REPORTREPORT6/2012

Armádní generál Vlastimil Picek se po jednačtyřiceti letech loučí s armádou

Diamantza málo peněz

Památné dny resortu Ministerstva obrany

obsah

Military English 41

V rozkazu ministra obrany z 24. května se mimo jiné uvádí: „Připomenutí památných dnů se organizuje pod-le rozhodnutí vedoucího organizačního celku resortu Ministerstva obrany zpravidla formou slavnostního ná-stupu a přednesením slavnostního rozkazu anebo jiným vhodným uctěním památného dne.“

Památné dny resortu Ministerstva obranyMinistr obrany Alexandr Vondra dne 24. května podepsáním rozkazu vyhlásil 11 památných dnů české armády, které připomínají významná výročí naší vojenské historie, a to od husitských bojů až po druhou světovou válku.„Česká republika nepochybně své hrdiny měla a má a je naší povinností si je – tyhle konkrétní lidi – připomínat,“ řekl Alexandr Vondra před podepsáním rozkazu a dodal: „Armáda je důležitým symbolem státní suverenity, a jak již říkal prezident Masaryk: ‚Národ, který si neváží svých hrdinů, je bude brzy potřebovat‘.“

8. březen – první vystoupení československých vojáků na východní frontě v boji proti nacistickému Německu a jeho spojencům v roce 19439. květen – první významné vystoupení „Roty Nazdar“, jednotky českých dobrovolníků v rámci francouzské Cizinecké legie, během ofenzivních bojů v kraji Artois v roce 191527. květen – atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, provedený v roce 1942 příslušníky československých výsadkových skupin vyslaných z Velké Británie2. červenec – vítězství československých legií v bitvě u Zborova v roce 191714. červenec – první střetnutí mezi husitskými vojsky a bojovníky křížových výprav v bitvě na Vítkově v roce 142015. září – úspěšná účast československých letců v kulminačním dni bitvy o Británii roku 194021. září – vítězná bitva československé divize na kótě Doss Alto v severní Itálii v roce 191823. září – vyhlášení všeobecné mobilizace československé branné moci v roce 19386. říjen – jednotky 1. československého armádního sboru v SSSR v roce 1944 vstoupily v prostoru Dukelského průsmyku na území republiky24. říjen – vojáci Československého pěšího praporu 11 se v roce 1941 připojili k obráncům severoafrického přístavu Tobruk28. říjen – úspěšný útok československé samostatné obrněné brigády na německou posádku severofrancouzského přístavu Dunkerque v roce 1944

Atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha 27. května 1942. Nenáviděného tyrana české-ho národa zlikvidovali parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík, vojáci, kteří byli vysláni z Anglie. Za tento hrdinský čin zaplatili životem. Ale nejen oni. Krutý osud postihnul i malou středočeskou vesnici Lidice. Život v ní se v noci z 9. na 10. června před sedmdesáti lety zastavil. A to doslova. Byla vypálena, muži byli zastřeleni, ženy skončily v kon-centračním táboře. A děti?„Právě osud lidických dětí je ještě i dnes mnohým nejasný a do dneš-ních dnů jsou poslední dny těch, které nepřežily, nedostatečně jas-ně interpretovány,“ říká Jiří Hokův. „Dodnes mnozí přejímají úřední zprávu vysílanou v pozdních hodinách 10. června 1942, kde se mimo jiné říká: ‚… a děti budou dány na náležité vychování‘. Není to totiž pravda. Většina z nich byla zavražděna.“V dokumentu dominují především vzpomínky „lidických dětí“, které se však prolínají s hranými scénami dětí z dramatického oddělení Zá-kladní umělecké školy v Kladně, a onou špetkou koření je pak faktic-ký, ale i osobní pohled podplukovníka Eduarda Stehlíka, vojenského historika a zároveň čestného občana Lidic.„Natočeno bylo velké množství velmi cenného materiálu,“ konsta-tuje autor dokumentu. „Jen strhující výpovědi lidických dětí vydaly na šest a půl hodiny hrubého záznamu. A vybrat to nejzajímavější, to byl opravdu oříšek.“ A nejtěžší okamžik pro tvůrce?„Pro mě, ale i pro celý natáčecí štáb byly nejtěžší chvíle v polském Chelmnu, tedy v místě posledních dnů dětí z Lidic,“ svěřuje se Jiří Hokův. „Dojít totiž s kamerou na místo vraždy, ke krematoriu, kde se denně spalovalo přes tisíc mrtvých těl, s vědomím, že všude kolem je rozptýlen popel 320 000 dalších obětí, to bylo a asi i navždy zůsta-ne spojeno s natáčením. V tu chvíli jsem se rozhodoval, jestli s natá-čením neskončit, jestli budeme schopni tyto strašlivé scény profesně ustát. Několikrát jsem musel kameru i odložit, prostě jsem nemohl točit. Teprve až tam jsme si na plný pecky totiž uvědomili, že přestože neexistuje žádný listinný důkaz, byla to předem připravená vražda ne-vinných dětí nevinných rodičů.“Premiéra dokumentu se odehrála v tělocvičně kladenského gymnázia 7. června 2012, tedy v místě, kde se životy lidických žen a jejich dětí rozdělily. U některých navždy.

Text: Jana DeckerováFoto: Eliška Kuželová

Osudy lidických dětí. Těch, které přežily, ale i těch, které se konce války nikdy nedočkaly. O jejich smrti bylo zřejmě rozhodnuto podle předem připraveného nacistického plánu současně s vyhlazením Lidic. O lidických dětech, ale i o dalších nových skutečnostech vypráví dokumentární film s názvem „105“ od Jiřího Hokůva z odboru komunikace a propagace MO.

… a děti budou dány na náležité vychováníHOST

Diamant za málo peněz 2Rozhovor s náčelníkem Generálního štábu AČR armádním generálem Vlastimilem Pickem

PERSONALiSTiKAInformace pro vás 5

Co mají lidé v hlavě? 27

MiSENikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky 6

Nejlepší tým 30

ZBROJNí VELETRHIDEB 2012 12

Společně do afghánské mise 14

Zbraně jsou až za vojákem 18

Studenti dosáhli na „jaguára“ 20

VýCViK

Lehké kolové obrněné vozidlo IVECO M65E 4×4 LOV (dokončení) 23

MiG-29 Fulcrum 43

Ruční granáty RG-4, RG-Cv 5, RG-Cv 58 45

TECHNiKA A VýZBROJ

Zbraně pro atentát (dokončení) 32

Hoši od Zborova 36

HiSTORiE

Požadavek? Tělocvikář-voják! 38

Mezinárodní kurz vojenského lezení 40

TěLESNá PříPRAVA

My A NATOPotřebujeme armádu, která dokáže prosadit svou vůli 47

ARMáDA A VEřEJNOSTDen s velkým „D“ 48

2 3

host

S jakými pocity odcházíte po jednačtyřiceti le-tech z armády? Člověk, který řeší každodenní problémy, většinou říká, už abych byl v důcho-du. Když ale ten okamžik skutečně nastane, tak je mu najednou trochu smutno...

Asi to tak je. Vojenskému řemeslu jsem věnoval vlastně celý život. Začínal jsem v patnácti letech na vojenské střední ško-le. Tehdy mne ani náhodou nenapadlo, že se dostanu tak daleko. A že jednou budu náčelníkem Generálního štábu, to už vů-bec ne. Splnil jsem si vlastně svůj klukov-ský sen. Už od základní školy jsem totiž chtěl být voják. Práce v armádě mě bavila, a možná proto jsem jí věnoval hodně času, a to bohužel i na úkor rodiny. Moji syno-vé vyrostli tak rychle, že jsem si je ani nestačil užít. Mám teď desetiměsíčního vnuka a chtěl bych se mu naplno věnovat. A užít si tak alespoň roli dědečka. To ale neznamená, že až svléknu uniformu, budu jen koukat z okna. Chtěl bych ještě pra-covat. Ale abych odpověděl na vaši otáz-ku – smutný z odchodu nejsem. Myslím, že je čas skončit. Pět let ve funkci náčel-níka Generálního štábu člověka skutečně vyčerpá.

Často se dnes mluví o kariérním řádu. Co byste doporučil vojákům, kteří chtějí být úspěšní jako vy? Je to i o s těstí a o tom, být ve správný čas na správném místě?

Samozřejmě. Kromě toho je ale potřeba se své práci naplno věnovat a hlavně dělat to všechno srdcem. Kariérní řád armáda nezbytně potřebuje. Krátce řečeno – každý

voják by měl přece vědět, kam až to může dotáhnout a kdy jeho služba skončí.

Kterého ze svých předchůdců ve funkci náčel-níka Generálního štábu jste si nejvíce vážil? Z koho jste čerpal nejvíce inspirace?

Snažil jsem se vzít si z každého něco. Nejvíc mě asi formoval generál Šedivý, s nímž se mi velice dobře spolupracovalo. Během čtyř let, které jsem strávil na Hra-dě, mě asi nejvíc ovlivnil prezident Václav Klaus. Také rád vzpomínám na generála Nekvasila. S ním jsem spolupracoval ještě v době, kdy dělal náčelníka štábu proti-vzdušné obrany státu. Byl jsem tehdy jeho spojař. Řadu věcí jsem si odnesl i od něho.

Bylo pro vás těžké přijít na Generální štáb a zo-rientovat se ve všech těch složitých vztazích?

Na vyšších postech už to není jen o od-bornosti, člověk musí pracovat především jako manažer. Spoustu věcí jsem se naučil už ve funkci náčelníka sekce velení a říze-ní. Čtyři roky na Pražském hradě mi navíc poskytly nejen nadhled, ale i trochu jiný pohled na armádu.

Když se člověk stane generálem v nejvyšší funkci, asi ho to nějak změní. Třeba jen tím, že se k němu začne jinak chovat jeho okolí. Jak jste se s tím dokázal vypořádat?

Nemyslím si, že člověka změní gene-rálská hvězda na rameni. Vždycky jsem rád mluvil s lidmi a vyslechl jejich názo-ry – ať pro mne byly jakkoliv nepříjemné. A to mi zůstalo. Dodnes se snažím s tím,

DIAMANTza málo peněz Vlastimil Picek: Nemyslím si,

že člověka změní generálská hvězda na rameni. Vždycky jsem rád mluvil s lidmi a vyslechl jejich názory.

Armádní generál Vlastimil Picek končí po více než pěti letech ve funkci náčelníka Generálního

štábu Armády České republiky. V pátek 29. června 2012 předá u prezidenta ČR

Václava Klause nejvyšší armádní funkci svému nástupci – generálporučíkovi Petru Pavlovi. Při této příležitosti nám poskytl následující rozhovor.

Armádní generál Vlastimil Picek se po jednačtyřiceti letech loučí s armádou

co se dozvím, pracovat, poučit se z toho a vyvarovat se případných chyb. Osobně si myslím, že jsem zůstal takový, jaký jsem byl. Nejsem člověk, který vyhledává a libu-je si v konfliktech. Snažím se vždy s kaž-dým domluvit.

Zbývá vám vůbec čas promluvit si s obyčejnými vojáky?

S lidmi se musí mluvit. Protože když jim chybí informace, mají zkreslené představy a dochází k nedorozumění. A právě proto s nimi musí nejen náčelník Generálního štábu mluvit. Totéž očekávám od všech velitelů. Komunikovat se ale musí nejen s podřízenými, ale v mém případě i s poli-tickým vedením a ústavními činiteli.

Dá se to všechno časově stihnout?Je to časově náročné. Ale pokud to chce-

te dělat pořádně, musíte mnohé obětovat. Jak jsem říkal, věnoval jsem se práci čas-to na úkor rodiny a volného času. Pracoval jsem dvanáct čtrnáct hodin denně, o sobo-tách i nedělích.

Když jste od generála Štefky přebíral funkci, předával vám, jak s nadsázkou říkal, „nevy-broušený diamant“. V jakém stavu je nyní?

Rád bych to uvedl na pravou míru. Ar-mádu jsem přebíral v roce 2007 v určité situaci a s daným rozpočtem, který odpo-vídal tehdejším možnostem státu. Vzhle-dem k ekonomickému vývoji každý rok od té doby armádní rozpočet klesal. Sna-žil jsem se s finančními prostředky, které

4 5

host personalistika

Portál má za sebou úspěšný pilotní pro-voz. Ten potvrdil opodstatněnost takového-to komunikačního kanálu pro kvalifikované sdílení věrohodných informací mezi vede-ním resortu a zaměstnanci. Jen v průběhu pilotního provozu se zaregistrovalo takřka 800 uživatelů. Zájem o tento portál potvr-zuje i počet položených dotazů a zveřejně-ných odpovědí na ně. V průběhu pilotního provozu byl portál naplněn 37 právními předpisy, 15 vnitřními předpisy (vše v ak-tuálním a platném znění) a 12 pomůcka-mi, které nejsou veřejně dostupné. I nyní, v tzv. rutinním provozu, dochází k rozšiřo-vání uvedené nabídky o nové předpisy a ak-tualizaci těch, které již byly zveřejněny.

V průběhu pilotního provozu bylo zodpo-vězeno 103 dotazů a otevřeno 6 diskuzních témat, ke kterým bylo podáno 63 příspěvků a komentářů. Vzhledem k tomu, že v prů-běhu pilotního provozu jsme se věnovali takřka výhradně problematice související s personalistikou, jak je ostatně deklarová-no i na úvodní straně portálu, to není špat-ná bilance. I tak se na přípravě odpovědí podílela řada složek Ministerstva obrany a Armády České republiky, včetně Vojen-ské policie. Těm všem chce vedení projektu IKP touto cestou poděkovat za dosavadní spolupráci a vstřícnost při přípravě odpo-vědí na dotazy uživatelů portálu. Rovněž si zaslouží poděkování příslušníci SKIS MO a 34. zKIS,

kteří zabezpečují technickou podporu projektu.

Je pravdou, že ani IKP se neubránilo ně-kterým „dětským nemocem“, kterými trpí nové projekty. Asi nejvážnější byl problém s bezpečnostním certifikátem. Ten původně instalovaný neumožňoval bezproblémový přístup všem zájemcům na náš web. Při pří-stupu z některých prohlížečů byli uživate-lé varováni před nezabezpečeným webem. To sice nebyla pravda, ale jistě to odradilo nejednoho zájemce o přístup na web. Tento problém se nakonec ve spolupráci s SKIS MO a 34. zKIS podařilo vyřešit.

Pilotní provoz také ukázal, které strán-ky portálu jsou nejvíce navštěvovány. Jed-noznačně vedou „Často kladené dotazy“, na které směřovalo 30 % všech návštěv webu. Další v pořadí je „Inzerce“ spolu s „Předpisy a dokumenty“. Přibližně stej-ná návštěvnost (12–13 %) je u ostatních stránek: „Systém řízení kariér“, „Diskuzní fóra“ a „Aktuality“.

Ukončení pilotního provozu a přechod na rutinní provoz samozřejmě nezname-ná konec dalšího vývoje IKP. Pilotní pro-voz nám ukázal, že je stále co vylepšovat. Začít musíme u propagace tak, aby portál měl co nejširší základnu uživatelů, kterými jsou zaměstnanci resortu. Tím vytvoříme

předpoklad pro co nejširší dostupnost in-formací zaměstnancům, a to zejména těm, kteří nemají přístup na ŠIS, ISSP a ostatní intranetové informační kanály Ministerstva obrany.

Převzali jsme od redakce A reportu per-sonální inzerci. V rámci personální inzerce zveřejňujeme i vyhlášení výběrových říze-ní, která jsou v resortu vypisována.

Navázali jsme spolupráci s VLRZ a na stránkách portálu zveřejňujeme aktu-ální nabídku zvýhodněných rekreací pro zaměstnance resortu včetně možnosti účasti rodinných příslušníků vojáků z povolání na preventivní rehabilitaci.

Počítáme s rozšířením části „Ankety“ tak, aby bylo možné provádět dotazníková šetření, která by měla umožnit například provádění sociologických průzkumů mezi uživateli portálu.

Připravuje se i rozšíření možností čás-ti „Systém řízení kariér“. Během několika týdnů bude zdokonalen vyhledavač pozic pro modelování kariéry vojáka.

K dlouhodobějším cílům patří i pláno-vané vytvoření aplikace podobné EPINAV, která by umožnila značné rozšíření posky-tovaných služeb v části „Předpisy a doku-menty“. Zaměstnanci resortu by tak měli prostřednictvím internetu přístup k většině vnitrorezortních předpisů a norem.

Portál by měl sloužit ke zveřejňování ná-vrhů personálních opatření, které budou vý-sledkem práce komisí v rámci výběrových řízení v novém systému řízení kariér.

Naším cílem je postupně umožnit regis-traci a přístup na web ještě širšímu okruhu zaměstnanců resortu a příslušníkům v ak-tivní záloze.

Dovolte mi, abych využil této příležitosti a poděkoval všem doposud registrovaným uživatelům IKP za jejich zájem o portál a podnětné nápady a návrhy, které redakci zasílají.

Chci také pozvat všechny čtenáře A re-portu k návštěvě našeho portálu. Plně platí to, co je uvedeno na titulní straně portálu. Nabízíme vám prostřednictvím internetu přístup k zajímavým a mnohdy unikátním a potřebným informacím, zejména z oblasti pracovního a služebního práva, a zprostřed-kujeme vám snadnější orientaci v uvedené problematice.

Najdete nás na www.ikp.army.cz.

Jaroslav Jochec, redaktor IKP

Informace pro váswww.ikp.army.cz

V prvním letošním čísle A reportu vám byl v článku s titulkem „Povstaňte, informace přicházejí“ představen projekt „Interní komunikační portál“.

jsme dostali k dispozici, udržet schopnosti a ambice armády. Mnohé jsme sice muse-li upravit a přiškrtit, ale přesto si myslím, že ozbrojené síly jsou v dobré kondici. Jak se situace bude vyvíjet dál, závisí v prvé řadě na penězích. Nicméně jsem přesvědče-ný, že další snižování už není možné. Pak bychom totiž museli přistoupit ke změnám nejen ve vojenské strategii, ale především v politicko-vojenských ambicích.

Nehledě na výši finančních prostředků vidíte rozdíl mezi armádou v roce 2007 a v roce 2012?

Co do kvality se armáda jednoznačně zlepšila. Lidé, kteří v armádě slouží nyní, jsou zodpovědní, vzdělaní a výborně vycvi-čení. S těmi, kteří měli například problémy s chováním či jinak nenaplňovali požadav-ky, které jsou na vojenského profesionála kladeny, jsme se rozloučili.

Když se ohlédnete zpět, na co jste nejvíc pyšný?Armádu se nám podařilo reorganizovat.

Zredukovali jsme rozsáhlé štáby a změnili systém velení a řízení, omezili úřednické a podpůrné činnosti. Zároveň jsme posílili jednotky. Jsem hrdý na to, že jsme od zá-kladu vybudovali dva lehké motorizované prapory, které se připravují na nasazení v zahraniční operaci. Těch pozitivních věcí je celá řada. Například jsme nasadi-li naše nadzvukové letouny v rámci Air Policing v Pobaltí, vyčleňujeme síly pro spojenecká uskupení NRF a EU BG. Zvý-šilo se rovněž procento nasaditelných sil, a to dokonce nad požadovanou hranici. I přes omezený zdrojový rámec se poda-řilo prosadit základní rozvojové progra-my a vyzbrojit armádu novou technikou a zbraněmi, jako jsou obrněné transpor-téry Pandur, Iveco, Dingo a vozidla Tat-ra. Postupně se začíná realizovat projekt Voják 21. století. Vzdušným silám jsme pořídili dopravní letouny Airbus A 319 Corporate Jet a transportní letouny Casa. Došlo i k částečné modernizaci vrtulníků Mi 171Š. V České republice jsme vytvořili spojovací jednotku NATO a mezinárodní

koordinační logistické centrum. A tak bych mohl pokračovat.

Jedním z hlavních úkolů, který jste si vytyčil při nástupu do funkce, bylo vybudování poddů-stojnického sboru.

Byla to jedna z mých základních priorit. Jednalo se o zdlouhavý proces, ale podařil se. Myslím si, že náš hodnostní sbor je dnes na odpovídající úrovni a srovnatelný s vy-spělými armádami.

Vraťme se ještě k úpravám rozpočtu. Vojáci měli možná chvílemi pocit, že jste za ně málo bojoval…

Vím, že někteří vojáci si to skutečně mys-lí, a dokonce mne podezírají z kapitulace. Ale opak je pravdou. Není možné se na tyto věci dívat pouze z horizontu vojáků na niž-ších funkcích. Musíte to brát globálně. A to není vždy snadné. Přesto jsem se vždycky ze všech sil snažil bojovat.

Na Facebooku se lze dočíst, že spíš než voják jste lev salónů. Nemrzí vás, že vás takto někteří lidé vnímají?

Tohle se se mnou táhne už od nástupu do funkce. Tehdy se psalo o tom, že diplo-mat vystřídal buldozer. Šlo mi hlavně o to, aby spolu lidé slušně komunikovali a aby jeden druhého respektoval. Souvisí to mož-ná i s tím, že jsem se několik let pohyboval v blízkosti prezidenta republiky.

Během vašeho funkčního období se naše armá-da takříkajíc přelila z Kosova do Afghánistánu, kde během nasazení zemřelo několik českých vojáků. Jak složité to pro vás bylo?

Asi jsem byl prvním náčelníkem Gene-rálního štábu, který z bojové mise přivezl mrtvého vojáka. Myslel jsem si, že jsem poměrně tvrdý člověk, kterého něco podob-ného nerozhodí. Přesto mne to velmi ovliv-nilo. Často vzpomínám na rozhovor s ma-minkou rotmistra Kolji Martynova.

V zahraničních operacích nyní dochází k urči-tému útlumu. Přitom mnohé zájemce o službu

láká právě zahraniční nasazení jako určitá adre-nalinová záležitost. Nemůže to mít například vliv na nábor?

Musíme si uvědomit, k jakému účelu pri-márně naše armáda slouží. V první řadě je předurčena k obraně České republiky. Tím, že se účastníme zahraničních operací, plní-me závazky, které jsme dali spojencům.

Ministerstvo obrany přišlo s koncepčními myšlenkami shrnutými v Bílé knize. Ztotožnil jste se se vším, co se v dokumentu objevilo?

Jsem spokojen s tím, že byly brány v úvahu i názory vojáků. I když je Bílá kniha podepsaná ministrem obrany, vý-razně jsme se na ní podíleli i my. Myslím si, že se povedla. Problém je jen v tom, že byla zpracovaná na určité finanční zdroje. A právě ty jsou v současné době zpochybňovány.

Nemrzí vás, že už neuvidíte, jak se závěry Bílé knihy naplní?

Také jsem dokončoval řadu projektů po svém předchůdci. Tak už to chodí. Ni-kdy se nezačíná úplně od začátku. Armáda je živý organismus, který se neustále vyvíjí. Myslím si, že můj nástupce řadu mých pro-jektů důstojně dokončí.

Termín vyhlášení reorganizace a dalšího snižo-vání počtů se shoduje s vaším odchodem z funk-ce. Budete tyto kroky vysvětlovat ještě vy, nebo to přenecháte svému nástupci?

Řadu věcí už jsem vysvětlil. Řada věcí bude dokončena v červnu. Vlastní reali-zace ale bude už na mém nástupci. Mohu nicméně s plnou odpovědností prohlásit, že všechny kroky, které dělám, už s ním konzultuji. Považuji to za fér i vůči němu.

Platí tedy, že 30. června letošního roku bude oznámena podoba připravované reorganizace a nová struktura armády?

Ještě je před námi několik kroků. Před-pokládám, že do konce června vypracuje-me definitivní podobu vojenské části. Řada kroků se bude dělat, tak jak to vyhlásil mi-nistr obrany, až k 1. lednu 2013. Další pak budou následovat v průběhu roku 2013.

Na co by si měl dát pozor váš nástupce? Jakých chyb by se měl vyvarovat?

Asi bych mu poradil, že by v některých směrech měl být razantnější, než jsem byl já. Kromě toho by měl co nejvíce naslou-chat lidem a vážit si práce každého vojáka.

Jste první náčelník Generálního štábu, kte-rý odchází do důchodu. Zároveň jste ale řekl, že se ještě na odpočinek nechystáte. Můžete prozradit, čemu se chcete věnovat?

To je předčasná otázka. Z funkce odchá-zím k 30. červnu, ale můj kontrakt končí až vypršením mého závazku, tedy koncem října letošního roku. O tom, co budu dělat, až uniformu svléknu definitivně, nechci spekulovat.

Text: Jan Procházka a Vladimír MarekFoto: Vladimír Marek a Jana Deckerová

6

rubrika

7

Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky

8 9

misePříslušníci 9. jednotky Provinčního re-

konstrukčního týmu Lógar Armády České republiky pod velením plukovníka Anto-nína Gensera, zástupce velitele 4. brigády rychlého nasazení, převzali plnění operač-ního úkolu od svých předchůdců v úterý 14. února 2012 a navázali tak na již téměř čtyři roky intenzivní práce Čechů v Lóga-ru. Mnozí se přitom vlastně vraceli do již důvěrně známých míst, ale v Afghánistánu platí snad víc než kde jinde, že nikdy ne-vstoupíš dvakrát do téže řeky.

Jádro 9. jednotky PRT Lógar tvoří pří-slušníci 42. mechanizovaného praporu „Svatováclavského“ z Tábora ze 4. bri-gády rychlého nasazení. Do provinčního

na hřebenu Jerowbay. Pohoří, které se zve-dá směrem do distriktu Azra, zde dosahuje výšek téměř 2 700 metrů nad mořem a prá-vě na jeho hřbet zamířili naši vojáci s civil-ními experty, aby zde projednali a vyměřili jeden z dalších rozvojových projektů na po-sílení bezpečnosti v oblasti.

Vojáci si ze sestavy patroly pro zá-věrečný výstup vybrali čtyři vozidla MRAP MAXXPRO a jeden kolový obrně-ný transportér Pandur. Jejich volba nebyla vůbec náhodná. MAXXPRO a Pandur jsou totiž nejsilnějšími stroji ve výzbroji české jednotky. Pandur pak má kromě moderních pozorovacích přístrojů a účinné zbraňo-vé stanice i nejlepší prostupnost terénem

ze všech strojů, kterými česká jednotka v Afghánistánu disponuje. Tedy přesně to, co tentokrát vojáci spolu s vysokou pře-pravní kapacitou potřebovali.

Posledních několik set výškových metrů bylo nutné překonat po úzké a velmi strmé kamenité terénní cestě, vhodné spíše pro pěší výstup nebo karavanu mul než pro těž-kou vojenskou techniku. I s ní si však vo-zidla poradila. Pandur, ač o něco těžší než vozy MAXXPRO, jednoznačně těžil z vý-hody nižšího těžiště a čtyř hnaných náprav, díky nimž mu dlouhé příkré stoupání v te-rénu nedělalo žádné obzvláštní problémy.

Při pohledu na fotky z úzkého hřebene je až neuvěřitelné, kudy se dá díky mistrovství řidičů projet. Jen pro dokreslení, během pl-nění úkolu se táborští vojáci se svou těžkou technikou pohybovali v nadmořských výš-kách těsně pod 2 700 metrů nad mořem. V náročném terénu Pandur nezapřel svůj alpský původ a o více než 1 000 metrů po-kořil i naši nejvyšší horu Sněžku, jejíž vr-chol se nalézá z tohoto úhlu pohledu ve výš-ce „pouhých“ 1 602 metrů nad mořem.

CIMIC pomáhá především ve školství a zdravotnictví

Nepočetná skupina CIMIC působící v rámci provinčního rekonstrukčního týmu dělá v Lógaru ohromné množství práce. Realizací takzvaných projektů rychlého dopadu, zaměřených zejména na oblast vzdělávání a zdravotnictví, nejenže pomá-há potřebným, ale také v praxi otvírá srdce místních komunit českým vojákům. Bez pomoci druhých by ale ani CIMIC neuspěl, protože jeho činnost je ve finanční rovině v mnohém závislá na pomoci od sponzorů a humanitárních hnutí.

Jedním z hlavních partnerů je pro armádu již tradičně dětské hnutí Na vlastních nohou – Stonožka, v jehož čele stojí Běla Gran Jensen. Vzájemná spolupráce se datuje již od dob válečných konfliktů na Balkáně,

kde Stonožka pomáhala po boku našich vojáků například v Bosně a Hercegovině či Kosovu. Pro humanitární projekty realizo-vané skupinou CIMIC 9. jednotky PRT Ló-gar darovala Stonožka 10 000 dolarů, které budou použity na nákup učebnic a dalších školních pomůcek pro vybrané základní a střední školy v regionu, na nákup ma-lířských potřeb pro místní děti a na vzdě-lávací kurzy pro ženy zaměřené zejména na rozvoj dovedností v domácích pracích a na podporu výuky čtení a psaní. Podob-ně důležitým partnerem jako Stonožka jsou pro CIMIC i vojenští kaplani a jimi doma realizované charitativní sbírky v jednotli-vých farnostech.

Kromě pomoci v dívčích a chlapeckých školách, zejména v distriktech Puli Alam, Muhammad Aghah a Khoshi, pořádají čeští „cimikáři“ pro děti ve spolupráci s místní-mi rozhlasovými stanicemi také různé vě-domostní soutěže.

Ve zdravotnictví pak CIMIC pomáhá ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnic-tví provincie Lógar především distribucí základního zdravotnického materiálu pro místní nemocnice a polikliniky. Část této pomoci pak míří i přímo k afghánským vojákům a policistům v Lógaru a War-daku jako osobní zdravotnické balíčky pro poskytnutí první pomoci. Obvazy a další materiál přitom vojákům opět poskytly české děti, které se účastnily sběru starých autolékárniček.

Dobanday, nejkrásnější Lógarské údolí

Část z vodohospodářských projektů ci-vilní části provinčního rekonstrukčního týmu leží i v jednom z nejkrásnějších koutů provincie, v údolí řeky Dobanday. Jednoho z výjezdů na kontrolu jezu Abtak, zdejšího betonového přiváděcího kanálu a nedaleké malé vodní elektrárny se ujala 2. mechani-zovaná četa posílená o dva kolové obrněné transportéry Pandur a další nezbytné prvky ze sestavy jednotky.

Převážná část cesty tímto směrem do di-striktu Koshi vede po hlavních asfaltových komunikacích, a tak ten fyzicky nejnároč-nější úkol čekal vojáky až po sesednutí z vozidel na hraně nad údolím. Sestup dolů totiž vede příkrými srázy, které musí vojáci často překonat pěšky. S následným přesu-nem na jednotlivá místa projektů je tedy čekala poměrně solidní vysokohorská tůra. Výchozí bod se nalézal zhruba ve výšce 2 500 metrů nad mořem. Z něj bylo nutné nejprve sestoupit několik set metrů dolů na dno údolí, jím pokračovat na jednotlivá zájmová místa a pak se znovu vrátit nahoru k vozidlům. Naplánovaná trasa sice nebyla příliš dlouhá, řádově jen šest kilometrů, ale celkové převýšení ji činilo opravdu nároč-nou. Navíc se vojáci musí mimo základny vždy pohybovat v úplné balistické ochraně, se zbraněmi, pozorovacími a spojovacími prostředky. Každý z nich tak nese zátěž řá-dově 25 kilogramů.

Při cestě dolů i na dně vlastního údo-lí procházeli vojáci kolem jednotlivých

Ministr obrany s doprovodem navštívil české jednotky v AfghánistánuKoncem května navštívili ministr obrany Alexandr Vondra, 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Miroslav Žižka a skupina poslanců a senátorů české vojáky působící ve strukturách sil iSAF v Afghánistánu.Po přistání v Kábulu delegaci přivítal velitel 4. úkolového uskupení AČR iSAF plukovník ge-nerálního štábu Ján Kožiak v doprovodu velitelů podřízených jednotek, které působí na mezi-národním letišti KAiA (národní podpůrný prvek, polní chirurgický tým, tým pro výcvik pilotáže a chemická jednotka). „Přijel jsem po nějaké době opět do Afghánistánu, abych podpořil české vojáky, kteří zde od-vádějí perfektní práci. Té si vysoce cení i naši spojenci. Navíc jsem přijel v době, kdy se bude rozhodovat o prodloužení mandátu AČR v zahraničí. Mandát na další léta byl schválen vládou a nyní ho čeká cesta Parlamentem České republiky. Afghánistán je stále nebezpečné místo, o to jsem raději, a musím to zaklepat, že letošní rok je bez obětí na životech českých vojáků,“ řekl ministr Vondra. „Do konce plnění vašeho operačního úkolu chybí několik dní. Je nutné nepovolit v režimu a zabezpečit řádné předání povinností novému kontingentu a dovézt všechny lidi domů živé a zdravé,“ zdůraznil při rozhovoru s plukovníkem Kožiakem generálmajor Žižka. Ministr obrany s doprovodem postupně navštívili 9. jednotku PRT v Lógaru, příslušníky 4. OMLT ve Wardaku a setkali se také s vojáky ze 3. jednotky Vojenské policie na základně iTC ve Wardaku.

rekonstrukčního týmu se 42. mechanizova-ný prapor vrátil podruhé jako vůbec první a zároveň i jediná jednotka v historii, pro-tože jeho příslušníci stavěli již organizační jádro 4. jednotky, tehdy pod velením plu-kovníka Milana Schulce. Jednotku řádově dvou set táborských vojáků pak do celko-vého počtu 293 osob doplňují specialisté z dalších jednadvaceti vojenských útvarů a zařízení doslova napříč celou Armádou České republiky.

Kamzík, nebo Pandur?Provincie Lógar je tvořena centrální plo-

šinou, položenou ve zhruba 2 000 metrech nad mořem, kterou ze všech stran obklopují vysoké sklaní hřebeny, tyčící se do výšek okolo 3 000 metrů nad mořem, některé vr-choly dosahují dokonce i bezmála hranice 4 000 metrů nad mořem.

Příkladem jedné z mnoha patrol mimo základnu, kdy se vojáci s technikou pohy-bují skutečně ve vysokohorském terénu, byla i cesta do distriktu Khoshi k pozorova-cím stanovištím Afghánské národní armády zdroj www.army.cz

10 11

fakta

misev krajině rozsetých kalátů. Kalát je typická forma afghánského obydlí. Jedná se o dům s čtvercovým či obdélníkovým dvorem obe-hnaným vysokou hliněnou zdí, která dříve sloužila k obranným účelům. V jednom kalátu obvykle žije i více vzájemně příbuz-ných rodin. Obživu pak místním zajišťují okolní políčka a sady napájené z vod říčky Dobanday. Oproti holé planině nad srázy je toto místo doslova zelenou oázou.

Tomu udržet ji „živou“ pomohli Češi opravou jezu Abtak, aby vydržel jarní po-vodně, a vybudováním přívodního kanálu k elektrárně, zařezávajícího se v některých místech ostře do skalního úbočí. Koryto kanálu přitom může sloužit nejen k přívodu vody do elektrárny, ale i na pole místních zemědělců. Česká stopa v údolí Dobanday je tedy více než hmatatelná, přesto život v něm není a ještě dlouho asi nebude snad-ným. Nicméně do krás jeho scenerií je velmi snadné se zahledět i na fotografiích. Vidět je v reálu však stojí pořádnou dávku potu.

Česko-afghánská spolupráce přes minomety

Zcela novou činností, kterou zahájili Češi v Lógaru, se stala spolupráce na výcviku obsluh minometů 1. kandaku 4. brigády Afghánské národní armády na základně Altimur. Výcviku se ujali do sestavy 9. jed-notky PRT zařazení příslušníci minometné baterie 42. mechanizovaného praporu pod velením kapitána Viktora P.

Jako první poskytli Afghánci našim vojá-kům k otestování minomet M69 ráže 82 mm a od této zbraně se tedy vzájemná spolupráce odrazila. „Prvnímu kandaku k této zbrani po-dobně jako k dalším minometům chybí vy-cvičené obsluhy i jakékoliv informace o ní. Museli jsme proto začít úplně od začátku,“ říká kapitán Viktor P. a dodává: „Hodně nám v tom pomohli kolegové z Vyškova, kteří mají i zkušenosti z mentoringu afghánských vojáků ve Wardaku a sehnali nám ke zbrani anglickou příručku.“ Právě od ní se mohli táborští minomeťáci odrazit.

Dle slov kapitána Viktora P. se v případě minometu M69 jedná ve své třídě o vel-mi dobrou zbraň: „Standardní dostřel má 3 000 metrů, se speciální raketovou municí až na 5,5 km a zkušená obsluha z něj do-káže vypálit 20 ran za minutu,“ komentuje na ráži 82 mm velmi slušné parametry a do-dává, že ke zbrani mají Afghánci i nově vy-ráběnou moderní bulharskou munici.

Po pečlivé technické kontrole zbraně a min mohli Češi vyrazit na střelnici. Za cíl si zvolili asi 800 metrů vzdálenou úžlabinu. Stranové zaměření minometu nebylo pomo-cí optických mířidel při přímé viditelnosti cíle žádným problémem. Komplikovanější již ale bylo nastavit správný úhel, protože ke zbrani a munici chyběly příslušné stře-lecké tabulky. „Neměli jsme jinou možnost než podle dílčích dostupných technických údajů zkušebně parametry pro střelbu do-počíst,“ říká kapitán Viktor P.

To, že své práci Táborští rozumí, doká-zal o chvíli později výbuch první střely jen několik desítek metrů za zvoleným cílem.

Druhou ránu pak Češi poslali úmyslně takzvaně zkrácenou, tedy před cíl, aby si ověřili výpočet jak pro zkrácení, tak pro-dloužení dálky. Třetí tříštivá mina po tomto „zarámování“ již šla ke spokojenosti všech přímo do středu cílové plochy.

Úspěšnými zásahy a zdařilým propoč-tem si naši vojáci vysloužili nejen obdiv místních, ale prokázali, že budou i dob-rými a zdatnými instruktory v dalším již společném výcviku s určenými příslušníky 1. kandaku.

Zbývá dodat, že doma příslušníci mino-metné baterie 42. mechanizovaného prapo-ru používají tažené minomety české výroby

vz. 82 ráže 120 mm s dostřelem osm kilo-metrů. K nim jsou užívány tříštivotrhavé miny české či sovětské výroby.

Mentoring pro afghánské policisty

Poměrně málo známým faktem z histo-rie provinčního rekonstrukčního týmu je skutečnost, že to byli právě jeho příslušní-ci, kteří jako první z českých vojáků zača-li v roce 2009, za působení 4. kontingentu PRT, s trvalým programem výcviku pozem-ních složek afghánských bezpečnostních sil, konkrétně s vedením základních kurzů

Od převzetí plnění operačního úkolu v polovině února do konce druhé třetiny května, tedy za zhruba tři měsíce činnosti, realizovali příslušníci 9. PRT Lógar téměř 150 aeromobilních, vozidlových, kombi-novaných i pěších patrol a 11 rotací týmů vyčleněných k trvalé ochraně a obraně předsunuté koaliční základny v Puli Alam. Dále se vojáci PRT podíleli na pěti bezpeč-nostních koaličních operacích v provincii Lógar, průběžně zajišťovali vyčleněnými specialisty EOD hotovost a součinnost při patrolách RCP (pyrotechnický průzkum a čištění komunikací) a uskutečnili také řádově 40 letů bezpilotního průzkumné-ho prostředku RAVEN. Devátý PRT Lógar se dále trvale podílí na ochraně a obraně základny Shank a drží i jednotku rychlé reakce. Skupina Vojenské policie mento-rovala výuku dvou běhů základních kurzů pro příslušníky Afghánské národní policie a skupina CiMiC realizovala či zahájila 18 projektů rychlého dopadu. Zcela no-vou aktivitou 9. PRT Lógar je i spolupráce při výcviku obsluh minometů 1. kandaku 4. brigády Afghánské národní armády.Hlavní technikou užívanou při plnění operačního úkolu jsou lehká obrněná vozidla iVECO a Dingo, kolová bojová vozidla pěchoty Pandur a americká vozi-dla MRAP MAXXPRO. Z ručních zbraní užívá jednotka modernizované samopaly SA vz. 58, kulomety Mk. 48 MiNiMi, odstřelovačské pušky Sako TRG-22 a Fal-con, brokovnice Benelli, pistole Glock G17 a CZ 75 SP-01 Phantom, pancéřov-ky RPG-7 a granátomety AGS. Příslušníci 9. PRT Lógar jsou jako vůbec první kom-pletní jednotka Armády České republi-ky v zahraniční operaci vyzbrojeni také novou českou útočnou puškou CZ 805 BREN ráže 5.56 NATO s příslušenstvím a poděsným granátometem CZ 805 G1.

pro příslušníky Afghánské národní policie. Byli to Táborští ze 42. mechanizovaného praporu, kteří výuku odstartovali a od nichž ji následně převzali příslušníci Vojenské policie, kteří ji provádějí dodnes.

Také v rámci 9. jednotky PRT Lógar je zařazena výcviková a poradní skupina Vo-jenské policie složená z příslušníků veli-telství Vojenské policie Tábor a Stará Bo-leslav. Oproti počátkům se situace změnila a Čechům se podařilo v Lógaru postupně připravit instruktorský personál přímo z řad afghánských policistů. Od přímé realizace veškerého výcviku tak mohli naši vojenští policisté přejít k jeho mentoringu – dohledu a metodickému řízení hodin, které si již ve-dou sami Afghánci.

Ani tak to není v žádném případě práce snadná a představuje ji každodenní prak-tická pomoc afghánským instruktorům, zejména s metodickou přípravou a vedením jednotlivých zaměstnání. O tom, že však přináší úspěchy a že si v ní Češi vedou dobře, nejlépe svědčí slova velitele af-ghánské policejní školy na základně Shank

nadporučíka Mohommada Bassira Stánek-zího, který stojí v čele této akademie již jeden a půl roku: „S vašimi policisty spolu-pracuji velmi rád a nemáme vzájemně žád-né problémy. Jsem hrdý na to, čeho jsme zde společně dokázali. Vždyť když zde před několika lety výuka začínala, museli Češi přímo vést všechna zaměstnání, ale nyní již máme své vlastní instruktory, které jste nám pomohli vycvičit. Oni dnes vedou přípravu našich nových policistů a čeští in-struktoři jim jen radí a pomáhají. Nemám slov, jak vám za to vše poděkovat.“

V rámci základního kurzu patrolování se noví afghánští policisté seznamují se vším, co budou při praktickém výkonu policejní služby v terénu a na stanicích potřebovat. Jak upřesňuje velitel skupiny Vojenské poli-cie 9. jednotky PRT Lógar major Luboš Š.: „Mezi probíranými praktickými tématy ne-chybí kromě základní tělesné a nezbytné pořadové přípravy ani postupy aplikované při zadržení podezřelých osob, způsoby jejich bezpečného prohledání či provádě-ní kontroly vozidel a základy praktického

vyšetřování a objasňování trestné činnosti. S ohledem na bezpečnostní situaci je velká pozornost věnována i střelecké a zdravotní přípravě a vzhledem k obecně nízké úrov-ni gramotnosti afghánské populace i výuce čtení a psaní. Dále se v kurzu pochopitelně probírají také afghánské zákony a základy dopravní služby a řízení provozu.“

Jak uzavírá major Luboš Š.: „Přípravu nyní vede šest afghánských instruktorů, kteří již získali certifikaci, která je oprav-ňuje k vedení výuky pod dohledem.“ Cílem českých instruktorů je proto nejen pomáhat jim s výukou, ale zároveň s nimi v odpoled-ních hodinách pokračovat v jejich dalším vzdělávání a přípravě, aby uspěli v dalších zkouškách, které je již budou opravňo-vat ke zcela samostatnému vedení výuky. Někteří z nich jsou již tak zkušení, že to-hoto stupně během působení 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar pravděpodobně dosáhnou.

Text a foto: mjr. Jan Šulc, tiskový a informační důstojník 9. PRT Lógar

12

Především je třeba uvést, že IDEB stejně jako v minulém roce IDET postihla hos-podářská krize, která dopadá v první řadě na ozbrojené složky. Ty dostávají méně pe-něz, takže omezují akvizice, případně pod-poru vývojových projektů. To vše se proje-vilo na obou veletrzích. Účast zahraničních výrobců s novinkami byla nižší a celková nabídka užší.

Veletrhy obranného průmyslu byly a stá-le jsou především místy prezentace novinek a podepisování kontraktů. Jedná se o pre-zentaci vývojářů a výrobců všemožných produktů, jež mají sloužit armádám, případ-ně jiným ozbrojeným formacím. Armády, především zahraniční, na nich participují v omezené míře, nebo se vůbec neprezentu-jí. Státy většinou zastupují obchodní orga-nizace, které se zabývají exportem a impor-tem sledovaného materiálu, případně jeho kontrolou. Jak IDET, tak IDEB však byly

z velké části prezentací domácí armády, čímž se liší od většiny světových veletrhů obranného průmyslu.

Čtvrtý veletrh IDEB se konal na plo-še 30 000 m², za účasti 221 vystavovate-lů z 24 zemí. Oficiálně bylo představeno 30 novinek.

Slovenská armáda se předvedla dyna-mickou ukázkou některých typů techniky a zajímavou expozici mělo rovněž Vojenské muzeum z Piešťan, které je součástí sloven-ského Vojenského historického ústavu.

O úspěch české účasti se zasloužili někte-ří reprezentanti vrcholového vedení resortu a rovněž činnost týmu OKP, který praco-val v architektonicky velmi dobře vyřeše-ném centru AČR. Za velmi dobrý a v praxi úspěšný nápad náměstka pro personalistiku Michaela Hrbaty lze považovat sportovní prezentaci Dukly, kde se dlouhá léta setká-vali čeští a slovenští sportovci.

V oboru zbraní byl za naši republiku opravdovou novinkou pouze lehký mi-nomet ANTOS LR, který prezentoval VOP CZ. Ocenění získaly některé no-vinky, ale i zavedené produkty. V první řadě je třeba jmenovat tříštivotrhavý gra-nát ráže 152 mm se zvýšeným dostřelem (152 mm EOFd DV), který představila ZVS Holding, a. s., Dubnica nad Váhom. Tento granát je součástí modernizačního projektu samohybné kanonové houfnice vz. 77, kte-rou realizuje česká společnost EXCALIBUR Army. Ta přivezla trhák veletrhu – moderni-zované bojové vozidlo pěchoty BVP-1 s ně-kolikastupňovou zvýšenou odolností. Dále můžeme připomenout dálkově ovládanou zbraňovou základnu TURRA 30 (výzbroj BVP-1 společnosti EXCALIBUR), kterou předváděla slovenská společnost, přesněji výzkumné pracoviště EVPÚ (Elektrotech-nický výskumný a projektový ústav), a. s.,

Čtvrtý veletrh obranného průmyslu IDEB 2012 (International Defence Exhibition Bratislava), který se konal ve dnech 2. až 4. května, se vyznačoval řadou specifik a zajímavostí. Připomeneme si je přehledem fakt a krátkou fotoreportáží.

13

zbrojní veletrh

Nová Dubnica, nebo Tatrapan 8×8 – nosič kontejnerů společnosti Vývoj Martin, a. s. Z automobilní techniky se objevily dal-ší dvě novinky, a to pancéřová verze typu MAN pro přepravu kontejnerů společnos-ti TANAX Trucks, a. s., Bratislava a Tatra Phoenix, která měla v Bratislavě premiéru. Do oblasti dopravy spadá rovněž oceněný Multifunkční elektronický vozidlový infor-mační systém M-EKLVIS 24 společnosti Akerman electronics Praha, spol. s r. o. Z oboru robotiky získal ocenění malý ame-rický pozemní typ Recon Scout společnosti Recon Robotics, předváděný společností INTERLINK CS, spol. s r. o., Praha. Jako zajímavý a perspektivní počin lze označit Slovenské průmyslové dny NATO, které měly dopomoci k rozšíření kontaktů sloven-ských výrobců s agenturami Aliance.

Text a foto: Martin Koller

Český export přijel podpořit náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek. Na snímku se slovenským prezidentem ivanem Gašparovičem.

Trhákem veletrhu bylo zodolněné BVP-1 společnosti EXCALiBUR Army se zbraňovou stanicí TURRA 30 společnosti EVPÚ Defence

Náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata zabodoval prezentací Dukly před neustále plným centrem českého sportu

Ocenění miniroboti společnosti Recon Robotics se návštěvníkům úspěšně pletli pod nohama

K novinkám na veletrhu patřil lehký minomet ANTOS LR, výrobek společnosti VOP CZ

Ve společné expozici společností Tatra a Vývoj Martin mohli návštěvníci vidět nový nákladní automobil Tatra Phoenix

14 15

„Máme-li společně bojovat, musíme spolu cvičit“ – to je motto česko-chor-vatské iniciativy, jejímž cílem je příprava posádek dopravních vrtulníků Mi-17/171 a pozemních specialistů z obou států před vysláním do dalších rotací leteckého po-radního týmu AAT, který má na starosti výcvik příslušníků afghánských vzdušných sil (Afghan Air Force – AAF) na letišti v Kábulu. Kvůli sjednocení operačních

postupů pro používání strojů řady Mi a pro vyšší zefektivnění práce instruktorů byla připravena na základě bilaterálních jednání mezi Českou republikou a Chor-vatskou republikou série přípravných kurzů pod názvem Air Advisor Team Pre – Deployment Training Course (AAT PTC). Pilotní projekt byl zahájen v dubnu úvodní týdenní teoretickou částí na mošnovském letišti a poté pokračoval čtrnáctidenním

praktickým výcvikem z chorvatské letec-ké základny Zemunik Donji. Unikátní vý-cvikový program, prozatím v trvání dvou roků, je rozdělen do šesti kurzů. První byl ukončen v polovině května a absolvova-li jej převážně příslušníci jednotky AAT, která převezme operační úkol v Kábu-lu na přelomu července a srpna. Začátek druhého kurzu se předpokládá na podzim letošního roku.

Společně do afghánské mise

České a chorvatské posádky vrtulníků Mi-17/171 absolvovaly na letecké základně Zemunik Donji společnou přípravu v premiérovém kurzu Air Advisor Team Pre – Deployment Training Course

Až doposud byl pro nás chorvatský Zadar pouze vyhlášeným turistickým letoviskem. Kouzlo Jaderského moře a pohoří Velebit si tady ročně užívají stovky Čechů. Od května letošního roku je tento přímořský klenot Dalmácie také hostitelským městem pro příslušníky vrtulníkového letectva vzdušných sil Armády ČR. Na nedaleké letecké základně (Zrakoplovna baza Zadar – Zemunik Donji) absolvují společnou letovou přípravu s Chorvaty před nasazením do jednotky Air Advisor Team (AAT), která cvičí létající a pozemní personál afghánského letectva na kábulském mezinárodním letišti.

výcvik

Přípravný kurz je plně koncepčně pod-porován americkou stranou, která pro spo-lečný výcvik česko-chorvatských posádek vrtulníků Mi-17/171 vyčlenila svoje exper-ty a letové instruktory. O finanční náklady, konkrétně 1,56 milionů eur, se podělily Norsko, Dánsko a Nizozemsko (každá země poskytla půl milionu eur), jakožto i Švédsko a Finsko. V dokumentu technic-kého ujednání, takzvaném technical arran-gementu, mezi ministerstvy obrany České republiky a Chorvatské republiky byla do-hodnuta vzájemná bezplatná podpora a ser-vis poskytovaný hostitelskou zemí. Toto ustanovení výrazně snižuje náklady nutné pro pobyt příslušníků kurzů obou zemí v zahraničí. Pro českou stranu z toho kon-krétně vyplývá uhradit týdenní pobyt chor-vatské jednotky v ČR po dobu výše uvede-ných šesti kurzů během dvou let. Pro tyto účely AČR alokuje částku ve výši necelých čtyři sta tisíc korun.

Realita, která těšíCharakteristickým znakem, který nově

vzniklý projekt od samého počátku provází,

je stálá podpora vrcholných činitelů oz-brojených sil obou států. Na mošnovském letišti ji při zahájení kurzu AAT PTC zře-telně deklaroval první náměstek ministra obrany České republiky Jiří Šedivý: „Af-ghánce dnes cvičí několik národů a každý má trochu jiné osnovy, což pak dělá potíže při samotném provozu a operačním nasaze-ní. Sjednocení výcvikových postupů, kte-ré jednotlivé týmy AAT uplatňují, je třeba provést co nejrychleji. Standardizací no-rem pro vrtulníky ruské provenience typu Mi-17/171 bezpochyby zvýšíme efektivitu výcviku afghánského pozemního a létající-ho personálu vzdušných sil.“

Pozitivní hodnocení společné přípravy českých a chorvatských instruktorů opako-vaně zaznělo také při VIP dnu (10. května) na vojenském letišti Zemunik. „To, co spo-lečně děláme, je v duchu alianční iniciati-vy Smart Defence neboli takzvané chytré obrany. Realizujeme něco, co Severoatlan-tická aliance aktuálně potřebuje. Že jde o správný a efektivní záměr, nás ubezpeču-je kladná reakce našich partnerů v NATO. Zájem o výcvikový kurz už projevily další země. Sjednocení výcviku českých a chor-vatských posádek vrtulníků považuji za ten nejlepší důkaz alianční spolupráce. Toto je realita, která nás velice těší,“ řekl exkluziv-ně pro A report chorvatský ministr obrany Ante Kotromanovič, který v doprovodu ná-čelníka Generálního štábu ozbrojených sil Chorvatské republiky generálplukovníka Drago Lovriče za cvičícími vojáky na Zra-koplovnu bazu Zadar – Zemunik Donji přijel.

Spokojenost byla znát také na české stra-ně. „Společnou přípravu hodnotím velice pozitivně a nemám pochyby o tom, že je dobrým základem pro nadcházející rotaci jednotky AAT. Čeští a chorvatští piloti do-pravních vrtulníků Mi-17/171 spolupracují na kábulském mezinárodním letišti KAIA už několik roků a tato iniciativa je tím nej-lepším krokem k dalšímu progresu. Dnes jsem viděl piloty v akci a nemám obavy. Budou dobře sehraný tým,“ konstatuje první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR

generálmajor Miroslav Žižka a pochvaluje si skutečnost, že se o přípravný kurz před afghánskou misí zajímají jak členské země NATO, tak partnerské státy. „Nejdále proza-tím pokročila jednání s Maďary a Litevci,“ dodává generál a vyslovuje přesvědčení, že ani po realizaci některých organizačních opatření v AČR nebudou vize AAT PTC utlumeny. „Organizační změny se převážně týkají struktur velení a řízení. Nepředpoklá-dáme omezovat schopnosti transportního vrtulníkového letectva.“

Ze slov ředitele sekce rozvoje druhů sil – operační sekce Ministerstva obrany brigádního generála Bohuslava Dvořáka vyplývá, že se s nasazením leteckých po-radních týmů Armády ČR v Kábulu počítá minimálně do roku 2014. „Naším společ-ným cílem je připravit afghánské vzdušné síly k převzetí operačních úkolů. Jakmile se nám to podaří, naše mise bude naplněna. Společným úsilím se nám podaří vycvičit afghánské kolegy daleko lépe. O to rych-leji budou vytvořeny vhodné podmínky k předání bezpečnosti Afghánistánu do ru-kou samotných Afghánců,“ argumentuje gen. Dvořák a připomíná, že v jednotce AAT působí dvě mezinárodní expertní sku-piny: česko-chorvatská na transportních Mi-17/171 a česko-maďarská na bitevních Mi-24/35. „Naším zájmem samozřejmě je, aby se do přípravných kurzů před nasaze-ním zapojili i příslušníci letky Mi-24/35. Jisté představy máme, některá jednání už proběhla. Situace je však nelehká, a to pře-devším z hlediska finančního rámce, který máme v současné době k dispozici,“ říká ředitel SRDS-OS MO.

Není tajemstvím, že přípravný kurz AAT PTC je jakousi prvotní fází k daleko vyš-ším metám resortu obrany České republiky. „Tento česko-chorvatský projekt považuje-me za základní stavební kámen k mnohem ambicióznějšímu cíli, kterým je mezinárod-ní středisko leteckého výcviku pro létající a pozemní personál vrtulníků řady Mi ne-boli Multinational Aviation Training Centre (MATC),“ dodává generálmajor M. Žiž-ka a doplňuje, že projekt zároveň umožní

16 17

výcvikzúročení všech dílčích aktivit v souladu s plánovanou koncepcí rozvoje vrtulníko-vého letectva Armády ČR a také meziná-rodních iniciativ zaměřených na výcvik létajícího a pozemního personálu, včetně standardizačního výcviku Air Advisor Team Pre – Deployment Training Course.

V této souvislosti je třeba dodat, že ani tímto unikátním vrtulníkovým projektem český vklad vůči Afgháncům nekončí. „Po-kud náš záměr schválí Parlament České re-publiky, vyšleme příští rok do Afghánistánu opět českou vrtulníkovou jednotku,“ dodá-vá brigádní generál Bohuslav Dvořák.

Taktické mise na simulátoruTřiašedesát hodin. To je teoretická „por-

ce“ premiérového přípravného kurzu čes-kých a chorvatských posádek vrtulníků. Odstartovala drilem ve výcvikovém centru akciové společnosti Helicopter Training Point (HTP) Ostrava CZ na mošnovském letišti. Zpočátku řadou přednášek, ve kte-rých byly doslova rozpitvány jak specifi-ka nadcházejícího prostoru nasazení, tak profesní zvláštnosti při plnění operačního úkolu. „Teoretické znalosti si posádky vr-tulníků ověřovaly na letovém trenažéru, který je vybaven špičkovými simulačními technologiemi pro vrtulníky řady Mi. Do-káže věrně napodobit jakékoliv podmín-ky letu a činnost stroje, včetně krizových situací nebo zvířeného prachu při vzletu a přistání,“ říká podplukovník Rudolf Stra-ka, pilot-instruktor z 22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, který kábulský vzdušný prostor dobře zná z předcházejících nasazení v českém výcvi-kovém týmu.

V přípravě se postupovalo od zdánlivě jednoduchých až po ta nejsložitější zadání. „Výjimkou nebyly ani taktické mise. Po-sádky dostaly operační úkol a ten zevrubně rozpracovaly. Poté na simulátoru provedly požadované lety. Vše odpovídalo realitě Afghánistánu, včetně identického pojme-nování předsunutých základen v horách. Náročnost výcviku se postupně zvyšo-vala. Do scénářů se zapracovávala napří-klad nečekaná střelba protivníka ze země nebo zvláštní případy za letu,“ upřesňuje pplk. R. Straka.

Jeho zkušenosti jsou vítány. I když byli v pilotním kurzu AAT PTC někteří jednot-livci, kteří afghánskou misí již prošli, stále jim má co říct. To proto, že v Afghánistánu nelze nic podcenit. „Létat v krizové oblasti vyžaduje neustálou maximální soustředěnost a perfektní přípravu. Tam se nerozlišuje, zda se jedná o výcvikový nebo operační úkol. Před každým letem si každá posádka vrtul-níku připravuje takzvané vyhodnocení risku. V něm se zvažují všechny faktory daného nasazení, počínaje počasím a konče zpra-vodajskými informacemi. Je to bodovací

systém. V konečném součtu bodů zjistíte, nakolik je váš let riskantní, a podle toho při-jímáte konkrétní opatření, aby se sebemenší nebezpečí ještě minimalizovalo. Každý fak-tor rozhoduje o způsobu provedení letu,“ vy-světluje podplukovník Straka a konstatuje, že stoprocentní bezpečnost však nelze zaru-čit v žádné bojové operaci.

Zajímavým zjištěním je, že obsah pří-pravných kurzů nebude identický. „Pilotní kurz podrobně vyhodnotíme. Do druhého cyklu, který předpokládáme zahájit v září letošního roku, již zapracuje další aktuální poznatky. Jednotlivé AAT PTC tedy bude-me upravovat v závislosti na konkrétní situ-aci v místě nasazení. Náš společný výcvik musí vést k tomu, aby začlenění do operač-ního úkolu bylo co nejrychlejší. V Kábulu už jde o velice dynamický proces. Tam už jste konfrontováni s každodenní realitou,“ říká major Miloslav Synek ze sekce rozvo-je druhů sil – operační sekce Ministerstva obrany.

Škarohlídové mohou namítnout, že vý-znam tréninkových kempů se může míjet účinkem, když se v případě AAT jedná

o zkušené vojenské piloty-instruktory. „Tyto společné kurzy považuji za velice přínosné. Je to ten nejlepší systém přípravy. Seznámil jsem se s výukovým plánem a říkám, že je na vysoké profesní úrovni. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že jisté rozdíly v poraden-ství příslušníkům afghánských vzdušných sil existují. Já jsem sloužil v páté jednotce AAT na kábulském letišti a určitě bych ob-dobnou průpravou před nasazením rád pro-šel. Dalším benefitem je vzájemné poznání a vědomost o tom, s kým budete čtyři měsí-ce v leteckém poradním týmu pracovat,“ ar-gumentuje pilot vrtulníku major Peter Smik, který se z Afghánistánu nedávno vrátil.

Věrohodná kopie Afghánistánu

Z Ostravy do Zadaru neboli z letového simulátoru do kabiny vrtulníku Mi-171Sh. Po týdenním nácviku na leteckém simulá-toru v Česku přichází čtrnáctidenní akade-mický a letecký výcvik v Chorvatsku. Proč právě na letišti Zemunik Donji? „Kvůli jisté podobnosti s prostředím a meteorolo-gickými podmínkami v oblasti nadcházejí-cího nasazení Air Advisor Teamu. V okolí této letecké základny je dostatečný počet pracovních zón, v nichž lze plnit operační úkoly. Blízkost hor umožňuje intenzivní výcvik v přistávání na plochách omezených rozměrů. Využívat lze i nedalekou leteckou střelnici,“ vyjmenovává některé z důvodů velitel chorvatské vrtulníkové letky pod-plukovník Michael Križanec a upřesňuje, že plánovaný nálet na pilota je sedm hodin.

Jeho další slova přerušuje hluk z roztá-čejících se rotorových listů dvou „stose-dmdesátjedniček“ na stojánce Zrakoplovne bazy Zadar. Během následujících deseti minut posádky provedou motorovou zkouš-ku a zkontrolují funkčnost všech systémů na palubě vrtulníků. Po povelu od řídícího létání začínají pojíždět na místo vzletu. Je přesně devět hodin, když se Mi-171 s tru-povým číslem 226 a kapitánem Robertem Rajtmajerem a majorem Krešimirem Ma-tanem v kokpitu odpoutá od země a udělá kontrolní zavisení zhruba v pěti metrech nad ranvejí. Vzápětí stroj provede vzlet středem dráhy a po dosažení asi stodva-cetikilometrové rychlosti začíná pozvolna stoupat a provádět zatáčku doleva.

O pár minut později se situace opakuje. Jenom s tím rozdílem, že startuje „dvěstě-dvacetdevítka“ s další česko-chorvatskou posádkou – major Josef Kořínek a kapitán Dalibor Ivelja. Také oni se v nadcházejí-cích dvou hodinách nejprve zaměří na ná-cviky vzletů a přistávání pod různými úhly při maximální vzletové hmotnosti a potom v pracovních zónách na řešení nouzových situací za letu. Z profesního hlediska sice nejde o těžký úkol, avšak jeho neustálým opakováním se de facto veškeré postupy smíšených posádek v kabině automatizu-jí. Piloti se k sobě navíc chovají tak, jako kdyby v reálu instruovali Afghánce. Kaž-dý zdařilý detail je posouvá k cíli jednotky AAT – připravit afghánské posádky vrtul-níků na operační let. Netřeba zdůrazňovat, že veškerou činnost příslušníků kurzu peč-livě monitorují američtí instruktoři. Ve sku-tečnosti současní nebo bývalí vojenští piloti s bohatými zkušenostmi z bojových operací v různých částech světa.

Letové úsilí je den ode dne náročnější. Vrcholí operačními misemi s taktickým námětem. Jednoduše řečeno úkoly takřka totožnými s těmi, které je čekají za pár mě-síců v Kábulu. „S podplukovníkem Petrem Kratochvílem jsme zahajovali mentorovací činnost na Mi-17 v Kábulu. To bylo v lis-topadu 2010. Byli jsme tam čtyři a půl měsíce a každý z nás nalétal přibližně sto třicet hodin. Proto jsem si zpočátku kladl

otázku, nakolik pro mě může být AAT PTC ještě přínosem. Zdokonalovat se však člo-věk musí neustále. Piloti nejsou výjimkou. V Afghánistánu je to skutečně létání nado-raz. V horském terénu, za vysokých tep-lot a prašnosti, s maximální váhou stroje, v krizové oblasti, kde je jistý stupeň ohro-žení. Tento společný výcvik určitě zkvalit-ní naši připravenost k plnění úkolů,“ říká kpt. R. Rajtmajer.

Bezmála tříhodinová letová mise končí a Mi-171Sh postupně přistávají na ploše le-tiště. „Na předsunuté základně jsme vyzved-li skupinu vojáků a přepravili je do místa určení. Během letu a přistání na ploše nás kryly bitevní vrtulníky,“ vysvětluje při vy-stupování z kabiny mjr. Kořínek a společ-ně se svým chorvatským kolegou odchází na poletový brífink.

A report dostává pár minut od palubního střelce. „Do Afghánistánu půjdu už počtvr-té a vždycky jako palubní střelec. Bude to již moje osmá mise v zahraničí,“ šokuje na úvod sympatický profesionál a zdůraz-ňuje, že ani tato skutečnost jej neopravňuje k sebemenší laxnosti. „Plně koncentrovaný musíte být každou vteřinu a v každé situ-aci. Já jsem další pár očí pro pilota. Ne-jsem na palubě jenom proto, abych mačkal spoušť kulometu, ale jako člen posádky vykonávám i jiné činnosti. Střelba, to už je taková ta třešnička na dortu. Trvá pár sekund, navíc v pohybu, a v žádném pří-padě to není o tom, že budu mít třeba dvě minuty cíl na mušce. Můj úspěch ve vzdu-chu je podmíněn nejen předvídavostí, ale především zkušenostmi, které lze získat jedině dlouhodobou praxí. Musíte dokonale zvládat zbraň a mít toho hodně nastříleno. Tento kurz splňuje přesně to, co je třeba pro nasazení do zahraniční mise.“

K vrtulníkům přicházejí chorvatští a čeští technici, které vede kapitán Ondrej Pecha. Po svých odbornostech začínají připravovat stroje k dalšímu letu. Odpolední mise mají naplánovaný vzlet na třetí hodinu…

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

faktaNa květnovém summitu v americkém Chicagu Severoatlantická aliance schválila vznik mezinárodního střediska leteckého výcviku pro létající a pozemní personál vr-tulníků řady Mi – Multinational Aviation Training Centre (MATC). Výstavba „čes-kého příspěvku“ do iniciativy označované Smart Defence vzejde z kapacit Centra leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích.

18 19

výcvik

Jaké je v současné době vaše hodnocení 7. me-chanizované brigády?

Velitelem 7. mechanizované brigády jsem od března 2011. Myslím si, že již v té době měla brigáda velmi dobrou úro-veň. Jsou ale samozřejmě věci, ve kterých musíme pokračovat a posunout je dál. Vo-jáky jako jednotlivce a jednotky do úrovně útvar máme dobře vycvičené. Jsou schopni plnit úkoly nejen doma v České republice, ale i v zahraničních operacích. Na základě toho, jak nás v misích hodnotily nadřízené stupně, je zřejmé, že se nemáme za co sty-dět. Jsem ale přesvědčen, že se musíme za-měřit na činnost štábů, a to především štábu brigády. Aby byl schopen plnohodnotně

plánovat, řídit a udržet operace. Brigáda jako bojová síla přitom musí být schopna splnit operace nejen v zahraničí, ale i doma. Prioritně je povinna být připravena k obra-ně České republiky.

Již delší dobu spolu se čtvrtou brigádou tvoříte páteř zahraničních misí naší armády. Nezatěžu-je vás to příliš, neodvádí vás to od systematické práce na zkvalitňování výcviku brigády?

Je pravda, že v minulosti existovaly ur-čité tendence, kdy se všechno podřizovalo tomu, že se vyjíždí do misí. Ostatní úkoly musely být na úkor toho často opomíjeny. V posledních letech se proto intenzivně věnujeme i přípravě na vedení útočných

a obranných operací, které jsou neméně dů-ležitou součástí tzv. plného spektra operací. Abychom byli schopni válčit jako mecha-nizovaná brigáda, musíme všechno tohle beze zbytku zvládnout.

Stěhování velitelství 7. mechanizované brigá-dy do Přáslavic se několikrát odsunulo. Je tato myšlenka stále ještě aktuální?

V současné době nemám žádné informace o tom, že by chtěl někdo stěhovat velitelství

Zbraně jsou až za vojákem

Plukovník Josef Kopecký: „Do budoucna bych rád viděl větší rotaci personálu mezi 4. a 7. brigádou, jen tak si můžeme intenzivněji předávat zkušenosti.“

Novým velitelem 7. mechanizované brigády se vloni na jaře stal plukovník Josef Kopecký. V současné době se s 10. jednotkou provinčního rekonstrukčního týmu chystá do afghánského Lógaru. Při této příležitosti jsme ho požádali o rozhovor.

brigády. V minulosti tady samozřejmě byly nejrůznější snahy. V letech 2002, 2003 se uvažovalo o vytvoření velkokapacitních základen amerického typu. Z toho nakonec sešlo. V současné době u brigády necítíme potřebu se někam stěhovat. Je sice pravda, že nežijeme v úplně ideálních podmínkách. Nepotřebujeme však žádné horentní částky na to, abychom si v námi užívaných objek-tech udrželi stav, jaký máme, případně udě-lali potřebné úpravy. Současná dislokace brigády je celkem ideální. Odpovídá mož-nostem a potřebám takového území, jako je Morava. Pro potřeby výcviku máme velice krátké přepravní vzdálenosti do prostorů Libavá a Březina. A to nemluvím o posád-kových zařízeních, která využíváme. Osob-ně tedy nevidím žádný smysl v nějakých dislokačních změnách.

V červenci letošního roku odjíždíte do Afghá-nistánu s kontingentem, jehož základ tvoří 74. lehký motorizovaný prapor. Znamená to, že brigáda má v tomto okamžiku čtyři plnohod-notné prapory, že výstavba tohoto útvaru byla již definitivně ukončena?

Skutečně nyní máme čtyři plnohodnotné prapory: dva mechanizované, jeden tanko-vý s mechanizovanou rotou a jeden lehký motorizovaný. Všechny jsou na zhruba stejné úrovni. Plně vybavené a vyzbrojené. Zbraně, kterými brigáda disponuje, odpoví-dají úkolům, jež by měla plnit. Bučovický prapor je útvar, který je kapacitně i kvalita-tivně jednoznačně schopen zajišťovat úkoly jak v rámci brigády, tak i se zahraničními partnery.

V poslední době jste dostali celou řadu nové vý-zbroje. Co vás v tomto směru čeká, jakou techni-kou byste chtěli vaše jednotky ještě přezbrojit?

Pokud hovoříme o mechanizovaných praporech, jejich hlavní techniku předsta-vují bojová vozidla BVP-2. Jsou to spoleh-livé zbraňové systémy, které nám fungují a na které máme vycvičené vojáky. Podle mého názoru tady není žádný problém. Co se týče tankového praporu, tak po prvních dětských nemocech nové tankové výzbroje, do které se mimochodem investovalo hodně

peněz, je v současné době již všechno dola-děné. Také tato technika se osvědčila. Ne-máme žádnou potřebu něco měnit. Lehký motorizovaný prapor je doplňován novými obrněnými vozidly Iveco. Ta opět plně od-povídají charakteru této jednotky. Pokud se týká ručních zbraní, přecházíme nyní na pistole Phantom a útočné pušky BREN. Zatím je s nimi ta největší spokojenost.

Brigáda rychlého nasazení dostala nové kolové transportéry Pandur, vy máte stále ještě techni-ku sovětské provenience. Jak dlouho vám ještě budou bojová vozidla pěchoty BVP-2 vyhovo-vat, případně čím by je bylo možné nahradit?

Naše technika má samozřejmě pásy. Dnes je trend mít obrněné transportéry vět-šinou na kolech. Přesto si myslím, že pro předpokládané, tedy středoevropské válčiš-tě jsou pásy plně vyhovující. A to nehledě na to, že je to těžší technika. Také třicetimi-limetrový kanon je velice výkonný. Ostatně to potvrzuje rovněž skutečnost, že tato ráže se používá i na té nejmodernější současné technice. Samozřejmě systémy, kterými jsou vybavena vozidla Pandur, se nacháze-jí někde jinde. Ale pro samotné vedení pro nás zásadní bojové činnosti jsou naše bojo-vá vozidla plně vyhovující. Před třemi týd-ny jsme měli vyvedení na Libavou. Při noč-ních střelbách mě potěšil střelec operátor BVP ze 71. praporu, když za pohybu měl na vzdálenost 1 900 metrů z pěti výstřelů pět zásahů. A to nebyl jediný, kdo takové výsledky dosahoval. Myslím si, že to už o něčem svědčí.

A což takhle modernizovat tuto zbraň v budouc-nu novou palebnou věží, neuvažuje se o něčem podobném?

Určitá nevýhoda stávajícího BVP-2 je ve starším střeleckém systému, spojovacích prostředcích a protitankové řízené střele. Tyto části BVP-2 by se určitě daly moder-nizovat. Záleží však na tom, jakým smě-rem se bude chtít naše armáda v budoucnu ubírat a zda budou prostředky a vůle něco takového udělat. Znovu opakuji, s tím, co máme, jsme schopni své úkoly splnit. Role vojáka, tedy člověka obsluhujícího tyto systémy, je na prvním místě, zbraně či stro-je jsou až za ním.

Diskuze o tom, zda naše armáda má mít tanko-vý prapor, anebo ne, se neustále vrací. Jaký je váš názor na tento problém?

Prostě ty tanky tady jsou. Investovaly se do nich nemalé prostředky. Je to tanko-vá technika tři a půlté generace. Snese tedy srovnání s konkurencí. My ji používáme a používat budeme. To, co s těmito tanky dokáží naši vojáci, není v porovnání s ob-dobnými jednotkami o nic horší. Navíc pro povahu našich operací je jejich palebná síla nenahraditelná. Spojenci v NATO využívají rovněž tanky. Nevidím tedy žádný problém v tom, nechat si je i v budoucnu. Existuje určitá životnost těchto zbraňových systémů a tu bychom se měli snažit vyčerpat.

Kdysi tady bývala určitá rivalita mezi 7. me-chanizovanou brigádou a 4. brigádou

rychlého nasazení. V poslední době se nám ale zdá, že mnohem více spolupracujete a pochopili jste, že tvoříte základ této armády a navzájem si nekonkurujete…

V minulosti tady asi jistá rivalita byla. Ta se možná ještě zvětšovala její určitou me-dializací. V současné době má naše armáda dvě bojové brigády. Myslím si, že úroveň vycvičenosti vojáků se srovnala. Mezi vo-jákem čtvrté a sedmé brigády nevidím té-měř žádný rozdíl. Každá z brigád má jistá specifika. U čtyřky mohou být hrdí třeba na své výsadkáře a my například na své tankisty. Osobně se ale nějakému srovná-vání nebo přílišnému vyzvedávání vyhý-bám. Jsem přesvědčen, že voják na každé funkci u sedmičky je důležitý. Podobné je to určitě i u čtyřky. Navíc velitelem 4. bri-gády je člověk, který prošel řadou funkcí mimo čtvrtou brigádu a část své profesní kariéry prožil i na Moravě. Nastavili jsme si tedy určitá pravidla spolupráce, navzá-jem se podporujeme. Navíc ani na úrovni velitelů praporů neexistuje žádná rivalita, jsou zde dobré vztahy a vzorná součinnost. Do budoucna bych rád viděl větší vzájem-nou rotaci personálu, což je samozřejmě spojené s předáváním zkušeností. Na řadě věcí se dokážeme domluvit, aniž bychom k tomu potřebovali nadřízené. Možná že by se někde něco našlo, ale to jsou vysloveně počiny jednotlivců, kterými nemá smysl se zabývat.

Existuje nějaká vize, kam byste chtěl posunout 7. mechanizovanou brigádu v budoucnu, až ji jednou budete předávat svému nástupci?

Když jsem zhruba před rokem nastoupil do funkce, přednesl jsem na nástupu všem útvarům určité teze. Vedle těch obligátních věcí, jako je výcvik, kázeň a všechno to rutinní, co musí voják splňovat, jsem uve-dl, že hodnota brigády je v lidech. Na nich všechno závisí. Důležité je i to, kdo a jak vojákovi velí. Snažím se vojáky vést k re-spektu k velitelům a štábům. Profesionální armáda má jiný rozměr než ta „záklaďác-ká“. Proto zajišťujeme plnění úkolů nejen po velitelské linii. I řadový voják by měl mít možnost komunikovat a vyjádřit se. Pokud vnímáte jeho názory a berete na ně zřetel, rozvíjí se a je schopen vést určitou činnost samostatně. Veliteli pak stačí udat základní směr a nemusí ho na každém kroku navádět. Zde vidím také nenahra-ditelnou roli našich vrchních a vedoucích praporčíků, jakož i celého praporčického sboru. Přál bych si, aby brigáda byla plně funkční ve všech směrech, a to včetně ob-lasti velitelské a štábní. Aby brigádní a pra-porní štáby byly schopné přijmout úkol, zplánovat ho a naplnit. Teď mám samozřej-mě na mysli z hlediska vojenských operací, do kterých nasazujeme naše lidi, ne admi-nistrativní činnost. V minulosti se tato ob-last podceňovala, takže nyní, jak jsem již řekl, zde určité problémy jsou. My jsme si v tomto směru stanovili v ročních plánech nějaké cíle a využíváme každou příležitost, abychom si tyto procesy secvičili.

Text a foto: Vladimír Marek

20 21

Každoroční účast dvou studentů – pří-

slušníků skupiny Com-mandos Univerzity obrany

v kurzu přežití v džungli Francouzské Guyany je pro

ni prestižní záležitostí. Letos tuto příleži-tost dostali dokonce čtyři studenti, kteří zde na přelomu března a dubna absolvova-li dvoutýdenní výcvik zaměřený na přežití a boj v džungli.

Výcvik pořádá 3. pluk pěchoty Cizinec-ké legie se sídlem v Kourou. Legionářský pluk má vyčleněno třicet instruktorů pro Centrum výcviku v rovníkových oblastech (CEFE) se základnou přímo v amazonském pralese poblíž městečka Regina, odkud se vyráží do náročných terénů. Tam se také prvních deset dnů po příletu účastníci kurzu připravují intenzivním výcvikem, než za-čne samotný čtyřdenní maraton tropickou džunglí.

Výcvik začal ve čtyři hodiny třicet minut budíčkem. Následovalo přezkoušení, které

mělo odhalit fyzické schopnosti jednotli-vých účastníků kurzu. Poučení o chování v džungli a informace o místní flóře a fauně byly doprovázeny praktickými ukázkami. K tomu účelu existuje na základně malá zoo logická zahrada, ve které žije většina místních živočichů, pavouky a hady počí-naje a jaguárem konče.

V džungli provázelo studenty Univerzity obrany – rotného Daniela Buršíka, četaře Petra Topinku, Jakuba Rozsypala a Lukáše Chroumala – všudypřítomné vlhko, někdy hlad i žízeň. Největší nebezpečí ovšem představoval hmyz. Komáři zde totiž pře-nášejí malárii. Nebezpečné bývá uštknutí hadem, kousnutí pavoukem, bodnutí štírem či kontakt s jedovatou žábou. „Po pár dnech přestanete nebezpečí vnímat a soustředíte se jenom na výcvik,“ říká Lukáš Chroumal, který sice v pralese potkal dva jedovaté hady, ale nastěstí se nic nestalo.

Praktický výcvik je zaměřen především na osvojení si návyků nezbytných pro pře-žití v místních nehostinných podmínkách.

Ne nadarmo jsou součástí Francouzské Guyany známé Ďábelské ostrovy. Účastní-ci kurzu se učí orientovat v džungli, plaví se na pirogách, získají základní dovednosti při práci s mačetou, procvičí si budování improvizovaných přístřešků i vorů a naučí se získávat prostředky k obživě z místních zdrojů.

Po celou dobu jsou pod neustálým dohle-dem instruktorů a musí opakovaně zdolávat místní obávanou soustavu čtyř překážko-vých drah vybudovaných v džungli, které jsou jakousi třešničkou na legionářském dortu. „Stezka sviní“ představuje sousta-vu překážek vedoucích přes rozbahněné slepé rameno řeky. Vojáci na ní procvičují přelézání, balancování, podlézání, šplhání, skoky, potápění a plavání. „Stezce lián“ se mezi frekventanty kurzu říká opičí. Tvo-ří ji především lana, sítě, stromy a dřevěné konstrukce. Je zaměřena na šplhání, ručko-vání, skoky a balancování.

Nejdéle trvá zdolání „týmové stez-ky“, a to většinou přes dvě hodiny. Jedná

Studenti dosáhli na„JAGuáRA“

výcvik

se o devět překážek vyžadujících spolupráci celé skupiny, tedy nejméně sedmi lidí. Opět ji tvoří bahno, stromy a obří hladká stěna. Poslední prověrkou je transport „raněné-ho“ skupinou minimálně sedmi lidí. Ten je přivázaný co nejpevněji k dlouhé kládě. Takto ho musí vojáci přepravit přes nároč-ný rozbahněný terén, který střídá značné převýšení.

Nekonečné pěší přesuny v pralese a pře-kážkové dráhy ve vodě, v bahně i na stro-mech, to jsou ty nepříjemné části kurzu pře-žití, protože jste neustále mokří a od bláta. Jedinou šancí, jak mít alespoň jedno rela-tivně suché oblečení na noc, je přenášet ho v utěsněném barelu. V džungli totiž vlhkost dosahuje až 98 procent. „Drsné byly všech-ny dny,“ vzpomíná četař Lukáš Chroumal. „Běžné byly odřeniny, opruzeniny, spálené ruce od lan. Spávali jsme ve vlastnoručně zhotovených přístřešcích ze stromů a pal-mových listů. Ukládali jsme se brzy, pro-tože se stmívalo kolem sedmé a jediným světlem byl oheň. Většinu nocí propršelo. Teploty přes den se pohybovaly od třiceti do pětatřiceti stupňů Celsia.“

Vrcholem náročného kurzu však byla čtyřdenní mise s hlavním cílem přežít. Pře-žití v džungli předcházela příprava, kterou vedl domorodý indián jménem Narcis, jenž pracuje pro zdejší jednotku Cizinecké le-gie. Vojákům ukázal, které plody se dají jíst

22 23

výcvika jak si je mají připravit, jak opatřit stravu lovem, jak zhotovovat vrše na ryby a pasti na zvěř.

„Vojenští instruktoři nás vysadili v džun-gli bez jídla a bez vody. Měli jsme jen bro-kovnici s deseti náboji na ochranu, tablety na úpravu vody, sůl, jednoduché rybářské náčiní, barely, buzolu a píšťalku. Dokonce nám vzali i trička a tkaničky od bot,“ vy-počítávají četaři Jakub Rozsypal a Lukáš Chroumal. Živit se měli tím, co si sami uloví. Tým Jakuba Rozsypala ulovil opici, která se sice kvůli parazitům nesmí jíst, ale vyměnil ji za tři čtvrtě kila rýže pro dvacet lidí! „Nastěstí byl ve skupině jeden kluk, který vyrostl v podobném prostředí a znal plody džungle, a tak nás naučil, co může-me jíst,“ říká četař Rozsypal. Tým, jehož členem byl Lukáš Chroumal, ulovil jen pár drobných mokřinových krabů. „Uvařili jsme z nich polévku. Byla téměř nepoživa-telná. Nebylo v ní snad žádné maso. Bylo to mastné a slané, tak jsme alespoň doplnili minerály,“ popisuje netradiční jídelníček četař Lukáš Chroumal.

Ani s vodou to nebylo jednodušší. „Bra-li jsme ji z řeky, ale i když jsme ji vyčis-tili tabletama, zůstala zabarvená do hněda. V řece jsme se také koupali, myli samopa-ly, prali v ní maskáče a holili se,“ vzpomíná četař Rozsypal.

Zajímavou zkušeností byl i simulovaný útok na vyzbrojenou základnu ilegálních těžařů zlata či drogové mafie. „Útok jsme pouze simulovali na připravenou imitova-nou základnu. Přesto byla celá akce kvůli složitému pohybu v pralese velmi nároč-ná,“ líčí četař Lukáš Chroumal a upřesňuje, že vysekat v džungli kilometr s výstrojí trvá skoro dvě hodiny.

Velitel 3. pěšího pluku plukovník Lar-det byl s výkony českých vojáků spokojen a ocenil také jejich dobrou fyzickou při-pravenost a psychickou odolnost. Zároveň vyjádřil přání, aby se studenti brněnské Univerzity obrany kurzu přežití ve Fran-couzské Guyaně zúčastnili i v příštím roce. Na základně se naši vojáci setkali i s legio-náři českého původu, kteří se k nim chovali velice vstřícně a snažili se jim pomáhat.

Bohužel četař Petr Topinka kvůli zranění kurz nedokončil. „Při pohybu v džungli je snadné utrpět nějaké zranění a tělo v těch podmínkách reaguje jinak než normálně. V mém případě se tak stalo a zranění nohy spolu s infekcí mě vyřadilo do konce kurzu. I tak mám spoustu cenných zkušeností pro svoji budoucí profesi,“ říká četař Topinka.

Studenti Univerzity obrany a kadeti z vojenské školy l’Ecole Spéciale Militaire de Saint-Cyr, kteří kurz dokončili, složili závěrečné zkoušky. Nyní na svých unifor-mách mohou nosit odznak jaguára, který získali za absolvování kurzu ve Francouz-ské Guayně. A také vzpomínat na pocity úlevy, stěstí a vítězství, které se u všech dostavily poté, co náročný kurz přežití absolvovali.

Text: Pavel PazderaFoto: archiv CEFE

Technický popisItalští konstruktéři při vývoji LMV/Lince,

stejně jako například u vozidla Terrier, vy-užili maxima komerčních dílů. Tím snížili jak vývojové náklady, tak akviziční cenu. LMV/Lince je řešen jako klasické terén-ní čtyřkolové vozidlo, s motorem vpředu a náhonem 4×4. Základem konstrukce je čtyřdveřová karoserie lisovaná z ocelové-ho plechu. Její součást tvoří ocelový rám, zpevňující celou konstrukci. Hlavní částí karoserie je kabina osádky se dvěma řada-mi sedadel za sebou, označovaná jako cita-dela. V první řadě jsou dvě sedadla s mís-tem řidiče (vlevo u kontinentální a vpravo u britské verze). Za nimi jsou další tři vedle sebe. Základem konstrukce sedadel je výli-sek z ocelového plechu, zesílený trubkami. Uvedená konstrukce je pohyblivě uchycena do ocelového rámu a ten k zesilující trub-kové konstrukci kabiny. Součást každého sedadla tvoří rozměrná opěrka hlavy a pě-tibodové bezpečnostní pásy. Toto prove-dení spolu s možností vertikálního pohybu sedačky částečně eliminuje účinek tlakové vlny exploze miny nebo výbušné nástra-hy či systému pod vozidlem. V podstatě se jedná o stejný princip jako u havarijních sedaček crashworthy seats, kterými jsou vybaveny pilotní kabiny vojenských vrtul-níků pro eliminaci účinku dopadu kokpitu na zem. Zadní část karoserie tvoří shora otevřený nákladní prostor. Jedná se o ma-lou korbu, krytou buď plachtou, nebo plastovým krytem navazujícím na před-chozí část karoserie. Záď tvoří velké ma-nipulační dveře. V uvedeném provedení je LMV/Lince terénní vozidlo bez zvláštní ochrany proti účinkům různých zbraní. Tu poskytují až bloky modulárního přídavného pancéřování, které se upevňují na základní karoserii. Jedná se o patentem chráněnou konstrukci kompozitových panelů s různým stupněm odolnosti. V nejnižším posky-tují ochranu před střelami ráže 5,56 mm, v nejvyšším 12,7 mm. Součástí soupravy jsou i panely s neprůstřelnými skly. Ochra-nu před ženijními minami až do hmotnosti 6 kg trhaviny zesiluje dno kabiny tvarované z několika vrstev materiálu a dnové pancé-řování tvarované do V za účelem rozkladu tlakové vlny do stran. Praxe však ukázala, že LMV dokáže ochránit osádku i před podstatně silnějšími náložemi. Například jedno z vozidel AČR ochránilo naše vojáky

v Afghánistánu při explozi improvizova-ného výbušného systému s hmotností tr-haviny minimálně 50 kg. Pravděpodobnost detekce LMV pomocí infrapřístrojů pracu-jících v infračerveném pásmu spektra sni-žuje vedení výfuku mezi podlahami vozidla v rámu až na záď. Nejteplejší části motoru, například turbokompresor, jsou odstíně-ny tepelnými kryty snižujícími vyzařová-ní v infračervené části spektra. Kabina je efektivně odhlučněna. Použití plastových dílů a nespecifikovaný druh nátěru údajně omezují i pravděpodobnost detekce vozidla radiolokátorem. Výrobce mluví o stealty provedení. Palivová nádrž se nalézá na zádi mimo kabinu. Důležitým bezpečnostním prvkem je automatický hasicí systém. Or-ganickou součástí výbavy vozidla je kli-matizace, umožňující činnost při teplotách od -32 °C do +49 ° C. Pohon zajišťuje

přeplňovaný vznětový motor IVECO F1 C o objemu 3 l se vstřikováním Common rail (systém přímého vstřikování nafty vzněto-vých motorů s tlakovým zásobníkem) o vý-konu 140 kW při 3 700 otáčkách. Je uložen v přední části karoserie. Jeho točivý mo-ment převádí permanentně na všechna čtyři kola šestistupňová automatická převodovka ZF6HP26 6 pomocí kardanových hřídelí a diferenciálů. Vozidlo nemá v základní verzi organickou výzbroj. Do kruhového krytu ve stropě však lze uchycením na ze-silovací trubkovou konstrukci instalovat lafety různých zbraní, především kulometů a automatických granátometů. Jedná se na-příklad o dálkově ovládanou zbraňovou stanici se zaměřovačem Defender SDWS (Self Defence Weapon Station) od izraelské firmy Rafael nebo ENFORCER s kulome-tem ráže 12,7 mm, kterou jsou vybavena některá vozidla britské armády.

Technicky má LMV čtyři vojenské verze, kte-ré však mohou mít široké spektrum speciálního vy-bavení. Jedná se o verzi základní pro osádku 1 + 4, kterou používá i naše

Lehké kolové obrněné vozidloIVECO M65E 4×4 LOV

dokončeníMimořádně úspěšná vozidla IVECO se stala součástí výzbroje naší armády. Vývoj pokračuje několika dalšími verzemi pro AČR v kooperaci s domácími firmami.

technika a výzbroj

24

rubrika

25REPORTREPORT

IVECOM65E 4×4 LOV

26 27

technika a výzbroj

armáda, dále „s krátkou kabinou“ (short cab) pro dvě osoby a verzi s nákladní plo-chou nad zadní nápravou. Toto vozidlo může sloužit například jako dělostřelecký tahač nebo základna samohybného mino-metu. Novinkou je verze „s dlouhou kabi-nou“ (long cab) 1 + 4, jež má rozvor šasi 3 530 mm a zajišťuje vojákům na zadních sedačkách větší pohodlí. V minulém roce byla poprvé prezentována otevřená verze pro speciální jednotky LMV SF (Special Forces), kterou mohli vidět návštěvníci veletrhu IDET 2011. Jako zajímavost lze uvést, že existuje rovněž civilní verze bez pancéřování, která slouží jako běžný terén-ní automobil.

České verzeNaši vojáci používají v Afghánistánu

základní verzi vozidla, která je v podsta-tě shodná s LMV. Výzbroj tvoří zbraňová stanice Protector M151 A2 s velkorážným kulometem M2 QCB ráže 12,7 mm. Tím je získána značná palebná síla a možnost napadat protivníka na vzdálenost větší, než je dostřel běžných ručních zbraní. Součástí zaměřovacího systému stanice je pro denní režim CCD kamera se schopností detekce cíle na vzdálenost až 10 000 m a jeho za-měření na vzdálenost až 3 500 m. Pro noční

režim slouží termovizní kamera se schop-ností detekce cíle na vzdálenost až 5 400 m a jeho zaměření na vzdálenost až 1 800 m. Elektronickou výbavu vozidla tvoří dvě ra-diostanice RF-300M-TV FALCON III spo-lečnosti Harris, navigační systém GPS/PPS s přijímačem DAGR a identifikačním sys-témem vlastní-cizí BIFF (Battlefield Iden-tification Friend or Foe) a v neposlední řadě také rušiče vysokofrekvenčního sig-nálu, které eliminují možnost dálkové bez-drátové iniciace nástražných výbušných systémů. Balistická ochrana kabiny osádky anuluje účinek ručních granátů, tříštivé dě-lostřelecké submunice a dalších prostředků určených proti živé síle. Dále kabina chrání před explozí miny do hmotnosti 6 kg TNT pod vozidlem. Boční ochrana eliminuje účinek exploze 15 kg TNT ve vzdálenosti 2 m ve výšce 1 m nad zemí. Palivová nádrž o objemu 130 l má speciální výplň zabra-ňující explozi. Součástí pohonné soustavy je palubní systém diagnostiky, který sledu-je základní provozní a funkční parametry a signalizuje havarijní stavy. Součástí vý-bavy je topení a klimatizace. Je třeba krát-ce připomenout, že první vozidla IVECO LOV v naší armádě nebyla vybavena stani-cí Protector. Výzbroj tvořilo shora otevřené pancéřové stanoviště s lafetací pro kulomet

nebo automatický granátomet. Vývoj reali-zovala pro potřeby jednotky SOG společ-nost LOM Praha. V Afghánistánu již slouží rovněž zdravotnická verze s označením lehké obrněné vozidlo (LOV) zdravotnic-ké (Zdrav) IVECO M65E19WM 4×4. Je určeno k odsunu raněných a nemocných, k poskytnutí základního lékařského ošet-ření a udržení základních životních funkcí raněných a nemocných. Kabina vozidla je prodloužena na 5 660 mm, přičemž hmot-nost vzrostla na 6 600 kg při udržení úrov-ně balistické ochrany. Osádku tvoří řidič a lékař/zdravotník. V nástavbě kabiny lze přepravovat jednoho ležícího a dva sedící raněné. Výbavu tvoří pět vysílaček a široké spektrum zdravotnického vybavení. Málo známá je verze pro elektronický boj, která spadá do režimu utajení. V letošním roce vstoupila do služby verze vyzbrojená zbra-ňovou stanicí ZSRD 07, která je určena pro jednotky EOD a dělostřelecký průzkum. Ve stadiu zkoušek je chemická verze. Ři-diči si pochvalují především dynamickou jízdu a velkou stoupavost vozidla, kterou se IVECO LOV vyrovná výkonným terén-ním automobilům.

Text: Martin KollerFoto a obrázky: autor a IVECO

Hlavní takticko-technická data vozidla M65E 19WM 4×4 LOV 50 B se zbraňovou stanicí Protector M151 A2:Délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 050 mmŠířka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 020 mmVýška stropu korby . . . . . . . 1 950 mmRozchod . . . . . . . . . . . . . . . 1 710 mmRozvor . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 230 mmSvětlost . . . . . . . . . . . . . . . . 350 mmBojová hmotnost s pancéřováním . . . . . . . . . . 7 100 kgNáklad . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 200 kgNebržděný přívěs do hmotnosti . . . . . . . . . . . . 750 kgBržděný přívěs do hmotnosti . . . . . . . . . . . . 4 200 kgMaximální rychlost . . . . . . . 110 km/hAkční rádius . . . . . . . . . . . . . 750 kmBrodivost bez přípravy . . . . 850 mm

Historie tohoto pracoviště je ale mnohem starší. Již v roce 1998 vznikly v resortu Mi-nisterstva obrany dva týmy pro terénní vý-zkumy. V té době se náčelníkem Generální-ho štábu AČR stal Jiří Šedivý. Tedy člověk, který měl zahraniční zkušenosti a moc dobře si uvědomoval, jak důležité je vědět, co si lidé myslí a jaké jsou jejich názory. A proto to byl právě on, kdo stál u vzniku těchto složek.

„S trochou nadsázky o sobě tehdy pro-hlašoval, že je vlastně nejbohatším mužem v celém resortu, protože má k dispozici výstupy z těchto dvou institucí a ví, co si vojáci myslí. Získával od nás změřené po-stoje reprezentativního vzorku různých vojenských jednotek a uskupení. Lidé mají v hlavě postoje, mínění, názory. A od toho je jen malinký krůček k činům, které mo-hou být v některých specifických případech i nebezpečné. Vedete-li lidské zdroje, je pro vás nadmíru užitečné vědět, co mají lidé v hlavě,“ říká vedoucí referátu podplukov-nice Kateřina Bernardová.

Návrat po letechJejí původní pracoviště fungovalo v re-

sortu až do roku 2004. Pak ale v důsledku

reforem zaniklo. Obnovení se dočkalo až v únoru 2010. Činnost referátu se neo-mezuje pouze na výzkum, stejně důležité je vytváření podkladů pro poskytování ex-pertních rad a poradenských služeb, pod-pora kvality práce v oblasti vedení a řízení lidských zdrojů, podíl na výběru a rozmís-ťování lidských zdrojů na klíčové pracovní pozice, získávání a analyzování dat z oblas-ti fungování lidských zdrojů, individuální a skupinové poradenství, přednášky, publi-kační činnosti a psychologické a psychoso-ciální poradenství.

„To, co při našich výzkumech změříme, umíme velmi dobře matematicky, statistic-ky a také graficky vyjádřit. A právě díky tomu je to snadno pochopitelné a ucho-pitelné pro každého. Jestliže řekneme, že velitel má u útvaru hodně spokojených vojáků, odpoví nám asi, že je to fajn. Ale to je také všechno. Jedná se totiž o naprosto vágní informaci,“ vysvětluje Kateřina Ber-nardová. „Musíme mu přesně říci, že u jeho útvaru je například osmdesát procent spo-kojených vojáků a dvacet procent nespoko-jených. A pokud možno ještě doplnit, proč je těch dvacet procent nespokojených. Dvě procenta si třeba stěžují na špatnou komu-nikaci, tři na mizerné zabezpečení, čtyři na špatnou organizaci práce atd. Můžeme mu navíc poskytnout tzv. následnou analý-zu, na základě které zjistíme, proč si jeho vojáci stěžují například na špatnou organi-zaci práce. Dostane od nás tedy velmi cenné informace, z nichž on ví nejenom to, že si jeho podřízení stěžují, ale také proč a kde je příčina jejich pocitu nepohody. Tyto výstu-py jsou velice důležité pro všechny stupně velení.“

Vztahy v sociomapách Referát používá pro své výzkumy rov-

něž sociomapování. Jedná se o unikátní sociodiagnostickou metodu vytvořenou v devadesátých letech minulého století vě-deckým pracovníkem jednoho z tehdejších armádních center Radvanem Bahbouhem.

Umožňuje velmi přehledné a srozumitelné vyjádření vzájemných vztahů a vazeb v so-ciální skupině. V případě armády to je ne-jen uvnitř vojenských jednotek, ale i mezi jednotkami, mezi mužstvem a jeho velením a v neposlední řadě i uvnitř velení. Je mož-né ji použít jak pro výběr osob při sestavo-vání skupin a týmů, tak pro vlastní sledová-ní dynamiky vývoje vztahů a vazeb v dané skupině vojenských profesionálů.

Z obrazového vyjádření mezilidských vztahů ve formě sociomapy je možné velmi zřetelně určit rozdílnost ve výši pozic mezi zobrazenými jedinci, jejich sociální vzdá-lenosti od sebe i intenzitu a těsnost vzta-hů. Kromě toho z ní lze vyvodit například úspěšnost spolupráce, komunikace, sdílení informací apod. Výsledky detailní analýzy pak slouží ke zlepšení odhadu úspěšnosti aktivit šetřených skupin.

Současbě dochází i k formulování závěrů a doporučení. Jejich cílem je posílení zjiště-ných pozitivních faktorů a zároveň zmírně-ní nebo úplné odstranění těch negativních. Pokud se ve vztazích v určité vojenské jed-notce či na určitém pracovišti vyskytují jis-té problémy, je možné právě upozorněním na ně a systematickou prací se skupinou, ve smyslu jejího rozvoje, dosáhnout jejich

Co mají lidé v hlavě

Referát expertních služeb pomáhá zjišťovat a zároveň analyzovat názory lidí sloužících v armádě a odhalovatpříčiny případných problémů

Pokud velitel potřebuje vědět, jaká je například míra loajality jeho podřízených vůči ozbrojeným silám, jaká je jejich motivace k výkonu, případně jaké jsou jejich postoje k zabití, ztrátě a smrti, není nic jednoduššího. Stačí se obrátit na referát expertních služeb v oblasti lidských zdrojů, který působí třetím rokem v rámci ředitelství sekce personální MO.

personalistika

28 29

personalistika

zmírnění či úplného odstranění. V případě, že je situace vysloveně kritická, může být řešením i výměna daného jedince. „Naleze-ní slabých míst, která jsou běžnou součástí našeho žití, je velice důležité. Mnohdy totiž mohou být startovními elementy nepřed-vídaných situací, jejichž důsledkem bývá lidské selhání. V případě ozbrojených sil by následky mohly být doslova fatální,“ dodá-vá podplukovnice Bernardová.

Metoda byla použita i v případě projek-tu s názvem Úrovně pracovní spokojenosti vojáků nasazených v rámci mise ISAF u 5., 6. a 7. kontingentu AČR PRT, jehož zada-vatelem je generálmajor Aleš Opata. Svůj postoj k tomuto modernímu způsobu řízení a vedení lidských zdrojů vyjádřil nejen zadá-ním projektu, ale i prezentací dílčích výsled-ků sociomapování v těchto misích v květnu 2011 na mezinárodní konferenci psycholo-gických služeb aliančních partnerů IAMPS ve Vídni. Se zajímavými výstupy z tohoto výzkumu se budou moci čtenáři A reportu seznámit v některém z dalších čísel.

Pátrání po příčinách odchodůPracovníci referátu se mohou pochlubit

celou řadou úspěšných projektů. Za všech-ny jmenujme například zmíněnou analý-zu v rámci ISAF nebo analýzu dynamiky a struktury vztahů a vazeb ve skupině kole-gia rektora, kterou tento referát zpracovával pro Univerzitu obrany. Od června loňského roku pracují na projektu Příčiny ukončová-ní služebního poměru profesionálních vojá-ků AČR 2011–2012, jehož zadavatelem je náčelník GŠ AČR armádní generál Vlasti-mil Picek. Počátečním impulzem pro jeho odstartování byla výraznější odchodovost příslušníků 13. dělostřelecké brigády v Jin-cích, zřejmě po oznámení, že armáda opus-tí větší část výcvikového prostoru Brdy. Později se ale předmětem výzkumu staly i další složky armády. Cílem zadání bylo zmapovat situaci spojenou se sníženým

1. EXPERTNÍ ČINNOST

6. Psychosociální podpora a KI

Přednášky, semináře,workshopy

Zdravý životní styl

5. Zpětnovazební Informační

Systém

4. Výběr a rozmisťování LZ na klíčové pozice

2. Výzkumná činnost průzkumy, analýzy

3. Podpora managementu při řízení a vedení LZ

zájmem vojáků z povolání o prodloužení služebního poměru a další podmínky a sku-tečnosti ovlivňující jejich činnost. Zároveň ale sociologové a psychologové chtějí na-vrhnout realistická opatření k omezení ne-žádoucích odchodů profesionálních vojáků, ke zvýšení jejich pracovní motivace a zlep-šení profesní spokojenosti. Výzkum přináší zajímavé informace o tom, v jaké sociální atmosféře se šest let po skončení profesi-onalizace naši vojáci pohybují. Odpovídá na otázky, co si myslí, jaké mají hodno-ty, jaké zásady jsou pro ně důležité, podle čeho se rozhodují, jak vnímají svou profe-si a jaké jsou jejich postoje vůči klíčovým principům západní společnosti. Takzvaným náhodným systematickým výběrem pomo-cí numerického klíče vybraní respondenti odpovídali na otázky týkající se jejich mo-tivace ke vstupu do AČR, naplnění očeká-vání od služby v armádě, hrdosti na profesi, podstaty a smyslu jejich práce, spokojenos-ti s pracovními podmínkami, společensko- -politických souvislostí služby v AČR a po-stojů k demokracii či cizincům.

Bez zpětné vazby to nejdeS dílčími výsledky tohoto sociálního vý-

zkumu už byli seznámeni velitelé a přísluš-níci analyzovaných útvarů, u nichž byl již ukončen. Podle Kateřiny Bernardové je prá-vě tato zpětná vazba naprosto nezbytná. Bez ní by se příště vojáci do výzkumu nezapojili vůbec, anebo pouze formálně. „V případě tohoto projektu je na zpětnou vazbu velite-lů a jejich vojáků kladen velký důraz. Živě se diskutuje nad výstupy výzkumu, tým od-povídá na řadu dotazů týkajících se běžného života armády a věnuje maximální pozor-nost i těm vojákům, kteří jej požádají o in-dividuální rozhovor zaměřený třeba na jejich osobní a rodinné problémy.“

Velitelé se při takové prezentaci výsled-ků například dozvěděli, proč jejich podří-zení vstoupili do armády, jaké bylo jejich

očekávání, jak mezi sebou komunikují a jak důvěřují svému nadřízenému. Získali rovněž informace o tom, jak jejich vojáci hodnotí své pracovní podmínky a jak moc jim připadá zajímavá jejich práce.

Všechny tyto záležitosti dávají odpověď na to, jaká bude jejich motivace k výkonu a výkon samotný. A to je ze všeho nejdů-ležitější. Každý velitel potřebuje vědět, zda a jak moc budou vojáci během běžného vý-konu služby či v případě nasazení výkonní. V neposlední řadě tato data přinášejí velmi zajímavé odpovědi na příčiny případného ukončování služebního poměru. I v tomto případě se čtenáři A reportu budou moci po ukončení celého projektu seznámit s ně-kterými výsledky.

Vstřícný přístup„Chtěla bych velice poděkovat a ocenit

přístup všech respondentů, kteří se dopo-sud do tohoto průzkumu zapojili. Ať se již jednalo o příslušníky z vybraných útvarů sil podpory, včetně 6. a 7. polní nemocnice, 13. dělostřelecké brigády v Jincích, 23. vr-tulníkové základny v Přerově, 21. základny taktického letectva v Čáslavi, 152. ženijní-ho praporu v Rakovníku, 26. brigády ve-lení, řízení a průzkumu ve Staré Boleslavi a jejích podřízených útvarů, či Vojenské akademie ve Vyškově. Velení všech dosud analyzovaných útvarů se postaralo o vyni-kající organizaci sběru dotazníkových dat. Všichni respondenti výborně spolupraco-vali, kladli značné množství doplňujících otázek. Mohli pouze zakřížkovat odpovědi v dotaznících, ale oni kromě toho ještě psa-li své názory a postřehy. To nám umožni-lo udělat i frekvenční obsahovou analýzu, metodu, která poskytuje značné kvantum zajímavých výstupů,“ říká Kateřina Bernar-dová. „Když porovnám akce, které jsme dě-lali před deseti lety, a ty současné, tak je to o několik pater výš. Za tu dobu prošel per-sonál AČR obrovskou kvalitativní změnou.

Lidé jsou nejen otevřenější, ale i neuvě-řitelně zvídaví, bystří, mají obdivuhodný všeobecný rozhled a dokážou se orientovat i ve společenských vědách, jak dokazují je-jich dotazy, ale i konstruktivní připomínky k našemu projektu.“

Dobrá komunikaceVýzkum rovněž zjistil, že uvnitř ana-

lyzovaných útvarů existuje velmi dobrá komunikace. Pozitivní hodnocení respon-dentů v tomto směru dosahovalo osmdesáti až devadesáti procent. To je v dnešní době něco nevídaného. V horizontální vrstvě, tedy na stejné hodnostní úrovni, i na vertikální úrovni, tedy mezi nadřízeným a podřízeným a naopak, jsou v současné době v jednotli-vých útvarech naší armády nastaveny velmi dobře komunikační kanály. Podle responden-tů je komunikace uvnitř útvarů jasná, přímá, konstruktivní, nekonfliktní a srozumitelná.

„Přitom komunikace obecně je v dnešní společnosti velký problém. S ní se potýkají i ty největší civilní soukromé firmy. To je něco, co ostatní mohou české armádě do-slova závidět,“ dodává podplukovnice Ber-nardová. „Na druhé straně ale respondenti volají po zlepšení sdílení informací v rámci celé AČR. Překvapily nás i jejich postoje ke kvalitě velitelů a míra důvěry v drtivou většinu z nich, a to na všech stupních ve-lení. V tomto směru udělala armáda v po-sledních letech obrovský skok. Nacházíme samozřejmě i tzv. slabá místa, ale i proto se tyto projekty realizují. Výzkumy sociál-ní atmosféry a pracovní spokojenosti jsou jedním ze zdrojů informací pro proaktivní rozhodování managementu, umožňují při-pravit se na problémy včas a adekvátně jim předcházet. Už samotný proces dotazování se personálu je vždy signálem zájmu vede-ní o podřízené. A o to přece jde nejvíce! “

Text: Vladimír MarekFoto: autor a archiv referátu expertních služeb

30 31

mise

Afghánská noc prozářená hvězdami. Po nebi se prohánějí létavice a konvoj vy-ráží ze základny. Američtí řidiči obrněných trucků mají dobrou náladu. Jako doprovod dostali český tým EOD, který je na základ-ně považován za jeden z nejlepších. Ne-chce se ani věřit, že ještě před několika lety se američtí vojáci zcela vážně vyptávali, zda u nás máme barevné televize.

„Většina přesunů se koná v noci, protože tma znesnadňuje míření střelcům z pancé-řovek RPG-7 a odhad odpalovačům růz-ných improvizovaných výbušných systémů IED (Improvised Explosive Device),“ říká rotmistr Václav Auterský. Právě on velel nepočetnému českému týmu na základ-ně u amerického úkolového uskupení Task Force Paladin a pro mimořádné výsledky se stal mimo jiné hrdinou týdne. Někomu by se takové označení mohlo zdát až komické, ovšem v americké armádě je berou velmi vážně. Služební hodnocení je tam cestou k postupu v jednoznačně daném systému kariérního růstu. Základ tam při posuzování vojáků všech hodností tvoří odborné znalos-ti, založené obvykle na absolvování speciál-ních kurzů, a především bojová praxe.

„Nejčastější problémy vytvářely na ko-munikacích miny italské a britské výroby, v naší oblasti nejčastěji protitankové Mk.7. Dále se jednalo o improvizované výbušné systémy IED ve formě buď dělostřeleckých granátů, nebo fugasů iniciovaných na dálku nebo tlakovými spínači,“ pokračuje Václav Auterský.

Afghánistán, stejně jako Irák a řada dal-ších zemí v Asii a Africe, je odkázán na zá-sobování pomocí nákladních automobilů.

Důvodů je řada, počínaje obecnou chu-dobou země až po následky různých vá-lek, nejčastěji občanských. Železnice byly většinou zničeny, pokud vůbec existovaly, vodní toky mají omezený rozsah a letecký transport je drahý. V zemi zničené jako Afghánistán se část obyvatel prakticky nedokáže uživit, takže je závislá na potra-vinové pomoci. Ta se dostává k cíli pouze po nekvalitních komunikacích, jež využíva-jí denně desítky konvojů, ale i samostatně jedoucích automobilů a povozů.

„Takový konvoj má zpravidla kolem 60 velkých nákladních automobilů. Vojen-skou část tvořily v naší oblasti především

americké náklaďáky a tahače s pancéřova-nými kabinami a zvýšenou odolností vůči minám a IED. Civilní část se skládala z nej-různějších nákladních automobilů, které byly naloženy, co to šlo. Ty samozřejmě pancéřo-vou ochranu postrádaly, takže řidiči vezoucí potraviny nesli pod palbou tálibánců doslova kůži na trh,“ dodává Václav Auterský.

Vzhledem k délce konfliktu v Afghánis-tánu, a rovněž v Iráku, dosáhla ochrana kon-vojů vysoké úrovně a systémovosti. Různé druhy sil si poskytují vzájemnou podporu. Ke každému konvoji lze přivolat bitevní vr-tulníky AH-64 Apache nebo bitevní letouny A-10 Thunderbolt II, případně víceúčelové

NEJLEPŠÍ TýM

K těm, kteří odvádějí v misích nejnebezpečnější práci, patří příslušníci týmů EOD (Explosive Ordnance Disposal). Sešli se u nich nejlepší pyrotechnici naší armády a získávají ocenění i ze strany spojenců.

improvizovaný výbušný systém vyrobený z dělostřeleckých granátů propojených bleskovicí

bojové letouny F-16 Fighting Falcon od le-tectva USAF. Zde však existuje jeden limit. Z humanitárních důvodů se letci vyhýbají bombardování afghánských osad.

„Spolupracovali jsme především s ame-rickými specialisty od U.S. ARMY. Samo-statnou kapitolu tvoří afghánští EOD. V naší oblasti měli dva týmy. Jsou to dobří odborní-ci a zároveň srdcaři, jdou do toho rukama,“ doplňuje další zajímavosti Václav Auterský.

Vývoj na afghánském bojišti lze hodnotit jako neustálé nalézání útočných prostředků a opatření vůči nim. Obdobné to bylo již za druhé světové války. Příslušníci afghánské ozbrojené opozice se učí a dokážou reagovat na různé technologické změny. Používání ru-šiček koaličními jednotkami je vede k dálko-vému odpalování IED kabelem (Command IED) nebo k jednoduchým, mechanickým, ale velmi spolehlivým metodám.

Český tým pracoval s velkým nasazením. V některých dnech v letním období prová-děl tři až čtyři výjezdy za den, přičemž je-den týden pracoval pro české vojáky a dru-hý pro americké spojence.

„Za dobu naší mise se základna stala ter-čem raket i minometné munice, případně granátů z bezzákluzových kanonů SPG-9 ruského původu. Jinak se nestalo nic zvlášt-ního,“ končí Václav Auterský.

Text: Martin KollerFoto: Václav Auterský, US Army

Cougar JERRV

faktaVozidlo JERRV (Joint Engineering Rapid Response Vehicle / Joint EOD Rapid Response Vehicle)Americké jednotky EOD začaly od konce roku 2004 používat nová specializovaná kolová vozidla odvozená od silně odolných typů programu MRAP (Mine Resistant Ambush Protected). Příslušníci EOD používají nejčastěji vozidla Cougar v konfiguraci 4×4 nebo 6×6, která jsou upravena do verze JERRV. Osádku tvoří zpravidla čtyři vojáci. Pátým členem týmu je robot střední velikosti Talon, který se veze na zádi vozidla. V některých případech patří do výstroje i malý přenosný robot typu Packbot. Ke speciální výbavě patří dále ochranný oblek EOD 9. Úspěšnost při vyhledávání různých improvizovaných výbušných systémů, min a všemožné munice, ale i protivníků v okolí vozidla zvyšuje systém, který kombinuje televizní a termovizní kamery, jež pracují v sedmi režimech. Obraz, který získávají z okolí, se promítá na sklopnou plochou obrazovku. Dalším důležitým prostředkem je systém sledování a kontroly okolí a satelitní komunikace BFT (Blue Force Tracking). Ochranu vozidla před výbušnými nástrahami a sytémy odpalovanými bezdrátově na dálku zesiluje speciální rušič. Pro ničení nalezených trhavin a munice má osádka k dispozici trhaviny a inici-átory. Jako první jede obvykle vozidlo s rollerem, což je systém, který tlakově, případně elektronicky iniciuje miny nebo iED pod povrchem komu-nikace či terénu. Vozidlo JERRV poskytuje vysoký stupeň ochrany a značný uživatelský komfort. Po většinou tvrdém afghánském terénu se může pohybovat i mimo komunikace.

Robot Talon improvizovaný výbušný systém pod povrchem terénu

Cougar vybavený rollerem

32 33

Samonabíjecí pistole Colt (VHÚ Praha)

Samonabíjecí pistole FN 06 (VHÚ Praha)

historie

PistoleOsobními zbraněmi parašutistů skupiny

Anthropoid byly samonabíjecí pistole Colt Model 1903 Pocket Hammerless, jež měly skrytý kohoutek. Konstrukce vycházela z typu Colt Model 1903 Pocket Hammer, který naopak měl vnější palečník kohoutku. Konstruktérem byl John Browning, přičemž výroba modelu Hammerless se realizovala u společnosti Colt v Hartfordu v období 1903 až 1945 ve dvou verzích. Původní měla ráži .32 ACP (7,65 mm Browning), zatímco mo-dernizovaná z roku 1908 měla ráži .380 ACP (9 mm Browning). Ve výzbroji amerického letectva vydržela tato zbraň až do konce vál-ky ve Vietnamu. Jako osobní, či spíše jednu z osobních zbraní ji používali generálové Eisenhower, Bradley, Marshall a Patton.

Celkem bylo vyrobeno 570 000 pistolí Hammerless obou ráží. Hlavní nevýhodou zbraně byla nemožnost opakovaného na-tažení kohoutku při selhané. Střelec musel natáhnout závěr, přičemž vyhodil náboj. Teprve poté mohl znovu vystřelit. Kohou-tek však při skrytém nošení představoval riziko zachycení o oděv, což mohlo znemož-nit vytažení zbraně například z kapsy. Naši parašutisté byli vyzbrojeni starší verzí, kte-rou získala Británie z USA v rámci zákona o půjčce a pronájmu. Koncepčně se jednalo o běžnou samonabíjecí pistoli s neuzamče-ným závěrem. Ve vztahu k použité munici byla poměrně velká a těžká, a to i ve srov-nání s pistolí Walter PPK stejné ráže, kte-rou byl vyzbrojen

Heydrichův řidič Klein. Pistole P 08 vezená v pouzdře všitém do tapetování služebního Mercedesu byla podstatně účinnější. Důleži-té však bylo střelecké umění, takže rotmistr Kubiš zasáhl Kleina jako první a přerazil mu tím holenní kost.

Při boji parašutistů v kostelní kryptě se objevily ještě malé samonabíjecí pis-tole Browning 1906 ráže 6,35 mm (náboj 6,35 mm Browning). Těmi byla vyzbrojena většina zpravodajských výsadků – napří-klad Silver A, Silver B nebo Out Distance. Jinou výzbroj neměli naši parašutisté vysí-laní z Británie zhruba do roku 1944. Obrán-ci krypty tedy svedli svůj poslední boj oz-brojeni pouze několika malými pistolemi ráže 7,65 mm a 6,35 mm.

Ruční granátySkupina Anthropoid byla pravděpodobně

vyzbrojena pouze dvěma typy ručních gra-nátů. První byl obranný Mills. Jedná se pa-trně o nejznámější britský ruční granát. Byl patentován 16. září 1915 W. Millsem, ma-jitelem firmy Mills Ltd., později Mills Mu-nitions Co. v Birminghamu. Je znám také jako Mills Bomb a byl používán za první i druhé světové války. Celkově se vyráběl ve 36 verzích, které se však lišily pouze v detailech. Zajímavostí byla možnost použití kruhové plošky na spodním uza-víracím šroubu, která umožňovala vystře-

lovat Mills z puškového granátometu. Při výrobě byly

Zbraně pro atentátKromě poměrně známého samopalu Sten Mk.II byli parašutisté vybavení pistolemi a různým dalším zajímavým materiálem, který je v některých případech téměř neznámý.

dokončení

Hlavní takticko-technická data pistole Colt Model 1903 Pocket Hammerless:Ráže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7,65 mmHmotnost . . . . . . . . . . . . . . . 680 gDélka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 mmDélka hlavně . . . . . . . . . . . . . 100 mmNábojů v zásobníku . . . . . . . 8

Hlavní takticko-technická data pistole Browning 1906:Ráže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6,35 mmHmotnost . . . . . . . . . . . . . . . 350 gDélka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 mmDélka hlavně . . . . . . . . . . . . . 54 mmNábojů v zásobníku . . . . . . . 6

postupně používány různé druhy materiálu a další komponenty a rovněž několik druhů pyrotechnických zpožďovačů a rozbušek. Obecně se jednalo o klasický obranný gra-nát typu „citron“, což je označení použí-vané původně pro francouzský granát F1, vzhledem k tvaru těla. To bylo u obou typů odlito z litiny tak, že povrch je předtvaro-ván pro lepší rozklad při výbuchu. Zdola je tělo granátu Mills uzavřeno rozměrným šroubem, který tvoří základnu časového py-rotechnického mechanismu. Ten se skládá z úderníku drženého proti stlačené pruži-ně pomocí pákové vrhové pojistky. Jejímu uvolnění brání přepravní pojistka tvořená závlačkou opatřenou kroužkem ulehčují-cím vytažení. Po vytažení přepravní pojist-ky a puštění vrhové pojistky tlačí pružina úderník dolů, ten odhodí vrhovou pojistku a dopadne na zápalky, nebo zápalku (podle typu granátu). Tím je iniciován pyrotech-nický zpožďovač tvořený v podstatě zápal-nicí, která po prohoření iniciuje rozbušku a ta iniciuje trhavinu. Průběžně byla použí-vána řada typů trhaviny, například Amatol. V tom případě bylo tělo granátu označeno zeleným příčným pruhem, zatímco v přípa-dě Amonalu nebo Bellitu růžovým. Později byly používány také Abelit, Cilferit, Sabu-lit, Baratol a Alumatol 2. K laboraci trhavi-ny slouží otvor v horní části těla, uzavřený šroubem. Přestože granáty Mills byly uve-deny na seznamu výzbroje pro Anthropoid, nenašly se, stejně jako Tree Spigot.

Atypické bombyDruhý typ granátu byl vlastně improvizo-

vaný ruční granát označovaný jako bomba. Je třeba říci, že kolem těchto bomb ve vý-zbroji parašutistů se objevovala řada nejas-ností. Základ bomby použité při atentátu a dalších tří nalezených následně gestapem tvořila horní část protitankového granátu typu Grenade, hand, No.73, A.T. Mark I. Používá se rovněž zkrácené označení No.73 Mk.I. Německá armáda používala pro ukořistěné granáty označení Handgra-nate 340 (e). Jednalo se o jednoduchý, roz-měrný, těžký a nepříliš oblíbený prostředek k ničení tankových pásů. Výrobce bomby ponechal z původního granátu vrchní část se šroubením pro zapalovač. Dvojitý ple-chový plášť granátu No.73 byl nedaleko od šroubení víka dosti neuměle odstřižen. Od nepravidelného zbytku pláště, který tvořil obvodový prstenec, směřovaly dolů pouze čtyři pruhy plechu. Prostor mezi ple-chy byl vyplněn plastickou trhavinou a vše obaleno náplastí či lepicí izolační páskou textilního typu. Bomba se oproti granátu zkrátila přibližně na polovinu. Představa, že některý z parašutistů by předělával již hotový granát, je nepravděpodobná, i když taková manipulace by nebyla extrémně ne-bezpečná. Ranivý účinek bomby se ve srov-nání s původním granátem snížil na méně něž polovinu. Především zmizela většina materiálu, ze kterého mohly vzniknout střepiny. Bomba měla možná proti živé síle menší účinek než výrazně menší českoslo-venský útočný granát RG-4, který nevyniká velkou ranivou schopností, ale jeho úderky

mohou vytvořit víc účinných střepin než uvedená bomba. Výrobci se prav-děpodobně spoléhali pouze na účinek tlakové vlny. Je podivné, že s něčím takovým se vedl útok proti osobě v automobilu. Důvodem mohly být snad velké rozměry původního gra-nátu, jež omezovaly možnost ukry-tí, ale rovněž snaha omezit možnost zranění útočníků nebo lidí v bezpro-středním okolí. Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka došlo k úpravě granátů ještě v Anglii před odletem. Bombu zkonstruovali pod-plukovník Leslie J. C. Wood a major Cecil V. Clarke. Výroba se uskuteč-nila ve Station XII, tajném zařízení SOE, které bylo dislokováno v Aston House u Stevenage. Granát byl úpra-vou zkrácen a odlehčen. Kromě toho bylo možné promíchat plastickou trha-vinu tvořící náplň s úlomky kovu a skla a tím zvýšit účinek proti živému cíli. To však provedeno nebylo. Vzhledem ke kon-strukci bomb vyvstávala otázka, zda para-šutisté nevezli pouze základ bomb a nena-plnili je ze zásob plastické trhaviny. Něco

jeho přezdívka Thermos Flask Bomb. Za-palovač byl iniciován pohybem olověné kuličky po šikmých stěnách. Při dopadu kulička stlačila odpružený úderník, který inicioval roznětku a ta zase rozbušku, kte-rá iniciovala plastickou trhavinu nesoucí označení Polar Amon Gelatin Dynamite, v přehledu britských granátů označovanou jako P.A.G.D. Používala se rovněž trhavina Nitro Gelatin, označovaná jako N.G. Úder-ník byl zajištěn kolíkem s látkovou páskou opatřenou olověným závažíčkem, navinu-tou kolem těla zapalovače. Pásek, vrhová pojistka, byl proti odvinutí zajištěn šroubo-vacím bakelitovým víčkem, přepravní po-jistkou. Uvedený granát si nezískal velkou oblibu. V průběhu války byl spotřebováván a k jeho vyřazení z výzbroje došlo už v roce 1943. Až do roku 1946 se používal jako de-moliční nálož. Objevovaly se rovněž spe-kulace, že při atentátu mohl být použit gra-nát No.82 Gammon, který svojí koncepcí připomínal Kubišovu bombu. Jeho základ tvoří plechový výlisek se závitem pro zapa-lovač No.69. Po obvodu je upevněn látkový obal ukončený stahovací zašitou gumou. Do obalu se mohla plnit libovolná plastic-ká trhavina. Uvedený granát však nemo-hl být při atentátu v Praze použit, protože byl zaveden do výzbroje až v květnu 1943. Nelze však vyloučit, že jeho vzorem byla právě Kubišova bomba. Jako zajímavost lze uvést, že jedna ze tří později zajištěných bomb byla podle německých informací ne-funkční. Takže stačilo, aby rotmistr Kubiš sáhl vedle, a všechno bylo jinak.

Obranný ruční granát Mills (OTiP Bechyně)

Hlavní takticko-technická datagranátu Mills:Rok zavedení . . . . . . 1915Délka . . . . . . . . . . . . 3,75 palce (9 cm)Průměr . . . . . . . . . . 2,3 palce (6 cm)Hmotnost . . . . . . . . 1,07 libry (0,5 kg)Zbarvení . . . . . . . . . . tmavá khaki,

červený pruh

Granát Mills v řezu

takového se však nepotvrdilo. Nelze vy-loučit, že čtyři bomby pro Heydricha byly jediné originály. Není totiž doložena exis-tence nebo použití jiných takto upravených granátů. Protitankový granát No.73 Mk.I je sběratelsky vzácný. Jeden se vyskytuje ve fondu britského Imperial War Museum, jinde není uváděn. Do výzbroje byl zave-den roku 1940. Používali jej i naši vojáci v Africe. Technicky se jednalo o plechovou trubku se švem a dnem uchyceným rovněž zahýbaným švem. Shora se pomocí bajone-tového závitu šroubovalo lisované plecho-vé víko. Do jeho středu byl našroubován bakelitový nárazový zapalovač No.69, zná-mý jako All Ways, přičemž izolaci zabez-pečoval gumový kroužek. Granát rozměry a vzhledem připomínal termosku, odtud

34 35

historie

Ženijní a pyrotechnický materiál

Kromě plastické trhaviny a iniciátorů byly ve výzbroji parašutistů ještě tzv. časo-vací tužky. Jednalo se o výrobky vyvinuté pro potřeby sboru pro speciální operace SOE. Autorem byl patrně geniální vynález-ce materiálů pro speciální jednotky generál-major Millis Rowland Jefferis. Pracoviště původně podřízené MIR bylo dislokováno na Portland Place č. 35. K němu byla při-členěna sekce D pod oddělení MIRc. Po le-teckém útoku došlo k jeho přestěhování do Firs ve Whitchurch. Pracoviště dostalo označení MD-1 a nepodléhalo přímo SOE. Jefferis vynalézal zhruba rychlostí jeden nápad týdně. Další pracoviště podléhající SOE bylo dislokováno ve Frythe pod ozna-čením základna IX. Náplní činnosti byl radiotelegrafický výzkum. Od roku 1941 byla sloučena se základnou XII zaměřenou na oblast využití trhavin. Později byla pře-jmenována na Experimentální základnu 6, dislokovanou ve Welwyn, která údajně vy-vinula chemické časovací iniciátory, ozna-čované rovněž jako „časovací tužky“. Jed-nalo se o německý a souběžně francouzský vynález z první světové války, používaný v meziválečném období také v Polsku. Brit-ská verze měla označení Switch, time, de-lay, No.10, „Pencil“. Hmotnost této „tužky“ byla 18,5 g, délka 127 mm a průměr 8 mm. Skupina ve Firs vyvinula vlastní staticky časovací iniciátor známý jako L-Delay. Oficiální označení bylo Switch, time, delay, No.9. Kterou z těchto „tužek“ měli para-šutisté ve výzbroji, není jasné. Chemické iniciátory se vyráběly ve dvou provedeních. První sloužilo k iniciaci zápalnice. Druhé bylo vybaveno zápalnou hlavicí a jednalo se prakticky o jednoúčelový a jednorázový zápalný sabotážní prostředek. Základem konstrukce je trubička z tenkého plechu. V jejím horním konci se nalézá ampulka s kyselinou sírovou, fixovaná proti po-hybu a zabezpečená proti rozbití látkou. V dolní části oddělené přepážkou je úder-ník a na něm předepjatá pružina. Obojí je

drženo v horní poloze drátkem uchyceným z jedné strany na úderníku a z druhé pomo-cí šroubu uzavírajícího horní část trubičky. Drátek prochází kolem ampulky s kyse-linou. Zmáčknutím horní části trubičky, podle instrukce nejlépe obejetím hranou mince, došlo k rozdrcení ampulky a kyse-lina leptala drát. Doba leptání do přetržení byla dána tloušťkou drátu a také teplotou okolí. Po přetržení drátku vymrštila pružina úderník proti roznětce v dolní části trubič-ky, která byla iniciována a sama iniciovala zápalnici nasazenou do odpruženého úchy-tu na konci trubičky nebo počinovou náplň zápalné hlavice. Pojistku proti nežádoucí iniciaci v době přepravy a manipulace tvořil ohnutý plíšek prostrčený trubičkou zabra-ňující dopadu úderníku na roznětku. Plíšky měly barvy informující o délce časování konkrétní „tužky“. Černá znamenala 10 mi-nut, červená 19 minut, bílá 1 h 30 minut, žlutá 6 h 30 minut, modrá 14 h 30 minut. Podle německých testů označovala červená 30 min, bílá 2 h, zelená 3 h, žlutá 8 a modrá 20 h. Iniciátory byly přepravovány po pěti v plechové krabičce.

Iniciátory L-Delay byly jednodušší. Zá-klad tvořila opět plechová trubička. V ní se nalézal úderník spojený s předepjatou tažnou pružinou. Konec úderníku byl zalit v bloku z olověné slitiny a zajištěn drátěnou závlačkou opatřenou pojistkou a štítkem, na kterém byla označena doba časování v závislosti na teplotě okolí. Po vytažení pojistky tah pružiny pomalu doslova vy-tahoval úderník opatřený zápichem z olo-va, a to po dobu i několika hodin. Kvali-ta časování byla v tomto případě závislá na kvalitě a struktuře olova, tahu pružiny a teplotě okolí. Po vytržení z olova úderník inicioval roznětku a ta zápalnici uchycenou v odpruženém držáku. Časovacích iniciáto-rů bylo během války údajně vyrobeno více

než 12 milionů. Jako zajímavost lze uvést, že kořistní časovací „tužky“ použil hrabě Stauffenberg při atentátu na Hitlera.

Rozněcovač Fog Signal Mk.I je v pod-statě upravená železniční třaskavka neboli mlhový signál. Tato jednoduchá pyrotech-nická zařízení se používala již ve druhé po-lovině devatenáctého století a u mnohých železnic, včetně našich, byla součástí vyba-vení stanic a strážních domků ještě v osm-desátých letech minulého století. U nás je vyráběla společnost Sellier a Bellot, později se dovážely z bývalé NDR. Třaskavky slou-žily k signálu pro zastavení vlaku za mlhy, kdy mohl strojvůdce přehlédnout návěstidla a jiné optické signály. Technicky se jednalo o plechovou kapsli naplněnou třaskavinou, která se upevňovala pomocí péra na horní plochu kolejnice. Po najetí kola vlaku do-šlo k silné explozi. Technici SOE třaskav-ku vylepšili tak, že součástí kapsle se stala trubička s rozbuškou, která pomocí blesko-vice sloužila k iniciaci trhavinové nálože upevněné ke kolejnici. Náloží bylo zpra-vidla několik a byly propojeny bleskovicí. Takto upravené britské třaskavky byly po-užívány hnutím odporu především v Polsku a ve Francii.

Zachovaná bomba výsadku Anthropoid z fondu Vojenského historického ústavu Praha

Řez bombou se zapalovačem No.69: 1 – držák olověné kuličky s kuželovým vybráním, 2 – páska s olověným závažíčkem, 3 – tělo zapalovače, 4 – zápalková úderka, 5 – kombinovaná rozbuška, 6 – lepicí páska, 7 – šroubovací víčko – přepravní pojistka, 8 – olověná kulička – úderka, 9 – úderník, 10 – pojistný kolík úderníku, 11 – gumové těsnění, 12 – roznětka, 13 – přepážka, 14 – prostříhané plechové tělo granátu

1

2

4

5

6

8

10

11

12

14

3

7

9

13

Protitankový granát No.73: 1 – zapalovač No.69, 2 – plechové šroubovací víko, 3 – přepážka, 4 – kombinovaná rozbuška, 5 – trhavina, 6 – tělo granátu

1

2

45

6

3

Nástražný násadkový granátomet Tree Spigot

V soupisu výzbroje se vyskytuje rovněž zbraň označovaná jako Spigot nebo Spigot Mortar. Dále už o ní není žádná zmínka, takže nelze vyloučit, že nakonec do vý-zbroje výsadku zařazena nebyla. Vzhledem k velikosti se však nemohlo jednat o obro-vitý protitankový granátomet Spigot, jenž je v souvislosti s atentátem mylně uváděn v některých informačních zdrojích. Jednalo se o nástražný granátomet či vrhač bomb známý jako Tree Spigot nebo Tree Spigot Bomb, což je nepřesné označení jeho muni-ce. V seznamech materiálu SOE je označo-ván jako Gun, Spigot, Tree Type a jeho ka-talogové číslo je No.B 116. V přepravním kontejneru byl zpravidla balen jeden vrhač a tři granáty. Pokud byl Spigot součás-tí vysazené výzbroje, tak doslova zmizel, pravděpodobně mezi příslušníky odboje, kteří tuto novinku ukryli. Poté mohli být popraveni, čímž stopa končí a Spigot mož-ná někde leží ukryt dodnes. Jedná se rovněž

o velmi vzácnou zbraň. Jeden kus je dolo-žen ve fondech britského Imperial War Mu-seum v Londýně. Širší spektrum informací je obtížně dostupné. Délka násadky byla zhruba 30 cm. Celková hmotnost zbraně a náboje je udávána 8 liber, hmotnost gra-nátu 5 liber bez zapalovače, z toho 3 libry trhaviny, průměr hlavice granátu 5 palců, délka granátu 1 stopa.

Technicky je Spigot násadkový graná-tomet, případně bombomet. Koncepčně vychází z některých typů minometů, které byly vyráběny od roku 1912 a používány především v průběhu první světové války. Tyto zbraně nemají hlaveň a její funkci přebírá upravený stabilizátor náboje. Ten se nasazuje na tyčku či trubku, která na-hrazuje v tomto případě horní lafetu, jež slouží k udílení náměru a odměru. Vodi-cí násadka granátometu Spigot obsahuje úderník, pružinu úderníku, odpruženou záchytku stabilizátoru granátu a závlačku s lankem. Je upevněna šrouby ke kruhové

kovové základně opatřené rukojeťmi a vr-tákem do dřeva. Po zašroubování do kmene stromu se na násadku nasadí granát. Přitom pravděpodobně dochází k předepnutí pru-žiny úderníku ve vodící násadce. Granát se skládá z vodicí a stabilizační trubky (sta-bilizátoru) s plechovou základnou, hlavice s dnovým nárazovým zapalovačem. Vodicí

Hlavní takticko-technická data granátu No.73:Rok zavedení . . . . . . . . 1940Délka . . . . . . . . . . . . . . 11 palců (27,5 cm)Průměr . . . . . . . . . . . . 3,25 palce (8,2 cm)Hmotnost . . . . . . . . . . 4 libry (1,985 kg)Zbarvení . . . . . . . . . . . . světlá khaki nebo zelená,

červený pruh

Verze protitankového granátu No.73 (služební předpis)

Časovací „tužky“ Switch, time, delay, No.10, „Pencil“

trubka obsahuje roznětku a výmetnou slož. Před střelbou se zapalovač vkládá do jím-ky v hlavici. Pomocí bajonetového uzávěru o třech plochách se hlavice spojí se základ-nou stabilizační trubky. Tím je zapalovač zároveň fixován na svém místě. Od závlač-ky, která udržuje úderník v zadní poloze, s napjatou pružinou, vychází lanko, které se natahuje jako nástraha přes komunikaci. Poté, co na lanko najede vozidlo, dochází k vytažení závlačky a pružina vrhne úderník proti roznětce výmetné slože ve stabilizační trubce granátu, který je vymrštěn vpřed. Existovala rovněž cvičná verze s válcovou inertní hlavicí.

Za odbornou pomoc v oboru pěchotních zbraní patří poděkování Janu Skramoušskému, kurátorovi fondu 02 VHÚ Praha.

Text: Martin KollerFoto a obrázky: autor a materiály SOE

Řez časovacími „tužkami“A – Switch, time, delay, No.10: 1 – šroubek, 2 – těsnění, 3 – uzávěr, 4 – keramické nebo látkové těsnění, 5 – ampulka s kyselinou, 6 – tělo, 7 – keramické nebo látkové těsnění, 8 – přepážka, 9 – vrut, 10 – drátek, 11 – pružina, 12 – úderník, 13 – pojistka, 14 – zápalka, 15 – odpružený držák zápalniceB – L-Delay: 1 – olověný trhací blok, 2 – pojistka, 3 – úderník, 4 – tělo, 5 – tlačná pružina, 6 – vodicí trubka, 7 – zápalka, 8 – odpružený držák zápalnice

A

B

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

1 2 3 4 5 6 7 8

Rozněcovač FOG Signal Mk.i (služební předpis)

Nástražný granátomet Tree Spigot (služební předpis)

36 37

historie

Na začátek července byla připravena tzv. Kerenského ofenziva. Pro ni byla vy-brána poměrně klidná část jihozápadní fronty. Do ofenzivy měly jít jednotky dob-rovolníků, které by svým nadšením strhly ostatní. Měly se řídit heslem: „Za svobodu, za půdu a volnost, za právo a mír na celém světě. Se zbraní v ruce kupředu!“ Poprvé v ní měla také sehrát jistou roli vyšší tak-tická jednotka našich legií v Rusku – přede-šlého roku zformovaná brigáda.

Všechno bude, když si to ukořistíte

Již příchod 1. čs. střelecké brigády na frontu představoval pro demoralizované ruské vojáky doslova šok. Naši legionáři totiž pochodovali v sevřeném tvaru, zpívali a nad nimi vlály zástavy a prapory, většinou s husitskou symbolikou. Něco podobné-ho bylo třetí rok války naprosto neobvyk-lé. Také při přebírání šest a půl kilometru dlouhého frontového úseku (v noci z 21. na 22. 6. 1917) byli Češi a Slováci svědky rozkladu ruské armády. Jednotky, namísto kterých nastupovali, jim nepředaly potřebný počet kulometů, mnohé z nich navíc byly neschopné střelby. Střeliva se raději zbavily tím, že ho zakopaly. Také zákopové pozice byly vybudovány velice chatrně. Ostatně, když se několik dní před tím ještě v Jezerné ptali legionáři velitele brigády, ruského plu-kovníka Vjačeslava Platonoviče Trojanova, zda dostanou kulomety, minomety, zda bude dostatek střeliva a munice, odpověděl: „Ano, všechno budete mít, když si to ukořistíte.“

„Očekávali jsme zákopy špatné, ale to, co jsme viděli, nás skličovalo. To nebyl zá-kop, ale široký, mělký příkop, dlouho ne-čištěný,“ vzpomínal legionář Josef Kohák. „A tak se naši prakticky okamžitě pustili do opevňovacích prací.“

Legionářskou brigádu tvořilo zhruba tři a půl tisíce vojáků rozdělených do tří ne-úplných pluků. Jen první pluk měl tři pra-pory, zbývající dva měly pouze po dvou

praporech. Nedostatečná byla i výzbroj. V nasazení kulometů a dělostřelectva pře-vyšoval bránící se protivník naši brigádu zhruba čtyřikrát. Především první pluk pronásledovala již od příchodu do pozic intenzivní dělostřelecká palba nepřítele. Ještě před zahájením útoku přišel o velitele 6. roty Igora Vilímka a pět dalších vojáků. Mnohem více ale bylo těch, kteří byli zra-nění. Do útoku nemohli v důsledku zraně-ní způsobeného dělostřelbou nastoupit ani legionářské legendy Jan Syrový (právě zde přišel o oko) a Otakar Husák.

I přesto vládlo mezi československými vojáky obrovské nadšení a optimismus. V nástupišti k útoku v Jezerné byla dis-lokována jednotka belgických obrněných

automobilů. Naši si s Belgičany okamžitě domluvili fotbalový zápas. Dohodli se, že ho sehrají ve Lvově. Vůbec jim přitom nevadi-lo, že ten je ještě pevně v držení Rakušanů.

Neohroženě vpředOfenziva byla zahájena podle plánu

na zcela jiném úseku fronty, než byla dis-lokována naše brigáda. První den rozhodně nebylo možné označit jako úspěšný. Jediný postup zaznamenaly ruské jednotky u měs-tečka Koňuchy, jižně od Zborova. Pro naší brigádu začíná ofenziva až o den později, druhého července. V ranních hodinách přešla sousední 4. finská divize do útoku. Bojovalo se o dominantu celého úseku, vrch Mohylu. O pouhých 45 minut pozdě-ji se zvedli ze zákopů legionáři I. prapo-ru 1. pluku pod vedením poručíka Čečka. U druhého střeleckého pluku byla situace poněkud složitější. Ruský velitel pluku pplk. Zembalevskij se opil natolik, že ne-byl schopen řídit boj. Navíc II. prapor slo-žený z volyňských Čechů odmítl nastoupit do boje. V tomto okamžiku se velice ener-gicky ujal velení pluku nově jmenovaný velitel I. praporu kpt. Radola Gajda. Zvedl vojáky pluku ze zákopů. Ti se okamžitě při-pojili k útoku prvního pluku.

Tyto události byly popsány v plukovní kronice následovně: „Když skončila dělo-střelecká příprava, která začala okolo šesté hodiny, a bylo viděti již nastupující řetěz 1. pluku, oddíly vyslané vpřed na pravém křídle a výzvědné oddíly 10. a 11. roty pře-šly v útok na nepřátelské polní stráže. Jak-mile velitel v 9 hodin 10 minut obdržel tyto zprávy, dal ihned rozkaz poslati kupředu tři čety od každé roty na celém úseku frontu pluku. Kulometné a zákopnické oddíly tvo-řily zálohu v první linii. Dík neohroženos-ti, jakou šlo mužstvo vpřed, jeho nevídané chrabrosti a odvaze, byla první linie v na-šich rukách v 9 hodin 25 minut a v 9 hodin 45 minut byly již první naše řetězy v chod-bách vedoucích do druhé linie a místy již naši útočili na druhou linii.“

Právě nečekaně úspěšný postup našich vojáků přes tři výborně opevněné zákopo-vé linie fronty, která se téměř rok nepohnu-la z místa, šokoval sice protivníka i ruské velení, ovšem ne naše vojáky. V jedenáct hodin byl dobyt původní cíl celého útoku – kóta 398 Mohyla. Ani zde se postup nezasta-vil, vojáci pokračovali v útoku na třetí linii nepřátelských zákopů. Ta byla dobyta těsně před polednem. Útok legionářů byl tak prud-ký, že ruské dělostřelectvo muselo zastavit palbu, aby nestřílelo do vlastních řad.

Během útoku bylo 184 legionářů za-bito a dalších sedm set zraněno. Více než čtvrtina početních stavů brigády byla tedy

Hoši od ZborovaOd jednoho z nejvýznamnějších bojových vystoupení čs. legionářů za první světové války, od bitvy u Zborova, uplynulo devadesát pět let

Začátek léta roku 1917 byl charakterizován nezvykle chladným počasím. Ani v zákopech ruské fronty nebylo příliš horko. Po revoluci a svržení cara se stala pro vojáky obou stran s trochou nadsázky téměř odpočinkovým místem. Obzvlášť Rusové byli demoralizováni, ve většině jednotek mizela autorita důstojníků. Prozatímní ruská vláda socialistů potřebovala rychlý úspěch na frontě. A to nejen proto, aby byl znovu obnoven pořádek a disciplína. Bylo také potřeba ujistit spojence, že se nic nemění, že dodávky materiálu a zbraní mohou pokračovat.

Velitel čs. brigády plukovník Trojanov

vyřazena z boje. V Cecové ale po celou dobu boje pracovalo polní obvaziště. Pro přepravu si zdravotníci vyžádali nejen dvoukoláky, ale také kozáky, kteří přepra-vovali raněné přímo na koních. To se velice osvědčilo, především pak v případech, kdy byly cesty dělostřeleckým bombardování zcela rozbity. Naše střelecká brigáda zís-kala během útoku přes 4 000 zajatců. Tedy více, než činil její početní stav.

Husitské vojskoPříčiny legionářského úspěchu je mož-

né hledat především v tom, že příslušníci brigády nebyli unaveni léty předchozích těžkých bojů. Do útoku šli s obrovským nadšením. Věděli, že bojují za novou vlast. Naše legie v Rusku žily v té době sokolskou, ale především husitskou tradi-cí. Vojáci se mezi sebou oslovovali brat-ře. Nejen že jednotlivé pluky nesly jména husitských hrdinů, ale i jednotliví vojáci si sami vyráběli nejrůznější praporky a zásta-vy s husitskou symbolikou. Tím, že vojáci vstoupili do legií, spálili za sebou všechny mosty. Museli se bít na život a na smrt. Pro

císaře byli zrádci. Možnost zajetí se pro ně rovnala prakticky smrti. Nově jmenova-ní čeští velitelé praporů a rot si perfektně rozuměli s mužstvem. Ještě nedávno byli totiž jeho součástí. Významnou roli sehrá-vala i zvláštní, rozptýlená taktika při útoku. Legionáři do této doby nikdy nebojovali v sestavě brigády. Na ruské frontě působili v malých průzkumných jednotkách. A tomu také odpovídala jejich taktika.

„Přestože jsme šli do útoku bez jakého-koliv výcviku v zákopovém boji, vytvořili jsme si bojovou taktiku sami. Nebyli velite-lé, byly jen hloučky čtyř pěti lidí, bojujících a útočících podle potřeby tak, jak se jejich vlastní situace utvářela. Každý pracoval sa-mostatně a pudově pochopil, co je potřeba dělat, aby zvítězil,“ vzpomínal po letech jeden z přímých účastníků bojů. To samo-zřejmě obránce zaskočilo.

Jednalo se v podstatě o podobnou takti-ku, díky které se o rok později podařilo pře-konat zákopovou válku a prorazit německé linie. Tento takzvaný francouzský řetěz spočíval v tom, že se útočilo v zástupu, kte-rý se rychle rozvíjel do úderných skupin.

Svou roli sehrála i skutečnost, že naši vo-jáci uměli velmi dobře zacházet i s rakous-kými zbraněmi. A tak ukořistěné kulomety ještě v průběhu boje otáčeli směrem k ustu-pujícímu nepříteli a okamžitě po něm pálili.

To všechno více než vynahradilo nedo-statečnou výzbroj brigády.

Velitel sboru ruský generál Selivačov byl několikakilometrovým průlomem nadšen. Okamžitě poslal záložní 82. divizi, aby jej rozšířila. Legionářský úspěch ale překvapil i Rusy. Jiné záložní jednotky nebyly na tom-to úseku k dispozici. A tak se nakonec nepo-daří využít tuto výhodu, uskutečnit strategic-ký průlom a postoupit směrem na Lvov.

Bez ohledu na to však zborovská legen-da okamžitě letěla nejen Ruskem, ale celým světem. Brigáda byla velice rychle rozšířena na divizi. K ní se okamžitě formovala další. Zelenou znamenala tato bitva také pro vy-tváření našich legionářských jednotek v dal-ších zemích, konkrétně v Itálii a Francii.

Text: Vladimír MarekFoto: VÚA-VHA

38 39

tělesná příprava

Není tajemstvím, že ještě v nedávné době byl požadavek armádní praxe na tak-zvaného tělocvikáře-sportovce. Dnes je to tělocvikář-voják. Přesně to, co praxe a zku-šenosti u vojenských útvarů a zařízení AČR vyžadují. „S nadsázkou řečeno, ze sportu se to překlopilo převážně do speciální těles-né přípravy. Není výjimkou, že tělocvikáři jsou dnes příslušníky štábů a velitelství, a tudíž se mohou aktivně podílet na výcviku jednotek Armády ČR. Samozřejmě že jsme k tomu přijali odpovídající opatření,“ říká plukovník Lubomír Přívětivý, náčelník Vo-jenského oboru při Fakultě tělesné výchovy a sportu UK Praha a konkretizuje: „V sou-časné době musí naši studenti zvládnout všechny oblasti speciální tělesné přípravy, kde je nutná licence pro výcvik. To je pod-mínka, která dříve nebyla. Z Vojenského oboru tak odchází plnohodnotně vybavený tělovýchovný pracovník i příslušník vojen-ského kolektivu.“

Na začátku letošního výcvikového roku proběhl ve speciální tělesné přípravě kurz přesunů na sněhu a ledu pro vedoucí in-struktory. Následoval zdokonalovací a in-struktorský kurz přesunů na sněhu a ledu

pro studenty Vojenského oboru. Ve výbě-rové tělesné výchově to byl kurz pro tělo-výchovné pracovníky řídící PR-I zaměřený na nové trendy v lyžování a metodiku výu-ky v něm a nově také zdokonalovací kurz pro tělovýchovné pracovníky v hodnostech nižších důstojníků. Posledně jmenovaný skončil, přičemž jeho cílem bylo sezná-mit účastníky s novými poznatky z vede-ní výcviku v základní i speciální tělesné přípravě.

Obdobný kurz pro vyšší důstojníky tělo-výchovné odbornosti začne v podzimních

měsících. Oba kurzy jsou výsledkem dlou-hodobého úsilí Vojenského oboru a oddě-lení záchranné výsadkové služby a tělesné výchovy sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO, odpovědné za tzv. číslo vojen-ské odbornosti (ČVO) 84.

V základní tělesné přípravě proběhly kurzy pro instruktory pohybových aktivit v zimě (únor), v létě (přelom května a čer-vna) a kurzy pro instruktory pohybových aktivit indoor a fitness (listopad). Všech-ny tyto kurzy mají za cíl připravit specia-listy, kteří pomohou společně s náčelníky

Vojenský obor při Fakultě tělesné výchovy a sportu univerzity Karlovy v Praze ovlivňuje výcvik v armádě

Prioritou je výcvik. u Vojenského oboru při Fakultě tělesné výchovy a sportu univerzity Karlovy (VO FTVS uK) v Praze tomu není jinak. Za klíčový důkaz nechť poslouží změna vzdělávacího procesu u tělovýchovných odborníků pro Armádu ČR. Efektivní přípravě jednotek a útvarů jsou zcela podřízeny nejen krátkodobé kvalifikační a účelové kurzy, ale také ucelený studijní program v celé jeho šíři.

POŽADAVEK? Tělocvikář-voják!

© Jindøich � áèek, ak. mal.Rezlerova 307

Praha 10 - Petrovice

IÈO: 48547328DIÈ: 010-551117/0203èíslo úètu:

mobil:telefon domù:e-mail: jindra.zacek@tiscali.czJindrich.Zacek@seznam.cz

1925378309 / 0800

776 174 508274 868 608

109 00

ZNAK VOJENSKÉ TÌLOVÝCHOVNÉ FAKULTY (varianta A )Barevnost:

4.2.2

ÈervenáModrá� lutá (zlatá)Bílá (støíbrná)

PANTONE 1795 (C=0; M=94; Y=100; K=0)PANTONE 2747 (C=100; M=79; Y=0; K=8,5)PANTONE 116 (C=0; M=15; Y=94; K=0)(C=0;M=0; Y=0; K=0)

tělovýchovy zajistit velitelům útvarů jak základní tělesnou přípravu, tak výběrovou tělesnou výchovu. Vojenský obor je dlouho-době spoluodpovědný za fungování a roz-voj speciální tělesné přípravy. Je to dáno jednak nejlepším a nejrychlejším přístupem k novým poznatkům a trendům (koexisten-ce s FTVS), jednak kontakty, absolvova-ným výcvikem a vzděláním v zahraničních školách a v neposlední řadě i stálým kon-taktem s různými jednotkami ochrany státu (URNA, OMO apod.). Pro vedoucí instruk-tory tak vedle již zmíněného kurzu přesu-nů na sněhu a ledu je organizován pohyb v lavinovém terénu (březen), základy pře-žití (březen, červenec), boj zblízka (duben, říjen), vojenské plavání (červen) a vojenské lezení (srpen). Pro zkvalitnění speciální tě-lesné přípravy obecně je na 4. čtvrtletí při-praven pro její instruktory kurz zaměřený na všeobecný tělovýchovný základ, který je pro provádění speciální tělesné přípravy nezbytný a v minulosti byl opomíjen.

V rámci vojenských soutěží, zejmé-na pak soutěží v rámci Mezinárodní rady vojenského sportu CISM, Vojenský obor ve spolupráci s UO Brno a VeV-VA Vyškov zajišťuje přípravu reprezentačních družstev AČR mužů a žen pro mezinárodní závody.

Vojenský obor spolupracuje přes vedou-cí instruktory speciální tělesné přípravy prakticky s celou armádou. Tato vzájemná spolupráce má oboustranný efekt. Odbor-níci Vojenského oboru pomáhají vycvičit vojáky nebo policisty v některé ze specia-lizací VO FTVS UK a současně získávají zpětnou vazbu na aktuální potřeby výcvi-ku. Následně v těchto intencích, pokud je

to třeba, upravují programy vzdělávání a výcviku. Podobně je tomu u spolupráce se zahraničními školami, kde je nejvíce vy-užíván kontakt s Mountain Warfare Center v rakouském Saalfeldenu a s Královským vojenským institutem pro tělesnou výchovu v belgickém Eupenu. „Získané, vyzkoušené

Ředitel Ředitelství personální podpory vyhlašuje výběrové řízení pro služební zařazení na systemizovaná místa na Vojenském oboru při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze:

Vedoucí skupiny vysokoškolských forem vzdělávání vojenského oboru při FTVS UKMísto je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: kvalifikační předpoklady – vysokoškolské magisterské vzdělání; odbornost – 84, sport a tělovýchova; kvalifikační požadavky – kurz pro vyšší důstojníky; znalost anglického jazyka na úrovni požadavků standardizační dohody NATO STANAG 6001, úroveň SLP 2222, nebo předpoklady pro její získání; osvědčení fyzické osoby NBÚ pro stupeň utajení „Důvěrné“ v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, nebo souhlas s vyžádáním osvědčení pro stanovený stupeň utajení.Termín obsazení místa: 1. září 2012.

Odborný asistent skupiny vysokoškolských forem vzdělávání vojenského oboru při FTVS UKMísto je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: kvalifikační předpoklady – vysokoškolské magisterské vzdělání; odbornost – 84, sport a tělovýchova; kvalifikační požadavky – kurz pro vyšší důstojníky; znalost anglického jazyka na úrovni požadavků standardizační dohody NATO STANAG 6001, úroveň SLP 1111, nebo předpoklady pro její získání; výpis z Rejstříku trestů ne starší 3 měsíce.Termín obsazení místa: 1. září 2012.

Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 1. srpna 2012 na adresu Vojenský obor při FTVS UK, José Martího 31, 162 00 Praha 6 – Veleslavín. Výběrové řízení se uskuteční na konci měsíce srpna. Podrobnější informace naleznete na www.army.cz, www.vojenskyobor.cz nebo na úřední desce UK FTVS.

Inzerce

a ověřené poznatky zařazují příslušníci Vojenského oboru do výcviku tělesné pří-pravy. Pro systematické šíření a zavádění získaných poznatků jsou vydávány meto-dické podklady v podobě učebních textů, publikací, výukových DVD nosičů a mul-timediálních učebnic. K posledním pat-ří první tři díly edice publikací s názvem Kondiční program pro rozvoj všeobecné pohybové výkonnosti. Další dva díly této publikační řady prošly již redakční úpravou a vyjdou v tomto roce. Připravuje se vydání výukového DVD z oblasti boje zblízka pod názvem Základy boje na zemi pro 1. stu-peň výcviku,“ dodává plukovník Přívětivý a konstatuje, že i česká strana má svým za-hraničním partnerům co nabídnout: „Máme unikátní zkušenosti v přežití jak v letních, tak zimních podmínkách i z lezeckého vý-cviku, patříme do špičky, co se boje z blíz-ka týká. Svoje vlastní i zahraniční poznatky aktuálně zařazujeme do studia. Progres je očividně znát. Naši absolventi jsou úspěš-ní nejen u vševojskových brigád, ale také u speciálních sil. Samozřejmě že je profesní úroveň tělovýchovných pracovníků výraz-ně ovlivňována v závislosti na používaném sportovním vybavení,“ konstatuje náčelník Vojenského oboru.

Podrobné informace o Vojenském oboru, jeho činnosti, přihláškách ke studiu nebo do výše zmíněných kurzů, přijímacím ří-zení, vydaných a vydávaných metodických materiálech a také o novinkách v tělesné výchově a sportu obecně naleznete na jeho webových stránkách www.ftvs.cuni.cz nebo www.army.cz.

Z podkladů plk. L. Přívětivého připravil: Pavel LangIlustrační foto: Vojenský obor při Fakultě tělesné

výchovy a sportu Univerzity Karlovy Praha

40

rubrika military englishtělesná příprava

V polovině května se v Bělé pod Pradědem uskutečnil mezinárodní kurz vo-jenského lezení, kterého se zúčastnili nejen studenti všech tří fakult Univerzity obrany, ale i příslušníci z různých útvarů AČR, hlavní instruktoři Hasičského zá-chranného sboru ČR, studenti polské Vojenské akademie pozemních sil i vojáci ze speciálních sil polské armády. Kurz v nejvyšších moravskoslezských horách řídili vedoucí instruktoři vojenského lezení v AČR – podplukovníci David Ullrich a František Vaněček z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany.

Příslušníci české armády mohou v rámci své profesní specializace prochá-zet základním, zdokonalovacím a instruktorským kurzem pro vybranou oblast speciální tělesné přípravy. Kurz v Bělé pod Pradědem byl zaměřen na techniky instruktorského kurzu vojenského lezení. Jeho cílem bylo připravit budoucí in-struktory, působící u jednotlivých armádních složek, k vedení výcviku ve vo-jenském lezení.

V rámci nezbytné teorie byla mimo jiné probírána metodika vedení výcviku, záchranné techniky a první pomoc. V praktické části kurzu se pak nacvičovaly uzlová technika a navazování, jednotlivé techniky lezení a jištění, taktika postu-pu lanového družstva, techniky výstupu po laně, techniky slaňování, záchranné techniky a poskytování první pomoci. Důležité bylo také lezení za ztížených podmínek. Vše vyvrcholilo komplexním výcvikem.

Při praktické činnosti účastníci kurzu získali cenné zkušenosti. Podle vyjá-dření hlavních instruktorů z Hasičského záchranného sboru ČR, kteří zodpo-vídají za odbornou přípravu profesionálních hasičů, byl pro ně společný vý-cvik velkým přínosem, zejména poznatky z oblasti improvizovaných technik ve vojenském lezení. „Zkušenosti budeme aplikovat v dalším vzdělávání svých příslušníků a uplatníme je nově při záchraně lidských životů a materiálních hodnot,“ zhodnotil význam setkání hlavní instruktor Hasičského záchranného sboru České republiky.

„Studenti z Vojenské akademie pozemních sil v polské Vroclavi, kteří studují průzkumný obor, kurz absolvovali již podruhé, ale v novém složení. Tato spo-lupráce je oboustranně přínosná, protože si můžeme vzájemně porovnat odbor-né dovednosti. Přítomnost polských kolegů má ještě jeden významný aspekt, a to je komunikace v angličtině,“ uvedl podplukovník David Ullrich.

Rovněž vojáci ze speciálních sil polské armády hodnotili kurz jako přínosný. Především vybrané improvizované techniky využijí při plnění speciálních úko-lů v zahraničí. Obdobný názor mají také budoucí vojenští záchranáři, studenti Fakulty vojenského zdravotnictví UO v Hradci Králové, kteří tento typ kurzu považují za jeden z mála, který je na budoucí profesi připravuje po praktické stránce.

Příslušníci AČR, kteří úspěšně absolvovali závěrečné přezkoušení, získali oprávnění k vedení výcviku speciální tělesné přípravy ve vojenském lezení. Ostatní, kteří kurz úspěšně zakončili, získali certifikát.

Ve spolupráci s Centrem tělesné výchovy a sportu UO připravil: Pavel PazderaFoto: podplukovník David Ullrich

Mezinárodní kurzvojenského lezení

VII. ON THE GROuNDVII.V ARMOuR Glossary

action /ˈækʃən/ – bojová činnost, akce; artificial obstacle /ˌɑrtəˈfɪʃəlˈɒbstəkəl/ – umělá překážka, zátaras; cavalry /ˈkævəlrɪ/ –jezdectvo, (amer.) obrněné průzkumné jednotky; combat arm /ˈkɒmbæt ɑrm/ – druh vojska; combat arms [pl.] /ˈkɒmbæt/ /ɑrms/ – druhy vojsk, bojová technika; combined arms /kəmˈbaɪnd/ /ɑrms/ – vševojskový svazek; concealment /kənˈsilmənt/ – skrytí, maskování; conduct /kənˈdʌkt/ – vést, provádět; comprise /kəmˈpraɪz/ – zahrnovat, obsahovat; darkness /ˈdɑrknɪs/ – tma; decisive /dɪˈsaɪsɪv/ – rozhodující; defensive /dɪˈfɛnsɪv/ – obranný, vhodný pro obranu; delaying action /dɪˈleɪɪŋ/ /ækʃən/ – boj na zdrženou; delaying tactics /dɪˈleɪɪŋ/ /ˈtæktɪks/ – zdržovací taktika; emphasize /ˈɛmfəˌsaɪz/ – zdůraznit, zdůrazňovat; encounter /ɛnˈkaʊntər/ – střetnou se, narazit na; exploit /ˈɛksplɔɪt/ – využít; forward edge /ˈfɔrwərd/ /ɛdʒ/ –přední okraj; hostile /ˈhɒstaɪl/ – nepřátelský; inaction /ɪnˈækʃən/ – nečinnost; large-scale /lɑrdʒ/ /skeɪl/ – rozsáhlý; line /laɪn/ – pásmo, postavení, linie; means [pl.] /mi:nz/ – prostředky; overcome /ˌoʊvərˈkʌm/ – překonat, přemoci; penetrate /ˈpɛnɪˌtreɪt/ – proniknout, prolomit, prorazit; possess /pəˈzɛs/ –vlastnit, ovládat; precede /prɪˈsi:d/ – předcházet; pursuit /pərˈsut/ -pronásledování; rapid /ˈræpɪd/ – rychlý; resolute /ˈrɛzəˌlut/ – rozhodný; ridge line /ˈrɪdʒ/ /laɪn/ – hřbetnice; sensitiveness /ˈsɛnsɪtɪvnɪs/ – citlivost; successor /səkˈsɛsər/ – nástupcePhonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Phraseology and definitionsArmed - fitted with weapons or weapon systems. Words

armour, armoured, armoury, etc. are in British English spelled with U, whereas in American English without (armor, armory,etc.). Forward area - an area in proximity to combat. Forward edge of the battle area - the foremost limits of a series of areas in which ground combat units are deployed. The expression mounted in a vehicle means that some peo-ple are inside the vehicle; equipment or weapons can also be mounted, but meaning fixed and typically used with the prep-osition on (new machine guns mounted on the vehicle). Pursuit - an offensive operation designed to catch or cut off a hostile force attempting to escape, with the aim of destroy-ing it. Tactics - the ordered arrangement and manoeuvre of units in relation to each other and/or to the enemy.

The armoured forces are the modern successor to the horse cavalry. They are powerfully armed, armoured, highly mobile and can perform both offensive or defensive missions. Most common armoured units are tanks, infantry fighting vehicles and self-propelled artillery. Due to lower effectiveness of army units comprising solely of armou-red vehicles, they operate in combined arms teams with infantry, artillery, and other combat and combat support branches. Armour tactics emphasize mobility, firepower, and shock action to overcome and destroy enemy forces in rapid actions. Great speed and mobility as well as maxi-mum firepower and armoured protection enable the use on forward edge of the battle area.

Their mobility may be reduced by sensitiveness to mine-fields and other obstacles, unfavourable terrain, dark-ness and weather. To overcome obstacles, both natural and artificial, encountered on the battlefield a number of spe-cialized armoured vehicles was developed.

The large armoured units are organized and equipped for great speed operations. Therefore their primary role is in offensive missions. The maximum success may be expec-ted when the attacking armoured forces possess surprise, favourable terrain and the absence of massed enemy defen-sive means. Then the armoured units may penetrate the hostile positions on a narrow front, and move into the rear areas, where the commands, communications, supply faci-lities and hostile reserves are located. Large-scale manoeu-vring, concealment and surprise inaction by the armoured units ensure the capture of important lines and objectives. Successful pursuit of the enemy is achieved not only by the resolute action and manoeuvring of the armoured tro-ops, but also by the efficient cooperation with the artillery and air force.

The small armoured units assist the infantry. Their inde-pendent action is unusual. They precede, accompany, or follow other attack units. They enter the action at the de-cisive time and place as determined by the commander to whom they are attached.

The employment of armoured units on defence denies the opportunity to exploit fully its mobility, but they may employ delaying tactics and launch counterattacks.

Apart from internal security operation, or combat in jun-gle, mountain, or urban terrain, almost any major ground operation would now be conducted by combined arms formations of tanks with infantry, artillery, engineers, and other support units, all mounted in armoured vehicles.

technika a výzbroj

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu:a_report@ujp-acr.cz.

e x e r c i s e s

2003

Answer key to the exercisesEx. 1: 1F, 2T, 3F, 4T, 5F, 6T, 7F. Ex. 2: armoured forces, horse cavalry, offensive mission, infantry fighting vehicle, combat support, enemy forces, forward edge, mine-field, defensive means, decisive time, ground operation, delaying tactic. Ex. 3: 1 firepower, 2 mobility, 3 obstacle, 4 penetrate, 5 exploit, 6 delaying tactics, 7 artificial. Ex. 4: 1D, 2G, 3F, 4E, 5B, 6C, 7AZpracoval tým ÚJP Vyškov, foto: archiv redakce

1. Read the statements and decide whether they are true or false.

1. Armoured vehicles are almost exclusively used for large scale offensives.

2. Manoeuvring is one of the most important considerations in armoured tactics.

3. The rapid movement of defending armoured units present the decisive element on the battlefields.

4. Some armoured vehicles are designed to pass specific types of obstacles.

5. Delaying tactics is very common for offensive armoured units.

6. Tanks and other armoured units are preferably used alongside other military arms.

7. Tanks are often employed for internal security or jungle operations.

2. Match expressions from the first box with expressions from the second box to form terms mentioned in the text.

3. use expressions from the text to match these definitions .

________ – the capability of a military force, unit, or weapons system as measured by the amount of gunfire, number of missiles, etc., deliverable to a target

________ – the ability to move physically

________ – something that obstructs or hinders progress.

________ – to force the way through a fortification or line of defence, to find a way through a barrier or obstacle

________ – to take advantage of something

________ – tactics used to slow down an enemy advance while the main force prepares or strengthens a line of defency

________ – manmade, not natural

4. Match the beginnings of the sentences with their endings.

1 Tanks and other armoured vehicles are vulnerable to attack from the air

2 Some types of tanks and armoured vehicles are transportable by helicopter and

3 When on the defensive, armoured units

4 The term hull-down describes the situation where

5 Mutual support describes the tactics where

6 Many modern tanks can move at once, not employing mutual support, as they

7 Crossing a ridge-line or crest represents a dangerous situation

A as vehicles instantly become exposed to the enemy fire.

B elements of a unit take turns moving and supporting each other from the halt.

C can effectively fire while moving.

D as they are easily detectable on the radar for their metal construction.

E the tank is sitting just behind a hill crest and exposes only the top of its turret with the gun and sensors.

F wait in prepared positions or use any natural landscape elements for cover.

G can be dropped by parachute, or carried by air transport.

armoured horse offensive infantry combatenemy forward mine- defensive

decisive ground delaying

field support cavalry missionfighting vehicle forces edge means time

operation tactic forces

1. ____________________________________________

2. ____________________________________________

3. ____________________________________________

4. ____________________________________________

5. ____________________________________________

6. ____________________________________________

7. ____________________________________________

8. ____________________________________________

9. ____________________________________________

10. ____________________________________________

11. ____________________________________________

12. ____________________________________________

technika a výzbroj

V sedmdesátých letech začalo sovětské vojenské velení zva-žovat stavbu nového stíhacího typu, který by nahradil zastará-vající domácí MiG-21 a MiG-23 a zároveň výrazně překonal právě dokončované americké „orly“ F-15. Oproti předchozím typům Sověti zdůraznili potřebu excelentní manévrovatelnosti pro blízký vzdušný boj a schopnost působit proti nízko letí-cím cílům. Po zvážení všech návrhů velitelům došlo, že bude vhodnější práce rozdělit na dva typy, větší a těžší PFi (per-spektivní frontový stíhač), z nějž se později stal Su-27, a lehký PFi, který vyústil v MiG-29. První typ se stal protějškem F-14 a F-15, druhý nakonec přímo konkuroval F-16 a F-18.První verze „devětadvacítky“ vzlétla 6. října 1977, sériová výroba byla zahájena až o šest let později. Zdržení způsobily komplikace při integraci motorů i nešťastná ztráta dvou pro-totypů. Celkem vzniklo devatenáct zkušebních strojů, proto-že téměř všechny instalované prvky se nedaly srovnat s těmi dosud používanými a vyžadovaly rozsáhlé zkoušky. Speciálně pro MiG-29 vznikl motor, zaměřovací systém, radar i řízená výzbroj. Z technologického a konstrukčního hlediska tvůrci odvedli perfektní práci. Využití integrálního trupu, podílející-ho se na celkové tvorbě vztlaku až 40 %, dlouhých vírových přechodů křídel, plné mechanizace a zároveň výkonných mo-torů RD-33 zajistilo opravdu výborné letové vlastnosti. Oproti předchozím generacím ruských stíhaček představoval MiG-29 ohromný pokrok v oblasti přístrojového vybavení. Mezi nej-pokrokovější prvky bezesporu patří infračervený zaměřovací systém spojený s přílbovým značkovačem. Díky tomuto sys-tému, byť v modernizované verzi, dokázaly německé MiG-29 porazit i velmi obratné F-16. Nešlo ale o ostrý střet, nýbrž o cvičný souboj strojů Luftwaffe a US Air Force nad Nevad-skou pouští. Z původního provedení vzniklo několik dalších variant. Prv-ní byla pochopitelně dvojsedadlová cvičná verze MiG-29UB, kterou následoval vylepšený MiG-29S s výkonnější avionikou. Mezi zajímavé projekty patří MiG-29OVT s vektorovatelný-mi tryskami motorů či námořní MiG-29K se sklopnými kří-dly. Přednosti všech modernizačních programů spojuje zatím poslední typ MiG-35, u kterého nalezneme nejmodernější ruskou avioniku, vektorovatelné trysky motorů, nástavec

pro tankování paliva za letu, mnohá draková vylepšení, vý-konné motory RD-33MK nebo širokou škálu protiletadlových, protilodních i protizemních řízených a neřízených střel. Celkem bylo vyrobeno kolem 1 500 kusů MiG-29, z nichž přes 600 bylo exportováno do zahraničí a sloužilo nebo slouží v letec-tvech tří desítek zemí. Československo se po přezbrojení taktického letectva novými letouny Su-22 a Su-25 a nákupu bitevních helikoptér Mi-24 rozhodlo koncem osmdesátých let minulého století přezbrojit i stíhací pluky. V roce 1989 přistálo na dráze žateckého letiště celkem osmnáct jednomístných MiG-29A a dva dvojmístné stroje MiG-29UB. Další dodávky, ačkoliv se o nich jednalo, však zastavila změna politické situace. Letouny MiG-29 sice byly nejvýkonnějším typem v letectvu, jejich provoz ale ne-gativně ovlivňovaly porevoluční problémy s dodávkami náhradních dílů. Převod deseti strojů na Slovensko po roz-padu federace předznamenal osud zbylých českých letou-nů. Po přelétnutí na základnu v Českých Budějovicích byly

MiG-29 Fulcrum

Základní takticko-technická data MiG-29A:Délka trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17,37 mVýška trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4,73 mRozpětí křídel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11,40 mPrázdná hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 000 kgVzletová hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 300 kgMaximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 400 km/hDostup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 013 mDolet (s PPN) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 100 km

technika a výzbroj

Ruční granáty

RG-4, RG-Cv 5, RG-Cv 58

Prvními zbraněmi domá-cí výroby, dodávanými

nově formovaným jednotkám česko-slovenské armády počátkem roku 1918, byly ruční granáty. Jednalo se o konstrukce svérázného in-ženýra Františka Janečka, zaklada-tele firmy JAWA. Ruční granáty vzor Janeček byly

ještě před koncem roku 1918 objednány

ve stotisícových sériích. Z této objednávky nakonec z velké části sešlo, ale do výzbroje se dostal další typ nadějného konstruktéra, granáty nesoucí označení vzor 21. Ve třicátých letech je doplnily granáty Ško-da vzor 1934, jejichž výroba pokračovala i po druhé světové válce. Granáty Škoda však měly určité nedostatky, a tak bylo

rozhodnuto o zahájení vývoje nového granátu, kterým byl RG-4, označovaný také jako ruční granát 4.

RG-4 a jeho verzeRuční granát RG-4 je řazen mezi granáty útočné, nárazové. Útočné granáty se ve srovnání s obrannými po iniciaci trhavi-ny rozkládají na menší střepiny. Důvodem je fakt, že jsou po-užívány při útoku, tedy při po-hybu nekrytých vojáků vpřed, ve směru a k místu dopadu vlastních granátů. Větší střepi-ny, které mají větší hmotnost, a tedy větší dolet, by zvyšova-ly pravděpodobnost ohrožení vlastních vojáků.Ruční granát 4 vychází kon-cepčně z ručního granátu Škoda vz. 34, nesoucího v poválečném období označení RG 34. Konstrukce byla modernizována s cílem minimalizace počtu selhaných. K těm docházelo při určitém úhlu dopadu granátu RG 34 na zem. Výroba probíhala ve stotisícových sé-riích pravděpodobně od roku 1948. Prvním výrobcem byla Zbrojovka Jablůnka. Později pokračovala výroba ve Zbrojovce Vsetín. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla vý-roba obnovena v podniku ZEVETA Bojkovice. Granáty byly zavedeny do výzbroje Československé lidové ar-mády, vojsk Ministerstva vnitra, včetně Pohraniční stráže a Li-dových milicí.

Československo proslulo mezi odborníky jako země neortodoxních konstrukcí ručních granátů již od roku 1918. To platí v plné míře o typu RG4 (ruční granát 4), který se v některých předpisech píše jako RG-4.

zakonzervovány a v roce 1995 vyměněny s Polskem za vr-tulníky W-3A Sokol. V polském letectvu dodnes stroje slouží a s jejich provozem se počítá i po roce 2020.

Základní technický popisMiG-29 je stíhací jednomístný dvoumotorový letoun čtvr-té generace, určený zejména k ničení nepřátelských strojů. Ve špičce přídě se nachází u většiny nemodernizovaných verzí

radiolokátor Fazotron RLPK-29. Příď letounu obsahuje i pilot-ní prostor, před jehož štítkem se nachází senzor infračervené-ho zaměřovacího systému. Trup je zakončen dvěma svislými směrovými plochami a dvěma vodorovnými plovoucími výš-kovkami. V samostatných gondolách pod trupem se nacházejí dva motory RD-33 o tahu po 50,4 kN (83 kN při přídavném spalování), které mají vstupní otvory pod úrovní křídla. Pokud ale stroj startuje, sají obě pohonné jednotky vzduch ze žaluzií na horní straně vírového přechodu a křídla. Díky tomu může MiG-29 létat i z méně kvalitních letišť, protože nehrozí nasátí cizích předmětů. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle K-36DM s parametry 0-0.

Standardní součástí všech jednosedadlových i cvičných dvou-sedadlových verzí je kanon GŠ-30-1 ráže 30 mm se zásobou 100 až 150 nábojů (dle verze). Na celkem šest podkřídelních a jeden podtrupový závěsník lze připevnit široké spektrum výzbroje, včetně infračervených samonaváděcích protileta-dlových střel R-60 a novějších R-73, protiletadlových řízených raket středního doletu R-77, klasických leteckých pum nebo bloků pro neřízené protizemní rakety.

Text: Jakub FojtíkFoto: autor a Jan Kouba

Kresba: Jiří Král

47

Hlavní takticko-technická data RG-4:Hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 320 gHmotnost TNT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 gVýška granátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 mmPrůměr pláště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 mmHmotnost zesilovacího pouzdra . . . . . . . . . . . . . 125 gSmrtící účinek bez pouzdra . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 mSmrtící účinek s pouzdrem . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 m

Technický popis RG-4 Ručním granátem RG-4 se zabývají dva služební předpisy bý-valé ČSLA, a to Děl-27-2 Ruční granáty, vydaný roku 1957,

a jeho výrazně obmě-něná verze nesoucí stejný název a označe-ní, vydaná roku 1989. Hlavní díly RG-4 jsou tělo granátu, zapalovač, trhací náplň, dopravní pojistka, vrhová pojist-ka, zesilovací pouzdro. Tělo granátu se sklá-dá z válcového pláště a víka. U „ostrého“ gra-nátu je víko zalisováno kolem obruby pláště. Zhruba v polovině výš-ky pláště se po jeho ob-

vodu nalézají tři obdél-níkové otvory. Dvěma z nich, které leží proti sobě, prochází doprav-ní pojistka. Ta má tvar plechové vidlice opat-řené kroužkem. Spoje-ní kroužku s pojistkou je provedeno pomocí závlačky a drátěného třmenu. Vidlice doprav-ní pojistky prochází ob-délníkovým plechovým vodítkem, přivařeným z boku k plášti granátu. Nad vodítkem se nalézá k plášti přivařená plechová opěrka. Opěrka je opatřena otvorem a vodítko vybráním, do kte-rých zapadá u zajištěného granátu závlačka dopravní pojistky s třmenem. Dopravní pojistka je proti vytažení zajištěna drát-kem spojujícím dopravní a vrhovou pojistku. Konce drátku jsou spojeny plombou. Dopravní pojistka brání vzájemnému pohybu jehlové a rozbuškové úderky směrem k sobě. Kolmo k ose dopravní pojistky je zasunuta zástrčka vrhové pojistky, tvořená na konci zaobleným, plechovým páskem. K němu je kolmo upevněn pružný mosazný pásek, omotaný v zajištěné poloze kolem granátu. Jeho ukončení tvoří tzv. kování, fak-ticky segment z dvojitého silného plechu, nanýtovaný k pásku a ukončený ozubem. Vrhová pojistka nebrání vzájemnému pohybu úderek, ale znemožňuje iniciaci granátu napíchnutím kombinované rozbušky rozbuškové úderky jehlou jehlové úderky.Nárazový reakční zapalovač je tvořen rozbuškovou úder-kou, jehlovou úderkou, zpruhou a opěrným můstkem. Jeh-lová úderka je válcové plechové pouzdro, spočívající svým dnem na dně pláště granátu. Obsahuje trhací náplň, tvořenou

trinitrotoluenem (TNT). Obvod horní části je zúžen a slou-ží jako základna vodicího pláště jedlové úderky. Prakticky se jedná o trubku ze silného plechu se čtyřmi výřezy. Z nich dva hlubší položené proti sobě vedou zástrčku vrhové po-jistky a dva mělčí vidlici dopravní pojistky. Ve středu horní části jehlové úderky prolisovaném dolů je připájena plecho-vá jehla. Kolem ní prochází vinutá pružina tlačící od jehlové úderky opěrný můstek. Ten je tvořen kruhovým plechovým výliskem se čtyřmi ploškami po obvodu, kolmými ke kruhové základně. Prostor mezi ploškami opět slouží k vedení dopravní a vrhové pojistky. Horní hrana plošek se opírá o spodní část rozbuškové úderky. Otvorem ve středu základny opěrného můstku prochází jehla. Její hrot směřuje proti kombinované rozbušce ve středu rozbuškové úderky. Ta je vylisována z ple-chu a vzhledově podobná jehlové úderce. Obsahuje rovněž náplň TNT, dále váleček flegmatizovaného Pentritu, tvořícího zesilovací náplň, přenášející impulz od iniciované rozbušky na trhavinu. Obvod spodní části rozbuškové úderky je zasunut do vodicího pláště jehlové úderky. Poslední, nepříliš známou a v praxi používanou součástí granátu RG-4 je zesilovací pouz-dro. Lze je nasadit na spodní část pláště granátu, který kryje až po vodítko. Pouzdro je vylisováno ze silného plechu. Smě-rem nahoru se mírně kónicky zužuje a výřezy umožňují jeho roztažení při nasazení na plášť granátu. Při dopadu se pouzdro rozkládá na střepiny vyšší hmotnosti oproti ostatním částem granátu. Mají větší dolet a účinnost vůči cíli. Granát opatřený pouzdrem tak může plnit úlohu obranného granátu. Pouzdro tudíž dává granátu RG-4 univerzální použití.Školní granát je konstrukčně shodný s RG-4. Obruba pláště a víka je opatřena výřezy tak, aby bylo možno víko po po-otočení sejmout. Poté lze granát rozebírat a skládat v rámci výuky jeho konstrukce. Granát je na povrchu opatřen cihlově červenou nebo hnědočervenou barvou. Cvičná verze RG-Cv 5 slouží k výcviku jednotlivce v házení ručních granátů. Při dopadu emituje obláček dýmu jako do-klad správně provedeného hodu a činnosti zapalovače. Kon-strukce je do značné míry shodná s RG-4. Plášť a víko však mají po svém obvodu vylisovánu šroubovici, která umožňuje našroubování víka na plášť. Ve středu víka se nalézá kruhový otvor. Úderky jsou oproti RG-4 vylisované ze silnějšího ple-chu. Jsou prázdné a nemají dna. Plášť jehlové úderky je opro-ti RG-4 delší a kryje úderku po celém obvodu. Jehla jehlové úderky je šroubek s kruhovým průřezem, zabroušený na konci do hrotu. Závit po jejím obvodu umožňuje spojení s úderkou pomocí matice. V dol-ní části rozbuškové úderky je kruhový ot-vor. Do něj se nasa-zuje dýmová vložka. Jedná se o válcový dýmotvorný náboj vylisovaný z plechu. Ve středu jeho víčka je zalisována roznět-ka, kterou iniciuje jehla jehlové úderky. Ruční granát cvičný vzor 58 (RG-Cv 58) je již dlouho vyřazen z výzbroje. Tělo tvo-ří prázdná ocelová trubka opatřená ot-vory pro pojistky, přiva-řeným vodítkem a opěrkou. Jeho hmotnost odpovídá hmotnosti ostrého granátu. Sloužil k nácviku správného odjištění a hodu.

Text: Martin KollerFoto: autor a Radko Janata

my a NATO

V polovině května se v americkém stá-tě Virginie v USA konal další ročník Joint Warfighting Conference 2012, na jejíž pří-pravě se mimo jiné podíleli i zástupci ame-rického velitelství JS JCW (Joint Staff Joint and Coalition Warfigting), kde má svého zástupce také Armáda České republiky.

Na konferenci, které se letos zúčastnili armádní špičky ozbrojených sil USA a Se-veroatlantické aliance, velitelé zahranič-ních operací i regionálních a funkčních ve-litelství USA a také kapacity z oblasti vědy a výzkumu, se prezentují především inova-tivní postoje a vize ozbrojených sil Spoje-ných států amerických. Vrcholné jednání je exhibicí všech ozbrojených složek armády, vládních i nevládních agentur i firem a spo-lečností, zabývajících se vojenskými tech-nologiemi. Pozornost všech přítomných se nejvíce soustředila na „muže číslo jedna“ v ozbrojených silách USA a tím je generál Martin E. Dempsey, současný předseda Sboru náčelníků štábů a vojenský poradce prezidenta Obamy. Tento nejvyšší důstoj-ník americké armády dříve zastával funkci náčelníka Generálního štábu armády USA a prošel mnoha velícími funkcemi na území USA, ale i ve světě (velící generál Multi-National Security Transition Command v Iráku, MNSTC-I).

Ve svém projevu a následné diskuzi se generál Dempsey zaměřil na oblast vy-užití nově vznikajících technologií a schop-ností pro vytvoření funkčních společných sil do roku 2020.

„Dnes se naše společné síly nacházejí v jiné klíčové době,“ uvedl generál Demp-sey ve svém projevu v rámci druhého dne konference a dodal: „Když se díváme

do budoucnosti, zjišťu-jeme, že každá služba v rámci společných sil čelí zásadním otázkám ohledně své identity, své role a vlastních schopnos-tí.“ Generál popsal

tyto soudobé a aktuál-ní výzvy jako „bezpeč-

nostní paradox“, kdy na jedné straně jsme svědky stability a vyš-ší úrovně míru na celém světě a na straně druhé se nezadržitelně šíří destruktivní a nebezpečné technologie. Tyto technolo-gie se podle vyjádření generála Dempseyho rozšiřují horizontálním způsobem v rámci moderních armád světa a vertikálně míří do rukou nestátních aktérů. Důsledkem pak je, že stále více lidí disponuje schopnostmi poškodit naše společné zájmy.

„Tento soudobý bezpečnostní paradox nevolá po řešení v rámci větších nebo men-ších armád či ozbrojených složek. Volá po odlišné armádě, schopné odradit a pora-zit tyto hrozby v celém spektru současných i budoucích konfliktů,“ uvedl na konferenci předseda Sboru náčelníků štábů a dodal: „S reakcí na nové technologie musí jít ruku v ruce i změny ve vojenských doktrínách, výcviku, vedení, ale i ve vzdělávání.“

Generál Dempsey také hovořil o spo-lečném působení sil a potřebě „resetovat“ myšlení jejich příslušníků s využitím po-učení z desetiletí bojů v Iráku a Afghánis-tánu s výhledem do roku 2020. „Je to je-den z hlavních úkolů, jedna ze čtyř priorit a cílových oblastí mého působení ve funkci předsedy Sboru náčelníků štábů USA.“

„Vedle obrany kybernetického prostoru, kde se schopnosti americké armády začína-jí podobat science fiction, existuje několik dalších rozvíjejících se schopností, které budou hrát velmi důležitou roli ve společ-ných silách do roku 2020, a to včetně bez-pilotních podmořských technologií a pro-středků,“ uvedl generál Dempsey

„Válka je vždy soutěž vůle, takže po-třebujeme armádu, která dokáže svou vůli prosadit. A jestli to bude s kulometem v ruce, nebo pouhým kliknutím počítačo-vé myši, ukáže až budoucí bezpečnostní prostředí. Ale pravděpodobně to bude obo-jí,” ukončil své vystoupení generál Martin E. Dempsey na jednání Joint Warfighting Conference 2012.

Připravil: pplk. Ing. David Schnábel, styčný důstojník u JS JCW J7, Suffolk, USA

Potřebujeme armádu,která dokáže prosadit svou vůli

48

ŠéfredaktorJan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: jan_prochazka@klikni.cz

RedaktořiMartin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: kollermartin@seznam.czPavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.czVladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.cz

GrafikAndrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail: andrea.belohlavkova@hotmail.cz

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!!!), údaj, zda jde o VzP, o. z., AZ anebo osobu mimo

resort, adresu bydliště.V případě VzP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii

průkazního lístku k tomuto účtu.Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

informace pro autory

Kontakty do redakce

armáda a veřejnostVydává MO ČROdbor komunikace a propagaceTychonova 1, 160 01 Praha 6 iČO 60162694www.army.cz

RedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Šéfredaktor: Jan Procházka

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

Kresby: Jiří Král

Jazyková korektura: Jiřina Švarcová

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeOKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: EUROPRiNT, a. s.

Číslo indexu: 45 011 iSSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 5. 6. 2012

Toto číslo vyšlo dne: 11. 6. 2012

Foto na titulní straně: Vladimír Marek

Bojový prapor má podklad zelené barvy, na něm je umístěn znak jednotky, jemuž dominují zkřížené pušky s nasazenými bodáky. Z levé strany ho doplňu-je znak sídelního města útvaru – Bučovic. Z pravé strany pak lipový lístek, kte-rý nahrazuje jiné možné symboly a znaky. Na lícové straně bojového praporu je velký státní znak České republiky.

Znak útvaru tvoří modrý kruhový štít, na kterém je položeno stylizované kolo bicyklu v přirozených barvách tak, že plášť kola tvoří lem štítu. Kolo je konstruováno třemi soustřednými kružnicemi. Ta vnější černá je opatřena de-vadesáti prvky dezénu pláště. Kolo je vypleteno 24 stylizovanými dráty. V dol-ní polovině znaku jsou položeny dvě zkřížené pušky s nasazenými bodáky, v přirozených barvách. Jedná se o odkaz na prvorepublikové pušky vz. 24. V horní části znaku jsou tři bílé (stříbrné) věže, opatřené červenými střechami. Krajní věže mají jedno okno a střední věž čtyři. Útvar se tím hlásí ke znaku sídelního města Bučovice. Celkově znak odkazuje na tradiční symboliku rych-lých a tzv. lehkých jednotek čs. armády za první republiky, konkrétně cyklis-tických praporů.

Necelý týden po propůjčení bojového praporu se v prostorách bučovické-ho zámku za přítomnosti významných hostů uskutečnilo žehnání a dekorová-ní stuhami tohoto významného vojenského symbolu. Žehnání provedl kaplan nadporučík Dan Petříček.

Bučovický lehký motorizovaný prapor je součástí hlavních sil mechanizo-vaného vojska a je určen k plnění úkolů v bojové sestavě 7. mechanizované brigády. Zadané úkoly však může plnit i samostatně. Vyznačuje se vysokým stupněm pohotovosti, schopností rychlých přesunů na různé vzdálenosti a na-víc také částečnou možností přepravy vzduchem. Svými silami může rovněž plnit v rámci České republiky další nevojenské a humanitární úkoly.

Historie útvaru spadá do roku 2008, kdy v posádce Bučovice vznikl organi-zační prvek pro jeho vytvoření. Ten byl v říjnu toho samého roku reorganizo-ván na 74. lehký motorizovaný prapor.

Nově vzniklý útvar se hlásí k tradicím tzv. lehkých jednotek čs. armády za první republiky, konkrétně cyklistických praporů. Historicky první vojen-skou jednotkou v jihomoravských Bučovicích byl totiž cyklistický prapor 2 pů-vodně dislokovaný ve Frýdku, který sem dorazil 4. listopadu 1938 pod velením plk. pěch. Bohuslava Malečka. Tato jednotka vznikla v roce 1933 v Olomouci.

Po druhé světové válce v Bučovicích postupně působily jednotky protitan-kového a protiletadlového dělostřelectva. Ty od roku 1958 nahradily útvary civilní obrany, které zde v různé formě existovaly až do roku 2008, kdy byly zrušeny.

Text: Vladimír MarekFoto: Lumír Svoboda, Milan Valda a Miroslav Šindelář

74. lehkému motorizovanému praporu Bučovice propůjčil prezident České republiky Václav Klaus bojový prapor

u příležitosti 67. výročí ukončení druhé světové války propůjčil 8. května 2012 prezident České republiky Václav Klaus 74. lehkému motorizovanému praporu Bučovice jeden z hlavních vojenských symbolů – bojový prapor. Ten převzal na pražském Vítkově náčelník štábu útvaru major Jiří Adamec.

Předánívojenskéhosymbolu

Nápad prezentovat dětem svoji profesní připravenost se zrodil krátce po vzniku 14. brigády logistické podpory v Pardubicích. „Jako nový ar-mádní subjekt jsme se rozhodli představit veřejnosti. Poukázat na zajímavost, že na pardubic-kém letišti nepůsobí jenom le-tectvo,“ říká velitel 14. blogp plukovník gšt. Josef Burkoň a dodává, že za vhodný termín byl zvolen první červnový pá-tek před tradiční víkendovou Aviatickou poutí.

Premiéra se uskutečnila v roce 2005 a zorganizovaly ji vojenské útvary a zaříze-ní pardubické posádky – ve-litelství logistické brigády,

141. zásobovací prapor, Správa letiště Pardubice a Centrum leteckého výcviku. Na akci se tehdy přišlo podívat bezmá-la pět set dětí.

Reakce na mimořádně po-zitivní ohlasy netrvala dlouho. Rok co rok přibývaly resortní složky se svými prezentacemi, rok co rok se zvyšoval počet návštěvníků Dne otevřených dveří – Dětského dne v Par-dubicích. „V současné době participuje na akci už čtrnáct subjektů, včetně Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra. Vloni se na nás přišlo podívat dva tisí-ce čtyři sta a letos devatenáct set dětí, a to nejen ze zdejšího regi-onu, ale i ze školských zařízení

vzdálených desítky kilometrů od Pardubic,“ konstatuje s potě-šením plukovník Burkoň.

Na organizaci dětských dnů je vždy určen řídicí štáb, kte-rému letos velel zástupce ve-litele brigády plukovník Jaro-mír Hlobílek. Za zmínku stojí, že příprava akce zabere něko-lik týdnů a je do ní průběžně

Den s velkým „D“„Bylo to klášný,“ říká blonďatá holčička při odchodu z areálu pardubického letiště. Tak jako ona zářily spokojeností stovky dětí a žáků z mateřských a základních škol. Organizátoři Dne otevřených dveří – Dne dětí jim předvedli nejen provozovanou techniku a výzbroj, ale také řadu ukázek z výcviku profesionálů Armády ČR.

zapojeno bezmála dvě stě pro-fesionálů AČR.

Zmínit nejatraktivnější bod několikahodinového progra-mu nelze. „Děti mají zájem o všechno. Program je zaujme už vstupním prolézáním laby-rintu. Poté dokáží trpělivě vy-stát dlouhé fronty u střeleckého trenažéru nebo Tatry 815. Ne-bojí se zmáčknout klakson auta nebo podržet na ruce dravce ze stanice biologické ochrany letiště. Odcházejí od nás s vý-jimečnými zážitky, a to je pro nás odměnou,“ říká vrchní pra-porčík 14. blogp nadpraporčík Karel Furiš.

Text a foto: Pavel Lang