122-124). K nejznámějším

modelům měřícím kvalitu života patří model vyvinutý Centrem pro podporu zdraví při

Univerzitě Toronto v Kanadě (příloha A). Tento model vychází z holistického pojetí

kvality života a zahrnuje tři základní domény a devět dílčích domén, kterým jedinec

přikládá určitý význam. V úvahu se berou také možnosti, příležitosti a omezení, které

každý jedinec má ve svém životě (Svobodová, str. 134-135).

Paraskevi (2013, str. 151) do konceptu kvality života zahrnuje mnoho aspektů

v životě jedince. Jedná se například o životní spokojenost a naplnění, spokojenost se

svým zaměstnáním a osobními vztahy a také jakým způsobem jedinec vnímá určité

životní události. Zkoumání se obvykle realizuje ve dvou základních přístupech. První

vychází z objektivní dimenze kvality života – zkoumání materiálních a sociálních

podmínek života, sociálního statusu a fyzického zdraví. Tvoří ji výsledek interakcí

sociálních, zdravotních, ekonomických a environmentálních faktorů. Druhý přístup je

orientován na zkoumání subjektivní dimenze kvality života. Sleduje se celková

spokojenost se životem, pocity naplnění života a prožívaná životní pohoda. Do tohoto

19

přístupu patří také vnímání svého postavení ve společnosti v kontextu jeho kultury

a hodnotového systému. Spokojenost je závislá na jeho osobních cílech, očekáváních

a zájmech (Vaďurová a Mühlpachr 2005, str. 17, Knotová, 2006, str. 68)

Kvalita života může být studována jako souhrn dílčích kvalit jednotlivých

stránek a složek života, nebo holisticky jako celek s vlastní strukturou a významem.

Dále autorka (Knotová, 2006, str. 68) považuje za významné, že v rámci širokého pojetí

konceptu kvality života je vyzdvihována potřeba realizace originálního životního stylu,

podněcování příležitostí pro rozvoj mezilidských vztahů a vytváření podmínek pro

různé volnočasové aktivity. Kvalita života jednotlivce nebo rodiny je chápana jako

kulturnost životního stylu. Jedná se nejen o kulturní trávení volného času, ale také

o vybavení domácnosti kulturními předměty (např. knihy), výši vzdělání nebo složitosti

vykonávané práce. Kvalitu života na úrovni společnosti se měří za pomoci indikátorů

materiální a kvalitativní úrovně společnosti. Indikátorem měřícím úroveň kvality života

je index lidského rozvoje a je složen s hrubého domácího produktu, z indexu očekávané

délky života a z indexu vzdělanosti, který zachycuje jak míru všeobecné gramotnosti,

tak poměr primárního, sekundárného a terciárního vzdělání v populaci (Kubátová, 2010,

str. 21).

S pohledu sociologie se kvalita života posuzuje dle indikátorů životního

prostředí, ukazatelů zdraví a nemoci, úrovně bydlení, mezilidských vztahů, volného

času, možností podílet se na řízení společnosti, dále podle osobní a kolektivní

bezpečnosti, sociálních jistot a občanských svobod (Vaďurová a Mühlpachr 2005,

str. 11, Duffková 2008, str. 101). Z psychologického pohledu je objektem zájmu

prožívání, myšlení a hodnocení člověka, jeho potřeby a přání, sebehodnocení,

seberealizace, sebeaktualizace a negativní indikátory např. životní trauma, krize,

deprese, poruchy nálad. Jedinec považuje svůj život za kvalitní, jestliže jsou jeho

očekávání ve shodě se subjektivně hodnocenou životní realitou. Dalšími základními

složkami psychologického přístupu jsou autonomie (možnost rozhodování a sebeřízení),

autenticita (jedinec je sám sebou) a kompetentnost (jeho porozumění světu a možnost

ovlivňování). Z psychologického hlediska je ještě důležité vysvětlit pojem „well being“

neboli spokojenost a pohoda. Subjektivní pohodu lze popsat jako výskyt pozitivních

emocí v delším časovém úseku – absenci nepříjemných tělesných pocitů, pozitivní

sebehodnocení – mít rád sám sebe i ostatní lidi (Vaďurová a Mühlpachr 2005, str. 29).

20

1.6 Volný čas jako ukazatel životního stylu

Způsob využívání volného času je jedním z důležitých ukazatelů životního

stylu. Životní styl je souhrn životních forem, které jedinec aktivně prosazuje a zahrnuje

také jeho hodnotovou orientaci. Projevuje se nejen v jeho chování ale i ve způsobu

využívání a ovlivňování materiálních i sociálních životních podmínek. Všechny

zmíněné skutečnosti lze posuzovat i z hlediska volného času. Každý člověk má svůj

systém hodnot, z hlediska volného času lze členit jedince podle toho, jakou hodnotu

volnému času přisuzují. Pro některé jedince je nejvyšší hodnotou práce a pro některé

jsou nejvýznamnější životní náplní činnosti ve volném čase. Bylo by však nejideálnější,

aby jedinec dokázal svoje pracovní i jiné povinnosti a volný čas uvést do rovnováhy

(Pávková, 2008, str. 28-29).

Z předchozího odstavce je zřejmé, že důležitým faktorem v oblasti volného

času je hodnotová orientace jedince a jeho systém hodnot. Proto je na místě

připomenout, že hodnota je to, co odpovídá potřebám, zájmům, zálibám a náklonnostem

jedince (Spousta, 1994, str. 10). Za hodnotu považujeme každý jev, který má význam

pro existenci člověka. Hodnoty představují pro člověka také cíle a ideály, vážou se

na smysl i normy lidského života a jsou také podstatnou součástí osobnosti (Vaďurová

a Mühlpachr, 2005, str. 33).

Životní styl, v obecném vymezení pojmu, chápeme jako způsob, jakým lidé žijí

(tedy bydlí), stravují se, vzdělávají se, chovají se v různých situacích, baví se, pracují,

spotřebovávají, vzájemně komunikují, jednají, rozhodují se, cestují, vyznávají

a dodržují určité hodnoty, starají se o děti, pěstují potraviny, vyrábějí atd. Duffková

(2008, str. 51-52). Kraus (2008, str. 166-167) vymezuje životní styl spíše v souvislosti

s jednotlivci. Míní jím soubor názorů, postojů, temperamentových vlastností a návyků,

které jsou trvalého rázu a jsou pro každého jedince specifické. Cíl individuálního stylu

života ve volném čase tvoří nalézání zdrojů potěšení, zábavy a odpočinku,

sebevzdělávání a vyrovnávání zátěže z vnějšku, uspokojování osobních potřeb

a naplnění všech funkcí volného času (Vážanský, 2001, str. 53). Životní styl lze

charakterizovat nejen z obecného pohledu, nebo z pohledu jednotlivce, ale také

na základě struktury každodenních činností. Mezi tyto činnosti patří aktivity

orientované na práci, profesi a přípravu na ni, aktivity spojené s rodinou, aktivity

v zájmové oblasti, aktivity směřující do společenského života a aktivity týkající se

základních biologických a hygienických potřeb (Žumárová, 2001, str. 157).

21

V souvislosti volného času s životním stylem je potřeba brát také v úvahu

prostředí, v němž jedinec vykonává rozmanité volnočasové aktivity. Toto prostředí

výrazně zasahuje do životního stylu a rytmu každého lidského jedince. Volnočasové

prostředí poskytuje různé příležitosti pro seberealizaci člověka (Knotová, 2004, str. 33).

1.6.1 Dělení životních stylů

Žumárová (2001, str. 154-155) použila dvojí dělení životních stylů. První

z nich se dělí do třech skupin podle převažujících hodnot ve způsobu života – životní

styl s náplní studia, životní styl s nejvyšší hodnotou hraní a životní styl s rozjímáním.

První z nich – životní styl s náplní studia – se týká těch jedinců, kteří hodně čtou, chodí

do divadla, jezdí na poznávací výlety, jsou to také jedinci, kteří pravidelně sledují

televizi. Společným znakem této skupiny je poznávání a zvědavost. Životní styl

s nejvyšší hodnotou hraní upřednostňují sportovci a sportovní fanoušci, hráči her

a návštěvníci zábavných podniků. Je to diferencovaná obdoba slavení. Životní styl

s rozjímáním lze provozovat o samotě nebo v komunitách. Jedná se především

o samotáře, kteří nikdy netráví svůj volný čas s rodinou. Seřazení životních stylů

v pořadí práce, studium, hra a rozjímání odpovídá četnostem jejich výskytu podle

posledních výzkumů volného času v ČR.

Na základě dalšího dělení rozdělují Vážanský (2001, str. 50) a Žumárová

(2001, str. 154-155) životní styl na pracovně orientovaný životní styl, hedonistický

životní styl a celistvý životní styl. U pracovně orientovaného životního stylu je hlavním

smyslem života profesionální činnost. Volný čas slouží především k tělesnému

odpočinku, rekreaci a zotavení. Hedonistický životní styl se vyznačuje přesunem

životních zájmů do oblasti volného času, rodiny a soukromí. Celiství životní styl je

charakteristický snahou o omezení oddělení práce a volného času.

Duffková (2008, str. 135) ale upozorňuje, že typologie životních stylů se mění

v čase. Mění se nejen podíl zastoupení jednotlivých typů ale také jejich samotná

existence. Některé životní styly mohou být v masovějším měřítku pouze po určitou

dobu a následně je náhradí typ jiný.

22

2 VOLNOČASOVÉ AKTIVITY

Volnočasové aktivity jsou ovlivněny biologickým zráním a jsou odrazem

dosažené úrovně sociálního, mentálního a psychického zrání, ale také jeho rozvojem.

Struktura volnočasových aktivit je v různých věkových skupinách odlišná.

S přibývajícím věkem nabývají na významu činnosti nemající zájmový charakter např.

četba novin a časopisů, poslech rozhlasu, veřejně prospěšná a politická činnost, ruční

práce atd. a klesají činnosti jako nejnáročnější tvůrčí kulturní aktivita např. hudební,

dramatická a výtvarná činnost, turistika, studium, sběratelství atd. (Kraus, 2001 s. 166).

Volnočasové aktivity vytváří také prostor pro celoživotní vzdělávání jako přípravu na

profesi nebo jako rekvalifikaci, pro rozšiřování a prohlubování relaxace a regenerace

pracovní síly, pro individuální nebo skupinovou zájmovou činnost a pro dobrovolnou

prospěšnou činnost. Cílem však není jen získání nových poznatků a dovedností, neboť

volnočasové aktivity mají i širší vyústění. Mohou vytvářet pozitivní vztah k přírodě,

společnosti, okolí, k sobě samému i svému volnému času, získání sociálních

kompetencí a solidaritě (Tamtéž, 2003, str. 155-160).

Cílevědomé využívání volného času zpravidla představuje určitý soubor aktivit

odpovídající životní koncepci a zejména dlouhodobým zájmům jedince. Hodnota,

kterou jedinec přisuzuje činnostem volného času, plyne z individuálních dispozic

jedince (Procházka, 2014, str. 128). Aktivity vykonávané ve volném čase mají také

úzkou vazbu na socioprofesní postavení jedince, jeho hodnotový systém, strukturaci

životního a každodenního času. Strukturou se bude tento čas lišit u studentů, matek

na mateřské dovolené, nezaměstnaných seniorů a samostatně výdělečně činných osob

(Knotová a Šimberová, 2006, str. 45).

Langmeier a Krejčířová (2006, str. 176) na základě studie rozebírají několik

možností, jakým způsobem lidé volí aktivity ve volném čase. Volnočasová činnost

může být vybrána proto, že přináší uznání druhých, vyšší status, může být též úlevou ze

všech napětí, starostí a úzkostí. Někteří jedinci se v činnostech ve volném čase snaží

uplatnit a rozvíjet svůj talent, v tomto případě jde tedy o výběr aktivit k lepšímu

uplatnění svých osobních předpokladů, a do značné míry jde o kompenzaci jejich

pracovní aktivity. Volnočasová činnost také může být volena hlavně proto, že posiluje

životní styl a přispívá tak k integraci osobnosti.

23

Další členění (Langmeier a Krejčířová 2006, str. 176) můžeme shrnout tak, že někteří

lidé si vybírají:

- činnosti z vlastní iniciativy nebo se podřizují vnějším okolnostem nebo

společenskému tlaku,

- dávají přednost činnostem, kde mohou projevit svou tvořivost a objevovat

něco nového, zatímco druzí dávají přednost stereotypním a stále se

opakujícím činnostem,

- získávají z činností opravdové potěšení, druzí pouze hledají způsob jak

„zabít čas“,

- vybírají činnosti, které mají spíše instrumentální charakter, tj. slouží

k dosažení určitého cíle (např. pletení), zatímco jiní dávají přednost

činnostem expresivním, v nichž mohou uplatnit své názory, emoce, přání

(např. ochotnické divadlo),

- dávají přednost fyzické aktivitě a jiní preferují pasivní rekreaci,

- dělají především to, co má vztah k jejich povolání (čtení odborné literatury)

zatímco jiní vyhledávají spíše aktivity, kde mohou uniknout ze zátěže

zaměstnání,

- preferují činnosti ve společnosti, jiní vyhledávají samotu,

- snaží se být nějak užiteční a pomáhat druhým, jiní věnují jen své zábavě.

Volnočasové aktivity se přímo i zprostředkovaně uplatňují v různých

sociálních prostředcích jedince i rolích, které si v nich osvojuje. Volný čas vstupuje

s rodinou nebo profesí do kooperačních ale také konfliktních vztahů (Hofbauer, 2003,

str. 156). V sociálně pedagogickém kontextu lze považovat za významné vytváření

podmínek k určitým vhodným aktivitám ve volném čase a lidi k těmto aktivitám

směřovat. Naopak omezení jiných aktivit může snižovat pravděpodobnost deviantního

chování např. konzumaci drog a kriminalitu, a to zejména u dětí a mládeže. Jedná se

především o rozvoj tvůrčích kulturních a sportovních aktivit a utlumení konzumních

aktivit (Kraus, 2001 s. 164).

Aktivity volného času působí v různých dimenzích lidského života. Řadí se

mezi ně dimenze zdravotní, právní a sociální, a dimenze výchovy. Zdravotní dimenze

představuje péči o vlastní zdraví a zásady první pomoci ve prospěch druhých. Právní

dimenze bere v úvahu, že dítě nebo mladý člověk (jako předmět právní ochrany) má

24

právo na volný čas a aktivní podílení se na něm. V sociální dimenzi je důležitý rozvoj

kontaktů jako prevence nebo omezování negativních důsledků sociálního vyloučení.

Poslední dimenzí je výchova ve volném čase prostřednictvím volného času a k volnému

času (Hofbauer, 2003, str. 155).

Volnočasové aktivity představují široké spektrum nejrůznějších konkrétních

aktivit, které se v současné době rozrůstají a obohacují. Podle Duffkové (2008, str. 156-

157) lze tyto aktivity rozdělit do skupin uvedených a popsaných níže.

Kulturní aktivity - tyto aktivity se dělí na receptivní a perceptivní činnosti.

Receptivní činnosti zahrnují např. návštěva divadla či koncertu nebo sledování

televize. Perceptivní činnosti, které jsou umělecko-tvořivé a kreativní a jedinec

sám vytváří určitou kulturní hodnotu. Zahrnují provozování hudby, malování,

vytváření dekoračních objektů apod. (Duffková 2008, str. 157)

Sportovní aktivity jsou spojené se sportem a mají řadu možností, jimiž se může

jedinec ve svém volném času věnovat. Jedná se také i o tzv. pasivní zájem

o sport, který zahrnuje např. čtení sportovního tisku, sledování zpravodajství,

návštěvy sportovního utkání, sledování sportu v televizi příp. do této kategorie

můžeme zahrnout také trenérskou, cvičitelskou a organizační práci ve sportu

(Jansa a Jůva, 2012, str. 209).

Sociální aktivity či společenské aktivity - při těchto aktivitách se především

pěstují sociální kontakty, mezilidské vztahy, setkávání se s příslušníky rodiny

nebo přáteli a i s jinými lidmi. Zahrnují posezení v kavárnách, vinárnách,

barech, návštěvy plesů a tanečních akcí (Duffková, 2008, str. 158).

Vzdělávací aktivity – do těchto aktivit můžeme řadit individuální sebevzdělávání

v podobě čtení literatury nebo získávání informací přes internet, různé kroužky

a spolky, návštěvy veřejných přednášek a institucionalizované vzdělávání např.

univerzity třetího věku. Patří sem také studium odborné literatury a cizích

jazyků. Tato sféra byla poznamenána a změněna především v souvislosti

s rozšířením nejnovějších informačních a komunikačních technologií (Duffková,

2008, str. 158). Jedinci, kteří mezi významné volnočasové aktivity uvádějí

vzdělávací aktivity, patří do skupiny vysokoškolsky vzdělaných osob (Knotová

a Šimberová, 2006, str. 45).

25

Dále jsou popsány další aktivity podle Duffkové (2008, str. 160).

Veřejné aktivity, které zahrnují jakýkoliv typ angažování jedince ve veřejných

záležitostech, řešení problému širší komunity příp. celospolečenských problémů.

Tyto aktivity jsou spojeny s různými akcemi, demonstracemi, veřejnými

vystoupeními a protesty.

Rekreační a cestovatelské aktivity – tyto aktivity se částečně překrývají se

sportovními aktivitami, ale mají i svou podobu: zahrádkaření, chalupaření,

chataření. Cestovatelské aktivity představují cestování za účelem relaxace

i poznání.

Hobby a manuální aktivity - zastřešují řadu činností, které člověk provozuje ve

svém volném čase a k nimž má i silný citový vztah. Většinou souvisí s manuální

činností (modelářství, vyšívání, včelařství atd.), může se však jednat například

i o sběratelství.

Šerák (upraveno dle Filipcové, 2009, str. 28-29) kategorizuje činnosti volného

času následovně:

manuální (zahradničení, kutilství, ruční práce, modelářství…),

fyzické (sport, turistika, rybolov, houbaření…),

kulturně uměleckého typu receptivního (četba, divadlo, kino, rozhlas,

televize…),

kulturně uměleckého typu tvořivého a interpretačního (zpěv, hudba, výtvarné

umění, fotografie…),

kulturně racionální (vzdělávání, četba, sledování zpráv, luštění křížovek…),

společensky formální (členství ve spolcích, zapojení do politiky, společenská

angažovanost…),

společensky neformální (rodina, přátelé, restaurace, kluby…),

hry, sběratelství, divácké aktivity

pasivní odpočinek.

Volný čas lze dělit podle druhu činnosti na odpočinkový, rekreační a zájmový.

Odpočinkový volný čas zahrnuje činnosti klidné, pohybové a psychický nenáročné.

Rekreační volný čas je typický pohybovou aktivitou a zájmový volný čas představuje

cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojení a rozvoj individuálních potřeb, zájmů

26

a schopností (Šerák, 2009, str. 28). Pávková (2014, str. 66-67) chápe zájem jako jeden

z psychických jevů, které řadí mezi významné motivy lidského jednání a které aktivizují

osobnost jedince. Zájmy se realizují a rozvíjejí při zájmových činnostech. Utvářejí se

v průběhu života a lze je také označit jako učením získané předpoklady. Vývoj probíhá

od povrchních a různorodých zájmů k hlubším, stálejším a vyhraněnějším. Úzce souvisí

se schopnostmi, které se mohou v průběhu zájmových činností objevovat a dále

rozvíjet. Zájmové činnosti umožňují odpočinek, relaxaci a zábavu a poskytují příležitost

k neformálnímu vzdělávání. V souvislosti se zájmovým volným časem je důležité

charakterizovat zájmové vzdělávání, které je popsáno v kapitole 4.2.1.

Na závěr této kapitoly, která se zabývá volnočasovými aktivitami, jejich

charakteristikou a různým rozdělením je třeba připomenout, že aktivity volného času

jsou determinovány společenskými podmínkami. Existují limitující faktory, mezi které

patří např. ekonomické poměry jednotlivce a rodiny, nabídka volnočasových aktivit

a zařízení v dané lokalitě nebo i sortimentu zboží k různým činnostem (Žumárová,

2001, str. 162).

2.1 Výzkumy činností ve volném čase

Výzkum ISSP 2007 sledoval třináct nejběžnějších aktivit ve volném čase.

Z tohoto výzkumu vyplývá, že nejčastěji obyvatelé ČR tráví před televizí (72% se dívá

na televizi denně), poslouchají hudbu (44% denně), velmi rozšířené je také prohlížení

různých webových stránek nebo komunikace prostřednictvím internetu, hraní her nebo

jiná činnost na počítači (17%), denně po obchodech chodí 15% obyvatel, čtení knih se

věnuje 14% obyvatel a fyzické aktivitě, ať již sportu nebo procházkám, se věnuje 12%

obyvatel. Mezi méně časté patří návštěvy sportovních událostí, chození do kina a také

návštěva kulturních akcí tzn. koncerty, divadla, výstavy (Patočková a Šafr, 2010, s. 23).

I podle novějšího výzkumu organizovaného Centrem pro výzkum veřejného mínění

z roku 2010 se potvrzuje, že nejčastější aktivita je sledování televize, na druhém

a třetím místě byly nejčastěji zmiňovány sportovní aktivity a četba. Vedle těchto třech

činností, ještě respondenti uváděli, že často tráví svůj čas s rodinou a přáteli a také

procházkami a venčením psů. Častěji než dříve vyplňuje volný čas počítač, a na ústupu

je zahrádkaření (CVVM, 2010, nestr.).

27

3 SPECIFIKA STUDENTA KOMBINOVANÉHO STUDIA

Studijní programy ve formě kombinovaného (dálkového), otevřeného,

elektronického nebo distančního vzdělávání volí především dospělí studenti - jinak

vyjádřeno – dospělí vracející se do vzdělávacího procesu. Tito studenti představují

kategorii vysokoškolských studentů, kterou je obtížné definovat, jelikož na úrovni

Evropy neexistuje přijímaná definice „dospělých“ studentů ve vysokoškolském

vzdělávání. Většina studentů, kteří studují na vysoké škole, již dosáhli legálního věku

pro určení dospělosti. Všeobecně se však vnímá, že dospělí studenti jsou starší než

typický představitel vysokoškolského studenta a vstoupil do formálního vzdělávání

znovu až po určité době, kterou strávil mimo školský systém. Průzkumy dokazují, že

dospělí studenti nejsou homogenní skupinou. Jediným společným znakem je, že se

v pozdějším stádiu života vracejí k vysokoškolskému vzdělávání (Eurydice, 2011,

str. 43-44). U dospělých studentů jsou patrné rozdíly v jejich věku, socioekonomickém

statusu, dosaženém vzdělání, pohlaví a v životních okolnostech – počet dětí, rodinný

stav a bydliště (město – vesnice). Mladší jedinci mají motivaci spojenou s výkonem

profese, starší jedinci mají motivaci spojenou s trávením volného času (Beneš, 2008, str.

84). Také Průcha (2014, str. 33-37) uvádí, že učící se dospělí mají četné specifické

charakteristiky podle věku, pohlaví, profese, předchozího vzdělání, životních

zkušeností, etnického původu aj. Zejména je zkoumána motivace dospělých k učení

a vzdělávání, zájem o vzdělávání a vzdělávací potřeby dospělých. Motivace dospělých

k učení je vnitřní psychickou pohnutkou, důvodem a rozhodnutím, které může vést

v participaci v určité formě vzdělávání. Může to být například výkonová potřeba

tj. potřeba být úspěšný, kompetentní, být uznávaný v nějaké činnosti apod. S motivací

ke studiu souvisí zájem dospělých o vzdělávání, což vyúsťuje do vzdělávacích potřeb.

Tyto potřeby jsou jedním z faktorů při výběru vzdělávací a profesní dráhy. Vzdělávací

potřeby dospělých jsou v podstatě stavy prožívání a pociťování nedostatku něčeho, co

se mu jeví jako preference nebo ideál, který může být dosažen prostřednictvím určité

formy vzdělávání. Vzdělávací potřeby jsou ovlivněny hodnotami, které se stávají

motivačním stimulem.

Dospělý člověk je většinou veden výraznější motivací k učení, která je

podnícena orientací na vyšší životní potřeby a jeho sociální situaci. Cíle vzdělávacího

procesu jsou propojeny s jeho pracovním a soukromým životem.

28

V souvislosti s motivací dospělých ke vzdělávání se uvádí tzv. motivační trojúhelník.

Obrázek 2: Motivační trojúhelník (Zdroj: Šerák 2009, str. 62)

Z výše uvedeného schématu je vidět že, dospělý jedinec musí mít možnost se

učit. To je determinováno jak sociálními aspekty života jedince – rodinná a pracovní

situace a dostatek volného času, tak fyzickými aspekty života jedince – zdravotní stav,

duševní výkonnost, inteligence příp. nepřítomnost omezujícího handicapu. Jedinec se

také musí chtít učit. Pokud se jedinec učit nechce, nic se nenaučí. Rovněž je nemožné

naučit cokoliv nemotivovaného jedince. Důležité je také umění učit se. Mnohé diskuze

se zaměřují, jak naučit dospělého jedince učit se. Debaty nejsou jednoznačné, platí však,

že na kvalitu a efektivitu učení má vliv rutinně zvládnutý postup učení. Proces

dospělého člověka tedy vykazuje určité rozdíly sociálního, psychologického

i biologického rázu v porovnání s jedincem mladšího věku (Šerák 2009, str. 61-63).

Dospělý student přenáší do svého vzdělávání svoji profesní a osobnostní

pozici. To se projevuje v tom, že si dospělý člověk uvědomuje objektivní požadavky na

své vědomosti, dovednosti nebo návyky. Dospělý jedinec se zapojuje do vzdělávání

z vnitřních pohnutek, které ho vedou k určité selektivitě vědomostí, jejichž osvojování

považuje za nezbytné, to se týká i volby forem a metod učení. Dospělý student

především srovnává dosavadní profesní, životní a pracovní zkušenosti s učební látkou,

na základě toho přijímá učivo jen do té míry, do jaké ji pokládá za prostředek při řešení

úkolů své profesní praxe. Proto dospělý jedinec musí mít možnost aktivně se podílet na

řešení různých úkolů a problémů při vyučování. Musí mít také příležitost aplikovat

osvojené vědomosti, rozvíjet praktické dovednosti a svoji osobnost (Mužík, 2004, str.

27). Specifičnost dospělých studentů tedy spočívá především v jejich životních

a praktických zkušenostech, které v souladu s předkládanou látkou umožňuje reálný

náhled. Je zde ale riziko v podobě neochoty měnit zažité přístupy nebo podceňování

významnosti a potřebnosti teoretických základů. U dospělého studenta je intenzivnější

prezentace vlastních názorů a postojů a aktivní podíl při výuce je tak mnohem vyšší.

MOCI

UMĚT CHTÍT

29

Odlišností u dospělého studenta jsou také životní prostředí a podmínky, které se

promítají do procesu učení např. studiu ve volném čase oproti běžnému studiu, kdy

učení tvoří hlavní denní náplň (Vychová, 2008, str. 19).

Dospělí studenti mohou mít různé záměry, proč se dále vzdělávají. Mezi tyto

záměry patří získání odborného vzdělávání a zvyšování kvalifikací a kompetencí. Pro

některé jedince je to druhá šance, jelikož z nějakého důvodu nezískali vzdělání, anebo

o něj dříve neměli zájem. Může se také jednat o rozvoj schopností vyplňovat sociální

role v rodině, sociálním životě, jako občan nebo odborář. Někteří dospělí studenti

chápou další vzdělávání jako možnost individuálního rozvoje, tzn. rozvoj kulturních

a všeobecných znalostí. V mnoha společnostech se individuální rozvoj doplňuje

záměrem, aby byl spojen se sociálním cítěním, solidaritou, sociální soudržností

a výchovou k občanství (Beneš, 2008, str. 29-30). Dospělý jedinec se chce učit

a zdokonalovat, protože v některém směru nepostačuje nárokům, které na něho klade

jeho profese, zaměstnavatel, prostředí a rodina. Proměnlivé podmínky života

v dospělém věku činí ve vzdělávání nástroj umožňující jedinci získat postup

v zaměstnání, větší prestiž, výkonnost, možnost vyjádřit svoji osobnost, řešit problémy

a konflikty. U dospělého jedince můžeme nalézt tyto vzdělávací potřeby: potřebu

rozvíjet se, potřebu získávat zkušenosti, potřebu překonávat vlastní nedostatky, potřebu

ocenění a potřebu bezpečí (Mužík, 2004, str. 25).

3.1 Charakteristika vývojového období - dospělost

Dospělost můžeme charakterizovat z pohledu různých disciplín. Biologicky je

dospělý ten jedinec, který dosáhl fyzické zralosti. Z právního hlediska znamená

dospělost získání práv a povinností. Sociologie definuje dospělého jako toho, kdo

převzal nové sociální role, přičemž dominantní je založení rodiny a vstup

do zaměstnání. Z psychologického hlediska se jedná o stabilizaci forem chování,

myšlení a prožívání. Pedagogika vidí dospělého jedince jako vychovatele následující

generace a z pohledu antropologie a ontogeneze si je třeba uvědomit, že se jedinec

narodí a je závislý na péči v podobě zajištění biologického přežití a zvládnutí podmínek

svého života (Beneš, 2008, str. 79). Za dospělého lze vymezit jedince, který je sociálně,

citově, biologicky, sociologicky a mentálně zralý, což se projevuje v ekonomické

nezávislosti a nezávislosti na rodičích. Je zde také předpoklad přijímání odpovědnosti

za výkon rodičovských, sociálních a pracovních rolí (Palán, 2002, str. 9).

30

Vyšší věk hraje významnou roli především v aspektu lehkosti – obtížnosti

učení. S vyšším věkem je učení obtížnější a jsou patrné i vyšší nároky na dobu

potřebnou k osvojení poznatků. Studenti ve věku 40-45 let potřebují v průměru o 10-20-

% více času než studenti o generaci mladší. Ve vyšším věku se mění paměťové

dispozice. Probíhá především přesun z paměti mechanické na logickou a z paměti

krátkodobé na dlouhodobou. Také dochází k poklesu kapacity zpracovaných informací i

míra jejich udržení v paměti. Rychlost učení je postupně nahrazována jistotou

a přesností, racionálnější selekcí zpracovávaných informací i větším množstvím dříve

osvojených vědomostí (Šerák, 2009, str. 62). Fyziologické výzkumy prokazují, že

s přibývajícím věkem dochází k sestupné tendenci senzorických a tělesných funkcí

např. rychlost vnímání, snižuje se rychlost úkonů, stoupá reakční doba, zvyšuje se

unavitelnost organismu apod. K psychickým odlišnostem dospělých patří jiné vnímání

a pojetí času, hlubší pocity odpovědnosti v souvislosti s životními plány a citlivost

na ztrátu společenské prestiže. Důležité jsou hodnoty a normy, které jsou již relativně

stabilizované. Pro dospělého, který se stává znovu objektem výuky, se rodí nová životní

situace, které musí přizpůsobit i svůj soukromí život (režim volného času) studijním

povinnostem (Mužík, 2004, str. 28).

Hájek, Hofbauer, Pávková, (2008, str. 109) charakterizují období dospělosti

jako dlouhé životní období, na jehož začátku se ukončuje tělesný vývoj a vývoj

v rozumové oblasti se dostává ke svému vrcholu. Dospělost lze rozdělit na mladší

dospělost (20-30 let), střední dospělost (30-45 let), pozdní dospělost (45-65 let) a stáří

(nad 65 let). Vágnerová (2007) dospělost rozděluje obdobně, rozdílnost je však

v rozpětí let. Mladou dospělost definuje od 20 do 40 let, střední dospělost 40-50 let,

starší dospělost 50-60 let, rané stáří 60-75 let a pravé stáří 75 a více let. Charakteristiky

jednotlivých vývojových období jsou ve stručnosti popsány níže dle Vágnerové (2007).

Mladá dospělost je fází rozvoje a využívání možností žádoucího uplatnění

(profese) i emočního přijetí (partnerství). Předpokladem přijatelného rozvoje není jen

biologické zrání, které v této době nemá příliš velký význam, ale spíš učení, tj. získané

zkušenosti. Toto období je velmi významné, jelikož způsob, jakým se člověk s úkoly

této fáze vyrovná, bude ovlivňovat i jeho další život. V tomto období se odehrává

několik zásadních životních mezníků – jedinec získává stabilnější profesní postavení,

uzavírá manželství a stává se rodičem. Procesy zpracování informací probíhají relativně

rychle a jedinec bere v úvahu různé aspekty problému, jeho mnohoznačnost i celkový

31

kontext. V této době se významně rozvíjí praktická inteligence, která se projevuje

úspěšností při zvládání úkolů každodenního života.

Ve středním věku ovlivňují a rozvíjejí uvažování, posuzování a řešení

problémů především zkušenosti. Získané zkušenosti usnadňují řešení běžných situací

a pomáhají v přístupu k těm, které úplně standardní nejsou. Kumulace množství

různorodých zkušeností vede k přehodnocování významu mnoha životních situací.

Dochází k rozvoji praktické a sociální inteligence, která se uplatňuje v běžných

životních situacích v rámci rodiny i v dalších sociálních skupinách. Kognitivní funkce

stagnují především ty, které vyžadují flexibilitu a rychlost, a udržují a zlepšují se ty

kompetence, které mohou využívat dřívější poznatky a zkušenosti. Praktická inteligence

dosahuje svého vrcholu, zatímco abstraktní inteligence často klesá nebo stagnuje.

Tělesné stárnutí se po čtyřicátém roce ještě neprojevuje nápadnější změnou

ve výkonnosti, ale často je jeho důsledkem úbytek tělesné atraktivity.

Starší dospělost je spojena s procesem postupného zhoršování vlastní tělesné

i psychické kondice, různých kompetencí i sociálního postavení. Hlavním problémem

starších dospělých je zpomalení tempa při zpracování informací potřebných

k porozumění a následnému řešení problému i úbytek flexibility reagování na změny

situace. Úbytek výkonu ovlivňují také výkyvy pozornosti a krátkodobé paměti

a zhoršená efektivnost mechanického učení. V tomto období dochází k úpadku všech

tělesných funkcí. Zhoršují se základní smyslové funkce, zrak a sluch. Klesá také tělesná

síla a pohybová koordinace a stále častěji se objevují různé zdravotní potíže.

Rané stáří resp. třetí věk, je obdobím života, v němž dochází k evidentním

změnám daným stárnutím, které ale nemusí staršímu člověku znemožňovat aktivní

a nezávislý život. Proces stárnutí má za následek různé strukturální i funkční změny

mozku, které se projeví i v psychické oblasti. Významnou změnou je celkové zpomalení

poznávacích procesů a prodloužení reakčních časů, zhoršují se také zrakové a sluchové

funkce. Začínají se objevovat nedostatky paměťových funkcí a s nimi spojené obtíže

při učení. Starší lidé často trpí větším počtem různých, zpravidla chronických

onemocnění.

Pravé stáří tzv. čtvrtý věk. Toto období je spojené s nárůstem problémů

daných tělesným i mentálním úpadkem i se zvýšeným rizikem různých zátěžových

situací, které kladou nároky na adaptaci jako např. umístění do institucionální péče.

32

4 VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH

Tato kapitola má za úkol vymezit vzdělávání dospělých – a to jak formální

vzdělávání, jelikož je tato diplomová práce zaměřená na vysokoškolské studenty

kombinovaného studia, tak na neformální a informální vzdělávání, které je promítnuto

v jejich volném čase. Závěrečná podkapitola je zaměřená na profesní vzdělávání

dospělých.

Předtím než budou vysvětleny tyto pojmy, je důležité nejdříve vysvětlit

samotný pojem vzdělávání. Vzdělávání lze chápat jako záměrné a organizované učení,

které bývá primárně zaměřeno na přímou kultivaci znalostí nebo dovedností. Pokud má

vliv i na změnu postojů vzdělávaného člověka, činí tak spíše nepřímo (Plamínek, 2010,

str. 32). Vzdělání tedy vychází z učení, kterým se formuje lidská osobnost, a vznikají

nové vzorce chování. Jedinec tyto vzorce pak využívá při reakcích na různé životní

události a stává se díky nim úspěšnějším při překonávání potíží a hrozeb, nebo dokonce

i jejich předcházení nebo využívání ke svému prospěchu (Plamínek, 2010, str. 18).

Vzdělávání lze tedy obecně charakterizovat jako proces, v němž si jedince osvojuje

soustavu poznatků a činností, kterou vnitřním zpracováním, tedy učením, přetváří

na vědomosti, znalosti, dovednosti a návyky (Veteška a Tureckiová, 2008, str. 19).

Potřeba vzdělávání dospělých jako součást celoživotního učení se vyvinula na

základě působení rychlosti sociální změny, zastarávání řady tradičních zaměstnání

a proměny hodnotových systémů. Koncept celoživotního učení, který dominuje

v posledních desetiletích pedagogickému a andragogickému uvažování o rozvoji jedince

si vyžádal rozlišování různých forem vzdělávání a učení. Na základě toho vznikla triáda

formálního, neformálního a informálního učení. (Rabušic a Rabušicová, 2008, str. 26).

Celoživotní učení je v dnešní době vnímáno jako nezbytný proces vedoucí k aktivní

zaměstnanosti a uplatnění se jedince na trhu práce. Jedná se o proces adaptace na měnící

se podmínky ekonomiky, techniky a společnosti a je předpokladem pro trvalý rozvoj

osobnosti. Celoživotnímu učení, ale i zvyšování kvalifikace a rozvoji klíčových

kompetencí je věnována velká pozornost, jelikož souvisejí s uplatněním člověka na trhu

práce (Veteška a Tureckiová, 2008, str. 13-14). V ideálním pojetí je celoživotní učení

považováno za nepřetržitý proces, v podstatě ale jde o neustálou připravenost člověka

učit se, nikoliv neustále studium. Proto je zde použito slovo učení a ne vzdělávání, aby

se zdůraznil význam aktivit, které nemají organizovaný charakter, tzn. samostatného

33

učení při práci, pohybu v přírodě nebo kulturních akcí apod. (Rabušic a Rabušicová,

2008, str. 25). Knotová (2006, str. 68) připomíná, že celoživotní vzdělávání možnost

vzdělávat se pro všechny věkové skupiny i skupiny rozdílného sociálního prostředí.

Memorandum o celoživotním učení (2000) uvádí, že toto učení probíhá bez ohledu

na životní etapu, místo, čas a formu učení, tzn., uskutečňuje se také v prostoru volného

času.

České vzdělávání dospělých má dlouhou tradici. Počátky osvětových aktivit lze

zařadit do doby osvícenství, během 19. století vznikla řada kulturně osvětových institucí

a spolků. Ve svých počátcích bylo vzdělávání dospělých spíše záležitostí zájmovou,

začátkem 20. století již začaly vznikat povolání (lékař) nebo oblasti (zemědělství).

V období 60. let se začalo rozvíjet i podnikové vzdělávání. Od 70. let se také začal

značně rozrůstat výzkum v oblasti výchovy a vzdělávání dospělých (Eurydice, 2009/10,

str. 48). Od roku 1989, kdy došlo ke společenské změně, se vzdělávání dospělých stalo

součástí tržních sil – nabídky a poptávky. Poptávka po dalším vzdělávání vzrostla

vlivem horizontální i vertikální společenské mobilitě, nastolením nových vlastnických

vztahů i změnami v legislativě. Na MŠMT vznikl odbor celoživotního vzdělávání,

vznikla též občanská sdružení např. Asociace institucí vzdělávání dospělých nebo Česká

asociace distančního univerzitního vzdělávání (Palán, 2002, str. 47).

Mezi základní funkce vzdělávání dospělých se řadí emancipační funkce, jež

představuje vzdělání jako politickou sílu, kompenzační funkce ve smyslu doplnění

vzdělání formální cestou a kulturní funkce, která představuje vzdělávání ve volném

čase. Mezi další funkce lze řadit kvalifikační, která zahrnuje vzdělávání za účelem

zvýšení nebo zkvalitnění kvalifikace a sociální funkci, která zahrnuje sociální kontakty

(Rabušicová, 2006, str. 21).

Do faktorů, které ovlivňují dospělé osoby v jejich vzdělávání, můžeme

zahrnout ocenění profesní přípravy, nabídku vzdělávacích aktivit, finanční náklady,

vývoj na trhu práce a sociální zázemí. Oceněním profesní přípravy se rozumí především

možnost vyššího výdělku příp. šancí získat nové nebo lepší zaměstnání. Jedinec je

ochoten obětovat svůj volný čas a finanční prostředky na další vzdělání, pokud bude

vědět, že jeho úsilí bude ohodnoceno. Nabídka vzdělávacích aktivit je dalším faktorem,

který výrazně ovlivňuje rozhodnutí jedinců se vzdělávat s ohledem na své pracovní

a další povinnosti. Důležitou roli hraje místní a časová dostupnost kurzů stejně tak

34

jejich časový rozvrh. S místní dostupností je spojený i další faktor, kterým jsou finanční

náklady, které mohou zájemce o studiu odradit, pokud jsou nepřiměřeně vysoké.

V případě např. příspěvku zaměstnavatele, může docházet i k zvýšení zájmu

o vzdělávání. Dalším faktorem je vývoj na trhu práce, jelikož současný vývoj nutí

mnoho jedinců k změně jejich původní kvalifikace a navrácení se ke studiu

i v pokročilém věku. Sociální zázemí se podílí na utváření postojů jedince ke vzdělání,

jelikož lze předpokládat, že jedinec, který vyrůstal v prostředí, kde vzdělání nebylo

považováno za důležitý předpoklad spokojeného a úspěšného života, nebude projevovat

hlubší zájem o další vzdělávání (Vychová, 2008, str. 15).

Podle Průchy (2014, str. 51) lze příležitosti ke vzdělávání dospělých shrnout takto:

Nabídka různých vzdělávacích akcí pro dospělé na trhu vzdělávání.

Rozmanitost odborného zaměření a forem vzdělávání.

Flexibilita vzdělávacích akcí z hlediska časové délky.

Vzdělávací zařízení dosažitelné z hlediska vzdálenosti od bydliště nebo

pracoviště.

Cenová dostupnost vzdělávacích akcí.

Na základě reprezentativního výzkumu realizovaném v rámci projektu

„Vzdělávání dospělých v různých fázích životního cyklu: priority, příležitosti

a možnosti rozvoje“ bylo zjištěno, že nejčastější důvod, proč lidé v dospělém věku

nevyužívají nabídek ke vzdělávání je nedostatek financí. Na druhém místě respondenti

uváděli, že účast ve vzdělávacích kurzech pro ně nemá smysl. Dalšími nejčastějšími

důvody, proč se dospělí lidé dále nevzdělávají je přílišná pracovní vytíženost,

nedostatek času, jelikož mají hodně koníčků nebo se musí starat o děti nebo rodinu.

Dále respondenti uváděli obavu, že by další vzdělávání nezvládli, příp. že nemají

dostatek informací o vzdělávacích kurzech nebo považují vzdělávací kurzy za nevhodné

nebo nekvalitní (Čiháček, 2006, str. 121-122).

4.1 Formální vzdělávání dospělých

Formální vzdělávání probíhá ve formálních vzdělávacích institucích,

především školách. Práci těchto institucí lze charakterizovat normativně vymezenými

cíli, funkcemi, obsahy, prostředky i způsoby hodnocení. Výstupem jsou oficiální

i celospolečensky uznávané certifikáty, které většinou potvrzuje získaný stupeň

vzdělání – vysvědčení, diplom, titul, atd. (Veteška a Tureckiová, 2008, str. 21, Šerák,

35

2009, str. 16). Podle manuálu Eurostatu se definuje formální vzdělávání jako vzdělávání

poskytované v systému škol, vysokých škol, univerzit a jiných formálních vzdělávacích

institucích, které tvoří stupně denního studia a v některých zemích jsou na horním

stupínku organizované programy současně probíhajícího zaměstnání na částečný úvazek

a dálkového studia v systému středních škol a univerzit (Eurydyce, 2011, str. 17).

V rámci vzdělávací soustavy můžeme formální vzdělávání rozdělit na primární,

sekundární a terciární. Primární vzdělávání má všeobecný charakter a pokrývá plnění

povinné školní docházky. Střední vzdělávání má všeobecný nebo odborný charakter a je

ukončeno maturitní zkouškou. Součástí tohoto vzdělávání je v ČR i tzv. nástavbové

studium pro absolventy středního vzdělání s výučním listem, které je ukončeno

maturitní zkouškou. Terciární vzdělávání zahrnuje široké spektrum vzdělávací nabídky

po ukončení maturitní zkoušky. Náleží k němu vysokoškolské vzdělávání

uskutečňované univerzitami a vysokými školami, vyšší odborné vzdělávání

uskutečňované vyššími odbornými školami a částečně i vyšší odborné vzdělávání

v konzervatořích (Veteška a Tureckiová, 2008, str. 20). Dospělí se mohou účastnit

následujících stupňů školního vzdělávání: ve středním vzdělávání s výučním listem

nebo s maturitou, ve vyšším odborném vzdělávání, ve vysokoškolském vzdělávání

(bakalářském a magisterském) a v doktorském vzdělávání. Ve výjimečných případech

i v základním vzdělávání (Průcha, 2014, str. 23-24).

Na základě výzkumu dospělé populace v České republice ve věku 20-65 let

s pomocí dotazníku Vzdělávání dospělých – 2005 bylo zjištěno, že z dospělých, kteří již

ukončili nějakou školu, 43% osob již dále nestudovalo, 49% pokračovalo ve studiu

ihned a 9% zahájilo další studium až s určitým časovým odstupem. Nejčastěji

participují v dalším vzdělávání osoby s vysokoškolským vzděláním, méně často osoby

se středním vzděláním a nejméně osoby s vyučením. Převažujícím motivem k dalšímu

studiu byly pracovní důvody – snaha o zlepšení pracovního uplatnění (53%). Dalším

motivem byl požadavek od zaměstnavatele (17%) nebo touha po osobním rozvoji

(17%). Tímto výzkumem byly také zjištěny důvody, proč někteří jedinci nepokračují

v dalším studiu. Respondenti nejčastěji uváděli, že své znalosti a dovednosti pro výkon

své profese považují za dostačující a vyhovující příp. že by jejich další vzdělání

nezměnilo jejich situaci v zaměstnání. Toto šetření prokázalo, že čeští dospělí se

v dalším formálním vzdělávání zatím angažují v nízké míře a hlavní příčina je chybějící

motivace se dále vzdělávat (Průcha, 2014, str. 34). Šerák (2009, str 18-19) uvádí jako

36

nejčastější důvody, proč se dospělí nezúčastňují dalšího vzdělávání např. nedostatek

času, negativní zkušenosti ze školy, nedostatek peněz, nedostatek sebedůvěry, nutnost

starat se o potomky, málo příležitostí ke vzdělávání, jeho nepotřebnost, špatná

dostupnost vzdělávacích možností nebo nevhodný čas kurzů. Účast na dalším

vzdělávání je závislá především na odvětví zaměstnání, zastávané pracovní pozici,

nejvyšším dosaženém vzdělání, pohlaví (ženy se obecně vzdělávají častěji), věku

a bydlišti.

4.1.1 Vysokoškolské vzdělávání

Vysoké školy se řídí zákonem o vysokých školách č. 111/1998 Sb. ve znění

pozdějších předpisů. Činnost vysokých škol dále upravují i jejich vnitřní předpisy, které

na zákon navazují a podléhají Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Zákon

člení vysoké školy na dva typy. Jedná se o univerzitní instituce (univerzity), které

poskytují všechny typy studijních programu (bakalářský, magisterský a doktorský)

a neuniverzitní, které poskytují převážně programy bakalářské. Vysoká škola

uskutečňuje akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání.

Studijní program podléhá akreditaci, je určen typem – bakalářský, magisterský,

doktorský, a formou studia – prezenční, distanční nebo jejich kombinace. Součástí

studijní programu je dále jeho členění na obory. Na vysokých školách se uplatňuje přes

150 kmenových studijních oborů, jejichž třídění odpovídá v podstatě třídění dle vědních

oborů, např. humanitní vědy, společenské vědy, přírodní vědy, lékařské vědy,

pedagogické vědy a učitelství a další (Eurydice, 2009/10, str. 43-44).

Od roku 1980 až do poloviny devadesátých let se podíly dálkových studentů

na vysokých školách průběžně snižovaly. O roku 1995 začínaly vysoké školy rozšiřovat

nabídku a to v transformované podobě kombinovaného studia. V současné době se

ve vyspělých zemích začíná vytvářet nový vzorec vzdělanostní dráhy. Přechod ze školy

na trh práce není přímočarý, stává se komplikovaným procesem, v němž se kombinuje

vzdělávání, vstup na trh práce a další vzdělávání. Mnozí mladí lidé tak po ukončení

určitého stupně vzdělání – především středoškolského – odcházejí ze škol načerpat

životní a pracovní zkušenosti a po čase se ke vzdělávání opět vrací. (Rabušic

a Rabušicová, 2008, str. 47-48).

37

Publikace Eurydice (2011, str. 53) uvádí, že pro účely mezinárodních

statistických srovnání se jedinec považuje za studenta jiného než denního studia, jestliže

studuje vzdělávací program vyžadující 75% průměrné studijní zátěže programu denního

studia. Mezinárodní statistiky dle tohoto kritéria ukazují 21% vysokoškolských studentů

tohoto typu studia. V českém prostředí tato definice neodpovídá kombinované formě

studia (ani distanční), neboť tyto programy vyžadují plnou studijní zátěž, tedy stejnou

jako v případě denního studia tzn. úplné kurikulum popř. plný počet kreditů.

Kombinovaná forma studia je charakterizována jako zvláštní forma studia, kde

soustavná denní výuka je nahrazena konzultacemi v rámci soustředění, individuálními

konzultacemi a samostudiem. Soustředění probíhají obvykle pětkrát za semestr a délka

jednoho soustředění zpravidla nepřesahuje dva dny (nejčastěji jde o celý pátek a celou

sobotu přibližně dvakrát do měsíce). Výuka bývá zhuštěná, během několika hodin

vyučující se studenty probere stěžejní část látky, zbytek zůstává na samostudiu.

Po každém semestru čekají studenta zkoušky ze zapsaných předmětů stejně, jako je

tomu v případě prezenčního studia. Docházka se na některých kombinovaných oborech

počítá, na jiných zase nikoliv (Černá, 2015, nestr.).

Rabušic a Rabušicová (2008, str. 57) uvádí své výsledky dotazníkového

šetření, které obsahovalo soubor 312 respondentů společenskovědních oborů

v kombinované formě na vysokých školách (na Masarykově univerzitě v Brně

a na Palackého univerzitě v Olomouci), z čehož převážnou většinu tvořily ženy (82%).

Průměrný věk byl 31 let, nemladšímu respondentovi 20 let, nejstaršímu 50 let. Polovina

byla svobodná a 37% respondentů měly děti. Jelikož 36% respondentů uvedlo, že již

mají absolvovanou nějakou vysokou školu, byl u nich hlavním impulsem dalšího studia

osobní rozvoj (48%). Zlepšení pracovních možností uvedlo 39% a požadavek

zaměstnavatele uvedlo 7% respondentů.

4.2 Vzdělávání dospělých ve volném čase

Jak uvádí Knotová a Šimberová (2006, str. 44) vzdělávání dospělých

ve volném čase je řazeno v ČR do tzv. ostatních součástí vzdělávání dospělých např.

zájmové vzdělávání, další vzdělávání, vzdělávání seniorů. Podle mezinárodních

dokumentů patří toto vzdělávání pod tzv. další vzdělávání (nepovinné) dospělých, které

následuje po absolvování určitého školského vzdělávacího stupně. Další vzdělávání je

členěno do tří typů: zájmové vzdělávání, občanské vzdělávání a dalšího profesního

38

vzdělávání. Vzdělávání ve volném čase lze charakterizovat v dimenzích neformálního

a informálního vzdělávání.

4.2.1 Neformální vzdělávání

Neformální učení je definováno jako sféra systematických a organizovaných

vzdělávacích aktivit, které se odehrávají mimo vzdělávací instituce. Tento pojem se

používá pro označení oficiálních vzdělávacích programů, které probíhají mimo školní

prostředí, využívá se také pro specifické programy zaměřené na specifické skupiny

obyvatel (vzdělávání žen, sociální práce, činnost komerčních vzdělávacích agentur).

V nejširším pojetí neformální učení zahrnuje aktivity mimo školský systém, včetně

vzdělávacího působení médií (Šerák, 2009, str.) Neformální vzdělávání je zaměřeno

na získávání vědomostí, dovedností, zkušeností a kompetencí, které mohou jedinci

zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Zahrnují se sem např. kurzy cizích jazyků,

počítačové kurzy, rekvalifikační kurzy, kurzy autoškol, krátkodobé školení a přednášky,

organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež a dospělé. (Veteška a Tureckiová,

2008, str. 21-22).

Toto vzdělávání probíhá ve vzdělávacích zařízeních podniků, v soukromých

vzdělávacích institucích, v organizacích zájmového, sportovního, uměleckého a jiného

vzdělávání. Toto vzdělávání nevede k získání státem uznávaného stupně vzdělání.

Ukončeno může být certifikátem, osvědčením, licencí apod. Zpravidla je zde

předpoklad nějakého edukárota tj. odborného lektora, školitele nebo instruktora

(Rabušic a Rabušicová, 2008, str. 61, Průcha, 2014, str. 23-24). Knotová (2006, str. 69)

mezi další charakteristiky uvádí, že se jedná o intencionální organizované vzdělávání,

z pohledu účastníku je však otevřené a dobrovolné. Jedná se o strukturovaný vzdělávací

proces s předem vymezenými cíli. Z hlediska organizace a používaných metod se jedná

o flexibilní vzdělávání.

Na základě reprezentativního dotazníkového šetření (2005), kterého se

zúčastnilo 1418 respondentů z celé ČR, bylo zjištěno, že do neformálního vzdělávání

ve volném čase vstoupila třetina dospělých. Vzdělání, které bylo označeno respondenty

za vzdělávání ve volném čase, se účastnilo 30,6% dotazovaných. Nejvíce respondentů

uvedlo práci s počítačem 8.9%, cizí jazyky 8,4% nebo osobní rozvoj 6,4%. Na základě

těchto výsledků je zřejmé, že převládaly vzdělávací aktivity využitelné pro profesní

rozvoj (Knotová a Šimberová, 2006, str. 47).

39

Součástí neformálního vzdělávání je zájmové vzdělávání, které je v Bílé knize

(2001, str. 54) definováno jako souhrn výchovně vzdělávacích, poznávacích,

rekreačních a dalších systematických, ale i jednorázových činností a aktivit, které

směřují k účelnému a efektivnímu naplnění volného času. Umožňují získat vědomosti

a dovednosti mimo organizovanou školní výuku. Plní funkci výchovnou, vzdělávací,

kulturní, zdravotní (regenerační a relaxační), sociální a preventivní. Knotová (2006,

str. 71) vnímá zájmové vzdělávání jako vzdělávání, které vytváří širší předpoklady pro

kultivaci osobnosti na základě jejich zájmů, uspokojuje vzdělávací potřeby v souladu se

svým zaměřením, umožňuje seberealizaci ve volném čase. Tento typ vzdělávání slouží

k uspokojování osobních zálib, k získání znalostí nebo může přispívat k zvyšování

úrovně vzdělanosti v dospělé populaci. Zájmové vzdělávání tvoří souhrn výchovně

vzdělávacích, poznávacích, rekreačních a dalších systematických, krátkodobých ale

i jednorázových činností a aktivit, které směřují k naplnění volného času.

4.2.2 Informální vzdělávání (učení)

Informální učení se vyznačuje postupným, často nezáměrným získáváním

vědomostí, dovedností, postojů a denních zkušeností v domácím i pracovním prostředí,

ve chvílích volna, odpočinku i pracovním nasazením. Do této kategorie patří také

poznatky získané četbou či sledováním televize nebo rozhlasu. Je to proces z velké části

neorganizovaný a nesystematický a přispívá k celkovému rozvoji osobnosti. Podle

kvalifikovaných odhadů se jedná až o 75% veškerého lidského učení (Šerák 2009,

str. 16). Toto učení probíhá v každodenních situacích v rodině, zaměstnání, během

cestování, při četbě novin, knih a časopisů nebo při poslechu rozhlasu a sledování

televize. Jedinec díky tomu získává poznatky bezděčně, nahodile a je spontánní, jelikož

se nerealizuje v žádných institucích a není tak organizované. Jeho role je však v životě

jedince nenahraditelná (Průcha, 2014, str. 23-24).

Na základě informace ze Strategie celoživotního vzdělávání (2007) se

v průměru v EU-25 sebevzdělává každý třetí dospělý člověk, zatímco v ČR pouze

každý pátý. Rozdíly existují mezi kvalifikačními skupinami. Terciárně vzdělané osoby

se věnují samostudiu stejně nebo dokonce více než jejich evropské protějšky, osoby

s nižší kvalifikační úrovní výrazně méně. Je to důsledkem především nízké motivace

a informovanosti, nedostatečná vybavenost domácností počítači, omezený přístup

k internetu a počítačová gramotnost (Rabušic a Rabušicová, 2008, str. 86).

40

4.3 Profesní vzdělávání dospělých

Významným edukačním prostředím je kromě rodiny, školy a dalších

vzdělávacích zařízení také firma nebo organizace a její řídící procesy. Proces získávání

profesních zkušeností má také charakter edukačních aktivit. V této souvislosti se hovoří

o pedagogizaci podnikových činností, která se odráží zejména v konceptu učící se

organizace (Veteška a Tureckiová, 2008, str. 22). Zahrnuje především odborné,

podnikové, kvalifikační a rekvalifikační vzdělávání, zaškolování atd. Jedná se tedy

o jakýkoliv typ edukačních aktivit, které jsou odborně a profesně zaměřeny a jsou

zařazovány pod společný název - další profesní vzdělávání (Šerák 2009, str. 13).

Charakterizováno je jako vzdělávání dospělých spojené s pracovištěm, náplní práce,

povoláním nebo profesí vykonávanou aktuálně, v budoucnu a někdy dokonce

i v minulosti. Představuje širokou škálu vzdělávacích aktivit, učení a úsilí o rozvoj

pracovníka. Nejviditelnějšími součástmi jsou podnikové vzdělávání, rekvalifikační

vzdělávání a odborně zaměřené studium při zaměstnání. Tyto oblasti spadají jak

do kategorie formálního vzdělávání, tak neformálního. Všechny součásti profesního

vzdělávání dospělých nejsou prozatím rovnoměrně pokryty teoreticky a ne všechny jsou

pokryty empirickými daty, což platí i pro mnohé další oblasti rozvoje pracovníka např.

aktivity jako mentorování, koučování atd., což značně komplikuje jejich uchopení.

Většina dostupných teorií a empirických poznatků se věnuje formálnímu

a neformálnímu vzdělávání. (Rabušic a Rabušicová, 2008, str. 114-115).

Roli vzdělávání vzhledem k zaměstnanosti vymezuje Evropská strategie

zaměstnanosti, která spočívá na čtyřech pilířích: zaměstnatelnost, podnikatelství,

adaptabilita a rovné příležitosti. V souvislosti s touto kapitolou zde bude rozebrán

především koncept celoživotní zaměstnatelnosti a adaptabilita. Koncept celoživotní

zaměstnatelnosti znamená - najít a udržet si zaměstnání. Specifikem tohoto konceptu je

rozvoj lidských zdrojů, v němž má vzdělávání nezastupitelnou úlohu. Tento koncept

podnítily výrazné změny profesní struktury a proměny trhu práce, které mají přímý vliv

na uplatnění lidí na trhu práce. Základem tohoto uplatnění je úroveň kvalifikace

a požadovaných kompetencí. Další důležitý pilíř je adaptabilita na měnící se sociálně

ekonomické podmínky a profesní mobilitu. Adaptabilita se týká udržování nebo

získávání vyšší úrovně kvalifikace nebo poskytování i druhé šance těm, kteří předčasně

odešli ze systému formálního vzdělávání, nebo k získání zcela nové kvalifikace

(Rabušicová, 2006, str. 19).

41

4.4 Univerzita třetího věku

Základním cílem Univerzit třetího věku je vytvořit bázi pro zájmové

vzdělávání seniorů a odpovídají tak konceptu celoživotního učení. Posláním je rozšířit

možnosti uspokojování vzdělávacích potřeb starších občanů, zpřístupnit jim informace,

poznatky a dovednosti. Významnou roli také sehrávají sociální kontakty, navazování

nových přátelství, překonávání pocitu osamělosti, izolovanosti či nepotřebnosti,

zpomalování procesu stárnutí i kvalitní vyplňování volného času. Obsahové

i organizační zaměření může být rozdílné. Může se jednat o přednášky v ucelených

semestrálních, ročních i delších cyklech, podílení se na výzkumných pracích nebo

navštěvovat různá školní zařízení (laboratoře, knihovny…). Seniorům, kteří vyhovují

akademickým požadavkům, se umožňuje účast na normálních studijních programech

školy, buď v řádném vysokoškolském studiu, nebo ve volnějším režimu - osobní

studijní plán a různé distanční formy (Palán, 2002, str. 179). Pod univerzity třetího věku

můžeme tedy zahrnout veškerou nabídku vzdělávacích akcí pořádaných vysokými

školami a jejich fakultami, které jsou určeny pro seniory s maturitou (na některých

fakultách není podmínkou) po ukončení výdělečné činnosti, příp. i pro invalidní občany.

Největší zájem je o kurzy zaměřené na medicínské otázky, psychologii, dějiny umění

a práci s výpočetní technikou (Šerák, 2009, s. 196-197).

Vzdělání je nevyhnutelnou součástí kvality života. Informace a vzdělání jsou

v současné době považovány za jednu z priorit pro úspěšný vývoj velkých sociálních

skupin – států, národů. Vývojem je v tomto kontextu chápána konkurenceschopnost,

uplatnění se, společenskou a ekonomickou úroveň. V posledních letech se do popředí

zájmu dostalo vzdělávání nejen v rámci povinné školní docházky, ale i v dospělosti, tzv.

celoživotní vzdělávání, jehož důležitost narůstá s množstvím nových poznatků ve všech

vědních oborech (Vaďurová a Mühlpachr, 2005, 35-36). Mnohé autority se shodují, že

v moderní společnosti myšlenka celoživotního rozvoje jedince nabývá podoby

každodenní reality. Je to způsobeno především tím, že stále více lidí, a to nejen

v západním světě, žije v prostředí založeném na získávání a distribuci znalostí. Účast

na celoživotním učení se stává nutností a nikdy nekončícím procesem. Učení ale nehraje

významnou roli jen u jednotlivých občanů, ale základním elementem celé společnosti

(Šerák 2009, str. 13).

42

5 EMPIRICKÉ ŠETŘENÍ

V následujícím kvantitativně orientovaném výzkumu bude vycházeno

ze základního schématu postupu, který uvádí Chráska (2007, str. 12) a obsahuje

následující činnosti:

stanovení problému,

formulace hypotéz,

testování hypotéz,

vyvození závěrů.

5.1 Stanovení problému a cílů výzkumu

Tato diplomová práce je zaměřená na volný čas studentů kombinovaného

studia sociálních oborů. V teoretické části, z jejíchž poznatků vychází empirické šetření,

byly shrnuty dosavadní poznatky o volném čase a volnočasových aktivitách, vzdělávání

dospělých a jejich specifikách. Na základě cíle diplomové práce, kterým je analyzování

vlivu kombinovaného studia na volný čas studentů, byl stanoven základní výzkumný

problém:

Jak studium v kombinované formě ovlivňuje volný čas studenta?

Z tohoto výzkumného problému vyplynuly dílčí cíle, kterými se zjišťovalo, zda

došlo k změnám v množství a obsahu volného času, a zda student chápe studium jako

překážku ve vykonávání svých volnočasových aktivit, nebo jestli studium studenta

omezuje ve volnočasových aktivitách. Jelikož je volný čas jedním z ukazatelů kvality

života, tak jako další dílčí cíl bylo zjistit spokojenost studenta s kvalitou jeho života

v průběhu studia. Byly také zjišťovány preference volnočasových aktivit studentů, které

byly porovnány s výsledky výzkumu zveřejněného v roce 2010 Centrem pro výzkum

veřejného mínění. Hlavní úlohou k dosažení odpovědí na tyto otázky bylo zmapovat

volný čas studentů kombinovaného studia.

5.2 Formulace hypotéz

Výzkumný problém ale určuje pouze základní orientaci výzkumu, a informace

na jeho směřování se stanoví v hypotézách, které jsou konkrétnější. Hypotéza je

vědecký předpoklad a není to tedy jakýkoliv předpoklad ani hádání nebo „střílení

do prázdna“ (Gavora, 2000, str. 50). Na základě těchto informací a výzkumného

43

problému tak byly stanoveny hypotézy, které jsou opřené o odborné zdroje, a které

na základě výzkumu byly vyvráceny nebo potvrzeny.

H1 - Předpokládám, že vlivem studia došlo u studentů ke zkrácení doby strávené

volnočasovými aktivitami.

Tato hypotéza se opírá o odborné zdroje a lze vycházet z několika tvrzení.

Například Vychová (2008, str. 19) uvádí, že odlišností u dospělého studenta jsou životní

prostředí a podmínky, které se promítají do procesu učení. Zdůrazňuje, že studium

dospělých studentů se uskutečňuje ve volném čase oproti běžnému studiu, kdy učení

tvoří hlavní denní náplň. To potvrzuje i Memorandum o celoživotním učení (2000)

které uvádí, že celoživotní učení probíhá bez ohledu na životní etapu, místo, čas a formu

učení, tzn., uskutečňuje se také v prostoru volného času (Knotová, 2006, str. 68).

Vycházíme tedy ze skutečnosti, že čas, kdy se student učí a připravuje do školy (i čas

strávený ve škole) probíhá ve volném čase dospělého studenta, a tím se krátí doba,

kterou by mohl věnovat svým volnočasovým aktivitám.

H2 – Předpokládám, že mezi nejčastější překážku, která brání studentům prožívat

volný čas podle svých preferencí je studium.

I u této hypotézy můžeme vycházet z několika odborných zdrojů. Důležité je

připomenout, že rozsah a náplň volného času dospělých zásadně ovlivňuje mnoho

proměnných, mezi nimi zvláště rodinná situace, možnost pracovního uplatnění, profese

a pracovní pozice, vzdělání, bydlení, pohlaví a věk (Knotová a Šimberová, 2006,

str. 43). Dle Knotové (2004, str. 33) je potřeba brát v úvahu prostředí, v němž jedinec

vykonává rozmanité volnočasové aktivity. Aktivity volného času jsou také

determinovány společenskými podmínkami. Existují limitující faktory, mezi které patří

např. ekonomické poměry jednotlivce a rodiny, nabídka volnočasových aktivit

a zařízení v dané lokalitě nebo i sortimentu zboží k různým činnostem (Žumárová,

2001, str. 162). Na to jak jedinec tráví volný čas, mají vliv také mnohé sociální,

politické a ekonomické jevy, stejně tak jako demografické, kulturní a další specifické

faktory. Také záleží na typu osobnosti a výchovy a na společenském prostředí. (Šerák,

2009, str. 37). Je také zajímavé dodat, že jedním z důvodů, proč se dospělí lidé dále

nevzdělávají podle výzkumu „Vzdělávání dospělých v různých fázích životního cyklu:

44

priority, příležitosti a možnosti rozvoje“ je nedostatek času, jelikož respondenti uváděli,

že mají hodně koníčků a na vzdělávání by neměli čas (Čiháček, 2006, str. 121-122).

H3 – Předpokládám, že student musel kvůli studiu omezit nebo se vzdát některé

své volnočasové aktivity.

Při formulaci této hypotézy bylo vycházeno z několika faktů. Nejdříve je

potřeba zmínit, že aktivity vykonávané ve volném čase mají úzkou vazbu

na socioprofesní postavení jedince, jeho hodnotový systém, strukturaci životního

a každodenního času. Strukturou se bude tento čas lišit u studentů, matek na mateřské

dovolené, nezaměstnaných, seniorů a samostatně výdělečně činných osob. Vzhledem

k specifické životní situaci jsou jedinci, kteří nemohou naplňovat, nebo pouze omezeně

využívat svůj volný čas (Knotová a Šimberová, 2006, str. 43). Vycházíme tedy z toho,

že pro dospělého studenta, který se stává znovu objektem výuky se svými studijními

povinnostmi, se rodí nová životní situace, které musí přizpůsobit i svůj soukromí život -

režim volného času (Mužík, 2004, str. 28).

H4 - Předpokládám, že student není spokojen s kvalitou života ve vztahu

k volnému času.

Jak již bylo zmíněno v odůvodnění první hypotézy, studium dospělých

studentů se uskutečňuje ve volném čase oproti běžnému studiu, kdy učení tvoří hlavní

denní náplň. Proto lze předpokládat, že student nemá prostor pro naplňování volného

času, tak jak by chtěl (po splnění všech svých pracovních, rodinných a studijních

povinností), a ve volném čase nemůže případně v omezené míře uspokojovat své

potřeby, přání, seberealizovat se, případně nepociťuje spokojenost nebo subjektivní

pohodu (výskyt pozitivních emocí v delším časovém úseku). Jedinec považuje svůj

život za kvalitní, jestliže jsou jeho očekávání ve shodě se subjektivně hodnocenou

životní realitou (Vaďurová a Mühlpachr 2005, str. 29). Jak uvádí Křivohlavý (2001)

i Vaďurová a Mühlpachr (2005) volný čas je jednou z dimenzí při zjišťování kvality

života jedince.

45

5.3 Výzkumná metoda

Z výzkumných metod kvantitativně orientovaného výzkumu byl vybrán

dotazník, což je způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí.

Dotazník je určen především pro hromadné získávání údajů a je nejfrekventovanější

metodou pro jejich zjišťování (Gavora, 2000, str. 99). Pro vytvoření dotazníku byla

použita služba formuláře na www.google.cz, kde lze vytvářet dotazník a následně údaje

i zpracovávat. Po vyhotovení dotazníku tato služba nabídne odkaz, na kterém lze

dotazník nalézt. Tento odkaz byl následně poslán na společné emaily 19 tříd, v jednom

případě sdílen i prostřednictvím Facebooku. Kontakty na společné emaily, kde byl

dotazník sdílen, byly získány od bývalých spolužáků autorky diplomové práce nebo

na základě kontaktování referentek příslušných kateder. Při rozesílání dotazníků poštou

(v našem případě přes emailové schránky) musíme podle Chrásky (2007, str. 174-175)

počítat s poměrně malou návratností, zvláště u dotazníků anonymních, a znamená to, že

je třeba rozesílat dvojnásobek dotazníků v porovnání s požadovaným rozsahem výběru.

Tento fakt se v našem šetření potvrdil, jelikož se vrátilo 170 vyplněných dotazníků.

Z těchto dotazníků musely být 2 vyřazeny pro neúplnost základních údajů. Výzkum

tedy vychází z dat 168 správně vyplněných dotazníků. Předvýzkum byl nejdříve

proveden na jedné vybrané třídě, dotazník byl dobře pochopitelný, a nebylo třeba ho

nijak upravovat. Nejdříve byl záměr zkoumat pouze magisterské obory, ale díky nízké

návratnosti byly přidány i obory bakalářské. Dotazník tedy musel být posléze upraven

tak, aby vyhovoval i potřebám studentů bakalářské formy studia – byla přidána položka

s nižším věkem (19-24), přidána Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (zde je

bakalářské studium sociální pedagogiky v kombinované formě), přidán 3. ročník

do výběru u ročníku studia, a přidána položka na dotaz, zda je student v bakalářském

nebo magisterském programu.

Dotazník obsahuje úvodní část (zde jsou uvedeny informace o smyslu

dotazníkového šetření, o autorce i pokynech k vyplnění dotazníku) a 26 položek, které

jsou ve formě uzavřených, polouzavřených a škálovaných otázek. Prvních devět otázek

v dotazníku se vztahovalo k demografickým údajům a k zjištění informací týkajících se

studia, poté následovaly otázky vztahující se k cíly (hypotézám) diplomové práce. Jako

doplnění k dotazníku byl použit rozhovor s 8 studenty, který obsahoval 11 otevřených

otázek. Tyto otázky byly koncipovány podle dotazníku tak, aby měl student možnost

podrobněji popsat danou skutečnost. V rámci ochrany osobních dat nebyly v diplomové

46

práci konkretizovány výsledky jednotlivých škol (nebylo ani cílem této diplomové

práce porovnávat jednotlivé školy). Použitý standardizovaný dotazník i rozhovor byly

vytvořeny pro potřeby této diplomové práce a jejich vzory jsou uloženy v příloze B

a v příloze C.

5.4 Charakteristika výzkumného vzorku

Výzkumný vzorek tvoří studenti bakalářské i magisterské kombinované formy

studia Univerzity Hradec Králové, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

a Masarykovy univerzity v Brně.

Veřejná vysoká škola s názvem Univerzita Hradec Králové vznikla v roce

2000. V současné době na univerzitě studuje více než 9 tisíc studentů. Spektrum

vzdělávací činnosti UHK zahrnuje obory ekonomické, informatické a manažerské

na Fakultě informatiky a managementu, společenské vědy na Filozofické fakultě,

učitelské a umělecké disciplíny na Pedagogické fakultě, přírodovědné a technické obory

na Přírodovědecké fakultě a studia zaměřená na nejrůznější oblasti sociální práce

v Ústavu sociální práce. Studium na univerzitě se řídí jednotnými předpisy a odehrává

se v relativně komorním prostředí, jež umožňuje u mnoha disciplín nastolit individuální

přístup ke studentům, které profesorský sbor univerzity považuje za své skutečné

kolegy. Díky bohatým mezinárodním vazbám s institucemi ve více než třiceti zemích

na čtyřech kontinentech mohou studenti univerzity získat cenné odborné i životní

zkušenosti při studijním pobytu v zahraničí (UHK, 2016).

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích vznikla v roce 1991 jako

veřejná vysoká škola. Profiluje se jako vzdělávací a výzkumná instituce s orientací

na přírodní, humanitní a sociální vědy. Na univerzitě studuje 11 tisíc studentů ve více

než 200 oborech bakalářských, magisterských a doktorských programů na 8 fakultách –

Ekonomické fakultě, Fakultě rybářství a ochrany vod, Filozofické fakultě, Pedagogické

fakultě, Přírodovědecké fakultě, Teologické fakultě, Zdravotně sociální

fakultě, Zemědělské fakultě. Pro širokou veřejnost univerzita nabízí kurzy

a programy celoživotního vzdělávání. Jihočeská univerzita spolupracuje s více než 300

univerzitami po celém světě. Podporuje studijní a výzkumné výjezdy studentů

a akademických pracovníků (JCU, 2016).

Masarykova univerzita v Brně je jednou z nejvýznamnějších vzdělávacích

a vědeckých institucí v České republice a uznávanou středoevropskou univerzitou

47

s demokratickými tradicemi, prosazovanými již od jejího založení v roce 1919.

V současnosti sestává z devíti fakult – Právnické fakulty, Lékařské fakulty,

Přírodovědecké fakulty, Filozofické fakulty, Pedagogické fakulty, Ekonomicko-správní

fakulty, Fakulty informatiky, Fakulty sociálních studií a Fakulty sportovních studií.

Univerzita má více než 200 kateder, ústavů a klinik. V současnosti zde studuje více jak

33 tisíc studentů. Jednu ze základních priorit na Masarykově univerzitě tvoří věda

a výzkum. Masarykova univerzita poskytuje vysokoškolské vzdělání v širokém spektru

tradičních i moderních univerzitních disciplín a je jednou z nejrychleji rostoucích

vzdělávacích institucí v Evropě. Zásadní důraz klade na mezinárodní spolupráci

s prestižními zahraničními univerzitami a vědeckými institucemi (Masarykova

univerzita, 2016).

Z těchto univerzit byli kontaktováni studenti následujících studijních oborů

v kombinované formě.

Sociální pedagogika, která se zaměřuje na vzdělávání studentů v oblasti

sociologie, práva, sociální politiky, antropologie, řízení lidských zdrojů,

demografie, managementu a statistických metod. Uplatnění absolventů je

především v pomáhajících profesích, a to zejména v oblasti sociálně

pedagogické prevence při práci s dětmi, mládeží a dospělými ve volném čase,

ale i v oblasti sociálně pedagogické terapie či sociální práce. Studiem jsou

získány také kvalifikační předpoklady pro výkon vedoucích a řídících funkcí.

Sociální pedagogika se zaměřením na výchovnou práci v etopedických

zařízeních. Absolventi studia se mohou uplatnit na pozicích vychovatel, asistent

pedagoga, pedagog volného času nebo sociální pracovník ve státním

i soukromém sektoru.

Sociální patologie a prevence, která poskytuje studentovi kompetence potřebné

pro kvalifikovanou působnost v oblasti prevence a terapie sociálně

patologických jevů. Absolvent má ucelené znalosti širšího společenskovědního

základu (filozofie, sociologie, psychologie, pedagogika), zná právní a etické

normy, které tvoří rámec profesního jednání v oblasti bezpečnosti, prevence

i řešení všech sociálně patologických jevů, má ucelené znalosti práva, zná

postupy a metody práce s lidmi, kteří potřebují pomoc a ochranu i kteří jednají

deviantně, má potřebné znalosti a dovednosti pro stimulování a koordinaci

48

programů rizikového chování, má potřebné pedagogické a psychologické

znalosti k tomu, aby se mohl podílet na vzdělávání v oblasti prevence sociálně

patologických jevů a bezpečnostně právní problematiky.

Sociální komunikace v neziskovém sektoru. Z tohoto oboru student získá

ucelené znalosti širšího společenskovědního základu (psychologie, sociologie,

pedagogika, filozofie), vědomosti o zákonitostech efektivní sociální komunikace

a dovednosti potřebné pro jejich aplikaci, zná právní a etické normy, které tvoří

rámec profesního jednání v komunikaci s klienty neziskových organizací

a institucí státní správy, má ucelené znalosti z práva, z ekonomie, účetnictví,

fungování státní správy a neziskového sektoru, zvládá asertivní jednání a je

vybaven schopnostmi kreativity. Absolvent studijního oboru je připraven pro

výkon profesí v subjektech, v nichž je těžištěm kvalifikovaná komunikace

s klientem zaměřená na efektivní pomoc klientovi a jeho sociální podporu.

Sociální práce je obor, který je orientován do oblasti sociální práce v širokém

rozsahu uplatnění absolventa. Studenti získají vhled do klíčových teoretických

disciplín - psychologie, sociologie, filosofie, etiky, zdraví a nemoci. Získávají

přehled v problematice sociální politiky a orientaci v systému sociálního

zabezpečení a potřebné znalosti a dovednosti pro práci s rizikovými skupinami

(bezdomovci, nezaměstnaní, neorganizovaná mládež, uživatelé drog, oběti sekt,

delikventi apod.), se starými lidmi, s rodinou a dětmi, s handicapovanými

a s národnostními menšinami (UHK, 2016).

Následující grafy č. 1 až 6 se podrobněji věnují charakteristice studentů.

Graf 1: Věk

Graf č. 1 zobrazuje věk studentů. Na první pohled je evidentní, že většina

studentů spadá do kategorie 25 – 40, tedy mladší dospělost. Ti tvoří 58,93% (99

odpovědí) z celkového počtu 168 studentů. Na druhém místě je kategorie 41-50 let

(střední dospělost), kterou označilo 47 studentů, jak lze vidět z grafu, činí tak 27,98%

10%

59%

28%

3%

0%

19-24

25-40

41-50

51-60

starší než 60 let

49

z celkového souboru studentů. V souboru není žádný student nad 60 let. Můžeme se

tedy domnívat, že tito studenti, pokud mají zájem o studiu na vysoké škole, volí

univerzity třetího věku.

Graf 2: Pohlaví

Jak je z grafu č. 2 patrné z celkového počtu studentů, kteří se účastnili

výzkumu, tvoří 85,71% (144 odpovědí) ženy, mužů se zúčastnilo pouhých 14,29% (24

odpovědí).

Graf 3: Ročník studia

Graf č. 3 zobrazuje ročník studia. Z prvého ročníku se zúčastnilo průzkumu

30,95% (52 odpovědí) studentů, z druhého 44,05% (74 odpovědí) a z třetího ročníku

25% (42 odpovědí).

Graf 4: Studium

Jak vyplývá z grafu č. 4, výzkumu se zúčastnilo 72,62% studentů

z bakalářského studia (122 odpovědí) a 27,38% (46 odpovědí) studentů magisterského

studia.

14%

86%

Muž

Žena

31%

44%

25% 1. ročník

2. ročník

3. ročník

73%

27% bakalářské

magisterské

50

Graf 5: Škola

Graf č. 5 porovnává studenty podle univerzity, kterou studují. Nejčastěji

odpovídali studenti z Univerzity Hradec Králové, kteří činí 73,21% (123 odpovědí)

z výzkumného vzorku, následují je studenti z Jihočeské univerzity, kteří tvoří 19,05%

(32 odpovědí) z výzkumného vzorku a 7,74% (13 odpovědí) studentů, kteří navštěvují

Masarykovu univerzitu v Brně.

Graf 6: V současné době jste?

Graf č. 6 zobrazuje, že nejvíce jsou ve výzkumném vzorku zastoupení studenti,

kteří pracují. Takto odpovědělo 142 studentů čili 84,52% z celkového výzkumného

vzorku. Na mateřské dovolené je 10,12% studentů (17 odpovědí). Zbývající možnosti

studenti volili minimálně, a to v rámci 1-2%.

73%

8% 19% UHK

Masarykova univerzita Brno

Jihočeská univerzita ČB

85%

1% 10% 2% 2% student/ka a pracující

student/ka nezaměstnaný/ná

student/ka na rodičovské dovolené

student/ka a podnikatel/ka

student/ka a jiné

51

5.5 Testování hypotéz a vyhodnocení výsledků šetření

V této kapitole jsou uvedeny výsledky výzkumného šetření, které byly

zpracovány do tabulek 1. stupně třídění a jejich přehled je vložen do přílohy D.

H1 - Předpokládám, že vlivem studia došlo u studentů ke zkrácení doby strávené

volnočasovými aktivitami.

H10: Předpokládám, že mezi zkrácením doby strávené volnočasovými aktivitami

a studiem neexistuje statisticky významná závislost.

H1A: Předpokládám, že mezi zkrácením doby strávené volnočasovými aktivitami

a studiem existuje statisticky významná závislost.

Tuto hypotézu, která ověřuje, zda vlivem studia došlo ke zkrácení doby

strávené volnočasovými aktivitami, sytily otázky č. 10, 11, 12 a 13 v dotazníku a otázky

1, 2 a 3 v rozhovoru. Tato hypotéza byla testována statisticky a pro výpočet bylo

zvoleno testovací kritérium Test dobré shody chí-kvadrát na hladině významnosti 0,01.

Výpočet testového kritéria je znázorněn v tabulce č. 1. zaměřující se na všední dny

a v tabulce č. 2. zaměřující se na dny o víkendu. Podkladem pro vytvoření tabulek byly

grafy č. 7, 8 (všední dny) a grafy č. 9, 10 (dny o víkendu).

Nejdříve je zkoumán vliv studia na volný čas ve všední dny.

Graf 7: Volný čas studentů ve všední dny před zahájením studia

Před zahájením studia v kombinované formě mělo 69 studentů 3 až 4 hodiny

volného času ve všední dny, což tvoří 41,07% z celkového počtu respondentů. Variantu

5-6 hodin zvolilo 26,79% studentů (45 odpovědí) a 21,43% studentů odpovědělo

0

10

20

30

40

50

60

70

0 hodin 1-2 hodin 3-4 hodin 5-6 hodin 7-8 hodin více

Po

čet

resp

on

den

tů

Počet hodin

52

na variantu 1-2 hodiny (36 odpovědí). Mezi 7 až 8 hodinami volného času ve všední

den před zahájením studia mělo 7,74% (13 odpovědí). Minimum studentů odpovědělo

na krajní varianty – 0 hodin a více jak 8 hodin.

Graf 8: Volný čas studentů ve všední dny v průběhu studia

Z grafu č. 8 je patrné, že studenti mají nejčastěji ve všední dny 1-2 hodiny,

které mohou věnovat svým volnočasovým aktivitám. Odpovědělo tak 95 studentů, což

činí 56,55% z celkového počtu respondentů. Druhou nejčastější odpovědí bylo 3-4

hodiny, kterou zvolila čtvrtina studentů. Volnočasovým aktivitám věnuje 11 studentů 5

až 6 hodin ve všední den. Od 7 hodin a více volného času ve všední den má minimum

studentů. Z celkového počtu 168 odpovídajících studentů zvolilo 10,71% (18 odpovědí)

možnost 0 hodin, tedy že nemá žádný volný čas.

Tabulka 1: Vliv studia na volný čas studentů ve všední dny

počet hodin volného času počet odpovědí

před zahájením studia v průběhu studia

0 2 18 20

1-2 36 95 131

3-4 69 42 111

5-6 45 11 56

7-8 13 2 15

více 3 0 3

168 168 336

Zdroj: vlastní výpočty

0

20

40

60

80

100

0 hodin 1-2 hodin 3-4 hodin 5-6 hodin 7-8 hodin více

Po

čet

resp

on

den

tů

Počet hodin

53

Interpretace zjištěných výsledků k H1 (všední dny):

Na základě zjištěných údajů uvedených v grafu 1 a v grafu 2 byla vytvořena

tabulka č. 1, která sloužila pro výpočet testového kritéria ² = 77,6496. Toto kritérium

bylo následně porovnáno s kritickou hodnotou ² 0,01 (5) = 15,086. Po porovnání těchto

hodnot bylo dospěno k závěru, že vypočítaná hodnota testového kritéria (77,6496) je

větší než hodnota kritická (15,086) pro zvolenou hladinu významnosti 0,01, a proto byla

přijata H1A a odmítnuta H10.

Závěr k H1 (všední dny)

Mezi zkrácením doby strávené volnočasovými aktivitami ve všední dny

a studiem existuje statisticky významná závislost.

Byla přijata H1A a odmítnuta H10.

Vliv studia na volný čas studentů o víkendech.

Graf 9: Volný čas studentů o víkendech před zahájením studia (v rámci jednoho dne)

Z grafu č. 9 je na první pohled zřejmé, že nejvíce odpovědí získala varianta 9-

10 hodin, kterou označilo 27,38% (46 odpovědí) a nejméně varianta 0 hodin, kterou

označil pouze 1 student a činil tak půl procenta z celkového počtu 168 studentů, kteří

vyplnili dotazník. U dalších možností je vidět vzrůstající tendence, variantu 1-2 hodiny

označilo 7,14% studentů (12 odpovědí), variantu 3-4 hodin zvolilo 13,10% studentů (22

odpovědí), dále možnost 5-6 hodin zaznamenalo 30 studentů, což činilo 17,86% a 7-8

hodin má o víkendu volného času 22,02% studentů (37 odpovědí). Poslední možnost

více jak deset hodin k využití pro své volnočasové aktivity o víkendu označilo 20

studentů, tedy skoro 12% z celkového počtu odpovídajících studentů.

0

10

20

30

40

50

0 hodin 1-2 hodin 3-4 hodin 5-6 hodin 7-8 hodin 9-10 hodin

více

Po

čet

resp

on

den

tů

Počet hodin

54

Graf 10: Volný čas studentů o víkendech v průběhu studia (v rámci jednoho dne)

Graf č. 10 znázorňuje počet odpovědí studentů na otázku: Kolik volného času

máte o víkendech? Součet odpovědí u 3-4 hodin a u 5-6 je shodný, tyto otázky označilo

26,79% studentů (45 odpovědí). U varianty 1 až 2 hodiny bylo zaznamenáno 33

odpovědí, což činí 19,64%, a u možnosti 7-8 hodin bylo vyhodnoceno 24 odpovědí,

v přepočtu 14,29% studentů. Další alternativou bylo 9 až 10 hodin, kterou označilo 13

respondentů a z celkového počtu tyto odpovědi činily 7,74%. Krajní možnosti 0 hodin

a více jak 10 hodin tvořily skoro 5% odpovědí a dohromady na ně odpovědělo pouze 8

studentů.

Tabulka 2: Vliv studia na volný čas studentů o víkendech

počet hodin volného času počet odpovědí

před zahájením studia v průběhu studia

0 1 5 6

1-2 12 33 45

3-4 22 45 67

5-6 30 45 75

7-8 37 24 61

9-10 46 13 59

více 20 3 23

168 168 336

Zdroj: vlastní výpočty

0

10

20

30

40

50

0 hodin 1-2 hodin 3-4 hodin 5-6 hodin 7-8 hodin 9-10 hodin

více

Po

čet

resp

on

den

tů

Počet hodin

55

Interpretace zjištěných výsledků k H1 (víkend):

Na základě zjištěných údajů uvedených v grafu 3 a v grafu 4 byla vytvořena

tabulka č. 2, která sloužila pro výpočet testového kritéria ² = 57,1555. Toto kritérium

bylo následně porovnáno s kritickou hodnotou ² 0,01 (6) = 16,812. Po porovnání těchto

hodnot bylo dospěno k závěru, že vypočítaná hodnota testového kritéria (57,1555) je

větší než hodnota kritická (16,812) pro zvolenou hladinu významnosti 0,01, a proto byla

přijata H1A a odmítnuta H10.

Závěr k H1 (víkend)

Mezi zkrácením doby strávené volnočasovými aktivitami o víkendech

a studiem existuje statisticky významná závislost.

Byla přijata H1A a odmítnuta H10.

Interpretace zjištěných výsledků k H1

K přijmutí nebo vyvrácení této hypotézy byla zvolena statistická metoda

testového kritéria Test dobré shody chí-kvadrát na hladině významnosti 0,01. Nejdříve

byl porovnán počet hodin volného času ve všední dny před zahájením studia

a v průběhu studia. Poté byl stejným způsobem porovnán počet hodin o víkendech.

V obou případech bylo dosaženo stejného výsledku - byla přijata H1A a odmítnuta H10.

To znamená že, vlivem studia došlo u studentů ke zkrácení doby strávené

volnočasovými aktivitami, a to jak ve všední dny, tak i o víkendech. V rozhovorech

bylo zjištěno, že studenti nejsou spokojeni s prostorem, který mají pro trávení volného

času, a to především v období zkoušek. V tuto dobu nejvíce pociťují nedostatek volného

času. Většina se shodla, že v pracovním týdnu nemají až takový prostor

pro volnočasové aktivity, z pracovních, studijních a rodinných důvodů. Studenti uvedli,

že se snaží některé své povinnosti do školy plnit o víkendech, v kterých ale také nachází

prostor i pro jejich volnočasové aktivity. Jelikož některým studentům neposkytuje

zaměstnavatel studijní volno, vyjádřili nespokojenost s tím, že musí studijní volno

napracovávat, a tím se ochuzují o další čas, který by mohly věnovat svým

volnočasovým aktivitám.

Závěr k H1

Na základě zjištěných výsledků můžeme potvrdit, že vlivem studia došlo

u studentů ke zkrácení doby strávené volnočasovými aktivitami. H1A byla přijata jako

platná a H10 byla odmítnuta.

56

H2 – Předpokládám, že mezi nejčastější překážku, která brání studentům prožívat

volný čas podle svých preferencí je studium.

Tato hypotéza byla ověřena otázkami č. 17, 18 a 19 a doplněna otázkami č. 6, 7

a 8 v dotazníku a otázkami č. 4 a 5 v rozhovoru. Zjištěné výsledky jsou uvedeny

v grafech č. 11, 12, 13 a doplněny grafy č. 14, 15, 16, které uvádějí demografické údaje.

Graf 11: Překážky ve využívání volného času studentů

Z grafu č. 11 uvedeného výše vyplývá, že studenti uváděli, že nejvíce je

v jejich trávení volného času limituje studium. Druhou nejvýznamnější překážkou je pro

ně přílišná pracovní vytíženost. Dalšími překážkami, které studenti nejčastěji

označovali, byla péče o rodinu, děti a domácnost a finance. Jako nejméně limitující

překážku ve využívání volného času studenti uváděli zdravotní stav. Studentům byla

nabídnuta i možnost jiné s tím, že mohli vypsat další překážky, které jim brání

0 100 200

jiné

zdravotní stav

studium, studijní vytížení

přílišná pracovní vytíženost (délka pracovní

doby, dojíždění do práce)

péče o rodinu a děti, domácnost

nedostatek přátel

nedostatečná nabídka volnočasových aktivit

a zařízení

místo bydliště (dojíždění za volnočasovou

aktivitou…)

finance

Počet odpovědí

Pře

kážk

a

nejvíce 1 2 3 4 5 nejméně

57

ve využívání jejich volného času podle jejich preferencí. Z grafu je ale patrné, že příliš

neovlivňují studentovo volný čas. Ti studenti, kteří je uvedli, je většinou zařadili

do sloupce č. 5, čili že nejméně ovlivňují jejich volný čas. Studenti do možnosti jiné

uváděli např. tyto překážky: vlastní lenost, únava příp. psychická únava po práci, péče

o rodiče v jiném městě, občasná výpomoc s hlídáním dětí, dobrovolnické povinnosti,

žárlivý manžel nebo péče o zvíře. Objevila se také odpověď, že studijní volno musí

student napracovávat a tak tráví více času v zaměstnání.

Navazujícími položkami k otázce č. 17 v dotazníku byly otázky č. 18

a 19, jejichž zpracování je uvedené níže.

Graf 12: Limituje financování školy vaše volnočasové aktivity?

Graf č. 12 zobrazuje odpovědi studentů, kteří výše (graf č. 11) u financí

označili 1, 2 nebo 3, tedy že finance jsou pro ně překážkou ve využívání jejich volného

času. Na základě této skutečnosti se dále zjišťovalo, zda je to zapříčiněno tím, že musí

vynakládat finanční prostředky na školu (doprava, ubytování, tisk materiálu, nákup

knížek apod.) a na financování volnočasových aktivit jim již nezbývají prostředky.

Souhrn odpovědí na tuto otázku byl obdobný, jelikož 51,90% studentů (38 odpovědí)

odpovědělo, že finanční prostředky vynaložené na školu pro ně nepředstavují překážku

ve financování jejich volnočasových aktivit a 48,10% studentů (41odpovědí) na tuto

otázku odpovědělo kladně, tedy že vynakládání prostředků na školu včetně dopravy

a ubytování je pro ně překážkou, která má vliv na jejich volnočasové aktivity.

Z celkového počtu 81 studentů, kteří u financí označili 1, 2 nebo 3 se 2 studenti k této

otázce nevyjádřili.

48% 52% ano

ne

58

Graf 13: Uvažoval/a jste někdy o přerušení/prodloužení/zanechání studia?

Studenti se měli také vyjádřit, že v případě, že u studia a studijního vytížení

označili 1,2 nebo 3 (graf č. 11), uvažovali o přerušení, prodloužení nebo zanechání

studia. O těchto variantách 50 studentů vůbec neuvažovalo, v procentuálním vyjádření,

jak lze vidět na grafu č. 7 to činí 35,71 % studentů z celkového počtu 140, kteří

odpovídali na tuto otázku. O prodloužení studia uvažovalo 27,14% studentů (38

odpovědí), a o přerušení studia přemýšlelo 16,43% studentů (23 odpovědí). O tom, že

studium limituje studenta ve volnočasových aktivitách tak moc, že by zanechali

studium, uvažovalo 29 studentů, tedy 20,71% ze všech dotázaných.

Jelikož v překážkách byly jako možnosti uvedeny jak místo bydliště tak péče

o rodinu, děti a domácnost, je na místě zde uvést podrobnosti týkající se studentů

z tohoto pohledu. Tyto údaje byly o studentech získány otázkami č. 6, 7 a 8 v dotazníku.

Graf 14: Rodinný stav

Dle výsledků z grafu č. 14 převažují studenti, kteří jsou vdané/ženatý, jelikož

tuto variantu zaškrtlo 42,86% (72 odpovědí) ze všech studentů, kteří vyplnili dotazník.

Druhou nejčastější odpovědí byla varianta svobodná/svobodný, která byla označena

čtvrtinou studentů. Následovalo párové soužití (22,02%) a v 10,12% studentů označilo

rozvedená/rozvedený. Mezi studenty se nevyskytoval žádný vdovec ani vdova.

16%

27%

21%

36% přerušení studia

prodloužení studia

zanechání studia

neuvažoval/a

25%

22% 43%

10%

0%

svobodná / svobodný

párové soužití

vdaná / ženatý

rozvedená / rozvedený

vdovec / vdova

59

Graf 15: Máte děti?

Na grafu č. 15 jsou znázorněny odpovědi na otázku, zda mají studenti děti.

62,50% (105 odpovědí) studentů odpovědělo kladně, 37,50% (63 odpovědí) studentů

uvedlo, že jsou bezdětní.

Graf 16: Bydliště

Důležitým aspektem při sledování překážek, které limitují volný čas jedince je

bydliště. Z výzkumného vzorku 34,52% studentů (58 odpovědí) bydlí v obcích, které

mají méně než 3 tisíce obyvatel. Ve městech v rozmezí 10 až 50 tisíc obyvatel bydlí

16,67% studentů (28 odpovědí) a shodný počet studentů, tedy 14,88% (25 odpovědí)

bydlí ve městech v rozmezí 3 až 10 tisíc obyvatel a 50 až 100 tisíc obyvatel. Nejméně

studentů z výzkumného vzorku bydlí ve městě nad 300 tisíc obyvatel.

Interpretace zjištěných výsledků k H2

Studenti uvedli, že ve využívání volného času je nejvíce limituje studium, a to

i přes to, že 62% studentů uvedlo, že má děti a 49% studentů uvedlo, že bydlí v obci

do 10 tisíc obyvatel, což by mohlo vést k úvaze, že by jim spíše měli více bránit tyto

skutečnosti, jelikož se musí starat o rodinu, nebo že v případě bydliště, nemají dostatek

možností pro využití svého volného času z důvodu menšího města nebo obce, která

nemá tolik možností pro trávení volného času jako velká města. To že studenti považují

studium za výraznou překážku ve využívání jejich volného času, dokazuje i fakt, že

celkem 64% studentů uvažovalo o přerušení, prodloužení nebo zanechání studia.

Bezmála polovina studentů potvrdila, že finanční prostředky vynaložené na školu pro ně

62% 38% ano

ne

34%

15% 17%

15%

7% 12%

Do 3 000 obyvatel

3 000 – 10 000 obyvatel

10 000 – 50 000 obyvatel

50 000 – 100 000 obyvatel

100 000 – 300 000 obyvatel

300 000 a více obyvatel

60

představuje překážku ve financování jejich volnočasových aktivit. I na základě

rozhovorů bylo potvrzeno, že studenti by se chtěli věnovat svým volnočasovým

aktivitám častěji, ale nemohou, jelikož jim v tom brání studium.

Závěr k H2

Na základě zjištěných údajů H2 přijímám.

H3 – Předpokládám, že studenti museli kvůli studiu omezit nebo se vzdát některé

své volnočasové aktivity.

Tuto hypotézu sytily položky č. 14, 15, 16 a 21 v dotazníku a otázky č. 6, 7 a 8

v rozhovoru se studenty, výsledky jsou uvedeny v grafech č. 17, 18, 19 a 20.

Graf 17: Rozložení času studenta

Z výsledků grafu č. 8 vyplývá, že 36% studentů svůj čas věnuje práci, studiu,

rodině a již jim nezbývá čas na záliby. O pouhé procento méně studenti odpovídali, že

veškerý čas věnují práci, studiu, rodině a ještě jim zbývá čas na záliby. Výrazně méně

procent pak získaly další možnosti, které braly v potaz, že student může být svobodný

a bezdětný příp. že studentka může být na mateřské dovolené a tudíž nechodí

do zaměstnání apod. Níže jsou uvedeny možnosti, které student, pokud označil jiné, měl

možnost dále uvést.

Svůj čas věnuji rodině, práci, studiu, zálibám, jen pokud vyjdu časově, cca 2x -

3x týdně mám cca 1,5 hodiny pro sebe (studium beru spíše jako součást svého

volného času - tedy nad rámec svých povinností).

35%

36%

8%

8% 5% 4% 4%

svůj čas věnuji práci, studiu, rodině a

ještě mi zbývá čas na záliby

veškerý čas věnuji práci, studiu a

rodině a na jiné činnosti nemám čas

svůj čas věnuji práci, studiu a ještě mi

zbývá čas na záliby

veškerý čas věnuji práci a studiu a na

jiné činnosti nemám čas

svůj čas věnuji studiu, rodině a ještě

mi zbývá čas na záliby

veškerý čas věnuji studiu a rodině a

na jiné činnosti nemám čas

jiné

61

Svůj čas věnuji studiu, zaměstnání a péči o hospodářská zvířata, na ostatní

záliby nemám téměř čas.

Studium, rodina, práce na stavbě, někdy záliby.

Čas věnuji především práci, rodině, studiu, a když mi vyjde čas, tak se snažím

věnovat svým zálibám.

Práce, studium a občas záliby, jiné činnosti.

Čas věnuju práci a studiu, po té musím řešit stavbu domu a další povinnosti.

Jsem živnostnice, se svým časem si nakládám dle svého uvážení (hlavně podle

práce), není problém si udělat čas na sebe, rodinu, přátele, koníčky téměř

kdykoliv.

Graf 18: Musel /a jste se kvůli studiu vzdát některé své volnočasové aktivity?

Z výše uvedeného grafu č. 18 vyplývá, že 40,48% studentů (68 odpovědí)

muselo některou svou volnočasovou aktivitu omezit. Téměř stejně odpovídali studenti

i na variantu, že se určité aktivity vzdali úplně. Zbývajících 20,24% (34 odpovědí)

studentů uvedlo, že studium se jejich volnočasových aktivit nedotklo.

Graf 19: Chtěl/a byste se nějaké volnočasové aktivitě věnovat častěji, ale nemůžete

kvůli studijním povinnostem?

Z grafu č. 19 je zřejmé, že studenti by se chtěli věnovat některým svým

volnočasovým aktivitám častěji. Ze 168 studentů tuto odpověď označilo 141 z nich, jak

lze vidět v grafu, tyto studenti tvoří 83,93%. Zbývajících 16,07% studentů (27

odpovědí) nemá potřebu provozovat častěji žádnou z jejich aktivit.

39%

20%

41% ano

ne

musel/a jsem aktivitu

omezit

84%

16%

ano

ne

62

Graf 20: Aktivity, kterým by se studenti chtěli věnovat častěji

Graf č. 20 znázorňuje aktivity, kterým by se chtěl student věnovat častěji.

Nejvíce studentů uvedlo čtení (knihy, noviny, časopisy), na druhém místě byl nejčastěji

označován sport (aktivně), dále by se studenti rádi více věnovali rodině a svým

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90

jiné

šachy, karty, kulečník, apod.

aktivní provozování hudby

nákupy

chov hospodářských zvířat

druhé zaměstnání, práce přes čas

péče o domácí zvířata

rybaření, myslivost

diskotéky atd.

v lese, na houbách

chata, chalupa

sport pasivně

luštění křížovek, různé soutěže

s partnerem, přítelem

domácí práce, péče o domácnost

hudba - poslech

kutilství, drobné opravy v domácnosti

ruční práce

v hospodě, baru, kavárně (u piva…)

zájezdy, výlety, cestování, dovolená

kino, divadlo, výstavy apod.

odpočinek, relaxace, spánek

zahrádka

počítač (také programování, počítačové hry)

procházky (i se psem)

rodina

s přáteli, kamarády, známými

čtení (knihy, noviny, časopisy)

sport aktivně

televize

Počet odpovědí

Akt

ivit

a

63

přátelům a známým. Uvítali by také více odpočinku, relaxace a spánku. Nejméně

volenými aktivitami byly šachy, karty a kulečník, luštění křížovek a diskotéky.

Interpretace zjištěných výsledků k H3

Nejdřív bylo zkoumáno rozložení času studenta v běžné dny. Z výsledků této

otázky bylo zjištěno, že 36% studentů svůj čas věnuje práci, studiu, rodině a již jim

nezbývá čas na záliby. Na otázku, zda se student musel vzdát některé své volnočasové

aktivity, nebo zda ji musel omezit, odpovědělo 80% studentů kladně. Také 84%

studentů by se chtělo věnovat některé své volnočasové aktivitě častěji, ale nemůže kvůli

studijním povinnostem. Nejčastěji studenti uváděli, že by se více chtěli věnovat čtení,

sportu a rodině. Také z rozhovorů vyplynulo, že studenti museli omezit své volnočasové

aktivity. Po skončení studia by se rádi více věnovali svým oblíbeným aktivitám, mezi

které nejčastěji zmiňovali sport, četbu, posezení s přáteli, cestování, také by se více

chtěli věnovat svým rodinám a více odpočívat. Ti, kteří odpovídali, že museli kvůli

studiu volnočasovou aktivitu úplně vynechat, by se k ní rádi po ukončení studia vrátili.

Začít s novou volnočasovou aktivitou studenti nechtějí, jedna studentka uvedla, že by

ráda po ukončení studia založila rodinu.

Závěr k H3

Na základě zjištěných údajů H3 přijímám.

H4 - Předpokládám, že studenti nejsou spokojeni s kvalitou života ve vztahu

k volnému času v průběhu studia.

H40: Předpokládám, že mezi nespokojeností s kvalitou života a volným časem v průběhu

studia neexistuje statisticky významná závislost.

H4A: Předpokládám, že mezi nespokojeností s kvalitou života a volným časem v průběhu

studia existuje statisticky významná závislost.

Tuto hypotézu sytily otázky č. 22 a 26 a doplňovaly jí otázky 23 a 24

v dotazníku a otázky 9, 10 a 11 v rozhovoru se studenty. Tato hypotéza byla nejdříve

testována statisticky a pro výpočet bylo zvoleno testovací kritérium Test dobré shody

chí-kvadrát na hladině významnosti 0,01. Výpočet testového kritéria byl opřen o grafy

č. 21 a 22 a je znázorněn v tabulce č. 3.

64

Graf 21: Hodnocení volného času studenta v současné době

Hodnocení volného času zobrazuje graf č. 21. Nejvíce označovali studenti

nespokojenost s volným časem, tuto odpověď zvolilo 23,21% studentů (39 odpovědí)

a nejméně, že to již nemůže být horší, kterou označilo 6 studentů, čili 3,57%

z celkového zkoumaného vzorku. Žádný student nepovažuje svůj volný čas natolik

dobrý, aby nemohl být ještě lepší.

Graf 22: Hodnocení kvality života studenta v současné době

Graf č. 22 uvádí informace o tom, jak student hodnotí kvalitu života v současné

době. Nejvíce byla označovaná odpověď, která udává kvalitu života jako dobrou, tuto

odpověď zvolilo 44,05% studentů (74 odpovědí). Více jak třetina studentů zvolila

prostřední variantu – tedy ani špatná ani dobrá. Jako velmi špatnou hodnotí kvalitu

života pouze 5% studentů, což znamená z celkového počtu 168 odpovědí pouze

9 studentů.

4% 21%

23% 21%

17%

14%

0%

nemůže to být již horší

z větší části nespokojen

nespokojen

stejně spokojen jako nespokojen

spokojen

z větší části spokojen

nemůže to být již lepší

5% 10%

28% 44%

13% velmi špatná

špatná

ani špatná ani dobrá

dobrá

velmi dobrá

65

Tabulka 3: Hodnocení kvality života ve vztahu k volnému času

volný čas

kvalita života

velmi špatná špatná ani špatná

ani dobrá dobrá velmi dobrá

nemůže to být již horší 2 3 0 1 0 6

z větší části nespokojen 5 11 9 9 0 34

nespokojen 2 2 22 13 0 39 stejně spokojen jako

nespokojen 0 1 13 17 4 35

spokojen 0 0 1 20 8 29

z větší části spokojen 0 0 1 13 11 25

9 17 46 73 23 168

Jak již bylo zmíněno v odůvodnění této hypotézy výše, jedinec považuje svůj

život za kvalitní, jestliže jsou jeho očekávání ve shodě se subjektivně hodnocenou

životní realitou. Doplňujícími položkami č. 23 a 24 v dotazníku bylo zjišťováno, co by

podle studentů měl ideálně splňovat volný čas v porovnání s tím, co ve skutečnosti

splňuje. Výsledky jsou porovnány v grafu č. 23.

Graf 23: Porovnání, co by podle studentů měl ideálně splňovat volný čas, a co ve

skutečnosti splňuje

0

50

100

150

200

117 104

126

158

98 108

67 54

82

113

64 71

poče

t od

pověd

í

funkce volného času

ideálně

skutečnost

66

Z grafu č. 23 je zřetelně vidět rozdíl mezi tím, co by podle studentů měl

splňovat volný čas a co ve skutečnosti splňuje. Největší rozdíl je patrný u redukce stresu

a seberealizace, nejmenší rozdíl je u osobního rozvoje.

Interpretace zjištěných výsledků k H4:

Na základě zjištěných údajů uvedených v grafu 12 a v grafu 13 byla vytvořena

tabulka č. 3, která sloužila pro výpočet testového kritéria ² = 53,3735. Toto kritérium

bylo následně porovnáno s kritickou hodnotou ² 0,01 (20) = 37,566. Po porovnání těchto

hodnot bylo dospěno k závěru, že vypočítaná hodnota testového kritéria (53,3735) je

větší než hodnota kritická (37,566) pro zvolenou hladinu významnosti 0,01, a proto byla

přijata H4A a odmítnuta H40. To znamená, že volný čas ovlivňuje to, jak studenti vnímají

kvalitu svého života. Na základě statisticky významné závislosti se lze domnívat, že

pokud by byl volný čas hodnocen studenty lépe, byli by studenti více spokojeni

s kvalitou života. K ověření této hypotézy byl použit také graf č. 23, v kterém došlo

k porovnání toho, co by ideálně měl splňovat volný čas a co ve skutečnosti splňuje.

Žádná položka však není ve shodě a tak se lze domnívat, že jedinec nepovažuje svůj

život za plně kvalitní, jelikož očekávání není ve shodě se subjektivně hodnocenou

životní realitou. Z rozhovorů také plyne, že volný čas nesplňuje, to co by od něj studenti

očekávali a nejsou s ním spokojeni, což má vliv i na hodnocení kvality jejich života.

Všichni dotazování také uvedli, že by potřebovali více odpočinku, jelikož se cítí

přetíženi všemi svými povinnostmi.

Závěr k H4

Mezi nespokojeností s kvalitou života a volným časem v průběhu studia

existuje statisticky významná závislost.

H4A byla přijata jako platná a H40 byla odmítnuta.

67

Dále byly zjišťovány preference volnočasových aktivit studentů, které byly

porovnány s výsledky výzkumu zveřejněného v roce 2010 Centrem pro výzkum

veřejného mínění (CVVM). Tento výzkum byl proveden na souboru 1082 osob.

Tabulka 4: Způsob trávení volného času – výzkum veřejného mínění

(údaje jsou uvedeny v procentech)

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění

Každý dotázaný mohl uvést 3 odpovědi. Z výsledků šetření vyplynulo, že

nejvíce se respondenti ve volném čase dívají na televizi. Na druhém a třetím místě

společně byly nejčastěji zmiňovány různé sportovní aktivity a četba. Vedle sledování

televize, sportování a četby tráví lidé svůj čas často s rodinou a přáteli a také

procházkami a venčením psů. Častěji vyplňuje volný čas počítač a na ústupu je

zahrádkaření. V tabulce č. 4 je zachycen přehled získaných odpovědí od roku 2004.

(CVVM, 2010, nestr.).

68

Tabulka 5: Způsob trávení volného času – studenti

aktivita absolutní četnost

relativní četnost

v %

televize 21 4

sport aktivně 42 8

čtení (knihy, noviny, časopisy) 43 9

s přáteli, kamarády, známými 42 8

rodina 115 23

procházky (i se psem) 29 6

počítač (také programování, počítačové hry) 25 5

zahrádka 13 3

odpočinek, relaxace, spánek 38 8

kino, divadlo, výstavy apod. 5 1

zájezdy, výlety, cestování, dovolená 13 3

v hospodě, baru, kavárně (u piva…) 6 1

ruční práce 4 1

kutilství, drobné opravy v domácnosti 0 0

hudba - poslech 13 3

domácí práce, péče o domácnost 31 6

s partnerem, přítelem 25 5

luštění křížovek, různé soutěže 0 0

sport pasivně 4 1

chata, chalupa 3 1

v lese, na houbách 3 1

diskotéky atd. 0 0

rybaření, myslivost 2 0

péče o domácí zvířata 8 2

druhé zaměstnání, práce přes čas 6 1

chov hospodářských zvířat 1 0

nákupy 6 1

aktivní provozování hudby 1 0

šachy, karty, kulečník, apod. 0 0

jiné 5 1

504 100

Zdroj: vlastní výpočty

Z tabulky č. 5 je zřejmé, že nejvíce studenti tráví svůj volný čas s rodinou. Na

druhém místě se umístilo čtení knih, novin nebo časopisů. Dalšími nejčastějšími

aktivitami je sport, odpočinek, relaxace a spánek a volný čas trávený s přáteli, kamarády

a známými. Významný rozdíl lze tedy mezi veřejným míněním a studenty zaznamenat

69

u sledování televize, která u studentů není tak častá. Ti, co označili možnost jiné, měli

možnost vepsat, co jinými míní. Jednalo se o tyto aktivity: omalovánky, jízda na koni,

motorka nebo povinná školní praxe.

Tabulka 6: Četnost vykonávání aktivit - výzkum veřejného mínění

(údaje jsou uvedeny v procentech)

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění

Mezi zkoumanými formami trávení volného času je nejfrekventovanější četba

časopisů, které se alespoň jednou týdně věnuje 67% populace. Oblíbenou aktivitou

ve volném čase je také poslech nahrávek, této aktivitě se alespoň jednou týdně věnuje

51% české populace. Jednou týdně se 47% dotázaných schází s přáteli a známými

a 41% čte knihy. Měsíčně se nejvíce lidí věnuje scházení s přáteli a známými nebo

navštěvuje vinárny, kavárny a restaurace. Alespoň jednou za měsíc chodí na výlety

do přírody nebo pěstuje turistiku 36% lidí, jednou za čtvrt roku tuto aktivitu provozuje

21% populace. Další oblíbenou aktivitou jednou za čtvrt roku je kino, které navštěvuje

24% české populace. Jednou za rok navštíví 36% respondentů divadlo, 33% galerii

nebo výstavu. I přesto, že česká populace ráda čte, 59% z nich nenavštěvuje veřejnou

knihovnu. Nejméně oblíbenou aktivitou české populace jsou koncerty vážné hudby

(CVVM, 2010, nestr.).

70

Následuje tabulka č. 7, která zobrazuje aktivity a četnost jejich provádění

u studentů. Nelze jí zcela porovnávat s tabulkou č. 6, jelikož u studentů byl použit širší

rozsah aktivit, pro lepší zachycení skutečnosti.

Tabulka 7: Četnost vykonávání aktivit - studenti

(údaje jsou uvedeny v procentech; dopočty do 168 celkového počtu respondentů u každé otázky tvoří

to, když respondenti neuvedli u činnosti žádnou odpověď)

aktivita denně týdně měsíčně několikrát

za rok nikdy

televize 37 36 8 8 8

sport aktivně 10 26 26 26 13

čtení (knihy, noviny, časopisy) 24 35 23 14 2

s přáteli, kamarády, známými 4 24 48 20 1

rodina 73 14 9 1 1

procházky (i se psem) 20 31 17 11 17

počítač (také programování, počítačové

hry) 51 19 8 3 15

zahrádka 4 16 17 26 33

odpočinek, relaxace, spánek 44 25 18 7 2

kino, divadlo, výstavy apod. 0 1 29 57 9

zájezdy, výlety, cestování, dovolená 0 1 18 71 7

v hospodě, baru, kavárně (u piva…) 0 8 38 39 11

ruční práce 1 3 11 31 50

kutilství, drobné opravy v domácnosti 1 4 18 25 46

hudba - poslech 32 25 16 13 7

domácí práce, péče o domácnost 57 29 4 4 0

s partnerem, přítelem 46 27 9 3 9

luštění křížovek, různé soutěže 1 10 11 30 42

sport pasivně 3 14 20 25 30

chata, chalupa 0 4 11 19 60

v lese, na houbách 1 4 15 55 18

diskotéky atd. 0 1 3 23 65

rybaření, myslivost 0 1 0 3 88

péče o domácí zvířata 29 10 9 3 40

druhé zaměstnání, práce přes čas 8 17 13 10 43

chov hospodářských zvířat 4 2 1 2 83

nákupy 14 46 22 10 2

aktivní provozování hudby 2 2 7 8 72

šachy, karty, kulečník, apod. 0 1 8 19 65

jiné 1 1 1 2 30

Zdroj: vlastní výpočty

71

Z tabulky č. 7 je zřejmé, že denně tráví s rodinou svůj čas 73% studentů

a s partnerem 46% studentů, 57% studentů se věnuje domácím pracím a péčí

o domácnost. Často byla také volena práce s počítačem (51%). Týdně 46% studentů

dělá nákupy, často také sledují televizi (36%) nebo čtou (35%). Sportu se věnuje 26%

studentů týdně i měsíčně. Další aktivity prováděné měsíčně mají společenský charakter,

jedná se o čas trávený s přáteli a kamarády v hospodě, baru nebo kavárně příp. v kinech,

v divadlech, na výstavách. U varianty „několikrát za rok“ nejčastěji studenti volili

cestování a dovolené, výlety, zájezdy nebo kino, divadlo a výstavy, 55% z dotázaných

studentů také rádi tráví čas v lese, případně sbírají houby. Nejméně se studenti věnují

myslivosti a rybaření (88%) a chovu hospodářských zvířat (83%). Taktéž neprovozují

aktivně hudbu (72%). Nejméně oblíbenými aktivitami se stali také diskotéky nebo

šachy, karty a kulečník.

Pokud studenti označili možnost jiné, měli prostor pro sdělení, jaké aktivitě se

ještě dále věnují. Jednalo se například o vzdělávací a rozvojové semináře, uměleckou

a kreativní činnost, přípravu a výrobu didaktických pomůcek, návštěvy terapeuta,

opalování a koupání, vaření, jízdu na koni, kresbu a malbu, kondiční trénink nebo

sportovní střelbu.

72

ZÁVĚR

Jak již bylo uvedeno výše, v současné době se ve vyspělých zemích začíná

vytvářet nový vzorec vzdělanostní dráhy. Přechod ze školy na trh práce není přímočarý,

stává se komplikovaným procesem, v němž se kombinuje vzdělávání, vstup na trh práce

a další vzdělávání. Mnozí mladí lidé tak po ukončení určitého stupně vzdělání –

především středoškolského – odcházejí ze škol načerpat životní a pracovní zkušenosti

a po čase se ke vzdělávání opět vrací. (Rabušic a Rabušicová, 2008, str. 47-48).

Navracení do vzdělávacího procesu nemá však pouze tento vzorec. Do vzdělávacího

procesu se vrací lidé na žádost svého zaměstnavatele, pro lepší uplatnění na trhu práce

a zvýšení si kvalifikace, kvůli osobnímu rozvoji nebo proto, že se dostanou do určitě

životní etapy, která jim umožňuje, aby se mohli znovu navrátit do vzdělávacího

procesu. Tato diplomová práce se zaměřila na volný čas těchto studentů. Skloubení

pracovních, studijních pro mnohé i rodinných povinností není jednoduché, natož si pak

najít čas na volnočasové aktivity. Volný čas je však součástí života, je to doba relaxace,

odpočinku, seberealizace a osobního rozvoje, slouží k načerpání energie, a proto by

neměl být nikdy opomenut.

Cílem diplomové práce bylo zmapovat volný čas studenta kombinovaného

studia a analyzovat vliv této formy studia na jeho volný čas. Nejdříve bylo potřeba

udělat vhled do již zjištěných informací, což měla za úkol první část práce, která se

věnovala teoretickým východiskům. Odborné prameny se zatím nezabývají přímo

studenty kombinovaných studií a jejich volným časem, lze však sledovat tyto jevy

odděleně. Proto byly v této teoretické části diskutovány oblasti zabývající se volný

časem, volnočasovými aktivitami, specifiky studenta kombinovaného studia

a vzděláváním dospělých. Z těchto poznatků bylo vycházeno v empirickém šetření,

které provedlo vhled do dané problematiky z pohledu samotných studentů kombinované

formy studia sociálních oborů. Z teoretických poznatků bylo zjištěno, že čeští studenti,

kteří se rozhodli pro tuto formu studia, mají ztížené podmínky v porovnání

s mezinárodními podmínkami, jelikož tyto programy vyžadují plnou studijní zátěž, tedy

stejnou jako v případě denního studia tzn. úplné kurikulum popř. plný počet kreditů.

V porovnání s mezinárodními statistikami, které uvádí, že pro účely mezinárodních

statistických srovnání se jedinec považuje za studenta jiného než denního studia, jestliže

studuje vzdělávací program vyžadující 75% průměrné studijní zátěže programu denního

studia (Publikace Eurydice, 2011, str. 53). U dospělého studenta hraje roli také vyšší

73

věk, jelikož se učení stává obtížnější a jsou patrné i vyšší nároky na dobu potřebnou

k osvojení poznatků. Odlišností dospělého studenta jsou také podmínky, které se

promítají do procesu učení – např. pracovní a rodinné povinnosti. Prvotní otázkou, která

se po zpracování teoretických východisek tedy vynořila, byla otázka, jestli student má

ještě vůbec nějaký čas, který by věnoval svým volnočasovým aktivitám. Tento fakt se

zkoumal v empirické části jedním z dílčích cílů, který zjišťoval, jestli došlo ke změnám

v množství volného času. Bylo zjištěno že, vlivem studia došlo u studentů ke zkrácení

doby strávené volnočasovými aktivitami, a to jak ve všední dny, tak i o víkendech.

Krajní variantu, tedy že student nemá žádný volný čas, volilo 18 studentů v rámci

všedních dnů (před zahájením studia tuto variantu volili pouze dva studenti),

o víkendech uvedlo 5 studentů, že nemá žádný volný čas (před zahájením studia tuto

variantu zvolil 1 student). Na základě rozhovorů bylo zjištěno, že studenti pociťují méně

volného času především v období zkoušek. Z empirického šetření také vyplynulo, že

jako nejčastější překážku, která brání studentům trávit volný čas podle svých preferencí

je studium, a to i přes to, že 62% studentů uvedlo, že má děti a 49% studentů uvedlo, že

bydlí v obci do 10 tisíc obyvatel, což by mohlo vést k úvaze, že by jim spíše měli více

bránit tyto skutečnosti, jelikož se musí starat o rodinu, nebo že v případě bydliště,

nemají dostatek možností pro využití svého volného času z důvodu menšího města nebo

obce, která nemá tolik možností pro trávení volného času jako velká města. Tento fakt

by však musel být ověřen ještě výzkumem, který by se více zaměřoval např. na věk dětí,

u místa bydliště například na nabídku volnočasových aktivit a zařízení. U studentů, pro

které představuje studium překážku, se dále zjišťovalo, zda uvažovali o prodloužení,

přerušení nebo zanechání studia. O prodloužení studia uvažovalo 27% studentů,

o přerušení studia přemýšlelo 16% studentů. Zanechání studia zvažovalo 21% ze všech

dotázaných. Limitující je pro studenty i fakt, že musí vynakládat finanční prostředky

na školu (doprava, ubytování, tisk materiálu, nákup knížek apod.), jelikož 48% ze všech

studentů odpovědělo, že je to pak překážkou k využívání jejich volného času, jelikož

jim na volnočasové aktivity nezbývají finance. Studenti také uváděli, že některé své

volnočasové aktivitě by se rádi věnovali častěji, ale nemůžou z důvodu studijních

povinností. Tento předpoklad potvrdilo 84% studentů. Uváděli také, že museli

volnočasovou aktivitu omezit, tuto variantu potvrdilo 41% studentů nebo ji úplně

zanechat, což označilo 39% ze všech dotázaných studentů. Mezi aktivity, kterým by se

studenti chtěli více věnovat, pokud by měli více volného času, patří čtení (knihy,

noviny, časopisy), na druhém místě byl nejčastěji označován sport (aktivně), dále by se

74

studenti rádi více věnovali rodině a svým přátelům a známým. Uvítali by také více

odpočinku, relaxace a spánku. Poslední dílčí cíl zjišťoval, zda volný čas ovlivňuje to,

jak studenti vnímají kvalitu svého života. Na základě zjištěných údajů se zjistilo, že

pokud by byl volný čas hodnocen studenty lépe, byli by studenti více spokojeni

s kvalitou života. K dalšímu ověření bylo použito porovnání, co by ideálně měl

pro studenty splňovat volný čas a co ve skutečnosti splňuje. Žádná položka nedosáhla

shody a tak se lze domnívat, že jedinec nepovažuje svůj život za plně kvalitní, jelikož

očekávání není ve shodě se subjektivně hodnocenou životní realitou. V rozhovorech

všichni dotazování také uvedli, že by potřebovali více odpočinku, jelikož se cítí

přetíženi všemi svými povinnostmi.

Dále byly zjišťovány preference volnočasových aktivit studentů, které byly

porovnány s výsledky výzkumu zveřejněného v roce 2010 Centrem pro výzkum

veřejného mínění. Pro získání těchto dat bylo nutné zmapovat studentovo volný čas.

Nejdříve měli studenti označit 3 nejčastější aktivity, které vykonávají. Z výsledků

šetření vyplynulo, že nejvíce studenti tráví svůj volný čas s rodinou. Na druhém místě

se umístilo čtení knih, novin nebo časopisů. Dalšími nejčastějšími aktivitami je sport,

odpočinek, relaxace a spánek a volný čas trávený s přáteli, kamarády a známými.

Významný rozdíl mezi veřejným míněním a studenty byl zaznamenán u sledování

televize, které se věnuje méně studentů v porovnání s českou populací. Dále byla

zjišťována četnost provádění jednotlivých aktivit. I zde pro studenty byla prioritní

rodina, jelikož 73% z nich uvedlo, že denně tráví čas s rodinou a 57% se věnuje každý

den domácím pracím a péčí o domácnost. Jelikož v tomto případě bylo zjišťování

koncipováno rozdílně od veřejného mínění, nelze výsledky zcela porovnávat. V případě

veřejného mínění bylo zjištěno, že nejfrekventovanější aktivitou mezi českou populací

je četba časopisů, které se pravidelně alespoň jednou týdně věnuje 67% populace.

Na začátku výzkumu byl stanoven výzkumný problém v podobě otázky:

Jak studium v kombinované formě ovlivňuje volný čas studenta?

V souhrnu lze říci, že studium v kombinované formě ovlivňuje všechny

aspekty studentova volného času. Bylo potvrzeno, že ovlivňuje jeho množství (student

má méně volného času) a je pro studenta překážkou, která limituje jeho volnočasové

aktivity, které buď musel omezit, nebo úplně vynechat a to nejen díky nedostatku času,

ale v bezmála polovině případů se jednalo i o finanční omezení, jelikož student musí

75

vynakládat finanční prostředky na školu, případně na ubytování a dopravu. V případě,

v kterém studenti uváděli, že je pro ně studium překážkou ve vykonávání

volnočasových aktivit 64% uvažovalo o přerušení, prodloužení nebo zanechání studia.

Studium také ovlivňuje kvalitu života studenta ve vztahu k volnému času. Bylo zjištěno,

že mezi kvalitou života a volným časem existuje statisticky významná závislost, což

znamená, že vnímání spokojenosti s volným časem má vliv na hodnocení kvality

studentova života, kterou dle našeho výzkumného vzorku považuje pouze 13% studentů

za velmi dobrou.

Cíl diplomové práce byl splněn, jelikož bylo odpovězeno na hlavní výzkumný

problém za pomoci dílčích cílů. Výsledky vzhledem k rozsahu empirické části nelze

generalizovat na všechny studenty kombinované formy sociálních oborů, jelikož nebyly

do výzkumu zahrnuty všechny univerzity, ani všechny sociální obory. Poskytuje však

vhled do této problematiky, které v české literatuře nebyl ještě věnován dostatečný

prostor. Pro lepší pochopení studentovo odpovědí by bylo vhodné provést i kvalitativní

výzkum, který by více rozšířil odpovědi studentů a umožnil hlubší pohled na danou

skutečnost.

76

ODBORNÉ ZDROJE

1. BAKALÁŘ, Eduard. Umění odpočívat. Praha: Práce, 1978.

2. BENEŠ, Milan. Andragogika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 135 s.

Pedagogika. ISBN 978-80-247-2580-2.

3. CVVM. Volný čas. [online]. Sociologický ústav AV ČR. Zveřejněno 14. 1. 2010

[cit. 2015-11-11] Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/zdravi-volny-cas/volny-cas

4. ČERNÁ, Lucie. Pro a proti kombinovaného studia. Vysoké školy.cz [online].

Vyd. 28. 1. 2015. [cit. 2015-11-11]. ISSN 1214-4312

Dostupné z: http://www.vysokeskoly.cz/clanek/kombinovane-studium.

5. ČIHÁČEK, Vlastimil. Bariéry účasti dospělých v kurzech celoživotního

vzdělávání: „Peníze jsou až na prvním místě“. Sborník prací Filozofické fakulty

brněnské univerzity, Studia Paedagogica. Brno: Masarykova univerzita, 2006,

U11, 119-132 s. ISSN 1211-6971. Dostupné z:

http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-

paedagogica/article/view/430/586

6. DUFFKOVÁ, Jana, URBAN, Lukáš a DUBSKÝ, Josef. Sociologie životního

stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 237 s.

Vysokoškolské učebnice. ISBN 978-80-7380-123-6.

7. EURYDICE. Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě.

[online]. Ústav pro informace ve vzdělávání. Únor 2011. 88 s. [cit. 2015-11-11].

ISBN: 978-92-9201-170-3. Doi: 10.2797/57854.

Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/thematic_r

eports/128CS.pdf

8. EURYDICE. Struktury systému vzdělávání a odborné přípravy v Evropě. Česká

republika. [online]. Ústav pro informace ve vzdělávání. 2009/10. 63 s. [cit.

2015-11-11]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/10185_1_1/download/

9. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207

s. ISBN 80-85931-79-6.

77

10. GODBEY, Geoffrey and MACK, C. Timothy. Leisure in the 21st Century: part

1. Futures research quarterly [online]. Spring 2006, Vol. 22, Issue 1, 5–43 s.

[cit. 2015-11-11]. ISSN: 8755-3317.

Dostupné z:http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=8c4e43c

e-4341-49bb-8514-61d40cde3961%40sessionmgr115&vid=4&hid=102

11. HAWORTH T. John, and VEAL J. A. Work and Leisure. New York: Routlege,

2004, 238 s. ISBN 0-203-56959-8.

Dostupné z: http://sport.scnu.edu.cn/sls/uploadfile/2011/0528/Work%20and%20

Leisure.pdf

12. HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER, Břetislav a PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogické

ovlivňování volného času: současné trendy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 239

s. ISBN 978-80-7367-473-1.

13. HOFBAUER, Břetislav. Volný čas a jeho pedagogické zhodnocení. Pedagogika,

2003, roč. LIII, č. 2, s. 152 – 163.

14. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004.

173 s. ISBN 80-7178-927-5.

15. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního

výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 265 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-

1369-4.

16. ISO-AHOLA, Seppo a MANNELL, Roger. Leisure and health. In: HAWORTH,

T. John a VEAL J. A. Work and leisure. New York: Routlege, 2004, s. 184-199.

ISBN 0-203-56959-8.

17. JANIŠ, Kamil. Úvod do problematiky volného času. Vyd. 1. Opava: Slezská

univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav pedagogických a

psychologických věd, 2009. 61 s. ISBN 978-80-7248-530-7.

18. JANIŠ, Kamil. Volný čas seniorů. Olomouc, 2014. Disertační práce. Univerzita

Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jitka Skopalová.

19. JANSA A JŮVA Pedagogika zážitková a volného času. in JANSA, Petr a

kol. Pedagogika sportu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2012. 226 s. ISBN 978-80-

246-2026-8.

20. JCU. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [online]. © 2016 Jihočeská

univerzita v Českých Budějovicích [cit. 2016-02-11]. Dostupné z:

https://www.jcu.cz/

78

21. KAPLÁNEK, Michal, ed. Čas volnosti - čas výchovy. Pedagogické úvahy o

volném čase. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0450-3.

22. KOMINAREC, Igor. Úvod do pedagogiky voľného času. Prešov: Grafotlač,

2003. ISBN 80-968608-5.

23. KNOTOVÁ, Dana. Pedagogické dimenze volného času. Brno: Paido, 2011, 101

s. ISBN 978-80-7315-223-9.

24. KNOTOVÁ, Dana. Prostředí a výchova. In: PŘADKA, Milan, KNOTOVÁ,

Dana a FALTÝSKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze sociální pedagogiky. 2. vyd. Brno:

Masarykova univerzita, 2004, ©1998. 17-36 s. ISBN 80-210-3469-6.

25. KNOTOVÁ, Dana. Neformální zájmové vzdělávání dospělých ve volném čase.

In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Studia Paedagogica. U

11, Brno: Masarykova univerzita, 2006, 67 – 78 s. ISSN 1211-6971. Dostupné

z: http://www.phil.muni.cz/wupv/home/veda/knotova-d-neformalni-zajmove-

vzdelavani-dospelych-ve-volnem-case

26. KNOTOVÁ, Dana a ŠIMBEROVÁ, Zuzana. Vzdělávání – jedna z činností

dospělých ve volném čase? Pedagogická orientace. Brno: ČPdS, Konvoj, 2006,

roč. 2006, č. 4, 42-52 s. ISSN 1211-4669. Dostupné z: http:

//journals.muni.cz/pedor/article/download/898/766

27. KRATOCHVÍLOVÁ, Emília. Pedagogika volného času: výchova v čase mimo

vyučovania v pedagogickej teorii a v praxi. 1. Vyd. Bratislava: Univerzita

Komenského, 2004. 307 s. ISBN 80-223-1930-9.

28. KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008.

215 s. ISBN 978-80-7367-383-3.

29. KRAUS, Blahoslav et al. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální

pedagogiky. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2.

30. KUBÁTOVÁ, Helena. Sociologie životního způsobu. Vyd. 1. Praha: Grada,

2010. 272 s. Sociologie. ISBN 978-80-247-2456-0.

31. LANGMEIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2.,

aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. 368 s. Psyché. ISBN 80-247-1284-9.

32. MASARYKOVA UNIVERZITA. Masarykova univerzita v Brně [online]. ©

1996–2016 Masarykova univerzita [cit. 2016-02-11]. Dostupné z:

https://www.muni.cz/?lang=cs

79

33. MŠMT. Bílá kniha. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice.

[online]. Ústav pro informace a vzdělávání. Praha: Tauris, 2001. [cit. 2015-11-

11]. ISBN 80-211-0372-8 98 s. Dostupné z:

www.nuv.cz/uploads/nuv/strategicke/Bila_kniha_2001.pdf

34. MUŽÍK, Jaroslav. Androdidaktika. Vyd. 2., přeprac. Praha: ASPI, 2004. 146 s.

Lidské zdroje. ISBN 80-7357-045-9.

35. NĚMEC, Jiří et al. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času.

1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta MU v Brně, Paido, 2002. ISBN 80-7315-046-

8.

36. PALÁN, Zdeněk. Základy Andragogiky. Vysoká škola J. A. Komenského s. r.

o., Praha, 2002. 205 str.

37. PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. V Praze: Univerzita Karlova,

Pedagogická fakulta, 2014. 145 s. ISBN 978-80-7290-666-6.

38. PLAMÍNEK, Jiří. Vzdělávání dospělých: průvodce pro lektory, účastníky a

zadavatele. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 318 s. ISBN 978-80-247-3235-0.

39. PROCHÁZKA, Miroslav. Sociální pedagogika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012. 203

s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-3470-5.

40. PROCHÁZKA, Roman et al. Teorie a praxe poradenské psychologie. Vyd. 1.

Praha: Grada, 2014. 249 s. Psyché. ISBN 978-80-247-4451-3.

41. PARASKEVI, Theofilou. Quality of life. Europe's Journal of Psychology.

[online]. Feb2013, Vol. 9 Issue 1, p150-162. 13p. [cit. 2015-11-11]. ISSN: 1841-

0413.

Dostupné z: http://web.a.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=1349f9

e6-b1c0-4297-8bf8-08c955bb85d0%40sessionmgr4003&vid=8&hid=4204

42. PRŮCHA, Jan. Andragogický výzkum. Vyd. 1. Praha: Grada, 2014. 152 s.

Pedagogika. ISBN 978-80-247-5232-7.

43. RABUŠICOVÁ, Milada. Místo vzdělávání dospělých v konceptu celoživotního

učení. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Studia

Paedagogica. Brno: Masarykova univerzita, 2006, U11, 13-26 s. ISSN 1211-

6971. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/wupv/home/Documents/sbornik-

u11-mpsv-projekt/02Rabusicova%20U11.pdf

80

44. RABUŠICOVÁ, Milada, ed. a RABUŠIC, Ladislav, ed. Učíme se po celý život?:

o vzdělávání dospělých v České republice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,

2008. 339 s. ISBN 978-80-210-4779-2.

45. SMÉKAL, Vladimír; VÁŽANSKÝ, Mojmír. Základy pedagogiky volného času.

Brno: Paido, 1995. ISBN 80-9001737-9-9.

46. SPOUSTA, Vladimír aj. Teoretické základy výchovy ve volném čase: úvod do

studia pedagogiky volného času. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,

Pedagogická fakulta, 1994. 183 s. ISBN 80-210-1007-X.

47. SVOBODOVÁ, Lenka. Kvalita života. In: ŠUBRT, Jiří a kol. Soudobá

sociologie. III, (Diagnózy soudobých společností). Vyd. 1. V Praze: Karolinum,

2008. 382 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze; 14. ISBN 978-80-246-

1486-1.

48. ŠAFR, Jiří a PATOČKOVÁ, Věra. Trávení volného času v České republice ve

srovnání s evropskými zeměmi. Naše společnost, časopis Centra pro výzkum

veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR [online]. 8 (2): 21-27 s. [cit. 2015-

11-11]. Dostupné z:

http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c3/a4013/f11/10011

9s_Traveni%20volneho%20casu.pdf

49. ŠERÁK, M. Zájmové vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 207 s.

ISBN 978-80-7367-551-6.41)

50. UHK. Univerzita Hradec Králové [online]. © 2010 - 2015 Univerzita Hradec

Králové [cit. 2016-02-11]. Dostupné z: https://www.uhk.cz/cs-CZ/UHK

51. VAĎUROVÁ, Helena a MÜHLPACHR, Pavel. Kvalita života: teoretická a

metodologická východiska. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 143

s. ISBN 80-210-3754-7.

52. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Vyd. 1.

Praha: Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5.

53. VÁŽANSKÝ, Mojmír. Základy pedagogiky volného času. 2. upr. a dopl. vyd.

Brno: Print-Typia, 2001. ISBN 80-86384-00-4.

54. VETEŠKA, Jaroslav a TURECKIOVÁ, Michaela. Kompetence ve vzdělávání.

Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 159 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-1770-8.

81

55. VYCHOVÁ, Helena. Vzdělávání dospělých ve vybraných zemích EU. 1. vyd.

Praha: VÚPSV, 2008. 185, 10 s. ISBN 978-80-7416-017-2.

56. ŽUMÁROVÁ, Monika. Životní styl a jeho utváření. In: KRAUS, Blahoslav et

al. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno: Paido,

2001. 153-163 s. ISBN 80-7315-004-2.

82

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Model determinantů volnočasového jednání ............................................... 16

Obrázek 2: Motivační trojúhelník ................................................................................... 28

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Věk ..................................................................................................................... 48

Graf 2: Pohlaví ................................................................................................................ 49

Graf 3: Ročník studia ...................................................................................................... 49

Graf 4: Studium .............................................................................................................. 49

Graf 5: Škola ................................................................................................................... 50

Graf 6: V současné době jste? ......................................................................................... 50

Graf 7: Volný čas studentů ve všední dny před zahájením studia .................................. 51

Graf 8: Volný čas studentů ve všední dny v průběhu studia .......................................... 52

Graf 9: Volný čas studentů o víkendech před zahájením studia (v rámci jednoho dne) 53

Graf 10: Volný čas studentů o víkendech v průběhu studia (v rámci jednoho dne) ....... 54

Graf 11: Překážky ve využívání volného času studentů ................................................. 56

Graf 12: Limituje financování školy vaše volnočasové aktivity? ................................... 57

Graf 13: Uvažoval/a jste někdy o přerušení/prodloužení/zanechání studia? .................. 58

Graf 14: Rodinný stav ..................................................................................................... 58

Graf 15: Máte děti? ......................................................................................................... 59

Graf 16: Bydliště ............................................................................................................. 59

Graf 17: Rozložení času studenta ................................................................................... 60

Graf 18: Musel /a jste se kvůli studiu vzdát některé své volnočasové aktivity? ............ 61

Graf 19: Chtěl/a byste se nějaké volnočasové aktivitě věnovat častěji, ale nemůžete

kvůli studijním povinnostem? ......................................................................................... 61

Graf 20: Aktivity, kterým by se studenti chtěli věnovat častěji ...................................... 62

Graf 21: Hodnocení volného času studenta v současné době ........................................ 64

Graf 22: Hodnocení kvality života studenta v současné době ....................................... 64

Graf 23: Porovnání, co by podle studentů měl ideálně splňovat volný čas, a co ve

skutečnosti splňuje .......................................................................................................... 65

83

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Vliv studia na volný čas studentů ve všední dny .......................................... 52

Tabulka 2: Vliv studia na volný čas studentů o víkendech ............................................. 54

Tabulka 3: Hodnocení kvality života ve vztahu k volnému času ................................... 65

Tabulka 4: Způsob trávení volného času – výzkum veřejného mínění .......................... 67

Tabulka 5: Způsob trávení volného času – studenti ....................................................... 68

Tabulka 6: Četnost vykonávání aktivit - výzkum veřejného mínění ............................. 69

Tabulka 7: Četnost vykonávání aktivit - studenti .......................................................... 70

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha A: Model kvality života centra pro podporu zdraví Univerzity Toronto ........... 84

Příloha B: Dotazník ........................................................................................................ 85

Příloha C: Otázky do rozhovoru ..................................................................................... 95

Příloha D: Vyhodnocené dotazníky ................................................................................ 96

PŘÍLOHA A: Model kvality života centra pro podporu zdraví Univerzity Toronto

(Zdroj: Svobodová, 2008, str. 135)

Příloha B: Dotazník

Dobrý den,

jmenuji se Kristýna Křivancová a jsem studentkou oboru Sociální pedagogika na

pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Obracím se na Vás s prosbou o

vyplnění dotazníku, který je zaměřený na volný čas studentů kombinovaného studia.

Dotazník je anonymní, se všemi údaji budu zacházet diskrétně. Údaje budou statisticky

zpracovány a výsledky využity výhradně pro účely mé magisterské diplomové práce na

téma Volný čas studentů kombinovaného studia sociálních oborů.

Celková doba vyplnění dotazníku je kolem 20 minut. Správně odpovědi prosím

zakřížkujte, případně doplňte podle pokynů. Pokud není uvedeno jinak, tak volte jen

jednu z nabízených odpovědí. Budu velmi ráda, pokud si najdete na vyplnění dotazníku

čas.

Předem děkuji za Vaši ochotu i čas, který strávíte vyplňováním.

Bc. Kristýna Křivancová

1. Věk

19-24

25-40

41-50

51-60

starší než 60 let

2. Pohlaví

Muž

Žena

3. Ročník studia

1. ročník

2. ročník

3. ročník

4. Studium

bakalářské

magisterské

5. Škola

UHK

Masarykova univerzita Brno

Jihočeská univerzita ČB

6. Rodinný stav

svobodná / svobodný

párové soužití

vdaná / ženatý

rozvedená / rozvedený

vdovec / vdova

7. Máte děti?

ano

ne

8. Bydliště

Do 3 000 obyvatel

3 000 – 10 000 obyvatel

10 000 – 50 000 obyvatel

50 000 – 100 000 obyvatel

100 000 – 300 000 obyvatel

300 000 a více obyvatel

9. V současné době jste

student/ka a pracující

student/ka nezaměstnaný/ná

student/ka na rodičovské dovolené

student/ka a podnikatel/ka

student/ka a jiné

10. Odhadněte, prosím, kolik volného času máte ve všední den

0 hodin

1-2 hodin

3-4 hodin

5-6 hodin

7-8 hodin

více

11. Odhadněte, prosím, kolik volného času máte o víkendech (v rámci jednoho

dne)

0 hodin

1-2 hodin

3-4 hodin

5-6 hodin

7-8 hodin

9-10 hodin

více

12. Odhadněte, prosím, kolik volného času jste měl/a před zahájením studia ve

všední den

0 hodin

1-2 hodin

3-4 hodin

5-6 hodin

7-8 hodin

více

13. Odhadněte, prosím, kolik volného času jste měl/a před zahájením studia o

víkendech

0 hodin

1-2 hodin

3-4 hodin

5-6 hodin

7-8 hodin

9-10 hodin

více

14. Musel /a jste se kvůli studiu vzdát některé své volnočasové aktivity?

ano

ne

musel/a jsem aktivitu omezit

15. Chtěl/a byste se nějaké volnočasové aktivitě věnovat častěji, ale nemůžete kvůli

studijním povinnostem?

ano

ne

16. Pokud jste v předchozí otázce odpověděl/a ano, zaškrtněte prosím, jaké aktivitě

byste se chtěl/a věnovat častěji

Televize

Sport aktivně

Čtení (knihy, noviny, časopisy)

S přáteli, kamarády, známými

Rodina

Procházky (i se psem)

Počítač (také programování, počítačové hry)

Zahrádka

Odpočinek, relaxace, spánek

Kino, divadlo, výstavy apod.

Zájezdy, výlety, cestování, dovolená

V hospodě, baru, kavárně (u piva…)

Ruční práce

Kutilství, drobné opravy v domácnosti

Hudba - poslech

Domácí práce, péče o domácnost

S partnerem, přítelem

Luštění křížovek, různé soutěže

Sport pasivně

Chata, chalupa

V lese, na houbách

Diskotéky atd.

Rybaření, myslivost

Péče o domácí zvířata

Druhé zaměstnání, práce přes čas

Chov hospodářských zvířat

Nákupy

Aktivní provozování hudby

Šachy, karty, kulečník, apod.

Jiné:

17. Co Vám brání ve využívání Vašeho volného času? 1 – nejvíce, 5 – nejméně

1 2 3 4 5

Finance

Místo

bydliště (dojíždění

za volnočasovou

aktivitou…)

Nedostatečná

nabídka

volnočasových

aktivit a zařízení

Nedostatek přátel

Péče o rodinu

a děti, domácnost

Přílišná pracovní

vytíženost (délka

pracovní doby,

dojíždění

do práce)

Studium, studijní

vytížení

1 2 3 4 5

Zdravotní stav

Jiné

Pokud jste uvedli jiné, prosím, vyplňte zde:

18. Pokud jste v předchozí otázce č. 17 u financí zaškrtl/a 1, 2 nebo 3 je to kvůli

tomu, že musíte vynakládat prostředky na školu (doprava, ubytování, tisk

materiálu, nákup knížek apod.) a na financování určitých volnočasových aktivit už

nemáte prostředky?

ano

ne

19. Pokud jste v otázce č. 17 u studia zaškrtl/a 1, 2 nebo 3 uvažoval/a jste někdy o:

přerušení studia

prodloužení studia

zanechání studia

20. Uveďte, prosím, u každé činnosti, jak často ji vykonáváte

1

denně

2

týdně

3

měsíčně

4

několikrát

za rok

5 nikdy

Televize

Sport aktivně

Čtení (knihy,

noviny,

časopisy)

S přáteli,

kamarády,

známými

1

denně

2

týdně

3

měsíčně

4

několikrát

za rok

5 nikdy

Rodina

Procházky (i

se psem)

Počítač (také

programování,

počítačové

hry)

Zahrádka

Odpočinek,

relaxace,

spánek

Kino, divadlo,

výstavy apod.

Zájezdy,

výlety,

cestování,

dovolená

V hospodě,

baru, kavárně

(u piva…)

Ruční práce

Kutilství,

drobné opravy

v domácnosti

Hudba –

poslech

Domácí práce,

péče o

domácnost

S partnerem,

přítelem

Luštění

křížovek,

různé soutěže

Sport pasivně

Chata, chalupa

1

denně

2

týdně

3

měsíčně

4

několikrát

za rok

5 nikdy

V lese, na

houbách

Diskotéky atd.

Rybaření,

myslivost

Péče o domácí

zvířata

Druhé

zaměstnání,

práce přes čas

Chov

hospodářských

zvířat

Nákupy

Aktivní

provozování

hudby

Šachy, karty,

kulečník, apod

jiné

Pokud jste uvedli jiné, prosím, vyplňte zde:

21. Uveďte, prosím, jak je rozložen Váš čas (v běžné dny, neberte v potaz např.

dovolenou atd.)

svůj čas věnuji práci, studiu, rodině a ještě mi zbývá čas na záliby

veškerý čas věnuji práci, studiu a rodině a na jiné činnosti nemám čas

svůj čas věnuji práci, studiu a ještě mi zbývá čas na záliby

veškerý čas věnuji práci a studiu a na jiné činnosti nemám čas

svůj čas věnuji studiu, rodině a ještě mi zbývá čas na záliby

veškerý čas věnuji studiu a rodině a na jiné činnosti nemám čas

Jiné:

22. Jak byste zhodnotil/la kvalitu Vašeho života v současné době?

velmi špatná

špatná

ani špatná ani dobrá

dobrá

velmi dobrá

23. Zaškrtněte, co si myslíte, že by podle Vás měl ideálně splňovat volný čas (zde je

možnost libovolného počtu odpovědí)

redukci stresu

seberealizaci

zábavu

uvolnění a relaxace

osobní rozvoj

uspokojení potřeb

24. Co ve skutečnosti splňuje Váš volný čas (zde je možnost libovolného počtu

odpovědí)

redukci stresu

seberealizaci

zábavu

uvolnění a relaxace

osobní rozvoj

uspokojení potřeb

25. Zaškrtněte 3 nejčastější aktivity ve Vašem volném čase

Televize

Sport aktivně

Čtení (knihy, noviny, časopisy)

S přáteli, kamarády, známými

Rodina

Procházky (i se psem)

Počítač (také programování, počítačové hry)

Zahrádka

Odpočinek, relaxace, spánek

Kino, divadlo, výstavy apod.

Zájezdy, výlety, cestování, dovolená

V hospodě, baru, kavárně (u piva…)

Ruční práce

Kutilství, drobné opravy v domácnosti

Hudba - poslech

Domácí práce, péče o domácnost

S partnerem, přítelem

Luštění křížovek, různé soutěže

Sport pasivně

Chata, chalupa

V lese, na houbách

Diskotéky atd.

Rybaření, myslivost

Péče o domácí zvířata

Druhé zaměstnání, práce přes čas

Chov hospodářských zvířat

Nákupy

Aktivní provozování hudby

Šachy, karty, kulečník, apod.

jiné

Pokud jste uvedli jiné, prosím, vyplňte zde:

26. Jak hodnotíte v současné době Váš volný čas?

nemůže to být již horší

z větší části nespokojen

nespokojen

stejně spokojen jako nespokojen

spokojen

z větší části spokojen

nemůže to být již lepší

Příloha C: Otázky do rozhovoru

1. Jste spokojen/a s prostorem, který máte pro trávení volného času?

2. Jste studiem příliš omezen/a nebo nepociťujete nedostatek volného času?

3. Mohl/a byste popsat, jak prožíváte volný čas v týdnu a o víkendu?

4. Je nějaká volnočasová aktivita (aktivity), které byste se chtěl/a věnovat a

nemůžete, protože už na ní nemáte dostatek času?

5. A co vám nejvíce brání tuto volnočasovou aktivitu (aktivity) provozovat?

6. Řekněte mi, co nejraději děláte ve volném čase? Musel/a jste vlivem studia tuto

aktivitu omezit?

7. Máte v plánu začít s nějakou novou volnočasovou aktivitou nebo s něčím novým

ve volném čase až skončíte studium? Případně se chcete něčemu věnovat více

než v současné době?

8. Je nějaká volnočasová aktivita, kterou jste musel/a kvůli studiu zanechat?

V případě, že ano, chcete se k ní vrátit po ukončení studia?

9. Do jaké míry splňuje váš volný čas vaše očekávání? Jste s ním spokojen/a?

10. Cítíte často, že jste přetížen/a a potřebujete více relaxace a odpočinku? (fyzicky i

psychicky)

11. Když byste měl/a zhodnotit kvalitu vašeho života v současné době, jste s ní

spokojena?

Příloha D: Vyhodnocené dotazníky

Otázka č. 1: Věk

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

19-24 17 10,12

25-40 99 58,93

41-50 47 27,98

51-60 5 2,98

starší než 60 let 0 0

168 100

Otázka č. 2: Pohlaví

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

Muž 24 14,29

Žena 144 85,71

168 100

Otázka č. 3: Ročník studia

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

1. ročník 52 30,95

2. ročník 74 44,05

3. ročník 42 25

168 100

Otázka č. 4: Studium

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

bakalářské 122 72,62

magisterské 46 27,38

168 100

Otázka č. 5: Škola

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

UHK 123 73,21

Masarykova univerzita Brno 13 7,74

Jihočeská univerzita ČB 32 19,05

168 100

Otázka č. 6: Rodinný stav

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

svobodná / svobodný 42 25

párové soužití 37 22,02

vdaná / ženatý 72 42,86

rozvedená / rozvedený 17 10,12

vdovec / vdova 0 0

168 100

Otázka č. 7: Máte děti?

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

ano 105 62,50

ne 63 37,50

168 100

Otázka č. 8: Bydliště

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

Do 3 000 obyvatel 58 34,52

3 000 – 10 000 obyvatel 25 14,88

10 000 – 50 000 obyvatel 28 16,67

50 000 – 100 000 obyvatel 25 14,88

100 000 – 300 000 obyvatel 11 6,55

300 000 a více obyvatel 21 12,50

168 100

Otázka č. 9: V současné době jste

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

student/ka a pracující 142 84,52

student/ka nezaměstnaný/ná 1 0,60

student/ka na rodičovské dovolené 17 10,12

student/ka a podnikatel/ka 4 2,38

student/ka a jiné 4 2,38

168 100

Otázka č. 10: Odhadněte, prosím, kolik volného času máte ve všední den

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

0 hodin 18 10,71

1-2 hodin 95 56,55

3-4 hodin 42 25

5-6 hodin 11 6,55

7-8 hodin 2 1,19

více 0 0

168 100

Otázka č. 11: Odhadněte, prosím, kolik volného času máte o víkendech (v rámci

jednoho dne)

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

0 hodin 5 2,98

1-2 hodin 33 19,64

3-4 hodin 45 26,79

5-6 hodin 45 26,79

7-8 hodin 24 14,29

9-10 hodin 13 7,74

více 3 1,79

168 100

Otázka č. 12: Odhadněte, prosím, kolik volného času jste měl/a před zahájením

studia ve všední den

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

0 hodin 2 1,19

1-2 hodin 36 21,43

3-4 hodin 69 41,07

5-6 hodin 45 26,79

7-8 hodin 13 7,74

více 3 1,79

168 100

Otázka č. 13: Odhadněte, prosím, kolik volného času jste měl/a před zahájením

studia o víkendech

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

0 hodin 1 0,60

1-2 hodin 12 7,14

3-4 hodin 22 13,10

5-6 hodin 30 17,86

7-8 hodin 37 22,02

9-10 hodin 46 27,38

více 20 11,90

168 100

Otázka č. 14: Musel /a jste se kvůli studiu vzdát některé své volnočasové aktivity?

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

ano 66 39,29

ne 34 20,24

musel/a jsem aktivitu omezit 68 40,48

168 100

Otázka č. 15: Chtěl/a byste se nějaké volnočasové aktivitě věnovat častěji, ale

nemůžete kvůli studijním povinnostem?

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

ano 141 83,93

ne 27 16,07

168 100

Otázka č. 16: Pokud jste v předchozí otázce odpověděl/a ano, zaškrtněte prosím,

jakým aktivitám byste se chtěl/a věnovat častěji

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

televize 6 0,86

sport aktivně 76 10,89

čtení (knihy, noviny, časopisy) 86 12,32

s přáteli, kamarády, známými 59 8,45

rodina 65 9,31

procházky (i se psem) 45 6,45

počítač (také programování, počítačové

hry) 7 1,00

zahrádka 23 3,30

odpočinek, relaxace, spánek 58 8,31

kino, divadlo, výstavy apod. 42 6,02

zájezdy, výlety, cestování, dovolená 47 6,73

v hospodě, baru, kavárně (u piva…) 9 1,29

ruční práce 16 2,29

kutilství, drobné opravy v domácnosti 4 0,57

hudba - poslech 15 2,15

domácí práce, péče o domácnost 31 4,44

s partnerem, přítelem 34 4,87

luštění křížovek, různé soutěže 1 0,14

sport pasivně 7 1,00

chata, chalupa 14 2,01

v lese, na houbách 16 2,29

diskotéky atd. 1 0,14

rybaření, myslivost 2 0,29

péče o domácí zvířata 7 1,00

druhé zaměstnání, práce přes čas 10 1,43

chov hospodářských zvířat 2 0,29

nákupy 4 0,57

aktivní provozování hudby 4 0,57

šachy, karty, kulečník, apod. 0 0,00

jiné 7 1,00

698 100

Otázka č. 17: Co Vám brání ve využívání Vašeho volného času? 1 – nejvíce, 5 –

nejméně

překážka 1 2 3 4 5 neodpověděli

finance 16 27 38 33 43 11

místo bydliště (dojíždění za

volnočasovou aktivitou…) 11 22 18 28 72 17

nedostatečná nabídka

volnočasových aktivit a zařízení 8 8 23 23 86 20

nedostatek přátel 5 8 27 30 82 16

péče o rodinu a děti, domácnost 26 26 45 33 25 13

přílišná pracovní vytíženost (délka

pracovní doby, dojíždění do práce) 46 38 41 17 17 9

studium, studijní vytížení 47 49 44 21 3 4

zdravotní stav 3 8 11 29 99 18

jiné 5 2 5 1 58 97

Otázka č. 18: Pokud jste v předchozí otázce č. 17 u financí zaškrtl/a 1, 2 nebo 3 je

to kvůli tomu, že musíte vynakládat prostředky na školu (doprava, ubytování,

tisk materiálu, nákup knížek apod.) a na financování určitých volnočasových

aktivit už nemáte prostředky?

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

ano 38 48,10

ne 41 51,90

79 100

Otázka č. 19: Pokud jste v otázce č. 17 u studia zaškrtl/a 1, 2 nebo 3 uvažoval/a

jste někdy o:

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

přerušení studia 23 16,43

prodloužení studia 38 27,14

zanechání studia 29 20,71

neuvažoval/a 50 35,71

140 100

Otázka č. 20 – tabulka uvedena v empirické části

Otázka č. 21: Uveďte, prosím, jak je rozložen Váš čas (v běžné dny, neberte v

potaz např. dovolenou atd.)

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

svůj čas věnuji práci, studiu, rodině a ještě

mi zbývá čas na záliby 58 34,52

veškerý čas věnuji práci, studiu a rodině a

na jiné činnosti nemám čas 60 35,71

svůj čas věnuji práci, studiu a ještě mi

zbývá čas na záliby 14 8,33

veškerý čas věnuji práci a studiu a na jiné

činnosti nemám čas 13 7,74

svůj čas věnuji studiu, rodině a ještě mi

zbývá čas na záliby 9 5,36

veškerý čas věnuji studiu a rodině a na

jiné činnosti nemám čas 7 4,17

jiné 7 4,17

168 100

Otázka č. 22: Jak byste zhodnotil/la kvalitu Vašeho života v současné době?

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

velmi špatná 9 5,36

špatná 17 10,12

ani špatná ani dobrá 46 27,38

dobrá 74 44,05

velmi dobrá 22 13,10

168 100

Otázka č. 23: Zaškrtněte, co si myslíte, že by podle Vás měl ideálně splňovat

volný čas (zde je možnost libovolného počtu odpovědí)

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

redukci stresu 117 16,46

seberealizaci 104 14,63

zábavu 126 17,72

uvolnění a relaxace 158 22,22

osobní rozvoj 98 13,78

uspokojení potřeb 108 15,19

711 100

Otázka č. 24: Co ve skutečnosti splňuje Váš volný čas (zde je možnost libovolného

počtu odpovědí)

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

redukci stresu 67 14,86

seberealizaci 54 11,97

zábavu 82 18,18

uvolnění a relaxace 113 25,06

osobní rozvoj 64 14,19

uspokojení potřeb 71 15,74

451 100

Otázka č. 25 – tabulka uvedena v empirické části

Otázka č. 26: Jak hodnotíte v současné době Váš volný čas?

odpověď Absolutní četnost Relativní četnost %

nemůže to být již horší 6 3,57

z větší části nespokojen 36 21,43

nespokojen 39 23,21

stejně spokojen jako nespokojen 35 20,83

spokojen 29 17,26

z větší části spokojen 23 13,69

nemůže to být již lepší 0 0

168 100