REPORTREPORT11/201311/2013

SStěstí přálo těstí přálo připraveným

ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY JE TADY UŽ DVACET LETARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY JE TADY UŽ DVACET LET

AČR ukončila působení vojenských operačních,AČR ukončila působení vojenských operačních,styčných a poradních týmů ve Wardaku a Lógarustyčných a poradních týmů ve Wardaku a Lógaru

obsah

Úhel pohledu vrchního praporčíka 5Nástrahy e-mailu 33Informace k pobytům v zařízeních VLRZ v roce 2014 40Military English 41Historické čestné názvy 48

MISE

TÉMA ROKUStalo se (v armádě) před dvaceti lety 6Listopad 1993

VÝCVIK

Návštěvníci pražské výstavy měli možnost reálně posoudit, jaká armáda byla a jaká je. Mnohdy stačil letmý pohled na leteckou, pozemní i jinou speciální techniku a pokrok byl zřejmý. Velice výstižně minulost a současnost české ar-mády popsal náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálpo-ručík Petr Pavel, když použil staré české přísloví: „Armáda včera a dnes to je ,nebe a dudy‘.“ Přirovnání jistě výstižné, ale co si za tím máme představit? Jaká tedy byla, je a bude Armáda České republiky?

Generál Pavel to vidí jednoznačně. „Před dvace-ti lety byla Armády České republiky naprosto jiná. Mentálně jsme ještě nebyli z Varšavské smlouvy, ale nebyli jsme ani v NATO. Přesně jsme ani nevěděli, jak by vlastně moderní armáda demokratického státu měla vypadat. Ano, věděli jsme, že chceme směřovat k NATO, ale nebyli jsme si jisti, jestli nás tam chtějí a kdy nás tam vezmou. Výzbroj a veškerý výcvik byl ještě pořád ve vleku let mi-nulých. Musíme si uvědomit, že veškeré aktivity související například s programem Partnerství pro mír začaly až v roce 1994 a teprve potom

ARMÁDAse představila veřejnostiPražské Hradčanské náměstí se v rámci říjnových oslav pětadevadesátého výročí vzniku samostatného československého státu stalo místem, kde se uskutečnila výstava s historickou i současnou technikou, výzbrojí a výstrojí Armády České republiky. Důvod? Celý letošní rok si česká armáda připomínala dvacáté výročí samostatné existence.

jsme začali mít konkrétnější představu o tom, jak by nová armáda měla vypa-dat. Rozdíl mezi rokem 1993 a 2013 je naprosto zásadní. A jaká je? Troufám si tvrdit, že po čtrnácti letech našeho členství v Severoatlantické alianci je čes-ká armády naprosto srovnatelná s kteroukoli zavedenou armádou NATO, tedy

i s těmi, které jsou v Alianci delší dobu, než jsme my, a to jak z hlediska výzbroje i interoperability, která sice ještě

nepokrývá celou armádu, ale především její nasa-ditelné prvky, tak z hlediska procedur, z hlediska

mentality lidí a jejich schopností. A můj názor, jaká bude? Osobně bych si přál, aby i zbytek

armády, který ještě není plně interopera-bilní s partnery, jím byl. Přál bych si také,

aby se armáda dostala do standardní-ho režimu plánování, abychom s po-třebným časovým předstihem věděli, co chceme nakupovat, a abychom to dokázali nakupovat s rozmyslem, bez výkyvů a skoků. A za třetí bych si přál, aby došlo ke stabilizaci v oblasti per-sonální, aby se kariérní řád stal pevnou součástí naší armády, kdy vojáci budou mít jasnou představu o své službě a bu-dou se v podstatě orientovat podle toho, jaké budou mít schopnosti a jaké budou mít v armádě preference.“

Text: Jan ProcházkaFoto: Jana Deckerová

Stěstí přálo připraveným 2Baltické oko 8Nad biblickou horou 18

Když nic není jen jako 12Operace Boletice 20Boj až do posledních sil 22Prostorem nasazení byl imitovaný Afghánistán 23

LOGISTIKANešlo jen o ponožky 15

PERSONALISTIKADva roky účinnosti zákona o účastnícíchprotikomunistického odboje a odporu 16

TECHNIKA A VÝZBROJGMLRS – dalekonosní odstřelovači v boji 24Mi-171 Hip 43Letecká protiletadlová řízená střela AMRAAM 45

TĚLESNÁ PŘÍPRAVAČeši se v horách neztratí 26

HOSTZe dvou jedna 28

MEDAILONTřicet roků za kniplem 30

HISTORIESvítilo jim hořící město 34Je lepší žít jeden den jako lev 36

PAMÁTNÉ DNY RESORTU MINISTERSTVA OBRANYDunkerque 38

2 3

mise

Rotmistr Robert Vyroubal utrpěl smrtelné zra-nění. Krátce po incidentu podlehl následkům způ-sobeným výbuchem i afghánský tlumočník. Velitel 2. jednotky OMLT (Operational Mentoring and Liaison Team) podplukovník Michal Kucharský utrpěl lehké zranění. O poznání hůř na tom byl řidič rotmistr Ivan Vorel. Jeho stav se ale podařilo stabilizovat a přes Lógar a náš chirurgický tým pů-sobící ve francouzské vojenské nemocnici na ká-bulském letišti dopravit zraněného do Ústřední vojenské nemocnice v Praze Střešovicích.

Jednalo se jednoznačně o jeden z nejtěž-ších momentů tříletého působení šesti jedno-tek našich operačních styčných a poradních týmů ve Wardaku. Zraněný podplukovník Michal Kucharský se rozhodl pokračovat dál v misi, ale 2. jednotka OMLT si svou porci smůly musela vy-brat až do dna. Uplynulo jen něco málo přes čtyři měsíce a ve stejné oblasti bylo povstalci napade-no předsunuté stanoviště Salar. Během násled-ného boje byl 9. října 2011 těžce zraněn rotmistr Adrian Werner. Po přepravě do České republiky bojoval rotmistr Werner devadesát osm dní o ži-vot v pražské a olomoucké vojenské nemocnici. Nakonec ale následkům zranění podlehl.

„Ztráta dvou českých vojáků, kteří zahynuli v době nasazení 2. kontingentu, byla pro Armádu České republiky tragická. Pokaždé, když armáda ztratí při plnění bojových úkolů v zahraničních operacích své vojáky, je to velké nestěstí,“ řekl nám zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitel Společného operačního centra MO ge-nerálmajor Aleš Opata. „Nasazení mentorovacích jednotek v Afghánistánu, ke kterému došlo v září 2010, jsme věnovali velkou pozornost. A to z hle-diska jak výcviku vojáků a přípravy jednotky, tak i jejího vybavení potřebným materiálem. Přípravná etapa trvala celý rok. Počítali jsme s tím, že to ne-bude snadné. Věděli jsme, že se jedná o bojovou operaci se svým všudy. Proto jsme také tomu věnovali maximální pozornost. S výjimkou 2. jed-notky nám v případě všech ostatních přálo stěstí. Jednoduchá záležitost to ale skutečně nebyla.“

Začínali ChrudimáciŠňůru šesti jednotek styčných a poradních

týmů odstartovala 1. jednotka OMLT pod vele-ním podplukovníka Ladislava Švejdy. Ta byla dis-lokována od 5. září 2010 společně s příslušníky

6. kandaku 4. brigády 203. sboru Afghánské ná-rodní armády na základně Black Horse nedaleko Kábulu. V prosinci 2010 se s pěti sty afghánskými vojáky a sto dvaceti kusy vojenské techniky pře-sunula v noci po vlastní ose na základnu Carwile v provincii Wardak, kde působila až do 2. května 2011. Naše jednotka měla padesát čtyři vojáků a byla kompletně vybavena a schopna samo-statného nasazení. Její součástí byli i dělostře-lečtí a letečtí návodčí a někteří další specialisté. Velitelství a štáb (16 vojáků) zabezpečovaly a plá-novaly činnost pěti mentorovacích (školicích) týmů. Čtyři týmy se zaměřovaly na taktický výcvik afghánských jednotek a pátý měl na starost rotu zbraní. Organizační strukturu doplňovala skupina bojové podpory, jejíž součástí byl i zdravotnický tým v čele s lékařem.

Mise byla zaměřená na školicí činnost, což vyžadovalo široké spektrum znalostí. Mentor by měl být pedagog a zároveň psycholog. Musí být velmi trpělivý, shovívavý a schopný porozumět kulturním odlišnostem. Měl by dokázat přimět Afghánce, aby operovali i v nevhodnou denní dobu a dodržovali postupy, které se jim právě zdají být zbytečné.

„Tato podoba mentorování nebyla v AČR ničím novým. Naši vojáci plnili podobné úkoly i v mi-nulosti. A to ať již se jednalo o operace SFOR, KFOR či Irák. V Afghánistánu byl ale tento záběr nejen větší, ale navíc se vojenské poradenství rozšířilo o bezprostřední doprovázení afghán-ských jednotek při plnění jejich bojového úkolu,“ vysvětluje generál Aleš Opata. „Naše schopnost se díky tomu v této oblasti za deset let, co půso-bíme v Afghánistánu, rozšířila. Čeští vojáci si jak z hlediska vlastní přípravy, tak i přístupu ke kon-fl iktu v této zemi získali nemalý respekt. Afghánci oceňují to, že čeští mentoři je nechtějí do ničeho tlačit, že tam jsou od toho, aby jim pomohli. To všechno přispělo k tomu, že mezi poradními týmy jsme se u afghánské strany stali velice populární-mi. Zároveň jsme ale také získali pověst hodno-věrného partnera koaličních spojenců, zejména pak americké armády. Američané měli možnost poznat, že nestojíme někde vzadu, ale že jsme přesně tam, kde je nás potřeba. Mezi příslušníky

koaličních armád a afghánskými vojáky byla celá řada případů vzájemného napadení. My jsme při-tom nezaznamenali jediný takovýto případ. I to svědčí o tom, že jsme k plnění tohoto úkolu při-stoupili velice zodpovědně.“

Silnice smrtiOstatní naše poradní týmy již působily přímo

v provincii Wardak. I ony ale byly vystaveny čas-tým změnám. Měnil se afghánský kandak a čás-tečně i operační prostor. Některé základny se ruši-ly, jednu novou bylo potřeba vybudovat. S tím byl spojený poměrně velký přesun materiálu a lidí, což bylo v tomto prostředí náročné.České jednotky měly kromě mentorování při-

spět ke zvýšení operačních schopností afghánské-ho kandaku a měly pomoci zajistit bezpečné pro-středí a volnost pohybu v prostoru odpovědnosti. Za tímto účelem se uskutečnily stovky společných operací zaměřených na zajištění zbraní povstalců, výroben výbušnin a zajištění bezpečného pro-středí. Jedním z úkolů afghánských vojáků bylo například eliminovat povstaleckou síť v distriktu Sayed Abad.

Právě tímto distriktem prochází neblaze proslu-lá páteřní komunikace HW-1 z Kábulu do Ghazni, nazývaná také dálnice smrti. Ta měla do skutečné dálnice hodně daleko. Byla plná děr po výbuších nástražných systémů a lemovaly ji vraky vojenské techniky. K úkolům českých a afghánských vojáků patřil dohled nad padesáti kilometry nejnebez-pečnějšího úseku této silnice. Většinou každý den zde explodovalo nějaké nástražné výbušné zaří-zení. Ne náhodou byly základny Lora, Haft Asiab, Soltan Kheyl, Salar, Akhakel, Sayed Abad a kemp ANA 6, na kterých působili naši vojáci, rozmístěny přímo na této komunikaci.

„Jak provincie Lógar, tak především Wardak patří k nejsložitějším v Afghánistánu. V rámci Regionálního velitelství Východ to byly provin-cie s nejproblematičtější bezpečnostní situací. Naši vojáci museli působit ve složitých oblastech a odvedli tam skvělou práci,“ zdůrazňuje generál Opata. „Osobně považuji operace spojené s vo-jenským poradenstvím za jednu z nesložitějších

misí, jakých se AČR v novodobé historii účastnila. Naše jednotky totiž působily po boku afghán-ských a koaličních jednotek bezprostředně v bo-jových operacích a otázky bezpečnosti a výcviku afghánské armády řešily přímo na místě.“

Nečas přivezl stěstíTři roky působení českých poradních týmů

ve Wardaku byly doslova nabyty událostmi. Vybrat z nich několik nejvýznamnějších není prá-vě jednoduché. Přesto stojí ještě jedno konkrét-ní datum za zmínku, a sice 1. září 2012. Ten den se náš kapitán Martin V. probudil na předsunuté základně Sayed Abad hodně brzy. Jedenáct jeho kolegů z naší jednotky již odletělo předchozího dne na hlavní základnu Soltan Kheyl. Měli se zde setkat s tehdejším premiérem Petrem Nečasem během jeho úplně první návštěvy v Afghánistánu. Také kapitán se ustrojil a vypravil na nedaleký heliport. Najednou se ale ozval výbuch. Dřív než se stačil kapitán vzpamatovat, okolím otřásla dal-ší, tentokrát mnohem silnější detonace. Prudká tlaková vlna srazila nejen jeho, ale i ostatní čekají-cí americké vojáky na zem.

„Rychle jsme se zvedli a běželi do bunkru za-ujmout palebné pozice. Nevěděli jsme totiž, zda se nejedná o komplexní úder, zda po výbuchu nebude následovat útok povstaleckých sil na naši základnu,“ řekl nám krátce po tomto incidentu kapitán. „Okamžitě jsme se také zapojili do po-moci zraněným. Snažili jsme se udělat maximum pro stabilizaci základních životních funkcí. Později jsme je odnášeli a nakládali do přilétajících vrtul-níků, které je přepravovaly do vojenské nemocni-ce na Bagramu. Odnášeli jsme i afghánské vojáky, jimž již nebylo pomoci, byli totiž mrtví.“

Tehdy se před základnou Sayed Abad odpálil sebevražedný útočník, který měl výbušniny umís-těné přímo na těle. Vzápětí explodoval nákladní automobil naložený výbušninou. Důsledky byly tragické. Tržnice v blízkosti základny byla praktic-ky zlikvidována. Patnáct Afghánců zemřelo, desít-ky dalších vojáků utrpěly zranění. Mezi nimi bylo i nemálo Američanů. České ubytovací prostory, ve kterých ještě den předtím přespávalo dvanáct mužů, byly prakticky srovnány se zemí.

OMLT vystřídal MATV dubnu 2013 ukončila v Afghánistánu činnost

5. jednotka OMLT. Byl to náš poslední operač-ní a poradní tým. Nahradila ji 1. jednotka MAT (Military Advisory Team) Wardak. „V obou přípa-dech se jedná o systém výcviku a vojenského po-radenství. Jednotky OMLT měly na starosti výcvik samotného afghánského praporu. Následně jeho

SStěstí přálo těstí přálo připravenýmpřipraveným

Armáda České republiky ukončila tříleté působení vojenských operačních styčných a poradních týmů v afghánských provinciích Wardak a Lógar

Bylo krátce po deváté hodině 31. května 2011. Část 2. jednotky vojenského poradního týmu OMLT úkolového uskupení AČR v misi ISAF pod velením podplukovníka Michala Kucharského se právě v afghánské provincii Wardak přesunovala po silnici. Nikdo z našich vojáků v tomto okamžiku netušil, že nedaleko vesnice Salar je v propustku pod asfaltkou ukryto padesát kilogramů výbušniny. Exploze, která následovala, si s vozidlem IVECO pohrála jako s krabičkou sirek.

4

fakta

5

mise úhel pohledu vrchního praporčíka

mentorování a výcvik přímo při bojových opera-cích. Afghánské kandaky se po určité době dostaly na poměrně slušnou úroveň. Splnily tedy kritéria toho, aby mohly fungovat samostatně. Od tohoto okamžiku se naše aktivity omezily pouze na vo-jenské poradenství. A 1. jednotka MAT působila již jen na úrovni velení praporu,“ vysvětluje gene-rál Opata. „Činnost našich týmů defi nitivně skon-čila v září 2013. Vycvičenost Afghánců dosáhla požadované úrovně, že nebyl důvod dál pokra-čovat. V souladu s plány ISAF afghánské prapory ve Wardaku a Lógaru dosáhly požadované úrov-ně. Podařilo se tak naplnit strategii, která byla nastavena ve vztahu k Afghánistánu. Ta vycházela z fi lozofi e předávání odpovědnosti za tuto zemi zdejší vládě a bezpečnostním složkám.“

Již v průběhu působení 5. jednotky OMLT a 1. jednotky MAT docházelo ke stahování af-ghánských a našich vojáků z předsunutých zá-kladen na hlavní základnu Soltan Kheyl. Není žádným tajemstvím, že v misích má nejobtížněj-ší situaci první a poslední kontingent. Ten první musí všechno vybudovat a nastavit určité proce-sy. Na tom posledním zase je, aby zajistil stažení obrovského množství materiálu a případnou likvi-daci základen. Což byl i tento případ. „Co se týče stahování velkého objemu materiálu a techniky z Afghánistánu, navazujeme na zkušenosti opera-ce na Balkáně. To, že stahujeme po x letech jed-notku ze zahraniční operace, není pro nás tedy až zas takovou novinkou. V minulosti jsme něco podobného dělali v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Kuvajtu a Iráku. Během plnění těchto úkolů jsme

1. jednotka OMLTdoba nasazení: od 5. 9. 2010

do 2. 5. 2011počet osob: 52velitel: pplk. Ladislav Švejdamedaile: 1× medaile Za zranění,3× Čestný odznak AČR Za zásluhy,2× Záslužný kříž ministra obrany ČR,11× Odznak za bojový kontakt

2. jednotka OMLTdoba nasazení: od 29. 3. 2011

do 11. 10. 2011počet osob: 54velitel: pplk. Michal Kucharskýmedaile: 8× medaile Za zranění,3× Čestný odznak AČR Za zásluhy, 3× Záslužný kříž ministra obrany ČR, 2× Kříž obrany státu, 44× Odznak za bojový kontakt

3. jednotka OMLTdoba nasazení: od 12. 9. 2011

do 30. 4. 2012počet osob: 54velitel: pplk. Zdeněk Mikulkamedaile: 1× medaile Za zranění,3× Odznak NGŠ, 3× Záslužný kříž ministra obrany ČR, 15× Odznak za bojový kontakt

4. jednotka OMLTdoba nasazení: od 31. 3. 2012

do 11. 11. 2012počet osob: 54velitel: pplk. Martin Botíkmedaile: 3× Čestný odznak AČR Za zásluhy, 2× Záslužný kříž ministra obrany ČR, 38× Odznak za bojový kontakt

5. jednotka OMLTdoba nasazení: od 12. 10. 2012

do 29. 4. 2013 počet osob: 54velitel: mjr. Igor Jašekmedaile: 3× Čestný odznak AČR Za zásluhy, 3× Záslužný kříž ministra obrany ČR, 15× Odznak za bojový kontakt

1. jednotka MAT Wardakdoba nasazení: od 28. 5. 2013

do 5. 10. 2013 počet osob: 59velitel: pplk. Jan Zezulamedaile: 3× Čestný odznak AČR Za zásluhy, 3× Záslužný kříž ministra obrany ČR, 31× Odznak za bojový kontakt

1. jednotka MAT Lógardoba nasazení: od března

do října 2013počet osob: 64velitel: mjr. Přemysl Tučekmedaile: 4× Čestný odznak AČR Za zásluhy, 2× Záslužný kříž ministra obrany ČR, 31× Odznak za bojový kontakt

načerpali spoustu zkušeností. Naučili jsme se dě-lat tyto věci správně a efektivně. Afghánistán je samozřejmě poněkud složitější záležitost. Jak námořní, tak i železniční doprava je s ohle-dem na geografi cké podmínky poměrně složitá. Z toho důvodu musí být řešena veškerá přepra-va letecky. Za tímto účelem jsme zřídili pracovní tým Naurus. V něm jsou zástupci SOC a logistiky,“ objasňuje Aleš Opata. „Počítáme s tím, že staže-ní veškerého plánovaného materiálu dokončíme v několika etapách. V současné době jsme v této oblasti zcela soběstační. Od našich koaličních partnerů nepotřebujeme žádnou pomoc. To je především ze strany americké armády ceněno. Z Afghánistánu se samozřejmě nestahujeme sami. Domů se vrací desetitisíce vojáků a statisíce tun materiálu a techniky. Pokud jsme v tomto směru soběstační, je to jedině dobře. Musím to zaklepat, ale z mého pohledu zatím všechny tyto záležitosti fungují. V této době máme již zhruba pětašedesát procent materiálu v České republice.“

Není všem dnům konecMentorování afghánských pozemních sil našimi

instruktory skočilo. V Afghánistánu zůstává pouze letecký mentorovací tým. Máme tedy za sebou jednu významnou etapu v historii Armády České republiky. To ale v žádném případě neznamená, že se naši vojáci v roli poradců někdy v budoucnu k afghánským kandakům nemohou vrátit. „V sou-časné době se blíží konec operace ISAF, ke kte-rému by mělo dojít v závěru roku 2014. Operace na území Afghánistánu po tomto datu je ve stá-diu příprav. Není možné tedy vyloučit, že v oblasti vojenského poradenství budeme pokračovat dál. Určitě je to v zájmu naší armády. Ta je ale závislá na schválení mandátu. Máme schválen mandát našeho působení do konce roku 2014 s výhledem na rok 2015, kde je řečeno, že bychom chtěli udr-žovat v této zemi zhruba sto vojenských poradců především v oblasti mentorování vzdušných sil af-ghánské armády, a to v návaznosti na Centrum le-teckého výcviku v Pardubicích. Nebráníme se ale ani tomu, abychom nadále podporovali afghán-ské pozemní síly v oblasti vojenské asistence,“ do-dává na závěr generál Opata.

Text: Vladimír MarekFoto: autor a archiv VHÚ

Mezi všemi ožehavými tématy, která pálí pří-slušníky mužstva, poddůstojnického a prapor-čického sboru AČR v dnešní době asi nejvíce, je i téma jejich výstrojního zabezpečení. Po pravdě se jedná o problém číslo jedna drtivé většiny na-šich bojovníků u jednotek AČR. Prakticky každý rozhovor, který mám příležitost vést s jakýmkoliv příslušníkem mužstva, poddůstojníkem nebo pra-porčíkem AČR sloužícím u některého z útvarů AČR, se v určité fázi dotkne problematiky zabezpečení výstrojním materiálem a specifi cky stejnokroji 95 a polní obuví. Příslušníci mužstva, poddůstojnic-kého a praporčického sboru AČR výrazně pociťují nedostatek zejména stejnokrojů 95 a polní obuvi, které potřebují k zabezpečení svého každodenní-ho života. Zkrátka a dobře, pro řadové vojáky AČR je výstroj a její dostupné množství problémem s nejvyšší prioritou a domnívají se, že by tak tomu mělo být i u velení AČR.

Proto jsem se po delší úvaze rozhodnul vě-novat svůj listopadový příspěvek do časopisu A report tomuto ožehavému tématu a prezento-vat zde aktuální vývoj v této oblasti a své reak-ci na pohled vojáků na činnost velení AČR. Rád bych příslušníkům mužstva, poddůstojníkům a praporčíkům AČR poskytnul aktuálně dostupné informace, které se týkají zabezpečení stejnokroji 95 a polní obuví v letech 2013–2014 a ujistil je, že velení AČR o tomto problému nejenom ví, ale věnuje mu i náležitou pozornost.

Jak jistě všichni vojáci AČR vědí ze svých re-álných zkušeností, které získávají ve výdejnách součástek naturálního odívání, v posledních třech letech si tam moc výstrojních součástek za své výstrojní body nenakoupili. Přinejmenším ne těch, které nejvíce potřebují a opotřebovávají při výcvi-ku u jednotek AČR. Bohužel za běžných podmí-nek si naši vojáci nemohou nakoupit ty výstrojní součástky, které by potřebovali dokoupit v první řadě (stejnokroj 95 a polní obuv). Zásoby stejno-krojů 95 a polní obuvi jsou omezené a regulované způsobem, který se většině vojáků pranic nelíbí.

Bohužel taková je realita zapříčiněná nižším ob-jemem skutečně přidělených fi nančních zdrojů pro nákupy výstroje a nízkou úspěšností procesu nákupu výstroje, kdy se do našich skladů nedo-dalo potřebné množství požadovaného materiálu. Vyrovnání tohoto defi citu není prozatím v reál-ných možnostech našich ozbrojených sil, nicméně určité zlepšení se dá očekávat. Jaké jsou tedy plá-ny do blízké budoucnosti, aby se situace v oblasti zabezpečení stejnokroji 95 a polní obuví zlepšila?

Podle informací, které jsou mi dostupné, ve zbývající části roku 2013 (listopad) by měla být realizována dodávka stejnokrojů 95 v malém roz-sahu, která má za cíl uspokojit prioritní potřeby ozbrojených sil v oblasti zabezpečení výstrojí, jako je zabezpečení vojáků v zahraničních operacích a rekrutovaných vojáků, kteří nastupují k vykonání základní přípravy ve Vyškově.

Dále se pro rok 2014 kalkuluje s realizací veřej-né zakázky na dodávky stejnokrojů 95 v objemu cca 93 mil. Kč. Pokud tedy vše půjde hladce a ne-dojde ke komplikacím a průtahům v průběhu sou-těže, na které nemají příslušní odpovědní funkcio-náři resortu vliv, pak by mělo být do ozbrojených sil dodáno 5 000 ks blůzy letní 95 s béžovým potiskem, 7 500 ks kalhot letních 95 s béžovým potiskem, 25 000 ks blůzy letní 95 se zeleným potiskem, 20 000 ks kalhot letních 95 se zele-ným potiskem, 23 000 ks blůzy 95 a 15 000 ks kalhot 95. Co se polní obuvi týká, v roce 2014 by mělo dojít k dodání 4 500 párů bot polních 2000, 2 000 párů bot polních 2000 s podšívkou zimních a 7 500 párů bot 2010 lehkých, přičemž se nejdříve budou do spotřeby vydávat polní boty 2000, boty polní 2000 s podšívkou a boty polní 2000 s podšívkou zimní ležící ve skladech, a to až do spotřebování zásob, které činí cca ně-kolik tisíc párů. Boty 2010 lehké budou vydávány až po vydání předchozích typů polní obuvi.

Takové jsou tedy plány a nezbývá než doufat, že budou realizovány. Žádám všechny příslušní-ky mužstva, poddůstojnického a praporčického

sboru nejenom AČR, aby byli zdrženliví a trpěliví, protože proces nákupu jakéhokoliv materiálu má svá pravidla, která nemůže nikdo z ozbrojených sil ovlivnit nebo měnit. Mohu všechny vojáky ujistit, že odpovědní funkcionáři dělají vše pro to, aby se tato výstroj dokoupila v co nejkratším termínu v co největším množství tak, aby se umožnilo na-šim profesionálním vojákům pracovat a cvičit bez dalších zbytečných překážek.

Tím se dostávám k dalšímu bodu. Zaregistroval jsem zajímavou a poměrně negativní skutečnost. Příslušníci mužstva, poddůstojníci a praporčíci AČR s oblibou a bez znalosti věci obviňují velení AČR z toho, že o problému s výstrojí ví, ale že ho neřeší, případně, že je to příslušným funkcionářům GŠ AČR jedno. Na jednu stranu se nedivím jejich frustraci a při svém kontaktu s nimi se jim vždy snažím vysvětlit, že celý proces nákupu výstroje není jednoduchý a nespočívá kompletně na vele-ní AČR nebo vedení resortu MO, ale na druhou stranu je nutné zodpovědně prohlásit, že taková tvrzení se nezakládají na pravdě. Není tomu tak, že by velení AČR o problému vědělo a nechtělo ho řešit nebo, že by to bylo někomu na GŠ AČR jedno. Opak je pravdou. Problematika zabezpe-čení výstrojními náležitostmi je docela pravidelně tématem různých porad a dokladů pro velení AČR. Jednotliví členové velení AČR o tomto problému vědí a snaží se ho řešit v rámci svých relativně omezených pravomocí. Řečeno zjednodušeně a jinými slovy, AČR si plánuje cyklus doplnění vý-stroje a fi nanční zdroje na nákupy a připravuje si specifi kace, které na to bude potřebovat. Národní úřad pro vyzbrojování v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, realizuje nákupy výstroje požadované AČR. Nikdo ovšem nemůže ovlivnit, zda zakázka proběhne včas nebo bude zdržena či zrušena v rámci pravidel plat-ných podle zákona nebo například po rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Na to nemá velení AČR a GŠ AČR žádný vliv.

Jistě, řadové vojáky něco takového nemusí zajímat, protože podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, mají nárok na výstrojní náležitosti, a tím je to pro ně uzavřená kapitola, ale je nutné konstatovat, že velení AČR je vázáno platnými zákony ČR a nemůže podniknout takové kroky, které by byly v rozporu s nimi. Chtěl bych apelovat na všechny příslušníky mužstva, pod-důstojníky a praporčíky nejenom AČR, aby vzali tyto informace na vědomí a respektovali realitu rozdělení kompetencí a odpovědnosti mezi AČR a ostatní součásti resortu MO při realizaci proce-su nákupu výstroje pro potřeby příslušníků našich ozbrojených sil.

Vrchní praporčík AČRštábní praporčík Petr Seifert

M i š i ž h ý i té t kt á álí ří B h ž l t k á j lit říči ě á ižší

Výstrojnízabezpečení

6

rubrika

76

Listopad 1993

Příspěvky s označením SOUTĚŽ zasílejte na internetovou adresu redakce areport@centrum.cz.V případě, že budete posílat původní fotografi e,minimální rozměr by měl být 10×15 cm(korespondenční adresa redakce časopisu A report, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6), u digitálních fotografi í minimální velikost 500 kb.

Nezapomeňte uvést jméno, příjmení, kontaktní adresu a telefonní spojení. Nejzajímavější příspěvky budou otištěny v listopadovém a prosincovém vydání časopisu A report.

PSANÁ TVORBA příběh, medailon (rozsah do třech rukopisných stran– 5 400 znaků včetně mezer)

FOTOGRAFIE samostatná fotografi e fotoreportáž (5 až 7 fotografi í)

Uzávěrka soutěže prodloužena

do 25. listopadu 2013.

Hledáme zajímavé fotografi e a příběhy z vojenského života od roku 1993

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ

Ředitel Kabinetu ministra obrany ve spolupráci s redakcí časopisu A report vyhlašuje při příležitosti 20. výročí vzniku Armády České republiky čtenářskou soutěž v kategoriích:

Od vzniku Armády České republiky uplynulo v letošním roce dvacet let. Při této příležitosti jsme se rozhodli připravit seriál, kterým se vracíme do doby před dvěma desetiletími. V každém čísle budeme přinášet nejvýznamnější události a nejdůležitější okamžiky, kterými v jednotlivých měsících roku 1993 žila naše armáda.

„O zkrácení základní vojenské služby zatím neuvažujeme, dvanáct měsíců je optimální doba. Připravuje se ale výrazná novelizace podmínek a způsobů odvodů, mimo jiné proto, aby si armá-da mohla z branců vybírat. Při redukci počtu vojá-ků až na konečných šedesát pět tisíc bude k dis-pozici více mladých mužů, než kolik jich armáda potřebuje. Bude proto přijatelné brát v úvahu zo-hlednění určitých skupin a případně jim umožnit výkon pětiměsíční náhradní vojenské služby,“ řekl v listopadu na pravidelném brífi nku ministr obra-ny ČR Antonín Baudyš. Proces reorganizačních a redislokačních změn by podle něho měl být do-končen ve třetím kvartálu roku 1995. Do té doby by měla být armáda přebudována z divizní na bri-gádní strukturu a zároveň by mělo dojít k nejzá-kladnějším personálním změnám. Struktura hod-ností by se měla přiblížit vazbě na funkce, jako je tomu v jiných západoevropských státech. „V již transformované pětašedesátitisícové armádě by mělo být třicet tři tisíc profesionálů. Přibližně tedy tolik, kolik je dnes vojáků z povolání. V součas-né době ale máme spoustu plukovníků a pod-plukovníků a málo poddůstojníků a praporčíků. Největším problémem z hlediska personálního bude obrácení tohoto poměru. Je těžké degrado-vat například plukovníka na nadporučíka, ale je to jedna z možností,“ dodal ministr obrany.

První náměstek MO Jiří Pospíšil vrátil zpracovatelům materiál týkající se duchovní péče v AČR. V listopadu roku 1993 stále ještě nebylo defi ni-tivně rozhodnuto o tom, zda v naší armádě budou působit vojenští kaplani.

„Pro armádu to byl velice složitý rok. Zabývali jsme se pozůstatky dě-lení, a to především v oblastech personální práce, materiálního zabezpečení a ve sféře legislativní. Odstartovali jsme vlastní transformaci armády, pokračovala reorganizace. Samozřejmě jsme se nepřestali připravovat jako armáda, tedy cvičili jsme. Pozitivně bych hodnotil také naše zahraniční aktivity, především s armádami sousedních států,“ řekl na velitelském shromáždění na závěr výcviko-vého roku náčelník Generálního štábu AČR gene-rálmajor Jiří Nekvasil. „Armáda tyto úkoly splnila. Nejvíce bych vyzdvihl ty, kteří se podíleli na pře-sunu materiálu. Ocenil bych vcelku dobrou mo-bilizační a bojovou pohotovost útvarů při tak roz-sáhlých změnách. Kontroly ukázaly, že vojska jsou připravena. Jistě, problémy byly, ale žádný z nich nebyl neřešitelný. Bezesporu velkým kladem je vystoupení našich vojáků v mírových silách OSN, především v operaci UNPROFOR. Dělají dobré jméno nejen armádě, ale především republice.“

Uskutečnila se další rotace českých vojáků sloužících v misi UNPROFOR na Balkáně. Jedním z těch, kteří se vrátili domů do vlasti, byl rotmis-tr Karel Šikl. „Byl jsem strážným na Borje, později jsem sloužil na velitelství okruhu v Kninu. Měl jsem to stěstí, že mne nikdy nezastavili s kalašnikovem a neřekli mi: ‚Dej sem džipa, běž dál pěšky!ʻ Ale jsem rád, že jsem byl v Jugoslávii, tahle zkuše-nost určitě stála za to. A nejen kvůli penězům, jak jsem si to původně představoval. Moc jsem se tě-šil domů, zvlášť v posledních dnech. To už jsem si opravdu myslel, že po mně jdou úplně všichni a chtějí mě zabít.“

S cílem vytvořit podmínky pro vrcholové řízení toku fi nančních prostředků a transparentní fi nan-cování armády vydal ministr obrany ČR Antonín Baudyš rozkaz č. 40, kterým od 1. ledna 1994 zří-dil v podřízenosti Hlavního fi nančního úřadu MO vojenské fi nanční úřady.

Objevily se také první informace o připravova-ném zrušení železničního vojska. V polovině listo-padu plzeňský 824. železniční a stavební prapor dokončil rekonstrukci šestikilometrového úseku trati Kaplice – Omlenice. V této souvislosti se ob-jevila informace, že by se mělo jednat o poslední nasazení těchto jednotek. „Zatím postupujeme tak, jako by doporučení Rady obrany státu o ru-šení železničního vojska mělo absolutní platnost. Konečný verdikt ale musí vynést vláda. Vojsko by podle mého názoru mělo ještě rok vydržet, aby se mohlo úspěšně transformovat a předat maje-tek a materiál, který je v celkovém objemu 1,5 mi-liardy korun,“ vysvětlil velitel železničního vojska generálporučík Jozef Ferenc.

V závěru roku 1993 armáda provozovala čtyři vojenské nemocnice v Plzni, Českých Budějovicích, Olomouci a Brně. Dále tři posádkové nemocnice, Ústřední vojenskou nemocnici v Praze a Ústav leteckého zdravotnictví. „Všechna tato zařízení jsou doposud součástí rozpočtového úseku MO, což přináší jisté problémy s jejich fi nancováním. V příštím roce plánujeme jejich přechod na pří-spěvkovou formu hospodaření,“ řekl v této sou-vislosti náčelník zdravotnické služby AČR plukov-ník Jan Vesecký.

Také s provozováním letecké záchranné služ-by armádou se objevily určité problémy. Koncem roku 1993 armáda z jedenácti středisek letecké záchranné služby zajišťovala tři. A to konkrétně v Plzni (Kryštof-7), Českých Budějovicích (Kryštof--13) a Havlíčkově Brodě (Kryštof-17). „Ze zákona tuto službu dělat nesmíme. Jdeme nad rámec práva a kompetencí. Říkám to strašně nerad, ale je to pro nás neúnosný stav. Proto také budu předkládat v nejbližší době do vlády materiál, kde chci upozornit na několik takových situací, kdy armáda funguje tam, kde vlastně ze zákona nesmí působit. Navrhnu zároveň variantní řešení. V žádném případě to ale neznamená, že se na le-tecké záchranné službě nechceme podílet. Nám to prostě zákon neumožňuje. Půjde tedy o proces legalizace,“ vysvětlil Antonín Baudyš.

Text: Vladimír MarekFoto: archiv A reportu

8 9

mise

Krátce před desátou hodinou přijíždí na začátek vzletové a přistávací dráhy dvojice podzvukových bitevníků L-159A ALCA s čísly 6070 a 6066 na tru-pu. Záhy se postupně rozjíždějí a po pár stovkách metrů se odpoutávají od ranveje litevského letiš-tě Šiauliai. Piloti „stopadesátdevítek“ npor. Radek Zábojník a npor. Kateřina Hlavsová nasazují kurz směrem do prostoru nesoucí pracovní název TSA 4. Klid na stojánce však netrvá dlouho. O pár minut později jsou motory Honeywell F124-GA-100 opět slyšet. To se připravují ke vzletu dvě „téčka“ neboli dvoumístné L-159T1. Dopolední mise cvičení Baltic Eye (Baltické oko), které je organizováno na zá-kladě již dlouhodobé spolupráce mezi armádami České republiky a Litvy, začíná…

Přínos pro všechny cvičící

„Baltic Eye je přípravnou fází 212. taktické let-ky na mezinárodní spojenecké cvičení NATO pod názvem Steadfast Jazz 2013. Po týdenním plně-ní letových úkolů se kontingent Armády České republiky přesune z Litvy do Polska, konkrétně na letiště v Poznani a začne plnit zadání podle daného scénáře cvičení. Do akce bude ze vzduš-ných sil Armády ČR nasazeno šest letounů L-159A a čtyři nadzvukové bojové letouny JAS-39C. Lehké bitevníky L-159 budou létat z polské základny Poznaň a gripeny budou operovat z mateřského letiště Čáslav s využitím doplňování paliva za letu z francouzského tankeru KC-135FR,“ říká zástupce náčelníka oddělení bojové přípravy na Velitelství vzdušných sil AČR podplukovník Jakub Štefánek

a pozitivně hodnotí úroveň dosaženého výcviku u taktického letectva Armády ČR.

Není tajemstvím, že letové úsilí českých vo-jenských pilotů v litevském vzdušném prostoru má za cíl zvyšovat profesní připravenost tamních specialistů, zejména radarových řídících pro bo-jové použití ve středisku řízení a uvědomování (CRC – Control and Reporting Centre) Karmelava, kteří musejí absolvovat potřebný počet navedení na vzdušné cíle.

Na základě ročního plánu byl na každý měsíc stanovený termín, kdy z Čáslavi do Šiauliai létala dvojice „stopadesátdevítek“, aby tam napomá-hala udržovat systém protivzdušné obrany po-baltských států na požadované alianční úrovni. Minulý čas není mýlkou redaktora, ale realitou, protože od jara letošního roku se již tyto jedno-denní mise nelétají. „Výše uvedené letové úsilí bylo koncentrováno do cvičení Baltic Eye. Týdenní nasazení je mnohem efektivnější a umožňuje nám maximální intenzitu leteckého výcviku,“ konstatu-je pplk. Jakub Štefánek.

Dalším profesním bonusem je součinnost příslušníků létajícího personálu vzdušných sil Armády ČR s aliančním úkolovým uskupením, které z letiště v Šiauliai zabezpečuje ochranu vzdušného prostoru pobaltských států v rámci NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System). Pro tentokrát jimi byli hotovost-ní piloti belgického vojenského letectva s nadzvu-kovými stíhačkami F-16.

Optimální podmínky pro plnění letových úkolů v Pobaltí vytvářely pracovní prostory vyhrazené pro vojenský výcvik (TSA 3 a TSA 4). Nejednalo se sice o lety nad mořem, ale i tak šlo o další

profesní zkušenost. „Rovinatý terén bez výrazných reliéfních orientačních bodů a blízkost moře nám umožňují provádět některé úkoly, které v tuzem-sku nelétáme,“ vysvětluje velitel českého kontin-gentu a upřesňuje, že na cvičení Baltic Eye se ne-používá ostrá munice. Leteckému fajnšmekrovi však nemůže uniknout, že jsou na „sólech“ zavě-šeny cvičné CATMy (Captive Air Training Missile) neboli cvičné protiletadlové řízené střely AIM-9 Sidewinder bez bojové části.

Stíhač versus cíl„Na každý letový den jsou naplánovány čty-

ři letové mise. Do každé z nich je vždy zapojena dvojice L-159, přičemž jeden letoun působí jako stíhač a druhý jako cíl. V určeném pracovním prostoru jsou na sebe navzájem naváděni z kar-melavského střediska. Po vizuální identifi kaci cíle se obvykle jejich role obracejí. Ve dvoumístných strojích se do misí zapojují také naši litevští kole-gové,“ upřesňuje kapitán Denis Dúbravčík, velitel 3. roje 212. taktické letky a dodává, že na cvičení Baltic Eye 2013 přilétly dva z již osmi modernizo-vaných bojových podzvukových letounů L-159A. V této souvislosti je třeba dodat, že v polovině roku 2009 podepsala vláda České republiky s Aero Vodochody smlouvu o dílčí modernizaci prvních osmi kusů letounů L-159A. Ta spočívá v nových komunikačních systémech, ve vylepšení softwaru a v modernizaci pilotních kokpitů.

Deset. To byl počet pilotů z čáslavské 212. tak-tické letky, kteří se letošního Baltického oka zú-častnili. Pro čtyři z nich to byla premiéra.

„Je to moje první zahraniční cvičení se stopa-desátdevítkou,“ říká nadporučík Martin Svoboda, který před pár minutami přistál z bezmála dvou-hodinové mise. „Odstartoval jsem z dráhy jed-na čtyři a po vzletu nasadil kurz dva sedm nula. Vystoupal jsem na letovou hladinu třináct tisíc feetů a pokračoval do přiděleného prostoru TSA 3. Tentokrát byla mým cílem dopravní CASA,“

říká pilot a popisuje navádění na transportní le-toun C-295M s trupovým číslem 0455: „Provedení geometrie manévru je plně v gesci pozemního střediska, respektive profesní zdatnosti tamního návodčího. S nadsázkou řečeno, já jsem výcviko-vým prostředkem. Jakoby na dálku naváděným modelem, který poslouchá na slovo. Navedení musí vést k tomu, abych se dostal do optimální pozice k identifi kaci daného cíle. To se během mých deseti navedení na ‚casu‛ dařilo s různou úspěšností.“

Scénáře Baltického okaPopsat několikadenní letové úsilí čáslavských

a kbelských pilotů během cvičení Baltic Eye by nepochybně vydalo na samostatnou publikaci. Pro tentokrát vám přiblížíme tři výcvikové akce zcela rozdílného zaměření.

V první misi hrály prim dva bojové podzvukové letouny ALCA (Advanced Light Combat Aircraft). Ve „čtyřce“, v reálu v pracovním prostoru nad le-tištěm Šiauliai, provedly čtrnáct navedení v režimu stíhač versus cíl.

„Po vzletu jsme simulovali cíl. Od pozemního ‚céercéčka‘ jsme dostali trať s určeným kurzem a stanovenou rychlostí. Naše letová hladina byla tři kilometry a zhruba sedm set metrů pod námi letěl stíhač. Ten byl naveden z přední polosféry zatáčkou za cíl. Jeho úkol spočíval v naší vizuální identifi kaci,“ říká kapitán Tomáš Bruštík a vysvět-luje, že jde o vzdálenost, z níž je pilot schopný přečíst veškerá označení na trupu letounu, počet lidí v kokpitu, případně zda je stroj vyzbrojen, či nikoliv. Požadované údaje se potom předávají na středisko řízení a uvědomování v Karmelavě. Tím zadání pro stíhače končí. Pak se role obracejí a to de facto ve stejných letových parametrech.

Je nabíledni poukázat na oboustranný pro-spěch těchto akcí. O profesním zdokonalování pozemních specialistů z pobaltských republik se již opakovaně psalo. Jsou to oni, kdo musí

profesní zkušenost. „Rovinatý terén bez výraznýchreliéfních orientačních bodů a blízkost moře nám

Baltické okoLetové mise čáslavských a kbelských pilotů v litevském vzdušném prostoru

Hlášení technika pilotovi je strohé, ale výstižné. „Letoun 6066 je připraven k letu, všechny práce byly provedeny, doplněno je pět tisíc tři sta liber paliva, podvěšeny jsou dvě cvičné řízené střely CATM.“

10 11

mise

procházet tímto drilem, aby byla křivka navede-ní co nejsprávnější. Jinými slovy, jsou to oni, kdo zodpovídají za efektivní navedení stíhače na cíl.

„Naše plus je v tom, že cvičíme tyto procedu-ry bez použití radaru. U nás takovéto mise často nelétáme. I když je v těchto situacích naše role de facto pasivní, protože striktně dodržujeme poky-ny navádějícího, profesní benefi t to nepochybně přináší oběma stranám,“ argumentuje zkušený pi-lot letounu L-159 ALCA.

Druhým příkladem ze škály úkolů je společná výcviková mise dvojice „stopadesátdevítek“ s bel-gickou hotovostní dvojicí (QRA – Quick Reaction Alert) vyzbrojenou letouny F-16.

Scénář předurčil do role „narušitelů“ svěřené-ho vzdušného prostoru dva podzvukové bitevníky s nepřehlédnutelným nápisem Czech Air Force na trupu. Jejich počínání iniciovalo cvičný vzlet (Tango Scramble) dvou „efšestnáctek“. Ty přilétají v řádu několika minut ke „stopadesátdevítkám“. Vedoucí QRA provede identifi kaci „narušitelů“ a stanovenými pokyny dává pilotům L-159 na vě-domí, aby ho neprodleně následovali na určené letiště. Druhý stroj F-16, také v bojové konfi gu-raci, monitoruje celou situaci ze zadní polosfé-ry, přičemž je připravený k okamžitému zásahu. „Simulovali jsme dvojici letounů bez rádiového spojení,“ říkají shodně oba aktéři za českou stranu npor. Radek Zábojník a npor. Kateřina Hlavsová.

Za doprovodu dvojice F-16 jsou jejich letouny nejkratší trasou přivedeny ke vzletové a přistá-vací dráze letiště Šiauliai. „Alkám“ bylo určeným manévrem jedné z „efšestnáctek“ demonstro-váno, na kterou ranvej mají přistát. Obě L-159 vysouvají podvozek, což je přesvědčivý signál, že uposlechnou rozkaz QRA. A kdyby narušite-lé nechtěli? „To si každý rychle rozmyslí. Existuje řada způsobů, jak by nás donutili k poslušnosti. V tomto případě nelze nic zkoušet. Pro F-16 jsme byli hodnými cíli,“ smějí se oba piloti z 212. tak-tické letky a dodávají, že vše probíhalo podle přesně stanovených procedur s důrazem na bez-pečnost letového provozu. „Takovýto úkol jsem plnila s letounem L-159 poprvé. Společná mise s belgickými ‚efšestnáckami‘ byla nejen zajímavá, ale především profesně přínosná. Beru to jako další velkou zkušenost. Nepochybně je to bonus v mojí letecké praxi,“ říká pilotka „alky“ nadporu-čice Kateřina Hlavsová.

Třetí pomyslný kamínek do mozaiky zajíma-vostí na Baltickém oku nese pojmenování CASA. Prvotní majstrštyk předvedla jeho posádka už při nakládání materiálu na čáslavském letišti. Nad všudypřítomnými rozměrnými bednami, zejména nad takzvaným modrým klavírem na kolečkách, nevěřícně kroutili přítomní hlavou. Do té doby, než bylo všechno precizně uloženo na palubě transportní C-295M z kbelské letecké základny.

Poté přišlo na řadu několik desítek zavazadel a třiačtyřicet cestujících, včetně posádky letounu. Suma sumárum CASA byla na svojí maximální vzletové váze. „Takzvanou maximálku sice nelé-táme běžně, ale není to nic výjimečného. Pořád musíte mít na paměti, že letadlo je na limitech, a kdyby se něco stalo, tak nemáte moc času na nápravu,“ říká kapitán letounu C-295M kapitán Jaroslav Bulíř a ukazuje způsob výpočtu centráže, aby byl stroj vyvážený.

„Při maximální vzletové váze potřebujeme delší rozjezd a vyšší rychlost. Po vzletu se nesmí éro tolik natahovat a ani s ním provádět nějaké razantnější manévry. Samozřejmě že trvá déle, než se dostanete na stanovenou letovou hladinu,“ konstatuje kbelský kapitán letounu a upřesňuje, že po odpoutání se od čáslavského letiště CASA stoupala zhruba dva a půl metru za sekundu.

Nejzajímavější aktivní zapojení „casy“ do cvi-čení v Pobaltí byla role „zbloudilého“ dopravního letounu. Také v tomto případě si rychle poradily belgické nadzvukové stíhačky F-16 a bezpečně ochránily bezletovou zónu. „Je to oboustranně výhodný výcvik. Pro hotovostní letouny zejména proto, že nemohou provádět cvičné zásahy na ci-vilní letadla s cestujícími, a pro nás, že si zopa-kujeme stanovené procedury,“ říká kpt. J. Bulíř a konstatuje, že v tomto směru již dlouhodobě spolupracují s čáslavskou základnou taktického letectva. Výjimkou není ani součinnost s alianční-mi kolegy.

Modernizované „stopadesátdevítky“

I resortní elév ví, že bez příslušníků inženýrsko letecké služby to nejde. Na cvičení Baltic Eye 2013 to potvrdil technický personál z 212. taktické letky, který opět prokázal svoji vysokou profesní kvalitu. A jak už bývá v těchto případech dobrým zvykem, vypomohli jim svým odborným know--how dva specialisté z letky oprav letecké tech-niky. „Je to praktikovaný způsob, který se nám již opakovaně osvědčil, a to zejména při složitějších opravách letecké techniky,“ říká zástupce velitele 212. taktické letky pro inženýrsko leteckou službu – hlavní inženýr letky major Marek Pažúr a dodá-vá, že do Šiauliai přiletěl zkušený tým techniků, navíc s četnými zkušenostmi z nasazení v zahra-ničí, který žádnou speciální přípravu na Baltic Eye nepotřeboval.

Je-li řeč o profesi technika, je třeba upřesnit, že provoz podzvukových bitevníků L-159 zabez-pečují tři odbornosti, a to technik letounu, tech-nik avionik a technik zbrojíř. Každý z nich má od-bornými předpisy a nařízeními přesně stanovené úkony pro jednotlivé druhy příprav. Finálním ak-térem je technik letounu, který také jako poslední v řadě podepisuje deník přípravy letounu a stroj předává pilotovi k letu.

„Bez rozdílu toho, zda se nacházíme v Čáslavi nebo v Šiauliai je proces přípravy letounu k letu identický. Před každou letovou akcí se provádí takzvaná předletová příprava, což je výčet přesně defi novaných prací, které musejí jednotliví tech-nici na letounu provést,“ vysvětluje major Pažúr.

Na základě zkušeností si s sebou přivezli to nejpotřebnější. „Nikdy nemůžete vzít úplně všech-no, protože jste limitováni kapacitními možnost-mi. Naším osvědčeným základem jsou prostředky pro případné vyproštění stroje, dále sady na pře-zutí letounu a důležité agregáty, ať už souvisejí s motorem nebo avionickým a hydraulickým sys-témem. Samozřejmě že máme připravený postup, kdyby došlo k závažné závadě mimo mateřské letiště, abychom letoun, byť v nouzovém režimu, dostali zpět do České republiky,“ konstatuje hlavní inženýr letky a dodává, že v případě potřeby by jim hostitelská strana vytvořila adekvátní zázemí.

Pro majora Marka Pažúra je klíčové, že letec-ký park 212. taktické letky prošel v uplynulých třech letech takzvanou PP 2000. Zasvěcení vědí, že se jedná o předepsané práce buď po dvou ti-sících letových hodinách, nebo dobově po osmi letech, což byl případ čáslavské letky. Vedle toho

proběhla již zmíněná částečná modernizace „sto-padesátdevítek“. Tou nejvíce viditelnou změnou jsou větší multifunkční displeje (5 krát 7 palců), dále nový systém spojení odolný proti rušení Have Quick II. Přibyla také zcela nová zařízení sys-tému utajeného spojení Elcrodat 4-2 odpovídající standardům NATO a identifi kace letounů s využi-tím Mode 4 IFF.

Letmý pohled na stojánku letadel ukazuje, že každým okamžikem začne ke vzletové a přistá-vací dráze pojíždět dvojice L-159T1. Pilot se po-zdraví s technikem a ten se se „svým“ strojem symbolicky rozloučí poplácáním po křídle…

Je to i o zdánlivých maličkostech

Nezmínit se o kapitánu Václavu Svobodovi by nebylo fér. Na čáslavské základně zastává pozici odborného inženýra na 21. křídle, ale v Šiauliai se jeho působnost podstatně rozšířila. Vedle zále-žitostí ryze technických rovněž zodpovídal za vše, co souviselo s logistikou. A dlužno dodat, že ke vší spokojenosti cvičícího uskupení Armády ČR. „To, že se spojila cvičení Baltic Eye v Litvě a Steadfast Jazz v Polsku dohromady je efektivním řešením, avšak s některými úskalími. Aby měl kontingent Armády ČR optimální podmínky k činnosti jak v Šiauliai, tak v Poznani, bylo třeba sladit velmi mnoho detailů. Počínaje pozemními a vzdušnými přepravami do míst nasazení přes vytvoření záze-mí pro technický a létající personál a konče jinými konfi guracemi letounů L-159, co se zbraňových

systémů týká. Hostitelské strany vám sdělí, co mohou poskytnout, a o všechno ostatní se mu-síte postarat sami. Vše se odvíjí od plánovaného nasazení sil a prostředků. Není sporu také o tom, že obě cvičení jsou zcela jiného charakteru a úrov-ně. Steadfast Jazz 2013 je alianční akcí, kde se bu-dou procvičovat komplexní schopnosti při vedení vzdušných operací a podpoře pozemních vojsk. Operační činnost cvičících zde bude intenzivnější,“ říká kpt. V. Svoboda.

Klíčovou otázkou vždy bývá, aby hostitelský stát skutečně dodržel vše, co při plánovacích kon-ferencích a dohovorech deklaroval. Z litevské stra-ny to bylo bez problémů. „Spolupráce s Litevci je výborná. Oni si velice váží našeho letové úsilí, kte-ré jim výraznou měrou pomáhá udržovat, respek-tive zvyšovat jejich profesní schopnosti v rámci protivzdušné obrany. Společný letecký výcvik je pro ně benefi t a oni nám to obrazně vracejí svým aktivním přístupem a vstřícností,“ konstatuje ka-pitán Svoboda.

Každou chvíli si jej někdo žádá přes vysílačku. Dříve než se opět vydá na stojánku letadel, sta-čí nám kvapem odpovědět na poslední otázku: „Nejdůležitější je, vše časově zkoordinovat. Tak, aby se to v den odjezdu optimálně sešlo. Každá maličkost je důležitá. I zdánlivě nepodstatná věc může způsobit v zahraničí nemalý problém. Musíte být připraveni na jakoukoliv situaci, která tam může nastat. Kromě zkušeností je třeba i jisté předvídavosti.“

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

12 13

výcvik

Pro profesionální vojáky specializující se na ochranu proti zbraním hromadného niče-ní z 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce ale cvičení Toxic Leak, které se v první polovině října uskutečnilo ve sloven-ských Zemianských Kostolanech, až zas tak vý-jimečné nebylo. Každý z těchto profesionálních chemiků by měl minimálně jednou do roka, ale ještě lépe dvakrát, projít výcvikem manipulace s bojovými chemickými látkami.

„V minulosti jsme zacházení s bojovými lát-kami procvičovali výhradně v České republice na Kamenné Chaloupce. Zdejší prostor je o mno-ho větší. Dá se tedy cvičit s větším množstvím látek. Můžeme rovněž najednou řešit úkoly zá-kladní úrovně a speciální úlohy,“ vysvětluje řídící cvičení mjr. Kateřina Seidlová. „Dobré je ale i to, že máme možnost se blíže seznámit s vybavením a postupy slovenských chemiků. Během cvičení je také určitý prostor pro odborné konzultace a vý-měnu informací.“

Cílem cvičení bylo mimo jiné upevnit návyky vojáků při zdolávání psychické a fyzické zátěže

způsobené přítomností zdraví škodlivých fakto-rů a osvojit si zásady pobytu, pohybu a činnosti na kontaminovaném území.

Patřili jsme k světové špičce

Historie Výcvikového a testovacího cen-tra radiační, chemické a biologické ochrany v Zemianských Kostolanech, kde cvičení probí-halo, spadá do sedmdesátých let minulého sto-letí. V té době zde bývalá federální armáda měla střední chemické cvičiště. To bylo zmodernizová-no a do současné podoby upraveno v roce 2005. Právě tehdy zde vzniklo Výcvikové a testovací cen-trum radiační, chemické a biologické ochrany. To si záhy díky své úrovni získalo mezinárodní věhlas. S bojovými chemickými látkami zde pravidelně cvičí francouzští, slovinští, maďarští, rakouští, pol-ští a belgičtí vojáci. Každý rok si zde zvyšují svoji odbornou úroveň v dvoutýdenních či třítýdenních kurzech inspektoři a experti Organizace pro zákaz

chemických zbraní. Bylo tak trochu symbolické, že tato organizace právě v době cvičení Toxic Leak získala Nobelovu cenu míru. Její inspektoři v současné době pomáhají se zmapováním a li-kvidací chemických zbraní v Sýrii. V roce 2005 poskytlo zdejší zařízení v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení všestrannou podpo-ru Asijským olympijským hrám. Naši chemici zde cvičili poprvé.

„Pokud u nás cvičí vaši vojáci, představuje to pro nás nespornou výhodu. Jsme si mnohem bližší, než když se zde připravují jiné armády. Máme společný jazyk, podobnou výstroj a vý-zbroj. Do roku 1993 jsme byli jedna armáda, tak-že i postupy jsou obdobné. To, že jak u vás, tak u nás jsou výborní odborníci na chemické zbraně, rozhodně není náhoda. Chemici v bývalé federál-ní armádě patřili ke světové špičce. A díky tomu máme stále ještě z čeho čerpat a zároveň i mů-žeme navazovat na vynikající tradici,“ upozorňuje velitel centra podplukovník Martin Stanko. „O to více nás mrzelo, že spolupráce mezi našimi armá-dami byla až do této doby v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení na velmi omezené úrovni. Rádi bychom, aby se právě tímto cvičením zrodila nová etapa vzájemné spolupráce. Před několika dny skončilo na našem území alianční cvičení chemických jednotek Toxic Valley. V příš-tím roce bychom rádi zorganizovali druhý ročník. Plánujeme, že do výcviku na mezinárodní úrovni zapojíme i mobilní chemické laboratoře, specialis-ty a celé jednotky. V našem zařízení jsme schopni poskytnout kompletní servis v oblasti zacházení s bojovými chemickými látkami. A to od výroby

přes výcvik s nimi až po jejich likvidaci přímo tady na místě.“

Překonávali sami sebeLiberečtí chemici plnili během cvičení na jed-

notlivých pracovištích nejrůznější úkoly. Jednalo se například o přípravu a použití univerzální od-mořovací směsi, detekci neznámých látek pomocí přístrojů CHP 71 a PP3, odběr bojových látek a je-jich rozbor v chemické laboratoři, dekontaminaci s pomocí automobilu ACHR-90 a další.

V této fázi cvičení šlo mimo jiné o upevnění návyků vojáků při zdolávání psychické a fyzické zátěže způsobené přítomností zdraví škodlivých faktorů a osvojení si zásad pobytu, pohybu a čin-nosti na kontaminovaném území. Vojáci si záro-veň měli posílit důvěru ve vlastnosti používaných ochranných prostředků. Výcvik byl veden na dvou úrovních. Základní úlohy plnili příslušníci brigády, kteří nemají žádné zkušenosti s bojovými chemic-kými látkami, případně zastávají funkce bezpro-středně nesouvisející s procvičovanou tematikou. Speciální úlohy již vyžadují vysoké odborné zna-losti a připravenost k obsluze speciální techniky a přístrojů. Plní je jedinci, kteří mají s bojovými chemickými látkami bohaté zkušenosti.

Na pomyslné startovací čáře jsou připraveni ti, kteří si za malý okamžik odbudou premiéru v kontaktu s bojovými chemickými látkami. Jedná se zhruba o polovinu cvičících. Na první pohled je vidět určitý respekt. Všichni musí nejdříve otesto-vat ochranné masky v plynové komoře. Je napro-sto klíčové, aby všechno fungovalo tak, jak má. Ochranná maska nemůže být ani příliš povolená, ani utažená. Pracovníci centra se netají tím, že zde měli několik případů, kdy nováčci v kontaktu s bojovými chemickými látkami bezprostředně před samotnou akcí zkolabovali. Je to velký tlak na psychiku, a když se k tomu přidají ještě fyzické problémy spočívající v přílišném upnutí ochran-ných prostředků, může to vyvolat nevolnost.

Tentokráte se ale nic takového nestalo. Všichni procházejí zkouškou ohněm bez problémů. „V ar-mádě sloužím teprve rok, na podobném výcvi-ku jsem poprvé. Člověk má přece jenom trému, když pracuje s bojovými chemickými látkami. Uvědomuje si, že stačí jedna chyba a mohou na-stat velké problémy. Je nezbytné dělat všechno přesně tak, jak nás to před tím drilovali. O to větší úleva to je, když výcvik s bojovými látkami úspěš-ně ukončíte. Najednou to všechno z vás spadne a máte pocit, že v určitém smyslu jste překonal sám sebe. Až to budu dělat podruhé, bude to již o něčem úplně jiném, “ říká svobodník Tomáš Fišera. K chemikům se přihlásil proto, že to pova-žuje za zajímavou práci. Navíc prý pochází z libe-reckého regionu. „Jsem rád, že se mohu účastnit cvičení zde na Slovensku. Je to docela příjemná změna. Máme zde dobré ubytování. Také strava je vynikající. Máme dokonce i svačiny a spoustu ovoce,“ dodává.

Psychická odolnost je někde jinde

V devadesátých letech minulého století exis-tovaly určité tlaky na to, aby se zrušil výcvik s bojovými chemickými látkami. V Zemianských Kostolanech cvičil před časem zkušený chemik z Itálie, který měl za sebou mnohaletou profesní

Když nic není jen jako

V průběhu cvičení Toxic Leak 2013 si čeští chemici mohli ve slovenských Zemianských Kostolanech vyzkoušet nakládání s bojovými chemickými látkami

Na horizontu se pohybovali vojáci v ochranných maskách a oblecích. Přímo před námi trčela ze země tabulka s výstražným nápisem „pásmo ohrožení“. Červená písmena se doslova zařezávala do očí. Tentokrát totiž nebylo nic jen jako. Za touto pomyslnou čárou se cvičilo s chemickými bojovými látkami, které dokážou skutečně zabíjet. Přesně tady začínala pro amatéry přísně zakázaná zóna smrti.

Na horizontu se pohyboká h bl í h Pří ř d á

14 15

výcvik logistika

faktaAutomobil chemický rozstřikovací ACHR-90Zařízení je určeno k dekontaminaci vnějších povrchů vozidel, zbraní a osob v polních podmínkách. Může přepravovat různé typy kapalin, připravovat dekontaminační směsi, produkovat vysokotlakou horkou vodu, dekontaminovat cesty nebo terén, mýt osoby ve sprchách teplou vodou, hasit požáry. Může pracovat samostatně nebo ve spojení s postřikovým rámem POR-82. Je vybaveno i zařízením Sanijet C921. Objem nádrží je 3 × 2 100 litrů. Obsluhu tvoří dva lidé.

Převozní polní chemická laboratoř AL-2 Jedná se o mobilní laboratoř určenou pro vrcholnou analýzu vzorků obsahujících bojo-vé chemické látky, vybrané toxické sloučeniny a radioaktivní látky. Laboratoř se skládá ze dvou částí, které mohou pracovat samostatně. Vedle chemické části AL-2/ch je to ra-diometrická část AL-2/r. Každá z těchto laboratoří je umístěna v ocelovém zatepleném kontejneru ISO o rozměrech 6 050 × 2 437 × 2 437 mm, převáženém na vozidle Tatra 815 se stranovým hydraulickým překladačem Steelbro. Chemická část laboratoře slou-ží ke stanovování otravných látek ve vzorcích půdy, vody, vzduchu, potravin, výstroje nebo objektů. Kromě vojenských bojových látek může zjišťovat, určovat a analyzovat některé průmyslové škodliviny, agrochemikálie a psychotoxické sloučeniny. Konstrukč-ně je kontejner rozdělen na tři části: V nehermetizovaném technologickém prostoru je umístěno podpůrné vybavení (vývěva, mraznička, mobilní elektrocentrála). Druhou částí je hermetizovaný a klimatizovaný prostor pro příjem a přípravu vzorků. Třetím prostorem uvnitř kontejneru je rovněž hermetizovaná klimatizovaná analytická část.

kariéru, přesto se až do příchodu na Slovensko ni-kdy v životě nesetkal s chemickými bojovými lát-kami. A bylo to na něm znát. „Dnes se ukazuje, jak velkou chybou by bylo tento výcvik zrušit. Chodí k nám chemičtí specialisté ze zemí, kde se výcvik s bojovými látkami neorganizuje. A právě na nich je vidět, jaký je rozdíl mezi těmi, kteří cvičí s che-mickými bojovými látkami, a těmi, kteří něco ta-kového jen simulují,“ upozorňuje zástupce velitele centra major Branislav Husovský. „Ta psychická odolnost je úplně někde jinde. A nejde jenom o to jednou si vyzkoušet ostré bojové látky. Výcvik se musí opakovat v pravidelných intervalech, je nezbytné ho neustále drilovat. Je potřeba, aby člověk získal plnou důvěru v ochranné prostředky. A to nějakou dobu trvá. Musíte vědět, že i když cvičíte s látkami, které jsou schopné zabíjet, nic se vám nestane. Je to dril a psychologická přípra-va zároveň. Během samotného výcviku nemůžete přemýšlet nad tím, co všechno by se mohlo stát, musíte se plně soustředit na splnění zadaného úkolu.“

To už ale odběrový tým dokončil svou práci a odváží odebrané vzorky do polní chemické la-boratoře AL-2/ch. Čerstvě povýšený nadporučík Dušan Trefi lík se s ní účastnil již předcházejícího aliančního cvičení Toxic Valley. Po jeho skonče-ní na Slovensku zůstal. Příslušníci týmu umísťují vzorky do boxu poblíž vchodu do pojízdné labo-ratoře. „Pokud by je přivezl někdo cizí, přebírali bychom si je osobně. Protože se ale navzájem známe, stačí je umístit do boxu,“ vysvětluje nad-poručík Trefi lík ještě předtím, než provede samot-ný rozbor přivezených vzorků.

Automatická kontrola dekontaminace

Vojáky, kteří již prošli jednotlivými praco-višti, čeká na konci tohoto kolečka dekontami-nace ochranných prostředků. Ty jsou nejdříve

za pomoci čerpadel z vozidla ACHR-90M de-kontaminovány chlóranem vápenatým. Následně se ještě provádí pod silným tlakem opláchnutí vodou. Každý ze cvičících vojáků má vlastní čip. Ten načte počítač poté, co voják vstoupí do au-tomatické kontrolní kabiny. Šedesátistupňová teplota v ní umožní odpaření vzorků, které jsou okamžitě automaticky vyhodnoceny. Tato samo-činná kontrola dekontaminace ale není jedinou technickou vymožeností centra. Pokrokových novinek je zde celá řada. Všechna pracoviště jsou osazena kamerovými systémy. Rozhodčí, ale i vojáci, kteří se právě bezprostředně neúčastní výcviku, tak mohou na učebně metodicky sledo-vat postupy svých kolegů při práci s chemickými bojovými látkami, aniž by se vystavovali jakému-koliv riziku. „S tím, co máme k dispozici, jsme za-tím spokojeni. To ale neznamená, že by neexis-tovaly další plány do budoucna, jak i z hlediska tohoto výcviku jít kupředu. Víme moc dobře, co všechno by bylo možné dále modernizovat. Je to ale samozřejmě otázka peněz, které nám naše nadřízené složky uvolní,“ dodává major Branislav Husovský.

V době, kdy se cvičení Toxic Leak blížilo do fi -nále, jednal velitel pozemních sil AČR generál-major Ján Gurník o další spolupráci v Trenčíně se slovenskou stranou. Netajil se tím, že společ-ná cvičení na územích obou republik jsou jed-nou z priorit českých i slovenských pozemních sil. Konkrétním výsledkem těchto rozhovorů byla dohoda na společném cvičení River, které se má konat v příštím roce.

„Spolupráce se slovenskými chemiky je pro nás i po fi nanční stránce velice výhodná. Kamenná Chaloupka přestala být v devadesátých letech mi-nulého století rozpočtovým zařízením. Za všechno se zde musí platit. Výcvik na Slovensku nás vyjde mnohem levněji,“ říká podplukovník Petr Blecha z Velitelství pozemních sil.

Text a foto: Vladimír Marek

O měsíc později byl ustanoven Štáb logistiky GŠ AČR v čele s inspektorem logistiky AČR gene-rálmajorem Miroslavem Kostelkou. Ten se tehdy pokusil pro A report objasnit rozdíl mezi dřívěj-ším týlovým zásobováním a logistikou. „Tyto dva pojmy se liší v mnohém. Jde o zcela jinou struk-turu celého systému. Logistika zahrnuje například všestranné technické zabezpečení a v českých podmínkách dokonce i inženýrsko-letecké za-bezpečení. Modely jsou v každém státě jiné. Ten náš zatím není bohužel dokonalý. Je poznamenán řadou chyb. Abych byl upřímný, my se teprve učí-me naplňovat logistiku jako systém konkrétními věcmi.“

Počátkem dubna 1994 dokončilo velitel-ství přebírání 209 útvarů a zařízení logistického charakteru.

Jak moc bylo úspěšné toto přechodné obdo-bí spojené s osvojováním si záležitostí logistiky, o tom se mohlo velení AČR přesvědčit ještě ten samý měsíc. V dubnu 1994 se uskutečnilo velitel-sko-štábní cvičení, jehož cílem bylo ověřit reálnost nové metodiky postupného plánování operace, úroveň zpracování textové a grafi cké dokumenta-ce a schopnost připravit reálné návrhy zástupců logistiky pro rozhodnutí velitele k operaci. Štáb logistiky GŠ hodnotil průběh tohoto cvičení velice dobře. Podle něho bylo Velitelství logistiky připra-veno k plánování operace.

Nejdynamičtější reorganizační změny čeka-ly logistiku po deseti letech její existence v roce 2003. Původně zahájenou reformu, realizova-nou na základě koncepce výstavby profesionální Armády České republiky, bylo nezbytné upravit v souvislosti s úpravou veřejných fi nancí na snížený zdrojový rámec. V červenci 2003 nejdříve vzniklo 31. ředitelství logistické podpory, které se v prosin-ci toho samého roku transformovalo v Ředitelství logistické a zdravotnické podpory. To bylo před-určeno pro všestrannou logistickou a zdravotnic-kou podporu ozbrojených sil České republiky, a to jak v době míru, tak i za války. Touto reorganizací ukončila logistika svoji činnost jako samostatné operační velitelství a v závěru roku 2003 se stala součástí nově vytvořeného Velitelství sil podpory a výcviku. Jeho velitelem byl jmenován generál-poručík Jan Ďurica. Toto velitelství mělo kromě lo-gistické a zdravotnické podpory na starosti i výkon státní správy, realizovaný krajskými vojenskými ve-litelstvími s regionální působností.

V červnu 2004 se na území České republiky po-prvé v historii uskutečnilo samostatné logistické cvičení pod názvem Collective Effort. Na ně navá-zalo o devět let později alianční cvičení Capable Logistician, které se za nemalého přispění české strany konalo v létě 2013 na Slovensku.

V polovině roku 2005 došlo ke změně ve funk-ci ředitele logistické a zdravotnické podpory. Brigádní generál Miloš Doubek, který v této funkci působil od roku 1996, odešel do zálohy a na jeho místo nastoupil plukovník Libor Krejcar. Jeho úko-lem bylo pokračovat v reformě ozbrojených sil. Podílel se také na přípravě 6. polní nemocnice k nasazení do misí.

U příležitosti jednašedesátého výročí ukončení druhé světové války v Evropě propůjčil prezident České republiky Václav Klaus 8. května 2006 veli-telství bojový prapor.

Další významná reorganizace nastala koncem roku 2008. K dni 31. prosince ukončilo svou čin-nost Velitelství sil podpory a výcviku a zároveň také Ředitelství logistické a zdravotnické podpory. Počínajíc následujícím rokem vzniklo Velitelství sil podpory. Do jeho čela byl jmenován brigádní ge-nerál Jaroslav Kocián, který již působil od 1. srpna 2008 na dosavadním velitelství. Síly podpory ne-vznikly jako zcela nový prvek Armády ČR; vychá-zely ze struktur a schopností sil podpory a výcviku. Plnily také obdobné úkoly. Prošly ale zásadní reor-ganizací. O jejím rozsahu svědčí následující čísla. Jestliže v roce 2004 mělo velitelství v podřízenosti 156 útvarů a zařízení, v lednu 2008 se jejich počet snížil na 78 a počátkem roku 2010 již na 36.

Poslední reorganizací prochází oblast logis-tiky v letošním roce. K 1. červenci 2013 vznikla Agentura logistiky. Jejím ředitelem se stal brigád-ní generál Jaromír Zůna. „Poprvé od vzniku čes-koslovenské armády v roce 1918 dochází k tomu, že se řízení tradičních intendančních služeb pře-souvá z Generálního štábu AČR na specializovaná zařízení – Agenturu logistiky. Té jsou tak svěřeny významné odpovědnosti za proces plánování, ří-zení, realizaci a koncepční rozvoj logistické pod-pory v resortu, a to včetně kontrolních funkcí,“ řekl právě při příležitosti dvacátého výročí armád-ní logistiky generál Zůna.

Připravil: Vladimír MarekFoto: autor

Nešlo jen o ponožkyLogistika Armády České republiky oslavila koncem října dvacet let své existence

Vojáci pamatující ještě federální armádu vždy v souvislosti s výstrojí, pohonnými hmotami, jídlem, ale i zásobováním nejrůznějším materiálem hovořili o týlu. Logistika jako samostatný prvek naší armády se poprvé objevila 1. září 1993. V té době vzniklo organizační jádro, jehož úkolem bylo vybudování logistických struktur a jejich personální obsazení. Prvním velitelem nově založeného Velitelství logistiky ve Staré Boleslavi se stal plukovník gšt. Anatol Kopista.

16 17

personalistika

osobám poskytovali nejen přístřeší, ale také jídlo. Zde si mohli všichni odpočinout před tím, než se vydali na vyčerpávající cestu přes hranice.

Alois Suttý však nepomáhal jenom osobám prchajícím, ale také těm, kteří se chtěli do Československa vrátit. V polovině srpna 1949 byl kontaktován mu-žem, který se mu představil jako John. Pravděpodobně se jednalo o bývalého letce RAF a právníka Jaroslava Polacha, pracujícího pro americkou zpravodajskou služ-bu. John Suttého požádal, zda by nepřevedl kurýra Petra, vlastním jménem Václav Smrž. Alois Suttý pomoc přislíbil, Smrž se však již do americké okupační zóny ne-vrátil, protože byl při plnění svých úkolů zatčen. Problémy při zpáteční cestě pro-vázely i Aloise Suttého, kterého zatkla německá policie a obvinila ho z nelegálního přechodu hranic. Ve vězení nakonec strávil čtrnáct dnů.

Během podzimních a zimních měsíců se mnohé změnilo. V listopadu 1949 byla zatčena část členů klatovské skupiny, v prosinci si Alois Suttý přivedl do západního Německa svou snoubenku, se kterou se o měsíc později oženil. Společně plánovali odjezd do Kanady, manželství ale nemělo dlouho trvat. V březnu 1950 ho opět oslovil John se žádostí, zda by nepřevedl dalšího kurýra, Stanislava Rachače. I jeho ale Státní bezpečnost počátkem dubna zatkla. Při výslechu prozradil úkryt na stat-ku u Toušových, čímž se kruh kolem Aloise Suttého uzavřel.

Dne 9. dubna 1950 v brzkých hodinách přicházel Alois Suttý s další osobou opět k Toušovým. V té chvíli byl však již statek obsazen příslušníky Státní bezpeč-nosti. Akce byla do detailů připravena tak, aby vůbec netušil, že na něho čekají. Do stavení vstupoval sám. Po zaklepání mu otevřela neznámá osoba. V tu chvíli mu došlo, že pokud si chce zachránit život, je třeba se bránit. Začal střílet a zasáhl stržm. Jaroslava Špeierla. Přesila byla ale nakonec příliš velká, Alois Suttý podlehl a byl zajištěn.

Po několika měsících výslechů stanuli členové klatovské skupiny, otec a syn Toušovi a další převaděči včetně Aloise Suttého, před Státním soudem v Praze. Celkem bylo souzeno 14 osob, přičemž nejvyšší trest byl navržen právě Aloisi Suttému. Dne 14. prosince 1950 padl verdikt a Alois Suttý byl odsouzen za zločin velezrady, vyzvědačství, přečin nedbalého uchovávání státního tajemství a zločin nedokonané vraždy prosté k trestu smrti. Ani Nejvyšší soud rozhodnutí nezměnil. Na svou poslední cestu nastoupil Alois Suttý 12. dubna 1951 za ranního rozbřesku. Při přípravě k výkonu trestu pronesl, že to udělal pro český národ, aby české děti měly lepší budoucnost.

Text: Klára PinerováFoto: publikace Agenti-chodci na popravišti, Svět křídel, Cheb 2010

rozbušky a zápalnici potřebné k iniciaci výbušniny. V dubnu 1950 se Klíbr se Sovou rozhodli použít výbušninu proti administraci Rudého práva v Mladé Boleslavi, síd-lící v přízemí obytného domu v centru města. Jejich cílem bylo vyvolat ve městě paniku a zároveň zastrašit funkcionáře KSČ.

Nálož společně připravili pod železničním mostem v Mladé Boleslavi. Útok sa-motný provedli v noci 18. května 1950. Zatímco Ivan Sova hlídal, Zdeněk Klíbr při-pevnil nálož na kliku a podpálil zápalnici. Poté se rychle vzdálili a po asi pěti minu-tách došlo k výbuchu. Silná detonace nikoho nezranila, škody na majetku však byly značné. Místnost administrace byla zdemolována a okna okolních budov vytlučena.

Státní bezpečnost ještě tehdy na jejich stopu nenarazila, vyšetřování ustrnulo na mrtvém bodě. Přesto oba přátelé v další činnosti ustali, neboť se obávali pro-zrazení. Ivan Sova navázal vztah se Zdenkou Jirouškovou, se kterou se roku 1951 oženil. O svém podílu na výbuchu jí řekl. Zdeněk Klíbr na podzim 1950 nastoupil na základní vojenskou službu a později pracoval mimo Mladou Boleslav. Jejich ces-ty se rozdělily.

Patrně by před Státní bezpečností a komunistickou justicí skutečně unikli, nebýt bývalé manželky Ivana Sovy, která prozradila okolnosti celého případu Jaroslavu Horákovi, svému nadřízenému na okresním sekretariátu Svazu československo-so-větského přátelství. Horák bezprostředně poté učinil příslušné oznámení na úřa-dovně Státní bezpečnosti.

K Sovově zatčení došlo 11. dubna 1953. Vyšetřování trvalo téměř půl roku. V následném procesu se skupinou „Zdeněk Klíbr a spol.“ byl Krajským soudem v Praze 13. října 1953 odsouzen pro trestné činy obecně nebezpečného užívání třaskavin a sdružování proti státu k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Dalšími odsouzenými v tomto procesu byli Klíbr na dvanáct let a Dubický na deset let.

Ivan Sova byl vězněn v táborech nucených prací na Jáchymovsku, kde fáral v uranových dolech Svatopluk a Barbora. Během trestu mu byly na základě amne-stie dva roky prominuty. Dne 23. srpna 1955 byl podmíněně propuštěn. V dalších letech musel pracovat jako pomocný dělník. V devadesátých letech byli všichni tři aktéři útoku na administraci Rudého práva rehabilitováni.

Text: Michal LoučFoto: Archiv bezpečnostních složek

Po složitých jednáních schválil Parlament České republiky dne 20. července 2011 zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu (dále jen zákon), který vešel v účinnost symbolicky 17. listopadu téhož roku. Zákon znamenal pro Ministerstvo obrany České republiky (dále MO ČR) další závazek v plnění povinností vůči veřejnosti. Výše uvedený zákon vymezuje od-boj a odpor proti komunismu, stanoví podmínky pro vydání osvědčení účast-níka odboje a odporu proti komunismu, upravuje rehabilitace a dále stanoví některé úkoly pro orgány státní správy. Zákon navazuje na předchozí více jak dvacetiletý legislativní proces, ve kterém se česká společnost „vyrovnávala“ se svojí komunistickou minulostí, ať již v podobě lustračních zákonů, záko-nu o protiprávnosti komunistického režimu nebo zákonu o Ústavu pro stu-dium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek. Do přijetí zákona č. 262/2011 Sb. byli sice alespoň částečně odškodněni ti, kteří se stali oběťmi komunistické moci, stále se však nedařilo jednoznačně defi novat a právně za-kotvit význam odboje proti komunistickému režimu.

Zákon tak poprvé stanovil podmínky pro přiznání statutu účastníka proti-komunistického odboje/odporu proti komunismu. Odboj a odpor proti ko-munismu není v zákoně odlišován, nicméně oběma kategoriím byl společný cíl, tj. svrhnout nebo oslabit komunistickou moc v Československu a obno-vit svobodu a demokracii. Rozdíl je dán intenzitou boje proti totalitě, mírou podstupovaného rizika, volbou prostředků a kontextem, v němž byly dané akce vykonány. Zákon tak není určen nevinným obětem komunismu, není ani o nespravedlivě odsouzených (předpokládá se, že v období 1948–1989 bylo perzekuováno, resp. vězněno až 200 tisíc občanů), ale týká se těch, kteří byli z pohledu tehdejšího režimu odsouzeni oprávněně, protože se proti němu ně-jakým způsobem aktivně postavili. Jistou inspirací pro české zákonodárce byl v roce 2006 na Slovensku schválený zákon o protikomunistickom odboji, jenž však na rozdíl od normy české nepočítá s peněžitým příspěvkem. Smyslem současného přijatého zákona je zdůraznit skutečnost, že kromě těch, co vládli v období komunistického režimu, a těch, co se snažili jen přežít, existovala část populace, která proti tehdejšímu zřízení vystupovala aktivně. Svým způ-sobem se jedná o uznání třetího (protikomunistického) odboje a jeho zařazení na stejnou úroveň vedle prvního odboje (1914–1918) a druhého odboje (pro-tinacistického). Takovému vnímání má napomoci i fakt, že část z oceněných kromě osvědčení zároveň získá postavení válečného veterána.

Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu vydává MO ČR na základě žádosti občana. Jednou z podmínek k naplnění vydání osvědčení

DVA ROKY ÚČINNOSTI ZÁKONAo účastnících protikomunistického odboje a odporu

Meritorní rozhodnutí v řízení dle zákona č. 262/2011 Sb.

Rok MěsícRozhodnutí Podíl

kladnýchKladné Záporné Celkem2012 duben 38 31 69 55,1 %2012 květen 21 35 56 37,5 %2012 červen 43 121 164 26,2 %2012 červenec 15 40 55 27,3 %2012 srpen 35 109 144 24,3 %2012 září 31 56 87 35,6 %2012 říjen 15 30 45 33,3 %2012 listopad 34 12 46 73,9 %2012 prosinec 11 25 36 30,6 %2013 leden 30 32 62 48,4 %2013 únor 18 32 50 36,0 %2013 březen 23 36 59 39,0 %2013 duben 11 24 35 31,4 %2013 květen 18 1 19 94,7 %2013 červen 17 7 24 70,8 %2013 červenec 15 1 16 93,8 %2013 srpen 21 17 38 55,3 %2013 září 6 16 22 27,3 %2013 říjen 19 24 43 44,2 %

Celkem 421 649 1 070 39,3 %

Ivan Sova* 2. 10. 1930, Mladá Boleslav

Ivan Sova byl synem ředitele hudební ško-ly. V letech 1947–1948 patřil mezi mladé členy Československé strany národně socialistické. Po pře-vzetí moci Komunistickou stranou Československa v únoru 1948 se odmítl identifi kovat s programem transformované Československé strany socialistic-ké v rámci „obrozené“ Národní fronty, a proto její řady opustil. Kvůli špatnému kádrovému posudku mu bylo znemožněno studium na vysoké škole. Ivan Sova se tehdy pohyboval mezi mládeží, která sdílela podobně kritický pohled na ustavující se komunistic-kou diktaturu. K jeho skupině patřil spolužák z vyšší

průmyslové školy Zdeněk Klíbr a předseda Národně socialistické mládeže v Mladé Boleslavi Jan Dubický, syn bývalého poslance za agrární stranu.

Ve snaze něco podniknout proti vytvářejícímu se totalitnímu režimu se Ivan Sova přes Jana Dubického pokusil navázat kontakt s odbojovou skupinou bývalých ná-rodních socialistů na Mladoboleslavsku. Pokus se nezdařil, a proto se se Zdeňkem Klíbrem rozhodli odejít do zahraničí. Těsně před odchodem však Klíbrova matka na skříni nalezla synovy připravené sbalené věci. Když se jí přiznal, že plánovali odchod na Západ, zakázala jim další kontakty a na vše upozornila Sovovy rodi-če. Přes zákaz se oba mladí přátelé stýkali i nadále, kritizovali komunistický režim a uvažovali, co proti němu mohou podniknout. Rozhodli se jednat na vlastní pěst, v rámci svých možností.

Vhodná příležitost nastala v polovině roku 1949, kdy se Zdeňku Klíbrovi po-dařilo v zaměstnání získat díky nepozornosti kolegy balíček obsahující tři dvěstě-gramové válečky s vojenskou trhavinou. Výbušninu zakopal na louce u městských jatek a společně se Sovou hledali vhodný cíl. Mezitím se Ivanu Sovovi podařilo od Jana Dubického, zaměstnaného v národním podniku Konstruktiva, získat

Alois Suttý* 1. 3. 1924, Tracking, Německo

12. 4. 1951, Praha – věznice Pankrác

Odboj na Klatovsku je neodmyslitelně spojen i s osudem Aloise Suttého. Narodil se na počát-ku roku 1924 v Německu českým rodičům, kteří se v roce 1926 vrátili zpět do Československa. Alois Suttý znal dokonale prostředí, ve kterém vyrůstal, a proto mu nečinilo problémy těchto svých znalostí využít a po komunistickém pře-vzetí moci v únoru 1948 začal převádět do zá-padního Německa osoby, které se cítily novým režimem ohroženy. Byl bohužel záhy při převá-dění chycen a v březnu 1949 odsouzen na dva roky do vězení. A právě zde se začala odví-jet jeho osudová cesta. Ve vězení se seznámil s Františkem Wiendlem st., který byl zatčen

za protikomunistické nápisy, jež psal se svými přáteli. V té době jeho syn rozšiřoval aktivity skupiny, která začala převádět různé osoby přes hranice. Na této činnosti se podílel také MUDr. Jiří Krbec, Jan Štork, Jan Prantl a další.

Když se Aloisi Suttému podařilo již v dubnu 1949 z vězení uprchnout, přešel rychle hranice do Německa. Jako mnoho dalších utečenců se dostal do uprchlického tábo-ra, kde prodělal několik výslechů u americké vojenské kontrarozvědky CIC (Counter Intelligence Corps) kvůli zjištění důvodů odchodu z Československa. Jeho cílem bylo dostat se do Kanady, nechtěl však odejít bez snoubenky Marie Cvachovcové, a proto se již po měsíci pobytu v americké okupační zóně rozhodl vrátit. V násle-dujících měsících podnikl několik přechodů, převážně za účelem převodu různých osob, včetně žen s dětmi, pašování nedostatkového zboží, vyřizování různých vzkazů osob z uprchlických táborů jejich příbuzným atd. Při převodech spolupracoval s kla-tovskou skupinou organizovanou synem Františka Wiendla st. Ta sice byla již delší dobu v hledáčku Státní bezpečnosti, ale protože spoléhala pouze na ověřené kon-takty, nebylo možné do ní jen tak proniknout. Při svém přechodu hranic Alois Suttý vždy přespal na rodinném statku Toušových u obce Pocínovice. Toušovi převáděným

je československé státní občanství v době nesvobody, tak jak ji defi nuje zákon, tj. od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989. Výjimku tvoří osoby, které byly československého státního občanství rozhodnutím státních orgánů v době nesvobody zbaveny, a tudíž mají rovněž právo na osvědčení. Formou odboje a odporu proti komunismu zákon rozumí ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj vedený proti komunistickému režimu v Československu, provádění sabotáží, spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu, pře-vaděčství nebo překračování státních hranic za účelem účasti v odboji proti komunismu. Rovněž sem patří soustavná a dlouhodobá činnost spočívající v autorství petic a jejich rozšiřování, v organizaci veřejných vystoupení proti komunistickému režimu, vyvíjení publicistické činnosti zaměřené proti reži-mu jak v Československu, tak i ze zahraničí. Zákon zároveň defi nuje překáž-ky pro přiznání postavení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Mezi překážky mimo jiné patří příslušnost k bezpečnostním složkám tehdejšího re-žimu, spolupráce s těmito bezpečnostními složkami, členství v Komunistické straně Československa, příslušnost k Lidovým milicím, studium či absolvování vysokých škol politických, bezpečnostních nebo vojenských.

Samotné rozhodnutí, zdali účastník řízení splňuje podmínky dané zákonem, leží na MO ČR, a to zejména na oddělení pro vydávání osvědčení – 3. odboj, které bylo k těmto účelům v roce 2011 nově vytvořeno. Na oddělení v sou-časnosti pracuje 30 osob (historiků, právníků, administrativních sil), jejichž činnost spočívá ve vyhodnocení získaných podkladů pro konečné rozhod-nutí. Podklady tvoří v první řadě materiály z Archivu bezpečnostních složek, Národního archivu České republiky, z archivů na oblastní a okresní úrovni, pří-padně z dalších institucí. Důležitou součástí správního řízení jsou také svědec-ké výpovědi. Od listopadu 2011 přišlo na oddělení cca 4 000 žádostí, z nichž do této doby ministerstvo ukončilo řízení ve zhruba jedné čtvrtině. Bližší úda-je k činnosti oddělení lze dohledat v právě dokončeném sborníku Vyjádření úcty a vděčnosti. Sborník o protikomunistickém odboji.

Připravil: Pavel Kugler

Pamětní odznak účastníka

odboje a odporu proti komunismu

nar.

V Praze dne :

. . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .. . .

Ministr obrany ČR

Číslo :

Ministr obrany

uděluje

nar.

Pamětní odznak pro pozůstalého

po účastníkovi odboje a odporuproti komunismunar.

V Praze d

Ministr obranyuděluje

muu

nnúčasúčasúčas

p

V Praze d

ppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppppo úúpo ú

18 19

mise

Ze všeho nejdříve si ale připomeňme, jaké je její zadání. Situace kolem Sinajského poloostrova se vyhrotila v době tzv. šestidenní války. Během tohoto vojenského střet-nutí z června 1967 mezi Izraelem a koalicí Egypta, Sýrie a Jordánska ztratily arabské země některá svá území, mezi kterými byl i Sinajský poloostrov. Situace v této oblasti se začala konsolidovat až v roce 1979, kdy došlo k podepsání mírové smlouvy mezi Státem Izrael a Egyptskou arabskou republikou. Jednalo se o určitou normalizaci vztahů po ukončení páté arabsko-izraelské války.

V srpnu 1981 byla ratifi kována dohoda o vytvoření mezinárodních mírových sil MFO. Ty měly působit právě v oblasti Sinajského poloostrova a kontrolovat dodržování bez-pečnostních opatření na Sinaji a v části Izraele. Mezi hlavní úkoly příslušníků MFO patří zajišťování provozu kontrolních a propouštěcích míst a hlídková a pozorovatelská čin-nost podél hranice obou zemí. Mezinárodní mírové síly MFO v současné době

tvoří 1 660 příslušníků ozbrojených sil z dvanácti zemí a 170 civilních pracovníků. Od roku 2010 vy-sílá Armáda České republiky do této mise v pravi-delných intervalech tři své pozemní pozorovatele.

Mezinárodní mírové síly mají na poloost-rově o rozloze více než šedesát tisíc kilome-trů čtverečních dva tábory. Větší, tzv. North Camp v El Gorah, se nachází na severu, zhruba

Nad biblickou horou

Letoun CASA C-295M zahájil společně s posádkou a pozemním personálem své působení v misi MFO (Multinational Force and Observers) na Sinajském poloostrově

V pondělí ráno 4. listopadu 2013 odstartoval z kbelského letiště letoun CASA C-295M a nabral kurz směr Sinajský poloostrov. Třináct českých vojáků zde bude společně se svým strojem působit v mírové misi mezinárodních sil a pozorovatelů MFO do konce příštího roku. Jedná se o historicky první operační nasazení tohoto letounu v zahraniční misi.

faktaSinajský poloostrov o rozloze 61 200 kilometrů čtverečních má trojúhelní-kový tvar, který ze severu ohraniču-je Středozemní a z jihu Rudé moře. Na západě se rozkládá Suezská šíje a Suezský průplav. Na východě ho le-muje izraelsko-egyptská hranice. Největší část poloostrova zabírá Sinaj-ská poušť. Jeho střední a jižní část je zvrásněna Sinajským pohořím, jehož nejvyšším bodem a zároveň i nejvyš-ším vrcholem Egypta je hora Sv. Ka-teřiny. Ta dosahuje výšky 2 637 met-rů nad mořem. Dalším významným vrcholem regionu je Mojžíšova hora vysoká 2 285 metrů, mnohými pova-žována za biblickou horu Sinaj.

Nasazení letounu CASA si přímo vyžádalo ve-lení mise. V minulosti v ní totiž tento stroj pro-vozovali Francouzi a příslušníci MFO s ním mají údajně jen ty nejlepší zkušenosti. Kontingent třinácti českých vojáků tvoří jak piloti a obsluha stroje, tak i pozemní personál. Běžné udržovací práce budou tak zajištěny přímo na místě. Pokud by byly nezbytné nějaké rozsáhlejší opravy, bude letoun dopraven do České republiky. Na kbel-ském letišti je k dispozici další stroj pro potřeby střídání. Letoun by měl být poměrně dost vytížen, celkově se předpokládá, že absolvuje šest set le-tových hodin.

„Naším úkolem bude zajišťovat monitorovací lety nad egyptsko-izraelskou hranicí s mezinárod-ními pozorovateli na palubě. Umožníme jim tak z výšky pozorovat, co se v těchto oblastech právě děje. Kromě toho budeme plnit i přepravní lety,“ řekl velitel jednotky a zároveň také pilot podplu-kovník Milan Laniak. „Tato mise má svá specifi ka, účast v ní bude pro nás velkým přínosem. Když létáte v České republice nad městy a poli, je mno-hem snadnější orientace. Naopak nad pouštním Sinajem vidíte jenom hnědou krajinu, která vám z pohledu Středoevropana nenabízí žádné zá-chytné body. Navíc půjde o vůbec první operační nasazení těchto letadel. To znamená, že si jako pi-loti konečně vyzkoušíme létání v cizím prostředí a pod cizím velením.“

Text: Vladimír MarekFoto: autor, archiv Ladislava Sekana a VHÚ

15 kilometrů jihozápadně od pásma Gazy a 20 kilometrů od břehů Středozemního moře. Menší South Camp je na samém jihu poblíž Šarm al Šejku. Další jednotky jsou rozmístěny na kon-trolních a pozorovacích stanovištích v zóně C. Operační oblast mírové mise MFO je rozdělena do čtyř zón. Tři z nich jsou na Sinajském poloos-trově, čtvrtou tvoří tři kilometry široký pás uvnitř Izraele a pobřežní vody jednotlivých úseků.

20 21

výcvik

Na úvod je třeba říct, že síly rychlé reakce NATO jsou speciální mnohonárodní jednotky, které Alianci slouží, pokud je třeba rychle zasáh-nout kdekoliv na světě. Jsou předurčeny k zasa-hování v krizových situacích, při podpoře operací proti terorismu, při humanitárních krizích, při na-stolování míru, v operacích na zajištění sankcí (např. bezletové zóny nebo námořního embarga) a pro další specifi cké mise. Jejich předností je ze-jména efektivní složení jednotek NRF pro danou operaci a schopnost rychlé přepravy a nasazení, a to v řádu jednotek dní. Řídící prvky NATO pod-le aktuální mezinárodní situace formují strukturu úkolových uskupení NATO Response Force.

Organizační členění je následující: síly okamžité reakce (Immediate Reaction Force – IRF) a záložní síly (Response Force Pool – RFP), přičemž do nich svými profesionály přispívají ozbrojené síly člen-ských států NATO. Od loňského roku je operační doba pohotovosti jednotek NRF dvanáct měsíců. Ve skutečnosti se k takzvanému vedoucímu státu (lead nation) přidávají ostatní země se svými ná-rodními příspěvky. Česká republika patří ke stá-tům, které se aktivně zapojují do jednotlivých

rotací NRF. „Vzhledem k aktuální situaci ve světě jsme byli požádáni o vyčlenění jednotky specia-listů z 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany. Od ledna do prosince letošního roku je tedy do úkolového uskupení NRF 2013 zařazena lehká dekontaminační rota,“ říká zástupce ná-čelníka Generálního štábu Armády ČR – ředitel Společného operačního centra Ministerstva obra-ny generálmajor Aleš Opata.

V této souvislosti lze poukázat na vysoký pro-fesní kredit libereckých profesionálů. Ti se mimo

jiné mohou pyšnit četnými zkušenostmi ze za-hraničních operací na území Kuvajtu, Iráku nebo Afghánistánu. Není tajemstvím, že v rámci jedno-tek NATO Response Force byli nasazeni během letních olympijských her v Řecku v roce 2004.

Národní aktivace „třináctky“

Cvičná aktivace sil RFP a IRF NRF 2013 byla provedena v rozdílných termínech (10. září a 1. říj-na), a to národním aktivačním rozkazem prostřed-nictvím stálé směny SOC MO.

Desátý říjnový den hlásili velitelé jednotek NRF v posádkách Pardubice, Liberec a Strakonice do-sažení pohotovosti k přesunu do cvičné operace Boletice. Předcházela tomu kontrola skladů na zá-kladnách a zařízeních Armády ČR v Brně, Bystřici pod Hostýnem, Týništi nad Orlicí a Štěpánově, kde byl fyzicky překontrolován stav zásob uložených ve prospěch aktivovaného úkolového uskupení NRF 2013. Ze cvičných důvodů bylo rozhodnuto tyto zásoby nevyvážet.

Následně byly vybrané jednotky, a to velení úkolového uskupení NRF 2013, jednotka proti-vzdušné obrany, lehká dekontaminační rota a ná-rodní podpůrný prvek (National Support Element – NSE), převzaty do podřízenosti zástupce náčel-níka GŠ AČR – ředitele SOC MO a obdržely jeho rozkaz k přesunu do cvičné operace Boletice. Samotný přesun byl zahájen v pondělí 14. října 2013. Do konce týdne plnili příslušníci „třináctky“ stanovené úkoly cvičení.

„Do operace Boletice, která je fi nální fází aktiva-ce našeho úkolového uskupení, je zapojeno bez-mála tři sta profesionálů a sto třicet dva vozidel. Úkoly v prostoru nasazení jsou plněny podle plá-nu a s požadovanou kvalitou,“ říká velitel ÚU NRF 2013 plukovník Jaroslav Ackermann z 25. protile-tadlové raketové brigády Strakonice. Pro úplnost je třeba dodat, že do třinácté rotace je vyčleněno celkem 766 vojáků z různých armádních útvarů. Konkrétně do sil okamžité reakce je z tohoto po-čtu zařazeno 260 profesionálů a do záložních sil 506 profesionálů Armády ČR. „V případě potřeby jsme připraveni k okamžitému nasazení. To, zda se tak stane v průběhu naší pohotovosti, samo-zřejmě nezáleží na našem rozhodnutí. Potřebné schopnosti musíme udržet na požadované úrovni po celý rok,“ argumentuje plk. J. Ackermann.

Operace BoleticeBojový dril příslušníků úkolových uskupení NATO Response Force (NRF) 2013 a 2014 v boletickém výcvikovém prostoru

Vzrůstající násilí a střety mezi povstalci a ozbrojenými silami si již vyžádaly bezmála pět tisíc mrtvých a sto padesát tisíc uprchlíků, kteří byli nuceni ze dne na den opustit své domovy. Vzhledem ke stále se zhoršující situaci bylo rozhodnuto provést národní aktivaci úkolového uskupení NRF 2013. Cvičné operace Boletice se třetí říjnový týden zúčastnili příslušníci Armády České republiky zařazení do třinácté a čtrnácté rotace sil rychlé reakce NATO.

Z důvodu dosažení co nejvyšší úrovně výcviku příslušníků AČR vyčleněných do NRF byly do bo-letického újezdu vyslány i některé jednotky úkolo-vého uskupení NRF 2014. Informace jejího velitele podplukovníka Vojtěcha Prýgla ze sekce rozvoje a plánování schopností Ministerstva obrany byla velice podrobná a de facto by vydala na samo-statný článek. Týkala se jak naplněnosti ÚU NRF 2014 personálem, tak jazykové způsobilosti, bez-pečnostních prověrek, zdravotního stavu nebo naplněnosti a použitelnosti vyčleněné techniky a materiálu podle tabulek počtů. Pro tentokrát uvádíme pouze zásadní fakta. „Organizace a pro-vádění výcviku probíhá přesně podle souhrnného plánu přípravy schváleného Společným operač-ním centrem Ministerstva obrany. Zaměřujeme se na sladění činnosti jednotek. Naše cílená příprava skončí závěrečnou certifi kací, což je v reálu potvrzení profesních schopností plnit úkoly v prostoru operačního nasazení,“ říká pod-plukovník Prýgl a dodává, že v případě nasazení ÚU NRF 2014 by plnili úkoly v sestavě brigády francouzské armády.

Jemu podřízené více než třistačlenné úkolové uskupení se sto osmdesáti kusy vojenské techni-ky má stanovenou dobu pohotovosti od začátku ledna do konce prosince 2014. Poté operační úkol v NATO Response Force převezme další jednotka NRF.

Nasazení ve výcvikovém prostoru Boletice považuje velitel „čtrnáctky“ za přínosné. „Vedle bojových drilů jsme se zaměřili také na střelecký výcvik ve dne i v noci, na ochranu před zbraně-mi hromadného ničení, problematiku EOD nebo vojenskou topografi i. Intenzita přípravy, navíc v náročných meteorologických podmínkách, nám nepochybně pomohla zvýšit profesní dovednosti,“ konstatuje podplukovník Vojtěch Prýgl.

Profesionalita od všech cvičících

„Úkolové uskupení NRF 2013 – úkoly národ-ní aktivace byly splněny. Úkolové uskupení NRF 2014 – plánovaná opatření výcviku probíhají pod-le plánu,“ konstatovali členové kontrolní komise zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ře-ditele Společného operačního centra Ministerstva obrany, kteří ve středu 16. října provedli tema-tickou kontrolu cvičících jednotek v boletickém

výcvikovém prostoru. „Kontrola zaměřená na pl-nění operačního úkolu u nasazených jednotek ÚU NRF 2013 do operace Boletice a zároveň u vybraných jednotek ÚU NRF 2014 na zjištění ak-tuálního stavu výstavby a připravenosti, zejména v oblasti logistického zabezpečení, nasaditelnosti a udržitelnosti v operacích nám prokázala jejich schopnosti ke splnění úkolů. S jejich působením v operačním prostoru jsem spokojený,“ řekl gene-rálmajor Aleš Opata.

Týž den bylo simulováno použití chemických zbraní a lehká dekontaminační rota provedla v prostoru rozmístění dekontaminaci osob a vo-jenské techniky. „Naším úkolem bylo dekontami-novat jednotku zasaženou nervově paralytickou látkou. V reálu se jednalo o dvacet vojáků, mezi nimiž byli i zranění, a šest kusů automobilní techniky. Pro nás to není nic výjimečného. Jedná se o standardní činnost, kterou opakovaně pro-vádíme jak v tuzemsku, tak i v zahraničních ope-racích,“ vysvětluje nadporučík Lukáš Rác, velitel 4. roty chemické ochrany u 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec.

Svoji profesní připravenost prokázali specia-listé z palebných družstev jednotky protivzdušné obrany, které pro potřeby Severoatlantické alian-ce vyčleňuje strakonická protiletadlová brigáda. Během cvičení v Boleticích plnila tato jednot-ka řadu úkolů, a to od naplánování a provedení přesunu přes zasazení do prostoru odpovědnosti až k vybudování a rozvinutí do bojové sestavy.

Ve čtvrtek 17. října byl vydán rozkaz velitele k ukončení operační činnosti v zájmovém prostoru a cvičící jednotky se přesunuly zpět do míst sou-středění, respektive do svých mírových posádek.

Text a foto: Pavel LangGENERÁLMAJOR ALEŠ OPATA PŘI KONTROLE JEDNOTEK ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ NRF 2013

22 23

fakta

výcvik výcvik

Sluneční paprsky navozovaly atmosféru léta, avšak skutečnost byla zcela odlišná. Ranní mrazí-ky, studený vítr a odpolední teploty nepřesahující 10 stupňů Celsia. V takovém počasí se letos bojo-valo na mezinárodním letním přírodním víceboji.

Na startu speciálního tělovýchovného víceboje, jejž pořádá sekce rozvoje a plánování schopností MO a organizuje Velitelství výcviku – Vojenská akademie, se ve vyškovské posádce sešlo deset družstev Armády České republiky a také dvě za-hraniční z Kanady a Litvy.

Závod tříčlenných vojenských hlídek se ihned rozběhl. Skruž, běh s břemenem, biatlon (střelba), lanová dráha. To je jen část názvů disciplín, jejichž výsledky mohli zájemci průběžně sledovat na we-bových stránkách Summer Survival.

Disciplíny jsou každý rok jiné, mění se jejich obsah i místo konání. Jedno ale mají společné. „Prověřují schopnost jednotlivců pružně reagovat, logicky myslet a improvizovat i účinně spolupra-covat a komunikovat ve skupině,“ uvedl ředitel soutěže a zkušený dlouholetý organizátor závodu kapitán Roman Blahuta z vyškovské akademie.

Neznámý terén, plnění úkolů v odloučení, vy-soká úroveň tělesné zdatnosti, psychická odolnost a zvládnutí různorodých dovedností ve všech ob-lastech speciální tělesné přípravy včetně střelby. A to vše pod dohledem nejen odborných tělo-výchovných pracovníků, ale rovněž týmu zaměst-nanců vojenského zařízení v Dobrušce, jejichž

specifi ckou roli vysvětlil kapitán Blahuta: „Již po-několikáté nám pomáhali zajistit bezpečnost zá-vodu. Monitorovali veškerý pohyb družstev, která byla vybavena čipy. Zejména při nočních orien-tačních etapách, kdy se některá družstva dostala mimo trasu, to byla pomoc přímo nad zlato.“

O tom, že závod skutečně nebyl procházkou růžovou zahradou, svědčí i jeho letošní průběh. Ještě po dvou dnech si nejlépe stály přáslavic-ký 72. mechanizovaný prapor, Univerzita obrany Brno a 311. prapor radiační, chemické a biologic-ké ochrany z Liberce. Třetí den, kdy závodníky če-kal noční orientační závod s visutou lávkou či roz-hlednou, ale pořadím značně zamíchal.Řadě družstev na některé úkoly již nestačily síly

a za jejich nesplnění byla penalizována ztrátou hned několika desítek bodů. Pro družstvo Litvy to byl dokonce soutěžní den úplně poslední. V čele si naopak náskok zvýšilo družstvo přáslavického 72. praporu, na další medailové příčky postoupi-la družstva 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce a 73. tankového praporu z Přáslavic.

Ale přišly ještě další disciplíny jako dobytí věže Baldovec, tarzaní skok či sloup, které pořa-dím opět zamíchaly. A jak to všechno dopadlo? Putovní pohár pro vítěze si po neuvěřitelném trháku v závěru odvezlo družstvo Vojenské poli-cie I z Prahy, za ním skončili závodníci ze 72. me-chanizovaného praporu z Přáslavic a bronz vybo-jovalo družstvo 311. praporu radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce.

„Tento závod není jen o vítězích a poraže-ných. Díky tomu, že je s mezinárodní účastí, týmy

Summer Survival 2013

Boj až do posledních sil

společně procvičí různé typy vojenských doved-ností, což je také vynikající průprava pro meziná-rodní působení v zahraničních misích,“ zhodnotil Summer Survival 2013 ředitel sekce rozvoje a plá-nování schopností MO brigádní generál Pavel Adam.

Text: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA

Foto: Vladimír BezděkKompletní výsledky a fotogalerii naleznete na www.vavyskov.cz

Již velmi brzy to ale bude Afghánistán sku-tečný, a tak je nutné se perfektně připravit. Pro 55 příslušníků AČR se tedy vojenský výcvikový prostor Březina změnil v prostor jejich budoucího nasazení v zahraniční operaci, kde nebezpečí číhá na každém kroku.

Únos, těžká zranění a dokonce i jeden mrt-vý. I takové situace řešilo v pořadí letošní druhé odborně taktické cvičení Messenger 2 pod ří-zením Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově. Bylo vyvrcholením několikaměsíčního procesu přípravy, tentokrát jednotek 8. úkolového uskupení (ÚU) AČR ISAF (velitelství) a 11. jednotky NSE (národní podpůrný prvek).

Jejich domovem se tak na týden stala imito-vaná základna KAIA (mezinárodní letiště Kábul), vybudovaná v prostoru Srubového tábora vo-jenského výcvikového prostoru Březina. „Před námi nyní stojí společný úkol, kterým je prověřit připravenost a schopnost jednotek připravují-cích se plnit operační úkol v prostoru nasazení v Afghánistánu a také vzájemnou součinnost velitelství 8. úkolového uskupení a 11. jednotky NSE,“ zmínil hned v úvodu řídící cvičení plukovník gšt. Rudolf Honzák, zástupce velitele Velitelství výcviku – Vojenské akademie, přičemž dále zdů-raznil, že námět cvičení vychází z aktuální situace v místě nasazení a záměru operace ISAF.

Hlavní činnost úkolového uskupení je směřová-na k logistické a administrativní podpoře českých jednotek v operaci ISAF v Afghánistánu. Cvičení Messenger 2 2013 tedy mělo za úkol prověřit takové požadované schopnosti velitelství 8. ÚU, jako jsou zabezpečení efektivního a nepřetržité-ho velení a podpory prvkům 8. ÚU, komunikace s nadřízeným na nadnárodní i operační úrovni a sousedy, ale také spolupráce s orgány místní sa-mosprávy, ANSF, vládními a nevládními organiza-cemi, úroveň zvládnutí MDMP (Military Decision Making Process) či způsob vydávání úkolů jed-notkám. U jednotky NSE se například prověřoval

způsob ochrany a doprovodů v místě nasazení a také systém logistické a administrativní pod-pory. Rozhodčí služba se zaměřila rovněž na or-ganizaci dopravy, evidenci a účtování materiálu, pozornosti neunikla ani oblast oprav techniky a výzbroje, přepravy osob, techniky a materiálu, dále způsob skladování a manipulace s materiá-lem, jakož i schopnost zabezpečit fi nanční a práv-ní službu.

V rámci cvičení tak byly rozehrávány těm-to jednotkám takové reálné incidenty a situace, které jsou právě pro jejich nasazení v misi typic-ké, a to jak standardní, tak krizové, jež vycházely ze zkušeností z předcházejících operací. To byl také důvod, proč v řídícím štábu cvičení, zejména v jeho rozhodčí službě, pracovali příslušníci 6. ÚU AČR ISAF, kteří mají nejčerstvější zkušenosti z pro-storu nasazení. Rozehráno bylo celkem kolem pa-desáti incidentů a situací, které podle plukovníka Honzáka měly za cíl prověřit nejen připravenost jednotlivců, ale rovněž funkčnost štábu.

„Zátěž na připravující se jednotky během toho-to cvičení byla opravdu enormní. V rámci někte-rých dní jim skupina rozehry připravila až kolem dvaceti událostí a incidentů, z nichž některé byly velmi náročné. Během jednoho dne se například cvičícím snížily počty o dva unesené, mrtvého a další čtyři raněné. Snahou je vytvořit zde takové podmínky, že zejména během prvních dnů vlast-ního nasazení v Afghánistánu příslušníky jedno-tek nic nepřekvapí a nezaskočí,“ dodal na závěr plukovník Honzák. Reálnost námětu a rozehra-ných situací ocenil velitel 8. úkolového uskupení plukovník Stanislav Hudeček: „Nejhorší, co nás potkalo, bylo řešit incident, při kterém jsme při-šli o jednoho našeho příslušníka. Tak to bychom opravdu v reálu zažít nechtěli.“

Text: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA

Foto: Vladimír Bezděk

Prostorem nasazeníbyl imitovaný Afghánistán

Cvičení Messenger 2 2013 v pořadí již čtvrté cvičení tohoto typu, organizované v průběhu dvou let Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií ve Vyškově, účastnilo se jej na 150 příslušníků AČR, na jeho řízení se podílelo, kromě příslušníků VeV-VA a Praporu zabezpečení Vyškov, také osm příslušníků z dalších součástí AČR – zástupci Agentury logistiky, 15. ženijní brigády, 6. polní nemocnice, 25. protiletadlové raketové brigády, Vojenské policie, 14. brigády logistické podpory, Velitelství pozemních sil a Fakulty ekonomiky a ma-nagementu Univerzity obrany, k nasazení do zahraniční operace se při cvičení Messenger 2 2013 připravovali zá-stupci 7. mechanizované brigády, 21. základny taktického letectva, Vojenské poli-cie, 4. brigády rychlého nasazení, Velitelství pozemních sil, 14. brigády logistické podpory, 25. protiletadlové raketové brigády, 13. dělostřelecké brigády, Agentury logistiky, Agentury KIS, Posádkového velitelství Praha, 103. střediska CIMIC/PSY-OPS, Společného operačního centra MO, Krajského vojenského velitelství Olomouc, Finanční správy AČR, Velitelství výcviku – Vojenské akademie a Praporu zabezpečení Vyškov, 22. základny letectva a 15. ženijní brigády, do cvičení byli již po druhé zapojeni i příslušníci kurzu základní přípravy aktivních záloh VeV-VA, předurčení ke strážní službě, kteří zde plnili úkoly spojené se střeže-ním imitované základny KAIA, a také jako příslušníci skupiny imitace, cvičení se již nezúčastnila jednotka radiační, chemické a biologické ochrany, která od příštího roku není součástí organizační struktury ÚU AČR ISAF.

Úkolové uskupení AČR ISAF V souladu s přijatými závazky v rámci NATO a především k maximálnímu nárůstu schopností komplexní podpory všech nasazených jednotek a prvků AČR v misi ISAF v Afghánistánu bylo vytvořeno úkolové uskupení AČR ISAF. Úkolové uskupení AČR ISAF organizačně zastřešuje všechny jednotky a prvky Ar-mády České republiky působící na území Afghánistánu s jasným cílem racionaliza-ce a centralizace systému komplexní podpory všech českých jednotek nasazených ve prospěch operace ISAF.

K dosažení cíle byla vytvořena zcela nová struktura velení a řízení všech jednotek a prv-ků nasazených v misi ISAF pod jednotným velením velitele ÚU AČR ISAF, který zároveň vykonává funkci staršího národního představitele AČR v Afghánistánu.

24 25

technika a výzbroj

Od raket M26 ke střelám M31

Vývoj demonstrátoru řízené střely GMLRS, což nebylo nic jiného než spojení rakety M26 s kombinovanou naváděcí soustavou, tvořenou vestavěnou inerciální jednotkou s integrovaným terminálem družicového navigačního systému GPS a malými řiditelnými křidélky na přídi, byl za-hájen v roce 1994. Podílelo se na něm celkem pět zemí – Spojené státy, Spojené království, Francie, Německo a Itálie. Výsledkem tohoto prvotního pokusu o skloubení relativně nepřesné zbraně ur-čené k ničení plošných cílů s „chytrým“ koncovým navedením byl vznik střel XM30. Každý takovýto „hybrid“ byl schopen dopravit bojovou hlavici tvořenou celkem 404 kusy submunice M85 (opro-ti 644, respektive 518 kusům submunice M77 a M85 u raket M26/M26A1/M26A2) na vzdále-nost více než 60 km. První zkušební odpal střely XM30, při němž došlo k zasažení cvičného cíle, se uskutečnil v květnu 1998.

Koncem téhož roku bylo zahájeno čtyřleté období, kdy došlo k zavádění střel XM30 do vý-zbroje ozbrojených sil Spojených států, přičemž vojskové zkoušky byly úspěšně ukončeny v pro-sinci 2002. V dubnu 2003 byla zahájena omeze-ná výroba předsériových střel XM30 a v prosinci 2004 skončila fáze operačního testování. Na jejich produkci plynule navázaly dodávky vylepšených střel XM31, jejichž hlavní odlišností proti před-chozímu typu bylo především použití jednotné tříštivo-trhavé bojové hlavice. Hlavní výhodou tohoto řešení je relativně nízká eventualita vzni-ku nežádoucích vedlejších škod při použití proti cílům v hustě zastavěných oblastech a omezená možnost kontaminace bojiště nevybuchlou muni-cí. V případě submunice M77 a M85 použité v ra-ketách M26/M26A1/M26A2 (respektive střelách M30) může totiž počet selhaných bombletů tvořit

2–5 % (v případě extrémně nepříznivých okolností je však uváděno dokonce hrozivých 25 %) z cel-kového množství submunice obsažené v každé bojové hlavici.

Zatímco u střel M31 bylo možné naprogramo-vat zapalovač na dva módy detonace (okamžitý výbuch při kontaktu s terénem a výbuch se zpož-děním), u modernizovaných M31A1 se k nim při-dal ještě třetí mód – vzdušný výbuch, který lze nastavit na výšku 3 nebo 7 m nad terénem.

Přestože se uložené zásoby raket M26/M26A1/M26A2 a střel M30 ve skladech ame-rických ozbrojených sil v současnosti odhadují na více než 360 000 kusů, do roku 2018 by mělo dojít k jejich postupnému vyřazení a násled-né likvidaci. K tomuto kroku se schyluje přes-to, že se Spojené státy v roce 2008 nepřipojily k podpisu Úmluvy o zákazu kazetové munice. Jednostranně se však rozhodly nepoužívat sub-munici, u níž je pravděpodobnost selhání vyšší než jedno procento, což zahrnuje celou výše jmenovanou skupinu zbraní.

Nasazení střel XM/M31 v letech 2005–2012

K historicky prvnímu operačnímu použití střel XM31 došlo 9. a 10. září 2005 v Iráku, kdy pří-slušníci baterie B 3-13. dělostřeleckého oddílu US Army vypálili ze vzdálenosti více než 50 km celkem osm střel XM31 na dva komplexy budov obsazených povstalci. Všechny zasáhly plánované cíle a při následné prohlídce oblasti nalezli ame-ričtí vojáci na 48 těl zabitých nepřátel.

Ze zveřejněných statistických údajů je patrné, že od září 2005 do 11. srpna 2012 bylo při výcviku a operačním nasazení spotřebováno celkem 2 337 střel XM/M31. Z uvedeného množství připadá 1 020 střel (tedy 43,65 %) na US Army, 507 střel (21,69 %) na US Marine Corps a 810 střel (34,66 %) na britské ozbrojené síly.

Největší uživatel střel XM/M31 – tedy US Army – použil 791 kusů (77,55 %) této přesně naváděné munice k podpoře vlastních jednotek, 123 kusů (12,06 %) k podpoře jednotek US Marine Corps

a 106 kusů (10,39 %) k podpoře jednotek koalič-ních partnerů.

Nejčastěji (770 střel, tj. 75,49 %) sloužila mu-nice XM/M31 k ničení předem plánovaných cílů a zbývající množství (250 střel, tedy 24,51 %) bylo použito k palebné podpoře jednotek v kontaktu s protivníkem, kdy se v některých případech ne-přátelská palebná postavení nacházela od přísluš-níků koaličních sil blíže než ve vzdálenosti 200 m. Dle prohlášení představitelů amerických ozbroje-ných sil byly v letech 2005–2012 střely XM/M31 nejčastěji používány k ničení zodolněných bodo-vých cílů (zejména úkrytů, skrýší, opěrných bodů apod.) v hustě zastavěných oblastech, mohutných a hluboko uložených nástražných výbušných sys-témů či komplexně zaminovaných budov, jež měly sloužit jako léčka na příslušníky koaličních sil.

Velice zajímavou skutečností je publikovaná in-formace, že US Army (z celkového množství 1 020 střel vypálených od roku 2005) použila pouhých 31 kusů ke zkušebním a výcvikovým účelům. Z toho je zřejmé, že cvičné střelby s touto drahou municí jsou v rámci US Army omezeny na abso-lutní minimum – ani v podmínkách velice štěd-rého rozpočtu na obranu prostě nelze pominout fakt, že cena jedné střely M31A1 v roce 2013 vy-chází na více než 109 000 USD. Z tohoto důvodu slouží k běžnému výcviku primárně rakety M28A2, jejichž cena je mnohem přijatelnější a v současné době se pohybuje okolo 7 700 USD za kus.

Na základě publikovaných informací lze kon-statovat, že v březnu 2009 sloužilo v Afghánistánu

v řadách britského kontingentu pět systémů (z toho čtyři operačně nasazené a jeden záložní) M270B1 MLRS, zatímco americké ozbrojené síly (tedy jak US Army, tak US Marine Corps) nasadily ve stejném období jak v Iráku, tak v Afghánistánu celkem 39 systémů M270A1 MLRS a M142 HIMARS. V říjnu téhož roku se počet amerických systémů v obou zemích snížil na celkem 25 (z če-hož bylo šest kusů M270A1 a 19 kusů M142), což bylo způsobeno zejména postupným stahováním koaličních sil z Iráku. V září 2011 již deklarovaly americké ozbrojené síly nasazení pouhých 12 sys-témů M142 v Afghánistánu (z toho polovina v re-žii US Army a zbývající v rámci US Marine Corps), přičemž na území Iráku se v té době nenacházel ani jediný.

Pokud vezmeme do úvahy, že britské ozbro-jené síly poprvé operačně použily střely M31 v Afghánistánu v polovině roku 2007, tak lze odvodit, že v letech 2008–2009 průměrně kaž-dý ze čtyř nasazených systémů M270B1 vystřílel přes 75 kusů této přesně naváděné munice. V ná-sledujícím roce však došlo k dramatickému po-klesu spotřeby střel M31 (na průměrně 18 kusů na systém), který se v dalších letech ještě více prohloubil (na 15 kusů v roce 2011 a pouhých pět kusů v roce 2012). Tato náhlá a překvapivá nechuť

– dalekonosníodstřelovači v bojiVícehlavňové raketomety byly v průběhu studené války Vícehlavňové raketomety byly v průběhu studené války vyvíjeny a vyráběny jak západním, tak východním vyvíjeny a vyráběny jak západním, tak východním blokem především za účelem ničení plošných cílů blokem především za účelem ničení plošných cílů salvami neřízených raket a rychlým vytvářením salvami neřízených raket a rychlým vytvářením minových polí na dálku. Teprve s větším rozšířením minových polí na dálku. Teprve s větším rozšířením přesně naváděné dělostřelecké munice v 90. letech přesně naváděné dělostřelecké munice v 90. letech minulého století se tyto systémy staly účinnými minulého století se tyto systémy staly účinnými prostředky i v asymetrických konfl iktech. Jedním prostředky i v asymetrických konfl iktech. Jedním z nejlepších příkladů jejich čím dál vyšší důležitosti z nejlepších příkladů jejich čím dál vyšší důležitosti na současném válčišti je stále častější použití střel na současném válčišti je stále častější použití střel GMLRS (Guided Multiple Launch Rocket System) GMLRS (Guided Multiple Launch Rocket System) s jednotnou tříštivo-trhavou hlavicí na území Iráku s jednotnou tříštivo-trhavou hlavicí na území Iráku a Afghánistánu v posledních letech.a Afghánistánu v posledních letech.

GMLRS

Základní TTD jednotné tříštivo-trhavé hlavice střely M31Hmotnost bez zapalovače 88,45 kg

Délka se zapalovačem 1 010 mmPrůměr 218,4 mm Trhavina PBXN-109 (23,13 kg)

Tělo chrom-molybdenová ocel (CrMo 4130)

70198

301

507

708

902995 1020

656 728 788 810

1434

1828

2084

2337

0

500

1000

1500

2000

2500

2009 2010 2011 2012

U.S. Marine Corps U.S. Army Britské ozbrojené síly Celkem

Základní TTD vybraných typů střel

M26 M26A1 M26A2 M30 M31Délka 3 937 mmPrůměr 227 mmHmotnost 306 kg 296 kg 296 kg 302 kg ?Dostřel 32 km >45 km >60 km >70 kmStřední kruhová odchylka – – 10 m 3 mPohon raketový motor na tuhé palivoHlavice 644 kusů

submunice M77 DPICM

518 kusů submunice M85 DPICM

518 kusů submunice M77 DPICM

404 kusů submunice M85 DPICM

90 kgtříštivo-trhavá

Rok zavedení 1983 1999 1996 2004 2005

BRITSKÉ OZBROJENÉ SÍLY POPRVÉ OPERAČNĚ POUŽILY STŘELY M31 V AFGHÁNISTÁNU V POLOVINĚ ROKU 2007. NA SNÍMKU JE ZACHYCEN ZKUŠEBNÍ ODPAL TÉTO STŘELY ZE SYSTÉMU M270B1 JEŠTĚ PŘED OPERAČNÍM NASAZENÍM.

Počet střel GMLRS použitých v letech 2009–2012

PŘÍMÝ ZÁSAH ŽELEZOBETONOVÉ BUDOVY STŘELOU XM31 V IRÁKU

PŘÍSLUŠNÍCI BATERIE B 2-20. DĚLOSTŘELECKÉHO ODDÍLU VEDLI 5. LEDNA 2006 PALBU ZE SYSTÉMU M270A1 UMÍSTĚNÉHO NA PŘEDSUNUTÉ OPERAČNÍ ZÁKLADNĚ QAYYARAH-WEST V IRÁKU.

britských velitelů k použití GMLRS je patrně způ-sobena incidentem, ke kterému došlo 14. února 2010. Při něm v okrese Nad Ali afghánské provin-cie Hílmand dvě střely M31 minuly svůj cíl a zabily celkem 12 místních civilních obyvatel.

Co konstatovat závěrem? Z výše uvedeného případu vyplývá, že přestože „dalekonosní odstře-lovači“ GMLRS jsou extrémně efektivní a přesné zbraně, nelze nikdy podcenit omylný lidský faktor či všudypřítomnou „mlhu války“ – a to dokonce (nebo zejména) na současném přetechnizovaném bojišti.

Text: Dušan RovenskýFoto: US DoD, Crown Copyright/MoD UK,

Lockheed MartinZdroje:Pengelley, R., Artillery, rockets and mortars answer the call for precision, Jane’s International Defence Review, Vol. 42, October 2009Pengelley, R., UK makes the most of GMLRS Unitary rounds in Afghanistan, Jane’s International Defence Review, Vol. 43, January 2010Pengelley, R., Allies rein in GMLRS theatre use, Jane’s International Defence Review, Vol. 44, December 2011Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM.

26 27

tělesná příprava

Oba splnili náročné vstupní podmínky, stanove-né NATO/Partnership for Peace Mountain training and education centre dislokovaném v horském městečku Sachkhere pro účast v Mezinárodním kurzu boje v horách.

Museli prokázat nejen profesní schopnosti a zdravotní způsobilost, ale zejména jazykovou připravenost na úrovni STANAG 2222. Na přípra-vě a zabezpečení účasti našich vojáků se podílelo i oddělení záchranné a výsadkové služby a těles-né výchovy sekce rozvoje a plánování schopností Generálního štábu AČR.

„Po klidném letu z Prahy a tříhodinovém pře-jezdu s řidičem, který se spíše cítil pilotem závod-ního monopostu, kdy bílá čára byla jen výzdobou na silnici a červená na semaforu zřejmě naopak velela přidej, jsme přijeli na základnu školy vybu-dovanou v rámci projektu PfP. Kromě českých zá-stupců se kurzu zúčastnili dva důstojníci maďar-ské armády, tři vojáci Arménských ozbrojených sil a sedm příslušníků Horské školy Sachkhere. Celý kurz vedl kapitán Šota a pět instruktorů, všichni absolventi mnoha horolezeckých výcviků v hor-ských školách západních armád,“ uvedl nás do zá-kladní situace major Michalička.

Základna, kde se lezci sešli, je jednou z ně-kolika, které v Gruzii vybudovaly Spojené stá-ty, a i díky tomu bylo seznamování se zdejší rozdílnou mentalitou a kulturními odlišnostmi pro Středoevropany pozvolné a příjemné. „Prvním velkým rozdílem pro nás bylo jídlo. Při slavnost-ních příležitostech Gruzínci umějí uspořádat skvě-lé hostiny. V ostatních případech tvoří stravu velké množství sezónní zeleniny, hlavně proto, že větši-na rodin je samoživitelská, s kouskem vařeného masa a množstvím chleba podobným vece. Vše ale bylo extrémně přikořeněno bylinkami, s čímž jsme první dva týdny doslova bojovali. Zajímavostí pro nás především byl přístup k výcviku. Vše bylo uvolněné, bez stresu a přes občasné drobné or-ganizační nedostatky velmi příjemné,“ doplnil své zážitky major Michalička.

Čtyřtýdenní kurz začal pro všechny účastníky stejně – nafasováním jednotného horolezeckého materiálu a oblečení. Poté následovala nezbytná dávka teorie, tedy přednášek. „První týden byl vě-nován základům lezení a jištění, technikám slaně-ní a stavbě fi xních cest. Přijeli jsme jako zástupci metodického orgánu řídícího celou oblast vojen-ského lezení české armády hlavně proto, abychom mohli srovnat odlišné systémy výuky a celkovou organizaci výcviku v horské zemi, kterou Gruzie bezesporu je. Díky komunikaci v angličtině to ne-byl problém,“ vysvětlil nám instruktor Michalička.

Oba zástupci se shodli, že v rámci prvního týd-ne je nejvíce uchvátil lezecký výcvik ve stínu úzké skalní věže, kterou přes století obývají poustevníci, slézající dolů jen několikrát do roka. Zajímavostí je, že ten současný se z nedaleké jeskyně na skal-ní věž přestěhoval před více jak čtyřiceti lety.

Druhý týden kurzu se zhoršilo počasí, a tak se vysokohorský trénink změnil na výcvik ve střel-bě. Toto rozhodnutí příslušníci české armády při-jali pozitivně, protože jim umožnil se lépe aklima-tizovat na vysokou nadmořskou výšku. Střelecký výcvik byl ze základny v Sachkhere přesunut na horskou střelnici u hory Abuli (3 300 m n. m.)

do starých ruských kasáren pár desítek kilometrů od hranic s Tureckem.

„Základna, kde prý před pěti lety bylo disloko-váno téměř sedmnáct tisíc vojáků, nás překvapi-la především svou rozlehlostí, bylo ale současně znát, že již několik let není využívána. Sami jsme bydleli v budově jedné roty, kde chyběly zásuv-ky, topení, některá okna byla vysklená a o sprše jsme si mohli nechat celý týden zdát. Hodinové dojíždění na střelnici připomínalo svým komfor-tem Afghánistán, mračna prachu a tisíce otřesů nás provázely tam i zpět na korbě ohromného Kamazu. Střelnici tvoří celé pohoří okolo vrcholu Abuli a oproti našim zvyklostem nikdo neřeší uza-vírání prostoru, sirény a prapory. Do svahu se jen postaví cíle a odjede se auty. Je to pochopitelné, protože rozlehlost střelnice umožňuje střelbu z úplně jiných kalibrů, než používají naše útočné pušky. Svědčí o tom mnoho šrapnelů a děr po vý-buších dělostřelecké munice všude okolo,“ doplnil zážitky z kurzu druhý účastník major Barták.

Střelba se oběma majorům vryla značně do paměti. Konečně posuďte sami, proč. „Stříleli jsme z nezvyklých zbraní M4 a M3 a hlavně v ne-tradičních podmínkách. Už v teoretické přípra-vě nás překvapila propracovanost systému, kdy i na stometrovou vzdálenost měníte náměr vzhle-dem ke sklonu svahu, střílíte-li do kopce nebo směrem z něj – pouze pro bližší představu sklon místních svahů dosahoval až osmdesáti procent – počítat musíte s tím, z jaké strany svítí slunce a v jaké jste nadmořské výšce. Pro boj v horách je očividně potřeba brát zřetel i na zdánlivě malé detaily. Ukázalo se, že tyto poznatky a zkušenosti nám chyběly při přípravě na jarní rakouskou sou-těž Edelweiss Raid 2013 (článek o této soutěži

byl publikován v A reportu 4/2013 – poznámka redakce). Vrcholem střeleckého výcviku pro nás bylo přezkoušení ve výšce 2 450 metrů nad mo-řem na vzdálenost 300, 200 a 100 metrů, kdy jsme museli ze čtyřiceti ran minimálně pětadvacetkrát zasáhnout cíle v časovém limitu dvou minut. Samozřejmě s přebíjením,“ uzavírá major Barták. A pak ještě doplňuje: „Vítr i slunce nám tentokrát přály a i přes malé zkušenosti se střelbou v horách jsme střelecký test, uzavírající celý týden, splnili.“

Třetí týden Mezinárodního kurzu boje v ho-rách se konal v bezprostředním okolí pětitisícov-ky Kazbeg, v nádherné krajině ledovců, séraků a skalních věží. Zážitků přibývalo i zde a pěti-hodinový přejezd s dvojnásobným proražením kola byl jakoby předzvěstí událostí následujících. Cílem klikaté cesty byla vesnice Stepantsminda, v blízkosti jedné z gruzínských nejvyhlášenějších památek Tsminda Sameba, kostelíku Svaté trojice. Dvoudenní pochod nádherným ledovcovým údo-lím dovedl účastníky k bývalé meteorologické sta-nici, která se stala základnou na celý další týden.

„Opět nás přivítaly spartánské podmínky v po-době rozlehlé a tím i neútulné místnosti velikosti běžné kanceláře, určené pro 14 lidí, jejich batohy i spaní. Kvůli nízkým teplotám a silnému větru, který pocitovou teplotu kvůli takzvanému ,wind-chill efektu‘ posouval někam k minus 20 °C, byla zaměstnání odsouvána a nakonec soustředěna do dvou dnů, kdy se dalo z bivakovací chaty, ležící ve výšce téměř 3 600 metrů nad mořem, vylézt,“ popisuje tvrdé podmínky Vladimír Michalička a dodává: „Naše úroveň kurzu nám bohužel

Češi se v horáchČeši se v horáchNEZTRATÍNEZTRATÍ

Gruzie – země svíraná pohořími Malého a Velkého Kavkazu, země poválečná, a přece nádherná. Gruzínské hory a skalnaté útesy se v září staly místem zdokonalovacího výcviku dvou vedoucích instruktorů speciální tělesné přípravy – vojenského lezení majora Erika Bartáka a majora Vladimíra Michaličky, příslušníky Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.

neslibovala možnost výstupu na vrchol Kazbeg do výšky 5 047 metrů nad mořem, ale přesto jsme se druhý den podívali alespoň nad čtyři tisíce. Pro některé z ostatních frekventantů to byla pre-miéra ve vysokých horách, a tak bylo kolem kap-ličky v této výšce hodně focení.“

Ledovcový a vysokohorský výcvik byl zaměřen na přesuny jednotky po ledovci, budování jisticích stanovišť a základy záchrany z ledovcových trhlin. Techniky používané gruzínskými instruktory mají z pohledu českých instruktorů několik detailů, kte-ré by podle jejich vyjádření stály za přehodnocení. „Byli jsme zde v pozici frekventantů, a tak spíše než diskusi volíme poučení pro výcvik v rámci našeho systému vojenského lezení,“ vysvětluje postřehy z kurzu major Michalička a ještě dopl-ňuje: „Tradice lezení v Armádě České republiky je ve srovnání s místní výukou více než patnáctiletá a je poznat, že jsme ušli dlouhou cestu a některé dětské nemoci už máme naštěstí za sebou.“Čtvrtý a poslední týden Mezinárodního kur-

zu boje v horách byl opět dislokován do okolí Sachkhere. V pondělí a úterý čekal účastníky trek, který prý připomínal téměř procházku botanickou zahradou. „V okolí potoků a na horských stezkách rostlo klokočí, bobkové listy a jedlé kaštany, v po-tocích, z nichž jsme pili, žili sladkovodní raci a nad hlavou se nám vznášeli orli. Jednoznačně nejkrás-nější lesy, které jsme tu navštívili,“ tak líčí gruzín-skou scenérii výcvikového pochodu major Barták.

Následný úterní zrychlený přesun završený bro-děním horské řeky, fi xní cesta nad řekou a dojezd lanovkou přímo do kasáren ukončily výukovou část kurzu. Zbytek týdne vojáci věnovali zkouškám le-zeckých dovedností, technických znalostí a fyzické připravenosti. Finále pak představoval zrychlený přesun s šestnácti kilogramy zátěže na jedenáct horských kilometrů s nastoupanými devíti sty výš-kovými metry. Limit byl tvrdý – maximum dvě ho-diny. A časy českých profesionálních vojáků? 1:36 a 1:44. Časy obou byly více než dostatečné a zna-menaly pro oba bezproblémové ukončení kurzu.

Jejich pobyt byl završen slavnostním vyřazením absolventů za přítomnosti zástupců NATO, české-ho vojenského atašé a samozřejmě velitele školy.

„Pro nás úspěšné ukončení představuje vel-mi dobrou výchozí pozici pro případné další účastníky. Nejenže víme, jakou úroveň gruzínské kurzy mají, ale jak velitel školy, tak velitel kurzu a instruktoři mají jistotu, že Češi se v rámci vojen-ských operací v horách neztratí,“ uzavírá své po-střehy z kurzu major Vladimír Michalička.

Účast našich důstojníků v Mezinárodním kurzu boje v horách potvrdila nejen výbornou fyzickou a profesní připravenost zástupců české armády, ale přinesla i nové možnosti přípravy v oblasti speciál-ní tělesné přípravy jejích dalších příslušníků.

Připravil major Vladimír Michalička

28 29

host

Pane plukovníku, k jakému dni bude nově vytvořena 22. základna vrtulníkové-ho letectva?

Skutečností je, že 22. základna vrtulníkového letectva již vznikla, a to od prvního září letošního roku. V současné době je však postavena na mi-nimálních počtech. Převážně se jedná o vrcholný management útvaru. V termínu od září do prosin-ce bude realizována celá řada administrativních úkonů, jako jsou například převody majetku nebo založení nákladových středisek. Ke dni 1. prosince 2013 dojde k personální naplněnosti a následně k již deklarovanému vytvoření 22. základny vr-tulníkového letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Poslední prosincový den ofi ciálně zanikají 22. základna letectva a 23. základna vr-tulníkového letectva. V této souvislosti chci říct, že organizační struktura nového útvaru bude de facto totožná s tím stávajícím. Významným prvkem bude opět křídlo se třemi letkami (221., 222. a 223.), přičemž první letka bude vyzbroje-na transportními vrtulníky Mi-171Š a bitevními stroji Mi-24/35, druhá transportními „stosedmde-sátjedničkami“ a třetí bude letkou oprav letecké techniky. Podstatnou informací je to, že budeme

jedinou výhradně vrtulníkovou základnou vzduš-ných sil Armády České republiky.

Nakolik se u nově vytvořené základ-ny změní počty personálu a letecké techniky?

Dochází k navýšení zhruba o dvě stě lidí. Na nové vrtulníkové základně bude pracovat něco málo přes tisíc osob. Změny jsou i u provozova-né letecké techniky. Ta první souvisí s přeletem Mi-171Š z přerovského letiště, druhá s redislokací lehkých bitevních letounů L-39ZA na čáslavskou základnu taktického letectva. Celkově chceme provozovat dvacet šest kusů letecké techniky, z nichž bude šestnáct strojů Mi-171Š a deset bi-tevních vrtulníků Mi-24/35.

Změnila tato rozsáhlá reorganizace hlavní úkoly základny Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou?

Minimálně. V naší působnosti stále zůstáva-jí dva hlavní cíle. Tím prvním jsou úkoly ve pro-spěch Armády České republiky a v případě potřeby i pro integrovaný záchranný systém. Druhým zadáním je nadále působit jako letecká

základna, která je předurčená k přijetí aliančních sil. Nedávné cvičení NATO Ramstein Rover 2013 nás v tomto směru zevrubně prověřilo. Těší nás, že jsme tuto schopnost plnohodnotně prokázali. Samozřejmě, že se reorganizací základny některé úkoly mění. Například příprava pilotů taktického letectva u 222. výcvikové letky. Naopak nově pře-bíráme úkoly přípravy posádek vrtulníků Mi-171Š pro nasazení jak v tuzemsku, tak v zahraničních operacích.

Na náměšťské základně probíhal v po-sledních letech společný provoz proudo-vých letounů a vrtulníků. To však odle-tem „devětatřicítek“ skončilo. Zjednoduší se tím řízení letového provozu?

Po bezmála šedesáti letech končí na náměšť-ském letišti provoz křídlatých letounů. Řízení le-tového provozu, kdy vedle sebe působily proudo-vé stroje a vrtulníky, bylo bez problémů. Provoz ryze vrtulníkové techniky na tom nic zásadního nezmění. Naopak jsem přesvědčený, že budeme schopni ještě efektivněji využívat naše pracov-ní prostory. Proč? Protože oba typy provozova-ných vrtulníků se víceméně pohybují stejnými

rychlostmi a na stejných výškách, respektive létají stejné obrazce pro přistání podle přístrojů.

Bylo třeba před příletem vrtulníků Mi-171Š z Přerova provést na náměšťské základně nějaké úpravy?

Náměšťská základna už byla v průběhu něko-lika posledních let budována s vizí možné dislo-kace vrtulníkové techniky. Letky zde budou mít odpovídající zázemí, včetně logistického zabezpe-čení. Pro transportní stroje jsou připravena stání, která plně pokrývají potřeby jejich provozování. Společným benefi tem je sofi stikované pracoviště pro vyšší stupně údržby. V něm se provedla insta-lace linek na údržbu vrtulníků Mi-171Š. Z Přerova nám byly dodány všechny potřebné příprav-ky, včetně kontrolní a měřicí techniky. Základna je po technické a logistické stránce připravena na provoz daných typů vrtulníků.

Jsme svědky výjimečné události ve vzduš-ných silách Armády ČR, kdy se ze dvou le-teckých základen vytvořila jedna. Nakolik to bylo náročné?

Upřímně řečeno, jednalo se o jeden z nej-těžších úkolů, které jsem doposud v armádě pl-nil. Bez podpory všech zainteresovaných prvků by jej nebylo možné zvládnout. Nicméně mám další nadmíru zajímavou zkušenost. Myslím si, že v nadcházejících letech takováto fúze už prav-děpodobně neproběhne. Přineslo to šanci, aby nová vrtulníková základna nebyla výhradně ani náměšťská ani přerovská, ale aby vznikla zcela nová instituce s nově nastavenými principy a pra-vidly fungování a také aby v maximální možné míře odpovídala současným úkolům, které jsou před nás postaveny.

Co bylo v této souvislosti nejsložitější?Jednoznačně personální záležitosti. Nová vrtul-

níková základna nebyla z hlediska tabulek počtů schopná pojmout všechny příslušníky z bývalých náměšťských a přerovských útvarů. V reálu to znamenalo, že jsme se museli s některými vojá-ky a občanskými zaměstnanci rozloučit. A to není nikdy lehké. Já si těch lidí velice vážím, protože oni dlouhé roky zodpovědně pracovali jak pro vo-jenské letectvo, tak pro armádu. Bohužel u řady z nich se jednalo o nucený odchod. Není to nic

příjemného, pokud letečtí odborníci musejí od-cházet do zálohy.

Jak probíhal výběr personálu do nových organizačních struktur? Stavělo se na „do-mácích“ a volné posty obsadili „hosté“?

Tak tomu skutečně nebylo. Ani v nejmenším nehrálo roli, kdo slouží v Náměšti nad Oslavou a kdo v Přerově. Výběry na systemizovaná místa u 22. základny vrtulníkového letectva probíhaly přesně v souladu s platnými předpisy a naříze-ními velitele vzdušných sil Armády ČR. Od hod-nosti majora a výše to bylo formou standardních výběrových řízení. Pro hodnost od kapitána níže byly základní předpoklady adeptů porovnává-ny jednokolovým systémem. V reálu tak, že byly k jednotlivým kritériím přidělovány body a ten, kdo získal největší počet bodů, stal se kandidá-tem na obsazení systemizovaného místa. Velitelé nominovali příslušníky z obou základen do tak-zvaného personálního bazénu. Z něho se násled-ně vybírali kandidáti na jednotlivá systemizovaná místa. Za tímto účelem byly ustanoveny příslušné komise po jednotlivých číslech vojenských odbor-ností. V nich pracovali zástupci jak 22. základny letectva, tak 23. základny vrtulníkového letectva.

Ze dvou jedna

Rozhovor s velitelem 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou plukovníkem gšt. Jiřím Vávrou

Dějí se to na základně Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou věci. Stadium nedávných přeměn toho nemálo zrušilo, aby bylo záhy vytvořeno něco nového. Nejsou to banální záležitosti, protože souvisejí s organizační strukturou, personálním obsazením nebo provozovanou leteckou technikou. Tamní reformy podnítily zájem vojenské veřejnosti. A report se proto obrátil na člověka, který je veškerému dění ustavičně na blízku. Odpovědi plukovníka gšt. Jiřího Vávry popisují skutečný stav u tohoto vojenského útvaru.

Znamenalo to, že nikdo neměl předem svoje mís-to jisté. Nová 22. základna vrtulníkového letectva byla složena rovnocenným způsobem z obou bývalých vojenských útvarů. Jsem přesvědčený, že vše proběhlo férově s cílem postavit základnu z nejlepších odborníků.

Ve výzbroji základny jsou vedle sebe so-fi stikované transportní vrtulníky a záro-veň bitevní stroje, o kterých již leckdo mluví v minulém čase. Co k tomu můžete říct?

Nikdo zatím nerozhodnul o konečném datu ukončení provozu „čtyřiadvacítek“. Do doby, než padne takové rozhodnutí, budeme s plným nasa-zením pokračovat v plnění úkolů na tomto bitev-ním typu. Mimochodem, v současné době je vr-tulník Mi-24/35 jedinou platformou ve vzdušných silách AČR, která je používána pro výcvik a pří-mou leteckou podporu předsunutých leteckých návodčích v noci. Samozřejmě že se jisté varianty mohou nabízet. Příslušníci základny jsou zapojeni v předprojektových týmech, kde se o těchto zá-ležitostech už nějaký čas diskutuje. Než se však začne zvažovat konkrétní typ vrtulníku, je třeba přesně defi novat, co od takového stroje očekává-te. Letecká technika se nenakupuje na dva nebo tři roky, ale s perspektivou několika desítek let. Jsem přesvědčený, že i na této základně dojde k progresu, co se vrtulníkové techniky týká.

Co další investice do rozvoje náměšťské vrtulníkové základny?

Je třeba říct, že celý generel rozvoje základny nebyl naplněný v souvislosti s fi nančními opat-řeními. Máme v plánu, a to v horizontu několika nadcházejících let, vybudovat stanoviště na do-plňování pohonných hmot pro automobilní techniku. V budoucnu by nám výrazně pomohla výstavba multifunkčního skladu, protože v sou-časné době působíme ve dvou lokalitách, a to na základně a ve starých kasárnách ve Vícenicích, kde jsou některé prvky logistické podpory. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nadcházející investice by nebyly směřovány do zabezpečení letového provozu, nýbrž do oblasti logistiky.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

30

medailon

31

Úterý 15. října, základna letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Je krátce před šestnáctou hodinou, když na vzletovou a přistá-vací dráhu dosedá lehký bitevní letoun L-39ZA s číslem 5015 na trupu. O pár minut později stroj přijíždí na místo stání. Pro pilota – plukovníka Milana Simra – to bylo posledních padesát minut letu ve vojenském letounu. Zakončil jej bezchyb-ně provedenými prvky vyšší techniky pilotáže. Z Albatrosu se mu očividně nechce. Ještě pár mi-nut se loučí letmým pohledem po kabině. Je však na čase vystoupit. Tam „dole“ už čekají kolegové, kteří mu přišli gratulovat, respektive kondolo-vat. Dnes dal sbohem létání ve vzdušných silách, na Silvestra ukončí aktivní službu vojáka z povolá-ní. Po třiceti letech za kniplem!

Posledním typem Albatros

Milanova cesta k létání začala standardně. Od mládí ho bavilo lepení modelů letadel. Také vojenský stejnokroj mu nebyl cizí. Doma ho měl před očima de facto každý den. Jeho otec slou-žil v armádě, nikoliv však jako výkonný letec, ale jako odborník přes automobilní techniku. Svoje vykonala i dědova kožená helma na motocykl. V jistých chvílích se totiž dala použít jako přilba pro nastávajícího pilota.

Poté stačilo několik návštěv na svazarmovském letišti, včetně letů ve větroních, a bylo rozhodnuto. Ten defi nitivní verdikt padl ve čtvrtém ročníku stroj-ní průmyslovky a zněl následovně: Vysoká vojenská letecká škola v Košicích. Než se tak stalo, bylo třeba zdolat několik úskalí. Počínaje výcvikem na cvičných letounech Zlín Z-126 a konče zdravotní způsobilos-tí. „Zevrubné prohlídky v pražském Ústavu letecké-ho zdravotnictví nás tehdy absolvovalo padesát, ale uspěli jsme pouze dva. Řekl jsem si, že když už mám tohle za sebou, musím zvládnout i to následující,“ vzpomíná plukovník Simr a dodává, že kdyby ten-krát nesplnil zdravotní kritéria na pilotní profesi, tak by stejně byl letadlům nablízku, a to buď jako pří-slušník pozemního personálu, nebo jako zaměstna-nec některé z konstrukčních kanceláří.

Část jeho tužby se mu splnila, když na košic-kou „pilotku“ nastoupil. To význačnější však přišlo až po dvou letech – pilotáž cvičných proudových strojů L-29 Delfín a L-39 Albatros. Další profesní skok se uskutečnil u přerovského školního pluku. Tam už byly nadzvukové stíhací letouny, konkrét-ně MiG-21F a MiG-21U.

Po čtyřletém studiu byl v hodnosti poručí-ka zařazen k „sedmačtyřicítce“ neboli k 47. prů-zkumnému leteckému pluku do Hradce Králové. Jeho dalším typem letecké techniky se staly „jedenadvacítky“ verzí US a R. Tak tomu bylo až do roku 1990, kdy se přeškolil na stíhací bom-bardovací letoun Su-22. Na „súčku“ plnil úkoly do té doby, než královéhradecký vojenský útvar zrušili. Odtud přešel na náměšťské letiště, je-hož název se několikrát změnil, až na stávající 22. základnu letectva. Posledních deset let létal

Milan Simr „devětatřicítku“. Na letounu L-39 má nálet 1 200 letových hodin. À propos v jeho zá-pisníku letů si můžete přečíst také celkový nálet – 2 556 hodin.

„Nechci kategoricky říkat, že ten či onen typ byl pro mě srdeční záležitostí. Každý má svoje. Nezapomenutelné jsou průzkumné lety ve sto-metrové výšce a při zhruba osmisetkilometrové rychlosti, stejně tak jako vyšší technika pilotáže nad mraky. Ve všem je adrenalin. Pilotní profese je krásná a náročná zároveň. A já měl to stěstí, že jsem mohl být dlouhou dobu u toho,“ kon-statuje plk. M. Simr a dává k dobru nedávný zá-žitek: „Při setkání spolužáků jsem se dozvěděl, že většina z nich odešla od létání ve vojenském letectvu již počátkem devadesátých let minulého století. Vím, že to může leckoho tahat za uši, ale já je v leteckém věku přežil o dvacet let. Osobně

to považuji za svůj mimořádný profesní úspěch. Asi jsem měl stěstí,“ směje se jednapadesátiletý profesionál Armády České republiky.

O pomyslném leteckém stěstíčku začal plu-kovník Milan Simr hovořit i bez dlouhého naléhá-ní. „Do zálohy to mám za pár týdnů, tak proč ne. Nejde o srdcervoucí příběhy, ale o realitu, která se může nahoře kdykoliv přihodit. Důležité je vzít si z ní ponaučení a udělat maximum možné-ho pro bezpečnost letového provozu. Drilu, kdy na zemi dostáváte pod kůži řešení zvláštních pří-padů za letu, není nikdy dost. Na zemi to podle vás už umíte na sto procent, ale v krizové situaci a pod stresem mohou být vaše reakce odlišné. Je to o dokonalé přípravě, o takzvaném kokpit drilu, kde rozhodují detaily,“ konstatuje zkušený vojen-ský pilot a dává do placu některé situace, kdy mu do smíchu příliš nebylo: „Letěl jsem v Su-22, když

došlo ke srážce s ptákem. Bylo to zhruba při tisíci-kilometrové rychlosti a ve výšce sto metrů. Během okamžiku jsem měl před sebou tmu. Na přistání mě dovedl kolega z druhé mašiny. O něco vese-lejší, i když mi také běhal mráz po těle, bylo špatné vysunutí podvozku na cvičném proudovém stroji L-29 Delfín. Stalo se mi to na jednom leteckém dni a diváci si mysleli, že je to součást mojí akrobatické ukázky. Nakonec se technika umoudřila a já bez-pečně přistál na ranveji. V této souvislosti nelze nevzpomenout také na prvotní lety na zahraniční letecká cvičení. Tenkrát to pro nás bylo všechno nové. O nějakých zkušenostech nebyla řeč.“

Žít z podstaty nelze S nadsázkou řečeno, dvojí konec není pro Milana

Simra tragédií. Pro novou generaci vojenského

Třicet rokůZA KNIPLEM

A report byl u posledního letu plukovníka Milana Simra v kokpitu lehkého bitevního letounu L-39ZA

Pouze zasvěcení věděli, že se jednalo o výjimečnou událost s několika neobyčejnými dějstvími. V reálu to, že patnáctý říjnový den proběhla poslední letová akce 222. výcvikové letky na základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Při té příležitosti také derniéra plukovníka Milana Simra v kokpitu vojenského letounu a poté i symbolické předání funkce velitele náměšťské základny ve vzduchu.

Bylo přesně jedenáct hodin a dvacet dva mi-nut, když na vzletovou a přistávací dráhu číslo jedna tři čáslavské 21. základny taktického letec-tva dosedl první stroj L-39ZA s trupovým číslem 5017. Letoun rychle opouští ranvej a po pár mi-nutách již přijíždí na určenou stojánku. Vzápětí jej následují další tři „devětatřicítky“, konkrétně 5019, 3903 a 5015. Od této chvíle je jejich mateřskou základnou Čáslav. Následně, od 1. prosince 2013, budou zařazeny do nové organizační struktury, a to do 213. výcvikové letky, kde budou společně

působit se šesti dvoumístnými podzvukovými bi-tevníky L-159T1 ALCA.

„Po vzletu jsme jednotlivě vystoupali nad mra-ky a tam zformovali skupinu L-39ZA k závěrečné-mu průletu nad slavnostním nástupem příslušníků 22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Nízká inverzní oblačnost nám však nedovolila efektní rozloučení s dnes již bývalou mateřskou základnou,“ popisuje odlet nadporu-čík Petr Zápařka, který jako poslední ve skupině provedl po přeletu do Čáslavi nízký průlet nad

tamní vzletovou a přistávací dráhou se symbolic-kým zamáváním křídly na uvítanou. „Co jiného si přát, než abychom se tady měli stejně dobře, jako tomu bylo v Náměšti,“ konstatuje krátce po při-stání vojenský pilot, který má nalétáno na „zetáč-ku“ přes tři sta letových hodin.

Ukončení činnosti 222. výcvikové letky, a tedy i působení letounů L-39ZA na náměšťské základně, předcházel slavnostní nástup, kterého se zúčastnili také zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálmajor Bohuslav Dvořák,

zástupce velitele vzdušných sil AČR plukovník gšt. Jaromír Šebesta a Vlasta Šišková, manželka generálmajora ve výslužbě Aloise Šišky, příslušní-ka 311. perutě Royal Air Force, který je patronem 222. výcvikové letky. Mimochodem tato výsada bude pokračovat i v novém působišti. Jinými slovy, také 213. výcviková letka 21. základny taktického letectva Čáslav bude mít ve svém názvu „Šiškova“.

„Za největší přínos redislokace letounů L-39ZA považuji to, že podstatným způsobem zvýšíme efektivitu leteckého výcviku pilotů taktického

létajícího personálu, a to nejen u 222. výcvikové letky, toho udělal mnoho a podporovat ji bude i nadále. „Samozřejmě že mám velkou radost z toho, že někteří mladí piloti, kteří mi za poslední roky prošli rukama, už létají na čáslavské základ-ně na podzvukovém bitevníku L-159 ALCA nebo nadzvukovém bojovém letounu JAS-39 Gripen. Svědčí to o tom, že úsilí, nejen moje, ale i velitele letky podplukovníka Antonína Horčičky jde správ-ným směrem,“ konstatuje plukovník Simr a porov-nává sebe se svými nástupci. „Určité rozdílnosti tady přece jen jsou. Některé přináší sama doba. Myslím si, že u nás bylo mnohem více entuziasmu pro létání. Nebojím se říct – i více toho srdíčka. Nebyla to pro nás jenom profese. Bylo to de facto klíčové téma, které nám vydrželo celý život. Tím však ani v nejmenším nenaznačuji, že stávající ge-nerace je horší než moje. To určitě ne. Jejich pro-fesní způsobilost je zcela srovnatelná.“

Je nabíledni se zeptat, s jakými zkušenostmi bude plukovník Simr od vzdušných sil Armády České republiky odcházet. „Toto povolání vyžadu-je celého chlapa. Nedá se žít z nějaké podstaty. Chcete-li uspět, musíte se tomu věnovat na sto procent. Věřte, že to není vůbec jednoduché. Tím mám na mysli celou řadu skutečností, které je tře-ba brát v potaz. Nejen fyzickou a psychickou při-pravenost, ale i motivační aspekt. Nejde jen o sa-motnou pilotáž letounu, ale především o myšlení pilota taktického letectva. Čím lépe se to zvládne na lehkém bitevním letounu L-39ZA, tím méně komplikované to bude na bojovém stroji JAS-39 Gripen,“ argumentuje plk. Milan Simr a interve-nuje za nesnižování náletu hodin pro létající per-sonál vzdušných sil Armády ČR. Důvod? „Žádná simulační technika nemůže stoprocentně nahra-dit provedení reálné letové mise. Každá hodina ve vzduchu přidává pilotovi nejen na jeho profes-ním mistrovství, ale také na jistotě,“ říká na závěr plukovník Simr.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

Od prvního prosince zahájí svoji činnost 213. výcviková letka „Šiškova“ 21. základny taktického letectva Čáslav, vyzbrojená letouny L-159T1 a L-39ZA

Do Čáslavi přiletěly AlbatrosyTřiadvacátý říjen letošního roku bude už jednou provždy významným dnem příslušníků 222. výcvikové letky, nesoucí čestný název „Šiškova“. To proto, že se čtyřmi lehkými bitevními letouny L-39ZA provedli přelet na letiště Čáslav a tím ukončili svoji několikaletou činnost na 22. základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou.

letectva. Kontinuita jejich přípravy bude na sebe bezprostředně navazovat a nepochybně se tím zkrátí i doba jejich přechodu na typy L-159 ALCA, respektive JAS-39 Gripen,“ konstatuje velitel 21. základny taktického letectva Čáslav plukovník gšt. Petr Hromek a dodává, že v současnosti, piloti z „devětatřicítek“ k tomu, aby mohli přejít na „sto-padesátdevítky“, musejí mít nálet na zhruba pět set letových hodin.

Za krok správným směrem považuje redisloka-ci lehkých bitevních strojů L-39ZA také zástupce velitele vzdušných sil AČR plk. J. Šebesta: „Dosáhli jsme integrace druhů letectva, což znamená, že jednu základnu máme vyzbrojenou výhrad-ně vrtulníkovou leteckou technikou a na dalších dvou je dislokováno taktické a dopravní letectvo. Redislokací do Čáslavi budou mít piloti L-39ZA nejen mnohem blíže k vyšším typům, ale také to zvýší jejich motivaci, protože s těmito letouny bu-dou na základně v dennodenním kontaktu. Tímto logickým krokem jsme vytvořili podmínky pro to, abychom sjednotili výcvik, postupy a procedury, a tím zefektivnili letecký výcvik.“

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

32 33323233333

Zajisté máte zkušenost s tím, že se přihlásíte do své schránky a nejprve musíte smazat spoustu reklamních zpráv. To jste obdrželi asi nejznámější typ nevyžádané zprávy tzv. spam. Podle odhadů tvoří spam až dvě třetiny všech poslaných e-mailů. Ulehčit si práci lze přitom velmi snadno, stačí klik-nout na adresu odesílatele a označit ji jako bloko-vanou a víckrát vám zpráva od daného odesílatele nepřijde. Jak jednoduché. Bohužel to nefunguje. Spameři s tím počítají a adresy odesílatelů náhod-ně mění. Nezbývá, než spoléhat na spamové fi ltry poskytovatele schránky nebo ručně nechtěnou poštu mazat.

Daleko horším jevem je phishing – tzv. rhybaře-ní, které je zářným příkladem techniky sociálního inženýrství. Přijde vám naléhavá zpráva od správ-ce poštovního serveru nebo třeba z banky, klikne-te na nachystaný odkaz, otevře se webová stránka a na ní po vás požadují doplnění vašich osobních údajů. Vše poctivě vyplníte a říkáte si, jak výbor-ně se o vás starají. A skutečnost? Právě jste ode-slali své citlivé údaje podvodníkům, protože jak e-mail, tak i webová stránka, na kterou jste svá data zadali, byly podvrhnuté. V lepším případě jste poskytli přihlašovací údaje do svého e-mai-lu, v tom horším například údaje k platební kartě. Informace teď může útočník použít k vlastnímu prospěchu nebo je prodat další osobě. Serverů specializovaných na prodej kradených dat, napří-klad rodných čísel, přihlašovacích údajů k interne-tovému bankovnictví, čísel a bezpečnostních kódů bankovních karet, je nespočet.

Mějte proto na vědomí, že správci informačních systémů, poštovních serverů, banky a ani žádné

jiné důvěryhodné instituce, NIKDY nepožadují zasílat citlivá data, jako jsou přihlašovací údaje nebo PINy, e-mailem nebo je sdělovat telefonic-ky. Proto na takové požadavky nikdy nereagujte, neklikejte na odkazy a e-mailové zprávy okamžitě smažte. To stejné platí i pro vyplňování webových formulářů na jiných stránkách, než na které jste při přihlašování nebo při provádění fi nančních transakcí obvykle zvyklí. Buďte pozorní na změny v adrese webových stránek.

Také dostáváte nabídky typu „Pro stěstí“ nebo naléhavé zprávy „Pozor na telefonáty“ zakonče-né žádostí o rozeslání dalším lidem? Pokud ano, obdrželi jste zprávy zvané hoax neboli poplaš-ná zpráva. Netušíte, kolik lidí jim uvěří a ještě to pošle dál. Cílem těchto zpráv je snaha získat velké množství nových e-mailových adres, jelikož jste žádáni o hromadné přeposílání. Na serve-ru www.hoax.cz je seznam těch nejznámějších. Zajisté v něm najdete i většinu takových zpráv, které jste sami obdrželi a možná i rozeslali. Jste si jisti, že k e-mailu nebyla přiložena škodlivá přílo-ha, na kterou ani nemusel reagovat váš antivir?

Obdobím, kdy je množství nevyžádaných nebo podvodných zpráv nejvyšší, je doba svátků, růz-ných významných sportovních nebo společen-ských akcí, ale bohužel i živelních a tragických událostí. Tehdy může spam tvořit drtivou většinu vašich přijatých e-mailů.

Chcete-li si s klidem v duši dopisovat se svými blízkými, kolegy nebo obchodními partnery, do-držujte alespoň tato základní pravidla:

neotevírejte e-maily od odesílatelů z neobvyk-lých destinací,

neotevírejte přílohy nedůvěryhodných e-mailů, přestože mají názvy jako Pozvánka na konferenci, Prezentace, Výhodná nabídka a podobně,

neklikejte na lákavé odkazy na neznámé strán-ky nebo na obrázky vložené do e-mailů, zvláš-tě na ty pohyblivé,

dostanete-li se z některého e-mailu na webo-vé stránky, které se podobají vámi používaným stránkám, například bankovním, zkontrolujte si řádek s jejich adresou, jestli je to doopravdy ta správná cesta k vámi požadované stránce; u bankovních je téměř vždy výměna informací šifrovaná a řádek tedy začíná písmeny https://,

jsou-li v textu stránky zkomolená slova, pravo-pisné chyby nebo nelogičnosti, stránku raději rychle opusťte, nejspíše se jedná o podvrh a strojový překlad z cizího jazyka,

než kliknete na odkaz, najeďte na něj myší a dole na obrazovce se zobrazí adresa, kam odkaz vede, zkontrolujte ji, zda opravdu sou-hlasí s tou vámi žádanou.I zde totiž platí známé rčení: Nebojím se inter-

netu, ale používám jej s rozmyslem.

Text: kpt. Ing. Aneta Coufalíková, Ph.D. Ilustrace: zdroj www.mnn.com

Nástrahy e-mailuElektronickou komunikaci v dnešní době využívá téměř každý člověk, a právě z toho důvodu je častým cílem podvodníků.

P R O P O Z I C EOPEN běžeckých závodů

Ředitel organizačního týmu Pražského mezinárodního maratónu Carlo Capalbo nabídl Armádě České republiky a dalším složkám IZS možnost účas vytrvalostních běžců na významných mezinárodních závodech v samostatné kategorii. Tato kategorie bude startovat ve druhé vlně jako vyjádření úcty a poděkování organizátorů závodů příslušníkům AČR a dalším členům IZS za práci v mezinárodním měřítku i za práci ve prospěch občanů ČR.

Organizátor garantuje zvýhodněné startovné (jako pro členy Českého maratónského klubu, ale bez nutnos členství), ale pouze pro kategorii jednotlivců, pro závod štafet nebude samostatná kategorie záchranných a bezpečnostních složek vypsána, ale štafety můžou soutěžit ve společné kategorii štafet.

Pořadatel si vyhrazuje právo uzavřít registraci předčasně z důvodu maximální povolené naplněnos startujících!!!

„1/2Maratón Praha“„Kategorie záchranných a bezpečnostních složek“ (KZBS)

1. Všeobecné podmínkyPořadatel: OdZVSlTV SRDS-OS MOOrganizátor: PIM, Praque Interna onal Marathon, spol. s r. o.Termín: 5. dubna 2014Místo: Praha Start a cíl: Praha – Rudolfi num, nám. Jana PalachaÚčastníci: vojáci z povolání, občanš zaměstnanci pouze za dodržení

podmínek uvedených v bodu 4.14 Kolek vní smlouvyPodmínka účas : včasné zaregistrování přihlášky a zaplacení startovnéhoPřihlášky: pouze elektronicky přes registraci na www.runczech.com Nutné vyplnění veškerých požadovaných povinných údajů,

zejména číslo mateřského vojenského útvaru / zařízení (volba KZBS) je nově až v dalším kroku registrace.

2. Technické podmínky Účast: VZP a o. z. – jednotlivci VZP a o. z. – týmy složené ze čtyř příslušníků AČRKategorie: individuální (muži i ženy) - běžec absolvuje trať 21,0975 km - bude hodnocen v celkovém pořadí a v rámci kategorie ZBS - 4členná štafeta absolvuje trať 21,097 km štafetovým způsobem - předávky jsou na 5. km, 10. km a 15. kmStartovné: jednotlivec 1 000 Kč (do 13. 12. 2013), jinak 1 300 Kč tým (štafeta) 6 500 Kč (od 14. 12. 2013 je výše startovného 7 000 Kč)

Registrace může být předčasně ukončena z důvodu maximální povolené naplněnos startujících!!!

Způsob platby: – platební kartou on-line – bankovním převodem – hotově přímo v Running Mall (kancelář PIM) na adrese Fran ška Křížka 11, Praha 7

Při bezhotovostní úhradě je nutný správný variabilní symbol, který každý získá při el. registraci a je mu zaslán po provedení registrace společně s pokyny k platbě. Platbu je nutné provézt do týdne od registrace!!!

Startovní čísla: vyzvednu startovních čísel individuálně

Vyhlášení výsledků se uskuteční na slavnostním galavečeru v hotelu Hilton – termín bude upřesněn (cca konec května 2014) – vyhlášeni budou jednotlivci na 1.–3. místě v rámci KZBS – vyhlášeny budou týmy na 1.–3. místě v rámci společné kategorie štafet.

Podrobné informace: www.runczech.com Kontaktní osoba:  pplk. Mgr. Jiří MALÍK, tel.: alc. 218 661, mob. 602 444 066 e-mail maraton.acr@seznam.cz

„Volkswagen Maratón Praha“„Kategorie záchranných a bezpečnostních složek“ (KZBS)

1. Všeobecné podmínkyPořadatel: OdZVSlTV SRDS-OS MOOrganizátor: PIM, Praque Interna onal Marathon, spol. s r. o.Termín: 11. května 2014Místo: Praha Start a cíl: Praha – Staroměstské náměs Účastníci: vojáci z povolání, občanš zaměstnanci pouze za dodržení

podmínek uvedených v bodu 4.14 Kolek vní smlouvyPodmínka účas : včasné zaslání přihláškyPřihlášky: pouze elektronicky přes registraci na www.runczech.com Nutné vyplnění veškerých požadovaných povinných údajů,

zejména číslo mateřského vojenského útvaru / zařízení (volba KZBS) je nově až v dalším kroku registrace.

2. Technické podmínky Účast: VZP a o. z. – jednotlivci VZP a o. z. – týmy složené ze 4 příslušníků AČRKategorie: individuální (muži i ženy) - běžec absolvuje trať 42,195 km - bude hodnocen v celkovém pořadí a v rámci KZBS týmová (lze

i smíšené týmy) - 4členný tým absolvuje trať 42,195 km štafetovým způsobem - předávky jsou na 10. km, 20. km a 30. kmStartovné: jednotlivec 1 200 Kč (do 13. 12. 2013), jinak 1 800 Kč tým (štafeta) 7 500 Kč (od 14. 12. 2013 je výše startovného 8 000 Kč)

34 35

historie

V té době se ale již nejednalo o jednotku cha-rakteru lehké pěchoty. Brigáda získala celou řadu vlastních těžkých podpůrných zbraní. Mimo jiné měla k dispozici 10 tanků T-34/76, 10 lehkých tan-ků T-70, obrněné automobily, houfnice a kanóny.

V té době plánovala Rudá armáda překročení Dněpru a osvobození hlavního města Ukrajiny Kyjeva. A právě do této operace byli zařazeni i naši vojáci. Hlavní útok měl být veden od bukrynského předmostí, ležícího zhruba sto kilometrů jižním směrem. Československá samostatná brigáda v SSSR se v noci z 22. na 23. října 1943 přepravila na ljutěžské předmostí, odkud měl být původně veden pouze pomocný útok. Strategie hlavního úderu z bukrynského předmostí se však setkala s nezdarem. Za dané situace se sovětské velení rozhodlo pro malou lest. Stáhlo z tohoto útočné-ho směru hlavní síly a zahájilo přípravy k dalšímu útoku zde za pomocí maket tanků, rušivé palby děl z měnících se stanovišť a fi ktivního radio-provozu pouze předstíralo. Hlavní úder měl být přenesen k vesnici Ljutěž. Díky tomu se tak naši vojáci rázem ocitli v centru dění.

Zahájení útoku bylo původně plánováno na 1. listopad 1943, tento termín se však uká-zal jako příliš šibeniční. A tak nakonec vše začalo dělostřeleckou přípravou až 3. listo-padu v osm hodin ráno. O to více ale Moskva

spěchala, osvobození Kyjeva by si totiž ráda na-dělila k 7. listopadu, což bylo výročí Velké říjno-vé socialistické revoluce.

Po čtyřiceti minutách dělostřeleckého ostře-lování podpořeného leteckým bombardováním přestal přední okraj německé obrany prakticky existovat. Rudá armáda postoupila o deset kilo-metrů. Naše brigáda zůstávala ale v této fázi stále ještě v záloze. Bojů se účastnili pouze českoslo-venští dělostřelci.

Úspěšný průlom německé obrany pokračoval i následujícího dne. V tomto okamžiku začína-lo být Němcům zřejmé, že se jim město nepo-daří udržet. Snažili se tedy soustředit své úsilí

na včasné stažení co největšího počtu bojeschop-ných jednotek.

Velké okamžiky naší brigády nastaly 5. listo-padu 1943. V ranních hodinách přišla informace, že má dobýt kyjevské předměstí Priorka. Samotný útok začal po rozvinutí sestavy zhruba v půl jed-né. Tanky podporované samopalníky postupovaly podél žitomirské silnice. Sochorovým samopal-níkům se podařilo obchvatem vpadnout do zad Němcům, kteří zajišťovali most nad železniční tratí. Tím umožnili tankům a pěchotě proniknout do kyjevských ulic a čistit od protivníka jednot-livé bloky. Tohoto úkolu se naši vojáci zhostili s takovou vervou, že sousední sovětské jednotky za nimi začaly zaostávat. Kolem druhé hodiny od-polední nezbývalo nic jiného, než aby si 2. pra-por naší brigády kryl levé křídlo sám. Další klíčový okamžik nastal, když Buršíkovi tankisté dobyli to-várnu Bolševik.

„Náš útok se rychle rozvíjel. Ovšem další po-stup zdržoval silný odpor nepřátelské obrany opírající se o komplex továrny Bolševik. Naštěstí k mému tanku přiběhly dvě dívky, které mi ozná-mily, kde jsou jednotlivé opory a postavení Němců. Jmenovaly se Lída Uvarenková a Olga Kučerová,“ přibližoval tyto těžké boje ve své knize Nelituj oběti Josef Buršík. „Nařídil jsem třem tankům, aby z mís-ta ostřelovaly okolí závodu Bolševik. S tankem Jan Žižka jsem prorazil bránu závodu, zničil transpor-tér s výbušninami a spolu s automatčíky rotmistra Bažiny zneškodnil zbývající místa odporu a vyčistil od nepřítele továrnu i přilehlé ulice.“

Paralelně s boji o závod Bolševik se podaři-lo rotě Tesaříkových lehkých tanků proniknout do týla Němců, kteří drželi pevnůstky před posta-vením našeho 2. praporu. Kolem páté hodiny od-polední začal boj o fi lmové ateliéry. Ty se podařilo klešťovým úderem velice rychle obsadit a přiblížit se k pátému postupnému cíli, kterým bylo kyjev-ské nádraží. Nádražních objektů se naši vojáci zmocnili rychlou ztečí.

Úkol brigády byl pro tento den splněn. Mezi tím se setmělo, a tak se v dalším postupu mělo pokračovat až druhý den ráno. V té době se však v předních liniích objevil velitel brigády generál Jan Kratochvíl a vydal rozkaz, aby útok pokračoval i nadále.

„V podvečerních hodinách postupuje i 2. pra-por do středu města. Velitelé rot vysílají průzkum-né hlídky, které přetínají v různých místech žito-mirskou silnici, prostor, kudy se snaží wehrmacht uniknout ze smrtelného sevření. Průzkumné družstvo svobodníka Segury postupuje v řídkých zástupech těsně podél domů po obou stranách ulice,“ popisoval tyto okamžiky Ludvík Svoboda. Během bojů vypověděla službu rádiová stanice velitelského tanku T-34. Josef Buršík se nejdříve snažil řídit boj různobarevnými světlicemi podle předem domluvených signálů. Nakonec vysko-čil na záď tanku podporučíka Lumíra Pisarského a prostřednictvím jeho vysílačky předával potřeb-né povely.

„Ve městě zabránila osádka mého tanku zni-čení mostu směrem na žitomirskou silnici. Zničila obrněný transportér, ve kterém měli Němci při-pravenou výbušninu k destrukci mostu. Atmosféra při dobývání Kyjeva byla zvláštní. Když se jeho obyvatelé dozvěděli, že jsme Čechoslováci, bez ohledu na nebezpečí, které hrozilo – vždyť

P čt ři ti i tá h děl tř l kéh tř

Svítilo jimSvítilo jimhořící městohořící město

Před sedmdesáti lety se československým vojákům během jedné z nejúspěšnějších našich operací Před sedmdesáti lety se československým vojákům během jedné z nejúspěšnějších našich operací druhé světové války podařilo probít do centra Kyjevadruhé světové války podařilo probít do centra Kyjeva

Po bitvě u Sokolova a následných ústupových bojích byli českoslovenští vojáci soustředěni na jaře 1943 v Novochopersku, kde se začala formovat 1. čs. samostatná brigáda v SSSR. Po skončení tohoto úkolu a nezbytném výcviku došlo počátkem října 1943 k odeslání více než tří tisíc vojáků na frontu.

se bojovalo – nás začali zastavovat, líbat a objí-mat. Radostí by nás snad umačkali,“ napsal Josef Buršík.

Postup našich vojáků do centra Kyjeva po-kračoval i po půlnoci. „Kyjev teď hoří na tolika místech, že v hrůzném světle plamenů je bojiště v ulicích přehledné, a tak posíláme kupředu své tanky. Cestu jim ukazují kyjevští požárníci, s ni-miž se při postupu do středu města setkal 1. pra-por. Tanky, samopalníci a ženisté vyrazili k po-slednímu útoku ve dvě hodiny v noci. Posledních jedenáct kilometrů cestou ohně, řítících se stěn a střech, poslední dělové rány a kulometné dáv-ky tohoto vyčerpávajícího útoku,“ těmito slovy popisoval Ludvík Svoboda osvobozování centra Kyjeva. Kolem čtvrté hodiny ranní 6. listopadu 1943 byla metropole Ukrajiny defi nitivně osvo-bozena. O necelé tři hodiny později se uzavřel i obrovský oblouk opírající se o Dněpr v oblasti předmostí u Ljutěže. Poslední ústupová cesta, po které prchali Němci z města, byla defi nitivně přeťata.

Během bojů o Kyjev se naší brigádě podařilo zničit jeden nepřátelský letoun, čtyři tanky, dva stíhače tanků Ferdinand, sedm aut s vojáky a ná-kladem a čtyři dělostřelecké baterie. Podařilo se také zlikvidovat a zajmout kolem 640 přísluš-níků wehrmachtu. Na naší straně bylo třicet dva padlých, padesát dva raněných a jeden nezvěstný. Josefu Buršíkovi, Richardu Tesaříkovi a Antonínu Sochorovi bylo za tuto úspěšnou operaci uděle-no nejvyšší sovětské vyznamenání – Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu.

Na nějaké velké oslavy ale nebyl čas. Již 6. lis-topadu ve tři hodiny odpoledne opustil pocho-dový proud brigády Kyjev směrem na Sofi jskou Borčagovku. Naše jednotky dostaly za úkol za-ujmout v oblasti Fastova, jako záloha 38. armády, obranu proti možným nepřátelským protiútokům ze západu a z jihu. K nim také záhy došlo a brigá-da byla nucena pokračovat v bojích.

Text: Vladimír MarekFoto: archiv Miroslava Brože, VÚA-VHA

36 37

historie

V polovině srpna 1918 došlo k přesunutí nově vytvořené československé divize na frontu. Pod velením italského generála Andrea Grazianiho měla za úkol bránit asi dvacetikilometrový úsek v horském terénu mezi Gardským jezerem a ře-kou Adige. Když se rakouské velení dozvědělo, že proti nim stojí jednotky vytvořené z českých a slovenských přeběhlíků, rozhodlo se uspořádat něco jako trestnou výpravu. Údajně za každou hlavu vypsalo odměnu v podobě dovolenky a tří set korun. Na důstojníky dokonce tisícovku.

Útok na pozice československých legionářů za-čal 21. září 1918 ve čtyři hodiny ráno dělostřelec-kým přepadem. Stoupáme ke kavernám Roncola, Rossi a San Seba. Italský průvodce, který popisuje průběh boje, čerpá především z dobové zprávy,

kterou si krátce po odražení útoku nechalo vy-pracovat informační oddělení vrchního italské-ho velení. Speciálně sestavený rakouský úderný prapor Riva začal postupovat třemi směry. Čelně proti postavení Saso Sega stejnojmenným údolím a proti kaverně Rossi. Nejsilnější uskupení usilova-lo o obchvat a dobytí kóty 703. Zatímco první dva směry útoku se podařilo odrazit palbou, na třetím směru dosáhl protivník jistých úspěchů. Jako prv-ní padla předsunutá pozorovatelna Roncola. Její velitel poručík Trojánek se raději zastřelil, než by padl do zajetí a byl potupně popraven. Rakouští úderníci pak postupovali dál spojovacím okopem, až se dostali na vzdálenost asi patnácti metrů od jižního ústí kaverny podkovovitého tvaru vy-sekané do skály na vrcholu kóty 703. Zde bylo

postavení naší 1. kulometné roty, vyzbrojené šes-ti kulomety. Těmi se také legionáři ve vstupech do kaverny bránili. Protivník na ně dotíral granáty a plamenomety. Nakonec se ho ale přece jen po-dařilo s pomocí dělostřelecké podpory odrazit.

Projekt Legie 100Všude kolem kóty 703 jsou ve vápencových

skalách dosud patrné zákopy a kaverny. I po pět-adevadesáti letech se na těchto místech dochova-ly kovové části výzbroje, nábojnice, zbytky ostna-tých drátů a plechovek od konzerv.

„Toto výročí si připomínáme každý rok. Tentokrát se ale jedná o akci projektu Legie 100; každé kula-té výročí jsme se totiž rozhodli uctít poněkud větší

měrou. V oblasti Gardského jezera jsme si chtěli připomenout boje na Doss Altu 21. září a potom 22. září 1918, kdy byli popraveni vojáci zajatí bě-hem nich. Při naší cestě jsme se zaměřili i na další místa bojů našich vojáků. Mimo jiné se jednalo také o akce československých legionářských průzkum-ných skupin na Piavě,“ řekl nám zástupce ředitelky odboru pro válečné veterány MO Milan Bachan.

„Rád bych poděkoval místním alpiníkům, kte-ří se starají nejen o hroby našich legionářů, ale i o další pro nás tak významná místa. Když jsem byl vloni na Doss Altu, byl celý tento prostor za-rostlý náletovými rostlinami. Podařilo se jim ho vyčistit a navíc vyznačili cestu na tento vrchol značkami v legionářských barvách, tedy v červe-né a bílé. Osud jejich předků je hodně podobný osudu našich legionářů. Celá oblast Trentino byla součástí Rakousko-Uherska. Místní lidé tedy mu-seli bojovat za zájmy mocnářství. Aby se tomu vyhnuli, přecházeli frontu a hlásili se do služeb italské armády. Tam jim v případě zajetí hrozil ale stejný osud jako našim legionářům, tedy popra-va. Navíc z této oblasti bylo v době první světové války zhruba padesát tisíc obyvatel z donucení přesídleno na Moravu a do Čech. Spousta star-ších lidí zde má tedy osobní vazby na Českou re-publiku. A ty se daří stále udržovat. Jejich aktivity usnadňují práci našemu odboru. Podle legislativy by se o hroby legionářů měla starat italská stra-na. Ne všude to však takhle funguje. Nejde ale jen o péči. Důležité je také připomínat si, co se v té době stalo. O to se kromě nás výrazným způso-bem každý rok snaží i místní radnice.“

Štorch a ti dalšíPři sestupu dolů není možné přehlédnout mís-

to, kde ústí řeka Sarca do Gardského jezera. Právě v těchto místech rakousko-uherští vojáci dopadli našeho legionáře Aloise Štorcha. Ten byl tady spo-lečně s dalšími třemi spolubojovníky jedné noci počátkem července 1918 vysazen na Rakušany obsazeném břehu Gardského jezera ze speciální lodi na tichý elektrický pohon. Měli za úkol zjis-tit podrobnosti o připravované rakouské ofenzivě a přesvědčit Čechy obsluhující rakouské houfni-ce, aby úmyslně během útoku přestřelovali. Tato akce však byla prozrazena a rakouští vojáci na ně uspořádali doslova hon. Jeden ze čtveřice byl postřelen a následně utonul, dalšímu se po tříki-lometrové plavbě v ledové vodě podařilo zcela vyčerpanému dostat na italskou stranu. Štorch však byl zajat a následně popraven. A to úmysl-ně na místě dobře viditelném z italských pozic. Velitel našich legií generál Graziani na to reagoval silným dělostřeleckým přepadem rakouských zá-kopů. Památku desátníka Štorcha uctili účastníci poutě přímo na místě exekuce.

Podobných příběhů o statečných českosloven-ských legionářích zní nejen v oblasti Gardského

jezera, ale i dál na východ na řece Piavě mnoho. Italská fronta totiž drží primát v počtu popravených československých legionářů. Je jich 47. Dalších 55 legionářů je registrováno jako nezvěstných. Z nich ale většina byla zřejmě také popravena.

V italském Arcu, v olivovém háji pod vysokou skalní stěnou, byli popraveni čtyři českoslovenští legionáři zajatí během ofenzivy na Doss Altu.

Pietního aktu a následné mše na místě exekuce se kromě zástupců odboru pro válečné veterány MO a Čs. obce legionářské zúčastnil i velvysla-nec České republiky v Itálii Petr Buriánek a pra-vnuk a vnučka zde popraveného legionáře Karla Nováčka – Zdeněk Holík a Milada Holíková, roze-ná Nováčková. Karlu Nováčkovi bylo v době jeho zajetí již devětatřicet let. Na Doss Altu působil ve funkci zdravotníka jednotky. Do zajetí by se asi nedostal, kdyby se do poslední chvíle nesnažil po-skytovat pomoc zraněným vojákům. „Pradědečka jsem nezažil, pamatuji si jen vyprávění dědečka, který vzpomínal na to, že když jeho otec přijel na dovolenou z fronty, houpal ho na kolenou. A právě s ním jsem tato místa poprvé navštívil před čtyřiceti lety. Včera jsem měl možnost účast-nit se pochodu na Doss Alto a viděl jsem i místo, kde mého pradědečka zajali. Pocity to byly velmi emotivní. Pokaždé, když sem přijdu, vyvolává to ve mně tyto vzpomínky,“ dodává Zdeněk Holík.

Hrdinství Bedřicha Havleny

V Coneglianu bylo 16. června 1918 v místních kasárnách popraveno patnáct zajatých Čechů. Maďarští popravčí do nich stříleli ze vzdálenosti pouhého půl metru. Ještě předtím je ale velice ne-citelně přiváděli na místo exekuce kolem mrtvých kamarádů. U Montella byla 15. června 1918 zasko-čena rakouskou přesilou výzvědná hlídka 31. čs. střeleckého pluku. Po urputném boji byla většina jejích členů zajata. Poprava deseti československých vojáků se konala ještě týž večer v Colle di Guarda.

Na předměstí Piavon v Oderzu byli 18. června 1918 pověšeni naši legionáři Vincenc Hytl, Václav Řípa a František Tomaides.

Účastníci poutě měli možnost se zde setkat a pohovořit si s přímým svědkem této události Zavardem Candidem, kterému bylo v březnu le-tošního roku sto dva let. „V té době jsem byl malý kluk. Hráli jsme si tady, když přišli rakousko-uher-ští vojáci a začali chystat popravu. Říkali, že to není nic pro děti, a odehnali nás. Byli jsme ale příliš zvědaví, co se bude dít, a tak jsme se scho-vali v nedalekém křoví a odtud celou záležitost sledovali. Pověsili je na stromě naproti tomuto domu, kde je dnes pamětní deska. Celou tuto smutnou událost sledovalo jen pár místních oby-vatel. Většinou tady byli pouze rakouští vojáci,“ líčí Zavardo Candido.

Asi nejemotivněji působí případ popravy jed-noho ze zakladatelů Československého dobrovol-nického sboru Bedřicha Havleny. Tento třicetiletý berní úředník ze Žamberka byl společně s dalšími legionáři přepraven do předních pozic v italském obrněném automobilu, který se měl po splnění průzkumných úkolů pro ně vrátit. K tomu ale již ne-došlo. Během ofenzivy rakousko-uherských jedno-tek se Havlena ocitl hluboko v pozicích protivníka. Než ho objevila jedna z hlídek, dařilo se mu ještě tři dny skrývat v rákosí na břehu řeky Piavy. O jeho velice statečném chování během samotné popravy existují téměř legendy. Po svém zadržení se hrdě hlásil k tomu, že je Čech a že bojoval za svou vlast proti Rakousko-Uhersku. Když pod váhou jeho těla během první exekuce prasklo rameno šibenice, zazněl názor, že podle civilní jurisdikce by se v po-pravě nemělo již dále pokračovat. Havlena ale odmítal jakoukoliv milost. V takovém případě by ho prý stejně poslali bojovat proti Italům a našim legionářů, což by on nemohl. Vyjádřil přesvědčení, že do konce roku válka skočí a jeho vlast bude svo-bodná. Při druhé exekuci sám zkontroloval pevnost šibenice a navlékl si oprátku.

„Během naší vzpomínkové poutě se mohou se-tkat lidé různých věkových skupin a osudů. Vedle příslušníků aktivních záloh jsou zde legionáři, bývalí a současní vojáci a veteráni druhé světové války. Nejstarším účastníkem je třiaosmdesátiletý Tichomir Mirkovič. Snažíme se tímto způsobem nejen uctít památku padlých, ale také rozšířit ve-řejné povědomí o tom, co všechno naši legionáři vykonali,“ říká Pavel Filípek z odboru pro válečné veterány MO. „Osobně jsem na těchto památných místech poprvé. Ty zážitky jsou velice emotivní. Hodně na mne například zapůsobil epitaf, který byl napsán na jedné z desek: Lépe je žít jeden den jako lev, než sto let jako ovce.“

Ostatky československých legionářů poprave-ných v Itálii byly ve dvacátých letech minulého století exhumovány a uloženy na Olšanských hřbi-tovech v Praze. Na místech poprav jsou v součas-né době bronzové a mramorové pamětní tabule.

„Tady v oblasti Piavy je většina pamětních de-sek umístěna na soukromých budovách. Italové přitom mají velice vstřícný přístup k aktivitám na-šeho odboru v podobě připomínání si tradic čes-koslovenských legionářů. O naší návštěvě většinou informuji dopředu. Ale jak jsme se mohli i nyní přesvědčit, stačí zaklepat na dveře, říci, že jsme z České republiky a chtěli bychom si připomenout československé legionáře, a nikdy není žádný problém. Když to srovnám s tím, jak se mnohdy dělají pietní akty na území České republiky, tak v tomto směru by nám mohli být Italové svým přístupem k vojákům, kteří položili život za vlast, příkladem,“ dodává na závěr zástupce ředitelky odboru pro válečné veterány Milan Bachan.

Text a foto: Vladimír Marek

měrou. V oblasti Gardského jpřipomenout boje na Doss A22. září 1918, kdy byli popravhem nich. Při naší cestě jsme místa bojů našich vojáků. Mimoo akce československých legioných skupin na Piavě,“ řekl námodboru pro válečné veterány M

„Rád bych poděkoval místří se starají nejen o hroby ni o další pro nás tak významn

Je lepší žítJe lepší žítjeden den jako lev

Odbor pro válečné veterány MO pomohl zorganizovat u příležitosti 95. výročí bojů na Doss Altu vzpomínkou pouť po pietních místech

Skáčeme po kamenech doslova jako kamzíci. Stoupáme na Doss Alto. Dole pod námi zůstává Gardské jezero. Tam někde nahoře je legendární kóta 703, na které českoslovenští legionáři svedli v září 1918 na italské půdě svou vítěznou bitvu s útočícími rakouskými jednotkami. Uctít jejich památku tímto výstupem se rozhodli nejen čeští a slovenští účastníci vzpomínkové poutě organizované Ministerstvem obrany ČR a Čs. obcí legionářskou, ale i místní alpiníci, kteří se léta starají o udržování této slavné tradice.

vy postavení naší 1 kulometné roty vyzbrojené šes

38 39

památné dny resortu Ministerstva obrany28. října 1944

Počátkem října 1944 se přesunuly čtyři tisícov-ky příslušníků Čs. samostatné obrněné brigády k přístavu Dunkerque, jehož německá posádka se urputně bránila. Perimetr v okolí města začali naši vojáci přebírat od britské 154. pěší brigády 6. října 1944. O dva dny později v půl druhé od-poledne vypálilo československé dělostřelectvo první salvu na přístav.

V přístavu Dunkerque byla zdymadla, s jejichž pomocí Němci část okolní krajiny – především na jihovýchodě města – zatopili, a proměnili tak ve vodní pevnost. Právě to byl jeden z aspektů obtížného dobývání celé této oblasti. „Při přílivu zdvihali zdymadla a při odlivu je naopak zavíra-li,“ vysvětloval nám před časem jeden z našich vojáků podílejících se na obléhání Otakar Riegel. „Použili přesně opačný postup, než k jakému byla zdymadla určena. Podařilo se jim tak zatopit celé území. Terén se absolutně nehodil pro boj s tan-ky. Ty nám často v rozbahněné půdě zapadly tak, že jsme nemohli vyprostit nejen je, ale dokonce ani vyprošťovací tank. Když bylo nejhůře, muse-li jsme zničit závěry kanónů a techniku opustit. Při jedné takovéto nehodě jsem přišel o kama-ráda. Společně s dalším vojákem nás měl zajiš-ťovat po dobu, než se podaří obrněnce opravit. Jako stanoviště si vybrali dům stojící poměrně

daleko od nás. Když otevřeli dveře, vrhli se na ně ukrytí Němci a postříleli je. Kamaráda jsem odne-sl a položil ho na tank. Odvezli jsme ho rovnou na pohřebiště.“

Podle válečného deníku zahájilo v průběhu noci 21. října 1944 československé dělostřelectvo silnou palbu na pozice nepřítele, která ve městě způsobila četné požáry. Předsunutá postavení naší první roty byla na dvou místech napadena graná-ty a palbou z pušek. Oba útoky se podařilo kulo-metnou palbou odrazit. Nepřítel ztratil minimálně dva muže. Na východním úseku vyslala 2. moto-rota brzy ráno na průzkum dvě tříčlenné hlídky. Jižní hlídka se nečekaně srazila s německou stráží. Zaútočila na ni granáty a rychle ustoupila zpět. Obdobně zareagovala i severní hlídka. Dva muži z ní, konkrétně svobodník Jaroslav Straka a svo-bodník Svetozár Hanka, se ale později vrátili zpět do předpolí. Zde je zpozoroval nepřítel a okamži-tě na ně zaútočil přesilou z několika stran. Oba muži byli zraněni a následně zajati. Jejich zranění byla natolik závažná, že jim zanedlouho podlehli.

Ty nejtěžší boje však měly teprve přijít.Velitel brigády generál Alois Liška naplánoval

útok našich jednotek na 28. října 1944. Již v od-poledních hodinách 27. října začala dělostřelecká příprava útoku. Československé dělostřelectvo uskutečnilo několik intenzivních palebných pře-padů německých opěrných bodů. Jen na středním úseku útoku vypálilo 400 dělostřeleckých granátů do oblasti předpokládaného výpadu.

„Generál Liška věděl, že Němci v Dunkerquu jsou dobře informováni o našem zaujetí bojo-vých pozic. Byli jsme početně podstatně slab-ší než spojenecké síly, které jsme střídali. Velitel předpokládal, že toho Němci využijí a pokusí se o protiútok, proto se rozhodl je předejít. Jako nejlepší místo pro útok, ke kterému došlo 28. říj-na 1944, byl vybrán úsek druhého tankového praporu. Jednalo se o sousední jednotku, která měla stanoviště za kanálem. Abychom odpouta-li pozornost, napadl jsem na našem úseku jednu z farem, kterou Němci proměnili v pevnůstku. S četou dvaceti lidí se mi podařilo zničit opěrný bod a přivézt čtrnáct zajatců,“ líčil Antonín Petrák, který sloužil u Dunkerquu jako velitel roty dopro-vodných zbraní.

Jako první vyrazila do útoku skupina předzvěd-ného motorizovaného oddílu a záložní tankové roty pod velením poručíka Kordy. V šest hodin ráno překročila poblíž statku Les Mores odvod-ňovací kanál a začala postupovat k Dunkerquu. První dvě farmy ze tří, které dostala za úkol ob-sadit, jí padly do rukou bez boje. Kolem osmé hodiny ranní zaútočila na poslední cíl, který byl zhruba dva a půl kilometru v postavení protivníka. Dostala se do silné palby kulometů a minometů. O toto farmu svedla tvrdé boje. Kolem deváté ho-diny se pod krycí palbou britského dělostřelectva stáhla.

Napravo od kapitána Petráka, jehož roli jsme již zmínili, útočila skupina 2. motoroty. Také ona narazila na silný odpor nepřítele, který se však po-dařilo postupně s pomocí tříštivých a zápalných granátů utlumit. Část domků, které měla obsadit, shořela, zbytek se dostal do rukou jejich skupiny. Deset minut před osmou hodinou ranní se tato skupina stáhla do výchozího postavení.

Úkolem družstev 1. motoroty bylo obsadit vesnici Bray-Dunes Plage. To se jim velice rych-le podařilo a zaujala obranná postavení na jejím

západním okraji. Nepřítel se mezi tím vzpamato-val a opakovaně útočil na vesnici. I tato skupina se následně stáhla.

Tohle všechno byly ale pořád ještě jen klamné operace. I na hlavním útočném směru si však ved-li naši vojáci úspěšně. Tento útok začal pět minut před devátou ranní ve východním úseku a vedl ho zesílený tankový prapor 2. Na pravém křídle útočila 1. tanková a velitelská rota, podporovaná francouzskou pěchotou. Hned po výpadu prošly obě roty vyčištěným minovým polem a obsadily osadu La Plaine. Dále útok pokračoval směrem ke skupině bunkrů, které se po krátkém boji po-dařilo obsadit a vyčistit. Ve středu útočné sestavy postupovala 2. tanková rota a četa francouzské pěchoty. V tomto směru byl útok vedený na osa-du Le Meulhouck. Ta byla základnou velitelství německého praporu Walter. Obec se podařilo ob-sadit krátce před jedenáctou hodinou. Na levém křídle útočila 3. tanková rota a pěchota štábní roty. A právě na tomto úseku se zdařil nejhlubší průnik do německých pozic. A to až tři kilomet-ry. Po dosažení tohoto cíle se od hlavní sestavy

Úspěšný útok Čs. samostatné obrněné brigády na německou posádku severofrancouzského přístavu Dunkerque

Velitel 1. čs. samostatné obrněné brigády generál Alois Liška obdržel 24. července 1944 rozkaz ministra národní obrany Sergeje Ingra o nasazení ve Francii. Poslední srpnový den se jako první v Normandii vylodili příslušníci ubytovacích jednotek. Z tranzitního kempu 60, kde se zpočátku soustředili, odjeli přes zničený Caen do lesnaté oblasti poblíž Falais, kde byl ubytovací prostor brigády. Ihned byly zahájeny práce spojené s vyčistěním přilehlého prostoru a budováním dočasného tábora. Mezi tím pokračovalo vyloďování naší jednotky.

DUNKERQUEDUNKERQUE

oddělily dvě tankové čety 3. roty a obchvatem ze-zadu podpořily obsazení vesnice Le Meulhouck. Jižněji útočící zbytek sestavy se před polednem probil až před farmu Commbier. Na této linii však začal sílit odpor bránícího se protivníka. Ztráty v našich řadách začaly narůstat. A tak velitel bri-gády generál Liška nařídil ústup. Útočná skupina se začala stahovat zpět.

Na bojišti zůstalo celkem 150 mrtvých nepřá-tel a dalších 6 důstojníků a téměř čtyři sta vojáků bylo zajato. My jsme přitom měli ztráty relativně malé, 18 mrtvých a 56 raněných. Další tři padlé měly francouzské jednotky, které podporovaly útok.

Antonína Petráka za mimořádnou rozhodnost a statečnost projevenou toho dne vyznamenal počátkem ledna roku 1945 sám britský polní mar-šál Bernard Law Montgomery. „Tento důstojník byl dne 28. října 1944 pověřen napadením nepřátel-ského stanoviště ve východním úseku Dunkerque, souřadnice 340864/29. Kvalifi kovanou velitelskou dovedností a odvážným rozhodnutím vyřadil ne-přátelský systém obrany. Polovina nepřátelské čety byla zničena a druhá polovina zajata. Kapitán Petrák pronikl se svou hlídkou obranným němec-kým postavením ve východní části Dunkerque a asi dva kilometry v hloubce nepřátelské obra-ny se střetl se zásobovacím vozidlem, které bylo chráněno silnou skupinou vojáků. Rozhodným útokem vozidlo zničil, pobil obránce a přivedl mužstvo zpět do vlastních řad s velmi cennými informacemi o nepřátelských postaveních,“ psalo se v Montgomeryho rozkaze.

Úspěch tohoto útoku byl tak jednoznačný, že se generál Liška rozhodl podobnou akci zopa-kovat 5. listopadu 1944. Tentokráte ale již Němci něco podobného očekávali a byli mnohem lépe připravení. Pouze na severním směru útoku se po-dařilo 1. tankové rotě včas projít minovým polem a obsadit bunkry za osadou La Plaine. Na ostat-ních úsecích se ani přes veškeré úsilí naplnit cíle útoku nezdařilo. Proto velitel po třech hodinách těžkého boje nařídil stažení jednotek. Naše brigá-da tohoto dne ztratila společně s francouzskými jednotkami, které nás podporovaly, sto šedesát mužů.

Text: Vladimír MarekFoto: VÚA-VHA, VHÚ

GENERÁL ALOIS LIŠKA

military english

40

VLRZ

XI. WEAPONS OF MASS DESTRUCTION

XI.II NUCLEAR AND RADIOLOGICAL WEAPONS OF MASS DESTRUCTION

Glossary abandoned /əˈbændənd/ – opuštěný

abandon /əˈbændən/ – opustit

acquire /əˈkwaɪə/ -získat

acquisition /ˌækwɪˈzɪʃən/ – získání, pořízení

adopt /əˈdɒpt/ – přijmout

along with /əˈlɒŋ//wɪθ/ – společně s

commonplace /ˈkɒmənˌpleɪs/ – běžný

consequence /ˈkɒnsɪkwəns/ – následek, důsledek

considerably /kənˈsɪdərəbəlɪ/ – výrazně

costly /ˈkɒstlɪ/ – nákladný

decontaminate /ˌdiːkənˈtæmɪˌneɪt/ – odmořit, dekontaminovat

deploy /dɪˈplɔɪ/ –dopravit

desired /dɪˈzaɪəd/ – požadovaný, zamýšlený

distant /ˈdɪstənt/ – vzdálený

domestic /dəˈmestɪk/ – domácí, vnitrostátní

expertise /ˌekspɜːˈtiːz/ – kvalifi kace, odbornost

extent /ɪkˈstent/ – rozsah

feasible /ˈfi ːzəbəl/ – proveditelný

fl ee /fl iː/ – utéct, opustit

get hold /get//həʊld/ – zíkat, zmocnit se

illicit /ɪˈlɪsɪt/ – zakázaný

immediate /ɪˈmiːdɪət/ – okamžitý

invisible /ɪnˈvɪzəbəl/ – neviditelný

irreplaceable /ˌɪrɪˈpleɪsəbəl/ – nenahraditelný

legitimate /lɪˈdʒɪtɪmɪt/ – oprávněný

loss /lɒs/ – ztráta

obtain /əbˈteɪn/- získat

poison /ˈpɔɪzən/ – otrávit

potent /ˈpəʊtənt/ – účinný

scatter /ˈskætə/ – rozšířit

security measure /sɪˈkjʊərɪtɪ/ /ˈmeʒə/ – bezpečnostní opatření

spread /spred/ – šířit

stationary /ˈsteɪʃənərɪ/ – stojící, nehybný

subsequently /ˈsʌbsɪkwəntlɪ/ – následně

subtle /ˈsʌtəl/ – nepatrný, rafi novaný

surreptitiously /ˌsʌrəpˈtɪʃəslɪ/ – tajně

Nuclear and radiological weapons of mass destruction are both designed to utilize the power of radioactive materials, yet both do so in totally different manners. Whereas nuclear weapons aim at large numbers of casualties caused by massive explosions of nuclear bombs, radiological weapons are more subtle and would most likely be used to spread panic among citizens, injure the economy and infrastructure, rather than cause vast numbers of fatalities. Nuclear weapons have already been discussed to an extent previously, so the focus will be on radiological weapons.

To make a radiological weapon, one must fi rst acquire radioactive material potent enough to cause the desired effect. It may not seem so at fi rst sight, but radiological materials have become very commonplace and can have become irreplaceable in such fi elds as medicine, agriculture, or science. Radioactive isotopes like strontium-90, caesium-137 and iridium-192, are only a few of the radioactive sources used in such fi elds today which could be obtained by terrorists to create radiological weapons. Even though panic and economic losses may be the primary goals of a radiological attack, they are only consequences of the fact that radioactivity is invisible, odourless, colourless, silent and deadly.

A number of domestic and international security measures have been adopted all over the world to try to prevent the acquisition of such materials by terrorists through illicit selling or theft. However, such measures can be quite costly and acquisition of radioactive material may be feasible from low security or abandoned facilities.

The possibility of getting hold of radioactive material along with little required expertise needed to create and deploy a radiological weapon have made many international organizations’ and agencies’ worries legitimate. A scenario where a group of terrorists creates a radiological weapon and surreptitiously transports it to a heavily populated and economically vital area is far from distant. This scenario would most likely lead to a limited number of immediate casualties, but huge numbers of people would fl ee the area in panic, causing further casualties, damage to property and industry. Subsequently, governments would have to invest considerably to decontaminate the area. In armed confl icts, an effective radiological attack may force soldiers to abandon vital bases, posts, or positions.

The deployment variability makes radiological weapons very dangerous and diffi cult to spot. The above mentioned scenario would most likely use an RED (radiation emission device) to spread radioactivity from a stationary source without the use of explosives. If explosives are used to scatter the radioactive material over an area, we talk about an RDD (radiological dispersal device). This device is also sometimes referred to as ‘a dirty bomb’. Poisoning food or water sources with radiological materials is also possible.

CommentaryDirty bombs are similar to salted bombs (both radiological weapons), but with signifi cantly different impacts and effects. Whereas dirty bombs aim at scattering radioactive materials over an area, salted bombs are designed to utilize nuclear fusion and/or fi ssion to create immense radioactive fallout, much bigger than the radioactivity spread by dirty bombs. Isotopes are variants of chemical elements differing in neutron numbers (e.g. uranium-235 and uranium-239).

V nedávné době VLRZ rozeslala poukazy na preventivní rehabilitace a zahájila přímou distribuci poukazů na domácí rekreace pro ka-lendářní rok 2014. Současně s nabídkou těchto dvou služeb je již možné zajistit pobyt pro děti na některém z letních či zimních dětských tábo-rů pořádaných přímo Volarezou nebo na dalších zahraničních kempech, organizovaných v rámci spolupráce s jednotlivými vojenskými sociálními organizacemi, jež jsou členy organizace CLIMS.

Také pro rok 2014 jsme se prioritně zaměři-li na kvalitu a programovou náplň preventivních rehabilitací, které považujeme za nejpodstatnější službu poskytovanou ve prospěch resortu MO. I nadále jsou vytvořeny podmínky pro řízení re-habilitací se sportovní náplní tělovýchovnými pracovníky v úzké součinnosti s programovými pracovníky jednotlivých zařízení. Nově rozšiřu-jeme žádanou nabídku rehabilitací s wellness programem, která se rozrůstá z lázeňských léče-ben i do vojenských zotavoven. V roce 2014 bu-dou tyto programy nabízeny i na Malém Šišáku a v karlovarském hotelu Bellevue. V rámci těchto typů rehabilitací bude v programové náplni po-bytů více zastoupena wellness složka, převažující

nad sportem a případnou kulturou. Preventivní rehabilitace s wellness programem jsou nově zařazeny i do atraktivnějších měsíců a celkově při nich počítáme i s možností společné účasti ro-dinného příslušníka, pro něhož máme v nabídce obdobný wellness program, který je samozřejmě koncipován v kratší době trvání než samotná re-habilitace. V rámci sportovních náplní rehabilitací budou programy i nadále obohaceny o sjezdové lyžování včetně podpory ve formě skipasů, raf-ting, plavbu na dračích lodích a další aktivity, které se v posledních letech staly jejich vítanou náplní. Z pohledu přidělování poukazů na preventivní re-habilitace v redistribuci byl změněn i samotný tis-kopis žádosti o tuto službu. Změny v něm dávají vojákovi větší prostor pro možný výběr termínu rehabilitace, kdy žadatel může uplatnit až tři vari-anty možného nástupu na tuto službu. Požadavky žadatelů o přidělení preventivní rehabilitace bude náš dispečink v rámci dosažitelných poukazů v re-distribuci zohledňovat. Nové tiskopisy jsou k dis-pozici na našich webových stránkách a byly taktéž odeslány společně s poukazy na preventivní reha-bilitace k jednotlivým součástem armády.

Nabídka domácích rekreací v zařízeních Volarezy na rok 2014 kapacitně odráží skutečnou poptávku roku letošního. Se zavedením systému vracení poplatků za nevyužitý poukaz se značně zlepšilo i samotné zacházení s poukazy ze stra-ny držitelů, kteří poukaz nemohli využít. Poukazy jsou vraceny zpravidla včas a v termínech, kdy jsme je ještě schopni nabídnout i dalším zájem-cům, kteří na ně čekají. I nadále postupně zlep-šujeme nebo alespoň udržujeme standard kvality ubytovacích služeb. Po nutné obměně inventáře pokojů ve Vojenské zotavovně Vranov, která trvala tři roky, začneme postupně obměňovat inventář

pokojů Vojenské zotavovny Bedřichov a to vždy v době trvání provozní přestávky v měsících lis-topadu a prosinci. V průběhu uplynulého roku se nám podařilo vybudovat více dětských koutků na našich zařízeních a zkvalitnit nabídku animač-ních programů, která je již tradičně poskytována pro nejmenší účastníky domácích rekreací zdar-ma. V roce 2014 také dochází k výraznému sníže-ní povinných příplatků za vánoční pobyt a to bez újmy na kvalitě nabízeného pobytu.

Souběžně s nabídkou tuzemských dovolených v zařízeních Volarezy je připravena i nabídka za-hraničních dovolených v zařízeních jiných armád. V návaznosti na tento druh individuálních poby-tů přineseme na webové stránky VLRZ i on-line možnost objednání letenky a celkově změníme grafi ku našich webových stránek s cílem je zpře-hlednit a uživatelsky zpříjemnit. Na každé stránce jednotlivého zařízení bude mít uživatel možnost vstoupit do sekce Pobyty pro MO (Ministerstvo obrany), kde se dozví veškeré potřebné informa-ce, týkající se nabídky preventivních rehabilitací a domácích rekreací a to včetně konkrétních in-formací k těmto pobytům ve vztahu na vybrané zařízení.

Již třetím rokem nabízíme možnost zajištění či výběru zahraniční dovolené u nejvýznamnějších českých cestovních kanceláří. Pracovníci Volarezy jsou připraveni poradit s výběrem či zajistit po-žadovanou dovolenou, jejíž cena je v každém okamžiku stejná jako u dané cestovní kanceláře. U nás je navíc obohacena o fi nanční bonus 500 nebo 1 000 Kč za osobu na pevném lůžku. Naše nabídka je nově rozšířena o CK Exim tours a také o nabídku lyžařských zájezdů v zahraniční.

Připravil: Václav Kupilík

Informace k pobytůmv zařízeních VLRZ v roce 2014

Při příležitosti zahájení distribuce poukazů na preventivní rehabilitace a rekreace v zařízeních Volarezy pro rok 2014 jsme požádali o informace k této oblasti sociálních služeb pro příslušníky resortu obchodního náměstka Ing. Patrika Letochu.

technika a výzbroj

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu:jazykovy.koutek@unob.cz.

E X E R C I S E S

Answer key to the exercisesEx. 1: 1. decontaminate, 2. illicit, 3. potent, 4. scatter, 5. subtle, 6. stationary, 7. surreptitiously, 8. legitimate. Ex. 2: 1F, 2 F, 3T, 4F, 5T, 6F, 7T, 8F. Ex. 3: 1a, 2b, 3c, 4b. Ex. 4: 1 isotope, 2 along with, 3 immediate, 4 consequences, 5 scattering, 6 costly, 7 decontamination, 8 feasible. Extra words: illicit, distant.

Zpracoval tým CJP Vyškov

technika a výzbroj

Mi-171 Hip

Ještě před zahájením sériové výroby transportního vrtul-níku Mi-8 se konstrukční kancelář OKB Mil pustila do vý-voje výrazně vylepšené verze, která měla nabídnout lepší výkony. Impulsem pro tento krok bylo plánované dokon-čení nových turbohřídelových motorů TV3-117, které nabí-zely větší výkon. Ty byly původně vyvíjeny pro obojživelný typ Mi-14 a s ohledem na podobnost dynamické soustavy s vrtulníkem Mi-8 bylo jejich použití v „osmičce“ relativně snadné. Výsledkem se stal vrtulník Mi-8MT, jehož proto-typ poprvé vzlétl v roce 1975. Spolu s exportní verzí Mi-17 se stal hlavním vyráběným transportním vrtulníkem v SSSR až do rozpadu země. Závody ve městech Ulan Ude a Kazaň postavily přes 4 000 kusů.Poté, co se po rozpadu SSSR výrobní závody osamostatnily a ztratily do té doby pevnou vazbu na konstrukční kancelář OKB Mil, zahájily s její pomocí vývoj vlastních verzí. V Ulan Ude představili v roce 1992 první prototyp Mi-8AMT, který se od Mi-8MT lišil použitím modernější avioniky a výkon-nějších motorů TV3-117VM vhodných pro nasazení ve vyš-ších nadmořských výškách a při vyšší teplotě vzduchu. Mezi další drobná vylepšení patřil například nový systém nou-zového odhozu bočních překrytů pilotní kabiny. Později v Ulan Ude trup vrtulníku vybavili dalšími vstupními dveřmi na pravé straně trupu a také hydraulicky ovládanou záďo-vou rampou, která byla alternativou pro klasická dvoukříd-lá vrata. V této podobě se stal Mi-8AMT, pro export známý jako Mi-171, hlavní vyráběnou verzí a letos v srpnu výrob-ce oznámil dokončení již 750. kusu. Stroje spolehlivě slouží ve více než třiceti zemích světa a stále se vyrábějí, přičemž letos byla představena nová generace Mi-171A2.Česká republika po roce 2000 hledala perspektivní náhra-du za dosluhující transportní helikoptéry Mi-17 a po sérii jednání vláda ČR souhlasila s pořízením šestnácti kusů

Mi-171Š formou odpisu z ruského státního dluhu. Kontrakt na dodávku byl podepsán v roce 2004 a první vrtulníky výrobce dodal o rok později. Písmeno „Š“ v názvu stroje poukazuje na bitevní verzi, české vrtulníky ale byly objed-nány bez výzbroje a na vnějších závěsnících mohou nést pouze přídavné nádrže. Dodané vrtulníky se mezi sebou liší a polovina disponuje záďovou rampou, zatímco druhá polovina je vybavena dvoukřídlými vraty. Protože se od počátku počítalo s nasazením strojů do ali-ančních misí k plnění závazků České republiky vůči NATO, prošla část helikoptér relativně krátce po dodání rozsáh-lou modernizací. V rámci ní získaly vrtulníky novou avio-nickou výbavu obsahující mimo jiné i multifunkční displeje

1. Look up words in the text to match the defi nitions.

1. __________________ = to make a place or area safe by removing, cleaning or neutralizing harmful substances

2. __________________ = not permitted, against laws or regulations

3. __________________ = powerful, productive, effective

4. __________________ = to distribute irregularly over an area

5. __________________ = delicate, fi ne, diffi cult to spot

6. __________________ = not moving, fi xed

7. __________________ = done secretly or stealthily

8. __________________ = done according to law

2. Read the statements and decide if they are true or false.

1. Radiological weapons are as deadly as nuclear weapons.

2. All radiological weapons depend on nuclear reactions – fi ssionand/or fusion.

3. Radiological weapons create more indirect than direct impacts.

4. To make an effective radiological weapon, any radioactive material can be used.

5. Radioactive materials are more widespread than people may think.

6. Even though radiological attacks are possible, we don’t have to fear them more than others.

7. Radiological weapons usually cause less immediate casualties than other WMDs.

8. Dirty bombs aim at emissions of radioactivity from stationary, portable, or mobile sources.

3. Choose the correct ending for the sentences below.

1. Most radiological weapons a) target economically vital targets. b) want to kill people slowly. c) make military outposts unusable.

2. Acquisition of radioactive materials a) is not extremely diffi cult. b) is possible but with diffi culty and caution. c) is only possible by theft from low-level security objects.

3. The cost of radiological weapons a) is comparable to the cost of nuclear weapons. b) is a limiting factor for their acquisition. c) is substantially more affordable than of nuclear weapons.

4. Radiation Emission Devices a) are the most dangerous types of radiological weapons today. b) are arguably easier to create and deploy than RDDs. c) are enhanced with explosives to make them more effective.

4. Complete the gaps with words from the box. There are two extra expressions you will not need.

Possibly the most suspected radioactive 1 __________ to possess suitable

qualities sought after by terrorist groups is Caesium-137. It has

a half-life of 33 years making it quite long-lasting and it decays by beta

2 __________ gamma radiation. Damage infl icted by exposure to this

isotope on humans may range from 3 __________ effects like skin burns

to long term health problems connected to cancers or infertility. More

serious 4 __________ will be expected if ingested or inhaled. 5 __________ of

Caesium-137, which binds for example to concrete, in built-up areas will

lead to very 6 __________ and diffi cult 7 __________ and in extreme cases

may not make clean-up procedures economically 8 __________ .

along with consequences costly

decontamination distant feasible

illicit immediate isotope scattering

technika a výzbroj

Hlavní takticko-technická data Mi 171: Délka trupu s rotory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25,35 mVýška trupu s rotory . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3,91 mPrůměr nosného rotoru . . . . . . . . . . . . . . . 21,29 mPrázdná hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 240 kgVzletová hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 000 kgMaximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 km/hDostup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 000 mDolet (bez PPN) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 610 km

technika a výzbroj

na palubních deskách sloužící k zobrazení digitální mapy. Kompletně byla přepracována navigační, komunikační a identifi kační soustava, které jsou nyní plně kompatibilní se standardy NATO. Další vylepšení se dotkla ochranných systémů vrtulníku, které značně zvyšují bezpečnost provo-zu stroje a posádky v oblastech s ohrožením palbou nepří-tele. Rovněž osvětlení helikoptér bylo upraveno, aby bylo kompatibilní s brýlemi pro noční vidění.

V Armádě ČR vrtulníky Mi-171Š slouží zejména k přepravě osob a materiálu. Všech šestnáct vrtulníků bylo původně zařazeno k 23. základně vrtulníkového letectva v Přerově, nově ale působí z 22. základny letectva v Sedleci, Víceni-cích u Náměště nad Oslavou. Kromě nasazení v domácím prostředí byla trojice vrtulníků po dva roky provozována v rámci úkolového uskupení Task Force Hippo v Afghánis-tánu nebo ve vojenských misích na Balkáně. S ohledem na celkový nedostatek vrtulníkové přepravní kapacity v ze-mích NATO představovalo zapojení trojice českých strojů do mise ISAF výrazný příspěvek ČR k operacím NATO.

Základní technický popisMi-171 je těžký víceúčelový vrtulník klasické koncepce s jedním pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím ro-torem. Trup začíná prosklenou přídí pro dva piloty a pa-lubního technika, následuje rozměrná nákladová kabina přístupná odsuvnými dveřmi na levé a pravé straně, nebo dvoukřídlými vraty či hydraulicky sklopnou rampou v zádi, které umožňují i nájezd osobních automobilů, motocyklů či kanónů. Nad nákladovou kabinou se nachází motorový prostor s reduktorem a hydrobloky. Trup zakončuje štíhlý ocasní a koncový nosník, na němž se nachází vyrovnáva-cí rotor. Podvozek se skládá z přední nohy se zdvojeným kolem, dvou hlavních noh a ocasní ostruhy bránící kon-taktu vyrovnávacího rotoru se zemí. Nízkotlaké pneuma-tiky umožňují provoz z nezpevněných ploch. Vrtulník po-hání dva turbohřídelové motory TV3-117VM o výkonu 1 434 kW. V základní verzi je Mi-171 určen k převozu osob a nákladu, vyvinuty ale byly též verze pro přímou bojovou podporu (vyzbrojené protitankovými i protiletadlovými řízenými ra-ketami), průzkum, fotogrammetrické mise či pro záchran-né operace. Verze Mi-171Š je exportním ekvivalentem vo-jenské ozbrojené verze Mi-8AMTŠ.

Text a foto: Jakub Fojtík

Tato zbraň, vyráběná americkou fi rmou Raytheon, pat-ří mezi leteckými PLŘS do kategorie „vystřel a zapomeň“, tedy mezi typ umožňující boj s několika vzdušnými cíli za hranicí vizuálního kontaktu. Lze je využívat i za ztížených světelných i povětrnostních podmínek a s převýšením proti pozadí zemského povrchu. Jedná se o mimořádně úspěšný typ i z komerčního hlediska. Za dvě desítky let od zave-dení první varianty AIM-120A se pro tuto řízenou střelu rozhodlo na 36 zemí celého světa. Během zkoušek, ostrých střeleb nebo přímo v bojových situacích (dosaženo devíti sestřelů) bylo odpáleno na 3 000 kusů těchto raket. Typ AIM-120 využívá princip tzv. aktivního radiolokačního navádění, který funguje následujícím způsobem. Po odpá-lení na vzdálený cíl kontroluje střelu AMRAAM palubní ří-dicí jednotka s inerciálním systémem. V určité vzdálenosti od cíle začne pracovat malý aktivní dopplerovský radiolo-kátor v přídi, který jej zachytí a nezávisle na letounu-no-siči dokončí navedení. Pro ničení cíle slouží bezkontaktní zapalovač, jenž iniciuje tříštivotrhavou hlavici o hmotnosti

21 kg. Pohon obstarává výkonný řízený impulzní raketový motor se sníženou kouřivostí a vysokou akcelerací pro boj na střední vzdálenost. V porovnání s PLŘS krátkého dosa-hu AIM-9M Sidewinder, kterou jsou české gripeny rovněž vyzbrojeny, má AIM-120C5 několikrát delší účinný dosah, dvojnásobnou bojovou hlavici a také dosahuje téměř čtyř-násobné rychlosti zvuku.Typ AIM-120C5 AMRAAM je navíc velmi spolehlivý zbra-ňový systém, jenž nevyžaduje příliš velkou údržbu a na-víc je opatřen vlastním vestavěným testovacím zařízením.

Nejvýkonnější zbraní stíhacích letounůJAS-39C/D Gripen českého letectva představují letecké protiletadlové řízené střely (PLŘS) středního dosahu AIM-120C5 AMRAAM (Advanced Medium-Range Air-to--Air Missile), které armáda získala na sklonku roku 2007 a v operačním nasazení je provozuje od roku 2009.

Letecká protiletadlová Letecká protiletadlová řízená střela AMRAAM řízená střela AMRAAM

4747

ŠéfredaktorJan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: jan_prochazka@klikni.cz

RedaktořiPavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.czVladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.cz

Grafi kAndrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: andrea.belohlavkova@seznam.cz

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:

jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště.

V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.

V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu.

Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

Informace pro autory

Kontakty do redakce

Hlavní takticko-technická data typu AIM-120C5 AMRAAM:Délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 660 mmPrůměr těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 mmRozpětí křidélek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447 mmCelková hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 kgHmotnost bojové části . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 kgMax. rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . do Mach 4Dolet v závislosti na operačním použití . . . . 40 km a více

Vydává MO ČROdbor komunikace a propagaceTychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694www.army.cz

RedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Šéfredaktor: Jan Procházka

Grafi cká úprava: Andrea Bělohlávková

Kresby: Jiří Král

Jazyková korektura: Jana MenšíkováJaroslav Pajer

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeVHÚ Praha – produkční odděleníRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: EUROPRINT, a. s.

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 12. 11. 2013

Toto číslo vyšlo dne: 18. 11. 2013

Foto na titulní straně: Vladimír Marek

POMNÍKarmádnímu generálovi

Tomáši Sedláčkovi

Veřejná sbírka

Číslo účtu 2100476240/2010, Fio Bank

Případné dotazy zasílejte na e-mail: sedlacek.pvp.os@gmail.com

Armádní generál Tomáš Sedláček byl a na-

vždy zůstává čestným příslušní-kem Posádkového velitelství Praha. Svým jednáním, chováním a vystu-pováním patřil k nejvýznamnějším osobnostem našich vojenských tradic a pro mnohé z nás předsta-voval symbol houževnatosti, od-hodlání a obrovské vitality. Jeho odkaz je pro všechny příslušní-ky Posádkového velitelství Praha závazkem.

Prvotní myšlenka vytvoření památníku vznikla z podnětu pří-slušníků praporu Čestné stráže, kteří chtěli důstojným způsobem vyjádřit poctu tomuto statečnému muži. Inspirací jim bylo odhalení základního kamene sochy generála Rudolfa Pernického (blízkého příte-le gen. Sedláčka) v Praze-Suchdole. Tehdy se zrodila myšlenka oslovit Akademii výtvarných umění v Praze,

zda by se neujala vytvoření busty pana generála, která by byla umístěna v prostorách velitelství.

Profesor Peter Siegl, akademický sochař, z Akademie výtvarných umění Praha vypracová-ním návrhu pověřil stu-denty, pro které se tento úkol nakonec stal zadá-

ním ročníkové práce. K posou-zení jednotlivých návrhů byla určena komise ze zástupců Posádkového velitelství Praha – pplk. Jaromír Jančura, Lubomír Adamus, mjr. Miroslav Leška, nprap. Milan Magerčák, vojenských historiků – Jiří Bílek, plk. Eduard Stehlík a rodin-ných příslušníků – dcery Klementýny Vilímové s manželem. Z řady prací nakonec bylo vybráno deset, které byly umístěny v útvarové síni tradic. Zde se k nim měla možnost vyjádřit také široká veřejnost.

V červenci 2013 se osobně s ce-lým projektem seznámil náčelník Generálního štábu AČR generál-poručík Petr Pavel. Ten také pře-vzal záštitu nad celým projektem. V úterý 6. srpna 2013 si vystavené návrhy osobně prohlédl ministr obrany České republiky Vlastimil Picek. Také on vyjádřil projektu pl-nou podporu.

Největší pozornost jak u laické veřejnosti, tak i u komise získaly

návrhy pod označením č. 8 a č. 1. A právě tyto dva návrhy byly na Akademii výtvarných umění Praha studenty dopracovány.

Financování památníku bude vel-mi náročné. Komise oslovila a na-dále vyhledává partnery a sponzory k jeho realizaci. V současné době jsou partnery projektu: Akademie výtvarných umění Praha, tým ve-dený prof. arch. Peterem Siegelem, Úřad městské části Praha 6 za-stoupený starostkou Ing. Marií Kousalíkovou a místostarostou Janem Zárubou, Československá obec legionářská zastoupená před-sedou plk. v z. Pavlem Budinským a městys Lázně Toušeň zastoupený starostou Lubošem Valihrachem.

Základní myšlenkou fi nancování však i nadále zůstává forma dob-rovolných příspěvků jednotlivých dárců. Prosíme všechny kamarády, přátele a příznivce, kteří generála Sedláčka znali, ale i ty, kteří chtě-jí tímto způsobem zachovat jeho odkaz dalším generacím, aby nám pomohli. Dobrovolné příspěvky v libovolné výši budou shromažďo-vány na transparentním účtu, kte-rý je zřízen u Fio Bank, číslo účtu: 2100476240, banka číslo: 2010, pod názvem Společenství přátel armád-ního generála Tomáše Sedláčka, posádka Praha o. s. Z této veřejné sbírky budou fi nancovány příprav-né práce, vlastní výroba, instalace památníku a jeho následná údrž-ba. V etuji, v duši památníku, bude uložen vzkaz budoucím generacím, který bude obsahovat určité písem-nosti včetně výpisu z účtu. Zde bu-dou uveřejněna také jména všech, kteří přispěli na zhotovení pomníku, včetně částky jejich daru. Za každý příspěvek organizátoři projektu vý-stavby pomníku armádnímu gene-rálovi Tomáši Sedláčkovi předem děkují.

Připravili: Lubomír Adamus a Vladimír Marek

Foto: archiv Posádkového velitelství Praha

Armádní generál Tomáš Sedláček byl a na

zda bybusty pbyla uvelite

Prakadz umndú

ním ročnzení jednotlivkomise ze zvelitelství Pr

Příslušníci pozemního personálu na základně ostatně ani nesmějí řízenou střelu rozebírat na jednotlivé sekce a pro-vádět uvnitř větší zásahy. Pokud dojde k závažnější záva-dě, záležitost se řeší s výrobcem s možností jejího ode-slání do výrobního podniku USA. Výrobce však garantuje prvních deset let provozu a v následném období se pak vyhodnocuje stav a životnost jednotlivých komponentů. Kromě celkem 24 ostrých řízených střel byla také dodána dvojice cvičných střel CATM-120C.Jak již bylo zmíněno v úvodu, představuje AIM-120C5 nej-výkonnější výzbroj pro ničení vzdušných cílů. Další zbraní

českých gripenů pak jsou PLŘS krátkého dosahu AIM-9M Sidewinder a palubní kanón BK 27 ráže 27 mm. Jinou vý-zbroj v současné době gripen u nás nemá. To by se však mohlo změnit. Jak v souvislosti s jednáním o pronájmu gripenů pro AČR na další období uvedl pro časopis ATM ministr obrany Vlastimil Picek, postupným zdokonalová-ním by mělo procházet vše, kromě draku letounu. Počí-tá se například s integrací zařízení zahrnující softwarové i hardwarové úpravy. Součástí se má stát integrace tzv. Lin-k-16, který umožní plnou interoperabilitu s letouny ostat-ních států NATO, utajeného spojení a dalších komponentů důležitých pro superioritu nad potenciálním protivníkem. Nebude chybět nic, aby bylo možné provádět plné spekt-rum operací. A pokud jde o vlastní výzbroj, tak by se podle Vlastimila Picka mělo v budoucnosti „přistoupit k procesu pořízení munice pro úkoly v rámci podpory pozemních jednotek“. To je podle ministra obrany klíčový typ mise, která je vyžadována při jakémkoli zvládání krize či již vy-puknuvšího konfl iktu.

Text: Michal ZdobinskýFoto: autor a Saab

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

his

tori

cké če

stn

é n

ázvy

Stále více útvarů Armády České republiky se může pyšnit historickými a čestnými názvy. Ne ve všech případech jsou ale dostatečně prezentovány a mnohdy ani vojenská veřejnost přesně neví, co se za nimi skrývá. Právě tato skutečnost nás přivedla na myšlenku připomenout nejen odborné veřejnosti některé z těchto názvů a také tradice, k nimž se hlásí jejich nositelé. Tentokrát se budeme věnovat čestnému historickému názvu 22. základny letectva – „Biskajská“, jejíž sídlo je Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou.

e úmi y ast nás přivedla na myšlenku připomenout nejen odborné veřejnosti

útvarů Armády České republiky se může pyšnit historickými Čnázvy. Ne ve všech případech jsou ale dostatečně prezentovány

ani vojenská veřejnost přesně neví, co se za nimi skrývá. Právě tato nás přivedla na myšlenku připomenout nejen odborné veřejnosti

Rozhodnutí o vybudování vojenského letiště v této oblasti přijala čes-koslovenská vláda v létě roku 1956. Jako první letecký útvar byl na tomto letišti dislokován 20. letecký stíhací pluk, který se stal součástí 20. letecké divize se sídlem v Brně. Počátkem šedesátých let minulého století byl ten-to letecký útvar přejmenován na 20. stíhací bombardovací pluk. Souviselo to s postupnou přestavbou letounů MiG 15 na verzi SB. Později byl tento pluk vyzbrojen letouny Su-7 a Su-22. Čestný název „Biskajský“ získal ten-to útvar dokonce dvakrát. Poprvé to bylo 5. května 1990, kdy tehdejšímu 20. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku propůjčil prezident České a Slovenské Federativní Republiky Václav Havel svým dekretem čestný ná-

zev „Biskajský“. Změny v letectvu v roce 1994 přinesly mimo jiné reorganizaci

a přejmenování leteckých základen. Počátkem dubna vznikla na le-tišti 32. základna taktického letectva. U příležitosti 80. výročí vzni-

ku Československa udělil této základně 28. října 1998 tentokráte již prezident České republiky Václav Havel čestný historický ná-

zev „Biskajská“. V roce 2002 došlo k přezbrojení základny z le-tounů Su-22 na bitevníky domácí provenience L-159 ALCA. Také následujícího roku čekaly základnu významné změny.

Jednak byla zahájena modernizace letiště tak, aby odpo-vídalo nejnovějším aliančním standardům. Kromě toho, že došlo k přejmenování útvaru na 22. základnu letectva, byly rovněž přesunuty bitevníky L-159 ALCA na čáslav-ské letiště. Letecký útvar Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou byl vyzbrojen cvičnými letouny L-39 ZA.

Ani to ale nebyly poslední změny. V roce 2008 se na toto letiště přesunula vrtulníková letka vyzbrojená stroji Mi-24/35, kterou v letošním roce doplnila další vrtulníko-vá letka se stroji Mi-17 a Mi-171Š. Zároveň byly výcvikové letouny L-39ZA přeřazeny na čáslavské letiště. Útvar Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou se tak stane domovským

pro vrtulníkové letectvo. Veškerá reorganizace bude ukončena v závěru letošního roku. Od ledna 2014 by již měla fungovat nově

vytvořená 22. základna vrtulníkového letectva „Biskajská“.Čestným historickým názvem „Biskajská“ se základna hlásí k tradi-

cím 311. čs. bombardovací perutě, která v době druhé světové války působila ve Velké Británii. Tato peruť vznikla 29. července 1940 na základně Honnington a byla tvořena téměř výhradně česko-slovenským personálem. Prvním jejím velitelem byl až do břez-

na 1941 Karel Mareš-Toman, kterého postupně vystřídali Josef Schejbal, Josef Ocelka, Josef Šnajdr, Jindřich Breitcetl, Vladimír

Nedvěd, Josef Šejbl a Jan Kostohryz. Československo celkově vybudovalo ve Velké Británii čtyři letecké perutě. Pouze tato jediná ale byla bombardovací, ostatní plnily stíhací úkoly.

Bombardovací peruť uskutečnila svoji první bojovou akci, a to nálet na seřazovací nádraží v Bruselu, v noci z 10. na 11. září 1940. Touto akcí se nepřímo zapojila do legendární

letecké bitvy o Anglii. Po další dva roky se účastnila riskantních – převážně nočních – náletů na cíle v Německu, Itálii a na dalším území Evropy. První bojovou ztrátou peruti byl wellington K. Trojáčka, který se v noci z 23. září na 24. září 1940 nevrátil z náletu na Berlín. Mnohem větší ztráty ale přišly v následujícím měsíci. V polovině října 1940 se z náletů na Kiel a Brémy ne-vrátily čtyři stroje. V důsledku toho musela být peruť počátkem prosince 1940 vyňata na krátký čas z bojových operací, aby si mohla doplnit početní stavy.

S o to větší vervou se českoslovenští příslušníci bombardovací perutě vrhli do bojových akcí po krátké přestávce. Neničili pouze pozemní, ale i ná-mořní cíle. O tom svědčí úspěch, kterého dosáhli v noci z 1. na 2. července 1941 ve francouzském přístavu Brest. Podařilo se jim zde zasáhnout těžký německý křižník Prinz Eugen a vyřadit ho dočasně z plavby. Během náletu na něj bylo zabito šedesát námořníků. Riskantní nálety si ale i nadále vy-bíraly svou daň. Jenom v polovině ledna 1942 přišla peruť během náletů na Brémy o další dva stroje Wellington.

Koncem dubna 1942 došlo k přeřazení perutě k pobřežnímu letectvu. Jejím novým úkolem bylo hlídkování nad severním Atlantikem, Baltem a především nad Biskajským zálivem. A právě k tomuto stěžejnímu úkolu, který trval po téměř celé tři zbývající roky války, se váže čestný historický název „Biskajská“. Kromě hlídkových letů proti německému loďstvu a po-norkám patřily k úkolům naší bombardovací jednotky i nálety na německá, nizozemská, belgická a francouzská města. Na přelomu let 1942 až 1943 byla naše peruť vyhodnocena jako nejlepší jednotka pobřežního velitelství. Celkem se jí podařilo zničit pět nepřátelských ponorek a potopit lamač blo-kády plující z Japonska s nákladem kaučuku.

K nejzkušenějším příslušníkům perutě u bombardovacího letectva patřili Jindřich Breitcetl se 46 bojovými lety, Vladimír Slánský se 45 bojovými lety a Josef Ocelka se 44 bojovými lety. Všichni tito příslušníci perutě měli nalé-táno více než dvě stě operačních hodin.

Nejvyššího skóre u pobřežního letectva dosáhl Miroslav Vild se 102 bojo-vými lety, Jan Roman Irving s 91 bojovými lety a Karel Gedoš s 85 bojovými lety. Vild přitom nalétal 1 178 operačních hodin. Peruť uskutečnila do dub-na 1942 pod bombardovacím velitelstvím 1 029 operačních letů v celko-vé délce 5 341 hodin. Svrhla 1 086,549 tun tříštivých a 94 718 kusů zápal-ných pum. Mezi nejvýznamnější cíle patřily Brest, na který naši letci shodili 156 tun bomb, dále Kolín nad Rýnem s 115 tunami a Brémy s 93 tunami.

Třistajedenáctka ztratila 94 padlých a nezvěstných a 34 zajatých letců. Po přeřazení k pobřežnímu letectvu uskutečnila dalších 2 102 operačních

letů v délce 21 527 hodin. Napadla 35 ponorek a 4 lodě. Bylo jí ofi ciálně uznáno sestřelení 4 nepřátelských letounů jistě, 3 pravděpodobně a 14 le-tounů poškozených. Dalších 34 letů v délce 240 hodin podnikly její posádky při výpomoci bombardovacímu velitelství. V tomto období padlo dalších 104 letců.

Poslední operační let se uskutečnil 6. 6. 1945. Poté byla peruť přeřaze-na k dopravnímu letectvu a zajišťovala repatriační lety do Československa. Rozpuštění de iure, jako peruť RAF, se dočkala až v únoru 1946.

Text: Vladimír MarekFoto: VÚA-VHA, VHÚ

311. BOMBARDOVACÍ PERUŤ BYLA MEZI PRVNÍMI PŘEZBROJENA NA AMERICKÉ ČTYŘMOTOROVÉ LETOUNY LIBERATOR.

PREZIDENT BENEŠ NA NÁVŠTĚVĚ U 311. BOMBARDOVACÍ PERUTĚ

KRKONOŠEHotel Bedřichov*** superior

www.bedrichov.volareza.cz

PRAHAHotel DAP***www.daphotel.cz

KRKONOŠEPenzion Malý Šišák **www.malysisak.volareza.cz

KARLOVY VARYHotel Bellevue***www.bellevue.volareza.cz

KARLOVY VARYLázeňský dům Chopin** www.chopin.volareza.cz

JESENÍKYHotel Ovčárna ***

www.ovcarna.volareza.cz

VRANOVSKÁ PŘEHRADAChatová osada Bítov** www.bitov.volareza.cz

FRANTIŠKOVYLÁZNĚLázeňský dům Kijev*** www.frantiskovylazne.volareza.cz

SLAPSKÁ PŘEHRADAHotel Měřín*** superior

www.merin.volareza.cz

VRANOVSKÁ PŘEHRADAVolareza - hotel Vranov***www.vranov.volareza.cz

JESENÍKLázeňský dům Albatros***www.jesenik.volareza.cz

TEPLICELázeňský dům Judita*** www.teplice.volareza.cz

www.volareza.czVojenská lázeňská a rekreační zařízení, Magnitogorská 12/1494, 101 00 Praha 10Te l : + 4 2 0 9 7 3 2 0 1 6 0 7 , e - m a i l : v l r z @ v l r z . c z

KKKKKPPPPwwwww

KKKKKHHHHHwwwwww

JEJJJHHHHwwwww

SSSSSSPPPPHHHHwwwww

VVVPPPVVww

rrr HHHwww

VVPPCCww

KKKHHHwww

KVLw

FFLLLLwww

JLw

**

TTTTLLwww

PRAHAHotel DAP***PPPHHH OV

KARLOVY VARYLázeňský dům Sadový Pramen***www.sadovypramen.volareza.cz

KVLSw