Post on 03-Feb-2020
transcript
Cesta poznávání a vzdělávání v ošetřovatelství IX. a jarní konference ČAS Region plzeňský „Nemocnice podporující zdraví“
SBORNÍK Z KONFERENCE KOLEKTIV AUTORŮ
Celostátní konference s mezinárodní spoluprací, konaná v Plzni dne 14.5.2018. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence FZS ZČU v Plzni
Cesta poznávání a vzdělávání v ošetřovatelství IX. a jarní konference ČAS Region plzeňský „Nemocnice podporující zdraví“ – Sborník příspěvků a abstraktů s mezinárodní účastí Kolektiv autorů
Editor: PhDr. Jiří Frei, Ph.D. Vydavatel: Západočeská univerzita v Plzni, Univerzitní
knihovna Odd. vydavatelství a tiskových služeb Univerzitní 8, 306 14 Plzeň Tel.: +420 377 631 951 e-mail: vydavatel@vyd.zcu.cz Vyšlo: srpen 2018 Vydání: 1. vydání Nositelé autorských práv: autoři Počet stran: 84 Vědecký výbor konference: prof. MUDr. Vladimír Resl, CSc. Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc. PhDr. Jiří Frei, Ph.D. PhDr. Jiřka Krocová
PhDr. Petra Bejvančická PhDr. Jana Horová
Recenze: PhDr. Jiří Frei, Ph.D. PhDr. Jitka Krocová MUDr. Sam Hofman Mgr. Jaromír Doležal
Mgr. Romana Freiová
Organizační výbor: PhDr. Petra Bejvančická PhDr. Jiří Frei, Ph.D. PhDr. Jitka Krocová
ISBN 978-80-261-0799-6
Konference byla organizována Katedrou Ošetřovatelství a porodní
asistence FZS ZČU v Plzni za spolupráce Západočeské univerzity v Plzni, Fakultní nemocnicí Plzeň, České asociace sester a České komory porodních asistentek. Všem spoluorganizátorům, autorům příspěvků a dalším zúčastněným patří dík za podporu a účast.
Tato publikace ani žádná z jejích částí neprošla jazykovou a redakční úpravou. Za jazykovou úpravu a obsah odpovídají autoři textu jednotlivých příspěvků.
1
OBSAH
PŘEDMLUVA
3 – 4
Z RECENZNÍHO ŘÍZENÍ
5
OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O KLIENTA O TONSILEKTOMII Bc. Kateřina Haisová; Mgr. Zuzana Šafránková
7 – 12
HODNOCENÍ RIZIKA PÁDU DĚTSKÝCH PACIENTŮ Jana Horová; Iva Brabcová
13 – 17
POSTOJ SESTER K PROFESI A JEJICH MOTIVACE K DALŠÍMU VZDĚLÁVÁNÍ Bc. Anna Rambousková; Bc. Pavla Šlehofer; PhDr. Mgr. Jitka Krocová; Mgr. Kateřina Ratislavová, Ph.D.
18 – 23
VLIV MNOŽSTVÍ ASPIROVANÉ KRVE Z CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO KATÉTRU V PREANALYTICKÉ FÁZI U BIOCHEMICKÉHO STANOVENÍ HLADINY KALIA Mgr. Ludmila Maffei Svobodová
24 – 39
FAKTA A MÝTY V RÁMCI ZNALOSTÍ O HIV/AIDS U OSOB OMEZENÝCH NA SVOBODĚ Mgr. Anastázie Bohanesová; PhDr. Jiří Frei, Ph.D.
40 – 46
VALIDACE VYBRANÝCH OŠETŘOVATELSKÝCH INTERVENCÍ V RÁMCI KURRIKULA SESTER/OBLAST VÝŽIVY A HYDRATACE Doc. PhDr. Alexandra Archalousová, PhD.; PhDr. Jiří Frei, Ph.D.; PhDr. Jozefina Mesárošová, PhD.
47 – 58
2
NOVÉ TRENDY V OBLASTI HIV/AIDS PhDr. Jiří Frei, Ph.D.; Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc.
59 – 68
POHYBOVÁ AKTIVITA U SENIOROV doc. PhDr. Silvia Puteková, PhD.; PhDr. Oľga Kabátová, PhD.
70 – 71
RIZIKA VZNIKU MOČOVÝCH INFEKCÍ SPOJENÝCH SE ZDRAVOTNÍ PÉČÍ Z POHLEDU OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE Jitka Krocová; Radka Prokešová
72 – 75
ZÁSADY BEZPEČNÉ ANESTEZIOLOGICKÉ PÉČE - doporučený postup ČSARIM 2017 Petra Bejvančická; Iva Brabcová
76 – 77
IMIDŽ A ROLA SESTRY V MINULOSTI A DNES doc. PhDr. Andrea Botíková, PhD.
78
PREVENCIA SYNDRÓMU IMOBILITY U SENIOROV PhDr. Alena Dziacka, PhD.
79 – 80
CENTRUM PRO ZÁVISLÉ NA TABÁKU PLZEŇ MUDr. Šárka Trhlíková; MUDr. Štěpánka Břízová
81
IMIDŽ A ROLA SESTRY V MINULOSTI A DNES - poster Andrea Botiková
83
PREVENCIA SYNDRÓMU IMMOBILITY U SENIOROV - poster Alena Dziacka
84
3
PŘEDMLUVA
Dne 14. května 2018 se v Plzni v rámci oslav Mezinárodního
dne sester konal již 9. ročník tradiční celostátní konference
ošetřovatelství a porodní asistence Cesta poznávání a vzdělávání v
ošetřovatelství IX. a jarní konference České asociace sester Region
plzeňský s podtitulem „Nemocnice podporující zdraví“. Konference
proběhla ve Fakultní nemocnici Plzeň, která se v rámci programu
Health Promoting Hospitals and Health Services (Nemocnice a
zdravotnická zařízení podporující zdraví) řadí mezi nemocnice
kladoucí důraz na podporu zdraví a prevenci nemocí a ne pouze na
samotné diagnostické a léčebné služby. Organizátoři konference
Katedra ošetřovatelství a porodní asistence Fakulty zdravotnických
studií Západočeské univerzity v Plzni a Česká asociace sester Region
plzeňský ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň a Sdružením
porodních asistentek Plzeňského kraje připravili bohatý program
určený nejen pro všeobecné sestry a porodní asistentky a ostatní
nelékařské zdravotnické pracovníky, ale i pro osoby vzdělávající
nelékařské zdravotnické pracovníky a studenty oborů Ošetřovatelství
a Porodní asistence.
Hlavním tématem propojujícím prezentované příspěvky byla
podpora zdraví. Na konferenci zaznělo mnoho odborných příspěvků
a konferenci navštívilo 118 účastníků. Vzácnými hosty konference byli
např. Mgr. M. Kalvachová z Ministerstva zdravotnictví ČR a její
kolegyně paní MUDr. L. Štěpánková, Ph.D; Mgr. Jana Zelenková z
Fakultní nemocnice v Motole či Mgr. Pavlína Fridrichovská z
4
Nemocnice Pelhřimov. Pozvání na konferenci přijali i hosté ze
Slovenska - do posterové sekce přispěly svými příspěvky kolegyně z
Trnavské univerzity v Trnavě paní doc. PhDr. A. Botíková, PhD., PhDr.
A. Dziacká, PhD. a doc. S. Putekova, PhD. Příjemným zpestřením
hlavního programu konference byla aktivní účast studentů Fakulty
zdravotnických studií ZČU v Plzni a SZŠ a VOŠ v Plzni.
Konference poskytla konfrontaci pohledů a názorů z různých
úrovní a oblastí poskytování zdravotní péče (legislativní, manažerské,
ošetřovatelské i vzdělávací) a umožnila diskusi nad tématem, které se
stává stále aktuálnější, a to je podpora a udržení zdraví. Naším přáním
je, aby konference byla úspěšnou i nadále a těšíme se na setkání na
příštím, již 10. ročníku na jaře 2019.
PhDr. Jitka Krocová
vedoucí Katedry ošetřovatelství a porodní asistence
FZS ZČU v Plzni
5
Z RECENZNÍHO ŘÍZENÍ
Téma podpory zdraví a jeho udržení je stále aktuálnějším, a proto
je třeba jej pojímat v rámci všech jeho aspektů. Nemocnice a další
zdravotnická zařízení již v tomto kontextu nevystupují pouze v roli těch co
léčí, ale stále více i přímo podporovatelů zdraví. Z tohoto pohledu je
samotné téma konference a jeho aktuálnost velkou předností. V příspěvcích
jsou uváděny různé úhly pohledů na daná i související témata, stejně jako
různé názory k popisované problematice. Co je ale přínosné zejména je fakt,
že všechna uváděná data jsou vhodným způsobem argumentována a
kriticky analyzována. Autoři příspěvků tak prokazují dobrý přehled v dané
oblasti a znalosti na výborné odborné úrovni, jež jsou velmi vhodně
zpracovány i v kontextu samotné praxe. Sborník příspěvků tak bude pro
čtenáře přínosem jak z teoretického, tak praktického hlediska a své
uplatnění si najde nejenom v rámci teoretického bádání či u výzkumných
organizací, ale i v klinické praxi.
PhDr. Jiří Frei, Ph.D.1,2)
PhDr. Jitka Krocová1) MUDr. Sam Hofman3)
Mgr. Jaromír Doležal4) Mgr. Romana Freiová4)
1) Fakulta zdravotnických studií ZČU v Plzni 2) Zdravotnická záchranná služba Plzeňského Kraje 3) EUMATEC, s.r.o. 4) Fakultní nemocnice Plzeň
6
PLNÉ TEXTY PŘÍSPĚVKŮ
7
OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O KLIENTA PO TONSILEKTOMII
Bc. Kateřina Haisová; Mgr. Zuzana Šafránková
Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni
Souhrn
Bakalářská práce je zaměřena na ošetřovatelskou péči o
klienta po tonsilektomii. V teoretické části práce se věnuji anatomii
hltanu se zaměřením na Waldeyerův lymfatický okruh. Popisuji i
indikace k tomuto výkonu a samotný operační výkon. Kapitole, které
věnuji největší pozornost je kapitola popisující ošetřovatelskou péči a
edukaci v předoperačním, perioperačním a pooperačním období.
Praktická část mé práce obsahuje kazuistiku dětského a dospělého
pacienta podstupujícího tento zákrok se zaměřením
na ošetřovatelský proces a edukaci. Analýzou dat zjišťuji, kde vznikají
deficitní oblasti v edukaci, na základě čehož jsem vytvořila edukační
materiál do rukou pacienta propuštěného do domácího ošetřování.
Klíčová slova: tonsilektomie, ošetřovatelská péče, edukace,
kazuistika, komplikace.
Úvod
Toto téma jsme si vybrali z důvodu jeho aktuálnosti.
Domníváme se, že problematice tonsilektomie je věnováno málo
pozornosti. Potencionální pacienty lze rozdělit do dvou skupin. První
skupinu tvoří odpůrci tohoto výkonu, a to zejména z důvodu obavy,
8
že jim bude odstraněna bariéra, jež je chrání před možnou infekcí.
Druhou skupinu tvoří jedinci, z našeho pohledu s racionálnějším
postojem k dané problematice. Tito lidé provedení výkonu
jednoznačně neodmítají, ale rozhodují se na základě poskytnutých
informací o rizicích v případě, že by výkon nepodstoupili. V praxi se
často setkáváme s bagatelizováním výkonu ze strany pacientů. Klienti
mají často pocit, že se jedná o naprosto bezrizikový výkon, který se
provádí zejména v dětském věku jako prevence opakujících
se tonsilitid. Opak je pravdou, i tento výkon s sebou nese četná rizika
spojená s lokalizací operačního výkonu. Z důvodu častého
bagatelizování pooperačních komplikací lze považovat za podstatné
pacienty edukovat zejména v této oblasti. Právě tato skutečnost byla
dalším faktorem pro volbu tohoto téma. Jedním z dalších faktorů
výběru bylo i to, že tonsilektomie je předmětem vášnivých diskuzí
odborné veřejnosti. I mezi odbornou veřejností se najdou odpůrci
provádění tonsilektomie, zvláště pak u pediatrických pacientů.
Tonsilektomie poskytuje chirurgické řešení nejen u
chronických postižení tonsil, ale i mnoha akutních stavů
v otorinolaryngologii. Tím akutním stavem může být absces tonsily,
který hrozí šířením do okolních struktur. Pokud se infekce celotělově
šíří, například hematogenní cestou, může nastat stav, který
označujeme tonsilogenní sepsí. Při této sepsi se rozvíjí šokový stav,
který pacienta bezprostředně ohrožuje na životě a je nutné provést
okamžitou intervenci. Na první pohled by se mohlo zdát, že provedení
tonsilektomii je nezbytné pouze v akutních stavech. Je tedy důležité
vysvětlit pacientům, že je potřeba odstranit tonsily i v případě, kdy
tvoří infekční fokus. Komplikací chronické tonsilitidy je totiž
metatonsilární postižení ledvin, kloubů a srdce.
9
Cíl práce
Hlavním cílem práce je navržení optimálního edukačního
plánu pro dětského a dospělého pacienta propuštěného do
domácího ošetřování.
Metodika výzkumu
Pro zpracování své bakalářské práce jsem si vybrala
kvalitativní druh výzkumu, který mi umožňuje získat informace o
prožitcích, vlivu ošetřovatelské péče a edukace u daného jedince.
Prezentace a interpretace výsledků
Při retrospektivní analýze dat získaných během výzkumu jsem
stanovila jako největší ošetřovatelský problém akutní pooperační
bolest u obou svých respondentek. Tento problém vnímám jako zvlášť
závažný z toho důvodu, že právě akutní bolest nejvíce narušuje
bio-psycho-sociální pohodu pacientů, která je velmi podstatná pro
uspokojování lidských potřeb. Toto tvrzení čerpám z vlastní
zkušenosti s bolestí, kdy nelze uspokojit potřebu kvalitního spánku,
když prožíváte bolest. Domnívám se, že pokud byste se také zamysleli
nad tím, jaké prožitky ve Vás bolest vyvolává, s největší
pravděpodobností by to byl pocit strachu, a v neposlední řadě
výrazného tělesného dyskomfortu. Právě tělesný dyskomfort
vyvolaný bolestí je z mého pohledu tím nejpodstatnějším faktorem
vedoucím k prožitku zvlášť silných emocí. Moje dětská respondentka
akutní pooperační bolest zvládala z počátku velmi špatně z toho
důvodu, že se obávala, aby aplikace analgetik i.v. nebyla spojena
s procedurální bolestí, a proto se zprvu snažila bolest překonat.
10
Ovšem empatickým přístupem a vhodnou edukací, že aplikace
farmak i.v. je naprosto bezbolestná jsme dosáhli optimální
spolupráce s dívkou při vyhodnocování a účelné eliminaci akutní
pooperační bolesti vhodně nastavenou analgetickou hladinou.
Zároveň jsem kromě aplikace analgetik podnikala i jiné intervence
vedoucí k eliminaci bolesti, jako je aplikace chladu aj. Obě slečny
verbalizovaly, že se jim doba od podání analgetik k nástupu jejich
účinku zdá nekonečná. Z toho lze usoudit, že vlivem akutní
pooperační bolesti došlo u dívek ke změně vnímání času. Ale abych
tento fakt, že akutní pooperační bolest je závažným ošetřovatelským
problémem nepodkládala pouze svými subjektivními pocity z mého
výzkumu, dovoluji si toto tvrzení podložit faktem uvedeným v knize
„Ošetřovatelský proces a jeho realizace“ prof. PhDr. Valérie Tothové
Ph.D. a kolektivu. V této publikaci autoři uvádějí, že uspokojování
biologických potřeb zejména zajištění, aby pacient netrpěl bolestí
je prioritou ošetřovatelského procesu. Autoři se zde opírají o fakt, že
neuspokojení biologických potřeb se promítne do chování pacienta
v podobě podrážděnosti, nespolupráce, apatie a možné agrese
(Tothová, 2014, s. 161).
Dalšími aktuálními ošetřovatelskými diagnózami, které jsem
stanovila u obou svých respondentů na základě analýzy dat získaných
během sběru informací dle ošetřovatelského modelu M. Gordon byli:
porucha spánku v souvislosti s akutní bolestí, nedostatečná výživa,
porušené polykání, poškozená ústní sliznice, úzkost a strach. Všechny
tyto ošetřovatelské diagnózy přímo souvisí s prožitkem akutní
pooperační bolesti a byly řešeny vhodnými ošetřovatelskými
intervencemi tak, aby došlo co nejdříve k jejich eliminaci.
11
Závěr
Ve své bakalářské práci se zabývám ošetřovatelskou péčí o
klienta před a po chirurgickém odstranění patrových tonsil, až do
doby, kdy je předán do rukou obvodního lékaře. V celé své bakalářské
práci upozorňuji zejména na podstatnost správné edukace sestrou
v předoperačním období, o pooperačním režimu, a empiricky se
vyskytujících pooperačních komplikacích. Žádný z pacientů neví, že se
po tomto zákroku zcela fyziologicky vyskytuje dočasná huhňavost či
chrapot, pokud mu to sami nesdělíme v rámci edukace. A proto
se domnívám, že je vhodné pacienta psychicky připravit na to, jak
bude probíhat pooperační režim, co je v tomto období zcela
fyziologické a co již ne. Z vlastních zkušeností získaných během
odborné praxe vím, že pacienti, kteří vědí, co se s nimi bude
po operaci dít, a mají o pooperačním režimu nějakou představu,
mnohem lépe spolupracují a nejsou tak úzkostní. Nehledě na to,
že edukací o problémech, které se u pacienta vyskytnou (akutní
pooperační bolest, huhňavost, chrapot aj.), si získáváme jeho důvěru.
Vědomí, že je to „normální“ a má to tak „každý“, pacienta uklidňuje
→ bere to jako něco, co neohrožuje jeho budoucnost. Vzhledem
k tomu, že jsem zpracovala kazuistiku u pediatrického a dospělého
pacienta, je nutné upozornit na to, že ke každému přistupujeme
s ohledem na jeho věk, osobnostní rysy a samozřejmě dosažené
vzdělání.
Závěrem bych chtěla říci, že je potřeba všechny pacienty bez
rozdílu brát jako holistické osoby se všemi jejich bio-psycho-
sociálními a spirituálními potřebami. Každý z nás jsme jiný, stejně tak
jako máme jinou DNA, tak i naše potřeby a osobnostní rysy jsou jiné.
12
Literatura
1. TÓTHOVÁ, Valérie. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. Praha:
Triton, 2009. ISBN 9788073872861.
2. ŠATANKOVÁ, J. — CHROBOK, Viktor. Současný pohled na
adenotomii a tonzilektomii v České republice formou
dotazníkové studie. Časopis lékařů českých, 2012, roč. 151, č. 10,
s. 495. ISSN: 0008-7335.
Kontakt na autora
e-mail: kacka.hais@seznam.cz
13
HODNOCENÍ RIZIKA PÁDU DĚTSKÝCH PACIENTŮ
Jana Horová1,2; Iva Brabcová1
1) Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, České Budějovice, Česká republika 2) Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Plzeň, Česká republika
Anotace
Posuzovací škály ověřené pro hodnocení rizika pádu u dospělé
populace nelze implementovat na dětskou populaci. Snahy o
modifikaci některých nástrojů hodnotících riziko pádu u dospělé
populace na dětského pacienta byly neúspěšné. Sledování pádů
v pediatrické nemocniční péči je běžné, neexistuje však konsensus
v definici pádu dětského pacienta. Žádná z klasifikací se plně
nezabývá pediatrickými pády, a to zřejmě proto, že pády u dětí často
souvisí s normálním vývojem u kojenců, batolat a dětí předškolního
věku a s jejich tendencí stát, chodit, běhat a otáčet se. Hlaváčková et
al. (2012, s. 414) uvádí, že tři čtvrtiny českých zdravotnických zařízení
zařazených do ojedinělého výzkumu týkajícího se zjišťování rizika
pádu u dětských pacientů (n=56) uvedly, že vyhodnocují riziko pádu
u dětí. Většina z nich používá vlastní, výzkumem neověřený nástroj a
pouze třetina institucí má vypracovaný standard pro prevenci pádu
v pediatrii. Přestože jsou pády jednou z nejčastějších příčin
neúmyslných zranění u dětí, výzkumy zaměřené na validizaci nástrojů
hodnotící riziko pádu v pediatrickém ošetřovatelství jsou ojedinělé.
Nástroj Humpty Dumpty Falls Scale (HDFS ©) je v současné době považován
za jeden z nejlepších nástrojů pro hodnocení rizika pádu u dětí. Je
14
platný pro detekci vysokého rizika pádu u dětské populace (bodově
hodnotí sedm dimenzí: věk, pohlaví, diagnózu, kognitivní poruchy,
faktory prostředí, reakci na operační výkon či sedaci a anestezii a
užívané léky). Nástroj je určen jak pro primární, tak sekundární
zdravotní péči dětí ve věku od 3 do 18 let (Chromá, 2016, s. 548).
Posterová prezentace shrnuje hodnotící nástroje rizika pádů dětských
pacientů doporučované současnou literaturou.
Hodnocení rizika pádu dětských pacientů
V odborné literatuře jsou k dispozici posuzovací škály ověřené
pro hodnocení rizika pádu u dospělé populace, nelze je však
implementovat na děti (CHCA, 2009, s. 227–231). Razmus et al. (2006,
s. 568–572) uvádí, že děti mohou mít větší tendenci k pádu a v
komunitním prostředí jsou pády u dětské populace významnou
bezpečnostní otázkou, která vyžaduje zvýšenou pozornost. Avšak
snahy o zavedení některých nástrojů, které se využívají v hodnocení
rizika pádů u dospělé populace, a které by hodnotily riziko pádu u
dítěte, byly neúspěšné.
Sledování pádů v pediatrické nemocniční péči je běžné,
neexistuje však konsensus v definici pádu dětského pacienta. V
současné době neexistuje ani jednotná definice pediatrického
poranění souvisejícího s pádem nebo standardní index pro oba
ukazatele. Významné změny existují i v nástrojích používaných k
identifikaci pediatrického rizika pádu a postupů používaných k
prevenci pádu. Následně to pak ztěžuje zhodnocení výskytu
pediatrických pádů a úrazů souvisejících s pádem a srovnávání
výsledků mezi jednotlivými populacemi. Nedostatečná konzistence
zpomaluje schopnost srovnávat výsledky mezi jednotlivými
populacemi, zabraňuje nebo zpomaluje stanovení příslušných
15
prahových hodnot a ztěžuje stanovení efektivity preventivních
programů (CHCA, 2009, s. 227–231). Existuje mnoho taxonomií pádů,
ale žádná z těchto klasifikací se plně nezabývá pediatrickými pády, a
to zřejmě proto, že pády u dětí často souvisí s normálním vývojem u
kojenců, batolat a dětí předškolního věku a s jejich tendencí stát,
chodit, běhat a otáčet se. Copeland (2007, s. 4) uvádí, že pád je
přirozenou součástí procesu růstu a vývoje dítěte.
Hlaváčková et al. (2012, s. 414) konstatuje, že tři čtvrtiny
českých zdravotnických zařízení (celkový počet zúčastněných
zdravotnických zařízení 56), zařazených do ojedinělého výzkumu
týkajícího se zjišťování rizika pádu u dětských pacientů uvedly, že
vyhodnocují riziko pádu u dětí. Většina z nich používá vlastní,
výzkumem neověřený nástroj a pouze třetina institucí má
vypracovaný standard pro prevenci pádu v pediatrii. Chromá (2016, s.
545) v této souvislosti konstatuje, že hlavním důvodem interně
vytvářených měřících nástrojů jsou omezené možnosti testování
psychometrických vlastností, senzitivity a specificity. Přestože jsou
pády jednou z nejčastějších příčin neúmyslných zranění u dětí,
výzkumy zaměřené na validaci nástrojů hodnotící riziko pádu
v pediatrickém ošetřovatelství jsou proto velmi skrovné.
Hodnotící škály používané v pediatrické praxi jsou uváděny GRAF PIF
©, CHAMPS pediatric fall risk assessment tool (Razmus a Davis, 2012,
s. 31-35), Humpty Dumpty Falls Scale – HDFS ©, Cumming´s scale
(Cummings Pediatric Fall Assessment Tool), I´M SAFE (Copeland 2007,
s. 4), Childrenʼs National Medical Centre (CNMC), Pediatric Falls Risk
Assessment Tool – PFRA (Chromá, 2016, s. 545–546).
Bowden a Greenberg (2016, s. 296–300) doporučují u
pediatrických pacientů v oblasti prevence jejich pádů sledovat
anamnézu pádů v posledních 3 měsících, fyzický stav (operace,
16
vertigo, synkopa, přidružená onemocnění), funkční status (zhoršenou
mobilitu, hypotenzi, hypoxii a další), používané pomůcky
(intravenózní nebo močový katétr) a medikaci (antikonvulziva,
chemoterapii, antihypertenziva, narkóza, sedace a další).
Nástroj Humpty Dumpty Falls Scale (HDFS ©) je v současné době
považován za jeden z nejlepších nástrojů pro hodnocení rizika pádu u
dětí. Je platný pro detekci vysokého rizika pádu u dětské populace
(bodově hodnotí sedm dimenzí: věk, pohlaví, diagnózu, kognitivní
poruchy, faktory prostředí, reakci na operační výkon či sedaci a
anestezii a užívané léky). Nástroj je určen jak pro primární, tak
sekundární zdravotní péči dětí ve věku od 3 do 18 let (Chromá, 2016,
s. 548), přičemž děti v nízkém riziku pádu dosahují skóre 7-11 bodů a
děti ve vysokém stupni rizika pádu 12-23 bodů (Hill-Rodriguez et al.,
2009).
Zdroje a použitá literatura
1. CHCA, 2009. Pediatric falls: State of the science. Pediatric
Nursing,. 35(4), 227–231. Child Health Corporation of America
Nursing Falls Study Task Force. Dostupné z:
http://www.ajj.com/services/pblshng/pnj/ce/2011/article35227
231.pdf
2. COPELAND, P., 2007. Patient falls conference: translating
research into practice. [online]. US Department of Defense:
Patient Safety Program Newsletter. [cit. 2018-02-05]. Dostupné z:
http://scribd.com/doc/2322577/PSC-Newsletter-2007-summer
3. HILL-RODRIGUEZ, D., MESSMER, P. R., WILLIAMS, P. D., ZELLER, R.
A., WILLIAMS, A. R., WOOD, M. AND HENRY, M., 2009. The
Humpty Dumpty Falls Scale: A Case–Control Study. Journal for
17
Specialists in Pediatric Nursing, 14: 22–32. doi:10.1111/j.1744-
6155.2008.00166.
4. HLAVÁČKOVÁ, E., KLEMENTOVÁ, M., MACUROVÁ, S., 2012. Jak je
sledováno riziko pádů u dětí v českých zdravotnických zřízeních?
Pediatrie pro praxi. 13(6), 412-414. ISSN 1213-0494.
5. CHROMÁ, J., 2016. Risk of falling in pediatric nursing. Central
European Journal of Nursing and Midwifery. 7(4), 542–548. ISSN
2336-3517.
6. RASMUS, I., DAVIS, D., 2012. The Epidemiology of Falls in
Hospitalized Children. [online]. Pediatric Nursing.38(1), 31-35,
[cit. 2018-01-05]. Dostupné z:
https://www.researchgate.net/publication/221898411_The_Epi
demiology_of_Falls_in_Hospitalized_Children
7. RAZMUS, I., WILSON, D., SMITH, R., NEWMAN, E., 2006. Falls in
hospitalized children. Pediatric Nursing, 32 (6), 568-572. doi:
http://web.a.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=0
&sid=5eba7de7-c73e-4d54-8f5a-
bcf2dbca8ce6%40sessionmgr4007
Kontakt
e-mail: jhorova@kos.zcu.cz
18
POSTOJ SESTER K PROFESI A JEJICH MOTIVACE
K DALŠÍMU VZDĚLÁVÁNÍ
Bc. Anna Rambousková; Bc. Pavla Šlehofer; PhDr. Mgr. Jitka
Krocová; Mgr. Kateřina Ratislavová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence FZS ZČU v Plzni
Souhrn
Tento příspěvek vychází ze dvou diplomových prací, které se
zabývají motivací všeobecných sester. Jedna z prací se zabývá
motivací pro další profesní vzdělávání a druhá zkoumá pracovní
motivaci sester v jejich profesi. Příspěvek shrnuje nejzajímavější
výsledky z obou těchto prací. Výstupem těchto diplomových prací je
publikace výsledků výzkumných šetření prostřednictvím
recenzovaných odborných článků, dále také poskytnutí získaných dat
zdravotnickým zařízením, které se zapojily do samotných
výzkumných šetření. V neposlední řadě také prezentace těchto
výsledků a zjištění na odborných konferencích pro nelékařské
zdravotnické pracovníky.
Klíčová slova: motivace, pracovní motivace, vzdělávání,
ošetřovatelství, všeobecná sestra.
Úvod
Motivace má velké množství definic, jedna z nich vysvětluje
tento pojem takto: „Motivovat znamená nejen brát, ale také dávat.
Je to proces, při kterém nabízíme člověku,
od kterého něco potřebujeme, uspokojení jeho zájmu.“ (Plamínek,
19
2010, s. 11). Tématem motivace všeobecných sester se v České
republice v posledních dvou desetiletích zabývá velké množství
odborníků. Důvody zvyšující zájem o toto téma jsou nedostatek
sester napříč všemi sektory, migrace sester a předčasný odchod z této
profese (Haroková, 2012, s. 33). Zvýšená fluktuace a nestabilita sester
z důvodu nízké pracovní motivace přináší problémy pro celou
společnost. Pro zdravotnická zařízení jsou to zejména finanční ztráty
a celkově snížená kvalita poskytované zdravotnické péče (Vévoda,
2013, s. 117). Současné ošetřovatelství očekává, že je sestra
uznávaným odborníkem v oblasti samostatného působení. Cílem
moderního ošetřovatelství je poskytovat vysoce kvalitní, humánní a
vědecky fundovanou ošetřovatelskou péči (Beňadiková, 2013, s. 28).
V obou diplomových pracích se autorky zabývaly motivací
všeobecných sester v samotné ošetřovatelské profesi a k dalšímu
profesnímu vzdělávání.
Cíl práce
Práce byly zaměřeny na zkoumání motivace všeobecných
sester pracujících na standardních odděleních a v intenzivní péči.
Metodika výzkumu
Pro získání informací obě diplomové práce zvolily metodiku
kvantitativního výzkumu. Diplomová práce Motivace v profesi
všeobecných sester použila pro získání dat kombinaci
standardizovaných dotazníků NAQ, MBI a vlastních otázek. Výzkum
probíhal v období říjen až prosinec 2017, ve dvou zdravotnických
zařízeních. Dotazníkovým šetřením bylo osloveno celkem 560 sester,
návratnost dotazníku činila 57,14 %, tedy 320 respondentů. Pro
zpracování dat bylo využito 296, tedy 52,86 % dotazníků. Diplomová
práce Motivace všeobecných sester k dalšímu profesnímu vzdělávání,
20
získala data za pomoci nestandardizovaného dotazníku, ve čtyřech
zdravotnických organizacích. Z celkového množství 400 rozdaných
dotazníků dosáhla návratnost 87 %. Z důvodu neúplného či chybného
vyplnění bylo 19 dotazníku z konečného zpracování vyřazeno. Do
výzkumného šetření bylo tedy zahrnuto 349 respondentů. Výzkum se
uskutečnil v období listopad až prosinec 2017. U obou prací
předcházela před samotným výzkumem pilotní studie.
Prezentace a interpretace výsledků
Dílčím cílem jedné z diplomových prací bylo zjistit, jaké
motivační faktory považují sestry za prioritní. Z výsledků výzkumu
vyplývá, že pro všeobecné sestry je jednoznačně prioritou motivační
faktor Mzda. I přes tuto skutečnost z výsledků vyplývá pozitivní
zjištění, že 44 % sester pracujících v intenzivní péči upřednostňuje
jako motivující odměnu pochvalu a poděkování od pacienta nebo
vedoucího pracovníka. Motivační faktor Možnost dalšího vzdělávání
se umístil až na 10 příčce z 16 nabízených faktorů. Toto zjištění
koresponduje s výsledky druhé diplomové práce, kde 57 %
všeobecných sester uvedlo, že s narůstající získanou praxí nemají
potřebu dalšího vzdělávání. Pozitivně lze označit zjištění, že věkově
starší sestry mají stále stejnou potřebu dalšího vzdělávání jako jejich
mladší kolegyně. Z dotazníku vyplynulo, že 50,33 % sester nalézá
samotnou motivaci k dalšímu vzdělávání především v sobě samých.
Pouhých 20,13 % respondentů uvedlo, že jsou motivováni svými
nadřízenými, což autoři považují za zcela alarmující. Manažer by měl
mít jednu z nejnáročnějších a nejvýznamnějších dovedností, a tou je
schopnost motivovat své pracovníky a rozpoznat tak jejich priority
(Dlugošová, Tkáčová, 2011). Vzdělávací akce si podle svého uvážení
volí 73,93 % respondentů. Sestry si tedy pro své další vzdělávání volí
kurzy a přednášky, které je nějakým způsobem zajímají a mají pro ně
21
význam. V takto náročné profesi, kdy sestry nemají nadbytek volného
času a prostoru pro své zájmy, je to výborná zpráva.
Z výzkumných šetření dále vyplynulo, že zaměstnavatelé
podporují, v dalším profesním vzdělávání, spíše sestry s praxí do 5 let.
Prvotní nástup do praxe, jejich podpora, získávání dalších znalostí,
zkušeností a nabývání nových dovedností velice ovlivňuje budoucí
kariérní růst a jejich uplatnění. Proto je velice důležité podporovat
zaměstnance nejméně v prvních 5 letech v novém zaměstnání. Toto
tvrzení potvrzují i další výzkumná šetření, která udávají, že sestry do
35 let nejvíce podléhají fluktuaci, která je v České republice nyní
velice aktuální. Jejich zjištěním bylo, že odchází za lepšími pracovními
podmínkami, vyšším platovým ohodnocením a na místo, kde mohou
vykonávat kvalitnější práci (Heplová, Michálková, 2010, s. 30-31).
Správně motivovaní pracovníci mají z pravidla vysokou úroveň
pracovního výkonu a pracovní spokojenosti. Pokud má management
zdravotnických zařízení k dispozici potřebné zdroje, je jeho úkolem
jejich efektivní využití. Nejdůležitější investicí těchto zdrojů je do
pracovních sil zaměstnanců, kteří svou vysokou motivaci vloží zpětně
do kvalitně poskytované práce (Petříková et al., 2007, s. 20).
Mezi prioritami motivačních faktorů ze strany všeobecných
sester a pocity vnímané saturace těchto faktorů ze strany
zaměstnavatele (podle subjektivního názoru respondentů) se objevily
značné rozdíly. Nejvíce rozdílný motivační faktor je faktor Mzda.
Tento faktor je pro sestry prioritní, ale ze strany zaměstnavatele jej
považují za nejméně poskytovaný. Naopak u motivačního faktoru
Možnost dalšího vzdělávání je saturace zaměstnavatelem vyšší, než
sestry vyžadují. Největší negativní vliv na motivaci a další vzdělávání
sester mají podle výzkumného šetření faktory práce přesčas a
množství pacientů. Tato skutečnost pouze opětovně potvrzuje fakt,
že se české zdravotnictví nalézá v obrovské personální krizi. České
22
sestry se potýkají s velkým množstvím pacientů. Zdravotnická zařízení
postupně reagují na špatný personální stav podle vyhlášky
Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 99/2012 Sb. o
požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb
snižováním počtu lůžek, mnohdy kvůli nízkému počtu personálu
uzavírají celá oddělení. Tyto negativní faktory se dále odrazují nejen
na kvalitě poskytované péče, ale také na psychickém a fyzickém stavu
samotných sester. I přes veškeré negativní výsledky z výzkumu však
také vyplývá, že vyšší míra předcházet poruchám motivace je u
respondentů často spojována s vyšší mírou celkové motivace. Sestry
udávají, že jsou i přes veškeré problémy, které tato pomáhající
profese přináší, motivované na pozitivních 70-80 %. Pozitivní postoj
k ošetřovatelské profesi má 54,1 % dotazovaných sester. Autorky
pokládají za důležité, aby se sestry kromě péče o pacienty, naučily
pečovat také sami o sebe a o svou vlastní pohodu.
Závěr
Motivace všeobecných sester je téma aktuální i v budoucím
čase. Pokud má ošetřovatelská péče v českém zdravotnictví zůstat na
stejně vysoké úrovni, na jaké se pohybuje dosud, měla by se otevřít
diskuze mezi vedením zdravotnických zařízení a samotnými sestrami.
Management zdravotnických zařízení by měl vyslyšet veškeré
požadavky sester a naopak. České zdravotnictví potřebuje dostatek
kvalifikovaných sester, které budou ve svém zaměstnání spokojené.
Literatura
1. BEŇADIKOVÁ, Daniela, 2013. Vliv úrovně vzdělání sestry na
kvalitu poskytované péče. Sestra. 23(3), str. 28-30. ISSN 1210-
0404.
23
2. ČESKO. Vyhláška MZ ČR č. 99/2012 Sb. ze dne 22. března 2012 o
požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních
služeb. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 39, s.
1686-1729. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2012. ISSN 1211-
1244.
3. DLUGOŠOVÁ, Anna a Lubomíra TKÁČOVÁ. Motivace a její
aplikace na práci sester. Sestra. 2011, 21(9), 22-24. ISSN 1210-
0404.
4. HAROKOVÁ, Silvie a Elena GURKOVÁ. Pracovní spokojenost.
Sestra. 2012, 8(7), s. 33. ISSN 1210-0404.
5. HEPLOVÁ, Monika a Helena MICHÁLKOVÁ. Motivační prvky
v práci sestry. Sestra. 2010, 20(11), s. 30-31. ISSN 1210-0404.
6. PETŘÍKOVÁ, Růžena et al. Lidé v procesech řízení (multikulturní
dimenze podnikání).
1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. ISBN 978-80-8694-
628-3.
7. PLAMÍNEK, Jiří. Tajemství motivace: jak zařídit, aby pro vás lidé
rádi pracovali. 3.vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-5515-
1.
8. VÉVODA, Jiří et al. Motivace sester a pracovní spokojenost ve
zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4732-
3.
Kontakt
Bc. Anna Rambousková: anca.rambo@seznam.cz
Bc. Pavla Šlehofer: benepa@centrum.cz
24
VLIV MNOŽSTVÍ ASPIROVANÉ KRVE Z CENTRÁLNÍHO
ŽILNÍHO KATÉTRU V PREANALYTICKÉ FÁZI U
BIOCHEMICKÉHO STANOVENÍ HLADINY KALIA
Mgr. Ludmila Maffei Svobodová Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Souhrn
Příspěvek vychází z mojí bakalářské práce, která se zabývala
množstvím krve aspirované před samotným odběrem z centrálního
žilního katétru. K provedení této klinické studie mne přivedl fakt, že
nejsou nikde v České republice jednotné standardy na množství
aspirace před samotným odběrem. Dále jsem věnovala pozornost
působení kalia na lidský organismus, laboratorní metodou vyšetření
hladiny kalia v krvi a možným chybám způsobeným při odběru.
Zabývala jsem se také podrobným popisem konstrukce centrálních
žilních katétrů a zvláště stanovením jejich objemu. Práce zahrnuje
výsledky, které byly vyhodnoceny po provedení klinického šetření na
30 pacientech se zavedeným centrálním žilním katétrem.
Klíčová slova: centrální žilní katétr, aspirace, draslík.
Úvod
Centrální žilní katétr a péče o něj v rámci ošetřovatelské péče
se začíná stávat téměř rutinou nejen pro sestry pracující na
odděleních Anesteziologicko – resuscitačních, ale i Jednotkách
intenzivní péče, ale i na dalších odděleních nemocnic a mohou se s
25
nimi setkat dokonce i sestry pracující v domácí péči. Na pravidelné
převazy, zavádění i další postupy při práci s katétrem jsou ve všech
zdravotnických zařízeních přesné standardy. Ve skutečnosti jsem se
však setkala, ať při praxi v různých zdravotnických zařízeních v rámci
studia nebo v průběhu výzkumu týkajícího se mé bakalářské práce s
různými postupy při odběrech z centrálního žilního katétru.
V některých nemocničních zařízeních mají vypracovány standardy k
odběrům z centrálního žilního katétru a to speciálně na množství
aspirované krve v preanalytické fázi. Tato množství se pohybují v
rozmezí 10 – 20 ml krve. Není tedy stanoven celorepublikový
standard v této oblasti a ani proveden výzkum, zdali je takové
množství dostačující či naopak není-li množství aspirované krve
nadbytečné. Je riziko, že výsledek speciálního biochemického
vyšetření bude zkreslen nebo dokonce zcela opačný. Zkreslení pak
může v dalším algoritmu terapie nemocného i ohrozit. Na straně
druhé je pouze intuitivně zřejmé, že větším objemem odebraného
vzorku krve musí dojít klinik i pracovník laboratoře ke správným
hodnotám. Uvážíme-li četnost odběrů u komplikovaných stavů
polymorbidních pacientů, není zanedbatelná ani celková krevní
ztráta, což je dalším důvodem pro zodpovězení výše nastíněné
otázky: jaké množství aspirované krve při odběrech z centrálních
žilních katétrů je optimální?
Cíl práce
Cílem práce je zjistit, jaké množství aspirované krve v
preanalytické fázi je dostačující pro odebrání z centrálního žilního
katétru, aniž by bylo ovlivněno laboratorní stanovení hladiny kalia.
Kalium bylo jako modelové zvoleno vzhledem k častému stanovení, i
citlivosti jeho hladiny při poškození krevních elementů.
26
Metodika výzkumu
Pro výzkumné šetření byla zvolena kvantitativní metoda sběru
dat pomocí provedených odběrů u dobrovolníků.
Jedná se o metodu, kde bylo možné využít přímo pacienty,
dobrovolníky a tak ověřit a objasnit praxi. V tomto případě se jednalo
o konkrétní biochemické vyšetření, stanovení hladin kalémie ve třech
vzorcích od každého pacienta, dobrovolníka. Porovnávala jsem nejen
tři vzorky u každé pacienta zvlášť, ale celkově všechny pacienty. Ke
zhodnocení jsem také využila i znalosti týkající se centrálních žilních
katétrů daných firem i bezjehlových vstupů. Pacienty jsem pravidelně
odebírala na dvou klinikách Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v
časovém rozmezí zhruba 3 měsíců, abych dodržela předem dané
postupy k jejich výběru. Toto vše bylo nastaveno předem, než jsem
posílala svoji žádost k Etické komisi při Všeobecné fakultní nemocnici.
Veškeré pomůcky potřebné k odběrům jsem si zajistila sama přes
Ústav Biofyziky při 1. LF UK. Po každém provedeném odběru jsem si
zkumavky sama osobně odnášela do biochemické laboratoře, kde již
byli pracovníci informováni o mém výzkumném šetření. Výsledky byly
zakládány do předem připravené složky.
Porovnávaly se hladiny K po odsátí 5 ml, 10 ml a 15 ml. Od
každého pacienta se odebralo celkem i se samotnými náběry na
vyšetření 17 ml krve, což představovalo minimální zátěž pro
samotného pacienta. Součástí studie byl předpoklad znalosti objemu
lumen katétru.
Vybrala jsem si 15 pacientů z Kliniky Anesteziologie a
Intenzivní medicíny, respektive pacienty, kteří byli v operačním
programu na následující den a po operačním zákroku byli na
Pooperačním oddělení KARIM. Bylo nutné oslovit nejen ošetřující
27
lékaře, ale především samotné pacienty individuálně a podat jim
adekvátní informace o moji studii. Po podepsání Informací pro
pacienta a Informovaného souhlasu jsem mohla následující den
odebírat krev ke své studii. U každého z pacientů jsem měla
připraveny 3 zkumavky o objemu 2 ml a označeny štítkem pacienta,
kde byla jeho identifikace a označení 1.-3.odběr.
V první fázi se odtáhlo 5ml krve, která se znehodnotila, poté
následoval samotný odběr do 2 ml stříkačky a její aplikace do předem
připravené zkumavky č.1. Před 2. odběrem jsem odtáhla už jen 3 ml
krve, která se znehodnotila, neboť množství dohromady před 2.
odběrem bylo 10 ml krve. Následoval 2. odběr a posléze i stejným
způsobem 3. odběr. Po každém 3. odběru jsem pacientovi provedla
proplach příslušného lumen CŽK fyziologickým roztokem, aby
nedošlo k jeho zneprůchodnění. Je zapotřebí zdůraznit, že jsem si
vybrala dva nejčastěji používané centrální žilní katétry a přímo od
výrobce zjistila, jaký objem má katétr ve svých koncích.
Centrální žilní katétr firmy Edwards Multi-Med je katétr jehož
zevní a intraluminální stěny jsou upraveny antimikrobiální a
antitrombotickou technologií AMC™. Jedná se o látku Tromboshield
(benzalkonium heparin) jež zajišťuje ochranu zevní a vnitřní stěny
katétru. Celý katétr je vyroben z polyuretanu, proto je i výborně
flexibilní a rezistentní na zalomení. Tento katétr má různé objemy v
jednotlivých lumen: Distální lumen - 0,55 ml, Proximální lumen – 0,5
ml, Mediální lumen - 0,49 ml. Při svoji práci jsem využívala distální
lumen katétru.1
1 EDWARDS LIFESCIENCIENCES, Příbalový leták při balení CŽK Multi-med,
Ref: M3716HE
28
Obr.1 Centrální žilní katétr firmy Edwards (autorka)
Centrální žilní katétr firmy B Braun Certofix duo V 720. Tento
typ katétru je vyroben z polyuretanu. Katétr má dva vstupy –
proximální a distální. V proximálním lumen má objem 0,4ml a v
distálním 0,5ml. Tato informace je velmi podstatná, pokud
odebíráme krevní vzorky do laboratoře, abychom věděli, že krev
nebude obsahovat látky, které by se mohly dostat do posílaného
vzorku nedostatečným odtažením z lumen katétru.2
Obr.2 Centrální žilní katétr firmy B Braun (autorka)
2 Produkty B Braun dostupné online na
http://www.bbraun.cz/cps/rde/xchg/cw-bbraun-cs-cz/hs.xsl/products.html?id=00020741900000000303&prid=PRID00000568
29
Bezjehlový vstup je bezpečný systém, který je uzpůsoben k
bezpečnějšímu vstupu do žilní linky. Má speciální část s ventilem,
který se při sundání infuzního setu nebo stříkačky okamžitě uzavře a
tak nedojde tak k nasátí vzduchu do žíly. Tyto vstupy bývají většinou
i barevně označeny, modrá značí žilní vstup a červená arteriální vstup.
Bezjehlové vstupy lze ponechat dle standardů nemocnic a výrobce až
72 hodin a po této době je nutná výměna. Je důležité pamatovat, že
se musí okamžitě proplachovat po provedení nejen odběrů, ale i po
podání medikací, aby nedošlo k obstrukci, ucpání. Zde popisuji dva
typy bezjehlových vstupů, se kterými jsem se setkala při realizaci svojí
bakalářské práce. Jeden z nich byl od firmy Fresenius Kabi (obr. 4).
Tento bezjehlový vstup má objem 0,4 ml a proto je nutné i toto brát
v úvahu u odběrů z CŽK.3
Obr. 3 Bezjehlový vstup Fresenius
3 FRESENIUS KABI, K –NECT bezjehlový vstup, příbalový leták, ref.
M79400845
30
Obr.4 Bezjehlový vstup B Braun
Druhým bezjehlovým vstupem byl CARESITE od firmy B Braun,
jehož objem byl 0,23 ml, téměř zanedbatelné množství. Průhledný
materiál umožňuje kontrolu správného proplachu ventilu. Hladký
povrch usnadňuje čištění a dezinfekci, koncovka LuerGuide zajistí
rychlý a snadný přístup, ergonomický tvar zabezpečí snadný úchop s
minimalizací rizika kontaminace dotykem, ochrana proti refluxu. 4
Pro praxi je důležité, aby sestra znala typy bezjehlových vstupů, neboť
jak je vidět, i ony mívají různé objemy, které by mohly později
zkreslovat výsledky.
4 Zdroj B Braun dostupný online na
http://www.bbraun.cz/cps/rde/xchg/cw-bbraun-cs-cz/hs.xsl/products.html?id=00020741900000000279&prid=PRID00007396
31
Charakteristika zkoumaného vzorku
Výzkumné šetření praktické části bakalářské práce probíhalo
ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na dvou klinikách – KARIM
(Klinika anesteziologie a intenzivní medicíny) a I. Interní klinice v
období od července 2014 do září 2014. Provedla jsem odběry z
centrálního žilního katétru u celkem 30 pacientů, dobrovolníků. Tato
oddělení jsem si zvolila proto, že je na nich největší koncentrace
nemocných, u kterých je zaveden centrální žilní katétr. Pacienti, kteří
byli hospitalizovaní a měli zaveden CŽK museli splňovat předem
nastavená kritéria. Kritéria pro zařazení byla hlavně v oblasti
hematologie, minimální hladina hemoglobinu v krvi 110 g/l. Pokud
měli pacienti infúze, musela zde být možnost jejich zastavení na dobu
1 minuty, aniž by to pacienta ohrozilo na životě. Tatáž možnost
zastavení na 1 minutu musela být u pacientů s perfúzory. Výzkum
jsem prováděla u 30 dobrovolníků, z nichž 15 bylo pacientů na KARIM
a 15 z I. Interní Kliniky.
Prezentace a interpretace výsledků
1. Hypotéza: Předpokládám, že bude stačit aspirovat v
preanalytické části minimální množství krve, tj. 5 ml vzhledem k
délkám a objemu CŽK.
2. Hypotéza: Předpokládám, že se nebude měnit hladina kalia
při aspiraci 5, 10 a 15 ml krve prováděné před samotným odběrem.
Tabulka č.1 zobrazuje celkový přehled u všech nabíraných
pacientů. Jsou zde uvedeny parametry, které jsem si stanovila před
samotným výzkumným šetřením, a mohly by mít vliv na prováděné
odběry. Uváděla jsem jako hlavní vlivy infuzní terapii, hladinu
hemoglobinu, leukocytů, perfúzory. Perfúzory, které obsahovaly
32
Noradrenalin, Dobutrex a Propofol se při odběrech nevypínaly, běžely
kontinuálně. Odběr u pacienta s č. 13 z I. Interní kliniky byl proveden
z proximálního lumen katétru, neboť distální konec nebyl průchodný.
Doporučuje se odebírat krev z distálního lumen katétru, ten je
nejdelší a nejobjemnější a jeho otvor končí na samotném konusu
katétru. Proximální či mediální končí po stranách katétru a pokud by
byl nějaký malý krystal v na samotném konci katétru, v distální
oblasti, tak při odebírání krve z proximálního či mediálního konce by
docházelo k jeho omývání aspirovanou krví a výsledek by to
zkreslovalo. Proto se doporučuje vždy aspirovat krev z distálního
konce CŽK.
Tabulka č. 1 Celkový přehled 30 pacientů včetně základních
parametrů
33
Graf č.1 jasně ukazuje, kolik se vyskytlo odchylek v daných měřeních.
U 50% pacientů se jednalo o odchylku 0,1 ve všech třech stanovených
hladin kalémie. Je to velmi malá, přípustná odchylka.
Dle biochemické laboratoře a prim. RNDr. Benákové se opravdu
jednalo o téměř zanedbatelné odchylky. Alarmující by byly odchylky
v měřeních lišící se až o více jak 0,5 mmol / l.
U 41% všech odebraných pacientů se jednalo o naprostou shodu
všech třech hladin kalémií. Z toho jasně vyplynulo, že skutečně stačilo
aspirovat 5ml krve a poté provést samotný odběr krve, která se pošle
do laboratoře ke stanovení kalémie.
34
Graf č.1 Přehled naměřených odchylek v procentech
Graf č.2 Přehled odchylek v různých aspiracích v procentech
Z tohoto grafu je přehledně vidět, mezi kterými aspiracemi
docházelo k odchylkám. Jsou znázorněny odchylky mezi těmito
35
aspiracemi: 5 - 10 ml, 5 – 15 ml, 10 - 15 ml. Ve 44% byla absolutní
shoda ve všech třech aspiracích.
Tab. č. 2 Přehled počtu pacientů s jedním a dvěma bezjehlovými
vstupy, typy
Tabulka ukazuje, kolik pacientů mělo bezjehlový vstup, který
se neodstraňoval při provádění odběrů. Je také uvedeno, kolik
pacientů mělo dva bezjehlové vstupy a jejich typy. V teoretické části
jsem uváděla, jaké mají objemy tyto typy použitých bezjehlových
vstupů.
PŘEHLED FILTRŮ K-NECT A JEJICH VLIV NA SHODY V ODBĚRECH
Tab.č.3 Přehled filtrů K- Nect a jejich vliv na výsledek ve všech třech
odběrech
Touto tabulkou bych ráda poukázala na vliv bezjehlových
vstupů K- nect, které mají i mnohem větší objemy a pokud jsou
přítomny dva, přes které nabírám krev na vyšetření, musím s tímto
počítat a odebrat o 1ml víc, aby nedošlo ke zkreslení celého výsledku.
U pacientů, kteří měli bezjehlové vstupy dva, a nebylo možné je před
odběrem odstranit, se ukazuje, že se neshodují odběry provedené po
aspiracích 5, 10, 15 ml, tj. ve všech třech.
36
Druhý typ používaných bezjehlových vstupů má menší objem
a také byl přítomen jen jeden. Tímto typem bezjehlového vstupu jsem
se tedy více nezaobírala.
Hypotéza, že bude stačit aspirovat v preanalytické části
minimální množství krve, tj. 5 ml vzhledem k délkám a objemu CŽK,
byla potvrzena, tabulka č. 5. u 12 pacientů z celkového počtu 30 vyšly
naprosté shody ve výsledcích hladin kalémií. Je potřeba si uvědomit,
že nemalou roli hrála přítomnost bezjehlových vstupů, které
ovlivňovaly laboratorní výsledky. Odchylky 0,1 mmol / l se vyskytly u
celkem 14 pacientů, ale dle stanov biochemické laboratoře a lékařů
tohoto oboru mi bylo potvrzeno, že se jedná skutečně o odchylku
zanedbatelnou a moje tvrzení ohledně dostačujícího množství
aspirované krve před samotným odběrem, tedy 5 ml je skutečně
dostačující.
Druhá hypotéza, u které jsem předpokládala, že se nebude
měnit hladina kalia při aspiraci 5, 10 a 15ml krve před samotným
odběrem, byla potvrzena jen z části.
Je nutné zmínit, že ale u všech výsledků z 30 dobrovolníků
nedošlo k dramatickým změnám hodnot kalémií u všech třech
aspirací. Jednalo se o odchylky od 0,1 do 0,5. Tabulka č. 3 to jasně
znázorňuje. V 41% nebyla žádná odchylka a u 50% byla odchylka 0,1,
což je z hlediska biochemické laboratoře opravdu zanedbatelné.
Tolerovaná odchylka byla již zmíněna u grafu č.1., tj. méně než 0,8
mmol/ l.
37
Závěr
Výsledky se jeví jako přínosné. Na trhu je mnoho různých
firem, které vyrábí centrální žilní katétry a bezjehlové vstupy. Proto
by se tento výzkum mohl ještě rozšířit o tyto další typy. Z výsledků,
které jsem měla k dispozici celkově vzešlo, že 5 ml krve, aspirované
před samotným odběrem z CŽK je dostačující k tomu, aby nebyl
zkreslen výsledek. Určitě by neměl být opomenut fakt, že pokud
máme bezjehlové vstupy, u kterých si nejsme jisti jejich objemem,
proto je u nich lepší aspirovat v preanalytické fázi alespoň 1 ml krve
navíc. Minimalizuje se tím komplikace, která by vedla k ne zcela
adekvátním hodnotám stanovení K+ v krvi. Perfúzory, které měli
pacienti, zásadně neovlivňovaly hladiny kalémií u všech třech odběrů.
Lze předpokládat, že pokud by byl zapnutý perfúzor se směsí K+ bylo
by laboratorní stanovení kalémie zcela jistě ovlivněno a mohly by vyjít
v laboratoři artefakty. U mojí práce jsem se tomuto možnému
problému vyhnula a perfúzor s K+ byl na jednu minutu vypnut.
Metodou, kterou jsem prováděla cílené odběry krve na
biochemické stanovení hladiny K+ v krvi po aspiracích 5, 10 a 15ml,
jsem mohla poukázat na možné chyby při těchto odběrech. Je velmi
důležité znát nejen objemy centrálních žilních katétrů, které se na
daných pracovištích používají, ale především si i uvědomit, že
zdravotní sestry, porodní asistentky, sestry se specializací ARIP, které
jsou kompetentní k těmto odběrům, by měly znát i příslušné
bezjehlové vstupy. Jak se ukázalo, ne každý bezjehlový vstup má
stejný objem a ten může velmi zkreslit, znehodnotit výsledek
biochemického vyšetření, proto je žádoucí, aby se odběry
neprováděly rutinně, ale s ohledem na přídavné komponenty, přes
které jsou odebírány.
38
Ve výzkumu bylo prokázáno, že dochází k menším odchylkám
u pacientů, u kterých byly přítomny dva bezjehlové vstupy. Co se týká
dodržení standardů při odběru z CŽK speciálně části asepse, není
třeba uvádět, že je v kompetenci sestry hlídat si a dodržovat přísný
aseptický přístup do CŽK, aby sekundárně nevznikla nebo dokonce
nevnikla skrz katétr do cévního řečiště infekce. Domnívám se, že by
do budoucna bylo vhodné rozšířit toto výzkumné šetření o typy
bezjehlových vstupů, získat přesné informace od výrobců a ověřit si
je v praxi. Bohužel firma Fresenius Kabi mi nebyla schopna poslat
podstatné informace ohledně jejich bezjehlového vstupu, se kterým
jsem se setkala u pacientů na I. Interní klinice. Díky spolupráci s
vedoucí práce jsem mohla provést přesné měření objemu tohoto
bezjehlové vstupu tuberkulinovou stříkačkou. V porovnání s
dostupnou literaturou, ve které bylo uvedeno, že se má aspirovat
minimální množství v preanalytické fázi alespoň 1,5 násobek objemu
je skutečně takový. 5 Spočítáno na ml objemu katétru a jeho
komponentů je skutečně toto množství naprosto dostačující.
Argumenty typu, že čím více aspirované krve před samotným
odběrem, tím lépe jsou naprosto scestné a posléze mohou ohrožovat
nemocného kvůli nadměrným ztrátám krve. Pokud spočítáme, že
například sestra provádí odběr každé dvě hodiny za službu (12 hodin)
a aspiruje pokaždé 15 – 20 ml krve, kterou znehodnotí, dojdeme k
číslu až 100 ml krve! U pacientů, kteří jsou už tak anemičtí, jedná se o
další možnou komplikaci a další finanční výdaje, pokud se musí
podávat transfúze. Proto tato práce má i ekonomický dopad. Ke
snížení finančních nákladů přispěje nejen správně provedený odběr,
5 MACKLIN, Denise, Catheter Managment, Seminars in Oncology Nursing, vol. 26,No2(May), 2010, str. 118
39
který se nemusí opakovat, ale i nejmenší možné množství aspirované
krve, které nezkreslí výsledek. V závěru diskuze bych chtěla zdůraznit
nutnost znalostí zaváděných katétrů, jejich objemů v distálních či
jiných koncích, ze kterých provádí sestra odběr, ale i objem
bezjehlových vstupů a zároveň nutnost brát v úvahu všechny tyto
faktory, ovlivňující správnost provedeného odběru.
Použité zdroje
1. EDWARDS LIFESCIENCIENCES, Příbalový leták při balení CŽK
Multi-med, Ref: M3716HE
2. Produkty B Braun dostupné online na
http://www.bbraun.cz/cps/rde/xchg/cw-bbraun-cs-
cz/hs.xsl/products.html?id=00020741900000000303&prid=PRI
D00000568
3. FRESENIUS KABI, K –NECT bezjehlový vstup, příbalový leták, ref.
M79400845
4. Zdroj B Braun dostupný online na
http://www.bbraun.cz/cps/rde/xchg/cw-bbraun-cs-
cz/hs.xsl/products.html?id=00020741900000000279&prid=PRI
D00007396
5. MACKLIN, Denise, Catheter Managment, Seminars in Oncology
Nursing, vol. 26,No2(May), 2010, str. 118
Kontakt
ludmila.maffei@lf1.cuni.cz
40
FAKTA A MÝTY V RÁMCI ZNALOSTÍ O HIV/AIDS U OSOB
OMEZENÝCH NA SVOBODĚ
Mgr. Anastázie Bohanesová1,2; PhDr. Jiří Frei, Ph.D.3
1) Společnost Podané ruce o.p.s. 2) Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta,
Univerzita Palackého v Olomouci 3) Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni
„Je něco, co bys mohl dělat jinak, aby to bylo bezpečnější?“
„Nespat s holkama, co mají HIV…“
Vazebně stíhaný muž
V České republice jsou zařízení působící v oblasti služeb pro
uživatele návykových látek, kteří se dostali do konfliktu se zákonem a
nacházejí se v různých fázích trestního řízení, jsou vazebně stíhaní či
odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody. Pracovníci těchto
programů jsou zaměřeni při práci s těmito osobami na různé oblasti,
z nichž jedna, velmi důležitá, je i oblast harm reduction. V rámci této
oblasti se snaží o co nejvyšší možnou míru informovanosti těchto lidí
o sexuálně přenosných chorobách, mezi něž se řadí i HIV.
V rámci výzkumného šetření byly prováděny rozhovory s
vazebně stíhanými i odsouzenými, po jejichž analýze došlo
k potvrzení faktu, že jsou obeznámeni s testováním na některé
sexuálně přenosné choroby při nástupu do vazební věznice, případně
41
do výkonu trestu. Avšak jejich výsledky jsou mnohým z nich neznámé.
Tyto osoby tak předpokládají, že pokud jim výsledek testu nebyl
sdělen, jsou zdraví. Mnoho z nich však svou diagnózu zná ještě před
vstupem do věznice a nejsou pro ně tedy mnohdy tyto výsledky
důležité. Do některých českých věznic jezdí pravidelně pracovníci
Domu světla a zdarma nabízí možnost testování na HIV odsouzeným,
přičemž testování předchází beseda na toto téma. Bohužel však o
testování z řad vazebně stíhaných či odsouzených osoby není velký
zájem. Mezi odsouzenými se jich k testování přihlásí velmi malý
počet. Ve většině věznic probíhá osvěta o problematice HIV/AIDS
formou jednorázových, opakovaných besed. Stejně tak je možné
případně využít i krizovou intervenci od proškolených pracovníků.
Při dalším, námi realizovaném šetření, které bylo prováděno
v rámci besed a individuálních rozhovorů se došlo ke zjištění, že
mnoho z odsouzených či vazebně stíhaných má některé mýty
z problematiky HIV/AIDS za fakta a některá fakta naopak za mýty. Na
základě tohoto zjištění byl v lednu 2018 distribuován
nestandardizovaný dotazník zaměřený na problematiku HIV/AIDS a
následně probíhaly osobní či skupinové rozhovory. Z důvodu
specifické skupiny respondentů, jejich malého zájmu a částečně
omezené spolupráci bylo rozdáno pouze 24 dotazníků se 100 %
návratností na skupinách pro vazebně stíhané muže a vazebně
stíhané ženy ve Vazební věznici Olomouc a na specializovaných
odděleních věznice Mírov. Z analýzy získaných dat z provedeného
dotazníkového šetření vyplynuly následující skutečnosti, které se
projevily jako nejvíce zásadní v rámci nutnosti poskytnout adekvátní
informace pro tyto osoby.
Otázka zaměřující se na spíše nepravděpodobné přenosy
odhalila zajímavou skutečnost, že téměř 1/3 dotazovaných
42
respondentů se domnívá, že HIV je v podstatě synonymum
pro hepatitidu typu C. Při rozhovoru s vazebně stíhaným Zdeňkem
odpověděl na možný přenos při rvačce: „Při rvačce? To asi taky,
známý se pobil a chytil to od něj, teď má to céčko taky.“ Další zajímavý
fakt v rámci výsledků proběhlého šeření bylo zjištění, že jak
mezi vazebně stíhanými, tak i mezi odsouzenými, nepanuje velká
obava, že by se HIV dal přenést v rámci rvačky (jako
nepravděpodobnou cestu přenosu ji označilo 7 z dotazovaných).
Avšak možné riziko přenosu prostřednictvím krve vnímají téměř
všichni, jelikož jako možnou cestu nákazy krevní transfuzí uvedlo 18
respondentů. I v této oblasti tak panuje mezi respondenty určitá
dezinformovanost a to i vzhledem k faktu, že v ČR od roku 1987
k přenosu HIV tímto způsobem nedošlo. 10 respondentů v této
souvislosti uvedlo, že krevní transfuze podléhají kontrole od roku
1987, nicméně 8 respondentů uvedlo, že se domnívá, že krevní
transfuze podléhají kontrole až od roku 1995. Na otázku, zda
respondent ví, nebo typuje odpověď na tuto otázku, uvedl: „no, v 87
jsem se narodil, tak dejme tomu?“ O malém riziku možné nákazy
prostřednictvím krevního přenosu svědčí i příběh, vazebně
stíhaného, jež byl ve fázi velkého úpadku životního stylu, zejména
díky užívání návykových látek. „Já ti snad ani nemůžu říct, co se mi
stalo. Jednou jsem chrápal s holkou, to jsem byl ještě v garáži. Byla
pěkná a tak, víš, co myslím ne? Jenže měla krámy, ale tak to nevadí.
No ale, když jsme skončili, byla krev úplně všude. Jenže byla zima a já
jsem v garáži neměl jinou deku, tak jsem se do ní zabalil, vlastně mi to
v bylo v tu chvíli úplně jedno.“ Vazebně stíhaná žena k otázce týkající
se možné ochrany před nákazou virem HIV uvádí: „Já nevím no, to je
takové …, Kolikrát kondom praskne. Moje nej kamarádka má to AIDS,
kolikrát někomu dáš pusu, zapomeneš. Já se těm lidem vyhýbám,
stačí, že mám céčko.“
43
Vazebně stíhané ženy považují vaginální styk za nejvíce rizikový
v rámci přenosu HIV, na rozdíl od odsouzených mužů, u nichž
převažoval jako nejrizikovější způsob anální styk. Pro ilustraci
uvádíme výňatek z rozhovoru s vazebně stíhanou ženou, jež má
hepatitidu typu C (zásadní rozdíl mezi HCV a HIV nevnímá): „Spávám
se všema, ale nikdo to ode mě nemá. Kdyby ale někdo přišel za mnou,
tak nevím, co bych dělala. I moje přítelkyně má céčko, neřeším to.“ Na
otázku, zda o tématu s partnerkou hovořily a zda se zaměřily na
možnosti ochrany, odpověděla následovně: „Nebyl čas si o tom
promluvit, nevím, zda má přítelkyně céčko, ale spala jsem se ženou,
která céčko má. Bůh ví, zda ho má.“
Kondom je všeobecně známý jako ochrana před možnou
nákazou sexuálně přenosnými chorobami, kterou pro uživatele
návykových látek zdarma distribuují programy zaměřené na tuto
cílovou skupinu. Avšak femidom, jako možná alternativa pro ženy, se
ukázal být mezi respondenty téměř neznámý. Pouze 6 respondentů
uvedlo, že zná tuto ženskou ochranou pomůcku. Ještě více neznámý
byl pojem chemsex, u něhož žádný respondent nedovedl říci, o co se
jedná. Při následném rozhovoru zejména ženy nadchla možnost
chránit se prostřednictvím ženského kondomu a všechny
respondenty zaujalo, že sexuální styk provozovaný pod vlivem
návykové látky má svůj název a zaměřuje se na bezpečnější chování
při této aktivitě.
Poslední otázka dotazníku i následného rozhovoru zněla:
„Týká se HIV i Vás?“ 2 respondenti uvedli, že se jich HIV týká. Jeden
respondent uvedl asi ne a jeden nevím. Všichni ostatní se domnívají,
že se jich HIV netýká. Vazebně stíhaná žena k této otázce uvedla: „Ne,
to vím na 100%, nestýkám se s individui a to je dobře.“
44
Fakt, že si někteří uživatelé návykových látek vždy nepřipouští
možná rizika přenosu, svědčí i příběhy, které uváděli v rámci
rozhovoru. „Ivana ho dostala po mně, ale já jí to říkal a stejně si po
mě vzala jehlu.“ (uživatel návykové látky, žloutenka typu C). „Stýkal
jsem se s individui, to vidím na kámošovi na charitě… Ale byl žlutej,
přemýšlel jsem, co má. Dal jsem mu napít, ale pak jsem to vylil.
Nenapil jsem se po něm.“
Ani motivace ke změně v rámci sexuálního chování není u
některých respondentů příliš pevná, většina z nich o tomto tématu
ani doposud nepřemýšlela. „Motivace na změnu v sexu? Tos mě
překvapila, nikdy jsem to neřešila. Spíš by to byla pusa jen na rty, jazyk
nikdy.“
Jako zásadní se stále jeví prevence ve všech jejích úrovních a
otevřeně hovořit o tématu HIV/AIDS. Při rozhovorech či besedách s
uživateli návykových látek omezených na svobodě se jako zásadní
jeví důraz na motivaci v rámci možné změny v sexuálním chování.
Přes to, že incidence HIV pozitivních v ČR neustále stoupá,
povědomí mnoha lidí o této problematice je i přes její již poměrně
dlouhé trvání takřka nulová. K 30.6.2018 bylo v ČR evidováno již
celkem 3270 HIV pozitivních osob, z nichž 610 se již dostalo do stádia
AIDS. Jako nejrizikovější skupina je při tom stále vnímána skupina
mužů mající sex s muži. HIV pozitivita se však nevyhýbá ani ženám,
stejně tak jako osobám ze všech společenských vrstev a nejrůznějšího
vzdělání. Od roku 1986 je v ČR v souvislosti s HIV/AIDS evidováno již
289 úmrtí u HIV pozitivních osob. Přehlednou statistiku HIV
pozitivních uvádí obrázek č. 1.
45
Obr. 1, HIV infekce v ČR
Zdroje
1. SZU 2018, Zpráva o výskytu a šíření HIV/AIDS za rok 2018.
[online]. Praha 2018 cit. [1.7.2018]. Dostupné z:
http://www.szu.cz/tema/prevence/zprava-o-vyskytu-a-
sireni-hiv-aids-za-rok-2018.
2. WHITESIDE, Alan. HIV and AIDS: a very short introduction.
Second edition. New York, NY: Oxford University Press, 2016.
Very short introductions. ISBN 978-0-19-872749-1.
3. HUSA, Petr, Lenka KRBKOVÁ a Drahomíra
BARTOŠOVÁ. Infekční lékařství: učební text pro studenty
46
všeobecného lékařství. Brno: Masarykova univerzita, 2011.
ISBN 978-80-210-5660-2.
4. VÁLKOVÁ, Helena, Vratislava ČERNÍKOVÁ a Jana
FIRSTOVÁ. Aktuální otázky vězeňství. Praha: Policejní
akademie České republiky v Praze, 2014. ISBN 978-80-7251-
426-7.
5. RŮŽIČKA, Michal. Krizová intervence pro speciální pedagogy.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-
80-244-3305-9.
6. MACH, Petr, Ondřej GRUSSMANN a Tomáš RIEGER. Pracovní
listy určené pro podporu prevence HIV/AIDS a rizikového
sexuálního chování na základních a středních školách a v
dětských domovech. 2. vyd. Praha: Pro Českou společnost
AIDS pomoc vydalo vydavatelství Centrum pro komunitní
práci, 2014. ISBN 978-80-87809-10-5.
Kontakt
e-mail: bohanesova.anastazie@gmail.com
47
VALIDACE VYBRANÝCH OŠETŘOVATELSKÝCH INTERVENCÍ
V RÁMCI KURRIKULA SESTER/OBLAST VÝŽIVY A
HYDRATACE
VALIDATION OF SELECTED INTERVENTIONS IN NURSING WITHIN THE
CURRICULUM OF NURSES/AREA OF NUTRITION AND HYDRATION
Doc. PhDr. Alexandra Archalousová, PhD.1; PhDr. Jiří Frei, Ph.D.2;
PhDr. Jozefina Mesárošová, PhD.1
1) Katedra ošetřovatelství, Fakulta sociálních věd a zdravotnictví,
Univerzita Konštantina Filozofa v Nitře 2) Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni
Abstrakt
Úvod: Klinická rozhodnutí v rámci své profese, praxe, vzdělání,
administrace procesů kritického myšlení s využitím systémů podpory
postupů klinického závěru patří k činnostem sester. Klasifikační
systémy NIC, NOC, NANDA International mají svoji roli při zlepšování
kvality péče založené na důkazech, bezpečnosti péče
o klienty/pacienty a výrazně napomáhají profesionálnímu postupu
při rozhodování. Zůstávají hlavní základnou znalostí pro
ošetřovatelské profesionály (Brokelová, NANDA, 2015).
Cíl: Cílem výzkumné studie bylo validovat ošetřovatelské intervence
sestrami/expertkami, které splňují Fehringova kritéria experta. Zjistit,
48
které ošetřovatelské intervence expertky považují za významné, tedy
hlavní a vedlejší, a které za nevýznamné.
Metody a výsledky: Měřící nástroj vycházel z Fehringova modelu
validity diagnostického obsahu DCV – Diagnostic Content Validity
Model (Fehring, 1987). Ke každé položce (ošetřovatelské intervenci)
byla přiřazena významnost na Likertově škále od 1 do 5 (1 – žádná
významnost, 2 – malá významnost, 3 – střední významnost, 4 – velká
významnost, 5 - nejvyšší významnost). Hodnoceno bylo celkem 9
položek/ošetřovatelských intervencí (k nim přiřazena 1falešná,
celkem 10) oblasti Výživa a hydratace Modulu základní intervencí
kurrikula pro přípravu sester bakalářského studijního programu
Ošetřovatelství. Výzkumný soubor tvořilo 482 expertek (ve 4
podsouborech), z původních 500 slovenských a českých sester, které
splňovaly Fehringova kritéria modifikovaná pro Českou a Slovenskou
republiku.
Výsledky: Za hlavní významné ošetřovatelské intervence
sestry/expertky považují 8 intervencí (0.88 - 0.76). Za vedlejší
expertky považují 1 intervenci (0.73). Za nevýznamné/vyřazené
nepovažují položky v rozmezí VS (váženého skóre) 0.48 – 0.15 žádné.
Závěr: Z celkového počtu 9 ošetřovatelských intervencí slovenské
a české sestry/expertky považují za významné všechny položky
v počtu 9 (tj. 8 hlavních a 1 vedlejší) ošetřovatelských intervencí. Za
nevýznamné/vyřazené neoznačily žádnou z validovaných
ošetřovatelských intervencí v oblasti Výživa a hydratace Modulu
základních intervencí pro kurrikulum sester.
49
Klíčová slova: Validace. Intervence. Výživa a hydratace. Model DCV.
Kurrikulum.
Abstract
Introduction: The nurse conducts clinical decisions within his/her
profession, practice, education, administration of critical thinking
processes by using clinical decision support systems. The NIC, NOC,
NANDA International Classification Systems play a significant role in
improving evidence-based care, patient care, and also greatly help
professional decision-makers. They remain the main knowledge base
for nursing professionals (Brokelová, NANDA, 2015).
Objective: The aim of the research study was to validate nursing
interventions by nurses/experts who had met Fehring's expert
criteria. To find out which nursing interventions the experts consider
as important, that are the main and secondary ones, and which are
considered as insignificant.
Methods and Results: The measuring tool was based on the Fehring
Diagnostic Content Validity Model (Fehring, 1987). Each item (nursing
intervention) was assigned a significance on the Likert scale from 1 to
5 (1 - no significance, 2 - minor significance, 3 - medium significance,
4 - great significance, 5 - highest significance). A total of 9
items/nursing interventions (to be assigned 1fake, altogether 10) of
the nutrition and hydration of the module by basic intervention of
the curriculum for the preparation of nurses of the bachelor study
program Nursing. The research team consisted of 482 experts (in 4
50
subsets), from the original 500 Slovak and Czech nurses who met
Fehring's criteria modified for the Czech Republic and Slovak
Republic. Nurses/experts consider the main nursing intervention - 8
interventions (0.88- 0.76). The following are considered as secondary
by experts 1 intervention (0.73). Items of no insignificance are being
considered those within the weighted score of 0.48 - 0.15. There
were none of these.
Conclusion: Of the total of 9 nursing interventions, Slovak and Czech
nurses/experts consider all items in the number of 9 nursing
interventions as significant out of them 8 were considered of main
significance and 1 of minor significance. None of the validated nursing
interventions was reported as non-significant/excluded in nursing
process of the core intervention module for the nursing curriculum.
Keywords: Validation. Intervention. Nutrition and hydration. DCV
model. Curriculum.
Úvod
Výzkumné i rozvojové projekty umožňují národní
a mezinárodní spolupráci s využitím nejnovějších poznatků
ošetřovatelství a jejich transferu mezi institucemi (univerzitami,
fakultami, zdravotnickými zařízeními a dalšími). Výstupy jsou
prezentovány sestrami, pedagogy a studenty. Zdůrazňují se tak
priority jako zajištění kvality, výuková i ekonomická efektivita, časová
úspora, rychlý přenos informací mezi účastníky výzkumu, tj. studenty,
pedagogy a sestrami/experty - odborníky z praxe. První výstupy
realizované na Slovensku v oblasti validace intervencí sester vznikají
51
také na Fakultě sociálních věd a zdravotníctva Univerzite Konštantina
Filozofa v Nitre ve spolupráci s Fakultou zdravotnických studií
Západočeské univerzity v Plzni v období let 2016-18. Probíhají za
podpory projektu Kega s názvem Implementace ošetřovatelských
intervencí do multimediálních technologií v přípravě sester. Fakulta
sociálních ved a zdravotníctva UKF v Nitře a Fakulta zdravotnických
studií ZČU v Plzni, jejich obě katedry ošetřovatelství mají vysoce
erudované akademické pracovníky současně s odbornou a především
specializovanou způsobilostí v jednotlivých oblastech klinické praxe
ošetřovatelství, kteří jsou kompetentní k vytvoření a řízení
odborných týmů expertů/sester specialistek k ověření souboru
ošetřovatelských intervencí zařazených do přípravy budoucích sester.
Vyvíjející se stále nové požadavky praxe (Bulechek a kol., 2008, 2013),
dostupné poznatky mezinárodních klasifikačních ošetřovatelských
systémů (NANDA, NIC, NOC a dalších) ošetřovatelské praxe vyžadují
naléhavou potřebu implementace do výuky pregraduálních
programů zaměřených na výstupní kompetence regulovaných profesí
směrnicemi EU. Výzkumný tým se zaměřil na vytvoření souboru
empiricky ověřených ošetřovatelských intervencí pro přípravu sester
vedoucích k získání výstupních kompetencí z pregraduálního
bakalářského studijního programu ošetřovatelství. Klinicky ověřené
ošetřovatelské intervence jednotlivých oborů ošetřovatelství a výběr
validizovaných ošetřovatelských intervencí umožní vytvořit databázi
ve formě odborných modulů s využitím dostupných poznatků
mezinárodní klasifikace ošetřovatelských intervencí (NIC). V prvním
roce řešení projektu se řešitelé mimo empirického šetření v klinické
a pedagogické praxi, testování měřících nástrojů a ověřování šablon
elearningového prostředí, zaměřili v souladu s harmonogramem
projektu na shromáždění nejnovějších poznatků, vydefinování
odborných pojmů pro moduly ošetřovatelských intervencí,
52
hodnotících strategií ve vztahu k cílovým výstupním kompetencím
s validací ošetřovatelských intervencí Modulu základních intervencí.
Cíl
Cílem výzkumu byla validace ošetřovatelských intervencí
v rámci kurikula sester bakalářského studijního programu
Ošetřovatelství. Na základě výsledků pilotní studie validovat
ošetřovatelské intervence Modulu základních ošetřovatelských
intervencí, který obsahoval celkem 200 položek (p=200) ve 22
oblastech/kategoriích. Prezentovaná studie předkládá 9
ošetřovatelských intervencí oblasti/kategorie 11 Výživa Modulu
základních intervencí (p11 = 9). Cílem bylo zjistit, které vybrané
ošetřovatelské intervence sestry/expertky považují za významné, tj.
hlavní a vedlejší a které za nevýznamné tj. vyřazené.
Soubor a metodika
Základní charakteristika výzkumného souboru. Výzkumný
soubor tvořilo 482 expertek (n=482, ve 4 podsouborech n1, n2, n3, n4),
z původních 500 slovenských a českých sester, které splňovaly
Fehringova kritéria modifikovaná pro Českou a Slovenskou republiku.
Validační studie umožnila vyjádřit míru platnosti vybraných
ošetřovatelských intervencí z celkem 22 oblastí/kategorií Modulu
základních ošetřovatelských intervencí. Výzkumný tým zvolil metody
obsahové analýzy a metodu obsahové validace. Měřící nástroj
vycházel z Fehringova modelu validity diagnostického obsahu DCV –
Diagnostic Content Validity Model (Fehring, 1986). Ke každé položce
(ošetřovatelské intervenci) byla přiřazena významnost na Likertově
53
škále od 1 do 5 (1 – žádná významnost, 2 – malá významnost, 3 –
střední významnost, 4 – velká významnost, 5 - nejvyšší významnost).
Hodnoceno bylo celkem 13 položek/ošetřovatelských intervencí (k
nim přiřazena 1falešná, celkem 14) oblasti etodologie/ošetřovatelský
proces modulu základní intervencí kurrikula pro přípravu sester
bakalářského studijního programu Ošetřovatelství. Výzkumný
soubor tvořilo 482 expertek (ve 4 podsouborech), z původních 500
slovenských a českých sester, které splňovaly Fehringova kritéria
modifikovaná pro Českou a Slovenskou republiku.
Výsledky a diskuze
Tabulka 1: Výživa a hydratace Modul základních intervencí
(významnost intervencí podle respondentů/Likertova škála 1-5)
Výživa, hydratace
1 2 3 4 5 Sledování stavu hydratace 0 6 37 135 304 Sledování a záznam příjmu a výdeje tekutin 1 2 40 143 296 Měření specifické váhy moče 25 22 115 126 194 Objednávání stravy 2 19 96 126 239 Podávání stravy chodícím nemocným 14 31 104 111 222 Podávání stravy nemocným na lůžku 14 2 89 113 264 Podávání stravy kojencům 37 8 95 110 232 Podávání stravy nemocnému sondou 12 4 59 133 274 Zajištění pitného režimu 1 2 46 128 305
54
Komentář: na 1. Sledování stavu hydratace; 2. Zajištění pitného
režimu; 3. Sledování a záznam příjmu a výdeje tekutin
Tabulka 2: Validace ošetřovatelských intervencí dle VS v
oblasti/kategorie 11 Výživa a hydratace Modulu základních intervencí
(p11=9)
Výživa, hydratace n1 n2 n3 n4
Celkové
VS
Plzeň
(PG)
Nitra
(PG)
Plzeň
(sestry)
Nitra
(sestry) Spolu
Sledování stavu hydratace 0,98 0,93 0,92 0,86 0,88
Sledování a záznam příjmu a
výdeje tekutin 0,93 0,93 0,90 0,86 0,88
Zajištění pitného režimu 0,91 0,93 0,91 0,86 0,88
Podávání stravy nemocnému
sondou 0,89 0,93 0,85 0,83 0,84
Podávání stravy nemocným na
lůžku 0,86 0,77 0,86 0,79 0,82
Objednávání stravy 0,75 0,75 0,81 0,80 0,80
Podávání stravy chodícím
nemocným 0,70 0,70 0,79 0,74 0,76
Podávání stravy kojencům 0,91 0,84 0,76 0,74 0,76
Měření specifické váhy moče 0,75 0,86 0,69 0,74 0,73
Poz. VS (vážené skóre)
55
Za hlavní významné ošetřovatelské intervence
sestry/expertky považují: Sledování stavu hydratace (0.88); Sledování
a záznam příjmu a výdeje tekutin (0.88); Zajištění pitného režimu
(0.88); Podávání stravy nemocnému sondou (0.84); Podávání stravy
nemocným na lůžku (0.82); Objednávání stravy (0.80); Podávání
stravy chodícím nemocným (0.76); Podávání stravy kojencům (0.76).
Za vedlejší expertky považují: Měření specifické váhy moče (0.73). Za
nevýznamné/vyřazené nepovažují položky v rozmezí VS (váženého
skóre) 0.48 – 0.15 žádné. Výrazné rozdíly v hodnocení mezi experty
jednotlivých podsouborů nebyly zjištěny. Soubor pedagogů obou
pracovišť shodně označil jako vedlejší položky Objednávání stravy a
Podávání stravy chodícím nemocným na rozdíl od expertek z klinické
praxe, v celkovém VS celého souboru se ovšem tento rozdíl neobjevil.
Výsledky šetření vybraných intervencí ve vztahu k diagnostice
publikovala Mazalová a kol. v roce 2011, výsledky rozsáhlejší
validizační studie uvádí v roce 2013 ve své dizertační práci. Validizační
studie Mazalové a kol. z roku 2013 (Mazalová, 2013) zahrnovala
soubor expertek pro validaci intervencí NIC a NOC. Výzkum ověřoval
míru platnosti terminologie pro ošetřovatelskou diagnostiku Strach,
pro ošetřovatelské intervence a výsledky ošetřovatelské péče ve
vztahu ke strachu u dětí ve věku 6-16 let hospitalizovaných v
nemocnici. Pro výzkum míry validity bylo užito modelů obsahové a
klinické validizace podle Fehringa (Fehring, 1986, s. 180-91)
implementovaného do výzkumného designu podle Carlson-Catalano
a Lunney. Soubor pro validizaci prvků NIC a NOC zahrnoval 24
expertek, s průměrem 6,50 bodu. Klinická validizace byla realizována
se souborem 50 dětí hospitalizovaných v nemocnici pro akutní stav
nebo k operaci, bez rozdílu pohlaví. Konstruktově validní soubor
intervencí NIC tvořily 3 aktivity týkající se poskytnutí informací,
56
přítomnosti sestry u dítěte a jeho uklidnění. Soubor konstruktově
validních ukazatelů zahrnoval 3 indikátory: pláč, emocionální labilitu
a strach (Mazalová, 2013).
Závěr
Z celkového počtu 9 prezentovaných ošetřovatelských
intervencí oblasti/kategorie 11 Výživa a hydratace Modulu
základních ošetřovatelských intervencí i (p11=9) slovenské a české
sestry/expertky považují za významné všechny položky v počtu 9 tj.
8 hlavních a 1vedlejší z ošetřovatelských intervencí. Za
nevýznamné/vyřazené neoznačily žádnou z validovaných
ošetřovatelských intervencí v oblasti Výživa a hydratace Modulu
základních ošetřovatelských intervencí pro kurikulum sester.
Závěrem lze říci, že vznikla potřeba ohraničení, vymezení a sjednocení
používané odborné terminologie pro výzkum, vzdělávání i klinickou
praxi. Jednotlivé vědecké studie akademických pracovníků,
s pedagogickou, klinickou praxí a specializovanou způsobilostí se ve
spolupráci se sestrami/expertkami klinické praxe prostřednictvím
předložených metodik pokusily o validaci ošetřovatelských intervencí
pro kurikulum budoucích sester.
57
Zoznam bibliografických odkazov
1. BULECHEK, G. M. – BUTCHER, H. K. – DOCHTERMAN, J. M. (2008).
Nursing Interventions Classification (NIC). 5. edit. Oxford:
Elsevier. 938 s. ISBN 978-0- 323-05340-2.
2. BULECHEK, G. M. – BUTCHER, H. K. – DOCHTERMAN, J. M. –
WAGNER, CH. (2013). Nursing Interventions Classification (NIC).
6. edit. St. Louis: Elsevier. 607 p. ISBN 978-0-323-10011-3.
3. FEHRING, R. J. 1986. Validation diagnostic labels: standardized
metodology. In Classification of Nursing Diagnoses: Proceedings
of the Sixth Conference. St. Louis: Mosby, 1986. p. 180-91. ISBN
0-801637-66-X.
4. MAZALOVÁ, L., MAREČKOVÁ, J., MIKŠOVÁ, Z., KAMENÍČKOVÁ, J.
2011. Ošetřovatelská diagnostika strachu u dětí. In: Pediatrie pro
praxi. 2011, s. 434-436. Dostupné na
http://www.pediatriepropraxi.cz.
5. MAZALOVÁ, L. 2013.Validizace ošetřovatelské diagnózy Strach-
00148 a odpovídajících komponent NIC a NOC v pediatrické péči.
Disertační práce. [online]. Olomouc, 2013. [cit. 2014.10.30.].
Dostupné na http://www.theses.cz
Studie vznikla za finanční podpory Projektu č. 018UKF-4/2016 s
názvem Implementace ošetřovatelských intervencí do
multimediálních technologií v přípravě sester.
58
Kontakt
Doc. PhDr. Alexandra Archalousová, PhD.
PhDr. Jiří Frei, Ph.D.
PhDr. Jozefina Mesárošová, PhD.
Adresa:
Univerzita Konštantina Filozofa v Nitre
Fakulta sociálních věd a zdravotnictví
Katedra ošetřovatelství
Kraskova 1
Nitra
Slovenská republika
E-mail: aarchalousova@ukf.sk
59
NOVÉ TRENDY V OBLASTI HIV/AIDS
PhDr. Jiří Frei, Ph.D.1; Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc.2
1) Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni
2) Fakultní nemocnice Plzeň, Klinika infekčních nemocní a cestovní
medicíny
Abstrakt
Současné zdravotnictví má k dispozici celou řadu
diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů, které mají
celou řadu pozitivních dopadů na průběh, ale i celkovou prognózu
HIV/AIDS. Díky současným postupům a trendům dochází
prokazatelně ke zlepšování kvality života HIV pozitivních pacientů.
Prodlužuje se také doba přežití od diagnostiky jejich pozitivity. HIV
pozitivní pacienti již běžně netrpí řadou vedlejších účinků léčby, které
byly dříve takřka nevyhnutelné. Naprosto marginální část péče o tyto
pacienty dnes také probíhá formou ambulantní a dispenzární. Dle
provedených výzkumů z posledních let se potvrzuje, že velkou roli ve
zvyšování kvality života HIV pozitivních pacientů hraje i adherence
nastavené léčby a ošetřovatelské péče.
Trendem posledních let je tak léčbu HIV pozitivních pacientů
zefektivňovat a její nastavení provádět tak, aby byla zajištěna
maximální možná adherence. Tu lze následně ověřovat např.
60
sledováním a hodnocením dodržování léčebně ošetřovatelského
režimu. To lez krom jiného provádět např. monitorováním vybraných
biometrických markerů a metodou HPLC.
V rámci AIDS centra Kliniky infekčních nemocí a cestovní
medicíny Fakultní nemocnice Plzeň probíhá monitorace a analýza
adherence léčby HIV pozitivních pacientů již několik let. I zdejší
výsledky dokazují jednoznačně pozitivní dopady současných trendů v
péči o HIV pozitivní pacienty, stejně tak jako důležitost zajištění jejich
co nejvyšší možné adherence. Podařilo se také prokázat souvislost
mezi úrovní adherence léčby HIV pozitivních pacientů a kvalitou jejich
života ve sledovaných oblastech.
Sledování, analýza a zejména podpora adherence léčby a
ošetřovatelské péče se tak ukazuje jako nepostradatelný aspekt v celé
zdravotní péči, protože jedině tak lze zajistit i dostatečnou efektivitu
využívaných prostředků a lidských zdrojů nejenom při práci s HIV
pozitivními pacienty.
Úvod
Bude tomu za nedlouho již 40 let, co bylo poprvé
zaznamenáno onemocnění AIDS (acquired immune deficiency
syndrome), jehož původcem je HIV (human immunodeficiency virus
– virus lidského imunodeficitu). Léčba onemocnění HIV/AIDS se od
svých počátků velmi zdokonalila, nicméně zcela vyléčit HIV pozitivní
pacienty je stále nemožné. Cílem je tak především suprese replikace
HIV, což znamená maximálně eliminovat koncentraci HIV RNA v krvi
nakažených osob (Cohen et al., 2011, s. 493-505). Rychlý a maximální
možný pokles virémie v krvi člověka vede mimo jiné i k možnostem
61
zlepšení stavu imunitního systému (Low et al., 2016 s. 1595-1603).
Zásadní vliv v tomto procesu hraje i adherence pacientů. Je
prokázáno, že u adherentních pacientů dochází ke snížení jejich
morbidity a mortality a zároveň i k poklesu rizika dalšího šíření HIV
v populaci (Maartens et al., 2014 s. 258-271). Zároveň je prokázáno,
že vyšší adherence léčby souvisí s vyšší kvalitou života HIV pozitivních
pacientů (Frei et al., 2014, s. 22-24). Strategiemi v problematice
HIV/AIDS jsou tak zejména účinná prevence a včasná diagnostika
s léčbou, která bude kontinuální a povede k již zmiňované vysoké
adherenci (Cohen et al., 2011, s. 493-505).
Cíl a metodika
Cílem je poukázat na nové trendy a možnosti zejména
v oblasti léčebných strategií HIV/AIDS v kontextu s adherencí
pacientů. Trendem posledních let je léčbu HIV optimalizovat tak, aby
byla pacienty dobře tolerována. Pokud je celková terapie pro HIV
pozitivní pacienty jednoduchá a akceptovatelná, je lépe tolerována,
dodržována a zvyšuje se tím i celková adherence. Dodržování
léčebného režimu a zároveň užívání ordinovaných antiretrovirotik lze
zároveň dobře kontrolovat např. monitorováním hladin léčebných
látek v organismu pacientů. Tato metoda byla využita i v rámci
prováděného šetření na Klinice infekčních nemocí a cestovní
medicíny FN Plzeň, pro účely ověření adherence léčby. HPLC (High
presure liquid chromatography), tzn. metoda na principu vysokotlaké
kapalinové chromatografie, spolehlivě stanoví hladiny některých
léčebných látek, které jsou obsaženy v obvykle užívaných
antiretroviroticích. Výsledky jsou následně konfrontovány s klinickým
stavem pacientů a dalšími ukazateli.
62
Výsledky
Epidemiologickou situaci v oblasti HIV/AIDS se stále nedaří
zlepšovat, a to jak v celosvětovém měřítku, tak lokálně. V České
republice bylo k 30. 6. 2018 evidováno 3270 HIV pozitivních osob.
V České republice je zároveň nejčastějším způsobem přenosu HIV
sexuální přenos, a to zejména u mužů, kteří mají sex s muži (NRL,
2018). Jak známo, úplné vyléčení infekce HIV doposud není možné, a
to i přes kvalitní antiretrovirovou terapii (ART) a to i díky tomu, že
genom HIV může dlouho přežívat v tzv. rezervoárech, kde je jeho
koncentrace HIV RNA takřka nedetekovatelná (De Cock et al., 2009,
s. 7-9; Chun et al., 2015, s. 584-589; Norris et al., 2016; Snopková et
al., 2016, s. 20-38). Jedním z důležitých faktorů je i včasné zahájení
vhodné léčby bez ohledu na počty CD4+ T-lymfocytů infikovaných
osob, což je trendem zejména několika posledních let (Ahmed et al.,
2016, s. 1-52; Norris et al., 2016). Včasná antiretrovirová léčba
výrazně zvyšuje kvalitu života HIV pozitivních pacientů a omezuje
výskyt nejrůznějších zdravotních komplikací (Frei et al., 2014, s. 22-
24; Price et al., 2016, s. 319-323). Díky možnosti fixních kombinací
několika léčiv se také výrazně snížil počet léků, které musí HIV
pozitivní pacienti v souvislosti se svojí diagnózou užívat. To
napomáhá navození optimální adherence léčby a menšímu výskytu
rezistence HIV (Low et al., 2016, s. 1595-1603). Dalším trendem a
zároveň oblastí současných výzkumů je prodlužování jednotlivých
intervalů v dávkování léků (Lundgren et al., 2015, s. 795-807; Rozsypal
et al., 2010, s 181-189). Antiretrovirotika, která jsou dnes standardně
využívána, se dělí do několika skupin. Jsou jimi: Inhibitory integrázy
(např. raltegravir, elvitegravir, dolutegravir), Inhibitory reverzní
transkriptázy (např. zidovudin, tenofovir, abactavir, rilpivirin,
63
etravirin) a Inhibitory proteázy (např. ritonavir, duranavir, atazanavir)
(Cohen et al., 2011, s. 493-505; Günthard et al., 2016, s. 191-210;
Rouzine et al., 2013, s. 2081-2093; Rozsypal et al., 2010, s 181-189;
Snopková et al., 2016, s. 20-38). Během užívání antiretrovirotik
v rámci preferovaných kombinací léčiv dochází ke sloučení
jednotlivých vhodných látek do jedné tablety tak, aby se vzájemně
negativně neovlivňovaly a pacient na místo několika tablet užil např.
pouze jednu. Nejvyužívanější jsou obvykle dvojkombinace nebo
trojkombinace jednotlivých léčiv (Günthard et al., 2016, s. 191-210;
Snopková et al., 2016, s. 20-38). Příkladem dvojkombinace může být
např. přípravek Descovy, nebo Kaletra. Z trojkombinací lze uvést
např. Odefsey nebo Triumeq (Günthard et al., 2016, s. 191-210;
Rouzine et al., 2013 s. 2081-2093). V současnosti se také naprostá
většina péče o HIV pozitivní pacienty přesunula do ambulantní sféry
a občasně hospitalizována je pouze poměrně malá část pacientů
nejčastěji v případě některých komplikací souvisejících s jejich se
zhoršením jejich funkce imunitního systému (Watson, 2015). I fakt, že
HIV pozitivní pacienti nejsou hospitalizováni tak často, jako v
dřívějších letech, se pozitivně projevuje na hodnocení kvality jejich
života. Výzkumným šetřením, které bylo zaměřené zejména na
kvalitu života HIV pozitivních pacientů a adherenci jejich léčby a které
bylo v minulosti realizováno v rámci Kliniky infekčních chorob a
cestovní medicíny fakultní nemocnice Plzeň, bylo zjištěno několik
faktů podporujících správnost a kvalitu současných léčebných
strategií. Bylo zjištěno, že subjektivní vnímání kvality života non-
adherentních pacientů je nižší než subjektivní vnímání kvality života
adherentních pacientů. To znamená, že kvalita života souvisí s mírou
adherence HIV pozitivních pacientů. Znovu se také potvrdila
domněnka, že samotná diagnóza HIV pozitivity je pro pacienty velkou
stresovou zátěží, což s sebou přináší některé další možní komplikace.
64
Potvrdil se také fakt, že u většiny HIV pozitivních pacientů byla jejich
psychická pohoda před stanovením jejich diagnózy lepší, než
v průběhu následné léčby, a to i přes její maximální kvalitu a
dostupnost (Frei et al., 2014, s. 22-24).
Závěr
Problematika HIV/AIDS je velmi rozsáhlou oblastí, kde se
v současnosti zdravotníci stejně tak jako je tomu u jiných oborů
zaměřují na optimální efektivitu, v tomto případě léčebného režimu.
S tou souvisí i snaha o dosažení vysoké adherence pacientů a
optimálně nastavené léčebné a případně i ošetřovatelské péče. Směr
k dosažení vysoké adherence léčených osob se ukazuje jako správný
nejenom z důvodu možného hodnocení, ale i vzhledem k zjištěným
souvislostem mezi dosaženou výší adherence a hodnocenou úrovní
kvality života. Světové studie (Miyada et al., 2017, s. 607-6012) ale
bohužel prokazují, že adherence antiretrovirové léčby je i
v současnosti v mnohých zemích podceňována a není zcela ideální.
Studie z Houston Health Services Research and Development Center
of Excellence (PubMed, 2013) rovněž prokazuje, že adherence léčby
HIV/AIDS a kvalita života je závislá na selfmonitoringu pacientů.
Pokud je selfmonitoring pravidelně prováděn, tzn., že pacienti jsou
zváni pravidelně na kontroly a je u nich intervenováno jak formou
edukace, tak kontrolami užívání léků, bývá adherence léčby přibližně
95 %. Tento údaj se velmi přibližuje i šetření provedenému v rámci
Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny FN Plzeň. (Frei et al.,
2014, s. 22-24; Nelsen et al., 2013; Rozsypal et al., 2010, s. 181-189)
65
Seznam bibliografických citací
1) LOW, A. et al. 2016. Incidence of Opportunistic Infections and
the Impact of Antiretroviral Therapy Among HIV-Infected
Adults in Low-and Middle-Income Countries: A Systematic
Review and Meta-analysis. Clinical infectious Diseases; 62:
s.1595-1603. DOI: 10.1093/cid/ciw125.
2) NORRIS, PJ. et al. 2016. Systemic Cytokine Levels Do Not
Predict CD4+ T-Cell Recovery After Suppressive Combination
Antiretroviral Therapy in Chronic Human Immunodeficiency
Virus Infection. Open Forum Infectious Diseases; 3: DOI:
10.1093/ofid/ofw025.
3) FREI, J., SEDLÁČEK, D. 2014. Vliv adherence léčby na kvalitu
života HIV pozitivních pacientů. In: Sborník vědeckých
abstrakt: Sborník k Mezinárodnímu sympoziu Věda a výzkum
v ošetřovatelství, konané dne 26. 9. 2014 v Brně. Brno:
Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra
ošetřovatelství, Vydal: Národní centrum ošetřovatelství a
nelékařských zdravotnických oborů, s. 22-24., počet stran
120, Výrobní číslo: 58/2014, ISBN 978-80-7013-570-9.
4) COHEN, MS. et al. 2011. Prevention of HIV-1 Infection with
Early Antiretroviral Therapy. N Engl J Med; 365: s.493-
505. DOI: 10.1056/NEJMoa1105243.
5) PRICE, JC. et al. 2016. Highly Active Antiretroviral Therapy
Mitigates Liver Disease in HIV Infection. J Acquir Immune
66
Deficiency Syndrom; 72: s.319-323. DOI:
10.1097/QAI.0000000000000981.
6) NRL AIDS. 2018. Zpráva o výskytu a šíření HIV/AIDS za rok
2018. Dostupné na:
http://www.szu.cz/tema/prevence/zprava-o-vyskytu-a-
sireni-hiv-aids-za-rok-2018.
7) CHUN, TW. et al. HIV reservoirs as obstacles and opportunities
for an HIV cure. Nature Immunology 2015; 16: s.584-589. DOI:
10.1038/ni.3152.
8) DE COCK, KM. Et al. 2009. Can antiretroviral therarpy
eliminate HIV transmission? Lancet; 373: s.7-9.
9) LUNDGREN, JD. et al. 2015. Initiation of Antiretroviral Therapy
in Early Asymptomatic HIV Infection. N Engl J Med; 373: s.795-
807.
10) GÜNTHARD, HF. et al. 2016. Antiretroviral Drugs for
Treatment and Prevention of HIV Infection in Adults 2016.
Recommendations of the International Antiviral Society-USA
Panel. JAMA; 316(2): s.191-210. DOI:
10.1001/jama.2016.8900.
11) ROUZINE, IM., WEINBERGER, LS. 2016. Design Requirements
for Interfering Particles To Maintain Coadaptive Stability with
HIV-1. J Virol 2013; 87: 2081-2093.
67
12) COHEN, MS. et al. 2016. Antriretroviral Therapy for the
Prevention of HIV-1 Transmission. N Engl J Med; 375: s.830-
839.
13) ROZSYPAL, H. et al. 2010. Doporučený postup komplexní péče
o dospělé infikované HIV. Doporučený postup Společnosti
infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně,
Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. roč. 16, č. 5, s.181-
189. ISSN 1211-264X.
14) NELSEN, A. et al. 2016. Intention to adhere to HIV treatment:
a patient-centred predictor of antiretroviral adherence. US
National Library of MedicineNational Institutes of Health.
[databáze online]. PubMed. DOI: 10.1111/hiv.12032.
Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov
/pubmed/23551395.
15) WATSON, RONALD R., ed. 2015. Health of HIV infected people:
food, nutrition and lifestyle with antiretroviral drugs.
Amsterdam: Elsevier. ISBN 978-0-12-800769-3.
16) MAARTENS, G. et al. 2014. HIV Infection: epidemiology,
pathodenesis, treatment, and prevention. Lancet; 384: s.258-
271. DOI: 10.1016/S0140-6736(14)60164-1.
17) SNOPKOVÁ, S. et al. 2016. Doporučený postup péče o dospělé
infikované HIV a postexpoziční profylaxe infekce HIV. Klinická
mikrobiologie a infekční lékařství. 22: s.20-38. ISSN 1211-
264X.
68
18) AHMED, N. et al. 2016. BHIVA Guidelines for the treatment of
HIV-1-positive adults with ART 2015 (2016 interim update); 1-
152. Dostupné z: http://www.bhiva.org/HIV-1-treatment-
guidelines.aspx.
19) MIYADA, S. et al. 2017. Treatment adherence in patients living
with HIV/AIDS assisted at a specialized facility in Brazil. S.;
s. 607-612. Dostupné z:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/29160506.
20) PUBMED. 2013. Intention to adhere to HIV treatment: a
patient-centred predictor of antiretroviral adherence. US
National Library of MedicineNational Institutes of Health.
[online]. PubMed. Dostupné na internetu:
<http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23551395>.
Kontaktní adresa na hlavního autora
PhDr. Jiří Frei, Ph.D.
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta zdravotnických studií
Husova 11, 301 00 Plzeň 3
69
ABSTRAKTA A ANOTACE PŘÍSPĚVKŮ
70
POHYBOVÁ AKTIVITA U SENIOROV
doc. PhDr. Silvia Puteková, PhD.; PhDr. Oľga Kabátová, PhD.
Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce,
Katedra ošetrovateľstva
Súhrn
Zmeny v starobe sa týkajú celého tela a všetkých orgánov.
Prvé si všímame stratu svalovej hmoty a svalovej sily. Pohyb svalov je
riadený nervovým systémom. Pohyb je závislý nie len na kvalite
svalov, kĺbov, ale tiež aj od stavu mozgu (Kolář, 2012). Ak má senior
nedostatok pohybu, dochádza k nedostatočnej stimulácii základných
fyziologických procesov a to sa následne negatívne prejavuje rôznymi
poruchami a ochoreniami. Udržanie mobility prostredníctvom
pohybových aktivít vedie k zlepšeniu pocitu zdravia a kvality života.
Výber musí zohľadniť - zdravotný stav, vek, pohlavie, pohybové
skúsenosti a výkonnosť organizmu. Pre osoby s veľmi nízkou
kondíciou sa na začiatku pohybového programu odporúča 6 minút
pohybovej aktivity denne, neskôr 5-10 minútové tréningy, avšak
niekoľkokrát denne. Dôležité je, aby tieto mini tréningy dosiahli 30
minút pohybovej aktivity denne. SZO odporúča zaťaženie 30 minút 5
dní v týždni, miernej až strednej intenzity. Intenzitu pohybovej
aktivity určujú energetické zdroje organizmu. Zvyšovanie intenzity by
malo byť striktne postupné. Intenzitu a rozsah cvičenia je potrebné
meniť rozumne a vyvarovať sa preťaženiu. Necvičiť cez bolesť a
vynechávať motoricky náročné cviky ako kliky, hlboké drepy,
71
predklony, rýchle a silovo náročné pohyby. Prestávka medzi
jednotlivými cvičeniami by nemala byť dlhšia ako 2 dni. Všeobecne
môžeme povedať, že pre udržanie dobrého fyzického stavu je
potrebné cvičiť aspoň 3 krát týždenne a v trvaní 30 minút. Pohyb
prospieva k udržaniu pohyblivosti chrbtice, kĺbov, dochádza k
zvyšovaniu svalovej sily a vytrvalosti, zlepšuje sa možnosť kontroly
hladiny krvného cukru, citlivosť receptorov na inzulín, znížený úbytok
svalovej hmoty, zlepšenie problémov s močením, zníženie rizika
vzniku rakoviny, zlepšeniu spánku. Medzi odporúčané aktivity
seniorov sa zaraďuje bicyklovanie, plávanie, vodný aerobik a nordic-
walking. Fyzické zaťaženie musí vychádzať z aktuálnej kondície.
Vhodnou formou pohybovej činnosti pre seniorov s nervovým
ochorením sú psychomotorické cvičenia a hry so zmeraním na rozvoj
koordinácie pohybu, rýchlosti reakcie, rozvoj jemnej motoriky, rozvoj
pamäťových schopností (Kopřivová 2013).
Kľúčové slová: Senior. Pohybová aktivita. Záťaž. Tréning. Kondícia.
Literatúra
1. KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: nakladatelství
Galén, 2012, 713 s. ISBN 978-80-726265-71.
2. KOPŘIVOVÁ, J., GMELA, R., JADVIDŽÁK, I., Cvičení pro zlepšení
fyzického, ale i psychického stavu seniorů II. Brno: Propag,
2002, 23 s.
72
RIZIKA VZNIKU MOČOVÝCH INFEKCÍ SPOJENÝCH SE
ZDRAVOTNÍ PÉČÍ Z POHLEDU OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
Jitka Krocová 1,2; Radka Prokešová 1
1) Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální
fakulta, Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče.
České Budějovice, Česká republika. 2) Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií,
Katedra ošetřovatelství a porodní asistence. Plzeň, Česká republika.
Infekce močových cest (CAUTI) tvoří zhruba třetinu infekcí
spojených se zdravotní péčí a jsou touto nejčastější infekcí (Jindrák et. al,
2014; Underwood, 2015; Carter, 2014). Jsou spojeny se zvýšením
morbidity a mortality, prodloužením doby hospitalizace, závažnými
komplikacemi, zvýšením nákladů na léčbu a často i ztrátou reputace
poskytovatele zdravotních služeb. Cestou zvyšování kvality péče této
oblasti je zavádění a dodržování preventivních kauzálních opatření, jako
nejúčinnější se jeví: fungující týmy odborníků zabývající se
problematikou, zvažování indikace ke katetrizaci, eliminace nadbytečné
doby katetrizace a soustavné vzdělávání zdravotníků v problematice
dodržování postupů/standardů při katetrizaci močového měchýře, při
hygieně rukou, a dále kvalita ošetřovatelské péče o močový katetr a
sběrný systém. (Jindrák et. al, 2014; Underwood, 2015; Carter, 2014;
CDC, 2009; Conway, 2012). Více než 80% těchto infekcí vzniká
v souvislosti se zavedeným močovým katetrem , riziko infekce se
zvyšuje o 5% za každý den katetrizace a po třiceti dnech katetrizace
je riziko téměř 100%. Při používání adekvátních postupů prevence a
kontroly infekcí je 20-70% těchto infekcí preventabilních (Jindrák, 2014).
73
Z hlediska ošetřovatelské péče jsou zásadními oblastmi
prevence infekcí močových cest související se zdravotní péčí zejména
vysoká kvalita ošetřovatelské péče o močový katetr a sběrný systém,
dodržování postupů/standardů při katetrizaci močového měchýře, při
hygieně rukou a soustavné vzdělávání nelékařů v problematice
(Vytějčková, 2013). Zvažování indikace ke katetrizaci a její
přehodnocování patří do kompetence lékaře, nicméně komunikace a
zvážení indikace v týmu zdravotníků je cestou ke správné a odpovídající,
tudíž i bezpečné péči.
V právě probíhajících auditech (3-5/2018) u vybraných
poskytovatelů zdravotních služeb je nejčastější indikací ke katetrizaci
„zhoršená mobilita“ a „inkontinence“ (43,9%). Zvažování alternativních
možností katetrizace u pacientů je jedno z doporučení Guideline for
Prevention of Catheter-associated Urinary Tract Infections 2009. Oproti
předchozí verzi z roku 1981 toto doporučení obsahuje i postupy
prevence pro nemocné, u kterých stav vyžaduje chronickou močovou
katetrizaci a pacienty, u kterých mohou být využity alternativní možnosti
(např. urinální kondomy, intermitentní katetrizace, inkontinenční
vložky) (CDC, 2009).
Bylo zmíněno, že zásadními kroky prevence je dodržování
postupů/standardů katetrizace, hygieny rukou a péče o katetr a sběrný
močový systém. V tomto případě je zásadní úloha managementu,
důležité je pravidelně standardy péče aktualizovat a kontrolovat jejich
dodržování (Brabcová, 2015). S tím souvisí i vstupní školení nových
pracovníků v problematice a periodická školení personálu dle
kompetencí (MZ ČR, 2013). Jen důsledné dodržování postupů,
odpovědnost a svědomitost zdravotníků je cestou k eliminaci infekcí
spojených se zdravotní péčí a současně krokem ke zvýšení kvality a
bezpečí poskytované ošetřovatelské péče. V souvislosti se zpracováním
74
disertační práce probíhají aktuálně audity zejména postupů katetrizace
močového měchýře a péče o pacienta se zavedeným močovým
katetrem u vybraných poskytovatelů zdravotních služeb v Plzeňském
kraji. Data budou zpracována a na základě výsledků budou
managementům navrženy vzdělávací programy pro nelékaře, plánují se
evaluace těchto vzdělávacích programů a vyhodnocení jejich účinnosti.
Zdroje:
1. BRABCOVÁ, Iva a Sylva BÁRTLOVÁ. Management v
ošetřovatelské praxi. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny,
2015. ISBN 978-80-7422-402-7.
2. CARTER, N.M., REITMEIER, L a GODLOE, L.R. (2014). An evidence-
based approach to the prevention of catheter-associated urinary
tract infections. Urologic Nursing, 34(5), 238-245.
doi:10.7257/1053-816X.2014.34.5.238.
3. CONWAY, Laurie J. a Elaine L. LARSON. Guidelines to prevent
catheter-associated urinary tract infection: 1980 to 2010. Heart
& Lung: The Journal of Acute and Critical Care [online]. 2012,
41(3), 271-283 [cit. 2018-04-28]. DOI:
10.1016/j.hrtlng.2011.08.001. ISSN 01479563. Dostupné z:
http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S014795631100430
4
4. ČESKO. Ministerstvo zdravotnictví. Metodický návod. Program
prevence a kontroly infekcí v zdravotnických zařízeních
poskytovatelů akutní lůžkové péče. 2013. In: MZ ČR [online].
2013 [cit. 2018-04-22]. Dostupné na:
http://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/program-prevence-a-
75
kontroly-infekci-v-zdravotnickych-zarizenich-poskytovatelu-
ak_7584_5.html
5. JINDRÁK, Vlastimil, Dana HEDLOVÁ a Pavla URBÁŠKOVÁ.
Antibiotická politika a prevence infekcí v nemocnici. 1. vyd.
Praha: Mladá fronta, 2014, 709 s. Aeskulap. ISBN 978-80-204-
2815-8.
6. The Centers for Disease Control and Prevention – CDC. Guideline
for Prevention of Catheter-Associated Urinary Tract Infections
(2009). HICPAC. Last update: February 15, 2017. In: CDC [online].
2017 [cit. 2018-04-22]. Dostupné na:
https://www.cdc.gov/infectioncontrol/pdf/guidelines/cauti-
guidelines.pdf
7. UNDERWOOD, Lindsay. (2015). The effect of implementing a
comprehensive unit-based safety program on urinary catheter
use. Urologic Nursing, 35(6), 271-279. doi: 10.7257/1053-
816X.2015.35.6.271.
8. VYTEJČKOVÁ, Renata. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné
II: speciální část. Praha: Grada, 2013. Sestra (Grada). ISBN
9788024734200.
Kontakt
PhDr. Jitka Krocová Fakulta zdravotnických studií ZČU E-mail: krocovaj@kos.zcu.cz
76
ZÁSADY BEZPEČNÉ ANESTEZIOLOGICKÉ PÉČE -
doporučený postup ČSARIM 2017
Petra Bejvančická1,2; Iva Brabcová1
1) Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální
fakulta, Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče,
České Budějovice, Česká republika 2) Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií,
Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Plzeň, Česká republika
Anesteziologická péče zahrnuje léčebně preventivní péči v
průběhu léčebných nebo diagnostických výkonů operační či
neoperační povahy a patří do ní celková a/nebo regionální anestezie
nebo tzv. monitorovaná anesteziologická péče (anesteziologický
dohled). V České republice bylo v roce 2015 podáno celkem 847 596
anestezií, k úmrtí peroperačně a do 2 hodin po výkonu došlo ve 174
případech (ÚZIS).
Cílem každého anesteziologického týmu je zajistit, aby
podaná anestezie byla co nejbezpečnější. Nezbytnou podmínkou je
odborná, fyzická a psychická připravenost personálu, vhodné
prostředí včetně dostupnosti přístrojů a pomůcek. Ve Vídeňské
deklaraci se ČR jako signatářská země zavázala ke zlepšení
organizační a procesní stránky zdravotní péče. Za účelem ujasnění
zásad bezpečné anestezie vznikla Helsinská deklarace, ke které se
připojila i Česká republika prostřednictvím ČSARIM (Česká společnost
anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny) a zapracovala ji do
svých doporučených postupů 2017. K formulování jednotlivých
77
doporučení/stanovisek byly využity existující zákonné normy a
vyhlášky, systematická/kritická analýza vybrané dostupné literatury
vztahující se k problematice jednotlivých doporučení,
systematická/kritická analýza dostupných doporučení zahraničních
odborných společností.
Doporučení se týkají oblastí
• Organizace anesteziologické péče a kontrola kvality: standard,
indikátory kvality, WHO surgical safety checklist
• Před zahájením anestezie: kontrola anesteziologického
přístroje a dostupnosti všech nezbytných přístrojů, pomůcek a
farmak, monitorování základních fyziologických funkcí
• Monitorování v průběhu anestezie: parametry monitorace,
monitorace hloubky nervosvalové blokády a hloubky anestezie
přístrojovou metodou
• Monitorování v průběhu zotavování z anestezie
• Monitorování po anestezii v průběhu transportu
• Vedení dokumentace o anestezii: položky/součásti
dokumentace, údaje o fyziologických/orgánových funkcích pacienta,
způsob zajištění dýchacích cest a přístupu do krevního oběhu, poloha
pacienta a prevence tlakového poškození, nastavení dýchacích plynů
a inhalačních anestetik, kapnometrie, hloubka anestezie zjišťovaná
přístrojovou metodou, léky, infuzní a transfuzní léčba, použití
zdravotnických pomůcek, přístrojů, atypický průběh/komplikace
anestezie, doba trvání anestezie, operace a času předání pacienta do
péče jiného zdravotnického pracovníka.
Kontakt na autora
e-mail: pbejvanc@kos.zcu.cz
78
IMIDŽ A ROLA SESTRY V MINULOSTI A DNES
doc. PhDr. Andrea Botíková, PhD.
Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce,
Katedra ošetrovateľstva
Abstrakt
Príspevok stručne a prehľadne charakterizuje budovanie
imidžu sesterského povolania v rôznych historických obdobiach,
nakoľko rola sestry prešla mnohými výraznými zmenami. V oblasti
ošetrovateľstva a postavení sestry urobil Kalisch so svojim tímom
rozsiahli výskum amerických pomerov. Uverejnený bol v roku 1982 –
1983 a určil päť období, kde môžeme pozorovať rozdielny imidž
ošetrovateľskej profesie. Povolanie sestier vytvára systém viacerých
spoločenských rolí, ktoré sa členia horizontálne i vertikálne. Pri
charakteristike činnosti sestier nejde o vystihnutie všetkých úloh, ale
o vystihovanie úloh, ktoré sa funkčne odlišujú, a ktoré spolu tvoria
základ roly sestry. Dnešnú rolu sestry charakterizuje niekoľko znakov
- sestra vychádza pri práci z potrieb pacienta a pochopenia jeho
problémov, zabezpečuje chorému pocit istoty, uplatňuje emocionálnu
neutralitu, čo je schopnosť podriadiť svoju emocionalitu racionálnej
kontrole. Sestra vo svojej profesii nezastáva len jednu rolu, ale vždy
vystupuje vo viacerých rolách. Sesterská profesia je jednou z profesií,
ktoré sú regulované priamo na úrovni Európskej únie. Zmenu
chápania ošetrovateľskej profesie je nutné chápať z celkového
pohľadu. Pre zlepšenie imidžu sesterského povolania je potrebné
nasmerovať svoje vnímanie k pozitivite.
Kľúčové slová: História. Rola. Imidž. Sestra. Sesterské povolanie.
79
PREVENCIA SYNDRÓMU IMOBILITY U SENIOROV
PhDr. Alena Dziacka, PhD.
Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce,
Katedra ošetrovateľstva
Abstrakt
Imobilita predstavuje závažné zdravotné riziko pre
ktorúkoľvek vekovú kategóriu. Výrazne je zvýšené riziko imobility
u seniorov, ktoré vedie k rozvoju imobilizačného syndrómu, ktorý sa
dotýka všetkých orgánových systémov, ovplyvňuje psychiku seniorai
jeho sociálnu existenciu. Imobilitu chápeme ako neschopnosť pohybu
organizmu vo voľnom priestore. Možno ju klasifikovať do troch
stupňov rozdelených podľa ochorenia a liečebného režimu (Osacká,
2007). Imobilizačný syndróm je problémom v starostlivosti najmä o
veľmi starých a dlhodobo chorých pacientov. Prevencia by mala byť
vykonávaná pravidelne, dôsledne a kvalitne. Vznik imobilizačného
syndrómu je známkou neprofesionálne poskytovanej preventívnej
ošetrovateľskej starostlivosti. Ak vznikne jeden z príznakov imobility,
väčšinou dochádza k rozvoju ďalších prejavov imobility. Vplyv na
rozvoj a vznik imobilizačného syndrómu má i psychický aspekt
pacienta. Každý senior je jedinečnou bytosťou, ktorá je výsledkom
vzájomného pôsobenia kultúrnych, biologických a individuálnych
potenciálov vlastného životapočas dlhých desiatok rokov. Prirodzené
je, že seniori utvárajú rôznorodý obraz starnutia a staroby.
Rozmanitosť staroby si vyžaduje sústredenú odbornú pozornosť,
ktorá sa stáva náročným predmetom výskumu, posudzovania
80
a optimalizácie podmienok kvalitného života seniorov (Potašová,
2004).
Kľúčové slová: Prevencia. Syndróm imobility. Ošetrovateľská
starostlivosť. Senior. Staroba.
Literatúra
1. OSACKÁ, P. a kol. 2007. Techniky a postupy v ošetrovateľstve.
Bratislava : JLF UK, 2007. 505 s. ISBN 978-80-88866-48-0.
2. POTAŠOVÁ, A.2004. Kvalita života optikou osobných
presvedčení. [CD-ROM]:In Psychologické dimenzie kvality
života:Zborník z konferencie konanej v dňoch 19. – 20. mája 2004
v Prešove. Prešov: Prešovská univerzita, 2004. s. 59 – 67.
81
CENTRUM PRO ZÁVISLÉ NA TABÁKU PLZEŇ
MUDr. Šárka Trhlíková; MUDr. Štěpánka Břízová
Klinika pneumologie a ftizeologie Fakultní nemocnice Plzeň
Centrum pro závislé na tabáku při FN Plzeň obnovilo svou
činnost v roce 2010. V současné době nabízí nejen komplexní
poradenství při odvykání kouření, ale i stáže pro lékárníky, informační
školení pro firmy a v neposlední řadě se účastní akcí v rámci
Světového dne zdraví a Dne bez tabáku. Jsme otevřeni poskytnout
naše zkušenosti a znalosti kolegům všech zdravotnických oborů a
jejich prostřednictvím tak lépe informovat širokou veřejnost.
82
POSTERY
83
84