Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter ... · 11. Psychologie masové...

Mediální komunikace

Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů

PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.

21. 2. 2015

Mediální komunikace – okruhy přednášek:

1. Jazyk, znak, komunikace. Teorie komunikace, teorie informace, informační proces a modely komunikace.

2. Znak a znakové systémy. Sémiotika. Sémiotická lateralita. Sémantický trojuhelník a typologie znaků. Mystifikace v znakových systémech, dekódování mýtu. Metatvorba.

3. Typy mediálních teorií a přístupy k médiím.

4. Předpoklady vzniku masová komunikace. Stručná historie vybraných médií.

5. Média a kodifikace (skutečnosti). Zpravodajské hodnoty. Medializace a mediální realita.

6. Teoretici a teorie médií.

7. Hyperrealita, virtuální realita, fikce.

8. Sociologie masové komunikace - školy a představitelé

9. Sociologie mediální komunikace - sociální konstrukce, realita, síť

10. Výzkum v oblasti mediální komunikace - základy vědeckého výzkumu

Mediální komunikace – okruhy přednášek:

11. Psychologie masové komunikace - školy a představitelé

12. Psychologie masové komunikace - neuro přístupy

13. Účinky mediální komunikace

14. Publikum masové a mediální komunikace

15. Systém (struktura) médií a mediální systém (aparát).

16. Nová média a digitalizace

17. Mediální antropologie, archeologie, studia.

18. Mediální etika a vzdělávání.

http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/

http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_content=http%3A%2F%2Fmediaanthropology.webnode.cz%2Fkurzy%2Fmedialni-komunikace%2F




Zadání seminární práce

pro studenty kombinovaného studia letní semestr 2014

Téma: Pilotní šetření a prezentace seminární práce

1. Projekt pilotního šetření

2. Definování výzkumného problému, metod, technik, vzorku a základního souboru

3. Zadání šetření

4. Vyhodnocení šetření

5. Prezentace výsledků (zpráva o šetření)

• Prezentace seminární práce ze ZS (snímky, nahrání, el. podklady)

http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/





Studium médií jako studium:

• institucí (mediální systémy)

• systému výroby produktu (mediální systém, mediální komunikace)

• podmínek vzniku produktu (mediální studia)

• produktu (marketing, komunikace)

• publika (masová komunikace)

Vliv vědeckých disciplin:

• sociologie: věda o společnosti, mediální komunikace je součást společnosti, techniky mediálního výzkumu pochází ze sociologie, zkoumá postavení médií ve společnosti a jejich sociální význam

Sociální konsenzus: Chicagská škola, pozitivní – integrační funkce médií

Sociální patologie: rozpad primárních sociálních vztahů, oslabení společenských hodnot a norem, izolace člověka

Sociologie politiky: média jako nástroj manipulace veřejné mínky; jako prostředek demokratizace společsnoti; jako faktor vlivu ve veřejných kampaních

Sociologie volného času: médiá = fenomény masové kultury

Mýty o sociologii, americký sociolog Peter Ludwig Berger (spolu s Thomasem Luckmannem napsali dílo Sociální konstrukce reality) z knihy Pozvání do sociologie pochází 6 mytů o sociologovi:

1) Sociolog jako člověk – profesionál, který se

zabývá osvětovou činností mezi jednotlivci

i ve prospěch společnosti jako celku.

Auguste Comte [oɡyst kɔ̃t] Zdroj obrázku: heslo Sociologie. [online] Internetová encyklopedie Wiki,

dostupné elektronicky na: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b3/August

e_Comte.jpg/220px-Auguste_Comte.jpg (cit. 09/2012), původní zdroj: http://www.bolender.com/Sociological Theory/Comte,

Auguste/Another Picture of Auguste Comte.jpg

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b3/Auguste_Comte.jpg/220px-Auguste_Comte.jpg









http://www.bolender.com/Sociological Theory/Comte, Auguste/Another Picture of Auguste Comte.jpg



2) Sociolog jako teoretik sociální práce

„Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha.

Užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti.“ Český překlad definice sociální práce schválené Mezinárodní federací sociálních pracovníků. [online] Mezinárodní federace sociálních pracovníků v Montréalu, Kanada, 2000. Dostupné elektronicky na: http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace (cit. 09/2012)

http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace










3) Sociolog jako sociální reformátor

Jan Amos Komenský Zdroj obrázku: heslo Jan Amos Komenský. [online] Internetová encyklopedie Wiki, dostupné elektronicky na: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Johan_amos_comenius_1592-1671.jpg (cit. 09/2012)

Josef II. Habsbursko-Lotrinský

Zdroj obrázku: heslo Jozef II. [online] Internetová encyklopedie

Wiki, dostupné elektronicky na: http://upload.wikimedia.org/wiki

pedia/commons/thumb/a/aa/Joseph_II.jpg/200px-Joseph_II.jpg (cit.

09/2012), původní zdroj z: http://www.uni-

regensburg.de/Fakultaeten/phil_Fak_III/Geschichte/josephii.jpg

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Johan_amos_comenius_1592-1671.jpg







http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/aa/Joseph_II.jpg/200px-Joseph_II.jpg






http://www.uni-regensburg.de/Fakultaeten/phil_Fak_III/Geschichte/josephii.jpg





4) Sociolog jako shromažďovatel

statistických údajů o lidském chování

– pomocník počítače.

5) Sociolog jako statistik a člověk,

který se zabývá rozvojem

vědecké metodologie

a užívá „barbarský jazyk“

srozumitelný pro hrstku vědců

a kterým se tudíž měří

odbornost díla.

Zdroj obrázku: http://pctuning.tyden.cz (cit. 09/2012)

Zdroj obrázku: http://media0.mypage.cz/images/media0:4f6afdc5123d0.jpg/Vedec-nevie1.jpg (cit. 09/2012)

http://pctuning.tyden.cz/

http://pctuning.tyden.cz/

http://media0.mypage.cz/images/media0:4f6afdc5123d0.jpg/Vedec-nevie1.jpg




6) Sociolog jako cynický pozorovatel, chladný manipulátor a samozvaný nadřazenec. (In BERGER, L. Peter. Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva. Brno: Barrister & Principal, 2003. s. 10 – 23. ISBN 80-85947-90-0)

Zdroj obrázku: http://www.susanne.estranky.sk/cl

anky/zaujalo-ma/maniplacia.html (cit. 09/2012)

Armand Jean du Plessis de Richelieu zdroj obrázku: http://veda.sme.sk/c/4984627/kardinal-richelieu-intrigan-v-sutane-alebo-velky-statnik.html (cit. 09/2012)

Grigori Yefimovich Rasputin zdroj obrázku: http://en.wikipedia.org/wiki/Grigori_Rasputin (09/2012)

http://www.susanne.estranky.sk/clanky/zaujalo-ma/maniplacia.html





http://veda.sme.sk/c/4984627/kardinal-richelieu-intrigan-v-sutane-alebo-velky-statnik.html
















http://en.wikipedia.org/wiki/Grigori_Rasputin



Peter L. Berger: „sociologie směřuje k aktu čistého vnímání – tak čistého, jak to jen dovolí omezené lidské prostředky“ (In BERGER, L. Peter. Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva. Brno: Barrister & Principal, 2003. s. 13.)

„Sociolog je tedy někdo, kdo se soustavně snaží porozumět společnosti. Povaha tohoto oboru je vědecká, což znamená, že to, co sociolog zjišťuje a říká o sociálních jevech, které studuje, je vsazeno do jistého, dosti přísně definovaného rámce.“ (In BERGER, L. Peter. Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva. Brno: Barrister & Principal, 2003. s. 23.)

Zygmunt Bauman: „Může nám být kompasem, který udává správný směr v houštině nespočetných možností. Zároveň nám pomáhá vyznat se v různorodých a zdánlivě zcela odlišných jevech, které nás obklopují. “ (In BAUMAN, Zygmunt. Sociologie pro každý den. Praha: Mladá fronta, 1966. s. 17.)

• Předmět(y) zkoumání sociologie: sociální struktura (strukturní pojetí), sociální chování a jednání (behaviorismus), sociální vztahy a skupiny (formalistické pojetí), společenský systém, sociální změny a sociální interakce (interakcionismus), sociokulturní chování atd.

• 2 základní teoreticko-empirické funkce:

1. společenské jevy popsat podle vlastních metodologických nástrojů (empirická funkce)

2. a tyto jevy vysvětlit (teoretická funkce) (In Petrusek, M. a kol. Sociologie. Praha: SPN, 1992. s. 12.)

Základní sociologický výzkum médií:

• Italský sociolingvista Giorgio Braga: evoluční vývojové paradigma, 3 typy společností: primitivní, tradiční, moderní

• Harold Lasswell: infuzní jehla, komunikační formule, funkce masové komunikace, vliv na politiku a naopak

• Émile Durkheim : anomie=bezvládí (sociálně patologický stav nedostatečné sociální regulace), kritika sociálního konfliktu

Základní hlediska sociologického zkoumání společnosti:

• teorie sociálního konsenzu (strukturně-funkcionalistické)

• teorie sociálního konfliktu

• alternativní teorie

Denis McQuail vysvětluje, že:

„média do značné míry konstruují společenskou realitu a hlavní rysy normality pro potřeby veřejného, sdíleného společenského života a rovněž slouží jako rozhodující zdroj standardů, modelů a norem“ McQuail, D. Úvod do teorie masové komunikace, p. 87.

Médiá tedy souvisí:

• s konstrukcí, přenosem i příjmem symbolického obsahu ve společnosti

• s kontrolou a normami (jazyk, politika, medializace vs. mediace)

• se strukturováním společnosti (publikum, novináři-gatekeeping, spirála mlčení, masová kultura, atd.)

Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický interakcionismus, sociální konstrukce reality

Strukturální funkcionalismus (nebo také sociologický funkcionalismus) je směr teoretické sociologie, který chápe společnost jako složenou ze struktur, které plní dílčí funkce, podobně jako orgány v těle živočicha.

Vlastní strukturální funkcionalismus je ... spojen s dílem Talcotta Parsonse. Jeho teorie jsou založeny na předpokladu existence dvou složek; složky sociální činnosti a složky sociálního systému. Tyto složky jsou vzájemně propojené. http://cs.wikipedia.org/wiki/Strukturální_funkcionalismus

Talcott Parsons (1902 – 1979), nejvýznamnější díla:

Struktura sociálního jednání (1937)

Sociální systém (1951)


http://cs.wikipedia.org/wiki/Strukturální_funkcionalismus

http://cs.wikipedia.org/wiki/Strukturální_funkcionalismus

V 50. letech 20. století se pozornost sociologů se soustřeďovala na průběh a sociální důsledky prudkého ekonomického rozvoje (teorie ekonomického růstu, vznik postindustriální společnosti, manažerské revoluce apod.) a na změny v sociální struktuře obyvatelstva (teorie elit, teorie společnosti, masové spotřeby …). Talcott Parsons (1902 - 1979) v letech 1927 až 1973 působí na Harvardské univerzitě a východiskem jeho učení je konstatování, že každý sociální systém má své systémové potřeby. Přichází s teorií strukturního funkcionalismu, který sleduje, jak do sebe zapadají jednotlivé části struktury a jakou funkci plní ve vztahu k celku. Systém může podle něho fungovat jen tehdy, když mnoho jeho členů vykonává podstatné sociální role s přiměřeným účinkem.


Každé sociální jednání je podmíněno různými idejemi a tužbami. Parsons stanovil čtyři systémové roviny:

Kulturní systém - je závazný pro členy společnosti a určuje přípustné formy jednání a myšlení.

Sociální systém - je souborem sociálních rolí a rolových očekávání.

Systém osobnosti - je člověk se svými individuálními potřebami, motivy a postoji.

Systém behaviorálního organismu - člověk je biologický tvor, který se pohybuje v určitém fyzickém prostředí.


TEORIE JEDNÁNÍ - orientující podmínky jednání

Protože centrem Parsonsovy teorie je premisa stability systému, hledá Parsons podmínky, které v tomto směru poskytují orientaci jednajícím osobám; přestože sám označil svou teorii za voluntaristickou, odůvodňuje nutnost a moc normativní orientace ve společnosti a dokazuje, že jednající mají tendenci řešit vztah mezi osobními a společenskými požadavky ve prospěch rovnováhy systému (upřednostním systém, neb se obávám sankce).

SYSTÉM, STRUKTURA A FUNKCE

V sociologii je pojem systém obvykle nadřazen pojmu struktura, systém má strukturu, je strukturován; systém je chápán jako dynamická, funkční entita; struktuře jako vlastnosti systému je spíše přiřazována statická povaha.


Společenská realita jako systém, v jehož rámci jsou jednotlivé jevy a procesy vzájemně spjaty svými funkčními vztahy; (sociálních) systémů je mnoho (interakce 2 jedinců x nejsložitější je společnost jako celek) a každý má svou strukturu, která je obnovována funkcemi jednotlivých elementů systému.

Tři základní pojmy strukturního funkcionalismu: systém, struktura a funkce


SYSTÉM a jeho pojetí: holistické (celek je neredukovatelný na části); systém je situován v určitém prostředí, v okolním světě (vůči tomuto světu je oddělen hranicemi, které ale nemají neprostupný charakter); systém vykazuje tendenci k sebezachování a sebeudržování, což Parsons vyjadřuje pojmem ekvilibrium, resp. později (pod vlivem kritiky) dynamické ekvilibrium (řeší se problémy, cíl je rovnováha; homeostáze); v systémech vládne tendence ke stabilitě a setrvalosti; ta je udržována vestavěnými mechanismy adaptace a kontroly; významnou vlastností systému je interdependence jeho částí či proměnných; systém je vnitřně diferencovaným a strukturovaným celkem; struktura systému se vyznačuje stabilitou a homogenitou.


STRUKTURA: je nástroj analýzy i vlastnost sociální reality; označuje relativně stabilní elementy systému.; síť vztahů mezi aktéry zahrnutými do interakčních procesů; tato síť je utvořena z rolí, institucionalizovaných norem a hodnot; individuální aktéry lze členit podle znaků a dispozic (pohlaví, věk, biologické, osobnostní rysy apod.), kolektivní aktéry představují příbuzenské skupiny, komunity (sídelní společenství), etnické skupiny a třídy; tyto čtyři základní uskupení představují tzv. minimum society; součástí struktury jsou také alokace (rozdělení nedostatkových statků a rolí mezi jednotky struktury); jádrem struktury jsou institucionalizované hodnoty, hodnotové vzory a orientace; klíčovou úlohu zde hraje kulturní systém (zprostředkovává hodnoty pomocí symbolů)


FUNKCE: systém je funkční celek; jeho jednotlivé elementy plní určité funkce a tím přispívají k fungování celku; funkcionální hledisko umožňuje zkoumat účinky jednání a procesů na celkový stav systému. Tyto účinky mohou směřovat k zachování struktury nebo vyvolání změny (sjednocení či narušení systému) ; funkcionální metoda spočívá v tom, že se jednotlivé prvky systému zkoumají z hlediska svých příspěvků – funkcí k fungování systému jako celku


Systém na dosažení sociální rovnováhy musí naplnit potřeby podle AGIL:

• adaptaci na prostředí (A)

• dosahování cílů (G – goal)

• zajišťování vnitřní integrace (I)

• udržování vzorců chování (L – ang. latent pattern)

V systému jednání odpovídají těmto potřebám jednotlivé výše zmíněné systémy v této podobě: behaviorální systém – A, systém osobnosti – G, sociální systém – I, kulturní systém - L.


V sociálních systémech je odpovědí na první z uvedených potřeb ekonomický subsystém, jehož funkcí je přizpůsobení se prostředí a osvojení přírodních zdrojů. Druhou potřebu uspokojuje politický subsystém, který určuje prioritní cíle a mobilizuje zdroje potřebné k jejich dosažení. Při zajišťování vnitřní integrace hraje výraznou úlohu právní subsystém regulující vztahy mezi jednotlivými aktéry či skupinami. Konečně funkcí subsystému náboženského, ale i vzdělávacího či rodinného je udržování hodnotového systému v takovém stavu, aby motivoval aktéry k hraní předepsaných rolí a tímto způsobem garantoval udržování a přenos hodnot dané struktury.


Interpretativní paradigma. Soustředí se na každodenní život běžných lidí. Platí, že lidé jednají automaticky, ne příliš racionálně, jak tvrdí předchozí teorie. Interpretativní sociologie netvoří jednotnou školu. Řadíme sem:

1. symbolický interakcionalismus

2. fenomenologickou sociologii

3. obtížně zařaditelné sociology, jejichž díla jsou však silně ovlivněna interpretativními postupy


Sociální konstruktivismus je skupina sociologických směrů, které tvrdí, že „sociální realita není jedinci objektivně dána jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu sociální interakce a komunikace.“ http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_konstruktivismus

Symbolický interakcionismus vychází z předpokladů, že: „chování člověka není tak určeno vnějšími nebo vnitřními nekontrolovatelnými faktory, ale spíše subjektivními významy, které lidé aktivně přikládají objektům, osobám a interakcím v situaci.“ Hendl, Jan. Symbolický interakcionismus a kvalitativní výzkum. In Aktuální otázky kinantropologie, sborník ze semináře sekce pedagogické kinantropologie (eds. Hošek, V., Kovář R.) Praha : Karlova Universita 1998, s. 30-34. Dostupné elektronicky na: http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/symbint.htm


http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_konstruktivismus

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_konstruktivismus

http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/symbint.htm

http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/symbint.htm

Symbolický interakcionismus

• pojem se připisuje Herbertovi Blumerovi (dav, masa, veřejnost), který rozvíjel myšlenky svého učitele Georga H. Meada (1863- 1931) a dalších příslušníků Chicagské školy

• Wiliam James (1842-1910) v díle The Principles of Psychology (1890) vysvětluje, že reálné je „pouze to, co se vztahuje k našemu aktivnímu životu a čemu věnujeme pozornost a reálnou se pro nás stává jen tato nepoměrná část skutečnosti“.

• Jeho žák John Dewey (1859-1952) označil interakci za proces utváření významů, ve kterém mají aktivní úlohu inteligence, percepce a očekávání (zkušenost)

Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na: http://pf.ujep.cz/files/user_files/Interakn_symbolismus.doc


http://pf.ujep.cz/files/user_files/Interakn_symbolismus.doc


• Charles H. Cooley (1902), který zase pojímal osobnost, jako zrcadlové já, odrážející způsob, jak je jedinec vidí ostatní. Obdobný pohled na sociální skutečnost můžeme nezávisle najít i v díle autora Williama. J. Thomase a jeho teorie, kde označuje za skutečnou takovou skutečnost, jaká je lidmi označená za reálnou, a taková situace se i stává reálnou ve svých důsledcích. Lidé se pak v takové situaci chovají podle toho, jak situaci definují a rozumí ji. Změní-li se definice situace, změní se i chování, které se situací souvisí.





• 1) Lidé myslí a jednají na základě významů, které připisují jevům kolem sebe, i když si nejsou vždy vědomi toho, jak takové významy vznikají.

• 2) Významy jsou tvořeny prostřednictvím sociální interakce a jsou pochopitelné jen uvnitř osobních a mezilidských kontextů, které je utvářejí.

• 3) Významy se mění a jsou zpracovávány v interpretačním procesu použitým jedincem

• ve vztahu (interakci) s předměty, jevy a definicemi skutečnosti druhých. (Blumer 1969)





• Charles Horton Cooley a jeho koncepce tzv. zrcadlového Já – domnívá se, že si člověk buduje své mínění o sobě nikoli nezávisle na druhých, nýbrž tak, jak se snaží pohlížet na sebe jejich očima. Podle teorie zrcadlového já si člověk buduje své mínění o sobě nikoliv nezávisle na druhých, nýbrž tak, že pohlíží na sebe i jejich nebo dokonce především jejich očima. Názory druhých (zejména z rodiny, vrstevníků a sousedů) bývají často směrodatné pro budování vlastní identity.

• Zrcadlové „Já“ – to co si o mne myslí jiní. V neznámé situaci je mínění druhých hlavním vodítkem. Druzí lidé slouží jako zrcadlo, ve kterém mohu spatřit sebe. To, co si o sobě myslíme, formují domněnky o tom, co si o nás myslí druzí.



• Vidíme se očima těch druhých. Nejzávažnější je pro nás mínění těch nejbližších (rodina).

• Utváříme sebepojetí na základě mínění druhých – osob, které v období socializace s námi tráví nejvíce času – matka, otec, babička aj. Někdo nám v té době řekne, že je to špatně -> podle toho pak jednáme celý život.

Zrcadlové já se utváří ve 3 fázích:

1. Jedinec si představuje, jak se jeví ostatním

2. Jedinec si představuje mínění ostatních

3. Jedinec si utváří emocionální odezvu na toto mínění – proces hodnocení sebe sama pomyslným okem druhých



• Americký sociální psycholog a filozof (pragmatik) George Herbert Mead (1863 - 1931 ) jako vlastní zakladatel symbolického interakcionismu měl jako svou ústřední myšlenku pojem sociálního já (Self). Lidé konstruují své představy o světě i o sobě samých v průběhu interakcí s druhými lidmi. Člověka chápal symbolický interakcionismus jako bytost zároveň individuální, činorodou a aktivní a zároveň jako produkt sociálních vztahů (interakcí). Úroveň komunikace mezi lidmi je závislá na diskurzivním univerzu. To je také pojem G. H. Meada. Je to sémantický prostor vlastní takové skupině jednotlivců, kteří přikládají gestům i verbálním symbolům stejné významy.



• Jestliže komunikující nesdílejí totéž diskursivní univerzum, pak to ohrožuje možnost vzájemného porozumění a smysluplné komunikace mezi nimi, protože dochází ke vzniku komunikačních bariér a desinterpretací. Jakoby každý mluvil jiným cizím jazykem.

• „Já“ vyrůstá ze sociální zkušenosti, a proto je chápáno jako sociální struktura, regulovaná společenskými normami, hodnotami a kulturními vzorci. Klíčovou úlohu ve vývoji „já“ hraje jazyk pomocí nějž si lidé sdělují osobní i sociální významy, je tedy nástrojem internalizace sociálních významů. G. H. Mead bývá označován také za sociálního behavioristu, tedy za představitele sociálně psychologického směru v behaviorismu.



• George Herbert Mead je spolutvůrcem teorie sociálních rolí. Podstata sociální role netkví v tom, co člověk dělá, ale v tom, jak na něj ostatní lidé pohlížejí a co od něho očekávají. Přejímáním rolí na sebe člověk přejímá i vědomí, že od něj budou očekávány jisté výkony. Analyzuje proces, ve kterém se vytváří Self. Tímto procesem je interakce s druhými lidmi. Pro proces socializace má obrovský význam možnost “pochopit druhého“. Znamená to, že člověk je schopen pohlížet na sebe z pohledu druhého člověka. Meadovo pojetí socializace chápe člověka jako bytost činorodou a zároveň aktivní a také jako produkt sociálních vztahů.



• Sociální role je jednání očekávané vzhledem k držiteli určité sociální pozice. Sociální pozice je možno vymezit jako sociální hodnotu místa (postavení), které zaujímá jedinec v nějakém sociálním útvaru ve vztahu k ostatním sociálním pozicím (tj. pozicím jiných jedinců - držitelů jiných sociálních pozic v sociálním útvaru).

• Sociální pozice se skládá ze sociálního statusu a sociální role.



• G. H. Mead ve své práci (Mind, Self and Society; 1934) analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá existující způsoby řešení druhých lidí. Tím si dítě zároveň osvojuje obecnější zkušenost, a to schopnost považovat očekávání druhých za závazná. Učí se zároveň poohlížet na sebe očima druhých a nasměrovat tak tu svou vlastní činnost s přihlédnutím na reakce očekávaných druhými. Soubor respektovaných očekávání vytváří sociální stránku lidské osobnosti, umožňuje kooperaci v rámci skupiny.


Teorie sociální konstrukce reality vychází se spjatosti struktury světa, v němž člověk žije, s procesem jejich dotváření – instinktivní vybavení člověka není totiž tak vyvinuté jako u zvířat (lidské pudy například nejsou tak úzce specializované) a člověk tedy nevstupuje do světa jako hotový jedinec, ale dokončuje se v něm. Lidská přirozenost pak existuje ve smyslu antropologických konstant – osobnost se vyvíjí i v souvislosti se sociálními procesy, lidé utvářejí své sociální a kulturní prostředí společně. Lidská existence se odvíjí v prostředí řádu – sociálního řádu – vzájemně provázaných institucí a systémů vytvořených a ovládaných člověkem.


Sociální řád se utváří v antropologických konstantách (habituizace, internalizace, institucionalizace, legitimizace a pojmová externalizace). Výsledkem je, že instituce získává vlastní realitu a opodstatnění. Stává se „normální“ a normální bývá nezřídka i normativní. Berger – Luckmann. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999.


Sociologické pojetí přenosu jednotek sociální reality (sociálního řádu): od habituizace (lidská činnost se mění ve vzorce a jedinec je včleňuje do svého nitra: interiorizace) a institucionalizace (habituizovaná činnost je typizována) k legitimizaci (předávání další generaci, pojmová externalizace, objektivizace). Sedimentace je výsledkem procesu habituizace a redukce komplexity komunikátu, je to redukce na zřetelně zapamatovatelnou entitu.

Na úrovni jedince je výsledkem sedimentace mém, který se pak realizuje konkrétními jazykovými prostředky. Na úrovni kolektivní komunikace může být výsledkem sedimentace mýtus, který ztratil vztah k denotátu, k originálu, k jehož propagaci původne sloužil.

Francouzský sociolog, filozof a sociální psycholog David Emile Durkheim (1858 - 1917) považoval osobnost za výtvor, výsledek sociogeneze, sociální interakce, společenského života. Osobnost je považována za výsledek zvláštní sociální situace, ve které jedinec žije a na kterou ustavičně reaguje.

V interakci s jinými lidmi a skupinami se tvoří sebepojetí:

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie:

„Sebepojetí je sociálněpsychologický pojem, který vyjadřuje postoje a očekávání, která jedinec chová vůči

sobě samému. Vytváří se po celý život již od prenatálního období v sociálních interakcích, jeho důležitými

součástmi jsou sociální srovnání a zpětná vazba.“

podle Kohoutek, Rudolf a kol. Základy sociální psychologie. Brno: CERM, 1998. strana 126.


Oddělení sociologie na Chicagské univerzitě bylo zřízeno roku 1892. Jeho vedoucím se stal Albion Woodbury Small (1854-1926). Studoval mimo jiné historiografii v Berlíně a Lipsku. Jeho znalosti německé právní a ekonomické historické školy, shrnuté v knize Origins of Sociology (Small 1924).

V prvních fázích vývoje tohoto oddělení, tj. od roku 1910, se stal její vůdčí osobností William Isaac Thomas (1863-1947). Musil, Jiří. Chicagská škola a sociologie. Dostupné elektronicky na: http://lidemesta.cz/index.php?id=877

Definoval pojmy jako sociální postoje (attitudes) a hodnoty (values), sociální původ (origin), sociální změna (change), disorganizace, sociální situace, osobnost...

Zkoumal společně s Florianem Znanieckim vznik sociálních vztahů u vesnických a primitivních společenství. Bogardus, Emory S. The Sociology of William I. Thomas. Dostupné elektronicky na: http://www.brocku.ca/MeadProject/Bogardus/Bogardus_1949.html

Sociologie masové komunikace: Administrativní výzkum a Chicagská škola (Lazarsfeld, Katz)

http://lidemesta.cz/index.php?id=877


http://www.brocku.ca/MeadProject/Bogardus/Bogardus_1949.html


Teorie 4 potřeb (4 wishes)

1. touha po nové zkušenosti a čerstvých podnětech

2. touha po uznání (od sexuální reakce po všeobecné společenské uznání)

3. touha po ovládnutí, vůle k moc (vlastnictví, domácí tyranie či politický despotizmus)

4. touha po bezpečí (strach, negativní příklad člověka, který odstoupí ze sociální participace a žije v osamění)

Po revizi: touha po nových zkušenostech (zvýšení stimulace, fyziologické změny, rozšíření, dobrodružství, vzrušení, senzacionalizmus, lov – hunting game), po bezpečí (opak novýchn zkušeností), po sociální responzi (odpovědi, láska, kamarádství, intimita) a po uznání (recognition, slává=vrchol uznání). Bogardus, Emory S. The Sociology of William I. Thomas. Dostupné elektronicky na: http://www.brocku.ca/MeadProject/Bogardus/Bogardus_1949.html




Sociální kontrola

• Thomas a Znaniecki jí připisovali dalekosáhlý význam

• kontrolou se dají vyjádřit sociální aktivity, nebo se k ní vztahují

• Účelem který vykazuje každý organismus, je mít určitou kontrolu nad svým okolím.

• Kontrola prostředí probíhá přes pozornost (attention) a ta je aktivována, když se něco pokazí, když zavedenými způsoby selžou, když nastanou nové zkušenosti. Tento vývoj vytváří „krize“, vzbuzení pozornosti, a výsledek je přizpůsobení se organismu na životní prostředí. Tento proces je hlavní vysvětlení růstu, a to i osobnosti růstu. Lidský ideál je podle Thomase „úplně ovládat prostředí“. Jazyk vytváří víru a přání.

• Vzdělání hraje určující roli v míře kontroly nad prostředím.

Bogardus, Emory S. The Sociology of William I. Thomas. Dostupné elektronicky na: http://www.brocku.ca/MeadProject/Bogardus/Bogardus_1949.html






Sociální situace

• situace je souborem hodnot a postojů, se kterými má jednotlivec nebo skupina jednat v procesu činnostia vzhledem k nimž je tato činnost plánována a její výsledky oceněny

• definice situace: jakémukoli úsilí předchází rozhodnutí jednat nebo nejednat podle daného přístupu, kterému předchází definice situace (výklad úhlu pohledu), politika a vzorce chování

• situace hraje klíčovou roli v lidském rozhodování zahrnujícím mezilidské vztahy, intelektuální metody kontroly situace=charakter na základech temperamentu

• Pelištejec (filištín, chytrák) – praktické, fixované postoje, sociální tradice // Bohémský typ – temperamentní momentální reakce, změny v postojích, neuzavřené možnosti vývoje // Kretaivní typ – určený rozsah osobnosti, reflexe, plány produktivity, změny





Sociální instituce

• pravidla chování a konání vnímané jako vyhovující nebo v rozporu s těmito pravidly vytváří systém sociální instituce

• souhrn sociálních institucí v dané sociální skupině představuje sociální organizaci této skupiny

• sociální instituce a osobní zkušenost členů sociální skupiny a vliv na jejich životy (zážitek, zkušenost, interpretace Překračují formální organizaci)

Sociální dezorganizace

• snížení vlivu stávajících sociálních pravidel chování na jednotlivé členy sociální skupiny; je to niverzální fenomén

• může vést k rozpadu sociálních skupin

• učení se odlišným normám jiné skupiny=zákonitá dezorganizace





Robert Ezra Park (1864-1944) také studoval v Německu (Heidelberg), v r. 1915 napsal práci Město: Náměty na zkoumání chování lidí v městském prostředí, r. 1925 se spoluatory vydal publikaci The City, kde se zabývají:

• chováním lidí v Méstském prostředí

• růstem města a modely koncentrických zón

• ekologickým přístupem ke studiu lidských společenství

• přirozenými dějinami novin

• zločinností mláděže a organizací lokálních společenství

• vztahem mezi organizací společnosti a romantickým naladěním („Magika, mentalita a život města“)

• studiem městké komunity a jiných komunit (tuláctví), sociálního chování a etnografí města

• empirický přístup: výzkum společenské reality

Musil, Jiří. Chicagská škola a sociologie. Dostupné elektronicky na: http://lidemesta.cz/index.php?id=877



Empirický výzkum zastávající kvantitativní metody zkoumání účinků médií

- užití kvantitativní metodologie a analýza tvrdých dat

- propojení problémů s nástroji jejich řešení s výsledky podporující nebo nenarušující status quo, spolupráce s jinými směry, zakládání výzkumných institucí, výuka postgraduálních studentů

Paul Lazarsfeld - 1940: volební studie z Erie County - první model behaviorálního výzkumu, teorie o dvoustupňovém toku komunikace a názorových vůdčích (opinion leaders)

1935: analýza rozhodování o nákupu, podněty okolí k

nákupu, vlivy médií, doporučení reklamy či přátel; charakteristiky nakupovaného produktu; podněty přicházející od samotného nakupujícího, například účel nákupu

- reason analysis

- latent structure analysis


Empirický výzkum zastávající kvantitativní metody zkoumání účinků médií

Elihu Katz – názoroví vůdci selektivně filtrují sdělení z médií,

jedno z médií masové komunikace: pokrytí, účinek, obsah

vysvětlování a difuze obsahu názorovými vůdcemi

názoroví vůdci mají podobnou strukturu jako ti, které ovlivňují: osobnost, zájmy, demografie, socioekonomické faktory

Gabriel Tarde: aktivita/pasivita konzumentů,

model účinků: média/konverzace/názor/jednání

inovativní prvky ve společnosti jsou napodobovány, šíří se z centra inovace


Co je síť?

bod druhý bod = součet, počet, kalkulus

vztahy

další bod(y) = struktura, systém

Co je síť?

Síť je organizovaná struktura prvků, uspořádání, systém

Co je sociální síť?

Poznáte chyby, jaké běžně v zákazkách vykazují tiskárna nebo grafik?

Co je síť?


Co je sociální síť?

http://www.msjc.edu/StudentServices/StudentGovernmentAssociation/District%20Committees%2020112012/facebook_logo.png

http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2012/02/Google_plus_vector.jpg

http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2011/02/youtube-logo-vector-200x200.png

http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2011/06/Twitter-icon-vector-200x200.png

http://www.logoeps.com/wp-content/uploads/2012/03/linkedin-icon-logo-vector-200x200.png

http://www.msjc.edu/StudentServices/StudentGovernmentAssociation/District Committees 20112012/facebook_logo.png







































Co je síť?


Znáte i tyto nástroje pro správu obsahu a sociálních sítí?




Co je síť?


Znáte i tyto nástroje pro správu obsahu a sociálních sítí?

https://drupal.org/files/druplicon.large_.png

https://moodle.org/logo/logo-4045x1000.jpg

http://www.pixelsparadise.com/joomla_logo.png

http://www.slideshare.net/images/logo/press-logos/slideshare_200x50.png

http://s.wordpress.org/about/images/logos/wordpress-logo-notext-rgb.png





























Co je sociální síť? Nejznámější sociální sítě podle Wikipedie

Facebook – vznikla v roce 2004 původně jako síť určená pro studenty Harvardovy univerzity, slouží jako platforma pro vytváření osobních, firemních a skupinových profilů a propojování přátel, dále jako herní server, pro internetová fóra, pro ukládání a sdílení multimédií.

Google+ – vznikla v roce 2011 jako obdoba sítě Facebook, kde hlavní rozdíl spočívá v nastavení sdílení přes tzv. kruhy, do kterých si lze rozdělit jednotlivé osoby a sdílet dané věci jen s těmi, pro které to má přínos, nebo se jich to týká.

Myspace – vznikla v roce 2003 a slouží jako sociální síť, pro internetové profily lidí, pro ukládání a sdílení multimédií, druhá nejpoužívanější sociální síť na světě, patří společnosti Specific Media http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_síť

http://cs.wikipedia.org/wiki/Facebook

http://cs.wikipedia.org/wiki/Google+

http://cs.wikipedia.org/wiki/Myspace

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_síť



Twitter – vznikla v roce 2006 a slouží především pro mikroblogy

LinkedIn – vznikla v roce 2003, slouží pro internetové profily a pro pracovní životopisy, je to pracovní sociální síť, mnohým světovým zaměstnavatelům stačí místo životopisu poslat odkaz na profil na LinkedIn, zajímavá je možnost vystavení referencí o podrobnostech spolupráce s kolegy z LinkedIn

České sociální sítě

Lidé.cz – slouží jako internetové fórum, pro internetové profily především lidí, pro blogy, jako chatovací server, jako internetová seznamka, pro internetové kurzy, pro ukládání a sdílení fotografií, tento server je uživatelsky spojen se sociální sítí Spolužáci.cz http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_síť

http://cs.wikipedia.org/wiki/Twitter

http://cs.wikipedia.org/wiki/Blog

http://cs.wikipedia.org/wiki/LinkedIn

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lid%C3%A9.cz





Spolužáci.cz – slouží pro internetové profily, pro ukládání a sdílení multimédií, jako chatovací server, je určen pro spolužáky a bývalé spolužáky, tento server je uživatelsky spojen se serverem Lidé.cz, obdoba amerického Classmates

Líbímseti.cz – slouží pro internetové profily lidí, jako internetová seznamka, jako chatovací server, pro blogy

SitIT.cz – slouží k propojení vědeckých pracovníků v České republice. Síť je provozována v rámci projektu SOSIRE a vyvíjena specialisty z UK-MFF,ČVUT,ČZU a spolupráci s firmou IBM Česká republika

Šeptter – slouží ke sdílení recenzí, informací a zkušeností s firmami a živnostníky v České republice. Je součástí hodnotícího portálu Šeptanda.info. http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_síť

http://cs.wikipedia.org/wiki/Spolu%C5%BE%C3%A1ci.cz

http://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%ADb%C3%ADmseti.cz

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=SitIT.cz&action=edit&redlink=1





SportCentral.cz – slouží k vyhledávání sportovních zařízení, rekreačních sportovců, týmů, trenérů, a komunikaci mezi těmito skupinami

ČSFD.cz– slouží jako sociální síť pro filmové fanoušky, nejaktivnější filmový web v České republice

SCUK.cz– slouží jako sociální síť pro přátelé a fanoušky dobrého jídla, naleznete zde přehled nejlépe hodnocených českých restaurací a možností koupě čerstvých potravin


http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=SportCentral.cz&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko-Slovensk%C3%A1_filmov%C3%A1_datab%C3%A1ze

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=SCUK&action=edit&redlink=1





Lokální sítě v jiných zemích

Orkut – slouží jako chatovací server, pro ukládání a sdílení multimédií, zajímavostí je, že spadá pod Google, v Brazílii je nejpopulárnější internetovou stránkou

Tuenti – této sociální síti se přezdívá „Španělský Facebook“

Vkontakte – nejpopulárnější sociální síť v Rusku http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_síť

http://cs.wikipedia.org/wiki/Orkut

http://cs.wikipedia.org/wiki/Tuenti

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vkontakte.ru




Možnosti využití sociálních sítí pro firmy jsou podle Wikipedie následující:

Profil a novinky – v podstatě stránka se základními informacemi. Firma tímto způsobem zveřejňuje novinky o své činnosti, podobně jako to dělá na svých webových stránkách nebo v tisku

Společenská odpovědnost – firma používá sociální síť k propagaci a provozu svých charitativních iniciativ, na které je v tradičních médiích málo prostoru. Sociální síť umožňuje zapojení širokého spektra příznivců

Hry – firmy organizují různé hry pro zábavu, ale i vzdělání svých zákazníků, např. banky mohou představovat hry, ve které se lidé učí hospodařit s penězi či mohou organizovat fiktivní obchodování s cennými papíry http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_síť





Zákaznický servis – firma využívá sociální síť jako další kanál, kterým umožňuje zákazníkům, aby pokládali své dotazy a požadavky. Odpovědi na nejčastější otázky pak slouží i ostatním uživatelům/zákazníkům

Monitoring a aktivní komunikace – firma může pomocí specializovaných nástrojů hromadně sledovat, co o ní ostatní uživatelé říkají a zdali jsou tyto zmínky pozitivní či negativní. Ve vybraných případech (zejména těch negativních zmínek) může firma uživatele napřímo oslovit a pokusit se změnit jeho názor na firmu v pozitivní






Prodej – Facebook je první sociální síť na které si firmy mohou zřizovat plnohodnotný eShop. Facebook má dokonce připraven svůj vlastní platební nástroj Facebook Credits, kterým lze hradit zboží či služby


Eshop (elektronický obchod) je nejen virtuální prodejnou (prodej mimo provozovnu), ale také sociální sítí, systémem na správu obsahu, internetovou prezentací firmy nebo katalogem produktů – eshopem (prodejným prostředím) může být prakticky jakákoli aktivita, včetně prosociálních aktivit typu všem přístupné vzdělávání nebo virtuální učebny, akademie, i celé kanceláře, firmy a pod.





registrace:

veřejně a zdarma: Facebook, Coursera, Ebay, Youtube, Google

na doporučení: beta-verze a testovací provoz sociální sítě na začátku, LinkedIn, atd.

Hrozba zneužití citlivých dat,

otázka důvěryhodnosti sdělení (nový vědecký časopis, zahraniční humanitární organizace, jednotlivěc v nouzi, atd.)

a důvěryhodnosti identity uživatele (falešné registrace,

neetické praktiky: SPAM (nevyžádaná pošta), HOAX (poplašná zpráva), PHISHING (nelegální/neetické získávání informací),

http://www.hoax.cz/phishing/

http://computerworld.cz/securityworld/nebezpeci-jmenem-phishing-46139












PHISHING (nelegální/neetické získávání informací),

Vážení přátelé!

Děkujeme za Vaši dlouholetou důvěru v nákupy prostřednictvím našeho internetového obchodu. Jako výraz naší vděčnosti přijměte prosím dárkový certifikát v hodnotě [takové a makové], který budete moci použít při nákupu nad 1 000 Kč počínaje příštím týdnem. Je ale nutné, abyste certifikát "aktivovali" vyplněním Vašich platných údajů - jinak nárok na slevu nevzniká.

S pozdravem zůstává a hodně úspěchů atd...











Co je to phishing

Slovem PHISHING označujeme podvodné e-mailové útoky na uživatele Internetu, jejichž cílem je vylákat důvěrné informace.

Nejčastěji jsou to údaje k platebním kartám včetně PINu nebo různé přihlašovací údaje k účtům. Nemusí jít jenom o účty přímo bankovní, ale také ostatních organizací, kde dochází k manipulaci s penězy nebo je možné jakýmkoliv způsobem zneužit jejich služeb. Příkladem můžem být PayPal, eBay, Skype, Google. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing

http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing









Základní znaky phishingového e-mailu: Snaží se vyvolat dojem, že byl odeslán organizací z jejichž klientů se snaží vylákat důvěrné informace. Toho se snaží docílit grafickou podobou e-mailu a zfalšováním adresy odesílatele.

Text může vypadat jako informace o neprovedení platby, výzva k aktualizaci bezpečnostních údajů, oznámení o dočasném zablokování účtu či platební karty, výzkum klientské spokojenosti nebo jako elektronický bulletin pro klienty.

V textu zprávy je link, který na první pohled většinou vypadá, že směřuje na stránky organizace (banky). Při jeho bližším prozkoumání zjistíte, že ve skutečnosti odkazuje na jiné místo, kde jsou umístěné podvodné stránky.












Jestliže vám chodí jménem banky e-maily, které obsahují link, na stránky vyžadující vaše přihlašovací údaje, či údaje ke kartě, je to phishingová zpráva. Banka takové zprávy nikdy nerozesílá a nemá důvod tyto informace od vás požadovat!

Pokud uživatel klikne na odkaz v e-mailu, dostane se na falešné stránky podvodníků, které jsou vytvořeny ve stejném stylu, jako originální stránky organizace (banky). Na podvodných stránkách je připraven formulář, kde jsou požadovány důvěrné informace - čísla účtu, kódy k internetovému bankovnictví, PIN k platební kartě, přihlašovací údaje ke službám a podobně.











Podvodné stránky bývají umístěny na napadnutých, špatně zabezpečených serverech. Proto ve většině případů bývá v internetovém prohlížeči v poli pro zadání adresy uvedená jiná adresa, která nemá s příslušnou organizací nic společného. Toto je jeden z poznávacích bodů, že se uživatel dostal na podvodnou stránku. Někdy se podvodníci snaží pomocí různých triků tento údaj v adresním řádku zamaskovat. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing










Jak poznáme podvodné stránky: Formulář vybízí k vyplnění důvěrných informací, které by banka neměla požadovat.

V adresním řádku prohlížeče se zobrazuje adresa, která nepatří organizaci, jejichž stránky se snaží napodobit. Uvedená adresa se může snažit originální napodobit, ale vždy bude jiná, případně může začínat číselným kódem IP adresy. Vyskutí se i případy, kdy se podvodníci snaží tuto skutečnost maskovat.

Ve většině případů komunikace probíhá po běžném, nezabezpečeném protokolu (adresa začíná http://).











Jak se bránit: Na odkazy v e-mailu neklikejte! Přesměrují vás na podvodné stránky, které se vás mohou snažit oklamat a pokusit se vylákat důvěryhodné informace, ale také mohou obsahovat škodlivé kódy, které se vám pokusí instalovat do počítače.

Jestliže potřebujete vstoupit na stránky internetového bankovnictví nebo na stránky příslušné organizace, raději napište internetovou adresu do prohlížeče sami!

Dejte pozor na překlepy! Podvodníci si mohou dočasně zaregistrovat adresu, která se bude pouze nepatrnou změnou písmen lišit od pravé. Při překlepu se nepozorný uživatel může dostat na falešné stránky.












Jak se bránit: Pokud se vaše elektronické bankovnictví chová nestandardně nebo jsou po vás požadovány jiné údaje než obvykle, nezadávejte je! Ukončejte svoji činnost a kontaktujte zákaznické centrum banky! Existuje další trik podvodníků, tzv. pharming. Ten umožňuje přesměrovat uživatele na podvodné stránky, aniž by si toho všimnul a to i za předpokladu, že dodrží oba předchozí body.

Používejte aktualizovaný operační systém. V aktualizacích bývají opravené objevené bezpečnostní chyby, které jinak mohou být zneužity. Většina systémů umí, při správném nastavení, kontrolovat aktualizace sama.










Jak se bránit: Používejte antivirový program. Aktualizujte ho! Existují kvalitní antivirové programy, které jsou pro domácí použití zdarma, případně si můžete zakoupit i komerční produkty. Pokud je počítač připojený k Internetu, dokáže si antivirový program (při správném nastavení) stáhnout aktualizaci sám.Neaktualizovaný antivir nemusí včas odhalit nové viry.

Používejte antispywarové programy, využívejte firewall. Antispywarové programy dokáží odhalit další druhy škodlivého software. O jejich aktualizaci platí totéž, co v předchozích případech. Firewall chrání před nežádoucím přístupem zvenčí nebo může zabránit odchozímu spojení pochybných programů do Internetu. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing










Jak se bránit: Nespouštějte neznámé programy, které vám příjdou e-mailem, ani na které e-mail odkazuje! Dodržujte nejvyšší opatrnost, přestože zpráva může vypadat, že je od vašich nejbližších přátel. Typickým příkladem z poslední doby jsou různé podvržené odkazy na elektronické pohlednice. Ve skutečnosti se nekalé živly snaží z odkazované stránky nainstalovat do počítače škodlivý program. Také programy, které se vám na různých stránkách snaží vnutit mohou mnohdy škodit. Například kromě popisované funkčnosti mohou obsahovat i trojské koně, které pracují ve prospěch svých tvůrců.











Jak se bránit: K elektronickému bankovnictví nebo ke svým účtům (nejen bankovním) se nepřihlašujte z veřejně přístupných nebo nedůvěryhodných počítačů, které nemáte pod kontrolou. Mohou být na nich nainstalovány různé programy pro monitorování činnosti a vaše důvěrné informace nebo přístupové kódy se mohou dostat k neoprávněným osobám. Toto se týká nejen počítačů v internetových kavárnách, ale také třeba i u známých, kde jsou instalovány programy z různých zdrojů a nemáte jistotu jejich zabezpečení.

Jestliže nemůžete mít pro svoji práci svůj počítáč, který nesdílíte s ostatními členy rodiny, mějte každý svůj účet. Uživatelům nepřidělujte práva administrátora! Získáte tím částečnou ochranu před nežádoucími úpravami systému. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing










Phisheři využívají různých způsobů komunikace, a to nejlépe takových, které jsou z hlediska bezpečnostních prvků na počítači či v lokální síti korektní, jsou z hlediska uživatele na první pohled transparentní (ve skutečnosti tomu tak není) a které jsou obtížně sledovatelné. V prvé řadě to znamená, že se k e-mailu přiloží formulář: jeho vyplnění a následné stisknutí tlačítka "odeslat" nabízí uživateli pohodlí a útočníkovi umožňuje formulář připravit k obrazu svému, včetně "důvěryhodných" grafických prvků (o nichž ovšem uživatel vůbec neví, odkud se ve skutečnosti stahují apod.).

Další možností je vyplnění formuláře na www stránkách umístěných ve velmi podobné doméně, jako je doména zájmu útočníka (např. místo www.banka-lidova.cz si zaregistruje doménu www.banka-1idova.cz, přičemž záměny písmena "l" za číslici "1" si všimne jen opravdu pozorný uživatel). http://computerworld.cz/securityworld/nebezpeci-jmenem-phishing-46139









Velmi jednoduchým způsobem je také formulář na nějaké free stránce a odeslání žádosti o jeho vyplnění. V takovém případě stačí poslat jen odkaz a nějaký důvěryhodný příběh ("bohužel nám momentálně nefunguje počítačová síť" nebo "tuto akci pro nás zajišťuje externí firma" apod.). Fantazie a možnosti phisherů jsou prakticky neomezené.

Čím je phishing nebezpečný? Phishing je nebezpečný v několika rovinách. Některá nebezpečí jsme si naznačili už v pasáži věnované obětem této činnosti. Nicméně skutečné nebezpečí je mnohem širší. Musíme si totiž uvědomit, co je cílem phishingu. Tedy jaké informace a proč se je útočníci snaží získat. V případě přihlašovacích jmen a hesel k bankovním účtům nebo k internetovým obchodům je to pochopitelné a snadno představitelné. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing










Čím je phishing nebezpečný? krádež identity (identity theft) Velkým nebezpečím je ale třeba to, že si člověk vůbec nemusí uvědomit, že se stal cílem útoku. Vyplnil jen formulář, jehož vyplnění po něm bylo požadováno - no a? To je rozdíl mezi reálným světem: ztrátu či krádež klíčů, dokladů nebo kreditní karty zpravidla odhalíme rychle. Phisher ale získává čas zmapovat si terén a rozhodnout se pro co nejefektivnější využití získaných informací. Navíc si může sám vybrat i čas provedení útoku - třeba v pátek večer, když přes víkend jsou v bankách jen omezené možnosti zablokování karet apod. Díky tomu vznikají mnohem větší škody než v případě klasických kriminálních činů. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing










Sociální inženýrství obvykle využívá tyt nátlakové metody: Limit - člověk s chladnou hlavou samozřejmě reaguje jinak, než osoba pod tlakem. Proto se v sociálním inženýrství (a tedy i v phishingu) často používá alespoň náznak nátlaku (akce je omezena, k dotyčnému úkonu dojde za X hodin apod.). Nebezpečí - cíl je podobný jako v případě výše uvedeného limitu. Vyvolat stres, připravit člověka o možnost reakce - to je úkolem uměle vytvořeného nebezpečí (hrozí finanční ztráta, útok viru ap.). Vydává se za někoho známého (respektive za něco známé) - samozřejmě, že komunikaci se subjektem blízkým či se subjektem s vyšší autoritou přikládá člověk větší důraz. Nesoustředí se pak na okolnosti, ale na vlastní obsah a rychlost splnění. Je logické, že zprávě od osoby velmi blízké nebo od administrátora sítě budete věnovat větší pozornost než e-mailu od někoho naprosto neznámého. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing










Očekávaná činnost - jedním z nejnebezpečnějších způsobů nátlaku je využít ke komunikaci něco, co očekáváme. Třeba před koncem roku posílat podvržená vánoční přání nebo v polovině února valentýnské gratulace. I v takovém případě samozřejmě ostražitost uživatele výrazně klesá. Důvěryhodná činnost - přijde--li uživateli zpráva s prosbou o ověření nějakých údajů či jejich potvrzení a je od jeho banky či jiného spolupracujícího subjektu, vypadá samozřejmě důvěryhodně (např. jak jinak by někdo mohl vědět, že mám tam a tam účet?). V praxi se ale rozesílá velké množství phishingových e-mailů, takže je logické, že se některé "strefí". Lákavá činnost - tzv. lechtivý obsah nebo obsah slibující nějakou zajímavou výhodu (něco zdarma nebo alespoň s výraznou slevou) člověka zpravidla zaujme natolik, že další okolnosti příliš nevnímá a soustředí se na to, aby mu nabízená věc neunikla. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing










Na phishing navazuje také ještě jedna nebezpečná technologie, která je sice známá už několik let, ale jejíž rozkvět začíná až v poslední době. Jmenuje se pharming. Je to nesmírně sofistikovaný a obtížně odhalitelný útok. Je sice náročný na provedení, ale na druhé straně svědčí o tom, že phisheři disponují potřebnými finančními prostředky a kapacitami k tomu, aby jej provedli. A rozhodně se jim vyplatí. V případě pharmingu jde stejně jako u phishingu o zkomoleninu anglického výrazu. V daném případě slova "farming" znamenajícího obdělávání, přeorávání, zemědělství. Dosti dobře to vystihuje podstatu pharmingu, jehož cílem je "vypěstovat" pomocí "překopání" záznamů v počítačích falešnou identitu pro útočníka.











Pharming totiž využívá technologii označovanou jako "DNS cache poisoning" - "otrávení paměti DNS záznamů"...

Jeho principem je totiž modifikace záznamů v této lokální paměti IP adres. Jinými slovy: místo korektní IP adresy je zde záznam změněn na adresu jinou (hackerovu). Uživatel se pak pokusí připojit k nějaké stránce (v našem případě www.banka-lidova.cz), prohlížeč vezme záznam (modifikovaný!) z paměti a na internetu vyhledá příslušný (podvržený) server. Uživatel tuto změnu vůbec nezaregistruje, neboť z jeho pohledu došlo ke korektní operaci: zadal správný název instituce a stránka se mu korektně zobrazila. Pharming tedy slouží útočníkům k tomu, aby jejich zprávy vypadaly co nejdůvěryhodněji - ostatně možnost je ověřit právě a přímo na mateřských www stránkách nesmírně zvyšuje důvěryhodnost podobných požadavků. Útočníkovi prostě stačí modifikovat záznam IP adresy tak, aby směřoval na jeho stránku - a uživateli pak může poslat důvěryhodný odkaz. http://www.hoax.cz/phishing/co-je-to-phishing










Pravidla chování v síti: netiketa

RFC dokumenty popisují standardy pro práci na Interentu. Dokumenty nejdříve prochazejí procesem schválení a po té je jim přiděleno číslo, pod kterým je lze vyhledat v seznamu pravidel. Přestože mnoho pravidel je pro odborníky, existují některá i pro běžné uživatele. Mezi ně patří RFC 1855 Netiquette Guidelines. Pochází z roku 1995.

http://datatracker.ietf.org/doc/rfc1855/

RFC 1855 - Pravidla chování v síti - Netiketa Dokument uvádí základní pravidla chování v síti "Network Etiquette - Netiquette", tedy jakousi etiketu sítě Internet, kterou organizace může používat a upravovat pro vlastní potřebu. http://www.hoax.cz/retezove-emaily/netiketa

http://www.ietf.org/rfc.html

http://www.ietf.org/rfc.html




http://www.hoax.cz/retezove-emaily/netiketa






Jako takový je uspořádán do oddílů tak, aby jeho adaptace byla co nejsnazší. Slouží také jako přehled základních pravidel pro jednotlivce, ať už se jedná o uživatele nebo administrátory. Autorem je "Responsible Use of the Network - RUN - Working Group" z IETF (The Internet Engineering Task Force).

1. Komunikace "jednoho s jedním" (e-mail, talk) 1.1 Uživatel

1.1.1 Mail

1.1.2 Talk

1.2 Administrátor

http://www.ietf.org/













2. Komunikace "jednoho s mnoha" (mailing listy, News) 2.1 Uživatel

2.1.1 Mailing listy a News

2.2 Administrátor

2.3 Moderátor

3. Informační služby 3.1 Uživatel

3.2. Administrátor












Na závěr:

Streisand efekt

http://en.wikipedia.org/wiki/Streisand_effect



Streisand efekt

Fenomén, při kterém snaha skrýt nebo smazat (cenzurovat) informace má nečekané důsledky publikování informací v ještě širší veřejnosti, za podpory internetové komunikace.

Pojmenován podle americké herečky Barbry Streisand, která v roce 2003 chtěla skrýt fotografie své rezidence v Malibu, Californii a naopak tím získala nečekanou publicitu,

Místo potlačení informace tato naopak získá nečekanou a nechtěnou publicitu a mediální extenze ve formě videí (ze škol např.), anebo spoof songs (napodobenin).

http://en.wikipedia.org/wiki/Streisand_effect



Podstata výzkumu ve společenských vědách Věda: 1. lidská cílevědomá, organizovaná, vysoce kvalifikovaná poznávací činnost 2. souhrn její výsledků 3. souhrn institucí, které s ní souvisí Výzkum: Výzkum je záměrný, cílevědomý a systematický poznávací proces, systém zobecněného poznání.

Podstata výzkumu ve společenských vědách Cíle výzkumu: 1. poznat: • deskriptivní výzkum (např. výzkum sledovanosti, obsahová struktura stanic, atd.) • analytický výzkum (např. souvislost mezi sledovaností a preferencí typu programu) • explikativní výzkum (vysvětlení výzkumných zjištění) • explorativní výzkum (např. jakým funkcím slouží internet) • verifikační výzkum (např. ověření teorie o dvoustupňovém toku komunikace).

Podstata výzkumu ve společenských vědách Cíle výzkumu: 2. prognózovat vývoj: - extrapolací (přechodem na širší oblast pomocí analogie) a dedukcí z vývoje v jiných zemích/oblastích, atd. 3. zasahovat do vývoje: - na základě výzkumů se formulují preskriptivní, deskriptivní, regulační teorie

1. z hlediska funkce: teoretický, aplikovaný, metodologický 2. z hlediska cílů: popisný, analytický, explikativní, explorativní, verifikační 3. z hlediska úplnosti: komplexní a parciální 4. podle zaměření: extenzivní (plošný), intenzivní (hloubkový) 5. podle způsobu realizace: individuální (interview), skupinový (focus group) 6. podle oboru: marketingový, mediální, sociologický, psychologický, atd. 7. podle výběru vzorku: náhodný anebo záměrný, kvalitativní anebo kvantitativní

Podstata výzkumu ve společenských vědách

Průzkum – technika, metoda výzkumu Předvýzkum – průzkumné stádium Metody a nástroje – techniky a formy Podmínky – reálné anebo experimentální (laboratorní) Sběr údajů – náhodný (statisticky kontrolovatelně náhodný), záměrný, systematický, předem strukturovaný nebo nestrukturovaný, kvalitativní a kvantitativní, atd.

Podstata výzkumu ve společenských vědách Dotazníkové metody anketa (formou dotazů a odpovědí, anketáři; poštovní, novinová, rozhlasová, televizní, atd.; nevýhoda – nereprezentativnost, návratnost; výhoda – anonymita, čas pro respondenty) dotazník (hromadné zjišťování, anonymní, zdrojem statistických údajů) výzkumný rozhovor (přímý kontakt odborníka s respondentem; výhoda – flexibilnost, menší formálnost, kontrola pravdivosti osobním kontaktem)


Požadavky na výzkum: Reliabilita (angl. reliability, spolehlivost) – vyjádření toho, jak dobře metoda měří, technická kvalita měřícího nástroje – stejné výsledky opakovaného výzkumu. Nutný předpoklad validity. Validita (lat. validus, silný, zdravý) – odpověď na otázku, zda zkoumáme to, co chceme, a jestli je náš výzkum platný – ověřování hypotéz, konfrontace s cílem výzkumu, předpokládanými výsledky, apod. Používání termínů dodává odbornému textu přesnost a jednoznačnost (meta-jazyk). Objektivita – stupeň nezávislosti výzkumné metody na výzkumníkovi, resp. týmu; ověřitelnost, nezkreslenost... Nejsnadnější způsob, jak určit shodu dvou pozorovatelů, je korelace (vzájemný vztah).


Metodologie vědy (jak zkoumat a poznávat) a teorie vědy: Teorie (soubor tvrzení) a empirie (praxe) Výsledky teorie jsou ověření hypotéz a definice. Spor mezi racionalismem (rozum) a empirismem (zážitek) Zjištění faktů experimentem nebo pozorováním, popis a vysvětlení, hypotéza, důkaz(y) a formulování teorie (pozitivismus: výsledky nezávislé na teorii) anebo verifikace (ověřování) a falzifikace (popření) teorie – Karl Popper Teorie vyšší komplexnosti (vzájemně provázané) Teorie středního dosahu (popisuje všeobecný jev a zároveň vychází z každodenního výzkumu a z pozorování sociálního chování, např. teorie názorových vůdců) – Robert Merton: Social theory and social structure, 1949). Ad-hoc teorie (příležitostní, „na jedno použití“)


Metodologie vědy (jak zkoumat a poznávat): indukce (zobecnění) a dedukce (odvozování) jako vědecké metody (další: pozorování, měření, klasifikace, kvantifikace, posuzování, předpověď, korelace, komunikace, interpretace, kontrola, definice, hypotéza, experiment) Pozitivismus – vědecké poznání musí vycházet z daného, skutečného, pozitivního; neověřitelné=metafyzické). Zakladatelem pozitivismu v sociologii je Auguste Comte: díly Cours de philosophie positive (6 svazků, 1830-1842) a Discours sur l’esprite positive (1844) vytvořil systém pozitivistické sociologie (exaktní vědy). Jeho dílo rozvíjel Emile Durkheim (1858-1917), zakladatel pozitivistické sociologie (Les régles de la méthode sociologique).


Thomas S. Kuhn ukázal, že tvorba teorií podléhá historickému vývoji a že ji určuje převládající obraz světa („normální věda“), které Kuhn nazývá paradigma. Teorie vznikají uvnitř horizontu, který už není možné dále teoreticky určit. Karl Popper byl antiinduktivista (proti tradiční tezi o vzniku vědecké hypotézy prostřednictvím zobecnění), byl také antikumulativista (pokrok vědy není jen kumulování nových poznatků) a také antiverifikacionista (teorie=hypotéza) Paul Karl Feyerabend odmítá racionální rekonstrukci vědy, včetně pravidel přechodu od jedné teorie k druhé (epistemologický anarchista). Jediným projevem tvořivosti ve vědě je bujení teorií; empirická data parazitují na teorii – empirický význam je určen interpretací; teorií, jejím jazykem. Se změnou teorie se pak mění i obsah pozorovatelného.

(http://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie a http://www.gsgpraha.cz/~sloukova/mjs/mvedy/10kuhn.htm)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie



http://www.gsgpraha.cz/~sloukova/mjs/mvedy/10kuhn.htm






Případová studie (detailní studium jednoho nebo několika případů – pro objasnění pouze jednoho případu a proniknutí do hloubky v dané situaci nebo organizaci se záměrem porozumět okolnostem, nebo pro objasnění určitého jevu, nebo pro zkoumání více případů s cílem ověřit určitou koncepci nebo inovaci)

http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Případová studie

Internetové průzkumy a dotazníky http://www.esurveyspro.com/human-resources-surveys.aspx

http://kisk.phil.muni.cz/wiki/P%C5%99%C3%ADpadov%C3%A1_studie



http://www.esurveyspro.com/human-resources-surveys.aspx








Kvalitativní výzkum (jevy, které se nedají zkoumat číselně; pozorování, rozhovor, kvalitativní obsahová analýza) – popírá pozitivistické tvrzení, že vše zkoumatelné lze přesně měřit, používá jazyka a symbolů (meta-jazyk) na popsání jazykových i mimojazykových jevů, účelem je získat konzistentní, ucelený popis činností, jevů nebo procesů („naturalisticky“ nikoli matematicky) Kvantitativní výzkum (zabstraktňování a zvěcňování jevů do vhodných kategorií, dotazníky, statistiky, průzkumní ankety, apod.) – někdy dosahují různých výsledků – Prezidentské volby v USA v roce 1936: Gallupův ústav na reprezentativním souboru dvou tisíc respondentů správně předpověděl vítězství F. D. Roosevelta, zatímco časopis Literary Digest, který použil anketu rozeslanou 10 milionům čtenářů a zpracovanou na více než 2 milionech vrácených anketních lístků, se ve svých odhadech dramaticky zmýlil (Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum. 1996. s. 1415).

Vlastní prostředí, analýzy, vědecké myšlení a vědecká komunikace, formulace problému, hypotéz, průzkumu, článku… • vědecká práce a výzkum, rešerš a vyhledávání, zpracování

výsledků do odborného vědeckého textu, publikování vědeckého textu

• vědecká práce probíhá v uzavřeném cyklu: 1) vědecký problém, potřeba – definování problému 2) sběr dostupných informací a jejich vyhodnocování 3) stanovení hypotez a jejich ověření např. experimentem 4) publikace nového řešení – další vědec pokračuje v 1) 5) vyhodnocení ohlasu (resp. korektury, propracování textu) = vědecká komunikace a ta může mít podobu formální/neformální

„nepublikovaná věda není žádnou vědou, výzkum, který není zveřejněn,

neexistuje“

na druhé straně publikování nezaručuje kvalitu (Sokalova aféra) „proč vůbec píši tento článek?“

• výzkum (aplikovaný, teoretický, klinický...)

• rešerš a vyhledávání (primární, sekundární, terciární zdroje, atd.)

• odborný vědecký text (žánry: abstrakt, referát, článek, studie, posudek-odborná recenze, kazuistika-case study, poster, disertační práce, monografie...příspěvek, přednáška...)

Většina vědeckých článků má podobnou strukturu, a to usnadňuje jejich čtení a hodnocení.

• tradiční struktura vědeckého textu zdroj: Menoušek, Jiří. Jak (ne)napsat článek pro odborný časopis? [online] In Ikaros, 2002, roč. 6, č. 9. ISSN 1212-5075 Dostupné elektronicky na: http://www.ikaros.cz/node/1127

TAIMRD (title, abstract, introduction, methods, results, discussion)

Title: titulek je velmi důležitá část celého článku. Jde ale o to, aby název práce nesliboval mnohem více, než číní její skutečný obsah. Jedna ze základních rešeršních metod je založena na vyhledávání klíčových slov v titulku. Ideální je, když titulkem vyjádříme obsah celé práce.

Autoři: toto schéma zahrnuje autory pod titulní část. Uvádíme také pracoviště autorů a kontaktní informace. Neměla by chybět např. e-mailová adresa.

http://www.ikaros.cz/node/1127



Abstrakt: souhrn je nejdůležitější část publikace. Je to jakási miniatura celého článku. Pokud publikujeme v monitorovaném periodiku, bývá abstrakt převzat do velkých bibliografií, nebo při velkých vědeckých konferencích se zvlášť uvěřejňují abstrakty příspěvků. Key words a tzv. deskriptory se uvádějí samostatně, jako nedílná součást abstraktu.

Introduction: uvádí do celé problematiky. Popíšeme, na co jsme ve své práci navázali, proč jsme se do řešení problému vůbec pustili, co je cílem našeho výzkumu.

Materials and Methods: nejrozsáhlejší část vědeckého článku. Text je většinou třeba logicky rozčlenit do odstavců. Přesně popíšeme metody, které jsme pro svůj experiment použili. U metod obecně známých stačí zmínka, u méně běžných odkážeme na odbornou literaturu. Metody vzácné nebo námi modifikované je třeba popsat. Při tvorbě této části vědeckého textu si klademe jedinou otázku: jestli bude podle našeho popisu možné celý experiment někým jiným zopakovat.

Results: sem patří přehledně zpracované rezultáty všech pokusů a pozorování. Využíváme zejména tabulek, grafů, statistik. Uvádíme i výsledky, které nepodporují naší hypotézu. Jednak je to mravné, jednak to paradoxně přispěje evaluaci validity naší práce ze strany kolegů odborníků.

Discussion: diskuse slouží v podstatě ke konfrontaci námi dosažených výsledků s tím, co uvádí dosavadní vědecká teorie a praxe. Máme zde možnost vysvětlit i případné „protichůdné“ výsledky. Diskuse by měla končit potvrzením (úplným, částečným, podmíněným) nebo naopak nepotvrzením původní hypotézy.

References: neboli citované informační zdroje. Formální úprava citací vychází z požadavků redakce, která by se měla zase řídit příslušnou normou. Platná norma ČSN ISO 690 .

Další části: seznam použitých zkratek, poděkování (Acknowledgements), dodatky (Appendix)...

Osobní bibliografie a curriculum vitae

Formy publikování vědeckých textů:

• jako příspěvek na konferenci (ve sborníku)

• jako odborný článek (v odborném časopise)

• jako vědecká studie (ve vědeckém karentovaném periodiku)

• jako součást společné prezentace (poster, video-prezentace, přednáška)

BIBLIOGRAFIE

• soupis publikovaných článků, studií, recenzí, monografií...

• klasifikuje se podle směrnice ministerstva školství

• cituje se podle platné citační normy

• chronologický nebo tematický přehled

Autorské právo a citační normy Zdroj: Boldiš, Petr. Bibliografické citace podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 [online] c2001-2006. Dostupné elektronicky na: http://www.boldis.cz/index.php?citace

1. Monografická publikace

Monografická publikace patrí k základním typům dokumentu. Jedná se především o knihy, sborníky, různé brožury a další jednorázově vydávaný materiál.

Model:

Primární odpovednost. Název díla: podnázev díla. Altern. odpověd.;

Sekundární odpovednost. Označení vydání. Místo vydání: Jméno nakladatele, Rok vydání. Rozsah díla. Edice. Poznámky. Standardní číslo.

Příklad: KOSEK, Jirí. Html – tvorba dokonalých stránek: podrobný pruvodce. Ilustroval Ondrej Tuma. 1. vyd. Praha : Grada, 1998. 291 s. ISBN 80-7169-608-0.

http://www.boldis.cz/index.php?citace



2. Příspěvek ve sborníku

Pokud chceme ocitovat jeden příspěvek v sborníku, použijeme tento způsob:

Model:

Odpovednost za príspevek. Název príspevku. In Název zdrojového

dokumentu. Primární odpovednost za zdrojový dokument. Vydání. Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok. Lokace ve zdrojovém dokumentu. Příklad: URBAN, Rudolf. Možné prístupy k objektivizaci výdaju v resortu obrany. In Objektivizace výdaju z verejných rozpoctu. Sborník referátu z teoretického semináre porádaného katedrou verejné ekonomie EDF MU v Brne ve spolupráci s Asociací verejné ekonomie. Brno : Masarykova univerzita v Brne. Ekonomickosprávní fakulta. Katedra verejné ekonomie, 1997. Část 4. Obrana a životní prostředí. s. 265–271.




3. Seriálová publikace

Mezi seriálové publikace řadíme ty, které vychází (ne)pravidelně v určitých intervalech s úmyslem dalšího pokračování – nejčastěji odborná periodika (časopisy), ale do této skupiny mohou patřit také např. ročenky.

Model:

Název: podnázev. Odpovednost. Vydání. Údaje o vydání/císlování– .

Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok– . Edice. Poznámky. Standardní číslo.

Příklad: CHIP: magazín informacních technologií. Praha : Vogel, 1990– . Vychází mesícne. ISSN 1210-0684.




4. Elektronické zdroje

V případe elektronických zdrojů je třeba uvést také povinné údaje:

Druh média (nosiče): [online], [CD-ROM], [disketa 3,5”]

Prístup ke zdroji: URL <http://www.willey.com> <http://www.willey.com>, Dostupné z: http://www.willey.com

Verze: Ver. 1.0, Ver. 95, poslední úpravy 20.9.1999 (www stránky)

Datum citace: [citováno 09-05-1997], [citováno 9. kvetna 1997]

[cit. 09-05-1997]

HORÁK, Petr. Finanční deriváty a jejich využití. In Dny práva – 2008 – Days of Law

[online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit. 2009-05-04]. s. 227-234. Dostupné z: <http://www.law.muni.cz/edicni/dp89/index.html>. ISBN 978-80-210-4733-4.



http://www.law.muni.cz/edicni/dp89/index.html



Autorské právo a citační normy Zdroj: Autorské právo: časté dotazy. [online] Ministerstvo kultury České republiky. Dostupné elektronicky na: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=508

1. Který právní předpis upravuje autorské právo a práva s ním související?

Autorské právo a práva s ním související, tj. práva výkonných umělců, výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, vysílatelů a dále zvláštní právo pořizovatelů databází jsou upravena zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Úplné znění autorského zákona bylo publikováno pod č. 398/2006 Sb.

http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=508


Autorské právo a citační normy Zdroj: Autorské právo: časté dotazy. [online] Ministerstvo kultury České republiky. Dostupné elektronicky na: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=508

2. Co může být autorským dílem?

Podle § 2 odst. 1 autorského zákona je autorským dílem dílo literární a jiné umělecké dílo a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické.

Pouze fyzické osoby mají schopnost vytvářet autorská díla jakožto jedinečný výsledek tvůrčí činnosti. Naproti tomu právnické osoby nikdy nemohou být autory děl, mohou pouze vykonávat autorská práva, a to na základě zákona (v případě zaměstnaneckých děl; § 58 autorského zákona) nebo na základě licence udělené autorem (§ 46 autorského zákona).

Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vytvořeno.



Interdisciplinární výzkum a vzdělávání

Interdisciplinární přístup znamená něco mezi dvěma disciplínami nepokrývající žádnou z nich, protože v prostoru, který disciplína samostatně není schopna pokrýt celostně, se vyskytují anomálie a problémy, které je nutné objasnit. podle PSTRUŽINA, Karel. Interdisciplinární výzkum. Atlas filosofie vědy. In E-LOGOS, 1999, 1211-0442 Dostupné na: http://nb.vse.cz/kfil/win/atlas1/interdis.htm

• další (celoživotní) vzdělávání, znalostní ekonomika

• virtuální (elektronické) a dištanční (dálkové) vzdělávání

• interdisciplinární (mediální antropologie, neurovědy, komparativní vědy, apod.) a transdiciplinární vzkum (struktura a dynamika biosféry ve velkých časových a prostorových měřítkách, vývoj krajiny a lidské společnosti ve vzájemné interakci, růst měst a suburbánního prostoru, kolapsy komplexních systémů a společenství, nebo kolektivní rozhodování v rozvinutých společnostech)

http://nb.vse.cz/kfil/win/atlas1/interdis.htm





Postup výzkumu – koncipování a příprava výzkumu se začíná hledáním (rešerší) a formulací výzkumného problému, následuje vymezení a formulování výzkumného pole, stanovení hypotézy, vymezení základního souboru a výběru (vzorku), výběr výzkumné metody, předvýzkum – pilotní výzkum a úprava výzkumné metody nebo projektu (koncepce) výzkumu.

Výzkumný projekt zahrnuje formulaci výzkumného problému, vysvětlení základních pojmů (proměnných), shrnutí dosavadních řešení problému a analýzu výzkumného pole (rešerši, předvýzkum, pilotní výzkum). Předvýzkum se používá ke zpřesnění výzkumné koncepce a strategie – metod. Celkově se kontrola průběhu výzkumu rozlišuje na vstupní (přípravná fáze), průběžnou, a závěrečnou – hodnotící. Fáze zpracování výsledků zahrnuje sběr a třídění získaných údajů, rozhodnutí o formě zpracování, zpracování utříděných dat a interpretaci výsledků. Většinou je výsledek projektu zpracován do výzkumné zprávy nebo studie.

Projekt pilotního výzkumu

Pilotní výzkum má za účel ověřit předpoklady, hypotézy nebo vybrané metody pro výzkum, který plánujete například jako součást své závěrečné práce.

Pilotní výzkum se skládá z fáze:

• rešeršní (vyhledání literatury podle oborů, kterých se téma práce týká) – vytvoření klíčových slov a cíle práce, příp. abstraktu (rešerše v knihovně: zahrnují i publikované články)

• zařazení literatury a jednotlivých textů do jednotlivých částí práce: práce s teorií je předpokladem formulování výzkumného problému a cílů výzkumu, formulace projektu výzkumu (problém, metody, hypotézy, cíle, zkoumaná populace, nebo vzorek, atd.)

• návrh a příprava výzkumu (badatelský list, dotazníky, strukturované rozhovory, experimentální podmínky, atd.)

• uskutečnění pilotního výzkumu – předvýzkumu (na vybrané vzorce, podle zvolené metodologie)

• posouzení pilotního výzkumu a dopracování projektu, resp. hypotéz, cílů, výběru vzorku, atd.

Základem výzkumu je výzkumný problém. Ten formulujeme na základě přečtené literatury, resp. kritického, vysvětlovacího, nebo jiného přístupu k ní, na základě cílů práce a výzkumných očekávání a v souvislosti s výzkumnými hypotézami, které mají dokázat nebo vyvrátit naše tvrzení.

• Co přesně chci studovat?

• K čemu to poslouží?

• Jaké má navrhovaný výzkum praktické využití?

Výzkumný problém může být formulován ve formě otázky, nebo výroku, který se například ptá: „Jaký existuje vztah mezi dvěma nebo více proměnnými?“ „Jak působí výcvik v týmové spolupráci na pracovní skupinu, výkon?“ Popsání výzkumného problému samozřejmě tvoří příslušnou část projektu. podle ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 – Příprava výzkumného projektu. [online] UK FHS, Katedra Řízení a supervize, 19. 3. 2007, s. 21. Dostupné elektronicky na: http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf

http://kmvp.wz.cz/PKMVP_1_projekt.pdf

Operacionalizace a konceptualizace jsou vědecké metody, za pomocí kterých se z prostudovaného textu, teorie a předchozích výzkumů zformuluje výzkumný problém (koncept, projekt), cíl a použité metody (převedení abstraktních teorií na konkrétní řešení, na prověřitelné akce – operace). Konceptualizace se v teoretické části projektu/práce použije na formulování výzkumného tématu, problému, resp. shrnutí do abstraktu, kde je výzkumné téma vysvětlené a popsané v několika větách, resp. klíčových slovech.

Výsledky konceptualizace jsou: projekt, koncept, abstrakt, téma, výzkumný cíl a seznam zkoumaných proměnných nebo indikátorů, seskupením kterých dostaneme „dimenze“, sady indikátorů – koncept (jevu). Výsledky operacionalizace jsou: přesná definice zkoumané populace, hypotézy formulované na základě ověřitelných kritérií (indikátorů) a model vztahů (závislost, nezávislost, proměnnost, stálost, vlivy, atd.) který bude základem metodologie práce. Model vztahů, neboli je vymezením proměnných, které mohou do zkoumaného jevu vstupovat, určením klíčových proměnných a jejich vztahů. ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM Část 1 – Příprava výzkumného projektu, s. 8.

• Metodologická část výzkumného projektu zahrnuje definici a popis zkoumaného vzorku, resp. způsobu výběru ze základního souboru, populace; formulaci výzkumných otázek, hypotéz a ověřitelných kritérií, identifikaci sledovaných znaků (klíčových proměnných, indikátorů) a model jejich vztahů, tedy jasný a srozumitelný popis výzkumného postupu (designu výzkumu).

podle hesla Metodologie pro informační studia a knihovnictví/projekt-výzkumu [online] Kabinet informačních studií a knihovnictví, Masarykova univerzita v Brně, 11/11/2011. Dostupné elektronicky na: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kisk:Metodologie_pro_informační_studia_a_knihovnictví/projekt-vyzkumu

Výzkum uskutečňujeme podle návrhu (konceptu, designu, analýzy) a výsledků předvýzkumu, pilotního výzkumu. Za výzkumné metody můžeme zvolit dotazník, polostrukturované rozhovory, nebo strukturované pozorování, experiment, případovou studii, apod.

V případě kvantitativního výzkumu formulujeme výzkumný problém jako specifické výzkumné otázky, případně hypotézy a proměnné, které se k účelu výzkumu operacionalizují. V případě kvalitativního výzkumu formulujeme výzkumný problém jako klíčové koncepty a základní výzkumné otázky (nikoli hypotézy) a uvedeme omezení výzkumu.

http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kisk:Metodologie_pro_informační_studia_a_knihovnictví/projekt-vyzkumu



Etický rámec výzkumu, zdroje pro odborný akademický jazyk

Zdroj: Etický rámec výzkumu. [online] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné elektronicky na: http://www.msmt.cz/vyzkum/eticky-

ramec-vyzkumu-1

ZÁKLADNÍ ETICKÉ ZÁSADY VÝZKUMU

I) Svoboda výzkumu a odpovědnost

II) Respektování názorové plurality a tolerance

III) Respektování lidské důstojnosti a autonomie při výzkumu

IV) Transparentnost

V) Solidarita a spolupráce ve výzkumu

VI) Prospěšnost a nepoškozování, každé riziko výzkumu musí být vyváženo

přínosem

http://www.msmt.cz/vyzkum/eticky-ramec-vyzkumu-1










ramec-vyzkumu-1

Výzkumný pracovník jako:

• autor nebo spoluator článku nebo publikace

• vedoucí pracovník a pedagog

• posuzovatel, recenzent, hodnotitel, oponent











ramec-vyzkumu-1

TYPICKÉ PŘÍKLADY PORUŠENÍ ETIKY

• získání účelových nebo jiných prostředků na výzkum a vývoj podvodným způsobem (předstíráním neexistující kvalifikace, dezinformováním o předchozích výsledcích a praxi, vytvářením falešných a zkreslených představ o výsledcích atd.),

• falšování výsledků výzkumu nebo jejich prezentace,

• porušování práv z duševního vlastnictví nebo účelová manipulace s nimi uváděním částí textu či faktů jinde publikovaných jinými autory bez odkazu nebo poděkování,

• vědomá nesprávná interpretace výsledků rešeršních studií, pozorování nebo experimentů,

• prezentování fiktivních údajů jako výsledku pozorování nebo experimentu,

• selektivní výběr údajů, především vynechání některých údajů s cílem podpořit předpokládanou hypotézu apod.,









Děkuji za pozornost!

PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD.

V případě nejasností mě kontaktujte na: [email protected]

mailto:[email protected]



Date post:	20-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter ... · 11. Psychologie masové...

Documents