Arnošt Vaší�ek

Setkání s tajemnem

Druhý díl

Litera Bohemica 1995

I. NÁVRATY Z �ÍŠE MRTVÝCH Existuje posmrtný život? Kon�í naše bytí zánikem t�la,

anebo v sob� skrýváme semínko nesmrtelnosti? Co z nás p�etrvává? Jestliže máme duši, kam odchází po

našem fyzickém skonu? Je odsouzena k v��nému pobytu mimo tento sv�t, anebo po �ase dostává nové t�lo a vrací se zp�t?

Odpov�di na tyto vzrušující otázky hledají lidé již odpra-dávna. Mudrci, mágové a kn�ží prastarých civilizací byli p�esv�d�eni, že úd�lem lidské duše je vyvinout se k dokona-losti a dosáhnout spojení s Bohem. Slouží jí k tomu �et�zec znovuzrození.

�lov�k každým svým �inem rozhoduje o kvalit� svého p�íštího života. Dobrými skutky si zajiš�uje budoucí lepší pozemskou existenci a zárove� jako diamant vybrušuje svou duši. Pácháním zla na sebe p�ivolává lavinu nešt�stí a trápení a jeho duše je obalována tíživým nánosem bahna.

Je to pouze vysn�ná p�edstava, nebo se duše opravdu vracejí na náš sv�t, aby po reinkarnaci - znovuzrození byly syceny sladkými �i ho�kými plody svých p�edešlých život� a pokra�ovaly v zapo�atém díle? N�které pozoruhodné p�ípady z dávné minulosti i sou�asnosti nazna�ují, že mnozí lidé se zám�rn� anebo náhodou rozpomenuli na své p�edešlé životy a p�edložili o tom šokující d�kazy.

V Barm� v polovin� minulého století se ve vesnici Okshitgom narodily v jeden den u dvou soused� dv� d�ti, chlapec a d�v�e. Spolu prožívali radosti d�tství, zamilovali se do sebe, vzali se, vedli spokojené manželství a pak ve stá�í ve stejný den zem�eli. Poté pro vesnici nastaly nelehké �asy. V zemi vypuklo povstání. �etné požáry a vále�né útrapy p�inutily obyvatelstvo st�hovat se z místa na místo. Mezi postiženými byl i jistý Maung Kan se svou ženou. Nový domov našel v Kabu. Záhy nato se stal otcem dvoj�at. Byli to chlapci. Jeden se jmenoval Maung Gyi a druhý Maung Ngé.

Nezvykle brzy se nau�ili mluvit. Jenže k údivu svých rodi�� se vzájemn� oslovovali úpln� jinými jmény. �íkali si Maung - San Nyein a Ma - Gyroin, p�i�emž druhé jméno je ženské. Rodi�e si po n�jakém �ase vzpomn�li, že p�esn� tak se jmenovala dvojice v�rných manžel� z jejich rodné vesnice, což v nich vzbudilo podez�ení, že duše zem�elých se vt�lily do jejich syn�. Když po n�jaké dob� spolu se svými d�tmi navštívili Okshitgom, jejich tušení se zm�nilo v jistotu. I když osada byla �áste�n� zni�ena válkou, oba chlapci poznávali ulice i domy a vzpomn�li si na �adu detail� ze svého p�edcházejícího života. Jeden z nich si uv�domil, že p�ed svou smrtí si od sousedky Ma - Thé vyp�j�il dv� rupie a již je nesta-�il vrátit. Tato žena ve vesnici dosud žila a nesplacenou p�j�ku si vybavila. Zvláštní byla i podoba, kterou chlapci p�ipomínali zem�elé manžele. Starší m�l výrazné mužské vzez�ení, zatímco mladší, který v p�edcházejícím život� byl ženou, se podobal dívce. Byl útlé postavy, s p�vabným, lehce zasn�ným výrazem ve tvá�i.

Podobné p�ípady nejsou tak ojedin�lým jevem, jak by se zdálo. P�ed první sv�tovou válkou žila v Pa�íži jistá Laura Raynaudová. Jako lé�itelka byla velmi citlivá. P�estože nikdy neopustila Francii, tvrdila, že vzpomíná na jeden ze svých p�edcházejících život� v Itálii, kde zem�ela jako velmi mladé d�v�e. Svým p�átel�m p�esn� popsala m�sto a d�m, v n�mž žila, a také kostel, v n�mž byla poh�bena. I když jméno m�sta neznala, z jejího popisu bylo z�ejmé, že se jedná o Siennu. Zv�daví p�átelé poslali starostovi a duchovní správ� Sienny dopis s žádostí, aby toto tvrzení prošet�ili. Odpov� byla p�ekvapující. D�m i hrob byly nalezeny. Ú�ední záznamy potvrdily, že zde žila a byla poh�bena devatenáctiletá dívka, která roku 1840 zem�ela na souchotiny.

Jaroslav Šperling z Prahy vypráví o svém podivném zá-žitku:

„Sny m� p�íliš �asto nenavšt�vují a v�tšinou si žádný z nich nepamatuji. Ale jeden se mi vryl do pam�ti a stále v ní z�stává.

Zdálo se mi o mém vlastním poh�bu. A�koliv jsem nikdy nebyl ve Velkém Mezi�í�í, spat�il jsem ulice, kterými poh�eb ve m�st� procházel. Jasn� jsem vid�l pr�vod se smute�ními hosty, pla�ící ženu a �adu student� a žák�. Uv�domoval jsem si, že jsem byl u�itelem. Pr�vod zatá�el do velkých h�bitovních vrat a dále p�ímou širokou cestou, v jejíž polovin� byl na levé stran� p�ipraven hrob.

Tyto no�ní vize jsem si p�ipomínal nes�etn�krát, ale až v d�chodu jsem neodolal a do Velkého Mezi�í�í se vypravil. Našel jsem n�kolik menších dom�, které poh�eb v mém snu míjel.

Ve m�st� se jich zachovalo už jen n�kolik. Ale zcela p�esn� odpovídal starý h�bitov. Je již ve velmi zchátralém stavu, mnohé pomníky jsou poškozené a nápisy na nich ne�itelné. Procházel jsem cestou d�v�rn� známou za snu a náhle jsem stanul na míst�, kde m�l být m�j hrob. Kupodivu byl udržovaný. Dosud dob�e �itelný nápis zv�stoval: Bohdan Ptá�ek, narozen 27. 4. 1871 v Kostelci u Prost�jova. Zem�el 26. 6. 1914 v mužném v�ku 43 let. Odborný u�itel na m�š�an-ské dív�í škole, u�itel zp�vu na vyšší zemské reálce, �len c. k. školní rady.

Já jsem se narodil sedm let po smrti tohoto muže. Zem�elý se jmenoval Ptá�ek, zatímco mé jméno v �eském p�ekladu zní Brabec. P�ekvapilo m� také, že ve snu jsem v�d�l, kým jsem za svého minulého života byl.“

Také Juraj Byss z Bánské Bystrice p�ichází se zajímavou výpov�dí. „Ješt� v dobách, kdy jsem žil na vesnici a sv�t byl pro mne neznámým pojmem, jsem se �asto ve snu ocitl v cizím, a p�esto d�v�rn� známém m�st�. Kdesi hluboko v pod-v�domí z�staly zachovány obrazy ulic i celková podoba krajiny.

V roce 1965 jsem se do tohoto m�sta náhodou podíval. Byl jím Solothurn ve Švýcarsku. Byl jsem p�ekvapen, že no�ní vidina má zcela konkrétní p�edlohu. Nev�d�l jsem však, pro� mi Solothurn p�ipadal tak blízký. Rozlušt�ní této záhady na sebe nechalo �ekat až do po�átku sedmdesátých let, kdy byla v jízdárn� Pražského hradu uspo�ádána výstava obraz� starých mistr�. Po vstupu do sálu jsem neza�al s prohlídkou podle katalogu, ale byl jsem veden jakousi neznámou tajemnou silou rovnou p�ed velké plátno zobrazující jednoho z apoštol�. Prohlížel jsem si obraz jako fascinovaný. Výjev mi p�ipadal d�v�rn� známý, jako bych já sám byl jeho autorem. Když jsem p�istoupil blíž, p�e�etl jsem si jméno malí�e. Byl jím Johann Rudolf Byss.

Shoda našich p�íjmení m� vzrušila. A tento pocit narostl, když jsem se o n�co pozd�ji dozv�d�l, že J. R. Byss se narodil a žil práv� v Solothurnu, kde je tato rodina známá již od poloviny �trnáctého století.“ Byla to pouze náhoda, která zp�sobila, že slovenský ob�an Byss si p�ipadal v zcela cizím m�st� jako ve vlastním rodišti a že byl p�ímo magicky p�itahován k obrazu svého jmenovce, anebo v jeho t�le p�ebývá duše n�kterého z dávných �len� rodiny Byss�?

Šokující vzpomínky Pátrat po svých minulých životech se stalo obrovskou

módou. P�edevším zp�váci a filmové hv�zdy ve Spojených státech se velmi rádi nechávají uvést do hypnotického spánku, vyhledá lají dávno zasuté vzpomínky a putují zp�t v �ase. Své fanoušky pak šokují udivujícím p�iznáním. Zp�va�ka Tina Turnerová prý byla egyptskou panovnicí Hatšepsowet a nechala postavit proslulý chrám v Dér el-Bahrí. Madonna pro zm�nu ovládala �ínu jako její císa�ovna.

Není to nic nového pod sluncem. �ímský básník Ovidius byl p�esv�d�en, že se v minulém život� zú�astnil obležení Tróje. Také Pythagoras m�l vzpomínku na p�edcházející život.

V delfském chrámu poznal štít, kterým se bránil, když byl v trojské válce ran�n králem Menelaem. Asi p�ed 1 700 lety. sepsal mudrc Buddhaghoscha Stezku �istoty, v níž uvádí návody, jak si vzpomenout na svá p�edešlá vt�lení. Mimo jiné zde cituje Buddh�v proslov k mnich�m, který za�íná t�mito slovy: „Nechej vejít do mé pam�ti vzpomínkám na moje p�edešlé existence, a sice na jeden život, na dva, t�i, �ty�i, dvacet, t�icet, padesát, sto, tisíc, na sto tisíc život� až do doby povstání sv�t�, jejich zánik�, nových vznik� a konc�, �ili abych se dozv�d�l: Tak jsem žil, toto jméno jsem m�l, k oné rodin� jsem náležel, takové zam�stnání jsem zastával, toto blaho a bol jsem prožil, takový byl konec mého žití, tam a tam jsem zem�el, znovu se narodil a tu jsem žil, toto jméno jsem nosil, k oné rodin� náležel...“ Buddha dále p�ipomíná, že mysl cvi�ícího se musí siln� koncentrovat a setrvat v klidu a samot�. Aby pam�� na p�edešlé životy byla o�išt�na, je nutné p�edstavit si živ� vše, co �lov�k prožil dnes, v�era, p�ed m�sícem. Neustále si opakovat a nechat p�ed sebou živ� b�žet vzpomínky na všechny dny až k narození, do t�la matky a jít zp�t tak dlouho, až se kone�n� tma rozev�e a cvi�ící si vzpo-mene.

Jak se zdá, n�kdy není zapot�ebí této neskute�né námahy a vzpomínky na p�edešlé životy vystoupí nenadále samy na povrch naší pam�ti. P�edevším d�ti ve svých zdánliv� nesmyslných výmyslech �asto p�inášejí podivuhodná sv�dec-tví.

Paní D. N. z Prahy se sv��uje: „Když moje dcera za�ala mluvit, �asto opakovala: ,Letadlo padá, letadlo padá! a úzkost-n� ukazovala ru�i�kou k obloze. Bylo to divné. Letadlo samoz�ejm� mohla vid�t, ale jak ji napadlo, že se m�že z�ítit, bylo záhadou. Uv�domila jsem si, že m�že jít o odezvu

minulého života. Nechala jsem dceru vyšet�it senzibilem, schopným uvád�t lidi do hypnotického spánku a provád�t je minulými životy. To, co dcera vypráv�la, bylo bezesporu zajímavé. Žila prý ve starém Egypt� i v Arábii. V minulém století byla na sv�t� dokonce dvakrát. Jednou jako m�š�anská žena, pozd�ji byla hudebním skladatelem. Na po�átku našeho století se zrodila jako tane�nice a zp�va�ka. Poslední obraz, který jí utkv�l v podv�domí, byla tvá� mladé dívky zalitá krví. Možná, že se opravdu jednalo o leteckou katastrofu. Jisté je pouze to, že si hudební nadání z minulosti p�inesla i do tohoto života. Má silný vztah k tanci a ke zp�vu.“ Podobný zážitek se svými d�tmi zaznamenal Ivo Pinkas ze Žabn�. Jeho syn Tomáš m�l utkv�lou p�edstavu, že byl v minulém život� vojákem, zabili ho v boji a nyní se znovu narodil.

Druhý syn Jakub používal �asto k pojmenování v�cí okolo sebe slova z jakéhosi cizího, z�ejm� asijského jazyka a tvrdil, že m�l sestru.

T�sn� po Vánocích roku 1889 byl �eský vyšší vojenský hodnostá� p�eložen do posádky v jižní Dalmácii. Spolu s ním cestovala i jeho �trnáctiletá nete�. D�v�e trp�lo anémií a plicní chorobou a léka�i usoudili, že pobyt u mo�e jí prosp�je. Po n�kolika m�sících se její stav výrazn� zlepšil. V té dob� dostal strýc pozvání k starému p�íteli do Dubrovníku. Když p�ipluli do m�sta, nete� m�la silný pocit, že zde již byla. Velmi dob�e poznávala jednotlivé ulice, nám�stí i starý palác. A také d�m, v n�mž bydlel jejich hostitel, jí p�ipadal d�v�rn� známý. V noci se po krátkém spánku probudila, posadila se na posteli a jako v transu za�ala cosi vyk�ikovat italsky. P�itom se rychle snažila zabalit svou hra�ku a pár šat� a co nejrychleji uprchnout z domu. Strýc spolu s p�ítelem a jeho ženou dívku uchopili, odnesli ji zp�t a snažili se ji udržet na posteli. D�v�e neustále vyk�ikovalo italsky prosby o pomoc, i když p�edtím nikdy tímto jazykem nehovo�ilo. Vyd�šený strýc rozpoznal n�kolik slov: ho�í, na lo, domy se �ítí... Pak d�v�e náhle upadlo do

hlubokého spánku. U snídan� si na epizodu v�bec nevzpomí-nalo. Z�stal v ní jen pocit, že se s ní t�ásla zem�, domy se �ítily, všude šlehaly plameny a valil se dým...

Odpoledne se strýc�v p�ítel cht�l pochlubit n�kterými cennými relikviemi a malou sbírkou um�leckých p�edm�t�. Mezi jinými zde byla i stará miniaturka ve slonové kosti, p�edstavující mladou krasavici. D�v�e uchopilo tento medailó-nek do ruky a vzrušen� p�iznalo, že tu milou tvá� zná. Strýc�v p�ítel �ekl, že se jedná o jednu praprababi�ku, která v dob� benátské republiky zahynula i se svou malou dcerkou za hrozného zem�t�esení a požáru práv� v p�vodní �ásti jeho domu.

Reagovalo d�v�e na ozv�nu tohoto dávného utrpení, anebo de p�ed dávnými �asy žilo a návšt�va známých míst v ní vyvolala vzpomínky zpoza brány smrti?

Ozv�ny minulých život� Velmi �astým prost�edníkem umož�ujícím pr�nik do

tajemství naší dávné minulosti jsou p�edevším sny. V t�ch se ob�as jakoby náhodou a mimod�k mihnou odrazy prožitých událostí a zobrazí se podoba krajiny, m�st a dom� z p�edchá-zejících život�. A když pak �lov�k ve svém novém vt�lení tato místa náhodou znovu navštíví, p�ipadají mu d�v�rn� známá.

„Jako mladé holce se mi n�jakou dobu zdával stále stejný sen,“ �íká Naa Vencovská z Prahy. „Odehrával se v d�ev�né v�ži s mnoha schody, na nichž byly suky uspo�ádány do výraz-ných obrazc� a jako stopy jakéhosi zápasu �i vojenských událostí se tu a tam vyskytovaly hluboké záseky po se�ných zbraních.

Když jsem po mnoha letech s mým prvním mužem nastoupila k divadlu v Most�, bylo nám doporu�eno, a� si

ud�láme výlet k hrádku Hn�vín. Jednoho volného dne jsme se tam vypravili. Cesta byla p�kná, vyhlídka zajímavá a místní vinárna útulná. Objednali jsme si ob�d a pan vrchní nám poradil, abychom si chvíli �ekání zkrátili výstupem na v�ž. Stoupali jsme vzh�ru po schodišti, které mi p�ipadalo známé. Dokud byly schody nové, nic m� nenapadlo, ale když se objevily z�etelné obrazce ze suk�, hned jsem v�d�la, odkud je znám. Pak už jsem svému muži �íkala, co nás naho�e �eká, kde bude jaký další zásek na st�n�. Všechno p�esn� odpovídalo mému snu. Manžel mi ale nev��il a byl p�esv�d�en, že jsem v�ž už n�kdy navštívila.“

Podobný zážitek má i Zdena Ba�ová z Prahy. „Kdysi dáv-no se mi zdál sen, na který nemohu zapomenout a dosud jsem pro n�j nenašla vysv�tlení. Ve spánku jsem navštívila Tábor, vystoupila z vlaku a šla vlevo delší cestou, až jsem dorazila k nízké zídce, za níž tekla �eka. Na druhém b�ehu stála budova s mlýnským kolem. Nevím, pro� jsem na to po probuzení hned nezapomn�la jako na jiné sny.

Po n�kolika letech, když jsem pracovala u �SD, jsem jednoho dne využila režijní jízdenky a do Tábora se, rozjela. Vedena svým snem, šla jsem, jako kdybych cestu dob�e znala, až k nízké zídce, pod níž tekla �eka a po stran� se ty�ilo mlýnské kolo. Podotýkám, že do té doby jsem tam nikdy nebyla, ne�etla nic o tomto m�st� ani nevid�la žádný film o Tábo�e. Prost� nebylo ve mn� nic, co by jako zasutá vzpomínka mohlo z�stat v podv�domí a pak se vyno�it v po-dob� snu. Sv��ila jsem se s celou záležitostí jedné žen�, která se zabývá spiritismem, a ta mi sd�lila, že jsem v jednom ze svých minulých život� pracovala, v onom táborském mlýnu jako služebná.“

P�ekvapující zkušenost zaznamenala i Markéta Jarošová z Janova u Litvínova: „Jako malé holce se mi zdál divný sen.

Byla jsem již dosp�lá, m�la jsem úpln� jiné jméno, pocházela jsem z jižních �ech a v�d�la jsem, že jsem zahynula

p�i bombardování. Vid�la jsem dokonce sv�j vlastní hrob. Ráno p�ijela moje teta z jižních �ech a maminka jí m�j no�ní p�íb�h vypráv�la. Teta vše vyslechla a pak povídá: ,Jo, tu paní jsem znala, ta bydlela ve vedlejší vesnici a opravdu zahynula p�i bombardování.

Dodnes si kladu otázky: Odkud jsem znala jméno té ženy a její bydlišt�, když jsem nikdy v jižních �echách nebyla? Jak je možné, že skute�n� zahynula p�i bombardování, jak se mi zdálo ve snu? Neznamená to, že opravdu p�icházíme na sv�t vícekrát?“ Paní A. B. z Varnsdorfu nem�že zapomenout na podivný zážitek. „N�jaký �as po smrti mého otce jsem m�la živý sen.

Zdálo se mi, že jsem v kuchyni, najednou se otev�ely dve�e, v nich stál m�j otec a �íkal: ,Vy si všichni myslíte, že jsem mrtvý, ale já si klidn� žiju v Košicích. Probrala jsem se zpocená a svíraná jakýmsi neznámým druhem tísn�. Asi o �tr-náct let pozd�ji se v televizním vysílání z Košic objevilo v ti-tulcích u jedné d�tské role stejné jméno i p�íjmení, jaké m�l m�j otec. Vyrazilo mi to dech. Jméno mého otce bylo velmi nezvyklé a to, že se vyskytlo zrovna v po�adu z Košic. nazna-�uje, že jde bu o neuv��itelnou náhodu, anebo m�j sen nelhal.“

Udivující p�enosy v �ase K vyvolání reálných výjev� z minulých život� m�že dojít

i zcela ne�ekan� p�i plném v�domí. �lov�k jako by se náhle p�enesl v �ase a na krátký okamžik znovu okusil již jednou prožité chvíle.

Po�átkem �íjna roku 1992 se Milada Zemánková z Jedovnice zú�astnila zájezdu do Pa�íže. Na zpáte�ní cest� se výprava na krátký �as zastavila v Remeši u katedrály. Všichni

již byli venku, když Miladu Zemánkovou p�inutila zima, aby se vrátila do otev�eného autobusu pro svetr. „Uvnit� jsem byla sama. Tmavé prostory vozu osv�tlovala jen zá�ící katedrála. Posadila jsem se, abych sáhla do tašky. V tom jsem se ocitla uprost�ed davu lidí oble�ených do kroj� sv�tlých barev. P�evládaly bílé nabírané rukávy u žen a bílé košile u muž�, kte�í m�li navíc vesty. Spodní �ást od�vu jsem nevid�la, protože jsem spolu s nimi stála v hustém davu za krásného jarního dne na okraji silnice, která z levé strany vedla ke katedrále. Po silnici krá�el nádhern� vyš�o�ený pr�vod vlajkonoš� s praporci, na nichž p�evládala bílá, zlatá a šarla-tová. Za nimi jeli lidé na koních. Na sob� m�li sametové a aksamitové obleky s pun�ochami. Od�vy byly krásn� zdo-bené a vyšívané. O�ividn� se jednalo o šlechtice a lidi vysokého postavení. Pr�vod krá�el pomalu a slavnostn�. Lidé, kte�í lemovali silnici, mávali a n�co volali. Všude vládlo radostné vzrušení. Cítila jsem se sp�ízn�na s t�mito lidmi a sdílela jejich nadšení.

Pak jsem se vrátila do skute�nosti a ješt� chvíli musela z�stat sed�t, abych se probrala z tak silného zážitku. Vystoupila jsem. Všichni již byli pry�, a tak jsem nevím pro� zamí�ila k málo osv�tlenému prostranství, na n�mž stála socha Jany z Arcu. Po n�kolika krocích jsem zjistila, že silnice odbo�uje vlevo od katedrály a pokra�uje dále. Byla to tatáž silnice, u níž jsem p�ed chvíli stála ve svém vid�ní a po níž pochodoval onen slavnostní pr�vod. Dodnes netuším, zda jsem se tenkrát na skok ocitla ve svém p�edešlém život�. Nebo jsem pouze jako citlivý p�ijíma� vst�ebávala otisky dávných událostí?“ Obdobný p�íb�h vypráví žena, která si p�ála své jméno utajit. „Dne 13. dubna roku 1993 nic nenasv�d�ovalo tomu, že se p�ihodí n�co neobvyklého. Jako každý �tvrtek i tentokrát jsem šla na hodinu angli�tiny do Obchodní akade-mie, v jejíž budov� je i jazyková škola. Ješt� p�ed zahájením vyu�ování jsem si cht�la po�ídit pár fotografií. Stála jsem

naproti Obchodní akademii u starého nádraží, když se to najednou stalo. Setm�lo se a náhle byl zimní den. Šla jsem spolu s množstvím dalších lidí. Na sob� jsem m�la tmavou sukni, tmavý kabát a na n�m žlutou hv�zdu. Okolo nás se ozýval �ev n�meckých povel� a já cítila šílený strach. Strach z budoucnosti, z toho, co nás �eká, kam pojedeme a co tam s námi bude. Pak jsme došli k starému nádraží. Ve chvíli, kdy jsem se na povel zastavila p�ed vchodem, vše zmizelo a byl op�t krásný jarní den, 13. duben 1993. A já si najednou uv�domila, že jsem zde v prosinci roku 1942 byla na shromaždišti ob�an� židovského p�vodu p�ed transportem do Terezína.“ V propasti �asu zmizela i paní J. P. z Ra�ic. „V lét� roku 1982 jsme jeli celá rodina na výlet. Byli jsme �ty�i dosp�lí a desetiletý vnuk. Zavítali jsme také na zámek v Opo�n�. Prošli jsme jednotlivé pokoje a nakonec došli do velké místnosti - zbrojnice. Všichni již pomalu odcházeli, když mne zaujala drát�ná košile. Dívala jsem se na ni a p�emýšlela, kudy asi mohl proniknout hrot kopí, který bojovníka zabil. Náhle jsem se ocitla na velkém palouku obklopeném ze všech stran lesy. Šla jsem vedle bojovník�, kte�í jeli na koních. Byla jsem oble�ena do dlouhé sukn� a bílé košile a nem�la jsem boty. Najednou se proti nám vy�ítili jiní ozbrojenci s nap�aženými me�i.

Vid�la jsem také p�ipravená kopí a slyšela dusot koní. Když už se zdálo, že protivník zaúto�í, op�t jsem stála ve zbrojnici, kde již nikdo nebyl. Cítila jsem se divn�. Pr�vodce m� uvnit� zamkl, a kdyby mne na chodb� neza�al shán�t vnuk, zjistili by, že scházím, až venku p�ed zámkem. Vrátili se pro mne a nechápali, kde jsem byla. Pro� mne pr�vodce ani ostatní nevid�li, když jsem stála p�ímo u dve�í zbrojnice? Skoro se zdálo, že jsem se do dávnov�ku nep�enesla jen svými vzpomínkami, ale i fyzicky.“

„P�ed �adou let jsem prožila událost, která ot�ásla mou d�v�rou v ,normální b�h �asu,“ p�iznává Blažena Vacková

z Humpolce. „Byla jsem ješt� mladá a bydleli jsme tehdy v drážním domku nedaleko bytu mých rodi��. Muž sloužil v posádce vzdálené asi dva kilometry. Dvakrát v týdnu jsem d�ti dala na hlídání rodi��m a jela do kasáren na film. Byl tehdy podzim, p�kný tichý ve�er, já si vzala kolo a vyrazila. Cesta vedla trochu do kopce, musela jsem sesednout, když v tom mne cosi p�inutilo rychle p�ekonat krátký úsek. A pak jsem z�stala jako p�imražená. Místem, které jsem práv� p�eb�hla, se p�ehnala obrovská skupina neviditelných jezdc�. Nic jsem prost� nevid�la, ale jasn� a z�eteln� slyšela dusot kopyt, ržání koní, št�kání ps�, cinkot zbraní i hlasité povely. Bylo z�ejmé, že štvou n�jaké zví�e. Celá ta neviditelná lovecká výprava se p�ehnala p�es silnici a se slábnoucími dozvuky mizela na druhé stran�.

Stála jsem tam dobré �tvrt hodiny nehnut� a m�la pocit, že kdybych v�as nep�eb�hla, byla bych rozdupána kopyty koní. Došlo na onom míst� k zvukové obdob� faty morgány, k prolínání �asu, anebo jsem pronikla do sv�ta, v n�mž jsem již jednou byla?“ Pozoruhodné sv�dectví o reinkarnaci p�inesly v dvacátých letech Národní listy. Jeho autorem byl A. Praza z Vilsnice u Podmokel. Jako student cestoval spolu s kamará-dem po Orlických horách. Jednoho podve�era, když v pusté neobydlené krajin� marn� hledali nocleh, náhle A. Praza s neomylnou jistotou zamí�il ztemn�lou krajinou k místu, v n�mž se mezi stromy ukrývala osam�lá chalupa. Byla notn� omšelá a nap�l zbo�ená, ale p�esto skýtala jisté p�íst�eší. Tam si ustlali na zbyt. cích staré slámy. „M�l jsem podivný pocit,“ sv��uje se A. Praza. „Nespal jsem, ale p�ece nebyl p�i plném v�domí. V mihotavém sv�tle jsem uvid�l staršího �lov�ka, jak se ukládá k spán. ku. O�i m�l již zav�ené, když se do pokoje tiše vkradl jakýsi voják ve staré uniform�. V ruce držel bajonet. Vyk�ikl jsem:

,Josef, co to d�láš? Vysko�il jsem a vrhl se na n�j. Ale vražd� jsem nezabránil. Bajonet prorazil starci hru. Srazil jsem vraha k zemi.

Vyprostil se a sekl m� bajonetem p�es obli�ej. Zasténal jsem a op�t se probral k jasnému v�domí. M�j

kamarád se na m� udiven� díval, pro� nespím a takhle jan�ím. V místnosti krom� nás dvou nikdo nebyl.“ Byl to pouhý

sen, nebo obraz dávné tragédie? Roz�ešení tohoto p�ípadu bylo kupodivu rychlé. Druhého dne, když ráno p�išli do vesnice, se A. Praza od jednoho z pam�tník� dozv�d�l, že v chalup�, kde p�enocovali, bydlel jistý Praza s dv�ma syny. Vlastním Františ-kem a osvojeným Josefem. Druhý z chlapc� m�l problémy se zákonem. Již v mládí byl p�istižen p�i krádeži, a když se zlod�jnami nep�estal, rodina se jej z�ekla. Pak odešel na vojnu. Ale ani tam dlouho nevydržel, protože jednoho dne našli v chalup� tátu zabitého, a Franta, který se práv� vrátil z vandru, tam ležel v krvi a m�l hlubokou ránu na tvá�i.

Když ho ošet�ili, �ekl, že to ud�lal Josef. Toho pozd�ji chytili a jako zb�ha a vraha zast�elili.

To byla zajímavá shoda. P�íjmení rodiny z chalupy i vidina vraždy odpovídaly skute�nosti. Navíc byly pozd�ji objeveny další d�kazy. V archívu rodiny Prazových se našel dopis onoho Františka Prazy snoubence Terezce, v n�mž celý souboj popi-suje. Ukázalo se, že šlo o prad�de�ka. A Praza tak nabyl dojmu, že p�i své náhodné návšt�v� chalupy s vrahem alespo� ve vzpomínkách znovu bojoval, protože je novým vt�lením duše state�ného p�edka.

Pod kutnou zla Zdá se, že zvláš� silné vzpomínky na p�edešlé životy sužují

p�edevším. ty, kte�í zatížili sv�j osud zlo�inem anebo jiným zavrženíhodným skutkem. „Dostala se mi do ruky kniha o rein-karnaci, v níž byl také návod, jak se uvést do hypnotického spánku. Zkoušeli jsme to s p�ítelem, který m� uspal,“ �íká Zdena M. z Chrudimi. „Náhle jsem vid�la sama sebe, jak se p�ed oltá�em modlím k Bohu. Když jsem se oto�ila, zahlédla jsem mezi lavicemi kostelníka ležet v tratolišti krve. V dalším život� jsem stála nad prázdným vykopaným hrobem. Najednou jsem do n�j spadla a cítila, jak se na mne sype hlína. Byla jsem z toho dost rozrušená, za�ala k�i�et a plakat a p�ítel m� našt�stí rychle z hypnózy probral.“

D�sivé vzpomínky pronásledují i Zde�ka Mišku z T�ebí�e. „Jednoho dne p�i plném v�domí jsem m�l neuv��iteln�

reálnou vid inu. Ukládal jsem mladou štíhlou dívku do velkého lodního kufru �i truhly. Bylo to na p�d�. Vlevo leželo seno, vpravo nad truhlicí se nacházelo okno, za nímž bylo vid�t louku s košatým stromem a vzadu se matn� rýsovaly hory. Vnit�ní hlas ke mn� vy�ítav� promlouval: Pro� jsi to ud�lal? Vidina byla tak silná, že m� zachvátila panika. Intenzívn� jsem p�emýšlel, zda n�kde v mé minulosti není �erná skvrna a já si na ni nemohu vzpomenout. P�esn� po roce se tento jev opakoval znovu. Op�t ten hr�zný obraz a obvi�ující hlas. A poté obrovská tíse� a zdrcující pocit viny. Stalo se to? Spáchal tento zlo�in n�kdo z mých p�edk�, nebo k této tragédii teprve dojde?“ Roku 1912 uve�ejnil dr. J. Šimánek tragický p�íb�h osmadvacetiletého inženýra a jistého jasnovidce, který se mu pokoušel lí�it n�které momenty z jeho minulých vt�lení. Bezbarvým, monotónním hlasem sd�loval: „Vidím st�edov�ký klášter ve Špan�lsku. Chýlí se k ve�eru. Po �tvercovém dvo�e se procházejí mniši v ml�enlivém pr�vodu. Te zvoní klekání.

Paprsky slunce pozlacují vrcholky vysokých strom�. Mniši zahalení v tmavá roucha krá�ejí zvolna do klášterní kaple. Dv�r se vyprazd�uje. Zbývá tam jen jediný mnich. Chvíli váhá. Pak se ubírá také dovnit�, krá�í do své cely. Ten mnich jsi ty. Vidím t� krá�et po schodech. Te odepínáš š��ru, kterou jsi m�l ovázanou kolem pasu. D�láš smy�ku, upev�uješ druhý konec. Te jsi vsunul hrdlo do smy�ky, rozepjal ruce, sesko�il...“

Po t�chto slovech inženýr vyk�ikl. Na jeho hrdle nab�hl �ervený pruh jako od zadrhnuté š��ry a nezmizel po další dva dny.

Také další životy tohoto muže nebyly zrovna š�astné. Zdálo se mu, že musí od�init, co spáchat vlastní rukou. Jasnovidec mu tehdy p�ed sv�dky �ekl: „Nevím, jak skon�íš. Vidím beztvarou hroudu roztrhaného masa a rozedraných šat� a veliký shon lidí.“ O n�kolik dn� pozd�ji byl inženýr rozdrcen tramvají.

Pozoruhodné sv�dectví o nutném od�in�ní chyb z minu-lého života p�ináší i paní L. M. z Prahy. „Má babi�ka žila v Podkrkonoší, kde jak známo jsou dlouhé zimní ve�ery, a tak se sousedé scházeli k tá�kám. N�které z nich m�ly spiritistický charakter. Babi�ka tomu moc nev��ila, ale jednou se sama trpce p�esv�d�ila, že nic nelze podce�ovat. Bylo to v dob�, kdy již m�la osm d�tí a rozhodn� nepomýšlela na další rodinu. Tehdy jí bylo duchem sd�leno, že bude mít ješt� troj�ata, ale že o n� p�ijde. Dv� d�ti zem�ou ihned, t�etí po týdnu. Je to prý nutné pro odpykání h�ích�. Ty t�i d�ti ponesou prý duše zem�elých.

Dva hoši se údajn� zamilovali do jedné dívky. Jeden z nich, který u ní nem�l št�stí, oba zamilované zast�elil a sám se pak ze zoufalství ob�sil. Nyní se všichni na krátký �as vrátí na sv�t, aby je bolest matky vysvobodila z utrpení h�íchu. Zn�lo to víc než šílen�. Ale p�edpov� se naplnila. Babi�ce se skute�n� narodila troj�ata; dv� d�ti - dívka a hoch - zem�ely

hned po porodu a druhý chlapec za týden po nich.“ Podobn� záhrobní p�íchu� mají i další dv� výpov�di. Mladý muž z Ostravy byl sirotkem od útlého d�tství. Jednou se svou babi�kou, u níž vyr�stal, nechal zlákat k ú�asti na spiritistické seanci. Když byl vyzván, zda si také p�eje vyvolat n�jakého ducha, cht�l hovo�it se svým otcem. A dozv�d�l se, že to není možné. Jeho otec je prý již znovu na sv�t�. Narodil se p�ed �ty�mi lety jedné rodin� v Beskydách. Mladému muži to nedalo a vypravil se do vesnice, o níž byla �e�. Tam skute�n� našel uvedenou rodinu a k svému p�ekvapení zjistil, že mají �ty�le-tého chlapce.

Št�pánka �erná z Prahy vyvolávala duchy spolu se svou p�ítelkyní: „Pomocí skleni�ky a papírk� s písmeny jsme sku-te�n� navázaly kontakt s kýmsi neznámým. Informace, které jsme získaly, nejsou podstatné. Úsp�ch nás nadchl, a tak jsme seanci n�kolikrát opakovaly. Po n�jakém �ase se nám poda�ilo vyvolat jiného ducha. Když jsme se zeptaly, pro� nep�išel náš starý známý, odpov�d�l, že ten se znovu narodil. Ochotn� nám sd�lil i jméno dít�te. Byla to hol�i�ka a sv�tlo sv�ta spat�ila v Sojovicích, což je shodou okolností vesnice poblíž bydlišt� mé babi�ky. Na celou událost bych rychle zapomn�la, nebýt šoku, který jsem utrp�la asi za m�síc. Byla jsem navštívit babi�ku a spolu se známými jsme se vydali na tane�ní zábavu práv� do Sojovic. Tam m� na skleni�ku pozval jeden místní, notn� rozveselený hoch. Prý si s ním musím dát panáka, protože dodate�n� oslavuje narození své dcery. Hrklo ve mn�, jako kdybych v�d�la, co bude následovat. Jméno dít�te i p�í-jmení se p�esn� shodovaly s tím, co nám napsal duch.“

Jsme str�jci svého osudu Pro� znovu a znovu p�icházíme na sv�t? Odpov� není tak

složitá. Naše duše dostává novou p�íležitost vyvíjet se a zdokonalit, od�init chyby minulosti a p�ipravit pole pro novou úrodu. Na tom se shodují nejen mudrci prastarých civilizací a teologové mnoha náboženství, ale kupodivu také v�dci a filozofové. K stoupenc�m reinkarnace mimo jiné pat�ili Pythagoras, Sokrates, Platón, Goethe, Tolstoj, Lessing a Kant. Pevné p�esv�d�ení o putování duší najdeme ve ví�e hinduist� a ve skryté podob� i v bibli, kde se píše: „Všechny tyto v�ci jako roucho setlívají a ty je m�níš jako od�v, ale ty jsi tentýž a léta tvá nikdy nep�estanou.“ A na jiném míst�: „Co �lov�k zaseje, to také sklízí.“ A v tom je z�ejm� ukryto celé tajemství znovuzrození. To, co nazýváme osudem, p�edur�ením anebo karmou, není, �e�eno s pov�stnou mysti�kou H. Blavackou, „ni�ím jiným než zákonem harmonie, jenž usiluje vždy o to, aby napravil porušenou rovnováhu ve sv�t� hmotném a vyrovnal nesoulad zp�sobený ve sv�t� morálním“. Jinými slovy - každý zlý skutek musí být vykoupen dobrem. Erupce zla se v kone�né podob� vždy obrátí proti tomu, kdo ji vyvolal, a d�íve nebo pozd�ji jej zasáhne. Sv�j osud tedy držíme ve svých rukou a každým svým �inem vytvá�íme obraz budouc-nosti nejen tohoto, ale i svých p�íštích život�.

II. POSLOVÉ SMRTI Dává smrt p�ed svým p�íchodem avízo? Vysílají v�ci, které

nás obklopují, varující signály? Dochází v posledních okamži-cích života �lov�ka k jeho spojení s blízkými?

�etné p�ípady nazna�ují, že odchod z tohoto sv�ta je �asto provázen nezvyklými úkazy. „Moje maminka byla dva roky t�žce nemocná. Jedné ned�le dopoledne jsem ji jela navštívit do mlýna, kde žila. Ve dvo�e byl zmatek. Onoho dne �asn� ráno v p�t hodin se v naprostém bezv�t�í vyvrátila jablo� obalená zelenými jablí�ky. Tuto jablo� zasadila maminka spolu s tatínkem v den jejich svatby a celý život o ni pe�ovala. Byl to její nejmilejší strom. P�esn� za týden, na hodinu i minutu od okamžiku, kdy jablo� padla k zemi, maminka zem�ela. Podobný p�íb�h uvádí Božena N�mcová v Babi�ce. Moje ma-minka se také jmenovala Prošková. Není to až p�íliš mnoho náhod?“ ptá se Hana Pokorná z Unhošt�.

Varující avízo obdržela i rodina Blaženy Ulverové z Prahy. „V roce 1981 jsme m�li chalupu v jižních �echách, Na

Jitrech u Kunžaku. Bylo to na samot�. U lesa stály pouze t�i domy. Osmého �ervence onoho roku jsem okolo p�lnoci vypnula televizor, zhasla lampu, aby do sv�tnice nelétal hmyz, a otev�ela okno do hluboké tmy. Vzáp�tí jsem uslyšela p�íšerný sk�ípot jakýchsi plech�, které se bortily, drtily a praskaly. P�ibouchla jsem okno a siln� rozrušena do rána nespala. Druhého dne jsem se sv�tila muži, že se n�co stalo, ale ten mi to vymlouval. Nikde v okolí nebyl kousek plechu, který by mohl vydávat ten p�íšerný zvuk. Jenže ve�er se ta d�sivá kakofonie ozvala znovu. Plechy sk�ípaly jako p�i automobilové havárii. Dopoledne desátého �ervence p�ijel poš�ák se smutným telegramem. Manžel�v syn z prvního manželství byl mrtev. Zabil se na služební cest�. P�edjížd�l t�žký v�z naložený sudy s pivem a v protism�ru jel náklaák se stavebni-

nami. Ládík vjel do mezery mezi nimi a on i jeho v�z byli zcela rozdrceni.“

* V�ra Žahourková z Voltic m�la za plného v�domí šokující

vidinu. „V srpnu roku 1944 jsem byla již druhý rok v koncentra�ním tábo�e Waldbau, což byla pobo�ka Raven-sbrücku. Koncentrák se nacházel v lese. Pod zemí bylo vybudováno p�t velkých hal, v nichž se vyráb�ly sou�ástky pro zbran�. Pracovalo se tvrd�. 23. srpna po dvanácti hodinové no�ní sm�n� m� vzbudilo vzdálené volání mého jména. Ucítila jsem studenou ruku na �ele, vysko�ila jsem a sedla si na paland�. Okenice byly zav�ené, takže sv�tnici zahalovala temnota. Náhle jsem ve tm� zcela z�eteln� vid�la ohromný proud krve, jako když jej vyleje z kýblu. Teprve po návratu dom� jsem se dozv�d�la, že onoho srpnového dopoledne byl v Drážanech popraven m�j otec Jaroslav Vacek, velitel táborského odboje.“

* N�které z výstražných signál� mají nejen obrazovou, ale

i zvukovou podobu. „Moje maminka m�la bratra, který stále toužil odjet za svým strýcem do Ameriky,“ vzpomíná J. R. z �eských Bud�jovic. „Trvalo dost dlouho, než se mu poda�ilo vy�ídit vše pot�ebné a odcestovat. Nechodily však od n�j žádné zprávy, a tak nebylo jasné, jak se mu za oceánem vede a zda v�bec žije. Až jedné noci... Maminka nespala a najednou vid�la, jak od stropu letí velká sklen�ná láhev a s t�eskotem se t�íští o podlahu. Matka se bála vstát Byla zpocená strachy, co se vlastn� p�ihodilo, a také se obávala, že se o st�epy ve tm� po�eže, a tak �ekala až do rozedn�ní. Když kone�n� bylo v ložnici sv�tlo, na podlaze nic nenašla. Pozd�ji dostala z Ameriky od strýce zprávu, že její bratr František práv� tu hr�znou noc zem�el.“

*

S pozoruhodným d�kazem o smutném napln�ní zlého znamení p�ichází Ludmila Cernšteinová z Prahy. „Bylo mi asi patnáct let. Prázdniny jsem trávila u babi�ky a d�dy. Onoho ve�era byla krásná �istá obloha a m�síc stál v úpl�ku. Babi�ka m� poslala pro jetel do stodoly. Vracela jsem se zp�t a z�stala stát p�imrazená úžasem. Kolem m�síce se táhl pruh tak silné zá�e, až m� to na chvíli oslepilo. A pak jsem zahlédla, jak m�síc protíná obrovský me� anebo n�co, co jej p�ipomínalo. Volala jsem a ostatní, a� se jdou podívat. P�išla moje maminka, babi�ka teta. D�du bolely nohy, chodil o holích, a tak na mou výzvu nereagoval.

Úkaz po chvíli zmizel. Babi�ka �ekla, že je to zlé znamení. Jak se pozd�ji ukázalo, skute�n� bylo. Všechny �ty�i, které

jsme tento jev pozorovaly, jsme tragicky p�išly o syny. Babi�ka jako první, z�stalo jí p�t dcer. Pak zahynul m�j bratr a ma-minka se stala druhou postiženou v �ad�. Také tet� se zabil syn a nakonec po letech jsem i já p�išla o svého jediného chlapce.

Všichni byli mladí a zem�eli v plné síle. Možná je to jen náhoda, ale rozhodn� nesmírn� podivná a zarážející.“

* „Dodnes si pamatuji, co p�edcházelo mému nešt�stí, jaké

zlé okamžiky jsem prožívala ješt� d�ív, než došlo k samotné tragedii,“ tvrdí žena z Hranic, která si nep�eje být jmenována.

Pohnutý konec jejího manžela ohlašovala dokonce celá š��ra udivujících signál�.

„Od pond�lí toho neš�astného týdne jsem byla sama s d�tmi. Manžel odjel na pracovní cestu s tím, že se vrátí dom� v pátek ve�er. Nebylo to nic neobvyklého, jezdil pry� dost �asto. Sám m� ale upozornil, že pokud nebude s prací hotov, m�že se vrátit až v sobotu. Tehdy to byl normální pracovní den.

Když v pátek ve�er nep�ijel, nedivila jsem se, ale milé mi to nebylo. Zašla jsem do místní klubovny, kde byla generální zkouška ochotnického divadla, abych manžela omluvila. Hrál

jednu z hlavních postav hry, kterou m�la tato ochotnická scéna jako premiéru uvést v ned�li. Na chvíli jsem si sedla do ztichlého sálu a sledovala d�j. V tom mi jeden z manželových koleg� položil ruku na rameno a �ekl: Jak se máš, vdovo. Zamrazilo m�, lekla jsem se tak, že m� museli ut�šovat, Byl to jen o hloupý žert vyvolaný manželovou nep�ítomností.

V noci jsem m�la d�sivé sny. Vid�la jsem manžela ve velikém mo�i, v n�mž nebyla voda, ale samé husté bahno. Vid�la jsem, jak se topí, jak m� volá. Vzbudila jsem se hr�zou a do rána už nespala. Když se rozednilo, moje o�i zíraly na prázdné místo na st�n�, kde ješt� ve�er visela zv�tšenina naší svatební fotografie. Vysko�ila jsem. Zasklený obrázek ležel na podlaze, r�žek ráme�ku v míst�, kde byl zpodoben manžel, byl rozdrcen a bílá stužka z mé svatební kytice, na níž byly p�ipevn�ny dva myrtové v�ne�ky, ležela vedle obrazu jen s jedním v�ne�kem.

Ten druhý se rozsypal na prach. Vysv�tlovala jsem si to všelijak. Že obraz shodil pr�van. Jenže skobi�ka, na které visel �ty�i roky, byla na svém míst�. Zvedla jsem obraz a p�itom mimod�k p�e�etla jméno sklená�e uvedené na zadní stran�. P�esn� tak se jmenoval mladík, který pracoval s manželem na jednom stroji. Zcela m� ovládl strach. Nic se mi neda�ilo, va�ila jsem ob�d a v�novala se d�tem, ale v myšlenkách jsem se stále vracela k manželovi. M�j neklid vzrostl, když odbilo poledne a manžel nep�išel. P�esn� ve 12.30 se v naší kuchyni zastavily hodiny.

To už jsem jen stála na prahu našeho domu a vyhlížela manželovo auto. Potom jsem uvid�la dva p�íslušníky VB na motorce, kte�í zastavili p�ed MNV, jehož budova stála naproti, n�co se ptali lidí u vchodu, ti ukázali sm�rem k našemu domu, a já už v�d�la, že je konec...

Ve 12.30 byl m�j manžel zabit elektrickým proudem. Prokázalo se, že jeho kolega, který se jmenoval stejn� jako onen sklená�, nebyl tak zcela bez viny.“

* Jeden z nejpodivn�jších varovných úkaz� byl zaznamenán

p�ed koncem druhé sv�tové války v malé d�lnické kolonii v Karviné. Sv�dectví o n�m podává Pavlína Schwarzová. „Má babi�ka m�la p�íbuznou. Byla to mladá, asi t�icetiletá žena.

Žila na konci kolonie v malém domku se svými t�emi d�tmi.

Její muž - železni�á� - byl jako mnoho jiných nucen� nasa-zen.

Dlouho nep�icházely žádné zprávy, až pár dn� p�ed Vánocemi se p�íbuzná dozv�d�la, že její muž p�ijede na Št�drý den dom�. Cht�la ho p�ekvapit, a tak sehnala, i když velmi t�žce, vše, co pat�í k sváte�ní ve�e�i. Den von�l jehli�ím a smaženým kaprem, d�ti byly sváte�n� oble�eny, ona sama netrp�livá, ale muž stále nikde.

Nep�ijel ani odpoledne. Ve�er, když d�ti již usínaly únavou, uložila je k spánku a sama vy�kávala u prost�eného stolu. Hodinová ru�i�ka již p�ekro�ila p�lnoc. Náhle se ozval hrozný lomoz, drcení plechu a praskot skla. P�ímo p�ed zraky p�íbuzné kuchyní projel strašnou rychlostí vlak. Nebyla schop-ná vstát. Doslova cítila závan silného v�tru a nárazy kol. Když vlak zmizel, vše utichlo, nastal nep�íjemný klid. Jen na obou protilehlých st�nách z�stal d�kaz po strašlivém úkazu - dv� obrovské praskliny. Žena ihned zburcovala sousedy. Nikdo by jí nev��il, nebýt on�ch prasklin, které v kuchyni prokazateln� ješt� p�edchozího dne nebyly. Teprve za týden p�išel telegram, že pár minut po p�lnoci po Št�drém dnu byl její manžel zabit. Vlak, v n�mž p�ijížd�l dom�, byl zasažen a zcela zni�en bombardováním.“

Drtivé rány osudu „Tém�� vždy, když v naší rodin� n�kdo zem�e, objevují se

podivné zvukové a sv�telné efekty. Pozoruhodným d�kazem je p�íb�h mé babi�ky. Na po�átku války v roce 1939 jí bylo 24 let a bydlela v Držkovicích u Prost�jova. M�la dv� d�ti. Její man-žel - m�j d�de�ek - pracoval jako finan�ní ú�edník. D�da i gestapo byli v té dob� velmi aktivní, každý pochopiteln� jinak, a tak byl d�da p�istižen p�i roznášení leták�. Nejprve jej odvezli do Olomouce, pak k výslech�m do Breslavi v Polsku, kde byl odsouzen. N�jaký �as strávil v brn�nské v�znici a na-konec byl transportován do Osv�timi, kde jej nacisti umu�ili.

Ten ve�er, kdy opustil tento sv�t, slyšela babi�ka za obrazem ránu, jako když švihne bi�em, a z nábytku se ozývalo nezvykle silné praskání a bouchání jako nikdy p�ed tím. I když nem�la o svém manželovi žádné zprávy, cítila to jako osudové znamení a tu noc ona ani d�ti již nespaly. O den pozd�ji p�inesl poš�ák telegram s p�íkazem, aby se dostavila na ú�ad. P�išla tam oble�ená v �erném. Ú�edník se jí ptal, kdo jí um�el. Odpov�d�la, že manžel. Na užaslý dotaz, odkud to ví, když teprve nyní p�išla zpráva, odpov�d�la, že to neomyln� cítí. Pak se tedy oficiáln� dozv�d�la, že d�da prý nevydržel p�epravu a onu podivn� hlu�nou noc zem�el.“ P�íb�h Jaroslavy Hnízdi-lové z Kladna není ojedin�lý. Zvláštní úkazy provázející smrt našich blízkých jsou snad v�bec nej�ast�jším tajemným jevem, s nímž se m�žeme setkat. V mém archívu se nacházejí stovky sice strohých, ale p�esto výstižných sv�dectví, popisujících nevysv�tlitelné pády obraz�, praskání zrcadel, zastavení hodin anebo silné bouchání na okno, za nímž nikdo nestojí. Marie Lakomá z P�erova vzpomíná na událost zaznamenanou v jejich rodin�. „Moji prarodi�e nem�li sv�j d�chod. Proto v ten �as bydlel d�de�ek s námi a jeho manželka, tedy babi�ka, u své dcery v menším domku na kraji Prahy. Když n�kdy d�de�ek

p�ijel za babi�kou, m�l ve zvyku vhodit jí na okno kamínek nebo hrst písku, aby nemusel zvonit Tu noc, kdy d�de�ek zem�el, babi�ka se práv� chystala ulehnout, když V tom na okno dopadla hrst písku. Podivila se, že d�da p�ijel tak pozd� v noci, a šla mu otev�ít. Venku však nikdo nebyl.“ Petr Štauber z Domažlic vypráví: „Bylo to poslední b�eznový den v roce 1983 ve vesnici Lou�im. Vracel jsem se tehdy v pozdních ve�erních hodinách do domu mé matky. Moje sestra byla v tu dobu vážn� nemocná a ležela v klatovské nemocnici. A�koliv jsem p�vodn� cht�l jít silnicí, jakási neznámá síla m� vedla zadní cestou kolem h�bitova. Když jsem p�išel k h�bitovní zdi, uslyšel jsem za ní d�tský plá�. Po zádech mi p�eb�hl mráz. Plá� vycházel z míst, kde je poh�bena moje první sestra, která zem�ela v roce 1944 v prvém roce svého života. Teprve až ráno, když telefonovali z nemocnice v Klatovech, že sestra v noci zem�ela, jsem si uv�domil, co tento nezvyklý jev prorokoval.“

„V roce 1916, za první sv�tové války, žila má maminka, které bylo tehdy deset let, spolu se �ty�mi nevlastními sourozenci a svou matkou v Praze na Žižkov�,“ uvádí Alena Polá�ková. „Ot�ím mé maminky byl na ruské front�. Jedné srpnové noci v p�l druhé se bytem náhle rozlehla strašlivá rána.

Všichni se probudili a vylekan� se dohadovali, co se stalo. Na nic nep�išli, a tak šli spát. Teprve ráno objevili, že t�žký dubový rám lemující velké zrcadlo je prasklý a také silná deska za zrcadlem byla vedví. Babi�ka, která byla p�esv�d�ena, že podobné p�ípady nev�ští nic dobrého, si datum i hodinu oné ne�ekané rány zapsala do notesu.

Dny plynuly a po n�jakém �ase dostala rodina zprávu, že ot�ím je nezv�stný. Stále ovšem doutnala jisk�i�ka nad�je. Mohl padnout do zajetí anebo rovnou p�eb�hnout k druhé stran�. Až dlouho po skon�ení války se na Žižkov� zastavil ot�ím�v nejlepší kamarád, který s ním bojoval na front�, a vypráv�l, jak k záhadnému zmizení došlo. Ot�ím byl spolu

s dalšími dv�ma vojáky poslán na pr�zkum. V noci bylo slyšet st�elbu a ráno pak našli ty dva vojáky zabité, ale po muži mé babi�ky nezbyla žádná stopa. Od té noci jej nikdo nespat�il ani o n�m neslyšel. Babi�ka si vzpomn�la na znamení p�ed lety a vyhledala zápisník. Datum i hodina ot�ímova záhadného zmizení se p�esn� shodoval s podivnou zkázou zrcadla.“ Také Eva �ež�áková z Brna má podobnou zkušenost. „Stalo se to v roce 1951 n�kolik dn� p�ed Vánocemi. Byla jsem tehdy osmnáctiletá studentka. Pekly jsme s maminkou cukroví.

Byl sice již pozdní ve�er, ale druhý den byla ned�le, a tak jsme si �ekly, že p�jdeme spát, až to dod�láme. Dve�e z p�edsín� do kuchyn� bývaly stále otev�ené. Na st�n� naproti vchodu visely krásné starodávné porcelánové hodiny. Byly �tvercové, zdobené plastickými r�žemi r�zných barev se zlaceným okrajem. Natahovaly se dv�ma �etízky, na nichž visely t�žké kovové šišky. P�ibližn� p�l hodiny po p�lnoci se ozval strašný rachot. Ob� šišky sjely dol� a z hodin šlehaly krátkou chvíli modré blesky, pak se šišky utrhly a s velkým hlukem skutálely na konec p�edsín�. Tiskly jsme se s mamin-kou k sob�. Nechaly jsme všechno, jak bylo, vypnuly jsme troubu a šly si lehnout. Já jsem usnula až k ránu, maminka tu noc nespala v�bec. Za�átkem týdne jsme dostaly zprávu, že v ned�li p�l hodiny po p�lnoci zem�el náš blízký p�íbuzný.“

A paní K M. z Hranic dodává: „P�ed �trnácti lety onemoc-n�l m�j tchán. Jeho stav po operaci žaludku byl vážný. Ve�er jsem chystala jídlo, talí�e už byly na stole, a práv� když jsem cht�la nalévat, talí� na jeho míst� sám od sebe pukl p�esn� na dv� p�lky. Podívala jsem se na hodiny - bylo šest ve�er. Druhý den jsme se dozv�d�li, že tchán ve stejný �as zem�el.“ Také další sv�dectví jsou navzájem nesmírn� podobná. Zdá se, že v okamžiku smrti dochází k výronu energie, která v n�kterých p�ípadech zp�sobí destrukci, ale v jiných pouze p�emístí p�edm�ty, aniž je poškodí. Tyto jevy m�žeme �asto pozorovat i p�i poh�bu.

„Kamarádce zem�el manžel,“ vzpomíná M. N. z Nového Podvorova, „a já jí vypomáhala na poh�bu. V kuchyni na st�n� visely hodiny. Pod nimi byl st�l. P�i odchodu na h�bitov jsem se mimod�k na n� podívala, m�li jsme dost �asu. Z kuchyn� jsem odcházela jako poslední a d�m zamkla.

Po ob�adu jsem naopak dorazila jako první a chystala se postavit vodu na kávu a p�ipravit n�jaké ob�erstvení pro smute�ní hosty. Když jsem vstoupila do kuchyn�, hodiny nebyly na svém míst�. Stály na stole! Ve zdi byl silný há�ek zahnutý t�sn� ke st�n�, takže se hodiny t�žce sundávaly. Jak mohly spadnout samy od sebe, to jsme si nedokázaly vysv�t-lit.“ Záhadný úkaz zaznamenala i Jana Vohlídková z Rožnova pod Radhošt�m. „Dne 8. února 1993 mi zem�el manžel. Za týden m�l poh�eb, který za�al v jednu po poledni. Ve 13. 55, zrovna když byla rakev spoušt�na do hrobu, se stala neuv��itelná v�c. V restauraci, kde pracuji a kam za mnou manžel docházel, p�esn� v tu chvíli na míst�, kde rád sedával, spadlo zrcadlo a zasklený obraz. Ob� v�ci se z�ítily z velké výšky na mramorovou podlahu, a p�esto se nerozbily. V restauraci bylo asi šest lidí a všichni z�stali jako opa�ení. Zrcadlo i obraz tam byly zav�šeny již n�kolik let a nikdy za tu dobu nespadly.“

Poslední volání K nevysv�tlitelným rekvizitám smrti pat�í zvláštní zvuky,

zvon�ní, bouchání a p�edevším volání. Dana Havranová z Prahy popisuje zkušenost svých bratranc�. „V té dob� byli ješt� chlapci a žili se svou maminkou v jedné z malebných vesni�ek na Šumav�. Jejich d�de�ek, mamin�in otec, byl už starý a nemocný a dožíval v chaloupce vzdálené n�kolik kilometr� od nich.

Jednou, byl už pozdní ve�er a všude panovala tma, všichni t�i slyšeli hlas, který úp�nliv� volal: ,Ma�ko, Ma�ko, otev�i. Poznali d�de�ka a divili se, jak se k nim dostal, když je upoután na l�žko a nem�že se hnout. B�želi ke dve�ím, ote-v�eli, ale venku nikdo nestál. Všude jen ticho a tma. Druhý den ráno jim sousedé p�inesli zprávu, že d�de�ek je po smrti.“ Libuše Hr�šová z Brna si p�ipomíná tragickou scénu svého d�tství: „Byli jsme t�i sourozenci. Mladší z mých bratr� dostal záškrt a musel do nemocnice. Druhou noc po jeho hospitalizaci maminka slyšela, jak n�kdo klepe na dve�e a volá: ,Mami�ko, tatí�ku... Vysko�ila z postele a vyb�hla na chodbu, kde ovšem nikdo nebyl. Další den jí v nemocnici léka�i sd�lili, že Rudinek zem�el kolem p�lnoci. Jedna za zdravotních sester, která byla jeho posledním okamžik�m p�ítomná, sd�lila, že t�sn� p�ed smrtí volal své rodi�e.“

„Nejsem v��ící a p�i vypráv�ní záhadných p�íb�h� se vždy snažím dopátrat logické p�í�iny. P�esto jsem zažila událost, která mnou ot�ásla,“ p�iznává paní Z. Š. z Teplic. „V dubnu roku 1993 jsem se jednoho rána probudila ze zvláštního, siln� emotivního snu. Zdálo se mi, že ke mn� do ložnice p�išla moje spoluža�ka z raného d�tství, s níž jsem kdysi bydlela v jedné ulici a trochu se kamarádila. V šesté t�íd� jsme se ale rozešly každá jinam a já ji za p�tat�icet let vid�la jen asi dvakrát. O jejím osudu jsem nev�d�la v�bec nic. Uv�domovala jsem si to i ve snu, a proto jsem jí udiven� �ekla: ,Miluško, co tady d�láš? a vzáp�tí jsem se jí zeptala, pro� je tak hrozn� bledá. Neodpov�d�la mi, stála ml�ky v bílé no�ní košili, jakoby v mlze. Pak jsem se probudila, sen jsem však nezapomn�la a vypráv�la ho i svým p�ítelkyním. Asi za týden jsem náhodou potkala bratra této bývalé spoluža�ky a ten mi sd�lil, že Miluška umírá v nemocnici na rakovinu. Záhy nato skute�n� zem�ela. Nevím, pro� se ve snu zjevila zrovna mn�. Myslím si, že ve svých posledních dnech ve vzpomínkách probírala celý sv�j život, a tak mi telepaticky podala mimod�k zprávu o svém

smutném osudu.“ Sv�dkem pozoruhodného jevu byla i Julie Vyvialová z Ostravy.

„M�la jsem tenkrát dvanáct let a m�j desetiletý bratr ležel zrovna v nemocnici s hnisavou angínou. Bylo to v �íjnu o p�l sedmé ráno, venku bylo ješt� šero a já spolu se starším bratrem dospávala v ložnici, když se ozvaly t�i silné rány na okno.

Bratr se vzbudil a zavolal na maminku, a� jde otev�ít, že k nám n�kdo jde. Já jsem vystrašen� zírala na okno, za nímž se vznášela malá ohnivá kuli�ka se zeleným okrajem. Strašn� rychle se otá�ela, až se rozprskla a zmizela. V tom do ložnice vešla maminka a �ekla nám, že venku nikdo není. Za hodinu p�išel telegram, že bratr o p�l sedmé v nemocnici zem�el. Dodnes jsem p�esv�d�ena, že to byla jeho duše, která se s námi p�išla rozlou�it.“

S posledním p�íb�hem této kapitoly p�ichází Jana Šimandlová z Plzn�. „V prosinci roku 1973 jsme se p�ipravo-vali na nejkrásn�jší svátky roku. S manželem jsme bydleli spolu s rodi�i v rodinném domku. Oba byty m�ly zvláštní vchod. Ve st�edu t�ináctého odjel manžel na montáž do Tachova. Druhý den, když jsem se vrátila z práce, naši již �ekali na chodb� a hned m� zvali k nim. V jejich byt� byl ješt� m�j bratr s manželkou. Matka pekla cukroví, ale i p�es tuto zdánliv� poklidnou �innost jsem si všimla, že všichni jsou zaražení. Najednou jsme slyšeli, že se otev�ely domovní dve�e a n�kdo vešel do našeho bytu v prvním poschodí. Myslela jsem, že se vrátil manžel, a tak jsem cht�la b�žet za ním. Otec m� ale zadržel a sám se šel do bytu podívat. Když se vrátil, kroutil hlavou. Teprve pak jsem se dozv�d�la, že u Tachova, kde manžel p�espával, vybuchl plyn. Exploze si vyžádala spoustu mrtvých a mezi nimi byl i m�j muž. Komu pat�ily kroky a kdo neviditelný nás v tak t�žkém okamžiku p�išel navštívit, to se mohu jenom domnívat.“

*

Co se za t�mito p�ípady skrývá? Vzpomínají umírající na své blízké tak intenzívn�, že mimod�k navazují telepatické spojení a jejich myšlenky se zhmot�ují v zcela konkrétní zvuk, sv�tlo, pohyb �i jinou formu energie? Je to vše pouze produkt rozrušené mysli poz�stalých, kte�í v zcela nahodilých jevech teprve po �ase rozpoznávají údajná znamení a varovné signály?

Anebo máme v��it tomu, že zem�elí se skute�n� p�icházejí rozlou�it? A� je podstata t�chto jev� jakákoli, jisté je, že o jejich existenci rozhodn� nelze pochybovat.

III. P�ÍLIŠ REÁLNÉ P�ÍZRAKY Rozt�esené, jakoby z mlhy utkané obrysy, chyb�jící

obli�ej, nezvykle šedá barva a d�sivá ml�enlivost - to jsou jen n�které z hlavních prvk� v obvyklém popisu p�ízrak�. Zatímco n�kdy se jedná o éterická, z pouhého oparu zformovaná zjevení, jindy tito p�evážn� no�ní návšt�vníci mají zcela konkrétní lidskou podobu. Setkání s bytostmi, které prokaza-teln� nepat�í do našeho sv�ta, není tak neobvyklé, jak by se snad zdálo. Podle pr�zkumu provedeného v Británii ur�itou formu toho, co nazýváme duchy anebo p�ízraky, pozorovala asi �ty�i procenta populace. V�tšina ze sv�dk� se se svým zážit-kem nikomu nesv��í. P�ipadá jim natolik fantastický a neuv��i-telný, že se bojí posm�chu a na��ení ze lži.

V n�kterých p�ípadech však nelze ml�et. P�edevším tehdy, když se p�ízrak objevuje pravideln�, zahlédlo jej více lidí anebo po sob� zanechal nesmazatelnou stopu. D�kazy v tako-výchto p�ípadech bývají více než šokující.

„V polovin� roku 1984 prod�lal náš tatínek operaci rakoviny žaludku,“ vzpomíná Otto Ture�ek z Karviné. „Poté tém�� dva m�síce ležel a jeho stav se nelepšil. Pátého srpna v podve�er se probral ze spánku, napil se a �ekl nám, že už m�že jít, protože ,tam nebude sám. U postele prý na n�j už �eká kamarád.

Samoz�ejm�, že v místnosti krom� �len� rodiny nikdo nebyl.

Mysleli jsme si, že tatínek má halucinace, a jen tak pro formu se ho zeptali, kdo vlastn� pro n�j p�išel. Odpov�d�l, že Švesták, který to má práv� za sebou a te na n�j �eká. Švesták byl náš d�ív�jší soused a tatínk�v p�ítel. Cht�li jsme se ješt� vyptávat, ale otec byl unavený a záhy usnul. V noci vydechl naposled.

Druhý den ráno jsem šel za�izovat poh�eb a zastavil jsem se také v novém bydlišti pana Švestáka, abych mu oznámil, že tatínek zem�el. Zvonil jsem dlouho, ale marn�. Nikdo neotvíral. Nedalo mi to, byl jsem trochu vyplašený z otcových posledních slov, a tak jsem se zastavil u jednoho ze syn� pana Švestáka. Ten vzal klí�e od otcova bytu a jel se tam podívat. Bohužel jeho otec již opravdu nežil. Ležel mrtvý v kuchyni. Podle vyjád�ení léka�� skonal p�edešlého dne.“

* S p�ízrakem vyvolaným okamžikem smrti se setkala i Dana

Havrdová z Hronova. „Na sklonku sedmdesátých let jsme byd-leli v Kutné Ho�e. Jednoho dne ráno se mi ud�lalo velice špatn� a m�la jsem bolesti v b�iše. Šla jsem do nemocnice, kde m� nechali ležet na chirurgii pro podez�ení na zán�t slepého st�eva. Hned první noc jsem se probudila o p�l druhé. Celá jsem se t�ásla, potila se a bylo mi velmi nevolno. Najednou jako by za mnou zmizela celá ze, pokoj se prodloužil a v rohu nové �ásti místnosti ležel na posteli hubený mladší muž s �ídkými �ernými vlasy a žlutou pletí. Vedle jeho postele stál v�šák s poš�áckou uniformou a brašnou. Všechno jsem vid�la naprosto jasn�. Ten muž se zmítal v k�e�i a prosil o pomoc. Trvalo to dost dlouho, snažila jsem se n�koho zavolat nebo vstát, ale nešlo to. Náhle jsem pocítila silné vyp�tí, pak d�s a vy�erpání a vidina zmizela.

Hned ráno v p�t hodin jsem se ptala sestry, co je za onou zdí.

Sestra �ekla, že hned za st�nou je mužský pokoj. A pak jsem se dozv�d�la, že ve dv� v noci tam zem�el mladší muž, listonoš, kterého p�ivezli dopoledne s akutním zán�tem ledvin. Jeho popis odpovídal mému vid�ní. Jak je to možné, když oba pokoje d�lila tlustá ze?“

Obdobný p�ípad vypráví i Helena Hlavatá ze Záb�ehu na Morav�. „V roce 1974 jsem ležela na interním odd�lení naší nemocnice. Na pokoji nás bylo celkem šest. Ob jedno l�žko

ležela 83 letá babi�ka v bezv�domí po mrtvici. �tvrtou noc, v nemocnici byl naprostý klid a všichni na pokoji již spali, jsem najednou ucítila, jako by mne n�kdo chytil za ruku a cht�l lehce oto�it. Sedla jsem si. Vedle l�žka stála mlhavá lidská postava. Jak jsem se zvedala, za�ala se vzdalovat až k l�žku oné bezvládné babi�ky a tam se rozplynula. Po n�kolika minu-tách p�išla sestra a zjistila, že babi�ka zrovna zem�ela.“

Co je to za sílu, která umož�uje takové podivné poslední rozlou�ení?

Ji�ina Štaudová ze Vsetína se domnívá, že jde o materializaci posledních myšlenek �lov�ka, který intenzívn� myslí na své blízké a p�enáší sv�j obraz do jejich mysli. Dokládá to p�íkladem: „Po rozvodu rodi�� m�la maminka známost s velmi hodným a seriózním pánem, který sloužil u �etník�. Jednou se vracela ve�er z n�jaké cesty, a když vycházela z nádraží, zahlédla ho p�ed sebou ve dve�ích. M�l na sob� obvyklé oble�ení i tašku, kterou nosil. Sp�chala za ním, ale marn�. P�ed nádražím ho už nezastihla. B�žela dom� v domn�ní, že ho najde tam. Nemohla uv��it, že ji ne�eká. Druhý den ji volali k telefonu. Vrátila se zdrcená. P�edešlého ve�era ve 21 hodin byl její p�ítel ve služb� zast�elen.“ Old�ich Bedna�ík z Ostravy zapsal p�íb�h své známé. Ta spolu s ob�ma syny odjela k sest�e na hody. Doma zanechala manžela a babi�ku. Po dvou dnech ve�er sed�la v kuchyni s kamarád-kou z d�tských let. Dve�e do sín� byly otev�eny.

„Náhle jsem se zarazila, protože jsem v síni uvid�la ba-bi�ku.

Byla oble�ená celá v �erném, na hlav� m�la šátek. Co však bylo nejpodivn�jší, ned�lala kroky. Pohybovala se jakýmsi vlnivým pohybem, jako by plula po vod�. Ostatn� nohy jí nebylo v�bec vid�t.“ Pozd�ji se ukázalo, že babi�ka byla v tu dobu již mrtvá.

V roce 1945 sloužily na kožním odd�lení v nemocnici v Motole ješt� �ádové sestry. Jedna z nich se rozstonala a na

doporu�ení léka�e odjela na venkov, do vesnice, odkud pocházela. Jednou ve�er sestra Egidie, matka p�edstavená, zaslechla klepání na dve�e. Šla otev�ít a na chodb� uvid�la práv� onu nemocnou sest�i�ku. Vyzvala ji, aby se posadila uvnit�. Ale sest�i�ka jí �ekla: „Matko p�edstavená, Pán m� posílá, abych vám pod�kovala za vše, co jste pro m� ud�lala. Nezlobte se, prosím, že nejdu dál, já už musím odejít.“ A tak se rozlou�ily. Ráno p�išlo parte oznamující, že ona sest�i�ka je již �ty�i dny po smrti. Jednou z posledních sv�dky� této události je Helena Po�epická.

* Rodina Leopolda Šébra z Brna jela na Vyso�inu, kde druhý

den m�la mít poh�eb jejich babi�ka. „Když jsme p�ijížd�li do vesnice, byla již noc. Reflektory zá�ily do tmy a my s otcem a matkou zaduman� zírali do tém�� neviditelné krajiny. Kilo-metr p�ed babi��iným domkem je k�ížek s malou zahrádkou. Najednou jsem tam uvid�l stát ženu zahalenou ve vl�áku. Vyk�ikl jsem. Rodi�e se podívali a uvid�li ji také. Byli jsme p�esv�d�ení, že je to babi�ka a telegram o jejím úmrtí byl pouhým omylem. Otec za�al intenzívn� brzdit, ale i tak k�íž p�ejel a museli jsme couvat. Když kone�n� oto�il reflektory k zahrádce, již tam nikdo nestál. Volali jsme do tmy. Nikdo se neozýval. Otec nás nahnal zp�t do auta. Dojeli jsme k p�íbuzným. Babi�ka tam ležela mrtvá, obklopená obrázky a sví�kami.“

Zdá se, že v jistých výjime�ných p�ípadech lze duchovní formu podoby �lov�ka pozorovat i krátce po jeho smrti. Jarmila Kasp�áková z Bohumína má zvláštní zážitek. „Bydleli jsme na vesnici v p�ízemním rodinném domku. Ve vedlejší vsi žili manželovi rodi�e. Toho dne jsme u nich byli i s naším tehdy dvouletým synem na návšt�v�. Tchán byl na svého prvního vnuka velmi hrdý a zbož�oval ho. Nave�er jsme odešli dom�, uložila jsem syna do postýlky a šli jsme spát. Probudil m� tísnivý pocit a nutkání podívat se k oknu ložnice. Ve své hr�ze

jsem spat�ila úpln� z�eteln� postavu v takovém zvláštním mlžném oparu, jak jde k postýlce našeho syna a sklání se nad ní. Vymrštila jsem se a vrhla se k postýlce ve snaze dít� chránit. Vidina zmizela. Všechny jsem probudila, a než jsem sta�ila manželovi vysv�tlit, pro� tak vyvádím, ozvalo se bušení na stejné okno, od kterého ta tajemná postava p�išla. Manžel vyhlédl do tmy a hned okno otevíral. Pod ním stál mladší manžel�v bratr a sd�loval, že tchán práv� zem�el. Dodnes jsem p�esv�d�ena, že ono podivné zjevení byl d�de�ek, který se p�išel rozlou�it se svým vnukem.“

* Obdobné setkání zaznamenala i Naa Kocábová z Brna.

„Po návratu z porodnice, kde se mi narodila dcera Veronika, jsem z�stala pár týdn� doma u rodi��. Jednu noc m� cosi probudilo.

Byla jsem zpocená strachem a strašn� jsem se vylekala, když jsem na okraji postýlky spat�ila sed�t bílého holoubka, jaký bývá ztvárn�n na h�bitovních pomnících. Utíkala jsem rozsvítit sv�tlo. Dcera spokojen� spala a nic jí nescházelo. Oddychla jsem si, šla do koupelny a cestou zpátky zhasla. Byla jsem již tém�� u své postele, když jsem uvid�la cosi neuv��itel-ného.

U postýlky stála moje babi�ka, která byla už dávno po smrti. M�la na sob� kroj, který nosívala každý den, a na hlav� šátek. Do obli�eje jí vid�t nebylo, zdálo se mi, že vidím jen obrysy. Polekan� jsem zak�i�ela a znovu rozsvítila. P�ízrak se rozplynul. Teprve pozd�ji jsem se od tety dozv�d�la, že na babi��in� hrobu býval p�vodn� takový holoubek, ale p�ed n�kolika lety se ztratil. Byla to pouze náhoda?“ D�ti p�itahují podobné úkazy jako magnet. „Moje kamarádka Jana z�stala na pár dn� sama s t�íletým synem,“ vzpomíná Kate�ina Chaloup-ková z Brna. „Její manžel odjel na služební cestu, a tak jsme se domluvily, že p�espím u nich. Povídaly jsme si asi do p�lnoci a pak se uložily do manželských postelí. Malý syn ležel

v postýlce naproti. Ze spaní neustále n�co vyk�ikoval, ale nebylo mu rozum�t. Také já jsem m�la neklidné sny. Najednou m� cosi p�inutilo posadit se na posteli.

Nikdy d�ív se mi nic podobného nestalo, v noci se probou-zím málokdy. Sedla jsem si, budík ukazoval p�l druhé. P�ed sebou jsem vid�la plavovlasou ženu, jak se sklání nad dít�tem.

V první chvíli jsem si myslela, že je to Jana, ale ta spokojen� oddechovala vedle m�. Žena m�la dlouhou bílou košili. Velmi jsem se lekla a vyk�ikla, což vzbudilo Janu. Žena se oto�ila, tázav� se na m� podívala a zmizela ve dve�ích. P�ekvapující a musím p�iznat, že pro m� i vzrušující návšt�vu jsme si nedokázaly vysv�tlit.“

* Ulrika Jarošová z Liberce p�idává svou výpov�: „Bydleli

jsme v starém zem�d�lském stavení, kde byly dv� obytné místnosti. V té v�tší, rozd�lené záv�sem, byl malý obývá�ek a ložnice. Vedle manželských postelí stály dv� d�tské postýlky. Na mé stran� spala dcera. Asi týden po poh�bu mé maminky jsem se po krati�kém spánku vzbudila. M�la jsem pocit, že se nemohu hnout, svíral m� studený strach, ale p�itom jsem vše naprosto jasn� vnímala. Podívala jsem se vpravo a nad dce�i-nou postýlkou zahlédla sklon�nou tmavou postavu.

Zdálo se, jako by byla pr�hledná. Nevím pro�, ale byla jsem p�esv�d�ená, že je to moje maminka. Byla na mou dceru zvyklá, n�jaký �as spolu bydlely. Náhle strnutí povolilo a já op�t usnula. Když jsem se s no�ním zážitkem sv��ovala rodin�, p�ekvapilo m�, že dcera tu nezvyklou vidinu potvrdila. Zahlédla ji totiž také.“

Ozv�ny dávných bolestí Je n�jaký d�vod, pro� se p�ízraky objevují pouze na

ur�itém míst�? Z�ejm� ano. Tam, kde smrt byla provázena zvláš� silným výronem bolesti a utrpení, kde panovaly strach, beznad�j a zoufalství, lze tyto podivné odrazy mrtvých pozorovat nej�ast�ji.

Václav H�íbal z Teplic reprodukuje nep�íjemný zážitek svého d�de�ka. Ten si spolu se svým d�v�etem vyšel z Kladna do p�írody. Oba mladí lidé se usadili v malém lesíku pod vysokým dubem. Jejich p�estávka v procházce, jak se zdá, nebyla zcela nevinná. Náhle za�ala �ádit vich�ice. Strom sténal a vrzal, v�tve se ohýbaly pod náporem v�tru a pod nimi se v mlžném oblaku objevily dv� d�sivé tvá�e. Milenci utekli a teprve po �ase se dozv�d�li, že si za místo sch�zky vybrali strom, na n�mž se ob�sili dva sta�í manželé. A protože církev nedovolila jejich poh�eb do posv�cené p�dy h�bitova, byly jejich ostatky zakopány na míst�, kde oba skonali.

* S bolestí je spojený i p�íb�h Zdeny Fišerové z Brna.

„V roce 1975 jsem p�ijela na návšt�vu ke své dce�i, která žije v Gosportu v jižní Anglii. Ubytovala m� v pokoji, v n�mž spával m�j šestiletý vnuk. První den jsem šla spát okolo p�lnoci a ješt� si v posteli t�ídila dojmy. Dceru jsem vid�la po osmi letech a její rodinu poprvé. Všude už panovalo ticho, když jsem zaslechla zvláštní vzdychání. Otev�ela jsem o�i a u postele uvid�la stát pr�hlednou postavu, která utrápen� sténala. Padla na m� hr�za a já si p�etáhla p�es hlavu pokrývku. Po delší dob� vzdychání ustalo a já se zkusila podívat, zda postava je stále ješt� v pokoji.

Ale už byla pry�. Ráno jsem vše vypráv�la dce�i. Ona i její muž p�iznali, že m� necht�li strašit, a proto ml�eli. Jejich šestiletý syn André totiž za nimi v noci �asto p�ib�hl a tvrdil,

že u jeho postele stojí n�jaká paní, která mu sice neubližuje, ale on se jí p�esto bojí. Cht�li mi dát jiný pokoj, ale já necht�la p�iznat, že mám strach, a tak jsem tam spala dál. Za celé t�i m�síce mého pobytu se mi postava už nezjevila. Dva roky poté byl d�m rekonstruován a Andrého pokoj celý p�estav�li. P�ízrak záhadné paní se už neobjevil. Dcera i ze� jsou p�esv�d�eni, že to byl duch bývalé majitelky domu, která byla dlouho t�žce nemocná a v bolestech zem�ela.“

* „Ve svých t�iceti letech jsem ob�as trp�la velkými bolestmi

hlavy,“ za�íná své vypráv�ní Vlasta Mitisková z Blanska. „V takové chvíli jsem si musela alespo� na p�l hodiny lehnout a pokusit se usnout. Po probuzení bylo mé trápení v�tšinou snesiteln�jší. Jednou m� tato nep�íjemnost potkala v hotelové restauraci ve spole�nosti mnoha milých lidí. Pro ob� strany bylo nep�íjemné, že nemohu pokra�ovat v zábav�, a jednoho známého napadlo jak mi pomoci. Zavolal vedoucího hotelu a požádal ho, zda bych se nemohla v jednom z pokoj� na chvíli prospat. Ten jeho prosb� vyhov�l.

Pokoj m�l veliké okno, proti n�muž stála postel. Zachvátil m� nevysv�tlitelný pocit tísn�, ale p�i�ítala jsem ji neustále se stup�ujícím bolestem. Po malé chvilce jsem usnula. Nevím, jak dlouho jsem spala, snad to byl jen polospánek, ale po celou dobu jsem vid�la, jak se uprost�ed okna houpá oprátka. Ihned po probuzení jsem z pokoje prchla, svírána strachem a úzkostí.

Když se pan vedoucí p�išel zeptat, jak jsem se vyspala, sv��ila jsem se mu se svými pocity. A on mi sd�lil, že p�ed týdnem se v tomto pokoji práv� na onom okn� ob�sil jejich zam�stnanec.

Snad jeho pocity p�edsmrtné tísn� pronikly i do mne a já dodnes p�ed sebou naprosto z�eteln� vidím to okno i oprátku.“

Vyrovnejme dluhy! N�kdy se zdá, že p�ízraky cosi neodbytného váže k místu

je-jich p�vodního bydlišt�. Jsou to jejich v�ci a peníze, které si neprávem anebo nev�domky p�ivlastnili jiní, anebo naopak povinnosti, dluhy, které tito zem�elí již nesta�ili vyrovnat.

Jaroslava Janíková z Prahy �íká: „Od roku 1968 vlastníme chalupu v malé osad� v Krušných horách. Jejími p�vodními majiteli byli n�me�tí usedlíci. V roce 1970 na Velikono�ní pond�lí okolo poledne jsem vyšla z malého pokojíku v pat�e chalupy. P�ed pokojem je p�edsí�ka se zábradlím a schody do p�ízemí. Jak jsem tam vstoupila, spat�ila jsem p�ed sebou starší ženu v bled�modrých bavln�ných šatech s bílými kvítky a �ervenými st�edy. M�la prošediv�lé blond vlasy a up�en� se na m� dívala modrýma o�ima. Cht�la jsem se jí zeptat, koho hledá, ale najednou za�ala od nohou mizet. Vid�la jsem p�es její rozpadající se postavu schody a zábradlí. Rozplývala se mi p�ed o�ima, nakonec z�stal jen obli�ej se slabým úsm�vem a potom vše zmizelo.

Bylo zvláštní, že po celou dobu jsem nepoci�ovala v�bec žádný strach.

Asi po p�l roce jsme byli s manželem na návšt�v� u jednoho souseda - starousedlíka, neodsunutého N�mce. P�i-nesl krabici s fotografiemi osady, abychom vid�li, jak to tam vypadalo d�íve. Mezi zažloutlými snímky jsem zahlédla i podobiznu starší ženy v kv�tovaných šatech. Rychle jsem po ní sáhla a ptala se souseda, kdo to je, že tu paní znám. Soused mi �ekl, že to je N�mka, které p�vodn� pat�ila naše chalupa, ale že ji znát nemohu, protože je dávno mrtvá. Ale já ji zcela bezpe�n� poznala.“

* Anna Honzáková z Haví�ova si p�ipomíná opakované

návšt�vy tajemného p�ízraku. ,,Asi rok po válce jsme se p�est�-

hovali do �inžovního domu po N�mcích. A tehdy jsem po n�kolik nocí mohla pozorovat, jak se v nohách mé postele objevuje mlé�ný stín mladého muže s rádiovkou na hlav� a s taškou pod paží. Vypadalo to, že n�co hledá. Hr�zou jsem se nemohla pohnout ani volat, jen jsem na n�j zírala a on zase na m�.

Rad�ji jsem za�ala spávat v ložnici u maminky. Krátce poté p�išel do našeho domu kominík a zašel i do sklepa, aby vybral dole v komín� saze. Dlouho už to nikdo ned�lal a na tahu to za�ínalo být znát. Sazí bylo hodn� a v nich i kovová krabice velikosti malé bonboniéry. Uvnit� byly peníze, papírové bankovky z období protektorátu. Kominík �ekl, že je odevzdá na ú�ad�, stejn� už byly neplatné. A já nabyla dojmu, že p�ízrak onoho bezradného mladíka možná hledá své bohatství, které si schoval do komína.“

* Duchovní v�tšinou nebývají existenci p�ízrak� p�íliš

naklon�ni, natož aby se sami v této podob� objevovali. Jednou z mála výjimek je historie zaznamenaná Tatianou Fejtovou z Nového Mesta nad Váhom. „Strý�ek mé babi�ky byl fará�. Jednou byl p�eložen na faru, kde zem�el starý kn�z. Hned první ve�er, když ulehl ve svém pokoji a zhasl lampu, uvid�l siluetu postavy, která stála u sk�ín� a dívala se na knihy. Babi��in strý�ek rozsvítil a tajemná bytost zmizela. Jakmile však sv�tlo zhasl, op�t se objevila. Strý�ek nechal lampu svítit, vytrvale se modlil a nakonec usnul. Stejný jev se opakoval i po n�kolik následujících nocí. Pak babi��in strý�ek nevydržel a za�al prohlížet jednu knihu z knihovny za druhou. Najednou z jedné z nich vypadl lístek. Byl to seznam zem�elých, za n�ž m�l zesnulý kn�z sloužit zádušní mši. Babi��in strý�ek pochopil, co asi mu cht�la tajemná no�ní návšt�va napov�d�t, a podle nalezeného seznamu za�al sloužit objednané mše za zesnulé.“

Zjevení bez p�í�iny P�ipustíme-li, že p�ízraky jsou ur�itým zp�sobem svázané

s místem, kde je m�žeme pozorovat, a že impulsem jejich zrodu je citová nerovnováha prost�edí vyvolaná bolestí, zlo�inem �i jinou tragédií, pak skute�nou záhadou jsou zjevení bez p�í�iny. V místech, k nimž se neváže žádná pohnutá historie, v novostavbách, na silnicích, v poklidných koutech našich domov� se náhle objeví n�co, co nelze nijak definovat.

Dne 16. srpna roku 1994 se v lázních v Hodonín� zabydlo-vala pacientka z Liberce. Nesmírn� racionální praktická žena s naprostou absencí víry v nadp�irozené jevy, navíc ost�ílená letitou praxí zdravotní sestry. Na pokoji, který se nacházel v sedmém pat�e láze�ského domu, bydlela zatím sama - až na spoustu komár�, kte�í jí nedovolili usnout. Zrovna se chystala rozsvítit a za�ít boj s pisklavými úto�níky, když to zahlédla:

„Nade mnou se sklán�la vysoká, naprosto bílá postava a p�ed sebou m�la roztažené nesmírn� velké ruce. Také prsty byly roztaženy. Postava nem�la v�bec žádný obli�ej, jen hlava byla nezvykle prodloužená a t�lo ohnuté. Nohy jsem nevid�la. Vnímala jsem jen ty obrovské ruce. Jakmile jsem se zadívala do míst, kde bytost m�la mít o�i, za�ala ode mne pomalu couvat a usedla v rohu místnosti do velkého k�esla. Za okamžik pak zcela zmizela.“ Tato žena pak ve stejném pokoji bydlela další tém�� t�i týdny, ale jev se již neopakoval. P�esto od té doby pátrá po lidech, kte�í by jí pomohli tajemství oné noci vysv�tlit.

* Jistý druh bezradnosti trápí i V�ru Slancovou z Kolína.

V dob�, kdy bydlela v Plzni, se jedné noci vracela s manželem autem z chatové kolonie mezi Plzní a Ejpovickým vrchem. Noc zá�ila st�íbrem m�síce. „Vyjeli jsme z lesa. Po levé stran� je

ješt� n�kolik vilek se zahradami a pak už nic, jen volná pole na obou stranách silnice až k plze�skému úst�ednímu h�bitovu.

Byli jsme od n�j ješt� po�ádný kus cesty, když jsem si všimla, jak se po levé stran� v protism�ru pohybuje ženská postava.

P�ímo m� fascinovala. Nebyla jsem schopna cokoli �íci, jen jsem se na ni dívala. Žena �i to, co jsem za ni považovala, m�la tmavé šaty a p�es hlavu temný p�ehoz, jaký ob�as vídáváme na obrazech svatých. Nešla. Vznášela se asi dvacet centimetr� nad silnicí. Já i manžel jsme na chvíli strnuli a nedokázali se za ní ani oto�it.“

* Netradi�ní podobu m�l i p�ízrak pozorovaný Kv�tou

Šebestovou ze Slaného. „Bydleli jsme kousek za m�stem v p�ízemním byt�. Jedné noci jsem se náhle vzbudila. Moje matka stála u okna a dívala se ven. Vstala jsem, postavila se vedle ní a také vyhlédla z okna. Ve vzdálenosti asi deseti metr�, u starého akátu v zahrádce stálo n�co obrovského. Bílá silueta vysoká snad p�es p�t metr�. Jednu ruku m�la op�enou v pase a p�es ni p�ehozenou jakousi látku. Postava byla jasn� z�etelná. Netvo�il ji stín, mlhovina �i sv�telná zá�e. Dívali jsme se na toto šokující zjevení jako hypnotizované možná deset minut, ne�ekly jsme si ani slovo a op�t ulehly. Teprve ráno jsme si o tom všem vypráv�ly a ujistily se, že jsme vid�ly naprosto stejný úkaz. Tu noc v našem dom� zem�el pan domácí Kotina. Zda to m�lo souvislost se zjevením podivného obra, nedokážu posoudit. V život� však na ten výjev nezapomenu.“

V roli zachránc� Setkání s p�ízraky nemusí mít vždy jen d�sivou p�íchu�. V n�kolika málo p�ípadech se jejich zjevení postaralo

o záchranu lidských život�. O prázdninách roku 1938 podnikl Karel Tesa� z Prahy

okružní cestu po Jugoslávii, Turecku, �ecku a zp�t se vracel p�es Itálii. „V �ím� jsem se ubytoval v n�mecké turistické noclehárn� za 3 liry. Po dlouhé cest� mi již docházely peníze. Dostal jsem pokoj ve druhém pat�e. Ve�er jsem si psal deník a musel jsem si odsko�it. Vyšel jsem na chodbu, která nebyla osv�tlená.

Kde je vypína�, jsem nev�d�l a netušil ani, kde jsou toalety. Šmátral jsem tmou po st�nách a narazil na dve�e. Otev�el jsem je, abych se doptal na cestu. V tom okamžiku se p�ede mnou zjevil vrátný v hotelové uniform�. Aniž cokoli �ekl, roztáhl paže proti mn�, abych nevstupoval. Ot�ásl jsem se nad tím ne�ekaným pr�svitným p�ízrakem a z�stal jako p�ikovaný na prahu. Když jsem se z leknutí trochu vzpamato-val, všiml jsem si, že u dve�í je vypína�. Rozsvítil jsem a zhrozil se. D�m byl zrovna v p�estavb�. Místnost, do níž jsem cht�l vstoupit, m�la vytrhanou podlahu, zel a tam hluboká díra. Kdyby se neobjevil p�ízrak vrátného a já ud�lal krok p�es práh, z�ítil bych se do p�ízemí.“

* Nadp�irozený úkaz zachránil život i Vlast� Kova�íkové

a jejímu synovi. „V roce 1954 jsme se p�est�hovali do vily mého otce ve Vraném nad Vltavou. Jednoho dne jsem se svým malým synem pot�ebovala odjet do Prahy. Vlak nám však ujel. Bylo to na zastávce Skochovice. Tamní lidé nám poradili, abychom po ledu p�ešli na druhou stranu �eky, kde jezdí autobus. Ten prý ur�it� stihneme. Byla dost tuhá zima, led se zdál být silný, a tak si všichni lidé krátili cestu. Nebyli jsme od

b�ehu ješt� ani deset krok�, když jsem zaslechla volání. Obrátila jsem se a u malého domku zahlédla starou paní. Mávala na mne, abych se vrátila. Led prý je už uprost�ed slabý. Pod�kovala jsem, a i když jsem do Prahy musela, nem�la jsem už odvahu vydat se s dít�tem p�es �eku.

Druhý den jsem se dozv�d�la, že dva vojáci, kte�í šli opa�ným sm�rem, od autobusu do vsi, se uprost�ed �eky utopili. Koupila jsem bonboniéru a cht�la té dobré paní pod�kovat za to, že m� varovala. Domek na b�ehu byl však prázdný a zjevn� již dlouho opušt�ný. Pat�il kdysi p�evozníkovi a jeho žena, která mn� a mému synovi zachránila život, byla již delší �as mrtvá.“

Bytosti z jiného sv�ta P�ízraky jsou v�tšinou tiché a vzdušné. Jen zcela

výjime�n� po sob� zanechávají stopy. N�kolik sv�dk� potvrzuje událost z první sv�tové války. V Bosn� se jeden �eský voják vracel lesem na statek, v n�mž byl ubytován spolu s jednotkou. Cestu mu zahradila podivná bytost v uniform�. Cht�l ji odstr�it, ale ruka jako kdyby narazila na železo. To cosi disponovalo neuv��itelnou energií. Voják se dal do b�hu a bytost ho po chvíli za�ala pronásledovat. Ostatní vid�li, že jejich kamarád je v tísni. Otev�eli vrata, aby ho vpustili, a ihned je op�t zav�eli.

Báli se nep�átelského útoku. Bytost dob�hla ke statku a prudce ude�ila do vrat. Z�stala tam otisknutá ruka. Vypadalo to, jako by ji n�kdo vypálil, d�evo vrat bylo z�ernalé ohn�m. P�ivolaná komise nic nezjistila.

* Nezvyklý zvukový efekt provázel zjevení sledované

Marcelou Vávrovou z Prahy. V jejím pokoji se na sk�í�ce

objevila nízká shrbená temná silueta. Chvíli setrvávala v klidu a pak se prudkým pohybem p�emístila k zav�enému oknu, jímž prolet�la, aniž by je rozbila. P�esto se domem rozlehla obrovská rána, kterou zaznamenali i další obyvatelé.

* �ada sv�dk� popisuje, jak byli p�ízraky doslova

paralyzováni. Jakási neviditelná síla je uv�znila na míst� a nedovolila jim pohnout se ani vyk�iknout. Žena z Kutné Hory podává p�ekvapující výpov�: „Bylo to v lét�. Venku bylo již sv�tlo, ticho a klid. Spala jsem, ale neur�itý pocit m� p�inutil otev�ít o�i.

U nohou stála nez�etelná bytost P�ipomínala záporného hrdinu filmu Predátor. Pozorovala jsem vln�ní vzduchu, obtažené jen o n�co málo z�eteln�jší konturou. Polilo m� strašné horko, za�ala jsem se potit. Cht�la jsem zvednout hlavu, ale nešlo to.

Jako by m� obklopovala neviditelná síla a pevn� tla�ila k posteli. Snažila jsem se vzep�ít, dlouhé minuty to však nešlo. Teprve když bytost zmizela, vracela jsem se pomalu k sob�.“

* Podobný útok p�e�kala i studentka Jaroslava Mušková

z �eských Bud�jovic. Po dv� noci ji cosi neznámého naprosto znehybnilo. Zárove� se v místnosti objevil oblak zvláštní t�pytivé mlhy. „Zpo�átku plula v rohu místnosti. Pak se p�esunula ke mn� a z�stala sed�t na rohu postele. Rozpozná-vala jsem nejasné obrysy. Žádné o�i ani nos, vlasy ani prsty, jen kulatou hlavu, krk a trup. P�estože to nem�lo tvá�, cítila jsem up�ený pohled, který mi p�ikazoval, že musím jít za ním. V�bec jsem se nebála.

Jen jsem v duchu k�i�ela: ,To není možné! To není možné! Na víc jsem se nezmohla. Pak náhle sev�ení povolilo. To cosi se zvedlo a mí�ilo ke dve�ím. Vstala jsem a jako hypnotizovaná šla za tím. U dve�í to zjevení náhle zmizelo. A já z�stala stát, pak vyb�hla a pocítila obrovský p�íliv hr�zy.“

* �ím tedy jsou p�ízraky? Pouhým p�eludem, výplodem

strachu �i chorobou zmítaného mozku, který svými vymyšle-nými obrazy mate lidské oko, nezvyklou hrou sv�tla a stínu, energetickou stopou dávné minulosti, anebo skute�nou návšt�-vou zpoza hranic našeho sv�ta? A� existence t�chto jev� vypadá jakkoli nesmysln� a fantasticky, p�esto ji respektují i mnozí v�dci. Proslulý spisovatel a badatel Arthur C. Clark vytvo�il pozoruhodnou tabulku reálnosti jednotlivých projev� neznámých sil. Sledování p�ízrak� v ní zaujímalo jedno z p�edních míst. Zasloužila se o to �etnost takovýchto p�ípad�, d�v�ryhodnost pozorovatel� a také n�kolik málo náhodn� po�ízených fotografií a film� zachycujících duchy v akci.

IV. ZLOV�STNÉ P�EDTUCHY Na konci léta roku 1951 ve�e�ela v jedné z pražských

vináren skupina pilot�. Její �lenové provád�li zkušební a p�ejímací lety se stíhacími letouny S-199, které se m�ly stát sou�ástí armádní výzbroje. Jednoho z pilot�, rotného V. Š., svírala nevysv�tlitelná tíse�. Svým koleg�m se sv��il, že by nejrad�ji druhého dne v�bec nevzlétl. Cítil, že jeho život je ohrožen, zvláš� bude-li vybrán jako první startující. Rozkaz ale toto jeho p�ání nerespektoval. Následujícího dne V. Š. startoval jako první. Již po deseti minutách se p�erušilo rádiové spojení a krátce poté se letoun v prostoru Staré Boleslavi st�emhlav z�ítil. V. S. tuto havárii nep�ežil.

Zlov�stné p�edtuchy �as od �asu sužují tém�� každého z nás.

S výjimkou prorockých snil jsou z�ejm� v�bec nejrozší�en�jším parapsychologickým jevem. Zvlášt� tehdy, má-li nadcházející nebezpe�í p�íchu� smrti.

Jan Zrzavý st. z Okrouhlice vybral z rodinné kroniky zápis o p�íbuzné, kterou na sklonku kv�tna roku 1934 neustále pronásledovala vidina dcery V�nceslavy zalité krví. Ve�er 5. �ervna onoho roku se tato chmurná vize naplnila. V�n-ceslava spolu se svou p�ítelkyní �ekaly na sokolskou cvi�itelku. �as si krátily tím, že se vozily na jednom k�ídle vstupních vrat do areálu cvi�išt�. Masivní cihlový sloup vysoký dva a p�l metru byl však prasklý a labilní. Po chvilce nadm�rné zatížení vrat nevydržel, z�ítil se a ob� dívky na míst� zabil.

Také v dom� Anny Králové z Brna zavlál �erný prapor smutku ješt� d�íve, než byl k jeho vyv�šení d�vod. ,,25. �ervence roku 1984 jsem byla již od rána nesmírn� skleslá. Nic m� nebavilo, p�epadla m� nesmírná lítost. Aniž jsem v�d�la pro�, bylo mi stále do plá�e. Šla jsem ke

kamarádce, ale záhy jsem se vrátila dom�. Z�stala jsem sed�t na balkón�, vzlykala a naslouchala podivnému klepání,které p�icházelo z kuchyn�. Najednou jsem to v�d�la naprosto jasn�. M�j syn Kamil se utopil. Rozum mi napovídal, že je to nesmysl. Kamil byl dobrý plavec, nemohla jsem uv��it, že by se mu n�co stalo, ale srdce m�lo jiný názor. Zbytek dne jsem probre�ela. Další odpoledne se mé tušení zm�nilo v jistotu. P�íslušníci VB mi p�išli oznámit, že teprve sedmnáctiletý Kamil se 25. �ervence utopil na Vranovské p�ehrad�.“

* Záhadný hlas promlouval do duše Kv�toslavy Ku�erové

z Chomutova. Její muž si o víkendech p�ivyd�lával tím, že vozil cisternovým vozem smetanu do lounské mlékárny ke zpracování na máslo. „Oné ned�le se m�l manžel vrátit kolem poledne, ale nep�ijel. Znervózn�la jsem. Kupodivu jsem se nebála o jeho život. Naopak se mi zdálo, že to bude on, kdo necht�n� ublíží jinému. Cosi mi našeptávalo, že zp�sobí dopravní nehodu, p�i níž zahyne žena. Tajemný hlas neumlkal. Ve�er jsem již nepochybovala. Manžel se vrátil až pozd� v noci. Byl zdrcený. V Mezibo�í u Litvínova zavinil dopravní nehodu, p�i níž zem�ela matka �ty� d�tí.“

* Neblahé tušení nemusí být jen pouhým pocitem. Ob�as má

zcela konkrétní podobu a m�ní se v naprosto jasnou vizi, v jakési okno, v n�mž se na krátký okamžik zjeví obraz budoucnosti.

„P�ed n�kolika lety jsme o jednom víkendu byli s manželem a s mladším synem na chat�. Starší syn byl v té dob� na �trnáctidenním pobytu se školou v p�írod� a na druhý den se m�l vracet,“ vzpomíná J. Š. z Prahy. „Po horkém letním dni jsme se chystali k spánku. Mladší syn už spal v podkrovní sv�tnici, manžel, sotva dolehl, usnul také. Já ješt� poklidila v kuchyni a šla do ložnice. Najednou jsem v té tm� na posteli mého nep�ítomného syna spat�ila obrysy t�la. Cht�la jsem se

rychle rozkoukat, a tak jsem otevírala a zavírala o�i, až jsem pak najednou s jistotou poznala obli�ej nep�ítomného syna s trpícím výrazem. Sed�l na posteli a plakal. Vid�la jsem, jak si rukou otírá o�i plné slz. Neslyšela jsem hlas, ale v jeho tvá�i se zra�ila prudká bolest. Natahoval ruce dop�edu, jako kdyby cht�l vstát, ale n�co mu v tom bránilo. To všechno trvalo sice jen pár sekund, ale vrylo se mi to tak do srdce, že na to nikdy nezapomenu.

Ihned jsem vzbudila manžela a všechno mu vypráv�la. Manžel mi sice v��il, ale snažil se mi vyvrátit myšlenku, že by se synovi mohlo n�co stát. Do rána jsem nespala. Když jsme šli k autobusu, kterým se d�ti vracely ze školy v p�írod�, tajil se ve mn� dech. Až p�išla ta chvíle! Za sklem vozu jsem kone�n� uvid�la synovu tvá�. Okamžit� se mi ulevilo. Když s kulháním vystoupil, dozv�d�la jsem se, že spolužák neš�astnou náhodou zavadil o sklen�nou poli�ku zav�šenou nad postelí, ta se roz-t�íštila a zle synovi zranila bérec. Byla to prý výrazná bolest, p�i níž plakal a vzpomínal na m�.“

* Neodbytná p�edtucha zachránila život Karlu Klime�kovi ze

Záhorovic. V roce 1942 pracoval na stavb� v Bojkovicích, odkud musel na zimu nastoupit do zbrojní výroby. Dílna se nacházela v malém domku o �ty�ech místnostech. „Práce to byla nesrovnateln� leh�í a pohodln�jší než venku v zim� na stavb�, ale stále mi cosi �íkalo, že tam nesmím z�stat. Požádal jsem o p�evedení zp�t. Kamarádi se divili, co m� táhne k d�in� na mraze, když si m�žu hov�t p�kn� v teple. Sám jsem nev�d�l, pro� mám z nového pracovišt� takovou hr�zu a co m� na n�m tak siln� odpuzuje. Nemohl jsem si pomoci, všemi prost�edky jsem se snažil dostat z domku. Pár dn� poté, co se mi to poda�ilo a já se vrátil na stavbu, došlo na no�ní sm�n� k výbuchu. Domek byl rozmetán a všech mých dev�t bývalých spolupracovník� v�etn� toho, který nastoupil na mé místo, uho�elo.“

* Naléhavé nutkání zm�nit obvyklý chod v�cí zabránilo

tragédii i v rodin� Evy Lupá�ové z Doksan. „Po narození dlouho o�ekávaného syna Davida jsem pár dn� z�stala i s manželem u rodi��. Život zde m�l pevný �ád. V ur�enou hodinu jsem syna položila na st�l a p�ipravila ho ke koupání. Onoho ve�era bylo ale vše jinak. Cosi m� stále zdržovalo a odrazovalo. Ke koupání jsem nem�la v�bec chu�. Nevím, pro� jsem ho místo na st�l položila na l�žko. Bylo tam málo místa. Máma protestovala, že mi spadne anebo se nám vy�urá do pe�in. Pak p�išel manžel a také se divil, pro� Davídka nepoložím na st�l. Já stále trvala na svém. A V tom to p�išlo. Konzola nad oknem se s ohromným rachotem z�ítila rovnou na st�l do míst, kde synek obvykle míval hlavu.“

* �asto nevíme, pro� nás vnit�ní hlas nutí ud�lat n�co

neobvyklého, ale poslechneme-li jej, vyplatí se to. Obvodní školní inspektor ve výslužb� Antonín Ku�era z Prahy vzpomíná na jeden zajímavý p�ípad. „Jeden z mých bývalých žák� odešel do u�ení na letišt� do Ruzyn�. P�ipravoval se na profesi leteckého mechanika a rozhodn� s ním nebyly žádné potíže. Jeho matku ovšem jednoho dopoledne p�epadly obavy, že s klukem není n�co v po�ádku. Domnívala se, že se snad špatn� u�í a d�lá výtržnosti, nebo se chytil n�jaké podez�elé party. Ta myšlenka ji trápila natolik, že nechala práce a jela za synem, aby se p�eptala na jeho prosp�ch a chování. Když p�icházela na letišt�, vid�la syna, jak utíká k rozjezdové ploše. Zavolala na n�ho a rázn� ho vyzvala, aby ji odvedl k panu mistrovi. Syn protestoval, že mají práv� se spolužáky možnost let�t na vyhlídkový let. Matka byla neodbytná a trvala na svém. Jeho odpor si vykládala jako snahu vyhnout se pr�švihu. A tém�� jej odvlekla do dílny. Letadlo ne�ekalo a vzlétlo. Ješt� nesta�ilo nabrat výšku, když narazilo do elektrického vedení a z�ítilo se.

Spolužáci havárii nep�ežili.“ * Vít�zslav Bob�ík musel jako politický v�ze� pracovat

v uranových dolech. Nakládal hlušinu na p�istavené vozíky. Náhle jej cosi p�im�lo oto�it se a jít pomalu až k hlavnímu p�ekopu.

Za jeho zády se zatím prolomil strop a místo, kde ješt� p�ed chvílí stál, zavalily n�kolik metrák� t�žké kameny.

* Uposlechnutí výstražného signálu se vyplatilo i Han�

Polákové z Jablonce nad Nisou. Když se do tohoto m�sta p�est�hovala, z�staly v jejím p�edchozím bydlišti v Harcov� ješt� dv� tašky s drobnostmi. Cht�la se pro n� vypravit. Stála již ustrojená ve dve�ích, když ji cosi zastavilo. Neomylný instinkt jí velel, aby z�stala doma. Chvíli s ním bojovala. Majitelka jejího p�edcházejícího bytu m�la již nového nájem-níka a cht�la se tašek s v�cmi rychle zbavit. Nedodržení dohodnutého termínu mohlo být d�vodem k nep�íjemnostem. Nakonec se Hana Poláková rozhodla z�stat doma. V dom�, kam se chystala, �ádil ve stejnou dobu vrah. Zabil dv� ženy. Hana Poláková mohla být další ob�tí.

Výstražné sny Náv�ští, že se blížíme k tragickému okamžiku svého

života, se �asto objeví ve snech. Manžel Aleny Voto�kové z Ub�ic se jednou uprost�ed noci vymrštil a zd�šen� se sv��il, že ve spánku zcela z�eteln� vid�l, jak na n�j padá velká ze. Nedokázal se prý pohnout a skon�il pod ní. Krátce nato se na n�j z�ítil panel a zabil jej.

Rodina paní J. B. z Jedom�tic žila po válce v domku své babi�ky. Stará paní vstala jednoho dne siln� rozrušená. Ve snu

vid�la hlavu tak omotanou obvazy, že se nedalo poznat, o koho jde. Protože babi�ka pracovala na státním statku, v té dob� zrovna byly žn� a ona vhazovala snopy do mláti�ky, kde se ob�as p�ihodil úraz, všichni m�li strach. Obávali se nehody a neustále vyhlíželi nositele špatné zprávy. Ta však nakonec p�išla v podob� telegramu, v n�mž stálo: „František vážn� nemocen. Nemocnice Roudnice. Vlasta.“ Text vyvolal zd�šení. František byl babi��in 27 letý syn a Vlasta jeho žena. Oba hospoda�ili v pohrani�í. Babi�ka ihned odjela do Roudnice. Když ji p�ivedli do nemocni�ního pokoje, poznala, kde František leží.

M�l hlavu obvázanou práv� tak, jak to vid�la ve snu. T�žký úraz, kterému za n�kolik dn� podlehl, mu zp�sobil splašený k�� úderem kopyta. Podivné varování se vyplnilo, i když ob�tí nebyla babi�ka.

* Podobný p�íb�h uvádí i Josef Bonisch z Uhlí�ova. „Mé ma-

mince se zdál hrozný sen. Vid�la hlavu mého mladšího bratra, jak se kutálí po cest�. T�i dny jej nepustila do školy, hlídala jej na každém kroku, brala ho s sebou do služby. Byla listonoškou, takže brzy o jejím snu v�d�la celá vesnice. Po n�kolika dnech šel bratr znovu do školy a odpoledne vyrazil s mým druhým bratrem do mlýna pro mouku. Jeli s vozíkem po silnici a náhle za nimi zatroubilo auto. Bratr se lekl, vb�hl p�ímo pod kola a na míst� zem�el.“

* D�sivý sen se vyplnil i Jind�e �ajkové z Chropyn�. „Byla

jsem na rekreaci u Devíti skal na Vyso�in�. Areál leží na b�ehu rybníka. Hned druhou noc jsem m�la hrozný sen. Vid�la jsem otev�ený hrob plný krve, v n�mž se topil m�j švagr se synovcem. Probudilo m� to. Byla jsem vyd�šená, obávala jsem se, že doma došlo k nešt�stí. Se snem jsem se ráno sv��ila spolustolovník�m v jídeln�. Ut�šovali m�, že je to jen sen. Pozd� odpoledne se však chmurná no�ní vidina stala skute�-

ností. Po hrázi rybníka jel žeb�i�ák tažený párem koní. Na voze sed�l muž a dv� d�ti. Najednou se kon� vzepjali a p�evrátili v�z do rybníka. Muži se poda�ilo vytáhnout chlapce, který byl údajn� u nich na prázdninách. Svého vlastního syna však nezachránil, utopil se s ním d�ív, než p�išla pomoc. Muž i chlapec byli ve v�ku mého švagra a synovce. Podstata snu tedy byla pravdivá.“

P�edpov�� vlastní smrti K nejúd�sn�jším zlov�stným p�edtuchám pat�í p�edpov�

vlastní smrti. Je až s podivem, kolik lidí dovede naprosto p�esn� ur�it den a hodinu svého konce. Zdravotní sestra V. H. z Varnsdorfu p�edkládá p�ípad z ordinace. „P�ed n�kolika lety p�išla k nám pacientka paní H. a její první slova byla: ,Pane doktore já dnes um�u. Oba jsme z�stali ml�ky koukat a pak za�ala d�kladná prohlídka. Léka�i se zdálo vše v po�ádku, ale pro jistotu nechal paní odvézt ješt� na interní vyšet�ení do nemocnice. Tam absolvovala rentgen plic, nato�ili jí EKG, provedli laboratorní zkoušky krve. Vše ukazovalo, že pacientka je naprosto zdravá. Poslali ji tedy dom� s tím, že bude pozvána na další vyšet�ení. Paní H. to p�ijala s radostí. �idi�i naší sanitky se sv��ila, že chce zem�ít doma. Do svého bytu se vrátila po šesté ve�er, jen se zula a oble�ená ulehla na l�žko, kde o dv� hodiny pozd�ji v klidu skute�n� zesnula.“

* Otec R�ženy Klapové ze Sedlce byl statný, praktický,

pracovitý, logicky uvažující �lov�k - a p�edevším zdravý jako �ípa. Jednou svou dceru požádal, aby i se svou rodinou ur�it� p�ijela p�íští víkend na návšt�vu. Už tu prý dlouho nebude a chce své blízké ješt� vid�t. „Ptala jsem se, co to má znamenat. A on mi vypráv�l, že byl v hájovn�, která je kousek

pod kostelem, u n�hož naše obec dodnes poh�bívá, a když se vracel dom�, cosi ho p�inutilo zastavit se na k�ižovatce. Je tam stará plechová turistická zna�ka znázor�ující ruku se dv�ma nataženými prsty ukazujícími ke kostelu. A ta ruka prý otci stále �íkala: ,Tak se p�iprav a poj, poj. Byla jsem vyd�šená, že se otec zbláznil.

Maminka potvrdila, že od onoho okamžiku, kdy se vrátil z rozcestí, s ním není kloudná �e�.

Cht�la jsem otcovu p�ání vyhov�t, ale onemocn�la jsem. V pátek jezdil do naší obce jeden �idi� od nás z podniku.

Otec se ho ptal, jestli neví, zda v ned�li p�ijedeme, a když se dozv�d�l, že jsem nemocná, �ekl mamince: ,Tak nep�ijedou a já už je neuvidím. Maminka mu na to odpov�d�la, aby nechal hloupých �e�í a šel rad�ji n�co d�lat. Otec se rozhodl, že bude �ezat d�evo. Pustil cirkulárku a b�hem chvilky ležel v tratolišti krve. Kus d�eva odlétl, vyrazil otci oko a prorazil mu spánek.

Otec byl t�i dny v bezv�domí a pak zem�el.“ * Svou smrt naprosto p�esn� p�edpov�d�la i maminka

Ludmily P�ikrylové z Olomouce. Neustále se ptala, kdy bude pond�lí.

Trvalo to p�t dn�, než onen den nastal a ona, jak oznámila rodin�, vydechla naposled. Stanislav Bartoš se svou kapelou hrál na vesnické tancova�ce. Její úst�ední postavou se stal ko�í, skute�ný hromotluk, který si nechal zahrát snad všechny písni�ky o koních, aby se alespo� takto se svými oblíbenými zví�aty rozlou�il. Zpíval a plakal. Dával sbohem koním i ži-votu. �asn� ráno zem�el.

* Kv�ta Zatloukalová z Brna nezapomene na zvláštní

p�edehru smrti svého muže. „Na ve�erní procházce jsme se dostali na kopec, odkud byl nádherný výhled do krajiny. Stáli jsme tam spolu, manžel vypráv�l n�jaké veselé historky, náhle se zarazil, zadíval se na jedno místo a pak mi �ekl: ,Vidíš ten

strašlivý ohe�? To je hotové peklo. Zdvihl ruku a ukázal sm�r, kde tu výhe� vidí. Já ale nevid�la nic. Bylo mu to divné, stále m� p�esv�d�oval, že tu ni�ivou sílu musím p�ece vid�t. Potom ztichl a za�al hovo�it o tom, že je to zlé znamení. On zem�e a já si musím najít jiného partnera. Nebrala jsem to vážn�. Krátce nato byl mrtvý. Jel na pionýru a �idi� nákladního auta na n�j najel a zabil ho. Pochopiteln� jsem se dozv�d�la jméno �idi�e i místo, kde bydlí. Ta vesnice leží p�esn� v místech, kde manžel vid�l ten sice pomyslný, ale pro n�j p�ece jen tak tragicky konkrétní požár smrti.“

* V�tšina tušení vlastního konce je pouze mlhavá a dostavuje

se teprve krátce p�ed smrtí. Miroslava Dyršmídová p�ináší sv�dectví o p�edtuše, která varovala o celý rok d�íve. „M�j šestnáctiletý bratranec m�l vid�ni. Jedné noci ve t�i hodiny se vyd�šený posadil na posteli a rozplakal se. Teti�ka p�ib�hla a ptala se, co se stalo. Bratranec jí vylí�il sv�j nep�íjemný sen.

,Vid�l jsem d�de�ka. �ekl mi, že um�el a že za rok si p�ijde pro m�. Teti�ka ho ut�šovala, že je to jen no�ní m�ra, d�da p�ece žije. Jenže odpoledne dostali telegram, že d�de�ek ve t�i hodiny v noci skute�n� zem�el. To utvrdilo bratrance v chmurné vizi budoucnosti. Když mu teti�ka cht�la koupit nový oblek, bránil se tím, že lepší je dát peníze na pojistku, aby jeho smrt alespo� n�co p�inesla. A �asto p�ipomínal d�de�k�v smutný p�íslib. P�ed koncem školního roku jela jeho t�ída na výlet na Moravu. Teta ho necht�la pustit. Blížilo se první výro�í d�dovy smrti, a tak se bála, aby se náhodou p�ece jen n�co nestalo. Rad�ji si ho nechala doma, ale aby nep�išel zkrátka, dala mu peníze a poslala ho na pou� do Staré Boleslavi. Bratranec tam šel s dv�ma kamarády. Odpoledne se mu ud�lalo nevolno, dom� ho museli p�ivézt. P�ivolaný léka� rozhodl ihned ho p�evézt do nemocnice v Praze. Tam ráno ve t�i hodiny - p�esn� rok po d�de�kov� smrti - opravdu zem�el.“

*

Co je to za sílu, která nás varuje p�ed blížící se katastrofou?

Jak je možné, že n�kte�í lidé dovedou varovné signály v�as dešifrovat a zm�nit tak sv�j osud, zatímco jiní jeho ranám podlehnou? Jsou p�edtuchy jen náhodnými pohledy za oponu budoucnosti, anebo jsou d�kazem, že jednotlivé podoby �asu se prolínají?

Podle britských a amerických výzkum� množství p�edtuch se pronikav� zvyšuje u lidí ohrožených rozsáhlými p�írodními pohromami a hromadnými dopravními nehodami. P�i železni�-ních nešt�stích cestuje v postižených vlacích až o t�etinu lidí mén� než obvykle. Co zabránilo zbývající t�etin� pasažér� na-stoupit? Pro� i na nejvíce vytížených linkách v letadlech, která se pozd�ji z�ítí, se náhle t�sn� p�ed odletem uvolní �ada míst? Cosi nás p�inutilo z�stat na zemi, tvrdí cestující, kte�í se takto zachránili. Budeme n�kdy schopni tyto náhodné výstražné signály zmapovat a využít je pro záchranu lidských život�?

„Zdálo se mi, že jsem v Tokiu, p�išlo zem�t�esení a já se nem�l kam schovat. Byl to tak živý sen, že jsem se probudil celý zpocený. Pyžamo se dalo ždímat o n�co pozd�ji jsem se z rádia dozv�d�l, že v Tokiu skute�n� došlo k ni�ivým ot�es�m zem�. Jak jsem to mohl v�d�t s p�edstihem, je mi záhadou,“ diví se Josef Podmolík z Ostravy.

Jeho údiv není na míst�. Jen v �eské republice žijí minimáln� další �ty�i lidé, kte�í již n�kolik dní p�edem velmi citliv� reagují na p�íchod silného zem�t�esení. Bohužel nejsou schopni ur�it, kde se tak stane. V�dí pouze, že to bude velmi brzy. Tyto schopnosti by se snad daly vysv�tlit geofyzikálními procesy, které probíhají p�ed zem�t�esením v hlubinách naší planety a jež zvláš� citliví jedinci dovedou rozeznat. Stejn� tak lze pochopit i tušení smrti u zdánliv� zcela zdravého �lov�ka, jehož organismus je ve skute�nosti postižen chorobou a vysílá do mozku signál o nadcházejícím konci. Jak je však možné, že nás p�edtuchy upozor�ují i na dopravní havárie a další tragédie,

které jsou naprosto nep�edvídatelné, nevíme. Leda bychom p�ipustili existenci moci, která ur�uje a �ídí naše osudy.

V. ŠOKUJÍCÍ JASNOVIDCI V roce 1960 pracovala Marie Dvo�áková z Litom��ic

u soudu. Mimo jiné ov��ovala podpisy na kupních smlouvách a opisy ú�edních listin. Ve Spojených státech zrovna vypukla p�edvolební kampa�. „V té dob� p�išel za mnou do kancelá�e jeden muž a žádal, zda bych mu mohla ov��it sen.

Byla jsem v rozpacích. S n��ím takovým jsem se dosud nesetkala.

Omluvila jsem se, že mohu ov��ovat pouze dokumenty a ne no�ní vidiny. Muž na mne dost naléhal. Tvrdil, že m�l již n�kolik prorockých vizí o osudech politik� a všechny se p�esn� vyplnily. Nikdo mu to ovšem nechce v��it, a proto se rozhodl sv�j �erstvý sen nechat potvrdit kompetentním orgánem. Abych projevila dobrou v�li, šla jsem se nad�ízených zeptat, zda bych to mohla výjime�n� ud�lat. Samoz�ejm�, že jsem neusp�la. Papír, na n�mž byl sen podrobn� a p�esn� popsaný, jsme si ze zv�davosti p�e�etli. Stálo v n�m, že prezidentem bude zvolen J. F. Kennedy, ale nedožije se konce volebního období, protože bude zavražd�n. Když k této události pozd�ji skute�n� došlo, �asto jsme na onoho muže i jeho nezvyklou prosbu vzpomínali.“

* P�ípad ú�edn� potvrzené jasnovidnosti není tak docela

výjime�ný. N�kte�í lidé dovedou v myšlenkách p�ekonávat tok �asu a poodhalit, jaké události se k nám blíží, pop�ípad� tlumo�it, co se práv� v tuto chvíli odehrává t�eba na druhém konci zem�koule. Jejich vize odpovídají skute�nosti do nejmenších podrobností a jsou až neuv��iteln� p�esné.

„V b�eznu 1957, kdy jsme ješt� hospoda�ili soukrom�, jel m�j otec n�co za�ídit do sto kilometr� vzdáleného Humpolce,“ vzpomíná Josef Husák. „P�ed zpáte�ní cestou dom� si zašel do hostince na ob�d. P�isedl si ke stolu, u n�hož již sed�la

spole�nost n�kolika muž�. Jeden z nich v�štil budoucnost ostatním. Svou v�štbu p�edložil i mému otci. Nejd�íve mu ovšem �ekl, kolik nás je doma v rodin�, koho si vzal za manželku, jak rozsáhlé je naše hospodá�ství a také, že máme t�i �erné kon�. Pak se zarazil, chvíli p�emýšlel a opravil se, že kon� jsou pouze dva. Otec mu dal ve všem za pravdu až na ty kon�. Jejich po�et nem�l prý opravovat, protože má skute�n� t�i. V�štec se jen nepatrn� pousmál, ale nic nenamítal.

Když otec p�ijel dom�, vypráv�l nám tuto p�íhodu a m�l radost, že jasnovidec popletl alespo� po�et našich koní. Zeptal jsem se, kolik bylo hodin p�i tom hospodském hádání. Odpov�d�l, že pravé poledne. Musel jsem p�iznat, že neznámý v�štec m�l stoprocentní pravdu. Toho dne jsem totiž jednoho kon� prodal panu Mláte�kovi ze sousední obce, a když tuto klisnu vyvád�l od nás ze vrat, za�alo v obci zrovna zvonit poledne.“

* Další d�kaz o tom, že jasnovidecké vize jsou n�kdy

neoby�ejn� p�esné, p�edkládá i MVDr. Pavel Ko�andrle z Karlových Var�. Jako veterinární léka� mezinárodní organi-zace pro zem�d�lství a výživu OSN FAO p�sobil v sedmdesá-tých letech v Alžírsku. P�i jedné pracovní cest� do oblasti Hogaru jej doprovázela skupina domorodc�, v níž byl i p�íslušník kmene Tuareg�. „Tento vysoký, štíhlý, šlachovitý, p�irozen� inteligentní muž každý ve�er u ohn� n�komu ze skupiny vykládal osud z otisku ruky do písku. Doty�ný zájemce o v�štbu otiskl dla� i s prsty do jemného, pe�liv� uhlazeného písku p�ed v�štce, který mu pak vyložil, jaký osud jej �eká. Jednoho ve�era, aniž bych byl vyzván, jsem v oka-mžiku, kdy Tuareg op�t uhladil písek p�ed sebou, do n�j bleskov� otiskl svou ruku.

Tuareg se roz�ilil. Samoz�ejm� jsem si byl v�dom, že mohu svým nevhodným chováním p�estoupit ur�ité tabu, ale nemohl jsem si pomoci. Cosi m� nutilo, abych to ud�lal.

V�štec si prohlédl otisk a vzrušen� debatoval s tlumo�níkem. Ten mi vzáp�tí sd�lil, že v�štba není p�íznivá, a proto mi ji Tuareg odmítá sd�lit. Po delším naléhání mi opatrn� oznámil, že m�j syn tentýž den utrp�l t�žký úraz na noze zp�sobený n�jakým vozidlem a je hospitalizován v nemocnici. Nehoda se stala v zemi, z které pocházím, ale nemusím prý mít strach, syn se uzdraví.

O n�kolik dn� pozd�ji nás v našem bydlišti v Annab� �ekala zpráva, že syn se lé�í v ašské nemocnici. Má zran�nou nohu, p�es niž mu p�ejel vysokozdvižný vozík.“

V�štby s p�íchutí hr�zy I když se v�tšina v�štc� brání p�edpovídat datum smrti

anebo jiné d�sivé události, p�esto se v jejich prognózách ob�as objeví varující memento.

Paní Tomašíkové z Bratislavy bylo sedmnáct let. Prázdniny trávila u d�de�ka, kam v té dob� p�ijel na dovolenou i nadporu�ík B. B. Oba mladí lidé se záhy sblížili. ,Jednoho dne zavítal do vesnice jasnovidec. Byl to �ernoch. Jeho p�edstavení v místní sokolovn� p�itáhlo spoustu divák�.

K mému p�ekvapení hned na po�átku p�išel v�štec k B. B. a �ekl mu: ,Ihned zanechte svého zam�stnání, stojí u vás smrt. Nesmíte váhat. Se svou prací se musíte okamžit� rozlou�it.

Moc jsme tomu nev��ili. Krátce nato musel B. B. odjet k svému pluku v Olomouci a 1. srpna p�išla zpráva, že se z�ítil s letadlem v Šumperku a zabil se.“

* S podivnou, zdánliv� nesmyslnou v�štbou se za první

sv�tové války setkal i Josef Sousedík. Jako mladý d�stojník velel jednotce, v níž byl i velmi pobožný voják. Každé ráno kle�el u n�kterého balvanu a modlil se. Mezi mužstvem se

proslýchalo, že má prorocké vize. V�tšinou jej všichni nechá-vali na pokoji, ale ob�as se mu smáli, anebo naopak požadovali v�štbu. Mezi prosebníky o orákulum byli jednou i d�stojník Sousedík a jeho dva spole�níci. Všichni t�i vyslechli zvláštní proroctví.

Jednomu z muž� se m�l narodit syn, p�estože již dva roky nebyl doma, druhého �ekala smrt po pr�st�elu hlavy a Josefa Sousedíka prý zraní nep�ítel tak rychle, že to v prvé chvíli ani nepozná.

Již po dvou týdnech se neblahé proroctví naplnilo. Josef Sousedík na to pozd�ji vzpomínal: „Vypukla ofenzíva. Za rozb�esku jsme za�ali úto�it. Hnali jsme se do hor na Taliány. B�žel jsem a najednou se proti mn� vy�ítil mladý italský d�stojník. Srazil jsem ho pažbou, ale náhle jsem sám upadl, aniž bych v�d�l pro�. Cht�l jsem si ut�ít pot, ale když jsem vytáhl ruku zpod košile, byla celá od krve. Nev�d�l jsem, kdy m� post�elili. Po návratu k jednotce jsem se dozv�d�l, jak dopadli mí dva spole�níci. Jeden padl v zákopu. Nep�ítel mu prost�elil hlavu. Druhý skute�n� dostal dopis, že má cizím p�i�in�ním p�ír�stek v rodin�.“

* S pozoruhodným d�kazem o neomylnosti n�kterých pro-

roctví p�ichází Evelin Ju�enová z D��ína. „Dne 9. �íjna roku 1984 dopoledne si moje maminka nechala vyložit karty. V�štkyn� byla ovšem dost zmatená. Vše se to�ilo kolem jedné karty, která zv�stovala, že maminka je vdovou, p�estože byla spokojen� vdaná. V�štkyn� se pokusila karty vyložit ješt� n�kolikrát, ale vždy se stejným výsledkem. N�kolik minut poté p�išla smute�ní delegace oznámit, že tatínek m�l v práci smr-telný úraz.

V dob�, kdy maminka žádala o v�štbu, byla tedy již skute�n� vdovou.“

*

Také život Ireny Luskové z Roudnice se až podez�ele p�esn� �ídil starou v�štbou. „V roce 1945, t�sn� po válce, jsme spolu s matkou cestovaly z Moravy na Plze�sko. Cesta byla zdlouhavá, trat� leckde byly ješt� rozbité. Proto jsme si v p�epln�ném vlaku p�iplatily první t�ídu, kde s námi sed�l n�jaký muž. Chvíli jsme si povídali a on se p�iznal, že sloužil jako léka� v asijských zemích. Mimo jiné se tam nau�il také starému �ínskému um�ní �íst z ruky. Moje maminka se hned horliv� dožadovala v�štby v domn�ní, že bude legrace. Léka� nás ale ujistil, že jde o zcela vážnou v�c, a aby nás o tom p�esv�d�il, sd�lil mamince nejprve n�kolik podrobností z jejího minulého života. A pak p�edpov�d�l, že se maminka rozvede, bude vychovávat t�i d�ti a zem�e v 75 letech na mrtvici. Mn� �ekl, že mezi 25. a 30. rokem svého života budu vážn� nemocná. T�sn� po p�ekro�ení �ty�icítky utrpím t�žký úraz na pravém boku. Teprve okolnosti prý rozhodnou, zda p�ežiji. Pokud ano, pak se dožiji dvaasedmdesáti let a nemýlil se v ni�em. Maminka se rozvedla, a i když porodila jen dv� d�ti, nakonec vychovávala t�i. Musela se totiž postarat o chlapce z p�íbuzenstva, kterému zem�eli rodi�e. Já jsem bojovala s cho-robou plných p�t let až do t�icítky. Na oslavách �ty�icátých narozenin jsem kolegyním ve škole vypráv�la o v�štb� i o tom, co m� po tomto jubileu údajn� �eká. Dva dny nato m� na zastávce autobusu zasáhly dv� kyslíkové bomby, které spadly z auta jedoucího velkou rychlostí do zatá�ky. M�la jsem rozdrcený pravý bok, zlomená �ty�i žebra a rozma�kané chodidlo. Jak �íkali léka�i, sta�ilo málo a byl by konec. Všech sedmnáct postižených kostí se zhojilo, ale chodím o holi. A te mám znovu strach. Hranice 72 let se blíží.“

* Jsou v �arách na rukou, v kávové sedlin�, v rozložených

kartách a v dalších oblíbených v�šteckých pom�ckách skute�n� zakódovány rozhodující okamžiky naší budoucnosti, anebo se v�štec obejde bez t�chto berli�ek a svou myslí se napojí na

vyšší síly a získá tak informace o tom, co nás �eká? Pozoru-hodné p�iznání p�edkládá Milada Knížová z Krupky. „Karty jsem za�ala vykládat pro zábavu. I když jsem o tomto um�ní leccos p�e�etla, stále jsem tento druh v�štby brala jako hru.

Budoucnost ale vyvstávala p�ed mýma o�ima, vyslovovala jsem proroctví, která se záhadným �ízením osudu stávala skute�ností. Samotnou m� p�ekvapovalo, jak vše vychází. Jednou ke mn� jedna známá p�ivedla Tá�u Putincevovou. Byla to u�itelka. Prosila m�, abych jí vyložila z karet, zda její manžel z�stane u vojska, anebo se vrátí do Ruska k civilnímu povolání.

Bylo to na sklonku roku 1989 a odsun bývalé sov�tské armády z našeho území se pomalu stával realitou. Nem�la jsem chu� cokoli v tomto ohledu v�štit, ale po p�emlouvání jsem položila karty na st�1. Najednou jsem slyšela samu sebe, jak �íkám, že sov�tská vojska odejdou, ale d�stojníka Putinceva ješt� p�ed tím �eká velmi ošklivá nehoda. Stane se cosi p�íšern� zlého. Mnoho mladých muž� p�ijde o život. Po te�e spousta krve. Netrvalo to ani �trnáct dn�. Dne 9. ledna 1990 jsem sed�. la v kuchyni, když se ozvala strašná rána. Vyb�hla jsem ven a vid�la, jak dole ve m�st� se valí �erné mraky dýmu. V posádce došlo k výbuchu. Více než dvacet mladých voják� bylo roztrháno na kusy. Jejich velitelem byl práv� Putincev. Prý je p�im�l k práci, o níž v�d�l, že je nesmírn� riskantní. On sám z�stal naživu. Ob� nohy m�l však rozdrcené. V nemocnici se z té hr�zy pomátl a zast�elil se. Já po té události karty spálila a více se o v�št�ní nepokouším.“

Samovolná proroctví Za války anebo v období jiného trvalého ohrožení v�tší

skupiny lidí, národa �i státu jsou ojedin�lými prorockými vizemi zcela ne�ekan� obdarováni i lidé, kte�í se v�šteckým um�ním nikdy nezabývali. Jejich nahodilé pohledy za bránu sou�asnosti v�tšinou prozrazují, jak a kdy skon�í utrpení, které prožívají.

Bohdan Janšta vzpomíná na jasnovidný sen. „P�ed Váno-cemi roku 1943 se mi zdál zvláštní sen. Vid�l jsem bílou ruku bez t�la, jak píše po zdi pokoje. Napadlo m�, že by mi mohla prozradit, kdy bude konec války. A ona psala 15. 8. 194... Pak se mi zdálo, jako by za�ala psát trojku. Došlo mi, že toto datum je už minulostí. Ruka však napsala p�tku. Tedy 15. 8. 1945.

Ráno jsem o tomto nezvyklém snu vypráv�l p�íbuzným a pozd�ji i známým. Válka šla dál. Když skon�ila, ti, kte�í si vzpomn�li na mé proroctví, �íkali: Tak vidíš, ne v srpnu, ale už v kv�tnu je po všem. Zmýlil jsi se.

Jenže Japonsko vál�ilo dál. A p�esn� podle snu 15. srpna roku 1945 japonský císa� podepsal kapitulaci. Válka defini-tivn� skon�ila. Dodnes nechápu, odkud se ten m�j v�štecký sen vzal.“

* V Novém M�st� nad Metují žila jasnovidka, za níž na

po�átku války p�išla žena s nevysv�tlitelným snem. Vid�la se v lese pod vysokými korunami strom�. Na pasece ležely práv� poražené duby a okolo nich probíhali muži s pilami a sekerami.

Na hlavách m�li vysoké kožešinové �epice - papachy. Bylo jaro a poražená t�la dub� m�la šest letokruh�. Jasnovidka z toho usoudila, že válka potrvá šest let. N�mci budou poraženi za p�isp�ní Rus� a bude to na ja�e. A tak to také nechala rozhlásit.

*

Ing. Bohdan Ku�era z Krásného Dvora vzpomíná na paní Van�ovou z Kladna. Ta disponovala schopnostmi, které se vymykaly zdravému rozumu. Byla jasnovidná a um�la p�edví-dat budoucnost nejen jednotlivc�m. ale i celým národ�m. Roku 1943, v dob�, kdy se n�mecká vojska zdála být naprosto neporazitelná, pronesla mimo jiné toto proroctví: „Konec války bude v kv�tnu 1945. Komunismus, který se valí od východu, zaplaví zna�nou �ást sv�ta a postihne i naši vlast. Lidé by si mysleli, že o n�co p�ijdou, když se tak nestane, a tak musejí projít trpkou zkušeností. Konec ruské nadvlády nastane díky vzlyku mládí. Zanedlouho se rozpadne i Sov�tský svaz.“ Tato v�štba, jak víme, se více než p�esn� vyplnila a my m�žeme být sv�dky toho, zda se splní i její další �ást: „Velká Británie se stane hv�zdi�kou na vlajce Ameriky. Celá Evropa od severu až k jihu se sjednotí. Hlavním m�stem Evropských stát� bude Praha. Ve 21. století se p�iblíží konec éry Ameriky a v�d�í postavení ve sv�t� p�evezmou Slovani.“

V rolích detektiv� V jedné z odlehlých �ástí Hongkongu se našly mrtvoly

dvou sester ve v�ku 16 a 19 let. Ob� dívky byly bestiáln� zavražd�ny a na jejich pohlavních orgánech patolog nalezl �etné �ezné rány. T�la byla objevena na opušt�ném míst�, neexistovalo jediné sv�dectví a stopy byly více než skromné. P�esto již po �ty�iceti osmi hodinách byli pachatelé dopadeni.

Jeden z místních hypnotizér� uvedl do tranzu médium, které popsalo poslední chvíle ob�tí a pom�rn� podrobn� vylí�ilo podobu vrah�. Další z v�štc� pak z pta�ích kostí zamíchaných v kelímku a hozených na dlažbu chrámu vy�etl pravd�podobný úkryt lidských bestií. Bleskurychlá š�ára zá-v�ry jasnovidc� potvrdila. V ur�eném dom� byl zadržen gang

mladistvých. Jeden z jeho �len� m�l u sebe zlatý p�ív�sek, který prokazateln� pat�il starší z dívek. Po zat�ení se vrahové záhy doznali.

* Na sklonku padesátých let byly �ty�i tisíce poslucha��

houslového koncertu v Rio de Janeiru sv�dky zajímavého úka-zu.

Italský houslista Mario Muselli se náhle projevil jako v�štec.

T�ikrát nasadil smy�ec, zaváhal a pak �ekl do mikrofonu: „Nedokáži to vyjád�it p�esn�, mám však dojem, že v tuto chvíli se t�i muži pokoušejí otev�ít autogenem trezor v První úv�rové bance v Riu. Snad by bylo lepší, kdyby se tam n�kdo podíval.“ P�ítomný policista ihned informoval své kolegy a ti zadrželi ohromené lupi�e p�ímo p�i �inu.

* V �íjnu roku 1965 se u Antverp potopila rýnský lo

Wilhelma Jansena. Zjistit, kde má trhlinu, bylo nemožné. Majitel ztroskotaného plavidla požádalo pomoc tehdy sedmapadesáti1etého holandského jasnovidce Gérarda Croi-seta. Ten byl zrovna v Utrechtu. Po chvilce soust�ed�ní telefonicky ozna�il s p�esností 30 cm místo ve dn� lodi, kde pak potáp�� díru skute�n� našel. Croiset se ovšem nej�ast�ji zabýval pátráním po poh�ešovaných d�tech. Údajn� byl úsp�šný ve více než 400 p�ípadech, i když n�kdy šlo již jen o nález mrtvolky. �asopis Revue technique de la police uve�ejnil d�kazy o n�kolika Croisetových zásazích. Na podzim roku 1964 se v Amsterodamu ztratilo dít�. Policie byla bezradná. Komisa� si vyžádal pomoc jasnovidce. Croiset okamžit� odpov�d�l: „Vidím toto: Kanál s mostem, na levé stran� jsou domy a v�ž. Na náb�eží jé nízká bedna plná písku. Bednu uzavírá víko. Toto víko má visací zámek. Dít� se utopilo. Jeho mrtvola je v kanálu tam, kde ho protíná p�ímka spojující bednu s pískem a v�ž. Po�kejte. Všechno vám to

nakreslím.“ Policisté s nákresem v ruce pátrali po m�st� bez-úsp�šn�. Kanál� je v Amsterodamu opravdu spousta. Teprve když nákres zve�ejnily noviny, bylo místo objeveno na základ� hlášení ob�an�. Bylo tam opravdu všechno, v�ž v pozadí, most, bedna, zámek, a dokonce souhlasila i zna�ka zámku, kterou Croiset také uvedl. Mrtvé dít� se skute�n� na udaném míst� našlo. Kresba a policejní fotografie z místa nálezu jsou naprosto totožné.

O n�co pozd�ji cht�l jeden z policejních komisa�� dokázat, že ani proslulý Croiset není neomylný. P�ípad za�ínal podobn�. Policisté marn� pátrali po ztraceném dít�ti. Byl pátek a Croiset �ekl: „Vidím ur�itou krajinu na b�ehu kanálu,“ Poté p�esn� popsal malý úzký domek se zna�n� špi�atou st�echou a jeho bezprost�ední okolí. „Po�kejte ale,“ dodal Croiset, „nevím, kde je te t�lo dít�te. Dít� se utopilo. Nevím o n�m nic a nemohu vám nic �íct. Na míst�, které jsem vám popsal, je najdete v úterý ráno, jak plave po vod� práv� p�ed domkem se špi�atou st�echou.“ Policie pátrala po tomto záhadném domku a tentokrát jej našla. Potáp��i prohledali kanál, ovšem bez výsledku. Vyšet�ovatel cht�l usv�d�it proroka z omylu alespo� v datu nálezu mrtvoly, a tak prohlásil: „Má-li se tu t�lo objevit v úterý ráno, musí te být n�kde dál proti toku, protože proti proudu plavat nem�že. Budeme tam hledat a nasadíme potá-p��e. Najdeme poz�statky d�ív než v úterý a znemožníme, aby se dostaly na místo, které ur�il Croiset.“ Potáp��i prohledávali kanál po celý víkend i v pond�lí bezúsp�šn�. V úterý ráno se t�lo tiše vyno�ilo z vody p�ed domkem se špi�atou st�echou.

* Na projížce na mo�i poblíž Janova se mladá žena

doprovázená starší paní ve smutku setkala s mužem v šedém obleku, z�ejm� svým dobrým známým. Po pozdravu mu p�ed-stavila svou p�ítelkyni a dodala: ,,Anin manžel nedávno zem�el na infarkt.“ Muž up�el na neznámou vdovu pohled a po chvilce

ml�ení pravil: „Paní, dejte t�lo svého manžela vykopat a ohle-dat.

Zjistíte, že nezem�el na infarkt, ale byl otráven.“ Po exhumaci a pitv� se skute�n� tato slova potvrdila a vrah byl nalezen a odsouzen. Muž z lodi byl Max Major Locatelli, jeden z nejlepších jasnovidc� Evropy. Mimo jiné p�edpov�d�l smrt Stalina, Gándhího a Ji�ího VI. a také asi dvacet tisíc drobných událostí pro své klienty. Jeho jasnoz�ivost mu dokonce zachránila život. Bylo to v Ciampinu v roce 1947. Locatelli na to vzpomíná: „Cht�l jsem tenkrát let�t do Maroka navštívit své t�i p�átele, opat�il jsem si proto letenku do malého dvoumotoro-vého letadla. Náhle však - to už jsem sed�l v kabin� - se mi ud�laly mžitky p�ed o�ima a p�ed sebou jsem zahlédl velký �erný v�z, v n�mž se zoufale zmítala t�la loutek. Kolem všeho šlehaly do výše obrovské plameny. Okamžit� jsem opustil letadlo, které za n�kolik minut po startu explodovalo.“

* Všechny tyto p�ípady nazna�ují, že ani v dob� vysp�lého

soudního léka�ství, supermodern� zatížených kriminalistických laborato�í a po�íta�i �ízených pracoviš� se nejvysp�lejší poli-cejní sbory na sv�t� ob�as neobejdou bez pomoci jasnovidc�.

Využití podobných metod se nebrání ani kriminalisté u nás.

Na po�átku devadesátých let bylo na Morav� vyhlášeno pátrání po zmizelém muži. Policie byla bezradná. Neš�astná rodina se obrátila o pomoc k senzibil�m. Jejich záv�ry zn�ly více než podivn�. Muž m�l být mrtev a jeho t�lo se údajn� m�lo nacházet mezi „nebem a zemí“. Policie sice považovala toto tvrzení za nesmysl, nicmén� d�sledn� pro�esala ur�ený sektor. A mrtvola hledaného byla skute�n� nalezena. Muž se ob�sil ve výši asi p�ti metr� v korun� vysokého stromu.

*

Olga Picková z Havítova se na podzim roku 1945 m�la možnost spolu se svým strýcem a tetou zú�astnit n�kolika spiritistických seancí.

„Na jedné z nich dostalo médium nezvyklý úkol. V naší vesnici byla vykradena obecní pokladna. Dve�e byly vypá�eny, kasa otev�ena, pachatel neznámý... Když si policie nev�d�la rady, starosta pozval hypnotizéra a jasnovidce, aby se alespo� soukrom� dozv�d�l, kdo byl tak drzý a okradl své spoluob�any.

Médium vypovídalo: ,Vidím p�ijížd�t auto, je zima, prší. V aut� sedí dva muži. �epice mají naraženy, nepoznám je. Jeden vystupuje, narazil si �epici ješt� níž a vyhrnul límec, navléká si rukavice a bere aktovku. Blíží se ke kancelá�i...

A pak médium popisovalo, jakým ná�adím zlod�j vypá�il dve�e, jak se dobýval do pokladny, vybral peníze a utíkal zp�t k autu. Hypnotizér byl netrp�livý, pobízel médium, a� zjistí, kdo je onen muž.

Hypnotizovaná žena se klepala, jektala zuby a vymlouvala se, že pro déš� a chlad se k pachateli loupeže nem�že dostat Hypnotizér naléhal: ,Zvedn�te mu �epici, jinak sednou do auta a ujedou. Médium p�íkaz splnilo a vyk�iklo: ,Vždy� je to...“ Olga Picková odmítá uvést jméno, které tehdy jako ú�astnice této seance slyšela. P�ed ve�ejností totiž z�stalo utajeno. Soud se nekonal. Starosta se asi zalekl pachatelova vysokého postavení. Byl to vážený muž, který se záhy odst�hoval do pohrani�í, odkud se vrátil jako velmi zámožný, spolehlivý soudruh a pozd�jší významný funkcioná�. Zda se v jeho kádrovém profilu opravdu skrýval t�žký stín loupeže, se nikdy nepoda�ilo prokázat.

* V Branišovicích spadl do �eky muž a utopil se. Pátrání po

nezv�stném za�alo až ráno, ale nikdo netušil, kam se mohl podít. Domn�nka, že zmizel v �ece, sice od samého po�átku p�evažovala, ale nepotvrdila se. Oba b�ehy byly pe�liv� prohledány, t�lo se ovšem nenašlo. Po devíti dnech m�l soused

poh�ešovaného sen. Vid�l v n�m utopence v �ece, zachyceného ve v�tvích vrby. To místo dob�e znal. Ráno, hned jak se rozednilo, se tam šel podívat a t�lo nezv�stného muže opravdu našel.

* „P�ed n�kolika lety jsme nemohli hnout s p�ípadem

poh�ešované dívky. Její rodina nás požádala o nasazení jasnovidce,“ vzpomíná policejní ú�edník z Ostravy.

,,A vyšet�ování dostalo ne�ekaný spád. Jasnovidec nás upozornil, že dívku je zbyte�né dál hledat. Odjela prý s p�íte-lem na chatu, kde došlo k roztržce s tragickým koncem. Zavražd�ná dívka pak byla zakopána v lese. Pr�zkum terénu jasnovidcova slova potvrdil. Faktem ovšem je, že k podobnému záv�ru jsme docházeli i my. A tak nelze spolehliv� rozhodnout, zda jasnovidec došel ke svým poznáním ,nadp�irozenou cestou anebo za pomoci dobré znalosti okolností p�ípadu.“

* Jasnovidectví je ojedin�lý fenomén, nad nímž se vznáší

spousta otazník�. Na jedné stran� nelze p�ehlédnout, že �etné p�edpov�di rádoby v�štc� a kartá�ek jsou �asto velmi povrchní a obecné. Sv�j kus pravdy si v nich m�že najít každý z nás. Mnohdy se ve v�štbách objevují nezvratné p�írodní zákony. V d�ív�jších dobách pat�ilo k nej�ast�ji kladeným otázkám, jaké bude pohlaví o�ekávaného dít�te. Tvrdil-li v�štec, že to bude kluk, m�l v polovin� p�ípad� pravdu. Stejn� tak se tém�� nem�že zmýlit kartá�ka prorokující padesátníkovi, že v nejbliž-ších p�ti letech n�kdo z jeho blízkých zem�e. Je pochopitelné, že rodi�e takového zájemce o v�štbu jsou již ve v�ku, kdy je jejich smrt pravd�podobná.

Na druhé stran� skute�né úsp�chy nejlepších jasnovidc� nez�stávají ukryty v pokoutních v�štírnách, ale jsou prokázány policejními protokoly, �etnými sv�dky a mnohdy i ohlášením o�ekávané události na stránkách novin a �asopis�. V deníku Berlin Zeitung ze dne 31. 12. 1959 oznámil jasnovidec

a astrolog Willy Bischoff š�astné mate�ství perské císa�ovny Farah. Zatím marn� o�ekávaný následník tr�nu se m�l narodit na podzim roku 1960. A Farah skute�n� po letech obtíží ot�hotn�la a 31. �íjna 1960 porodila prince Cyruse. Bischoff ur�il p�esn� i smrt papeže Pia XII., politika Winstona Chur-chilla a dalších osobností. Svými schopnostmi p�ed�il i zprávy rozv�dek a neomyln� ohlásil start prvního sputniku.

Jedna z nejlepších jasnovidky� sv�ta Jeane Dixonová prorokovala smrt z rukou atentátník� J. F. Kennedymu jeho bratrovi Robertovi i Martinu Lutheru Kingovi. Její p�edpov�di jsou úsp�šné ze sedmdesáti procent.

Znamená to, že mezi námi žijí jedinci schopní vyprostit se ze sv�rací kazajky sou�asnosti a na okamžik nahlédnout do budoucnosti? Mají pravdu v�decké hypotézy, které vidí, že minulost, p�ítomnost i budoucnost probíhají vlastn� v jednom okamžiku a za jistých situací se prolínají? Je tajemství nadchá-zejících �as� ukryto v jakési pomyslné mimozemské studnici v�d�ní, odkud sm�jí �erpat jen vyvolení, anebo se toto mystérium skrývá v každém z nás? Když v�štci v nejr�zn�jších koutech sv�ta pohlížejí do k�iš�álových koulí, magických zrcadel, rozlité krve, kreseb v písku anebo vyložených karet, dovedou opravdu z t�chto symbol� vyluštit tajenku života?

Nebo snad odpov�di na své otázky hledají v našich duších? Jeden z nejúsp�šn�jších jasnovidc�, Londý�an Maurice

Woodruff p�ivád�l svými prognózami k šílenství i renomované v�dce.

Jeho p�edpov�di byly precizní a p�esné. I když používal karty, sklen�nou kouli a jiné rekvizity, p�iznal, že rozhodující pro osobní v�štbu jsou o�i klienta. „O�i jsou jediná �ást obli�eje, která se nikdy nedá zamaskovat. Ani zbarvené kontaktní �o�ky neskryjí jejich výraz. Když mi zákazníkovy o�i nic ne�íkají, pošlu ho okamžit� pry�. Jednou jsem dívce s bezvýraznýma o�ima �ekl, že v její budoucnosti vidím jen prázdnotu a suchopár. Odešla rozmrzelá a prohlašovala, že

jsem podvodník. Ukázalo se však, že nebylo divu, když jsem jí nep�edpov�d�l žádnou budoucnost. Do týdne byla mrtvá.“ Zdá se, že tajemnou knihu osudu nosíme ve svém nitru.

P�e�íst ji dovede jen málokdo, ale jisté je, že my všichni svými skutky zapl�ujeme její dosud volné stránky.

VI. VOBKLÍ�ENÍ DUCHY Lze zbourat zdánliv� nedobytné hradby smrti a navázat

kontakt se záhrobím? Tato hádanka trápí lidstvo snad odpradávna. Všechny staré civilizace se ji pokoušely rozluštit a vymyslely celou škálu p�edpis� a rituál�, s jejichž pomocí se dalo rozmlouvat s mrtvými. Vlna spiritismu zasáhla i naše zem�. P�edevším na sklonku minulého a v první polovin� tohoto století se vzedmula hroziv� vysoko a dodnes se mnozí nechávají unášet na jejím pouze zdánliv� bezpe�ném h�betu.

Hlasitý výk�ik pro�al nervní atmosféru seance a p�imrazil zú�astn�né k židlím. Žena, která jej vydala, byla stará. Její tvá� byla zkroucená d�sivou grimasou a t�lo se t�áslo v zjevné extázi. Sed�la u stolu, zahalená do tmavého plédu, s nep�í-tomným pohledem up�eným na z�ernalý strop chalupy. Náhle nep�irozen� hlubokým mužským hlasem za�ala promlouvat k vesni�an�m a sd�lovala jakési d�ležité pokyny jedné z žen v smute�ním od�vu vdovy.

Rozmlouvání s mrtvými prost�ednictvím média není u nás p�íliš �asté, ale p�esto se ob�as najdou sv�dci obdobných seancí. Jeden z nich se nachází v Hodkon�i nad Mohelnicí. „Pocházím z Podkrkonoší, kde d�íve p�sobilo hodn� spiritist�.

Sám jsem se n�kolika jejich sch�zek zú�astnil. Mimo�ádných výsledk� dosahovala jedna postarší žena. Byla to chalupnice, která se celý život nedostala z domova dál než do okolních vsí a krom� své mate�štiny neznala žádný jiný jazyk. Kdykoliv se ji poda�ilo p�ivést do tranzu, m�la schopnost rozmlouvat s dušemi zem�elých. Jedné seanci byl p�ítomen bývalý voják cizinecké legie v Africe. Jeho osud m�l trpkou p�íchu�. P�i jedné z akcí v terénu onemocn�l a byl z vojenských služeb propušt�n. I bez finan�ních prost�edk� z�-stal nadále na �erném kontinentu, kde se oženil. Když mu po patnácti letech manželka zem�ela, vrátil se dom�. Na seanci

prožil šok. Médium náhle zm�nilo tón i �e� a za�alo promlou-vat zcela cizím jazykem. Voják ustrnul. Poznal hlas své bývalé ženy, p�íslušnice jednoho z afrických kmen�. Rozum�l všemu, co mu sd�lovala. Byl š�asten a my ostatní byli zmatení. Jak je možné, že prostá chalupnice najednou ovládala jazyk, jímž hovo�í pouze malá skupina lidí kdesi na jiném míst� zem�koule?“

* Paní A. K. z Plzn� vypráví p�íb�h svého života: „V roce

1935 mi bylo deset let a spolu s rodi�i a starším bratrem jsem bydlela v Holyšav�. Ve stejné dob� žil v malé vesni�ce u Plzn� sedmnáctiletý chlapec Toník. O prázdninách jezdil k tet� na chatu, kde se okolní chata�i bavili vyvoláváním duch�. Jednou, když sed�li kolem stole�ku, byli zv�daví také na jméno Toníkovy nev�sty. Stole�ek tenkrát napsal celé jméno - Alenka Pytlíková.

Když to Toník vypráv�l doma mamince, ta si vzpomn�la, že práv� te se na statku u Pytlík� narodila hol�i�ka a jmenuje se Alenka. Zasmáli se tomu a na celou v�c brzy zapomn�li.

Pak p�išel rok 1938 a �eši museli ze Sudet odejít. Stejný osud postihl i naši rodinu. Nejprve jsme se p�est�hovali do Plzn� a pak do malé vesni�ky, kde otec byl �ídícím u�itelem. Ve stejné vesnici bydlel i Toník. Seznámili jsme se za války. V �ervenci roku 1945 jsme se vzali a naplnili tak p�edpov� ducha�ského stole�ku. Za svobodna jsem se totiž jmenovala Alena Pytlíková.“

* Josef Kalfus z Velké Hlesebe p�istihl svou dceru

a vnu�ku, jak vyvolávají duchy. Nedalo mu to, a protože spolu s dalšími jmenovci pracoval na sestavení rodokmenu Kalfus�, požádal dceru, aby vyvolala ducha prad�da. „Doufal jsem, že se mi tak poda�í získat nové a up�esnit dosavadní informace. P�edem jsem si p�ipravil otázky a jednou nave�er jsme zahájili seanci. Brzy se nám skute�n� poda�ilo navázat spojení. P�ivo-

laný m� však vzáp�tí vylou�il s tím, že já nesmím klást otázky. Na p�vod našeho rodu jsem se dotazoval tedy prost�ednictvím dcery. Odpov�di byly p�ekvapující. Pocházíme prý z Dijonu ve Francii, odkud se jeden náš p�edek dostal do Holandska a odtamtud do �ech. M�j další dotaz zn�l, kdo to byl Jan Kalfus, s jehož za�azením jsem m�l v rodokmenu potíže. Do-zv�d�l jsem se, že to byl náš praprad�d, který pocházel z po�etné rodiny, jejíž jméno však zn�lo Kaulfusovi a která pocházela z Horních Kostomlat. Zárove� jsem získal i další údaje, které jsem si ihned za�al ov��ovat. Horní Kostomlaty dnes nesou název Kosto mlaty pod �ípem. V telefonním se-znamu jsem našel muže jménem Kaulfus a jeho prost�ednictvím se nám poda�ilo získat další d�ležitá data do našeho rodokmenu a propojit náš rod na rod Kaulfus� z Jest�ebic. Jestliže jsem d�íve na n�jaké duchy nev��il, te jsem o jejich existenci p�esv�d�en.“

* Pozoruhodné sv�dectví o možném spojení s �íší zem�elých

p�ináší i Bo�ivoj Veselý z Mladé Boleslavi. „M�j d�da naruko-val do první sv�tové války. Z fronty se naposled ozval dopisem ze dne 30. �íjna 1917. Pak už žádné zprávy nep�išly. Babi�ka chodila ke každému vlaku s vojáky a legioná�i, ale nedo�kala se. �as utíkal. V roce 1934 se do našeho sousedství p�ist�ho-vala rodina z Podkrkonoší; za nimi jezdila jejich babi�ka, paní Marie S. z Jilemnice. Ta byla vynikající médium. A tak bylo rozhodnuto, že ji poprosíme, aby navázala kontakt s d�dovou duší. Paní Marie cht�la vid�t co možná nejposledn�jší d�de�kovu fotografii. Když ji dostala - d�da byl na ní jako odvedenec -, usedla na otoman. Vedle ní má babi�ka, proti nim moje maminka, vedle já a vlevo otec. Paní Marie obrázek ob�ma rukama pozdvihla p�ed sebe k oknu, zahled�la se na n�j a pak pozvolna za�ala zavírat o�i. P�itom jí ruce poklesly na kolena, mírn� se zaklonila a zvrátila hlavu dozadu. Pak za�ala mluvit sytým a zn�lým mužským hlasem. Vypráv�la o spoust�

v�cí, než se dostala k tomu hlavnímu. D�da prý m�l na vojn� kamaráda - Václava H. z malé vesni�ky od Chlumce nad Cidlinou. Její jméno nám však paní Marie nedokázala �íci, snad si na n� nevzpomínal ani d�da. Pouze nám bylo sd�leno, že jde o název složený ze dvou slov. Václav H. tam prý dodnes žije a o posledních d�dových dnech babi�ce povypráví. Hlas ješt� požádal, abychom se všichni za d�dovu duši modlili. Náhle paní Marie otev�ela o�i, zbledla, položila se na otoman a �ty�i hodiny hluboce spala. Teprve pak jsme ji doprovodili k jejím p�íbuzným v sousedství.

P�íští ned�li jsme všichni jeli do Chlumce a dlouho se vyptávali na vesnici, jejíž jméno je složeno ze dvou slov. Kupodivu jsme ji našli a také pana Václava H. bydlel v úzké slepé ulici v p�ízemním domku. Bylo poledne, sed�l na lavi�ce pod lípou a pod�imoval. D�du skute�n� znal. Byli dobrými kamarády. Sloužili spolu u zákopník�. Osudného dne kopali zákopy až do rozedn�ní, kdy m�li být již dávno pry�. Znenadání je p�epadli kozáci na koních. Bylo mnoho mrtvých a ran�ných, d�du však mezi nimi nenašli. Spolu s dalšími dv�ma byl nezv�stný. Pravd�podobn� se všichni t�i utopili na út�ku v mo�álu. Václav H. najednou odešel a vrátil se s d�dovým batohem, v n�mž z�stal sá�ek s tabákem a fajfka, kterou babi�ka bezpe�n� poznala.“

* Lidé se ze sv�ta duch� nepokoušejí získat jen d�ležité

informace a odpov�di na otázky, které je trápí. D�vody pro p�ekro�ení hranic tohoto a onoho sv�ta jsou n�kdy nesmírn� malicherné. Získané sd�lení však m�že být šokující. Drahomíra Kopková z Brna se v roce 1951 spolu se skupinkou dalších mladých lidí vypravila lyžovat do Jeseník�. „Podniková chata byla zajišt�na, pouze jsme m�li na kone�né stanici vystoupit a p�evzít klí� od chaty. Ten tam m�la zanechat p�edcházející skupina p�i odjezdu. Bylo to jednoduché a vždy to fungovalo ale tentokrát ne. Pan p�ednosta pro nás nic nem�l, skupina

odjela i s klí�em do Brna. Ubytovali jsme se tedy v místním hotýlku a pravideln� docházeli na nádraží v nad�ji, že se zapomn�tliví turisté již probudili a poslali klí� vlakem zpátky. �ekali jsme marn�. Byli jsme dost zoufalí. Ubytování v hotelu nám neúprosn� krátilo skromné zásoby financí. Mezi námi byl mladík, budoucí architekt, který se pom�rn� �asto stýkal se skupinou spiritist�. Vykládal nám o tom, ale my, mladší než on, jsme mu p�íliš nev��ili. P�edevším já jsem se na n�j dívala jako na pomatence. Ve�er, stále bez klí�e od chaty, nás p�inutil, abychom se zú�astnili jeho seance. Prost�ednictvím abecedy sepsané na velkém archu papíru a výraz� ANO a NE cht�l vy�ešit to, co nás trápilo. Navázal kontakt s duchem a zeptal se ho, kde je klí� od chaty, kdy a kde jej dostaneme. Bylo nám sd�leno, že musíme po�kat ješt� jeden den. Klí� však nep�ijede ani vlakem, ani poštou, nep�edá nám ho p�ednosta stanice ani žádný jiný �lov�k. P�esto ho dostaneme!

Zasmáli jsme se tomu, jenže druhého ve�era n�kdo zaškrábal na dve�e. Strnuli jsme, protože místní hoteliér m�l obrovského vl�áka, p�ed nímž jsme všichni m�li náležitý respekt. Já jako milovník ps� jsem se p�ece jen tak moc nebála a dve�e pokoje otev�ela. Za nimi stál vl�ák a v tlam� m�l klí� od chaty, na který jsme tak dlouho �ekali. Klí� jsem mu vzala, pohladila ho a on jakoby v tranzu odešel. Pak jsme se dozv�-d�li, že p�edcházející skupina p�edala klí� v Brn� n�jakému �idi�i auta, který jel do místa naší rekreace. Ten však na to zapomn�l a teprve se zpožd�ním p�edal klí� hoteliérovi, který nám jej poslal po svém oblíbeném psu.“

* Paní J. H. nemohla mít d�ti. Sterilitu lé�ila pobytem ve

Františkových Lázních. Nastoupila tam v kv�tnu 1991. Jednoho ve�era spolu s dalšími pacientkami vyvolávaly duchy. Skleni�ka b�hala od písmenka k písmenku. Ženy se ptaly na r�zné v�ci. A došlo i na to, zda paní J. H. bude mít dít�. Skleni�ka napsala, že ano. Stane se tak prý v listopadu 1992.

A onoho m�síce se paní J. H. skute�n� narodil krásný a zdravý syn.

Let nad propastí Tyto p�íb�hy vzbuzují dojem, že vyvolávání duch� je

pouze pou�nou zábavou, v níž odhalíme leccos z tajemství zem�elých a navíc obdržíme informace o vlastní budoucnosti. Je tomu ovšem opravdu tak? Není spiritismus ve skute�nosti nesmírn� riskantní hrou s ohn�m, v níž m�žeme daleko víc ztratit než získat? Nehrozí, že možná nev�domky uvolníme pouta neznámu a rozpoutáme b�sn�ní sil, o jejichž zám�rech a moci nemáme ani tušení?

Paní M. E. z Jihlavy varuje: „Moje dcerka m�la p�ed maturitou, a tak se u�ila spole�n� s kamarádkou. Jednou p�ib�hla celá vystrašená, protože prý vyvolávaly duchy, aby se dozv�d�ly, jak u zkoušky dosp�losti dopadnou. Strašn� jsem se na ni zlobila, ale nakonec, i když jsem v život� nikdy nic podobného ned�lala, jsem podlehla zv�davosti a spolu s dcer-kou uspo�ádala seanci. Ptaly jsme se na všechno možné a docela se p�i tom bavily. Potom jsme šly spát. Najednou m� vzbudil hluk, jako když jde velký zástup lidí a neustále si n�co brumlá. Chvilku jsem poslouchala, co se to d�je. Rozsvítila jsem lampi�ku, byla p�esn� p�lnoc. Okamžit� se mi vybavilo, co jsme d�laly ve�er, a p�emýšlela jsem, zda to m�že mít n�jakou souvislost. Pak jsem zhasla a za�ala op�t usínat. Hluk se ozval znovu. Zast�ené hlasy naplnily místnost, byly všude dokola. D�silo m� to. Už nikdy bych se k vyvolávání duch� neprop�j�ila.“

* V roce 1947 v malých soukromých lázních v Toušeni

p�išla na spiritistické seanci tém�� o život Zdenka Michálková

z Jarom��e. „Bylo mi 25 let a moc jsem na okultní jevy nev��ila. Do lázní ale p�ijela odbornice na vyvolávání duch� paní Marzano. Pacienti ji p�emluvili, aby p�edvedla své um�ní. Zasedli jsme kolem stolu a spojili ruce. Paní Marzano se zeptala, kdo z nás by cht�l mluvit se svým zem�elým p�íbuz-ným. Moje osmadvacetiletá sousedka Klára �ekla, že by nutn� pot�ebovala radu od svého mrtvého tatínka. P�i bombardování Škodovky v Plzni byl zasažen i jejich d�m. Oba rodi�e p�itom p�išli o život. Národní výbor v Plzni ji nutí, aby dala d�m opravit, a ona neví, co má d�lat. Pen�z má málo, a tak by cht�la od tatínka radu. Paní Marzano po krátkém úvodu za�ala ducha vyvolávat. Rozzlobila se, že kdosi svou nevírou ruší p�íchod zem�elého.

Jeden pán se zvedl a odešel. Cht�la jsem jít také, ale cosi m� drželo na židli. Paní Marzano za�ala znovu a za chvíli se se mnou za�aly dít divné v�ci. Prožívala jsem zvláštní pocit odhmot�ování, jako bych se zbavovala t�la a vyklouzávala kamsi pry�. Celá jsem se t�ásla. T�es postupn� sílil. Zvláštním slabým hlasem jsem za�ala volat: ,Já nechci, já nechci. Podle sv�dectví ostatních pacient� jsem p�íšern� zbledla. Náhle jsem vypadala jako sta�ena blízká smrti. Paní Marzano zd�šen� �ekla: Já to musím p�erušit, protože nejsem schopná, abych ducha Zdenky vrátila do jejího t�la. Pak ta zvláštní síla, která mnou cloumala, ustoupila. Již jsem nebyla jako bezvládná loutka ovládaná neznámou energií. Za�ala jsem se uklid�ovat a posléze m� odvedli na pokoj, abych se vzpamatovala.

Mé trápení tím ale neskon�ilo. Ulehla jsem a slyšela šramot u své postele. Neviditelný hlas mi vy�ítal: ,Pro� jsi to p�erušila, já pot�eboval Klá�e n�co d�ležitého �íct! A tak se to opakovalo po celou noc. Hlas byl neúnavný a neústupný. Snažila jsem se uklidnit, p�esv�d�ovala jsem sama sebe, že to p�ece není možné, aby ke mn� promlouval zem�elý. Když mi dokázal hlasit� vy�ítat mou slabost, mohl mi p�ece místo toho sd�lit vzkaz pro Kláru. Ale ani tento argument nakonec

nedokázal p�ehlušit d�sivé podez�ení, že cosi neznámého zavítalo k nám a já na oplátku opustila na moment tento sv�t.“

* Tém�� rok vyvolávala duchy Iva Vodenková z Vraného

nad Vltavou. Pak se cosi zvrtlo. Bytem se za�aly rozléhat kroky neviditelných návšt�vník�, kliky se samy pohybovaly a dve�e otevíraly. Jakási moc vyvolávala pocit ztráty t�la, neuv��itelné lehkosti a vznášení se. K tomu se p�idaly zrakové vjemy. „P�ítel m� cht�l políbit na dobrou noc, a když se sklán�l k posteli, najednou zm�nil podobu. Byl úpln� bílý, vlasy mu zmizely, o�i se propadly a celá tvá� p�ipomínala lebku.“ Podobn� nep�íjemné zážitky mají i mnozí další ú�astníci spiritistických seancí. ,,O tom, že duchové dovedou �lov�ka po�ádn� potrápit, jsem se p�esv�d�ila na vlastní k�ži,“ sv��uje se žena z Hlinice. „Nikdy jsem na podobné úkazy nev��ila, až jednou v lét� m� navštívila moje tehdy devatenácti1etá nete� a sv��ila se mi s tím, že koupila v antikvariátu starou knihu, podle níž zkoušela p�ivolat duchy zem�elých. Kupodivu se to da�ilo bez potíží. Zkusila jsem to také. Zalíbilo se mi rozmlouvat s r�znými osobnostmi. Jenže za n�jaký �as jsem zjistila, že nemám v noci klid. M�la jsem hrozné sny, které mi p�ipadaly skute�né. �asto m� cosi tahalo z postele a dotýkalo se m�.

Nemohla jsem se v�bec bránit, byla jsem strnulá. Bála jsem se chodit spát. Pak se tyto úkazy za�aly projevovat i za plného v�domí. Neznámá síla m� táhla a škubala se mnou. Jednou v noci jsem se probudila a s hr�zou jsem se dívala do st�edu místnosti. Cítila jsem tam cosi nep�edstaviteln� d�si-vého. Nikdy jsem nepoznala podobný strach a úzkost. Neviditelný byl zt�lesn�ním zla. Druhý den ráno mi duchové napsali: ,Navštívil t� ábel. V té dob� koupil m�j starší syn bibli. �asto si ji �etl a �íkal mi: ,Ur�it� se to nesmí d�lat. Rozhodla jsem se, že s vyvoláváním duch� p�estanu, ale bylo to jako droga, stále m� n�co nutilo zkoušet to znovu. Jednou se

mi ozval duch jedné neprávem odsouzené ženy. Bylo to zvláštní, cítila jsem, že je rozzlobená. Napsala mi: ,To, co d�láš, je h�ích. B�h se na tebe zlobí, promluv s ním. Postupn� jsem se dostávala op�t k normálnímu životu. B�h mi pomoh1.“

* Jana z Prost�jovska p�edkládá Úd�sný prožitek své

prababi�ky. „Byla vdova, t�žko se protloukala životem s dv�ma

dcerami, a když ta starší z nich zem�ela, zlomilo to prababi�ce srdce. Za�ala navšt�vovat spiritistické kroužky. Zprávy od zem�elých zde zprost�edkovávalo médium s pomocí ducha sta�e�ka z Valašska. Prababi�ka m�la jediné ptání, uvid�t svou zem�elou dceru. Jak se pozd�ji sv��ila své mladší dce�i, moc tomu ducha�ení nev��ila. Nacházela na seancích jakousi psychickou út�chu. A tak nebrala vážn�, když jí sta�e�k�v duch Ústy média p�islíbil, že zem�elou dceru p�ivede. Prababi�ka bydlela ve starém dom�. Na byt� m�la ješt� dva �íšníky. Ti p�icházeli z práce až pozd� ve�er, a tak hlavní dve�e bytu nezamykala. Jednou ve�er slyšela z�etelné klepání. V domn�ní, že to jsou její podnájemníci, volala z kuchyn�: ,Pojte dál, je otev�eno. Nikdo však nešel, jen znovu kdosi zaklepal a pak ješt� jednou.

Prababi�ka šla otev�ít. Na chodb� v šeru stály dv� postavy, jedna v�tší a mohutn�jší, druhá menší. Myslela si, že to jsou ti dva �íšníci, a tak se jich d�razn� zeptala, pro� nešli dál, když je otev�eno. Postavy nehybn� stály. Prababi�ka se jim pokusila nahlédnout do tvá�e, náhle ji obešla hr�za a prudce dve�e zabouchla. Nikomu se nesv�tila, ten zážitek si nechala pro sebe. Jenže na p�íští seanci se sta�e�k�v duch prost�ednictvím média ozval s ostrou výtkou, když tekl: ,No, ty umíš p�kn� vítat hosty. P�i šel jsem k tob� s dcerou a ty jsi nám zabouchla dve�e p�ímo p�ed nosem!“

*

Zahrávání si s nevypo�itatelným sv�tem duch� nemusí ovšem skon�it pouhými chvílemi hr�zy a neklidnými sny.

V Praze vyvolávala skupina d�tí zem�elé. O n�kolik hodin pozd�ji t�em z nich zem�el n�kdo z blízkých p�íbuzných. Všichni, kte�í tak ne�ekan� zesnuli, byli naprosto zdrávi. Je to pouze náhoda?

Nejd�siv�jší nevysv�tlitelná a doufejme, že již uzav�ená série tajemných úmrtí byla zaznamenána v Brn�. V roce 1992 zde n�kolik mladých lidí z legrace uspo�ádalo seanci, p�i níž vyvolali ducha osmiletého chlapce. Ten sice byl podle p�edepsaného rituálu op�t odvolán, ale jak se zdá, od tohoto okamžiku se na všechny p�ítomné sneslo prokletí. Jeden z mladík� byl zast�elen p�i výkonu vojenské služby, druhého srazilo auto, t�etího p�ejel vlak. Také jedna z dívek zahynula p�i dopravní nehod�. Jela na motorce, nevybrala zatá�ku a na míst� se zabila. Další z dívek p�e�kala vražedný útok. Její p�ítel neunesl. že se s ním chce rozejít, a pobodal ji nožem. Dívka má dodnes následky, ale žije. Dne 12. kv�tna 1995 se konal poh�eb dalšího chlapce z tehdejší party. Byla to již pátá ob��. Naboural se v aut�. Ostatní cestující nehodu p�e�kali bez vážn�jší újmy.

Nevíme, zda tuto neuv��itelnou sérii tragických úmrtí mladých lidí skute�n� zp�sobily síly z onoho sv�ta, a nemáme ani tušení, zda tato p�íšerná �ada katastrof je již u konce. Jisté je pouze jedno: podobné p�ípady bychom rozhodn� nem�li p�ehlížet A�koliv se to m�že zdát paradoxní, vyvolávání duch� lze oprávn�n� považovat za velmi nebezpe�né. Je to skute�ná zr�dnost a sebevražda vlastní duše a �asto i t�la. Zatímco jiné tajemné jevy a záhadné úkazy �lov�k pozoruje zcela náhodn� a je pouze jejich pasivním, a tedy zcela nevinným ú�astníkem, spiritistické seance zám�rn� usilují o n�co, co nám není souzeno. Pokoušejí se zrušit odv�ké zákony života, zbo�it ochranné bariéry a navázat kontakt se záhrobím. Možná že se vyvoláva�i duch� p�itom ob�as skute�n� do�kají odpov�dí na otázky, které je trápí, a že znovu alespo� na chvíli pocítí

blízkost svých milovaných bytostí, které již odešly na v��nost, ale za jakou cenu! Snaha proniknout do oné zakázané t�inácté komnaty se rovná otev�ení pov�stné Pando�iny sk�í�ky, v níž je ukryto všechno zlo a utrpení sv�ta.

VII. OZV�NY DÁVNOV�KU Minulost nikdy ne�ekne své poslední slovo. Neexistuje

žádná hranice, na níž by definitivn� sho�elo vše, co pat�ilo k dávno odezn�lým �as�m. Život je nesmírn� podivný. To, co bylo, se ne�ekan� vrací. Zdá se, že všude okolo nás se zachovaly neviditelné stopy osud� našich p�edk�, jejich tvá�e, hlasy i pocity. Tyto otisky jsou dob�e ukryty pod nánosem novov�ku a jen za zcela mimo�ádných okolností vystoupí znovu na povrch, zjeví se a zap�sobí v plné síle.

Obyvatelé dom�, které obklopovaly pražský Dobyt�í trh, dnešní Karlovo nám�stí, probudil v noci z 20. na 21. �ervence roku 1571 nezvyklý hluk. Ze Spálené ulice vyjel podivný pr�vod voják� na koních. Muži byli ve starodávných od�vech a také jejich zbran� pat�ily do minulosti. Za tímto p�edvojem byl tažen v�z bez kol. Snad to byla jen velmi rozm�rná bedna okovaná železem. Musela být po�ádn� t�žká. Vydávala ohlušu-jící sk�ípot. Za ní krá�elo osm ob�ích postav. Zdálo se, že nemají hlavu. V míst�, kde stála kaple Božího t�la, se rozzá�ilo záhadné sv�tlo. P�ipomínalo ohe� planoucí v kruhu. V jeho st�edu se objevilo množství sud� a truhel naskládaných na sob�.

Vojáci celou tuto hromadu naložili do vozu a za úd�sného hlomozu a rachotu se obrátili zp�t a odtáhli sm�rem k Novo-m�stské radnici a pokra�ovali dále na Staré M�sto. Tajemní ob�i postávali nadále u zá�ícího kruhu. Pak se zvedl prudký vítr a vše zmizelo. Tmu však až do rána proza�ovalo nevysv�tli-telné sv�télkování.

Zprávu o této události podává mimo jiné i pan Vilém Slavata ve svých pam�tech. Zdá se, jako by se Karlovo nám�stí na malou chvíli stalo filmovým plátnem, na n�mž se promítly záb�ry dávno odvátých �as�. Není to nic nemožného. Lze p�ipustit, že vše, co se na daném míst� odehraje, z�stává

v ur�ité, nám neznámé podob� zachováno a ob�as se útržky t�chto dávných d�j� znovu vyno�í p�ed našimi vyd�šenými zraky.

* Ing. Jaroslav Nepejchal v roce 1930 zavítal spolu se svým

bratrancem na Zubštýn. „Po�así bylo velmi nevlídné. Mrholilo a nad krajinou se p�evalovala hustá mlha. Stoupali jsme od obce Pivonice. Viditelnost se ješt� zhoršila. P�i výstupu na val, který býval kdysi hradbami, ale dnes je již jen trávou zarostlým náspem, jsme uslyšeli podivný zp�v. Jeho intenzita sílila. Na vrcholu nás od z�ícenin d�lila mírná prohlube�. Za ní �n�ly zbytky stavby, �ást klenby a hromada zdiva. K rozhledn� bylo nutné projít asi t�i metry dlouhou chodbi�kou. V celém areálu nikdo nebyl, a p�esto zp�v vycházel práv� z ruin.

Slov�m rozum�t nebylo. Zn�lo to jako chorál Kdož sú boží bojovníci. Mohutný mužský sbor neutichal. Svírala nás tíse�.

Ne�ekli jsme ani slovo. Oba jsme se jen na sebe podívali a tiše za�ali sestupovat.“

* Obdobné jevy jsou n�kdy vyvolány zcela konkrétní

p�í�inou. Alena Hladká z Prahy zaznamenala ponurou historii

jednoho starého domu v Pardubicích. P�ed válkou jej obývala rodina doktora Formánka. Z tmavého schodišt� v mezipat�e se šlo do komory, kde stál mandl na prádlo. Jinak tam nebylo nic. Jednoho dne tam spolu se služebnou p�išla i malá dcerka pána domu. Vesele si povídaly, ale najednou hol�i�ka vyt�eštila o�i a ukazovala na místo na st�n� a vyplašen� k�i�ela, že tam sedí mrtvola skr�ence. Seb�hla se tam celá rodina. Nikdo nic nevid�l, jen prázdnou bílou st�nu. D�v�átko bylo v šoku a i p�es okamžitou léka�skou pomoc za n�kolik dn� zem�elo. Krátce nato byl majitel domu p�eložen do Prahy a rád opustil místo, kde p�išel o dít�. Po n�kolika letech musel d�m ustoupit nové výstavb� a byl zbourán. V komo�e, kde stával mandl, byla

v troskách zdiva objevena mrtvola muže, zazd�ného ve skr�ené poloze.

Nevysv�tlitelný záblesk minulosti pro�al poklidnou atmo-sféru rodinného domku na kraji Plzn�. Jana Simandlová o tom �íká: „M�j otec pocházel z po�etné rodiny, m�l šest souro-zenc�, samá d�v�ata. V dob�, kdy studoval reálku, m�l vyhra-zenou malou místnost, kde se spolu s p�ítelem u�ili. Nevid�l rád, když tam chodily jeho sestry. V blízkosti domku byl Mikulášský h�bitov. Již se tam nepoh�bívalo, hrobky byly polozbo�ené, nedalo velkou námahu dostat se dovnit�. Oba chlapci je �asto prolézali. Jednou m�j otec našel na h�bitov� lebku, kterou p�inesl v tašce dom�. Pro zastrašení d�v�at ji vystavil ve svém studentském pokoji a pro v�tší efekt rozžal v lebce sví�ku. M�lo to ú�inek. Holky se místnosti toho dne vyhýbaly. Ve�er m�l otec náhle vidinu. Nacházel se ve starobylé hradební chodb�. Dve�e na jejím konci se otev�ely a z nich se vyno�ila vysoká zahalená postava. P�išla až k otci a naklonila se nad ním.

Bylo cítit hrobový chlad. Neznámý m�l ruce zk�ížené na prsou, a když se jeho hábit pootev�el, ukázalo se, že nemá hlavu. Otce se zmocnila hr�za. Padl na kolena a za�al se modlit.

Posléze postava stejn� pomalým krokem odešla. Druhého dne u snídan� se d�da, který o lebce nem�l ani

tušení, zmínil o podivné atmosfé�e uplynulé noci. Psi p�íšern� vyli, chalupou prolétal v�trný proud. Otec se po jídle vytratil z domova a lebku odnesl na místo, kde ji našel.“

Nejpr�kazn�jší jsou ovšem jevy, p�i nichž ozv�ny minulosti sleduje více sv�dk� anebo se na stejném míst� opakují.

D�siví strážci hradu V rázovitém, drsném, a p�ece tak malebném poho�í Velké

Fatry se rozkládá z�ícenina hradu Sklaby�a. Bývalé pyšné sídlo feudál� je dnes již v rozvalinách, ale ty p�esto nejsou zcela opušt�ny. Strhne-li se nad horami zvláš� silná bou�e, hrad ožívá �in�ením zbraní, tajemnými hlasy a temnými siluetami p�ízrak� bez tvá�e.

,,Sklaby�a je pro mne dodnes velkým otazníkem. To, co jsem tam prožil, zcela zviklalo mé p�esv�d�ení o ,normálním toku �asu a vyvolalo pochyby o ryze materialistickém pojetí sv�ta,“ p�iznává Ivo Adámek z Ostravy. Osi�elý hrádek, ztracený mezi výb�žky hor, poprvé navštívil s kamarádem Bohoušem.

„Bylo to v srpnu. Bylo jasno, sucho a teplo. Rozbili jsme tábor na hlavním nádvo�í, pojedli a podrobili ruiny prvnímu pr�zkumu. Navzdory stísn�nému pocitu z odlehlosti a samoty se nám trosky líbily a my se rozhodli n�kolik dn� z�stat. Cht�li jsme zkusit prohledat �eledníky, v nichž m�l být ukryt vchod do sklepení. Pr�zkum poklepem nazna�oval, že pod námi jsou duté prostory, ale žádný vstup do podzemí jsme nenašli. V podve�er dorazila k brán� stará oktávka a v ní tehdejší p�ed-seda MNV Duri�ák. Kupodivu nás z hradu nevyhodil. Spolu s partou nadšenc� se jej pokoušel renovovat. Vým�nou za pomoc p�i výkopech odvodn�ní nám nabídl ubytování v strážní v�ži.

Ta již byla �áste�n� zrekonstruována. M�la d�ev�ný strop a podlahu, krb, v n�mž se dalo nejen topit, ale i p�ipravit jídlo, dlouhý dubový st�l a n�kolik židlí a naho�e v podkroví pár slamník� k p�espání. Vstup tvo�ily t�žké masivní dve�e a výhled zajiš�ovaly úzké st�ílny. P�ipadali jsme si jako v p�tihv�zdi�kovém hotelu. Jenže idyla netrvala dlouho. Po n�kolika dnech se nave�er obloha zatáhla t�žkými chmurnými

mraky a hromy - v duchu tradice - divo bily. Šli jsme spát sužováni stále rostoucím pocitem tísn�. A pak to vypuklo. Zatímco venku zu�ila bou�e a blesky k�ižovaly oblohu, hrad ožil.

Dole, p�ímo pod námi, se ozývaly zcela z�etelné t�žké dunivé kroky okovaných bot. Slyšeli jsme �in�ení �et�z�. Kov narážel na kov jako p�i šermu. Zaslechli jsme tlumené hlasy, jimž nebylo rozum�t, a další podivné, t�žko definovatelné zvuky, které se ozývaly jak z podzemí, tak zven�í z nádvo�í. M�li jsme strach. Nechápali jsme, co se vlastn� d�je. Sed�li jsme, ozbrojeni sekerkou a loveckým nožem, a �ekali. Malým okénkem s výhledem na trosky hlavní budovy jsme zahlédli jakýsi pohyb. Kdosi v temném plášti se pohyboval naho�e na ruinách.

Ani p�i jasných záblescích mu nebylo vid�t do obli�eje, spíše se zdálo, že žádný nemá.“ Ivo Adámek a jeho p�ítel nejsou jedinými sv�dky, kte�í na Sklabyni pozorovali podivuhodné úkazy. Nad ruinami jako by se vznášel d�sivý stín záhadných otazník�. P�vodní hrad byl vybudován v ran� gotickém stylu. Pozd�ji, okolo roku 1630, v jeho t�sném sousedství vyrostl opevn�ný renesan�ní zámek.

Ten se dochoval až do druhé sv�tové války, kdy se stal základnou partyzánského odboje a byl fašisty vypálen. Jak potvrzují dávné letopisy i novodobé d�jiny, v okolí obou historických staveb až p�íliš �asto tekla krev, umírali lidé a kralovalo utrpení.

Vyvolává tato p�emíra bolesti a záporných emocí psychické jevy, anebo jejich ko�eny musíme hledat jinde?

K solidnímu pátrání máme bohužel jen p�íliš málo informací. Legendy vypráv�jí o podzemních prostorách; jež prý skrývají �etná tajemství. Ale kupodivu se tím nemíní poklad.

Jak se zdá, v jednotlivých zkazkách a pov�stech jsou roztroušeny dob�e zakódované informace o n��em, co se

odehrávalo ve zdech hradu, ale venkovnímu sv�tu m�lo být utajeno. Z�ejm� šlo o n�co nep�ípustného, d�sivého a odpuzují-cího.

Zprávy jsou však velmi �ídké a zmatené. Dozvídáme se z nich, že ve sklepe ní žil obrovský had, napájený z gigantických sud� s vínem a s krví. Had je jedním ze symbol� satana a víno s krví je oblíbenou rekvizitou ábel-ských mší. Znamená to, že v hlubinách hradu se konaly orgie a ob�ady �erné magie a že p�íliv zla, které tyto rituály vyvolaly, se dodnes nahodile projevuje? Jsou tajemné jevy pozorované návšt�vníky hradu ozv�nou hr�zné minulosti a sv�dectvím o pr�niku neznámých sil?

Pokud na tyto otázky odpovíme záporn�, musíme hledat další možné �ešenÍ. K nejkuriózn�jším pat�í hypotéza jednoho z vesni�an�. Podle ní si v ruinách vybudoval sv�j brloh med-v�d, který uprchl svému krotiteli. Ze zajetí si p�inesl obojek, na n�mž visí kus �et�zu. A ten prý zp�sobuje ony nep�íjemné �in�ivé zvuky, které se tak �asto ozývají v troskách. Podle druhé teorie se ve sklepení nachází dosud neobjevená zbrojnice.

Silný vítr prý rozechvívá brn�ní a ve skulinách mezi kameny vyvolává zvuk podobný lidskému hlasu. Vchod do podzemí nebyl dosud nalezen a podle jistých indicií jsou tyto prostory dokonce zasypány. Souvislost mezi atmosférickými poruchami a nevysv�tlitelnými úkazy však nelze podce�ovat. V�tšina sv�dk� totiž slyšela tajemné zvuky a zahlédla podivné stíny, práv� když v ruinách hledala úkryt p�ed bou�í. Definitivní odpov� by mohl p�inést podrobný pr�zkum celé lokality.

VIII. KLETBY A PROKLETÍ Na ostrov� Lokrum poblíž Dubrovníku se rozkládá

starobylý klášter. Jeho zakladatelem byl Richard Lví srdce, který tudy putoval za k�ižáckého tažení. Po celá staletí zde rozjímali františkáni. V polovin� minulého století se ostrov zalíbil arcivévodovi Maxmiliánovi, bratru císa�e Františka Josefa. Záhy jej od m�sta Dubrovník koupil a mnich�m p�ikázal, aby se vyst�hovali. Poslední z františkán�, který vy-cházel z brány kláštera, prý vyslovil hroznou kletbu, aby každý majitel ostrova, nyn�jší i budoucí, zem�el násilnou smrtí. První ob�tí se stal Maxmilián. P�ijal nabízenou korunu mexického císa�e, což ho nakonec p�ivedlo p�ed poprav�í �etu.

Jeho žena se ješt� p�ed tím vrátila do Evropy, kde záhy propadla šílenství. Lokrum získal následník rakouského tr�nu princ Rudolf. Daroval mu jej jeho otec, který ostrov obdržel jako d�dictví po Maxmiliánovi. Ze svého nového majetku se neradoval dlouho. V roce 1889 byli Rudolf a krásná baronesa Mary Vetserová nalezeni v Mayerlingu u Vídn� mrtví. Nový pán ostrova arcivévoda Ferdinand Este pro jistotu nikdy na Lokrum nezavítal. Ale to ho nezachránilo. Spolu se svou ženou zem�el rukou atentátníka v Sarajevu. Atentát byl impulsem k rozpoutání první sv�tové války. Krátce nato se do kláštera vrátili františkáni.

Kletby nejsou pouhým mýtem. Jejich údernost, vytrvalost a síla jsou mnohem v�tší, než bychom byli ochotní p�ipustit.

A� již zám�rn� nebo pouze ze vzteku náhodn� vyslovená slova se stávají krutou realitou. V polovin� šedesátých let došlo v Slavi�ín� k tragické havárii. Krátce po p�lnoci se dva mladí chlapci z�ítili na motorce dol� z mostu. Jeden z nich byl na míst� mrtvý. Druhý nehodu kupodivu p�e�kal jen s menším zran�ním. Rodi�e zem�elého neunesli tíhu nešt�stí. Za viníka považovali �idi�e motorky. Ten totiž oné noci vytáhl jejich

syna z postele, aby spolu jeli na tane�ní zábavu, a z�ejm� nezvládl �ízení. Nahlas mu pop�áli stejnou smrt jako svému chlapci.

Kletba se splnila. Majitel motorky se p�esn� za rok na svém stroji zabil.

* Vlastimil Hosnedl z Brna byl sv�dkem dalšího p�ípadu,

v n�mž roli vraha sehrála nevhodná slova. „V záv�ru školního roku jsme se na p�edprázdninovém ve�írku lou�ili s jednou milou kolegyní, která odcházela do d�chodu. Oslavy se zú�astnil celý u�itelský sbor, samoz�ejm� v�etn� �editele. Jeho jedinou chybou bylo n�kdy až nevkusné žertování. Byl rád vtipný za každou cenu. Když p�i lou�ení s naší spolupracovnicí pronášel oslavné ódy, náhle mu ujela rádoby legra�ní myšlenka. �ekl, že doufá, že odcházející paní u�itelka bude natolik ukázn�ná, uv�dom�lá a nebude p�íliš dlouho zat�žovat erární pokladnu pobíráním d�chodu. Nejlepší by bylo, kdyby se po vzoru Lomikara rozlou�ila se sv�tem do roka a do dne. Nevhodný bonmot nás zarazil, ale všichni jsme již m�li pár skleni�ek, a tak jsme jej p�ešli ml�ením.

Ub�hl další školní rok, když do školy p�išel manžel oné kolegyn� v penzi a cht�l o samot� hovo�it s �editelem. V kance-lá�i ohromenému vládci školy oznámil, že jeho bývalá pod�ízená splnila do písmene d�sivé p�ání. V n�kolika posled-ních dnech p�ed výro�ím svého odchodu do d�chodu intenzívn� myslela na �editel�v výrok, nervovala se, a práv� v onen osudný výro�ní den p�estalo její slabé srdce pracovat.“ Je ovšem otázkou, zda v t�chto p�ípadech je p�í�inou tragic-kého rozuzlení skute�n� síla kletby anebo autosugesce ob�ti, která na vy��ené prokletí ustavi�n� myslí.

František Hanus ze Zlína bydlel p�ed válkou u otcova strýce. „Ve vesnici byl statek. Starý hospodá� p�edal majetek svému synovi a sám odešel na vejminek, ale tam s ním mladí nezacházeli dob�e. Jednou, když už nemohl déle snášet synovo

ustavi�né šikanování, vyšel p�ed statek, zvedl ruku k nebi a zvolal: ,Proklínám tento statek do t�etího kolena. T�i hospodá�i tady neum�ou. A opravdu. Sám se stal prvním z �ady, když skonal mimo tento d�m. Jeho syn zem�el náhle p�i jednání u cizích lidí v sousední obci a t�etí byl v padesátých letech odsouzen jako kulak a zem�el ve v�zení. Nyní se o statek uchází jeden z potomk�. Vypln�ná kletba již prý nehrozí.“ Gejzír záporných sil nemusí rozpoutat jen zám�rná snaha ublížit Sta�í trocha roz�ilení a z úst vyletí hrozba. Nemusíme ji myslet vážn�, ale vy��ené již nelze odvolat a zlá myšlenka se stává skutkem. Za�átkem prosince roku 1980 vypukla mezi Adrianou Boleckou a druhým manželem její matky hádka. Padlo i pár facek. „Vzteklá a ubre�ená jsem prohlásila: ,Pánb�h t� musí potrestat za to všechno, co se mnou vyvádíš. Doufám, že se nedožiješ Vánoc! K mému úžasu již za pár dn� p�ijel ot�ím s ovázanou hlavou a s n�kolika stehy. Smrti unikl jen o vlásek.“

* P�íb�h V�nceslavy Bernardové z Prahy dokazuje, že na

kletbu mohou reagovat i v�ci okolo nás. „Má p�ítelkyn� p�išla jednoho pátku dom� a jako správná matka rodiny nev�d�la, kam d�ív sko�it. Zad�lala na buchty, uva�ila ve�e�i a ješt� se dala do praní. Její manžel si jako vždy pohodln� hov�l na gau�i, dosp�lý syn a dcera odpo�ívali v k�esle a všichni svorn� sledovali podve�erní televizní seriál. Má p�ítelkyn� pobíhala mezi kuchyní a koupelnou, unavená po celodenní práci a také trochu naštvaná, že se nem�že dívat. Vztek v ní nar�stal. Záhy se spravedliv� rozho��ila a pronesla: ,Po slyšte, vy t�i, aby mi n�kdo z vás pomohl, to vás ani nenapadne. Kéž by se s tou zatracenou televizí n�co stalo! A odb�hla zase k práci. Tém�� vzáp�tí za ní p�išel syn, o�i navrch hlavy, a �íká: ,Táta ti vzkazuje, že až p�íšt� budeš �arovat, máš si vybrat n�jaký jiný objekt než televizor. Zmín�ný p�ístroj totiž po její kletb�,

zrovna v nejzajímav�jším míst� d�je zhasl. Znovu se rozzá�il až po oprav�.“

Neviditelní ochránci hrob� N�které z hrob� panovník� prastarých civilizací jsou

chrán�ny kletbou. Každý, kdo se k nim p�iblíží a pohne kostmi bývalých mocných anebo se zmocní jejich majetku, bude postižen nešt�stím. Letité legendy o tajemných silách st�ežících klid zem�elých nelze brát na lehkou váhu. V�dci, archeologové i lupi�i, kte�í zavítali do prokletých hrobek, utrp�li záhy ne�ekané rány osudu. Sv�j díl nešt�stí museli nést i oby�ejní vandalové pokoušející se zneuctít h�bitovy.

Na sklonku minulého století na ostrov� Bora Bora m�ly být z jedné tamní hrobky vyzvednuty ostatky král� a uloženy na dno posvátné jeskyn�. Hrob totiž musel ustoupit plánované výstavb� silnice. Ale každá živá bytost, která se p�iblížila k poh�ebišti, byla postižena ektropií - p�evrácením o�ních ví�ek anebo jinou ne�ekanou indispozicí organismu. �editel muzea v Honolulu cht�l získat um�lecké p�edm�ty, které se nacházely v hrobce, ale jím vyslaní experti dostali vysoké teploty a za�ali blouznit Nakonec se potomci královské rodiny rozhodli zni�it všechny poz�statky a hrob i s veškerými po-klady vypálili. Cesta však byla pro jistotu vedena jinudy.

Na Cookových ostrovech si skupina turist� prohlížela posvátné skály a hroby, v nichž byly uloženy kosti lidských ob�tí. Jeden z mladík� se smál výklad�m pr�vodce, vysko�il a položil svou hlavu do žlábku v kamenném oltá�i ur�eném pro hlavu ob�tovaného �lov�ka. V hloupém žertu si zahrál na zajatce, který zde �eká na smrt. N�kte�í se nervózn� zasmáli, pr�vodce byl roztrp�en a exkurzi ukon�il. Oné noci mladík zjistil, že nem�že pohnout hlavou, kterou pronikala prudká

bolest. Léka�i si s chorobou nev�d�li rady. Teprve jeden starý místní kn�z doporu�il, aby chlapec vykonal pat�i�ný rituál a p�inesl ob�ti boh�m heiau jako výraz prosby o odpušt�ní za posm�šky na posvátném, kletbou st�eženém míst�. Po o�istném ceremoniálu se mladík opravdu ihned vylé�il.

V Mnichov� byl v roce 1901 poh�ben bývalý spiritista a jeden z nejlepších komunikátor� se zem�elými Josef Jun-gwirth.

V kv�tnu 1978 poškodili jeho náhrobek dva �trnáctiletí školáci.

O dva dny pozd�ji se oba hoši za�ali dusit a za nesmírného utrpení zem�eli, aniž se kdy poda�ilo zjistit p�í�inu jejich smrti.

Zprávy o okamžitém potrestání viník� neodradily další vandaly. Dne 26. �ervna téhož roku se v noci p�ikradli na h�bitov dva podnapilí osmnáctiletí mladíci a již tak poškozený Jungwirth�v pomník kladivem zcela rozt�ískali na d�kaz toho, že kletba neexistuje. První z nich, Walter Katz, se zabil za �ty�i dny, když p�i havárii vylétl ze silnice a zlomil si vaz. Vyplašená rodina druhého pachatele, Johanna Fuchse, nechala ihned zni�ený pomník postavit znovu a celý hrob opravila. Nato všichni odjeli na Kanárské ostrovy. Pomst� ze záhrobí však mladý vandal p�esto neunikl. Dne 13. �ervence se z nepochopitelných d�vod� z�ítil ze skály a zem�el.

Další d�kaz o silách st�ežících klid mrtvých p�edkládá Dada Senovská z Brna: „Maminka s tatínkem, když byli mladí, m�li n�kolik kamarád�. Ti chlapci se jednou opili a vtrhli na h�bitov. Nevím, co všechno tam provedli, škoda asi nebyla velká.

Nakonec jeden z nich vylezl na h�bitovní ze, rozpažil ruce a sm�rem na h�bitov zavolal: ,Skákejte, vy mrtví, jako ská�u já. Sesko�il dol�, z�stal nehybn� ležet a museli ho odnést k léka�i.

Od pasu dol� z�stal ochrnutý. Psychicky tento stav neunesl a cht�l spáchat sebevraždu. Pokoušel se otrávit, pod�ezal si

žíly, ale vždy ho sta�ili zachránit. Upoután na l�žko se trápil více než padesát let.“ Jiný nerozvážný no�ní návšt�vník h�bitova si dodnes neumí vysv�tlit, pro� na n�j zaúto�ily záhrobní síly. „Ned�lal jsem nic špatného, snad jsem jen vedl rádoby vtipné �e�i. A pak, když jsem z jednoho hrobu cht�l sebrat ho�ící sví�ku, abych si od ní p�ipálil, se to stalo. V naprostém bezv�t�í se na hrob náhle z�ítil nedaleký vzrostlý strom. Jen tak tak jsem usko�il.“

Nositelé nešt�stí Slavný automobilový závodník hrab� Zborowski se zabil

ve svém voze na francouzském pob�eží. V okamžiku smrti m� na ruce prsten velmi zvláštního, st�ží p�ehlédnutelného tvaru Tradovalo se, že tento šperk p�ináší nešt�stí. Za dobu pouhých n�kolika let byl celkem p�tkrát nalezen na prst� mrtvoly vystavené v pa�ížském Morgue. Šlo o zavražd�né anebo jinak tragicky zahynulé neš�astníky, které policie nechala ve�ejn� vystavit v tomto ústavu, aby zjistila jejich totožnost.

Znamená to, že byl prsten prokletý? N�které p�edm�ty p�inesly svým majitel�m až neuv��iteln� dlouhou �adu katastrof.

Bývalý n�mecký princ Jind�ich Pruský obdržel od Ben-zovy automobilky v�z, s nímž záhy zabil jednoho chodce. Princ auto ihned prodal. Nový majitel již cestou ke své garáži p�ejel ženu. Auto bylo skute�ným vrahem na kolech. Záhy nato usmrtilo další ob��, op�t chodce. �tvrtou v �ad� se stal sám �idi�.

V�z se z nepochopitelných d�vod� p�evrhl na �et�zovém most� v Kolín� nad Rýnem. Podobným vraždícím automobi-lem byl i rudý šestiválec, v n�mž p�i atentátu nalezl smrt rakouský arcivévoda František Ferdinand. Po krátkém depono-

vání ve víde�ském muzeu byl v mezivále�ném období v�z vrácen do Bosny, kde zp�sobil �adu nehod. Jeho posledním majitelem se stal zámožný obchodník. P�i cest� do Sarajeva motor bez jakékoli zjevné p�í�iny vypov�d�l službu. �idi� vystoupil, a když se mu nepoda�ilo nalézt závadu, najal ko�ího a dva kon�, aby stroj odtáhli. P�i zap�ahání motor najednou sám od sebe nasko�il a automobil se rozjel. Kon� se splašili, vozka sta�il usko�it.

V�z narazil do svahu, p�evrátil se a rozma�kal svého majitele, který sed�l za volantem.

Známý cyklista Olivier Peterson narazil v New Yorku na sloup a rozbil si lebku. Na prst� m�l velmi jednoduchý prsten, jehož p�vod a historie byly neznámé. Pro št�stí si jej ponechal závodník�v p�ítel Miles, �len téhož závodního klubu. Za dva m�síce byl zavražd�n. T�etím majitelem se stal další cyklista Stafford. Po p�l roce se zabil. Lidé jsou nepou�itelní. Prsten jako památku si vyprosil William C. Stinson, který byl v té dob� držitelem rekordu v po�tu kilometr� ujetých za jednu hodinu a platil za jednoho z nejlepších jezdc�. Od okamžiku, kdy mu pat�il prsten, jej pronásledovala sm�la. T�ikrát se na kole t�žce zranil. Teprve když prsten odložil, vrátily se úsp�chy v závodech i v život�.

Jak je možné, že i zcela oby�ejné p�edm�ty dovedou na své majitele p�ivolat nešt�stí a mnohdy i smrt? Pochopit tuto skute�nost bychom mohli snad jen v p�ípad� vraždících fetiš�.

Ty jsou zhotovovány, aby ublížily, a jsou tedy pozname-nány zlem.

Pro� však sm�lu p�inášejí i v�ci, které m�ly �lov�ku sloužit?

Pražská astroložka Zoša Kinkorová se zabývala rozborem horoskop� lidí, jejichž osudy skon�ily tragicky, a prokázala, že již v okamžiku narození jim hv�zdy nev�štily nic dobrého a neš�astná budoucnost byla tedy zákonitou jistotou. Co když podobný princip p�sobí na vše okolo nás? Víme, že japonští

podnikatelé zahájí stavbu jen v okamžiku, který jim doporu�ili astrologové. Bez porady s hv�zdá�i se ani na jiných místech sv�ta neobejde start žádného v�tšího projektu. Prokleté p�edm�ty snad vznikaly v okamžiku, kterému hv�zdy zrovna nep�ály. A je tedy p�irozené, že jsou osudov� spjaty s nešt�s-tím, které p�enášejí na své majitele.

IX. POD KNUTOU POV�R Sv�rací kazajka pov�r obepíná spolehliv� celý sv�t. Tém��

v každém jeho koutu jsou lidé p�esv�d�ení, že ur�itá znamení �i úkazy jsou spolehlivými zv�stovateli nadcházející kata-strofy. Jeto pouze poz�statek prastarých p�edsudk�, anebo dob�e odpozorovaný zákonitý sled událostí? Jak je možné, že shodné postoje nacházíme v civilizacích, které nikdy nem�ly nic spole�ného, a p�esto došly k totožným záv�r�m?

�lov�k, jehož o�i nejdou po smrti zatla�it a z�stávají stále otev�ené, si vyhlíží spole�níka, který ho záhy doprovodí na onen sv�t S touto pov�rou se setkáme na Havajských ostro-vech, v Africe i u nás. „Když zem�el m�j táta a maminka mu zatla�ovala o�i, jedno oko se opakovan� otevíralo,“ vzpomíná Vlasta Pazderová z Pardubic. „Maminka tatínkovi �ekla: ,Nech toho, já ješt� s tebou jít nechci. Za n�kolik týdn� zcela neo�ekávan� zem�el m�j zcela zdravý bratr. Maminka si pak trpce vy�ítala, že když necht�la jít s tátou ona, vzal si s sebou syna.“ Hned dva obdobné p�ípady byly zaznamenány v rodin� paní K Š. z Olomouce.

„Když jsem byla malá hol�i�ka, maminka mi jednou ukazovala fotky, mezi nimiž byla i fotografie mého staršího brat�í�ka. Ten ovšem zem�el jako malé dít� na záškrt. P�ekva-pilo m�, že m�l i v rakvi otev�ené o�i. Maminka mi �ekla, že podle staré pov�ry mrtvý, jemuž se neda�í zatla�it o�i, si n�koho vyhlíží a pak záhy n�kdo z p�íbuzenstva zem�e.

V p�ípad� mého bratra se to vyplnilo. Za t�i týdny po jeho poh�bu zem�el mamin�in otec, náš d�de�ek. Léta plynula a já na to zapomn�la. Nastal však �as, kdy moje maminka po velmi t�žké nemoci a dlouhém trápení zem�ela. Nevím, zda p�í�inou byla osudová náhoda anebo špatné ošet�ení v nemocnici, ale maminka m�la v rakvi otev�ené o�i. Byl to hrozný pohled, protože po chemoterapii a n�kolika operacích z ní z�stal jen

uzlí�ek hr�zy. Dívala jsem se a vzpomn�la si na bratra. Zamrazilo m�. Stále jsem na to musela myslet a ut�šovala se, že tentokrát bude vše jinak. Nebylo. Tatínek zem�el do t�í m�síc�.“ Pozoruhodný pr�zkum v rodinách spolupracovník� a známých provád�la Ilona Dnar�íková ze Staré Boleslavi. Zajímalo ji, zda prastará pov�ra o tom, že p�íchod nového života musí být vykoupen n��í smrtí, je alespo� trochu od�vodn�ná.

Výsledek byl šokující. V �etných rodinách došlo v období narození dít�te zárove� k úmrtí. „Když byla maminka Anna v devátém m�síci, tak jí umírala babi�ka. Na smrtelné posteli �ekla: ,Brzo se Ani�ce narodí dcera a já jí dám život. Dva dny nato zem�ela a Anna v ten den porodila dceru. Náš syn v šesti týdnech onemocn�l a musel do nemocnice. Scházelo pár dn� do jeho �ty� m�síc�, když nám oznámili, že jej propustí. V tu dobu zápasila manželova babi�ka o život. Syn p�esn� ve �ty�ech m�sících zem�el a babi�ka se z toho dostala. Po více než roce jsem p�išla op�t do jiného stavu a hrozn� se bála o to mali�ké, ale i o život svých blízkých. Dcerka se narodila kon-cern roku 1988 a záhy poté zem�el d�da. Smrt v rodin� nás neminula, ani když p�išla na sv�t má další dcera. Je to vše pouze náhoda?“ Pov�ry jsou velmi rozmanité, v�tšinou však mají jedno spole�né - v�ští smrt anebo jiné nešt�stí.

* Hana Poustková z Kamenných Žehrovic byla na svatb� své

sest�enice. „Mezi svateb�any byla i moje babi�ka. Když bylo veselí v nejlepším, kolem domku se ubíral poh�ební pr�vod Babi�ka zvážn�la a �ekla, že když kolem svatební hostiny krá�í poh�eb, do t�í dn� n�kdo z rodiny um�e. M�j tatínek si z toho d�lal legraci a nabádal babi�ku, a� na takové pov�ry nev��í a nekazí náladu. Jenže druhý den po svatb� jel tatínek do práce na motorce a cestou se zabil.“

*

Marie Vysloužilová z Dvora Králové uvádí: „V roce 1949 na podzim, kdy ovoce bylo již o�esané, nám za�ala kvést jablo�. Prý to znamená brzké úmrtí v rodin�. Na po�átku p�íštího roku nám zem�ela maminka.“

* Ludce Benešové z Police nad Metují p�i pobytu v Bulhar-

sku z�ernal zlatý prstýnek. To jak známo nev�ští nic dobrého. Když se vrátila dom�, byla vítána s plá�em. Práv� onu noc d�m postihla povode�. Rodinu sice sta�ili hasi�i s pomocí lan zachránit, ale zna�ná �ást domu i auto v garáži byly pod vodou.

* Nejvíce pov�r u nás je spojeno s Vánocemi. Svátky lásky

a míru dovedou mít n�kdy nemile ho�kou p�íchu�. „U nás doma se o Vánocích jablí�ka krájet nesm�jí,“ tvrdí

Olga Škodová z Dob�an. „Máme smutnou zkušenost. Také nás vždy zajímalo, co nás �eká, a hv�zdi�ka v rozkrojeném jablku pot�šila. Až jednou maminka našla k�ížek. Celý život ji budu vid�t, jak nad tím rozkrojeným jablkem posmutn�la. Snažili jsme se jí to rozmluvit, že jde jen o starý hloupý zvyk, ale nálada z�stala stísn�ná. Dokonce se s tímto zlým znamením sv��ila i v práci a dodala, že do roka zem�e. Byla ovšem úpln� zdravá a energie z ní doslova vyza�ovala. A p�esto zem�ela 30. prosince, pouhých p�t dn� po spat�ení osudného k�ížku, se zabila p�i autonehod�.“

* Otto Waldhaus z Bechyn� m�l p�ítele Milana, pilota bom-

bardovacího letounu. Sou�asn� dostali nové byty, vzájemn� si pomáhali je vylepšovat a to kamarádství ješt� více utužilo.

O Vánocích roku 1956, když celá rodina zasedla k št�drove�erní ve�e�i, spadl náhle doprost�ed stolu zbrusu nový lustr. Nikdo nechápal, jak je to možné. Hák na strop� držel a oko lustru z�stalo nepoškozené. Milanova maminka v tom vid�la zlé znamení.

A nemýlila se. P�íští Vánoce slavili bez Milana. Z�ítil se p�i cvi�ném letu.

* „Byla jsem mladá a svobodná. Již delší dobu jsem však

m�la ráda chlapce z druhého konce republiky,“ vzpomíná paní M. S. z Vrchlabí. „M�j hoch pracoval v kancelá�i a ke konci roku byl hodn� zaneprázdn�ný. Blížily se váno�ní svátky a já v�d�la, že je budeme prožívat každý doma u svých rodi��. Nadešel Št�drý den. Zasedli jsme k ve�e�i, a než jsme se dotkli talí�e, roury pili�ák� vypadly ze zdi a já m�la plný talí� sazí. Maminka �ekla, že podle staré pov�ry mi to p�inese velký smutek. A tak se také stalo. Za �trnáct dn� jsem jela na poh�eb. M�j chlapec náhle zem�el.“

Neber mrtvým kv�tiny Vzít n�co, co bylo ur�eno zem�elému, se nevyplácí. �ada

sv�dectví dokazuje, že tato pov�ra se až nebezpe�n� �asto napl�uje. Marie A. z Kn�žice byla p�ed tém�� t�iceti lety zamilována do chlapce Vojt�cha. „Onoho ve�era, kdy jsme se m�li op�t sejít, mi maminka poru�ila zajít na h�bitov zalít kv�tiny. Vojta p�ijel na motorce, a tak jsme jeli. P�i odchodu ze h�bitova jsem na jednom hrob� utrhla kv�tinu a p�ivázala ji na motorku. Celý ve�er jsme strávili spolu. P�i lou�ení jsem cht�la kytku z motorky zahodit. ,Ukaž, �ekla jsem Vojt�chovi, ,zaho-díme ji nebo si mrtvý za tebou pro kv�tinu p�ijde.

,Ale nep�ijde, nech ji tam, odpov�d�l a odjel. Druhý den dopoledne za mnou op�t p�ijel. Stáli jsme spolu na kope�ku.

Jak se rozjížd�l dol�, tak se oto�il, ukázal na vadnoucí kv�tinu a zak�i�el: ,Podívej, ten mrtvý si pro ni ješt� nep�išel. To byla jeho poslední slova. Kousek za vsí opravovali silnici. Vojta dostal smyk na navezeném št�rku a nehodu nep�ežil.“

* Také Marie Škodová z Rumburka je p�esv�d�ena, že

zdánliv� nevinné kv�tiny pro zem�elé mohou p�inést velké trable.

„M�j mladší syn po vyu�ení nastoupil do Poh�ební služby. Jednou po smute�ním ob�adu mi p�inesl krásné karafiáty a dal je do vázy v obývacím pokoji. Bylo mi z toho dost divn�, a tak jsem mu domluvila, aby už nikdy nenosil dom� nic, co pat�ilo mrtvým. P�i té debat� si vzpomn�l, že má u sebe ješt� identifika�ní karti�ku zem�elého. Vyhodil ji do koše. Ve�er se vydal za kamarádem, dcera šla spát, já se dívala na televizi. Z�ejm� jsem si na chvilku zd�ímla, snad jsem byla v jakémsi polospánku. Najednou jsem t�sn� p�ed sebou vid�la obli�ej muže jako v mlze, ale p�esto dob�e rozeznatelný. Zárove� m� ovanul lehký vánek. Okamžit� jsem si vzpomn�la na kytici z poh�bu. Bylo mi všelijak. Když syn p�išel dom�, zeptala jsem se ho, jak ten poh�bený pán vypadal, jaké m�l vlasy, a syn mi ho popsal. Tvá� p�esn� odpovídala onomu zjevení.“ Magda Jav�rková z Ho�ic p�idává svou výpov�. „Jako d�ti jsme �as-to chodily na h�bitov. Má sestra jednou vzala z vedlejšího hrobu dva prázdné kv�tiná�e a odnesla je dom�. V noci se v pokoji, kde jsme spaly, objevila bílá postava. Za�aly jsme k�i�et, d�da rozsvítil petrolejku a zjevení zmizelo. Druhý den jsme šly kv�tiná�e vrátit na h�bitov. Najednou p�ilet�l kámen a rozbil sest�e hlavu. Široko daleko ale nikdo nebyl.“

Zuzana Režná z Prahy byla sv�dkem podivného jevu. „�istila jsem pomník na hrob� mé babi�ky, do vázy vložila �erstvé kv�tiny a cht�la ješt� zapálit sví�ku, ale zapomn�la jsem ji koupit. Vedle u hrobu ležely t�i sví�ky. Po jedné jsem sáhla s tím, že když ji vezmu, nebožtíkovi od vedle p�ece neublížím. Sotva jsem ale vzala sví�ku do ruky, ozvala se hrozná rána. Váza, do níž jsem práv� vložila kv�tiny, se rozlet�la na tisíc kousk�, jako by na ni spadl t�žký kámen. V duchu jsem se omluvila, sví�ku vrátila na místo a rychle

odešla.“ Pov�ry prý vyr�stají pouze z úrodného podhoubí nev�domosti a jsou pouhým výmyslem. Jak je však možné, že se mnohdy až hroziv� p�esn� napl�ují?

X. DOB�E UTAJENÉ VZPOURY �lenové francouzské akademie v�d kdysi dávno odmítli

existenci meteorit�, o nichž sedláci tvrdili, že spadly na jejich pole. „Z nebe nic padat nem�že, protože tam nic není,“ �íkali tehdy u�enci a sedláky obvinili ze lži. Meteority ovšem nezávisle na rozhodnutí moudrých hlav k zemi vesele padaly dál.

Tato již notn� ot�epaná historka se s oblibou používá jako ilustrace tvrzení, že nic není nemožné. A opravdu, i t�ch n�kolik málo jistot, které nám zdánliv� neot�esitelné fyzikální zákony nabízejí, se m�že dokonale zhroutit v základech. Nastávají chvíle, kdy se nesta�íme divit. Z jasné oblohy se k zemi snáší déš� ryb, žab nebo t�eba kamení. Navzdory gravitaci se oválné p�edm�ty odmítají skutálet z kopce dol�, ale naopak samy od sebe, pohán�ny neviditelnou silou, stoupají svahem vzh�ru. V�ci okolo nás mizí, aby se poté, co jsme je neuv��iteln� dlouho marn� hledali, vyno�ily na nápadném mís-t�. Jsou to pouze halucinace, anebo p�íroda �as od �asu vytáhne nové p�ekvapivé trumfy z rukávu a hraje s námi hru, jejíž pravidla jsme dosud nesta�ili prokouknout?

Tomáš Ž�rek z Ostravy cestoval na dovolenou do Pieš�an. Po návšt�v� rodiny ve Vyškov� pokra�oval svým fiatem

sm�rem na Slovensko. „V místech, kde silnice vedla mírn� vlnitým terénem, jsem - jak mám ve zvyku - vy�azoval rychlost a z kopce jel na volnob�h. Dojel jsem k pom�rn� dlouhému prudkému klesání, vy�adil rychlost a pokra�oval rychlostí asi 90 km se zapnutým motorem, jenže auto místo aby zrychlovalo anebo v p�íkrém kopci alespo� pokra�ovalo stejnou rychlostí, za�alo zpomalovat, a to tak výrazn�, že jsem musel op�t za�adit rychlost, abych se zase normáln� rozjel a pokra�oval. M�l jsem za�azenou trojku, motor �val, ale sílu, která nás brzdila, nemohl p�ekonat a auto po�ád zpomalovalo. To vše se odehrálo samo-

z�ejm� ve vte�inách a t�žko se to popisuje: Vy�adil jsem op�t rychlost, auto se v prudkém klesání zastavilo a k naší hr�ze za�alo samo couvat zp�t do kopce. Manželka nechápala, co to vyvádím. Vypnul jsem motor v domn�ní, že snad došlo k n�-jaké poruše, ale auto couvalo �ím dál rychleji, jako kdyby nás kdosi neviditelný táhl. Když už byla rychlost tak velká, že jsem p�estával zvládat �ízení, instinktivn� jsem šlápl na brzdu a s námahou našt�stí auto zastavil. Se zataženou ru�ní brzdou a s nohou na brzdovém pedálu jsem n�kolik minut stál a snažil se vzpamatovat z šoku. Po chvilce jsem nastartoval a zkusil se znovu rozjet. K naší velké úlev� se to poda�ilo.

Vše se vrátilo do normálních kolejí. Auto za�alo klesat dol�.“ A� to pan Ž�rek z�ejm� netuší, jeho zdánliv� neuv��i-telný prožitek není ojedin�lý. Asi t�icet kilometr� na východ od �íma se nachází vesnice Rocca di Papa a u ní kopec nazývaný Hlava sv�ta. Na tomto míst� by Newton se svými ,gravita�ními zákony p�íliš nepochodil. Na asfaltce, která vede p�es kopec, �asto zastavují automobilisté, aby se pot�šili pozorováním neobvyklého jevu. Plechovky od piva �i coca-coly spušt�né svahem dol� se záhy zastavují a za�ínají samy od sebe stoupat. Také nezabrzd�ný automobil s vypnutým motorem táhne cosi pomalu vzh�ru. Vylejete-li na asfalt vodu, úzkou stružkou se jako had za�ne plazit k vrcholu. �ím je tato gravita�ní anomá-lie zp�sobená, z�stává záhadou. V�dci p�išli s dv�ma teoriemi.

Podle jedné jde prý o optický klam. Záleží na tom, odkud se pozorovatel dívá. Cesta prý pouze budí dojem stoupání, ale ve skute�nosti klesá. Jediné p�iložení vodováhy k vozovce rozmetalo toto chatrn� slepené �ešení. Druhá hypotéza p�edpo-kládá mohutné ložisko magnetických kov� uložených pod vrcholem kopce. Jak je ale možné, že vzh�ru stoupají i plasti-kové láhve a další p�edm�ty z nevodivých materiál�?

Obdobná místa se vzbou�enou gravitací se nacházejí v Japonsku, na polské stran� Sn�žky a v N�mecku. N�kde má tento jev jen slabou intenzitu, jinde neznámá síla vytáhne

nahoru i pln� naložený náklaák. U vesnice Rocca di Papa m�žeme tento fenomén pozorovat neustále, jinde zaúto�í jen krátce a pak zase tajemn� zmizí.

Pod palbou kamení „Psal se rok 1941, válka zu�ila, nebylo �ím topit, a tak otec

p�ivítal, že mu bylo povoleno chodit na pa�ezy,“ napsala Míla �ezní�ková z Litom��ic. „Bydleli jsme na kraji vesnice a na pa�ezy se chodilo k potoku, který protékal loukami. Otec m� ob�as brával s sebou. Jednou vzal malý vozí�ek a krumpá�. Pa�ezy byly z�ejm� po jasanech, a tak se otec rozhodl, že vykope dva. P�i dobývání prvního se ned�lo nic, ale když se pustil do druhého, najednou nad našimi hlavami p�elétl kámen velikosti husího vejce. Nejprve jsme si mysleli, že n�kdo žertuje, ale široko daleko nebylo nic, žádné k�oví nebo násep, za nímž by se neznámý úto�ník mohl schovat. Jen louka s potokem a pak ty pa�ezy. Bylo divné, že když se otec dostal hloub�ji, palba kamením zesílila. Musím ovšem podotknout, že ani jeden nás nezasáhl. Vypadalo to, že tajemný ostrost�elec nemá v úmyslu nám ublížit, jen nás chce postrašit. Otec kone�n� pa�ez dostal ze zem�, naložili jsme jej k prvnímu a sp�chali dom�. Kameny však létat nep�estaly, jejich hvízdot nás doprovázel celou cestu. U chalupy na dvo�e stál soused s mou matkou. Také oni vid�li létající kameny.

Po uklidn�ní a hlavn� po porad� se sousedem jsme se ve t�ech vrátili na louku. Otec se sousedem krumpá�em a lopatou rozší�ili jámu a v hloubce našli zbytky lidských kostí a po dal-ším pe�livém hledání ješt� kr�ek od houslí.

Nález jsme svázali do rane�ku, zasypali hlínou a šli dom�.

Soused i otec usoudili, že na louce byl kdysi dávno pocho-ván n�jaký šuma�, který šel krajem, anebo tam došlo k vražd� a ob�� byla zakopána pod stromem, kde by ji nikdo nehledal.“

* Obdobný, dokonce policejními protokoly doložený p�ípad

se udál v Kolín�. Jeden z potomk� postižené rodiny, paní M. K�ížová z Prahy, o tom vypráví: „Stalo se to na Kutnohor-ském nám�stí v dom� U Dejdar�. Bydlel tam m�j d�de�ek Franc s manželkou a s 12 d�tmi. D�de�ek m�l malou továrnu na kotle a mimo to byl p�ísežným soudním znalcem ve svém oboru. Rodina žila klidn� a spokojen� až do dne, kdy na ni zaúto�ily tajemné síly. Na d�m, do dvora i na zahradu za�alo po setm�ní padat kamení. Oblázky r�zných velikostí dopadaly na st�echu a odtud se s rachotem �ítily dol�. Nikdo se neodvažoval vyjít z domu, jen d�de�ek se pokusil zjistit, co se d�je. Déš� kamení zhoustl a donutil jej vrátit se. To se opako-valo s p�íchodem noci i další dva dny. D�de�ek tedy šel na �etnickou stanici. To už se o nevysv�tlitelném úkazu mluvilo po celém Kolín�. �etníci p�išli v helmách, prohlédli d�kladn� celý d�m, dv�r i zahradu, ale nep�išli na to, odkud kamení padá. Jakmile nastal soumrak, útok za�al znovu. Na prot�jším chodníku se shromažovali lidé. �etníci znervózn�li, ptali se d�de�ka, zdá nemá n�jaké nep�átele. Nev�d�lo žádném. Pak si ale vzpomn�l, že p�ed n�kolika m�síci byl p�ivolán jako znalec k soudnímu sporu m�stské plynárny s jakousi firmou. Na zá-klad� jeho posudku plynárna spor prohrála. Budova této plynárny stála pouhých n�kolik metr� od místa, kde kon�ila zahrada postižené rodiny. �etník�m bylo náhle vše jasné. Vpadli do plynárny, ud�lali d�kladnou prohlídku a vyslýchali zam�stnance. Usoudili však, že není možné házet ru�n� kameny na st�echu domu tak, aby padaly jako z nebe. Nutili zam�stnance, aby se p�iznali, kde mají ukrytý kamenomet a zásobu kamenné munice. V celém objektu ovšem nenašli jediný kamínek. Jev se opakoval více než dva týdny. �etníci

zu�ili, b�hali po zahrad� mezi poletujícími kameny a bodali do tmavých k�ovin, aby vypátrali úto�níka. D�de�kova služebná si vysloužila obdiv, když chodívala ve�er se džbánem pro pivo a nad hlavou držela plechové umyvadlo jako deštník. Teprve na po�átku t�etího týdne za�ala invaze kamení slábnout. Zatímco na za�átku trvala nezvyklá produkce obvykle více než hodinu, pozd�ji se tento �as zkracoval, množství kamen� se zmenšovalo a také nedosahovaly d�ív�jší velikosti. Ke konci rachotil po st�eše jen hrubý �í�ní písek. Pak vše ustalo. Po �ád�ní záhadných sil zbyly jen polámané v�tve strom� na zahrad�, poni�ené záhony a dv� velké hromady kamení na dvo�e. A pro kolínské �etníky z�stal nevy�ešený p�ípad, na který neradi vzpomínali.“

* Podobné jevy byly v mnoha zemích zaznamenány ve

starov�ku, st�edov�ku i v nedávných dobách. Nezvykle �asto se vyskytují i u nás. K samovolnému metání kamen� došlo v Šu-micích na Morav�, v Koš�anech u Teplic v �echách a p�e-devším ve dnech 12. a 19. srpna roku 1927 v Kotrbachu na Slovensku. Jak dosv�d�il pražský neurolog a praktický léka� dr.

Šimsa, který p�ímo na míst� celou událost prošet�oval, létající kameny nejd�íve zaúto�ily na studenta Kossanyho a chlapce Tibora, když byli spole�n� na rybách. Oba se utíkali schovat do šenku. Dve�e hospody se za�aly ot�ásat pod údery kamen�. N�kolik sklenic na regálu u vý�epu se zcela rozbilo, ale žádný kámen u nich nebyl nalezen. Sprška pokra�ovala, když se snažili dostat do svého domova. Kameny bombardo-valy celý d�m a padaly až do pokoje. Jejich údery ale nebyly p�íliš bolestivé, spíše pohladily než zranily. Když je sv�dci vzali do rukou, byly teplé. Nebylo sporu o tom, že procházejí st�nami, stropem i sklen�nými tabulkami oken, aniž by je narušily a poškodily. Kameny se staly viditelnými teprve teh-dy, když se p�iblížily k t�lu tak na 30 cm. Náhle se objevily

mlhavé obrysy a po kontaktu s �lov�kem kameny nabývaly na váze. Zdálo se, že p�ilet�ly z jiného sv�ta, ale p�esto jejich tvar, složení a kvalita odpovídaly kamen�m z okolí. Badatelé, kte�í se p�ípadem v Kotrbachu zabývali, usoudili, že zdánliv� nad-p�irozené jevy vyvolával hoch s dívkou v pubertálním v�ku. Jejich nesmírná citlivost a možná i pohlavní dozrávání popus-tily uzdu magickým silám.

V n�mecké obci Resau v roce 1880 uspo�ádaly kameny hotové letecké dny. Startovaly ze silnice kolmo vzh�ru a pak let�ly vodorovn�. Za p�vodce tohoto zázraku byl ozna�en �trnáctiletý K. Wlotr.

Nevyzpytatelné pocity prožívané v pubert� jsou možná �ešením i posledního podivného p�ípadu. Jeho po�átek se datuje polovinou února roku 1995. Na d�m rodiny, která si nep�eje být jmenována, za�alo padat kamení. Trvalo to m�síc a p�l. Pak se uvnit� za�al kácet nábytek. V dom� se d�ly neuv��itelné v�ci. Nej�ast�ji byly v pohybu židle, nože, lžíce, knihy a kv�tiny v kv�tiná�i. Tajemná síla dokonce zvedala jídlo z talí��. Prázdná kamna kou�ila, va�i� žhnul, ale kastr�lek na n�m z�stával studený. Když �lenové rodiny hledali záchranu na zahrad�, padaly na n� kameny, prkna, dokonce i zahradní lavi�ka. V dom� bydleli �ty�i lidé. Nejvíc neviditelné síly �ádily v p�ítomnosti jedenáctiletého syna. Provázely ho svými kousky, i když byl mimo své bydlišt�. Záhadu se pokoušejí rozluštit odborníci. Jejich záv�ry zatím neznáme. Lze však p�edpokládat, že nep�íjemné jevy ustanou, až chlapec dosp�je.

Útoky z neznáma Zp�sobuje obdobné vzpoury hmoty pouze nev�dom�

uvoln�ná psychická síla, anebo máme pátrat i po jiných p�í�inách?

Škála podivných událostí je tak pestrá, že lze p�ipustit existenci dalších, zatím neodhalených pachatel�. Zdá se, že za ur�itých podmínek m�žeme pozorovat d�je, které se zcela vymykají zdravému rozumu.

Ji�ina Vá�ová z D��ína si jednoho ve�era roku 1993 uva�ila kávu a šla se dívat na televizi. Usedla na pevný tvrdý gau�, na n�mž byl položen dar od d�tí - polštá�ek ve tvaru ryby. Zni�ehonic se polštá�ek vznesl, p�istál rovnou na šálku a kávu rozlil.

* T�icátého prosince 1993 ve�er, v den d�de�kova poh�bu,

sed�ly sestry Kubí�kovy ve svém pokoji. Mirka zapnula po�íta�, Renata odložila na st�l prstýnek, který dostala k pat-náctým narozeninám práv� od zem�elého d�de�ka, a cht�la se p�ipojit k sest�e. V tom okamžiku za�al prstýnek skákat po stole. Vznášel se do výšky dobrých dvaceti centimetr�, prudce dopadal na st�l a znovu vzlétal. Úkaz pozorovala i matka, kterou ob� dívky p�ivolaly.

* Jan Bialko z Ostravy-Záb�ehu si na židli v ložnici uložil

teplákovou soupravu. Ráno, když se vzbudil a cht�l si ji obléknout, zjistil, že je celá mokrá, jako kdyby ji práv� vytáhl ze ždíma�ky. Byt se nachází v t�etím pat�e dvanáctiposchoo-vého domu. Jeho strop i st�ny byly zcela suché. Ani ponožky položené pod teplákovou soupravou nebyly vlhké. Ve stejný �as se nad postelemi objevovala mlha se statickým nábojem.

*

Martina Kolátová z Uberce si v kuchyni povídala s p�ítel-kyní.

,,Za�aly jsme hovo�it i o mrtvých p�íbuzných. Já vzpomí-nala p�edevším na d�du. Ob� nás vylekal hluk. Na elektrickém sporáku na plotýnce se ve varné konvici va�ila voda. P�ímo bublala.

Bály jsme se pohnout. Sporák byl o�ividn� vypnutý. Asi po t�ech minutách var ustal. Zkontrolovala jsem sporák. Plo-týnky jsem našla opravdu vypnuté a úpln� studené. K mému údivu chladná byla i voda v konvici. Nic nenasv�d�ovalo tomu, že ješt� p�ed okamžikem v�ela.“

* Na Št�drý den roku 1970 �ádilo cosi neznámého v byt�

Anny H�íbkové z Ostravy. V koupeln� praskla s nesmírným rachotem sklenice, od okna se ozýval zvuk, jako by n�kdo okno p�ibouchl, ale to bylo pevn� zav�eno. Nejv�tší záhada p�išla odkudsi sh�ry. Dce�i paní H�íbkové se na prázdný talí� snesla �erstv� vyloupnutá pecka z t�ešn�. Ale toto ovoce na stole v�bec nebylo, nikdo je v té dob� nejedl.

* V roce 1946 studoval Karel Zubek pr�myslovou školu ve

Vsetín�. Jedné kv�tnové ned�le se po bohoslužbách vydal na procházku na slunnou strá� nad m�stem. „Posadil jsem se na mez pod b�ízu a za�al �íst náboženskou knížku. Po chvilce �tení se od lesa za mnou ozval pronikavý hvizd, asi jako když letí granát t�žkého kalibru a mí�í ke mn�. Ohlédl jsem se, ale nic nevid�l. Jen ten hvizd zesílil a rychle se blížil. Zmocnila se m� panika. Podobné zvuky jsem znal z války. Vrhl jsem se k zemi. T�sn� nade mnou se hvizd zastavil a náhle ustal. Vzpamatoval jsem se a rychle šel dom�. Asi o m�síc pozd�ji se v novinách objevily zprávy o podobných nevysv�tlitelných zvucích, které byly zaznamenány ve Špan�lsku a Portugalsku.“ Lidský rozum nesta�í také tehdy, když p�edm�ty, ale ob�as i lidé z nevysv�tlitelných p�í�in náhle zmizí, aby se po �ase

op�t vyno�ili na stejném míst� anebo navždy z�stali ztraceni kdesi v neznámu.

Zdánliv� nevinný, a p�esto udivující p�íb�h prožila jedna rodina v Praze. Po skon�ení seriálu matka vypnula televizor a dálkový ovlada� položila na poli�ku. Když po n�m cht�la op�t sáhnout, již tam nebyl. �lenové rodiny po n�m pátrali n�kolik dn�. Ze zoufalství hledali všude, nadzvedávali koberce i matrace, odsunovali k�esla, sk�ín� i postele. Nenašli ho. Jednoho rána dávno oželený ovlada� ležel op�t na svém obvyklém míst� na poli�ce.

Skute�n� šokující je sv�dectví Ta�any Billerové z Prahy. V roce 1964 byla spolu s p�ítelem Otakarem Chmelem na

dovolené v Beskydách. „Bydleli jsme v soukromí na samot� zvané Kyv�a�ky. Je to n�kolik kilometr� od Solán�. Za slune�-ného dne jsme vyrazili po úzké cesti�ce zarostlé z obou stran hustým mlázím, až jsme dorazili na malou mýtinu, která kon�ila prudkým srázem. Jinak než p�šky, na koni anebo snad na motorce se tam nebylo možné dostat. Na okraji mýtiny stál velký d�ev�ný k�íž, na n�mž byl plechový uk�ižovaný Ježíš. K�íž byl trochu naklon�ný, tak jsme se ho snažili narovnat. Nebylo možné s ním pohnout ani o milimetr. Byl velmi t�žký a dole u paty jej p�idržovala pyramida kamení. Lehli jsme si na trávu kousek od k�íže. Luštili jsme k�ížovku, �etli si a opalovali se. Byli jsme tam asi hodinu a nevid�li ani neslyšeli jsme tam živá�ka. Náhle jsme si všimli, že k�íž je pry�. Zbyla po n�m jen díra do zem� a u ní hromada kamení. Prohledali jsme celé okolí, marn�. K�íž byl pry�.

Po návratu dom� jsme se hned našich domácích ptali, zda o tom k�íži v�dí. �ekli, že je tam již mnoho let. Druhý den jsme se tam šli op�t znovu podívat, ale �ekala nás jen hluboká díra do zem� a hromada kamení.“

XI. PANOPTIKUM PODIVNOSTÍ Sv�t je plný p�ekvapení. Nevšední události propalují naši

mysl žárem údivu a vyvolávají podez�ení, že v dramatu života rozhodn� nehrajeme hlavní roli. V mém archívu se nacházejí stovky sv�dectví o pozorování nevysv�tlitelného.

Podstata t�chto záhadných a neuv��itelných jev� se r�zní. Jedno však mají spole�né: jsou nesmírn� podivné. Násle-

dující �ádky jsou jen malým výb�rem z mnoha p�ípad�. * U�itelka M. S. z Prahy se v dobách komunistické nadvlády

obávala, že bude popotahována kv�li své ví�e. „V našem obývacím pokoji visel na �elní st�n� obraz, jaký byl velice �asto k vid�ní u našich prababi�ek, totiž Kristus se svým srdcem, symbolem v��né lásky. Ten den m� m�la navštívit paní (vlastn� tenkrát soudružka) �editelka. Trochu jsme s manželem dostali strach, abychom prost�ednictvím tohoto obrazu až p�íliš z�eteln� neprojevili své náboženské p�esv�d-�ení. A tak jsme se rozhodli, že obraz p�est�hujeme do ložnice, kam návšt�va nep�ijde. Ješt� dnes si p�esn� vybavuji to p�ekvapení, když jsme obraz sundali. Pod ním, na velké ploše, nejen v míst�, kde se na obraze nacházelo srdce Kristovo, bylo z�etelné sv�tlé místo, p�esn� ohrani�ené ve tvaru srdce. Dokonce m�lo správnou anatomickou podobu i s aortou. Ot�ás-lo to s námi. Obraz jsme ponechali na míst� a v obývacím pokoji visí dodnes.“ Na sklonku �ervence roku 1994 pobývala Jaruška Crkalová z Prahy sama v rodinné chat�. „V noci jsem se probudila a nev�d�la, co se d�je. Nejd�íve jsem myslela, že ho�í. Všude zá�ilo sv�tlo. Když jsem se rozhlédla, vid�la jsem se v krásné kapli. Její výzdoba byla vy�ezána ze d�eva. Dlouhé trámy zdobily ornamenty. Pak jsem si dodala odvahy a rozsvítila lampi�ku. Kaple se za�ala m�nit na pokoj, ale tak n�jak divn�, zvolna. Rozhodn� ne tak, jako když sv�tlem

zaplašíte nep�íjemný sen. Zvláš� tísnivé bylo snižování stropu, nebo� kaple byla asi o p�t metr� vyšší než pokoj. Podívala jsem se na kocoura. Sed�l na k�esle strnulý jako socha. Znovu jsem zhasla v domn�ní že se mi to vše jen zdálo, ale pokoj za�al znovu nabývat tvaru kaple. Rychle jsem rozsvítila, kaple zmizela, a já pro jistotu nechala sv�tlo zapnuté až do rána. Druhý den jsem nem�la odvahu jít spát. Ve t�i v noci jsem únavou už nemohla vydržet, uložila se a zhasla. Probudila jsem se op�t v kapli, která zmizela až s p�íchodem sv�tla. Jen v rohu u stropu ješt� chvíli zá�ilo podivné zelenkavé sv�tlo. Co to bylo, nevím. Snad naše chata stojí na míst� bývalé kaple, snad po dv� noci zde došlo k pr�niku dvou sv�t�, snad to byl jen odraz jakési sice vzdálené, ale p�ece jen reálné stavby. Jisté je pouze jedno: pokud to byl p�elud, tak byl až p�íliš reálný.“

* Na sklonku sedmdesátých let bydlel pan A. P. s manželkou

a dcerou teprve krátce ve vlastním rodinném domku. A tehdy prožil n�co, �emu sám odmítá uv��it. „V sobotu ve�er u nás byla moje matka, tehdy už vdova, která bydlí nedaleko. Se ženou se zabývaly pletením a já sledoval televizi. Asi o p�l jedenácté se matka rozhodla odejít. Šel jsem jí rozsvítit sv�tlo v chodb�, na verand� a venku p�ed domem. P�es sklen�nou výpl� dve�í jsem se díval, jak vychází z branky, a pak zhasl venkovní sv�tlo. P�esn� s cvaknutím vypína�e jsem se náhle objevil na chodb� domu, který dob�e znám, ale který se nachází o dobrých sto kilometr� dál. Krátce jsem tam pobyl a zase se vrátil dom�. Ne však p�esn� na stejné místo. Stál jsem ve tm�, šmátral rukama a nahmatal kliku. Otev�el jsem a zjistil, že stojím za dve�mi do sklepa. Nechápal jsem, co se vlastn� stalo. Netušil jsem, jak dlouho to trvalo. Po návratu do obýváku jsem si sedl do k�esla a za�al uvažovat. Manželka si ni�eho nevšimla, pletla klidn� dál, nemohl jsem tedy být pry� dlouho. Snad tak deset minut. Od vypína�e na verand� ke dve�ím do sklepa je dobrých sedm metr�. Mohl jsem tuto vzdálenost ujít,

aniž bych si toho byl v�dom? Pozd�ji se p�idaly další otázky. P�i své ne�ekané návšt�v� onoho vzdáleného domu jsem zaregistroval ur�ité malé zm�ny vybavení. Pak se ukázalo, že tyto detaily p�esn� souhlasí se sou�asným stavem. Byl jsem tam tedy doopravdy, anebo naopak obraz domu p�i cestoval ke mn�?“

* Hlída� n�kdejšího JZD na Prost�jovsku jel na no�ní

sm�nu. Cesta vedla p�es les, v�tšinou po rovince, jen kousek se jelo z mírného kope�ka. A práv� tam, kde za�ínalo klesání, se to stalo. Jako by náhle jeho kolo let�lo nad zemí prázdným tmavým prostorem. Hlída� asi na 20 metr� p�ed sebou uvid�l ve tm� svítit k�íž, zá�e p�ipomínala ohe�, a p�ed ním kle�ící postavu. Pak op�t ucítil pevnou p�du, sjížd�l svahem, všude panovala tma, kterou protínalo jen slabé sv�tlo kola.

* Podivné prom�ny v prostoru zaznamenala paní H. P. Její

snoubenec zem�el velmi mladý. Poh�ben je spolu se svou matkou, která vztahu obou zamilovaných zrovna nep�ála. ,,Asi dvakrát za rok se chodím podívat na jejich hrob. Pomník je ozdoben vyleptanou podobiznou a jmény. P�ehlédnout jej lze dost t�žko. A p�esto �as od �asu mizí. Kdykoliv p�icházím k tomuto hrobu rozlad�ná a s jistou oprávn�nou vý�itkou, nemohu jej najít. Dokonce i tehdy, když jdu s n�kým, kdo také dob�e ví, kde se hrobka nalézá. Najednou prost� marn� blou-díme h�bitovem. Hrob jako by byl neviditelný. A pak t�eba o n�kolik dn� pozd�ji vejdu na h�bitov s nezatíženou myslí a již z dálky jej vidím.“

* Na Silvestra roku 1982 jel Petr Uvíra z Ostravy na svou

chalupu, kde již na n�j �ekala rodina a p�átelé. Dorazil tam k ob�du, jak bylo domluveno. V chalup� nikdo nebyl. Obešel celé stavení, bouchal na dve�e, nakukoval p�es okna dovnit�. Všude klid a prázdno. Dokonce ani v kuchyni se nic ned�lo,

žádné p�ípravy. Dostal strach, že se n�co p�ihodilo a všichni museli odjet. Sel si to ov��it do vesnice, pak se vrátil k chalup�.

Tam již �ekala roz�ilená manželka. Ob�d na stole, plotna byla rozžhavená a deset p�ítomných d�lalo ran dál, který bylo slyšet na dvacet metr� daleko. Všichni potvrdili, že se z cha-lupy ani nehnuli, a pop�eli, že by se z žertu schovali. Naaranžovat vše tak, aby chalupa vypadala zcela prázdná, a pak ji za krátkou dobu nep�ítomnosti Petra Uvíry op�t oživit nebylo možné.

* Strašidelnou p�íchu� má výpov� Jany Novákové z Prahy.

„Jezdím každý rok jako vedoucí na letní d�tský tábor. D�ti bydlí v malých chatkách s okenicemi. Jednou jsme se s celým oddílem zabednili v chatce a já, nevím, co m� to popadlo, jsem d�tem za�ala vypráv�t o poltergeistech, co všechno m�žou vyvád�t. Najednou jsem sama dostala hrozný strach. Jako by m� neposlouchaly jen d�ti. V místnosti byl s námi ješt� n�kdo cizí. Nemohla jsem tmu již vystát a otev�ela dve�e. Sv�tlo, které padlo dovnit�, odhalilo p�ímo pod našima nohama velké �erstvé krvavé skvrny. Táhly se p�es místnost a pokra�ovaly až ven na sch�dky. Ihned jsem všechny d�ti velmi pe�liv� prohlédla, jestli se n�kdo nezranil, zda mu nete�e krev. Bezvýsledn�. A krom� toho nikdo b�hem vypráv�ní neodešel ani neotev�el dve�e, takže nemohl zanechat skvrny na sch�dcích.

Vypadalo to, jako by p�vodce prošel vnit�kem a pak ješt� chvíli postál na schodech.“ Tajemná stopa se objevila i v byt� Mileny Uxové. Její p�ítel byl stižen mrtvicí, upadl na podlahu a zem�el. Po �trnácti dnech se na tomto míst� vytvo�ila jasná kontura p�esn� ve tvaru t�la, jak leželo po pádu.

Dne 6. b�ezna roku 1989 dostal ing. Tibor Várnay z Ostravy telegram, že jeho otec je s infarktem hospitalizován v nemocnici v Hranicích na Morav�. „Nemohl jsem dospat rána.

Již po druhé hodin� v noci jsem vstal a p�ipravil se na cestu.

Tehdy jsme bydleli v Písku a do Hranic to bylo daleko. Krajinu dosud ovládala zima. Vyjel jsem z osady Purkratice alejí sm�rem k silnici Písek - Praha. U božích muk jsem odbo�il doleva a blížil se k benzínovému �erpadlu. Na jeho úrovni jsem uvid�l vpravo na okraji silnice lidskou ruku, jak tam leží od�ezaná, obnažená až po loket. Zprvu jsem se domníval, že jde o figurínu, p�epnul jsem reflektory a jasn� vid�l lidskou ruku s lehce roztaženými pokr�enými prsty, jako p�i h�e na kytaru. Protože jsem sp�chal za otcem, necht�l jsem se zdržovat, ruku jsem objel a zastavil po n�kolika desítkách metr� u dozor�ího p�ed bránou vojenského útvaru. Vojákovi jsem �ekl, a� se jde na ruku podívat, p�ípadn� prohlédne okolí a zavolá policii. Vydal se tam okamžit� a já pokra�oval. Do Hranic jsem dojel dopoledne. Otec ležel hned u dve�í, levou ruku m�l vystr�enou zpod p�ikrývky p�esn� tak, jak jsem vid�l ruku na silnici. Byla to jeho oblíbená póza, um�l hrát na n�kolik strunných nástroj�, tak snad proto. Krátce po poledni otec zem�el.

Ruka, kterou jsem tak z�eteln� vid�l u silnice, nebyla nikdy nalezena.“

* Ji�í Janda z Brna jezdíval na prázdniny k p�íbuzným na

�eskomoravskou vrchovinu. „Rodina strýce bydlela na samot�. M�li jednoho kon�, jmenoval se Martin. Když nás v ned�li p�ijížd�li navštívit rodi�e, zap�áhli jsme Martina do bry�ky a jeli jim naproti na nádraží do m�ste�ka vzdáleného sedm kilometr�.

Jednou jsme odvezli rodi�e k vlaku a spolu se strýcem se vraceli dom�. Byla již tma. Cesta vedla hustým lesem, Martin nás vezl spolehliv�, ale vždy jsem se t�šil, až budeme z té strašidelné temnoty pry�. Když kone�n� les za�al z jedné stra-ny ustupovat loukám a obloha se rozzá�ila hv�zdami, zahlédli

jsme n�kolik desítek metr� od cesty jakýsi pohyb. Také k�� zaregistroval, že se cosi blíží, a zpomalil, vyd�šen� frkal a posléze zastavil. To, co se k nám blížilo, se podobalo mimo-�ádn� velkému �ernému psu. Na tom by nebylo nic divného, kdyby za tímto stvo�ením nez�stávala asi jeden metr široká bílá stopa. Byl to vlastn� jakýsi pruh, který, jak pes m�nil sm�r, se stá�el do oblouk� a smy�ek. Byli jsme vystrašení, k�� nervózn� pohazoval hlavou. To vše trvalo n�kolik minut, než p�ízrak zmizel. Po chvíli se Martin uklidnil a op�t se rozjel. Druhý den jsme se strýcem sedli na kolo a jeli se na to místo podívat. Nenašli jsme však jedinou stopu.“

Zde�ka Veisová si dop�ávala dovolenou ve Lhot� u Dobrušky.

P�i jedné z procházek se dostala do blízkosti záme�ku Skalka k božím mukám. „Podstavec stál na mezi a od silni�ky k n�mu byl nasypán p�es p�íkop p�echod. Bylo to v dob�, kdy docházelo k hromadnému ni�ení a odstra�ování t�chto památek, proto m� upoutal neoby�ejn� zachovalý k�íž s Ježí-šem. Ze silnice jsem p�ešla na plošinku náspu, prohlížela jsem si muka a napadlo m�, že bych je m�la odnést, než je n�kdo zni�í.

V té chvíli jsem ztratila v�domí. Nevím, jak dlouho jsem ležela na plošince. Nikdy p�edtím jsem neomdlela. Pak jsem se dozv�d�la, že boží muka ve zdejším kraji mají zvláštní moc. Traktorista, který úmysln� vyvrátil jeden k�íž, krátce nato zahynul pod p�evráceným traktorem.“

* „M�j p�ítel spáchal sebevraždu. Zem�ela mu matka o on se

nešetrn� dozv�d�l, že nebyl její, ale adoptovaný,“ za�íná sv�j p�íb�h Kate�ina Hubalová z Písku. „Když jsem se to dozv�d�la, myslela jsem si, že um�u. Život pro mne ztratil smysl. Ve�er jsem dlouho nemohla usnout. A pak se mi zdál zvláštní sen. Jaromír ke mn� p�išel, usmíval se, ale já už v tom snu tušila, že zem�e. �ekl mi, že m� má rád a že mi chce dát n�co na

památku. Šátral po kapsách a nakonec vytáhl desetník a dal mi ho s omluvou, že nic jiného nemá. V tom jsem se vzbudila a už neusnula. Ráno jsem stlala postel a pod polštá�em našla ten desetník. Byl to pro m� šok. Ve�er, když jsem se chystala do postele, tam rozhodn� nebyl.“ Jaroslav Stencl z Opavy pochází z po�etné rodiny. O výro�í úmrtí maminky se všichni souro-zenci m�li sejít v kostele na zádušní mši. „Spolu s nejstarší sestrou Eliškou jsme šli p�ed šestou hodinou ráno tichou uli�kou ke kostelu. Asi sto metr� p�ed chrámem jsme oba naprosto z�eteln� uslyšeli hrát varhany.

P�ekvapilo nás to. Mše m�la za�ít až o p�l sedmé. P�išli jsme ke dve�ím. Kostel byl ješt� zam�ený a uvnit� bylo ticho a tma. Teprve za �tvrt hodiny p�išel kostelník a za ním varhaník. Odkud se vzal tajemný zvuk varhan, který jsme oba slyšeli, se nepoda�ilo vypátrat.“

* O duši�kách roku 1954 byla paní E. H. z Teplic spolu

s manželem a jeho maminkou u tchánova hrobu. Na náhrobním kameni bylo pouze jméno rodiny. Najednou paní E. H. vid�la pomník jako v mlze a na n�m �etla jméno svého tatínka a datum leden 1955. Omdlela, a když ji vzk�ísili, �ekla, co vid�la. V lednu p�íštího roku její otec skute�n� zem�el.

* Ing. Miloš Struška ze Zlína se v listopadu roku 1965 vracel

z návšt�vy své budoucí manželky. Sp�chal na vlak, který jel asi o p�l t�etí ráno ze sousední vesnice. „Vyšel jsem z Vajglova a zamí�il do B�idli�né. V dálce p�ede mnou se náhle rozho�el veliký jasný ohe�. Noc byla tmavá, nepršelo, p�esto jsem v ruce nesl deštník. Pomyslel jsem na cikány, kterých tam tehdy d�lalo na státním statku dost. Musel jsem ale stihnout vlak, tak jsem sev�el deštník a pokra�oval v cest�. Ohe� ho�el jasnými vysokými plameny. Jak jsem se k n�mu p�ibližoval, stále jsem nevid�l žádné lidi ani neslyšel praskání d�eva. Bylo jasné, že ohništ� je na louce hned u cesty. Došel jsem na

pouhých n�kolik metr�, když ohe� naráz uhasl. Bylo to tak rychlé, jako když na sporáku zav�ete plyn. Na zemi neležely žhavé uhlíky, nebylo tam nic, nikde žádná stopa života. Jak se ohe� objevil, tak také zmizel.“

* Ve stejný den roku 1944, kdy se Emilii Sikorové z Ostravy

na front� navždy ztratil manžel, se jejího bytu zmocnily neviditelné síly. „Všude se ozýval neuv��itelný hluk. N�kdo chodil po pokojích v t�žkých okovaných botách. Podlaha praskala, jako by ji n�kdo lámal a drtil. Má postel byla jako z vosku - polohmotná. Pe�ina nade mnou se zvedala, vzduch byl v pohybu, jako když n�kdo mává ohromnými k�ídly.“

S podobným zážitkem p�ichází i Kv�ta Tichánková z Brna. „Po smrti mého muže m� v noci probudilo nat�ásání

polštá�e. Zcela viditeln� se bez zjevné p�í�iny pohyboval. Nemohla

jsem to zastavit. Dve�e bouchaly a místností zazníval �ísi hlas. Nepomohlo ani rozsvícení všech sv�tel. Jakási tajemná energie pokra�ovala ve svém p�edstavení, dokud se nevy�erpala.“ Kazatel prof. Emil Procházka p�ivezl z Jeruzaléma neoby�ejný k�íž. Spodní �ást byla vytesána z cedrového d�eva a vrchní zhotovena z kovu. K�íž m�l zvláštní vlastnost. Jedna z jeho posledních majitelek And�la Pracha�ová ze Strážnice o tom �íká:

„K�íž vydával zvláštní zvuky. Zn�ly jako klepání, p�itom se však v�bec nepohnul.“ Bylo to opravdu pouhé klepání, anebo zvuk h�eb� p�ibíjených do d�eva?

* Uri Geller pouze lehkým pohlazením anebo pouhým

pohledem ohýbal p�íbory. Pan V. P. z Prahy se p�istihl p�i podobném zázraku. Vždy v jeho p�ítomnosti docházelo k odlu-pování smaltu na sporáku. Sta�ilo, aby se na n�j podíval, a smalt odprýskl. Nebyla to ovšem žádná záhada. Pan V. P. se domnívá, že se tak d�je pouze u p�edm�t�, v nichž je již

z výroby vnit�ní tlak. Psychická energie pak u nich vyvolává destrukci.

* „P�ed n�kolika lety jsem si vyšel na procházku do lesa

poblíž vesnice Káraný asi 25 km od Prahy,“ vzpomíná ing. Pra-voslav Kon�pek. „V zimním podve�eru jsem krá�el po úzké lesní silni�ce zcela sám, obklopen absolutním tichem a neposkvrn�nou sn�hovou p�ikrývkou. Cesta po chvíli zahý-bala do pravého úhlu a já po ní pokra�oval ješt� asi kilometr. Pak jsem se obrátil a za�al se vracet. Bylo již dost šero, když se ze zatá�ky v dálce proti mn� vyno�ily sv�tlomety. Jist� se jednalo o automobil. Bylo mi to divné, protože provoz v t�chto místech je minimální, zvlášt� v zim�. Záhadné vozidlo jelo ješt� chvíli proti mn�, náhle zabo�ilo mezi stromy a zmizelo. Pomyslel jsem si, že tam odbo�uje lesní cesta. Ovšem když jsem k tomu místu došel, žádnou odbo�ku jsem nenašel. Všude ležel neporušený sníh, v n�mž se rýsovaly pouze mé vlastní šlép�je.

Nervózn� jsem prohledával okolí. Marn�. Tajemný stroj nezanechal žádnou stopu.“

* P�íb�h jako vyst�ižený z povídky Karla �apka prožil

ing. Milan Hirsch z Hradce Králové. „Jako strážní služba jsem m�l no�ní hlídku na vojenské stojce u skladu. Bylo to v zim�. Asi 50 metr� od stanovišt� jsem zahlédl postavu. Zavolal jsem na ni - bytost z�stala stát, ale neodpov�d�la. Stále jsem volal a pak vyst�elil raketu. Ve sv�tle jsem postavu vid�l naprosto z�eteln�, ale když raketa zhasla, bytost zmizela. Za pár minut p�ib�hla hlídka se závod�ím. M�li m� za bázlivého šaška. Šli jsme se na místo podívat. V �erstvém sn�hu byly otisky nohou.

Nikam však nevedly a kon�ily v prázdné bílé pláni. Smích závod�ího p�ešel. Do hlášení se nedostalo nic. Kdo by také takovouto zvláštní událost vysv�tloval...“

*

Také Božena Jamborová z Buchlovic nenašla ve sn�hu

stopy p�ítele, ale zvláštní obrazce: otisky kalichu, monstrance a lidské ruky.

Okolo nebyly žádné šlápoty, jen neporušený sníh. * Existuje skute�né ticho p�ed bou�í? Ji�í Keprt z �eské T�e-

bové ležel v �ervenci doma se zán�tem kolenního kloubu. „Okno pokoje jsem m�l otev�ené do ulice, z níž se ozývaly

b�žné zvuky, automobil�, kroky chodc�, šum�ní listí na stromech, cvrlikání vrabc�, prost� vše, co nabízí život ulice. Asi v jedenáct hodin zni�ehonic tato zvuková kulisa utichla. Jako kdybych ohluchl. Vstal jsem z postele. Všechny zvuky z pokoje vrzání podlahy i tikot hodin - jsem normáln� slyšel. Jen venku zavládlo ticho a zvláštní nap�tí. Trvalo to asi patnáct sekund. Pak se ozvaly dv� rány. Podíval jsem se z okna. P�ímo p�ed domem se srazila dv� auta. Jedno stálo šikmo p�es ulici a druhé se zastavilo u zdi prot�jšího stavení. Ihned poté, co se ozval hluk srážky, byly slyšet i b�žné zvuky a ruchy ulice. Znamená to, že srážka byla osudov� nevyhnutelná a okolí o ní v�d�lo p�edem?“

* Sv�t je opravdu plný podivností. Pozorujeme nevysv�tli-

telné jevy, dostáváme tajemná znamení. Dokážeme jim však porozum�t? Dovedeme je dešifrovat, pou�it se z nich a p�edevším správn� na jejich varování reagovat? Jak se zdá, ne vždy. D�kazem je i následující p�íb�h z malého m�sta.

„Hraješ jako ponocný!“ zvolal vy�ítav� hodiná� a se znechuceným výrazem tvá�e odhodil karty na st�l. „List ti p�ece jasn� nazna�il, jak máš hrát dál.“

„Asi jsem �e�i karet špatn� rozum�l,“ bránil se jízliv� lékárník. T�etím hrá�em byl vedoucí auto servisu. Ml�el a spokojen� k sob� shraboval hromádku lesklých mincí.

„Ano,“ p�ipustil už smí�liv�ji hodiná�. „N�kdy se stává, že neporozumíme doru�enému sd�lení. Nás tvá nepozornost stála osm korun, ale jsou chvíle, kdy špatn� vyložené poselství nás m�že p�ipravit o mnohem víc.“ Lékárník i vedoucí autoservisu se na hodiná�e zv�dav� zadívali. Blížila se p�lnoc. Zdálo se, že ze hry pro tuto chvíli již nic nebude, ale rozejít se ješt� necht�li. Nadešel �as posed�t jen tak u sklenky dobrého vína. Navíc hodiná�ova tajemná poznámka o šifrovaném poselství skrývala p�íslib zajímavého p�íb�hu. V�d�li, že svého p�ítele nebudou muset pobízet. Za�al s vypráv�ním sám.

„Uchovat a p�edávat informaci je jedna z nejd�ležit�jšíc1 vlastností hmoty. A protože celá p�íroda, lidé i um�le vyrobené p�edm�ty jsou vlastn� spojeny rodinným souru�enstvím p�vodní pralátky, m�žeme p�ipustit možnost komunikace i mezi zdánliv� zcela nesourodými p�edm�ty. Jsem p�esv�d�en že velmi �asto z r�zných zdroj� obdržíme d�ležité informace, které však naše v�domí nedokáže rozluštit a jejichž význam nám z�stává utajen. Lidské oko odráží p�íznaky choroby již dávno p�edtím, než �lov�k její nástup skute�n� pocítí na svém t�le Organismus tak volá o pomoc, chce zlikvidovat nemoc v jejím po�átku. O�ní diagnostici to dob�e v�dí a �tou v našich duhovkách jako ve skute�ném chorobopisu, a p�esto na jejich mín�ní v�tšinou nedáme a považujeme je za šarlatány. Stejn� tak mnohé oby�ejné p�edm�ty usilují o spojení s námi a mnohdy nás podivuhodným zp�sobem varují p�ed událostmi, které by nás mohly ohrozit. Bohužel jen málokdy dokážeme jejich po selství správn� rozluštit.“ Hodiná� p�erušil svou úvahu a p�iložil ke rt�m sklenici. Víno bylo lahodné. „P�ed n�kolika týdny m� v noci vzbudilo ne nadálé zvon�ní,“ �ekl, když si h�betem ruky ot�el rty. „Vstal jsem velmi nevrlý. Za dve�mi stála mladá žena z domku v sousedství. Byla nedbale oble�ená, dýchala p�erývan�, o�i rozší�eni d�sem. V ruce svírala budík. Co se d�je? Víte, kolik je hodin: p�ivítal jsem ji nezdvo�ile. Nesnažila se omlouvat. Musíte se ihned podívat na

m�j budík, vypravila ze sebe sípav�. Naléhavost jejího hlasu m� p�emohla. Pochopil jsem, že veškeré námitky by v dané chvíli byly zbyte�né, a pozval ji dovnit�.

Stala se divná v�c, opakovala, když se trochu vydýchala. Zdál se mi strašný sen.

Sen? zeptal jsem se nev��ícn�. A to m� kv�li svému oškli-vému snu nenecháte dospat ten m�j, docela hezký?

No, �ekla váhav�, ten sen bych klidn� pustila z hlavy, nebýt okolností, které ho provázely.

Obávám se, že vám nerozumím, �ekl jsem, když jsme se usadili v kuchyni.

Dnes ráno m� �eká cesta do krajského m�sta. Jsem pozvána k výb�rovému �ízení na televizní hlasatelku. Rozpa�it� se usmála. Moc mi na tom konkursu záleží, cítím, že je to moje velká p�íležitost. Chci jet vozem, ale i tak musím vyrazit �asn�. Proto jsem v�era ve�er šla spát brzy a ješt� p�edtím pozorn� na�ídila budík p�esn� na �ty�i hodiny. Dlouho jsem nemohla usnout, a když se mi to kone�n� poda�ilo, zdálo se mi, že p�i cest� na konkurs se mému vozu porouchaly brzdy a já se u lomu za m�stem z�ítila ze svahu dol�. Vyk�ikla jsem strachy a k smrti vyd�šená jsem se probudila. Byly p�esn� �ty�i, ale budík stál a nezvonil. Rozumíte? �ekla zajíkav� a zadívala se mi do o�í. Budík stál a nezvonil. Jeho chod se p�erušil p�esn� v okamžiku, kdy jsem ve snu umírala, jako by zastavení stroje m�lo signalizovat m�j konec.

Chvíli bylo ticho. Copak jste nikdy neslyšel o hodinách, které se zastavily,

když v jejich blízkosti zem�el �lov�k? zeptala se m�, když usoudila, že se netvá�ím dost chápav�.

A vy t�m báchorkám v��íte? Chvíli zaváhala a potom �ekla: Vždy jsem byla p�esv�d-

�ená, že to není možné, ale dnešní noc mnou ot�ásla. Proto jsem vás p�išla poprosit, abyste budík prohlédl, a pokud se

ukáže v po�ádku, je to jist� znamení, abych nikam nejezdila. Znovu se rozt�ásla, snad strachem, snad chladem �asného jitra.

Zvedl jsem se od stolu a nabídl jí šálek horkého �aje z termosky. Chvíli jsem ji chlácholil a p�itom rozebíral budík. Péra, jež pohán�jí stroj i kladívko zvonku, byla skute�n� natažená. A pak jsem objevil závadu.

Budík vám pravd�podobn� upadl, �ekl jsem. Ano, p�ed t�emi dny. A od toho dne jste ho nepoužila? P�ekvapen� p�isv�d�ila. Jak to víte? Protože byl víkend, ale hlavn� proto, že byste na poruchu

musela p�ijít d�íve. Podívejte, ukázal jsem na jednu sou�ástku uvnit� hodinového stroje, když nadejde chvíle, na kterou jste nastavila buzení, tato západka se vysune a odjistí péro, které rozeznívá zvonek. Ten nedávný pád ji z�ejm� uvolnil a vychýlil. Když dnes ve �ty�i m�la splnit sv�j úkol, minula pojistku zvonku a vnikla do soukolí stroje. Ten se samoz�ejm� ihned zastavil a zvonek p�itom z�stal zajišt�n.

Dobrá, p�ipustila, tak n�jak to mohlo být, ale pro�pak jsem se p�esn� v tutéž chvíli probudila? A ne�íkejte mi, že je to zvyk.

Obvykle vstávám o hodn� pozd�ji. Na to je snadná odpov�, zasmál jsem se povzbudiv�.

�lov�k, i když tvrd� spí, vnímá neustále zvuky okolo sebe. Pravidelný tikot hodin p�íjemn� uspává, ale když se zastavily, váš organismus zaznamenal zm�nu. Už byl beztak vyvedený z míry nezvyklým snem, a tak jste se náhle probudila.

Upila �aje a uleh�en� vydechla. Opravdu se to tak mohlo stát? zeptala se ješt� se slabou stopou pochybností v hlase.

P�ikývl jsem. Budík se tedy zastavil jen následkem pádu a až se opraví,

bude v po�ádku? Samoz�ejm�, hned mi ho tady nechte, vezmu ho do dílny

a ve�er se pro n�j m�žete zastavit.

Podívala se na mne s radostn� zá�ícíma o�ima. To jsem opravdu ráda, �ekla. Ten sen m� po�ádn� vyd�sil a už jsem se rozhodla nikam nejet.

Budík skute�n� pot�ebuje opravit, opakoval jsem jí. Pod�kovala, pot�ásla mi rukou a vyšla ze dve�í...“ Hodiná� znovu sáhl po sklenici.

„Ješt� že se poradila s odborníkem,“ p�erušil ticho vý-sm�šn� hlas vedoucího auto servisu. „Kdyby si vyložila poselství po svém a nikam nejela, t�eba bychom p�išli o novou hv�zdu obrazovky.“

„No, já bych si nebyl tak jistý,“ namítl hodiná�. „To neš�astné d�v�e se cestou skute�n� zabilo. Její v�z m�l porouchané brzdy. K nehod� došlo podobn� jako ve snu a na stejném míst�.“

Vedoucímu autoservisu ztuhly rysy. ,,Ale to znamená,“ �ekl tiše, „že jsi varovný signál zastavených hodin špatn� pochopi1.“ Zn�lo to skoro jako obžaloba.

Hodiná� zavrt�l hlavou. „Budík skute�n� pot�eboval opra-vit a jeho role v tomto dramatu spo�ívala pouze v tom, že odvedl pozornost od skute�ného problému. �ešení no�ního poselství bylo jinde.“ Hodiná� se zadíval na vedoucího autoservisu.

„Toho rána to nebohé d�v�e místo ke mn� s budíkem m�lo rad�ji jet se svým vozem za tebou.“

XII. NEUV��ITELNÉ NÁHODY Paní Z. J. z Ostravy m�la v b�eznu roku 1975 sen. „P�išel

za mnou m�j otec, který byl v té dob� již t�ináct let mrtvý. Spolu s ním mi do spánku vstoupil i jeho bratr, také již zesnulý. Cht�li, abych jim napsala sportku. �ísla mi prý nadiktují sami, ale nemají brýle, a tak na tiket nevidí. Vyšla jsem jim vst�íc, sportku napsala a oni v tom mém snu vyhráli druhou cenu.

Ráno jsem to vše vypráv�la rodin�. Všichni tíkali, že je to jen sen. Nedalo mi to a hned jsem podala sportku se stejnými �ísly. V ned�li byl tah a k mému p�ekvapení jsem opravdu vyhrála druhou cenu. Bylo to necelých t�icet tisíc, ale v té dob� to bylo dost pen�z a p�i t�ech d�tech nám p�išly nesmírn� vhod.

Když jsem asi za týden šla pro výhru, paní u okénka cht�la po mn� ob�anský pr�kaz. Za�ala n�co psát a pak se m� zeptala, kde bydlím. �ekla jsem jí adresu, ona znervózn�la a povídá:

„,Nezlobte se, ale já jsem to napsala na vašeho manžela. Mohu to tak nechat? Podívala jsem se a zjistila, že nenapsala jméno manžela, ale jméno mého otce, které je zapsáno v ob�anském pr�kazu na t�etí stran�. A místo narození doty�ná ú�ednice považovala za bydlišt�. Když jsem jí tekla, o� se jedná, nev�d�la si rady a zavolala kolegyni. Nakonec jméno p�epsaly a peníze mi vyplatily.

Dodnes si nedokážu odpov�d�t na pár otázek. Jak je možné, že zkušená ú�ednice napsala jméno muže, když pro výhru p�išla žena? Pro� otec, který mi �ísla ve snu diktoval a byl tedy vlastn� výherce, byl také na tiketu jako výherce uveden?

Nejsou to až p�íliš podez�elé náhody?“ Události se ob�as vymknou obvyklosti a ubírají se krajinou

nepochopitelna. Smysl t�chto únik� je n�kdy z�ejmý, jindy nám z�stává utajen.

Rodinu Pavlíny Mrázkové z Radan� vyd�sila zarážející náhoda.

„Stalo se to v roce 1986. M�j otec se vracel od své sestry. Bylo již k ve�eru, když zahlédl levou �ernou dámskou ruka-vi�ku, jak se válí na chodníku p�ed restaurací. Líbila se mu, tak ji zvedl a uložil do kapsy. Asi o hodinu pozd�ji ji ve m�st� ukazoval mé matce. �ekla, že je tak akorát pro m�. S rukavicí v kapse se v noci oba mí rodi�e vraceli dom�. Když dorazili k našim dve�ím, ležela na rohožce naprosto stejná �erná rukavi�ka, ale pravá. Pár byl kompletní. Rodi�e byli z toho tak vyd�šení, že ob� rukavice rad�ji ihned vyhodili.“ Neoby�ejný nález šokoval i Alžb�tu Nechutnou ze Sušice.

„Po mé zem�elé snaše z�staly dv� d�ti. Tehdy t�ináctiletá vnu�ka si toužebn� p�ála igelitovou tašku s kovbojem - reklamou na Marlboro. Nikde jsem ji nemohla sehnat, tenkrát se takové neprodávaly, snad je dostávali pouze zákazníci na letišti.

Hrozn� ráda bych vnu�ce ud�lala radost, ale nešlo to. V té dob� jsem šla na h�bitov vym�nit vodu ve vázách a zapálit sví�ku. Na hrob� mé snachy ležela úpln� nová taška s kovbo-jem.

P�esn� taková, jakou jsme shán�li. �ekala jsem tam n�jaký �as, zda ji n�kdo neodložil a vítr mu ji neodfoukl. Na h�bitov� však nikdo nebyl. Splnila zem�elá maminka p�ání své dcery?“

* V�ra Švarcová m�la p�ítelkyni, s níž si velmi dob�e

rozum�la. Potom je život rozd�lil. „Já jsem se odst�hovala do Chebu, Alena z�stala v Praze. Jednou jsem m�la cestu do Pod�brad a p�ítelkyni jsem o tom napsala. V Praze na hlavním nádraží jsem m�la spoustu �asu, než mi jel další vlak. Rozhodla jsem se, že Alen� zatelefonuji. Vešla jsem do telefonní budky, sejmula sluchátko a studovala vytišt�ný návod, jak mám postupovat. V tom jsem si uv�domila, že ve sluchátku neslyším tón, ale n��í dech.

N�kdo na druhé stran� z�eteln� oddechoval. Tak jsem bezd��n� �ekla: Haló! Z druhé strany se ozval hlas mé p�ítelkyn�. V ten moment jsme m�ly ob� husí k�ži. P�ítelkyni totiž napadlo, že by m� mohla na nádraží p�ekvapit, a tak volala do informací, aby zjistila, kdy p�ijíždí vlak z Chebu. A te sehrálo svou roli ono tajemno. Spojení se záhadným �ízení osudu neuskute�nilo s informa�ní kancelá�i, ale hovor nasko�il do budky v prostorách nádražní haly - a práv� v tom okamžiku, kdy jsem zvedla sluchátko.“

* Ob�tí nevyzpytatelné hry náhod se stala i paní J. �.

z �eských Bud�jovic. V podniku, kde jsem byla zam�stnána, pracoval také jeden muž, který m�l rakovinu hrtanu a už nemohl nahlas mluvit, jen šeptal. V den, kdy zem�el (má ani jeho rodina jsme to ješt� nev�d�li), jsem náhle prost� musela zvednout telefon, vyto�ila jsem n�jaké neznámé �íslo, a když se ozval ženský hlas, za�ala jsem do telefonu šeptat. Na�ež ona:

,To jste vy, pane... A �ekla jeho jméno. ,Chcete manželku? Po�kejte, já pro ni dojdu. To vše bylo jako v snách. V tom jsem si uv�domila, co d�lám, a telefon jsem položila. �íslo telefonu manželky spolupracovníka jsem samoz�ejm� neznala, v�bec nevím, pro� jsem šeptala a co m� p�inutilo zvednout sluchátko.“

* Libuše Mo�árková z Prahy byla se svým manželem

domluvena, že mu zavolá v pátek ve 14 hodin do práce. Ve smluvený �as šla k telefonu, n�kolikrát vyto�ila �íslo, ale vždy zav�sila d�ív, než se na druhé stran� n�kdo ozval. Aniž v�d�la pro�, nakonec odešla a nezavolala. Ve stejný okamžik její man-žel, v práci poblíž svého telefonu zem�el.

Jsou to všechno skute�n� jen náhody, anebo se život v ur�itých okamžicích odehrává podle nám neznámých pravidel?

* Otec pana Václava z �eského Krumlova musel již jako

mladý chlapec narukovat do první sv�tové války a dostal se na italskou frontu. „Tam se poblíž �eky Tagliamento drželi v n�jaké vesnici, z níž p�edtím utekli její obyvatelé. N�kolik voják� se, ubytovalo v prázdné chalup�. V noci spali oble�ení na podlaze. Najednou tatínek uslyšel ve spánku, jak na n�j volá jeho sest�enice Marie: ,Václave, poj si se mnou zatancovat! i Tatínek vysko�il, jak byl rozespalý, ani nev�d�l, kde je, a b�žel za hlasem ven na zápraží. Tam teprve úpln� procitl. Uv�domil si, kde se nachází a že tam Marie nem�že být, zkrátka že se mu vše jen zdálo. Cht�l se vrátit dovnit� a pokra�ovat ve spánku. V tom t�eskla rána a do místnosti, kde spali vojáci, vlet�l d�lost�elecký granát Škody byly zna�né. Chlebník, který m�l tatínek pod hlavou, exploze roztrhala na kusy. Jak by asi dopadl tatínek, kdyby nebyl no�ním p�eludem vylákán z chalupy?

Po n�jakém �ase p�išel dopis s oznámením, že sest�enice Marie zem�ela. M�la ráda jednoho chlapce, rodi�e jí v této lásce bránili, a tak se otrávila. Umírala práv� v ten den a hodinu, kdy mého otce vyzvala ve snu k tanci. Oba se m�li rádi, jako d�ti spolu trávili každé prázdniny. Z�ejm� si na tatínka vzpomn�la i ve svých posledních chvílích a tím mu zachránila život“ Jarmila Kubá�ová z P�erova zapsala p�íb�h svého p�ítele Eduarda.

„Za války jsem byl nasazen na práci v papírn�. Míval jsem v�tšinou no�ní sm�ny. Jednoho dne jsem šel na šichtu o n�co d�ív, abych si mohl na druhý den vzít volno. M�l jsem jít na poh�eb bratranci Toníkovi. P�i kácení strom� ho zasáhla v�tev takovou silou, že mu rozdrtila horní �ást lebky a spánek. P�átelili jsme se od d�tství a v dosp�losti náš vztah ješt� zesílil. Zpráva o jeho smrti m� zdrtila. Nem�l jsem chu� se s nikým bavit, takže jsem byl rád, že mohu jít do práce d�ív a že jdu sám.

Noc byla jasná. Asfaltová silnice se v m�sí�ním sv�tle st�íb�it� leskla a siluety vysokých je�áb� se v ní odrážely jako v zrcadle. Najednou se proti mn� vyno�ila n�jaká postava á beze slova prošla kolem. Já jsem také ani nehlesl, i když jsem byl zvyklý každého zdravit Nedovedu vysv�tlit, pro� jsem nedokázal otev�ít ústa. Byl to jakýsi pocit tísn� a nevyslovi-telné hr�zy, který mne náhle sev�el a nedovolil mi vydechnout Mé zd�šení ješt� vzrostlo, když jsem si uv�domil, že neslyším kroky tajemného chodce. Všude vládlo ticho. Rychle jsem se oto�il a zahlédl, že neznámý sice jde, zvedá nohy, ale nepohybuje se. A co víc! P�estože stromy i sloupy vrhaly na m�sícem osv�tlenou silnici stíny, ta podivná bytost stín nem�la. Ustrašen� jsem zavolal: ,Kdo je to? Postava se ke mn� obrátila a v mžiku se rozplynula. Rozhlížel jsem se, vid�t ji nebylo. Na míst�, kde stála a tak toporn� zvedala nohy, cosi leželo. Byl to zvadlý kv�t ji�iny. Matka je tehdy p�stovala na zahrádce p�ed domem. Byly �ervené jako krev. Nadzvedl jsem kv�tinu, lehce špi�kou boty a odsunul ji do trávy k p�íkopu. Nevím, pro� jsem to ud�lal. Snad proto, aby na ni nikdo nešlápl.

Potom jsem se dal do b�hu, abych byl co nejrychleji pry�. Ze sm�ny jsem se vracel s n�kolika staršími d�lníky. Když

jsme míjeli místo tajuplného no�ního setkání, napadlo m�, abych se podíval po tom kv�tu. Ale nikde jsem ho nezahlédl.

Byl bych asi uv��il tomu, že všechno bylo jen mámení smysl�, kdybych se nestal sv�dkem paniky, která vypukla na poh�bu t�sn� p�ed vynášením mrtvého z domu.

Víko rakve m�lo sklen�né okénko, abychom se mohli posledním pohledem se zesnulým rozlou�it. Najednou teta za�ala k�i�et, že �ervená ji�ina z naší zahrádky, kterou položila synovi vedle spánku, aby nebylo vid�t to strašné zran�ní, je pry�.

Zoufale na�íkala, vrhala se na rakev a byla p�esv�d�ená, že Toník obživl, pohnul se a kv�tina kamsi zapadla. Rakev museli otev�ít, ale ji�ina se v ní nenašla.

To by byla dobrá pointa celého p�íb�hu, ale po pravd� musím p�iznat, že �ást záhady se mnohem pozd�ji p�ece jen vysv�tlila. Po mnoha letech se mn� a Toníkovi kamarádi p�iznali, že oné noci p�ed poh�bem se rozhodli, že ud�lají Toníkovu posmrtnou masku. S kbelíkem plným rozd�lané sádry se vkradli do sv�tnice, kde stála rakev mezi rozžatými sví�kami. Odsunuli v�nce a cht�li rakev otev�ít. Ta jim však jedním koncem sklouzla ze židle a Toníkova mrtvola vypadla ven. Chlapci se tak vyd�sili, že na sejmutí masky nem�li už ani pomyšlení. S velkým sebezap�ením se donutili k tomu, aby mrtvého uložili zp�t, rakev zav�eli, postavili na židle, popadli kbelík se sádrou a utekli. Kv�t ji�iny mrtvému k hlav� již nepoložili. V panice na n�j zapomn�li. Zmizení kvítka ze zav�ené rakve se tedy vysv�tlilo. Jak je však možné, že jsem tu kv�tinu spat�il na silnici daleko za vesnicí, tam, kde jsem se setkal s tou podivnou postavou?“

* Naa Vencovská z Prahy vystupovala v programu

recita�ního souboru. „P�i p�edstavení ve Špindlerov� Mlýn� jsem za�ínala básní Polka jede. V tom se mezi rekreanty prudce zvedl n�jaký muž a já jen koutkem oka zahlédla, jak ho sousedé stahují zp�t mezi sebe. Bylo vid�t, že je po�ádn� rozrušený, a já se málem p�ebrebtla. Po p�edstavení p�išel za mnou a požádal m� o rozhovor. Vypráv�l mi podivnou historii. M�l ženu, p�ímo ji zbož�oval. T�žce onemocn�la a zem�ela. Když mne zahlédl na jevišti, málem dostal šok. Zdálo se mu, že znovu vidí svou lásku. Kamarádi ho museli zadržet, aby neutíkal ke mn�. Mráz mi b�hal po zádech, když mi ukázal fotky své ženy. P�ísahala bych, že to jsem já. Ale co bylo ješt� podivn�jší, jmenovala se za svobodna stejn� jako já a také se narodila ve stejný den.“

* „Moje maminka m�la o mnoho let staršího bratra Št�pána.

Když jí bylo p�t rok�, odešel z domova na studia, krátce po maturit� narukoval do armády a padl na italské front� první sv�tové války. Mamince tehdy bylo dev�t let, v�bec si nevzpomínala na žádné setkání s ním, nedokázala si vybavit jeho tvá� ani neznala žádná data, která se vázala k jeho životu,“ vzpomíná Vlasta Hloubková z Olomouce.

„Uplynula �ada rok�. Já už jsem byla na sv�t�, bylo mi t�ináct, když m� jednou v noci vzbudil hluk. V pokoji se svítilo a maminka cosi usilovn� hledala v sekretá�i. V jedné zásuvce bylo uloženo n�kolik rodinných památek a mezi nimi i Št�pá-novy dokumenty.

Ukázalo se, že maminka té noci m�la sen. Zdálo se jí, že Št�pán se náhle objevil u nás doma a �íká: ,Tak ty už jsi, Ma�enko, vdaná a máš d�v�átko? Vím, že jsi na její narození �ekala 11 let. Tys cht�la být u�itelkou a nesplnilo se ti to, tak se toho do�káš u své dcery. Maminka si ve snu uv�domila, že Št�pán je už mnoho let mrtvý, a on, jako kdyby �etl její myšlenky, pokra�oval: Já jsem dnes za tebou p�išel, protože mám narozeniny. Vidina se rozplynula. Sen však byl natolik živý, že maminka ihned vstala, vzpomn�la si na obálku s bratrovými doklady a šla se podívat, kdy se Št�pán vlastn� narodil. Bylo to 22. kv�tna - a v ten okamžik skute�n� bylo již 15 minut 22. kv�tna. Št�pán by opravdu m�l narozeniny. Na psacím stole ležel m�j nedokon�ený výkres a tužka. Maminka jako v hore�ce napsala na druhou stranu slova, která si ze snu pamatovala. Ten výkres má schovaný dodnes. A jeho proroctví se naplnilo. Já jsem skute�n� vystudovala pedagogickou fakultu a stala se u�itelkou.“

* Manžel paní V�ry Šlégrové z Prahy cht�l za války navštívit

kamaráda. Ve�er si nastavil budík na �asnou ranní hodinu. Jenže ráno zaspal. Vždy tak spolehlivý budík vypov�d�l

službu a z neznámých d�vod� nezvonil. Manžel odjel pozd�j-ším vlakem. Ranní spoj, kterým cht�l p�vodn� cestovat, byl

napaden takzvanými kotlá�i. Ran�ných ve vlaku i na louce kolem n�j byla spousta. Stávkující budík možná zachránil jeden lidský život.

* Marie Dlouhá z �eské Upy chodila do školy v Rosin�.

„V naší t�íd� v jedné lavici sed�li dva kamarádi, Hodas a Ekert. Jednou o p�estávce se spolu pekeln� pohádali a došlo i ke rva�ce. Když je odtrhli, Ekert prohlásil: ,Jednou t� stejn� zabiju. �e� se mluví a voda te�e. N�jaký �as byl klid a pak události dostaly ne�ekaný spád. Ekert spadl z topolu, p�erazil si páte� a po bezvýsledném lé�ení zem�el. �editel školy pov��il Hodase, aby vybral peníze na v�nec a za�ídil jeho koupi. Stalo se, ale místo jednoho p�inesl Hodas v�nce dva. �ekl, že i ten druhý se bude hodit. Zárove� postavil na lavici dva svícny.

V den poh�bu se uvolnil ze školy d�ív, že musí nasekat trávu, aby nemusel jít odpoledne pást. Když se v poledne celá škola ubírala na poh�eb, byla obloha jako v ohni. Tak strašnou bou�ku jsem od té doby nezažila. P�išli jsme na h�bitov celí mok�í. To však nebylo nic proti sprše, která nás tam �ekala. Našeho spolužáka Hodase zabil blesk. Bylo to hrozné. Ekert byl mrtvý, ale jako by cht�l splnit sv�j krutý slib, nebyl poh�ben d�ív, dokud nezem�el také Hodas. Poh�beni jsou vedle sebe.“

* Emil Neveselý z Brna je majitelem zvláštní fotografie. Šest

chlapc�, skoro muž� leží, d�epí, stojí nad sebou tak, aby jim byly vid�t pouze hlavy. Je to souvislá �ada obli�ej�. Jejich majitelé umírali postupn� tak, jak jsou se�azeni od shora dol�.

První skonal fotograf, pak hoch, jehož hlava tvo�í vrchol této lidské pyramidy. Jediný žijící leží zcela dole na zemi.

* Rodina Anežky Skulinkové z Bošovic se dostala do neú-

prosného soukolí osudu, jako by se m�lo naplnit ono známé

úsloví o d�jích, které se stanou do t�etice. V roce 1969 se ob�sil soused z vedlejšího domu. Majitel stavení z druhé strany zem�elo pár dn� pozd�ji. A ve stejný �as prost�ední d�m také poznamenal smutek. Teprve jedenat�icetiletá sestra paní Anež-ky vykrvácela p�i mimod�ložním t�hotenství.

* Pan J. F. Ch. z Plzn� vypráví: „Byl jsem ješt� malý

chlapec, když má babi�ka jednoho dne stloukala máslo v be�ce. Tenkrát se tomu �íkalo svrt�t. Já pobíhal okolo a �ekal na podmáslí. Babi�ka se zlobila, že se jí práce neda�í, a� d�lá co d�lá. A do toho p�išla cikánka. Babi�ka povídá: ,No, vy jste nám tady ješt� scházela. ,Copak, pa�mámo, pro� se zlobíte? ,Nem�žu po�ádn� svrt�t, jsou to po�ád malé rozdrobené kousky. Cikánka se zamyslela, podívala se na babi�ku a na be�ku a �íká: ,Vy musíte mít ve svém okolí osobu, která vám nep�eje. Babi�ka to rázn� odmítla. Nikdy nikoho neurazila, každému se snažila pomoci a nevyhledávala žádné spory. Ale cikánka trvala na svém. Znovu se soust�edila a pak vyslovila proroctví:

,N�kdo z vašich p�íbuzných �i známých vám nep�eje nic dobrého a ta osoba si k vám p�ijde vyp�j�it n�jakou v�c. Ne-smíte jí ovšem vyhov�t, jinak zase nesvrtíte. Babi�ka tomu moc nev��ila, št�d�e však cikánku obdarovala, aby od ní m�la pokoj, a pustila celou v�c z hlavy. Asi za t�i dny k nám p�išla teta K. vyp�j�it si cedník. M�síc na to se ve dve�ích znovu objevila cikánka, a když se dozv�d�la, že babi�ka po�ád ne-m�že svrt�t a že u nás byla teta vyp�j�it si cedník, bylo jí hned jasné, kdo je viník. Ale babi�ka o tom necht�la ani slyšet, nemohla uv��it, že by teta mohla proti ní n�co mít.

,Tak si, pa�mámo, tu osobu poznamenáme, pronesla ci-kánka, sedla si ke kamn�m, otev�ela dví�ka, podivn� mávala rukama, jako by cosi házela do ohn�, a mumlala nesrozumi-telná zaklínadla. Když skon�ila, �ekla: ,Osoba, která má proti vám n�jakou záš�, bude poznamenaná na obli�eji.

O n�kolik dn� pozd�ji si babi�ka vzpomn�la, že cedník, který hledá, si p�j�ila teta, a tak m� pro n�j poslala. Dob�hl jsem tam a z�stal na prahu jako p�ikovaný. Teta m�la hlavu celou obvázanou. Vybuchla jí kamna a spálila jí obli�ej.“

* Koloto� náhod se n�kdy roztá�í i okolo zdánliv� naprosto

všedních, bezvýznamných událostí. Jan Berka z Železného Brodu m�l starost - syn mu narukoval do Aše, cht�li jej o p�í-saze s manželkou navštívit, ale marn� shán�li ubytování. Ješt� p�ed p�ísahou se vydali na výlet do nedalekých P�íchovic.

„Turistickou stezkou jsme sestupovali do údolí �eky Kamenice. V lese jsme byli sami. Najednou jako v pohádce se objevila proti nám babi�ka. Nesla dv� objemná zavazadla a byla již zna�n� unavená. Zeptala se nás, zda jde správn� do Šumburku. Vyvedli jsme ji z omylu, šla p�esn� opa�ným sm�rem, a nabídli se, že ji doprovodíme a pom�žeme s taš-kami. Byla ráda. Nechápala, jak mohla zabloudit a vydat se na druhou stranu. Cestu zná již mnoho let, i když v poslední dob� do tohoto kraje jezdí jen jednou za rok. Dlouhé cestování ji prý již unavuje. Zeptali jsme se, odkud je. Odpov� nás mile p�ekvapila.

Byla z Aše a její domek t�sn� sousedil s kasárnami. Když se dozv�d�la, že tam slouží syn, ochotn� nám nabídla ubytování.

Problém byl zázra�n� vy�ešen.“ * Anton Horský z Turnova jel na Slovensko na poh�eb. P�ed

Vranickou Dlhou, která byla cílovou stanicí, vlak neza�al zpomalovat. Ukázalo se, že tento spoj zde již dva roky nestaví.

P�esto náhle, aniž by v�d�l pro�, strojv�dce prudce zabrzdil a za nádražím zastavil. Rodina se tak na poh�eb do-stala v�as.

*

Otec ing. Zde�ka Špa�ka z Brna byl �lenem odbojové skupiny. P�i pokusu o p�ekro�ení hranic a odchod do Anglie jej fašisté zatkli, n�jaký �as v�znili na Špilberku a pak p�evezli do Berlína-Tegelu. „V p�li roku 1940 p�išlo úmrtní oznámení. Bylo vypracováno s typickou n�meckou d�kladnosti, obsaho-valo i místo uložení ostatk� a �íslo hrobu. Po válce se ale ukázalo, že vše je jinak. Pátrání po míst� posledního odpo�inku bylo bezvýsledné. Uvedený h�bitov nikdy neexistoval a tím mén� �íslo hrobu. Osud mého otce z�stával zahalen tajem-stvím. Nev�d�li jsme, co se s ním stalo a kde je vlastn� poh�ben.

P�ed Vánocemi roku 1963 jsem se ocitl služebn� v Ost-rav�.

Nem�l jsem v plánu tam p�enocovat. Bydlelo tam sice n�kolik p�átel a spolužák�, ale já i proti své v�li z�stal u Rosti, který m�l pro p�ijetí hosta ty nejhorší podmínky. Jeho žena jako �erstv� dostudovaná léka�ka obývala malou nemocni�ní svobodárnu, m�j spolužák jako manžel bydlel na�erno s ní a do toho jsem se vt�snal já. Bylo to krajn� nevhodné, ale jak se ukázalo smyslu plné rozhodnutí. Z chodby k nám do pokoje zaznívala samomluva v hanáckém ná�e�í, které jsem dob�e znal z mého rodišt�. Byl to pracovník pitevny, jehož nerozlu�nou spole�nicí byla láhev alkoholu. Vyšel jsem ven, abych se toho muže zeptal, odkud pochází. Již jeho druhá v�ta byla: ,Znals n�jakýho Metyša Špa�kovýho? Zalapal jsem po dechu a po krátkém zaváhání p�iznal, že jsem jeho syn. A on za�al vypráv�t. Byl otcovým spole�níkem v odboji i na út�ku do Anglie. Zatkli je oba, spolu sed�li na Špilberku i v dalších v�znicích.

A pak mi odhalil dosud bílá místa osudu mého táty, o nichž jsem již nedoufal, že je kdy poznám.“

* O Velikonocích roku 1966 na den zmrtvýchvstání Ježíše

Krista cht�la paní M. P. po�ít dít� a v duchu prosila Boha, a� je

n��ím výjime�né. Bylo. Narodila se jí dcera se šesti prsty na rukou i nohou, postižená navíc asymetrií obli�eje. Je to pouhá náhoda, anebo se tak krut� vyplnilo troufalé p�ání? B�h, jak známo, nehraje kostky. Vše má sv�j smysl a �ád. To, co nazýváme náhodou, je možná zákonem, jehož zn�ní nám sice z�stává utajeno, ale jehož platnosti se musíme bezvýhradn� podrobit.

Všednost je poražena. Bezmocn� leží na lopatkách

a p�ihlíží, jak sv�t zkráp�jí gejzíry nevysv�tlitelnosti. Záblesky

nemožného bo�í hradby sebev�domé jistoty, vypalují do našich

myslí cejch údivu a zažehávají plamínek podez�ení: Vše je

jinak, než se zdálo! A zárove� se nás zmoc�uje strach. St�et

s nepoznaným m�že být nebezpe�ný. Bojíme se, aby nás

akvizice zdravého rozumu neobvinila z kací�ství. Chce se nám

pop�ít, co jsme vid�li, slyšeli a poci�ovali. Setkání s tajemnem

nepovažujeme za milost, ale za h�ích, který je nutno skrývat.

Ozá�eni sv�tlem výjime�nosti toužíme po návratu do

bezpe�ného p�ístavu oby�ejna. Našt�stí n�kde hluboko v našich

duších z�stává jasná stopa neznáma, která nám nedovolí

zapomenout, že jsme sou�ástí vyšší moci a že obýváme sv�t,

který je tajemn�jší a podivn�jší, než jsme ochotni p�ipustit.

O B S A H

I. NÁVRATY Z �ÍŠE MRTVÝCH.......................................... 2

Šokující vzpomínky .......................................................... 5 Ozv�ny minulých život� ................................................... 8 Udivující p�enosy v �ase ................................................. 10 Pod kutnou zla................................................................. 15 Jsme str�jci svého osudu................................................. 18

II. POSLOVÉ SMRTI............................................................. 19 Drtivé rány osudu............................................................ 24 Poslední volání................................................................ 27

III. P�ÍLIŠ REÁLNÉ P�ÍZRAKY......................................... 31 Ozv�ny dávných bolestí .................................................. 37 Vyrovnejme dluhy! ......................................................... 39 Zjevení bez p�í�iny.......................................................... 41 V roli zachránc� .............................................................. 43 Bytosti z jiného sv�ta ...................................................... 44

IV. ZLOV�STNÉ P�EDTUCHY .......................................... 47 Výstražné sny.................................................................. 51 P�edpov� vlastní smrti .................................................. 53

V. ŠOKUJÍCÍ JASNOVIDCI ................................................. 58 V�štby s p�íchutí hr�zy ................................................... 60 Samovolná proroctví ....................................................... 64 V rolích detektiv�............................................................ 65

VI. VOBKLÍ�ENÍ DUCHY................................................... 73 Let nad propastí............................................................... 78

VII. OZV�NY DÁVNOV�KU ............................................. 84 D�siví strážci hradu......................................................... 87

VIII. KLETBY A PROKLETÍ................................................ 90 Neviditelní ochránci hrob�.............................................. 93 Nositelé nešt�stí .............................................................. 95

IX. POD KNUTOU POV�R .................................................. 98 Neber mrtvým kv�tiny .................................................. 101

X. DOB�E UTAJENÉ VZPOURY...................................... 104 Pod palbou kamení........................................................ 106 Útoky z neznáma........................................................... 110

XI. PANOPTIKUM PODIVNOSTÍ ..................................... 113 XII. NEUV��ITELNÉ NÁHODY....................................... 127