Vývoj somatických parametrů a silových schopností horních … · 2010. 5. 30. · Obor:...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIPedagogická fakulta

Katedra antropologie a zdravovědy

Martina Sobotková

IV. ročník – prezenční studium

Obor: Učitelství přírodopisu-rodinné výchovy pro 2. stupeň ZŠ

Vývoj somatických parametrů a silových schopností horních končetin u 6-14letých chlapců a dívek

Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D.,

Olomouc 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedenou literaturu.

V Olomouci dne 8. 4. 2010 Martina Sobotková

2

Děkuji doc. PaedDr. Miroslavu Kopeckému, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci. Dále děkuji všem členům a studentům Katedry antropologie a zdravovědy, kteří se účastnili antropologického výzkumu, a pomohli tak k získání antropometrických parametrů použitých v této diplomové práci.

3

OBSAH1 ÚVOD…………………………………………………………………………………….6

2 CÍLE……………………………………………………………………………………...7

3 TEORETICKÉ POZNATKY…………………………………………………………..9

3. 1 Počátky antropologie…………………………………………………………………...9

3. 1. 1 Antropologické výzkumy v České republice……………………………...……9

3. 1. 2 Antropologické výzkumy v olomouckém regionu…………………………….11

3.2 Růst a vývoj člověka…………………………………………………………………..12

3. 2. 1 Vývoj člověka po narození……………………………………………………..12

3. 2. 2 Mladší a starší školní věk……………………………………………………....13

3. 2. 3 Období adolescence, dospělosti a stáří………………………………………....15

3. 3 Faktory ovlivňující růst……………………………………………………………….15

3. 4 Základní ukazatelé růstu……………………………………………………………....16

3. 5 Motorické schopnosti člověka………………………………………………………...17

3. 5. 1 Silové schopnosti………………………………………………………………18

3. 5. 1. 1 Staticko-silové schopnosti……………………………………………….….18

3. 5. 1. 2 Dynamicko-silové schopnosti……………………………………………....19

3. 5. 1. 3 Biologický základ silových schopností……………………………………..19

3. 5. 1. 4 Diagnostika silových schopností horních končetin…………………………20

3. 5. 2 Rychlostní schopnosti……………………………………………………….…20

3. 5. 3 Vytrvalostní schopnosti…………………………………………………….….21

3. 5. 4 Obratnostní schopnosti………………………………………………………...21

3. 6 Motorické testy………………………………………………………………...……...22

3. 7 Geografie a demografie oblasti……………………………………………………….22

3. 7. 1 Olomoucký kraj………………………………………………………………..23

3. 7. 2 Olomouc……………………………………………………………………….23

3. 7. 3 Litovel…………………………………………………………………..……..24

3. 7. 4 Náměšť na Hané……………………………………………………………….25

3. 7. 5 Senice na Hané………………………………………………………………...26

4 METODIKA PRÁCE………………………………………………………………….27

4. 1 Charakteristika souboru……………………………………………………………….27

4. 2 Organizace výzkumu………………………………………………………………….28

4

4. 3 Antropometrie…………………………………………………………………….…..29

4. 4 Hod těžkým míčem obouruč……………………………………………………...…..31

4. 5 Dynamometrie……………………………..……………………………………...….32

4. 6 Zpracování dat………………………………………………………………………..32

5 VÝSLEDKY……………………………………………………………………………35

5. 1 Porovnání somatických parametrů s 6.CAV 2001……………………………………35

5. 2 Srovnání chlapců a dívek ve věku 7-14 let……………..……………………………..41

5. 3 Porovnání III. a IV. etapy…………………………………………………….………49

5. 3. 1 Tělesná výška………………………………………………………………….49

5. 3. 2 Tělesná hmotnost……………………………………………………………....52

5. 3. 3 Hod těžkým míčem obouruč……………………………………………..……55

6 ZÁVĚR………………………………………………………………………………….58

7 SOUHRN………………………………………………………………………………..60

8 SUMMARY………………………………………………………………………..……61

9 LITERATURA A INTERNETOVÉ ZDROJE……………………………………….62

10 PŘÍLOHY……………………………………………………………………………..66

5

1 ÚVODV současné době můžeme pozorovat výrazné změny ve společnosti, a to jak

v odvětví techniky, tak v oblasti vědy nebo ekonomiky. Všechny tyto změny pak následně

ovlivňují růst, vývoj a zdravotní stav současné populace.

Už několik posledních desetiletí jsou organizovány a uskutečňovány různé

antropologické výzkumy na úrovni regionální i celostátní. Tyto výzkumy zjišťují hodnoty

somatických parametrů, jako je tělesná výška a hmotnost, ale také další parametry, jako

např. hodnota tělesného tuku. Výsledky těchto výzkumů, stejně jako výzkumů

zahraničních, již několik let poukazují na trend sekulární akcelerace. Tento jev se projevuje

ve vyšších hodnotách somatických parametrů u současné generace vzhledem ke generaci

předchozí.

Posledním velmi významným výzkumem v České republice byl 6. Celostátní

antropologický výzkum dětí a mládeže v roce 2001. S jeho referenčními hodnotami jsou

srovnávány výsledky také této diplomové práce. Podklady pro tuto práci jsou součástí

výsledků získaných během výzkumu „Somatický vývoj, motorická výkonnost a funkční

zdatnost dětí a mládeže olomouckého a bansko-bystrického regionu v závislosti na

sezónních rytmech“, který probíhal v letech 2008-2009.

Významnou část zdravého člověka a především dítěte by měla tvořit tělesná

aktivita. S pravidelnou pohybovou činností pak dochází ke zvyšování jeho síly, rychlosti,

vytrvalosti a obratnosti. Právě na rozvoj silových schopností u dětí ve věku 6-14 let je také

zaměřena část této práce.

V teoretické části jsem se zaměřila nejprve na historii antropologie a

antropologických výzkumu v České republice a následně v olomouckém regionu. Další

část je zaměřena na ontogenetický vývoj člověka, na faktory, které ovlivňují jeho růst a na

jeho základní ukazatele, což je tělesná výška a tělesná hmotnost. Podstatnou část tvoří

kapitola věnovaná motorickým schopnostem, především je pozornost soustředěna na silové

schopnosti. Poslední kapitola teoretické části je věnována geografii a demografii oblasti.

V metodické části je popsána organizace antropologického výzkumu, charakteristika

měřeného souboru, a také metodika měření somatických parametrů a metodika měření

silových schopností horních končetin. Poslední část práce představují výsledky. Nejprve

jsou uvedeny výsledky porovnání hodnot tělesné výšky a tělesné hmotnosti, které byly

naměřeny ve III. etapě výzkumu v říjnu 2008, s referenčními hodnotami 6. Celostátního

antropologického výzkumu dětí a mládeže z roku 2001. V další části jsou somatické

6

parametry srovnávány mezi chlapci a dívkami, a rovněž jsou porovnávány výsledky

motorického testu hod těžkým míčem obouruč a dynamometrie mezi oběma pohlavími.

Poslední část výsledků tvoří srovnání hodnot somatických parametrů, výsledků

motorického testu hod těžkým míčem obouruč a výsledků dynamometrie naměřených ve

III. etapě výzkumu v říjnu 2008 a ve IV. etapě v únoru 2009. Práce obsahuje také několik

příloh, které tvoří záznamní listy používané při měření somatických parametrů i testování

silových schopností a geografickou mapu oblasti.

Důvodem proč jsem si vybrala téma této práce byl především můj blízký vztah

ke sportu vůbec. Již od dětství jsem aktivně provozovala řadu sportů a pohybová aktivita

obecně je velkou součástí mého života dodnes. K zájmu o danou problematiku přispěl také

fakt, že jako studentka pedagogické fakulty a budoucí učitelka, mám kladný vztah k dětem.

Účast na antropologickém výzkumu pro mě byla také dobrou praxí pro práci s kolektivem

dětí v ne zcela standardních podmínkách, jaké jsem dosud znala ze své předchozí

pedagogické praxe.

7

2 CÍL PRÁCEHlavním cílem práce je zjistit současný stav a úroveň vývoje somatických

parametrů, a vývoje silových schopností horních končetin u chlapců a dívek ve věku 6-14

let.

Dílčí úkoly práce

1. Porovnat naměřené hodnoty somatických parametrů chlapců a dívek ve věku 6-14

let s referenčními hodnotami 6. Celostátního antropologického výzkumu dětí a

mládeže z roku 2001.

2. Zjistit rozdíly mezi naměřenými hodnotami somatických parametrů u chlapců a

dívek ve věku 6-14 let.

3. Zjistit vývoj dynamické explozivní silové schopnosti horních končetin u chlapců a

dívek ve věku 6-14 let měřené pomocí motorického testu hod těžkým míčem

obouruč.

4. Zjistit vývoj statické silové schopnosti horních končetin chlapců a dívek ve věku

6-14 let měřené pomocí dynamometrie.

5. Zjistit rozdíly mezi hodnotami somatických parametrů chlapců a dívek ve věku

6-14 let naměřenými ve III. a IV. etapě výzkumu.

6. Zjistit rozdíly mezi hodnotami motorického testu hod těžkým míčem obouruč u

chlapců a dívek ve věku 6-14 let naměřenými ve III. a IV. etapě výzkumu.

8

3 TEORETICKÉ POZNATKY

V této kapitole jsem shrnula základní poznatky, které souvisí s antropologickým

výzkumem samotným, a to konkrétně shrnutí antropologických výzkumů uskutečněných

v minulosti. Dále jsem se zaměřila na růst a vývoj dítěte v jednotlivých kategoriích, které

charakterizují soubor probandů, kteří byli během výzkumu hodnoceni. Součástí kapitoly je

také stručný přehled motorických schopností člověka, kde je pozornost zaměřena

především na oblast silových schopností, neboť jedním z cílů práce je zjistit vývoj těchto

schopností u horních končetin. V poslední části je zaznamenána geografie a demografie

zkoumané oblasti, kterou je olomoucký region. Tato část rovněž obsahuje stručné

charakteristiky jednotlivých škol, které byly do antropologického výzkumu zapojeny.

3. 1 Počátky antropologie

Antropologie je jednou z nejstarších vědních disciplín. Už obyvatelé starověkého

Řecka a Říma, Egypta či Babylonské říše vyobrazovali lidskou postavu. Ve středověku

zjišťovalo evropské obyvatelstvo zcela nové poznatky o dosud neznámých lidských rasách

především díky objevným cestám známých mořeplavců, kteří dosáhli břehů nových

kontinentů. Největší vývoj prodělala pak antropologie během období renesance. V této

době se vědci začali zajímat o původ lidské rasy, o jednotlivá lidská plemena a o jejich

příbuznost. Velkým přínosem pak byly spisy Charlese Darwina. K pokrokům v oblasti

antropologie samozřejmě také přispívaly četné kosterní nálezy po celé Evropě. Počátek

minulého století byl ovlivněn především antropology s Ruska, kteří začali uskutečňovat

první antropologické výzkumy (Fetter et al., 1967).

3. 1. 1 Antropologické výzkumy v České Republice

Rozvoj české antropologie je do značné míry spjat především s tím, že se

antropologie stala jedním s univerzitních oborů. Poté co se na Universitě Karlově

osamostatnila přírodovědecká fakulta, položil Mantiegka základy antropologického ústavu

v Praze. Dále pak k antropologii přičlenil nový obor, a to antropologii dítěte. Druhý

antropologický ústav byl založen ve 20. letech 20. století Vojtěchem Sukem v Brně. Řada

9

našich předních antropologů se účastnila zahraničních výzkumů zaměřené především na

obor etnické antropologie, současně však došlo k prvním antropologickým výzkumům

obyvatel naší země (Fetter et al., 1967)

Prvním takovým byl výzkum, který vedl Mantiegka (1927) pro Národopisnou

výstavu v roce 1895. Tento výzkum se zabýval růstem dětské populace, konkrétně asi

100 000 dětí od 6 do 14-ti let žijících na území tehdejšího Rakouska-Uherska a na Moravě.

Vojtěch Fetter spolu se svými spolupracovníky Prokopcem, Suchým a Šobovou v roce

1951 zorganizoval I. Celostátní výzkum (CAV). Obsahem tohoto výzkumu bylo měření

dětí od narození až do 18 let. Na tento výzkum navázal opět Fetter se svými

spolupracovníky v roce 1961 kdy byl uskutečněn II. Celostátní antropologický výzkum

jehož výsledky byly srovnávány s výsledky výzkumu z roku 1951. V roce 1971 navazoval

III. Celostátní antropologický výzkum po vedením Prokopce, Suchého a Titelbachové. IV.

Celostátní antropologický výzkum se uskutečnil v roce 1981 (Kopecký, 2006).

V. Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže proběhl v roce 1991 a

zahrnoval antropometrická měření dětské populace od 0 do 18 let. Část výzkumu byla

zaměřena také na rodiče měřených dětí, kteří obdrželi dotazníky obsahující otázky na

rodinné prostředí, zdravotní stav či rodinnou anamnézu dětí (Lhotská, Bláha, Vignerová,

Roth, Prokopec, 1995).

Na všechny již zmíněné výzkumy navázal dosud poslední 6. Celostátní

antropologický výzkum dětí a mládeže v roce 2001. Význam celostátních výzkumů

spočívá především v tom, že mohou sloužit jako standardy pro populaci České republiky.

Díky výsledkům těchto výzkumů je možné naši populaci srovnávat se zahraničními

standardy a lze zjistit trend vývoje populace u nás. Zejména poslední dva výzkumy z let

1991 a 2001 naznačily fakt, že dochází k zastavování sekulární trendu (Kopecký, 2006).

V souvislosti s probíhajícími antropologickými výzkumy byla stále častěji

zaměřována pozornost také na sledování a hodnocení tělesné zdatnosti dětí a mládeže.

První takové zaznamenané hodnocení je z roku 1923, které uskutečnili E. Roubal a L.

Roubal. Zabývali se měřením a hodnocením výkonnosti středoškolských chlapců a dívek.

První rozsáhlé výzkumy probíhající podle moderních testových baterií se však datují až do

druhé poloviny minulého století. První velký výzkum organizovaný Pávkem proběhl v roce

1966 (Tělesná výkonnost mládeže v českých a slovenských krajích a v Praze 1966).

Významné bylo také uskutečnění Mezinárodního biologického programu (IBP) v letech

1968-1974, na kterém spolupracovalo jedenáct shodně vybavených pracovišť po celém

území tehdejšího Československa. Výsledky se staly referenčními hodnotami o stavu

10

tehdejší populace, byly srovnávány se současně naměřenými hodnotami populace

sportovců. V roce 1990 uskutečnil Moravec a kol. další výzkum pohybové výkonnosti

chlapců ve věku 7-18 let a tyto výsledky srovnával s hodnotami naměřenými Pávkem

v letech 1968-1974. Nebyly zjištěny významné rozdíly ve výkonnosti chlapců, pouze byly

zaznamenány rozdíly ve výšce chlapců od 13. roku výše (Kopecký 2006).

V současné době se při výzkumech tělesné zdatnosti využívá především testové

baterie UNIFITTEST (6-60), která obsahuje motorické testy zjišťující motorickou

výkonnost člověka. Součástí jsou testy skok do dálky z místa odrazem snožmo, sed-leh po

dobu 60 sekund, běh po dobu 12 minut, člunkový běh 4x10 m, chůze na 2 km, shyby nebo

výdrž ve shybu pro ženy a dosah v sedu (Měkota, Kovář a kol., 1995).

3. 1. 2 Výzkumy v Olomouckém regionu

Výsledky této diplomové práce jsou součástí výzkumu „Somatický vývoj,

motorická výkonnost a funkční zdatnost dětí a mládeže olomouckého a bansko-bystrického

regionu v závislosti na sezónních rytmech“, který probíhal v letech 2008-2009. Proto je

důležité zmínit některé významné výzkumy somatického vývoje či motorické výkonnosti

dětí a mládeže uskutečněné v této oblasti v minulosti.

První takový výzkum provedl již v roce 1957 Šmiřák, který se zaměřoval na

hodnocení tělesné výšky, hmotnosti a obvodů končetin (Kopecký, 2005).

V roce 1958 provedli Krátoška, Pohanka a Zrzavý somatometrický výzkum

prostějovských dětí. V roce 1978 provedli stejná somatometrická měření Reiterová, Šteigl,

Klementa a Komenda. Výsledky porovnávali s hodnotami naměřenými před dvaceti lety

(Reitnerová, Šteigl, Klementa, Komenda, 1980).

První výzkum zabývající se tělesnou zdatností proběhl pod vedením Kubánka

v roce 1968, během kterého byli měřeni žáci 2. stupně základních škol olomouckém

okrese. Cílem bylo porovnat výkonnost městských a vesnických dětí, i jejich porovnání

s celostátními normami. V posledních desetiletích byly stále významnější a častější

výzkumy, které se zabývaly hodnocením a zjišťováním vadného držení těla dětí a mládeže.

Hodnocení byly prováděny především podle metody Jaroše a Lomíčka. V roce 1993

Riegerová, Kosová, Sedlak a Vodička hodnotili žáky 5. až 8. tříd, kteří navštěvovali třídy

s klasickou výukou tělesné výchovy i třídy zaměřené na sport (Kopecký, 2005).

11

3. 2 Růst a vývoj člověka

Na otázku co je to vlastně růst můžeme najít mnoho různých odpovědí, které závisí

na tom, zda se na růst díváme z hlediska antropologického, biologického, anatomického,

lékařského či psychologického. Pedagogové a psychologové hodnotí duševní vývoj

v závislosti na tělesném růstu člověka. Biologové a histologové se zabývají

rozmnožováním a zvětšováním buněk. Z hlediska antropologického jde o zvětšování

tělesných rozměrů, jejichž měřením se pak zabývá antropometrie. Obecně lze říci, že

pojem vývoj je širší než pojem růstu. Často se lze totiž setkat s označením růstu jako pouhé

části vývoje, kdy dochází k množení buněk, jejich zvětšování a následnému zvětšování

celé tělesné hmoty. Růst zahrnuje také zvětšování vnitřních orgánů. Ve vlastním slova

smyslu však růst chápeme jako růst do délky, což je zajišťováno růstem kostí (Kňourková,

Lisá, 1986).

Růst těla člověka je komplexním dějem, který je primárně ovlivněn genetikou a

sekundárně pak působením hormonů a působením faktorů vnějšího prostředí. Za vnější

faktory lze považovat výživu jedince, jeho fyzickou aktivitu nebo jeho sociální prostředí

(Linc , Havlíčková, 1989).

Jak uvádí Havlíčková (1998) je pro potřeby pedagogické i klinické vývoj člověka

rozdělen do několika věkových kategorií. Prvním je období novorozenecké, následuje

období kojenecké, batolete a období předškolního věku. Poté nastává období školního

věku, které je nejčastěji rozdělováno na mladší školní a starší školní věk. Po období

školního věku nastupuje adolescence a období dospělosti, zralosti, středního věku, stáří,

vysokého stáří a kmetského věku.

3. 2. 1 Vývoj člověka po narození

Po narození jedince je prvním vývojovým stadiem období novorozence trvající asi

do měsíce od porodu. Je to doba, kdy se dítě přizpůsobuje novým podmínkám fyzického a

společenského prostředí. Motorická činnost je ještě nahodilá, spontánní a pomalá (Příhoda,

1963).

V období kojence, které trvá od začátku 2. měsíce do konce prvního roku, je pro

vývoj důležitá výživa nejlépe v podobě mateřského mléka. V kojeneckém období se

prořezávají první zuby a dochází k rozvoji motoriky. Dítě začíná zvedat hlavičku ve 2.

12

měsíci, kolem 8. měsíce dokáže samo sedět a na konci tohoto období již dokáže stát

s oporou (Linc, Havlíčková, 1989).

Období batolete, trvající od konce prvního roku do konce roku třetího, je

charakteristické zdokonalením chůze bez opory. Pohyby jsou již koordinované a ke konci

období hovoříme o letové fázi, kdy je dítě schopno běhat (Havlíčková, 1998).

V období předškolního věku dochází k bouřlivému tělesnému vývoji, který je

nejviditelnější kolem 5. až 6. roku. V tomto období se mění proporce hlavy, trupu i

končetin. Následuje období mladšího školního věku, kdy je vývoj poměrně klidný až do

nástupu puberty (Dovalil, 1998).

Kolem 2. až 3. roku dochází k tzv. období první plnosti, kolem 5. až 7. roku

k období první vytáhlosti, které jsou dány poměrem tělesné hmotnosti k výšce (Seliger,

1978).

3. 2. 2 Mladší a starší školní věk

Mladší školní věk je vymezen od 6. do 11. roku života dítěte. Toto období je

spojeno především s nástupem dítěte do školy. Dítě má vysokou potřebu pohybu

v důsledku trávení velké části dne sedavým způsobem (Kučera a kol., 1999).

Dovalil (1998) uvádí, že toto období je spojeno s relativně poklidným vývojem,

kdy je růst vnitřních orgánů úměrný k výšce a hmotnosti. Mladší školní věk charakterizuje

jako období kdy má dítě malou výkonnost svalstva, ale zároveň dochází k nárůstu

pohybové výkonnosti. V oblasti motoriky poukazuje na rychlý rozvoj rychlostních a

obratnostních schopností a zároveň na nižší úroveň dynamicko-silové schopnosti.

Toto období je spjato s nástupem prepuberty, kdy se začínají vyvíjet druhotné

pohlavní znaky. Jsou tak viditelné sexuální rozdíly mezi chlapci a dívkami. Pro toto období

je typický nástup tzv. druhé plnosti, které je u dívek kolem 8. až 10. a 11. a roku a u

chlapců od 8. až 11. a 12. roku (Seliger, 1978).

Vývoj motoriky je závislý na funkci nervové soustavy, na rychlosti růstu a také na

růstu svalů a kostí. Dalšími faktory, které ovlivňují rozvoj pohybových schopností je

intelektuální vývoj, organizované i neorganizované formy tělesné výchovy a rekreace.

Pohyby dětí v tomto věku jsou již plynulejší, než byly v období předškolním. Co se týče

srovnání jednotlivých pohlaví, jsou rozdíly zpočátku velmi malé či žádné. Obě pohlaví se

s přibývajícím věkem v testech zaměřených na motoriku zlepšují. Zatímco např. v období

13

kolem 7 let nejsou viditelné rozdíly, ve věku kolem 10-11 let se rozdíly zvětšují ve

prospěch chlapců. Toto období se také považuje za nejpříznivější věk pro motorický vývoj

a motorické učení nových dovedností. Obecně lze říci, že chlapci dosahují ve všech testech

lepších výsledků než dívky. (Fetter et al., 1967)

Období staršího školního věku trvá zhruba od 12. do 15. roku. Starší školní věk je

charakterizován především nástupem puberty a s tím spojených velkých změn, jak ve

fyzickém, tak i psychickém vývoji dítěte. Co se týče změn psychických, je pro děti v tomto

věku typická náladovost, nevyrovnanost, snaha o samostatnost a silná potřeba napodobovat

dospělého člověka. Vytváří se také vztahy mezi vrstevníky související s účastí na

společenském životě dítěte. Problémy ve vztazích a komunikaci s dospělými jsou

především způsobeny rozporem mezi jeho tělesnou a sociální dospělostí (Dovalil, 1998).

Pro období staršího školního věku je typická akcelerace ve vývoji. Jde o velký růst

všech tkání těla. Výsledkem této akcelerace je zrychlení růstu do délky, přibývání

hmotnosti a růst jednotlivých segmentů těla i jednotlivých orgánů. Období této pubertální

akcelerace probíhá asi 5-6 let. Zpravidla začíná i končí dříve u dívek, kdy může začít už

v 10 letech a končí kolem 16. roku. U chlapců začíná asi ve 12 letech a končí až kolem

18. roku (Blecha, 1966).

Hlavní fyzické změny v období puberty se týkají vývoje druhotných pohlavních

znaků. Dochází také k dosažení dospělého stavu kostry, svalů i tukové tkáně a navození

dospělé funkce nadledvin, ovarií a testes. U obou pohlaví dochází k významným změnám.

U chlapců nastupuje vlivem růstu hrtanu mutace, u dívek nastupuje menarché.

(Krásničanová, Lebl, 1996).

V období puberty nastává velice rychlý růst svalů, kostí, zejména pak u končetin.

Tento překotný růst ovlivňuje ve velké míře motoriku. S narůstajícím věkem se také

zvětšuje objem svalové hmoty, proto dochází k rozvoji staticko-silových schopností až ke

konci tohoto období, tzn. kolem 14. až 15. roku. Růstové nerovnoměrnosti vedou často ke

zhoršené koordinaci, která má za následek neohrabané až klátivé pohyby, které jsou

viditelné především během různých akrobatických cvičení. Ke konci pubescence dochází

k vyrovnání proporcí těla a k zvýraznění mužských i ženských anatomických znaků.

V průběhu celého období puberty je velmi důležitá pravidelná a dostatečně intenzivní

pohybová činnost, která napomáhá k harmonickému průběhu vývoje (Čelikovský et al.,

1979).

14

3. 2. 3 Období adolescence, dospělosti a stáří

Období adolescence je vymezeno dosažením pohlavní zralostí a ukončením

tělesného růstu, což je období přibližně mezi 15. až 18. roky (Kouba, 1995).

Růst se tedy v tomto období zpomaluje a na konci zcela ustává. Tělo adolescenta

tedy v tomto období nabude definitivního, dospělého tvaru (Měkota, Kovář, Štěpnička,

1988).

V oblasti motoriky nastává v období adolescence vrchol, jedinec je schopen

provádět i fyzicky náročné aktivity a je schopen pohyby provádět s přesností a plynulostí.

V adolescenci se prohlubují rozdíly mezi pohlavími, a to zejména v silových schopnostech

(Kouba, 1995).

Období dospělosti lze rozdělit na několik fází a to mladší dospělost trvající od

konce adolescence do 30 let, střední dospělost od 30. do 45. roku a starší dospělost od 45

do 60 let. Na počátku tohoto období je člověk na vrcholu své výkonnosti, což přetrvává

ještě do střední dospělosti, ale v ke konci dospělosti už dochází k řadě významných změn.

U žen nastává období přechodu, neboli klimakteria. U obou pohlaví se snižuje tělesná

výška, naopak tělesná hmotnost narůstá (Šimíčková Čížková et al., 2005).

Posledním obdobím života člověka je stáří. Rozděluje se také na několik fází. První

je počáteční stáří, které trvá od 60 do 75 let, následuje pokročilé stáří od 75 do 90 let a

poslední etapou je krajní stáří, často také nazýváno jako kmetství. Během stárnutí dochází

k změnám v organismu člověka a k poklesu jeho výkonnosti. Pro člověka v pokročilém

věku jsou typické degenerativní změny kloubů a úbytek svalové hmoty. V posledním etapě

stáří nastává úplný úpadek motoriky (Měkota, Kovář, Štěpnička, 1988).

Ve stáří dochází k poklesu tělesné hmotnosti i výšky. Snižuje se hmotnost kostry,

vnitřních orgánů i svalstva. Snížení motorické úrovně se děje v důsledku poklesu

výkonnosti neuromuskulárního aparátu. Dalšími viditelnými projevy stáří jsou změny

kůže, šedivění a vypadávání vlasů a ztráta zubů (Šimíčková Čížková et al., 2005).

3. 3 Faktory ovlivňující růst

Během letitých výzkumů bylo stanoveno několik pravidel a zákonitostí, podle

kterých probíhá růst člověka, a které na něho mají jak pozitivní, tak negativní vliv. Za

faktory které ovlivňují růst a vývoj člověka lze považovat velké množství činitelů. Velký

15

podíl na tom, jak rychle nebo do jaké míry jedinec vyroste má především dědičnost, která

má základ v genetické výbavě člověka (Fetter et al., 1967).

Kromě genetiky mají na růst vliv také hormony, především růstový hormon

somatotropin, a hormony tyreoidální, ale také celkový zdravotní stav dítěte. Neméně

významná je také výživa dítěte, která zajišťuje dostatečný přísun kvalitních bílkovin, bez

kterých by mohlo dojít k růstové retardaci (Havlíčková, 1998).

Na zdravý růst a vývoj dítěte má vliv také řada faktorů a podmínek, ve kterých dítě

vyrůstá. Např. místo bydliště, zdravé bydlení, množství času stráveném na čerstvém

vzduchu, hygienické zásady, dostatečná péče rodičů i lékaře a ekonomické prostředky

rodiny, které jsou hlavním činitelem při splňování těchto zásad (Fetter et al., 1967).

3. 4 Základní ukazatelé růstu

Při hodnocení tělesného růstu se využívá různých antropometrických ukazatelů. Za

nejčastěji používané můžeme označit tělesnou výšku a tělesnou hmotnost. Při sledování

dynamiky růstu se však často užívají i ukazatelé vedlejší, jako např. délkové rozměry,

nejčastěji délka trupu, hlavy a horních končetin. Dalšími vedlejšími ukazateli jsou šířkové

parametry, např. šířka ramen, hrudníku a pánve. Užívány jsou také obvodové parametry,

jako obvod hlavy, hrudníku nebo jednotlivých segmentů končetin (Havlíčková, 1998).

Seliger (1978) uvádí jako ukazatele růstu také tělesný tuk, přesněji jeho množství

v těle. Hodnoty tělesného tuku se zjišťují měřením tloušťky kožních řas kaliperem.

Za nejvýznamnějšího ukazatele růstu, se tedy jak již bylo zmíněno považuje tělesná

výška, která je dána součtem výšky hlavy, trupu a dolních končetin. Hodnoty tělesné výšky

jsou ovlivněny především geneticky a působením hormonů, ale také jsou ovlivněny

výživou s dostatkem správných živin (Linc, Havlíčková, 1989).

Co se týče změn tělesné výšky během vývoje, nejrychlejší nárůst hodnot je ihned

od narození v prvních létech života jedince. V následujících letech dochází ke střídání

zrychlených a zpomalených fází růstu. Významnou fází rychlého vývoje je období puberty.

K akceleraci růstu dochází dříve u dívek, ale také se jejich růst dříve zastavuje. V průměru

jsou v dospělosti ženy nižší než muži (Seliger, 1978).

V souvislosti s růstem tělesné výšky u současné generace se hovoří o sekulární

růstové akceleraci, která znamená, že při porovnání hodnot tělesné výšky, dosahují mladší

generace vyšších výsledků, než generace jejich rodičů a prarodičů (Linc, Havlíčková,

16

1989).

Sekulární změny jsou výsledkem vzájemného vztahu vnějších faktorů, které

ovlivňují jedince, a jeho genetické výbavy. Patrný je vliv různých životních podmínek

v různých sociálních skupinách i vliv dlouhodobých změn životních podmínek pro různé

populace. Už během minulého století došlo v České republice ke zlepšení zdravotní péče,

sociální péče, výživy, úrovně vzdělání i ke zlepšení životní úrovně obyvatel. Se sekulárním

trendem také úzce souvisí i výrazné změny v období puberty, která nastává v nižším věku,

než tomu bylo dříve (Vignerová, Riedlová, Bláha, Kobzová, Krejčovský, Brabec,

Hrušková, 2006).

Dalším významným ukazatelem je tělesná hmotnost, která je v podstatě součtem

hmotností jednotlivých orgánů. S tělesnou hmotností úzce souvisí množství tuku a aktivní

tělesné hmoty, proto se jedinci o stejné tělesné hmotnosti mohou lišit proporcemi svého

těla (Seliger, 1978).

Tělesnou hmotnost také ovlivňuje genetika, výživa člověka a to, jaké jsou složky

jeho potravy. Neméně důležitá je pak činnost hormonů, především hormonů štítné žlázy.

Významným faktorem ovlivňující tělesnou hmotnost jsou také tělesná cvičení, která

zvyšují podíl svalové hmoty a snižují podíl tělesného tuku v těle člověka (Linc,

Havlíčková, 1989).

3. 5 Motorické schopnosti člověka

Motorika je vlastně souhrnný projev pohybového systému celého organismu a

projevuje se v pohybových činnostech. Různé pohybové činnosti jsou součástí

každodenního života člověka a využívají se k řešení různých pohybových situací.

Nejčastěji se motorika dělí na motoriku „všedního dne“, motoriku pracovní a motoriku

sportovní (Dovalil a kolektiv, 2008).

Motorickou schopností rozumíme integraci vnitřních vlastností organismu, která

podmiňuje splnění určité skupiny pohybových úkolů. V organismu člověka jsou tyto

vnitřní vlastnosti obvykle funkcemi jednotlivých orgánů a jejich tkání, a jsou v něm vždy

přítomny na různém stupni aktivity. Motorické schopnosti člověka se dají rozdělit na

několik základních skupin. Každá ze schopností se významně podílí na motorické

výkonnosti a tělesné zdatnosti jedince, avšak každá v jiné míře v závislosti na druhu

vykonávané aktivity (Čelikovský, 1979).

17

Obecně lze říci, že motorické schopnosti jsou stálé v čase i v prostředí. K rozvoji

jednotlivých motorických schopností přispívají různá cvičení. Rozvoj souvisí s obecnými

vývojovými zákonitostmi celého organismu člověka a také s jeho pohybovou aktivitou a

životosprávou během života (Kouba, 1995).

Většina autorů uvádí čtyři základní typy pohybových dovedností, a to silové,

obratnostní, vytrvalostní a rychlostní schopnosti. Pro úplnost je důležité charakterizovat a

zmínit uplatnění všech druhů motorických schopností, avšak podrobněji se zabývat

vzhledem k tématu práce budu jen schopnostmi silovými.

3. 5. 1 Silové schopnosti

Silové schopnosti jsou považovány za základní a rozhodující schopnosti jedince,

bez kterých by se ostatní schopnosti mohly jen ztěžka projevit. Obecně lze říci, že silovou

schopností se rozumí schopnost překonávat vnější odpor nebo síly podle zadaného

pohybového úkolu (Čelikovský, 1979).

V souvislosti se silovými schopnostmi je však nezbytné oddělit od sebe pojem síla,

jako základní fyzikální veličina, která je příčinnou změny pohybového vztahu těles, a

pojem síla, jako pohybová schopnost člověka, která je vázána na fyziologické vlastnosti

svalu, tj. dráždivost a stažlivost (Dovalil a kol., 2008).

Měkota a Novosad (2005) uvádějí, že „síla, jako pohybová schopnost jedince, je

souhrnem vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním, je spjata s činností

svalů (velikostí svalového stahu), kterou lze označit jako svalovou sílu.“

Protože existuje velké množství silových projevů různé intenzity, rychlosti a délky

trvání, rozdělujeme silové schopnosti na několik skupin (Čelikovský, 1979)

3. 5. 1. 1 Staticko-silové schopnosti

Statická síla se navenek neprojevuje pohybem na rozdíl od dynamické síly. Statická

síla je schopnost vyvinout maximální sílu při izometrické kontrakci. Pohybový úkol

spočívá v tahu, tlaku, stisku těla nebo jeho určitého segmentu (paže) ve fixované poloze na

zanedbatelně deformované zařízení (dynamometr) při jednorázové, časově relativně krátké,

maximální svalové kontrakci ( Čelikovský, 1974).

Čelikovský, 1979 rozděluje staticko-silové schopnosti na dva základní typy. Prvním

18

je krátkodobá (jednorázová) staticko-silová schopnost, která je definována jako schopnost

způsobit deformaci části těla nebo objektu podle zadaného pohybového úkolu. Druhou je

vytrvalostní staticko-silová schopnost, což je schopnost udržet tělo, jeho část nebo objekt

v určité poloze po delší dobu.

3. 5. 1. 2 Dynamicko-silové schopnosti

Základ dynamických schopností spočívá ve dvou způsobech činnosti svalu a to

koncentrickém a excentrickém. Koncentrický znamená zkracování svalu proti určitém

odporu a excentrický naopak protahování svalu pasivně určitou vnější silou. Pohybový

úkol spočívá v maximálním opakování stejné struktury pohybu s poměrně velkou silou, ale

ne maximální rychlostí (Čelikovský, 1974).

Dynamicko-silové schopnosti se dělí na několik druhů. Prvním je výbušná

(explozivní) silová schopnost, která zaručuje, že jedinec je schopen udělit tělu nebo

předmětu maximální zrychlení a projevuje se především při odrazech nebo hodech. Další

schopností je rychlostně silová schopnost. Ta zajišťuje překonávání odporu s velkou

rychlostí nebo vysokou frekvencí pohybu a projevuje se například při sportovních hrách,

atletických disciplínách či lyžování. Posledním typem je vytrvalostně silová schopnost,

která zaručuje udržení intenzity pohybové činnosti po delší dobu a je důležitá při sportech,

jako je veslování, plavání či lyžařský běh (Kouba, 1995).

3. 5. 1. 3 Biologický základ silových schopností

V komplexu silových schopností je rozhodující svalový systém. Jde o strukturální,

funkční a biochemické změny jednotlivých svalových buněk. Svaly tvoří několik typů

vláken, a to pomalé (červené) oxidativní, která podmiňují motorickou činnost nízké

intenzity během aerobních procesů. Druhým typem jsou rychlá (bledá) glykolytická

vlákna, která umožňují provádět činnosti maximální intenzity, které trvají 10-20 sekund a

jsou energeticky kryty díky úplnému anaerobnímu rozpadu glukózy (Kouba, 1995).

Přechodným typem svalových vláken jsou pak rychlá bleděčervená oxidativní

vlákna, která působí během submaximální intenzity činnosti trvající 20-40 sekund, která je

energeticky kryta oxidací glukózy. Vzájemný poměr všech vláken je dán geneticky. Na

činnosti rychlých vláken jsou založeny vytrvalostně silové schopnosti. Staticko-silové

19

schopnosti a explozivně silové schopnosti jsou závislé na činnosti rychlých glykolytických

vláken a částečně také na rychlých oxidativních vláknech. (Čelikovský, 1979)

Stručně lze tedy shrnout fakt, že podstatu silových schopností tvoří svalové

kontrakce, bez kterých by nemohla proběhnout žádná pohybová činnost člověka. Velký

význam má ale také velikost a rychlost svalových kontrakcí, a také délka a složitost

zadaného pohybového úkolu.

3. 5. 1. 4 Diagnostika silových schopností horních končetin

Hlavní metodou používanou při diagnostice statické síly je dynamometrie. Metodou

dynamometrie měříme krátkodobou staticko-silovou schopnost. Přístroje, které se

používají při měření se nazývají dynamometry. Jednodušší dynamometry jsou

konstruovány na principu mechanickém. Existují také modernější přístroje, které pracují na

převodu neelektrické veličiny na elektrickou. Takové přístroje se nazývají tenzometry a

mají podobu dynamometrického křesla či lehátka. Při měření může proband stát, sedět i

ležet. Nejčastěji využívaným testem je stisk ruky, který se měří ručním dynamometrem. Při

vlastním měření měřený jedinec stojí, dynamometr drží v natažené ruce (Blahuš, Měkota,

1983).

Dalším způsobem testování silových schopností jsou různé motorické testy.

Nejčastěji využívané testy pro hodnocení jsou výdrže v různých polohách, u mužů se

využívá testu shyby na doskočné hrazdě ve svisu nadhmatem, u žen pak výdrž ve shybu na

hrazdě. Pro zjištění úrovně explozivně-dynamické silové schopnosti se pak často využívá

motorický test hod těžkým míčem obouruč (Kouba, 1995).

3. 5. 2 Rychlostní schopnosti

Rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo

realizovat pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku. Tato činnost je pouze

krátkodobou záležitostí a neočekává se překonávání velkého odporu či náročnost na

koordinaci (Čelikovský, 1979).

Dovalil a kol. (2008) uvádí, že je to komplex pohybových schopností, které

umožňují jedinci vykonávat určitou krátkodobou pohybovou činnost, a to v období 15 až

20 sekund, v daných podmínkách co nejrychleji.

20

Základem rychlostních schopností jsou určité biologické předpoklady jedince.

Velký podíl má svalový systém a podíl bledých (rychlých) svalových vláken. Je nezbytné,

aby byl současně aktivován velký počet motorických jednotek a došlo k rychlému střídání

svalového napětí a k velké elasticitě svalu. Dalším předpokladem je vysoká rychlost vedení

vzruchu a rychlost přenosu informací při řízení nervosvalové činnosti. Neméně důležité

jsou pak energetické zásoby organismu (rychlá resyntéza ATP). V neposlední řadě mají na

úspěšné zvládnutí pohybového úkolu vliv psychické předpoklady jedince, které zaručují

koncentraci či emoční stabilitu při výkonu. (Měkota, Novosad, 2005).

3. 5. 3 Vytrvalostní schopnosti

Vytrvalostní schopnosti lze definovat jako schopnosti, které člověku umožňují

provádět opakovaně pohybovou činnost a to maximální, střední či mírné intenzity bez

snížení efektivity, nebo působit proti určitému odporu v nezměněné poloze těla, nebo jeho

části po relativně dlouhou dobu (Čelikovský, 1979).

Měkota a Novosad (2005) uvádějí, že vytrvalost definuje především dlouhé

provádění pohybové činnosti a schopnost překonávat únavu. Dále uvádějí, že na vytrvalost

má vliv několik činitelů, mezi které patří způsob krytí energetických potřeb, schopnost

přijímat O², optimální tělesná hmotnost a ekonomika techniky prováděných pohybů.

3. 5. 4 Obratnostní schopnosti

Obratnostní schopností rozumíme schopnost člověka přesně realizovat složité

časoprostorové struktury pohybu. Při posuzování míry obratnosti se hodnotí několik

hledisek pohybového úkolu: přesnost provedení, koordinační složitost a doba trvání

pohybového úkolu (Čelikovský, 1979).

Obratnostní schopnost není izolovanou schopností a na uskutečnění pohybového

úkolu se podílí i rychlost, síla a vytrvalost. Z fyziologického hlediska jde o

neuromuskulární koordinaci, proto je důležitá korelace mezi jednotlivými prvky tkání,

které provádí pohyb. Úroveň a kvalitu těchto schopností tedy ovlivňují centrální řízení,

stupeň biochemických, fyziologických a psychických reakcí a následných adaptacích

(Kučera, Dylevský, 1999).

V souvislosti s obratností, se autoři často zmiňují o ohebnosti, která zaručuje

21

vykonávat pohyby velkého kloubního rozsahu. Míru ohebnosti člověka určuje anatomická

stavba kloubů, pružnost vazů a šlach a také síla svalů (Dovalil a kol., 2008).

3. 6 Motorické testy

Obecně lze říci, že test je vlastně zkouška, pomocí které posuzujeme daný jev, nebo

stav k dané normě. Slouží především k praktickým účelům a od běžného hodnocení nebo

posuzování se liší tím, že je standardizovaný a všestranně použitelný. Motorickým testem

pak rozumíme standardizovanou vyšetřovací techniku, kterou hodnotíme různé motorické

projevy. Obsahem těchto testů je vždy nějaká tělesná činnost, kterou vymezuje standartní

pohybový úkol. Pomocí motorických testů zjišťujeme pohybové předpoklady jedince pro

daný pohybový úkol, tzn. pohybové schopnosti (Čelikovský, 1974).

Motorický test lze také definovat jako souhrn pravidel pro přiřazování čísel

alternativám splnění pohybového úkolu. Jednotlivá přiřazená čísla se nazývají výsledky.

Podle počtu testovaných osob mohou být testy individuální i skupinové. Základními

vlastnostmi každého motorického testu je validita, spolehlivost a objektivita (Měkota,

Blahuš, 1983).

3. 7 Geografie a demografie oblasti výzkumu

V této kapitole je stručně zaznamenána geografie oblasti, kde se výzkum

uskutečnil, tzn. olomouckého kraje, města Olomouce, Litovle, Náměšti na Hané a Senice

na Hané. Součástí kapitoly jsou i stručné charakteristiky a popis jednotlivých škol, které

byly do výzkumu zařazeny.

3. 7. 1 Olomoucký kraj

Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci je vymezený územím okresů Jeseník,

Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk. Olomoucký kraj se rozkládá ve střední části

22

Moravy a zasahuje i do její severnější části. Celková výměra kraje je 5 267 m² a tvoří

6,7 % z výměry celé České republiky. Je osmým největším krajem ze všech 14 v České

republice. Na východě sousedí s Moravskoslezským krajem, na jihu se Zlínským a

Jihomoravským krajem a na západě s Pardubickým krajem. Geograficky je členěn na

severní hornatou část s pohořím Jeseníky a s nejvyšší horou Praděd a na jižní část, kterou

naopak tvoří rovinatá Haná. Územím Olomouckého kraje protéká řeka Morava. Počet

obyvatel kraje je 642 137, což znamená že je šestým nejlidnatějším krajem v České

republice. Olomoucký kraj má 398 obcí, z nichž 30 má statut města a 11 statut městyse. Ve

všech městech bydlí 57,3 % obyvatel, v městysech 2,3 %. V celém kraji jsou pouze dvě

statutární města a to Olomouc a Přerov. Hustota zalidnění je 121,9 obyvatel/km². V

různých místech kraje se hustota obyvatel liší. Největší je na Olomoucku, Přerovsku či

Prostějovsku, naopak například na Šumpersku či Jesenicku je nižší (www.kr-

olomoucky.cz).

3. 7. 2 Olomouc

Město Olomouc leží ve východní části České republiky v povodí řeky Moravy.

Město má hlavně v západní části rovinatý charakter, avšak ze západu ho ohraničuje vyšší

georeliéf. Rozloha města je 10 333 ha, nadmořská výška pak 219 m.n.m. v centru města.

Olomouc měl k datu 31. 12. 2008 100 373 obyvatel a je tak pátým největším

městem v České republice. Díky tomu, že má bohatou historii, starobylou univerzitu,

kulturní tradice a především polohu v centru Moravy, byl vždy vyhledávaným místem pro

spoustu lidí z řad turistů, obchodníků i podnikatelů (www.olomouc.eu).

Ve městě Olomouc je velké množství základních škol. Antropologického výzkumu

se účastnily následující z nich.

První školou je ZŠ Heyrovského. Provoz této základní školy byl zahájen v letech

1980-1981. Od roku 1992 je samostatným právním subjektem a od roku 2009 je od ní

odloučeno samostatné pracoviště a to ZŠ Čajkovského. Tato škola je poměrně velká co do

počtu žáků, kterých je 768. Z toho na 1. stupni je jich 486 a na 2. stupni 372. Počet tříd je

32 a průměrný počet žáků je 24 v jedné třídě. Na ZŠ Heyrovského jsou třídy s rozšířenou

výukou cizích jazyků a tělesné výchovy. V každém ročníku na 2. stupni je vždy jedna třída

se zaměřením na kopanou (škola spolupracuje s fotbalovým klubem SK Sigma Olomouc),

23

a třída s rozšířenou výukou tělesné výchovy zaměřenou na basketbal a atletiku (spolupráce

s AK Olomouc a BCM UP Olomouc) (www.zsheyrovskeho.cz).

Další školou, která byla součástí výzkumu je ZŠ Nedvědova. Provoz školy byl

zahájen v roce 1976, od 1. ledna 1995 má škola právní subjektivitu. V současné době se

žáci učí ve 20 třídách, 10 tříd je na 1. stupni a 10 tříd na 2. stupni. Od 3. třídy se děti učí tři

hodiny týdně jeden cizí jazyk a od 7. třídy si mohou zvolit druhý cizí jazyk. Ve škole

funguje školní družina (pro žáky 1.-4. třídy), s dlouholetou dobrou tradicí. Škola má

několik dobře vybavených odborných učeben, včetně dvou počítačových, které využívají i

žáci 1.stupně. Škola se účastní několika projektů pro využití počítačů na 1. stupni

základních škol. Jako jediná základní škola v olomouckém okrese má vlastní krytý bazén.

Děti mají již od první třídy jednu hodinu týdně odbornou výuku plavání

(www.zsnedvedova.cz).

Posledními školami jsou ZŠ Tererova a její odloučené pracoviště ZŠ Helsinská,

které jsou fakultními základními školami Pedagogické fakulty Univerzity Palackého

v Olomouci. ZŠ Tererova vznikla v roce 1965. ZŠ Helsinská navazuje na tradice školy,

která byla roku 1793 postavena na starém Neředíme. V roce 2003 se však tyto školy

spojily a ZŠ Helsinská se tak stala odloučeným pracovištěm, kterému náleží 10 tříd, a je

vybavena tělocvičnou i hřištěm s umělým povrchem. ZŠ Tererova má 17 tříd a na druhém

stupni jsou také třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy, konkrétně se zaměřením na

volejbal, florbal a judo. K této škole patří dvě tělocvičny, hřiště na florbal a basketbal

s umělým povrchem, běžecká dráha, hřiště na plážový volejbal (www.zsterera.com).

3. 7. 3 Litovel

Město Litovel leží v Hornomoravském úvalu na kraji Mohelnické brány v údolí

řeky Moravy. Litovel náleží do olomouckého kraje, je tvořena 11 částmi a je sídlem

mikroregionu Litovelsko, který je dobrovolným svazkem 22 obcí. Město Litovel měla k

1. lednu 2006 10 092 obyvatel včetně místních částí. Samotná Litovel pak měla 7 526

obyvatel. Leží v nadmořské výšce 233 m.n.m. (www.litovel.eu).

Výzkumu v letech 2008 a 2009 se zúčastnila také ZŠ Litovel Vítězná 1250, která je

fakultní školou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

24

http://www.zsterera.com/

http://www.litovel.eu/

V Litovli byla původní základní škola v Opletalově ulici, 1. září 2002 však byla

otevřena nová škola na Vítězné ulici. Sem se přestěhovali žáci z budov na Opletalově,

Husově i Havlíčkově ulici. Nová škola má 40 učeben, 3 klubovny, 2 jídelny, 1 tělocvičnu,

19 kabinetů, školní kuchyni se zázemím, byt pro školníka a je určena až pro 720 žáků.

Provoz v celé škole je bezbariérový s vybavením pro postižené žáky. V roce 2002 byla do

provozu uvedena sportovní hala a ve školním roce 2003-04 byl dokončen bazén který je

zpřístupněn žákům i veřejnosti. V roce 2007/2008 měla 610 žáků, z toho 309 na prvním

301 na druhém stupni. Dohromady zde bylo 25 tříd s průměrným počtem 24 žáků na jednu

třídu (www.zsviteznalitovel.cz).

3. 7. 4 Náměšť na Hané

Městys Náměšť na Hané leží 14 km západně od krajského města Olomouc.

Nadmořská výška je 247 m.n.m. Výměra katastru obce je 1865 ha. K datu 3. července

2006 měla 1 911 obyvatel. V tomto městě je základní škola, která je zároveň jednou

z fakultních škol Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Základní škola Náměšť na Hané provozuje svoji činnost ve dvou budovách.

Budova 1. stupně v ulici byla postavena v roce 1910. Budova 2. stupně byla postavena roce

1925. V roce 2004 byla dokončena rekonstrukce školní jídelny a v roce 2005 byla

postavena nová tělocvična.

Základní škola Náměšť na Hané je úplná škola s devíti postupnými ročníky. Na

1. stupni (1. až 5. ročník) je pět tříd, na 2. stupni (6. až 9. ročník) je zpravidla po dvou

paralelních třídách. Kapacita školy je stanovena na 360 žáků, k 30. 9. 2006 měla škola 258

žáků. Škola je spádovou školou pro okolní obce. Jedná se o obce Drahanovice, Střížov,

Ludéřov, Lhota pod Kosířem, Loučany a Olbramice (www.zsnamest.cz).

3. 7. 5 Senice na Hané

Obec Senice na Hané leží v rovinaté krajině asi 18 km severozápadně od krajského

města Olomouc a 10 km jihovýchodně od Litovle. Obec se skládá ze tří částí, a to Senice

25

na Hané, Odrlice a Cakov. Katastr obce činí 1 934 ha, z toho je rozloha Senice na Hané

1 107 ha, Odrlic 437 ha a Cakova 380 ha. Celé území se rozkládá ve výšce 280-380 m.n.m.

K datu 1. ledna 2008 měla obec 1 821 obyvatel (www.senicenahane.cz).

Záznamy o škole v obci Senice na Hané zasahují až do 17. století, ale do podoby

jakou má dnes byla vystavěna ve 40. letech minulého století. V dnešní době se skládá ze

dvou budov, přičemž v jedné jsou žáci 1-4. třídy , v hlavní budově pak sídlí vedení školy a

žáci 5-9. tříd. Školu navštěvuje 198 žáků, jak ze Senice, tak z okolních vesnic, např.

Seničky, Loučky, Dubčan a dalších. Co se týče kmenových tříd, je škola poměrně dobře

vybavena, avšak škola nedisponuje vlastní tělocvičnou, a proto žáci absolvují hodiny

tělesné výchovy v místní obecní sokolovně a za příznivého počasí na venkovním hřišti,

které náleží k vybavení školy (www.zssenicenh.cz).

4 METODIKA PRÁCE

Tato kapitola je věnována celé metodice práce. V první části je charakterizován

soubor, který byl měřen, a od kterého bylo použity podklady pro tuto práci. Dále je pak

26

http://www.senice/

popsána celá organizace výzkumu od jeho počátku až po samotné měření. Následně jsou

popsány metody, kterými se získávaly antropometrické údaje a výsledky při zjišťování

úrovně silových schopností horních končetin dětí. V poslední části je popsáno, jak byla

data získaná během výzkumu zpracovávána.

4. 1 Charakteristika souboru

Jak už bylo zmíněno, zkoumaným souborem byla populace dětí ve věku 6-14 let,

které navštěvují základní školy v olomouckém regionu. V Olomouci to byla ZŠ

Heyrovského, kde je v každém ročníku 2. stupně jedna třída se zaměřením na kopanou, a

dvě třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na atletiku a basketbal.

Dalšími olomouckými školami byly ZŠ Nedvědova, ZŠ Helsinská a ZŠ Tererova, kde jsou

na 2.stupni třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na florbal, judo a

odbíjenou. V Litovli to byla ZŠ Vítězná 1250 a dále pak ZŠ Náměšť na Hané a ZŠ Senice

na Hané.

Měřeným souborem jsou tedy z hlediska ontogenetického děti mladšího a staršího

školního věku. Měření bylo součástí výzkumu „Somatický vývoj, motorická výkonnost a

funkční zdatnost dětí a mládeže olomouckého a bansko-bystrického regionu v závislosti na

sezónních rytmech“, který probíhal v letech 2008-2009. V této práci jsou zpracovány data

celkem od 3672 měřených dětí, z toho je 1840 chlapců a 1832 děvčat v součtu obou etap

(tabulka 1). Ve III. etapě v říjnu 2008 bylo změřeno 1934 dětí, z toho 990 chlapců a 944

dívek. Ve IV. etapě v únoru 2009 bylo změřeno 1738 dětí, z toho 850 chlapců a 888 dívek

(tabulka 2).

Probandi byli rozděleni do věkových kategorií dle WHO. Zařazeni do jednotlivých

věkových skupin byli podle chronologického věku. Např. věková kategorie 7 let

zahrnovala děti v rozmezí 7,00 – 7,99 věku.

Tabulka 1. Počet měřených dětí celkem

III. etapa IV. etapa

Chlapci 990 850

Dívky 944 888

27

Celkem 1934 1738

Tabulka 2. Počet měřených dětí ve III. a IV. etapě

Věk III. etapa IV. etapachlapci dívky chlapci dívky

7 68 95 39 548 131 119 109 1159 121 125 113 12010 125 128 113 12611 165 141 116 11812 145 135 127 14113 150 144 119 12414 85 57 114 90

4. 2 Organizace výzkumu

Veškerá data a výsledky práce byly získány při účasti na výzkumu „Somatický

vývoj, motorická výkonnost a funkční zdatnost dětí a mládeže olomouckého a bansko-

bystrického regionu v závislosti na sezónních rytmech“, který probíhal v letech 2008-2009.

Na zmíněném antropologickém výzkumu spolupracovala Pedagogická fakulta Univerzity

Palackého v Olomouci a Fakulta humanitních věd Univerzity Mateja Bela v Bánské

Bystrici. Celý antropologický výzkum byl složen z šesti etap. V této diplomové práci je

konkrétně hodnocena III. etapa, která probíhala v říjnu 2008 a IV. etapa, která proběhla o

čtyři měsíce později v únoru 2009. V olomouckém regionu byla vedoucím výzkumu doc.

PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D., domluvena spolupráce se sedmi základními školami a

to: ZŠ Heyrovského, ZŠ Tererova a Helsinská a ZŠ Nedvědova v Olomouci, dále pak ZŠ

Litovel Vítězná 1250, ZŠ Náměšť na Hané a ZŠ Senice na Hané. Ve spolupráci se zástupci

jednotlivých škol byl vytvořen rozvrh měření jednotlivých tříd, který se shodoval s jejich

rozvrhem hodin tělesné výchovy.

Po dohodnutí podmínek výzkumu s jednotlivými školami následovalo samotná

realizace měření. Celý tým se vždy podle rozvrhu sešel na dané základní škole, kde

v místní tělocvičně připravil podmínky pro měření, tzn. nachystal jednotlivá stanoviště

motorických testů, stanoviště pro antropometrická měření a záznamní listy. Jednotlivé třídy

28

docházely do tělocvičny podle rozvrhu hodin tělesné výchovy. Před samotným měřením

proběhla rozcvička žáků. Následně probíhalo měření somatických parametrů (výška a

hmotnost) a jejich rozdělení do početně stejně velkých skupin. Skupiny žáků se vždy po

absolvování daného pohybového testu přesunuly na další stanoviště dokud nesplnily

všechny testy.

4. 3 Antropometrie

Antropometrií se rozumí měření somatických parametrů člověka, kterými jsou

v tomto případě tělesná výška a tělesná hmotnost.

Tělesná výška je vertikální vzdálenost vertexu od země. Tělesná výška byla

měřena antropometrem (obrázek 2). Při měření výškových rozměrů muselo být zajištěno

dodržení několika základních pravidel. Při měření proband stál při stěně, které se dotýkal

patami, hýžděmi, a lopatkami, špičky a paty nohou měl u sebe. Hlava byla v rovnovážné

poloze. Proband se díval před sebe a v žádném případě se nesměl během měření naklánět,

pohybovat se nebo se dívat, jak je měřen (obrázek 1). Ke splnění těchto podmínek mohlo

pomoci doporučení aby se dítě dívalo na určitý předmět, který je umístěn ve výši jeho očí

na protější straně místnosti. Antropometr byl během měření vždy kolmo a postaven před

špičky nohou, aniž by byl vykloněn ze svislé polohy. Po umístění antropometru do správné

polohy se musí uchopit levou rukou za objímku a pravou sunout jezdcem dolů, až se jehla

dotkne temene hlavy měřené osoby. Povinností zapisovatele je kontrolovat, zda je

antropometr ve svislé poloze. Měření se provádí s přesností 0,1 cm.

Obrázek 1. Měření tělesné výšky (Vignerová et. al., 2006)

29

Tělesná hmotnost je zjišťována na osobní váze (obrázek 2), která byla předem

vyzkoušena a položena na pevném rovném podkladu. Probandi byli oblečeni ve

sportovním úboru, neboť měření byla uskutečněna během hodin tělesné výchovy. Měření

bylo prováděno s přesností 100 g (obrázek 3).

Obrázek 2. Osobní váha

Obrázek 3. Měření tělesné hmotnosti (Vignerová et. al., 2006)

4. 4 Hod těžkým míčem obouruč

30

Při provedení testovaná osoba stojí na čáře ve stoji mírně rozkročném (špičky

nohou jsou těsně u čáry) čelem ve směru hodu, míč drží oběma rukama nad hlavou.

Pohybovým úkolem je odhodit těžký míč co nejdále (obrázek 4). Tímto testem je

zkoumána dynamická výbušně (explozivně) silová schopnost horních končetin. Každý

proband měl tři pokusy. K uskutečnění tohoto motorického testu se používal těžký míč o

váze 2 kg (medicinbal), měřící pásmo a záznamní list. Před samotným výkonem testu byl

vždy tento pohybový úkol vysvětlen a názorně předveden. Měřilo se s přesností 0,1 m

(Měkota, Blahu, 1983).

Obrázek 4. Hod těžkým míčem obouruč (Měkota, Blahuš, 1983)

4. 5 Dynamometrie (testy statické síly)

Ručním dynamometrem (obrázek 5) se měří statická síla horních končetin, tzn. síla

stisku pravé a levé ruky. Měření se provádí vstoje. Proband uchopí rukou dynamometr tak,

aby z jedné strany mohl působit tlak ohýbaných prstů a z druhé strany se dynamometr

opíral o thenar palce. Číselník je na vnější straně. Na pokyn examinátora proband stiskne

dynamometr s největší silou. Tlak vyvíjí plynule a postupně. Není dovoleno se rukou

s dynamometrem opírat o jinou část těla (Měkota, Blahu, 1983).

Síla stisku ruky se měřila celkem dvakrát, střídavě na pravé a levé ruce. Hodnoty

síly stisku ruky jsou měřeny v kilopondech (kp).

31

Obrázek 5. Dynamometry

4. 7 Zpracování dat

Veškerá data byla získána během již zmíněného výzkumu. Z naměřených hodnot

tělesné výšky, tělesné hmotnosti i výsledků motorických testů a dynamometrie byly

vypočítány průměry (x ̅) a společně se směrodatnými odchylkami (sd) a četností (n) jsou

zaznamenány v tabulkách. Výsledky jsou zaznamenány zvlášť u chlapců i dívek.

Spojnicové grafy, které byly vypracovány na základě dat z tabulek, byly zpracovány

v programu MicrosoftExcel.

t-testem bylo provedeno hodnocení významnosti rozdílů dvou antropometrických

znaků, a to tělesné výšky a tělesné hmotnosti, měřených v letech 2008-2009 a v během 6.

Celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže v roce 2001.

Statisticky významné rozdíly jsou označeny * pro hladinu významnosti 0,05 a lze

hovořit pouze o statisticky významném rozdílu. Hladina významnosti 0,01 je označena **

a jedná se o vysoce významný statistický rozdíl (Lhotská, Bláha, Vignerová, Roth,

Prokopec, 1995).

Normalizační index (Ni) udává o kolik se v jednotkách směrodatné odchylky

odlišuje konkrétní naměřená hodnota znaku od průměrné hodnoty daného rozměru

referenčního souboru populace odpovídajícího věku. Slouží k vzájemnému porovnávání

32

znaků a k vyjádření proporcionality jednotlivce vzhledem k populaci. Umožňuje porovnání

libovolného počtu znaků, aniž se stírá jejich individuální charakter a to bez ohledu na věk.

Dále informuje o postavení jednotlivce vzhledem k referenčnímu souboru, eventuálně o

postavení celého souboru (Bláha et al., 1990).

Výpočet: Ni = x - x ̅

sd

Je-li normalizační index kladný, je zkoumaný znak nad průměrem. Je-li záporný, je

pod průměrem. Hodnocení rozvoje znaku ukazuje tabulka 3.

Tabulka 3. Hodnocení rozvoje znaku

Ni Rozvoj znaku

± 0,75 průměrný

výše než +1,5 nadprůměrný

+1,5 vysoce

nadprůměrný

-0,75 do -1,5 podprůměrný

méně než -1,5 vysoce

podprůměrný

Je-li rozložení daného znaku v populaci normální, je možné srovnání a převedení

na percentily. Srovnáme-li jedince s referenčními standardy, pak za statisticky významnou

odchylku od normy považujeme hodnotu lišící se od průměru o více než 2 sd (Bláha et al.,

1990).

Hodnoty získané měřením během antropologického výzkumu byly od žáků

základních škol ve věku 6 až 15 let. Avšak vzhledem k malému počtu ve věkové kategorii

6 let, nebyly výsledky v kategorii 6. let v této diplomové práci zpracovány.

33

5 VÝSLEDKY

V první části této kapitoly jsou porovnávány hodnoty somatických parametrů

chlapců i dívek ve věku 7-14 let s referenčními hodnotami naměřenými během

6. Celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže z roku 2001, dále jen 6.CAV

2001. Následně je porovnávána tělesná výška a tělesná hmotnost mezi chlapci a děvčaty ve

věku 7-14 let.

Další část je věnována porovnávání úrovně silových schopností horních končetin u

chlapců a dívek ve věku 7-14 let. Silové schopnosti jsou hodnoceny podle výsledků

naměřených při motorickém testu hod těžkým míčem obouruč a při dynamometrii.

Výsledky dynamometrie jsou zaznamenány zvlášť pro pravou i levou ruku a opět jsou

mezi sebou porovnávány výsledky stisku ruky chlapců i dívek.

Poslední část výsledků se soustřeďuje na porovnání hodnot somatických parametrů

34

u chlapců a dívek ve věku 7-14 let, které byly naměřeny ve III. etapě antropologického

výzkumu, která proběhla v říjnu 2008 a ve IV. etapě, která proběhla v únoru 2009. V této

kapitole je rovněž srovnávána úroveň silových schopností horních končetin chlapců a

dívek ve věku 7-14 let, naměřená během III. etapy a IV. etapy, a která je zjišťována

motorickým testem hod těžkým míčem obouruč.

5. 1 Porovnání somatických parametrů s 6.CAV 2001

První výsledková část je věnována srovnávání tělesné výšky a tělesné hmotnosti

chlapců a dívek ve věku 7-14 let s referenčními hodnotami 6.CAV 2001. Srovnávány jsou

hodnoty naměřené během výzkumu „Somatický vývoj, motorická výkonnost a funkční

zdatnost dětí a mládeže olomouckého a bansko-bystrického regionu v závislosti na

sezónních rytmech“, který probíhal v letech 2008 až 2009, s hodnotami naměřenými

během 6. Celostátního antropologického výzkumu dětí mládeže v roce 2001, dále jen

6.CAV 2001. Hodnoty tělesné výšky jsou srovnávány nejprve samostatně u chlapců i dívek

a jsou to hodnoty naměřené během III.etapy výzkumy, která proběhla v říjnu 2008. Další

část výsledků je pak věnována srovnávána tělesné hmotnosti chlapců a dívek ve věku 7-14

let s referenčními hodnotami 6.CAV 2001.

Tabulka 4 a graf 1 znázorňují srovnání hodnot tělesné výšky chlapců s referenčními

hodnotami naměřenými při 6.CAV 2001.

Tabulka 4. Porovnání tělesné výšky chlapců s 6.CAV 2001 (cm)

Věk Chlapci OL Chlapci 6.CAV 2001 Nin x̅ sd n x̅ sd

7 68 130,06 6,35 1129 128,39 5,92 0,288 131 133,11 6,42 1227 133,88 6,01 -0,139 121 138,48 6,58 1367 138,92 6,26 -0,0710 125 143,49 6,81 1401 144,25 6,70 -0,1111 165 149,99 7,43 1494 149,66 7,25 0,0512 145 157,26 8,71 1676 156,84 8,25 0,0513 150 164,09 8,72 1703 163,74 8,76 0,0414 85 168,18 6,98 1447 171,03 8,55 -0,33

35

Graf 1. Porovnání tělesné výšky chlapců s 6.CAV 2001 (cm)

120

130

140

150

160

170

180

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

cm

Chlapci OL Chlapci 6.CAV 2001

Při srovnání hodnot tělesné výšky chlapců naměřených během 6.CAV z roku 2001

a hodnot naměřených nyní, lze vidět téměř totožné hodnoty ve všech věkových

kategoriích. Hodnoty se liší většinou v rozmezí od 0,5 do 1 cm. Zřetelnější rozdíl byl

naměřen u 7letých chlapců, kdy jsou hodnoty z roku 2008 o téměř 2 cm vyšší než z roku

2001. Viditelnější rozdíl je také ve věkové kategorii 14 let, kde jsou hodnoty současné

naopak nižší téměř o 3 cm, než hodnoty z roku 2001.

Hodnoty normalizačního indexu (Ni) jsou ve všech věkových kategoriích v rozmezí

-0,33 až 0,28, což znamená, že hodnoty tělesné výšky jsou průměrné vzhledem

k referenčnímu souboru populace.

Tabulka 5 a graf 2 znázorňují porovnání hodnot tělesné výšky dívek ve věku 7-14

let s referenčními hodnotami naměřenými při 6.CAV z roku 2001.

Tabulka 5. Porovnání tělesné výšky dívek s 6.CAV 2001 (cm)

Věk Dívky OL Dívky 6.CAV 2001

Ni

n x̅ sd n x̅ sd7 95 127,97 4,94 1101 127,13 5,67 0,158 119 131,77 5,30 1241 132,82 6,06 -0,17

36

9 125 138,53 6,33 1284 138,39 6,41 0,0210 128 144,14 7,11 1469 144,61 7,10 -0,0711 141 151,16 7,97 1641 151,00 7,60 0,0212 135 158,31 6,72 1644 157,59 7,34 0,1013 144 162,22 6,26 1578 161,95 6,62 0,0414 57 161,86 6,29 1495 164,63 6,45 -0,43

Graf 2. Porovnání tělesné výšky dívek s 6.CAV 2001 (cm)

120

130

140

150

160

170

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

cm

Dívky OL Dívky 6.CAV 2001

Při porovnání hodnot tělesné výšky dívek naměřených ve III. etapě s referenčními

hodnotami 6.CAV 2001 můžeme vidět obdobné výsledky, jako v kategorii chlapců.

Výsledky obou měření jsou téměř totožné ve věkových kategoriích 9 až 13 let. Z počátku

jsou ve věkové kategorii 7 let vyšší hodnoty současné, jde však o rozdíl necelého 1 cm.

Naopak u 8leteých jsou nepatrně nižší. Opět lze pozorovat odlišné hodnoty až ve věku 14

let, kde jsou současné hodnoty nižší o necelé 3 cm, než hodnoty naměřené během 6.CAV

2001.

Hodnoty normalizačního indexu se pohybují v rozmezí od -0,43 do 0,15, což

znamená, že dívky ve věku 7-14 let mají průměrnou tělesnou výšku vzhledem

k referenčnímu souboru populace.

Hodnoty tělesné hmotnosti naměřené ve III. etapě v říjnu 2008, jsou srovnávány

s referenčními hodnotami naměřenými během 6.CAV z roku 2001. Opět jsou nejprve

srovnávány jednotlivě kategorii chlapců a kategorie dívek ve věku 7-14 let.

37

Tabulka 6 a graf 3 znázorňují srovnání tělesné hmotnosti chlapců s 6.CAV 2001 u

chlapců ve věku 7-14 let.

Tabulka 6. Porovnání tělesné hmotnosti chlapců s 6.CAV 2001 (kg)

Věk Chlapci OL Chlapci 6.CAV 2001

Ni

n x̅ sd n x̅ sd7 68 27,90 5,37 1130 27,03 5,06 0,178 131 29,41 6,42 1227 30,36 5,61 -0,199 121 33,03 6,84 1367 33,55 6,97 -0,0710 125 36,78 7,80 1403 37,47 7,75 -0,0911 165 42,57 11,12 1495 41,43 9,01 0,1312 145 48,54 13,30 1675 47,03 10,40 0,1513 150 53,78 12,14 1704 52,43 10,98 0,1214 85 56,82 9,77 1446 58,82 10,72 -0,19

Graf 3. Porovnání tělesné hmotnosti chlapců s 6.CAV 2001 (kg)

202530354045505560

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

kg

Chlapci OL Chlapci 6.CAV 2001

Při porovnání hodnot tělesné hmotnosti s 6.CAV 2001, lze vidět podobné výsledky,

38

jako tomu bylo u hodnot tělesné výšky. Hodnoty obou výzkumů se střídavě ne příliš

významně zvyšují nebo snižují. Naměřené hodnoty během obou výzkumů se liší pouze

nepatrně ve věkové kategorii 7 let, kde jsou současné hodnoty vyšší, ale pouze o necelý 1

kg. Ve věkových kategoriích 8 až 10 let jsou hodnoty z roku 2008 naopak nepatrně nižší,

ale opět je rozdíl do 1 kg. U 11letých a 13letých chlapců jsou hodnoty současné vyšší asi

o 0,5 až 1 kg. V posledním období jsou naopak tyto hodnoty až o 2 kg nižší než v roce

2001.

Hodnoty normalizačního indexu tělesné hmotnosti chlapců jsou velmi nízké a

pohybují se v rozmezí od -0,19 do 0,17. Tělesná hmotnost 7-14letých chlapců je průměrná

vzhledem k referenčnímu souboru populace.

Tabulka 7 a graf 4 ukazují srovnání hodnot tělesné hmotnosti 7-14letých dívek

s referenčními hodnotami 6.CAV 2001.

Tabulka 7. Porovnání tělesné hmotnosti dívek s 6.CAV 2001 (kg)

Věk Dívky OL Dívky 6.CAV 2001

Ni

n x̅ sd n x̅ sd7 95 27,08 5,43 1103 26,31 4,96 0,168 119 28,58 5,19 1243 29,48 5,64 -0,179 125 33,47 7,90 1284 32,70 6,70 0,1110 128 38,24 9,00 1469 37,33 7,94 0,1111 141 41,98 9,70 1640 41,81 9,09 0,0212 135 50,27 9,92 1644 47,13 9,13 0,3413 144 53,79 10,81 1578 51,25 8,86 0,2914 57 57,46 11,89 1495 54,63 8,63 0,33

39

Graf 4. Porovnání tělesné hmotnosti dívek s 6.CAV 2001 (kg)

202530354045505560

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

kg

Dívky OL Dívky 6.CAV 2001

Během porovnání byly zjištěny relativně větší rozdíly v hodnotách tělesné

hmotnosti, než tomu bylo v kategorii chlapců. Ve věkové kategorii 7 let jsou hodnoty

současné mírně vyšší asi o 1,5 kg. V období 8 let jsou naopak nižší, rozdíl jsou však pouze

asi 1 kg. Během následujících dvou věkových kategorií 9 a 10 let současné hodnoty opět

nepatrně narůstají, a v 11 letech se opět shodují. Zlom nastává ve věkové kategorii 11. let,

kdy hodnoty naměřené v roce 2008 výrazněji narůstají a až do věkové kategorie 14 let.

Největší rozdíl je ve věkové kategorii 12 let, který činí téměř 3 kg. V období od 13 do 14

let jsou vyšší asi o 2,5 kg než v roce 2001.

Hodnoty normalizačního indexu se pohybují od -0,17 do 0,34, což znamená, že

dívky ve věku 7-14 let mají průměrnou tělesnou hmotnost vzhledem k referenčnímu

souboru populace.

5. 2 Srovnání chlapců a dívek ve věku 7 až 14 let

V této kapitole jsou srovnávány nejprve hodnoty tělesné výšky chlapců a dívek ve

věku 7-14 let, které byly naměřeny během III. etapy antropologického výzkumu v říjnu

2008. Následně jsou srovnávány hodnoty tělesné hmotnosti naměřené opět ve III. etapě

výzkumu. Nakonec jsou srovnávány výsledku motorického testu hod těžkým míčem

obouruč a výsledky dynamometrie chlapců a dívek ve věku 7-14 let.

Tabulka 8 a graf 5 znázorňují porovnání hodnot tělesné výšky chlapců a dívek ve věku

40

7-14 let naměřených ve III. etapě výzkumu v říjnu 2008.

Tabulka 8. Porovnání tělesné výšky chlapců a dívek (cm)

Věk Chlapci OL Dívky OL t-test

n x̅ sd n x̅ sd p7 68 130,06 6,35 95 127,97 4,94 ٭0,01988 131 133,11 6,42 119 131,77 5,30 0,07249 121 138,48 6,58 125 138,53 6,33 0,949110 125 143,49 6,81 128 144,14 7,11 0,456811 165 149,99 7,43 141 151,16 7,97 0,185212 145 157,26 8,71 135 158,31 6,72 0,262613 150 164,09 8,72 144 162,22 6,26 ٭0,035914 85 168,18 6,98 57 161,86 6,29 ٭٭0,0000

Graf 5. Porovnání tělesné výšky chlapců a dívek (cm)

120

130

140

150

160

170

180

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

cm

Chlapci OL Dívky OL

Při srovnání naměřených hodnot tělesné výšky u obou pohlaví lze konstatovat méně

41

významné rozdíly ve věkové kategorii 7 let, kde byly naměřeny vyšší hodnoty u chlapců.

Tyto rozdíly činí asi 2 cm. Kolem 8. roku se rozdíl snižuje na asi 1,5 cm. V následujících

věkových kategoriích 9-12 let jsou hodnoty téměř totožné. Významněji se objevují rozdíly

až ve věkové kategorii 13 let, kde je již u chlapců viditelnější nárůst hodnot o necelé 2 cm.

Zvyšování hodnot tělesné výšky u chlapců pak pokračuje ve věkové kategorii 14 let, kde

jsou hodnoty vyšší až o 7 cm. V tomto věkovém období dochází obvykle k rychlému a

prudkému nárůstu tělesné výšky u chlapců, naopak u dívek už se růst začíná zpomalovat.

Při sledování přírůstků tělesné výšky, lze pozorovat relativně stejnou rychlost u

obou pohlaví až do 12. roku. Po tomto období dochází ke zpomalování rychlosti růstu u

dívek, u chlapců se rychlost růstu nemění.

Roční přírůstky mezi jednotlivými věkovými kategoriemi se také pomalu zvyšují.

Rozdíl mezi 7letými a 8letými je zhruba 3 cm a postupně se zvyšují. Největší roční

přírůstek byl zaznamenán mezi věkovými kategoriemi 11 a 12 let, kdy byl rozdíl u chlapců

až 8 cm a u dívek 7cm. S přibývajícím věkem už se hodnoty ročního přírůstku snižují.

t-testem byl zjištěn statisticky významný rozdíl ve věkových kategoriích 7 a 13 let a

vysoce významný statistický rozdíl ve věkové kategorii 14 let.

Tabulka 9 a graf 6 znázorňují srovnání hodnot tělesné hmotnosti chlapců a dívek ve

věku 7-14 let. Významné rozdíly mezi naměřenými rozdíly jsou zaznamenávány t-testem.

Tabulka 9. Porovnání tělesné hmotnosti chlapců a dívek (kg)


n x̅ sd n x̅ sd p7 68 27,90 5,37 95 27,08 5,43 0,33758 131 29,41 6,42 119 28,58 5,19 0,26659 121 33,03 6,84 125 33,47 7,90 0,641910 125 36,78 7,80 128 38,24 9,00 0,170011 165 42,57 11,12 141 41,98 9,70 0,620412 145 48,54 13,30 135 50,27 9,92 0,220613 150 53,78 12,14 144 53,79 10,81 0,993414 85 56,82 9,77 57 57,46 11,89 0,7286

42

Graf 6. Porovnání tělesné hmotnosti chlapců a dívek (kg)

202530354045505560

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

kg


Nelze zde pozorovat výrazné rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Ve věkové kategorii 7

a 8 let lze pozorovat vyšší hmotnost chlapců o necelý 1 kg. U 9letých jsou hodnoty

vyrovnané, u 10letých jsou viditelné nižší hodnoty chlapců asi o 1,5 kg. Ve věkové

kategorii 11 let jsou hodnoty opět shodné a u 12letých znovu dochází ke stejnému snížení

hodnot u chlapců jako tomu bylo v 10letých. Od věkové kategorie 13 let je již tělesná váha

u chlapců i dívek vyrovnaná. Ačkoliv ve věkové kategorii 14let je tělesná výška u chlapců

výrazně vyšší, u tělesné hmotnosti jsou hodnoty vyrovnané.

Při sledování ročních přírůstků u obou pohlaví bylo zjištěno, že od věkové

kategorie 7 let se jejich rychlost pomalu zvyšuje. Zatímco mezi 7. a 8. rokem je rozdíl asi

1,5 kg, u 9 a 10letých dívek je skoro 5 kg a u 10letých a 11letých je už u chlapců téměř 6

kg. Tento velký rozdíl lze pozorovat i mezi 11 a 12letými chlapci. Po 12. roce se už

přirůstání tělesné hmotnosti opět zpomaluje. t-testem nebyl zjištěn statisticky významný

rozdíl tělesné hmotnosti mezi chlapci a dívkami v žádné věkové kategorii.

Přestože jsou ve 14 letech hodnoty tělesné hmotnosti u chlapců i dívek obdobné, lze

předpokládat, že u chlapců budou velmi rychle narůstat i v nadcházejících letech, zatímco

u dívek se už růst začíná zastavovat, tudíž už by přírůstek jejich hmotnosti neměl být tak

výrazný.

Kromě měření somatických parametrů se hodnotila i úroveň motorických

schopností dětí ve věku 7-14, která byla zjišťována pomocí heterogenní baterie

43

motorických testů. Výzkum byl zaměřen na vývoj silových schopností horních končetin, a

proto jsou v následující kapitole srovnávány výsledky chlapců a dívek v motorickém testu

hod těžkým míčem a v dynamometrii, která zjišťuje sílu stisku pravé a levé ruky.

Konkrétně jsou srovnávány výsledky měření ze III. etapy, která probíhala v říjnu 2008.

Tabulka 10 a graf 7 znázorňují srovnání výsledků motorického testu hod těžkým

míčem obouruč u chlapců a dívek ve věku 7-14 let.

Tabulka 10. Porovnání výsledků motorického testu hod těžkým míčem obouruč mezi chlapci a dívkami (m)


n x̅ sd n x̅ sd p7 68 2,65 0,53 95 2,27 0,43 ٭٭0,00008 131 2,91 0,57 119 2,52 0,44 ٭٭0,00009 121 3,34 0,66 125 3,06 0,61 ٭٭0,000810 125 3,97 0,75 128 3,55 0,77 ٭٭0,000011 165 4,61 0,82 141 4,21 0,89 ٭٭0,000112 145 5,38 1,26 135 4,93 1,09 ٭٭0,002613 150 6,21 1,33 144 5,47 1,10 ٭٭0,000014 85 7,10 1,59 57 5,42 1,04 ٭٭0,0000

Graf 7. Porovnání výsledků motorického testu hod těžkým míčem obouruč mezi chlapci a dívkami (m)

2

3

4

5

6

7

8

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

m


Po vyhodnocení výsledků lze na první pohled říci, že chlapci disponují větší

44

silovou schopností horních končetin než dívky ve všech věkových kategoriích. Od věkové

kategorie 7 let do 12 let jsou mezi výsledky téměř stejné rozdíly, které jsou asi o 0,5 m

lepší u chlapců. Od věkové kategorie 12 let se však rozdíl mezi oběma pohlavími více

prohlubuje a zatímco u dívek dochází ke stagnaci výsledků, a ve 13 a 14 letech jsou

hodnoty podobné, u chlapců dochází ke zlepšení výsledků. Ve 14 letech je už rozdíl ve

výsledcích více než 2 m ve prospěch chlapců.

t-testem byly zjištěny statisticky vysoce významné rozdíly hodnot mezi chlapci a

dívkami ve všech věkových kategoriích.

Při sledování ročních přírůstků byl zjištěn pomalý nárůst hodnot ve věkových

kategoriích 7-10 let, rozdíly byly mezi jednotlivými kategoriemi vyšší asi o 0,5 m za rok.

Od věkové kategorie 11 let se rozdíly zvyšují u obou pohlaví. Mezi 11letými a 12letými

chlapci i dívkami jsou rozdíly asi 0,7 m. Mezi 12letými a 13letými chlapci je už rozdíl

0,8 m, ale u dívek už pouze 0,5 m. Mezi chlapci, kteří jsou staří 13 let a chlapci ve věku 14

let rozdíl opět narůstá a je asi 0,9 m. U dívek dochází opět ke stagnaci výsledků a 13leté a

14leté dívky mají shodné výsledky v testu.

Následující tabulky 11 a 12 a grafy 8 a 9 jsou věnovány dynamometrii. Jsou zde

srovnávány hodnoty síly stisku ruky chlapců a dívek ve věku 7-14 let naměřené během

III. etapy výzkumu v říjnu 2008. Vždy jsou nejprve srovnávány výsledky síly stisku pravé

ruky a následně výsledky stisku levé ruky měřeného ručním dynamometrem.

V tabulce 11 a grafu 8 jsou porovnávány výsledky dynamometrie pravé ruky

chlapců a dívek ve věku 7-14 let.

Tabulka 11. Porovnání síly stisku pravé ruky mezi chlapci a dívkami (kp)


n x̅ sd n x̅ sd p7 68 12,90 2,32 95 11,62 2,79 ٭٭0,00248 131 14,09 2,67 119 12,44 2,26 ٭٭0,00009 121 15,98 2,96 125 14,17 2,76 ٭٭0,000010 125 17,32 3,38 128 15,76 3,87 ٭٭0,000711 165 21,62 5,05 141 18,39 4,20 ٭٭0,001212 145 25,75 6,50 135 21,71 5,40 ٭٭0,0010

45

13 150 33,36 7,18 144 24,21 6,14 ٭٭0,000014 85 35,96 8,02 57 24,50 5,00 ٭٭0,0000

Graf 8. Porovnání síly stisku pravé ruky mezi chlapci a dívkami (kp)

10152025303540

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

kp


Z výsledků dynamometrie je opět zcela evidentní větší staticko silová schopnost

horních končetin u chlapců, a to ve všech věkových kategoriích. V věkových kategoriích 7

až 10 let jsou rozdíly v hodnotách chlapců a dívek konstantní. Rozdíly jsou asi kolem

1,5 kp. Od věkové kategorie 11 let se však rozdíly začínají zvětšovat. U dívek rostou

hodnoty poměrně pomalu, zatímco u chlapců je od věkové kategorie 12 let velký nárůst

hodnot až do 14. roku. U 12letých chlapců jsou výsledky lepší o téměř 4 kp, ve 13 letech

jde o 9 kp a ve 14 letech je už rozdíl kolem 11 kp v porovnání s dívkami.

t-testem byl zjištěn statisticky vysoce významný rozdíl mezi výsledky chlapců a

dívek ve všech věkových kategoriích.

Roční přírůstky mezi 7letými a 8letými, mezi 8letými a 9letými a mezi 9letými a

10letými chlapci a dívkami jsou ještě poměrně malé, jsou v rozmezí 1 až 2 kp. K větším

rozdílům dochází až mezi věkovou kategorií 10 a 11 let, kde je u chlapců přírůstek asi 4 kp

a u dívek asi 3 kp. Stejný přírůstek je i mezi věkovou kategorií 11 a 12 let u chlapců i

dívek. Velký nárůst síly horních končetin je vidět u 13letých chlapců, kde je přírůstek

skoro 8 kp. U 13letých dívek je přírůstek pouze 3,5 kp. Mezi 13letými a 14letými chlapci

již není tak velký rozdíl, který činí asi 3,5 kp. Dívky ve věkové kategorii 14 let mají téměř

shodné výsledky jako dívky o rok mladší.

46

Tabulka 12. a graf 9. znázorňují výsledky síly levé ruky chlapců a dívek ve věku

7-14 let, která byla zjišťována ručním dynamometrem.

Tabulka 12. Porovnání síly stisku levé ruky mezi chlapci a dívkami (kp)


n x̅ sd n x̅ sd p7 68 12,01 2,45 95 11,03 2,57 0,0150*8 131 13,08 2,63 119 11,55 2,11 0,0000**9 121 14,80 2,88 125 13,23 2,83 0,0000**10 125 15,70 3,42 128 14,61 3,41 0,0117*11 165 19,84 4,55 141 17,04 4,28 0,0000**12 145 23,89 6,62 135 20,26 5,21 0,0000**13 150 27,57 6,54 144 22,65 5,42 0,0000**14 85 32,51 7,78 57 23,10 5,05 0,0000**

Graf 9. Porovnání síly stisku levé ruky mezi chlapci a dívkami (kp)

10

15

20

25

30

35

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

kp


V těchto výsledcích dynamometrie levé ruky jsou mezi chlapci a děvčaty opět

47

značné rozdíly. Chlapci dosahují vyšších hodnot ve všech věkových kategoriích. Ve

věkových kategoriích 7 až 10 let jsou rozdíly mezi chlapci a dívkami v rozmezí 1-1,5 kp.

Od věkové kategorie 11 let už opět narůstají. U 11letých chlapců jsou hodnoty vyšší o

necelé 3 kp než u 11letých dívek. Stejný rozdíl v hodnotách je i ve věkové kategorii 12 let.

U 13letých chlapců jsou již hodnoty vyšší o 4 kp a největší rozdíl byl zaznamenán ve

věkové kategorii 14 let, kde mají chlapci hodnoty vyšší až o 9 kp.

t-testem byl zjištěn statisticky významný rozdíl v hodnotách chlapců a dívek ve

věkových kategoriích 7 a 10 let. Ve všech ostatních kategoriích byly zjištěny vysoce

významné statistické rozdíly mezi oběma pohlavími.

Roční přírůstky jsou opět zpočátku pozvolné. Mezi jednotlivými věkovými

kategoriemi od 7 do 10 let jsou rozdíly u obou pohlaví do 2 kp. Větší roční přírůstky jsou

mezi věkovými kategoriemi 10 až 13 let, které u chlapců činí asi 4 kp. U dívek v těchto

věkových kategoriích jsou rozdíly v rozmezí 2 až 2,5 kp. Největší rozdíly jsou u chlapců

opět mezi věkovými kategoriemi 13 a 14 let, kde je rozdíl 5 kp. Mezi 13 a 14letými

dívkami je rozdíl asi jen 0,5 kp.

Podle předpokladů mají chlapci ve všech testech, které zjišťují silové schopnosti

horních končetin, lepší výsledky než dívky. Vyšší hodnoty chlapců byly zjištěny při měření

jak v motorickém testu hod těžkým míčem obouruč, tak ve výsledcích měření síly stisku

pravé i levé ruky. Tento trend přetrvává ve všech věkových kategoriích.

Při sledování rychlosti přírůstků ve výsledcích můžeme pozorovat obdobný trend

jak v motorickém testu hod těžkým míčem obouruč, tak v dynamometrii pravé i levé ruky.

Hodnoty chlapců jsou vždy vyšší než dívek, ale zhruba do 10 let, je tempo jejich nárůstu

obdobné. Ve věku asi 10 až 11 let dochází ke zrychlování nárůstu hodnot u obou pohlaví.

Ale zatímco u chlapců se výsledné hodnoty neustále zvyšují až do 14 let, u dívek dochází

k jejich stagnaci kolem 13. roku. Hodnoty dívek 13letých a 14letých jsou tak podobné.

5. 3 Porovnání III. a IV. etapy

V této kapitole jsou pomocí tabulek a grafů srovnávány výsledky měření tělesné

výšky, tělesné hmotnosti a motorického testu hod těžkým míčem obouruč u chlapců a

dívek ve věku 7-14 let ve III. a IV. etapě výzkumu. etapa III. probíhala v říjnu roku 2008 a

etapa IV. v únoru roku 2009, jde tedy o přírůstky za dobu 4 měsíců. Pro větší přehlednost

48

jsou výsledky obou etap srovnávány u chlapců i dívek zvlášť.

5. 3. 1 Tělesná výška

Tabulka 13 a graf 10 znázorňují srovnání tělesné výšky chlapců ve věku 7-14 let,

která byla naměřena během III. a IV. etapy.

Tabulka 13. Porovnání tělesné výšky chlapců ve III. a IV. etapě (cm)

Věk Chlapci OL III Chlapci OL IV Rozdíln x̅ sd n x̅ sd cm

7 68 130,06 6,35 39 131,03 5,63 0,978 131 133,11 6,42 109 134,48 6,64 1,379 121 138,48 6,58 113 138,94 5,74 0,4610 125 143,49 6,81 113 143,36 6,86 -0,1311 165 149,99 7,43 116 149,17 6,89 -0,8212 145 157,26 8,71 127 157,26 8,50 0,0013 150 164,09 8,72 119 164,16 9,44 0,0714 85 168,18 6,98 114 168,93 7,46 0.75

Graf 10. Porovnání tělesné výšky chlapců ve III. a IV. etapě (cm)

120

130

140

150

160

170

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

cm

Chlapci OL III Chlapci OL IV

U 7letých a 8letých chlapců došlo k navýšení hodnot ve IV. etapě o necelý 1 cm.

49

U 9letých chlapců jsou hodnoty totožné a u věkové kategorie 10 a 11 let jsou dokonce

hodnoty ze IV. etapy nižší než z etapy předchozí. U 12letých a 13letých jsou hodnoty

tělesné výšky opět shodné a až u 14letých dochází k mírnému navýšení hodnot ve IV.,

pozdější etapě.

Ačkoliv podle předpokladů by za dobu 4 měsíců mělo dojít alespoň k nepatrnému

navýšení hodnot tělesné výšky, v některých věkových kategoriích došlo naopak k jejich

mírnému poklesu.

Tabulka 14 a graf 11 znázorňují srovnání hodnot tělesné výšky dívek ve věku 7-14

let, které byly naměřeny ve III. a IV. etapě antropologického výzkumu.

Tabulka 14. Porovnání tělesné výšky dívek ve III. a IV. etapě (cm)

Věk Dívky OL III Dívky OL IV Rozdíln x̅ sd n x̅ sd cm

7 95 127,97 4,94 54 130,27 4,97 2,30 8 119 131,77 5,30 115 133,39 6,34 1,629 125 138,53 6,33 120 138,37 6,78 -0,1610 128 144,14 7,11 126 143,85 6,89 -0,2911 141 151,16 7,97 118 152,22 8,23 1,0612 135 158,31 6,72 141 158,25 7,42 -0,0613 144 162,22 6,26 124 162,26 6,55 0,04 14 57 161,86 6,29 90 162,56 7,03 0,70

50

Graf 11. Porovnání tělesné výšky dívek ve III. a IV. etapě (cm)

120

130

140

150

160

170

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

cm

Dívky OL III Dívky OL IV

U 7letých a 8letých dívek je viditelný nárůst hodnot, a to asi o 2 cm. Ve věkových

kategoriích 9 a 10 let jsou hodnoty opět shodné. U 11letých dívek opět dochází k tomu, že

hodnoty ze III. etapy jsou nepatrně nižší, než hodnoty z IV. etapy, dochází tedy k mírnému

přírůstku tělesné výšky. U 12letých a 13letých jsou hodnoty tělesné výšky z obou etap opět

totožné a u 14letých jsou hodnoty ze IV. etapy nepatrně vyšší než ve III. etapě.

Je nutné zmínit, že rozdíl mezi etapami byl pouhé 4 měsíce, proto nelze pozorovat

velké přírůstky tělesné výšky. V některých věkových kategoriích však zjištěny byly. U

některých věkových kategoriích došlo k víceméně shodným výsledkům, ale nebyly

zjištěny výrazně nižší hodnoty ve IV. etapě, jako tomu bylo u chlapců.

5. 3. 2 Tělesná hmotnost

Další část výsledků je věnována srovnání hodnot tělesné hmotnosti, které byly

naměřeny během III. etapy v říjnu 2008 a IV. etapy v únoru 2009. Opět jsou nejprve

srovnávány zvlášť výsledky chlapců a následně u dívek.

Tabulka 15 a graf 12 znázorňují srovnání hodnot tělesné hmotnosti chlapců ve věku

7-14 let, které byly naměřeny ve III. a IV. etapě antropologického výzkumu.

51

Tabulka 15. Porovnání tělesné hmotnosti chlapců ve III. a IV. etapě (kg)

Věk Chlapci OL III Chlapci OL IV Rozdíln x̅ sd n x̅ sd kg

7 68 27,90 5,37 39 27,23 4,82 -0,67 8 131 29,41 6,42 109 30,33 7,23 0,92 9 121 33,03 6,84 113 33,12 6,88 0,0910 125 36,78 7,80 113 36,39 8,18 -0,3911 165 42,57 11,12 116 42,69 11,45 0,12 12 145 48,54 13,30 127 50,76 14,90 2,2213 150 53,78 12,14 119 53,66 13,16 -0,1214 85 56,82 9,77 114 57,59 10,19 0,77

Graf 12. Porovnání tělesné hmotnosti chlapců ve III. a IV. etapě (kg)

20

30

40

50

60

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

kg


Hodnoty tělesné hmotnosti u jednotlivých etap v různých věkových kategoriích

střídavě kolísají. U 7letých chlapců došlo za dobu 4 měsíců k mírnému snížení hmotnosti,

52

které ale činilo jen asi 0,5 kg. Naopak ve stejné míře se u 8letých chlapců váha za 4 měsíce

zvýšila. Ve věkových kategoriích 9 až 11 let jsou hodnoty totožné. U 12letých chlapců

došlo k výraznému navýšení váhy za zmíněné 4 měsíce, a to až o 2 kg. Ve věkové

kategorii 13 let jsou hodnoty totožné a u 14letých dochází k mírnému zvýšení hodnot ze

IV. etapy vzhledem k hodnotám ve III. etapě.

Rozdíl mezi oběma etapami byl 4 měsíce, a proto nedošlo k výraznému nárůstu

tělesné hmotnosti u chlapců ve věku 7 až 14 let. Pouze u 12letých chlapců došlo

k výraznějšímu přírůstku tělesné hmotnosti ve IV. etapě vzhledem ke III. etapě.

Tabulka 16 a graf 13 ukazují srovnání hodnot tělesné hmotnosti dívek ve věku 7-14

let, které byly zjištěny ve III. a IV. etapě antropologického výzkumu.

Tabulka 16. Porovnání tělesné hmotnosti dívek ve III. a IV. etapě (kg)

Věk Dívky OL III Dívky OL IV Rozdíln x̅ sd n x̅ sd kg

7 95 27,08 5,43 54 27,76 2,79 0,688 119 28,58 5,19 115 29,67 6,29 1,09 9 125 33,47 7,90 120 32,61 7,86 -0,8610 128 38,24 9,00 126 38,57 8,86 0,33 11 141 41,98 9,70 118 44,04 11,36 2,0612 135 50,27 9,92 141 49,01 11,02 -1,2613 144 53,79 10,81 124 53,84 11,01 0,0514 57 57,46 11,89 90 55,21 11,04 -2,25

Graf 13. Porovnání tělesné hmotnosti dívek ve III. a IV. etapě (kg)

53

20

30

40

50

60

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

kg


Během tohoto srovnání byly zjištěny větší rozdíly v hodnotách tělesné hmotnosti

než tomu bylo v kategorii chlapců. Už u 7letých a 8letých dívek jsou hodnoty naměřené ve

III. etapě v říjnu 2008 nižší než v etapě IV. z února 2009. Za dobu 4 měsíců tedy došlo

k nárůstu tělesné hmotnosti o 1 kg. U dívek ve věku 9 a 10 let jsou hodnoty tělesné

hmotnosti téměř shodné. Ke změně dochází ve věkové kategorii 11 let, kde opět došlo

k nárůstu hodnot tělesné hmotnosti ve IV. etapě až o 2 kg. Naopak u 12letých dívek jsou

hodnoty ze III. etapy vyšší než z etapy pozdější o 1kg. Ve věkové kategorii 13 let se opět

naměřené hodnoty s obou etap shodují, ale u 14letých dívek jsou hodnoty ze III. etapy opět

překvapivě vyšší, došlo tedy ke snížení jejich tělesné hmotnosti, a to až o 2 kg.

Při srovnání hodnot tělesné hmotnosti u dívek ve věku 7 až 14 let jsou viditelné

větší rozdíly u některých věkových kategoriích, než tomu bylo u chlapců.

.

5. 5. 3 Hod těžkým míčem obouruč

V této části jsou srovnávány výsledky motorického testu hod těžkým míčem

obouruč, kterých dosáhli chlapci a dívky během III. a IV. etapy. Jde o výsledky mezi nimiž

je časový rozdíl 4 měsíců.

Tabulka 17 a graf 14 srovnávají úroveň silových schopností horních končetin u

chlapců ve věku 7-14 let, která je zjišťována motorickým testem hod těžkým míčem

obouruč.

54

Tabulka 17. Porovnání výsledků motorického testu hod těžkým míčem obouruč u chlapců ve III. a IV. etapě (m)

Věk Chlapci OL III Chlapci OL IV Rozdíln x̅ sd n x̅ sd m

7 68 2,65 0,53 39 2,60 0,45 -0,058 131 2,91 0,57 109 2,92 0,48 0,019 121 3,34 0,66 113 3,35 0,61 0,0110 125 3,97 0,75 113 3,88 0,72 -0,0911 165 4,61 0,82 116 4,57 0,91 -0,0412 145 5,38 1,26 127 5,41 1,26 -0,03 13 150 6,21 1,33 119 6,43 1,46 0,22 14 85 7,10 1,59 114 7,17 1,54 0,07

Graf 14. Porovnání výsledků motorického testu hod těžkým míčem obouruč u chlapců ve III. a IV. etapě (m)

2

3

4

5

6

7

8

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

m


Ve věkových kategoriích 7 až 9 let jsou hodnoty shodné. Až u 10letých chlapců

došlo k mírnému snížení výkonu ve IV. etapě, jde ale pouze o 0,1 m. U 11letých a 12letých

chlapců se hodnoty tohoto motorického testu opět shodují. Změna nastává ve věkové

kategorii 13 let, kde se výkony ve IV. etapě zvýšily o 0,2 m. U 14letých jsou naměřené

55

hodnoty opět totožné.

Tabulka 18 a graf 15 srovnávají úroveň silových schopností horních končetin dívek

ve věku 7 až 14 let, která je zjišťována motorickým testem hod těžkým míčem obouruč.

Tabulka 18. Porovnání výsledků motorického testu hod těžkým míčem obouruč u dívek ve III. a IV. etapě (m)

Věk Dívky OL III Dívky OL IV Rozdíln x̅ sd n x̅ sd m

7 95 2,27 0,43 54 2,37 0,41 0,108 119 2,52 0,44 115 2,65 0,41 0,139 125 3,06 0,61 120 3,00 0,62 -0,0610 128 3,55 0,77 126 3,53 0,76 -0,0211 141 4,21 0,89 118 4,31 0,94 0,1012 135 4,93 1,09 141 4,87 0,97 -0,0613 144 5,47 1,10 124 5,50 1,04 0,0314 57 5,42 1,04 90 5,46 1,14 0,04

Graf 15. Porovnání výsledků motorického testu hod těžkým míčem obouruč u dívek ve III. a IV. etapě (m)

2

3

4

5

6

7 8 9 10 11 12 13 14

věk

m


Podle předpokladů se hodnoty z obou etap nijak výrazně neliší. U 7letých a 8letých

dívek došlo ke zlepšení výsledků, ale jde o pouhou 0,1 m. Ve věkových kategoriích 9 až 14

let jsou výsledky víceméně shodné s nepatrnými výkyvy na jednu či druhou stranu.

V obou etapách došlo u 14letých dívek ke zhoršení jejich výsledků vzhledem k dívkám

13letým.

56

Podle předpokladů nedošlo ve výsledcích motorického testu hod těžkým míčem

obouruč ve IV. etapě k výraznému nárůstu hodnot vzhledem k etapě III. Výsledky jsou

díky malému časovému úseku mezi etapami téměř totožné, někdy jsou výsledky pozdější

dokonce nepatrně nižší než předešlé.

6 ZÁVĚRDiplomová práce byla zpracována na základě dat získaných během výzkumu

„Somatický vývoj, motorická výkonnost a funkční zdatnost dětí a mládeže olomouckého a

bansko-bystrického regionu v závislosti na sezónních rytmech“, který probíhal v šesti

etapách v letech 2008 až 2009. V této práci jsou konkrétně hodnoceny dvě etapy tohoto

výzkumu, III. etapa , která se uskutečnila v říjnu 2008, a IV. etapa, která se uskutečnila v

únoru 2009. Výzkum zahrnoval 7 základních škol v Olomouckém regionu. Byly to školy

ZŠ Heyrovského, ZŠ Nedvědova, ZŠ Tererova a ZŠ Helsinská v Olomouci, ZŠ Vítězná

1250 v Litovli, ZŠ Náměšť na Hané a ZŠ Senice na Hané. V této práci byly celkem

shromážděny data od 3672 měřených dětí, z toho je 1840 chlapců a 1832 děvčat v součtu

obou etap. Ve III. etapě v říjnu 2008 bylo změřeno 1934 dětí, z toho 990 chlapců a 944

dívek. Ve IV. etapě v únoru 2009 bylo změřeno 1738 dětí, z toho 850 chlapců a 888 dívek.

Výzkum byl velmi obsáhlý a zahrnoval jak antropometrická měření, tak motorické testy

zjišťující úroveň motorických schopností. Práce je konkrétně zaměřena na vývoj

somatických parametrů, kterými jsou tělesná výška a tělesná hmotnost a vývoj silových

schopností horních končetin dětí ve věku 6 až 14 let.

Při hodnocení somatických parametrů chlapců a dívek byly výsledky ze III. etapy

srovnávány s referenčními hodnotami naměřenými během 6. Celostátního

antropologického výzkumu dětí a mládeže v roce 2001 (dále jen 6.CAV 2001). Po

57

vyhodnocení výsledků nebyly zjištěny žádné závratné změny v hodnotách současných a

z roku 2001. Pouze u 14letých chlapců i dívek došlo k mírnému snížení tělesné výšky.

Významnější rozdíly však byly zjištěny mezi chlapci a dívkami. U chlapců byly naměřeny

vyšší hodnoty v 7 a 8 letech a především u 14letých. Zatímco růst dívek se od 13. roku

začal zpomalovat, u chlapců pokračoval stejnou rychlostí i ve 14ti letech. Při porovnání

naměřených hodnot tělesné výšky ve III. a IV. etapě nedošlo u chlapců ani dívek

k výraznému přírůstku hodnot ve IV. etapě, tento fakt lze přičíst krátkému časovému úseku

mezi etapami, který činil pouhé 4 měsíce.

Hodnoty naměřené u tělesné hmotnosti byly opět srovnávány s hodnotami 6.CAV

2001. V kategorii chlapců během srovnávání také nebyly zjištěny velké rozdíly. Střídavě

byly vyšší hodnoty současné nebo z roku 2001 v řádu asi 1 kg. U dívek bylo srovnání více

zajímavé, jelikož do věkové kategorie 12 let byly hodnoty víceméně shodné, ale u starších

dívek byly současné hodnoty o 2,5 až 3 kg vyšší než v roce 2001. Při srovnání tělesné

hmotnosti chlapců a dívek rovněž nebyly zjištěny významné rozdíly. Ale na rozdíl od

výsledků tělesné výšky, nedošlo u dívek ke zpomalení nárůstu tělesné hmotnosti od 13ti

let. Ve srovnávání hodnoty naměřených u tělesné hmotnosti ve III. a IV. etapě také nebyly

zjištěny, především u chlapců, velké rozdíly. Pouze u 13letých chlapců došlo k většímu

nárůstu tělesné hmotnosti během 4 měsíců. U dívek bylo zjištěno jisté kolísání tělesné

hmotnosti, která se během 4 měsíců střídavě snižovala a zvyšovala u jednotlivých

věkových kategoriích.

Vývoj silových schopností horních končetin byl zjišťován pomocí testu hod těžkým

míčem obouruč a pomocí dynamometrie, kde byla zvlášť hodnocena síla stisku pravé a

levé ruky. Podle předpokladů bylo zjištěno, že chlapci disponují větší sílou horních

končetin než dívky. Chlapci měli výsledky lepší ve všech věkových kategoriích.

Z výsledků testu hod těžkým míčem obouruč i z výsledků dynamometrii byla patrná

stagnace v růstu silových schopností u děvčat od 13. roku. Výsledky dívek 13letých a

14letých byly téměř totožné. Naopak u 14letých chlapců došlo k nárůstu síly horních

končetin vzhledem k chlapcům 13letým. Během srovnání úrovně silových schopností

horních končetin, která byla zjišťována motorickým testem hod těžkým míčem obouruč,

nebyly zjištěny výrazné rozdíly mezi hodnotami ze III. a IV. etapy ani u chlapců ani u

děvčat. Hlavním důvodem tohoto faktu byl malý časový úsek mezi jednotlivými etapami.

Bylo zjištěno, že chlapci disponují v průměru vyšší sílou horních končetin než dívky.

Výsledky této diplomové práce tedy potvrdily fakt, že muži jsou v průměru vyšší

než ženy, protože zatímco 14letí chlapci pokračují rychlým tempem růstu, u dívek se už od

58

13. roku začíná růst zpomalovat.

7 SOUHRNV této práci je zjišťován vývoj somatických parametrů a silových schopností

horních končetin u chlapců a dívek ve věku 6 až 14 let. Hodnoty tělesné výšky a tělesné

hmotnosti , které byly naměřeny během antropologického výzkumu v letech 2008 a 2009,

jsou srovnávány s hodnotami naměřenými během 6. Celostátního antropologického

výzkumu dětí a mládeže v roce 2001. Následně jsou hodnoty těchto somatických

parametrů srovnávány mezi chlapci a dívkami a mezi dvěma etapami výzkumu, které dělí

čtyři měsíce. Dále je zjišťována úroveň silových schopností horních končetin u chlapců a

dívek, která je zjišťována pomocí motorického testu hod těžkým míčem obouruč a pomocí

dynamometrie.

Měřeným souborem byli žáci sedmi základních škol olomouckého regionu.

Základní školy z měst Olomouc, Litovel, Náměšť na Hané a Senice na Hané se zúčastnily

antropologického výzkumu „Somatický vývoj, motorická výkonnost a funkční zdatnost

dětí a mládeže olomouckého a bansko-bystrického regionu v závislosti na sezónních

rytmech“, který se skládal ze šesti etap. Součástí tohoto výzkumu bylo měření

antropometrických parametrů a zjišťování úrovně jednotlivých pohybových schopností

měřených různými motorickými testy. Měření a testování probíhalo v tělocvičnách

základních škol během hodin tělesné výchovy.

Při srovnání somatických parametrů s 6.CAV nebyly zjištěny významné rozdíly.

59

Hodnoty tělesné výšky i tělesné hmotnosti chlapců a dívek jsou podobné jako v roce 2001.

Tělesná hmotnost je shodná u obou pohlaví ve všech věkových kategoriích, tělesná výška u

dívek od 13. roku stagnuje, zatímco u chlapců nadále narůstá.

Výsledky motorického testu hod těžkým míčem obouruč i dynamometrie potvrdily

větší silovou schopnost horních končetin u chlapců než u dívek ve všech věkových

kategoriích.

8 SUMMARYThis thesis deals with the development of somatic parameters and strength abilities

of the upper extremities in boys and girls between the age of 6 and 14. The body height

and body weight figures measured during the anthropological research during the years of

2008 and 2009 are compared with the figures measured during the 6th National

anthropological children and youth research held in 2001. Subsequently, these figures of

somatic parameters are compared in boys and girls and in the two stages of the research

that are four months apart. Hereafter the level of the upper extremities strenght abilities in

boys and girls is surveyed and this is being probed by the means of the motoric test – two-

handed weighty ball throw and by the means of dynamometry.

Measured assemblage were the pupils of seven primary schools in the region of

Olomouc. Primary schools of the cities Olomouc, Litovel, Náměšť na Hané and Senice na

Hané were involved in the anthropological research “Somatic evolution, motoric

performance and functional competence of children and youth from regions of Olomouc

and Banská Bystrica depending on seasonal rhythm” that consisted of six stages. Part of

this research was the anthropological parameters measuring and assessment of the level of

separate locomotive faculties by the means of various motoric tests. Measuring and testing

was held in the gyms of mentioned primary schools during the physical training classes.

There were no significant differences in somatic parametres found in comparison to

the 6th 6th National anthropological children and youth research held in 2001. The body

60

height and weight figures are nearly the same as measured in 2001. The body weight data

are the same in both sexes and all age cathegories, the body height in girls is in the

standstill from the 13th year, whereas it is still growing in boys.

The results of the motoric test that involved two-handed weighty ball throw and

dynamometry testified more intensive stenght ability in boys than in girls in all age

cathegories.

9 LITERATURA1. BLÁHA, P. Antropometrie českých předškolních dětí ve věku od 3 do 7 let. Praha:

Ústav sportovní medicíny, 1990. 72 s.

2. BLAHUŠ, P., MĚKOTA K. Motorické testy v tělesné výchově. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1983, 335 s.

3. ČELIKOVSKÝ, S. Pohybové schopnosti a jejich struktura jako užitné hodnoty

tělesných cvičení. Praha: Univerzita Karlova, 1974, 161 s.

4. ČELIKOVSKÝ, S. a kol. Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. Praha:

Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 286 s. ISBN 80-04-23248-5.

5. DOVALIL, J. Věkové zvláštnosti dětí a mládeže a sportovní trénink. Praha:

Karolinum, 1998. 36 s. ISBN 80-7184-653-8.

6. DOVALIL, J. a kol. Lexikon sportovního tréninku. Praha: Karolinum, 2008. 313 s.

ISBN 978-80-246-1404-5.

7. FETTER, V. a kolektiv. Antropologie. Praha: Academia, Československá

akademie věd, 1967. 704 s.

61

8. HAVLÍČKOVÁ, L. Biologie dítěte. Rané fáze lidské ontogeneze. Praha:

Karolinum, 1998. 93 s. ISBN 80-7184-644-9.

9. KŇOURKOVÁ, M., LISÁ, L. Vývoj dítěte a jeho úskalí. Praha: Avicenum, 1986.

274 s.

10. KOPECKÝ, M. Somatický a motorický vývoj 7 až 15letých chlapců a dívek

v olomouckém regionu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 192 s.

ISBN 80-244-1281-0.

11. KOUBA, A. Motorika dítěte. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1995.

100 s. ISBN 80-7040-137-0.

12. KRÁSNIČANOVÁ, H., LEBL, J. Růst dětí a jeho poruchy. Praha: Galén, 1996.

157 s. ISBN 80-85824-30-2.

13. KUČERA, M., DYLEVSKÝ, I. a kolektiv. Sportovní medicína. Praha: Grada

Publishing, 1999. 280 s. ISBN 80-7169-725-7.

14. LHOTSKÁ, L., BLÁHA, P., VIGNEROVÁ, J., ROTH, Z., PROKOPEC, M.

V.celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 1991 (České

země),Antropometrické tabulky. Praha: Státní zdravotní ústav, 1993. 187 s.

15. LHOTSKÁ, L., BLÁHA, P., VIGNEROVÁ, J., ROTH, Z., PROKOPEC, M.

V.celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 1991 (České země), Zpracování

dotazníku pro rodiče. Praha: Státní zdravotní ústav, 1995. 119 s. ISBN

80-900053-9-X.

16. LINC, R., HAVLÍČKOVÁ, L. Biologie dětí a dorostu. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství, 1989. 123 s.

17. MĚKOTA, K., BLAHUŠ, P. Motorické testy v tělesné výchově. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1983. 335 s.

62

18. MĚKOTA, K., KOVÁŘ, R. et al. UNIFITTEST (6-60) Test and Norms of Motor

Performance and Physical Fitness in Youth and in Adult Age. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 1995. 108 s. ISBN 80-7067-581-0.

19. MĚKOTA, K., KOVÁŘ, R., ŠTĚPNIČKA, J. Antropomotorika II. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1988. 179 s.

20. MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 2005. 175 s. ISBN 80-244-0981-X.

21. PŘÍHODA,V. Ontogeneze lidské psychiky I. Praha : Státní pedagogické

nakladatelství, 1963. 461 s.

22. REITEROVÁ, S., ŠTEIGL, J., KLEMENTA, J., KOMENDA, S. Antropologická

charakteristika dětí a mládeže v Prostějově. Sborník prací pedagogické fakulty

Univerzity Palackého v Olomouci – Biologie 2, 1980.

23. SELIGER, V. Fyziologie rostoucího organismu. Praha: Univerzita Karlova, 1978.

135 s.

24. ŠIMÍČKOVÁ ČÍŽKOVÁ, J., BINAROVÁ, I., HOLÁSKOVÁ, K., PETROVÁ, A.,

PLEVOVÁ, I., PUGNEROVÁ, M. Přehled vývojové psychologie. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 175 s. ISBN 80-244-0629-2.

25. VIGNEROVÁ, J., RIEDLOVÁ, J., BLÁHA, P., KOBZOVÁ, J., KREJČOVSKÝ,

L., BRABEC, M., HRUŠKOVÁ, M. 6. Celostátní antropologický výzkum dětí a

mládeže 2001 Česká republika. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2006. 237 s.

ISBN 80-86561-30-5.

INTERNETOVÉ ZDROJE

63

1. KRAJ OLOMOUCKÝ. HTML: Výroční zpráva. [online]. [cit. 10.12.2009].

Dostupné na internetu:<http://www.kr-olomoucky.cz/NR/rdonlyres/21D386C0-

C617-4E4C-A028-8F29D98D9CEE/0/VZ_2008.pdf>

2. OLOMOUC. HTML: Profil města. [online]. [cit. 11.12.2009]. Dostupné na

internetu: <http://www.olomouc.eu/propodnikatele/2009/profil-mesta-olomouce-

city-profile-olomouc-2008-2009.pdf>

3. LITOVEL. HTML: O městě Litovel. [online]. [cit. 15.12.2009]. Dostupné na

internetu: <http://www.litovel.eu/o-meste/o-meste-litovel.html>

4. SENICE NA HANÉ. HTML: Informace o obci. [online]. [cit. 15.12.2009].

Dostupné na internetu: < http://www.senicenahane.cz/index.php?id=51>

5. ZŠ HEYROVSKÉHO. HTML: Škola. [online]. [cit. 15.12.2009]. Dostupné na

internetu: <http://www.zsheyrovskeho.cz/skola.html>

6. ZŠ NÁMĚŠŤ NA HANÉ. HTML: ŠVP školy. [online]. [cit. 15.12.2009]. Dostupné

na

internetu:<http://www.zsnamest.cz/SVP/SVP_namest/SVP_Namest_final_po_insp

ekci_zapr_09.pdf>

7. ZŠ NEDVĚDOVA. HTML: O škole. [online]. [cit. 16.12.2009]. Dostupné na

internetu: <http://www.zsnedvedova.cz/index.php?seo_url=o-skole>

8. ZŠ SENICE NA HANÉ. HTML: ZŠ Senice na Hané. [online]. [cit. 16.12.2009].

Dostupné na internetu: <http://www.zssenicenh.cz/ >

9. ZŠ TERERA. HTML: O nás. [online]. [cit. 16.12.2009]. Dostupné na internetu:<

http://www.zsterera.com/onas.html>

10. ZŠ VÍTĚZNÁ 1250 , LITOVEL. HTML: Historie. [online]. [cit. 15.12.2009].

Dostupné na internetu:< http://www.zsviteznalitovel.cz/index.php?in=his>

64

http://www.zsviteznalitovel.cz/index.php?in=his

http://www.zsterera.com/onas.html

http://www.zsnedvedova.cz/index.php?seo_url=o-skole

http://www.zsnamest.cz/SVP/SVP_namest/SVP_Namest_final_po_inspekci_zapr_09.pdf

http://www.zsnamest.cz/SVP/SVP_namest/SVP_Namest_final_po_inspekci_zapr_09.pdf

http://www.zsheyrovskeho.cz/skola.html

http://www.litovel.eu/o-meste/o-meste-litovel.html

http://www.olomouc.eu/propodnikatele/2009/profil-mesta-olomouce-city-profile-olomouc-2008-2009.pdf

http://www.olomouc.eu/propodnikatele/2009/profil-mesta-olomouce-city-profile-olomouc-2008-2009.pdf

http://www.kr-olomoucky.cz/NR/rdonlyres/21D386C0-C617-4E4C-A028-8F29D98D9CEE/0/VZ_2008.pdf

http://www.kr-olomoucky.cz/NR/rdonlyres/21D386C0-C617-4E4C-A028-8F29D98D9CEE/0/VZ_2008.pdf

10 PŘÍLOHY

1. Záznamový list antropometrie

2. Záznamový list hod těžkým míčem obouruč

3. Záznamový list dynamometrie

4. Mapa oblasti

65

Etapa m??en?:

IV./ 2009

Antropometrie

Základní škola:

Datum měření: Čas (hodina od – do):

Třída: Sportovní: Nesportovní:

Jméno Datum narození

Chronologický věk

Tělesná výška(cm)

Tělesná hmotnost

(kg)1.2.3.4.5.6.7.8.9.10.11.12.13.14.15.16.17.18.19.20.21.22.23.

66

Etapa m??en?:

IV./ 2009

Etapa m??en?:

IV./ 2009

Příloha 1.

Motorický test:Dynamometrie

Základní škola:


Třída: Sportovní: Nesportovní:Jméno Pravá ruka Levá ruka

1 pokus 2 pokus 1 pokus 2 pokus1.2.3.4.5.6.7.8.9.10.11.12.13.14.15.16.17.18.19.20.21.22.23.24.Příloha 2.

Motorický test:Hod těžkým míčem obouruč

Základní škola:


Třída: Sportovní: Nesportovní:

Jméno Hod těžkým míčem obouruč (m)1. pokus 2. pokus 3. pokus

67

1.2.3.4.5.6.7.8.9.10.11.12.13.14.15.16.17.18.19.20.21.22.23.24.Příloha 3.

68

Příloha 4.

ANOTACE

Jméno a příjmení: Martina Sobotková

69

Katedra: Katedra antropologie a zdravovědyVedoucí práce: doc. PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D.

Rok obhajoby: 2010

Název práce: Vývoj somatických parametrů a silových schopností horních končetin u 6-14letých chlapců a dívek

Název v angličtině: The evolution of somatic parametres and strengh abilities of the upper extremities of children at the age of 6 to 14.

Anotace práce: V této práci je zjišťován vývoj somatických parametrů a silových schopností horních končetin u chlapců a dívek ve věku 6 až 14 let. Hodnoty tělesné výšky a tělesné hmotnosti jsou srovnávány s hodnotami naměřenými během 6. Celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže v roce 2001. Úroveň silových schopností horních končetin u chlapců a dívek je zjišťována motorickým testem hod těžkým míčem obouruč a dynamometrií.

Klíčová slova: Tělesná výška, tělesná hmotnost, somatické parametry, silové schopnosti, vývoj, hod těžkým míčem obouruč, dynamometrie.

Anotace v angličtině: This thesis deals with the development of somatic parameters and strength abilities of the upper extremities in boys and girls between the age of 6 and 14. The body height and body weight are compared with the figures measured during the 6th National anthropological children and youth research held in 2001. The level of the upper extremities strenght abilities in boys and girls is surveyed by the motoric test – two-handed weighty ball throw and by the dynamometry.

Klíčová slova v angličtině: Body hight, body weight, somatic parametres, strengh abilities, development, two-handed weighty ball throw, dynamometry.

Přílohy vázané v práci: Záznamní listyMapa oblasti

Rozsah práce: 66 stranJazyk práce: čeština

70

Date post:	05-Dec-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	10 times
Download:	0 times

Vývoj somatických parametrů a silových schopností horních … · 2010. 5. 30. · Obor:...

Documents