Zakrslé dřeviny

Zakrslé dřeviny (zaměřeno zejména najehličnany — konifery) tvoří cennou skupi-nu zahradních rostlin, které se po několikaletech částečného opomíjení v současnédobě těší velkému zájmu zákazníků. Jetřeba zdůraznit jejich významnou před-nost, a to že dodávají i malým zahrádkámpodobný vzhled vážnosti a dospělosti jakojejich vzrostlí příbuzní, kteří se pěstovaliv prostorných lesoparcích obklopujícíchstavby minulosti. Zakrslé dřeviny jsounavíc přizpůsobivé půdním i klimatickýmpodmínkám (s výjimkou extrémů) a vše-obecně odolávají chorobám. Jednou zasa-zené jsou stálé, stálezelené a vyžadují mini-mum péče.

Konifery (běžně používaný termín odvo-zený od slova conus — šiška) zahrnují stro-my nebo keře vytvářející šišky, jako je boro-vice (Pinus), smrk (Picea), jedle (Abies),modřín (Larix), cypřišek (Chamaecypa-ris), zerav (Thuja) apod. Termínem zakrsládřevina budeme pro potřeby tohoto přís-pěvku rozumět pouze rostliny bez úprava bez umělého tvarování (nikoli bonsaje).Zakrslá dřevina může být odchylka (růsto-vý typ), která má i v dospělosti mnohemmenší rozměry než daný druh normálnětvoří.

Odpověď na zdánlivě jednoduchou otáz-ku, jak vysoko dřevina vyroste, není a aninemůže být absolutní. Kombinací vlivů loka-lity, klimatu, vláhy, živin atd. mohou dřevinyměnit svůj vzrůst až v poměru 1 : 10 (ať je tozákrsek nebo ne). Vzhledem k tomu, že dře-viny mohou růst 200 let a více, jakákolipředpověď pravděpodobné velikosti zakrs-lé dřeviny se může od dosažené velikostinaprosto odlišovat.

Se vzrůstem obliby skalek založených na

věrném napodobení přírody bylo vzkříše-no nové použití zakrslých forem dřevina poptávka se zvýšila. S výjimkou příleži-tostných zmínek v zahradnických časopi-sech a v učebnicích o koniferách neexisto-vala v minulosti žádná literatura, a tak kdyžM. Hornibrook publikoval v r. 1923 svéprvní vydání práce Dwarf conifers (Zakrsléjehličnany), objevil nový svět. V tomto dílepopsal a zařadil asi 250 kultivarů. V r. 1938byl schopen zvýšit počet na 530, z nichžněkteré již zmizely z kultury. Školkařsképodniky České republiky nabízejí v součas-nosti podle aktuálních průzkumů maximál-ně kolem 200 kultivarů zakrslých dřevin.

Původ zakrslých forem

K členění zakrslých forem dřevin lze vy-užít klasifikaci, kterou publikoval M. Hor-nibrook ve zmíněné práci a kterou znovuoživil a na níž staví např. J. H. Welch ve svépublikaci Manual of Dwarf Conifers vydanév r. 1979. M. Hornibrook rozděluje zakrslédřeviny podle původu vzniku do následují-cích kategorií používaných v zahradnicképraxi:

Výsevové mutaceMutace (sklon k mutacím) jsou přiroze-

nou vlastností každého organismu, který sevyvíjí pod vlivem nejrůznějších faktorůprostředí. Čas od času se takový odlišný typobjeví ve výsevech. Odlišnost může spočí-vat ve vzrůstu (gigantické a zakrslé formy),v barvě (zlaté a sivé formy), v celkovémvzhledu — habitu (sloupovité — fastigiát-ní, smuteční a kulovité formy), nebo v olis-tění (nitkovité, nahuštěné a monstrózníformy). Tyto mutace semenáčků jsou velmineobvyklé. Je však možné, že zakrslé seme-náčky vyrůstají častěji, než předpokládá-

me, ale schopnost přežití v přírodě nebov lesnické školce (kde se vyřazují nevhod-ní jedinci) je velmi malá a pravděpodob-nost, že vyroste z balíčku sazenic zakrsláforma je 1 : 1 000 000. Příležitostně setakovou rostlinu podaří včas podchytita následným vegetativním množením sedostane do zahrad jako zakrslá forma. Tytoformy vycházející ze semenáčků jsou jakotřída stabilní a nemají žádnou tendenci vrá-tit se do původní vzrůstné podoby, ačkoliněkdy se jejich odlišnosti stávají s věkemméně zřetelné, tj. zlaté formy později získá-vají nazelenalou barvu, zahuštěnost jehličíje méně zřetelná, zakrslé formy vyvíjejívětší vzrůst apod.

Příkladem výsevových mutací je většinakultivarů cypřišku Lawsonova (Chamae-cyparis lawsoniana), cypřišku tupolisté-ho (Ch. obtusa), cypřišku hrachonosného(Ch. pisifera) nebo smrku ztepilého (Piceaabies) ′Clanbrassiliana′ (pravděpodobně)a většina kultivarů zeravu západního(Thuja occidentalis).

Většina mutací pocházejících z výsevu senepřenáší do dalších generací. Pokud sevytvoří semena, vzniklé semenáčky zpravidlabudou odpovídat původnímu typu rostliny.Pouze příležitostně vyroste semenáček ne-soucí znaky mateřské rostliny.

Ustálené juvenilní formyVšechny semenáčky z čel. cypřišovitých

mají juvenilní typ listů zcela nepodobnýcholistění dospělé rostliny. Semenáček simůže ponechat juvenilní olistění po celýživot. Ustálené juvenilní formy mohouvyrůst do velikosti stromu a dokonce nasa-dit semena. Ve většině případů však vyka-zují mnohem redukovanější vzrůst, takžejsou pro nás zakrslými formami.

Svého času botanici P. F. Siebold a J. G. Zuc-carini předpokládali, že jsou to všechnodruhy zvláštního rodu, který pojmenovaliRetinospora, ale to, že se u nich příle-žitostně vyvinulo normální olistění, vy-vrátilo jejich domněnku a tyto juvenilní

Zakrslé formy jehličnanůa jejich využití

Miroslav Kunt, Jiří Šourek

CCCC MMMM YYYY KKKK

15živa 1/2006 www.cas.cz/ziva

Vlevo hustý kompaktní tvar na borovici blatce(Pinus rotundata) vznikl pravděpodobně muta-cí pupenů a je zcela odlišný od přirozenéhotvaru této dřeviny © Odebráním řízku ze zmu-tované části mateřské rostliny a naroubovánímna kmínek téhož druhu vzniká nový kultivar— na obr. douglaska tisolistá (Pseudotsuga men-ziesii), vpravo

formy byly rozděleny, ne bez obtíží, mezirody, ke kterým skutečně patří. Jméno ′Re-tinospora′ však dosud přežívá v mnohastarších označeních i několika školkách.

U některých druhů existují rovněž formys olistěním přechodným mezi juvenilníma adultním. Jasné je to v případě cypřiškuChamaecyparis pisifera, jehož juvenilníformy mají jméno ′Squarrosa′ a přechodnéformy jméno ′Plumosa′.

Mutace pupenůU některých rodů jehličnanů se mohou

vyskytnout mutace ve vegetativních pleti-vech (v okolí pupenů nebo v jakékoli částivětviček), které mají za následek zrychlenínebo zpomalení růstu.

Výsledkem potlačeného růstu je hustáhmota jehličí i větviček, lidově nazývanáčarověník. Formy zhuštěného vzhledu senalézají na mnoha druzích rostlin, ale zatím-co na listnatých dřevinách vznikly většinoupůsobením parazitů nebo z patologickýchdůvodů, u jehličnanů často žádný takovýdůvod není. Redukce růstu a velikosti jehlicvětšinou není spojena s omezením počtupupenů a v některých případech můžečarověník zhoustnout natolik, že zahynenedostatkem světla. S výjimkou tohoto pří-padu je však růst zcela zdravý a bylo shledá-no, že řízky nebo rouby odebrané z čarově-níku se vyvinou v neobyčejně půvabnézakrslé dřeviny a mnoho z našich nejvyhle-dávanějších zakrslých dřevin vyrostlo tímtozpůsobem. Smrk ztepilý (Picea abies) ′Pyg-maea′ je typický případ. Protože mutacenepostihuje celou rostlinu, nově vznikléletorosty odpovídají typem olistění či rych-lostí růstu původnímu typu. Proto formypocházející z čarověníku je třeba bedlivěsledovat a nežádoucí přírůstky ihnedodstranit.

Alpinské formyPostupnou selekcí ve vysokohorských

podmínkách vznikají u některých druhůkonifer alpinské formy, které bývají výtečný-mi zahradními rostlinami. Protože rostouvolně v přírodě, bývají pojmenovány latin-skými jmény na úrovni odrůda — varieta,jako např. jedle balzámová (Abies balsa-mea var. hudsonia). Vzhledem k tomu, žerostliny pocházejí z různých geografickýchnebo výškových oblastí, nacházíme je víceči méně variabilní. V některých případechdostane vybraný klon i jméno kultivarové.

Díky svému původu jsou tyto alpinské

formy velmi otužilé a až na výjimky sezřídka vracejí v nížině ke svému původní-mu habitu, a proto jsou velmi užitečnouskupinou v okrasném zahradnictví.

KultivariantyTyto rostliny jsou odlišné charakterem,

který je uspokojivě stabilní, pokud serozmnožují vegetativně. Rozlišují se dvěskupiny, obě pocházející ze záměrné selek-ce. První skupina upoutala pozornost jižM. Hornibrooka v citované práci, kde v po-známkách o cypřišku Lawsonově (Chamae-cyparis lawsoniana) ′Fletcheri′ pouka-zuje na možnost vzniku miniaturníchrostlin pouhým výběrem řízkovacího ma-teriálu ze slabě rostoucích větviček nízkona rostlině.

Další skupina kultivariantů se skládáz nízkorostoucích forem označovanýchčasto jako var. prostrata, které byly vypro-dukovány záměrným výběrem roubů. Přidůkladné prohlídce např. rodů jedle, smrkči tis lze shledat, že mají dva typy olistění:na koncové větvi (terminálu) je paprskovi-té — radiální, na postranních větvích tako-vé není. Ze zahradnické praxe vyplývá, ženejlepší rostliny vyrostou z roubů odebra-ných z koncové větve. Bohužel však nikdynení dost tohoto materiálu, a tak se odebí-rají rouby i z postranních větví s vědomím,že je zapotřebí následné vyvazování a seře-závání, aby se docílilo vzpřímené rostliny,jakou si zákazník žádá. Pokud se to nedělá,rostlina roubovaná z postranní větve mátendenci ponechat si svůj poléhavývzhled, jakkoli je velká. Zvláště při poško-zení terminálu mají tyto rostliny tendenciztratit svou symetrii.

Způsoby množení zakrslých forem

Často používanou metodou množenízakrslých forem dřevin je řízkování, kterýmzískáme rostliny pravokořenné. Některérody, jako např. borovice, douglaska (Pseu-dotsuga), modřín, tis (Taxus) a některédruhy smrku je ale ekonomicky nemožné

množit tímto způsobem, a proto se musíroubovat. Výsledné rostliny jsou zdravé a do-žívají se vysokého věku. Je třeba si však uvě-domit, že konifery odpovídají podnožímpodobně jako ovocné stromy. Víme, že jab-loň naroubovaná na pomalu rostoucí pod-nož zůstává malá a hodí se pro použití doovocných stěn nebo zákrsků, zatímco odrů-da jabloně naroubovaná na vzrůstnou pod-nož brzy vyroste ve vysoký strom. Podobnězakrslá dřevina naroubovaná na silně ros-toucí podnož bude mít mnohem většívzrůst, než se vyžaduje, a může úplně ztratitsvůj charakter.

Pěstitelské požadavky

Zakrslé dřeviny jsou v zásadě otužiléa houževnaté, daří se jim v každé půdě a lzeje snadno pěstovat. Co se týká otužilosti,jde o celou škálu stupňů od naprosté mra-zuvzdornosti až po několik forem, jež vyža-dují chráněné stanoviště, a i u nich rozho-duje spíše otužilost proti mrazivým zimnímvětrům než nízké teploty samotné.

Tvrzení, že zakrslé dřeviny jsou otužilév každé půdě, platí pro jakoukoli běžnouzahradní půdu. Při velkém obsahu křídynebo vápence by se však výběr měl omezitna jalovce (Juniperus) a tisy. Názor, že za-krslé rostliny potřebují rašelinu, mnohdypramení z přikrašlování rostlin na výsta-vách, ve skutečnosti rašelinné substrátymohou vést v některých případech ke ztrá-tám. Pokud jehličnany nápadně na někte-rých lokalitách chybějí, je to zapříčiněnospíše nevhodným klimatem než nepřízni-vými půdními podmínkami. Potom jimmusíme vytvořit zvláštní prostředí, mají–lidobře prospívat.

Často se objevují názory, že zakrslé dřevi-ny potřebují výjimečně dobrou půdu. Vše-obecně však platí pravý opak. Dobrá výživatotiž způsobuje nežádoucí intenzivní růsti těch nejmenších zákrsků a pokud chcemezachovat trpasličí vzhled, je potřeba se jívyvarovat. Řízenou výživou lze tedy ovliv-ňovat rychlost růstu nejen dřevin.

Zakrslé formy jehličnanů mají všestrannéuplatnění. V závislosti na jejich celkovémvzhledu, velikosti, kompaktnosti, tvarua barvě jich lze využít jako solitéry nebopřed skupinu jiných dřevin. Umístění těch-to specifických dřevin by však mělo být cit-livě zváženo, zvláště při použití např. čaro-věníkových forem, aby ve výsadbě skutečněvynikly.

Vlevo: Při troše štěstí lze objevit i lehce dostup-ný kompaktní tvar na větvi nízko nad zemí,v tomto případě borovici lesní (Pinus sylve-stris), na které se často tvoří čarověníky © Občasse lze setkat i s čarověníkem na borovici kleči(Pinus mugo). Na pohled je zřejmá odlišnostv růstových charakteristikách, vpravo. SnímkyJ. Šourka

CCCC MMMM YYYY KKKK

16 živa 1/2006www.cas.cz/ziva