Absolventská práce Veronika Bumbováportal.szspraha1.cz/szs/portal.nsf/0... · Bumbová Veronika...

Možnosti řešení ošetření zubního kazu

Absolventská práce

Veronika Bumbová

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Praha 1, Alšovo nábřeží 6

Studijní obor: Diplomovaný zubní technik

Vedoucí práce: MUDr. Jaroslav Gabriel

Datum odevzdání práce: 18. 4. 2014

Datum obhajoby:

Praha 2014

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny

jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů

informací.

Praha 11. dubna 2014

Podpis

Děkuji MUDr. Jaroslavu Gabrielovi za odborné vedení absolventské práce. Děkuji také

prof. Věře Víškové za cenné rady při zpracování této práce.

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné

školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.

Podpis

ABSTRAKT

Bumbová Veronika


Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6


Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2014, 54 stran

Svoji absolventskou práci jsem rozdělila do dvou částí. V teoretické části se zabývám historií

zubních výplní, především vzniku amalgámu a vývoji kompozitních materiálů. V další

kapitole se věnuji faktorům, které mají vliv na vznik zubního kazu. Je to především zubní plak

a v něm obsažené kariézní bakterie, dále jsou to pak sacharidy, odolnost tvrdých zubních

tkání a vliv času. V kapitole prevence zubního kazu jsem se zaměřila na zvýšenou konzumaci

cukru, na vliv správné hygieny dutiny ústní a působení fluoridů na vznik zubního kazu. Poté

jsem rozdělila zubní kaz do několika kategorií podle místa jeho vzniku, rychlosti šíření

a podle jeho hloubky. V další kapitole jsem se věnovala možnostem diagnostiky zubního

kazu. V kapitole preparace jsem charakterizovala Blackovo rozdělení kavit do 5 tříd a popsala

jsem způsoby ukotvení výplňových materiálů. Dále jsem se zaměřila na jednotlivé výplňové

materiály, amalgám, kompozit a skloionomerní cement. Popsala jsem jejich složení, indikace,

kontraindikace, výhody, nevýhody a jejich zpracování. Nakonec jsem se věnovala výplním

zhotoveným v zubní laboratoři. Je to inlay, onlay a overlay. Vyjmenovala jsem jejich způsoby

zhotovení, indikace a kontraindikace. Potom jsem se věnovala materiálům, ze kterých jsou

vyráběné. Mohou být zhotoveny z obecných nebo drahých kovů, nebo z kompozitů

či z keramiky. Do praktické části jsem zařadila dotazník jako metodu výzkumu.

Klíčová slova: zubní kaz, amalgám, kompozit, skloionomerní cement, inlay, onlay, overlay

ABSTRAKT

Bumbová Veronika


Possible Solutions to Treatment of Dental Caries

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6


Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2014, 54 stran

My thesis is divided into two parts. The theoretical part deals with the history of dental

fillings, mainly the development of amalgam and composite materials. The next chapter deals

with the factors that affect the formation of dental caries. It is especially dental plaque and

caries bacterium housed in it. Furthermore, there are also carbohydrates, resistance to hard

dental tissues and time to influence. The chapter about prevention of dental caries, I focused

on increasing consumption of sugar, the effect of good oral hygiene and the effect of fluoride

on dental caries. Then I divided dental caries into several categories according to its place

of origin, the velocity of spreading and according to its depth. The next chapter is devoted

to the possibilities of diagnosis of dental caries. In chapter about preparation I described

5 classes according to Black's division and the method to fit dental fillings. Then I focused

on the various filling materials, amalgam, composite and glass ionomer cement. I described

the composition, indications, contraindications, advantages, disadvantages and their

processing. Finally I deal with fillings produced in the dental laboratory i.e. inlay, onlay

and overlay. I also introduced the methods about fabrication, indications and

contraindications. Then I also deal with materials from which they are produced. So they can

be made of common or precious metals, or composites or ceramics. The practical part

contains questionnaire as a research method.

Key words: Dental Caries, Amalgam, Composite, Glass Ionomer Cement, Inlay, Onlay,

Overlay

Obsah

Úvod.................................................................................................................................... 10

1 Historie zubních výplní ................................................................................................... 11

1.1 Zlato ........................................................................................................................... 11

1.2 Amalgám .................................................................................................................... 11

1.3 Kompozita .................................................................................................................. 12

1.4 Skloionomerní cementy .............................................................................................. 13

1.5 Keramika .................................................................................................................... 13

1.6 Nepřímé výplně .......................................................................................................... 13

2 Etiologie1

zubního kazu ................................................................................................... 14

2.1 Základní faktory ......................................................................................................... 14

2.2 Spoluovlivňující faktory ............................................................................................. 15

3 Prevence zubního kazu ................................................................................................... 16

3.1 Cukry ......................................................................................................................... 16

3.2 Hygiena ...................................................................................................................... 16

3.3 Fluoridy ...................................................................................................................... 16

3.4 Pečetění fisur .............................................................................................................. 16

4 Dělení zubního kazu ........................................................................................................ 18

4.1 Kaz skloviny ............................................................................................................... 18

4.2 Kaz dentinu ................................................................................................................ 18

4.3 Kaz cementu ............................................................................................................... 19

4.4 Primární kaz ............................................................................................................... 19

4.5 Sekundární kaz ........................................................................................................... 19

4.6 Recidivující kaz .......................................................................................................... 19

4.7 Akutní kaz .................................................................................................................. 19

4.8 Chronický kaz ............................................................................................................ 19

4.9 Inaktivní kaz ............................................................................................................... 20

4.10 Dělení podle hloubky kavity ..................................................................................... 20

4.11 Zvláštní formy zubního kazu..................................................................................... 20

5 Diagnostika zubního kazu ............................................................................................... 22

5.1 Obecná anamnéza ....................................................................................................... 22

5.2 Speciální anamnéza .................................................................................................... 22

5.3 Vizuální vyšetření ....................................................................................................... 22

5.4 Transluminace optickým vláknem .............................................................................. 23

5.5 Rentgen ...................................................................................................................... 23

5.6 Laserová fluorescence................................................................................................. 24

5.7 Elektrická vodivost ..................................................................................................... 24

6 Preparace......................................................................................................................... 25

6.1 Způsoby ukotvení výplňového materiálu..................................................................... 25

6.2 Nové techniky preparace............................................................................................. 26

7 Amalgám ......................................................................................................................... 27

7.1 Složení ....................................................................................................................... 27

7.2 Míchání ...................................................................................................................... 28

7.3 Indikace ...................................................................................................................... 28

7.4 Preparace .................................................................................................................... 29

7.5 Zpracování ................................................................................................................. 29

7.6 Koroze ........................................................................................................................ 30

7.7 Rtuť ............................................................................................................................ 30

8 Kompozit ......................................................................................................................... 31

8.1 Dělení ......................................................................................................................... 31

8.2 Vlastnosti ................................................................................................................... 32

8.3 Indikace ...................................................................................................................... 32

8.4 Preparace .................................................................................................................... 32

8.5 Leptání ....................................................................................................................... 33

8.6 Modelace .................................................................................................................... 33

8.7 Modifikované kompozity ............................................................................................ 33

9 Skloionomerní cementy ................................................................................................... 35

9.1 Vlastnosti ................................................................................................................... 35

9.2 Indikace ...................................................................................................................... 35

9.3 Preparace .................................................................................................................... 36

9.4 Modelace .................................................................................................................... 36

10 Nepřímo zhotovené výplně ............................................................................................ 37

10.1 Indikace .................................................................................................................... 37

10.2 Litá výplň ................................................................................................................. 38

10.3 Kompozitní výplň ..................................................................................................... 38

10.4 Keramická výplň ...................................................................................................... 39

Dotazník ............................................................................................................................. 41

Vyhodnocení ....................................................................................................................... 43

Závěr .................................................................................................................................. 46

Seznam použité literatury a zdrojů informací .................................................................. 47

Obrázky .............................................................................................................................. 49

Seznam použitých zdrojů obrázků .................................................................................... 54

10

Úvod

Podle studií má pouze okolo 10% obyvatelstva v naší zemi intaktní chrup. Česká republika

se v žebříčcích počtu obyvatelstva s intaktním chrupem nepohybuje na moc vysoké příčce.

Podle epidemiologického vyšetření u dětí s dočasným chrupem ve věku od 3 do 6 let má

pouze 50,9% intaktní chrup. Průměrná hodnota ošetřených i neošetřených zubních kazů

na jedno dítě byla 2,44% a pouze jedna pětina kazů byla ošetřena odpovídajícím způsobem.

Z této studie vyplývá, že bychom měli nejen u dětí zlepšit prevenci zubního kazu, ale také

zubní kaz včas a správně diagnostikovat a adekvátně ošetřit. Ve stomatologii je primárním

bodem ochrana tvrdých zubních tkání před destrukcí, dalším bodem je včasná minimální

terapie a teprve posledním řešením je výplň.

11

1 Historie zubních výplní

Lékaři v dávných dobách využívali různé materiály k vyplnění zubu po zubním kazu.

Používali například úlomky korálů a kamínků, korek, různé vosky, pryskyřice, cementy nebo

textil. Všechny tyto materiály byly téměř nefunkční a v dutině ústní dlouho nevydržely.

Prvním zaznamenaným zubním lékařem je egyptský písař Hesi-Re z doby 2 600 let před

Kristem, na jehož hrobě byl nalezen vyrytý nápis ,,Doktor zubů“.

1.1 Zlato

Teprve v roce 1484 italský profesor Giovanni Of Arcoli, známý také jako Johanues

Arculanus, navrhl k vyplnění zubu používat tenkou vrstvu zlata.

1.2 Amalgám

První zmínka o amalgámu pochází z Asie a datuje se do 6. století př. n. l. Až z 16. století n. l.

pochází první záznam o pastě ze stříbra a cínu. Ve svém rukopise z roku 1528 to uvádí

Johannes Stocker. Amalgám pak upadl na více než dvě století do zapomenutí. V této době

se k vyplnění zubu používaly zinkové, olověné nebo zlaté folie.

V roce 1816 anglický chemik Charles Bell doporučil amalgám ze stříbrných pilin a rtuti

k vyplnění zubů. Jedním z nejvýznamnějších zubních lékařů používajících amalgám

už od roku 1826, byl francouzský lékař Auguste Taveau. Je faktem, že o několik let dříve jiný

francouzský lékař, Louis Regnart, uveřejnil zprávu o využití amalgámu, do kterého přidal

ještě měď, přesto se prvenství připisuje Taveauovi.

Prvním, kdo se zabýval amalgámy skutečně vědecky, byl americký lékař Greene Vardiman

Black (1836-1915). Black je považovaný za zakladatele moderního zubního lékařství

v Americe. Na základě jeho velkého množství pokusů, které provedl, ustanovil optimální

složení amalgámu. Toto složení bylo přijato jako první technická norma z r. 1929. Další

změna proběhla v roce 1963, kdy lékař Wilmer Eames představil amalgám s vyšším obsahem

mědi. Toto složení amalgámu se dodnes používá.

12

1.3 Kompozita

Vývoj výplňových pryskyřic sahá až do roku 1843, kdy Reitenbacher syntetizoval kyselinu

akrylovou. Zavedení výplňových pryskyřic je spojeno s objevem polymerace za studena.

První samopolymerující pryskyřici představil výrobce Heraeus Kulzer roku 1943. V dalších

letech vznikaly další rychle tuhnoucí pryskyřice, ale po začátečním nadšení se ukázalo,

že mají mnoho nevýhodných vlastností. Například velká kontrakce, nedokonalý okrajový

uzávěr, doba tuhnutí 10 až 15 minut, změna barvy a nedostatečná mechanická odolnost.

Zvýšení retence výplně tvrdým zubním tkáním dosáhl M. G. Buonocore roku 1955,

kdy naleptal sklovinu kyselinou.

Vznik kompozitních pryskyřic se datuje do roku 1962. Američan Bowen Radar Loop vyvinul

kompozitní výplň s většími molekulami monomeru, které zvýšily pevnost pryskyřice.

Přidáním anorganického plniva zlepšil fyzikální vlastnosti výplně.

V roce 1970 se objevují materiály tuhnoucí vlivem UV záření. Ze začátku se používají spíše

jako pečetidla fisur a později, okolo roku 1973, i jako kompozitní výplně. I v tomto případě

vznikaly značné nedostatky. UV záření nebylo rozptýlené a pronikalo pryskyřicí pouze

do hloubky 1,5 mm a bylo pohlcováno sklovinou. Díky těmto nepříznivým vlastnostem

se postupně od tohoto způsobu polymerace ustupovalo.

Malá mechanická odolnost materiálů vedla k rozvoji vysoceplněných kompozit

s mikroplnivem. Některé stomatologické společnosti tyto nové materiály uznávaly

i jako materiál pro postranní úsek chrupu. Okolo roku 1979 vzniká řada nových hybridních

kompozitních materiálů, jsou to především fotopolymerují materiály.

Postupná modelace a polymerace po vrstvách s použitím světlovodného klínku vede

k objevení první kompozitní inleye v roce 1982. V ordinacích se inleye modelují přímo

v ústech materiálem Charisma Inley CS od výrobce Heraeus Kulzer, a nebo na modelech

kompozitem EOS od Ivoclar Vivadent, nebo materiálem Prisma AP.H Inlay System

od výrobce Dentsply DeTrey. Polymerace kompozitní inleye je světelná.

Největší rozvoj kompozit v postranním úseku nastal v 80. letech. Důkazem toho jsou i názvy

kompozitních materiálů s přívlastky molar, nebo posterior. Vzhledem k nevýhodným

vlastnostem vzhledem k amalgámu se tyto materiály stále používají spíše ve frontálním úseku.

Výrobci upouštějí od přímého určení a indikace nechávají na ošetřujícím lékaři.

13

V roce 2003 se objevují první kompozitní materiály na bázi nanotechnologie. Jejich vlastnosti

se v současné době stále vylepšují a vznikají další nové materiály.

1.4 Skloionomerní cementy

Skloionomerní cementy byly objeveny v roce 1969 B. E. Kentem a A. D. Wilsonem a staly

se novým materiálem pro zubní výplně. V roce 1972 byl tento materiál představen odborné

veřejnosti a v roce 1976 výrobce Coaulk představil první skloionomerní cement s názvem

ASPA (Alumino-Silicate-Polyalkenoic-Acid).

1.5 Keramika

Vznik dentální keramiky se datuje do roku 1889, kdy si ji Charles H. Land nechal patentovat.

V této době byla keramika velmi křehká a kvůli tehdejšímu velkému rozvoji kompozitních

materiálů se moc neujala. Roku 1962 si Weinstein nechal patentovat nové složení prášku

pro metalokeramiku. V 70. letech se začaly vyvíjet nové technologie pro fazetovací keramiku

a celokeramiku. V roce 1968 byla McCullochem vyvinuta technologie lité sklokeramiky

uvedená pod názvem Dicor.

V polovině roku 1990 švédská společnost Nobel Biocare představila první CAD/CAM

konstrukce z bločků oxidu zirkoničitého. Poslední inovací z roku 2006 je systém CEREC.

1.6 Nepřímé výplně

Jednu z prvních nepřímých výplní ve stomatologii zhotovil John Murphy v Londýně roku

1835. První litou zlatou inlay zhotovil Philbrook roku 1897. Roku 1907 byla objevena metoda

ztraceného vosku a inleye se začaly běžně používat.

14

2 Etiologie1 zubního kazu

Důvodů a okolností, které mají vliv na vznik zubního kazu, je více. Proto zubní kaz

označujeme za chorobu multikauzální a multikondicionální.

2.1 Základní faktory

Jedním ze základních faktorů je zubní plak. Zubní plak je měkký nažloutlý povlak,

který vzniká na povrchu zubů, především na místech špatně přístupných pro samoočišťování.

Například v krčkových partiích, jamkách, fisurkách a v mezizubních prostorách. Zubní plak

obsahuje zbytky potravy, složky slin, bakterie a zbytky jejich metabolických produktů.

Množství plaku je u každého jedince rozdílné, záleží na způsobu výživy, ale také

na schopnosti plak mechanicky odstranit kartáčkem a zubní pastou, popř. dalšími pomůckami

zubní hygieny. Ve vyzrálém plaku se vyskytují kariogenní streptokoky: Streptococcus

mutans, Streptococcus sanguis, Streptococcus mitis, Streptococcus salivarius a dále

pak Lactobacillus acidophilus. Metabolické produkty těchto bakterií jsou odpovědné

za demineralizaci tvrdých zubních tkání. Na tomto poznatku založil Willoughby D. Miller,

americký zubní lékař a první ústní mikrobiolog, roku 1889 svou chemicko-parazitární teorii.

„Na základě chemicko-parazitární teorie je zubní kaz choroba tvrdých zubních tkání začínající

jejich odvápněním kyselinami, které vznikají ze sacharidů přítomných ve stravě, činností

mikroorganismů ústní dutiny. K odvápnění pak přistupuje za spoluúčasti proteolytických

mikroorganismů rozpad organických substancí.“ (Novák, 1981, str. 40)

Přesto, že je tato teorie přes 100 let stará, je to dodnes nejvíce uznávané vysvětlení teorie

zubního kazu, i když nechává některé otázky nezodpovězené.

Dalšími základními faktory jsou sacharidy (sacharóza, glukóza, fruktóza, laktóza a škrob),

odolnost tvrdých zubních tkání a vliv času. Uvádí se, že bakteriím trvá přibližně 24-48 hodin,

než na zubu vytvoří povlak, který je schopen zkvašovat sacharidy a produkovat kyseliny.

1nauka o příčinách vzniku nemocí (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/etiologie)

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/etiologie

15

2.2 Spoluovlivňující faktory

Faktory, které spoluovlivňují vznik zubního kazu jsou: dědičná dispozice, morfologie zubů,

složení a množství sekrece slin, pohlaví a věk, hormonální změny, celková onemocnění,

životní prostředí, způsob výživy a hygiena.

16

3 Prevence zubního kazu

„Podstatou konceptu prevence je představa, že aktivním ovlivňování rizikových faktorů bude

možné snížit výskyt nemocí.“ (http://www.wikiskripta.eu/index.php/Prevence)

Pro pacienta je mnohem příjemnější dodržovat preventivní opatření, než podstoupit samotné

ošetření zubního kazu. Dnes hraje velkou roli i stránka ekonomická. Náklady na ošetření

zubního kazu jsou veliké. Hlavní dva způsoby spočívají ve zvyšování odolnosti zubních tkání

a v omezení účinku vnějších škodlivin jako jsou sacharidy a mikroorganismy.

3.1 Cukry

Studiemi bylo dokázáno, že zvýšená konzumace cukru úzce souvisí se zvýšeným vznikem

zubních kazů. Proto bychom měli omezit časté konzumování sladkostí pouze na hlavní jídla,

a to v přiměřeném množství, a poté si zuby dobře vyčistit. Dodržovat zásady správné výživy

a dbát na dostatek vitamínů, minerálů, bílkovin a vlákniny. Vhodná je také výživa podporující

sekreci slin a samoočišťování zubů.

3.2 Hygiena

Další preventivní zásada spočívá ve správné péči o dutinu ústní. Účelem hygieny

je odstraňování zubního plaku z povrchu zubů. Docílíme toho používáním kartáčku, žš žš

zubní pasty a dalších dentálních pomůcek.

3.3 Fluoridy

Podstatnou roli v prevenci zubního kazu hraje také přísun fluoridů. Fluorid má schopnost

začlenit se do tvrdých zubních tkání a tím zvyšuje odolnost proti působení kyselin, také

zpomaluje demineralizaci a podporuje remineralizaci. V zubním plaku fluorid působí

na metabolismus mikroorganismů a zpomaluje jejich růst. Fluoridy podáváme systémově

ve formě tablet nebo fluoridací pitné vody, soli nebo mléka. Druhou možností je podávat

fluorid lokálně pomocí zubních past, gelů, laků nebo roztoků.

3.4 Pečetění fisur

Pečetění fisur je prevencí především u dětí. S pečetěním by se mělo začít co nejdříve

po prořezání dočasných molárů a stálých molárů i premolárů. Morfologie jamek a fisur zde

může být hluboká a často dosahuje až do blízkosti dentinosklovinné hranice, takže kaz rychle

proniká i do dentinu. U některých tvarů fisur vlákna zubního kartáčku nemohou dosáhnout

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Prevence

17

až na dno a mohou se zde hromadit zbytky jídla nebo bakterie. Fisury se vyplňují

kompozitním materiálem sealentem tuhnoucím většinou světelně. (obrázek 2)

18

4 Dělení zubního kazu

Především u dětí, dorostenců a mladších dospělých, zubní kaz začíná nejčastěji na sklovině.

Příčinou je, že klinická korunka2 v tomto věku je menší nebo stejná s anatomickou korunkou

3.

Když délka klinické korunky převýší korunku anatomickou, dojde k odhalení

cementosklovinné hranice a určité plochy cementu. Zubní kaz může tedy začít i na cementu.

Nejčastěji k tomuto jevu dochází ve věku mezi 25–30 lety a s věkem výskyt kazu cementu

většinou stoupá. Výskyt primárního kazu na dentinu je velmi vzácný, v naprosté většině

případů se jedná o pokračující kaz skloviny nebo cementu.

4.1 Kaz skloviny

Pokud je narušena rovnováha mezi slinou, plakem a sklovinou, minerály opouštějí sklovinu

a nastává proces demineralizace. Tato rovnováha může být narušena organickými kyselinami,

které se tvoří jako produkty metabolismu mikroorganismů přítomných v dutině ústní.

Na povrchu skloviny se často utvoří bílá skvrna. Na výbrusech skloviny s touto počínající

lézí4

lze na polarizačním mikroskopu pozorovat čtyři jasně odlišné zóny. Směrem od povrchu

do hloubky to jsou: povrchová zóna, tělo léze, tmavá zóna a translucentní zóna.

Demineralizace nastává v poslední, translucentní zóně a naopak v povrchové a tmavé zóně

nastává remineralizace. V této počáteční fázi záleží na převaze příslušných vlivů, zda bude

destruktivní proces pokračovat do hloubky tkáně, nebo se zastaví, či se dokonce vrátí

k původnímu stavu.

4.2 Kaz dentinu

Kaz dentinu se šíří většinou mnohem rychleji než kaz skloviny, ale není to pravidlem,

je to dáno nižším obsahem minerálů v dentinu. Dentinový kaz postupuje spíše do postranních

úseků a tím podminuje sklovinu. Ještě před vytvořením kavity může kaz dosáhnout dentinu

a přes sklovinnou lézi sem mohou pronikat bakteriální toxiny a enzymy. Na rozhraní pulpy

a dentinu se vytváří obranný terciální dentin.

2všechny části zubu, které vyčnívají nad okraj dásně, tj. zpravidla i krček, popř. část kořene zubu,

http://lekarske.slovniky.cz/pojem/korunka) 3anatomická korunka – část zubu, jejíž povrch je kryt sklovinou, (http://lekarske.slovniky.cz/pojem/korunka) 4anatomické poškození, porucha určité struktury, (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/leze-lese)

http://lekarske.slovniky.cz/pojem/korunka

http://lekarske.slovniky.cz/pojem/korunka

19

4.3 Kaz cementu

Kaz cementu probíhá podobně jako kaz skloviny. Vzhledem k nízkému obsahu minerálů

může být průběh rychlejší než ve sklovině, ale není to pravidlem. Makroskopicky se tento kaz

často projevuje jako žlutá až hnědá skvrna.

4.4 Primární kaz

Kaz na doposud intaktní ploše zubu označujeme jako primární. Primární kaz může vzniknout

na dosud neošetřeném, tak i ošetřeném zubu, pokud nové defekty nesouvisí s dřívějším

ošetřením.

4.5 Sekundární kaz

Jestliže na okraji výplně nebo v její těsné blízkosti vzniknou nové kazivé defekty, označujeme

tento kaz jako sekundární. Příčinou je většinou vytvoření štěrbiny nebo schůdku mezi výplní

a tvrdou zubní tkání. Do tohoto nedostatku pronikají bakterie a ve sklovině u okraje výplně

i v dentinu dochází ke kazivému defektu.

4.6 Recidivující kaz

Vznikne-li kaz pod výplní, označuje se za recidivující. Tento kaz je následkem

nedostatečného odstranění kazivého defektu.

4.7 Akutní kaz

Akutní kaz se vyskytuje spíše v mladém věku a často postihuje více zubů. Mnohdy

se vyskytuje na totožných plochách, stejných typech zubů současně. Téměř vždy se jedná

o premoláry a moláry. Aktivní kaz postupuje poměrně rychle, málokdy vyvolá tvorbu

terciárního dentinu a tím ohrožuje pulpu. Dentin v kazivé dutině má nažloutlou nebo

žlutohnědou barvu, je měkký a dá se snadno odstranit. Akutní kaz vzniká tehdy,

jestliže jsou obranné schopnosti organismu slabší než intenzita škodlivosti.

4.8 Chronický kaz

Pokud je tento poměr opačný, vzniká kaz chronický. Obvykle postihuje jen ojedinělé zuby

a jeho postup je poměrně pomalý. Vyskytuje se především v dospělosti a ve vyšším věku.

Dentin má tmavohnědou až černou barvu, je velmi tvrdý a jeho odstranění je obtížné. Šíří

se spíše do šířky a vyvolává tvorbu terciárního dentinu.

20

4.9 Inaktivní kaz

Kazivá destrukce se může přechodně nebo i trvale zastavit, tak vznikne kaz zastavený, někdy

označovaný jako inaktivní. Tento kaz se často objevuje ve vyšším věku. Dentin má hnědou

barvu a je tvrdý.

4.10 Dělení podle hloubky kavity

Velmi důležitá je hloubka kavity. Rozlišujeme kaz povrchový, střední, kaz blízký dřeni a kaz

penetrující5 do pulpy. Kaz povrchový se nachází na sklovině a na povrchu dentinu. Kaz

střední zasahuje do střední vrstvy dentinu. Kaz blízký dřeni, někdy označovaný jako hluboký,

sahá až do těsné blízkosti pulpy. Správné posouzení hloubky kavity je důležité pro výběr

vhodné preparační techniky a další postup ošetření proto v nejasných případech doplňuje

vyšetření rentgenovým snímkem. Pozornost se věnuje především kazu penetrujícímu

do pulpy. Pulpa není kryta dentinem, ale pouze kariézní vrstvou, takže je v přímém kontaktu

s infekčním materiálem. Rozpoznání tohoto kazu je velmi obtížné a ani rentgenový snímek

nemusí vše odhalit. Správnou diagnózu pak potvrdí až neúspěch provedeného ošetření.

Při diagnostice kazu penetrujícího do pulpy se provádí amputace. Jedná se o odstranění

korunkové dřeně až po vchody do kořenových kanálků.

Kaz penetrující a podminující od sebe rozlišuje podle charakteru šíření v tvrdých zubních

tkáních. Penetrující kaz má kuželovitý tvar a co nejrychleji postupuje k pulpě. Tvorba

terciálního dentinu je mírně posunuta směrem k vrcholu dentinových tubulů. Podminující kaz

se po dosažení dentinosklovinné hranice začne šířit do stran.

4.11 Zvláštní formy zubního kazu

Zvláštní formou kazu je kaz po ozáření. Radiační terapie nádorů v oblasti hlavy a krku může

být příčinou poškození slinných žláz. Následkem může být snížená produkce slin

(xerostomie) a změna složení slin. Poté dochází ke zvýšené přítomnosti kariogenních bakterií.

Kaz se objevuje až za určitou dobu po ozařování, nejprve se projeví ztmavnutím okolo krčků

a později tvrdé zubní tkáně zkřehnou a sklovina se po částech odlamuje. Profylaxe spočívá

v aplikaci 1% fluoridového gelu spolu s každodenním odstraňováním zubního plaku.

Podmínkou je začít s profylaxí nejpozději současně s počátkem ozařování.

5pronikající (např. určitou vrstvou nebo tkání), (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/penetrujici)

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/penetrujici

21

Další formou zvláštního kazu je kaz profesionální. Vyskytuje se u lidí, kteří jsou dlouhodobě

vystaveni působení moučného nebo cukerného prachu. Tento kaz se nejčastěji projevuje

v krčkové oblasti. Další ohroženou skupinou jsou zaměstnanci, kteří pracují s kyselinami.

Kyseliny vyvolávají změny tvrdých zubních tkání, projevující se zvýšenou abrazí6, erozí

7

nebo diskolorací.

Kazy v mléčném chrupu neodlišujeme od kazu stálých zubů.

6postupné obrušování zubů, (http://lekarske.slovniky.cz/pojem/abraze-zubu) 7někdy označovaná jako dentální koroze, představuje ztrátu tvrdých zubních tkání v důsledku chemických vlivů,

bez bakteriální účasti. Projevuje jako se větší ploché, na povrchu nerovné defekty tvrdých zubních tkání,

nejčastěji v blízkosti přechodu skloviny v kořen zubu. Mohou být postiženy všechny zuby, nejčastěji jsou však

postiženy zuby frontálního úseku. (http://www.nechcikazy.cz/seznam-galerii/galerie/co-je-zubni-eroze)

http://www.nechcikazy.cz/seznam-galerii/galerie/co-je-zubni-eroze

22

5 Diagnostika zubního kazu

„Základem každé medicínské léčby je správná diagnóza onemocnění, se kterým pacient

k lékaři přišel.“ (Záchovná stomatologie a parodontologie 2, str. 59)

Přesná diagnóza a plán léčby jsou možné pouze v případě, že zubní lékař posoudí celkový

nález. Před vyšetřením zubů, závěsného aparátu a sliznic je vždy potřebná obecná a speciální

anamnéza.

5.1 Obecná anamnéza

„V obecné anamnéze můžeme rozpoznat vliv celkových onemocnění na stav dutiny ústní

a vyloučit zvláštní rizika při ošetření při terapii zubního kazu.“ (Záchovná stomatologie

a parodontologie 2, str. 59). Zubní lékař se pacienta ptá pomocí tištěného dotazníku. Písemné

údaje pacienta doplní ještě ústně zpřesňujícími otázkami. Během rozhovoru by se zubní lékař

měl pokusit odhadnout pacientův psychický stav a jeho zájem o spolupráci. Pacienta také

pozoruje, například jeho motorika, celkový vzhled nebo dechová činnost mohou být signálem

k celkovým onemocněním.

5.2 Speciální anamnéza

„Na obecnou anamnézu navazuje anamnéza speciální. Její součástí jsou otázky, které se týkají

pacientových obtíží v oblasti žvýkacího aparátu.“ (Záchovná stomatologie a parodontologie 2,

str. 59). Pacienti by měli vyhledávat zubního lékaře především kvůli preventivním

a kontrolním prohlídkám. U pacientů s bolestmi se zubní lékaři ptají na lokalizaci, časový

průběh a intenzitu. Musí při tom brát na vědomí, že pacient popisuje osobní vnímání, které

může být při stejném onemocnění individuálně velmi rozdílné.

Zubní lékař by měl nejen rozpoznat kariézní léze od zdravé zubní tkáně, ale i inaktivní

kariézní léze od aktivních.

5.3 Vizuální vyšetření

Vizuální vyšetření zubu je nejpoužívanější metodou v diagnostice zubního kazu. Existují dvě

základní podmínky pro to, aby se počáteční stádia kazu odhalila včas. Je to dokonalé osvětlení

pracovního pole a dokonale čistý povrch zubu. Vyšetření se provádí za pomoci zubního

zrcátka a sondy. Zrcátko by mělo být předem nahřáté, aby se zabránilo jeho orosení dechem.

Zubním zrcátkem si zubní lékař oddaluje tvář a odraženým světlem si prosvítí zuby a zároveň

23

si prohlédne odvrácené plošky zubů. Začíná se zpravidla posledním zubem v prvním

kvadrantu vpravo nahoře a končí se posledním zubem ve čtvrtém kvadrantu vlevo dole. Zubní

lékař výsledek rovnou zaznamenává do formuláře podle uvedených symbolů. Vyšetření

pouhým zrakem může být velmi nepřesné, zatímco diagnostikovat kavitu je snadné, pátrání

po diskoloracích, které napovídají o přítomnosti kazu, je obtížnější.

5.4 Transluminace optickým vláknem

Transluminace optickým vláknem slouží především k diagnóze aproximálních kazů. Z hrotu

světlovodu vychází intenzivní paprsek bílého světla, který se přiloží na bukální nebo linguální

plochu zubu. Výrazný zubní kaz má nižší index procházejícího světla, a proto se projevuje

jako ztemnění. Otevřenou kavitu s prolomeným povrchem lze diagnostikovat snadno,

za to aproximální kaz skloviny nebo menší dentinové léze lze rozpoznat pouze v případě,

že vedlejší zub chybí nebo jsou-li mezi zuby tremata. Mnohé výzkumy potvrzují,

že prosvícení aproximálních kontaktů optickým vláknem je nedostačující pro včasnou

diagnózu zubních kazů. Nevýhodou je také neschopnost přístroje diagnostikovat kariézní léze

kolem výplní a nemožnost zhotovovat snímky a dokumentovat stav. Transluminace je vhodná

především v případech, kdy nelze zhotovit rentgenové snímky a nebo jako doplněk k určení

správné diagnózy.

5.5 Rentgen

Rentgen je velmi užitečným pomocníkem v diagnostice zubního kazu. Zpravidla se zhotovují

interproximální snímky obou polovin čelistí. Většinou se zhotovuje jeden snímek v oblasti

molárů a druhý v oblasti premolárů. Extraorální snímky nemají v diagnostice zubního kazu

odůvodnění, protože mohou zkreslovat a pro tento účel jsou velmi nepřesné. Vyhodnocování

rentgenových snímků může být někdy zkomplikováno anatomickými faktory. Zubní kaz

se ve sklovině a dentinu projevuje jako trojúhelníkové projasnění s hrotem směřujícím dovnitř

zubní tkáně. Zubní lékař by měl vzít na vědomí, že demineralizace postoupila vždy o něco

dále, než jak se ukazuje na snímku. V posledních několika letech jsou k dispozici digitální

rentgeny propojené s diagnostickým softwarem. Místo filmu se používá speciální čidlo

ve tvaru destičky o stejných rozměrech, jako má běžný film. Destička se exponuje stejně

jako film a pak se dá do čtecího zařízení, které je propojeno s počítačem. Výhodou těchto

systémů je, že dávka záření může být oproti klasickému rentgenu zmenšena až o 50% a je zde

okamžité zobrazení snímku. Nevýhodou může být vysoká pořizovací cena a radiace,

které je vystaven jak pacient, tak i ošetřující personál. Diagnostický program je schopen

24

zaznamenávat počáteční léze a při sériovém snímkování je program schopen podávat

informace o zvětšování léze. Tyto programy jsou zatím ve stádiu vývoje a testování.

5.6 Laserová fluorescence

Systém laserové fluorescence byl v diagnostice zubního kazu zaveden teprve nedávno.

Má velké využití v časné diagnostice kazů skloviny. Přístroj vyzařuje světlo v přesné vlnové

délce, které proniká asi do hloubky 1 mm. Vlnová délka použitého světla je nastavena tak,

že zdravá tvrdá zubní tkáň projevuje malou, nebo žádnou fluorescenci. Jakmile světlo

dopadne na tkáň s lézí, dojde k fluorescenci na jiné vlnové délce. Zubní kaz fluoreskuje více

než zdravá sklovina nebo dentin, stupeň fluorescence je tak i ukazatelem míry rozvoje kazu.

Světelný nástavec je dvojcestný, paprsek laseru dopadá na tvrdou zubní tkáň a odražená

světelná energie je vedena zpět do přístroje, který tuto energii vyhodnotí a zobrazí. Vysoké

hodnoty měření znamenají nutnost ošetření nebo alespoň sledování léze. Problémem mohou

být silně pigmentované fisury nebo zubní plak, kde může být měření nepřesné. Diagnostika

aproximálních kazů může být v některých případech obtížná. Laser se tady používá spíše

jako pomocný diagnostický přístroj.

5.7 Elektrická vodivost

Diagnostická metoda využívající elektrickou vodivost se v zubním lékařství používá od roku

1950. Tato metoda spočívá v tom, že zdravá sklovina je dobrým elektrickým izolátorem.

S postupným zvětšováním kariérní léze se porozity spojují a vytvářejí dráhy, které vedou

k poklesu vedení elektrického proudu. Míra poklesu elektrického proudu je tedy i ukazatelem

rozvoje kazu. Elektronický detektor kazu je vybavený koncovkou s proudem vzduchu, který

zub osušuje. Spolehlivě se diagnostikují pouze okluzní kazy, aproximální kazy touto metodou

nelze diagnostikovat. Elektrická vodivost je velmi přesná metoda při diagnostice časných

kariézních lézí a sledování progrese kazu. U kariézních lézí, které vyžadují preparaci

je naopak výhodnější diagnostika vizuální a rentgenologická.

25

6 Preparace

Pokud je diagnostikován zjevný kaz, který vyžaduje ošetření, musí být kariézní zubní tkáň

odstraněna. Výsledný defekt je vyplněn vhodným výplňovým materiálem. Tato výplň by měla

obnovit původní tvar zubu. Výplň zubu je zpravidla vytvářena po preparaci kavity. Kavita

musí být preparována s cílem co nejvíce ušetřit tvrdé zubní tkáně, zároveň by ale měla

poskytnout dlouhodobé zakotvení výplně. Současně by měla předcházet vzniku novéno

zubního kazu.

Black rozdělil kavity podle predilekčních míst8 pro kaz do pěti tříd:

„Třída I: centrální kavity v oblasti fisur a jamek premolárů a molárů

Třída II: aproximální kavity premolárů a molárů

Třída III: aproximální kavity ve frontálním úseku bez zasažení incizní hrany

Třída IV: kavity ve frontálním úseku zasahující incizní hranu

Třída V: kavity v oblasti krčku zubu“

(Memorix zubního lékařství, str. 338), (obrázek 4)

6.1 Způsoby ukotvení výplňového materiálu

Používají se tři možné způsoby ukotvení výplňového materiálu v zubu, makroretence,

mikroretence, a nebo chemicko-adhezivní technika. Při primární preparaci je potřeba hledět

na obrys a extenzi, přístup, retenci a odolnost kavity. Obrys a extenze jsou dány rozsahem

zubního kazu a volbou výplňového materiálu. Přístup by měl být takový, aby se kaz dal

snadno odstranit a také aby výplňový materiál mohl být snadno aplikován. Retenční tvar

kavity by měl zajistit ukotvení výplně a tím zabránit její vytažení. Pro zajištění dobré

odolnosti by měla mít kavita takový tvar, aby nemohlo dojít k fraktuře tvrdých tkání nebo

výplně. Po odstranění zubního kazu následuje sekundární preparace, kdy se stěna kavity

ohladí a očistí se okraje.

8označení místa, které je nejčastěji určitým chorobným procesem napadáno „choroba má v tomto místě

zálibu“ (http://lekarske.slovniky.cz/pojem/predilekcni)

26

6.2 Nové techniky preparace

Preparace laserem zatím není moc rozšířená, protože odstraňování tvrdých zubních tkání

je pomalejší než u běžných rotačních nástrojů. Další nevýhodou je, že laser neumožňuje

odstraňovat z kavity výplně.

Další novou technikou je kinetická preparace kavity. Kinetická preparace kavity je založená

na opracovávání tvrdých zubních tkání speciálními pískovačkami, které využívají částice

oxidu hlinitého o velikosti 27-50 mikrometrů. Podobně jako u laseru, kinetická preparace

neumožňuje odstraňovat z kavity výplně. Dalším problémem mohou být kavity větších

rozměrů.

U laseru i u kinetické preparace si zubní lékař i pomocný personál musí chránit především

oči. U obou preparačních technik se vytvořené kavity ještě musí dokončit rotačními nástroji.

Abychom zajistili ochranu zubní dřeně, můžou se blízké oblasti překrýt preparátem hydroxidu

vápenatého. Ten by měl usmrtit zbylé organismy, neutralizovat kyseliny vznikající v kazu,

vytvrdit a vysušit změklý dentin a vyvolat tvorbu terciárního dentinu.

Po preparaci kavity vzniká dentinová rána, kterou je potřeba překrýt vhodným obvazem.

Obvaz dentinu se označuje jako podložka. S přibývající hloubkou kavity se rovněž zvětšuje

i plocha rány. Podložka by měla chránit zubní dřeň před chemickým, termickým

a bakteriálním drážděním. Dále by měla pokrývat všechny stěny kavity, které směřují k pulpě

a v prostředí dutiny ústní by se měla rozpouštět co nejméně. Také by měla být odolná v tlaku.

Existují dva druhy dentinových obvazů. Méně používané jsou laky a linery. Důvodem je,

že dočasně snižují propustnost dentinu a navíc se mírně rozpouštějí ve slině. Dnes

se používají pouze u plochých kavit a u minimálních dentinových ran. Velmi používané

jsou cementy. Skládají se z tekutiny a prášku, po smíchání vznikne plastická hmota, která

vzápětí tuhne.

Mělo by se udržovat suché pracovní pole. Smísení tekutiny v dutině ústní s výplňovými

materiály mění jejich vlastnosti a může bránit v adaptaci. Suché pracovní pole se zajistí

pomocí vatových válečků, které se podle situace umisťují v horní čelisti do vestibula a v dolní

čelisti do sublinguální krajiny.

27

7 Amalgám

Amalgám vzniká smísením rtuti se slitinou kovů v podobě kovových pilin. Kovový prášek,

neboli alloy, nejčastěji obsahuje stříbro (Ag), cín (Sn) a měď (Cu). Poměr těchto prvků

a morfologie částic prášku určuje vlastnosti budoucího amalgámu. Stříbro zajišťuje

chemickou odolnost amalgámu a má příznivý vliv na objemové změny. Pozvolna se slučuje

s rtutí, zvyšuje pevnost a urychluje tuhnutí. Také zajišťuje dlouhotrvající lesk výplně. Cín

se dobře slučuje s rtutí, usnadňuje amalgamaci, dodává amalgámu plasticitu a podporuje

kontrakci tuhnutí. Měď se s rtutí slučuje hůře, ale zvyšuje pevnost a tvrdost amalgámu

a vyrovnává účinky cínu. Dále amalgám obsahuje ještě malé množství dalších prvků,

jako je zlato (Au), platina (Pt) a zinek (Zn). Zinek má význam při výrobě amalgámové slitiny,

působí proti oxidaci a usnadňuje tok taveniny. Zlato a platina zvyšují korozní odolnost. Rtuť

se pro přípravu dentálních amalgámů používá vždy v čisté podobě bez jakýchkoli příměsí

kovových i nekovových. Rtuť se přidává i do slitiny, tím se zajistí snazší zpracování

amalgámu při jeho přípravě i při nanášení do kavity. Maximální obsah rtuti je do 3%. Smísí-li

se kovové piliny s rtutí, vznikne plastické hmota, která tuhne při pokojové teplotě.

7.1 Složení

Složení amalgámu dělíme na dvě odlišné skupiny. Konvenční složení amalgámu se používalo

dříve. Amalgám obsahoval nízké procento mědi, a to do 6%. Dnes používáme moderní

non gamma 2 amalgámy s vysokým procentem mědi v rozmezí od 10% do 30%. Díky

většímu procentu mědi došlo ke zvýšení pevnosti v tlaku.

Podle mezinárodních norem má mít slitina vysokoprocentního stříbrného amalgámu

následující složení: stříbro 65–70%, cín 25–29%, měď do 6%, zinek do 2% a rtuť do 3%.

Kromě obsahu mědi je důležitý tvar částic prášku. Podle tvaru rozlišujeme amalgám sférický,

pilinový a smíšený. Sférický prášek může mít tvar kuličkový, vejčitý nebo rohlíčkovitý.

Smíšený tvar obsahuje piliny i sférické částice. Optimální velikost částic je u pilin 15–50

mikrometrů a u sférických amalgámů se pohybuje od 10 do 37 mikrometrů. Sférický

amalgám se vyznačuje těsným prostorovým seskupením částic, toho lze docílit smícháním

částic o různých velikostech. Výhodou sférického amalgámu je většinou kratší doba tuhnutí.

Nevýhodná je jeho kontrakce, která podle některých názorů může zapříčinit vznik okrajové

spáry. Velikost a tvar částic významně ovlivňuje kvalitu amalgámu. Hrubší částice

28

jsou příčinou větších objemových změn. Menší částice lépe přilnou ke stěnám kavity a povrch

výplně je méně porézní a lépe se leští.

7.2 Míchání

Amalgám se dnes míchá strojově. Třepačky neboli amalgamátory dělíme na přístrojově

násypné a kapslové. Důležitá je frekvence otáček a tvar pohybu, který kopíruje míchací

zařízení. U některých přístrojů je v míchacím cyklu naprogramována přestávka, aby nedošlo

k přehřátí míchané směsi.

Poměr prášku a rtuti je 1:1. Namíchaný amalgám se nesmí drolit ani nesmí být příliš tekutý.

Správná je konzistence marcipánového těsta. Aplikace amalgámu do kavity by měla být

bezdotyková, amalgám by se měl nanášet pomocí pistole a nádobky na amalgám. Vzhledem

ke kovové povaze amalgámu jsou vhodné kovové nástroje. Kondenzace amalgámu je hned

po modelaci druhým nejdůležitějším krokem při zpracování amalgámu. Cílem je vytlačit

přebytečnou rtuť. Amalgám se kondenzuje vždy v přebytku. Poslední vrstva by měla

přesahovat okraje kavity asi o 1 milimetr. To je vrstva nejbohatší na rtuť, a proto je také

nejméně kvalitní. Odstraní se oříznutím při modelaci. (obrázek 6)

7.3 Indikace

„Amalgám je vhodný a dlouhodobě klinicky ověřený materiál pro kavity I., II. a V. třídy,

pro dostavby pahýlů a pro retrográdní9 uzávěr kořene. Indikace výplňového materiálu závisí

vždy na jeho biochemicko-fyzikálních vlastnostech.“ (Konzervační zubní lékařství, str. 76)

Často jsou amalgámem plněny kavity II. třídy, které nejsou na všech stranách ohraničeny

sklovinou, odmítá-li pacient inleye nebo jsou-li inleye kontraindikovány. Amalgám

by se neměl indikovat u těhotných žen, dětí a u pacientů s chorobami ledvin. Amalgám je také

kontraindikován v přímém kontaktu s kovovými konstrukcemi, jako jsou inleye, polokorunky

a korunky, protože na základě elektrogalvanické koroze se dá očekávat zvýšené uvolňování

rtuti. Také se diskutuje o tom, zda by měl být amalgám doporučován u žen v plodném věku,

i když dosud neexistují žádné údaje o poškození plodu rtutí. Preparace a technika zpracování

amalgámu umožňují zhotovovat výplně, které snesou velké zatížení při žvýkání a mají

dlouhou životnost.

9retrográdní – směřující zpět (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/retrogradni)

29

7.4 Preparace

Preparace kavity vychází ze zásad Blacka. Základem preparace je skříňková kavita,

kdy jsou všechny stěny kavity navzájem kolmé. Nesmí zde vzniknout žádný ostrý úhel

ani hrana. Toho lze dosáhnout jedině preparačním nástrojem zaobleného tvaru.

Nejvhodnějším nástrojem je hruškovitý diamantový brousek nebo tvrdokovová fréza stejného

tvaru. Hloubka kavity by měla být taková, aby na okluzi byla tloušťka amalgámu 2 milimetry

a na hrbolku raději 3 milimetry. Sklovinné okraje kavity se nezešikmují ani nepodminují, úhel

mezi stěnou kavity a povrchem zubu by měl ideálně být 90°. (obrázek 5)

7.5 Zpracování

Modelace okluzní plošky by měla být lehce zjednodušující. Nejdůležitější pro správnou

funkci výplně je modelace aproximálních lišt a konvexní tvar svahů hrbolků. Čas modelace

se pohybuje v rozmezí mezi 3 až 30 minutami. Nejkratší čas mají obecně sférické amalgámy

a nejdelší pilinové amalgámy. Výplň se upravuje pomocí artikulačního papírku.

Leštění amalgámové výplně má dvě části, finýrování a pulírování. V první části se pouze

odstraní povrchové nerovnosti a ve druhé části následuje vlastní leštění. K finýrování

se používají tvrdokovové finýrky nebo brousky. Při pulírování se používají leštící gumičky.

Při finýrování se odstraňují především přebytky a převisy, kvůli kterým by mohlo dojít

k okrajovým frakturám. V aproximálním prostoru se používají brusné pásky nebo disky.

Pevnost výplně v tlaku by měla být nejméně 350 MPa. Krátce po modelaci hrozí riziko tvorby

trhlin. Podle mezinárodních norem by měla být minimální pevnost amalgámu za 60 minut

po přípravě 80 MPa. Pevnost se v průběhu doby zvyšuje a spotřebuje všechnu volnou rtuť

v amalgámu.

Amalgámem se dají nahradit i ztracené hrbolky. V takových to případech jsou zpravidla

indikovány polokorunky nebo korunky, ale ve výjimečných případech se může zhotovit

dostavba z amalgámu. Do indikací patří zuby s nejistou parodontologickou a endodontickou

prognózou. Do této kategorie zařazujeme pacienty, kteří z časových nebo finančních důvodů

odmítají korunku nebo inley. Při ztrátě celého hrbolku zubní lékař použije jako pomocnou

retenci parapulpární čepy.

30

7.6 Koroze

Koroze je způsobena elektrochemickým vlivem. Hlavním činidlem koroze je kyslík a anionty

vzniklé z kyselin. Vodíkové ionty kyselin se nahrazují ionty kovu, a tím vznikají soli. U kovů

existují dva druhy korozních povlaků. První typ koroze probíhá u špatně zhotovených výplní,

kdy vzniká reakce neušlechtilého cínu a rtuti. Rtuť proniká do výplně, kde reaguje expanzí.

Druhý typ koroze se týká i dobře zhotovených výplní. Příčinou je vliv galvanických proudů,

které jsou v ústech vždy přítomny. Produkty koroze, oxidy a chloridy cínu a mědi, způsobují

zhrubnutí výplně. Zkorodovaná výplň má výrazně horší mechanické vlastnosti. Problémem

mohou být antagonisté, z nichž jeden je ošetřen amalgámem a druhý jinou kovovou výplní

či korunkou. Schopnost galvanismu je u amalgámu ze všech dentálních slitin nejmenší,

pohybuje se od -0,1 voltů až do +0,15 voltů.

7.7 Rtuť

Obsah rtuti v jednom z nejpoužívanějších dentálních materiálů na světě budí pozornost

veřejnosti po celou dobu jeho používání. Rtuť se běžně vyskytuje i v životním prostředí,

uvolňuje se například sopečnou činností, zvětráváním, erozí půdy nebo průmyslovou

produkcí. Rtuť se do organismu dostává i přes stravu, jedná se především o ryby nebo maso.

Podle průzkumů se údaje o denním příjmu rtuti velmi liší, příjem rtuti závisí na geografické

poloze a na stravovacích návycích. V Německu se hodnoty pohybují mezi 10–20 mikrogramy

za den. Příjem rtuti by podle pokynů WHO10

neměl překročit 350 mikrogramů za týden.

V ojedinělých případech může u amalgámových výplní dojít k alergickým reakcím. Podle

dostupných údajů byla alergie na rtuť popsána za posledních 90 let pouze u 50 pacientů

na celém světě. Mohou se objevit reakce na kůži nebo reakce sliznice. Symptomy se objevují

krátce po zhotovení a po odstranění amalgámové výplně po dvou až třech týdnech zpravidla

mizí. Alergii lze prokázat testem u alergologa. Studie prokázaly, že u pacientů, kteří sváděli

zhoršení svého celkového zdravotního stavu na toxikologický účinek amalgámů, šlo

především o psychosomatické problémy.

10Světová zdravotnická organizace (World Health Organization),

(http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btov%C3%A1_zdravotnick%C3%A1_organizace)

31

8 Kompozit

Kompozitní výplňový materiál je hmota složená z anorganických a organických látek.

Organickou složkou je kompozitní matrix, to je pojivo, které materiál váže dohromady.

Matrix se skládá z monomerů, kopolymerů, inhibitorů, samovolného tuhnutí, iniciačního

systému a stabilizátorů. Anorganickou složkou je plnivo, což jsou částice rozemletého skla,

které dávají materiálu mechanickou a chemickou odolnost a přirozený vzhled. Plnivo

se skládá z částeček křemene, oxidu hlinitého, oxidu boritého, fosfátů, skel, sklokeramiky,

keramiky a barevných fosfátů. Spojení anorganické a organické složky zajišťují silany.

Vazbou matrix a částic plniva se výrazně zlepšují mechanické vlastnosti, jako je pevnost

v ohybu, odolnost v tlaku a tvrdost podle Vickerse.

8.1 Dělení

Kompozity se dělí podle druhu plniva. Konvenční, makrofilní kompozitní materiály obsahují

částice mletého skla o velikosti 0,1–100 mikrometrů, dnes se používají zřídka. Hybridní

kompozitní materiály jsou směsí makrofilních částic mletého skla o velikosti větší než

1 mikrometr mísené spolu s mikrofilními částicemi oxidu křemičitého. Homogenní mikrofilní

kompozity mají velikost částic od 0,01 do 0,04 mikrometrů. Nehomogenní mikrofilní

kompozity mají střepovité a kulovité částice o velikosti 100–200 mikrometrů. (obrázek 7)

Podle způsobu iniciace tuhnutí se dělí materiály na chemicky tuhnoucí, světlem tuhnoucí nebo

na kombinované systémy, které tuhnou jak světlem, tak i cestou chemickou. U chemicky

tuhnoucích kompozit se musí smíchat dvě pasty, zároveň se do materiálu mohou přimíchat

i vzduchové bublinky, které vedou ke zbarvení kompozitu a ke snížení odolnosti materiálu

proti abrazi. Další nevýhodou je nepřesné dávkování, omezená doba pro manipulaci

a objemová kontrakce, proto se od těchto materiálů spíše upouští. Nejvíce používaným

materiálem jsou dnes světlem tuhnoucí materiály, které rozlišujeme na kompozity tuhnoucí

UV nebo halogenovým světlem. Protože UV záření poškozuje sítnici a dovoluje dobrou

polymeraci pouze tenkých vrstev, používají se dnes téměř jedině materiály, které tuhnou

halogenovým světlem. (obrázek 9 a 10)

32

8.2 Vlastnosti

Vliv na polymeraci má intenzita a vlnová délka světelné lampy, dále vzdálenost lampy

od materiálu, složení kompozitu a jeho barva. Tmavý kompozit nelze vytvrdit do takové

hloubky jako světlý kompozit. Neúplná polymerace materiálu může způsobit barevnou

nestálost, sníženou mikroretenci a horší mechanickou odolnost.

Výhodou kompozitních výplní je především estetický vzhled. Kompozitní materiál

je biokompatibilní a chemicky i barevně stálý a je zde minimální možnost retence zubního

plaku na povrchu výplně. Při dodržení indikací materiálu má dobrou mechanickou odolnost.

Nevýhodou je polymerační kontrakce, kdy dochází při tuhnutí ke ztrátě objemu. Následkem

toho vzniká mezi kompozitní výplní a tvrdou zubní tkání mikrospára. Do spáry mohou

pronikat mikroorganismy z dutiny ústní a může dojít ke zbarvení okraje výplně nebo se zde

může vytvořit sekundární kaz. Nevýhodou může být i to, že jsou kompozitní materiály citlivé

na techniku zpracování.

8.3 Indikace

Indikace kompozitní výplně je k ošetření kavit ve sklovině III., IV. a V. třídy malého

a středního rozsahu, dále k ošetření kavit I. a II. třídy malého rozsahu preparovaných

v blízkosti dásně při dobré ústní hygieně pacienta. Kompozitní materiály jsou také indikovány

pro pečetění fisur a zhotovení preventivních výplní nebo k terapii vrozených nebo získaných

defektů ve sklovině.

Kontraindikací je špatná hygiena, bruxismus a nespolupracující pacient. Kontraindikací může

být také cena kompozitní výplně v souvislosti se špatným biologickým faktorem zubu.

Kompozitní materiály se zpracovávají buď přímým pracovním postupem v ústech pacienta,

nebo nepřímým pracovním postupem inley nebo fasetovou technikou v laboratoři.

8.4 Preparace

Kompozitní výplň v kavitě drží pomocí mikroretence. Při preparaci se nepostupuje podle

preparačních zásad Blacka, které byly určeny pro amalgámovou výplň. Rozsah preparace

určuje velikost kazivé léze, kavitě se ponechává miskovitý tvar s oblými přechody mezi

jednotlivými stranami kavity. Zbývající zdravé zubní tkáně se šetrně opracují tak,

aby se sklovina uchovala v co největším rozsahu.

33

8.5 Leptání

„Aby se kompozitní materiály trvale spojily se sklovinou, musíme ji před nanesením

výplňového materiálu naleptat. Touto úpravou skloviny dosáhneme lepší smáčivosti, zvětšení

povrchu, mikroretenčního reliéfu a rovněž zlepšení kontaktu mezi kompozitem a tvrdou zubní

tkání.“ (Záchovná stomatologie a parodontologie 2, str. 115)

Leptáním kyselinou se rozruší interprizmatická substance mezi prizmaty a adhezivní látka

se může začlenit do vzniklých prostor s mnoha ultramikroskopickými podsekřivinami.

Po polymeraci se vytvoří nepravidelná síť pryskyřičných výběžků a vláken.

Zubní tkáně se naleptávají 32 až 37% kyselinou ortofosforečnou ve formě gelu. Podle

umístění, rozsahu a akutnosti zubního kazu se rozhoduje pro druh ošetření.

8.6 Modelace

Kompozitní materiál se nanáší po vrstvách, které by neměly přesáhnout tloušťku 1,5–2

milimetrů. Výplň se modeluje ručními nástroji, vhodné jsou titanové nebo plastové nástroje.

Každá vrstva materiálu se polymeruje minimálně 20–40 sekund podle pokynů výrobce.

Tmavé odstíny se vždy polymerují o něco déle. Poslední vytvrzovací polymerace trvá 30–60

sekund.

Přebytky materiálu se odstraní jemnými diamantovými brousky. Leštění výplně se provádí

gumovými kalíšky, kloboučky nebo papírovými a plastovými disky. Leštění se většinou ještě

dokončuje lešticími pastami.

8.7 Modifikované kompozity

Kompomery jsou nové estetické výplňové materiály, které se na dentálním trhu objevily

v 90. letech minulého století. Jedná se o kompozity modifikované složkami skloinomerního

cementu. Kompomery mají jednosložkovou pastovitou konzistenci, která tuhne pomocí

fotopolymerace. Kompomery se skládají z monomerů a ze skelného plniva.

Tuhnutí kompomeru probíhá ve dvou fázích. První fázi tvoří světelná polymerace. Druhou

fází je acidobazická reakce, která síťovou strukturu pryskyřice zformuje. V této fázi začíná

zpolymerovaný materiál absorbovat vodu.

Kompomery mají některé vlastnosti podobné kompozitním pryskyřicím, například

mechanickou odolnost, pevnost v ohybu, snadné tuhnutí, barevnou stálost a snadnou

34

leštitelnost. Společná vlastnost se skloionomerními cementy je uvolňování fluoridových iontů,

které působí protikariézně, avšak uvolňování probíhá v menší intenzitě než u cementů.

Aplikace umožňuje pracovní postup nevyžadující leptání skloviny, tím se usnadňuje postup

a eliminují se tím možné chyby vznikající při oplachování kyseliny vodou. Ovšem klasický

postup s leptací technikou se projeví zlepšením kvality v oblasti okrajového uzávěru.

Indikace jsou shodné s použitím kompozitních pryskyřic. Vhodné jsou především k ošetření

kavit V. třídy a malých kavit III. třídy podle Blacka. Dále jsou vhodné pro zhotovení výplní

dočasných zubů. Novější kompomery II. generace jsou určeny i ke zhotovení výplní I. a II.

třídy malého rozsahu podle Blacka.

Kontraindikace použití kompomerů se také shodují s kontraindikacemi použití kompozitních

pryskyřic. Nedoporučuje se zhotovení výplní většího rozsahu a výplní mechanicky

namáhaných. Kompomery nejsou vhodné pro zhotovení plastických dostaveb.

Kompomery se v praxi zatím používají krátkou dobu. V dnešní době ještě kompomery zatím

nemohou plně nahradit kompozitní pryskyřice nebo skloionomerní cementy. Zatím

představují nový typ zajímavého výplňového materiálu, který ještě potřebuje delší zkušenosti.

35

9 Skloionomerní cementy

Skloionomerní cement se skládá ze tří hlavních složek: z práškového skla, z kopolymeru

kyseliny a z reakčního média vody. Sklo se skládá z vysokého podílu křemene, oxidu

hlinitého a fluoridu vápenatého, dále obsahuje fosfát hlinitý, fluorid sodný a kryolit. Křemen

zajišťuje transparentnost materiálu a naopak oxid hlinitý a fluorid vápenatý ponechává

materiál opákní. Fluoridy vylepšují zpracovatelnost a zvyšují pevnost ztuhlého cementu.

Probíhající iontová fluoridová výměna má dobrý protikariézní účinek na tvrdé zubní tkáně.

Kopolymerová kyselina obsahuje tři karbonové kyseliny: kyselinu akrylovou, itakonovou

a maleinovou. Tyto kyseliny zajišťují biokompatibilitu, další součástí je kyselina citronová,

vinná a porterová. Kyselina vinná prodlužuje dobu zpracovatelnosti a zkracuje dobu tuhnutí.

Vývoj se posunul od tradičních cementů a dnes jsou na trhu i kondenzované cementy,

polymerující cementy nebo cementy modifikované pryskyřicí, označované také jako hybridní

ionomerní cementy.

9.1 Vlastnosti

Skloionomerní cementy mají dobrou odolnost v tlaku, ale jsou málo odolné v ohybu.

Jsou objemově stálé a není zde žádná polymerační kontrakce. Cementy mají nižší

transparenci, ale vzhled je přijatelný. Výplně mají dobrý okrajový uzávěr a uvolňování

fluoridů je dobrou prevencí proti vzniku sekundárních kazů. Z hlediska malé mechanické

odolnosti nejsou vhodné pro okluzní zatížení. Skloionomerní cementy mají nízkou odolnost

vůči abrazi a frakturám hran. Jejich další nevýhodou je krátký pracovní čas a dlouhý čas

tuhnutí.

9.2 Indikace

Hlavní oblastí indikace je kaz kořene ohraničený cementem nebo dentinem, dále to jsou

kavity V. třídy podle Blacka, které končí v cementu kořene nebo v dentinu. Rovněž

se skloionomerní cementy používají u kavit III. třídy podle Blacka, které nezasahují příliš

vestibulárně. Mohou se také používat k ošetření kavit dočasných zubů, především u I. nebo II.

třídy podle Blacka. Pozitivní vlastnosti materiálu do značné míry závisí na bezchybném

zpracování, proto je použití skloionomerních cementů jako pevně stanoveného výplňového

materiálu v dočasném chrupu sporné. Další indikační oblastí jsou dostavby zubů.

Skloionomerní cementy se také používají k cementování protetických prací a jako podložkový

materiál.

36

9.3 Preparace

Při preparaci kavity není nutné provádět retenci. Skloionomerní cementy se chemicky pojí

s tvrdými zubními tkáněmi. Mechanismus této adheze je dán reakcí kyselin s ionty na povrchu

tvrdých zubních tkání. Minimální tloušťka kavity je 1,5–2 milimetrů. Pro vytvoření vhodné

dokonalé vazby mezi cementem a tvrdou zubní tkání, musí být povrch kavity čistý, hladký

a dobře smáčenlivý. Kazivý dentin se odstraňuje kulovitým brouskem a okraje kavity

se uhlazují jemnými tvrdokovovými frézami. Sklovinné okraje kavity se nezešikmují.

Pro lepší adhezi skloionomerní výplně se provádí chemické vyčištění kavity. U velmi

hlubokých kavit, kde je dentinová vrstva pravděpodobně tenčí než 1 milimetr, se doporučuje

bodově nanést preparát hydroxidu vápenatého.

9.4 Modelace

Vlastnosti skoionomerních cementů jsou ovlivňovány poměrem směsi prášku a tekutiny.

Cement by měl mít po namíchání lesklý povrch, protože jen tehdy je zajištěna dostatečná

přilnavost k tvrdé zubní tkáni. Cementy se dodávají nejen ve formě prášku pro ruční přípravu,

ale také i ve formě kapsle pro strojovou přípravu. Strojová příprava cementu se provádí

mícháním v třepačkách po dobu udání výrobce, přibližně 10 sekund.

Připravená pasta se nanáší hladítkem u práškové formy nebo aplikátorem u kapslové formy.

Materiál se nanáší v přebytku. Přebytky cementu se odstraňují ještě před ztuhnutím

hladítkem, sondou nebo štětečkem. Poté se výplň zkontroluje v okluzi a artikulaci. Povrch

zubu se osuší vzduchem a nanese se ochranný lak. Při další návštěvě, nejlépe za 10–14 dní,

minimálně však za 2 dny se provádí konečná úprava výplně. Hrubý povrch výplně se upraví

jemnými diamantovými brousky a středně hrubými tvrdokovovými frézami. Před leštěním

se ještě povrch dokončí gumovými brusnými nástroji a poté se povrch vyleští leštícími

pastami. Leštící pasta se dokonale opláchne vodou a povrch výplně se potře ochranným

lakem. (obrázek 11)

37

10 Nepřímo zhotovené výplně

„Rekonstrukce části korunky jsou pevná tělesa, která se do kavity tmelí buď klasickými

cementy (lité kovové výplně), nebo jsou v kavitě upevněny adhezivně (keramické

a kompozitní výplně).“ (Záchovná stomatologie a parodontologie 2, str. 157)

„Inlej je čistě intrakoronárně fixovaná výplň. Okluzní ploška zubu tak není kryta v celém

rozsahu. Onlej kryje celou okluzní plošku zubu. Overlej nahrazuje alespoň jeden, většinou

však všechny hrbolky zubu a do preparace jsou zavzaty obě aproximální plošky.“ (Záchovná

stomatologie a parodontologie 2 str. 157-158), (obrázek 3)

„Inlay je trvalá výplň zhotovená mimo ústa pacienta na modelu situace modelovaná

do definitivního anatomického tvaru a velikosti, která se pomocí tmelícího materiálu upevňuje

do vypreparované kavity ošetřovaného zubu.“ (Eva Gojišová, 2000, str. 34)

Cílem nepřímé výplně je především posilovat a chránit zbývající zubní tkáně, ne pouze

nahradit ztráty zubu. Pokud nelze nepřímou výplň přesně a těsně dosadit do kavity, nemůže

splňovat biologické, mechanické ani estetické požadavky.

Existují dva způsoby zhotovení. Nepřímo přímou technikou se výplň modeluje přímo

ve vypreparované kavitě zubu a dále se zpracovává mimo ústa pacienta. Nepřímou technikou

se výplň zhotovuje na sádrovém modelu v laboratoři. Model je zhotoven z detailního otisku

vypreparované kavity.

10.1 Indikace

Nepřímé výplně se nejčastěji indikují pro kavity I. a II. třídy podle Blacka a to zejména tehdy,

překročí-li rozsah aproximálního defektu cementosklovinnou hranici. Dále se nepřímé výplně

indikují při zjištění elektrogalvanických proudů v ústech pacienta. Lze je také využít jako

konstrukční prvky malých fixních můstků nebo fixních dlah. Onlaye se indikují u silně

oslabených hrbolků, kde hrozí jejich odlomení.

Kontraindikace jsou u zubů s vysokou kazivostí, u bruxismu, při nízkém biologickém faktoru

zubu a u pacienta s nízkou ústní hygienou.

Nevýhody nepřímých výplní, oproti výplním přímým, jsou náročnější preparace a větší ztráta

zdravé zubní tkáně než u přímé kompozitní výplně. Další nevýhodou je vznik možných chyb

při otiskování, zhotovení děleného modelu a lití. V případě vytvoření nedokonalého

38

okrajového uzávěru může dojít ke vzniku sekundárního kazu, který se u této techniky velice

špatně odstraňuje. Malé a mělké kavity nejsou vhodné pro zhotovení inlayí a onlayí. Ošetření

vyžaduje nejméně dvě návštěvy pacienta.

10.2 Litá výplň

Při preparaci zubu ošetřeného litou nepřímou výplní by se měly dodržovat zásady

biomechaniky pro správný pracovní postup. Biomechanika lité náhrady se skládá z maximální

snahy o zachování zubních tkání, zajištění dobré retence a stability, přesně vymezenými

hranicemi preparace a vytvoření přesného okrajového uzávěru. Tvar preparované kavity

je pro klasické lité nepřímé výplně důležitý pro pevnost cementu. Udává se, že stupeň

rozbíhavosti vnitřních stěn preparované kavity by neměl být větší než 12°. Stabilita výplní

se zajišťuje skříňkovitou úpravou kavity.

Nepřímé výplně odlévané ze zlata nebo zlatoplatiny se dnes indikují velice zřídka. Je to dáno

především vývojem nových technologií a materiálů k řešení tohoto druhu ošetření. Zlaté

inleye mají dlouhou tradici a donedávna byly považovány za jedno z nejlepších materiálových

řešení. Slitiny zlata jsou velmi mechanicky odolné a výborně odolávají žvýkacímu tlaku.

Zlato je biokompatibilní, alergie na něj se po celém světě eviduje jen zcela výjimečně. Zlato

je až příliš měkké, a proto se používají i slitiny zlatoplatiny, které jsou dostatečně odolné,

ovšem cenově náročné a dnes i esteticky nevyhovující. Zlatoplatina má antibakteriální účinek

podobně jako stříbro v amalgámu. Nevýhodou je vysoká tepelná vodivost zlata, která může

mít za následek častější citlivost zubu.

10.3 Kompozitní výplň

Největší výhodou kompozitních výplní je jejich estetika. Nedostatky kompozitních materiálů

jako je sklon k abrazi, nedokonalá adheze k tvrdým zubním tkáním a polymerační kontrakce

jsou dnes redukovány na minimum. Došlo ke snížení průměrné velikosti částic, k vyššímu

obsahu plniva a ve zlepšení vazebných systémů. Výhodou přímé metody, na rozdíl

od nepřímé metody, je pouze jedna návštěva pacienta v ordinaci. Při výběru metody

by se zubní lékař měl rozhodovat podle svých zkušeností a zručnosti.

Kompozitní výplň se indikuje u kvalitního pilíře, jehož korunka je natolik oslabena,

že by kompozitní výplň mohla ohrozit jeho životnost. Velmi časté je ošetření dokonale

endodonticky přeléčeného zubu, který má velkou destrukci okluze a není zařazen do dalšího

protetického ošetření.

39

Preparace kavity zubu pro kompozitní výplně by měla být zhotovena tak, aby kavita měla tvar

pravoúhlý. Stěny kavity by se na každé straně měly odchylovat od 5° do 7° od kolmice dna

kavity. Preparace by měla být bez podsekřivin. Aproximální stěny a okraje kavity by neměly

být zkosené. Rohy a úhly uvnitř kavity by měly být zaobleny, k tomu se používá vyblokování

skloionomerním cementem.

„Při ošetření zubů bez dřeně endodonticky ošetřených u rozsáhlých ztrát tkání zubní korunky

doporučujeme preparovat vždy na onlay, pokud není zub zavzat do dalšího protetického

ošetření.“ (Eva Gojišová, 2000, str. 49)

Při preperaci by se neměla nechat nepodložená sklovina, snadno by došlo k jejímu odlomení.

V takových případech se preparace indikuje na onlay.

Při nepřímé metodě ošetření je nutné, aby výplň při vyzkoušení v ústech pacienta dokonale

seděla ve vypreparované kavitě. Zubní lékař by v ordinaci neměl měnit tvar a okraje vyrobené

výplně. Spojení kompozitní výplně s tvrdými zubními tkáněmi se provádí pomocí cementu.

Po nacementování zubní lékař zkontroluje aproximální okraje pomocí dentální nitě, ostatní

okraje výplně překontroluje vizuálně.

S moderními kompozitními materiály je možné obnovovat zubní korunky destruované kazem.

Tyto materiály dlouhodobě splňují funkční požadavky, mají dostatečnou mechanickou

odolnost a vytvářejí přesný okrajový uzávěr. Z estetického hlediska kompozitní materiály

vytvářejí pro pacienta vyhovující řešení.

10.4 Keramická výplň

Keramické materiály stejně tak jako kompozitní materiály prošly v posledních letech rychlým

vývojem. Celokeramika stále stoupá v oblíbenosti, a to díky její velké přednosti, dokonalé

estetičnosti. Fyzikální a mechanické vlastnosti keramických materiálů jsou dnes velice blízko

k vlastnostem zubní skloviny. Nevýhodou je malá pevnost v ohybu, abraze antagonistů,

náročná technika adaptace a obtížná opravitelnost v ústech pacienta.

Keramické výplně jsou dnes indikovány do středně velkých kavit preparovaných zubů.

Pro svojí biokompatibilitu, dokonalou estetiku a hladkost povrchu, redukující ulpívání

zubního plaku je dnes keramika považována za nejvhodnější materiál.

Preparační hranice by měly být ostré a dobře viditelné na detailních modelech. Vnitřní stěny

a úhly musí být oblé a hladké. Zubní lékař by měl zkontrolovat vzájemné skusové poměry

40

antagonistů a případné nedostatky by měl odstranit vyartikulováním antagonistů ještě

před preparací. Preparace kavity by měla mít skříňkovitý tvar s rozbíhavostí stěn 6° až 8°.

Aby výplň měla co nejdelší životnost, musí její okraje vždy naléhat co nejblíže na hranice

preparace. Vytvoření kvalitního okrajového uzávěru se docílí pomocí adhezivního systému

a slabé vrstvy kompozitní tmelící pryskyřice. Doporučuje se vždy zhotovit podložku

ze skloionomerního cementu v barvě co nejbližší keramice. V případě podsekřivin se provádí

vyblokování.

Dnes používáme několik způsobů zhotovování keramických výplní. Pro techniku pálené

keramiky používáme model zhotovený ze zatmelovací hmoty a nízkotavitelnou keramiku.

Výhodou této techniky je vysoká mechanická odolnost v okrajích. Hodnota koeficientu

tepelné expanze keramiky a zatmelovací hmoty musí být velmi blízká. Nevýhodou může být

vznik chyb při dublování děleného modelu. Technika licí a lisované keramiky prokazuje

zlepšení mechanických vlastností. Laboratorní zpracování těchto technik je poměrně

jednoduché.

Systémem Cerec® (Cerec = Chairside Economical Restoration of Esthetic Ceramics nebo

CEramic REConstruction) mohou být nepřímé výplně zhotoveny i ordinačně. Cerec

je CAD/CAM metoda vyvinutá W. Mörmannem a M. Brandestinim v roce 1980. Tento

systém umožňuje zhotovovat keramické výplně přímo v ordinaci v jedné návštěvě pacienta.

Na vypreparované stěny kavity se nanese bílý prášek a tvar kavity se pomocí kamery opticky

sejme. Na obrazovce se pak objeví zvětšený rozměr kavity a počítačově se vytvoří prostorový

obraz budoucí výplně. Z keramického bločku je pak na podkladě informací z počítače během

pár minut vyfrézována výplň. Po natmelení výplně zubní lékař nejprve diamantovými brousky

vytvoří žvýkací plošky a pak výplň vyleští.

„Keramické a kompozitní inleje jsou alternativou k litým výplním. V žádném případě v nich

nelze spatřovat náhradu amalgamu.“ (Záchovná stomatologie a parodontologie 2, str. 172)

41

Dotazník

42

43

Vyhodnocení

57%

43%

Jakého jste pohlaví

žena muž

14%

14%

29%

43%

Jak dlouho pracujete v zubní ordinaci?

0-5 let 6-10 let 11-20 let 21-30 let 31 a více let

30%

50%

20%

Jaký materiál nejčastěji používáte k vyplnění kavity po zubním kazu?

amalgám kompozit skloionomerní cement

44

Prosím napište názvy výplňových kompozitních materiálů,

které nejčastěji používáte:

Charisma, Filtek, Ketac, G-aenial, Enamel – opakuje se vícekrát

Grandioso, Dyract, Sonicell, GC Fuji Triage, 3M Espe, Equia Fil,

Molar, Safargam, ADuura, Compolux – jednotlivě

22%

22%

22%

34%

Jak tuhnou výplňové kompozity, které používáte?

chemicky

UV světlem

halogenovým světlem

kombinovaně (světlem i chemicky)

45

100%

0% 0% 0%

Jak často indikujete výplň ztohovenou v zubní laboratoři?

0-3 krát do měsíce 4-8 krát do měsíce

8-10 krát do měsíce vícekrát

17%

17%

33%

33%

Z jakého materiálu nejčastěji indikujete výplň zhotovenou v zubní laboratoři?

ze zlata nebo zlatoplatiny z jiného kovu

z kompozita z keramiky

ostatní

46

Závěr

V mé absolventské práci jsem se věnovala jednotlivým materiálům pro výplň kavity po

zubním kazu. Věnovala jsem se také příčinám vzniku zubního kazu a jeho prevenci. Žádný

záchovný zákrok není dokonalým řešením a nikdy nemůže nahradit tělu vlastní tkáň. Velmi

důležité je také odhalení zubního kazu včas. Nové moderní technologie jsou velkým krokem

vpřed a věřím, že v budoucnu se budou neustále zdokonalovat. Žádná obecně platná pravidla

pro ošetření zubního kazu neexistují a ani existovat nemohou. Ke každému pacientovi

by zubní lékař měl vždy přistupovat individuálně a měl by s ním konzultovat jeho osobní

anamnézu, teprve pak by měl určit vhodnou terapii. Amalgám se pro vyplnění kavit používá

již téměř 200 let a pořád se vracejí otázky ohledně toxicity rtuti, která není definitivně

potvrzená ani vyvrácená. V dnešní době dbají lidé především na estetiku. Kompozitní

materiály a jejich modifikace se neustále svými vlastnostmi zlepšují a možná jednou

dosáhnou takových vlastností, že zcela nahradí i amalgám. V průzkumu jsem zjistila, že

nejvíce se pro vyplnění kavity používají kompozitní materiály a o něco méně se používá

amalgám. Výplně zhotovené v zubní laboratoři zubní lékaři indikují velice zřídka, v případě

indikace jsou zhotoveny z kompozita nebo z keramiky.

47

Seznam použité literatury a zdrojů informací

1. Hellwig, E., Klimek, J., Attin, T., 2003, Záchovná stomatologie a parodontologie,

Praha, Grada, 331 s., ISBN: 80-247-0311-4

2. Novák, Lubor, 1981, Základy záchovné stomatologie, Praha, Avicenum, 322 s.

3. Stejskalová, Jitka, 2008, Konzervační zubní lékařství, 2. vyd., Praha, Galén, 235 s.,

ISBN: 978-80-7262-540-6

4. Roubalíková, Lenka, 1997, Amalgamová výplň, Brno, Institut pro další vzdělávání

pracovníků ve zdravotnictví, 66 s., ISBN: 80-7013-242-6

5. Gojišová, Eva, 1997, Estetická stomatologie, Praha, Grada, 138 s., ISBN: 80-7169-

191-7

6. Gojišová, Eva, 2000, Estetická stomatologie II., Praha, Grada, 90 s., ISBN: 80-7169-

748-6

7. Komárek, S., Novák, L., 1993, Estetická výplň v záchovné stomatologii, Praha, East-

Dent, 182 s.

8. Komárek, S., Novák, L., 1989, Inleje v záchovné stomatologii, Praha, Státní

pedagogické nakladatelství, 54 s.

9. Ahmad, Irfan, 2008, Estetika v protetice, Praha, Quintessenz, 229 s., ISBN: 978-80-

86979-06-9

10. Weber, Thomas, 2006, MEMORIX zubního lékařství, Praha, Grada, 430 s., ISBN: 80-

247-1017-X

11. Merglová, V., Hecová, H., 2010, Praktická cvičení z dětského a konzervačního

zubního lékařství, Praha, Karolinum, 84 s., ISBN: 978-80-246-1804-3

12. Fiala, B., Stejskalová, J., 1998, Přehled kariologie a endodoncie pro studenty

stomatologie, Olomouc, Universita Palackého, 144 s., ISBN: 80-7067-946-8

13. Kilian, Jan, 1999, Prevence ve stomatologii, 2. rozšíř. vyd., Praha, Galén, 239 s.,

ISBN: 80-7262-022-3

14. Kilian, Jan, 2012, Stomatologie pro studující všeobecného lékařství, 3. dopl. vyd.,

Praha, Karolinum, 104 s., ISBN: 978-80-246-2172-2

48

15. Brunton, Paul A., 2003, Záchovná stomatologie: moderní postupy a řešení v praxi,

Praha, Quintessenz, 112 s., ISBN: 80-903181-3-4

16. Prevalence zubního kazu u českých předškolních dětí – dostupné z

http://www.prolekare.cz/ceska-stomatologie-clanek/prevalence-zubniho-kazu-u-

ceskych-predskolnich-deti-39680?confirm_rules=1

17. Historie přímých zubních výplní – dostupné z

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Historie_p%C5%99%C3%ADm%C3%BDch_zu

bn%C3%ADch_v%C3%BDpln%C3%AD

18. A History of Dental Ceramics – dostupné z

http://www.dentalaegis.com/cced/2010/05/a-history-of-dental-ceramics

19. Dentální keramika – dostupné z www.szsvzs.cz/zt/soubory/Dentalni_keramika.doc

20. Willoughby D. Miller – dostupné z

http://en.wikipedia.org/wiki/Willoughby_D._Miller

21. Prevence zubního kazu – dostupné z

www.szsvzs.cz/zt/soubory/Prevence_zubniho_kazu.doc

22. Prevence – dostupné z http://www.wikiskripta.eu/index.php/Prevence

23. Stomateam – dostupné z http://www.stomateam.cz/cz/diagnostika-zubniho-kazu-aneb-

je-novy-diagnocam-tim-pravym/

24. Inlaye, Onlaye – dostupné z http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inlaye,_onlaye

25. Nepřímé zubní výplně – inlaye – dostupné z http://www.zuby.cz/vyplne-zubu/iii-

neprime-zubni-vyplne-inlaye.html

26. CEREC – dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/CEREC

http://www.prolekare.cz/ceska-stomatologie-clanek/prevalence-zubniho-kazu-u-ceskych-predskolnich-deti-39680?confirm_rules=1

http://www.prolekare.cz/ceska-stomatologie-clanek/prevalence-zubniho-kazu-u-ceskych-predskolnich-deti-39680?confirm_rules=1

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Historie_p%C5%99%C3%ADm%C3%BDch_zubn%C3%ADch_v%C3%BDpln%C3%AD

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Historie_p%C5%99%C3%ADm%C3%BDch_zubn%C3%ADch_v%C3%BDpln%C3%AD

http://www.dentalaegis.com/cced/2010/05/a-history-of-dental-ceramics

http://www.szsvzs.cz/zt/soubory/Dentalni_keramika.doc

http://en.wikipedia.org/wiki/Willoughby_D._Miller

http://www.szsvzs.cz/zt/soubory/Prevence_zubniho_kazu.doc

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Prevence

http://www.stomateam.cz/cz/diagnostika-zubniho-kazu-aneb-je-novy-diagnocam-tim-pravym/

http://www.stomateam.cz/cz/diagnostika-zubniho-kazu-aneb-je-novy-diagnocam-tim-pravym/

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inlaye,_onlaye

http://www.zuby.cz/vyplne-zubu/iii-neprime-zubni-vyplne-inlaye.html

http://www.zuby.cz/vyplne-zubu/iii-neprime-zubni-vyplne-inlaye.html

http://en.wikipedia.org/wiki/CEREC

49

Obrázky

Obrázek 1 Zubní kaz

Obrázek 2 Pečetění fisur

Obrázek 3 Inley, onley, overaly

50

Obrázek 4 Rozdělení tříd podle Blacka

Obrázek 5 Preparace kavity pro amalgámovou výplň

51

Obrázek 6 Amalgámy

Obrázek 7 Rozdělení kompozitů podle druhu plniva

52

Obrázek 8 Adhesor, zinkfosfátový cement, výrobce Spofadental

Obrázek 9 Světlem tuhnoucí kompozita

53

Obrázek 10 Chemicky tuhnoucí kompozita

Obrázek 11 Skloionomerní cementy

54

Seznam použitých zdrojů obrázků

Obrázek 1 – dostupné z http://www.dentalnotebook.com/restorative-dentistry/

Obrázek 2 – str. 89, Hellwig, E., Klimek, J., Attin, T., 2003, Záchovná stomatologie a

parodontologie, Praha, Grada, 331 s., ISBN: 80-247-0311-4







Obrázek 6 – vlastní zdroj

Obrázek 7 - str. 110, Hellwig, E., Klimek, J., Attin, T., 2003, Záchovná stomatologie a






http://www.dentalnotebook.com/restorative-dentistry/

Date post:	27-Jun-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	8 times
Download:	0 times

Absolventská práce Veronika Bumbováportal.szspraha1.cz/szs/portal.nsf/0... · Bumbová Veronika...

Documents