ZAHÁJENÍ – 8:00 velká posluchárna · 2009. 4. 27. · 1Ústav fyziologie LF UK v Plzni,...

ZAHÁJENÍ – 8:00 velká posluchárna

Magisterský program SEKCE I – 8:15 - 9:45 velká posluchárna předsedající: Doc. MUDr. Milan Štengl, Ph.D. a Doc. Ing. Jiří Hatina, CSc. ÚČINKY ADRENERGNÍ STIMULACE NA REPOLARIZACI AKČNÍHO NAPĚTÍ KOMOROVÉHO MYOKARDU PRASAT. J. Holas, P. Soukup, T. Tůma Školitel: Doc. MUDr. M. Štengl, Ph.D. Ústav fyziologie LF UK v Plzni EXPRESE TYROZINHYDROXYLÁZY V SRDEČNÍCH SÍNÍCH DVOU KMENŮ LABORATORNÍHO POTKANA, VLIV IMOBILIZAČNÍHO A CHLADOVÉHO STRESU M. Smetanová1, E. Mistrová1, S. Hynie2, P. Šída2, V. Klenerová2 Školitelé: MUDr. M. Chottová - Dvořáková, Ph.D, Doc. MUDr. J. Slavíková, CSc., 1Ústav fyziologie LF UK v Plzni, 2Neurofarmakologická laboratoř, Ústav lékařské biochemie, 1. LF UK v Praze AKUTNÍ ZÁTĚŽ ŽELEZEM NA MODELU CHRONICKÉHO RENÁLNÍHO SELHÁNÍ U POTKANA A. Kletenská, M. Miklíková Školitelé: MUDr. J. Kuncová, Ph.D., MUDr. J. Švíglerová, Ph.D. Ústav fyziologie LF UK v Plzni VLIV CHRONICKÉHO RENÁLNÍHO SELHÁNÍ NA SYMPATICKOU INERVACI SRDCE SUBTOTÁLNĚ NEFREKTOMOVANÝCH POTKANŮ M. Miklíková, A. Kletenská Školitelé: MUDr. J. Kuncová, Ph.D., MUDr. J. Švíglerová, Ph.D. Ústav fyziologie LF UK v Plzni NEURODIFERENCIACE MYŠÍCH KMENOVÝCH BUNĚK M. Svatoň, L. Řehoř, Z. Houdek Školitelé: MUDr. V. Kulda1, Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D.2 1Ústav lékařské chemie LF UK v Plzni, 2Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni EXPRESE GENU RECK V PLICNÍ TKÁNI PACIENTŮ S NEMALOBUNĚČNÝM PLICNÍM KARCINOMEM L. Řehoř, M. Svatoň Školitelé: MUDr. V. Kulda, RNDr. M. Pešta, Ph.D. Ústav lékařské chemie LF UK v Plzni

ZMĚNY TEPLOTY V PRŮBĚHU TRANSPORTU HEMATOPOETICKÝCH KMENOVÝCH BUNĚK M. Smrčková, Š.Tichánková Školitel: MUDr. D. Lysák Hematologicko-onkologické oddělení FN v Plzni SLEDOVÁNÍ ÚČINKU MELATONINU NA MITOCHONDRIE V BUŇKÁCH SW-1710 POMOCÍ KONFOKÁLNÍHO MIKROSKOPU M. Salášek, H. Salášková Školitel: MUDr. P. Kufner Ústav biologie LF UK v Plzni 9:45 – 10:00 PŘESTÁVKA SEKCE II – 9:50 – 11:40 velká posluchárna předsedající: Doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc. a RNDr. Karel Fajfrlík, Ph.D. ROZDÍLY V KLINICKÉ ÚSPĚŠNOSTI ORTODONTICKÝCH ZÁMKŮ LEPENÝCH ADHEZIVNÍMI SYSTÉMY GC FUJI ORTHO A TRANSBOND XT V. Cibulková1 , J. Drofová1, S. Kormunda2 Školitel: MUDr. A. Matějková , Ph.D. 1 1Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni, 2Ústav sociálního lékařství LF UK v Plzni EXPERIMENTÁLNÍ POROVNÁNÍ VLASTNOSTÍ ADHEZIVNÍCH SYSTÉMŮ GC FUJI ORTHO A TRANSBOND XT A JEJICH VLIVU NA POŠKOZENÍ SKLOVINY V. Cibulková1, J. Drofová1, S. Kormunda3 Školitel: MUDr. A. Matějková, Ph.D. 1, MUDr. J. Beneš, Ph.D. 2 1Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni, 2Ústav biofyziky LF UK v Plzni, 3Ústav sociálního lékařství LF UK v Plzni SLEDOVÁNÍ VLIVU OZÓNU A FLUORIDOVÝCH PREPARÁTŮ NA ROZVOJ ZUBNÍHO KAZU O. Kukrálová, A. Housková Školitel: Doc. MUDr. V. Merglová, CSc. Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni PERMEABILITA DENTINU A JEJÍ KLINICKÝ VÝZNAM M. Beneš, M. Petrisko Školitelé: MUDr. H. Hecová, MUDr. J. Stehlíková Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni ANALÝZA LIPOPOLYSACHARIDU U HELICOBACTER PYLORI T. Kosnarová Školitelé: Ing. J. Hrabák, Ph.D., MUDr. R. Hrušková Ústav mikrobiologie LF UK a FN v Plzni

ZMĚNY SÉROVÝCH HLADIN BDNF, IL-6, IL-8, IL-10 A EGF U ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ S DEPRESÍ V. M. Matějka1, P. Svobodová1, J. Vrzalová3 Školitelé: Doc. MUDr. L. Holubec, Ph.D. 1, MUDr. J. Podlipný2 1Radioterapeutické a onkologické oddělení FN v Plzni, 2Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni, 3OID FN v Plzni NÁDOROVÉ MARKERY JAKO PROGNOSTICKY VÝZNAMNÉ FAKTORY PRO KARCINOM ŽLUČNÍKU, ŽLUČOVÝCH CEST A CHOLANGIOCELULÁRNÍ KARCINOM - PILOTNÍ STUDIE J. Brůha, O. Vyčítal Školitelé: MUDr. V.Liška,PhD.1, Prof. MUDr. V.Třeška, DrSc.1, Doc. MUDr. L. Holubec, Ph.D. 2, Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc.2 1Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni, 2Centrální radioisotopová laboratoř FN v Plzni SROVNÁNÍ ZMĚNY HLADIN PROLAKTINU A DALŠÍCH BIOCHEMICKÝCH HODNOT V KRVI PŘI UŽÍVÁNÍ ANTIPSYCHOTIK V ZÁVISLOSTI NA DÉLCE HOSPITALIZACE M. Pachner, S. Kysela Školitel: Doc. MUDr. J. Beran, CSc. Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni OSUD DOSPĚLÝCH PACIENTŮ S AKUTNÍ LYMFOBLASTICKOU LEUKÉMIÍ S POZITIVNÍM PHILADELPHSKÝM CHROMOZOMEM A. Kletenská Školitel: MUDr. D. Lysák Hematologicko-onkologické oddělení FN v Plzni SEKCE III – 10:00 – 11:40 (paralelní) malá posluchárna – učebna 1. patro předsedající: Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. a Doc. MUDr. Josef Vodička, Ph.D. EXPERIMENTÁLNÍ MODELOVÁNÍ ANEURYSMATU BŘIŠNÍ AORTY U ZVÍŘETE, FARMAKOLOGICKÉ OVLIVNĚNÍ – PRVNÍ VÝSLEDKY J. Böhmová, O. Johanides Školitelé: as. MUDr. J. Moláček, Ph.D., MUDr. K. Houdek Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni VLIV TKÁŇOVÝCH LEPIDEL NA CÉVNÍ STĚNU V MODELU DISEKCE AORTY V. M. Matějka1, S. Rokošný2, T. Martinča2, J. Pirk2 Školitelé: MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D. 1, MVDr. Dr. med.vet. K. Witter, CSc. 3 1Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni, 2Klinika kardiochirurgie IKEM Praha, 3Institut für Histologie und Embryologie, VU Wien MORFOLOGIE STĚNY AAA ZEJMÉNA VE VZTAHU K FIBRINOLÝZE P. Tolinger, L. Nedorost Školitelé: MUDr. V. Křížková, Ph.D. 1, Doc. RNDr. M. Korabečná, Ph.D. 2 1Ústav histologie a embryologie, 2 Ústav biologie LF UK v Plzni

ANALÝZA ÚSPĚŠNOSTI RADIOINTERVENČNÍCH VÝKONŮ NA DOLNÍCH KONČETINÁCH U PACIENTŮ S ISCHEMICKOU CHOROBOU DOLNÍCH KONČETIN. O. Johanides Školitel: as. MUDr. J. Moláček, Ph.D. Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni STRATEGIE LÉČBY NEPARAZITÁRNÍCH BENIGNÍCH CYST JATER K. Tajčová, J. Brůha, O. Vyčítal Školitelé: MUDr. V. Liška, Ph.D., Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni INHIBICE TRANSFORMING GROWTH FACTOR BETA-1 STIMULUJE REGENERACI JATER PO ČÁSTEČNÉ LIGACI PORTÁLNÍ ŽÍLY V EXPERIMENTÁLNÍM MODELU NA PRASATECH O. Vyčítal, J. Brůha Školitelé: MUDr. V. Liška, Ph.D., Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni

CHEMOEBOLIZACE INOPERABILNÍCH JATERNÍCH TUMORŮ M. Baumruk, J. Brůha, O. Vyčítal Školitelé: MUDr. V. Liška, Ph.D.1, MUDr. P. Duras2, Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc.,1 Doc. MUDr. T. Skalický, Ph.D.1 1Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni, 2Radiodiagnostická klinika LF UK a FN v Plzni PROGNOSTICKÉ FAKTORY RECIDIVY MALIGNÍHO ONEMOCNĚNÍ PO RADIOFREKVENČNÍ ABLACI JATERNÍCH LÉZÍ O. Vyčítal, J. Brůha, E. Kudrnovská Školitelé: MUDr. V. Liška, Ph.D., Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni 11:50 – 12:30 PŘESTÁVKA, OBĚD SEKCE IV – 12:30 – 14:00 velká posluchárna předsedající: Doc. MUDr. Zdeněk Rokyta, CSc. a Doc. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D. VLIV KRYSTALOIDNÍCH ROZTOKŮ S RŮZNÝM OBSAHEM CHLORIDŮ NA VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ KRITICKY NEMOCNÝCH L. Práznovská Školitelé: MUDr. A. Kroužecký, Ph.D., Doc. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. I. interní klinika LF UK a FN v Plzni ANALÝZA VSTUPNÍHO EKG OBRAZU U PACIENTŮ S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU P. Doškář, M. Kačer Školitel: Doc. MUDr. R. Rokyta, Ph.D. I. interní klinika LF UK a FN v Plzni

SUBJEKTIVNÍ VS. OBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ STAVU MIKROCIRKULACE U SEPTICKÝCH PACIENTŮ Z. Rušavý jr., L. Paymová, H. Koláčková, V. Česák, P. Skala, L. Češková, M. Stromecká. Školitel: Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. I. interní klinika LFUK a FN v Plzni JE HYPOGLYKÉMIE ČASTOU PŘÍČINOU ÚMRTÍ NEMOCNÝCH S DIABETEM 1. TYPU? J.Jiskrová, K. Dospíšilová, V. Legerský Školitelka: MUDr. S. Lacigová, Ph.D. I. interní klinika LF UK a FN v Plzni PROTILÁTKY PROTI GLIADINU A TKÁŇOVÉ TRANSGLUTAMINÁZE U PACIENTEK S OPAKOVANÝMI POTRATY A PO OPAKOVANÝCH IN VITRO FERTILIZACÍCH M. Čedíková, L. Černá, A. Kohoutová Školitelka: Prof. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni PROFIL ANTIFOSFOLIPIDOVÝCH PROTILÁTEK U ZÁPADOČESKÝCH VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTEK L.Černá, M.Čedíková Školitelka: Prof. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni EFFECT OF HUMAN SALIVA WITH VARIOUS pH ON SPERM MOTILITY N. Gonçalves Ferreira, L. Černá, M. Čedíková Supervisor: Prof. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc. Department of Gynecology and Obstetrics, Charles University Faculty of Medicine, Pilsen SEKCE V – 12:30 – 14:00 (paralelní) malá posluchárna – učebna 1. patro předsedající: Doc. MUDr. Helena Zavázalová, CSc. a MUDr. Jiří Beneš, Ph.D. ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY UČITELŮ NA ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH M. Kolářová Školitelka: as. MUDr. V. Machartová, Ph.D. Klinika pracovního lékařství LF UK a FN v Plzni LÉKAŘ V OČÍCH VEŘEJNOSTI – ŠETŘENÍ PROVEDENĚ STUDENTY M. Miklíková Školitel: Doc. MUDr. J. Beran, CSc. Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni

HEDONIE JAKO PREDIKTOR STABILITY REMISE U PACIENTŮ SE ZÁVISLOSTÍ NA PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTKÁCH P. E. Váchová Školitel: MUDr. L. Janů, Ph.D. Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni ZNALOSTI A DOVEDNOSTI STŘEDOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ V NEODKLADNÉ RESUSCITACI R. Šín Školitelé: MUDr. K. Zikmundová, CSc.1, V. Andrlová, DiS.2 1Ústav sociálního lékařství LF UK v Plzni, 2Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje INOVACE PRAKTICKÝCH CVIČENÍ Z BIOFYZIKY NA TÉMA RTG ZÁŘENÍ P. Fedurčák, P. Růžička, O. Vyčítal Školitel: MUDr. L. Bolek, Ph.D. Ústav biofyziky LF UK v Plzni PŘÍPRAVA A INOVACE PRAKTICKÝCH CVIČENÍ Z BIOFYZIKY NA TÉMA ULTRAZVUK P. Fedurčák, P. Růžička, O.Vyčítal Školitel: MUDr. L. Bolek, Ph.D. Ústav biofyziky LF UK v Plzni PROJEKTY ŘEŠENÉ S ÚSTAVEM OVAVT L. Galek Školitelé: MUDr. L. Bolek, Ph.D., Mgr. M. Navrátil OVAVT - Oddělení výuky a aplikací výpočetní techniky LF UK v Plzni

DOKTORSKÝ PROGRAM

SEKCE VI - 14:15 – 15:30 velká posluchárna předsedající: Prof. MUDr. Zdeněk Rušavý, Ph.D. a Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc. ZLEPŠUJE POUŽÍVÁNÍ INZULINOVÝCH “SMART” PUMP KOMPENZACI DIABETIKŮ? J. Gruberová, H. Kůsová, M. Jandová, Z. Rušavý Školitel: Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. I. interní klinika LF UK a FN v Plzni GASTROINTESTINÁLNÍ (GIT) HORMONY A DIABETES MELLITUS TYPU 1 V DĚTSKÉM VĚKU M. Huml Školitel: Doc. MUDr. J. Sýkora, Ph.D. Dětská klinika LF UK a FN v Plzni

HYPOFOSFATÉMIE U PACIENTŮ S AKUTNÍM KORONÁRNÍM SYNDROMEM J. Tesařová, A. Šimanová Školitel: Doc. MUDr. R. Rokyta, Ph.D. I. interní klinika LFUK a FN v Plzni POMOHOU NÁDOROVÉ MARKERY K DIAGNÓZE KARCINOMU PLIC ? M. Pražáková, J.Vrzalová, L.Holubec jr. Školitel: Prof. MUDr. O.Topolčan, CSc. Úsek Imunoanalýzy ONM FN Plzeň - Bory a LF UK v Plzni VÝSLEDKY ČTYŘLETÉHO PODÁVÁNÍ ERLOTINIBU U NEMOCNÝCH S NEMALOBUNĚČNÝM PLICNÍM KARCINOMEM J. Krejčí1 Školitelé: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc.1, RNDr. M. Minárik, Ph.D.2 1Klinika TRN LF UK a FN v Plzni, 2Genomac International, Praha HE4 - NOVÝ NÁDOROVÝ MARKER PRO OVARIÁLNÍ KARCINOM V RUTINĚ? M. Čásová1, 3, Z. Novotný2, J. Vrzalová1, O. Topolčan1 , L. Holubec jr.1, M. Pražáková1, Kokeš V. 2, Rokyta Z. 2 Školitel: Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc.1, MUDr. Z. Novotný, CSc.2 1Úsek imunoanalýzy ONM FN Plzeň, 2Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni, 3II. interní klinika LF UK a FN v Plzni 15:30 – 15:45 PŘESTÁVKA SEKCE VII - 15:45 – 17:00 velká posluchárna předsedající: Doc. MUDr. Jaroslav Koutenský, CSc. a Prof. MUDr. Karel Pizinger, CSc. VZTAH ADIPONEKTINU A CELKOVÉ MORTALITY HEMODIALYZOVANÝCH PACIENTŮ M. Vostrý1, D. Rajdl1, J. Eiselt2, L. Trefil1, J. Racek1 Školitel: Prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. 1Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni, 2I. interní klinika LF UK a FN v Plzni OXIDOVANÉ LDL, PROTILÁTKY PROTI OXIDOVANÝM LDL A JEJICH VLIV NA PŘEŽITÍ U HEMODIALYZOVANÝCH NEMOCNÝCH M. Korotvička1, J. Eiselt2, L. Malánová3, L. Trefil1, D. Rajdl1, M. Vostrý1, J. Racek1 Školitel: Prof. MUDr. J. Racek, DrSc. 1Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni, 2I. interní klinika LF UK a FN v Plzni, 3B. Braun Avitum, Hemodialyzační centrum, Plzeň. ROZLIŠENÍ POVRCHOVÝCH ANTIGENŮ V LYZÁTU LIDSKÉ SPERMIE METODOU BIOTINYLACE. J.Cibulka Školitelka: Prof. MUDr.Z. Ulčová-Gallová, DrSc. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni

LOKALIZACE ŘEČOVÝCH CENTER U NEMOCNÝCH S MOZKOVÝMI NÁDORY J. Horemužová, J. Ferda, J. Kastner, B. Kreuzberg, I. Herejková Školitel: Doc. MUDr. J. Ferda, Ph.D. Radiodiagnostická klinika LF UK a FN v Plzni ULTRAZVUKEM ASISTOVANÁ KOMBINACE LASEROVÉ ABLACE A FOTODYNAMICKÉ TERAPIE U BAZOCELULARNÍHO KARCINOMU M. Kříž1,3, R. Šmucler3 Školitelé: Prof. MUDr. P. Arenberger, DrSc., MBA1,2, Prof. MUDr. V. Resl, CSc.2

1Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha, 2Dermatovenerologická klinika LF UK a FN v Plzni,3Centrum Fotonické medicíny1. LF UK v Praze AKTIVITA SELENOENZYMŮ V ZÁVISLOSTI NA STÁRNUTÍ – INTERAKCE S CHALKOGENY SELENEM A TELUREM V POKUSU NA MYŠÍCH A. Hodková Školitel: Prof. MUDr. V. Eybl, DrSc. Ústav farmakologie a toxikologie LF UK v Plzni 17:15 Závěr konference, vyhlášení vítězů

ABSTRAKTA (ŘAZENÁ PODLE PROGRAMU) ÚČINKY ADRENERGNÍ STIMULACE NA REPOLARIZACI AKČNÍHO NAPĚTÍ KOMOROVÉHO MYOKARDU PRASAT. J. Holas, P. Soukup, T. Tůma Školitel: Doc. MUDr. M. Štengl, Ph.D. Ústav fyziologie LF UK v Plzni Výsledky četných studií ukazují, že prase je výborným biomodelem pro studium srdeční fyziologie za normálních i patologických podmínek. Velikost prasečího srdce i anatomie koronárních arterií se podobá lidskému srdci, studium prasečího srdce již umožnilo získat významné výsledky o mechanismech ischemické srdeční nemoci, srdeční hypertrofie i srdečního selhání a intenzivní výzkum probíhá v oblasti transgenních prasat coby potenciálních dárců pro srdeční xenotransplantaci. Nicméně informace o elektrických projevech srdečních buněk a jejich regulaci jsou dosud velmi omezené a nedostačující. V rámci této studie jsme se proto zaměřili na prozkoumání adrenergní regulace repolarizace komorových srdečních buněk prasete. Membránové napětí bylo snímáno technikou vysokoodporových skleněných mikroelektrod v pravokomorových trabekulách. Akční napětí vykazovala normální amplitudu, trvání i frekvenční závislost (rozsah stimulačních frekvencí 0,5 až 3 Hz). Noradrenalin (400 nmol/L) neovlivňoval trvání akčních napětí. Adrenalin (400 nmol/L) a isoproterenol (100 nmol/L, čistý beta-adrenergní agonista) vykazovaly podobný účinek: prodloužení trvání akčních napětí s obrácenou frekvenční závislostí (největší prodloužení při nejnižších stimulačních frekvencích). Předběžné výsledky ukazují, že beta-adrenergní stimulace vede k prodloužení trvání akčního napětí v komorovém myokardu prasat, zatímco účinek alfa-adrenergní stimulace na trvání akčního napětí je zanedbatelný. EXPRESE TYROZINHYDROXYLÁZY V SRDEČNÍCH SÍNÍCH DVOU KMENŮ LABORATORNÍHO POTKANA, VLIV IMOBILIZAČNÍHO A CHLADOVÉHO STRESU M. Smetanová1, E. Mistrová1, S. Hynie2, P. Šída2, V. Klenerová2 Školitelé: MUDr. M. Chottová Dvořáková, Ph.D, Doc. MUDr. J. Slavíková, CSc., 1Ústav fyziologie LF UK v Plzni, 2Neurofarmakologická laboratoř, Ústav lékařské biochemie, 1. LF UK v Praze Východisko: Stres ovlivňuje genovou expresi enzymů, které se účastní syntézy katecholaminů (KA) v dřeni nadledvin v závislosti na délce a opakování jeho působení (1). Limitujícím enzymem syntézy KA je tyrozinhydroxyláza (TH). Jejím zdrojem v srdci jsou katecholaminergní neurony. Změny exprese genu TH v srdci u různých typů stresu nebyly dosud studovány. Cíl: Stanovení exprese mRNA pro TH v srdečních síních dvou různých kmenů laboratorního potkana, Sprague-Dawley a Lewis, vystavených odlišným typům stresu. Metodika: Jedna skupina zvířat obou kmenů byla vystavena imobilizačnímu stresu, druhá skupina byla vystavena kombinaci imobilizačního a chladového stresu po dobu

jedné hodiny. Zvířata byla usmrcena za tři hodiny po ukončení stresu a srdeční síně stresovaných a kontrolních jedinců byly zpracovány kvantitativní metodou RT-PCR. Relativní exprese genu TH byla stanovena jako poměr mezi jeho koncentrací a koncentrací β-aktinu (tzv. „housekeeping“ genu). Výsledky: U zvířat kmene Sprague-Dawley jsme zaznamenali statisticky významný vzestup exprese mRNA pro TH v pravé síni u kombinovaného stresu. Imobilizační stres změnu exprese TH v žádné ze srdečních síních nevyvolal. Jedinci kmene Lewis vykazovali naopak statisticky významný pokles exprese TH v pravé síni u kombinovaného stresu a statisticky významný vzestup v levé síni u imobilizačního stresu. Závěr: Akutní kombinovaný stres vyvolal v pravých srdečních síních jedinců obou kmenů zcela odlišnou odpověď, zatímco akutní imobilizační stres ovlivnil expresi genu pouze v levé síni u kmene Lewis. 1. McMahon A, Kvetnansky R: J. Neurochem. 58 (6): 2124-2130, 1992. Podporováno MSM 0021620806 and MSM 0021620819. AKUTNÍ ZÁTĚŽ ŽELEZEM NA MODELU CHRONICKÉHO RENÁLNÍHO SELHÁNÍ U POTKANA A. Kletenská, M. Miklíková Školitelé: MUDr. J. Kuncová, Ph.D., MUDr. J. Švíglerová, Ph.D. Ústav fyziologie LF UK v Plzni Východisko: Chronické renální selhání je často doprovázeno adynamickou kostní chorobou, která není spřažena se zvýšenou hladinou parathormonu v séru. Jedním z faktorů, které by mohly přispívat k rozvoji kostního onemocnění by mohlo být železo užívané jako součást podpory erytropoezy u dialyzovaných pacientů. Cíl: Stanovit vliv železa na hladinu PTH a fosforu v séru u potkanů s renálním selháním ve srovnání s kontrolami. Metodika: Renální selhání bylo navozeno u dospělých samců potkana 5/6 nefrektomií, jejíž účinek byl ověřen měřením clearance kreatininu. Potkani byli rozděleni do 4 skupin; nefrektomovaní s fosfátovou stravou (NXP), nefrektomovaní s normální stravou (NXN) a analogicky kontrolní skupiny (SHP, SHN). Po anestezii a kanylaci karotické tepny byl proveden první odběr, poté aplikováno železo 100 mg/kg a provedeny další odběry krve za 30, 60, 120 a 180 minut po podání železa. Po usmrcení byla vyoperována a zvážena příštítná tělíska. V séru byly stanoveny hladiny fosforu, PTH a železa, v tělískách koncentrace PTH. Výsledky: Bazální hodnoty fosforu nevykazovaly signifikantní rozdíl ve skupinách SHN, SHP a NXN, ale hodnota NXP byla významně vyšší než SHN, SHP, NXN. Hladina železa byla signifikantně vyšší u NXN než u SHP i SHN, ale nebyla snížena u NXP. Bazální hladina PTH v séru byla u SHP signifikantně vyšší než u všech ostatních skupin. Po aplikaci železa hladina fosforu signifikantně rostla u všech skupin, nejvyšších hodnot dosáhla u NXP. Hladina železa u všech skupin srovnatelně stoupla i klesala. Nejvýraznější pokles koncentrace PTH je u SHP, nepříliš výrazný pokles jsme zaznamenali i u NXP a NXN. Závěr: Z výsledků vyplývá, že zvýšená hladina železa v séru negativně ovlivňuje sekreci PTH, čímž může napomáhat rozvoji kostní choroby. Podporováno VZ MSM 0021620819.

VLIV CHRONICKÉHO RENÁLNÍHO SELHÁNÍ NA SYMPATICKOU INERVACI SRDCE SUBTOTÁLNĚ NEFREKTOMOVANÝCH POTKANŮ M. Miklíková, A. Kletenská Školitelé: MUDr. J. Kuncová, Ph.D., MUDr. J. Švíglerová, Ph.D. Ústav fyziologie LF UK v Plzni Východisko: Zvýšená aktivita sympatického nervového systému je patrně jedním z faktorů, které přispívají k předčasnému úmrtí uremických pacientů z kardiovaskulárních příčin. Cíl: Účelem studie bylo posoudit aktivitu sympatické inervace srdce u potkanů za 10 týdnů po navození renálního selhání ve srovnání s kontrolami a popsat případné regionální rozdíly v uvolňování a vychytávání noradrenalinu v levé a pravé srdeční komoře. Metodika: Měření jsme prováděli na dospělých samcích potkana 10 týdnů po indukci chronického renálního selhání 5/6 nefrektomií. Testovali jsme účinek tyraminu a noradrenalinu na kontrakci papilárního svalu pravé a levé komory. Rozřezanou tkáň obou komor jsme vložili do komůrek paralelně promývaných oxygenovaným Tyrodovým roztokem. Měřili jsme koncentraci noradrenalinu v perfúzním roztoku, do kterého jsme přidali inhibitor uptaku noradrenalinu desipramin nebo KCl. Na začátku každého experimentu a pak za 2 a za 4 hodiny jsme odebrali část tkáně z každé komůrky. Koncentrace noradrenalinu v perfuzátech a extraktech tkání jsme stanovili komerčními radioimunoanalytickými kity. Výsledky: Pozitivně inotropní účinky tyraminu a noradrenalinu byly téměř zanedbatelné v pravé komoře nefrektomovaných potkanů, zatímco v levé komoře byly srovnatelné s kontrolami. Depolarizací stimulované uvolňování noradrenalinu bylo signifikantně vyšší v pravé komoře uremických potkanů než ve vzorcích z levé komory i z kontrolních pravých i levých komor. Účinek desipraminu byl vyšší v levé komoře kontrolních i nefrektomovaných potkanů než v odpovídajících pravých komorách. Ve srovnání s kontrolami byla koncentrace noradrenalinu v levé komoře renálně selhávajících potkanů signifikantně nižší. Závěr: Z výsledků vyplývá, že pravo-levý rozdíl v intenzitě zpětného vychytávání noradrenalinu v srdci zůstává zachován i při chronické urémii. V důsledku chronického renálního selhání dochází v pravé komoře ke zvýšení uvolňování noradrenalinu exocytózou po depolarizaci, což může vést ke zvýšené koncentraci noradrenalinu v intersticiu a downregulaci adrenergních receptorů v pravé komoře. Podporováno VZ MSM 0021620819. NEURODIFERENCIACE MYŠÍCH KMENOVÝCH BUNĚK M. Svatoň, L. Řehoř, Z. Houdek Školitelé: MUDr. V. Kulda1, Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D.2 1Ústav lékařské chemie LF UK v Plzni, 2Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni Východisko: Kmenové buňky, ať již dospělé, embryonální či nádorové, představují v současné době významný zdroj nových poznatků v oblasti mechanismů diferenciací či naopak zachování pluripotence a velkou naději pro léčbu řady onemocnění. O kyselině retinové (RA) je známo, že in vitro podporuje diferenciaci

pluripotentních buněk různými směry v závislosti na koncentraci a podmínkách kultivace. Cíl: Cílem naší studie bylo optimalizovat neurodiferenciační postup založený na působení RA u linie myších nádorových embryonálních kmenových buněk (embryonal carcinoma, EC) označované v literatuře jako P19. Metodika: EC buňky linie P19 v nediferencovaném stavu byly kultivovány v DMEM médiu (Dulbecco’s modified Eagle’s medium) obsahujícím 10% fetálního bovinního séra. Neurodiferenciace byla indukována kultivací v bezsérovém médiu DMEM/F12 (1:1) s přídavkem ITS (inzulín, transferin, selen) a RA, která neurodiferenciaci urychluje. Aby byly buňky pozorovatelné pod fluorescenčním mikroskopem a označené pro budoucí plánované transplantace, byla v naší laboratoři provedena trvalá transfekce genu pro zeleně fluoreskující protein (GFP). Výsledky: Výsledkem působení RA byl růst buněčných výběžků a v průběhu 5 až 7 dní změna morfologie EC buněk v buňky neuronálního fenotypu. Jako optimální koncentrace RA v kultivačním médiu pro neurodiferenciaci byla potvrzena koncentrace 5 x 10-7 mol/l, která je často uváděna v literatuře. Dále bylo úspěšně provedeno označení buněčné linie genem pro fluorescenci. Závěr: Naším cílem do budoucna je molekulárně biologická charakteristika získaných buněčných elementů - sledování změn exprese markerů pluripotence (Oct-4) a neurofenotypu (N-cadherin, III-beta tubulin, Pax-6) v průběhu diferenciace a pak následné využití těchto buněk pro neurotransplantaci v myších modelech s neurálními defekty. EXPRESE GENU RECK V PLICNÍ TKÁNI PACIENTŮ S NEMALOBUNĚČNÝM PLICNÍM KARCINOMEM L. Řehoř, M. Svatoň Školitelé: MUDr. V. Kulda, RNDr. M. Pešta, Ph.D. Ústav lékařské chemie LF UK v Plzni Východisko: RECK (reversion-inducing cysteine-rich protein with Kazal motifs) je mebránově vázaný glykoprotein, který negativně reguluje aktivitu matrixových metaloproteináz (MMP-2, MMP-9, MT1-MMP). Matrixové metaloproteinázy jsou enzymy degradující komponenty extracelulární matrix, tím se podílejí na růstu, šíření a metastazování nádorů. Jedním z uvažovaných mechanismů regulace exprese RECK proteinu je methylace promotoru tohoto genu. Cíl: V naší práci jsme se zaměřili na vztah mezi methylací promotoru genu pro RECK, expresí mRNA RECKu, bezpříznakovým obdobím (DFI) a celkovým přežitím (OS) u pacientů s nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC). Metodika: Methylační statut promotoru a hladina exprese mRNA byly stanovovány v párových vzorcích (nádor – normální plicní tkáň) 50 pacientů s NSCLC operovaných v letech 2005-2007. Methylační statut byl analyzován methylačně specifickou PCR (polymerázová řetězová reakce). Exprese mRNA byla změřena pomocí real-time RT-PCR. Výsledky: Zjistili jsme, že u vzorků s methylovaným promotorem genu pro RECK je signifikantně nižší exprese mRNA tohoto genu (p=0,0400). Zaznamenali jsme nižší expresi mRNA genu RECK v nádorové tkáni ve srovnání s normální plicní tkání (p=0,0032). V histologické podskupině epidermoidního karcinomu jsme nalezli nižší expresi RECKu ve srovnání s adenokarcinomem (p=0,0051). Dále jsme prokázali, že

existují rozdíly v expresi podle stadia nemoci. Vyšší exprese byla nalezena u stadia IA ve srovnání se stadii IB-IIIA (p=0,0455). Nezjistili jsme žádný vztah methylace promotoru a exprese genu RECK ke klinickopatologickým hodnotám (DFI, OS). Závěr: Methylace promotoru genu RECK snižuje expresi mRNA tohoto genu a je tudíž jedním z jeho regulačních mechanismů. Naše výsledky potvrzují, že RECK může být pokládán za tumor supresorový gen a zajímavý cíl dalšího výzkumu inhibitorů matrixových metaloproteináz. Práce byla podpořena grantem IGA MZCR NR 9343-3. ZMĚNY TEPLOTY V PRŮBĚHU TRANSPORTU HEMATOPOETICKÝCH KMENOVÝCH BUNĚK M. Smrčková, Š.Tichánková Školitel: MUDr. D. Lysák Hematologicko-onkologické oddělení FN v Plzni Východisko: V ideálním případě dělí dárce a příjemce několik málo kilometrů, ale setkáváme se častěji se situací, kdy hematopoetické progenitorové buňky musí překonat značnou vzdálenost, než mohou být transplantovány příjemci. Během přepravy jsou buňky uchovány v chladícím boxu, který by měl udržet určitou konstantní teplotu. Optimální transportní teplota není stanovena a doporučení se pohybují od teploty chladničky (2 – 10 °C) až po teplotu pokojovou (do 24 °C). Cíl: Účelem studie bylo zjistit, za jakých teplotních podmínek jsou transportovány transplantáty hemopoetických progenitorových buněk pro nepříbuzenecké transplantace a navrhnout opatření vedoucí k optimalizaci transportních podmínek a snížení rizika poškození transplantátu. Metodika: Analyzováno bylo 40 transportních křivek vzniklých při importech transplantátů od nepříbuzných dárců zprostředkovaných Českým národním registrem dárců dřeně (ČNRDD). Byl sledován vývoj teploty transplantátu v závislosti na vstupní teplotě v boxu a době transportu. Za ideální transportní teplotu byla považována teplota 2 – 10 °C. Výsledky: Transporty trvaly od 4 do 10 hodin. Získané teplotní křivky bylo možno rozdělit do tří rozdílných skupin podle vstupní teploty: do 10 °C (17 křivek), 10 – 20 °C (14 křivek) a nad 20 °C (9 křivek). Teplota v boxu v čase stoupala a pro startovací teplotu do 10 °C udrželo po 10 hodinách požadovanou teplotu (2 - 10 °C) pouze 50 % transportů. Při startovací teplotě 10 – 20 °C probíhalo v 10. hodině 29 % transportů při teplotě nad 20 °C. Pouze u transportů se vstupní teplotou nad 20 °C docházelo k poklesu teploty prochlazováním boxu, teplota však neklesla pod 16 °C. Všechny transplantáty se úspěšně přihojily bez ohledu na transportní teplotu, nebylo zaznamenáno žádné selhání štěpu. Závěr: Teplota vaku závisí na řadě parametrů jako je výchozí teplota, teplota chladicích destiček, počet otevření boxu, doba trvání přepravy atd. Dosažení a udržení ideální teploty je zejména u delších transportů dosti obtížné. Pokud za ideální transportní teplotu považujeme teplotu skladovací (2 – 10 °C), je pro její dosažení nezbytné před zahájením transportu předchladit samotný transplantát a použít dostatečný počet chladicích destiček, abychom získali dostatečně nízkou startovací teplotu v boxu (< 10 °C). Pro delší transporty (> 6 – 10 hodin) bude vhodné zvážit využití isotermálních boxů s vakuovou izolací stěn, které jsou méně náchylné k teplotním výkyvům, ovšem za cenu větších rozměrů a hmotnosti boxu. Na druhou

stranu bezproblémové přihojení všech transplantátů implikuje otázku, zda má smysl se snažit o dosažení a udržení teplotního rozmezí 2 - 10 stupňů Celsia ? SLEDOVÁNÍ ÚČINKU MELATONINU NA MITOCHONDRIE V BUŇKÁCH SW-1710 POMOCÍ KONFOKÁLNÍHO MIKROSKOPU M. Salášek, H. Salášková Školitel: MUDr. P. Kufner Ústav biologie LF UK v Plzni V experimentech jsme se zaměřili na účinek melatoninu (MLT), hormonu produkovaného převážně epifýzou, na změny intenzity mitochondriálního trans-membránového potenciálu (�Ψm). �Ψm u zdravých buněk = ~ -180mV) je zřejmě zatím nejcitlivější známý ukazatel vitality jednotlivých mitochondrií a je tedy i kvantitativním indikátorem vitality buňky. Snížení �Ψm (depolarizace vnitřní mitochondriální membrány) znamená, že započal proces programované smrti buňky v důsledku aktivace příslušné enzymové kaskády. Změny �Ψm jsme měřili po chemicky navozeném buněčném oxidačním stresu (BOS). Použili jsme linii buněk SW-1710 (buňky odvozené z lidského karcinomu močového měchýře). Buňky jsme vystavili BOS vyvolanému inkubací s antimycinem A, selektivním inhibitorem cytochrom c oxidoreduktázy (komplexu III elektronového transportního řetězce). Pro měření velikosti �Ψm jsme použili fluorescenční sondu JC-1, u které je vlnová délka emise úměrná koncentraci tohoto fluorochromu v mitochondriích, respektive průměrné velikosti �Ψm na jeden voxel v zorném poli. Při nízké koncentraci JC-1 v mitochondriích (monomery JC-1) je vrchol intenzity emise v zelené oblasti spektra (G, λ=527nm), zatímco při vysoké koncentraci tohoto fluorochromu (JC-1 agregáty) je maximum intenzity emise odpovídající červené oblasti (R, λ=590nm). Optické řezy buňkami jsme vytvořili pomocí konfokálního mikroskopu Olympus Fluoview 1000 (osy x,y,z - 3D modus). Porovnali jsme velikost �Ψm u vzorků vystavených BOS (buňky inkubované pouze s antimycinem A – kontrola), s buňkami předem ovlivněnými melatoninem (MLT „pretreatment“) a teprve poté vystavených oxidačnímu stresu. Poměr intenzit G/R v průměrném voxelu jednotlivých zorných polí byl u kontrolních vzorků významně snížený v porovnání s G/R u buněk, které byly předem vystaveny účinku melatoninu (statistická významnost p< 0.01). Na základě výsledků experimentu je možné vyjádřit předpoklad, že buňky předem ovlivněné (pretreatment) melatoninem mají stabilizovaný �Ψm a tím i zvýšenou odolnost vůči oxidačnímu stresu. Melatonin se tak jeví jako látka, která může hypoteticky mít příznivý vliv na patologické stavy vyvolané buněčným oxidačním stresem jako je např. reperfuzní syndrom, sepse, neurodegenerativní nemoci a další. Podpořeno výzkumným záměrem VZ MSM 0021620819 (6096). ROZDÍLY V KLINICKÉ ÚSPĚŠNOSTI ORTODONTICKÝCH ZÁMKŮ LEPENÝCH ADHEZIVNÍMI SYSTÉMY GC FUJI ORTHO A TRANSBOND XT V. Cibulková1 , J. Drofová1, S. Kormunda2 Školitel: MUDr. A. Matějková , Ph.D. 1 1Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni, 2Ústav sociálního lékařství LF UK v Plzni Východisko: Ortodontická terapie fixními aparáty trvá průměrně 2 - 2,5 roku. Dojde-li ke spadnutí zámku, prodlužuje a prodražuje se terapie.

Cíl: Cílem bylo porovnat klinickou úspěšnost dvou běžně používaných ortodontických adhezivních systémů GC Fuji Ortho a Transbond XT co se týče setrvání zámků ve funkci a určit podíl ostatních faktorů na selhávání adheze. Metodika: Jedná se o retrospektivní klinickou studii ze záznamových karet a studijních modelů 45 pacientů. Vyhledávali jsme délku setrvání ortodontických zámků lepených zkoumanými adhezivními systémy od času nalepení zámku po první selhání adheze. Výsledky jsme zpracovávali pomocí analýzy přežívání podle Kaplana-Meierové. Zaznamenávali jsme sagitální vztah zubních oblouků, vady skusu, růstovou tendenci a skutečnost, zda byla terapie extrakční nebo neextrakční. Výsledky: Selhání adheze nastalo u 110 ze 702 sledovaných zubů. Úspěšnost setrvání zámku ve funkci závisela na použitém lepidle (p<0,0001 Wilcoxon i Log-Rank test), ve skupině Transbond XT byla úspěšnost 92%, ve skupině GC Fuji Ortho pouze 74%. Vliv na selhání adheze měla přítomnost převislého skusu (Hazard Ratio 2,2), zkříženého skusu (HR 2,3) a nonokluze (HR 2,1). U singulárního antagonismu je HR 2,5, pacienti bez anomálie sagitálního vztahu zubních oblouků mají riziko selhání vazby 1,5x nižší. U pacientů ve věku 13-14 let došlo ke spadnutí zámku 1,8x častěji. Extrakční terapie představovala 1,5x zvýšené riziko spadnutí zámku. Závěr: Prokázali jsme statisticky významný vliv výběru adhezivního systému na setrvání zámku ve funkci, ve prospěch lepidla Transbond XT. Významný vliv mají i další faktory, zejména některé vady skusu a singulární antagonismus. Na selhávání se může podílet i délka posunu zubu po ortodontickém drátu u extrakční terapie. EXPERIMENTÁLNÍ POROVNÁNÍ VLASTNOSTÍ ADHEZIVNÍCH SYSTÉMŮ GC FUJI ORTHO A TRANSBOND XT A JEJICH VLIVU NA POŠKOZENÍ SKLOVINY V. Cibulková1, J. Drofová1, S. Kormunda3 Školitel: MUDr. A. Matějková, Ph.D. 1, MUDr. J. Beneš, Ph.D. 2 1Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni, 2Ústav biofyziky LF UK v Plzni, 3Ústav sociálního lékařství LF UK v Plzni Východisko: Při snímání zámku na konci terapie fixními ortodontickými aparáty může docházet k poškození zubu, zejména při příliš vysoké vazbě lepidla k bazi zámku a nízké hodnotě ARI (Adhesive Remnant Index). Cíl: Porovnat dva adhezivní systémy z hlediska poškození skloviny zubu a prozkoumat podíl ostatních faktorů. Metodika: Jedná se o randomizovanou, slepou experimentální studii na 62 extrahovaných premolárech. K lepení jsme použili ortodontické zámky Discovery, skloionomerní cement GC Fuji Ortho a světlem tuhnoucí kompozitní pryskyřici Transbond XT. Bukální plošku premolárů jsme zkoumali pod světelným mikroskopem před nalepením zámků, po sejmutí a po odstranění lepidla. Hodnotili jsme množství prasklin ve sklovině před a po sejmutí zámku, určovali index ARI, hodnotící množství adhezíva zbylého na zubu a měřili čas potřebný k odstranění lepidla. Výsledky: Zjistili jsme závislost mezi časem potřebným k odstranění lepidla, použitým lepidlem a nárůstem prasklin (p<0.0001). Neprokázali jsme závislost nárůstu prasklin na typu zubu, pohlaví a věku pacienta ani na typu lepidla (p>0.05). Nebyl zjištěn vztah ARI k typu zubu, pohlaví a věku pacienta. Prokázali jsme závislost výše ARI na typu lepidla (p<0.0001) a času odstranění na typu lepidla (Fuji - průměr 17s, Transbond - průměr 46s, p<0.0001) .

Závěr: Studie prokázala rozdíly v adhezi na sklovinu mezi oběma systémy, Transbond XT zanechával více lepidla na sklovině, což vedlo k delšímu času odstraňování lepidla. Nebylo prokázáno, že by vyšší ARI měl protektivní charakter. Ostatní faktory zřejmě významně nepřispívají k poškození skloviny. Práce byla podpořena projektem CRP 7632-470. SLEDOVÁNÍ VLIVU OZÓNU A FLUORIDOVÝCH PREPARÁTŮ NA ROZVOJ ZUBNÍHO KAZU O. Kukrálová, A. Housková Školitel: Doc. MUDr. V. Merglová, CSc. Stomatologická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Studie vycházela z prokázaného účinku fluoridace a aplikace ozó nu na remineralizační procesy ve sklovině. Cíl: Cílem této studie bylo porovnat efekt léčby demineralizace skloviny opakovanou lokální aplikací fluoridů a ozónu v průběhu stanovené doby. Vzhledem k poměrně dlouho známému účinku gelů s fluoridy v prevenci vzniku zubního kazu lze tuto metodu považovat za standard, s nímž lze srovnávat jiné, novější způsoby léčby. Metodika: 6 dětí ve věku 6 – 13 roků bylo pozváno na tři ošetření v odstupu třech měsíců. U každého pacienta byly do studie zahrnuty všechny první stálé moláry neošetřené výplní ani pečetěním. V úvodu každého ošetření byly příslušné zuby vyšetřeny klinicky a přístrojem Diagnodent naměřen stupeň demineralizace na třech určených místech na žvýkací plošce. Následně byl proveden náhodný výběr dvou molárů pro ošetření ozónem, na zbývající moláry byly lokálně aplikovány fluoridy. Příslušná léčba se pak prováděla při každé další návštěvě. Průběžné měření Diagnodentem umožnilo sledovat efekt léčby v čase. Výsledky: Výsledky léčení byly statisticky zpracovány neparametrickými párovými testy, které neprokázaly významný rozdíl mezi srovnávanými metodami. Důvodem může být malý počet pacientů zavzatých do studie. Závěr: Ve studii použité metody ošetření (lokální aplikace fluoridů i ošetření ozónem) se v současné době považují za vhodné při nálezu počínajících kazů u stálých i dočasných zubů. Naše studie neprokázala statisticky významný rozdíl mezi uvedenými metodami. Definitivní závěry však bude možné udělat, až po zhodnocení větších souborů ošetřených pacientů. PERMEABILITA DENTINU A JEJÍ KLINICKÝ VÝZNAM M. Beneš, M. Petrisko Školitelé: MUDr. H. Hecová, MUDr. J. Stehlíková Stomatologická klinika LFUK a FN v Plzni Východisko: Dentin představuje tvrdou zubní tkáň, která tvoří základ klinické korunky i kořene. Povrch dentinu v korunkové části kryje sklovina, povrch kořenového dentinu překrývá zubní cement. V korunkové i kořenové části je dentin prostoupen množstvím tubulů procházejících celou jeho vrstvou. Klinické zkušenosti a studie předpokládají, že prostupnost dentinových tubulů může přispívat k rozvoji některých poúrazových následků. Tato skutečnost již byla prokázána u fraktur zubní korunky, u poranění periodontálních vazů je předmětem diskuze.

Cíl: Cílem experimentální částí je důkaz průniku cizorodých látek skrze kořenový dentin. Metodika: Experimentální studie byla provedena na 18 extrahovaných jednokořenových zubech. Zuby byly rozděleny do 6 skupin ( AD – zuby s neporušenou vrstvou cementu, BE – zuby s obroušenou vrstvou cementu, CF – povrch celého zubu překryt kompozitní pryskyřicí). Zuby byly následně ponořeny do roztoku s organickým barvivem (skupiny ABC) nebo do fyziologického roztoku (skupiny DEF). Výsledky: Průnik barviva byl prokázán u všech zubů skupiny A a B, u skupin CDEF k zabarvení pulpy a stěny kořenového kanálku nedošlo. Závěr: Práce potvrdila možnost penetrace cizorodých látek a tím i bakterií nebo jejich toxinů skrze dentinové tubuly. ANALÝZA LIPOPOLYSACHARIDU U HELICOBACTER PYLORI T. Kosnarová Školitelé: Ing. J. Hrabák, Ph.D., MUDr. R. Hrušková Ústav mikrobiologie LF UK a FN v Plzni Východisko: Pacienti kolonizovaní H.pylori tvoří široké spektrum protigastrických protilátek zaměřených proti různým antigenům. Mezi ně patří například protilátky proti Lewis antigenům druhé třídy tj. Lewis x a Lewis y. Antigenní struktura lipopolysacharidu H.pylori je s těmito Lewis antigeny shodná. U různých kmenů této bakterie byly popsány čtyři typy těchto antigenů-Lewis X, Lewis Y, Lewis a, Lewis b. Cíl: Vypracovat a optimalizovat metody pro analýzu lipopolysacharidu u H.pylori. Metodika: Pro testování bylo použito 8 náhodně vybraných kmenů izolovaných od pacientů z oblasti Plzeňského kraje. H.pylori byl kultivován na selektivním médiu (10ml brucelového bujonu s přídavkem suplementu antibiotik). Kultivace probíhala při 37 °C v atmosféře s 10% CO2 po dobu 72 hodin. Směsná kultura byla použita pro přípravu antigenů. Celobuňěčný antigen byl připraven přidáním 1% formaldehydu ke vzorku s následnou inkubací 1h při 35°C. Buňky byly následně promyty 3× pufrovaných fyziologickým roztokem (PBS). Jejich koncentrace byla upravena na hodnotu 106 buněk/ml a byly uchovávány při -80°C. Lipopolysacharid byl získán z 5 g bakteriální kultury. K té bylo přidáno 5ml 90% vodou nasyceného fenolu. Směs byla inkubováno 30 min při 68 °C. Poté byla vodná fáze odebrána a dialyzována 24 h při 4°C. Dialyzát byl lyofilizován a uchován při 4°C. Kvalita izolovaného lipopolysacharidu byla ověřena pomocí SDS-PAGE přídavkem 8M močoviny a s následnou detekcí stříbrem. Výsledky a závěr: Během práce se podařilo vypracovat metodiku pro přípravu jak celobuněčného antigenu, tak purifikovaného lipopolysachaidu (směsi Lewis antigenů), které byly použity pro další experimenty. Projekt byl podpořen Specifickým výzkumem Ústavu mikrobiologie a grantem Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR č. NR 8887-3 ZMĚNY SÉROVÝCH HLADIN BDNF, IL-6, IL-8, IL-10 A EGF U ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ S DEPRESÍ V. M. Matějka1, P. Svobodová1, J. Vrzalová3 Školitelé: Doc.MUDr. L. Holubec, Ph.D. 1, MUDr. J. Podlipný2

1Radioterapeutické a onkologické oddělení FN v Plzni, 2Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni, 3OID FN v Plzni Východisko: Diagnostika onkologického onemocnění má významný dopad na pacientův psychický stav. Kvalita psychiky je však nepopiratelným faktorem ovlivňujícím prognózu pacienta. U nemocných s depresí byly v některých pilotních studiích pozorovány snížené hodnoty BDNF (brain derived neurotrophic factor). Proto jsme i tento faktor sledovali u našich nemocných. K dalším sledovaným markerům patřily některé interleukiny (IL-6, IL-8, IL-10) a některé růstové faktory. Cíl: Naším cílem bylo porovnat hladiny BDNF, IL-6, IL-8, IL-10 a epidermálního růstového faktoru u onkologických pacientů ve vztahu k přítomnosti symptomů deprese. Metodika: Byl sledován soubor 40 onkologických pacientů v ambulantní péči či akutně hospitalizovaných na onkologické klinice FN Plzeň. Jako kontrolní soubor byl použit soubor 259 zdravých probandů na základě databáze Pilsen Longitudinal Study III (PILS III). Rozhodujícím vyšetřením k detekci deprese bylo: vyšetření psychiatrem či klinickým psychologem pracoviště, Hamiltonova škála deprese, Hamiltonova škála úzkosti, Zungova sebeposuzovací škála deprese, Beckova škála deprese. U všech nemocných byly provedeny před vyplněním dotazníků základní laboratorní odběry a to standardně nalačno v dopoledních hodinách a stanoveny následující parametry: BDNF, cytokiny: IL6, IL8, IL10, TNF alfa, dále růstové faktory EGF, TGF alfa, VEGF. Hladiny BDNF byly měřeny metodou ELISA (Quantikine Human BDNF from R&D Systems (USA)), sérové hladiny cytokinů a epidermálního růstového faktoru (EGF) byly měřeny multiplex xMAP technologií (Human Cytokine/Chemokine Panel from Millipore - Linco Research comp. (USA)). Výsledky: Hladiny BDNF byly signifikantně nižší u pacientů s depresí (p=0,01). Mezi skupinami pacientů nebyl nalezen rozdíl v hladinách IL-6, IL-8, IL-10 a EGF. Závěr: V naší studii jsme prokázali signifikantní snížení hladiny BDNF u onkologických pacientů se symptomy deprese. Práce byla podpořena výzkumným záměrem MSM 0021620819 a MSM 0021620812. NÁDOROVÉ MARKERY JAKO PROGNOSTICKY VÝZNAMNÉ FAKTORY PRO KARCINOM ŽLUČNÍKU, ŽLUČOVÝCH CEST A CHOLANGIOCELULÁRNÍ KARCINOM - PILOTNÍ STUDIE J. Brůha, O. Vyčítal Školitelé: MUDr. V.Liška,PhD.1, Prof. MUDr. V.Třeška, DrSc.1, Doc. MUDr. L. Holubec, Ph.D. 2, Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc.2 1Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni, 2Centrální radioisotopová laboratoř FN v Plzni Východisko: U maligních nádorů žlučových cest není zcela známé chování jednotlivých nádorových markerů. Cíl: Cílem práce bylo studovat vztah sérových konvenčních nádorových markerů (CEA, CA 19-9, CA 72-4), markeru proliferace - tymidinkinázy(TK) a cytokeratinů (TPA, TPS a CYFRA 21.1) k prognóze bezpříznakové přežití(DFI) a celkového přežití (OS) po operaci pro karcinom žlučníku, karcinom žlučových cest(Klatskinův tumor) a cholangiocelulární karcinom. Metodika: Do studie bylo zařazeno 43 pacientů (24 s karcinomem žlučníku, 8 s Klatskinovým tumorem a 11 s cholangiocelulárním karcinomem) léčených na

Chirurgické klinice FN a LF UK Plzeň v období 2000-2007. Pacienti podstoupili paliativní (cytorekukční výkon nebo explorativní laparotomie) nebo radikální chirurgickou léčbu. Předoperační sérové hladiny nádorových markerů byly hodnoceny pomocí DFI a OS u radikálně operovaných nemocných, zatímco u paliativních výkonů jen pomocí OS. Výsledky: Statistickou analýzou bylo zjištěno, že vhodným nádorovým markerem pro stanovení časné recidivy (krátký DFI) a špatné prognózy (krátký OS) u karcinomu žlučníku je TK. Vhodným prognostický faktorem pro celkové přežití u pacientů s karcinomem žlučníku byl TPS. Pacienti se špatnou prognózou měli vysoké sérové hladiny CEA a to ve všech studovaných skupinách. Závěr: Výsledky uvedené výše, lze využít k detekci nemocných s tendencí k časné recidivě a určení prognózy pacientů, jak po léčbě radikální, tak po léčbě paliativní. Představené výsledky ilustrují důležitost nádorových markerů v diagnostice a léčebné strategii u vzácnějších maligních onemocnění – karcinomů žlučového stromu. Získané výsledky budou podkladem pro navržení prospektivní studie nádorových markerů v rozšířené kohortě nemocných s uvedenými diagnózami. Práce byla podpořena granty IGA MZ CR 9731/1-4 a výzkumným záměrem MSM 0021620819. SROVNÁNÍ ZMĚNY HLADIN PROLAKTINU A DALŠÍCH BIOCHEMICKÝCH HODNOT V KRVI PŘI UŽÍVÁNÍ ANTIPSYCHOTIK V ZÁVISLOSTI NA DÉLCE HOSPITALIZACE M. Pachner, S. Kysela Školitel: Doc. MUDr. J. Beran, CSc. Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Vztah mezi léčbou antipsychotiky a hladinou prolaktinu (v krvi) je dokumentován v odborné literatuře řadou prací. Na Psychiatrické klinice fakultní nemocnice bylo proto zavedeno sledování hladiny prolaktinu včetně některých biochemických hodnot u nemocných, jimž jsou ordinována neuroleptika. Zatím však nebyla takto zjištěná data vyhodnocena. Cíl: Porovnat u hospitalizovaných pacientů (léčených Zyprexou a Seroquelem) s Dg. Schizofrenie hodnoty PRL a dalších biochemických hodnot (glykémie, cholesterol, LDL, HDL, TG včetně BMI) na počátku hospitalizace s hodnotami na konci hospitalizace. Porovnat velikost změn hodnot u krátkodobě hospitalizovaných (do 4 týdnů) s hodnotami u déle hospitalizovaných. Porovnáváme také terapii Zyprexou a Seroquelem. Metodika: Předložená práce představuje shrnutí údajů o hladině prolaktinu a jiných biochemických hodnot a léčbě neuroleptiky u souboru 111 pacientů PKFN. Získaná data pocházejí z běžného klinického provozu. Pro jejich získání nebyly učiněny žádné specifické zásahy do provozu, které by si jinak uspořádala přísná experimentální studie, jejímž podmínkám by se musel klinický provoz přizpůsobit. Výsledky: U souboru hospitalizovaných pacientů budou sledovány parametry, o nichž je známo, že na jejich výši mají neuroleptika vliv. Výsledky budou poskytovat zpětnou vazbu vzhledem k zavedení sledování těchto parametrů (v roce 2006). Závěr: Jedná se o pilotní studii provedenou za rutinních podmínek na Psychiatrické klinice v Plzni. Závěrem bude zvážen vliv léčby neuroleptiky na fyzické zdraví pacientů a důležitost péče o fyzické zdraví pacientů při léčbě neuroleptiky.

OSUD DOSPĚLÝCH PACIENTŮ S AKUTNÍ LYMFOBLASTICKOU LEUKÉMIÍ S POZITIVNÍM PHILADELPHSKÝM CHROMOZOMEM A. Kletenská Školitel: MUDr. D. Lysák Hematologicko-onkologické oddělení FN v Plzni Východisko: Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) s pozitivním philadelphským chromozomem (Ph+) představuje cca 20 – 30% všech ALL u dospělých. Prognóza Ph+ALL při konvenční chemoterapi je velmi špatná a dlouhodobě přežívá maximálně 10% nemocných. Léčebnou odpověď a přežití zlepšuje kombinovaná léčba s tyrosinkinázovými inhibitory (TKI), ke kterým se však v průběhu měsíců zpravidla rozvíjí rezistence vedoucí k relapsu. Hlavní kurativní metodou zůstává alogenní transplantace krvetvorných buněk provedená v kompletní remisi. Cíl: Retrospektivní vyhodnocení průběhu onemocnění dané skupiny pacientů. Metodika: Analyzován byl soubor 19 pacientů s Ph+ALL (8 žen, 11 mužů) s mediánem věku 52 let, kteří byli léčeni od října 2002 do dubna 2009. 18 pacientů podstoupilo indukční chemoterapii podle Linkera. 13 pacientů bylo léčeno inhibitory tyrozin-kinázy. Hodnoceno bylo 15 nemocných (4 pacienti zemřeli na infekční komplikace v době indukce). Všichni nemocní dosáhli kompletní cytologické remise, 3 nemocní dokonce molekulárně genetické remise. V průběhu konsolidace 12 pacientů podstoupilo alogenní transplantaci hemopoetických krvetvorných buněk (3 příbuzní dárci, 9 nepříbuzných dárců), po přípravě Flu/Mel (6 pac) nebo po přípravě Bu/Cy2/ATG (6 pac). Zdrojem podaných buněk byla kostní dřeň (4 pac) a periferní kmenové buňky (8 pac). 3 pacienti byli léčeni konvenční kombinovanou chemoterapií z důvodu nedostupnosti dárce event. neúnosnosti k transplantaci. Výsledky: Z transplantované skupiny dlouhodobě přežívá 7 pacientů v molekulárně genetické remise (58%), 5 pacientů zemřelo (3 x relaps, 2 x infekce). Všichni netransplantovaní pacienti zemřeli na relaps. Pravděpodobnost celkového přežití (OS) činí u transplantovaných pacientů ve 3 letech 52%. U netransplantovaných nemocných je OS ve 2 letech pouze 14% a ve 3 letech 0%. Závěr: Použití tyrosinkinázových inhibitorů a včasná indikace k alogenní transplantaci zlepšuje prognózu nemocných s Ph+ALL. TKI umožňují dosáhnout a udržet remisi onemocnění před transplantací a řešit event. potransplantační relapsy. EXPERIMENTÁLNÍ MODELOVÁNÍ ANEURYSMATU BŘIŠNÍ AORTY U ZVÍŘETE, FARMAKOLOGICKÉ OVLIVNĚNÍ – PRVNÍ VÝSLEDKY J. Böhmová, O. Johanides Školitelé: as. MUDr. J. Moláček, Ph.D., MUDr. K. Houdek Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Etiologie aneuryzmatu břišní aorty (AAA) je stále nejasná, v poslední době je nejčastěji zmiňována zánětlivá reakce ve stěně aorty. Její přítomnost lze dokázat jak histologickým průkazem přítomnosti zánětlivých buněk ve stěně aorty, tak elevací určitých zánětlivých markerů v séru. Potlačení zánětlivé odpovědi se zvažuje i v terapii výdutí. Cíl: Pokusit se vymodelovat AAA u potkana domácího, ovlivnit vývoj výdutě aplikací statinového preparátu. K modelování výdutě byl použit Dobrinův model intraluminální infúze elastázy.

Metody: Na experimentálním pracovišti LF UK v Plzni jsem v celkové anestézii operovali 20 potkanů domácích, po provedení laparotomie jsme vypreparovali břišní segment aorty, po klampáži subrenálního úseku proximálně a distálně jsme naplnili břišní aortu roztokem pankreatické elastázy, po 10 minutách jsme aortu deklampovali a uzavřeli laparotomii.U poloviny zvířat jsme podávali každodenně statinový preparát rozpuštěný ve vodě. Po 30 dnech jsme provedli usmrcení zvířete, resekci břišní aorty. Hodnotili jsme histologickou stavbu aorty, přítomnost zánětlivé reakce u obou skupin potkanů. Výsledky: Vzhledem k tomu, že právě probíhá poslední fáze experimentu, budou výsledky a závěr práce uvedeny při prezentaci experimentu. VLIV TKÁŇOVÝCH LEPIDEL NA CÉVNÍ STĚNU V MODELU DISEKCE AORTY V. M. Matějka1, S. Rokošný2, T. Martinča2, J. Pirk2 Školitelé: MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D. 1, MVDr. Dr. med.vet. K. Witter, CSc. 3 1Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni, 2Klinika kardiochirurgie IKEM Praha, 3Institut für Histologie und Embryologie, VU Wien Východisko: Disekce hrudní aorty je závažným život ohrožujícím stavem. Pro křehkost disekované a prokrvácené části je pro rekonstrukci pahýlů a kvalitní anastomózu v místě sutury vhodná aplikace biologických lepidel. Přes již proběhlé histopatologické studie dosud chybí zhodnocení rozdílů v středně/dlouhodobé reakci cévní stěny na různé typy lepidel. Histologické metody a kritéria pro objektivní srovnání různých typů lepidel nebyla dosud standardizována. Cíl: Naším úkolem bylo zhodnotit míru histopatologických změn v cévní stěně aorty u miniprasete po aplikaci tkáňových lepidel v modelu disekce aorty pomocí připraveného souboru objektivních parametrů. Hodnocená lepidla byla: BioGlue, GRF a Tissucol. Metodika: Parametry byly aplikovány na histologických preparátech hrudních aort prasete. Plošné míry (profily cévy a lézí na řezu) byly odhadovány jako průsečíky bodové mřížky s hodnocenou strukturou. S využitím Cavalieriho principu byl pak odhadován objem hodnocené složky. Délku elastinových vláken na řezu jsme odhadovali modifikovanou Buffonovou metodou. Variabilitu dat způsobenou výběrem řezů z kompletní série jsme hodnotili pomocí koeficientu chyby. Výsledky: Poměrné zúžení lumina neointimou bylo největší u lepidla GRF (p=0,023), délková hustota elastinu byla největší u GRF a nejmenší u Tissucol (p<0,001). Relativní objemové zastoupení buněčných elementů infiltrujících cévní stěnu (neutrofily, T-lymfocyty a makrofágy) bylo bez statisticky signifikantního rozdílu (p=0,575, p=0,642, p= 0,981). Relativní objemové zastoupení aktinu, desminu a vimentinu v hladkých svalových buňkách medie bylo sníženo u GRF (p=0,001, p<0,001, p=0,019). Závěr: Navržené kvantifikační parametry jsou při použití dostatečného počtu řezů objektivní možností histologického hodnocení reakce aortální stěny na přítomnost lepidla jako projevů poaplikačních komplikací. Přestože histopatologická reakce cévní stěny byla přítomna ve všech vzorcích, změny ve vzorcích, kde bylo aplikováno lepidlo GRF byly signifikantně více vyjádřeny. Práce byla podpořena grantem IGA NR/8863-3.

MORFOLOGIE STĚNY AAA ZEJMÉNA VE VZTAHU K FIBRINOLÝZE P. Tolinger, L. Nedorost Školitelé: MUDr. V. Křížková, Ph.D. 1, Doc. RNDr. M. Korabečná, Ph.D. 2 1Ústav histologie a embryologie, 2 Ústav biologie LF UK v Plzni Východisko: Rozšíření souboru bioptických vzorků stěny aneurysmat abdominální aorty (AAA). Vzhledem k roli PAI-1 (Inhibitor aktivátorů plazminogenu typ 1) v přestavbě cévní stěny jsme se již v předchozí studii zaměřili na distribuční vzorec tohoto fibrinolytického inhibitoru a jeho plošný podíl v aortální stěně. Nově plánujeme detekci některých zánětlivých markerů pomocí imunohistochemie. Cíl: Zaměřili jsme se na 1) kvantifikaci PAI-1 pozitivních elementů zejména u pokročilejších stádií AAA a u kontrol v rozšířeném souboru AAA, 2) korelaci mezi histologickým a klinickým nálezem, 3) zapojení detekce dalších indikátorů přestavby (tPA, uPA), markerů zánětu (např. T, B lymfocytů) a nervových zakončení. Metodika: Hodnotili jsme skupinu dvaceti pacientů, kteří podstoupili operaci pro AAA (asymptomatické – aAAA, symptomatické – sAAA a rupturu – rAAA) a dva kontrolní vzorky (CA). Vzorky jsme zpracovali klasickými i speciálními histologickými metodami, imunohistochemicky jsme detekovali distribuci PAI-1, tPA, uPA (Tkáňový, urokinázový aktivátor plazminogenu), markery zánětu a nervová zakončení. Nezávislí hodnotitelé stanovili v histologických řezech plošný podíl PAI-1 pomocí modulu Line system programu Ellipse (ViDiTo, Košice, SR). Výsledky: Ad1) Pozorovali jsme rozdílné plošné zastoupení PAI-1 v korelaci s klinickou klasifikací AAA. Ve spolupráci s chirurgickou klinikou se nám podařilo rozšířit soubor vzorků na dvojnásobek. Ad2) U pacientů s pokročilejším klinickým nálezem byl i histologický obraz cévní stěny více patologicky změněn, čemuž odpovídala redistribuce PAI-1 (ale i tPA a uPA) pozitivních elementů. Ad3) U zvlášť významně změněných stěn AAA jsme imunohistochemicky detekovali další markery, které budeme demonstrovat. Závěr: Plošné zastoupení PAI-1 pozitivních elementů koreluje s klinickým obrazem AAA. Postupně vyhodnocujeme imunohistochemické nálezy u těžších AAA, testujeme užití nových molekulárně biologických metod. Studie byla zapojena do projektu FAD (Fighting Aneurysmal Disease) No. 200647 a VZ MSM0021620819. ANALÝZA ÚSPĚŠNOSTI RADIOINTERVENČNÍCH VÝKONŮ NA DOLNÍCH KONČETINÁCH U PACIENTŮ S ISCHEMICKOU CHOROBOU DOLNÍCH KONČETIN. O. Johanides Školitel: as. MUDr. J. Moláček, Ph.D. Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Cévní chirurgie má úzký vztah k intervenční radiologii, jak společným okruhem pacientů, jejichž potíže jsou oba obory schopny svými metodami terapeuticky ovlivnit, tak skutečností, že se cévní chirurgie zabývá indikací pacientů k radiointervenčním zákrokům a jejich následnému sledování.

Cíl: Zhodnocení efektivnosti radiointervenčních výkonů na dolních končetinách v závislosti na úrovni zákroku a sledovaných komorbiditách v časovém horizontu 6 měsíců. Metodika: V roce 2008 podstoupilo ve FN Plzeň radiointervenční zákrok na dolních končetinách 166 pacientů (v průměrném věku 66 � 9 let). Perkutánní transluminální angioplastika(PTA) byla provedena u 142 pacientů a pulsní sprejová trombolýza(PST) u 24 pacientů.V průběhu 6 měsíců byli pacienti vyšetřeni v cévní poradně, odkud byly následně čerpány informace o efektivitě výkonů (o připadných zhoršeních obtíží, nutnostech chirurgické intervence a amputacích) a sledovány souvislosti mezi efektem, místem výkonu (resp.místem postížení tepenného systému) a sledovanými komorbiditami. Výsledky: Neuspokojivý výsledek ve sledovaném časovém horizontu po radiointervenčním výkonu jsme zaznamenali u 18% pacientů.Nejvíce profitovali pacienti, kteří podstoupili výkon na pánevním tepenném řečišti (uspokojivý efekt téměř ve 100%). Nejvíce reintervencí (radiologických i chirurgických) si vyžádaly výkony v na cévních rekonstrukcích – bypassech(30%), na nativním tepenném řečišti v oblasti bérce( 25%). Ze sledovaných komorbidit se vyskytovaly v sestupném pořadí hypertenze(80%), poruchy metabolismu lipidů(55%), diabetes mellitus(50%) a ischemická choroba srdeční(40%) Závěr: Míra úspěšnosti radiointervenčních výkonů se statisticky významně liší mezi výkony v oblasti pánevního řečiště a zbytkem tepenného řečiště dolní končetiny. Vliv komorbidit na výsledný efekt se nám ve statisticky významné míře prokázat nepodařilo. Intervenční radiologie má své místo v řešení okluzivních forem ischemické choroby dolních končetin, a to nejen díky malé invazivitě zákroků, ale také díky výborným výsledkům zejména v některých etážích. STRATEGIE LÉČBY NEPARAZITÁRNÍCH BENIGNÍCH CYST JATER K. Tajčová, J. Brůha, O. Vyčítal Školitelé: MUDr. V. Liška, Ph.D., Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Benigní cystické nemoci jater nepatří mezi nejčastější onemocnění jater. Přesto není možné považovat je za okrajovou záležitost vzhledem k jejich úpornosti, symptomatologii a časté recidivě onemocnění po jeho chirurgické či radiointervenční léčbě. Cíl: Autoři ve svém sdělení prezentují zkušenosti s léčbou benigních neparazitárních cystických onemocnění jater na Chirurgické klinice FN Plzeň. Metodika: Na Chirurgické klinice LF UK a FN Plzeň bylo v letech 2002 až 2007 operováno 25 pacientů pro benigní neparazitární cystické onemocnění jater (16 žen a 9 mužů) Průměrný věk nemocných v době operace byl 59,9 roku (38 – 86 let). Bylo provedeno 15 laparoskopických fenestrací, 5 otevřených fenestrací, 3 enukleace cysty a po jedné levostranné lobektomii a centrální resekci jater. Resekční výkony byly provedeny pro diagnostickou nejistotu k histologickému ověření klinické diagnózy a to zpravidla u nemocných po předchozí operaci pro malignitu gastrointestinálního traktu. Výsledky: Patologicko-anatomicky se jednalo o 16 solitárních cyst jater, 7 polycystóz jater, jeden biliární cystadenom a jednu retenční cystu. V jednom případě bylo nutno provést reoperaci po dvanácti měsících pro symptomatickou recidivující solitární

cystu jater. Průměrná doba sledování nemocných po provedené operaci činila 41 měsíců (5 - 96 měsíců). Závěr: Solitární cysty jater jsou v případě jejich symptomatologie indikací k jejich laparoskopické fenestraci s odběrem vzorku k histologickému vyšetření. U polycystických nemocí jater se pak spíše přikláníme ke konzervativnímu přístupu a chirurgická léčba je indikována až při výrazné a zjevné symptomatologii tohoto onemocnění, kde je možno předoperačně prokázat jednu či více dominantních cyst. Práce byla podpořena granty IGA MZ CR 9731/1-4 a výzkumným záměrem MSM 0021620819. INHIBICE TRANSFORMING GROWTH FACTOR BETA-1 STIMULUJE REGENERACI JATER PO ČÁSTEČNÉ LIGACI PORTÁLNÍ ŽÍLY V EXPERIMENTÁLNÍM MODELU NA PRASATECH O. Vyčítal, J. Brůha Školitelé: MUDr. V. Liška, Ph.D., Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Částečná ligace portální žíly (portal vein ligation – PVL) může zvýšit zbytkový objem jaterní parenchymu (future liver remnant volume – FLRV). TGF-β1 je pleiotropní cytokin, který je ve zvýšené míře exprimován v konečné fázi regenerace jater ve spojitosti s ukončením proliferace hepatocytů a remodelací jaterní tkáně. Cíl: Cílem autorů bylo akcelerovat regeneraci jaterního parenchymu po PVL. Experimentální model na prasatech byl navržen tak, aby byl co nejvíce podobný portální žilní embolizaci (portal vein ambolization – PVE) užívané v humánní medicíně. Metodika: 24 hodin po ligaci větví portální žíly pro lobus dexter medialis, lobus dexter lateralis a lobus caudatus byly podány do centrálního žilního katetru monoklonální protilátky proti TGF-β1 (TGF-β1 experimentální skupina – 7 selat), nebo fyziologický roztok (kontrolní skupina - 9 selat). V následujícím 14 dnech byly stanovovány biochemické parametry (bilirubin, urea, kreatinin, alkalická fosfatáza, gamaglutamyltransferáza, cholinesteráza, aspartátaminotransferáza, alaninaminotransferáza a albumin). Objem kompenzatorní hypertrofie neokludovaných jaterních laloků byl opakovaně sonograficky měřen v průběhu 14 pooperačních dnů. Bylo provedeno histologické vyšetření jaterní tkáně. Výsledky: Akcelerace růstu hypertrofických jaterních laloků byla maximální mezi 3. a 7. pooperačním dnem v porovnání s kontrolní skupinou (p<0.05). Nebyly zjištěny signifikantní rozdíly v hladinách měřených biochemických parametrů. Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky aplikované monoklonální protilátky. Závěr: Uvedená studie přináší novou aplikaci monoklonální protilátek proti TGF-β1 v experimentálním modelu PVL na velkém zvířeti, který simuluje situaci v humánní medicíně. Výsledky experimentu mohou být východiskem pro klinickou studii s pacienty s nedostatečným nárůstem jaterního parenchymu po PVE. Tato studie byla podpořena grantem IGA MZ CR NR 9731-4 a projektem MSM 0021620819 (Náhrada funkce některých životně důležitých orgánů).

CHEMOEBOLIZACE INOPERABILNÍCH JATERNÍCH TUMORŮ M. Baumruk, J. Brůha, O. Vyčítal Školitelé: MUDr. V. Liška, Ph.D.1, MUDr. P. Duras2, Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc.1 , Doc. MUDr. T. Skalický, Ph.D.1 1Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni, 2Radiodiagnostická klinika LF UK a FN v Plzni Úvod: Primární a sekundární nádory jater mohou být kurativně léčeny pouze chirurgicky. V ostatních případech se lékař uchyluje k léčbě paliativní: radiofrekvenční ablaci nebo chemoterapeutické léčbě. Standardně podávaná chemoterapeutika však poškozují kromě cílové tkáně zároveň i tkáně zdravé. Malignity jater jsou vyživovány větvemi a.hepatica. Cíle: Účelem studie je zvážit bezpečnost a efektivnost transarteriální chemoembolizace (TACE) pomocí částic uvolňujících léčivo (Drug Eluting Beads) v paliativní léčbě primárních a sekundárních nádorů jater. Metodika: 16 pacientů bylo indikováno jaterním chirurgem na základě vícefázového CT vyšetření (7 pacientů s hepatocelulárním karcinomem (HCC), 1 s cholangiocelulárním karcinomem a 8 s metastázami kolorektálního karcinomu). Hydrogelové částice uvolňující léčivo byly aplikovány mikrokatetrem ultraselektivně do vyživovavací artérie nádorové oblasti, kde způsobily ischémii nádoru a postupně uvolňovaly chemoterapeutikum. Tyto částice obsahovaly do 150mg/výkon doxorubicinu u primárních karcinomů, případně do 200mg/výkon irinotecanu u metastatického postižení. Celkově bylo provedeno 26 chemoembolizací. Výsledky: Při kontrolním vícefázovém CT vyšetření 13 pacientů po 2 měsících bylo dosaženo kompletní nekrózy 1x, alespoň poloviční redukce vitálních okrsků nádoru 8x, stabilizace nádoru 3x. Pouze 1x došlo k progresi růstu nádoru. U 2 pacientů došlo k downstagingu nádoru a následné operovatelnosti. Celkové přežití nemocných bylo 79% po jednom roce sledování. Závěr: Transarteriální chemoembolizace jater pomocí částic uvolňujících léčivo klade minimální možnou zátěž na pacienta a je bezpečnou a efektivní paliativní metodou léčby pacientů s primárními nebo sekundárními nádory jater, které nejsou řešitelné chirurgickou resekcí nebo lokální ablací. Studie podpořena VZ MSM 0021620819 a grantem IGA MZ 9727-4 a 9723-4. PROGNOSTICKÉ FAKTORY RECIDIVY MALIGNÍHO ONEMOCNĚNÍ PO RADIOFREKVENČNÍ ABLACI JATERNÍCH LÉZÍ O. Vyčítal, J. Brůha, E. Kudrnovská Školitelé: MUDr. V. Liška, Ph.D., Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. Chirurgická klinika LF UK a FN v Plzni Úvod: Radiofrekvenční ablace (RFA) slouží k ošetření maligních ložiskových procesů jater, které jsou radikálně chirurgicky neřešitelné, nebo u nemocných s difúzními onemocněními jater (cirhóza, steatofibróza). K tomuto ošetření se přikláníme z důvodu nižší funkční rezervy jaterního parenchymu a zvýšeného rizika pooperačních komplikací např. akutního jaterního selhání. Cíle: Cílem projektu bylo určení prognostických parametrů u pacientů, u nichž byla provedena RFA z důvodu hepatocelulárního karcinomu, metastáz kolorektálního karcinomu nebo metastáz jiného tumoru.

Metodika: Do retrospektivní studie bylo zařazeno 133 pacientů. Autoři sledovali celkové přežití (OS) a bezpříznakové přežití ( NED) v závislosti na diagnóze a typu provedení RFA (operace či CT/USG asistovaná). U pacientů s RFA byla sledována závislost OS a NED na počtu provedených RFA ložiskových lézí, na velikosti ložiskové léze, na typu RFA – cluster vs. single RFA. Dále byl sledován vliv opakovaných RFA, kombinovaných zákroků (RFA vs. RFA+resekce) a věk pacienta na NED a OS. Také byla sledována korelace mezi OS a NED s délkou hospitalizace vztah mezi počtem komplikací a délkou hospitalizace. Výsledky: Hospitalizace delší deseti dnů signifikantně korelovala s kratším OS. Bylo prokázáno, že délka hospitalizace koreluje s kombinovaným výkonem, komplikacemi, mimojaterním postižením, s laparotomickým provedením operace (vs transparietální) a opakovaným RFA . Opakovaný výkon zkracuje signifikantně NED. Věk nad 70 let se ukázal jako negativní prognostický faktor pro OS. Mimojaterní postižení koreluje s kombinovaným výkonem, pohlavím a s délkou hospitalizace. Kombinovaný výkon koreluje s délkou hospitalizace, etapovým výkonem, mimojaterním postižením a s laparotomickým přístupem. Závěr: Předložená studie prokázala vliv klinických parametrů jako signifikantně statisticky významných faktorů recidivy maligního onemocnění nebo komplikace výkonu. Podpořeno grantem IGA MZ CR NR 9731-4 a projektem MSM 0021620819.

VLIV KRYSTALOIDNÍCH ROZTOKŮ S RŮZNÝM OBSAHEM CHLORIDŮ NA VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ KRITICKY NEMOCNÝCH L. Práznovská Školitelé: MUDr. A. Kroužecký, Ph.D., Doc. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. I. interní klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: podávání velkých objemů krystaloidních roztoků obsahujících suprafyziologické množství chloridů (Cl-) může způsobit hyperchlorémii a tak metabolickou acidózu. Hyperchloremická acidóza může nepříznivým způsobem ovlivnit respirační a renální systém, koagulaci, imunitní odpověď a potencionálně i přežití kriticky nemocných. Cíl: srovnat vliv dvou běžně používaných krystaloidních roztoků s výrazně rozdílnou koncentrací Cl- (98 mmol/l vs. 127 mmol/l) na homeostázu kriticky nemocných. Metodika: při přijetí na JIP byli nemocní randomizováni do dvou skupin - u skupiny PL byl během hospitalizace použit k tekutinovému managementu pouze roztok Plasmalyte (Cl- 98 mmol/l) a u skupiny RF pouze roztok Ringerfundin (Cl- 127 mmol/l). U těchto skupin bylo provedeno srovnání následujících proměnných: vývoj chlorémie, natrémie, acidobazické rovnováhy a množství aplikovaných tekutin během úvodní tekutinové resuscitace (první 3 dny). Výsledky: do studie bylo zařazeno 68 nemocných (RF 32, PL 36). Množství podaných tekutin v úvodu kritického onemocnění se mezi skupinami nelišilo (RF 4080 vs. PL 5840 ml, p = 0,167). Stejně tak nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v žádné z dalších sledovaných proměnných- tedy vývoji pH, plazmatických hladin chloridů a sodíku. Závěr: použití roztoku s výrazně zvýšenou koncentrací chloridů nevedlo u kriticky nemocných k narušení rovnováhy vnitřního prostředí ve srovnání s roztokem, ve

kterém byly chloridy obsaženy ve fyziologické koncentraci. Příčinou je zřejmě vyvážená kombinace dalších aniontů v roztoku RF, která působí proti vývoji metabolické acidózy. Oba krystaloidní roztoky jsou tedy z pohledu metabolických účinků srovnatelné a inertní. Protože však přívod tekutin nebyl nijak excesívní, nelze vyloučit, že by při masivní tekutinové zátěži nebylo dosaženo odlišných výsledků. Podpořeno MSM 0021620819. ANALÝZA VSTUPNÍHO EKG OBRAZU U PACIENTŮ S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU P. Doškář, M. Kačer Školitel: Doc. MUDr. R. Rokyta, Ph.D. I. interní klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: U pacientů s akutním infarktem myokardu s ST elevacemi (STEMI) nebo blokem levého raménka Tawarova (LBBB) je indikována urgentní koronarografie (SKG). Naproti tomu u pacientů s akutním infarktem myokardu (AIM) a jiným EKG obrazem není jednoznačný konsensus na optimálním načasování koronarografie. Cíl: Zhodnotit korelaci mezi příjmovým EKG nálezem, demografickými údaji, klinickým a koronarografickým obrazem. Metodika: V období 1.1. 2007 – 31.12. 2008 bylo na 1.interní klinice FN v Plzni hospitalizováno s AIM 1320 pacientů (69% mužů, 31% žen; věk 66 ± 12let), kteří podstoupili SKG. U 984 pacientů (75%) byla provedena perkutánní koronární intervence (PCI), u 336 pacientů (25%) byla zvolena jiná forma terapie ( koronární bypass resp. konzervativní postup, n = 157 resp. 179). Dle vstupního EKG byli pacienti rozřazeni do 3 souborů, a to s ST elevacemi, s ST depresemi a s kompletními blokádami Tawarových ramének (BBB), tj. blokádami levého či pravého raménka Tawarova. Výsledky:

Infarktová tepna Věk IM v

minulosti DM

Kmen ACS RIA RCX ACD bypass

ST elevace (n= 535)

64 ± 12,5 14% 26% 1% 43% 14% 39% 0,4%

ST deprese (n= 148)

69,6± 10,3 34% 34% 9% 26% 32% 16% 2%

BBB (n= 189) 69,3± 10,8 43% 43% 5% 37% 21% 23% 4%

STE vs.BBB 0,001 0,1 ns 0,1 0,001 0,1 0,001 0,05

STE vs.ST deprese

0,001 0,001 0,1 0,001 0,001 0,001 0,001 ns p=

BBB vs. ST deprese

ns ns 0,1 ns 0,05 0,05 0,1 ns

ACS=a.coronaris sinistra,RIA=ramus interventricularis ant.,ACD=a.coronaris dextra, RCX=r.circumflexus Závěr: V našem souboru byl kmen levé věnčité tepny infarktovou tepnou častěji ve skupině ST depresí a BBB. Nejčastějšími infarktovými tepnami u STEMI byly RIA a ACD. Ve skupině ST depresí naopak převládá RCX. SUBJEKTIVNÍ VS. OBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ STAVU MIKROCIRKULACE U SEPTICKÝCH PACIENTŮ Z. Rušavý jr., L. Paymová, H. Koláčková, V. Česák, P. Skala, L. Češková, M. Stromecká. Školitel: Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. I. interní klinika LFUK a FN v Plzni Východisko: Kapilární návrat (CRT) je doba návratu barvy nehtového lůžka prstu po 5 vteřinovém stlačení, které je provázeno zbělením. Test je stále hojně využíván, ač mnohé vědecké práce za posledních 20 let zpochybňují jeho spolehlivost. K objektivnímu hodnocení stavu mikrocirkulace kůže je ve vědeckých studiích užívána kapilaroskopie a laser-doppler-flowmetrie (LDF). Cíl: Porovnat metody objektivního vyšetření mikrocirkulace, tj. LDF a kapilaroskopii s vyšetřením CRT u septických pacientů hospitalizovaných na metabolické JIP. Metodika: Do studie bylo zahrnuto 20 pacientů (9 žen, 11 mužů) ve věku 34 – 86 let v septickém stavu různé etiologie a nutností ventilační a oběhové podpory. 0pakovaně byl změřen CRT nehtového lůžka 2. a 3. prstu. Stav mikrocirkulace byl hodnocen pomocí LDF a kapilaroskopie v klidu a s užitím zátěžových testů. Pacienty jsme rozdělili do skupin s prodlouženým a fyziologickým CRT. Hodnota 2 sec. byla považována za fyziologickou. Skupiny byly porovnány na základě mediánu a pomocí Wilcoxonova testu. Pro vyšetření korelací mezi jednotlivými parametry byl užit Spearmanův neparametrický test. Výsledky: Doba kapilárního plnění je nepřímo úměrná s reaktivitou mikrocirkulace, zjištěné LDF zátěžovými testy, ale přímo úměrná hustotě kapilár. Pacienti s prodlouženým CRT mají statisticky významně nižší teplotu kůže ruky (p = 0,002) a sníženou reaktivitu mikrocirkulace po okluzi (p = 0,041). CRT statisticky významně koreluje s hladinou laktátu u pacientů s normálním CRT (p = 0,047). U pacientů s prodlouženým CRT nebyly nalezeny žádné korelace. Závěr: Kapilární návrat do 2 sec. je významně ovlivňováno teplotou kůže a hladinou laktátu a má mírnou výpovědní hodnotu o reaktivitě mikrocirkulace. U pacientů v těžkém stavu je CRT významně prodloužené, ale jeho délka nekoreluje s žádným se zvolených parametrů kapilaroskopického a LDF vyšetření. Podporováno VZ LFUK v Plzni MSM21620814. JE HYPOGLYKÉMIE ČASTOU PŘÍČINOU ÚMRTÍ NEMOCNÝCH S DIABETEM 1. TYPU? J. Jiskrová, K. Dospíšilová, V. Legerský Školitelka: MUDr. S. Lacigová, Ph.D. I. interní klinika LF UK a FN v Plzni

Východisko: morbidita i mortalita nemocných s diabetem souvisí s úrovní kompenzace diabetu. Těsnější kompenzace však častěji vede k akutní komplikaci, hypoglykémii. Včas nezaléčená hypoglykémie může způsobit smrt. Uvádí se, že 2-4% úmrtí nemocných s diabetem je na vrub hypoglykémii. Cíl: Je hypoglykémie častou příčinou úmrtí nemocných s diabetem 1. typu? Metodika: retrospektivní analýza dat z pitevních protokolů nemocných s diabetem 1.typu, kteří zemřeli v letech 1995- 2005 v Plzeňském kraji. Šetření bylo realizováno na Šiklově patologicko-anatomickém ústavu FN (ŠÚ) a Ústavu soudního lékařství LF (SOU), na patologickém oddělení v Rokycanech (RO, pitváni i zemřelí z LTRN Janov), v Klatovech (KT, pitváni i zemřelí ze Sušicka, Domažlicka a PL Dobřany). Soubor zemřelých byl omezen věkem do 50 let. Výsledky: Celkem bylo zkontrolováno okolo 20 000 protokolů. Daná kritéria splňovalo celkem 35 osob. Hypoglykémie byla bezprostřední příčinou smrti u 2 zemřelých (5,7%) a u dalších 6 mohla hypoglykémie ke smrti vést (17,1%). Dohromady se tedy jednalo o 8 zemřelých (22,9%), u kterých hypoglykémie měla vliv na jejich úmrtí. Závěr: Přesto, že je hypoglykémie velmi stresujícím zážitkem, jen vzácně je bezprostřední příčinou úmrtí nemocného s diabetem 1. typu. Většinou umírají na kardiovaskulární onemocnění (KVO). Námi zjištěné poměrně vysoké procento (22,9 %) oproti uváděnému v literatuře (2-4%) je dáno věkovým vymezením studie. Se stoupajícím věkem v době úmrtí stoupá počet úmrtí na KVO a klesá na hypoglykémii. Existující strach z hypoglykémie může být faktorem, který vede k chronické dekompenzaci diabetu. V edukaci nemocného proto patří problematika hypoglykémie na první místo. Podporováno výzkumným záměrem MSM 00216 208 14.

PROTILÁTKY PROTI GLIADINU A TKÁŇOVÉ TRANSGLUTAMINÁZE U PACIENTEK S OPAKOVANÝMI POTRATY A PO OPAKOVANÝCH IN VITRO FERTILIZACÍCH M. Čedíková, L. Černá, A. Kohoutová Školitelka: Prof. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Některé druhy snížené plodnosti mohou být způsobeny i gluténovou enteropatií, která se laboratorně prokazuje např. přítomností protilátek proti gliadinu a tkáňové transglutamináze. Cíl: Provedli jsme analýzu těchto protilátek u celkem 174 pacientek po 2 a více potratech a u žen po 2 a více in vitro fertilizačních neúspěších (IVF). Kontrolní skupinu tvořily 4 zdravé plodné ženy. Metodika: Pacientky ve věku 23 – 47 let jsme vybrali z Poradny pro imunologii reprodukce Gynekologicko – porodnické kliniky LF UK a FN Plzeň. Protilátky proti gliadinu (IgA, IgG) a tkáňové transglutamináze (IgA, IgG) jsme vyšetřili pomocí klasické ELISA metody. Výsledky: Výraznou pozitivitu protilátek proti gliadinu a tkáňové transglutamináze současně jsme zjistili z 54 pacientek po dvou potratech u 5 z nich (9,2%), z 69 pacientek po třech a více potratech ve 3 případech (4,3%) a z 51 žen po dvou a více IVF u 5 (9,8%), 4 ženy tvořící kontrolu měly sledované parametry negativní.

Závěr: Snížená plodnost u žen může být způsobena různými příčinami. Změřili jsme se i na velmi vzácnou příčinu infertility způsobenou gluténovou enteropatií. Pozitivní serologický screening našich pacientek zatím není doprovázen střevními klinickými příznaky, ale už nyní můžeme terapii zaměřit dieteticky. Do budoucna bychom se chtěli u našich pacientek s trvající sníženou plodností zaměřit ještě na detekci antiendomyziálních protilátek. Podpořeno grantem MSM 002 162 0812. PROFIL ANTIFOSFOLIPIDOVÝCH PROTILÁTEK U ZÁPADOČESKÝCH VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTEK L.Černá, M.Čedíková Školitelka: Prof. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Práce navazuje na studii ze SVOČ 2008, která se zabývala anamnestickými údaji západočeských studentek a výskytem mykotických onemocnění. Současná studie sleduje výskyt sérových antifosfolipidových protilátek (APA) v daném souboru. Významný výskyt APA se váže k antifosfolipidovému syndromu, který se vyznačuje i sníženou plodností (např. opakovanou potrácivostí s (nebo) trombocytopenií s (nebo) anamnestickým výskytem trombóz (žilních nebo tepenných). Cíl: Sledování osmi různých sérových APA u studentek s hormonální a bez hormonální antikoncepce. Metodika: Séra našich zdravých studentek jsme vyšetřovali konvenční ELISA metodou na protilátky proti: fosfatidylinositolu, fosfatidylglycerolu, fosfatidylserinu, fosfatidylethanolaminu, kys. fosfatidové, �2-glykoproteinu I (GP I), kardiolipinu a anti-anexinu V v IgG, IgM a IgA. V souboru bylo zařazeno 90 vysokoškolaček, z nichž 64 dívek v dané době užívalo hormonální antikoncepci (HAK), z toho: 47 dívek monofázický typ a 17 trifázický typ. 26 studentek HAK neužívalo. Výsledky: Zjistili jsme vyšší četnost výskytu pozitivních výsledků APA u studentek užívajících monofázický typ HAK. Poměr oproti trifázickému typu byl 5:2. Převažuje výskyt protilátek proti beta2-GP I v IgA, proti ph- inositolu v IgG a proti ph- L-serinu v IgG. Dále jsme nalezli i výrazné rozdíly v četnosti APA u dívek užívajících a neužívajích HAK. U dívek s HAK jsme nalezli jednu APA pozitivitu ve třídě IgG u 11-ti dívek, pozitivitu ve dvou protilátkách IgG u třech dívek a u jedné studentky dokonce pozitivitu ve třech protilátkách třídy IgG. Závěr: I přes nespecifičnost APA, užívání HAK není u dívek s výskytem těchto protilátkových aktivit (především ve skupině IgG) nejbezbezpečnější. Naše studie představuje předběžné výsledky, které budou rozšířeny i o další imuno-hemato-genetické faktory. Podpořeno grantem MSM 002 162 0812. EFFECT OF HUMAN SALIVA WITH VARIOUS pH ON SPERM MOTILITY N. Gonçalves Ferreira, L. Černá, M. Čedíková Supervisor: Prof. MUDr. Z. Ulčová-Gallová, DrSc.

Department of Gynecology and Obstetrics, Charles University Faculty of Medicine, Pilsen Background: Human saliva is a watery solution where some secretory immunological factors which can impair sperm ability to move when saliva is used as a coital lubricant. We concentrated on some saliva properties such as pH to test sperm motility. Object: Our study intended to evaluate how saliva’s pH of healthy girls, with or without hormonal contraception, can affect sperm motility. Methods: Blood and saliva samples were taken immediately after waking up and during fasting, from fifty nine healthy girls chosen randomly with ages between 14 and 30 years old. pH was measured in saliva and serum samples by simple pH meter (Hamilton). Sperm motility was tested on native saliva with different pH in time 0-2-5-10-15 minutes and observed by inverted microscope (Zeiss Jena). Hormonal LH levels were measured in all native saliva samples by LH Ovulation Test (IVT, Immuno). Results: The average pH values found in native saliva according to the menstrual cycles were: from 2-5 days Ø 6,896, from 6-17 days Ø 7,027, and from 18 and more days Ø 7,17. We observed quick decreasing of sperm motility in acidic saliva pH in comparison with alkalic. Conclusion: pH of saliva is influenced by a lot of factors (hormonal, immunological, microbiological, meal and drinks habits etc.). We proved that sperm motility is sensitive to various pHs which are markedly changed during various days of menstrual cycles ( from acidic to alkalic reaction). Therefore human saliva used as coital lubricant could count with its properties with regard to nature contraception. This work was aided by grant MSM 002 62 0812. ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY UČITELŮ NA ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH M. Kolářová Školitelka: as. MUDr. V. Machartová, Ph.D. Klinika pracovního lékařství LF UK a FN v Plzni Tato práce se zaměřuje na učitelské povolání, které je méně fyzicky náročné, ale i zde se vyskytují zdravotní problémy. Cílem tedy bylo zjistit celkový zdravotní stav učitelů, jejich přístup ke zdraví a jejich strategie řešení zdravotních indispozicí. Výzkumu se zúčastnilo 68 učitelů – z toho pouze 8 mužů, z čehož vyplývá, že učitelská profese je spíše doménou žen. Hlavní věkovou skupinou byly ročníky 50. a počátku 60. let. Zaměřila jsem se na 2 střední školy v Plzni a 2 základní školy v okolí Plzně. Použita byla dotazníková forma o 65 otázkách. Z dotazníků vyplývá, že nejvíce si učitelé stěžují na hlasové indispozice zejména během školního roku, bolesti páteře z dlouhodobějšího stání a skrytá psychická onemocnění depresivního charakteru.

LÉKAŘ V OČÍCH VEŘEJNOSTI – ŠETŘENÍ PROVEDENĚ STUDENTY M. Miklíková Školitel: Doc. MUDr. J. Beran, CSc. Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Lékař má stále nezastupitelnou roli v životech lidí. Disponuje technologicky vyspělým vybavením a může mít poněkud jiný přístup k pacientům než dříve. Se změnou společnosti se mění i její názory, a tak lze předpokládat, že se změnil i pohled na dobrého lékaře. Cíl: Účelem studie bylo zjistit názor veřejnosti na současné lékaře a představu veřejnosti o výkonu lékařské profese. Zjistit, co znamená být dobrým lékařem. A to na základě odpovědí i respondentů různého věku, pohlaví, vzdělání. A nakonec srovnat tyto nálezy s výsledky předchozího průzkumu. Metodika: Dotazníky byly rozdány studentům 3.ročníku v rámci předmětu Psychologie s instrukcí, požádat několik osob ve svém okolí o vyplnění, ale nezasahovat do procesu odpovídání. Po té byly dotazníky shromážděny a zpracovány. Respondenti rozděleni do skupin podle pohlaví, věku a vzdělání a odpovědi zpracovány do grafů. Výsledky: Průzkumu se zúčastnilo celkem 135 lidí, z toho 76 žen a 59 mužů. Dále byli rozděleni podle věku na kategorii do 30 let (40 žen a 31 mužů) a kategorii nad 30let (36 žen a 28 mužů). Spokojenost se svými lékaři okolo 70% uvádějí respondenti bez rozdílu kategorie, ať už se to týká pozornosti, kterou jim lékaři věnují nebo vysvětlení podstaty jejich nemoci. Ovšem 53% procent rozhovorů lékařů s pacienty přijde respondentům nesrozumitelných. Závěr: Výsledky naznačují, že muži i ženy, stejné věkové kategorie, se názorově v podstatě shodují. Ovšem patrný je rozdíl v názorech mezi věkovými kategoriemi. Lidé do 30 let jsou průměrně ze 76% spokojeni s lékařským vysvětlením podstaty jejich choroby, ale kategorie nad 30 let je průměrně o celých 5% spokojenější. Dále vyplynulo, že názory lidí na lékaře se v průběhu posledních 2 let nezměnily, stále by měl být pracovitý, pozorný, empatický, vzdělaný v oboru a hlavně lidský. HEDONIE JAKO PREDIKTOR STABILITY REMISE U PACIENTŮ SE ZÁVISLOSTÍ NA PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTKÁCH P. E. Váchová Školitel: MUDr. L. Janů, Ph.D. Psychiatrická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Závislosti na psychoaktivních látkách mají řadu charakteristik psychických i biologických. Pacienti s vyšším cravingem dříve relabují. Tento pocit se obtížně zachycuje ve škálách, závisí na dalších faktorech. Craving snižuje schopnost vnímat radost, potěšení – hedonii. K závislosti jsou pacienti predisponováni (nižší reaktivita dopaminergního systému odměn zejména v mesolimbické oblasti), navíc vlivem intoxikace psychoaktivními látkami dochází k nefyziologickému posílení dopaminergního přenosu (tvorba dopaminu, snížení aktivity přenašeče i senzitizace D2/D3 postsynaptických receptorů). Při rozvinuté závislosti dochází ke kompenzatorním změnám, opačným než při intoxikaci. Obdobné struktury se podílejí na dysforii i poruchách nálady. V běžné praxi jsou dlouhodobě závislí pacienti považováni za depresivní, zejména při relativním snížení dávek.

Cíl: Stanovit míru hedonie, dysforie a deprese u pacientů na počátku a po skončení detoxifikace a po skončení krátkodobé léčby závislosti. Metodika: Dotazníky: Anamnestický, Clinical Global Impression (CGI), Montgomery and Åsberg Depression rating Scale (MADRS), Self-Rating Anxiety Scale (SAS), Dotazník psychické závislosti (DOTPZ), Craving Beliefs Questionnaire (CBQ), Cornell Dysthymia Rating Scale (CDRS), Zungś Self – Rating Depression Scale (SDS) a rozhovor u pacientů v den 1, 7, 14, 21, po 7 týdnech léčby závislosti. Výsledky: V léčbě spíše setrvávali pacienti s diagnózou závislosti na alkoholu. Při nástupu do léčby byli více dysforičtí těžce závislí pacienti. V následujících kontrolách vykazují vyšší zlepšení v oblasti hedonie těžce závislí pacienti, lehce závislí pacienti již méně. Závěr: Při léčbě závislosti se ke snížení příznaků dysforie nedá plošně využít farmakologická terapie. Lze přistoupit na posílení jiných alternativ léčby, např. specificky cílené psychoterapie. Výsledek je významný pro další výzkum v oblasti neurobiologie závislosti, ale také zlepšení zaměření a výsledku léčby v klinické praxi. ZNALOSTI A DOVEDNOSTI STŘEDOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ V NEODKLADNÉ RESUSCITACI R. Šín Školitelé: MUDr. K. Zikmundová, CSc.1, V. Andrlová, DiS.2 1Ústav sociálního lékařství LF UK v Plzni, 2Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje Východisko: Znalosti první pomoci u laické veřejnosti jsou dosti rozdílné dle zájmu a zkušeností jednotlivců. Mezi základní znalosti a dovednosti všech by mělo patřit poskytnutí první pomoci v případě náhlé srdeční zástavy, kdy o přežití pacienta prokazatelně rozhodují první minuty po vzniku události. Cíl: Cílem naší práce bylo zjistit úroveň schopností a dovedností v poskytování základní neodkladné resuscitace studenty středních škol ve věku 15 – 18 let před a po absolvování odborného kurzu s ročním odstupem. Metodika: Všichni studenti zapojení do studie absolvovali v prosinci roku 2007 dvouhodinové školení v poskytování základní neodkladné resuscitace. Kurz měl část teoretickou a následně i praktickou. Před začátkem školení studenti vyplnili dotazník, jehož cílem bylo zjistit, jaké znalosti má laik před zmiňovanou odbornou průpravou. V prosinci roku 2008 při příležitosti školení nové skupiny frekventantů byl původní skupině rozdán k vyplnění původní dotazník. Výsledky: Výzkum prokázal nízkou znalost a téměř žádné dovednosti v poskytování neodkladné resuscitace před absolvováním školení. Vyhodnocením odpovědí s ročním odstupem testování byl prokázán vysoký pozitivní vliv školení laické veřejnosti v poskytování neodkladné resuscitace. Závěr: Je nutné zajistit ve spolupráci s vedením středních škol a učilišť absolvování kurzu základních znalostí první pomoci již v dorosteneckém věku, jelikož i tato věková skupina obyvatel se v dnešní době často setkává se stavy vyžadujícími poskytnutí neodkladné resuscitace. Dle statistických dat bude v terénu srdečních zástav přibývat a občané jsou povinni v souladu s trestním zákonem poskytnout první pomoc.

INOVACE PRAKTICKÝCH CVIČENÍ Z BIOFYZIKY NA TÉMA RTG ZÁŘENÍ P. Fedurčák, P. Růžička, O. Vyčítal Školitel: MUDr. L. Bolek, Ph.D. Ústav biofyziky LF v Plzni Úvod: Praktická cvičení z biofyziky slouží k osvojení základních fyzikálních vztahů, které jsou podstatou některých fyziologických a patofyziologických procesů. Dalším cílem praktických cvičení je seznámení studentů s principy diagnostických vyšetření. Cíle: Úkolem autorů bylo vypracovat teoretické úvody a postupy k praktickým cvičením na téma RTG záření, nedílnou součástí práce byla snaha o zlepšení metodiky a technického vybavení s ohledem na didaktickou funkci experimentu. Metodika: Pro demonstraci RTG vyšetření byl zvolen výukový přístroj Leybold 554801 X-ray Apparatus s molybdenovou rentgenkou (35kV,1mA). Původní pozorování se provádělo na fluorescenčním stínítku, které si vyžadovalo tmu a neumožňovalo pořízení dokumentačního materiálu. Proto se autoři rozhodli nainstalovat zesilovač obrazu a digitální snímač HAMATSU V77395+JAI, který ve spojení s PC umožňuje pozorovaní za normálních světelných podmínek a archivování obrazových dat. Pro možnost manipulace s objekty během ozařování objektu autoři rozšířili vybavení přístroje o přesný manipulační stoleček, který dovoluje pohybovat s pozorovaným objektem bez nutnosti opakovaného zapínaní a vypínaní rentgenky. Pohyb stolečku je umožněn v osách X, Y, Z a R (rotace). Je řízen kontrolní jednotkou, umístněnou mimo pracovní komoru. Rentgenka i komora pro pozorované objekty (mřížky z kovů různých hustot, ryba) jsou odstíněny a přístroj splňuje normy pro použití ve školství. Studenti mají za úkol popsat změny kvality obrazu v závislosti na vstupním napětí a proudu. Pro praktická cvičení bylo připraveno pozorování kontrastní látky v zastíněné trubici. Výsledky: Vypracované úlohy jsou již součástí sylabu praktických cvičení. Podařilo se upravit technické vybavení výukové rentgenky tak, aby splňovala nároky na výuku. Veškerá dokumentace k této úloze v elektronické formě je studentům k dispozici v systému MOODLE Biofyzikálního ústavu. Závěr: Připravený program osvětluje studentům prvního ročníku princip základní zobrazovací metody pomocí RTG. PŘÍPRAVA A INOVACE PRAKTICKÝCH CVIČENÍ Z BIOFYZIKY NA TÉMA ULTRAZVUK P. Fedurčák, P. Růžička, O.Vyčítal Školitel: MUDr. L. Bolek, Ph.D. Ústav biofyziky LF v Plzni Úvod: Během praktických cvičení z biofyziky mají studenti možnost seznámit se s funkcemi a principy zobrazovacích metod užívaných v klinické medicíně. Cíle: Cílem práce bylo zlepšení metodiky a technického vybavení praktických cvičení na téma měření rychlosti a vzdálenosti pomocí ultrazvuku (UZ) s ohledem na didaktický účel experimentu. Metodika: Pro úlohu měření rychlosti a vzdálenosti pomocí ultrazvuku již byla k dispozici sestavená aparatura používaná pro výuku v předchozích letech. Pokus měření vzdálenosti objektu (model lokomotivy s odraznou plochou) spočíval v měření času mezi vyslaným a přijatým UZ pulzem (40KHz) pomocí ultrazvukových

měničů. K buzení měničů a k následnému zpracování signálu se používal generátor a přijímač signálu Leybold a osciloskop TDS 210. K měření maximální rychlosti objektu bylo využito Dopplerova jevu. K objektu byl vyslán kontinuální UZ signál(40KHz) a frekvence přijatého signálu se zobrazovala na display frekvenčního čítače Leybold WA0019719 (pokud se lokomotiva přibližovala k UZ měničům, přijatá frekvence vzrůstala s rychlostí lokomotivy, při pohybu od UZ měničů naopak frekvence klesla). Původní čítač Leybold byl schopen zobrazit pouze aktuální přijatou frekvenci, proto bylo obtížné odečítat maximální nebo minimální zaznamenanou frekvenci. Měření v praktických cvičeních mnohdy neodpovídala reálné rychlosti objektu a výsledky se často nedařilo zopakovat. Proto autoři v aparatuře nahradili původní generátor a čítač generátorem vlnových funkcí Agilent 33220A a frekvenčním čítačem Agilent 53181A s funkcí záznamu maximální či minimální naměřené frekvence a s možnosti nastavení frekvenčních mezí měření. Výsledky: Díky uvedeným změnám lze spolehlivě odečíst frekvenci pro výpočet maximální rychlosti objektu. Vypracované úlohy jsou již součástí sylabu. Veškerá dokumentace k těmto úlohám v elektronické formě je studentům k dispozici v systému MOODLE Biofyzikálního ústavu. Závěr: Připravený program osvětluje studentům principy ultrasonografie a měření rychlosti dopplerovskou ultrasonografií. PROJEKTY ŘEŠENÉ S ÚSTAVEM OVAVT L. Galek Školitelé: MUDr. L. Bolek, Ph.D., Mgr. M. Navrátil OVAVT - Oddělení výuky a aplikací výpočetní techniky LF UK v Plzni Východisko: Před započetím výzkumné činnosti jsme stáli před několika problémy. LMS MOODLE měl nevýrazný design, který bylo potřeba přepracovat do moderní podoby. Dále bylo zapotřebí rozšířit modul „Přihláška do elektronického internetového kurzu“ o obsáhlejší administrátorské rozhraní. U modulu „diskuze“ měla jít nastavit viditelnost diskusního vlákna. Ve spolupráci s MUDr. Jitkou Šviglerovou, Ph.D., jsme se rozhodli zrealizovat „Fyziologický slovník“ postavený na bázi Wikipedie. Dále jsme chtěli doplnit kurz Elektrokardiografie o interaktivní animace. Cíl: Cílem naší výzkumné činnosti bylo najít cesty k rozšíření stávajícího LMS MOODLE o nové funkce. V modulu „Přihláška do elektronického internetového kurzu“ jsme bádali nad administračním rozhraním. To umožňuje označit uchazeče, kteří zaplatili registrační poplatek. Správce poté označené uživatele nahraje do databáze. V modulu „diskuze“ došlo k doplnění administračního rozhraní, které umožňuje nastavit viditelnost příspěvků. Pro projekt „fyziologický slovník“ jsme zvolili platformu Wikipedie, která splňovala většinu našich požadavků – rychlé vyhledávání, propojení hesel odkazy a zapojení studentů do diskuze. Řešili jsme však problém s Wiki-syntaxí. Proto byl implementován FCK-Editor, který psaný text automaticky převádí do Wiki-syntaxe. V kurzu „elektrokardiografie“ jsme se zabývali řešením problému EKG-animace. Cílem bylo vytvořit animaci, která by na základě směru elektrické srdeční osy vykreslila EKG křivku a ukázala orientaci el.vektoru ve svodu I. Metodika: Postupovali jsme na základě programátorských analýz a diskuzí nad jednotlivými částmi projektů.

Výsledky: Výsledkem jsou výše zmíněné moduly, které v současné době mají již studenti k dispozici. Závěr: Domníváme se, že vytyčené cíle jsme splnili beze zbytku. Při vývoji jednotlivých modulů LMS MOODLE se navíc ukázalo, že je možné dosažené výsledky ještě nadále zdokonalovat, což je pozitivní zjištění, které nás stimuluje k další práci na řešení celé problematiky. ZLEPŠUJE POUŽÍVÁNÍ INZULINOVÝCH “SMART” PUMP KOMPENZACI DIABETIKŮ? J. Gruberová, H. Kůsová, M. Jandová, Z. Rušavý Školitel: Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. I. interní klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Inzulínová pumpa v současné době představuje nejdokonalejší systém v aplikaci inzulínu. I přes tento fakt nedochází u všech pacientů ke zlepšení kompenzace. V poslední době byla do pump přidána funkce tzv. „bolus kalkulátoru“ (BK). Tato funkce umožňuje po vložení několika údajů navrhnout pacientovi dávku inzulínu, což je velmi přesné, ale také velmi náročné. Předpokládáme, že většina pacientů nebude ochotna používat tento způsob aplikace trvale, ale díky pochopení principu kalkulace bolusu si budou odhadovat dávku inzulínu přesněji . Cíl: Cílem studie je zjištění, zda vede krátkodobé použití funkce BK k hlubšímu pochopení léčebných principů, a tím ke zlepšení kompenzace. Metodika: Do studie jsou zařazeni pacienti s diabetes mellitus 1. typu, kteří jsou minimálně po dobu 6 měsíců léčeni inzulínovou pumpu disponující funkcí BK. Na počátku studie jsou zhodnoceny parametry léčby, kompenzace diabetu a vnímané kvality života. Pacientům je nasazen po dobu 1 týdne kontinuální monitor glykémií, dle jehož výsledků se nastavují parametry BK. Všichni pacienti jsou edukováni v principech výpočtu bolusu a reedukováni v dietě.Následně jsou požádáni o používání BK alespoň po dobu 3 týdnů. Zhodnocení četnosti použití BK a ostatních parametrů je provedeno za 2 a 6 měsíců. Výsledky: Studii zatím dokončilo 10 pacientů. Nebyl prokázán žádný statisticky významný rozdíl ve sledovaných parametrech. Většina pacientů byla s funkcí kalkulátoru spokojena, ale jen 3 pacienti používali BK i po skončení sledovacího období. Závěr: Přestože se jedná pouze o předběžná data, můžeme shrnout, že krátkodobé použití BK nevede ke zlepšení kompenzace ani ke zlepšení kvality života. Většina pacientů není ochotna používat tuto funkci stále zejména pro časovou náročnost. Práce byla podpořena výzkumným záměrem MSM 0021620814. GASTROINTESTINÁLNÍ (GIT) HORMONY A DIABETES MELLITUS TYPU 1 V DĚTSKÉM VĚKU M. Huml Školitel: Doc. MUDr. J. Sýkora, Ph.D., Dětská klinika LF UK a FN v Plzni

Východisko: Diabetes mellitus typ1 (DM1) vzniká při destrukcí beta buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu. Perzistující postprandiální hyperglykemie není neobvyklým jevem v dětí s DM1, tím řada pacientů i přes terapii inzulínem nedosahuje optimálních hodnot glykovaného hemoglobinu (HbA1c). Farmakologická léčba DM1 však substituuje pouze jeden hormon (inzulín) ze skupiny hormonů produkovaných pankreatem. V současnosti jsou jen ojedinělé údaje o sekreci GIT hormonů u dětí s DM1. Cílem práce bylo stanovit hladiny GIT hormonů a jejich vliv na kompenzaci na DM1. Metodika: Byly stanoveny hladiny Amylinu, Ghrelinu, Glukagon like peptidu-1, Glucose-dependent insulinotropic polypeptidu (GIP), Leptinu, Pankreatického polypeptidu, Peptidu YY. Vyšetřovaný soubor tvořilo 19 DM1 pacientů (průměrný věk: 13,4 roků) a 21 jedinců kontrolní skupiny (průměrný věk: 13,4 roku). DM1 pacienti byli léčeni inzulínem minimálně 3 roky (průměrná roky od diagnózy: 6.5roku, průměrné dávky inzulínu: 0.92 IU/kg/den, průměrné hodnoty HbA1c: 7.2%). Všem dětem v souboru po 12 hodinovém nočním lačnění byla podána standardizována snídaně a následně po 90 minutách odebrán vzorek krve, ve kterém byly analyzovány hladiny hodnoty GIT hormonů (LINCOplex®). Výsledky: Hladina amylinu (p<0.001), ghrelinu (p<0.05), GIP (p<0.01) u DM1 dětí byla statisticky odlišná vůči kontrolám. Hladiny ostatních hormonů nebyly odlišně od kontrolní skupiny. Negativní korelace ghrelinu s denní potřebou inzulinu (p<0.05), HbAc1(p<0.01). Analýzou vztahu jednotlivých hormonů jsme nalezly signifikantní korelace mezi amylinem a insulinem (p<0.001), amylinem and leptinem (p<0.05), GIP a PP (p<0.05) v kontrolní skupině. Závěr: V naší studii jsme prokázali, že vedle alterované sekrece inzulínu jsou změny v tvorbě i dalších GIT hormonů. Naše závěry signifikantně rozdílné hladiny GIT hormonů (amylin, ghrelin, GIP) u DM1 pacientů ukazují na velmi pravděpodobný vliv na denní potřebu inzulínu a kompenzaci DM1 u dětí. Na základě našich výsledků můžeme spekulovat o možné substituci těchto hormonů a jejich účinkem bychom mohli dosáhnout lepší kompenzace DM1 a snížení morbidity. HYPOFOSFATÉMIE U PACIENTŮ S AKUTNÍM KORONÁRNÍM SYNDROMEM J. Tesařová, A. Šimanová Školitel: Doc. MUDr. R. Rokyta, Ph.D. I. interní klinika LFUK a FN v Plzni Východisko: Prognóza pacientů s akutním infarktem myokardu je i přes snižující se nemocniční mortalitu závažná. Lze ji odhadnout podle známých kardiospecifických enzymů uvolněných z poškozených kardiomyocytů, které se stanovují po uplynutí 6 a více hodin od počátku ischémie myokardu. Je snahou určit nové prognostické markery korelující s rozsahem srdečního infarktu. U řady pacientů přijímaných na koronární jednotku (KJIP) s diagnózou akutního koronární syndromu (AKS) byla zjištěna významná hypofosfatémie. Cíl: Cílem studie bylo posoudit fosfatémii u pacientů s AKS, neboť dosud neproběhla studie, která by ozřejmila přesný význam sérové hladiny fosforu u těchto nemocných.

Metodika: Prospektivní analýza u pacientů s akutními formami srdečních onemocnění v průběhu 4 měsíců r. 2007. Při přijetí na KJIP a dále po 6 a 12 hodinách jsme stanovili sérovou hladinu fosforu. Normofosfatémie byla definována jako hodnota sérového fosforu 0,7-1,6 mmol/l. Během 12 hodin nebyl fosfor substituován. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 489 pacientů, kompletní data získána u 257 (175 mužů, 82 žen, průměrný věk 66±13 let). Diagnóza AKS byla stanovena u 160 pacientů (0,95±0,38 mmol/l vs. 1,22±0,52 mmol/l, p<0,001). Hypofosfatémie (P<0,7 mmol/l) při příjmu byla přítomna u 27 (17%) pacientů s AKS (23 mužů a 4 ženy), pouze u 2 (2%) pacientů bez AKS. Ve všech těchto případech došlo během 6 hodin k vzestupu hladin fosforu do pásma normofosfatémie. Vstupní hyperfosfatémii (P>1,6 mmol/l) mělo 21 pacientů (7 s AKS vs. 14 bez AKS, 81 % s kreatininem > 130 umol/l). Nebyla zjištěna korelace mezi vstupní fosfatémií a magnesémií (r2=-0,07, p=NS). Závěr: Naše dosavadní výsledky ukazují, že hypofosfatémie při přijetí je u pacientů s akutními koronárními syndromy relativně častá a k její spontánní normalizaci dochází po několika hodinách. POMOHOU NÁDOROVÉ MARKERY K DIAGNÓZE KARCINOMU PLIC ? M. Pražáková, J.Vrzalová, L.Holubec jr. Školitel: Prof. MUDr. O.Topolčan, CSc. Úsek Imunoanalýzy ONM FN Plzeň - Bory a LF UK v Plzni Východisko: Bronchogenní karcinom v ČR je na prvním místě v příčinách úmrtí na zhoubný nádor. Je proto nutné hledat další metody umožňující včasnou diagnostiku, sledování účinnosti terapie a včasné odhalení progrese onemocnění. Cíl: Rozšíření možností diagnostiky,monitorace léčby a follow up pacientů s plicním karcinomem za použití sledování hladin sérových nádorových markerů. Metodika: Autoři na vlastních výsledcích dokumentují, že na rozdíl od jiných nádorů může mít u plicních nádorů sledování nádorových markerů diagnostický a prognostický význam. Pomocí imunoanalytických metod byly stanoveny hodnoty nádorových markerů v séru u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) v době primární diagnózy před zahájením léčby a v průběhu follow up. V kontrolní skupině bylo 57 pacientů bez nádorového onemocnění. Vztah mezi sensitivitou a specificitou byl vyhodnocen pomocí ROC křivek. Výsledky: Jsou diskutovány sensitivity jednotlivých markerů v době primární diagnosy a průběhu follow up nádoru . Zjistili jsme, že u NSCLC v době progrese při 95% specificitě má největší sensitivitu Monototal(74% ), dále TPA(70%) a CYFRA 21.1(53%.) a to především u skvamózního karcinomu. Je porovnán současný stav využití markerů v České republice s doporučenými postupy Evropské skupiny pro nádorové markery (EGTM) a NACB (Národní akademie klinické biochemie USA). Závěr: Přestože neexistuje specifický nádorový marker pro plicní karcinom dle našeho zjištění mají sérové nádorové markery významnou roli v difenciální diagnostice histologického typu plicního karcinomu. Současné vyšetření 2-3 markerů vykazuje vysokou sensitivitu a specificitu pro progresi či relaps. Předoperační hodnoty cytokeratinových markerů korelují s prognózou. Studie byla podpořena výzkumným záměrem VZ MSM 0021620819.

VÝSLEDKY ČTYŘLETÉHO PODÁVÁNÍ ERLOTINIBU U NEMOCNÝCH S NEMALOBUNĚČNÝM PLICNÍM KARCINOMEM J. Krejčí1 Školitelé: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc.1, RNDr. M. Minárik, Ph.D.2 1Klinika TRN, FN Plzeň, 2Genomac International, Praha Východisko: Nemalobuněčný plicní karcinom představuje 80% všech plicních karcinomů a přes nesporné pokroky moderní onkologie je jeho léčba svízelná. Práce shrnuje naše zkušenosti s biologickou léčbou erlotinibem, ale také výsledky genetických vyšetření na přítomnost specifických mutací ( K-ras, EGFR a amplifikace EGFR). Výsledky: Erlotinib dostávalo 186 pacientů, nejdelší medián trvání léčby (4,4 měsíce) byl u nemocných s mutací EGFR. Důvodem k ukončení léčby byla nejčastěji progrese (78,9%), toxicita (7%). Nemocní s mutací EGFR dosáhli nejlepší léčebné odpovědi – stabilizace (50%), parciální regrese (33,3%), celková (16,7%). Skupina s amplifikací EGFR taktéž měla dobré výsledky: stabilizaci (50%), parciální regresi (35%). Ostatní nemocní reagovali především progresí choroby. V 65% jsme zaregistrovali nežádoucí účinky, nejčastěji kožní reakce, průjem. U nemocných s EGFR mutací byl 100% záchyt toxicity. Medián celkového přežití od zahájení léčby je 9,2 měsíce, medián doby od zahájení léčby do progrese – 1,9. U nemocných s mutací K-ras byl medián přežití 5,4 měsíců (7,7 měsíců bez této mutace). Nemocní bez mutace EGFR měli celkové přežití 7,6 měsíců a skupina s EGFR mutací zatím nedosáhla mediánu celkového přežití. U mutace EGFR je přežití bez známek progrese je 6,6 měsíců (bez EGFR mutace – 1,3 měsíců). Závěr: Léčba erlotinibem vede ve srovnání se standardními schématy k prodloužení života a zvýšení kvality. Jednotlivé ukazatele přežití jsou srovnatelné s dostupnými publikovanými daty. Provedená genetická vyšetření dokazují, jak rozdílně reagují nemocní na léčbu i toxicitu. Erlotinib dává naděje na delší přežití nemocným s EGFR mutací či amplifikací, avšak domníváme se, že i nemocní s K-ras mutací mají určitý profit z této biologické léčby . Podporováno grantem IGA MZ 9087. HE4 - NOVÝ NÁDOROVÝ MARKER PRO OVARIÁLNÍ KARCINOM V RUTINĚ? M. Čásová1, 3, Z. Novotný2, J. Vrzalová1, O. Topolčan1 , L. Holubec jr.1, M. Pražáková1, Kokeš V. 2, Rokyta Z. 2 Školitel: Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc.1, MUDr. Z. Novotný, CSc.2 1Úsek imunoanalýzy ONM FN Plzeň, 2Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni, 3II. interní klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Ovariální karcinom je čtvrtou nejčastější příčinnou úmrtí u žen v EU a US. HE 4 je nový biomarker pro management pacientů s diagnostikovaným ovariálním karcinomem či se suspekcí na toto onemocnění. Rutinně používaný nádorový marker CA 125 má nízkou specificitu. Hladiny CA125 jsou často elevovány i dalšími benigními gynekologickými i negynekologickými onemocněními.

Cíle: Pokoušeli jsme se najít multiparametrickou kombinaci nádorových markerů pro follow up ovariálního karcinomu. Určit ovlivnění hodnot HE4 benigními gynekologickými a negynekologickými onemocněními a fyziologickým těhotenstvím. Soubor žen a metody: Bylo analyzováno sérum 141 žen pro nádorové markery CA125, HE4, Monototal, TPS a TK. Byly stanoveny hodnoty nádorových markerů studované skupiny 19 žen s ovariálním karcinomem. Jako první kontrolní skupina 72 žen s benigním ovariálním tumorem a 50 žen s cervikálním karcinomem. Všechny nádory byli histologicky verifikovány. Ve druhé kontrolní skupině bylo analyzováno sérum 95 žen pro nádorové markery CA125 a HE4. 22 gravidních žen I. trimester, 20 gravidních žen II. trimester, 7 žen během porodu, 4 ženy s potratem,17 žen s diagnózou endometriózy a 25 žen s renální nedostatečností. Validovali jsme sensitivitu a specificitu nádorového markeru HE4 pro ovariální karcinom pro follow up a porovnali s rutinně používaným CA 125. Metody: Parametr Assay Společnost Jednotky HE 4 EIA FUJIREBIO Diagnostics ng/L CA 125 LIA Beckman kIU/L TK REA Immunotech IU/L Monototal IRMA IDL IU/L TPS IRMA IDL IU/L Výsledky: Marker Cut off Specificita Senzitivita AUC HE4 89 97 89 0,9814 CA 125 47 97 74 0,8638 TK 17 97 63 0,8559 TPS 212 97 42 0,7686 Monototal 315 97 39 0,7863 Závěry: Ovariální karcinom versus ostatní diagnózy - je statistický rozdíl pro všechny měřené markery. HE4 měl nevyšší sensitivitu 89 %. Optimální cutt of pro HE4 se zdá být 89 ng/L. HE4 je nový prognostický nádorová marker pro ovariální karcinom. Jako optimální se zdá být kombinace nádorových markerů CA125, HE4, TK. Těhotenství, porod a potrat nezvyšují hodnoty HE4. Renální nedostatečnost významně zvyšuje hodnoty HE4 .Endometrióza zvyšuje hodnoty CA125 ve více případech než HE4. VZTAH ADIPONEKTINU A CELKOVÉ MORTALITY HEMODIALYZOVANÝCH PACIENTŮ M. Vostrý1, D. Rajdl1, J. Eiselt2, L. Trefil1, J. Racek1 Školitel: Prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. 1Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni, 2I. interní klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Snížená hladina adiponektinu (ADPN) je spojena se zvýšenou mírou kardiovaskulárního rizika za různých klinických podmínek. Prognostické studie u hemodialýzovaných (HD) pacientů však poskytují rozporuplné výsledky a význam měření ADPN pro predikci přežití v této populaci je nejasný. Cíl: V prospektivní kohortové studii zjistit vztah mezi iniciální hladinou ADPN a celkovou úmrtností HD pacientů.

Metodika: Do studie bylo zařazeno 196 pacientů (medián [interkvartilové rozpětí]; věk = 68 [59,75-74] let, trvání dialýzy = 16,5 [5-38,5] měsíců, BMI = 26,63 (23,99-30,1) kg/m2; 76 mužů). Sérové hladiny ADPN nalačno byly měřeny pomocí komerčně dostupného ELISA kitu. Výsledky: Během doby sledování (28 [10-36] měsíců) zemřelo 88 pacientů (45%). Zemřelí pacienti měli signifikantně vyšší hladiny ADPN než přeživší (22,76 (15,87-35,03) vs. 16,65 (9,87-26,3) mg/l, 95% CI pro rozdíl (-9.1- -2.7) mg/l, p<0.001). Analýza přežití byla provedena pomocí Kaplan-Meierovy a Coxovy metody při rozdělení populace na dvě skupiny oddělené operačním bodem ROC křivky (14,4 mg/l). V mnohočetném Coxově regresním modelu (adjustovaném na věk, pohlaví, BMI, trvání HD a hladinu albuminu a CRP) se ADPN jeví jako signifikantní nezávislý prediktor celkové mortality HD pacientů (relativní riziko 2,53, 95% CI 1,41-4,54, p=0.002). Závěr: Naše výsledky ukazují, že relativně vyšší hladiny ADPN u HD pacientů nezávisle predikují celkovou mortalitu, a podporují tak hypotézu, že hladina ADPN v populaci s vysokým KV rizikem nemusí odrážet jeho protektivní účinek, ale spíše závažnost onemocnění. V tomto kontextu by ADPN mohl být jak následkem, tak příčinou postupného úbytku hmotnosti HD pacientů. OXIDOVANÉ LDL, PROTILÁTKY PROTI OXIDOVANÝM LDL A JEJICH VLIV NA PŘEŽITÍ U HEMODIALYZOVANÝCH NEMOCNÝCH M. Korotvička1, J. Eiselt2, L. Malánová3, L. Trefil1, D. Rajdl1, M. Vostrý1, J. Racek1 Školitel: Prof. MUDr. J. Racek, DrSc. 1Ústav klinické biochemie a hematologie LF UK a FN v Plzni, 2I. interní klinika LF UK a FN v Plzni, 3B. Braun Avitum, Hemodialyzační centrum, Plzeň. Východiska: Oxidační stres a poruchy lipidového metabolismu patří mezi faktory které se podílejí na vzniku časných stádií aterosklerózy u pacientů na hemodialýze (HD). Nemocní na HD jsou vystaveni zvýšenému oxidačnímu stresu, ten v kombinaci s chronickým zánětem může vést ke zvýšenému riziku rozvoje aterosklerózy. Cíl: Zjistit vliv oxidačně modifikovaných lipoproteinů (oxLDL) a protilátek proti nim (oxLDLAb) na přežití pacientů na HD. Metodika: Byli stanoveny hladiny oxLDL, oxLDLAb a lipidových parametrů u 196 dlouhodobě HD nemocných (73 žen a 123 mužů medián věku 68 (59.8 – 74.0) let a 73 mužů s normální funkcí ledvin (průměrný věk ± SD = 48.15 ± 5.78 let), sloužících jako kontroly. Výsledky: Data byla rozdělena do tercilů. První tercil pacientů (oxLDL < 47.24 U/L) měl horší prognózu přežití po dobu 36 měsíců (p=0.066) než další 2 tercily (hranice druhého tercilu 65.6 U/L). Pacienti s hladinami oxLDL vyššími než 47 U/L měli stejnou míru přežití. Byla zjištěna významná korelace mezi oxLDLAb a celkovým cholesterolem, LDL-cholesterolem a triglyceridy. Pravděpodobnost přežití pacientů s vysokými hladinami oxLDLAb (více než 549.72 IU/L) byla významně nižší (p<0.01). Závěr: Vyšetření protilátek proti oxidovaným LDL jako ukazatele oxidačního stresu v séru potvrdilo jejich negativní vliv na přežití HD nemocných. OxLDL vykázal pozitivní vliv. Vysvětlením může být fakt, že hladina LDL slouží jako ukazatel nutričního stavu a zároveň vyšší hladina LDL představuje více substrátu k oxidaci. Studie byla provedena v rámci výzkumného záměru MSM 0021620819.

ROZLIŠENÍ POVRCHOVÝCH ANTIGENŮ V LYZÁTU LIDSKÉ SPERMIE METODOU BIOTINYLACE. J.Cibulka Školitelka: Prof. MUDr.Z. Ulčová-Gallová, DrSc. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Povrchové antigeny lidské spermie podstupují od samého počátku spermiogeneze do oplodnění oocytu četnými posttranslačními modifikacemi (maturace, kapacitace, akrozomální reakce). Tato skutečnost komplikuje jejich výzkum cestou i těch nejmodernějších proteomických postupů. Základem výzkumu zůstává analýza komponent spermie pomocí některého z lyzovacích postupů, zpětné testování jejich biologické aktivity a konečně jejich identifikace. Cíl: Pro náš výzkum jsme zvolili postupy, které by měly na straně jedné šetrně odloučit jen povrchové spermatozoidální antigeny, na straně druhé předejít nadbytečné kontaminaci intracelulárním obsahem. Metodika: Používáme promyté, vitální spermie získané z čerstvého, plného ejakulátu metodou swim-up. Promyté spermie jsme inkubovali v roztoku biotinu dle pokynů výrobce kitu (ECL Protein Biotinylation Module, Amersham) po dobu 30minut. Po důkladném promytí spermií následuje lyze (0,01M NaH2PO4, 0,01M Na2HPO4, 0,15M NaCl, 1%Triton X-100, 1% deoxycholát sodný, inhibitory proteáz) po dobu nepřesahující 2 minuty při 0°C. Supernatant po centrifugaci (10 000 rpm) jsme inkubovali se vzorkovým pufrem bez redukčního činidla (H2O, 0,5M TrisHCl pH 6,8, glycerol, 10% SDS, 0,5% bromfenolová modř) a rozdělili pomocí SDS PAGE (10% PA gel, 15mA/gel). Proteiny jsme přeblotovali na nitrocelulózovou membránu (25mM Tris base, 192mM glycin a 10% methanol při100 V na 120 min). Povrchové, biotinylované proteiny jsme na části membrány detekovali pomocí streptavidinu (konjugát s peroxidázou – AEC Staining Kit, Sigma). Zbytek membrány jsme znovu biotinylovali a rovněž vyvolali pomocí streptavidinu k vyjádření celkového proteinu. Výsledky: Z výsledků je zřejmé, že krátká lyze do 2 minut významně zachovává povrchové struktury (pozitivní signál) a předchází nadměrnému uvolňování nitrobuněčného obsahu (vysoká míra shody s celkovým proteinem). Závěr: Dosavadní i budoucí výsledky imunoblotingu tohoto lyzátu budeme filtrovat výhradně spektrem proteinů, které vykazují značení biotinem. Pouze tyto proteiny můžeme považovat za povrchové, tedy relevantní pro další výzkum. Podpořeno MSM 002 162 0812. LOKALIZACE ŘEČOVÝCH CENTER U NEMOCNÝCH S MOZKOVÝMI NÁDORY J. Horemužová, J. Ferda, J. Kastner, B. Kreuzberg, I. Herejková Školitel: Doc.MUDr. J. Ferda, Ph.D. Radiodiagnostická klinika LF UK a FN v Plzni Východisko: Funkční magnetická rezonance (fMRI). Cíl: Prezentace zkušeností a výsledků s vyšetřováním nemocných s mozkovými tumory pomocí funkční magnetické rezonance a určování lokalizace řečových center. Metodika: Byla provedena analýza dat z 100 fMRI vyšetření provedených v časovém

rozmezí 4 let, konečný soubor tvořilo 39 nemocných s tumorem lokalizovaným v levé hemisféře u kterých byla fMRI použita k předoperačnímu mapování řečových center. Pro stimulaci řečových center byl použit současně test verbální fluence a image naming test. Vyšetření byla prováděná na přístroji 1,5 T Avanto Siemens. K zobrazení morfologie byla použita sekvence 2D rychlého spinového echa TSE (Turbo Spin Echo) T2 váženého obrazu a 3D gradientního echa FLASH (Fast Low Angle Shot) T1váženého obrazu, pro funkční zobrazení byla používaná sekvence gradientního echa EPI (Echo Planar Imaging). Analýza fMRI se prováděla pomocí t-testu a GLM statistiky. Výsledky: Řečová centra jsou u praváků obvykle uložena vlevo. Z našich výsledků bylo patrné poměrně vysoké percentuální zastoupení řečových center bilaterálně a také vpravo. U většiny vyšetřovaných výraznější aktivace image naming testem. Z histologického typu byly nejčastěji zastoupeny astrocytární nádory. Z testů dále vyplývá vysoká schopnost odhadnout riziko poškození řečových funkcí během operace, k trvalému zhoršení fatické poruchy došlo pouze u 4 nemocných. Závěr: Předoperační lokalizace řečového, především motorického centra má význam pro plánování operace a stanovení optimálního monitorování během operace. fMRI umožňuje odhadnout riziko poškození řečových funkcí následkem neurochirurgického výkonu a jejich vývoj po něm. ULTRAZVUKEM ASISTOVANÁ KOMBINACE LASEROVÉ ABLACE A FOTODYNAMICKÉ TERAPIE U BAZOCELULARNÍHO KARCINOMU M. Kříž1,3, R. Šmucler3 Školitelé: Prof. MUDr. P. Arenberger, DrSc., MBA1,2, Prof. MUDr. V. Resl, CSc.2

1Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha, 2Dermatovenerologická klinika LF UK a FN v Plzni,3Centrum Fotonické medicíny1. LF UK, Praha Východisko: Bazocelularní karcinom (BCC) patří do skupiny zhoubných nádorů a vyskytuje se nejčastěji na slunci chronicky exponované kůži. Radikální chirurgické odstranění s bezpečnostním lemem je často problematické hlavně z estetických důvodů. Fotodynamická terapie (PDT) jenž je z kosmetického hlediska velice efektivní se v Evropě používá k léčbě BCC do maximální hloubky 2 mm. Cíl: Prokázat účinnost alternativního přístupu k terapii BCC zasahujících i do hlubších vrstev kůže. Metodika: 75 lézí u 67 pacientů s průměrným věkem 68.7 let, pohlaví 38:29 (muži:ženy) s verifikovaným BCC bylo nejdříve vyšetřeno 20MHz kožním ultrazvukem a následně rozděleno do tří skupin dle hloubky tumoru. Skupina A – do 1 mm, skupina B – 1 mm až 2 mm, skupina C více než 3mm. Skupina A byla ošetřena jen PDT. Ve skupine B predcházelo PDT laserová ablace pomocí Er:YAG laseru (2940nm). Ve skupině C bylo použito Diodového laseru (980nm) k ablaci před PDT. Druhý cyklus PDT následoval za 2 týdny. Výsledky: 6 měsíců po terapii bylo 12 % recidiv z toho vsak 77,8 % za skupiny A – povrchových BCC bez předchozí ablace. Závěr: Léze ošetřené pomocí laseru s následnou PDT vykazují dokonce lepší výsledky než konvenční PDT. Laserová preablace nesnižuje účinnost PDT.

AKTIVITA SELENOENZYMŮ V ZÁVISLOSTI NA STÁRNUTÍ – INTERAKCE S CHALKOGENY SELENEM A TELUREM V POKUSU NA MYŠÍCH A. Hodková Školitel: Prof. MUDr. V. Eybl, DrSc. Ústav farmakologie a toxikologie LF UK v Plzni Východisko: Selen (Se) je nezbytný stopový prvek, součást selenoenzymů thioredoxin reduktasy (TR-1) a glutathion peroxidasy (GPx-1), které tvoří základní ochranný systém proti oxidačnímu poškození organismu. Telur (Te) a jeho sloučeniny jsou toxické, některé z nich jsou studovány pro možné protinádorové účinky. Cíl: Zjistit vliv Se a Te na aktivitu selenoenzymů TR-1 a GPx-1 a hladinu peroxidace lipidů (LP) a redukovaného glutathionu (GSH) u myší po dlouhodobém podávání těchto prvků. Metodika: Laboratorní myši (samci, ICR, 14-15g) byly rozděleny do 4 skupin: I. kontrola (nultý den); II. kontrola (na konci pokusu); III. +Se; IV. +Te. Na2SeO3.5H2O (10 mg/L) a Na2TeO3 (9.4 mg/L) byly podávány v pitné vodě po dobu 3 měsíců. Během této doby byly myši pravidelně váženy. Pokus byl ukončen dekapitací. Byla odebrána jaterní a ledvinová tkáň pro stanovení aktivity TR-1, GPx-1, hladiny TBARS (LP) a GSH. Analýza byla provedena v tkáňových homogenátech. Výsledky: Játra: V kontrolní skupině (II.) došlo během pokusu k výraznému navýšení aktivit TR-1 a GPx-1 (p<0,01) a hladiny TBARS (LP) (p<0,01) ve srovnání s počátečními hodnotami. Selen snížil hladinu TBARS (LP) (p<0,01) a aktivitu TR-1 (p<0,05), navýšil aktivitu GPx-1 (p<0,01). Telur snížil hladinu GSH (p<0,05) a aktivitu TR-1 (p<0,01). Ledviny: Selen navýšil aktivitu obou selenoenzymů (p<0,01). Telur snížil aktivitu GPx-1 (p<0,01). Po dobu pokusu se hmotnost myší ve všech skupinách kontinuálně navyšovala (p<0,01). Rozdíl mezi jednotlivými skupinami nebyl signifikantní. Závěr: Pokus ukázal rozdílný vliv Se a Te na aktivitu selenoenzymů TR-1 a GPx-1. Byl potvrzen pravděpodobný mechanismus toxicity teluru-deplece GSH a nově popsán inhibiční účinek Te na TR-1. Podpořeno Výzkumným záměrem MSM 0021620819 a Specifickým výzkumem LF UK v Plzni.

Date post:	28-Apr-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

ZAHÁJENÍ – 8:00 velká posluchárna · 2009. 4. 27. · 1Ústav fyziologie LF UK v Plzni,...

Documents