Islám

Monoteistické světové náboženství (1.6 miliard muslimů na světě)

Svatá kniha- Korán, Bůh- Alláh, prorok- Mohamed

Mekka, Medína- sv. Města islámu

Islám převládá v S Africe, na Blízkém východě

Mešita- muslimská „modlitebna“

Vznik islámu

Počátek islámu cca. 610 n. l. (Arabský pol.)

- první zjevení Mohamedovi

Mohamed (570- 632)

- povážován za posledního Alláhova proroka

- anděl Gabriel mu nadiktoval Korán

- Mohamed „slovo boží“ začal šířit dál

- roku 622- Hidžra= Mohamed vystěhován z Mekky do Medíny (počátek muslimského letopočtu)

Vznik Islámu

Po Mohamedově smrti nejvyšší představitel islámu tzv. chalífa

Státní utvar kde vládnul chalífa- chalífát

Za vlády 4. chalífy Alího byl islám trvale rozdělen na šíity a

sunnity (2 základní větve)

- šíité a sunnité se liší v uznání Mohamedova nástupce

Šíření Islámu

V době smrti Mohameda se islám rozprostíral především na Arabském pol.

Už od r. 629 se arabská voska snažila dobít Palestinu-

zatím neuspěšne

Šíření Islámu

V r. 635 se muslimům podařilo zmocnit se Damašku

- nastolení nových podmínek ve městě

- nemuslimské obyv. odvádělo daně

- byli ale akceptování jako rovnoprávní občané

Šíření islámu

636- Arabové poráží Římany- zmocnili se Sýrie

Dále také Mezopotámie, Palestiny a Persie

640- získání důležité římské provincie- Egypta

Poté pokračovali dále po severoafrickém pobřeží až k

Gibraltarskému průlivu

Šíření Islámu

Před Gibraltar → na evropskou pevninu

Zde porazili obyvatele tehdejší Hispánie (Španělsko)

→ Přes Pyreneje do Franské říše

Šíření islámu

732- poražka od Karla Martela- Bitva u Poitiers

Po této porážce se muslimové stáhli zpět na Pyrenejský

pol.

V 9.- 10. století založili arabští obyvatele na Pyr. pol. tzv.

cordobský chalífát

- Stát s vyspělou kulturou

- Čerpala z něj i křesťanská evropa

Šíření islámu

V 9. stol. Proběhla invaze na Sicílii a Krétu

10. stol. - vliv islámu na západě upadá

- především vlivem reconquisty a díky dobytí muslimské

Sicílie Normany

Reconquista= období katolického vytlačení severoafický

muslimů z území Pyrenejského ostrova

Reconquista

Islám vs. křesťanství Jana Šťástková

4.B

2015

Křížové výpravy

= snaha o šíření křesťanství a osvobození Palestiny

Vyhlášeny papežem Urbanem 1095

Slib prominutí hříchů a cesta do nebe

8 výprav (+1)

do 11. stol. Křesťanská Evropa nepodnikala žádné vojenské akce do Palestiny a respektovala muslimskou správu nad ní

* prvních neúspěchů islámu

Reconquista na Pyrenejském poloostrově

První křížová výprava

1. KV (1096 – 1099)

Alexius I. – 1095, žádost pomoc proti seldžucké

expanzi

Urban II. - 1097 spojení vojsk před Cařihradem → Malá

Asie

Několik vítězství – dobytí Edesského knížectví 1098,

Jeruzaléma 1099

Svědectví křižáckého kronikáře Raymunda d'Aguliers

popisující křižácké vraždění v Jeruzalémě roku 1099:

„Oku se naskýtali nádherné pohledy. Někteří z našich

mužů (byli to ti milosrdnější) stínali hlavy nepřátel; jiní je

stříleli šípy, takže padali z věží; další mučili nepřátele

v plamenech. Na ulicích města byly k vidění hromady

hlav, rukou a nohou. Člověk musel hledat cestu mezi

lidskými a koňskými těly. To však byly zanedbatelné

záležitosti ve srovnání s tím, co se dělo v chrámu

Šalamounově, kde se obvykle konaly modloslužby. Co

se tam stalo? Kdybych řekl pravdu, nikdo by mi neuvěřil.

Spokojím se tedy s tím, že řeknu alespoň toto: v chrámu

Šalamounově se jezdci na koních brodili po kolena a po

uzdy v krvi. Vskutku, byl to spravedlivý a velkolepý

úradek Boží, že toto místo mělo být naplněno krví

nevěřících, neboť tak dlouho trpěl Bůh jejich rouháním.“

Pobřeží středozemního moře –

křižácké státy

2. KV (1147 – 1149)

1144 dobyta zpět Edessa

1187 – sultán Saladin poráží křižáky

v bitvě u Hattinu

Ztráta Jeruzaléma a dalších

křižáckých měst

3. KV (1189 – 1192)

svolána po dobytí Jeruzaléma

Fridrich I. Barbarossa, Richard Lví Srdce, Filip

August

Barbarossa vítězí u Konyii - smrt v řece

Richard vítězství nad byzantskou část Krymu

Příměří se Saladinem

4. KV (1202 – 1204)

Využiti Benátčané – lodě

1204 dobyt Cařihrad → latinské císařství → rozdělení

byzantské říše → úpadek křižáckého hnutí

Další KV

„Dětská KV“ – čisté děti

Odpor církve a většina dětí umřela či utekla

5. KV (1216 – 1221)

Ondřej II. → neúspěšná

6. KV (1228 – 1229)

Fridrich II. – zisk Jeruzaléma bez boje,

Galilei, pobřežní pás mezi Jaffou a

Sidonem

→ 1244 opuštění křižáků Jeruzalém

(vyhnání posledních 1291)

7. KV (1248 – 1254)

Ludvík IX. – neúspěšný pokud dobýt

Egypt

8. KV (1270)

Ludvík IX. – neúspěšný

pokus dobýt Tunis

→ křižáci – Kypr = útočiště

rytířských řádů

→ zlikvidování města Akkon

Význam KV

seznámení s východní kulturou (pití vína, šachy, horké

lázně,…)

první erby

rozvoj obchodu s Východem

rozvoj řemeslnictví (výroba skla, hedvábí,,…)

nové plodiny (rýže, citrony)

Použití samostřílů

Další vojenské pokusy islámu

neúspěšné

1258 – zpustošení Bagdádu Mongoly – Abbásovci z Bagdádu → Káhira

Druhá polovina 14. století – ničivé výboje islamizovaných Mongolů

Dobytí Granady – Ferdinand Aragonský 1492

Úspěšné

14. století – expanze Turků a dobytí křesťanského Balkánu a likvidování

zbytku Byzanské říše

Dobytí Konstantinopole 1453

Alhambra

Bitva u Lepanta 1571

Cordoba

Evžen Savojský

Hagia Sofia

Chrámová hora v Jeruzalémě

Insignie řádu Draka

Jan III. Sobieski v

bitvě u Vídně

1683

janičář

Kabaa

Koncil v Clermont

Krak des Chevaliers

Maltézský kříž

Osmanská říše 1683

Osmanská říše proniká do Evropy

Řád německých rytířů

templáři

Upalování templářů

Vídeň 1609

Turci a Osmanská říše a její vliv na Evropu 15.-18. století

14. století – Turci se dostávají do Malé Asie Kmenový svaz Oghuzů poturečtil Anatolii (dnešní Turecko) Z rodu Kayi vzešla dynastie – osmanská → zakladatelem Osman

Dobře vycvičená armáda Janičáři – elita turecké armády (vyzbrojeni puškou)

→ ,, nová armáda“

Výboje

Na Balkán – polovina 14.stol.proti Bulharsku a Srbsku

1371 – bitva na Marici – první velká pořážka Srbska

1389 – bitva na Kosově poli - Srbsko podrobeno

1386 – dobyta Serdika (dnešní Sofie) – Bulharsko poraženo

1396 – bitva u Nikopole – první formace evropských států proti Turků - evropská vojska poražena

Byzancká říše vazalem Turků, její území oklešťováno

Snaha o pomoc od křesťanského světa

V tzv. florentské unii uznává Byzanc papežskou svrchovanost nad všemi křesťany

Odměnou je křížová výrava proti osmanům

1444 - „bitva národů“ u Varny - výprava zcela rozdrcena

1453 - Turci oblehli Konstantinopol

Po měsíci a půl město dobyli

Poslední byzantský císař, Konstantin XI.- smrt

Konst. přejmenována na Istanbul - sídlem sultánů

Kruté pronásleování obyvatel balkánských států →nuceni k přestoupení na islám

1456 - útok na Bělehrad - nebyl dobyt

Osmani připojují ke své říši drobné balkánské a řeké státy, benátské a janovské kolonie

Útok na Krym

Nový státní útvar Kymský chanát

Přerušení důležité obchodní trasy mezi Evropou a Indií

Jeden z důvodů pro hledání nové cesty do Indie obeplutím Afriky

20. léta 16. stol. - dobyt Bělehrad, ovládnutí téměř celých Uher

1526 bitva u Moháče

1529 první oblehnutí Vídně – odraženi - přesto se Turci stávají velkým nebezpečím pro celou střední Evropu

1541 - obsazen uherský Budín

Důsledky balkánských výbojů: →blokování obchodu ve Středozemním moři => úpadek italských městských států => přesouvání obchodních středisek na západ, na Pyrenejský poloostrov

Ostatní výboje: do Ruska, Íránu, Gruzie a Arménie

Mezinárodní politika

Náboženské rozdíly

Turecká říše státem světového významu, evropské státy se naží využít její vojenské síly proti vlastním nepřátelům

Turecko naopak z jejich vzájemných sporů těží

Je otevřeno západním vlivům

Až sultán Bajezid II. Svatý znemožnil pokusy o sbližování s evropskou kulturou

Turecko uzavřeno do sebe - cizincem v Evropě

Vnitřní organizace Turecké říše

Teokratický islámský stát

Nejvyšším představitelem světské i duchovní moci je sultán

Nejvlivnější politickou skupinou janičáři

Sultánův dvůr: úředníci a hodnostáři - začli se nazývat Osmánci

Majitelem veškeré půdy je stát, který pouze dočasně pronajímá => neexistuje šlechta

Přístup ke státním úřadům má každý muslim, nezáleží na rodovém původu, ale na víře

Suleyman II. nejslavnější turecký sultán - autorem jednoného právního řádu a mnoha reforem

Po jeho smrti se říše blíží k úpadku

Absolutistická moc vede ke snahám o decentralizaci

Náboženská a kulturní nejednotnost

Hospodářská zaostalost

Zvyšování daní

Boje o trůn mezi předními státními úředníky

(Murad IV. dočasně upevnil moc, krutovláda)

Oslabování vnitřní síly říše - úpadek mezinárodního postavení

1683 - Turci oblehli Vídeň (vojska Karla Mustafy) - odraženi (Karel Lotrinský a Jan III Sobieský) - zastavena turecká expanze do Evropy

Územní ztráty- osvobozena většina Uher

Turci vytlačováni z Evropy (Kateřina II Veliká)

Koncem 18. století se o Turecku hovoří jako o „nemocném muži na Bosporu“