Post on 05-Feb-2016
description
transcript
EU a boj proti EU a boj proti změnám klimatuzměnám klimatu
Vývoj enviromentální politiky
• dlouho nebyla nikde zakotvena• EU má dnes ve světě vedoucí postavení
1959 – 1.norma v oblasti životního prostředí ve smlouvě o EUROATOM
1972 – mezinárodní konference v Stockholmu
1973 – sekce v Evropské komisy na ochranu životního prostředí- 1. akční plán
1980 – Evropský soudní dvůr potvrdil možnost přijímat evropské závazné normy pro ochranu životního prostředí
1981 – generální ředitelství pro ochranu životního prostředí
1984 – vznik fondu pro ochranu životního prostředí
1987 – Jednotní evropský pakt vytváří zvláštní politiku ochrany životního prostředí
1993 – Maastrichtská smlouva zavádí princip ohleduplnosti vůči životnímu prostředí při přijímání a provádění všech politik ES
1994 – vznik Kohezního fondu neboli Fondu soudržnosti
2001 - platí VI. Akční plán pro životní prostředí
Základní principy
• Envir.politika EU je založena nejen na potřebě spolupráce a trvalého konsenzu, ale taky na etických a ekonomických zásadách a principech obecného dobra
1. Etický princip – předpoklad: příroda má svou hodnotu a jako taková by měla být chráněna
- např. právo na život živočichů a přežití druhu 2. Princip obecného dobra – založen na vztahu mezi ničením
životního prostředí a lidským zdravím- spojen z problémy vyžadující spoluprací mezi státy a
nejen těmi členskými (přeshraniční znečišťování a jeho dopady na zdraví, ozonová vrstva globální klima)
- Následky průmyslové činnosti ekonomicky silných státu Severu (včetně EU) na úkor chudších zemí Jihu solidarita
3. Ekonomický princip – v současní době je nejsilnější - Nejvlivnější na harmonizaci legislativy členských státu, která
je jedním z nosných prvků evropského sjednocení Společné envir. standarty jsou podmínkou pro
fungující vnitřní trh, kdy by nedostatky v harmonizaci env. politiky zvýšení nákladů podniků chovajících se ohleduplně k živ. prostředí
oproti těm, kteří s jejím uplatňováním váhají Není-li efektivní řešení vznik dalších nákladů Investice do této sféry přinášejí nové pracovní
příležitosti
Hlavní zásady
• Uvedeny v čl. 130 r (2) Smlouvy o ES
Vysoká úroveň ochrany
Přijímání evropských norem živ. prostředí podle tradic států s přísnější env.politikou
Zásada předběžné opatrnosti
Env. škodám by se mělo zabránit kdykoliv je to možné
Např. nové chemické látky nesmějí být volně prodejně, pokud není znám stupeň jejich nebezpečnosti nebo dovoz a používání geneticky modifikovaných organismů
Zásada ,,znečišťovatel platí’’ (Polluter Pays Principle – PPP)
Náklady na odstranění znečištění by neměla hradit společnost, ale konkrétní znečišťovatelé
2000 – Komise zveřejnila Bílou knihu o odpovědnosti za škody na životním prostředí
Zásady integrace
Zakotvena v čl. 3 c Amsterodamské smlouvy
k dopadům na životní prostředí musí přihlížet i při navrhování a provádění ostatních politik ES
Zásada subsidiarity
EU by měla být aktivní pouze v případě, že může být úspěšnější při řešení problému než dané členské státy
Problém by se měl řešit na nejnižší možné úrovni (obec, okres,…
Cíl trvale udržitelného rozvoje
byl definován jako „rozvoj uspokojující požadavky současnosti bez toho, aby byla narušena schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby".
Zásada partnerství
Agenda 21 a Environmentální akční program „aktéři trvale udržitelného rozvoje“ by měli navázat dialog a spolupracovat při hledání řešení env. problémů
Legislativní proces v oblasti životního prostředí
• Acquis communautaire (komunitární právo) – Jádro environmentální politiky ES• obsahuje přibližně 300 právních aktů – směrnice, nařízení a rozhodnutí • Ovšem norem, kterým musí přizpůsobit svůj právní rámec nově přistupující země, je podstatně méně „enviromental acquis“ (environmentální právo) – vymezeno pouze životnímu prostředí
Asi 70 směrnic a21 nařízení
Kjótský protokol
• Mezinárodní dohoda → Rámcová dohoda OSN o změnách klimatu
• 11.12.1997 v Kjote v Japonsku podepsaná, účinnost od 16.2.2005
• Závazné cíle pro 37 krajin a ES pro snižování emisí skleníkových plynu
• Dosažení cíle prostřednictvím vnitrostátních opatřeni + mechanizmy stanovené protokolem :
Obchodovaní s emisemi- tzv. trh s uhlíkem Mechanizmus čistého rozvoje (CDM) Společná implementace (JI)
Globální oteplování
Jeho hlavní příčinou jsou fosilní paliva cestou je pro EU integrovaná politika v oblasti energetiky
Nutnost pro snížení glob. oteplování na 2 °C, aby šla příkladem, EU slíbila, že sníží své emise alespoň o 20% nehledě na to, jak se zachovají jiné země, a to pomocí integrované politiky v oblasti energetiky a změny klimatu spolu s již zavedenými opatřeními
• Pomocí zvýšení energetické účinnosti snížit spotřebu energie v porovnání s odhady na rok 2020 o 20 %
• Zvýšením podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě energie až na 20 %, což je více jak dvojnásobek současné úrovně
• Desetinásobně zvýšit podíl biopaliv v celkové spotřebě benzinu a nafty• Vývojem a prosazováním technologií s produkcí nízkých nebo nulových
emisí včetně technologií pro zachycení a ukládání emisí• Zvýšením konkurenceschopnosti trhů s elektřinou v celé Evropě• Lépe koordinovat energetickou politiku EU s ostatními politikami• Zlepšit mezinárodní spolupráci
• Chce toho dosáhnout skrze akčních plánů - současnosti probíhá Šestý akční plán na období 2001-2010, vydávání doporučení a stanovisek či financováním programů z fondů ES (Kohezní fond či specializované fondy životního prostředí, např. LIFE, SAVE, ALTENER) nebo třeba udělováním tzv. „ekologické známky" (Eco-label) nebo tzv. „ekologického auditu".
• Důležité instituce: Generálnímu ředitelství pro životní prostředí Generální ředitelství pro zemědělství Generální ředitelství pro energetiku a dopravu (např. programy SAVE
ALTENER pro omezování emisí oxidu uhličitého a využívání obnovitelných zdrojů energie)
Generální ředitelství pro rybolov (ochrana mořské biodiversity a zdrojů ryb) Evropská agentura pro životní prostředí se sídlem v Kodani Evropská environmentální kancelář Greenpeace International, Světový fond divočiny, Climate Network Europe či
Birdlife International na straně ekologických aktivistů a Evropské sdružení automobilového průmyslu (ACEA), Evropská rada chemického průmyslu (CEFIC) či Evropské sdružení petrochemického průmyslu (EUROPIA) zastupující průmyslovou lobby.
Kodaňská konference o změně klimatu, COP15
• 192 zemí• Snaha o dohodnutí „nástupce Kjótské protokolu“, který vyprší v roce
2012 • COP15 = 15th Conference of Parties UNFCC (United Nations
Framework Convention on Climate Change), zároveň páté setkání zemí Kjótského protokolu
• Podle UNFCC konference měla být schopná dosáhnout 4 cílů:• Vyjasnit v jaké míře budou průmyslově rozvinuté země jako
USA, Austrálie nebo Japonsko omezovat emise skleníkových plynů
• Určit jak a v jaké míře mohou rozvojové země (Čína, Brazílie, Indie) omezit jejich emise bez toho, aby snížili svůj ekonomický růst
• Prozkoumat možnosti stálého financování rozvojového světa ze strany rozvinutých zemí k omezení emisí skleníkových plynů
• Najít způsoby, jak udělat z rozvojových zemí rovnocenné partnery v procesu rozhodovaní o věcech technologií a financí
Nazývána fiaskem nakonec schválena pouze právně nezávazná dohoda o změně klimatu, kterou v jakési poslední snaze o odvrácení totálního neúspěchu konference sjednal Barack Obama mezi Čínou ostatními velkými rozvojovými státy. Tu ovšem zcela odmítly menší rozvojové státy
• Cíle EU: Mluvit jedním hlasem Opatření, která by snížila glob. oteplování 2020 o 20% ve srovnání
s hladinami z roku 1990 + při přistoupení ostatních zemí na tento požadavek ochotná ten svůj zvýšit až na 30%
Nekonkrétní slib pomoci rozvojovým zemím – některé bohatší země EU chtěly být velkorysé, ovšem nově přistoupené země z východu se zdráhaly
Polsko spolu s ostatními nově přistoupenými zeměmi z východu chtělo dohodu, která by neměla příliš vysoké požadavky na ekonomiku
Otázka rozdělení financování rozvojových zemí v rámci EU – západní státy Unie chtěly vypočítávání podílu na základě vypuštěných emisí x energetika a průmysl východních zemí založen na uhlí
Ovzduší
• Zaměřeno na emise, které se vysoce podílejí na znečištění vody a půdy přesahující hranice států
• EU se v tomto ohledu drží dvou regulačních principů – určit pro znečišťovatele standarty kvality ovzduší a stanovit pro ně emisní limity
• Čištění je velmi drahé EU prosazuje zavádění integrovaných environmentálních technologií předcházejících už samotnému znečištění
• Od roku 1980 přijala EU limity kvality ovzduší pro oxid uhličitý, polétavý prach, oxidy dusíku, saze a olovo.
• 1992 – Rámcová směrnice o kvalitě ovzduší (96/62/ES), • 1996 – Směrnice o integrované prevenci a kontrole znečišťování • Auto – Oil program Program ALTER • Program SAVE
Evropský systém obchodování s emisemi (EU Emissions Trading Scheme)
• Hlavní myšlenka – zavedení ceny za CO2 je cenově nejefektivnější cesta k dosažení výrazného snížení globálních emisí způsobujících skleníkový efekt, nutná k zabránění toho, aby změna klimatu nedosáhla kritické úrovně
• Je postaven na zavazující legislativě, kterou navrhla EK a schválily členské státy spolu s EP a je založen na 4 principech:
• Systém „cap-and-trade“ („zavři víko a obchoduj“)• Povinná účast podniků v zúčastněných odvětvích• Obsahuje silný rámec spolupráce• Přestože se týká jen EU, je navázána spolupráce i se státy, které ratifikovaly
Kjótský protokol
• Skládá se z jednotlivých fází neboli obchodních časových rozmezíFáze 1 – 1.1.2005 – 31.12.2007 – pilotní fáze ‚učením se praxí‘: úspěšné určení
ceny CO2,volného obchodu s emisními příděly napříč EU a nezbytné infrastruktury pro kontrolu, ohlašování a potvrzování daných emisí v rámci zahrnutých podniků – příprava pro stěžejní fázi 2
Fáze 2 – 1.1.2008 – 31.12.2012 – se kryje s „první závazným údobím“ Kjótského protokolu - pětileté období, ve kterém musí EU a její státy vyhovět stanoveným emisním limitům v rámci Protokolu
Fáze 3 – potrvá 8 let v období od 1.1.2013 do 31.12.2020 a měla by se přispět větší předvídatelnosti nutné k dlouhodobé investici v rámci snižování emisí, od roku 2013 se počítá s následovným posílením a rozšířením Systému, které by mělo hrát zásadní roli v dosažení cílů EU v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2020
Trestněprávní ochrana životního prostředí
• Směrnice 2008/99/ES• schválená dne 19. Listopadu 2008 a zveřejněna v Úředním věstníku• historicky první platný předpis na úrovni ES • právním základem směrnice- společný zájem ES na ochraně životního
prostředí (čl. 175 odst.1 Smlouvy ES )• cílem směrnice je zajištění účinnější ochrany životního prostředí (čl. 1)• směrnice zavádí pro členské státy povinnost stanovit trestní sankce za
závažná porušení ustanovení práva ES o ochraně životního prostředí• sankce mají být účinné, přiměřené a odrazující
Důvody přijetí směrnice
• rozdílnost sankčních systémů členských států
• rozdílné uplatňování trestní odpovědnosti v případech závažné
environmentální kriminality
• neexistence společné úpravy trestního postihu těchto případů
• nárůst trestných činů proti životnímu prostředí i jejich účinky
Čl. 3 – jednání, které představují trestní činy
• protiprávní vypouštění, emise nebo uvolňování množství materiálu nebo
ionizujícího záření do ovzduší, půdy nebo vody• protiprávní nakládání s radioaktivním materiálem • protiprávní nakládání s odpady, včetně nebezpečných• protiprávní přeprava odpadů v množství nikoli zanedbatelném za
účelem zisku• protiprávní provozování rizikových zařízení• protiprávní nakládání s chráněnými druhy živočichů a rostlin• významné poškozování chráněného přírodního stanoviště• protiprávní obchodování s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu Země
Předsednictví ČR Radě EU v roce 2009
motto „Evropa bez bariér“
Vláda ČR stanovila tři obecné priority:
rozvoj ekonomiky směřující k dosažení konkurenceschopnosti EU postavení EU ve světě, partnerství a řešení bezpečnostních otázek otázky životního prostředí, konkrétně energetika a klimatické
změny
Pracovní program založila ČR na kontinuitě unijních politik a na spolupráci s francouzským a švédským předsednictvím vyjádřené ve společném 18měsíčním programu Rady.
18-ti měsíční program předsednictví Francie, ČR a Švédska
strategický dokument Rady EU z 30. Června 2008 země, které předsedaly EU v období od poloviny roku 2008 do konce
roku 2009 strategie udržitelného rozvoje - změna klimatu a čistá energie
- udržitelná doprava
- udržitelná spotřeba a produkce
- ochrana a řízení přírodních zdrojů
- veřejné zdraví
- sociální začlenění
- demografie a migrace
integrovaná politika – snížení emisí skleníkových plynů
- snaha o nízkouhlíkové hospodářství
- kontakty s klíčovými partnery (Spojené státy, Čína, Rusko, Indie, Brazílie)
- mezinárodní dohody v plném znění na adrese: http://www.env.cz/cz/ 18-ti mesiční program
Energetika a ochrana klimatu:
snaha předsednictví připravit cestu k dosažení širokého mezinárodního konsensu, jak celosvětově čelit klimatické změně (každé řešení
klimatického problému bude implikovat nejen určité ekonomické a politické náklady, ale i příležitosti)
energetická bezpečnost je základním předpokladem fungování unijních ekonomik (cílem EU je dosáhnut větší teritoriální diverzifikace
dodavatelů, pestřejší palety využívaných zdrojů, vytvoření jednotného trhu energií v rámci EU)
úspory energie , účelné substituce dovážených a fosilních paliv a podpory
investic do vývoje nových efektivních technologií
dobudování jednotného vnitřního trhu a jeho technických a organizačních předpokladů
snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012 (v souladu se závazkem EU k udržení maximálního růstu průměrné globální teploty do 2°C do roku 2050)
označování organizací uplatňujících environmentální přístupy a podpora prosazování systému ekologického označování výrobků stabilizace vztahů se stávajícími hlavními zahraničními dodavateli energetických zdrojů (zejména vyjasnění úlohy Ruska a budování
pevných vztahů s dodavateli novými)