Čajčik - Má cesta k úspěchu.pdf

7/23/2019 Čajčik - Má cesta k úspěchu.pdf

http://slidepdf.com/reader/full/cajcik-ma-cesta-k-uspechupdf 1/217

Všechna práva vyhrazena, zvlášt ě právo př ekladu Použití díla pro živnostenské uč ebné úč ely jakož i patisk i ve výtahu se zakazuje a bude se soudně stíhat Copyright 1932 by H. Buchsbaum, nakladatelství, M. Ostrava 3-P ř ívoz Tiskla Polygrafia v Brně



ČAJČÍK-SCHELLBACH

MÁ CESTA

K ÚSPĚCHU

Znalosti nutné pro splně ní př edpoklad ů

osobního úspě chu

Podle Schellbachova vydánízpracoval a doplnil

KAREL ČAJČÍK

DRUHÉ VYDÁNÍ

NAKLADATELSTVÍ HYNKA BUCHSBAUMA V MOR. OSTRAVĚ - PŘÍVOZE

1933



Předmluva Tato kniha obsahuje nauku školy úspěchu, kterou jsem založil roku 1921. Na této cestě najde každý člověkmyslící a snažící se dobýt úspěchu, jestliže se od ní neodchýlí, možnosti vytvoř it neobyčejně př íznivé a výhodně svů j život svým osobním vlivem. Rádně uspoř ádané poučky tvoř í mů j systém úspěchu, který se osvědčil zavšech okolnosti v životě jako účinný prostř edek pro zamezeni neúspěchu a zklamání. nejlepším důkazem je veliký počet posluchačů v mých kursech. Tisíce nadšených posudk ů a uznání volá z plnasrdce na každého snaživého člověka, aby se rovněž př iklonil k učení o úspěchu. Mnohý člověk jistě bude pohlížet skepticky na mů j systém, protože B! ř íká, že smolař e nelze změnit na dítě Štěstěny. To však jen svědčí otom, že opravdu neví, co vlastně minim. Život je boj, urputný boj, zvláště tehdy, má — li se dosíci úspěchu. Tuto poučku nechci škrtnout ze své soustavy, v tomto boji však záleží na tom, vede — li se dobrými nebo špatnýmizbraněmi a vede — li se soustavně či jen nahodile bez ur čitého plánu. Většina lidí bojuje svů j životní boj nejen bezhlavě, nýbrž i špatnými prostř edky. Není tedy divu, že př es všechnunámahu nedosahuje pravého životního úspěchu. To lze změnit použitím mé úspěšné soustavy. Ta ukazuje nejendobré prostř edky, nýbrž zároveň i schůdnou cestu, kterou může jít každý člověk a každý může s úspěchem použít mých prostř edk ů. Je — li zde ř eč o úspěchu, nemíní se tím ně jaký ur čitý úspěch, nýbrž úspěchy ve všech oborech. Je lhostejné, čeho se má dosíci. Žádá — li si nervózní člověk klidu, př eje — li si obchodník nabýti vážnosti azískat velký obrat, př eje — li si Člověk v jiném životním postavení zlepšení svého místa či povýšení, umělec

zvýšeni svých výkonů

, nebo touží — li hospodyňka, aby m

ěla hodné a poslušné d

ěti a touží — li po harmonii vrodinném životě, všude poskytuje má soustava možností př iblížit se k vytouženému cíli. To je mnoho a

mnohému se to zdá nemožné, avšak jen potud, pokud se nepř esvědčí, že př i použiti celé soustavy se počítá sur čitou zákonnosti, které se musí dbát svědomitě a v niž tkví tajemství úspěchu a zdaru. Protože tato kniha je učebnice, vyžaduje důkladného studia, nikoliv jen zběžného čteni. Jestliže v ni častě jizdůrazňuji nebo opakuji — li některé myšlenky, činím to úmyslně, aby se zvláště důležité věci snáze a pevně jivryly do paměti. Pro usnadněni paměti radím číst několikrát každý odstavec, př emýšlet o něm a tvoř it si vlastniúsudek.Také př i nauce o úspěchu je ovšem „zkoušení nad uč ení"; veliká hodnota této zkušenosti je zř ejmá nejen tomu, kdo siknihu toliko př ečte, nýbrž př edevším mužům praktického života. Úmysl vydat své učení tiskem pojal jsem už na počátku roku 1928 proto, abych ulehčil pokud možno nejširším vrstvám boj o úspěch. Zatím uplynula léta a v těchtoletech zpracovával jsem písemné všechny cenné vědomosti o úspěchu, kterých jsem získal a o jejichž hodnotě jsem se př esvědčil. Vytkl jsem si př i tom hlavní úkol podat celou nauku tak, aby mi každý rozuměl. To se mně výtečně dař ilo př i osobním poučování a doufám, že se mně to podař í také mou knihou. Psal jsem tak, jak myslím a mluvím a jsem p ř esvědčen, žetak nejsnáze mi čtenář porozumí. Na konci př edmluvy děkuji srdečně všem, kteř í mi věrní pomáhali př i vydání tohoto díla a umožnili tak učinit nauku oúspěchu př ístupnou pokud možno největšímu počtu snaživých lidi. Hamburk v únoru 1928. Oscar Schellbach.

Předmluva

universitního prof. dra J. N. Verweyena Měř í — li se hodnota knih vycházejících v naši zmatené době podle toho, čím př ispěly k posíleni stísněných myslí, kvně jšímu a vnitř nímu posílení lidí zápasících s protivenstvím života, stavím tuto knihu do prvé ř ady, protože vyváží

četné snad učené, ale málo životné a proto svým účelem a smyslem neplodné knihy. Mnoho tisíc lidi seskupilo se zatěch několik let kolem autora, u něhož doufali najít poučení ve škole života. Veliké a rychlé rozšíř ení této knihy v takkrátké době svědčí také svým způsobem o její hodnotě, neboť není to lehká, př íjemná, zábavná četba, od níž by čtenář mohl čekat rozptýlení a pobaveni. Ani její obsah není nikterak senzační. Neobsahuje ani tak zvaný amerikanismus,který by čtenář e lákal a získával nové čtenář e př edevším slibováním většího hospodář ského zisku. Dílo klade spíševeliké požadavky a nároky na duševní cvičení člověka, na vůli uspoř ádat celý svů j život. Dílo dbá poř adí životníchhodnot a snaží se zajistit myšlenku životního úspěchu, aby se nestala plochou a ryze vně jší. V zásadní shodě s mým vlastním dílem o kladném smyslu života, jakož i s větším dílem C. Reissnera o zvládnutíživota, rozumí také Oscar Schellbach svému myšlenkovému positivismu ve smyslu uvolnění duševních sil ve všechoborech života a ukazuje velmi živou a obecně srozumitelnou mluvou až do nejmenších podrobností všedního životacesty k uskutečnění vytčeného cíle. Dílo si zaslouží označení živé knihy v pravém smyslu slova a rozší ření po celémsvětě. Bonn v zář í 1930. Profesor dr. J. M. Verweyen



Předmluva k poslednímu vydání Sotva rok po vydáni mé knihy musila se vydávat další vydáni. Věděl jsem, že se kniha velmi rychle rozšíř í.Proč? Protože se musil osvědčit mů j systém, neboť také mé nakladatelství pracuje podle metod, které vykládámve své knize. Dostával jsem tisíce nadšených dopisů z celého svět*, které byly nejkrásně jší odměnou mé práce, protože svědčily o tom, že nebyla marná. Doplňoval a rozšiř oval jsem své dílo př i každém novém vydání, jež mizískávala vždy nové a nové př átele. Právě dnešní doba se svými hospodář skými zmatky a tísní, se zř ejmým úpadkem spoř ádaného životního názoruzaloženého na kladných hodnotách, bez něhož si nelze př edstavit poctivého snažení o úspěch, vyžaduje posíleníduševních a mravních sil širokých vrstev lidu. Musí se obrodit víra, že úspěch a lidské štěstí lze vybojovat pocti-vými zbraněmi, poctivými prostř edky silné osobnosti. Který prostř edek je však vhodně jší než právě nauka, která považuje zvýšení duševní úrovně a zlepšení postavení všech jednotlivců za jedinou a rozumnou základnu pro zlepšení postavení celku? Na konec zbývá př ece jen jediné vysvětlení smutných, neutěšených poměr ů v posledních letech: stále více se šíř ící mravní rozklad myšlení a zanedbávání nejvyšších duševních statk ů lidstva. Tu však není rozhodující duch širokých vrstev lidu, jejž by mnozí rádi činili odpovědným z vlastníhonerozumu, nýbrž duševní založení a smýšlení odpovědných intelektuálních vrstev. Dokud se nebude jednotlivec plni hodnotit jako člověk a bližní, dokud bude touha po zisku bezuzdně svádět k obohacování naškodu zdraví a práva jiných, nemohou se změnit poměry, zvláště sociální a hospodář ské. Bída plodí bídu, jako př ímý následek pokleslé mravnosti. Naše doba vyspělé techniky nesmi nikdy zavádět do krajnosti, aby se člověkstal strojem a nástrojem nesvědomitých podnikatelů a př edmětem vykoř isťováni zisku chtivých spekulantů.Proto se musí probrat z letargie všichni, kdo jsou schopni vyššího názoru a mohou se naučit chápat, kde semusí hledat př íčina pravého štěstí všech lidí. Př edevším tomuto čili slouží mé dílo a zvláště tato kniha. Zbavitčlověka omylů nesprávného světového a životního názoru a urovnat mu cestu, aby se stal skutečně člověkemsvým cítěním, myšlením a činy. Jak by mohl člověk př ekonat bezútěšné své postaveni jinak než ze sebe sama, když všichni až na málo výjimekmyslí jen na své osobní výhody? A jak by se mohla tato osobní síla jinak probudit a posílit k dosažení úspěchunež tím, že si uvědomíme všechny spojitosti, které podmiňují právě obrat vlastního postavení? Je jasnédokázáno, že každý snaživý člověk, který si zař ídí život podle zkušenosti a myšlenek uvedených v této knize,musí dosíci změny a ozdravení svých vlastních poměr ů. Nejen to, také poměry celku se musí zlepšit, neboť každý, kdo žije podle soustavy úspěchu, působí blahodárně a kladně na své okolí. Blaze tomu, kdo má živouúčast a pódii na tomto ozdravění lidstva. Duch celé soustavy je duch.

pravé nábožnosti, neboť pomáhá vynaložit poctivě všechnu sílu a všechno snažení na dosaženi úspěchu, aby se takmohlo pomáhat jiným. Veliký úspěch díla v několika málo letech př ekonal nejsmělejší očekávání. Už brzy dosáhne náklad díla 100.000výtisk ů. V nyně jší hrozné hospodář ské tísni je to jedinečný úspěch. Uvážíme — li, že na každý výtisk díla př ipadáčasto př es deset čtenářů, že jo nečte jen otec a matka, nýbrž i děti a často celé př íbuzenstvo, uvědomíme si teprve, jakse dílo rozšíř ilo a kam všude proniklo. Dnes už počítám po statisících čtenář e své knihy. Odkud pramení tento obrov-ský úspěch? Ze samého prostého a jasného díla! Kdekdo musí souhlasit s naukami, které obsahuje, jde — li opravduvážně za úspěchem a životním štěstím. Je to ryze jeho věc, chce — li jich dbát a užívat př i své denní práci ve svémvšedním životě, kdo jich však užívá, má zaručený úspěch. Tisíce lidí užilo těchto pouček a ověř ilo si skutečnost, žeúspěch lze vědomě a záměrně vynutit. Podle svých jedinečných zkušeností mohu jen opakovat: užijte mé soustavy aukáže se, jak lze poměry utvář et vlastní vůlí. Nezarážejte se, že soustava je zdánlivě tak prostá. Každá velikost je nakonec prostá a jasná, protože vyplývá z logiky. Uvažte, že to, co jsem ve své knize tak prost ě a jasně vyložil, mohl bych obalit spoustou složitých vět a pouček. Př ipomeňte si složité věty četných filosofických děl, jejichž tvůrci sečasto zapletou v umělé stavbě svých př eumělých vět, až sami stěží nacházejí nit, která by je vyvedla z bludiště, aby

mohli dále logicky budovat své dílo. Úspěch vyžaduje jasného myšlení a soustř edění na podstatu vě ci. Čím jasně jinarýsuji podstatu věci a vytrhnu ji z podř adného vedlejšího okolí díla, čím jasně ji učiním věc tím, že ji hned pojmenuji pravým jménem a nedospívám k ní teprve velikými oklikami, tím jasně ji ji čtenář pochopí a vř adí do svéhomyšlenkového postupu. Páni teoretikové, kteř í pro vysvětlení životních otázek rádi vyžaduji pokud možno hlubokých a učených důkazů, a př itom pro samou teorii nedostanou se k praxi, měli by si uvědomit, že rozhoduje toliko úspě ch, nic jiného než úspěch.Podrobné vypracování mé nauky se všemi otázkami, které by zajímaly jen vědecky školené hlavy, zabralo by aspoň 5000 tiskových stran. Komu by to však prospělo? Našla by se vů bec kdy úhrada jen na tisk takové práce? A nebyl by to nesmyslný požadavek, aby člověk, který chcenabýt výhody pro svů j život, prokousal se těmito pěti tisíci stránkami, aby na konec shledal, že bez těchto pro praktikanepotř ebných, do nejmenší podrobnosti rozvedených př íkras, dala by se věc umístit na několika stech tištěnýchstránkách? Opakuji: hlavní věc je úspěch, nic jiného. Cituji všem, kteř í př i prvním vydání tohoto díla nevěř ili v jeho úspěch, protože je prý psáno př íliš prostě, Goethův výrok: Šedá, př íteli, je každá teorie! Praxe rozhodla pro mě, protože jsem

nechal mluvit praxi. Hamburk 24. dubna 1931. Oscar Schellbach.



Motto:

Zkušenost je drahá škola, ale blázni chtě jí se jen v ní a také v nisotva čemu naučit, neboť můžeme sice lidem dát dobrou radu,nemůžeme však řídit jejich počínání. Komu není rady, tomunení pomoci a kdo nechce popřát sluchu rozumu, toho jistě klepne hůlkou po prstech.

Benjamin Franclin



I. DÍL

VZHŮRU

Jak dosáhneš výšehorského vrcholu?Stoupej pevné, tiše,

vzhůru hleď — ne dol ů!

Vyjdeš — li rázně cestou svou,d ř ív než se nad ě ješ

je vrchol hory př ed tebou,kde cíle dospě ješ.



dysi mi napsal 71 lety posluchač mých př ednášek mimo jiné: Ačkoli mám už za sebou 71let, udělám ze sebe úspěšného člověka ve vašem smyslu. — Tento dopis ukazuji vždylidem, kteř í soudí, že změna životního názoru mou soustavou úspěchu je možná jen u

mladých lidí. Buď kdo buď, mladý nebo starý, může vždy výhodně utvář et svů j život podle naukyo úspěchu vyložené v této knize.

K Základ mé soustavy úspěchu je dokonale prostý: vyhýbej se zásadně všemu, coškodí úspěchu, a snaž se dělat vše, co usnadňuje úspěch.

Úspěchem nerozumím ur čitý, př esně vymezený úspěch, nýbrž pokud možno nejlepší vyplněníkaždého rozumného př ání; zvláště tu mám na mysli životni úspěch, jejž pojímám jako vnitř ní avně jší harmonii. K vnitř ní harmonii náleží zdrávi a duševní klid, k vně jší souzvuk s okolím anejvětší možná nezávislost na starostech o tělesné blaho. Vážení čtenář i, chcete — li dosíci tohotoúspěchu, bude vám mů j systém úspěchu pravým pomocníkem a vůdcem. Dívejte se na tuto knihutak, jako by byla psána jen pro vás. Nechť je vám upř ímnou a nezištnou př ítelkyní, která vámukáže v každém postavení, jak si máte počínat ve svém životě v zájmu svého úspěchu. Chci vám

ukázat cestu vpř ed a vzhůru a pomoci vám ke změně vaší osobnosti a tím ke zrněné vašich poměr ů.

Nejdříve:

Zúčtovat s minulostí

Úspěch vyžaduje nejdř íve zúčtovat s minulostí. Musíte se naučit př ímému pohledu, nesmíte se užohlížet na zklamání a omyly, chcete — li vpř ed a vzhůru. Proto udělejte tlustou čáru př es celýsvů j dosavadní život. Co bylo, musí být navždy odbyto. Od dneška začíná se pro vás nový život,od dneška jdete za úspěchem, veden jen pevnou myšlenkou být str ů jcem svého štěstí. Máte úplně ve své moci úspěšně tvoř it svou budoucnost, proto zvedněte hlavu, obraťte zrakvpř ed, zúčtujte se svou minulostí. Abyste si vždy př ipamatovali tuto Čáru pod svou minulostí,abyste ji měli stále na očích nejen v duchu, udělejte je také svítící červenou barvou na prvé stráncedeníku, který si založíte. Tam si pište zkrátka všechno, co souvisí s vaším př íštím úspěchem.

Stejně jako pokladní kniha ukazuje obchodníkovi stav jeho podniku a vede ho kobchodnímu úspěchu, bude vám tento deník vůdcem k osobnímu úspěchu.

Stejně důležité: Vytknout si cil!

Když jste se zbavili veškeré př ítěže a vymýtili jste ze svých myšlenek všechny vzpomínky na

nepř íjemné věci z minulosti, vytkněte si pevný cíl. Člověk bez cíle je tř tina klátící se ve větru, cár papíru, jejž náhoda odhodí do kouta, loď bez kormidla, kterou dř íve či pozdě ji pohltí vlny. Cíl zato dává životu obsah, dává člověku sílu př ekonat protivenství a s nadšením soustř eďuje všechnysíly pro ještě žádného.

Bez cíle není možné soustředění, bez soustředění se nedostaví úspěch.

Nejlepší puška v rukou nejlepšího stř elce jo zbytečná, neví-li stř elec, nač má stř ílet. Proto sivytkněte cíl, nemáte-li ještě žádný.



Ale přesný cíl! Protože úspěch je podmíněn bezpečným rozhodováním a rychlými činy, je nezbytné mít nejen

př ibližný, nýbrž př esně vyznačený cíl. Nestačí tedy na př íklad ř íci si prostě, že chcete být bohatýmnebo šťastným člověkem; musíte si dokonale jasně uvědomit, jaké bohatství a jaké štěstí chcetezískat.

Chce-li někdo opravdově, není téměř nic, čeho by nemohl dosíci.

Nenechte se mýlit velkým rozdílem svého nyně jšího postavení od toho, po němž toužíte; i když jste dosud dosáhli velmi málo, nedokazuje to nikterak, že nemůžete v budoucnosti dosíci velikýchvěcí. Ani úspěch nezná skok ů, každý vzestup je pomalý a postupný. Všichni, kdož stojí dnes navrcholku dovednosti, umění a úspěchu, začínali kdysi právě jako vy z mála, byli nejdř ív

bezvýznamní a musili si krok za krokem dobývat půdy, stejně jako musíte činit vy, chcete-li sedostat vpř ed.

Důležité je, abyste věřili ve zdar svých úmyslů, protože tím se posílí a zvýšívytrvalost nezbytná pro dosažení cíle.

Kolumbus by nikdy nebyl objevil Ameriku, kdyby byl neměl tak veliké víry ve správnost svýchvýpočtů. Kdo nevěř í pevně ve svů j cíl, ochromí př edčasně své nejlepší síly. Aby se tak nestalo,musí si učinit hodným víry to, čeho chce dosíci. Toho dosáhne nejlépe, když se důkladně zabývádě jinami života velikých a úspěšných lidí. Až si ověř í nečítanými př íklady, jak pomalu anamáhavé vynikla většina z nich, jak mnoho nesnází a protivenství musili všichni p ř ekonat v bojio uznání a úspěch, nabude odvahy a naučí se také věř it v uskutečnění svých vlastních myšlenek.

Cesta k cíli

Cestu k svému cíli je nejlépe rozdělit na malé úseky. Na nejbližší úsek musíte nejdř íve soustř editvšechnu svou sílu a všechno splnit a vykonat, čeho je zapotř ebí, abyste jej urazili. Máte-li jej zasebou, jděte dále s novou silou, až urazíte další úsek a tak pokračujte stále, až dosáhnete toho,čeho si př ejete. Váš vývoj a váš vzestup musí se díti právě tak jako ve školo: vzpomeňte si, prosím, jak jste senaučili číst, psát, počítat. Nenaučili jste se hned psát, nýbrž nejdř íve písmenka. Potom jste se učilislabikovat, pak teprve číst slova a pozdě ji věty. Kdyby vás chtěli učit hned souvislému plynnému psaní, byl byste snad ještě dnes analfabetem. Takové je to také ve všem, kde se má dosíci ur čitéhovětního cíle. Nejdř íve se musí položit základy domu, pak se klade cihla na cihlu, až se může nasaditstř echa a no jinak! Kdo si chce jinak počínat, ztroskotá na potížích, které se dostaví. Abych vám ukázal, že můžete mít důvěru ve svou sílu, chci vám př ipomenout minulost: nebyl jstekaždý den jiný? Nedělal jste každý den pokroky? O tom není pochyby, neboť př ed desíti lety byl jstena př íklad ve svém povolání mnohem nezkušeně jší, neobratně jší a měl jste méně vědomostí než dnes.Tento vývoj prodělával jste úplně bezděky dobou. Uvážíte-li, jak málo jste dbal o rozšíř ení svýchvědomostí a o cvičení svých schopností, pak zajisté uvěř íte, že př i správném využití času musí se ještě velmi značně zvýšit vaše výkony. Tím se samozř ejmě zlepší vaše postavení nebo zvětší váš obchod.

Čas jsou peníze! Každá chvíle, která uplyne bez užitku, je nenávratnéztracena!

Uvažte jen, jak na př íklad může obohatit své vědomosti, kdo se pokusí každý den se naučit jen jednonové věcí. To znamená za rok 365 nových poznatk ů. Čas a energie, které je zapotř ebí pro učení,

nepř ichází téměř vů bec v úvahu, uváží-li se, kolik síly a času se promař í denně na zbytečné vedlejší aneužitečné, ba i škodlivé věci.



I. DÍL

Základy úspěchu

Nejd ůležit ě jší základ úspě chu

je zdraví. U č iň

te st ů j co st

ů j vše, co mů žete uč initi, abyste

si zachovali t ě lesné zdraví.



ž si dokonale ujasníte svů j cíl a cestu k svému cíli, začněte si tvoř it základy svéhoúspěchu. Tu je nejdůležitě jší zdraví, které je zároveň také základem harmonické a vlivnéosobnosti.

Zdravý člověk nejen dosáhne velikého úspěchu, nýbrž př edevším se bude moci také těšit ze svéhoúspěchu. Proto se musíte co nejvíce snažit, abyste nejen byli zdraví, nýbrž i v boji o úspěch zůstali

zdraví. Zdraví má a musí být korunou vašeho úspě chu; co by vám byly platné všechny úsp

ěchy,kdybyste př i tom na konec onemocněli. Úspěch má př inášet spokojenost a pro tu je nezbytné

zdraví. Zdraví je nejvě tší bohatství, praví Emerson. To si bohužel uvědomuje jen málo lidi, dokudneonemocní. Př icházeli ke mně často lidé po-žehnaní pozemskými statky a scházel jim jen jediný:zdraví. Všichni mi ř ekli, že by rádi dali většinu svých pokladů, jen kdyby nabyli opět zdraví.

A

Nebojte se organických chorob!

Máte-li organickou nemoc, vyhledejte bez dlouhého váhání dobrého lékař e; lékař vám ř ekne, comáte dělat, abyste se zbavili svého utrpení. To je důležité zvláště tehdy, když jde o vnit ř níchorobu, která už hlodá delší dobu a dosud jste nic neučinili, abyste se jí zbavili.

Mnozí lidé otálejí do poslední chvíle a zhoršují tak svou nemoc. Často chorobu, která se končismrtí, bylo by lze zažehnat, kdyby se včas začala léčit. Máte-li nemocné nervy nebo trpíte-li duševně , mě jte důvěru k této knize. Ukáže vám, jakuzdravíte své nervy a vrátí vám zase duševní klid. Jestliže př i stavbě úspěšné budoucnosti stavím zdraví do popř edí, činím tak proto, že vím zezkušenosti, že každého Úspěchu musí se dosíci z vnit ř ku, nikoli zvenč í. Vně jší prostř edky úspěchu

př icházejí v úvahu teprve na druhém místě.

Úspěch se musí nejdříve zrodit v myšlence jako všechno, co vytvořila lidskáruka, vzniklo nejdříve z myšlenky.

Ohlédněte se kolem: všechno, co vidíte, vzniklo nejdř íve v mysli, židle, na které sedíte, stejně jakodům, v němž bydlíte. Tak je to se všemi věcmi, tak je to také s váním úspěchem, který konec konců je jen uskuteč ně ním vašich myšlenek. Čím dokonalejší má býti věc, tím dokonalejší musí být také myšlenka. Dokonalé myšlenky jsouvýronem správného logického a hlubokého myšlení. Logické a hluboké myšlení je však výslednice soust ř ed ě ní. V našem smyslu soustř edění je uvědoměléobrácení veškeré pozornosti na ur čitou věc, vě domé zhušt ě ní podobných nebo vzájemně se protínajících př edstav v našem vědomí. Protože nedostatečné soustř edění bývá př íčinou většinyneúspěchů a zklamání v životě, musí být úkolem každého člověka, jdoucího za úspěchem, zlepšit azvýšit svou schopnost soustř edění. Toho se nedosáhne ani tak složitým cvičením, jako př ísnou péčí ozdraví nervů, na nichž závisí veliká a př edevším snadná schopnost soustř edění.

Přetížení činnosti nervů rovná se vždy přílišnému vydávání síly nervů anevyhnutelný následek pak je nedostatek soustředění a roztržitost.

Soustř eděný člověk je pánem svých myšlenek, kdežto roztržitý a nervosní člověk, správně ji ř ečenoneurastenik, jo otrokem svých myšlenek. Síla nervů je produkt našeho těla, je to naň nejvzácně jší statek. Proto musíme učinit vše a všímat sivšeho, čeho potř ebuje její vývoj. Tu je nejvíce zapotř ebí péče o t ě lesné zdraví a jeho zachování. Našetělo je stroj, i když jo to nejlepší a nejvytrvalejší stroj na světě, nesmíme př ece zapomínat, že dobrá avydatná práce tohoto stroje je vázána na ur čité podmínky. Na stroji, jejž my, lidé, postavíme svýma rukama, žádáme jen tehdy dobrou práci, když jej dobř eobsluhujeme a ošetř ujeme. Totéž platí o našem tělesném stroji, jehož nejcenně jším výrobkem je právě

zmíněná síla nervů.



Vyřadění nervových obtíží začíná se tedy obnovením pevného zdraví celéhotěla.

Víte už jistě, že náš organismus je složen z mnoha bilionů malých organismů, buně k, jež kromě potravy, kterou odebírají z krve, potř ebují př edevším kyslíku, aby se zbavily odpadk ů a zplodin.

Kromě jiných -věcí musíme si pečlivě všímat těchto biologických zjevů. Proto se musíme hodně starato správnou výživu těla a o dostateč ný př ívod kyslíku.

Dopřejte si vydatného spánku!

Zvýšená pozornost platí také spánku. Buňky, zvláště buňky nervů nebo ganglií, potř ebují dostatekčasu, aby se zotavily z namáhavé denní práce. Toto zotavení a opětné posílení poskytuje spánek, ale jen dostatečný a vydatný spánek. Dostatečnýspánek je proto jedna z hlavních podmínek pro udržení zdraví celé tělesné soustavy a pro dosaženívětší a mohutně jší síly nervů. Podle výsledk ů vědeckého badání potř ebuje pohlavně zdravý duševně pracující člověk aspoň osm hodin spát. Podle profesora voň Krafft-Ebinga je sedmihodinový spánek

existenční minimum duševně pracujícího člověka. Dítě musí spát ještě déle, kdežto stař ec potř ebujeméně spánku. Tohoto vědeckého poznání musíte stů j co stů j dbát a proto si musíte zař ídit své povolánítak, aby vám vždy zbylo sedm až osm hodin na spánek. Pokládejte sílu svých nervů za naprosto důležitou a vzácnou hodnotu. Nepř echázejte jako dosud tutověc lehkomyslně a vždy si uvědomujte a dbejte toho, že na ní záleží úspěch a př edevším zdraví. Nikdy za žádných okolností nesmíte dobývat úspěchu na Ú6et svého zdraví nebo na účet své nervovésíly. 8plte-li jen šest hodin, nashromáždíte ve spánku na př íklad za 10 K č nervové síly, avšak př i své práci, protože jste nespali dost dlouho, musíte vydat nervové síly za 15 K č. Byl byste špatnýmobchodníkem, kdybyste takto počítal své peníze a takto s nimi zacházel. Byť by byl základní kapitálsebe vetší, takovým způsobem vedení obchodu se musí časem spotř ebovat a obchod se musí zničit.Př eneseme-li to na nervy, znamená to úplné vyčerpání nervové síly. Člověk je bohužel obvykleochoten lichvař it jen se svými penězi, tu však se musí ukázat na nutnost, že jo zapotř ebí lichvař it spíše

s nervovou silou.

Síla nervů je dražší než peníze, neboť silou nervů můžete vydělat peníze,penězi však nemůžete získat síly nervů.

Stejně důležitá jako dostatečný spánek je správná péč e, o t ě lo. Většina lidí soudí, že udělali dost procelý don, když se umyjí ráno, když vstanou z lůžka. Jiní se domnívají, že manikúra stačí pro péči otělo.

Dobře pěstovat tělo!

Ke správné péči o tělesné zdraví a tedy také ke správné péči o tělo náleží ještě více: omýváni celéhot ě la, nejméně jednou za týden horká lázeň a je-li to možné, každé čtyř i týdny parní lázeň , snese-li jisrdce, dále dostatek gymnastiky — to jsou stejně důležití činitelé př i pěstění těla jako prostř edky proudržení správné stolice.

Pozor na činnost střev!

Činnosti stř ev nutno si vů bec všímati, protože poruchy zažívací roury mají dalekosáhlý význam prozdraví celého těla. Nechuť, podrážděnost, tupost v hlavě, spojená s neschopností soustř eděně myslit,únava, r ůzné zákeř né vleklé choroby a př edčasné stárnutí jsou velmi často následky poruchy činnostistř ev. Aby se odstranily a zamezily tyto poruchy, je nutno se př edevším postarat o správnou a pravidelnoustolici. Vyzkoušený a velmi účinný prostř edek pro regulaci činnosti stř ev je čerstvá voda. Výtečně se



osvědčuje vypít ráno na lačný žaludek a př ed spaním malými doušky sklenici vody. Je-li to vů becmožné, doporučuje se vypít každý den šálek kyselého mléka, čímž se nejen podporuje činnost stř ev,nýbrž také účinně potírají hnilobné bakterie, kterých jo ve stř evě velké množství, bakteriemi kyselinymléčné obsaženými v mléku. Tyto hnilobné bakterie jsou zákeř nými a úhlavními nepř áteli těla, protože mohou svýmizplodinami výměny lalok, mohou-li působit nerušené, otrávit znenáhla celo tělo. Z té př íčiny se takévelmi doporučuje požívat kefír nebo bulharský jogurt, protože z nich se dostane do stř ev velkémnožství bakterií kyseliny mléčné. Kefír můžete snadno vyrobit doma pomocí kefírové plísně, kteroulze koupit. Kdo se př esvědčí delším používáním kyselého mléka o jeho př íznivém účinku na zdraví, pro toho se stane nepostradatelnou denní potravinou. Císař František Josef na př íklad v poslednímdesítiletí svého života pil každé ráno kyselé mléko. Mnoho stř evních poruch je nervového původu. Jako jiné pochody organismu, také činnost stř ev podléhá zákonům zvyku. Nedbá-li se častě ji nutkání na stolici, stane se velmi snadno, že se dostavínepravidelnosti př i vyprazdňování stř ev. Tuto okolnost lze př edejít tím, že se nechodí na stranu jentehdy, až je to nezbytně nutné, nýbrž že si člověk zvyká zbavit se obsahu stř ev v ur čitou dobu. Velmivhodné je vyprázdnit stř eva časně ráno nebo ještě lépe krátce př ed spánkem. Kdo chce mít pravidelnoustolici, ať jde klidně na stranu s pevným, ur č itým vě domím, že teď musí mít stolici. Když se stř eva

nevyprázdní, je také dobř e, nesmí se p

ř íliš nutit. P

ř íští ve

čer a t

ř etí ve

čer se postupuje stejn

ě a zne-náhla se pak bezpečně dostaví vyprazdňování v ur čitou dobu.

Samozř ejmě má také výživa rozhodující účinek na činnost stř ev. K pravidelné činnosti stř ev př ispívávelmi mnoho správný výbě r jídel; jednou se může volit těžší jídlo, jindy se zase pojí něco lehčího.Zvláště se nesmí zapomínat, že se hodí jíst často č erstvé ovoce. Jablíčko po jídle pomohlo už odmnohé poruchy činnosti stř ev.

Čerstvé ovoce je nezbytné

Ovoce je nezbytné nejen pro stř eva, také pro zdraví ostatních orgánů má pravidelné požívání čerstvéhoovoce velký význam, na př íklad pro srdce, jehož práce, nezbytná pro lidský život, se velmi usnadnísnížením krevního tlaku po pravidelném požívání ovoce. Myslící člověk musí vů bec věnovat zvláštní pozornost svému srdci, neboť je to nejen nejušlechtilejší,nýbrž př edevším také nejvíce namáhaný orgán celého těla. Nutno si uvědomit, jak obrovskou prácivykoná srdce za lidský věk. Den za dnem jako pumpa vhání do žil 60 až 70 krát za minutu po každé200 krychlových centimetr ů krve. To je 13.000 krychlových centimetr ů za minutu, 780.000krychlových centimetr ů za hodinu a kolik za den? Kolik za rok V Abychom si názorně př edstaviliobrovskou výkonnost a silu srdce, potř ebujeme si jen uvědomit, že osmihodinová práce srdce bystačila zvednout dospělého člověka do výšky sta metr ů, tedy až na špičku věže Svatovítského chrámu.A srdce dospělého člověka váží sotva 300 gramů. Kdo to ví a kdo si to uvědomí, tomu je jasné, že semusí všemožně ulehčit práci srdce, protože na něm závisí lidský život. Proto se musí pravidelně požívat hodně ovoce, aby se snížil krevní tlak, neboť zvýšený krevní tlakznamená, že činnost srdce se př epíná.

Kdo přepíná, zakrní!

V zájmu srdce, aby se zbytečně neničilo, nutno důtklivě varovat od alkoholu, kofeinu a nikotinu. To jsou tř i no-př átelé srdce, kteř í př edčasně snižují jeho výkonnost a tím těžce poškozují celkové zdraví. I když není nezbytně nutné stát se abstinentem a temperenclář em, nesmí se př i požívání alkoholu,tabáku a kávy nikdy zapomínat na stř ídmost. Právem lze velký počet všech srdečních a nervových chorob a četných jiných poruch organismu pokládat za škodlivý účinek těchto jedů. Př epínání vždycky škodí. Úspěšný člověk není úzkostlivý, ale prozíravý. Proto se nesmí ř íkat: cítím sezdráv a mohu kouř it a pít kolik chci bez škody pro své tělo. To je vů bec velmi lehkomyslný názor nazdraví, neboť jedy zavoděno do těla nemírným kouř ením nebo pitím zř ídka působí hned a nápadně.Jsou to zákeř né jedy, které podkopávají znenáhlu zdraví a jejichž účinky se často projevují teprve polotech.



Lépe je předejít než léčit.

Uškodí-li se jednou srdci nebo nervové soustavě, je velmi těžké dosíci zase zplna dř ívě jšího zdraví.Srdci také škodí časté př epínání a př ílišná tělesná námaha, na př íklad př ehnaná sportovní cvičení a

podobné věci a proto je nutno se , jím pe

čliv

ě vyhýbat. Také pohlavní výst

ř elky všeho druhu ublíží nakonec zase srdci. Tu se musí ovládat, kdo nechce př edčasně a zbytečně př edčasně zemř ít.

Důležití činitelé, kteř í velmi škodlivě ruší pravidelnou a harmonickou činnost srdce, jsou kromě tohorozčilení a spěch.

Jen klid, chcete-li si udržet zdravé srdce a také nervy.

Kdo se rozčiluje pro každou hloupost, nedovede v klidu poobědvat a navečeř et se, nesmí se divit, když uněho lékař konečně zjistí srdeční chorobu. V naší době, kdy se sensace honí jedna za druhou a spěch a shon stal se už bezmála zvykem v boji o život,nutno zvláště zdůrazňovat potř ebu zachovat si vnitř ní klid. Pozdě ji vám podrobně ji ukáži, jak se lze vnitř ně uklidnit a jak zachovat klid i za rozčilujících okolností, které př ímo bičují nervy.

Cvičte!

Neobyčejný význam pro zdraví a zvláště pro zdraví duševně pracujících lidí mají sportovní atělesná cvičení. Člověk potř ebuje pohybu, musí-li strávit celý den u psacího stolu. Pro veř ejné zdravotnictví a zdraví lidu má neocenitelnou hodnotu okolnost, že se v nové době zajímají osport a tělesná cvičení stále širší vrstvy. Mnohem lepší by ovšem bylo, kdyby jednotlivci nezůstávali jen pouhými diváky př i sportovních podnicích, nýbrž sami se snažili pěstovat sportovní činnost. K tomu majívšude dost př íležitosti a kdo opravdu chce, najde pro to také čas. V té věci je opravdu vzorem anglický a americký obchodník, který př i své mnohostranné činnosti umí sivždy najít čas, aby posílil a zocelil své nervy a své tělo tenisem, hockeyem či kopanou. Aby se vyhovělo potř ebám těla, pokud jde o pohyb a uplatnění síly, není nezbytné stát se členem

tělocvičného nebo sportovního spolku, ačkoliv se to ovšem velmi doporučuje. Jednotlivec muže se takésám dostatečně zaměstnat po té stránce, aby udržel výkonnost svého těla a zvýšil jeho schopnost odolávatvšem nárok ům.

Pohyb je však nezbytné nutný, neboř v našem organismu poruší se velmi snadno oběh krve a šťáv atomu lze zabránit jen dostatečným a pravidelným pohybem. Kromě toho zůstane svalstvo celého těla jen tehdy výkonné, užívá-li se ho trvale a dostatečnou měrou. Výtečný vliv na tělo a také na náladu mázvyk chodit př ímo a držet tělo pěkně vzpř ímené.

Hlavu vzhůru, prsa ven, břicho dovnitř!

Tento dostatečně známý povel bude mít také na vás zázra

čný oživující vliv, dáte-li si jej saminěkolikrát za den. Je to jeden z nejlepších zdravotních cvik ů a jeho účinek nikdy nezklame.

Př ímé držení těla je také vně jší viditelnou známkou vítězného úspěšného člověka, která má také vásvyznačovat ve vašem okolí jako cílevědomou osobnost. Abyste toho dosáhli, musíte si zvyknout na př ímé a rovné držení těla. Dbejte toho; nikdy nesmíte být nedbalí ani př i chůzi, ani když se posadíte!Př ipomeňte si př i každé př íležitosti, jak nepěkně vypadá člověk, který nedovede správně a př ímo držetsvé tělo. Všimnete-li si někdy na ulicích mimojdoucích chodců, zjistíte, že lidem s př ímým držením těla, jdoucím rovně a pevným krokem, chodci mimoděk uhýbají. Proč? Protože právě správným drženímtěla a pevným jistým krokem se projevuje silné sebevědomí a silná vůle, které se slabší podle ur čitýchzákonů bezděky podř izuje. Protože úspěšný člověk klade nejen velkou váhu na svou osobnost, nýbrž i na své zdraví, musí

dvojnásob dbát na správné, rovné držení těla.



Proto v každé době: Hlavu vzhůru, prsa ven, břicho dovnitř!

V úzkém vztahu k sportovním a tělesným cvičením jsou dechová cvič ení, která musíte rovněž provádět pro své zdraví. Kdo ze vzduchu v uzavř eném pokoji ve velkém městě vyvázne na delší dobu do volné př írody, nejlépe

pozná, jak důležitý pro t

ělo je dostate

čný p

ř ívod kyslíku. P

ř i dechových cvi

čeních musíte zvlášt

ě dbát,aby vzduch vnikl do všech částí plic. To umožňuje př edevším tak zvané hluboké dýchání, které se

provádí pokud možno největším rozšíř ením hrudníku. Velmi snadné a dobré dechové cvičení je toto: postavte se do základního postoje zpř íma a rovně a povolte všechny svaly. Pak vdechujte klidně tř i až čtyř i vteř iny vzduch, zadržte dech na dvě až tř ivteř iny a vydechujte pak zase zvolna čtyř i až pět vteř in vzduch ústy. Př i tomto cvičení je neobyčejně důležité, aby se provádělo vě domě , to je se soust ř ed ě ním myšlenek. Myslete stále na to, že dech ježivot, jak už ř íkali stař í filosofové. Ve vzduchu je životní síla, kterou do svého těla př ivádítedýcháním. Př edstavte si to hodně plasticky, tedy obrazně . Když zadržíte vzduch v plicích, musítemyslit na to, jak vdechnutý vzduch ve vašem těle podněcuje a podporuje všechny životní pochody. Př i vydechnutí si př edstavte, jak všechno churavé a špatné vychází z vašeho těla. Na začátku proveďte toto cvičení asi čtyř ikrát až pětkrát po sobě a opakujte celé cvičení stejným

způsobem v poledne a večer. Protože na celé cvičení potř ebujete jen minutu nebo půl druhé minuty, najdete vždy dost času, abyste je prováděli pravidelně. Podivíte se př íznivému vlivu tohoto dechového cvičení na své myšlenkové schopnosti, zvláště budete-li je provádět důsledně.

Pečujte o čistý vzduch!

Pro své zdraví musíte také hledět, aby se dobř e větraly místnosti, v nichž se zdržujete. Zvláště vzduchve vaší ložnici musí býti stále čerstvý. Nevěř te tomu, že účinkem čerstvého vzduchu byste se snad mohli zachladit. Choulostivost, citlivost a

náchylnost k zachlazeni býváčasto d

ůkazem, že t

ělo je p

ř epln

ěné zplodinami vým

ěny látek. Stáledostatečný př ívod kyslíku pak nejlépe a nejrychleji zbaví tělo těchto zplodin. Správné a hluboké

dýchání podněcuje všechny funkce organismu ke zvýšení životní činnosti, odstraňuje poruchy krev-ního oběhu a hromadění krve a šťáv v organismu. Př íznivý účinek správného dýchání projevuje sezvýšenou chutí k jídlu, zvýšenou chutí k práci, větší pracovní schopností a př edevším také zdravým alepším spánkem.

Zvykněte si na pravidelné hluboké dýcháni!

Př i dýchání ve dne dbejte zvláště toho, abyste vdechovali a vydechovali co nejpravidelně ji. Nikdynesmíte dopustit,, abyste se udýchali a dýchali př íliš rychle.

Čím klidně ji a pomaleji vdechujete a vydechujete, tím klidně jší budete sám,tím pravidelně jší bude činnost vašich plic a vašeho srdce i činnost všechostatních orgánů.

Proto zvlášť doporučuji záměrné úmyslné hluboké dýchání, které lehce povzbuzuje a uklidňuje,zvláště lidi snadno popudlivé a vnitř ně neklidné. Př i poruchách duševní rovnováhy vdechněte několikrát hodně hluboko a př i tom upněte své myšlenkyzplna na, ovládnutí sebe sama a na vnitř ní klid. Př ímé držení těla, o němž byla už ř eč. má veliký význam také pro činnost plic a toho musí dbát zvláště lidé př i duševní práci; nesmí nikdy sedět př i psaní nakloněni př íliš dopř edu, aby tím netrpěla činnost

plic. Jak důležitý je př ívod kyslíku správným dýcháním pro práci mozku, dokazuje, že př i vytrvalésoustř eděné duševní práci se často zívá. Toto zívání je projev př irozené potř eby těla po hlubším



dýchání, aby se zvýšeným př ívodem kyslíku odstranila kyselina uhličitá nahromaděná př íliš v krvi.Aby se dýchání co nejvíce uvolnilo, musí se také dostatečné dbát o oděv. Tělo se nesmí vů beczašněrovat, protože ne tak omezuje volný oběh krve a šťáv. Oděv sám musí být př izpůsoben ročnídobě. Kdežto doma se má nosit pokud možno volný a lehký oděv, vyžaduje pobyt venku teplejšíhooděvu; leč i tu se musí varovat od zchoulostivění.

Kdo chceš být zdráv, otužuj se!

Otužilost proti nevlídnému počasí je nejlepší ochrana před chorobami znachlazení.

S lidmi je to takové jako se stromkem, který se zasadí do skleníku, kde je vždy chráněn od větru adeště; sotva vyroste v mohutný strom, který by mohl, př esazen pod širé nebe, odolat bouř i aškaredému počasí. Otužování proti vlivům povětrností je nejlépe začít každodenní vzdušnou lázní asi pěti- aždesetiminutovou vždy ráno; př i tom lze provádět tělesná cvičení. Za tř i až čtyř i týdny se pak př ipojí

otírání celého těla. To se provádí tak, že celé tělo se silně a rychle tř e tř ecí rukavičkou nebo tř ecímručníkem namočeným do studené vody a potom se důkladně osuší. Kdo na začátku tohoto tř enínesnáší studenou vodu (často nervosní lidé), může si vodu ohř át tak, aby měla stejnou teplotu jakovzduch v pokoji.

Dobře a vydatně jíst!

Pokud jde o správnou výživu těla, zbývá ještě ř íci, že záleží na dobré a vydatné výživě. Nenechte si namluvit reformátory, že soustř eděná duševní práce nesnáší dobrého a vydatného jídla,neboť tento názor nemá praktického podkladu, rozebereme-li jej s hlediska velikých hrdinů ducha. Na př íklad o Goethovi je známo, že kladl velikou váhu na dobrou kuchyni. Také o královském filosofu

Kuntovi je známo, že jedl dobř e a př edevším vydatně. Jeho oběd, ačkoli ř íkal, že je to prostý oběd,trval obyčejně plné tř i hodiny. Je také znám Bismarck ův výrok: Když mám zdatně pracovat, musím setaké dobř e krmit. Nemohu uzavř ít poř ádný mír, nedají-li mi poř ádně jíst a pít; to náleží k mémuř emeslu. Francouzský král Ludvík XIV. ř íkával: Kdo statně jí, také statně pracuje! Př i výživě našehotěla nehodí se jedna věc pro všechny. Tolik je však jisto, jak dostatečně dokázala válka a údobí poválce, že podvýživa má za následek těžké poruchy tělesného i duševního organismu. Nejvhodně jší a nejstravitelně jší je smíšená strava, to je tř etina masa a dvě tř etiny př íkrmů a zeleniny.Vyzkoušel jsem vegetariánskou a syrovou stravu a vrátil jsem se zase ke smíšené stravě, protože jsemcítil, že nejlépe sloužila tělu. Zvlášť př íznivý vliv na organismus a př edevším na nervy má čerstvé máslo a mléko.

A vždycky v určitou dobu!

Př i jídle nutno dbát, aby se hlavní jídla podávala vždy pokud možno v ur č itou dobu. Pocit hladu, kterýse vždy dostaví ve stejnou dobu, je nejlepší a srozumitelný signál těla, že chce v tu dobu př ijímat potravu a že je nejlépe př ipraveno na zažívací pochod. Př i požívání jednotlivých pokrmů musíte nejvíce dbát na správné rozmělnění jídla. Kdo dobř e žvýká,dobř e tráví, praví poř ekadlo. Př íroda nám dala zuby, abychom svému žaludku ulehčili práci; čím vícemu pomůžeme, tím lépe zpracuje pro naše tělo výživnou hodnotu požitých pokrmů.

Při jídle musíte zahnat všechny myšlenky na mrzuté věci. Všechnu pozornostmusíte zplna věnovat jídlu!

Stejně jako př i dýchání musíte si také př i jídle př edstavit, jak právě př ivádíte do svého těla potravu atím vyvíjíte v organismu sílu a životní energii.



Není to nikterak špatný zvyk, pomodlit se př ed jídlem. Modlitba znamená vyř adění všednosti se všímshonem a chvatem a rozčilujícím bojem o život. Pohádáte-li se za dne s některým svým sourozencem nebo jiným př íslušníkem rodiny, snažte se stů j costů j smíř it se s ním do oběda nebo do večeř e. Tím posloužíte nejlépe sám sobě, neboť je dostatečně známá skutečnost, že zlost a hněv kazí zažívání. Jídla, jichž člověk požil rozhněván, často leží po jídlev žaludku jako olovo, což dokazuje, že zlostné myšlenky působí nepř íznivě na žaludeční nervy. Ve svérodině zavedl jsem př ed lety zvyk, že si všichni stisknou navzájem ruku a př ejí dobrou chuť. Tímto př íjemným zvykem obnoví se zpravidla př ed jídlem soulad. Ř eknou-li si dva lidé př ed jídlem zléslovo, nemohou se pak př i jídle nesmíř it, když si př edtím podali ruce, př áli si dobrou chuť a podívalise jeden druhému do očí.

Mučivé a nepříjemné myšlenky musíte zahnat nejen před jídlem, nýbrž také, ato zvlášť, před ulehnutím k spánku.

V noci nemá člověk jen spát, nýbrž si také odpoč inout a po sílit se. To je však jen tehdy možné,když se opravdu dopř eje klidu lidskému duchu.

Rozčilující myšlenky mají neoby

čejn

ě škodlivý vliv na spánek. Z nich se rodí neklidné sny, které působí často tak zvané tlačení můry, nehledíc ani na to, že často mnozí neurasthenikové pro samé

myšlení si vů bec nemohu odpočinout.

Jak dosíci osvěžujícího spánku

Abyste míli dobrý, klidný a hluboký spánek, musíte si př ed ulehnutím uvědomit, že uleháte keklidu, to je k zotavení celého těla. Nechť zažijete ve dne sebe protivně jší věc, př ed usnutím semusíte snažit na ni zapomenout, chcete-li klidně spát a posloužit svému zdraví. Jestliže vámzůstala ně jaká nedokončená práce ze dne, nelamte si tím zbytečně hlavu a nechtě si starosti na

př íští den. V takovém př ípadě si ř ekněte velmi důtklivě, že zítra budete pokračovat v práci, až ji

dokončíte. Teď už to nemůžete změnit ani spravit, nemá proto smyslu zbytečně se tím trápit a otom př emýšlet.

Netrápit se, to nic nevynáší!

Trápí-li vás ně jaká nejistota, ř ekněte si, že zítra či pozítř í nebo v nejbližší době se jistota samadostaví; je to tak, to př ece dokazuje vaše minulost.

Nebylo ještě nikdy ve vašem životě chvíle, aby se na konec přece jen nenašlovýchodisko z ně jakého těžkého postavení. Právě takové je to ve vašem

nyně jším postavení. Proto si nelámejte hlavu, netrapte se a d

ůvěrnítebudoucnosti.

Potkalo-li vás ve dne něco mrzutého, nic si z toho nedělejte, už je po tom, př estál jste to, př ekonal jste to. Zítra či pozítř í budete se na to dívat docela jinak. Proč si dělat život zbytečně těžším než je? Dívejte se správně na život a pozorujte život zase jinýma očima a s jiné stránky. V podstatě je celý život velké divadlo. Každý člověk je herec, který hraje ur čitou úlohu. Dneshraje úlohu žebráka, zítra snad umělce a pozítř í snad bohatého muže.

Buďte moudrý, nesmíte být hercem, který jevišt ě zaměňuje se skuteč ností! Hř ejte svou úlohu horlivě,ze vší své síly, vyplňte svů j úkol do posledního puntíku, ale nikdy nezapomínejte, že všechno, nechť jeto cokoli, je jen př echodný stav. Nehleďte jen na dnešní své postavení, které snad vypadá škaredě,dívejte se dál, pohleďte do budoucnosti, která vám př inese lepší, radostně jší život. Doufejte a stavě jtena své duševní síle, která je jistě dost veliká, aby mohla splnit a naplnit vaše př ání.



Buďte režisérem na jevišti života! Jednejte záměrně a nenechte se postrkovat!

Všední člověk je herec na jevišti života, který se nechává postrkovat ve své úloze a nechává sinapovídat, který nemyslí na budoucnost, nýbrž jen na př ítomnost a v př ítomnosti myslí př ece jen

nejvíce na smutné a protivné věci. Sm

ě jte se všem nehodám v minulosti a v p

ř ítomnosti jsouce pevn

ě př esvědčeni, že zítra bude lépe, mnohem lépe, než jste si to př edstavovali.

Můžete pevně věř it, že tak bude. Jakmile si pozdě ji ujasníte stanovisko k životu, podivíte se, jak můžečlověk působit na svů j osud. Než ulehnete, postavte se hezky zpř íma a ř ekněte si z plných plic a z plna srdce: nyní minul den, teď jdu spát, abych nabral nové energie, abych mohl zítra splnit svů j úkol se zdvojnásobenou silou a ješt ě lépe než dnes.

Tak se zbavíte mučivých myšlenek!

Nechtě jí-li myšlenky na nepř íjemné události dne uhnout, zažeňte tyto myšlenky a př ipněte je pevně ksvému obloku, jejž svlékáte a věšíte na hák. Ř ekněte si pak rozhodně: Tak, tato vě c je tím vyř ízena, teď ji pově sím na hák, už mě nesmí víceobt ě žovat. Zasmě jte se mrzutosti, které jste se nyní zbavil a která vám už nemůže nic více udělat.Zažil-li jste během dne více nepř íjemných mrzutostí, nesháně jte je všechny dohromady do kabátu,nýbrž jednu vstr čte také do vesty a jinou do kalhot a podobně.

Př edstavte si živě svů j oblek jako své všední „já", neboť jen toto zažilo nepř íjemnosti dne. Jakmilevisí na věšáku, zbavili jste se ho a už jste prosti také tísnivých myšlenek.

Myslete len na výhody, kterých jste dosáhl, všechno zlo a protivenství jsouprůvodní zjevy, které zde musí být pro větší radost z úspěchu.

Kdyby každý den svítilo slunce, nedovedli bychom si slunce vů bec vážit. Takhle však př icházejí občasdeštivé dny a v nich a po nich si uvědomujeme, že sluneční paprsky jsou něčím zvlášť dobrým a př íjemným. Právě L.k musíte myslit v budoucnosti o smutných událostech všedního života.

Bol př ejde, jen rozkoš, jak praví Nietzsche, radost, ta zů stane. Radost trvá stále, i pro vás, jen někdy jínevidíte, protože se domníváte, že déšť nebo všední starost je podstatou života. Buďte moudrý a otevř te oči. Nic se nejí tak horké, jak se uvař í, zř ídka bývá co tak zlé, jak si to člověkv slabé chvíli maluje.

Jste kovářem svého osudu, ve své ruce máte kladivo — v tomto případě svů j jasný, důvěřivý životní názor — kterým můžete kovat svů j osud úplně podle

svého přání.

Až se šťastně zbavíte svých starostí, pak ulehněte. Kdyby snad př ece vyklouzla některá starost z vestynebo kabátu a chtěla na vás dotírat, vzpomeňte si hned na něco, co vám v životě způsobilo radost a

př ineslo vám vnit ř ní mír. Vzpomeňte si snad na noční hodinku ve volné př írodě, v níž jato procítili vesvém nitru vznešený klid a mír hvězdného noho. Tak, jak jsem to zde popsal, musíte si poč ínat každý več er. Budete-li se kromě toho snažit odstranitvšechna rušící dráždidla, jako špatný vzduch, hlasitý šramot, pronikavé světlo, velký chlad nebovedro, silný pocit hladu nebo žízně a podobné, aby nedráždila vaše nervy, nebude-li vás bolet tělo amáte-li pohodlné lože, př emůžete záhy i nejhorší nespavost. Tím jsem pověděl nejdůležitě jší věci, jak prospět obecnému zdravotnímu stavu a jak si udržet zdraví, o němž př ece víte, že je nezbytně nutné,

aby nervová soustava byla a zůstala zdravá a silná.



Ve vašem vlastním za jma vás prosím, aby šle dbali všech příkazů péče ozdraví, neboť fen tak si opatříte pevný základ pro stavbu svého úspěchu.

Souhrn: Výživa

Správná, př esná, dobrá; dostatek mléka, másla, ovoce; stř ídavá, smíšená strava.

Spánek

Sedm až osm hodin spát, méně spánku škodí. Př ed usnutím vyúčtovat minulý den. Všechen smutek azármutek svléci s oblekem. Př ed ulehnutím odstranit všechna dráždidla nervů.

Pěstění těla

Držení těla: hlavu vzhůru, prsa ven, bř icho dovnitř ! Provádět pravidelně sportovní a tělesná cvičení.

Mytí celého těla, teplé lázně, parní lázně. Dýchat vždy pravidelně a zhluboka! Pravidelná dechovácvičení. Často chodit na procházku. Starat se o správnou funkci stř ev. Pít vodu. Správně se oblékat.

Zvláštní

Stř ídmost ve všem! Nemírné požívání čaje, kávy, tabáku a alkoholu škodí srdci a nervům! Žádné př epínání a výstř elky! Zachovat klid! Nerozčilovat se a nepospíchat!



II. DÍL

Uvědomělý způsob životaDeník úspěšného člověka

V ě d ě ní a moc č lově ka je totéž, protože neznalost vě cí mař í úspě ch.

Francia Bacon



ř ejdeme nyní k záměrnému a uvědomělému způsobu života, př i čemž se mimo jinénaučíte prakticky používat všeho, co jsem v př edešlém dílu ř ekl o zdraví. Vito, že jsme serozhodli nastoupit první úsek na cestě k cíli.

Abyste viděli dokonale a jasně, rozvážíme si např ed, jaký je cíl prvního úseku. Není pochybnosti, že jeto osobnost! Tento pojem znamená člověka, který se vyznačuje velikým ovládáním sebe a silnou povahou a sleduje důsledně své vlastní směrnice, jež si sám vytkl, vždycky ví, co chce a vede ve svém povolání, protože nasadí všechnu svou sílu na ř ádné a př esné plnění svých úkolů. Jinými slovy:uvědoměle žijící Člověk!

P

Aby se stal takovou osobností, musí člověk rozvinout všechny schopnosti a síly až k nejvyššímožnosti, to však může dokázat jen tehdy, když si udrží zdraví a zesílí své nervy. Bez zdravých nervů nelze nikdy rozvinout nejvyšší výkonnost, protože zvláště vývoj duševních schopností závisí nazmíněné schopnosti soustř edit se. Úspěšný člověk nesmí jen tvoř it, nýbrž musí tvoř it nejlépe anejdokonaleji. Musí se snažit o nejvyšší výkony a musí jich dosáhnouti. Jen neobyčejné, nikoli všednívýkony vedou k úspěchu. V úvaze o cíli jsem vám ř ekl, že si nemáte vytknout př íliš malý cíl, ř ekl jsem vám také, že se nesmíte považovat za př íliš malého, bezcenného člověka; na to bych chtěl ještě jednou poukázat, protože vímur čitě, že dovedete vykonat mnohem více než se domníváte.

Na to vsak stoná většina lidí, že nedovedou v

ěř it v sebe a svoji výkonnost, a

čkoli víra sama dává už polovinu síly k dosažení velikých výkonů.

Př ejeto si však jistě, abyste byl schopen větších výkonů, viďte? Nuže poslyšte, co ř íká nesmrtelný Goethe na vaše př ání, pokud ovšem nepř esahují hranic zdravéhorozumu:

Naše přání jsou pocity schopnosti, jež máme v sobě, poslové tóno, cobychom dovedli vykonat.

Náš vnit ř ní člověk, nikoli tělo z masa a krve, nýbrž i naše duševní „já" je veliký umělec, který dovedetvoř it nádherně a vynikající věci, může-li se jen plně rozvinout. Víte př ece, že duch může se ve světě skutečných věcí projeviti jen něčím hmotným. Touto hmotou je naší? tělo, nástroj našeho vnit ř níhočlověka. Podobně však jako virtuos na housle nemůže ukázat celé své umění na rozladěných houslích,nemůže náš vnitrní člověk působit skrze tělo, které je plné disharmonie a vad. Tyto disharmonie jsou poruchy zdraví soustavy našich orgánů a nervů, kdežto vady jsou tak zvané duševní poruchy a vady, onichž chci mluvit pozdě ji. Teprve, když se odstraní všechny př ekážky činnosti duševního „já", lzedosíci nejvyšších možností a výkonů. Proto musíte mít zdravé tělo, musíte mít zdravé nervy, protomusíte se vědomě, úplně vědomě starat o zdraví. Leč nikoli jen o zdraví, o všechny véd musíte dbátzáměrně, neboť máte vyr ůstat v osobnost. Většina lidí jsou snílkové, kteř í nevědí, co chtě jí, kteř í dokonce ani vů bec nevědí, proč vlastně žijí. Není divu, že osud je zmítá sem a tam, nikde se nemohou zachytit a nikde nenajdou plnéhouspokojení. To je dav všedních lidí, kteř í sní s otevř enýma očima, kteř í jsou sami vinni svým neštěstím a př ece činí

jiné odpovědnými ze svého osudu. Mají však jít životem s otevř enýma očima a proto ne do všeho pouštět s rozvahou.

Zbavte se svého dosavadního poměru k životu! Nevěř te více v ně jaký krutý osud, který vám vů becnedává možnosti vzestupu. Zbavte se domněnky, že hvězdy stojí v (testě a př ekážejí vašemu úspěchu.Kdo tomu věř í, př ekáží svojí vírou sám sobě! Všedního nevědomého člověka zdržují sice r ůzné vlivy,avšak př í č ina tohoto zdržování tkví konec, konců př ece jen v něm.

Jednejte záměrně!

Váš úspěch nezávisí na štěstí, nýbrž dostavuje se zákonitě jako účinekpří čin, které určujete svým



záměrným uvědomělým poměrem k životu. Sejte úspěch, sklidíte jistě úspěch!Pro vás smí platit jen železné logické zákony.

Proto široce rozevř ít oči a všímat si všeho, co vede k úspěchu! Uvě domě le musíte požívat své potraviny, uvě domě le musíte podle zdravotních pravidel pečovat, aby

organismus dobř e strávil a zpracoval potravu, aby z nich vyvinul nejlepší a největší sílu, uvě domě lemusíte se večer uložit ke spánku, abyste uvě domě le nabrali nové síly pro nový př íští den, uvě domě lemusíte myslit a uvě domě le musíte jednat v každém směru.

Co děláte, musí být správné! Každý čin musí souhlasit s cílem, který jste si vytkli.

Zkoumejte pravidelně, zda i v maličkostech jste věrní svým zásadám a zda skutečně děláte všechno, comůžete dělat; na tom totiž záleží. Člověk může mnoho, ale nedělá to z pohodlnosti nebo z nevědomosti. Snažte se, abyste byli př esně zpraveni o každé věci, kterou máte dělat, a pak budete moci také všechnosplnit.

Umění dobývat úspěchu záleží také nemálo na tom, nedopouštět se chyb, které už jiní stokrát udělali.

Vzniknou-li vám nepř íjemnosti z vašeho uvědomělého poměru k životu, vzpomeňte si hned na svů jcíl, který vám, až ho dosáhnete, více než dostatečně nahradí nyně jší námahu.

Pro vás smí platit už jen železná vůle a ještě více samozřejmý čin!

Chci vám dát př esný návod pro uvědomělý a úspěšný způsob života a př echázím k dennímu rozvrhuúspěšného člověka. Stejně jako ostatní moje poučky, je také toto rozdělení dne už nesčetněkrátvyzkoušeno s nejlepším vů bec myslitelným úspěchem. Kdo př ísně zachovává nejdůležitě jší jeho

ustanovení a zař ídí podle toho své jednání, stane se skutečně činorodým, silným a úspěšnýmčlověkem.

Tak se začíná den!

Toto rozdělení dne nezačíná se teprve ráno, nýbrž už v podvečer. Úspěšný člověk si jasně uvědomuje, že jeho tělo a tím také jeho duch může vykonat veliké věci jentehdy, když si tělo odpoč ine. Stará se tedy o dobrý, vydatný a dostatečný spánek. Všední člověk si zř ídka všímá této věci. Nenídivu, že když ráno chce vstávat, cítí únavu, je mdlý a jako rozbitý a proto není schopen velikýchvýkonů.

Než ulehnete, musíte si dobř e rozvážit, kdy chcete ráno vstát. Od nyně jška musíte se ráno probouzet vě domě , to jo sám od sebe. Všedního člověka tř eba budit a to ne jednou, nýbrž často několikrát. Spí do poslední minuty a nemůžese dostat z postele, protože nedovede ovládnout slabosti svého těla. To musí pro vás v budoucnosti př estat. Nepotř ebujete se ráno dávat budit, neboť máte nejlepší budíček na světě ve své hlavě, ve svém podvě domí. Musíte se odpoutat od svého okolí, nesmíte být na něm závislí, nesmíte být závislí na budíčku. Můžetese sám probudit vlastní vůlí, vlastní silou, jen když si to vážně př ejete.

Časně vstávat!

Ráno musíte vstávat včas, nikoli teprve v poslední minutě, jak dělává většina lidí. Nesmíte spě chat př ioblékání, nesmíte hltat kávu. Co vám to prospě je, můžete-li si ráno ještě čtvrt hodinky déle pospat a



pak se musíte s velikým spěchem oblékat? Tento spěch spotř ebuje více energie a nervové síly nežnasbíráte v delší době tvrdého spánku. Musíte-li být na př íklad ráno o 8. hodině u své práce a máte půlhodiny cesty do zaměstnání, počítejte půl hodiny na oblékání a pěstění těla a nejméně čtvrt hodiny,abyste mohli v klidu a pomalu vypít kávu. Abyste tedy měli dost času na všechno, musíte vstávat o 6%hodině.

Jak se sami probudíte podle své vůle

Abyste se ráno probudili vědomě podle své vůle, musíte své myšlenky nař ídit na ur čenou dobu.Venkované to často dělávají tak, že zaklepají palci nohou tolikrát na pelest po stole, o kolika hodinách př íštího rána chtě jí vstávat. Tak vznikne v podvědomí silná př edstava doby, kdy se chtě jí probudit, tato př edstava utkví v podvědomí a jeho činností sama o své újmě př íštího rána probouzí. Probouzení svouvlastní válí je výsledek autosugesce, kterou pozdě ji ještě důkladně vyložím. Nejlépe se zař ídíte na probouzení pomocí kapesních hodinek, na jejichž ciferník položíte dvě sirky tak,aby př esně udávaly dobu, kdy se chcete probudit. Př i tom je důležité, abyste nepokládali samozř ejmé probuzení ráno za kouzelnický kousek, nýbrž za úplně samozř ejmou věc. V plně samozř ejmě .ve pobudím ráno o 3/4 7 hod.! musíte si myslit, když kladete sirky na ciferník hodinek. Jakmile to

uděláte, nepř emýšlejte již více o svém probuzení a důvěř ujte klidně myšlence, že se ráno ur čitě probudíte v tu dobu, kdy si to př ejete. Než usnete, musíte splnit všechny př edpoklady pro dobrý, pevný spánek, s nimiž jste se už seznámil vdíle o zdravotní péči v odstavci o spánku. Jakmile se ráno probudíte, podívejte se nejdř íve na hodinky. Ukazují-li 6% hod., vydechněteněkolikrát zhluboka a vstaňte bez váhání.

Vstávejte bez přemýšlení! Neotálejte!

Neuvažujte nikdy ráno dlouho o tom, že chcete vstával, ani neříkejte teprve

váhavě: te

ď chci vstával, nýbrž zkrátka vsta

ňte!

Uvažte: Ř íkává se: Duch je pohotový, ale t ě lo je slabé! Mnozí lidé si vážně umiňují, že ráno vstanou achtě jí př íští den skutečně vstávat, nejčastě ji však zůstane jen př i dobré vůli. Kdyby hodinky ukazovaly teprve půl 7. hod., nezůstávejte už ležet a nemyslete, že je ještě dost časunebo něco podobného. To je jen výmluva a důkaz, že se nemůžete vymanit ze slabosti. Rozhodněte sezkrátka a vstaňte pak bez váhání, i kdyby ještě chybělo několik minut do ur čeného času. Jakmile vstanete s postele, postavte se př ímo, stoupněte si na špičky, př i čemž musíte udržet tělo vrovnováze, v/pažte, jako byste chtěli sáhnout až na strop ložnice, sevř ete ruce v pěsti, napněte pak zvolnavšechny svaly celého těla a př i tom si ř ekněte docela samozř ejmě a př esvědčivě sami k sobě: Ted jsem sevyspal a nasbíral jsem nových sil, teď se cítím úplně svě ží a č ilý a mám veselou a odvážnou náladu! Př i tomse plně oddejte pocitu a př edstavě, že jste pánem svého těla a že nejste podmaněn žádnou slabostí. I kdybyste se př i tomto cvičení necítili tak čilí a veselí, jak si máte ř íci, nic si z toho nedělejte a více na tonemysleti!. Téměř každý člověk, který vstává v časně jší a jinou hodinu než je zvyklý, cítí se mdlý aunavený. Je-li však chvíli vzhůru, zmizí tento pocit sám od sebe, nejrychleji pak zmizí, když ho vů becnedbáme a upoutáme svou pozornost na něco docela jiného. Jako všechno, je také vstávání pouhý návyk. Jeznámo, že př i spánku odpočívá částečně také činnost orgánů a oběh tělesných šťáv. Navykne-li si tělovstávat pravidelně o 8. hodině, obnoví se účinkem zvyku do této doby plná činnost organismu; o sedméhodině to ještě plně nejde a jako následek se pak jeví pocit nevyspání, vstává-li se už v tuto hodinu. Vstává-li se však poř ád o sedmé hodině, zvykne si organismus na to po ně jaké době a zapne oběh šťáv už o 7.hodině do plné činnosti, čímž zmizí nepř íjemný pocit potom sám, že toho ani nezpozorujete. Toto poznám je neobyčejně důležité, protože ukazují!, že pocit, spojený s časným vstáváním, vzniká jen ze zvyku pozd ě vstávat. Proto ráno statečně a časně z postele, nejdéle za 14 dní má tělo takový pocit, jako když spávalo déle. Musíse ovšem spát dost dlouho, neboť kdyby se časně jší vstávání musilo vykoupit újmou na době

spánku, je pak př ece lépe spát déle.



Aby spánek př ece postačil, nezbývá než chodit časně ji spal než dř íve; ostatně je to také nejlepší. Velikýamerický státník, vynálezce a spisovatel Benjamin Franklin, pokládá časné ulehnutí a časné vstávání zazvyk, jehož nikdy v životě nelitoval. Také anglické př ísloví:

"Early to bed and early to rise makes a man healthy, wealthy and wise."

Brzy do postele a časně vstát, to činí náš život zdravým, moudrým a bohatým, stejně jako naše př ísloví: Ranní ptáč e dál doskáč e! svědčí dostatečně o dávno známých výhodách č asného vstávání ač asného ulehnutí, takže pro své zdraví a úspěch musí každý o ně usilovat.

Nikdy nevynechával cvičení!

K tomuto poznání dospěli jsme cvičením po probuzení. Jakmile jste je svědomitě vykonali, svléknětesvů j noční úbor a podle dř ívě jšího návodu umyjte si celé tělo a potom provádě jte asi deset minutgymnastická cvičení, která jsou stejně důležitá, jak jsme již dostatečně prokázali. Potom se oblekněte,otevř te okno a provádě jte na dř ívě jších stránkách př esně popsaná dechová cvičení.

Po ukončení zdravotního cvičení pocítíte, že je vám mnohem lépe a volně ji, než vám bývalo dř ívevždy zrána.

Zvýší-li se příjemný pocit těla, stane se také nálada důvěřivou a veselou.

Využijte této okolnosti pro rozvoj své osobnosti. Víte už, že je nezbytně tř eba ovládnout všechnyslabosti a př edevším vyř adit také všechny nepř íjemné vlastnosti povahy. Než to dokážete, musíte si ovšem uvědomit, které slabosti a nevhodné vlastnosti máte. Pro tento účel použijte zrcadla povahy, jež naleznete na stránkách 68 a 69. Sestavil jsem tu nejdůležitě jší slabé idobré stránky lidské povahy, abych usnadnil cestu k poznání sebe sama. Všimnete-li si jednotlivých vlastností, slabostí a zvyk ů a od př ípadu k př ípadu prozkoumáte vážně a

důkladn

ě všechno, co se týká vás, získáte záhy jasný obraz sebe a své povahy. P

ř i tomto zkoumánímusíte býti sami k sobě př ímí a poctiví, nesmíte zkrášlovat nebo omlouvat žádnou slabost. Kdybyste

sami dobř e nevěděli, máte-li či nemáte-li tu nebo onu uvedenou vlastnost, všímejte si pak pozorně a bez př edsudk ů svého okolí a to vám brzy věc ujasní: vždyť obecně člověk vidí dobř e chyby bližních,zř ídka však své vlastní.

Vaše povaha musí být podmínkou úspěchu!

Všechny vlastnosti, které jste na sobě zjistili, zapište si do deníku; na jednu stránku si zapište všechnyzlé vlastnosti a slabosti, které musíte vyř adit a na druhou stránku všechny vlastnosti, které si chceteosvojit. Když to provedete, postupujte potom úplně soustavně a př etvář ejte svou povahu, jak je tohozapotř ebí pro dosažení úspěchu. Neř íkejte, že je to těžké nebo dokonce nemožné!

Každý může působil na svou povahu, kdo jen opravdu chce, především pakkaždý člověk, který žije uvědoměle, který si plně ujasnil vnitřní a vně jšínutnost přetvořit svou povahu.

Př edpokládám ovšem u vás toto poznání, neboť jinak byste nebyl čtenář em této knihy. Samozř ejmě hraje zvláště př i zvládnutí pudového života ur čitou úlohu dědičnost, tato úloha je však podmíněná, Nenechte si ničím vsugerovat názor, že člověk, zvláště myslící člověk, je př ísně vázán nasvé založení.

Nás lidi nepoutá tolik zděděná jako spíše nau

čená povaha.



Kdyby lidé byli plně upoutáni dědičností, vypadalo by to velmi špatně s vývojem, zušlecht ě ní aoduševně ní bytosti by pak bylo téměř nemožné. Všední člověk, který žije více podvědomě než uvědoměle, reaguje ovšem více na své založení nežmyslící člověk, který žije uvědoměle, protože ví, že duch je pánem a slabost že nesmí být vládcem a pánem těla. Každý člověk př edpokládá, že není možné zvládnout sebe, dokud mu poznání této možnosti neprokážedůkaz, to je skutečné vítězství nad sebou samým. Proto se musí také na začátku záměrného tvoř ení povahy dbát toho, aby člověk jednou ně jakým způsobem získal moc nad sebou. Že se to dař í jen málolidem, zavinuje skutečnost, že většina lidí zvládnutí tř eba některé vášně zahajuje bojem proti vzruše-ným nervům. Tento postup je špatný, neboť s vášní je to stejné jako s ohněm. V zárodku se dá hravě ovládnout amusí-li to být,i uhasit; jakmile vzplane a rozšíř í se do velkých rozměr ů, nedá se už zkrotit a ničí domya města.

Vášeň musí se uchopil v jádru, nikoli na kraji v nebo na vně jší sírane!

Vlastní sídlo každé vášně, jako každé slabosti, leží v lidském myšlenkovém životě. Nemyslíme-li

vů bec na žádnou vášeň, dovedeme-li tedy své myšlenky zprostit všech př edstav ně jaké tužby, nemůžese těla zmocnit také žádná vášeň.

Pravé ovládání sebe není ovládnutí nervů, nýbrž v ovládání myšlenek.

S vyř áděním nepř íjemných vlastností povahy je to úplně stojné. Také zde platí, že vlastnosti musíse potlačit v zárodku, tedy jakmile se objeví v našem vědomí. Povahové vlastnosti, lhostejno, jsou-lidobré nebo špatné, podléhají stejně jako téměř všechny se opakující neuvědomělé a nechtěné projevynašeho těla zákonům zvyku. Př i tom se musí vycházet s hlediska, že podnět těla k těmto projevůmnevychází vlastně z těla, nýbrž vždy z podvědomí.

Všechno je zvyk!

Každé jednání a vůbec všechno dění v těle má podle určitých zákonů snahuopakovat se stále za stejných podmínek a opakuje se určitě ze zvyku,dostavovalo-li se ně jakou dobu vždy stejným způsobem.

Toto zákonité' opakování pů sobí popudy, které dostává t ě lesná nervová soustava od př edstav pů sobících v podvě domí. Tyto př edstavy jsou vedoucí myšlenky, duševní pravzory a nositelé zvyku, které jsou tím silně jší a tak pů sobí tím úč inně ji, č ím déle a bez odporu mohou vyvolávat své vně jší projevy a zjevy. Mají-li se tyto pochody uvést v souvislost s tvoř ením a vývojem povahy, je tř eba si jenvzpomenout na výchovu v dítěte. Př i tom jde vždy v podstatě o neměnící se působení na,

př edstavivost dítěte, které nutí jeho povahu dát se ur čitým směrem. Jen tehdy, jde-li o dítě, kterédědičností po rodičích nebo prarodičích jo duševno zvlášť probudilo, bude se vzpírat libovolnémutvoř ení povahy a vyvíjet se po to" stránce, kterou podmiňuje jeho duševní konstituce. Ve většině př ípadů je však povaha dítěte hlavně plodem výchovy.

Tvoření povahy dítěte

Často slyšíme rodiče nař íkat na nezdárné děti, nadávat dětem rošťák ů a nezvedenců. Tito rodiče si anineuvědomují, že sami zavinili nepěknou povahu dítěte. Většina lidí se nerodí s ur čitou povahou, nýbržspíše se sklonem jednat podle ur čitých směrnic. Tyto směrnice však tvoř í jen jejich okolí. Sklon činitdobré i zlé dř ímá v každém člověku. Teprve výchovou, př íkladem a smýšlením, rodičů a okolí projeví

se ta či ona vlastnost, ta či ona stránka povahy.



Při tvoření povahy nezáleží na lom, že v přítomné chvílí smýšlíme dobře sdítětem, nýbrž vždycky jen na představě, kterou svým chováním budíme vevědomí dítěte.

Chrání-li se dítě a stř eží pečlivě př ed každou bolestí a př ed každou nepř íjemností, dostaví se

nevyhnutelný následek, že dítě zchoulostiví a zhýčká se. Je pochopitelné, že žádná matka nechce mítzhýčkaného chlapce, stř eží a chrání ho jen ze strachu, protože ho má ráda. To však je právě chyba,neboť stejnou př edstavu bázně budí svým chováním také ve vědomí svého dítěte a opaku je-li se tostále, dostanu dítě úzkostlivou a malichernou povahu. Tato úzkostlivá povaha se pak projeví tímsilně ji, čím více si dítě povšimne starostlivosti a úzkostlivosti v bytosti své matky. U dospělých lidí brzdí nejvíce jejich rozvoj nedostatek potř ebné sebedůvěry. Také tento zjev, je-li dítě jinak normální, je následek nesprávné výchovy. Když se dítěti př i každém pokusu napodobitsamostatné počínání dospělých ř íká: "Nech toho, jsi ještě př íliš hloupý, nesmíš to dělat, buď zticha,neptej se tak hloupě," pak musí následkem klamných př edstav, které se tímto postupem dítětivsugerují, trpět sebedůvěra dítěte. Totéž platí o píli a smyslu pro poř ádek. Jestliže se dítě př idržuje,aby všechny práce konalo vytrvale a, svědomité, nedělá mu pozdě ji jako dospělému člověku vů bec,nesnází, být poř ádným člověkem, kdežto zhýčkaný mazlíček, jehož nikdo nepř idržuje k práci, nemáani pozdě ji v životě chuti k ř ádné práci ani vytrvalosti, jestliže tyto vlastnosti neodstraní sebepoznáníma sebevýchovou. Jestliže některá vlastnost, lhostejno, je-li to vlastnost dobrá či špatná, zakotví včlověku pevně výchovou, pak je smě rodatná pro jeho počínání, které často nevyplývá více z volnésvobodné úvahy, nýbrž z podvě domého nutkání, které mnohým lidem neúprosně vnucuje jejichchování a tím i jejich osud. Bez poznání této souvislosti je téměř každý boj proti špatným vlastnostem pochybný, každé vzepř eníse vůle je kapka na horký kámen.

Nepodaří-li se zneškodnit duševní pří činy slabosti, to je účinné představy vpodvědomí, je člověk téměř vždycky bezmocný proti špatným a nepříjemnýmstránkám povahy.

Jestliže jste pozorně sledovali moje vývody, pak jistě víte, že vědomé tvoř ení své povahy máte začítvyč išt ě ním svého myšlenkového života od všech př edstav, které jsou ve spojení s ně jakou slabostí. Těchto př edstav se zbavíte tím, že si jich prostě vů bec nevšímáte. Jakmile ucítíte, že se z ně jakéhovně jšího podnětu probouzí ve vás tř eba nízká žádostivost, upněte bez prodlení důsledně svou pozornost na některou věc svého úspěchu. Ř ekněte si hodně energicky: Tato př edstava škodí mémuúspě chu, proto ji nestrpím ve svém vě domí. Učiníte-li tak po každé, dobudete záhy úplné vlády nadsebou. Než však začnete prakticky odstraňovat své nepř íjemné vlastnosti, musíte např ed s nimidůkladně vyúčtovat.

Musíte si docela jasně uvědomit, že chcete vpřed a že proto nesmíte mít více

žádných slabostí.

Musíte mít pevnou vůli zbavit se navždy slabostí, neboť jinak to všechno nemá smyslu, protoževšechno záleží na tom, aby se v duchu neživily více př edstavy, př ekážející úspěchu, které se ve vašemvědomí cítí jako doma. Dejme tomu, že byste byl člověk domýšlivý a vychloubavý. V zrcadlevlastností shledáte, že tyto vlastnosti nesmíte trpět, musí tedy zmizet. Od nyně jška musíte se zř eknoutsvé slabůstky, že rád posloucháte sám sebe, že se rád slyšíte mluvit a musíte se potom vzdát obdivusvého okolí. Dovedete to? Ve svém zájmu musíte vyř adit tyto nepř íjemné vlastnosti, avšak chcete totaké udělat? Jste-li opravdu vychloubavý, bude vám to jistě velmi těžké a bude vám to možné jentehdy, budete-li z toho mít jinou zvláštní výhodu. Tuto výhodu máte beze vší pochybnosti a jistě sevám také hned ukáže, jestliže si všimnete důkladně „úspě chů", které vám vzešly z vychloubání a zdomýšlivosti. Žil jste ve světě ilusí, neboť lidé, o nichž jste se domníval, že vás rádi slyší mluvit, nebyli vámi anidost málo nadšeni, jak jste si sám namlouval.



Chcete mít úspěch — k tomu je nezbytně třeba osobnosti, která získávádůvěru, úctu, vážnost a příchylnost.

Př ejete si toho? Nebo stačí vám to, že lidé jsou k vám pozorní jen potud, dokud jste př ítomen? Chcete-

li být skutečnou osobností, musíte se naučit mlčet a proto také musíte odstranit vylíčené vlastnosti. Nebo dejme tomu, že jste člověk, který chce mít ve všem pravdu, který odporuje názor ům jiných lidí anechce př ipustit jiné než vlastní mínění. Chcete skutečně a vážné se zbavit těchto špatných vlastností,které vám jistě na chvilku skýtají ur čité uspokojení, musí vám však získávat nepř átele a antipatie? Nebo jste tř eba sobec, který sám sobě př eje vše, ostatním však jen existenční minimum. Mohl byste se pak opravdu vážně rozhodnout, že v budoucnosti budete jiný? Víte, že to znamená vzdát se mnohýchhmotných výhod? Je vám láska vašeho okolí, kterou za to sklidíte a věrná spolupráce, kterou si tímzískáte, dostatečnou výhodou, abyste se v budoucnosti zř ekl hnusného sobectví? Když takto uvažujete;o svých slabostech, jak jsem to právě ukázal a můžete-li v každém př ípadě kladně ř íci zplna srdce:

Ano, chci!, pak splníte př edběžnou podmínku, abyste se mohl povznést k svobodí; ducha a kosobnosti. Neř íkejte, že proto byste musel v životě něčeho postrádat, naopak úspěšný člověk smí činit všechno,

co činí život hodným jej žít, člověk má však být jen pánem a nikoli otrokem svých sklonu a svýchsmyslů.

Býti prost nucení, všechno činit z volného uvážení, to je cíl, který vám musítanout na mysli, chcete-li ovládnout a řídit švů] osud.

I když vymýcení r ůzných slabostí vypadá jako vzdání se požitku, nezapomínejte, že odstranění těchtoslabostí je cena za nesmírné uspokojení, za velikou vnitř ní spokojenost, které nabudete, zbavíte-li sevší nízkosti a slabosti. Na světě není nic/ zadarmo, bez práce se nemá také nikdy př ijímat odměna.Kdo však zmůže pracné př ekonání a ovládnutí sebe sama, získá největší odměnu, jakou lze kdyvyplatit: vě domí vnit ř ní sily a vnit ř ní velikosti, kterému se musí podle železných zákonu podrobit

všechno hmotné.

Proto pryč se všemi vlastnostmi, které nepatří k povaze harmonické osobnosti,pryč se všemi slabostmi, které brzdí svobodnou rozvahu a chtě jí vytlačit vůli z

jejího místa vládce nad tělem, pryč se vším, co hromadí překážky na cestě kúspěchu a vzestupu.

Jen tak lze vykonat všechno, co se musí vykonat, aby se člověk př iblížil k velkým cílům. Kdo chce opravdu vážně ř ídit svů j osud vlastní rukou, ř ekne si rázně: Chci být pánem nad sebou!

Z vně jšku se nedostaví úsp

ěch, nýbrž jen z vnit

řku, len vaše povaha p

řinášívám vítězství nebo porážku.

Proto neváhejte s rozhodnutím učinit hned všechno, abyste ovládl sebe sama, nasadit vše, abyste dobylvšeho, co lze získat.

Naučte se věřit ve svou velikost a zbavte se všeho, co podkopává sebedůvěru,co dělá zbabělým, nesmělým, malicherným, váhavým a nerozhodným.

Uvažte, že také vy musíte být a že jste nebyl postaven slepou mocí do kruhu svých věcí. Také vymusíte působit na veškeré dění lidstva, také vy jste článek ř etězu a jste podle př írodních zákonů

nezbytná nutnost. Uvědomte si to a nau

čte se v

ěř it v sebe sama. Pozorujete-li sebe od nyně jška v tomto smyslu a zvláště tehdy, když se chce projevovat nepěkný rys

povahy, odoláte snadno všemu pokušení a našeptávání nízkosti a slabosti.









Člověk však nemá jen pracovat, nýbrž má také každou práci konat co nejlépe. Obecně míváčlověk sice největší zájem o svou vlastní práci, méně pak o práci, kterou musí dělat ve svém

povolání. To je zlo, které nepř ipouští, aby nasadil vše, co umí a dovede. Proto je tř eba zamyslit sea př emýšlet o vnitř ním smyslu každé práce.

Hlubší smysl každé práce

Vykonáme-li ně jakou činnost ve svém povolání, nepracujeme jen pro př edstaveného, nýbrž zároveň také pro sebe a pro ostatní bližní, tak jako všechna kolečka na světě zasahují do sebe.

Kdo pracuje pro své vlastní živobytí a pro svů j vlastní úspěch, pracujezároveň také pro jiné. Tálo zákonitá spojitost činí každou sebe nepatrně jšípráci životnou a cennou.

Má-li kdo nechuť ke své práci a pociťuje-li ji jako tíživé bř emeno, nechť si ř ekne: Mohu př ipustit s

dobrým svědomím, aby druzí za mne pracovali, zatím co já složím ruce v klín? Sedlák tvoř í v potu svétvář e, čeho potř ebuji pro živobytí, krejčí šije mů j oděv, zedník staví mů j dům — a já? Nejsem také povinen pracovat pro sedláka, krejčího, zedníka a všechny ostatní, kteř í musí pracovat na mých potř ebách? Všední člověk, který si žije a vů bec nemyslí, ř ekl by, že ti všichni nepracují pro mě , nýbrž pro sebe, protože se chtě jí uživit! Zajisté! Ale to je právě zákonitý poř ádek ve svetr hodný podivu, ževšichni př es všechno sobectví pracují jeden pro druhého.

Peníze, které dostáváme jako mzdu za svou práci, jsou přehodnocená prácenašich bližních a také my musíme za ně dát práci jako protihodnotu.

Tento zákon platí pro každou práci, kterou konáme pro jiné. Proto máme vložit do své činnosti ve

svém povolání všechny své síly a všechnu svou dovednost a každou práci konat tak, jak bychom si př áli od toho, kdo pracuje pro nás. Je lhostejné, jakou práci v té chvíli právě děláme, protože, je-li poctivá, slouží vždycky celku a je stavebním kamenem našeho vlastního štěstí, zvláště tehdy, když jikonáme uvě domě le. Proto musíme oduševnit práci, musíme do ní vložit celé své „já", všechno svémyšlení, pak nám práce bude skutečnou radostí a př inese nám konečně také pravý úspěch.

Rozvaha před prací!

A teď př ejdeme k praktické stránce činnosti. Než se práce začne, tř eba si rozvážiti, jak by se dalavyř ídit nejlépe a nejjednodušeji; jen tím se zamezí zbytečná ztráta času a síly. Co lze udělat jedinýmhmatem, nesmí se dělat dvěma. Ford podává ve své knize M ů j život a dílo velmi názorný př íklad a

táže se: Jaký to má smysl rozháně t se s velikou silou tupým dlátem, když stejnou práci vykoná lehkýúder ostrým dlátem? Nejpodstatně jší př edpoklad úspěšné práce je ovšem, aby se člověk skuteč ně hodil pro ur čitou činnost.Př es všechny racionální pracovní metody vykoná nejlepší dílo jen ten, kdo také lehce splnil požadavky, které práce klade na tělo u ducha. Kdo není skutečně povolaný, nemůže př í nejlepší vůlidosíci velkých úspěchů. Nestačí jen chuť, nýbrž schopnost pro ur čité povolání. Chuť k práci lze vyvinout vůlí, neboť vyplývá zduševní pohotovosti k práci, která je silně závislá na zvyku. Má-li pracující člověk co nejdokonalejikonat své povinnosti, musí kromě toho věnovat svou pozornost pracovní době . Trvá-li př edevšímodpovědná, vzrušující a vysilující činnost př íliš dlouho, selže ovládání a kontrola nervů a opakuje-lise to častě ji, rozruší se zdraví a tím se znemožní svědomité provádění práce. Mnohé nehody vzávodech zavinuje jen př íliš dlouhá pracovní doba. Proto pokládám několikahodinové př erušení

delší pracovní doby za nezbytně nutné, zvláště tehdy, je-li práce jednostranná. Touto př estávkou, kterou lze vyplnit jinou prací, nejlépe ovšem prací právě opačnou, zamezí se př ílišné



namáhání ur čitých mozkových komplexů, což prospě je práci a zdraví. To platí zejména o usilovnéduševní činnosti, která po několika hodinách, obočně po 3 až 4 hodinách, vyžaduje nutně větší př estávky nebo aspoň změny práce, nemá-li mít nepř íznivý vliv na tvoř ení duševníchhodnot. Naprosto nesprávné je, protože to odporuje všem zákonům úspěchu, vrhnout se do práce anechtít vstát od ní dř íve, dokud nebude hotova. Kdo shledá po uplynutí normální pracovní doby, že jen s největší námahou sbírá síly pro práci, musí př estat. Každé př epínání v práci je škodlivéa musí se stů j co stů j zamezit, nemá-li klesnout pozdě ji schopnost výkonu. Nikdo se ovšem nesmíhned bát, že se př epracuje; často se už duchu a tělu nechce, protože není chuti k práci. Tu se musí

právě pracovat dále, aby se př ekonala nechuť. Je tř eba umět rozlišovat nechuť k práci od př ílišnéúnavy, aby nevznikla újma na zdraví. Aby se zjistila pravá míra skutečné vlastní výkonnosti, je tř eba nejdř íve zjistit, jsou-li zde skutečnévlohy pro zvolené nebo zamýšlené povolání. Je-li tomu tak, nutno se dovědět o výkonech těch, kteř ívedou ve stejném povolání. Doporučuje se zvolit si vzor z nich a nutno se snažit dostihnout ho sheslem: Co dovede on, také já. Ani př i tom se nesmí nikdo pokoušet prorazit hlavou zeď, nýbržvýkonnost se musí stupňovat docela záměrně a soustavně. Dovedu-li dosud pracovat soustř eděně jendvě hodiny, nesmím z př ílišné horlivosti zítra pracovat gest hodin; i kdyby to skutečně šlo, vykonám pak pozítř í ještě méně. Př i stupňování výkonů tř eba vždy brát v úvahu tělesný vývoj. Sval, který dnes

zvedne 50 liber, nemů

že už žitní zvednout 100 liber; může-li v

ů bec dosíci tohoto výkonu, dosáhne ho jen pozvolným zvyšováním váhy.

Proto se smí výkonnost jen zvolna stupňovat, stále se musí po troškách př idávat, až se dosáhne př irozené hranice, která je u každého člověka jiná. Kdo postupuje zvolna, vykoná jistě kdysi významné dílo ve svém oboru, kdežto náhlým a násilným postupem je nejen bezmocný proti r ůzným odpor ům, nýbrž dokonce ohrožuje svoji okamžitouvýkonnost. Kdo chce posílit a udržet vytrvalost, nezbytnou pro zvýšení svých výkonů, musí se naučit pozorovatvzory jako ztělesnění svého vnit ř ního „já", což zaplaší př ípadný pocit méně-cennosti a př ípadné pochybnosti o vlastní dovednosti.

Vzory nám ukazují, jací budeme, až budeme u cíle.

Jednejte podle denního rozvrhu!

Pro nejlepší využití času musíte sestavit rozvrh na každý den a př i tom dbát, aby podobné nebo stejnévěci se vyř izovaly pokud možno vždy ve stejných hodinách. To je neobyčejně výhodné pro souladživota a zvláště pro těžké práce, které v době pro ně ur čené jdou mnohem lépe a snáze od ruky než jindy. Také tu hraje velkou úlohu návyk, protože tělo si zvyká nejen na ur čitou práci, nýbrž i naur čitou dobu. To vědí nejlépe lidé pracující duševně, z nichž mnozí dovedou skutečně tvoř it a pracovat jen večer, jiní zase jen ráno. Člověk dobývající úspěchu musí být ovšem vždycky na stráži a musí př ece pracovat soustavně, neboť kromě nejvyšších výkonů, kterých tak dosahuje, mizí u něho také všechna nechuť k práci.

Př i sestavování denního rozvrhu musíme př edevším dbát času, ur čeného povoláním; pak si ur čímehodinu pro zdokonalení svých schopností a rozšíř ení svých vědomostí a koneční ur čitou dobu, kterouvěnujeme svému zdraví a rodině. Člověk v samostatném povolání, na př íklad kupec, může si ovšem také rozdělit pracovní dobu vesvém povolání, kterou si tř eba zaměstnanec nemůže ur čovat. Důležité je, aby se ur čené doby př esně zachovávaly. To platí zvláště o denních hodinách pro další vzdělání, které je stejně cenné jako práce v povolání. Člověk má totiž obecně sklon nekonat i vů bec nebo jen nedokonale provádět práce, které mádělat dobrovolné; tím menší chuť má k takové práci, která teprve pozdě ji př ináší užitek, jako na př íklad učení. Tu se hodí výrok ř eckého mudrce Heraklita: Zví ř ata chodí pod bič em na pastvu. — Učí-li se člověk a pracuje na svém zdokonalení, dělá tím př ece jen sám sobě největší potěšení — ale ne, on je pohodlný a neodhodlá se k tomu, není-li nucen. Jednejte jinak! Chcete-li vpř ed, nesmíte se spokojits dosavadním stavem svých schopností a vědomostí. — Kdo se nic nepř iučí, zastaví se ve vývoji adruzí ho př edběhnou. Nikdy se nelze doučit; proto se musí každý člověk stále snažit rozšíř it svů jobzor.



Samozř ejmě nepotř ebuje se člověk př ecpávat spoustou vědomostí, kterých nikdy v životě nemůže potř ebovat; musí vsak být zpraven aspoň o všech novinkách, které patř í do jeho oboru. V ě d ě ní je moc,to je jisté, a kdo se chce ve světě dostat dál, musí proto stále a neúnavně obohacovat své vědění.

Skutečně úspěšný člověk je mnohostranný a nepřejde nevšímavě mimo žádnou

věc, žádnou novou myšlenku, protože se bez ustání snaží všeho použít pro svéplány.

I když nelze ně jaké věci hned použít, př ece není jisté, že se na něco nehodí a že se jí už nebude vů bec potř ebovat.Proto je nutné jít životem s otevř enýma očima a snažit se zachytit všechno nové. Nejlépe se pro tohodí blok na zápisky, na němž se všechno hned zaznamenává, aby se to pozdě ji duševně zpracovalo vobvyklé denní studijní hodině.

Nutno si stanovil zásadu: Každý den se naučit aspoň jedné nové věci.

V př íštích odstavcích ukážeme, jak si lze všechno snadno zapamatovat.

Nedejte se přivést z míry!

Během dne, zvláště př i práci, nesmíte nikdy zapomínat na vnit ř ní klid. Ničím se nesmíte dátvyrušit z klidu, př edevším pak se nesmíte zlobit!

Zlost je nešvar a plýtvání energií.

Úspěšný člověk se nezlobí, nýbrž dovede se vždycky hned vypoř ádat s nepř íjemnýmiskutečnostmi. Jaký smysl má tedy zlobit se, když skutečnosti př ece nelze více změnit! Nikdo se

nesmí oddávat ilusím, kdo chce ovládnout rozčilení a zlost. Kdy nás zklame povaha některéhočlověka? Oddáváme-li se pošetilé domněnce, že má jen samé dobré stránky; počítáme-li však také

s jeho slabými stránkami, které má př ece každý člověk, je zklamání vů bec vyloučeno. Tímneř íkám nikterak, že to máme mít stále na očích, nýbrž musíme brát jako samozř ejmou vě c, žežádný člověk není dokonalý. Totéž platí o neúspěších, chybách a zklamáních v obchodě a v povolání, s nimiž se musímerovněž př edem smíř it. Jde-li všechno dobř e, je to v poř ádku, nejde-li všechno dobř e, je také dobř e.

— Nezdary a nepř íjemnosti má každý člověk, musíme se však na ně správně dívat, abychom ne-mař ili svou energii. Cesta k úspěchu není rovná, nýbrž kostrbatá a vede poř ád nahoru a dolů. — Ikdyž snad hmotně nás zavede do údolí — duševně musíme zůstat nahoř e a nesmíme se dát mýlit.

Po noci přijde zase den, i když je noc sebe tmavší.

Kdo ztratil svů j hmotný zisk, ztrácí jen čas; kdo však ztratí svou nadě ji a svou vůli k vzestupu,ztrácí všechno. Proto se nesmí dát ohnout nezdarem a neúspěchem; vždyť ani ř ada nezdar ů není

ještě poř ád důkazem o nemožnosti zdaru. Th. P'. Barnum, zakladatel a majitel velkého amerického musea a spolumajitel světoznámého cirku

Barnum & Bailey měl také smůlu a čtyř ikrát př išel požárem o celý majetek. A př ece začal znova,ačkoli byl hospodář sky po každé téměř úplně zničen, začal znova stavět a př es všechny rány osuduzanechal svým dědicům ještě miliony dolar ů. Když Barnum dostal telegrafickou zprávu o prvnímúplném zničení svého novoyorského musea, dlel právě u svých př átel, kterým zrovna př ednášel.Barnum př ečetl telegram, složil jej a př ednášel dále, jako by se nic nestalo. Teprve po př ednášce ř ekl

svým př átelům, co se stalo, a ti se divili jeho klidu, když př i čtení Jobovy zprávy nespatř ili nejmenšíhovzrušení v jeho tvář i.





že zlost je nešvar, a tak se nám vryje do vědomí, že vždycky vystoupí nám důrazně a živě na oči, jakmile zažijeme něco nepř íjemného a chceme se pro to zlobit. — Potlačíme-li pak po každé hnedzlostné pocity, odvykneme si brzy vů bec zlobení. Toto potlač ení zlosti dělá potíže jen několikrát nazačátku, čím častě ji se to dělá, tím je to snadně jší, až konečně se člověk vů bec nerozčiluje pro ně jakounepř íjemnost nebo ně jaké protivenství. Tak daleko musíte dojít! Každý toho může dosíci, kdo opravdu chce.

Zlost je nešvar, neúčelně a nesmyslné plýtvání energií, které přenechámelidem, kteří nemají nic lepšího na práci.

Tento způsob př ipamatování můžete si zavést nejen pro odstranění vnitř ního vzrušení a rozčilení,nýbrž také pro odstranění každé jiné slabosti a k získání kterékoliv dobré a úspěšné vlastnosti; rozumíse samo sebou, že se př i tom postupuje stejně jako př i odvykání si hněvu a zlosti.

Po denní práci

Po skončení své denní práce jděte zas pěšky domů, nemáte-li zase př íliš daleko. Př i tom se zbavtevšech myšlenek na př íhody v práci, dýchejte silně a zhluboka, aby se tělo osvěžilo a posílilo. Cestou domů myslete na svou rodinu a udělejte své ženě a svému dítěti nebo jiným př íbuzným častě jidrobnou radost, př ineste jim květinu, kousek čokolády nebo jinou maličkost. To je viditelná známkauznání a př íchylnosti, která vhodně př ispívá k vzájemnému porozumění a klidnému společnémuživotu. Když př ijdete domů, sedněte k obědu; oběd se má Hníst klidně a uvě domě le. Nevypravujte př i jídle poř ád o nepř íjemnostech, které vás za celý den potkaly, stačí, že sám jste musel trpět, proč tím trápit ještě rodinu?

Nevychloubejte se svými úspěchy, ty jsou samozřejmé, neboť jste úspěšnýčlov

ěk.

Ostatně úspěchy mluví samy. — Nejvíce se však vyhýbejte všemu, co vyvolává spory a nesoulad. Nechutná-li vám jídlo, buďte tiše — zítra vám bude lépe chutnat. Nemá to vů bec smyslu nadávat, protože na věci nelze nic změnit. Nehledíc ani na to, že jídlo se jistě nenechává ze zlomyslnosti př ipálit, ani se úmyslně nepř esolí. — Nedovede-li vaše žena tak vař it, jak to máte rád, nemá to takésmyslu nadávat, nýbrž je lepší postarat se o to, aby se naučila vař it a dostala dobrý návod. — Dovede-li však dobř e vař it a př ece dobř e nevař í, tu není pochybnosti, že nemá potěšení z př ipravování jídla, protože našla př íliš málo uznání a protože jste si toho př íliš málo všímal. — Nezapomínejte, žesprávná hospodyňka je pyšná na své kuchař ské umění. — Proto získáte a zachováte si vždy jejísympatie, když nešetř íte pochvalou po dobrém jídle. Po jídle pobuďte nejdř íve chvilku v rodinném kroužku než odejdete do svého pokoje, kde věnujete

podle svého denního rozvrhu hodinu až dvě hodiny na další obecné i odborné vzdělání. K tomu patř ímimo jiné čtení denních a odborných listů, abyste byl vždy zpraven o všech pozoruhodnýchnovinkách a duševní zpracování všech nových dojmů, které jste nasbíral během dne a které jste si měl poznamenat do svého zápisníku. Po této hodince studia věnujte se zase své rodině a hleďte duchaplnou zábavou o důležitých otázkách prohloubit obecné vzdělání své rodiny a společným zpěvem, společenskými hrami nebo př ednáškamiudržovat svornost a harmonii. Několik večer ů v týdnu musí vás ovšem rodina postrádat. Tu chodíte do př ednášek a odborných schůzí, nebo uplatňujete své sklony a nadání př iměř eným způsobem buď vuměleckém neb vědeckém oboru. O těchto večerech musíte se zbavit vší povrchnosti, protože musítesloužit jen úspěchu. Stejně jako denní hodinku studia musíte také tyto vzdělávací večery rozvrhnout a př esně stanovit tak,abyste s nimi mohli počítat př i všech disposicích. Nálada pro tyto večery dostaví se sama po

několikeré důsledné návštěvě a časem se na ně budete už např ed těšit.



Je-li to možné, projděte se ještě každý večer na chvilku př ed spaním. O rodinných večerech vyjděte sise svou ženou nebo matkou, o svých večerech vycházejte však vždy sám, abyste se mohl na takové procházce plně oddat myšlenkám, ovládajícím vaše vědomí. To je zvlášť důležité pro umělce,spisovatele a lidi, kteř í si dávají hlubší otázky a snaží se je ř ešit. Př ed spaním vytáhněte svů j deník a proveďte známé vám už účtování; pak proveďte všechny známé př ípravy a ulehněte, abyste př íštího rána s čerstvými silami mohl jít dále za svým cílem. Tak žije skutečně úspěšný člověk uvědoměle den za dnem a nikdy nezapomíná na veliké zákonyúspěchu; jen ned ě le činí výjimku. Je to den odpoč inku, a to nejen z náboženských, nýbrž i z pracovních a zdravotních př íčin.

Tělo musí mít leden den, kdy si úplně odpočine, osvěží se a nově posílí, kdymůže zase dohonit všechno, co zmeškalo za celý týden. Proto ctěte třetípřikázání a svěťte den sváteční l

V neděli se podnikají výlety a vycházky do př írody, odkud se odnáší zdraví, radost ze života a novásíla pro práci všedního dno.

Tím jsem dokončil své vývody o denním rozvrhu

člov

ěka usilujícího o úsp

ěch. Žijete-li podle toho,užijete nejlépe své síly, užijete nejlépe také samého života. K ř ádnému provádění všeho, co jsem zde

uvedl, je zapotř ebí jen chuti, rozumné úvahy a dobré vůle. Pro lepší př ehled shrnul jsem krátce a př ehledně uspoř ádal nejdůležitě jší věci. Udané hodiny semusí vhodně př izpůsobit vlastním poměr ům. Číslice v závorkách udávají stránky, na kterých byly

jednotlivé věci důkladně ji probrány a lépe vysvětleny.

Souhrn

Podvečer: Zúčtování s minulým dnem, př íprava pro dobrý spánek. Př íprava pro samočinné probuzení.

24 hodin nebo dř íve: Usnout. Spát 8 hodin. 8 hodin: Rázem vstát, nerozvažovat dlouho, neotálet. Po- tom autosugesce (stránka 41). Tř ení celého těla, gymnastika a dechová cvičení.Potom pevné př edsevzetí (stránka 50). Každý den krok vpř ed.

8.30 hodin: V klidu vypít kávu a zavést soulad v rodině. Nehádat se. Potom, je-li možno, pěšky do práce.

9 hodin: Začátek práce. Svědomitě a radostně pracovat. Správně si zař ídit práci. Sestavit a př esně zachovávat pracovní plán. Je-li tomožné, několikrát změnit práci. Pomalu stupňovat výkonnost. Myslit na svů j vzor.(Stránka 58.) Nezlobit a nedat se zlobit. Jsou znaménka na svém místě? Hned sevypoř ádat s nepř íjemnými skutečnostmi. Celý den mít otevř ené oči a všímat sivšech novinek. Je zápisník v kapse? Aspoň jedné nové věci se dnes zase př iučit.Být pilný, avšak nepř epracovat se. Během pracovní doby se v klidu najíst. Př es den: Hlavu vzhůru, prsa ven, bř icho dovnitř !

17 hodin: Konec zaměstnání. Cesta domů, je-li to možné, zase pěšky. Cestou vyř aditmyšlenky na př ekážky v práci. Častě ji koupit ně jakou maličkost pro ženu, dítě nebo matku. Malými pozornostmi se posiluje a udržuje vzájemná př íchylnost.

17.30 hodin: Hlavní jídlo. Jíst s rozvahou, nemluvit o starostech. Potom se věnovat rodině nebo domácím věcem. Nešvař it se.

18 hodin: Denní hodinka dalšího vzdělání. Cist odborné listy. Prohlédnout zápisník asbírat nové poznatky a nové vědomosti z knih a př íruček. Každý den stů j co stů judělat pokrok.

19-30 hodin: Hodinka souladu v rodině. Pěstění obecného vzdělání, duchaplná zábava

nebo př edčítání z krásné a zábavné literatury, společná hudba nebo ř ešení hádaneka pod., večeř e, lehká strava, zase v klidu a s rozvahou. Malá večerní procházka











Důležité pro deník

Každý večer, když se probírají události dne a provádí se zúčtování, nutno př ečíst v deníku pozorně všechny zaznamenané vlastnosti a slabosti a jasně si uvědomit současný stav vlastní povahy. Př inepř íjemných nebo nevhodných vlastnostech tř eba se opravdu změnit a vážně se rozhodnout, žekonečně musí zmizet.

Když večer uléhám, musím být lepším člověkem, než jsem byl, když jsem ráno

vstával.



Zjistím-li skutečný pokrok svých dobrých vlastností, musím se z toho těšit z plna srdce. Ranní př edsevzetí má skutečně neobyčejný význam pro úspěch. Je však nezbytně nutné zapsat je na papír podle uvedeného vzoru. Jen tak může v plné míř e splnit svů j úkol a rozvinout naši osobnost. Je samozř ejmé, že lze vystačit také bez zanášení ranního př edsevzetí do deníku, zkušenost mi všakukázala, že odstraňování slabostí a vývoj př íznivých vlastností je pak mnohem těžší.

Správně vedený deník úspěchu má velikou podmaňující moc, kteráneobyčejné podporuje snahu rozvinout všechny duševní síly.

Podporuje zvláště důvěru v sebe sama a vytrvalost potř ebnou k dosažení cíle; když totiž člověk,usilující o úspěch, použije autosugesce, aby pozvedl svou sebedůvěru, jak ukážeme pozdě ji, dokazujemu jeho deník stále a kdykoli, že se nehoní za př eludy, nýbrž že je skutečně člověkem, který může právem mluvit o své důvěř e v sebe sama a o své duševní síle. Tím se pak stále více vyvíjí také jehoosobnost.

Nepatrná námaha, které vyžaduje vedení deníku úspěchu, vyplatí se ni zakrátkou dobu v netušené míre.

Na tomto místě je záhodno uvést, že záleží vždy na př esném provádění pokynů a návodu,nechcete-li dosíci jen polovičního, nýbrž skutečně stoprocentního úspěchu. Kupec, který seúčastnil mého kursu, mi píše:

Potvrzuji rád, že s naukou o úspě chu jsem osobně nabyl zkušenosti, že úspě ch v každém smě ruroste jako samozř ejmá vě c v té mí ř e, v jaké se pouč ky o úspě chu provád ě jí svě domit ě a doslova.







totiž od př írody snahu zbavit se pokud možno všeho nepř íjemného a rušivého. Získal-li kdy ně- jakou špatnou zkušenost, utkví mu to v paměti a proto se pak často dostavuje bázeň př ed stejnýmnebo podobným zážitkem. Bázeň je však živná půda pro záporné př edstavy. Podstatné a zvláštní

je, že př edstavy, ovládající tělo, nemusí vů bec proniknout až k vědomí; tyto př edstavy působí auskutečňuji se často, aniž člověk o nich vů bec ví, aniž tuší jejich př ítomnost. Ohlédneme-li se po

jejich pů

sobišti, dojdeme až k podvědomí, kam tyto p

ř edstavy dosp

ěly. Podv

ědomí, o n

ěmž jsemse již několikrát zmínil, je část našeho „já", působící v skrytu, jehož jsoucnost však můžeme zjistit

z jeho projevů skrze tělesné zjevy. Tam se odehrávají všechny pochody, jichž je zapotř ebí prouskutečnění př edstav; tam se rodí všechny podvědomé, samovolné tělesné i duševní podněty; tam

je sídlo síly, ř ídící všechny funkce organismu, která udržuje život v těle. Ačkoli toto podvědomí pracuje úplně samostatně, je př ece v mnohém směru podř ízeno nadvědomí a působí za ur čitýchokolností př ece podle vlastní nebo i podle cizí vůle; lze tedy působit na jeho činnost. Prostř edkem

pro uplatnění tohoto vlivu jsou právě zmíněné př edstavy, které mohou vniknout do podvědomí bud" s naším souhlasem nebo i bez něho. Víte už tedy, že př edstavy vznikají myšlením nebo takévně jšími vlivy. V prvním př ípadě jsou tyto př edstavy nejčastě ji obrazy vzpomínek a nemají

podstatného významu. Teprve když je pozornost zachytí ve vědomí a když získají pro sebe cit,vniknou do podvědomí, v tomto př ípadě s naším souhlasem. Př i tom je důležité, aby př edstavyvznikly př i myšlení samy, ve zvláštních př ípadech mohou však také býti ve vědomí vzbuzeny

svévolně , úmyslně , a to soustř eděním. Vznikají-li př edstavy vně jšími vlivy, dě je se tak činností smyslů (zrakem, sluchem atd.). Je-li př itom vůle na stráži, dají se tyto př edstavy dosti snadno vyhostit z našeho vědomí, př edpokládajícovšem, že to nejsou nikterak př edstavy, které už dávno ovládly cit, než ještě byly znovu vzbuzenyčinností smyslů; potom lze se s nimi ovšem jen stěží vypoř ádat pomocí vůle. Nechová-li se vůleodmítavě k př edstavám vzbuzeným vně jšími vlivy, vniknou neprodleně bez př ekážky do

podvědomí a tam, jsou-li dosti silné, rozvinou svoji činnost. V tomto př ípadě se mluví o sugesci(ovlivňování). Na podvědomí se př i tom působí, s výjimkou uvě domě lé sugesce, bez našehosrozumění. Protože také zde je př íklad nejlepším učitelem, př edstavíme si názorně postup, kterým se

uskutečňují př edstavy: K poslední úvaze jsme dospěli zjištěním, že kladné myšlení není vů becnebo jen stěží je možné, př evládají-li záporné př edstavy, i když vůle o to sebe více usiluje. Jako hlavní př íčina byla uvedena bázeň, která dává záporné př edstavě moc nad tělem. Aby věc byla jasná, chci ještě jenom př ipomenout, že se uskutečňuje každá př evládající př edstava, pokud je v dosahu možnosti,že tedy vnutí organismu svou vůli svým vlivem na podvědomí. Tato vůle př edstavy utvář í tělo př esně podle toho, co př edstava duševně př edstavuje bez ohledu na to, je-li kladná či záporná. Je-li tedy obsa-hem př edstavy na př íklad ochromení ramene — uvádím namátkou snadno srozumitelný př iklad —ukáže se ochromení ramene, to znamená, že člověk ovládaný touto př edstavou nemůže více hýbatramenem. Pokud jde o ryze nervosní zjevy, je to snadno pochopitelné, ale uvidíte dále, že z př edstav mohouvzniknout také organické zjevy.

Tak vznikají duševní vady

Zjistíme si, je-li ochromení ramene př edstavou prakticky možné. Vhodný př íklad proto je bázeň zmísta. Kdo ji trpí, bývá obyčejně organicky úplně zdráv, může chodit a stát, jak chce, bez př ekážky,dokud nemusí jít př es ulici nebo po náměstí; tu selže náhle ovládání nervů, srdce bije bouř livě, kolenase začnou tř ásti, pot vyráží ze všech pór ů a dostaví se ochromení, to je nemožnost udělat kr ůček. Proč?Z podvědomí působí vliv záporné př edstavy: duševní pravzor bázně z místa. Takto trpící člověk zažil kdysi a kdesi úplné zhroucení síly, zaviněné buď vně jšími okolnostmi nebo ještě častě ji př e-drážděnými nervy. Tato okolnost vzbudila bázeň př ed opakováním a zasadila pevně do podvědomí toto zhroucení svědomitě jako př edstavu, která se vždy ur čitě projeví po každé, kdyžčlověk takto zatížený se dostane do podobného postavení jako př i prvním selhání sil. Ačkoli všichnilidé, kteř í trpí bázní z místa, dobř e vědí, že jejich tělo je zdravé, ačkoli si vždycky ř íkají, že je to pošetilost bát se př ejít ně jaké místo, dostavuje se tento stav př ece zcela pravidelné. Ř eknete-li těmto



lidem: Tak jděte, vždyť jste zdráv, nic vám nechybí — začnou nař íkat jako bezvládné děcko, spínajíruce a ř íkají: Já bych cht ě l, ale nemohu!

Cíl je silně jší než vůle

Tento výrok je jistě nejlepším důkazem o nemohoucnosti vůle, je-li cit ovládán př edstavou, protožeoni lidé neř íkají jenom, že nemohou, nýbrž oni to také cítí a jen proto, že to cítí, může záporná př edstava vů bec nabýti vlivu na tělo. Podobně jako vznikají zjevy bázně z místa, vznikají v podstatě všechny duševní poruchy, zvanéduševními vadami, protože normální pr ů běh duševních pochodů — v př ípade bázně z místa ovládánínervů vůlí — je porušen nebo je vadný. Tak vzniká chorobné rudnutí a rdění se, tréma, nervosníkoktání, nervosní pohlavní poruchy, některé druhy tělesné a zvláště duševní neschopnosti k práci,nervová písař ská k ř eč, r ůzné druhy ochromení a zvláště veliká spousta utkvělých př edstav a duševníchchorob, zčásti též některé čistě organicko choroby a mnoho jiného. Nelze ani obsáhnouti všechno, covů bec vzniká výhradně z r ůzných př edstav. Právem lze tvrdit, že obrovská část lidských vad a tím všeho neštěstí, jak jsem již ř ekl na začátkutohoto odstavce, vzniká jen z duševních př í č in. Stojně jako záporné myšlenky působí vady, poruchy, choroby a nouzi, skýtají naopak kladnémyšlenky zdraví, štěstí a úspěch, podař í-li se jim získati vládu nad tělem místo brzdících, rušivých azáporných myšlenek.

Vědomé oduševnění kladných myšlenek

Co dělat? táže se Zeus; jak to navléci, aby záporné pocity v nás uhnuly a cit aby byl proniknutkladnými silami? Tu je jen jedna možnost: zajistit zase vůli vládu nad př edstavami (myšlenkami). Tu je nezbytné, aby senemyslilo neuvědoměle, jak to činí většina lidí, nýbrž vě domě . To znamená, že se musí hned zaujmoutstanovisko ke každé př edstavě, jakmile se objeví ve vědomí. Neprodleně se musí zjistit, je-li užitečná

nebo škodlivá. Je-li škodlivá, tedy záporná, upoutáme bez meškání pozornost na p ř ímý opak. Tím sivytvoř íme kladnou opačnou př edstavu, která pak sama od sebe zastíní zápornou př edstavu, takže tatovybledne. Obrátíme-li svou pozornost na ur čitou př edstavu, kterou vě domě a zámě rně vsuneme do popř edí zájmu, pak mluvíme o soust ř ed ě ní myšlenek. Abychom si ujasnili, jak tím zmizí př edstavaúplně opačného rázu, musíme si pod pojmem soustř edění př edstavit proces oduševně ní.

Jako v hmotném světě, u lidí stejně jako u líných bytostí silně jší vítězí nadslabším, tak je to také ve světě myšlenek a představ.

Pozornost oduševňuje myšlenky

Př i soustř edění myšlenek je vůle tvůrcem př edstav. Vůle poutá pozornost na žádoucí př edstavu, čímž ji probudí k životu, to je: vzbuzuje silně a mohutně její zjev. Čím více pozornosti (pozornost je prost ř edek pro oduševně ní myšlenek/ se věnuje ur čité př edstavě, tím více se odpoutává tato př edstavaod jiných př edstav. Všechny ostatní př edstavy, tedy také opačná př edstava, se tím nutně zmenšují,slábnou a na konec úplně mizí, protože nedostávají více duševní potravy. Viděli jste tedy právě, že př i soustř edění je pozornost v moci vůle; leč jen v t ě ch končinách našehoorganického a duševního života, kde vůle ještě něco platí. Zanikne-li úplně její vláda, na př íklad tehdy,když cit je úplně ovládán zápornými př edstavami nebo je-li úplně vyř áděn, na př íklad silnými vlivy působícími z vně jšku (cizí sugesce), pak se ovšem nepodař í vytvoř it silné opačné př edstavy, protože pozornost je pak ve službách jiné moci, na př íklad bázně, strachu, vášně. Pres to podař í se i v takovém př ípadě vůli nabýt zase př evahy, nikoli však už př ímou, nýbrž nepř ímou činností.

Ř ekl jsem už, že př edstavy vznikají také vně jšími vlivy. Je-li vůle neutrální k vlivům vně jšího světanebo je dokonce schvaluje, vnikají takto vytvoř ené př edstavy neprodleně do-podvědomí. Působí-lismyslové dojmy delší dobu a jsou-li dosti silné, vznikají z toho tak silné p ř edstavy, že snadno zatlačí





paži, domnívá se, že vidí zázrak. Samozř ejmě je to docela př irozený zjev a tento výkon může napodobit každý, kdo dovede užít moci autosugesce. Věc je úplně prostá: máme totiž jen tehdy bolest, když si ji uvědomíme pomocí př edstavy. To se všakmůže stát jen tehdy, když př edstava se setká s naší pozorností. Nestane-li se tak, necítíme bolesti.Př edstavíme-li si pak, že skutečně nemáme vů bec bolesti, dostane se př irozeně tato př edstava bezbolestného stavu do popř edí našeho myšlení a dojem smyslů, vznikající probodnutím těla, totiž pocit bolesti, nemá síly uplatniti se ve vědomí, protože byla od něho odvrácena pozornost. Sami jste př ece dost často zažili, že je to skutečně takové. Což jste se ještě nikdy nezranili tak, že jste si toho vů bec nevšimli? Jistě dost často! Někdy jste př išlina to dokonce až za několik týdnů. Nuže, je to v podstatě totéž jako u fakíra, jenže u vás nebyla pozornost odvrácena př edstavou bezbolestného stavu, nýbrž jinými věcmi. Rozumíte tedy, proč prudké bolení zubů, které doma tolik trápilo, náhle zmizí př ed dveř mi nebo včekárně zubního lékař e, jako by je někdo sfoukl a když nemocný ze „strachu" se zř ekne lékař ovy pomoci, dostaví se doma zase a někdy ještě horší bolest?

Tak lze př edstavivostí působit nejen na nervovou soustavu, nýbrž i na ostatní organismus. Vzpomeňtesi př i tom na př íklad jen na četná vyléčení chorob umožněná „vírou". Tím však nemíním nikterak jen odstranění nervových chorob, nýbrž př ímé vyléčení organických

nemocí. Sám jsem zažil př ípady, které bych musil vykládat p

ř ímo jako div, kdybych nev

ěděl, ževšechno se dělo docela př irozeně. A co je víra? Vnitř ní př esvědčení, že př ijde uzdravení, tedy mocná

kladná př edstava. Také vy sami jistě znáte mnohé vyléčení pevnou vírou, nechť jo to zař íkávání r ůže nebo zař íkávání bradavic, znáte jistě také vážně jší př ípady a vždy byla tu př íslušná př edstava, která podněcuje vnitř níuzdravovací proces a stává se tak léčivou silou. Př i tom je docela lhostejné, zda se choroba vyléčilazař íkáváním nebo modlitbou, které se ovšem musí věř it; domnělý div působí tu vždy př esvě d č enínemocného, ze se uzdraví. Uzdravit může v každém př ípadě jen jediná síla, to je moc vnitř ního „já",totiž duše. Všech vně jších prostř edk ů je zapotř ebí jen k tomu, aby se utvoř il duševní obraz zdraví,který podnítí k činnosti léčivou moc duše a odstraní všechny př ekážky, které ruší vnitř ního stavitelelidské stavby př i výkonu jeho povolání. Selže-li tato vnitř ní léčivá síla a neodstraní-li sama od sebevšechny škody, které vznikají v organickém soukolí, nepomůže ani veliké lékař ské umění. Kdo by

dovedl vyléčit ránu, kdyby ji nezjevila vnitř ní léčivá síla? Tato vnitř ní síla však může nejen léčit, nýbrž může také př ivodit nemoc, ba i smrt těla, když jiovládnou falešné záporné vlivy. Cožpak ještě nikdo nezemř el z leknutí nebo z utkvělé př edstavy? Sem náleží př ípad, o němž podávázprávu zesnulý profesor Karel Ludvík Schleich:

Jednou př išel ke mně zámožný kupec, který sám ř ídil svů j obchod a prosil mne naléhavé, abych muod ňal paži, neboť se bodl perem do prstu a ví dobř e, ze by musel umř ít na otravu krve. Byl bych se muvysmál, kdyby úzkostí znetvoř ené rysy tohoto muže nebyly v zárodku potlač ily výsmě ch. Vyprávě l, žebyl už u ně kolika vynikajících chirurg ů , také u profesora Bergmana, a všichni se zdráhali odnít mu

paži. Prosil, abych se nad ním smiloval a od ňal mu paži, v níž ho už všechno svě dí, trhá a pálí, jako bymě l v paži mravence. Nemohl jsem mu ovšem vyhově t, t ě šil jsem ho, jak jsem dovedl u poslal jsem ho

domů. Več er jsem ho pak navštívil. Žádné stoupnutí teploty ani stopy po oteklině nebo záně tu kolemrány, kterou jsem mu ostatně sám vyssál, vyč istil a zavázal. Ale zato obrovské rozč ilení. „Proč mě ne-cht ě jí operovat? Mohl bych být zachráně n!" — P ř íští ráno byl muž mrtev. M ů j př ítel Langerhans

pitval mrtvého. Nezjistil infekce ani toxinů v krvi. V ůbec nemohl zjistit př í č inu smrti. Má diagnosa zní:„Smrt z hysterie."

Stejně jako moc myšlenek působí v ř íši organických funkcí, tak také je brzdí nebo podporuje vduševním oboru. Mám-li utkvělou př edstavu, že mám špatnou paměť, pak si stěží něco zapamatuji;když se domnívám, že nesvedu duševní práci, jistě ji také nevykonám a podobně. Naopak zase opačné př edstavy mohou vyvolat schopnost duševních výkonů a vů bec vyšší dovednost. Protože toto pravémá ohromný význam pro úspěch, je dvojnásob zapotř ebí provádět vědomou autosugesci. Víte už,

jak se provádí autosugesce v myšlenkách. Jestliže jde o působení na sebe sama myšlením, použijtefantasie a vtiskněte si pevně do své mysli, že se skutečně stane to, co si př ejete. Nezapomínejte





Cožpak jsem kdy ztratil osnovu své př ednášky? Ne! Proč by se to mělo stát právě teď, když už neznámvů bec strachu? Pryč s posledním zbytkem bázně! Tak se musíte ptát po každé a objevíte-li př i tom někde v koutku svého srdce bázeň, vyplísněte se sám,že jste zba bělec, který nezasluhuje vů bec úspěchu, který nemá vů bec nároku na úspěch.

Nepř ipouštím žádné sentimentality; úspěšný člověk cení si více kladného poměru k životu nežcitlivůstkář ství, které se hodí nejvýš pro př estárlé senilní lidi. Ale ani ti ho neznají, mají-li hlavu asrdce na správném místě.

Proto hlavu vzhůru, pryč s bázní a myslit jen kladné!

Jako skutečně kladně myslící člověk nesmí nikdo ani př ipustit myšlenku, že něco nedovede, žesnad něco nepř ekoná a podobně. Všechno, co je možné, je snadné a musí se ud ě lat! Takové myšlenky: nemohu! nechci! nedovedu! patř í na hř bitov! Je lhostejné, zda se má odstranitchoroba, dosíci velkého výkonu, vyvinout ur čité vlohy, všechno jde, jen když se správně zař ídímyšlenky.

Všechno myšlení úspěšného člověka musí být jasné, bez pochybnosti,výrazné, také jeho poměr k okolí musí býti jasný a dokonale jednoznačný. jen za těchto podmínek může na sebe působit autosugesci.

Vaše sebedůvěra stoupne!

Aby se autosugesci zvýšila a zesílila zvláště sebed ůvě ra, je nutné, často pozorovat sebe sama vzrcadle. Př i tom se tř eba dívat sám sobě pevně do očí a upnout všechnu pozornost na př edstavu:

Já jsem č lově k, který d ůvěř uje sám sobě ! Je samozř ejmé, že př i tom se nesmí svěsit nos a kroutitústy, nýbrž že také obličej musí mít výraz člověka s velkou sebedůvěrou. Tuto sugesci, která semusí provádět denně, nelze zaplatit; dovede změnit nejnesmělejšího člověka v krátké době,zvláště tehdy, když může sám sobě podat důkaz o svém tvrzení. Tu př ipomínám také ranní

př edsevzetí (viz denní rozvrh), které dovede, jestliže se ř ádně provádí, učinit př edstavu osebedůvěř e svrchovaným vládcem.

Autosugesce slovem

Nyní zase něco pro ty čtenář e, kteř í mají vnitř ní pocit, že jejich vůle je úplně bezmocná protizáporným vlivům. Tu se musí provádět autosugesce našeptáváním, tedy se musí působit na sebesama mluveným slovem. Př i tom je vyř aděná, jak jsem již uvedl, př ímá činnost vůle proti rušitelůmživotní harmonie. Totéž, co se př i uvedeném již druhu sugesce mělo jen myslit, se zde vyslovuje

nikoli hlasitě, avšak př ece dosti zř etelně pro vlastní sluch. To, co se má stát, se sestaví do krátkéformulky podle známých už zásad. Formulka musí být krátká a ur čitá. Tuto formulku ř ekneme siněkolikrát za den s pevnou důvěrou v její účinek. Př i tom je důležité vycházet opět z hlediska, že

je to úplně samozř ejmé, to dodává hlasu velikou př esvědčivost a tím se také zesilují vyvolané př edstavy.

Tedy: docela samozřejmě je to tak, bude to tak, jak říkám, nic jinak! Neproto, že já to chci, nýbrž proto, že je to právě tak.

Po tomto usměrnění myšlenek se vysloví všechny další formulky: M ů j strach př ed č ervenáním mizí — Moje nechuť k práci mizí — Moje chuť je lepší — Moje paměť pracuje stále lépe — Več er lehce usnu

— Vnit ř ní neklid ustoupí dokonalého klidu — Moje ostýchavost každým dnem mizí více — St ř evní



obtíže nyní už mizí — Moje migréna už ustává — Konám svou práci stále lehč eji a lépe — Mojevystupováni je stále bezpeč ně jší — Moje ř eč je klidná a ur č itá a podobně . Pro každé př ání, pro každý stav se snadno najde podobná formulka. Zatím se pokud možno užívá

jen jedné. Kdo má více bolestí a slabostí, sestaví si jen jednu formulku, do níž zahrne všechno, na př íklad: Moje nervy se uklid ňují a všechny bolesti ustávají a pod.

Autosugesce se má provádět pokud možno o samot

ě; p

ř i vyslovování formulky dýchejte klidn

ě azhluboka. Také u autosugesce má veliký význam pravidelnost a soustavné působení na sebe sama;

proto tř eba pokud možno stanovit př esnou dobu, kdy se má provádět autosugesce, nejlépe ráno, v poledne a kromě toho večer př ed usnutím. Formulka se pak ř ekne po každé 20 až 25 krát rychle zasebou. Zběžné odř íkávání formulky sugesce je zvlášť důležité, protože tak neodvrátí pozornost jiná myšlenka,tř eba právě opačná, Ř íkám-li hodně rychle, tak rychle, jak dovedu, sugestivní formulku, nevnikne mido toho jiná myšlenka, čímž nabývá myšlenka, kterou vyslovuji, síly a účinnosti. Můžeme zajisté myšlenku udělat účinnou, aniž bychom ji vyslovovali, to je však mnohem nesnadně jší, protože to př edpokládá zmíněnou již vládu vůle nad myšlenkami. Záměrné tvoř ení a udržení ur čité př edstavy vyžaduje soustř edění, které závisí vždy na vůli, která má př i tom ř ídit pozornost. Takézáměrné vyslovování formulky je možné jen soustř eděním a tím vlastně vůlí. Stálé vyslovování téže

věty jako u formulky pro sugesci vyžaduje však jen nepatrné síly, které je zapotř ebí, aby se pevně podržela v mozku myšlenka bez pohybu rtů. Pres to dosáhneme př i vyslovování myšlenky, že se zdržív našem vědomí déle, než když si ji jen myslíme a zdrží se tak dlouho, dokud ji nevyslovíme celou.Myšlenka se tudíž vyslovováním podrží mocí v našem vědomí. Opakujeme-li hned bezprostř edně myšlenku, kterou jsme pravé vyslovili po druhé, nemůže uniknout,nýbrž musí zůstat a zůstane, dokud nepř estaneme ji vyslovovat. Pak nemůže vzniknout jiná myšlenka,takže na nás také nemůže působit žádný jiný vliv. Nutno si však pamatovat, že jen tehdy, když seskutečně snažíme vyslovovat myšlenku několikrát rychle za sebou. Můžeme ovšem mluvit pomaleji,ale pak se musíme mnohem více soustř edit na myšlenku, protože se tím odvádí mnohem snadně ji pozornost. Můžete si sami dokázat, že správně vyslovovaná myšlenka nás vždy skutečně ovládá: Spusťte pravou paži docela volně podél těla tak, aby ani jediný sval nebyl napiatý a ř íkejte si chvíli, aniž byste však

ustali tř eba jen zlomek vteř iny: Nemohu zvednout své rameno, nemohu zvednout své rameno atd. Kdyžzkusíte, zatím co si stále ř íkáte, že nemůžete zvednout rameno, př ece rameno zvednout, nepů jde to, anikdybyste se namáhali sebe více. — Jen to zkuste! Jestliže to př ece dovedete, pak jste nemluvilisprávně a dost rychle, takže se př ece mohla prosadit opačná myšlenka: „Mohu př ece zvednout svérameno," takže je skutečně účinná. Č lově k mů že vždy jen to, co př edstavuje př edstava př evládající v dané chvíli. Kdybyste však namítali, že můžete chodit a stát a dělat tisíc jiných věcí, aniž máte ve svém vědomí př íslušnou př edstavu, musím vás zase odkázat na podvědomí, v němž př edstava všeho, co „můžete"dělat, ř ídí a vede vaše tělo, aniž o tom víte. O těchto podvědomých zjevech uslyšíte více na jinémmístě.

Pomocné prostředky autosugesce

Snadno se ř ekne: rychle odř íkat tutéž formulku sugesce dvacet- až pětadvacetkrát a nemyslit př i tomna nic jiného, ale jak př i tom poznat, že formulka byla již odř íkána dvacetkrát nebo pětadvacetkrát?Tato otázka je úplně oprávněna, neboť po zralé úvaze o tom, co bylo ř ečeno, odvádí se už pozornost,když se př i autosugesci aspoň poněkud kontroluje odř íkávání formulky, aby se zjistilo, kolikrát bylavyslovena. Tím si však netř eba lámat hlavu. Vezme se prostě budíček a nejdř íve se zjistí doba, které jezapotř ebí k úplnému odř íkání formulky. Když se zjistí potř ebný čas, nař ídí se budíček na zvonění azačne se provádět sugesce. Budíček pak udá sám zazvoněním, kdy se má skončit. To vše je docelalehoučký pokus. Důležité však je, aby nebyl budíček nař ízen na př esný čas, neboť se musí př idatněkolik minut, protože jinak by zvonění ohlásilo konec seděni, sotva jsme se posadili pohodlně nažidli a chtěli začít se sugesci. To by ovšem bylo pochybené, protože tak jako u všech věcí nesmí se aniu autosugesce vů bec spě chat.



Zvláště př i sugesci prováděné ve dne je budíček výtečnou pomůckou. Nejen tehdy, když sugesci provádíme slovem, nýbrž i tehdy, když si něco chceme vsugerovat v mysli, protože použitím budíčkuse vyhneme odvrácení pozornosti. Abychom účinek sugesce ještě zvýšili, napíšeme si potř ebnou formulku velikým účinným písmem naarch papíru a čteme ji zároveň př i odř íkávání. Př edstava vzbuzená sugesci je pak mnohem živě jší, protože ji pomáhá budit ještě jeden smysl (zrak). Tím jsem, vážení čtenář i, dokončil tento odstavec, který vás seznámil s duševními př íčinami úspěchu.Poznali jste, jak se provádí autosugesce a máte nyní v rukou nejmocně jší prostř edek osobníhoúspěchu; použijete-li ho záměrně pro svů j cíl a zachováte všechny př edpisy, které jsem uvedl, podivítese nejen vy, nýbrž i vaše okolí úspěchu, kterého tím dosáhnete.

Myslete kladně!

Myšlenky jsou síly, které mohou hnouti nebem i zemí.





e všech př edcházejících odstavcích jsem učil př edevším vlivu na sebe sama, a to proto,abychom byli zdraví, harmoničtí a schopní výkonů. Do popř edí jsem dával zvýšenívýkonnosti, protože zdatnost je nezbytná pro úspěch. Leč jen s těmito vlastnostmi stěží

pronikneme, jestliže nemůžeme zároveň uplatnit silný osobní vliv. Na něm závisí zvláště vně jší úspěchy, jako zlepšení postavení, rozšíř ení obchodu a podobně. Najdemečasto zdatné lidi, kteř í konají vynikající práci ve svém oboru a př ece to nikam nepř ivedou, ba někdy jsou př itisknuti př ímo ke zdi, kdežto jindy velmi často lidé, kteř í nejsou ani dost málo pilní, v krátkédobě se domohou skvělého postavení. To záleží jen na osobním vlivu; kdo ho má, dostane se vždy avšude v každém postavení vpř ed.

V

Mnozí lidé mají účinný vliv, aniž se to uvědomují; těm se dař í všechno, čeho se dotknou. To jsou lidézrození pro úspěch. Často se ř íká, že se lze bezpečně dostat vpř ed, dělá-li se to právě tak, jako veliké vzory. To plně nesouhlasí, neboť mnohý člověk stejně snaživý a pilný př ece nepronikne; potom se mluví o osudu:úspěšní lidé měli prý štěstí! Leč ani to není správné, neboť lidé, kteř í neměli úspěchu, neměli osobníhovlivu, bez něhož nelze dobývat úspěchů. Bez něho zkrachuje i nejpilně jší kupec, zatím co konkurenceve stejné ulici má stále lepší obchody; bez tohoto vlivu se nepodař í obchodnímu cestujícímu získatvelké objednávky pro svou firmu; bez něho nelze nikdy získat důvěru svých př edstavených a zlepšit

tak své postavení; bez něho nelze žádného zam

ěstnance povzbudit k intensivní

činnosti; bez n

ěhonelze správně vychovávat děti ani žít v harmonickém manželství; konec konců nelze bez osobního

vlivu vů bec ničeho dosíci, neboť má-li se něčeho dosíci, je to možné jen ve vlastním prost ř edí nebo sním či skrze ně. Zajistím-li si pomoc svého okolí, mám na každý způsob zajištěný úspěch. Protoževšak prostř edí nepomáhá samo od sebe, musím je k tomu př imět. Prostř edkem pro to je osobní vliv. Tím ovšem není nikterak ř ečeno, že člověku v každém př ípadě pomáhá jeho okolí vědomě, nikterak,ačkoli se to dě je velmi často. Spíše pomáhá jednotlivci nahoru neuvědoměle, avšak — jak ř ečeno — jen když jednotlivec dovede učiniti je svým pomocníkem. V podstatě nechce dav, k němuž náleží větší část našeho okolí, ani v nejmenším, aby jeho pomocíněkdo získal výhody. Protože však obyčejně by se sám musil zř íci ně jakého prospěchu a je známo, žeruka ruku myje, vyplývá jedna výhoda z druhé, aniž je k tomu zapotř ebí srozumění pomocník ů.Uvádím proto vhodný př íklad: Snaživý muž, který má silný osobní vliv, př evezme kino. Za několik let

získá jmění a může si koupit elegantní auto. Dav ř íká pak závistivě: Za naše peníze si koupil auto! —Ale stejně jako dř íve chodí dále do kina. Tak to bývá často, leč o to se netř eba starat. Dav je sobecký, hledá svů j vlastní užitek a kdyžzpozoruje, že někdo jiný má z toho prospěch, nepř eje mu ho. Takový však není jen skutečný dav, nikoli, takový je mnohý člověk, o němž se soudí, že se už dávno pozvedl nad všední pr ůměr. Sobectví je velmi mnohostranné, jeví se nejr ůzně jším způsobem a je tonejsilně jší lidská vlastnost nepochybně proto, že prýští př ímo z pudového života. Málokdo může ř íci,že nezná sobectví. Sobectví samo je docela obvyklý a př irozený zjev, jen jeho výstř elky se musí odsuzovat. Proč byčlověk neměl ničeho chtít pro sebe? Není to jeho dobré právo? Podíváme-li se na věc důkladně ji, shledáme, že nezř ídka bylo to právě sobectví, které popohnalolidstvo notný kus vpř ed. Na jakém stupni byla by kultura bez neúnavné snahy člověka vytvoř it

př edevším pro sebe lepší a př íjemně jší životní podmínky? Kde by byl pr ůmysl, kdyby většina vy-nálezců nepracovala na svých vynálezech př edevším pro sebe, pro vlastní blaho? Kde by byl obchod bez soutěže, která je př es všechno zastírání a omlouvání př ece jen sobectvím? To všechno a nekonečně více věcí vděčíme sobectví; je to síla, která touží mít pro sebe a př ece tvoř í pro jiné. Sobectví stavídomy, města a továrny a opatř uje chléb milionům; př i tom zlepšuje a zkrášluje náš život ve všech oborech. Sobectví ovšem zavinilo už také bezmeznou bídu, zničilo i mnoho existencí a lidskýchživotů, leč vždy jen tehdy, když byl porušen zákon lásky k bližnímu. Proto pokládám sobectví zaoprávněné jen potud, dokud zachovává úctu k právu bližního.

Když někdo hledí získat z nízkých pudů jiných lidí, dělá obchody, kterémohou ně jak poškodit ostatní lidi, využívá ve svů j prospěch nevědomosti,

důvěřivosti nebo bídy jiného člověka, pak je sobectví zločin, ať se skrývá pod jakýmkoli sebe krásně jším pláštíkem.





Sugesce (rozkaz) nesmí se dávat, dokud nebylo připraveno příznivé přiletí.

V praksi znamená př íprava pro sugesci obrácení pozornosti na sugesci a odstranění všeho, co ztěžuje její uskutečnění. Aby se toho dosáhlo co nejlépe, musí se získat př ed započetím sugesce pozornost adůvěra a často také ještě náklonnost nebo sympatie toho, na něhož se má působit. Bez úcty, důvěry ačasto bez náklonnosti bývá tém

ěř každá sugesce marná; ned

ůvěra a pohrdání jsou kameny a písek,které znemožňují účinek jinak sebe lépe prováděné sugesce. Jsou sice ještě některé jiné okolnosti,

které př es to mocí mohou uskutečnit sugesci, avšak ty nenáležejí do rámce této knihy.

Jak dosáhnete důvěry a úcty

Jak lze tedy dosíci úcty, důvěry a náklonnosti? Tato otázka př ivádí nás na ur čité vlastnosti našehookolí, jichž si nezbytně musíme všímat a kterých musíme dbát. Největší část našeho okolí tvoř í všednílidé, kteř í se neř ídí a nejsou ovládáni rozumem, nýbrž citem. Zvláště tehdy, když jde o jejich vlastnízájmy, jsou podjatí a proto neobjektivní. Proto jim téměř úplně chybí hluboké myšlení a proto beroumnoho, ba většinu věcí tak, jak je vidí př i povrchním pozorování. Tato povrchnost vytvář í ur čité hledisko, s něhož dav posuzuje všechny věci a jejich hodnotu či bezcennost. Kromě toho dav má silný odpor proti všemu, co ohrožuje byť i jen zdánlivě jeho zájmy. Naopak je velmi citlivý pro všechno, co v dané chvíli vypadá jako by sloužilo jeho zájmům. Zvláštní pozornosti zasluhuje také směr myšlenek všedního člověka, který je naskrz záporný. Proto se u něho jeví také pocit méně cennosti, jenž ho nejčastě ji bez jeho vědomí př ivádí pod vliv jiných lidí. Tento pocit méněcennosti mívá však jen tehdy, když má co činit s lidmi, o kterých se mu zdá, že mají nadním ně jakou př evahu. Od lidí sobě rovných nedá se všední člověk vů bec nebo jen velmi nesnadnoovládat. Za sobě rovného pokládá člověka, s nímž má společné ně jaké povahové slabosti nebo kterýžije ve stejných nebo podobných poměrech jako on sám. Př i tom má velký význam také zdání povahy nebo poměr ů. Protože úsilí všedního člověka téměř vždysměř uje jen k dosažení vně jších úspěchů, zdá se mu, že má nad ním př evahu z jeho bližních ten, kterýuž dosáhl toho, oč on sám usiluje. Jeho poměr a jeho chování k někomu je proto do značné míry

vedeno vně jšími úspěchy onoho člověka. K těmto vlastnostem všedního člověka, které vznikly téměř všechny z nedostatku poznání, př istupují ještě četné jiné, které jsou uvedeny v zrcadle povahy mezivlastnostmi nevyrovnaných povah. V podstatě jde však př edevším o tř i důležité věci. Jsou to: 1. Nedostatek objektivnosti (úsudek podle zdání). 2. Nadvláda záporného smě ru myšlení (pocit méně cennosti). 3. Nechuť ke všemu, co podle zdání škodí vlastním zájmům a nehodí se vlastnímu př ání; citlivost provšechno, co zdánlivě slouží k vlastním zájmům (vyvinuté sobectví). Tyto věci mají veliký význam pro získání úcty, důvěry a náklonnosti. Jak vzhled a úč inek našeho

zevně jšku, tak také všechno naše chování k okolí musí se tím ř ídit, máme-li splnit nutné př edpokladyosobního vlivu. Dř íve jsem ř ekl, že uvědomělý způsob života, záměrné myš-lení a vystupování je nezbytné pro

stupňování výkonů a nyní ještě dodávám, že je k tomu zapotř ebí ještě osobního vlivu.

Než vyřkneme slovo, než vykonáme ně jaký čin, urosíme dokonale rozvážit, jaktoto slovo, jak tento čin působí na všedního člověka, zda nám s našeho hlediskazíská vážnost a náklonnost, čili nic.

Rozumí se samo sebou, že to platí zvláště tam, kde rozhoduje př ímo naše okolí. Tím není nikterakř ečeno, že nesmíme činit ani ř íkat, co chceme. Nikterak! Př ece však lze všechno ř íci a nepozbýt př itom vážnosti a důvěry a všechno činit a nestát se tím nepř íjemným.

Kdo chce získat osobní vliv, musí počítat se slabostmi Udí, jinak ni

čehonedosáhne.



Zvlažte náklonnost vyžaduje neobyčejně bystrého a chytrého pozorování okolí.

Nutno se peč livě vyhnout všemu, co pů sobí na okolí nepř íjemným dojmem, co by se mohlo ně jaknepř íjemně dotknout jeho cit ů a pocit ů a co by mohlo vzbudit ve vě domí nepř íjemné př edstavy.

Než vysvětlím blíže podrobnosti správného poměru k okolí, chci vyložit, jak musí vypadat zevně jšekčlověka v zájmu jeho osobního vlivu.

Zevně jšek navazuje spojení!

Protože víme, že všední člověk dává mnoho na vně jší zdáni, platí pro úspěšného člověka známé př ísloví: Šaty d ě lají č lově ka. Nehonit se ovšem za módními výstř elky, neboť módním bláznem jeho okolí nezř ídka pohrdá. Šatstvomá být vybrané, avšak nenápadné. Vybrané šaty se poznají na první pohled, protože mají bezvadnýstř ih, jsou z výtečné látky a jsou ušity prost ě bez jakéhokoli př epínání. Není to správné mít ve sk ř ínimnoho oblek ů, aby se mohly hodně často stř ídat, jsou-li to obleky méněcenné. Radě ji méně, ale zatolepšího Šatstva! Oblek ovšem nesmí nikdy být špinavý nebo roztrhaný. Utrhne-li se knoflík, musí sehned př išít. Mnoho lidí nemá dost důvěry v sebe a nezř ídka má nejisté vystupování jen proto, že majíhorší šatstvo a že jsou špatně nebo nevhodně oblečeni.

Dobré bezvadné šatstvo dává jistotu a bezpečné vystupování.

K poř ádnému oděvu náleží ovšem také poř ádná obuv, která se musí poř ádně čistit a ošetř ovat. Nesmítevycházet z domu se sešlapanými k ř ivými podpatky. Stejná péče se musí věnovat také prádlu. Nejmenší skvrna na límci může velmi poškodit vaši vážnost u lidí.

Čím čistší a uhlazeně jší vypadáte, tím jste sympatičtě jší, tím spíše a tím

snadně ji získáte si pak úctu a d

ůvěru svého okolí.

Nepropadněte však sami chybě všedních lidí a neposuzujte sami své bližní jen podle zevně jšku. Nikdynezapomínejte, že takové posuzování smí být jen vlastností jiných, ne vaší.

Rozšiřujte kolem sebe sympatické ovzduší!

Sama péče o šatstvo však nikterak nestačí, musíte věnovat také velikou pozornost pěstění těla, jehož jerovněž zapotř ebí k získání náklonnosti a důvěry. Rádné pěstění vlasů, vousů, nehtů, zubů a úst je př itom úplně samozř ejmé. Komu páchne z úst, ten je vždy nepř íjemný, i když ho jinak lidé mají rádi.Musí se také pečlivě dbát zápachu těla. Musí zmizet každý škaredý pach! Lázně s př ídavkem jehličnatých výtažku a časté mytí je prospěšně jší a lepší než zápach pronikavých voňavek, kterými semnozí lidé snaží zastř ít zápach potu nebo jiný nepř íjemný pach. O vhodném pěstění těla stejně jako ovhodném šatstvu a oblékání pro každou př íležitost najdete zajímavé a účelné podrobnosti veSpoleč enském rádci, jejž vydal také nakladatel této knihy.

Musíme pečlivě dbát, abyste byli tělesně sympatičtí svému okolí, které je proto často mnohem citlivě jší než pro všechny jiné věci.

K zevně jšku náleží také pohyby a držení těla. Už v prvním odstavci jsem poukázal na nutnost pěknéhodržení těla, a to už v zájmu osobního vlivu. Nebýt tedy pohodlný, držet vždy hlavu vzhůru a tělovzpř ímené! I když má být držení těla př ímé, nesmí být strnulé. Nesmi se vidět na první pohled, že se nutíte do

tohoto př ímého držení, neboť kdo chodí pyšně jako kohout na smetišti nebo strnule jako by polkl pravítko, jistě nenajde u nikoho sympatie.



Převaha se jeví velikým klidem!

Pokud jde o pohyby těla, nesmí být nedbalé ani neklidné. Pohyby nesmí být také nijak odměř ené,nýbrž jen klidné a př edevším bezpeč né. Okolí musí z vašich pohybů mít dojem, že nechodíte jako

náměsíčník, nýbrž že se pohybujete uvě domě le. Zvláště tehdy, musíte-li čekat, nesmíte neklidné pobíhat, bubnovat prsty na všechny př edměty, které vám př ijdou pod ruku, poklepávat špičkou botyanebo podpatkem, ani vláčet nohy za sebou. Velmi důležité pro osobní vliv je umět se dívat. Vnitrní klid, který máte z veliké sebedůvěry a zkladného myšlení, musí se vaším zrakem př enášet na vaše okolí. Stejně jako pohyby, musí být také pohled klidný a jistý. Zraku se od pradávna př ipisoval magický význam. Nemluví se nadarmo oklidném, pichlavém a zlém pohledu.

Váš pohled musí být klidný a sympatický.

Mluvíte-li s někým, nedívejte se mu př ímo do očí, nýbrž na koř en nosu, to je na místo mezi obočím.Takový pohled nazýváme soust ř ed ě ným pohledem. Tím nemíním snad strnulý hypnotický pohled,který působí spíše odpudlivě než př itažlivě. Musíte svým pohledem upoutat, proto se musíte dívat sice pevně a jistě, avšak př i tom př ívětivě. Zrak je skutečně účinný prostř edek pro sugesci. Ze zraku vyzař uje síla, která může působit stejně ničivě jako blahodárně. Protože však nemáte vyniknout násilím, nýbrž moudrým poměrem k životu,který na konec př ináší soulad všeho a všech, nesmíte mít ani strnulého pohledu. Ve spojení s pohledem má význam také výraz tvář e a hra jejích rysů.

Ve styku se svým okolím melte vždy na rtech příjemný úsměv, který vám získávšechny lidi.

Váš kladný, docela kladný poměr k životu má působit nakažlivě. Člověka vlídného, veselého a

vyrovnaného mají všichni rádi, kdežto všichni radě ji vidí odcházet než př icházet člověka, který vypadá jako by se mračil na déšť. Není vů bec správné chtít získat úctu a vážnost, zvláště u př edstavených nebo podř ízených jen věčně vážnou tvář í. Tato umělkovaná důstojnost více škodí než prospívá.

Vaše okolí nesmí cítit, že podléhá vašemu vlivu!

Tuto př edstavu budí však velmi snadno nepř irozený výraz tvář e. Probravše výraz tvář e, končíme ř adu účinných vně jších prostř edk ů ve styku s lidmi. Je zde sice ještě hlas a ř eč, ale o tom se zmíníme na jiném místě. Všimněme si nyní úspěšného vystupování ve svém prostř edí, které tvoř í tyto čtyř i skupiny:

1. př íbuzní, 2. př edstavení, 3. zaměstnanci a druhové, 4. „lidé". Vaše pozornost platí př edevším „lidem". To jsou sousedé a známí a všichni ostatní, s nimiž se př ímonestýkáme. Pro každého kupce jsou lidé kromě toho zákazníky a pro každého umělce a ř ečníkaobecenstvem. Také zaměstnance a druhy můžeme čítat k „lidem'1, nezř ídka také př edstavené a do-konce své př íbuzné, zvláště tehdy, když můžeme usuzovat, že u nich př evládají vlastnosti davové. V životě člověka dobývajícího úspěchu hrají „lidé" největší úlohu. Na správném poměru k nim závisínejen pověst, nýbrž také blahobyt a četné vně jší úspěchy.

Mínění lidí je d

ůležité

Co jsme ř ekli o vlastnostech davů, týká se př edevším lidí.



Není správné ř íkat, že se vů bec nemá dbát lidí. Kdo chce mít úspěch ve světě, musí činit pravý opak.Tím není nikterak ř ečeno, že je tř eba se starat o poměry lidí, nikterak, zato však o jejich názory amínění o věcech, k nimž máme blízký poměr. Nechceme také nikterak ř íci, že musíme vždy dbátmínění a názor ů lidí, potř ebujeme však jejich úsudku, abychom si tím usnadnili boj o úspěch. Kromě toho potř ebujeme jejich př ízně a pozornosti, bez níž zvláště obchodník jen zř ídkakdy může sedopracovat úspěchu. Ostatně často mají lidé také veliký podíl na ideových úspěších, jak se pozdě ji př esvědčíte. Abychom siujasnili účelnost svého poměru k lidem, všimněme si, jaké př edpoklady musíme splnit, abychomuvedenými již vlastnostmi svého okolí nabyli úcty, důvěry a náklonnosti.

Těchto pět věcí získá vám důvěru:

1. Celým svým způ sobem života musíte dokázat, že jste pevná a ukázně ná povaha. 2 Nesmíte být pro své okolí otevř enou knihou, v níž mů že č íst každý podle své libosti. Lidé nesmí

př esně znát zvlášt ě vaše soukromé pomě ry. 3. Svým zevně jškem a svým chováním musíte být sympatický. Nikdy a nič ím nesmíte zavdat lidem

př í č inu, aby o vás smýšleli ně jak pohrdavě .

4. Vaše osoba musí tak poutat, že lidem pů sobí pot ě šení, mohou-li se s vámi bavit nebo mohou-li slyšet váš názor na vě ci. V ě nujete-li pak ně komu svou zvláštní náklonnost, musí to vzbudit vnit ř níuspokojení v takto vyznamenaném č lově ku, kterého vůbec nesmí napadnout, aby zneužil vašínáklonnosti. 5. Kdo se s vámi blíže stýká, musí mít pocit, že má z vás a od vás výhody a že hodně získává spojením

s vámi.

Chcete-li splnit těchto pět př edpokladů, musíte se spoléhat jen na sebe. Už dř ívě jší část mésoustavy dobývání úspěchu odváděla vás s cesty všedního člověka a nyní se začíná úplně měnitvaše cesta od dosažení osobního vlivu. To neznamená nikterak, že se musíte stranit ostatníholidstva, naopak, nikdy mu nebudete blíže než teď, avšak vymezíte si ur čité hranice.

Do dneška byl tento poměr u mnohých mých

čtená

řů opa

čný: okolní sv

ět se snažil osamotit anepustit vás k sobě. Jen nerad a nedobrovolně vám prokazoval ochotu a jen s odporem a nechutí

dal si od vás něco ř íci. Nyní se karta obrací, protože máte k němu správný poměr.

První podmínka: Ukázat osobnost!

Chcete-li dokázat, že máte pevnou a ukázněnou povahu, nesmíte se nikdyrozčilit.

Klid, klid a jen klid ve všech sporech, jak jsem již dř íve ř ekl. Pamatujte si: Po každé, když senedovedete ovládnout, vít ě zí váš protivník! Pamatujte vždycky na tuto vlastnost všedního člověka:nedá se ovládat od lidí sobě rovných. Pro něho jste mu hned rovný, jakmile se ve sporu nechátestrhnout k hrubostem nebo dokonce k násilí.

Stiskněte zuby a zůstaňte stů j co stů j klidni, ovládněte se a buďte ukázněný!

Ř ekne-li vám protivník něco škaredého, pomyslete si, že je to pro vás zkouška, jak se umíte ovládat,kterou ovšem snadno podstoupíte, protože jste úspěšný člověk. Urazil-li vás někdo, zkoumejtenejdř íve př í č inu urážky. Do-pustí-li se někdo urážky nevědomky, tedy vů bec neodpovídejte. Nesmítese hned př i každé př íležitosti cítit dotčeni, nýbrž musíte být povzneseni nad drobné narážky a urážky,které našim bližním mnohdy uklouznou, protože na to nemyslí ani o tom neuvažují. Ř ekne-li vám kdo něco nepř íjemného, protože jste se dopustili ně jaké chyby, není to urážka, nýbrž

pravda. Ani tu nesmíte odpovídat, nesmíte ř íci ani slovo, nýbrž musíte nahlédnout chybu. Každý



člověk chybuje a chybovat je lidské. Nahlédnete-li a př ipustíte, že jste udělali chybu, zapomene se nato mnohem rychleji, než kdybyste se snažili vším možným způsobem ji zastř ít nebo omlouvat. Nehledejte nikdy hloupých výmluv, jestliže jste něco zavinili, nýbrž přiznejtese bez bázně k svému nedopatření.

Nebojte se, že si tím ublížíte nebo že se snížíte v očích lidí, naopak lidé tak poznají vaši př ímou povahu a budou mít k vám úctu. Vytkne-li vám někdo ve sporu něco nepravdivého, nemusí to také být hned urážka, často je to jenomyl. Zkoumejte pak věc a snažte se také tu poznat př íčinu. Klidným výkladem posloužíte více svévážnosti než kdybyste se hned rozhořčil pro ně jaký výrok. Neodvolá-li po dostatečném vysvětlení věciváš protivník svů j výrok, nechejte ho zkrátka být. Počínejte si tak, jako by vů bec nic neř ekl. Taknejspíše dosáhnete toho, že uzná bezpráví, kterého se na vás dopustil. Dotkne-li se kdo v př ítomnosticizích lidí bez př íčiny vaší cti, vyžaduje vaše vážnost, důstojnost a sebeúcta, abyste ho neprodleně volali k odpovědnosti. Ovšem úplně klidně. Je-li tvrzení neodůvodněné a neodvolá-li je hned,nedělejte dlouhých okolk ů, nýbrž zažalujte hned urážejícího. Tím dokážete jednou provždy svémuokolí, že nedovolíte zahrávat se svou pověstí. Ostatně uvádíme tu, co Napoleon soudil o urážkách a osočování:

Jen bezvýznamní lidé mají pokoj.

Kdo chce ve svém životě dosíci něčeho neobyčejného, musí právě tak počítat s odpůrci jako s nezdary. Nejlépe se s nimi vypoř ádá, kdo je bere jako nevyhnutelné zlo, které je nezbytné na cestě k úspěchu. Abyste dokázali, že máte pevnou povahu, nesmíte př íště nikomu dávat čestné slovo. Vaše ř eč budiž„ano" nebo „ne". Každé slovo musí být čestné slovo! Co slíbíte, musíte dodržet, i kdybyste měl z tohoškodu. Proto vám dávám dobrou radu:

Slibujte co nejméně.

Sliby se zbavujete své svobody, které si musíte velice vážit, protože spě jete za úspěchem. Vždyť vásnikdo nenutí, abyste něco sliboval, nechcete-li sám. Př edevším se nepoutejte př íliš četnými společenskými závazky. Je to jen př edsudek, že je nutno něcodělat s sebou, protože to dělají jiní. Tu př estávají „lidé"! Svým časem a svými prostř edky nakládátesám podle své vůle, nikdo jiný. Nesmíte ovšem vypadnout z úlohy, nesmíte lidi dráždit zbytečnýmnebo protivným počínáním, ale tam, kde se vám zdá zbytečné a neužitečné utrácet čas a peníze, tammáte slovo vy a nikoli „lidé". Nejste hlupák, jste osobnost a proto nejste otrokem společenských povinností.

Nemluvte hloupostí a nikdy se nerozčilujte nad ostatními lidmi!

Nesmí vás vů bec zajímat, co dělají jiní lidé, jako nikomu není nic potom, co vy děláte. To platí zvláště o soukromých poměrech jiných lidí. Chce-li vám někdo vykládat ně jaký klep, naznačte mu zdvoř ileale jasně, že vás to vů bec nezajímá. Tak se zbavíte zvláště lichotník ů, kteř í rádi špiní jiné, jen aby si uvás udělali dobré oko. Na svém stole mám malý blok, na němž sedí tri opice. Jedna si drží hubu, druhá si zacpává uši a t ř etízavírá oči. Pod tím je napsáno: Nemluv, neposlouchej, nepř ehlížej si žádnou pitomost! Cožpak není opravdu nic lepšího než po každé mluvit u holiče o počasí? Nebo se bavit stále o dávnoodbytých a zastaralých věcech?

Osobnost se pozná podle toho, že nemá času na malichernosti a hlouposti.

Lidé vás musí znát jako vážného člověka, aby vám mohli důvěř ovat. Můžete být veselý, ba irozjař ený, nesmíte však nikdy př ekročit ur č ité meze. Zvláště nesmíte na to zapomínat v př ítomnosti







Mluvil do všech věcí a řečnit při každé příležitosti je zvrácenost.

Lidí, kteř í neustanou, dokud př i každé př íležitosti nevyklopí své rozumy, si nikdo neváží. Rozumnýčlověk vystoupí jen z důležité př íčiny a př i důležité př íležitosti a pak ř ekne bez zbytečných frází a bez

záplavy zbytečných slov, co pokládá za nutné ř íci. Ani v osobním styku s lidmi nemá se př epínat.

Každý, kdo přijde do styku s vámi, musí mít dojem, že jste prozíravý anaprosto objektivní člověk, jehož svědectví a úsudek má velikou cenu.

Abyste ještě zvýšili tento dojem, nesmíte se nikdy dát strhnout k úsudku o věci, které důkladně nerozumíte. Př es to musíte př emýšlet o každé věci, s níž k vám př ijdou váni bližní. Můžete př emýšleto věci, aniž byste musili hned projevit své mínění.

Ř eknete-li něco, musí to mít hlavu a patu, musí to být výsledek zraléhouvážení.

Na to musíte pamatovat zvláště tehdy, když jste požádáni o radu. Dávat rady — to je ostatně věc, kterése musíte pokud možno vyhnout. Téměř vždycky se vám za dobré rady dostane nevděku, nezř ídka odnejlepších př átel. Kromě toho nepř ijdou k vám lidé o radu, nýbrž spíše proto, aby slyšeli váš souhlas s jejich rozhodnutím. Radíte-li př ece někomu, ř ekněte vždy: Já sám bych to ud ě lal v tvém postavení takč i onak, ty však víš sám nejlépe, co je pro tebe lepší. Tím se zbavíte odpovědnosti, kterou by dobř í př átelé velmi rádi př enesli na vás. Ačkoli dobř e poradit je povinnost lásky k bližnímu, př ece je v mnoha př ípadech s výhodou odkázatčlověka hledajícího radu a nechat ho být. Je jen málo situací, z nichž by člověk nenašel sámvýchodisko vlastním rozumem. Co platí pro jiné, platí ovšem také pro vás. Častě jší dožadování se rady prozrazuje nesamostatnost a zavazuje k vděčnosti. „Ach ano, kdybych ti to nebyl ř ekl, nebyl bys tonikdy ud ě lal a nebyl bys toho nikdy dosáhl," ř íkají „dobř í př átelé" a bijí se sebevědomě do prsou. Nepodař í-li se však to, co vám radili, pak to všichni mínili jinak. Proto je mnohem lépe rozhodnout se po vlastní úvaze. Jiná věc je ovšem, potř ebuje-li člověk vědecké rady, pak by bylo bláhové si jínevyžádat. Leč i tu je lépe nechodit k př átelům, nýbrž k někomu, kdo nezná př íliš dobř e vaše osobní poměry. Člověk toužící po úspěchu musí být zvlášť opatrný ve styku s př áteli. Je jen velmi máloskutečných př átel, kteř í př i nás vytrvají bez ohledu na vně jší poměry. Domnělá př átelství, jaká uzavírávětšina lidí, spíše škodí než prospívají úspěchu. Tím nechci nikterak ř íci, že máme př erušit všechny př átelské styky, leč je výhodné vytknout ur čité meze ve styku s okolím a vů bec s lidmi.

Jak vytknout meze

Lidé si mohou velmi dobř e rozumět, aniž si hned musili podávat ruku a tykat. Zvláště s tykáním se má

šetř it. Nezř ídka se jím ničí soulad mezi lidmi, místo aby se jím podporoval.

Dokud si lidé vykají, je mezi nimi jakási hranice, která v nečítaných případechvelmi poslouží úctě a důvěře.

Vykáním držíme v šachu nízké a nepěkné vlastnosti svých bližních, které se uplatňují velmi snadno př itykání a sejí nešváry mezi lidi. Proč zbytečně budit v lidech nepěkné vlastnosti? Víme, že je mají, proč tedy dávat př íčinu, aby nám rušily dobrý poměr a styky? Důvěry, kterou někomu věnujeme tykáním, se sice nezneužívá vždycky, ale př ece tak často, žemusíme být velmi zdrželiví a nesmíme si tykat s každým. Tykáni je jistě důkaz veliké př ímosti anáklonnosti a mezi dospělými lidmi je mluvou srdce. Malicherní lidé se však často domnívají, že tím

získávají právo na člověka, s nímž si tykají. Proto je záhodno uvážit dobř e, zda tykání nabízímehodnému člověku.



Bratrství nevzniká ani společnými pitkami ani družností v povolání nebo vespolečnosti, nýbrž jen svazkem srdcí.

Máme milovat své bližní, ale zda je milujeme více, když jim tykáme? Právě z lásky k bližním musíme

jim vykat, abychom nedopustili ze slabosti porušení souladu. Stejně jako tykáním se můžeme zbavitčásti své svobody, podobně se můžeme vázat, když př ijímáme ně jaké služby od svého okolí bez protihodnoty. Snažte se vždycky, abyste dostávali vždy co nejméně dar ů, zvláště od lidí, s nimiž se jednou rozejdete.To platí zvláště 0 službách z ochoty, které velmi často musíte pozdě ji velmi draho zaplatit, nemůžete-li takovou„ochotu" hned oplatit, protože vám tuto ochotu lidé vyčtou nebo vás pro ni pomlouvají.

Nikdo nesmí mil u vás oprávněných pohledávek, nechť jsou jakéhokoli druhu.

Tím není ř ečeno, že by vám lidé nesměli věnovat pozornost a prokazovat služby, máte však všechno,nechť je to cokoli, ně jak oplatit. Tak budete sympatičtí nejen svému okolí, jak vyžaduje tř etí podmínkaosobního vlivu, nýbrž neposkytnete ani př íležitosti, aby vás lidé pokládali za nevděčného člověka. Ohromný význam pro osobní vliv mají také způsoby, chování a ř eč.

Dobrý fén a vybraná řeč nejlépe vám udrží Udí od těla.

Snažte se soustavně vymýtit ze své ř eči všechny hrubší a př íliš obyčejné výrazy. Úcta k vám bude tímvětší, čím více bude vaše ř eč dokazovat, že máte slušné vzdělání. Kdo čte dobré knihy, poslouchádobré divadelní hry a vidí dobré filmy, získává množství výtečných dojmů, které mu pomohou získatveliký osobní vliv. 1 př i výběru lepších slov musí býti však vaše ř eč plynná, ale vybraná, nesmí být všední, nesmí nudit,nýbrž poutat. Pro ř eč a způsoby mají význam lidé, s nimiž se stýkáte. Př ísloví: „Ř ekni mi, s kým

chodíš, a já ti ř eknu, jaký jsi," netýká se však jen lidí, nýbrž také vě cí z našeho prostř edí. Knihy,divadlo, kino, to všechno tvoř í naše prostř edí. Všude musíme správně volit, neboť všechno zanecháváv nás a na nás stopy a může prospívat nebo škodit osobnímu vlivu.

Třetí podmínka:

Úspěšný člověk je vždycky zdvořilý!

Chcete-li splnit tř etí podmínku, musí vám velmi záležet v osobním styku na zdvoř ilosti. Tu platí př ísloví, kterého bohužel snaživí a za úspěchem se ženoucí lidé málo dbají: „S kloboukem v ruce př ejdeš celý svět." Hrubci se uzavírají všechna srdce, zdvoř ilému se otvírají všechny dveř e.

Nikoli slabé, nýbrž právě silné a ukázněné povahy jsou zdvořilé.

Př esvědčte se jednou sami, zda je to správné: Dokud jde všechno podle jejich př ání, jsou mnozí lidézdvoř ilí, běda však, když se jim něco nedař í; pak začnou nadávat, k ř ičet a rámusit. Úspěšný člověk se vždy snaží působit na své bližní pokud možno nejlepším dojmem a proto musí býtzdvoř ilý i v nejobtížně jším postavení a ve styku s nepř íjemnými lidmi.

K zdvořilosti náleží sloví čka: „děkuji" a „prosím", která je třeba vyslovovatvždy zřetelně a přesvědčivě.

Mnozí lidé se domnívají, že nepotř ebují poděkovat a požádat, zvláště jde-li o blízké lidi a podř ízené adiví se ovšem, když se každou chvíli dočkají zklamání ve svém okolí. Jakpak jinak, když tito lidé sami



př edcházejí špatným př íkladem? Pod ě kování a prosba, stejně jako jiné výrazy zdvoř ilosti, to není jendobrý tón, nýbrž je to nutnost, aby si lidé rozuměli, je to př edpoklad zdárné a úspěšné společné práce.Často se namítá, že zdvoř ilost bývá př etvář kou. Zajisté, jde-li o všední lidi, kteř í nedovedou procítitvyšší věci než které mohou obsáhnout svým rozumem, pak zajisté jsou zdvoř ilí jen tehdy, když je toskutečně nezbytné. Kdo však ve svém nitru cítí vládu vyšší duševní síly, jehož cit tuší, že také bližnímá boží jiskru i když se neprojevuje navenek, ten je zdvoř ilý, protože ho k tomu nutká jeho nitro anikoli hmotné výhody. I když máme k svým bližním takový poměr, jakého vyžadují jejich slabosti,musíme př ece vždycky pamatovat, že zdvoř ilostí nejlépe posloužíme nejen sobě, nýbrž také svým bližním.

Chceme žít v mim se svým prostředím a chceme, aby všichni lidé, kteří sedostanou do dosahu naší působnosti, byli pokud možno spokojeni; nechcemebýt pří činou, aby někdo byl vědomé poškozen naším přičiněním. Nade všemusí nám být láska k bližnímu.

Vycházíme-li z této myšlenky, musíme se také vždycky snažit pozvednout svým chováním a

př íkladem na vyšší duševní úrove

ň aspo

ň své nejbližší okolí. Proto musíme vždy zd

ůraz

ňovat dobréstránky všech lidí.

Každý člověk má svou dobrou stránku, jen ji musíme umet hledat.

Nejen děti, také dospělí lidé se vychovávají, všichni bezděky vychováváme jeden druhého. Stejně jakou dítěte, kdo zdůrazněním a vývojem jeho nejlepších vlastností získáváme vliv a potlačujeme v němvšechny nízkosti, právě tak si počínáme také u dospělých. Už dř íve jsem ř ekl, že musíme brát lidi jak jsou, abychom si neztrpčovali život jejich slabýmistránkami, nyní pak vyžaduje výchovný vliv na ně, abychom s nimi zacházeli tak, jako by už bylitakoví, jací by měli být. Goethe vyjádř il krásně toto hluboké poznání:

Když zacházíme s lidmi podle toho, jací jsou, č iníme je horšími. Když s nimi zacházíme tak, jako by

byli tím, č ím by mě li být, zavedeme je tam, kam je máme zavést. Př i posuzování povahy svých bližníchvzpomeňme si vždy na Sokrata, podle jehož poznání spočívá ctnost ve vě d ě ní.

Čím nevědomě jší je člověk, čím méně poznal vyšší věci, tím méně můžeme odněho žádat, aby nás ušetřil zklamání.

V té míř e, do jaké jsme mu sami dobrým vzorem, v té míř e se však také časem zlepší jeho povaha.Musíme ještě jednou zdůraznit, co jsme tvrdili na stránce 53:

Nikdo není dokonalý a špatné vlastnosti našich bližních jsou nezřídka

výronem našich vlastních slabostí.

Toužíte-li tedy po souladu, úctě, důvěř e a náklonnosti svého prostř edí, dejte mu k. tomu př íčinuzdvoř ilosti a dobrými způsoby.

Čtvrtá a pátá podmínka:

Úspěšný člověk je diplomat!

Př istupujeme ke splnění čtvrté a páté podmínky: sem náleží všechno, co jsme už ř ekli o všechtř ech dř ívě jších podmínkách i to, co si dále vyložíme.





Mají-li oba druhy sugesce, zraková i sluchová, stejný ráz a stejnou povahu, zvyšuje se jejich úč inek; je-li ráz t ě chto sugesci opač ný, ruší se vzájemné jejich úč inek nebo — a to nejč ast ě ji — úč inek jednoho druhu sugesce se zmenši v pomě ru k síle opač ného rázu druhé sugesce.

V zájmu úspěchu se musí vždycky dbát tohoto zákona. Užije-li se sluchové sugesce, působí-li se na př íklad na někoho mluveným slovem, musí také všechno, co vidí člověk, na něhož se působí, souhlasit plně se slovy. Jinak se účinek zmenší podle uvedeného zákona. Veliký význam př i tom má citlivost smyslů. Oko na př íklad reaguje mnohem snadně ji na ur čité vlivynež ucho.

Rozhodný výraz tváře sugerujícího člověka vnutí sugerovanému jeho vůlidříve než pronesl slovo.

Naopak může nejslabší známka slabosti ve tvář i sugerujícího člověka úplně zmař it sebe lépe promyšlenou a propracovanou slovní sugesci. Př es to však je slovní sugesce nejdůležitě jší zevšech způsobů.

Než se tím budeme zabývat podrobně ji, musíme si ještě vyložit pojmy „př ímá" a „nepř ímá"sugesce. Ačkoli obyčejně v pr ů běhu sugesce se užívá obou, musí se př ece obě př esně rozlisovat.

Přímá a nepřímá sugesce

P ř ímá sugesce má nejnápadně jší ráz rozkazu. V osobním styku je to jasný a ur čitý výraz silné aodhodlané vůle. Působí duševní silou, která je v ní obsažena a v zárodku mař í účinek všech

př edstav, které se staví proti ní. Nepř ímou sugesci nelze prostě na první pohled poznat jakosugesci. Ta nepůsobí bezprostř edně, nýbrž užívá pro své uskutečnění př edstavivosti člověka, naněhož působí a vzbuzuje v jeho vědomí obrazy sympatizující s ně jakým jeho př áním. Tím získávávliv na cit a pak teprve se uskuteční. Nejlépe lze objasnit podstatu př ímé a nepř ímé sugesce

př íkladem: Př ijde do obchodu žena a chce svému manželovi k narozeninám koupit košili. Prodavač chce zené prodat skutečně dobrou košili nejen proto, že na ní více vydělá, nýbrž i proto, že tak nejlépe poslouží.Protože zná lidi, všimne si hned, že žena, jako velmi mnoho žen, chce koupit co nejlacině ji a za laciné peníze jí nemůže prodat skutečně dobré zboží; použije tedy nepř ímé sugesce a ř ekne: Pro svého man- žela koupíte př ece nejlepší zboží! Zena odpoví: Ale ovšem! a prodavač jí prodá skutečně dobrou košili. Nepř ímá sugesce je také, ř ekne-li na př íklad prodavač v hovoru se zákazníkem, který chce nakoupit:Se zř etelem na svů j stav, jméno a povolání koupíte př ece samozř ejmé jen nejlepší zboží! Nebo ř ekne:

Móda př edpisuje dámě z dobré společ nosti takový kožich! — Nepř ímá sugesce je také, ř ekne-li žena v př ítomnosti svého muže př átelům: M ů j muž splní rád mé př ání, protože své ženě př eje všechno. Neboř ekne-li matka v př ítomnosti dítěte otci: Pepík je velmi pilný, dnes se zase velmi poř ádně př ipravuje do

školy. Př ímá sugesce pak je na př íklad ur čité tvrzení: Dnes jsi mnohem klidně jší než vč era! — Dnes tivýteč ně chutná! — Vidím ti na oč ích, že jsi každým dnem zdravě jší! — U č íš se už velmi dobř e ve

škole! — Já vím, že př íšt ě se polepšíte v práci.

Př ímou stejně jako nepř ímou slovní sugesci lze provádět ústně i písemně. Často najdeme oba druhy psané sugesci! v reklamě. Na př íklad oznámení v novinách tvrdí: Helvigovy punč ochy jsou nejlepší! Není sporu, že je to př ímá sugesce. Splní-li pak firma př edpoklady důvěry, je sugesce velmi účinná.Vůle čtenář e zachovává se trpně proti samozř ejmému tvrzení, že Helvigovy punčochy jsou nejlepší a př i opakování sugesce musí vzniknout př esvědčení, že Helvigovy punčochy musí být lepší než jiné akupuje-li si pak čtenář punčochy, jistě si koupí Helvigovy. Nepř ímou sugesci v reklamě vidíme v článku: Umě ní být krásným, v němž firma vykládá, jaké výhodymají krásné ženy a pak ukazuje, jak snadno si lze upravit půvabný zevně jšek jejími kosmetickýmivýrobky. Nebo když velká krejčovská firma píše: Nikdo nemů že změ nit svou postavu, kterou dostal od



př írody, ale elegantním oblekem podle míry, který dobř e sedí, mů že zakrýt nedostatky t ě la a zd ůraznit jeho př ednosti.

Slovní sugesce

Provádí-li se sugesce slovy, pak mluvíme o slovní sugesci. U písemné sugesce má význam jenobsah a znění sugesce, kdežto u ústně prováděné sugesce záleží ještě na tom, jak se vyslovuje a cose zdůrazní, zkrátka na vyjádř ení. Často můžeme pozorovat v divadle, jak rozdílný může být iúčinek mluveného slova: Dobrý herec dovede nám silou svého slova nejen výrazně

př edvést povahu ně jaké osobnosti, nýbrž i př ímo nás nutit, abychom duševně a časem i fysicky prožívali osud př edstavovaného člověka, kdežto prostř ední nebo slabší herec ve stejné úlozena nás vů bec nepůsobí a nezanechá v nás vů bec dojmu. Tento rozdíl účinku vzniká z r ůznéhozpůsobu oduševně ní ř eč i.

Oduševnění řeči

Víme dobř e, že jediným slovem lze vzbudit ur čitou př edstavu.

Při sugesci musí být představa tak silná, aby ovládla cit. Představa je tímmocně jší, čím více se při vyslovování slova celé naše nitro uvádí v soulad srytmem slov a jejich obsahem. To je tajemství oduševněné řeči.

Kmity duše př i mluveném slově účinkují podobně jako kmity tónu: Postavíme-li vedlesebe dvě piana a rozezvučíme na jednom z nich tón „a", kmitá podle fysického zákona také „a"-struna na druhém pianě. V praksi slovní sugesce je to úplně stejné. Nepůsobí tu slovo samo, řádění písmenek, nýbrž "duše" slova, které podle

našeho duševního založení l vyslovování slova může po každé mít jiné kmity.Toto kmitání se řečí přenáší na druhého člověka a vzbuzuje v něm stejnépocity, jaké máme sami při vyslovování slova. Je tedy jasné, že dobrý herec může mít jen proto veliký úspěch, že svou hrou nepř edvádí sebesama, nýbrž povahu a pocity osoby, kterou hraje. Zapomíná ve své úloze na všechno kolem sebe,nevidí ani obecenstva ani jeviště, prožívá to, co souvisí s osudem jeho úlohy. Dobrý herec nehraje

Hamleta, nýbrž je sám Hamletem a prozívá Hamlet ův osud. Tím jsme ukázali, na čem záleží př i slovnísugesci:

Všechno, čeho mají dosíci slova, musí se zároveň vnitrně spolu prožívat.

Musíte být pevně př esvědčení, že to, co má nastat sugesci, bezpodmínečně také nastane. Stejně jako př i autosugesci má proto též př i cizí sugesci veliký význam samozř ejmost. Formulka pro prováděníúčinné cizí sugesce proto zní:

Musíš sám věřit, co chceš druhému vsugerovat.

Ve správném použití tohoto poznání je veliké tajemství každé sugestivní síly. Čím pevně ji je člověk př esvědčen o pravdě svých slov, tím silně jší je také jejich účinek na jiné lidi. Z toho vyplývá samosebou, že jen poctivý člověk dosáhne největších úspěchů svou sugesci; je totiž neobyčejně těžké sebesama př esvědčit o neskutečných nebo nemožných věcech, i když je to někdy př ece možné. To všakneznamená, že to, co sami pokládáme za nezbytně správné, musí také jiný člověk pokládat za

nezbytně správné. Tu míníme jen vlastní př esvědčení, neboť když druhý člověk sdílí už mé př esvědčení, pak není zapotř ebí sugesce;; vždyť sugerovat znamená učinit něco druhému věrohodným,a to velmi často proti jeho vůli.



Rozumí se tedy samo sebou, že nikdy nemůže být skutečnou osobností ve svém prostř edí, kdo neníosobností ve svém nitru, tedy ve svém myšlení.

Proto nutno pokládat za samozřejmé, že jen ten může úspěšně ovládat jinélidi, kdo dovede ovládat sebe.

Pevná povaha je proto, jak jsem již ř ekl na začátku tohoto odstavce, nejdůležitě jším činitelemosobního vlivu. Př esvědčení o pravdě svých slov má největší význam př edevším v povolání a ještě více v obchodním životě. Mnozí obchodníci se domnívají, že musí svým zákazník ům sypat písekdo očí, aby udělali lepší obchod. Úspěchy, kterých takto dosáhnou, jsou však jen chvilkové. Čím

poctivě jší je kupec (poctivost není však vždycky př ímost), čím méně na př íklad př epíná př inabízení a vychvalování svého zboží, tím většího úspěchu dosáhne. K ř emeslu náleží ovšem„mlácení hubou", tedy hodně mluvení, to však neznamená, že obchodník musí lhát, jak často dělá,aby se snáze zbavil svého zboží. Proti zastaralým názor ům tvrdím, že sugesce úspěšného člověkanemá nic společného se lží.

Kdo užije nepravdy, aby získal úspěchů, je vším jiným jen ne osobností. Tak dlouho se chodí se džbánkem pro vodu, až se ucho utrhne — lež má vždycky krátké nohy.Kromě toho je lež vždycky známkou slabosti.

Kdo se domnívá, že v obchodním životě svou poctivostí to dosud nikamnepřivedl, dokazuje, že neznal zákonů sugesce nebo jich nedovedl použít.

Protože víra ve vlastní slova má veliký sugestivní účinek, je jisté, že také obchodník sám musískutečně věř it v př ednosti zboží, o nichž chce př esvědčit svého zákazníka.

Léčení choroby sugesci

Víra ve správnost a účinnost vlastních slov není však směrodatná jen př i sugesci v obchodě a v povolání, nýbrž i tam, kde se má dosíci uklidnění nebo uzdravení nervové soustavy jinéhočlověka.

Kdo věří sám v možnost, že sugestivním vlivem pomůže svému bližnímu kezdraví, vzbudí víru v ozdravení také ve vědomí nemocného, čímž můžedosíci uzdravení.

Jen sugesci pevné víry v uzdravení, které nastane, lze vysvětlit léčení nemocných nevzdělanými a prostými lidmi, kteř í velmi často, nejen v ojedinělých př ípadech, zažehnali nemoci bez lék ů nebo jinéfysické pomůcky jen svým „zař íkáváním" nebo prostou slovní sugesci. Př i té př íležitosti př ipomínám proslulého Asta Schaffera v Radbruchu, který zemř el př ed několika lety. Tento mastič kář uzdraviltisíce nemocných. Kdo ho znal, ví, že každé jeho slovo bylo proniknuto jistotou pro něho dokonalesamo-zř ejmou, že pomůže nemocnému. Mluvil nář ečím a jeho prostá slovní sugesce: „Di dóm, holka,až dondeš, budeš zdravá" nebo podobně měla léčivý účinek, který se mnohým pozorovatelům zdáldivem, protože mezi vyléčenými bylo mnoho nemocných, kteř í př edtím léta marně hledali pomoc ulékařů. Př es to je vyléčení takových př ípadů docela př irozené. Nemohl-li lékař vyléčiti chorobu, kterou pozdě ji vyléčil tak zvaný mastičkář , neznamená to, jak se často tvrdí, neschopnost či marnostlékař ského umění, nýbrž nejvýš neschopnost lékař ovu působit na léčivé síly duše nemocného. To všakčasto nezáleží jen na lékař i, nýbrž i na nemocném. Kdyby měl stejnou důvěru v př íkazy lékař ovy,

jakou má v tajemné počínání mastičkář ovo, dosáhl by lékař ur čitě stejného, ba spíše většího úspěchu u pacienta než mastičkář nebo zař íkávačka.



Ř eč sugerujícího

Vedle „duše" mluveného slova je ovšem také důležitý hlas a ř eč i celé vystupování, které musí jasně projevovat pevnou a př esvě d č ivou povahu. Pokud jde o hlas, musí být nejen velmi pevný, nýbržsympatický. Př í zvuk hlasu je v př ímém poměru k vnitř nímu životu: lidé s vyrovnanou povahou mívají

zpravidla také sympatický hlas. Snaží-li se člověk být vnitrné klidný a pevný a vyrovnávat v sobě všechennesoulad, vyrovná se také sám od sebe všechen nesoulad v jeho hlasu.

Samozř ejmě lze cvičením mnoho př ispět k zlepšení a zvláště k zesílení hlasu. Nejdůležitě jší př iř eči je pak správné dýchání. Pokud jde o ř eč, je velmi důležité vyslovovat zř etelně jednotlivá slova. Nesmě jí se polykat slabikyani hlásky. Nesmí se mluvit rychle ani př íliš zvolna a pokud možno ani nář ečím.

To, co se říká, musí byl jasné a určité. Věty se musí tvořil tak, aby vyjádřily jen jediný směr vůle a to v nejkladně jší podobě.

Kdo chce s úspěchem sugerovat, nesmí jen tu a tam použít sugestivní formulky, nýbrž musímluvit sugestivně př i každé př íležitosti. Tu ještě jednou př ipomínám zdvoř ilost, na kterou nikdynesmí zapomínat sugerující. Př ejete-li si, aby se návštěvník u vás posadil, nebude na něho působitsugesce „posaďte se", zvláště tehdy, není-li vám návštěvník nakloněn. Ř eknete-li však „Posaďtese, prosím, prosím, posaďte se!" posadí se návštěvník bez uvažování, zvláště když se sami

posadíte, zatím co pronášíte pozváni. Slovíčko „prosím" př ed sugesci nechává sugesci „Posaď te se" uskutečnit se bez př ekážky.

Na tomto drobném př íkladu lze si ostatně ještě jednou uvědomit podstatu sugesce. Zde jde o př ímou sugesci, zde se docela zř etelně projevuje „rozkaz". Obyčejně se ř íká: Nechcete se posadit?To nebývá vů bec sugesce, tu záleží jen návštěvníkově rozhodnutí, chce-li se posadit čili nic. Př i

„sugesci" rozhoduje však jen sugerující člověk. Hodí-li se to návštěvníkovi a je-li mu tosympatické, pak se ovšem posadí na otázku: „Nechcete se posadit?" Ne-hodí-li se mu však něco,odpoví zkrátka: Děkuji, já postojím, nebo ř ekne: Nemám času. — Př ejete-li si, aby návštěvníkodešel, pak může otázka: „Nechcete se posadit?" samozř ejmě způsobit to, co v podstatě užvyjadř uje, totiž: Vy se nechcete posadit nebo necht ě jte se posadit. Už zde můžete poznat, že se musí velmi dbát na znění sugesce, nemá-li nastat nebezpečí, že sedostaví opak toho, co si př ejete. Tedy ještě jednou:

Znění sugesce musí úplně jasně a výrazně vyjadřovat, co žádá.

Zvláštní význam pro účinnou sílu sugesce má dále správný př ízvuk na ur čitých slovech a spád ř eči.

Plynná ř eč a správný př ízvuk je téměř vždycky věc cviku. Nikdo se nerodí ř ečníkem, nýbrž musí se jím stát. Je jen poměrně velmi málo lidí, kteř í př i normální činnosti ducha nemají vloh pro dobroumluvu. Nejčastě ji jen duševní vady omezují ř ečnickou schopnost. Kdo však myslí kladně a dbá zákonusugesce, př i tom se pak denně cvičí ve správné mluvě, múzo se stát velmi brzy i s těžkou nervovouvadou ř eči úspěšným ř ečníkem. Komu bylo dosud ř ečnění nesnadné, nechť si vzpomene na velkého ř eckého ř ečníka Démosthena.Také on mř i v mládí těžkou vadu ř eči, kterou př ekonal tím, že si dával pod jazyk kamínek a mluvívalhlasitě, vystupuje zároveň do stráně. Neúnavným cvičením se pozdě ji stal největším ř ečníkem svédoby.





V. DÍL

A

Hmotný úspěch

Sám sobě pomáhej, pak mů žeš pomoci jiným.

Jedna chytrá hlava dovede opat ř it svým snažením

práci pro tisíce rukou.



éměř všichni lidé usilují o to, aby jejich život byl co nejpř íjemně jší. Nejen našemu tělu,nýbrž i naší duši je blaze, když nemusí čekat na vně jší úspěch. Stálý marný boj onezávislost na všedních starostech ničí časem nejen tělesnou energii, nýbrž i př ekáží

duševním silám, které v nás dř ímají a nedovoluje jim plně se rozvinout. Duševně probudilý a čilýčlověk má jen tehdy pravé vnitř ní uspokojení jako vrchol všeho úspěchu, když se může plně vyžít

ve svých nápadech a myšlenkách. Toho však může dosíci jen tehdy, má-li zajišt

ěnou hmotnouexistenci. Musí-li však stále zápasit s poměry o holé živobytí, žije jeho duch jako ve vězení. Proto

je vně jší úspěch pro úspěšného člověka prostř edkem k dosažení cíle.

T

Peníze nám dávají nezávislost a zbavují nás starosti o živobytí a šatstvo. Peníze nedělají člověkašťastným, ale jsou dnes nezbytné, aby byl nezávislý.

Skutečné úspěšný člověk není chamtivec, který se snaží sehnat co nejvíce, jenaby měl co nejvíc, jen aby byl bohatý, nýbrž člověk, který svým úspěchemslouží všemu lidstvu.

Nepokládá sám sebe za bytost, která se nemusí ani dost málo starat o své okolí, protože s ním

nemá domněle nic společného, nýbrž za odpově dného č lena své rodiny, svého národa a celéholidstva. Snaží se vší silou stát se hmotně nezávislým, avšak jen proto, aby svou volnost mohl dátdo služeb celku. To jsou motivy, které mají poctivého a p ř ímého člověka vést k vně jšímuúspěchu, k bohatství a vážnosti. S tohoto hlediska musí zař ídit všechno své počínání:

Pomáhej sám sobě, abys potom mohl pomáhat jiným.

Necháme-li se vést touto myšlenkou, probudí se v nás odvaha a síla podstoupit boj o úspěch i př esnejvětší př ekážky. Jak musí naopak být člověku, který pracuje a vysiluji se jen proto, aby sloužil sobě a jen sobě. Jak

st ř ízlivý musí být jeho úspěch, i kdyby byl sebe větší!

Chceme získat svým úspěchem dokonalé uspokojení u vědomí, že isme svýmsnažením přispěli také k spokojenosti líných. To dokážeme jen tehdy, když siosvojíme zásadu, že nechceme vydělávat, nemá-li z toho zároveň přiměřenýužitek také ten, skrze něhož nabýváme zisku.

To je nejen požadavek pravé lidskosti, nýbrž i nezbytný požadavek každého úspěchu. S tohotohlediska musí zaměstnanec pracovat pro svého zaměstnavatele, př edstavený musí zacházet se svými podř ízenými a kupec sjednávat své obchody. Pak si slouží všichni vzájemně k blahu a pro úspěchvšech zúčastněných.

Využij času!

A nyní k praktické stránce hmotného úspěchu: První požadavek zní: Využij č asu!

Nesmíme nechat minout příznivou příležitost, musíme se jí hned chopit adůkladně ji využít pro své plány.

Tu zase př ipomínám váš cíl, který jste si ur čili a zapsali do svého deníku. První úsek byla osobnost. Nyní jo zapotř ebí správně užít všech znalostí o osobním vlivu. Octnete-li se v postavení, které vám

skýtá možnost dostat se vpř ed, dostat se blíž k svému cíli, pak musíte chopit p

ř íležitost za pa

č esy a jednat! Samozř ejmě se nesmíte ukvapit a musíte např ed pečlivě uvážit všechny okolnosti. Tu nesmí

rozhodovat nikdy cit, nýbrž jen rozum, který vždy musí posoudit věc podle poznaných zásad.



Padne-li rozhodnutí, pak neprodleně vyvodit důsledky! Nevyčká vat, až by sechvíle zdála vhodně jší pro jednání.

Octnete-li se v postavení, v němž se vám se dvou stran skýtají téměř stejné výhody, pak se musíte

rychle rozhodnout i př es nebezpečí, že př ijdete o malou výhodu. Nerozhodnete-li se dost rychle,může se vám stát, že vám věc, jak ř íká lidové r čení, uteče př ed nosem. Vzpomeňte si v takových

př ípadech na Buridanova osla, který pošel hladem mezi dvěma otýpkami sena, protože se nemohlodhodlati, do které ze dvou stejně velkých otýpek se má např ed pustit.

Jen rychlým rozhodnutím můžete využít času.

Jsou ovšem př ípady, kdy rozhodnutí nesmí být unáhlené, zvláště tehdy, když jde o věci, které majívýznam pro celou budoucnost. Tu je tř eba vnutit si klid a vyčkat tak dlouho, dokud nelze jasně

posoudit věci. Velmi důležité je nenechat ničím působit v rozhodující chvíli na své rozhodnutí. Aby se tak

nestalo, je nejlépe o takových př ípadech uvažovat úplně o samotě. To se doporučuje zvláště vobchodním životě, na př íklad př i podpisu uzávěrek a smluv. V takových př ípadech požádejte

partnera, který čeká na rozhodnutí, aby př išel př íští den nebo aspoň aby si př išel pro rozhodnutíteprve za několik hodin. Kdo nemůže žádat, aby návštěvník př išel ještě jednou, ať se radě ji sámvzdálí někam, kam za ním nikdo nemůže a tam ať nerušené uvažuje.

Odvahu! Odvahu!

V úzkém vztahu k prvnímu př edpokladu hmotného úspěchu je také druhý: Odvaha! Staré př ísloví praví: Odvážnému štěstí př eje. Mnoho lidí často ani vů bec nezačíná dobývatúspěchu, protože se jim zdají př ekážky př íliš velké. „Vždyť to nemá smyslu, stejně ničeho

nedosáhnu"; kdo takto mluví, nikdy to nikam nepř ivede a ničeho nedosáhne. Nutno se odvážit, ikdyž není stoprocentní vyhlídky na úspěch.

Nesnáze a nezdary musí úspěšný člověk přijímat jako samozřejmé věd amusí s nimi počítat při každém svém počínání.

Kdo se nemůže odhodlat a neodváží se, nemá vyhlídky, že se dostane s místa. Nespoléhejte se na náhodu jako se spoléhají statisíce všedních lidí! Nikomu nelítají pečení holubi doúst, zvláště tehdy, když na to čeká.

Nikdy není nedostatek příznivých p

říležitostí, je však nutno je hledat — avyužít jich.

Snažte se zatím dosáhnout aspoň jednoho úspěchu. Jakmile dosáhnete prvního úspěchu, dostaví seostatní samy.

Tedy: být odvážný a odvážit se, nasadit všechno a snažit se dobýti prvníhoúspěchu.

Co na tom záleží, kdyby se něco nepovedlo, kdyby byla i námaha marná? Co lze př i tom ztratit?Vážím si toho, kdo se vů bec něčeho odváží a nenechá z nedostatku sebedůvěry minout každou

možnost zlepšit své postavení aniž jí využije.



Chop se díla a pusť se do toho, však to pů jde a nepů jde-li to, pak musíš najítchybu a potom to musíš udělat lépe!

Jednou tř eba začít. Kdo chce vpř ed, musí vykročit. Čím dř íve se začne, tím je to lepší, jak v povolání,tak v obchodě a všude, kde se má dobývat úspěchu.

Postav se do popředí!

Úspěšný člověk musí se postavit do popř edí a nesmí se bát, že vyvolá kritiku. Jen kritikou a zvláště kritikou protivník ů člověk roste, protože jen tak poznává všechny své slabiny a dovídá se, jak lze něcoudělat lépe. Všechno se dá ud ě lat ješt ě lépe, ale např ed se musí vě d ě t, co je spatné. Žádná věc nenídokonalá, zvláště na začátku. Ve většině věcí týkajících se úspěchu je ostatně ohromný rozdíl meziteorií a praksí. Věc může být vymyšlena sebe chytř e ji a sebe lépe promyšlena, jakmile se začneuskutečňovat, je rázem všechno docela jiné, než se čekalo. Tu se často teprve ukáže dobrý nápad asprávná cesta k úspěchu. Učený ještě s nebe nespadl, také vy děláte nejlepší výkony teprve po praktické zkušenosti a cviku. Proto se nedejte zastrašit nezdary!

Nezdar je stupínek k úspěchu.

Jedna z účastnic mých kursů je mladá umělkyně, virtuoska na klavír. Sotva si odbyla státní zkoušku pro učitelky klavíru, odhodlala se veř ejně vystoupit. Výsledek: I když ne zrovna odmítavé, tedy př ecenevalné kritiky. V př íští sezóně př išla ke mně a ř ekla mi, že chce zase uspoř ádat večírek. Neochvě jně pevně odhodlána proniknout, odvažuje se všeho. Př i tom sama poř ádá celý podnik, roznáší plakáty poobchodech a prodává vstupenky svým př átelům a známým, aby aspoň zčásti mohla př edem hraditvýlohy koncertu. To všechno dělá jen proto, aby ji lidé znali, ne proto, aby získala skvělé kritiky,nýbrž aby získala žáky. Kdo opravdu chce, najde prostř edky a možnosti proniknout. Debatováním sevšak ničeho nedosáhne. Majitel významného nakladatelství, známého dnes v celém světě, dnes užmnohonásobný milionář , začal svoji úspěšnou životní dráhu se šestákovými kolportážními romány,které prodával od domu k domu. Odvaha, sebedůvěra, neúnavná vytrvalost a veliká píle byly základy jeho úspěchu.

Dobrý nápad sám nic nepomůže, není-li odvahy jej uskutečnit. Úspěšnýčlověk musí být mužem činu a nadto musí být obchodníkem. Je lhostejnémá-li dosíci úspěchu v povolání, v obchodě, v umění nebo rodině. Všude semusí pracovat racionálně. Kde lze získat více výhod, kde kyne vetší zisk,aniž by při tom byli poškozeni líní, musí se jednat!

Rozumí se samo sebou, že kupec je obchodníkem; může-li zvýšit svů j obrat a tím zvýšit svů j výdělek,

jistě to udělá. Jak lze však být obchodníkem v jiném povolání nebo v umění nebo dokonce v rodině? Nuže, můžete-li získat postavení s měsíčním platem za 2000 K č, nebudete př ece spokojeni stisícovkou? Tady jste už obchodníkem! Táž zásada platí všude, také v rodině. Je-li možné dosícisouladu a vzájemného porozumění, učiníte př ece všechno, abyste toho dosáhli; také to je obchod ikdyž zisk je ryze ideální. Obchodník vidí svů j úkol v tom, vyzískat co nejvíce z ně jaké věci, ovšemnikoli bez námahy a rozhledu. Kdo žije podle nauky o úspěchu, je proto obchodníkem v nejlepšímsmyslu slova.





aždý člověk nemůže získat hmotný úspěch obchodem, zvláště obchodem se zbožím. Jsoulidé, kteř í se vů bec nehodí pro kupecké povolání a nemají o ně vů bec zájmu.

Zájem vš K

ak je duší obchodního úspěchu.

Kromě toho vyžaduje obchodní úspěch samostatného jednání, podnikavého ducha, širokéhorozhledu a opatrnosti, organisačniho nadání, jakož i neúnavné vytrvalosti a veliké pile. Jako každé povolání musí milovat také kupecké povoláni, kdo chce v něm proniknout a vyniknout. Kdo mátuto lásku k němu, dovede také plně rozvinout všechny uvedené vlastnosti, kdyby u něho bylydosud jen částečně vyvinuty. Cvik a stálé zabývání se obchodními věcmi udělaly už dobréhoobchodníka z mnohého člověka, u něhož se zdálo, že mu scházejí všechny př edpoklady pro toto

povolání. Obchodní úspěch nemusí se vždy dostavit v samostatném obchodě. Je velmi mnohoobchodník ů, kteř í nemají vlastního obchodu a př ece mají skvělé zisky. Buď jak buď, mají však na

jejich úspěchu největší podíl uvedené vlastnosti a proto je upotř ebí soustavně je pěstit Citem četných obchodních zaměstnanců je však př ece samostatnost Osamostatnit se, nemusitnatahovat nohy pod cizí Ital, nemuset stát u cizího pultu, to je toužebné př ání tisíců obchodních

zaměstnanc

ů, ale všichni nedovedou dosíci tohoto dle. Pro

č? „Protože nemáme pen

ěz," takodpovídají téměř všichni. Jak si však př edstavujeme pravého obchodníka? Jako člověka, který žije

bez práce? „Jen kdyby byl kapitál!" Ano. Ale co potom? Může se někdo opravdu domnívat, že potř ebuje jen zař ídit obchod, aby se zbavil zboží? 2* lidé už čekají na to, aby mohli u něhonakupovat? Nikoli. Kupcovo povolání není tak prosté. Je málo povolání, jež vyžadují tolikobětavosti a síly, jako povolání samostatného kapce. Kupec nezná osmihodinové pracovní doby adokud dosáhne velkého úspěchu, musí se namáhat a lámat si hlavu a když jiní př estanou pracovata vů bec myslit na práci, má stále ještě plné ruce a plnou hlavu práce. Zatím co jiní mají prázdniny,sedí kupec ve svém obchodě a pracuje bez oddechu a ze vší síly, aby p ř ekonal slabou sezónu. Častomusí i tělesně strádat, jen aby splnil své závazky, které musí vzít na sebe pro svou existenci, aby sineohrozil potř ebný úvěr. Př i tom nemá zvláště na začátku své dráhy vů bec nikde opory, když nemocnebo obchodní ztráty rozruší jeho poměry. A má-li nouzi, musí mlčet a svým zákazník ům ukazovat

př ívětivou tvář . Léta strádání a odř íkání, to je vklad samostatného kupce za jeho neodvislost, nepo-čítajíc ani nouzí a starostmi bohužel často zkalený rodinný život. A př ece tolik lidí se do toho pouští asnaží se osamostatnit, protože vědí, že jim kyne veliká odměna za je-jich námahu. Je to správné, neboť kdo mnoho vsadí, má vždycky nejlepší vyhlídky, zvláště v obchodním životě, jehož úspěch v našichdobách jen zř ídka kdy závisí na štěstí. Dobrý obchodník je méně spekulant než chytrý počtář a pilnýdělník. Kdo se nespoléhá v obchodním životě na sebe, na svou dovednost a rozhled, nýbrž na štěstí, jevším jiným než obchodníkem.

Obchodník musí klidně a střízlivě myslit a musí počítat jen s danýmiskutečnostmi. S možností smí počítat jen tehdy, má-li aspoň 51 procentvyhlídky na uskutečnění.

Míním tu ovšem hlavně obchodníka, který se probije sám bez cizí pomoci a prostř edk ů. Kdo můžezačínat hned s kapitálem, má mnohem snadně jší práci. Nemusí teprve poznávat začáteční stupínky ksamostatnosti, nýbrž je svými penězi do ur čité míry už př edem samostatný. Př es to však obchodník,který poznal první stupně samostatnosti z vlastní zkušenosti, bývá obyčejně lepší a úspěšně jší prostě proto, že ve stálém boji s poměry a stálým př ekonáváním odporu se vyvíjejí a posilují zvláštníobchodnické schopnosti. Kdo dosáhl plného úspěchu vlastní silou, má z něho také mnohem většíradost. Probít se sám vlastní pílí a vlastní silou — toto vědomí skýtá u konečného úspěchu mnohemvětší štěstí než výhoda, že se člověk posadil do hotového místa. Všem, kteř í mi kdy namítali, že bez cizí pomoci nelze se osamostatnit, musím ř íci, že nedovedlisprávně začít.



Kde je vůle, tam je také příležitost.

Stále a vždy je dost př íležitostí, které pomohou vpř ed odhodlanému člověku a kdo je vážně odhodlán,nasadí vše, aby dosáhl svého cíle, má také sílu využít těchto př íležitostí a to tím spíše, když si počíná podle nauky o úspěchu.

Peníze, které jsou první základní podmínkou podle názoru mnohých lidí, ustupují ve skutečnosti nadruhé místo a př ijdou samy, je-li jich zapotř ebí. První je lidská zdatnost! Zdatnost je úhelným a

nejdůležitě jším kamenem. Zdatnost najde vždy dost cest a prostř edk ů, aby si opatř ila peníze, nikdyvšak nemohou peníze dát zdatnost nezbytnou k úspěchu.

Kdo je odhodlán počítat se všemi nesnázemi a překonávat je a být mužemkaždým coulem, je-li třeba překonávat překážky, tomu se bude tele samoklanět.

Většina lidi, snažících se vyniknout, si počíná opačně. Všechno jejich myšlení se upíná na majetek.Touží po penězích, aniž si uvědomují, že peníze jsou odměnou za zdatnost.

Kdo pevné soustředí všechny své myšlenky na to, aby všechno konal conejlépe pro sebe a pro jiné, získá také docela určité peníze.

Kdo však naopak hledí jen vydělávat a neuváží vů bec, že Výdělek je odměna za př iměř ený výkon, ten je na nejlepší cestě k tomu, že nikdy nic mít nebude. Peníze jsou př ehodnocená práce našich bližních, za ně ž musíme jako protihodnotu dát zase práci, jak jsem už jednou ř ekl v denním rozvrhu. Jelhostejné, zda je to práce zaměstnancova nebo svobodná činnost samostatného obchodníka. Zdatnost je proto zdravá základna, na níž můžeme postavit žebř ík k obchodnímu úspěchu.

Služba bližnímu, u kupce služba zákazníkovi, musí být výsledkem

zdatnosti, po němž zákonité následuje mzda a zisk jako výslednice pří činy.

Všude jsou zákonné vztahy, také v obchodním životě. První a nejdůležitě jší z nich je: Služ svým zákazník ům, posloužíš tím sobě .

První krok k samostatnosti

Nejdř íve úvod: začátek obchodní samostatnosti: nejde to ovšem úplně bez prostř edk ů, musí se sehnataspoň malý kapitál a to velkou spoř ivostí, není-li jiné možnosti si jej opatř it. Tak založilo své úspěchymnoho lidí, ba většina z těch, kteř í se propracovali bez cizí pomoci.

Spořit všude, kde se spořit dá, len nešetřit na jídle, neboť to podrývá energii.Zato spořit na zábavách a na přepychových věcech.

Spoř it tak dlouho, až je pohromadě nezbytný kapitál do začátku! Výše tohoto kapitálu ř ídí se př irozeně tím, nač kdo pomýšlí. Do začátku není ani tak mnoho zapotř ebí. Často stačí několik stovek.

Nejdůležitě jší je naprosto přesně vědět, co chceme.

Stejně jako pozdě ji ve velkém, musí se také v nejmenším obchodě postupovat s rozvahou.



Vhodné zboží

První úkol je najít vhodné zboží. Musí to být věc hodně rozšíř ená, věc hromadné potř eby a taková, aby ji začátečník mohl zastupovat i se svými skromnými prostř edky. Aby ji našel, musí důkladně studovat potř eby kupujícího obecenstva a musí si klást tyto otázky:

1. S kterými lidmi (vrstvami) mohu obchodovat ve svém nyně jším postavení? 2. Č eho tito lidé nezbytně pot ř ebují, č eho by mohli pot ř ebovat nebo co by cht ě li kupovat;mohou zaplatit toto zboží? 3. Jaká cesta k úspě šnému prodeji je nejlevně jší a nejjist ě jší?

Odpověď na první otázku záleží př edevším na tom, jaký má být druh obchodu. Kdo si najmekrám, musí ovšem pamatovat zvláště na zákazníky usedlé v končinách, kde se chce začátečníkusadit a pak teprve př ijdou náhodní a př echodní zákazníci. Kdo si chce zař ídit zasílací obchod,může si právě tak jako v ambulantním obchodě vybrat své obecenstvo.

Na druhou otázku si může odpovědět po př esném studiu peněžních, bytových a jiných poměr ů

svého př íštího zákaznictva.

Správný způsob prodeje

Najde-li správný druh zboží, pak je musí obchodník velmi důkladně poznat do všech podrobnostía se všech stránek, aby našel nejlepší způsob jeho prodeje. Důležitou pomůckou př i tom jedůkladné studium pokud možno četných konkurenčních firem. Jak se u nich prodává toto zboží?Co je dobrého a co je špatného na této prodejní metodě? Jak bych to mohl udělat lépe? Jak bychmohl výhodně ji obsloužit zákazníky, aniž by se tím zhoršila jakost zboží? Na všechny tyto otázky

je nutno odpovědět starostlivě a svědomitě a osvětlit je se všech stránek, se všech hledisek, kterázde př icházejí v úvahu. Př i tom se nesmí usuzovat nebo př edpokládat, nýbrž musí se pokud

možno nejvíc vě d ě t. Každá podrobnost se musí probadat do základu, aby se zjistily všechnymožnosti a všechny prameny chyb. Teprve až se všechno vidí docela jasně, až se ostř e rozlišísvětlo a stín této věci, př istoupí se k organisaci prodeje, který se obyčejně zahajuje vhodnou

propagandou.

Pro obchodní úspěch má veliký význam kontrola chodu obchodu řádně vedenými knihami. I nejmenší obchodník potřebuje vést pořádně obchodníknihy.

Nejen proto, aby mohl prokázat bernímu úř adu svů j obrat a své př íjmy, nýbrž i proto, aby kdykolimohl př esně zjistit stav svého podniku. Nesmí nikdy pustit se zř etele staré kupecké heslo: Kdo

zapisuje, ten zů stane.

Čím větší je pořádek v organisaci obchodu, tím jasně jší jsou nerůzně jšídisposice, tím bezpečně jší je úspěch.

Nehledíc ani na omyly a ztráty, které mohou vzniknout z nepoř ádného vedení knih, promař í semnoho drahého času nesnadným uvažováním, rozmýšlením a vzpomínáním, které je velmi častozbytečně tam, kde ř ádně vedou knihy.

Také korespondenci nutno mít v pořádku!





nemůžeš nikdy dost propagovat. V poměru k propagandě se potom zvýši také obrat. 4. Dělej svou reklamu jen na správném miste, má-li př inést nejlepší výsledky. Správné místo jevždy tam. kde najdeš velký počet svých zákazníku. Nedbáš-li toho. ztrácíš zbytečně mnoho peněz.

Jen reklama na správném místě je úsp

ěšná.

Nedej si nic namlouvat od nesvědomitých reklamních podnikatelů. Nikdy nic neumlouvej anesjednávej smluv, dokud nejsi zpraven o možném účinku reklamy. Zvlášť kriticky musíš posuzovatinserci v divadelních programech a jiných náhodných tiskopisech a v malých časopisech. Čím větší jenáklad listu, tím úspěšně jší bude tvů j inserát. Př es zdánlivě vyšší náklad jsou insertní výlohy vevelkém listě v poměru k výlohám v malém časopise menší, protože úspěch inzerátů ve velkém listě jemnohem větší. Uvaž př i uzávěrkách reklamy, že nechceš pomoci k úspěchu reklamní firmě, nýbržsobě. Máš-li pochybnosti, proveď nejdř íve zkoušku nebo pokus než podepíšeš smlouvu na dlouhoudobu. Ani pokus nesmíš však volit bez zralého uvážení. Nesmíš šetř it na reklamě, ale nesmíš ani své peníze vyhazovat oknem. 5. Zaveď si př esnou kontrolu účinku své reklamy. Zeptej se svých zákazník ů, kde slyšeli nebo četli o

tobě a tvém zboží, zanášej si výsledky svých dotazů a poř iď si o tom statistiku.

Správný účinek tvé propagandy se ukáže, nabudeš-li na podkladě početníúvahy přesvědčení, že reklama se stává stále lacině jší v poměru k obratu.

G. Buď vždy poctivý př i nabízení a vychvalování svého zboží; pamatuj vždy, že chceš získatzákazníka a nikoli náhodného kupce, který koupí jen jednou. 7. Tvé vyhlášky nechť jsou kladné. Př esvědčuj Vždy pokud možno Skutečností. Nezapomínej,že dav soudí podle vně jšího zdání. 8. Nenapodobuj nikdy reklamy své konkurence: tím bys dokazoval jen svou myšlenkovouchudobu a dělal bys si nepř átele.

9. Ve své propagandě se nikdy nedotýkej soutěže a nikdy nedokazuj, že je špatná, i když nemá takdobrého zboží, jaké sám dodáváš.10. Dbej př i všech druzích propagandy na to. aby zákazník nepozoroval, jak vychvaluješ svézboží. Zákazník si nemá uvědomovat tvů j reklamní úmysl, nýbrž jakost nebo hodnotu tvéhozboží.

Reklama ve výkladní sk říni

Podle druhu obchodu je mnoho r ůzných druhů reklamy. Pro majitele obchodu je velmi důležitá reklama vevýkladu. Tu je významná otázka, jakého úč inku se má dosíci. Chceš zdůraznit bohatý výběr, láci, hodnotunebo jakost svého zboží?

Vždycky je tu především směrodatné zboží a za druhé přání zákaznictva.

Nikdy se nesmí z výkladu udělat skladiště zboží. Je lépe vyložit a vhodně uspoř ádat několik druhů běžnéhozboží než chtít zároveň uplatňovat všechny druhy. Jako př i všech druzích reklamy, je také tu neobyčejně důležité, aby upoutala zrak a chytila na první pohled.Tím rozumíme zvlášť dobř e volené rozestavení některého zvlášť pěkného nebo zvlášť užitečného avybraného zboží. Není nezbytně nutné, aby věc, která má upoutat pohled, byla zbožím, důležitě jší je. abychodce, který jde právě mimo, vů bec upoutala, aby se zájmem př istoupil k výkladu a prohlédl si jej. Věc.která má upoutat, musí být ovšem ladně uspoř ádána a musí zapadnout do celkového rázu výkladu. Proupoutáni pohledu užívá se velmi často reklamních př ístrojů, zvíř at v klecích, loutek a někdy též osob. kteréve vykladu ukazují obecenstvu r ůzné věci. Je lhostejné, čeho se užije, aby zachytilo pohled chodcův, musí

se dbát př edevším, aby to působilo sympaticky. Také zde rozhoduje vně jší zdání. Čím př íjemně jší a jemně jší je výraz tvář e loutky ve výkladu, tím sympatičtě jší je pozorovateli kus oděvu, který má na sobě.









ekl jsem už v př edešlém odstavci, že zákazníkovi musí být v obchodě př íjemně. K tomunepř ispívá výprava krámu uvnitř , nýbrž ještě větším dílem prodavač . Jeho úkol není jen prodávat, nýbrž př edevším z kupce udělat zákazníka.Ř

Zákazníci jsou pro majitele obchodu kapitál, který nese největší úroky.

Jako se každý nehodí za hudebníka, tak se nehodí ani každý za prodavače. Nemluví se nadarmo oumění prodávat. Mnoho schopností pro prodej zboží lze sice získat studiem a cvičením, leč uplatní se jen tehdy, jsou-li sdruženy s př irozeným nadáním pro obchod. Chybí-li toto nadání, je marné všechno poučování o technice prodeje, stejně jako je marné učit hudbě člověka, který nemá pro hudbu vlohy.Člověk bez nadáni se naučí sice také hrát na ten či onen nástroj, avšak jeho hra nezanechá nikdyhlubšího dojmu. Totéž platí o prodavači, který nemá vloh pro prodej zboží. Spatných a prostř edních prodavačů je dost, je však poměrně málo skutečných prodavačů-umělců. Leč jen cvik dělá umění, nadání samo nestačí, je zapotř ebí ještě výcviku. Z nadaného prodavače sevšak stane záhy mistr ve svém oboru, bude-li dbát dalších mých vývodů a bude-li je př ísně zachovávat. Prodavač má př ímý vliv na chod a vývoj obchodu. Na jeho umění záleží, zvýší-li obrat a bude-li

obchod r ůst nebo bude-li se jen jakž takž protloukat.

Správný poměr k zákazníkovi

Nejdůležitě jší součást umění prodávat je správný poměr a tím také podmíněnýsprávný styk se zákazníky.

Kromě známých už př edpokladů a podmínek osobního vlivu nutno si všímat v poměru k zákazníkovitěchto věcí:

1. Zákazník ta není pro prodavače, nýbrž prodavač pro zákazníka. 2. Zákazníkem není peněženka, nýbrž člověk. S. Prodavač je přímluvčímsvého zboží. 4. Zákazník nemá jen uši, nýbrž i oči. 5. Zákazník musí mít vždy pocit, že kupuje ze své vůle, z vlastníhorozhodnutí. 6. Sjednaný obchod je počátek nového obchodu.

Ačkoli zkušení prodavači poznají už z těchto šesti základních myšlenek, jaký má být správný poměr kzákazník ům, chceme se jimi př ece obírat podrobně ji. První článek ř íká: zákazník je pán. Čili, jak ř íká Hafá, který toto heslo vyvěsil velmi nápadně ve všechsvých obchodech: Náš zákazník, náš pán. To je vlastně velmi prosté a jasné a př ece jsou obchodnic.!, kteř í se vů bec nechtě jí podř ídit zákazníkovi,nechtě jí př ipustit, aby platilo jen jeho př ání a jeho vůle. Zvláště malí obchodníci se nechtě jí podř ídit tétonejvyšší zásadě podmínky úspěchu v obchodě. Proč? Prostě z obchodní krátkozrakosti. Nevidí vzákazníkovi jen to, co jediné slouží k rozkvětu obchodu, totiž zákazníka, nýbrž občana a př i dun za- pomínají, že je neživí jeho poměry a názory, nýbrž jeho pot ř eba. Žádný rozumný člověk nemůže žádat na prodavači, aby se podř izoval zákazníkovi ve věcech, které se netýkají obchodu, avšak jakmile jde o věcisouvisící s prodejní praksí, musí se podř ídit př ání svého zákaznictva. Tu platí v celém svém rozsahu heslo:Obchod je obchod. Jakmile zákazník vejde do obchodu, už to není Novák z Nové ulice, nýbrž pan zákazník Novák. Zákazník je pán, to ř íká už obvyklá a prastará otázka prodavačova: Čím mohu posloužit?



Nikdy se ve vlastním zájmu nesmí zapomínat, že zákazník nemusí přijít,nýbrž že přichází dobrovolně. Když se mu nelíbí způsob, jak se s nímzachází, zanese své peníze jinam.

Ještě z jiné př íčiny musí se však zacházet se zákazníkem jako s pánem: Jednotlivý zákazník je totiž

zástupcem všeho zákaznictva.

Špatně obsloužený zákazník může odradit všechny zákazníky.

Každý obchodník ví dokonale ze své prakse, že jeho obchod se vzmáhá př edevším dalším doporuč ováním.Právě tak je možný úplný opak, právě tak jako doporučení je možná také výstraha př ed některýmobchodem. Proto si to nesmí obchodník zkazit ani s jediným zákazníkem.

Je lépe doplatit na nepříjemného zákazníka a přilít o svů j zisk, než odporem anepřívětivým chováním si ho znepřátelit.

To ostatně ukazuje, že prodavač musí mít značnou dávku sebeovládání. Je-li zapotř ebí už v soukromém životě se vyhýbat spor ům, aby ne nerušil soulad, je to nutné zvláště vestyku se zákazníky. Úspěšný prodavač nemusí však ovládat jen svů j jazyk, mírnit své výrazy, nýbrž musí mít dokonale v mocivýraz tvář e a hlas.

Nepřívětivý pohled a studený hlas budí v zákazníkovi stejně nepříjemné pocity jako nevhodné slovo.

Prodavač může si založit veliký úspěch na sympatii, kterou dovede vzbudit v zákaznících svým chováním asvou povahou. Př íjemně a vlídně se usmívající prodavač mívá zpravidla největší úspěch. Nesmí sezapomínat, že člověk má nejradě ji to, co mu dává dobrou a veselou náladu.

Zákazníci chtěli mít potěšení z prodavače; musí-li se s ním zlobit, radě ji po druhénepřijdou. A nyní k druhé věci: Zákazníkem není peněženka, nýbrž Slovek. Mnoho prodavačů dělá velmi častostejnou chybu, že zacházejí se zákazníkem podle jeho od ě vu. To je hrubý př estupek proti požadavk ům,které klade zvýšeni obratu. Lépe oblečení lidé mívají sice zpravidla větší př íjmy, ale nikdy se neví, užiji-li jich na to, aby u těch či oněch obchodník ů více nakoupili. Obyčejně je věc spíše taková, že veliký obratumožní jen nákupy širších vrstev. Je to velká netaktnost a kromě toho je takové chování a zacházení sezákazníky téměř vždy výronem těch vlastností povahy, které jsme poznali jako méně cenné davovévlastnosti.

Je-li prodavač také obchodníkem, musí být přece a právě proto gentlemanem

a zacházel stejně se všemi zákazníky.

Ostatně právě lepší zákazníci bývají nepř íjemně dotčeni, dává-li se jim nápadně př ednost. Nezř ídka to bývá př íčina, proč náhle nepř icházejí lepší zákazníci, ačkoliv se jim až př íliš vychází vstř íc. Úspěšný prodavač musí tedy být ke všem zákazník ům stejně vlídný a př ívětivý. Žádný opravdu dobrýzákazník se proto neurazí, nýbrž naopak je mu to př íjemné a je mu to vítáno. Tř etí článek se týkázvláště hovoru př i prodeji: Prodavač jo př ímluvčím svého zboží.

Pro úspěšný prodej má veliký význam, aby prodavač byl přímo spiat se svýmzbožím. Každé slovo, které o něm pronese, musí zákazníkovi dokazoval jehoveliké znalosti zboží, které právě prodává.



Jen tak mu věnují zákazníci svou důvěru a dají se pohnout ke koupi. Téměř všichni zákazníci jsouned ůvěř iví, zvláště kupují-li věci, kterých sami dost dobř e neznají. Protože zboží samo nemluvívždycky za sebe dost výmluvně, musí být, prodavač jeho př ímluvčím. Jasně a př esvědčivě musí zdů-raznit výhody ur čitého zboží a př ece nesmí př íliš" mluvil. Př i tom zvláště musí dbát. aby uplatnilskutečnosti, které nerozhodného zákazníka spíše př imě jí ke koupi než samé chvalozpěvy. Srovnejtesami, co lépe př esvědčí, ř ekne-li se: Ale ano, to je opravdu dobrá jakost, budete jisté spokojen a mohuvám ji vř ele doporučit! Nebo: Zkušenost nám dokázala, že je to výtečná jakost. Naši zákaznici jsou s ní velmi spokojeni.

Nelze se pouštět do dlouhých hovorů se zákazníkem, aby se obchod uskutečnilco nejrychleji.

Pokud jde o hovor o zboží, není to tak nebezpečné, jakmile však př ijde ř eč, na věci, netýkající seobchodu, musí se př estat a obratně ř eč př ivést zase na obchod. Zvláště sporné otázky nenáleží dohovoru př i prodeji. Největší zlo ovšem hrozí, je-li nebezpečí, že obchodní místnost se stane agitačnímístností ně jakého politického sdružení. Nemůže-li se prodavač vyhnout soukromému hovoru, je nej-lépe nechat mluvit jen zákazníka.

Stručnými věcnými odpověďmi, jež ovšem nesmí znít tvrdě a urputně, lze sesnadno vytanout tomu, aby zákazník neprodléval příliš dlouho u jednohopředmětu hovoru.

Př edevším je tř eba stř ežit a nenař íkat na špatné časy, což je bohužel př íliš častý zvyk. To už ostatně dělali obchodníci př ed sto lety a nař íkali i za „starých zlatých časů". Čtvrtý článek ř íká, že zákazníknemá jen uši, nýbrž i oči. To je velmi důležité, zvláště s hlediska pravidel sugesce, které jste už poznali.

Dlouhé řeči jsou marné a neúčelné, neskýtá-li se zároveň něco také zraku.

Vité už, že zrak mnohem rychleji podléhá vlivu než sluch. 8 touto skutečností se musí hodně počítat.Proto se nenechává zboží, které se má prodat, ležet mrtvě na stole a pokud možno ještě v nevýhodné poloze, nýbrž vezme se do ruky, je-li to možné. Př i hovoru o prodeji se pak zákazníkovi opět a opětvhodně ukazuje, aby upoutalo jeho zrak. Nehodí-li se z ně jaké př íčiny brát zboží do rukou, musí senechat ležet, ale tak, aby skutečně vynikly všechny př ednosti tohoto zboží a aby okolní místoneodvracelo zákazníkovu pozornost a zvláště aby nepůsobilo nepř íjemně.

Musí se to zařídit tak, aby zákazník si mohl dobře prohlédnout zvláště zboží,které je mu sympatické. Čím důkladně ji si je může prohlédnout, čím lépe vidí

jeho přednosti, tím v

ětší bude mít touhu je získat.

Proto se př i nabízení zboží ukazuje na ně i rukou a to tak, aby to hovělo vlastnostem a hodnotě věci.Stojně jako musí prodavačova slova vyjádř it jeho př esvědčení o hodnotí"; zboží (př i tom př ipomínámeoduševnění mluvy), musí být př esvědčivý také posunek a pokyn. Zpozoruje-li prodavač, že ten či onen zákazník má zájem o ur čitou věc, která snad visí ve sk ř íni, tř ebakus oděvu, nestačí nikterak několika slovy udat cenu a jakost věci, nýbrž věc se musí zákazníkoviukázat a to i tehdy, když se zákazník vů bec nezmíní o př ípadné koupi nebo i tehdy, když se prodavač zně jaké př íčiny domnívá, že zákazník nekoupí. Jednak se lze velmi snadno zmýlit v lidech aneodhadnout správně jejich zájem o koupi, jednak se může správným počínáním snadno pohnout kekoupi zákazník, který si věc může koupit. Pátý článek ř íká, že zákazník musí mít pocit, že kupuje dobrovolně. Zákazník kupuje téměř vždy z

vlastního rozhodnutí, když se rozhodl koupit ur čitou věc, než vešel do obchodu. Velmi často se však











zákazník. Jinak je nejlépe nové námitky, které cestující zástupce slyšel od zákazník ů, co nejrychleji prozkoumat, nejradě ji spolu se svým př edstaveným. Má-li zákazník námitky plynoucí výhradně z jeho nechuti k tomu či onomu druhu zboží, tu je tř eba postihnout jeho slabinu a na tu neprodleně zaútočit. Uvádím zde př íklad z prakse. Věc: Nová výtečnácigareta za 5 fenik ů. V Německu totiž není tabákového monopolu a továrny na cigarety a doutníkysoutěží si vzájemně svými výrobky.

Zástupce: „Chápu vaši námitku, pane Nováku, a je pravda, že je už stejně př íliš mnoho r ů zných druhů cigaret, př íliš mnoho r ů zných znač ek, avšak sám dobř e víte, že nejsou všechny výrobky stejně dobré.

Kuř ák však kouř í rad ě ji dobrou cigaretu a proto si vybírá jen ně kolik málo druhů." Pan Novák: „To máte pravdu; ač koli mám na sklad ě mnoho druhů , prodávám hodně opravdu jenně kolik znač ek. Ale co bych si poč al ješt ě s dalším novým druhem, když mi už staré zů stávají ležet?"

Zástupce: „P ř edevším musíte vyd ě lávat. Ale vyd ě láte jen na dobrých cigaretách a k nim náleží zvlášt ě naše cigareta." (Zatím vešel do obchodu zákazník, který si prohlíží vyložené cigarety.)Obchodní zástupce sugestivně zákazníkovi: „Vy jste jist ě znalec cigaret, prosím, př esvě d č te se o tétovýteč né (!) známce. Nic vás to nestojí." — Zástupce se obrací zase k panu Novákovi: „Nyní se sám

př esvě d č íte, co ř eknou vaši zákazníci o t ě chto výteč ných cigaretách a potom se rozhodně te, nechcete-li

si zajistit také tento dobrý obchod." — A zase se obrací k zákazníkovi, který si zatím cigaretu zapálil:„Nuže, co soudíte?" Zákazník: „Výteč ná! Mohu dostat tento druh?"Obchodní zástupce: „Bohužel, dnes ješt ě ne, ale jist ě je dostanete za ně kolik dní."

Pan Novák se jistě nebude vzpírat, protože si nenechá ujit dobrý obchod a podpise obchodnímuzástupci objednávku. Má-li se zavést druh zboží, na jehož trhu je už silná konkurence, musí obchodní zástupce př esvědčovathlavně o výhodách pro zákazníky. Všední fráze, jako: „Naše zboží jde mnohem lépe na odbyt a jemnohem oblíbeně jší!" nejsou nic platné. Ani argument, že nové zboží je lacině jší a že na něm lze vícevydělat, často nestačí, aby obchodníka pohnul k objednávce. V takovém př ípadě se hodí říci:

„Pane Malý, nám záleží na tom, abyste se taká vy př e-svě d č il o velikých výhodách, jež poskytujeme př iodbě ru svého zboží. Objednejte si proto u mne jen na zkoušku. Vkusnými plakáty, které vám zde vyvě sím v obchod ě , vzbudíme zájem vašich zákazník ů , kteř í majírozhodující slovo o této vě ci. Záleží vám př ece na tom, abyste svým zákazník ům posloužil nejennejlepší jakostí, nýbrž i láci. Víte už sám ze zkušenosti, že právě za to jsou vám vaši zákazníci vd ěč ní."

Pokud jde o individuální poměr k zákazníkovi, musí se př edevším brát ohled na jeho zvláštnosti a slabů stky. Dobrý prodavač a úspěšný obchodní zástupce musí být dobrým znalcem lidí. Zkušenosti vtomto oboru lze nabýt jen častým stykem s lidmi, a kdo má dobrý návod, nabývá jich ovšem mnohemrychleji. V kapitole o znalosti lidí lze nalézt vše, čeho je zapotř ebí. Zvláště se musí vyhovovat nálad ě zákazník ů.

Zastihne-li obchodní zástupce svého zákazníka ve stísněné náladě, ar radě jimluví co nejméně o obchodech. Tu se opravdu vyplatí radě ji odložit obchodní

jednání.

Totéž se doporučuje, když zákazník ův neklid zř ejmě nasvědčuje, že nemá času. Je lépe počkat, nežvydat se nebezpečí, že zákazník bude jen na půl ucha poslouchat, co se mu povídá, protože nemá časuna poslouchání.

Čím větší pozornost, tím bezpečně jší úspěch.

Obecně nutno ještě ř íci o činnosti obchodního zástupce, že právě tak, jako prodavač, musí být téžobchodní zástupce vždycky zdvoř ilý a taktní.







šechno, co jsem uvedl o podmínkách úcty, důvěry a náklonnosti, musí si zvláště pamatovat př edstavený. Na něm závisí klidný a zdárný vývoj podniku, jako na žádném jiném činiteli.Př edstavený má ve své moci, aby se zaměstnanci cítili nezbytným článkem celku nebo může

způsobit, že zaměstnanci nebo podř ízení pracují mechanicky. Mnozí př edstavení si stále stěžují nanepř íjemnosti, které jim vznikají z nepozornosti a nedbalosti podř ízených. Ve většině př ípadů jsou tito př edstavení sami př íčinou tohoto neblahého zjevu, na ně jž si stěžují. Zař ídí-li př edstavený svů j poměrk podř ízeným správně, to je podle nauky o úspěchu, pak nudo zajisté velmi brzy spokojen s výkonyvšech svých podř ízených, neboť potom podř ízení vydají ze sebe všechno, co dovedou a zároveň sevynasnaží ukazovat svou povahu jen s nejlepší stránky. První podmínka tohoto správného poměru zní:

V

Nesmíš vidět ve svém podřízeném jen dělníka, nýbrž zároveň i člověka s jehodobrými a horšími vlastnostmi.

Podobně jako nás mohou zklamat naší př íbuzní a př átelé jen tehdy, když nepočítáme samozř ejmě takés jejich př irozenými nepř íjemnými vlastnostmi, tak je to také s podř ízenými. Př edpokládáme-li u nichr ůzné slabosti jako úplně př irozenou věc a zař ídíme-li se podle toho, vyhneme se jednak zklamání, jednak neposilujeme tyto jejich vady a nenecháme je se projevovat.

Často jsem už poukázal na to, že nesmíme zavdat ostatním př íčinu, aby mohli ukázat svou slaboustránku. Toho musí dbát zvláště př edstavený. Správnost toho, co jsme už uvedli, dokazuje známáskutečnost, že zaměstnanci v první době po nastoupení místa bývají spolehlivými a zdatnými pracovníky, ale potom zvolna se stávají nedbalými. Podř ízení jsou často všední lidé, kteř í záhyzpozorují, jak málo se musí snažit, aby si udrželi své místo, o něž se tř eba první dobu báli a pak se unich výrazně projevuje známá davová vlastnost, že konají svou práci ř ádně jen tehdy, jsou-li k ní víceči méně nuceni. Někdy vykonává toto nutkání snaha po výdělku, jindy zase osobnost př edstaveného. Nedovede-li př edstavený u svých podř ízených vzbudit úctu a náležitý respekt, pak nabude u podř ízených př evahy jako u všech všedních lidí záporná stránka povahy. O styku s podř ízenými platí z větší části všechno, co jsem už dř íve ř ekl o poměru k prostř edí a okolí.Př edstavený musí dokázat svým podř ízeným nejen slovem, nýbrž i př íkladům, že má nad nimi př evahusvou povahou. Neř íká se nadarmo: Jaký pán, takový krám. Zvláštní význam má tu také mravnístránka. Chová-li se př edstavený k celému svému prostř edí i ke svým podř ízeným mravně bezvadně slovem i činem, musí na ně vykonávat silný vliv, má-li také jinak pevnou a vyhraněnou povahu.

Ničím, ani slovem ba ani pohledem nesmí představený zavdat pří činupodřízenému, aby sebeméně smýšlel nepěkně o svém představeném.

Rozumí se samo sebou, že z této př íčiny musí být př edstavený vždycky skvělým př íkladem a musí mítodvahu mluvit vždy pravdu. Tu mají veliký význam zvláště malichernosti, na př íklad lež z nouze,která je bohužel př íliš obvyklá a leckde téměř samozř ejmá v obchodním životě. Je-li podř ízený svědkem, jak se jeho př edstavený snaží vyhnout se nepř íjemným návštěvám tím, že sedává zapř ít, musí ztrácet k němu důvěru a úctu. Obvyklá fráze: „Ř ekněte, že nejsem doma!" — svědčí

o ně jaké slabosti nebo o špatném svědomí. Obojí nás snižuje v očích našeho okolí, zvláště pak v očích podř ízených, i když právě v té chvíli tomu nenasvědčuje jejich chování. Účinek takové př íhody seobyčejně projevuje teprve tehdy, když tomu či onomu člověku z ně jaké př íčiny není něco vhod.

Lží z nouze se představený ponižuje a dostává se jí někdy dokonce do područísvých podřízených.

Pro správné chování je tu zvláště důležité to, co jsem uvedl o zdvoř ilosti.

Určitě a zřetelně pronesené slovo „děkuji" nutí podřízeného říci „prosím".



Právě tak jako naše ostatní okolí, nechává se také podř ízený vésti. Narazí-li někde př edstavený naodpor, bývá to obyčejně jeho vinou. O tom svědčí zkušenost, že mnohý podř ízený koná pod některým př edstaveným vynikající služby, kdežto pod jiným není k ničemu. Vliv na podř ízeného musí se uplatňovat zdůrazňováním i dobrých vlastností a je-li to vů bec možné,tedy tak, aby si to ! ani neuvědomoval. Je-li nezbytné udělit důtku, pak to má smysl jen tehdy, když se jí dokonale upoutá pozornost podř ízeného na jeho chybu. To se nikdy nestane, uděluje-li se důtka v př ítomnosti ně jakého zákazníkanebo některého druha. Pak myslí postižený hlavně jen na své pokoř ení, nikoli však na svou chybu.

Důtky v přítomnosti jiných lidí vzbuzují téměř v každém podřízeném pocitzloby a hněvu proti představenému, nikdy však větší zájem o práci. Chytrý představený se stará vždycky o to, aby u svých podřízených vzbudilharmonickou a radostnou náladu, neboť jen taková nálada je pramenemintensivní síly a chuti k práci.

Radostné nálady lze dosíci pochvalou za dobrou práci nebo malou zvláštní odměnou za zvláštní

výkony. Kdežto důtka se udílí jen v soukromí, doporučuje se pochválit v př ítomnosti jiných, př i tom sevšak nemá nadělat mnoho ř ečí. Př ílišná chvála není chvála — př ílišná chvála Škodí. Nesmí se tuzapomínat na důležité poznání: Nasytit jen hlad, chuť musí zůstat. Ostatně tu ještě př ipomínám, že mezi př edstaveným a podř ízeným musí vždy zůstat mez, o níž jsem seuž dř íve zmínil. Jen málo podř ízených snáší kamarádství. Podř ízený a př edstavený vycházejí spolutéměř vždycky lépe, když si nepodávají ruce. Velmi důležitá je otázka, za jakých podmínek je podř ízený schopen nejlepších výkonů. Př i odpovědina tuto otázku musí vždy př edstavený vycházet z poznání, že hybnou silou jeho podniku není podř ízený, nýbrž on sám.

Je-li představený na svém místě a koná svů j úkol řádně a svědomitě, koná také

podřízený řádně a svědomitě svou práci. Vidí-li však zaměstnanec u svého př edstaveného opak, pak se domnívá, že sám má také právo nalenošení nebo nekorektnost. Př edstavený musí i v práci př edcházet dobrým př íkladem. Chce-li př edstavený někdy vypráhnout, nesmí si to nikdy dovolit v obchodě nebo v podniku a zvláště nikdy v př ítomnosti pracujících podř ízených. Jistě je krásné cítit se šéfem a ř íkat si, že jiní vykonají práci, avšak jakmile podř ízený pozná tentonázor, probudí se v něm závist a nepř ízeň (se slabostmi musíme vždy př edem počítat), jež mají velminepř íznivý vliv na jeho výkonnost. Dále má veliký význam pro výkonnost také volnost podř ízeného př i své práci.

Mnozí podřízení by mohli vykonat mnohem více, kdyby se jim dala většísamostatnost a větší volnost při práci.

Už z dř ívě jších odstavců vyplývá, že př i r ůzném počínání hraje velikou úlohu ovlivňování. Může-li podř ízený o své práci volně rozhodovat, zdržuje ho to mnohem méně, než když je stále pod dozorem jako malé dítě. Výkonnost podř ízeného může se plně rozvinout jen tehdy, není-li bržděna zápornýmivlivy. Př irozeně nesmí být volnost př ílišná, aby se nezvrhla v nevázanost a v nedbalost. Ve spojení svolností nutno se zmínit také o odpově dnosti podř ízených, která musí r ůst se vzr ůstem jejich svobodya volnosti.

Odpovědnost vychovává k jistotě a obezřelosti; odpovědnost dává lidemvědomí jejich hodnoty a bývá jim téměř vždycky povzbuzením, aby nasadili









Nedostaví-li se př ece úspěch, je to důkaz, že člověk nenasadil svou sílu na správném místě nebože všude a vždy správně nepostupoval. Kdo pracuje jako obr, i kdyby konal nadlidskou práci a př i tom vždy a všude hájil zájmy svéhošéfa, avšak byl na druhé straně skromný jako fialka, nedostane se nikdy vpř ed. Stává se sice

někdy, že p

ř edstavený sám zlepší jeho postavení, to se však stává zpravidla jen tehdy, musí-li tonezbytně být. Znám př ípady, že zaměstnanci pracovali desítiletí u téže firmy a nedostali lepší

postavení, ačkoli to byli spolehliví a zdatní pracovníci. Př íčinou toho byl ovšem nedostatekosobního vlivu. Jsou-li v podniku lepší místa a zaměstnanec je schopen je zastávat, pak má na ně právo. Samozř ejmě nemůže se domáhat tohoto práva, dokud např ed nepodal důkaz, že se hodí na ur čitémísto. Př íležitosti tu nebývá nedostatek, spíše scházívá chytrost a obratnost pro využití těchto

př íležitostí. V každém podniku jsou jistě možnosti vykonávat práce, které jinak koná vyšší zaměstnanec, na

př íklad když někdo onemocní anebo nemůže př ijít z jiné př íčiny do zaměstnání.

Kdo má otevřené o

či a uši a vynasnaží se využít p

říležitostí, podiví se, kolikpříznivých vyhlídek se mu naskytne.

Pro využití př íznivých okolností platí př iléhavé poř ekadlo Friedricha Rtickerta:

Kdo sedí na vrbě, je hloupý, když si nevyřízne píšťalku.

Toto pravidlo nutno si vrýt do paměti tak pevně, že vždycky vyvstane př ed duševním zrakem, žese samo př ipamatuje, kdykoli se naskytne př íznivá př íležitost a nutí nenechat tuto př íležitostminout nevyužitou. Ostatně má tato moudrost nesmírnou cenu nejen pro zaměstnance, nýbrž i pro

jiné lidi. Zaměstnanec, který podal svým zastupováním nebo jinou výpomocí častě ji důkaz o své

větší výkonnosti a větší schopnosti výkonu, nechť pak zajde př i vhodné př íležitosti za svým př edstaveným a požádá ho, aby směl př íště vykonávat ještě větší nebo odpovědně jší práce a zatím sevů bec nezmiňuje o zlepšení svého postavení nebo svého platu. Vykoná-li tyto práce stejně bezvadně jako prostší práci, vyplývá z toho pozdě ji samo od sebe zlepšení postavení a platu. A kdyby se zaně jakou dobu nesplnilo očekávání a př edstavený nezlepšil sám jeho postavem, pak ho zaměstnanec prostě o to požádá. Rozumí se samo sebou, že tuto žádost pronese podle známých už pravidel sugesce. Př i takovém postupu je velmi důležité a směrodatné, aby zaměstnanec větší nebo nesnadně jší práci, př evzatou př i př íznivé př íležitosti, dovedl také plně a dokonale vykonat; vykoná-li svů j úkolnedostatečně nebo dokonce špatně, může se př ipravit o všechnu důvěru, kterou k němu dosud měl př edstavený. Proto ze zásady nesmí př evzít žádnou práci, které ještě dokonale nerozumí, nesmí se pouštět do žádného úkolu, na který ještě nestačí. Př i té př íležitosti př ipomínám znovu vytčení cíle.Př ed rozběhem k novému úseku cesty musí se všechno dobř e př ipravit. Proto je tř eba např ed důkladně

studovat a osvojit si všechno, čeho je zapotř ebí k ř ádnému plnění povinností a úkolů vyššího postavení. Všude je nutno postupovat podle plánu a soustavně. Nejdř íve je zapotř ebí důkladně studovat vzory a poznat jejich dovednost a všechny duševní schopnosti, kterých je zapotř ebí pro vyhlédnuté postavení.Po důkladném studiu musí pak následovat pevné rozhodnutí a důkladná př íprava a výcvik.

Na tomto místě znovu připomínám, že člověk, který opravdu chce, který mápevnou vůli, svede a dovede mnoho, nač by se nikdy neodvážil.

Zř ídka kdy brání člověkovi nabýt ur čité obratnosti nebo vycvičit svou dovednost jeho vlohy nebo jejich nedostatek, nýbrž výhradně jen záporné myšlení. Kdo pracuje př esně podle denního rozvrhu,

zažije v té věci často r ůzná př íjemná př ekvapení.



Vytrvalost a plný zájem dovede odstranit každou př ekážku a musí se dostavit plný úspěch i tam. kdese vyskytují téměř nepř ekonatelné př ekážky. Dokazují to dostatečně životopisy největších lidí minulé i př ítomné doby.

Cesta k vedoucímu postavení vede přes postavení vyžadující důvěry

představených. Tato věta sama už napovídá, že to záleží úplně na povaze. Nejbezpečně ji vede zaměstnance na tétocestě správný poměr a správné chování k př edstavenému.

Zaměstnanec musí být sympatický a dokázat, že je spolehlivý a mlčelivý.

Př ipojuji tu několik směrnic pro správný postup:

1. Sympatie. Nař izuje-li něco př edstavený, neskákej mu do ř eči, i když ř íká něco, co ti není po chuti nebo s čím

nesouhlasíš. Jestliže už př edem víš, co ti chce př edstavený ř íci, jen ho nechej se vymluvit a nechej hodomluvit. Jsi-li opravdu chytrý, nepokoušej se př edstaveného ur čitými výroky a projevy upozor ňovatna svou chytrost. Nemluv vů bec př i práci a ve styku s př edstaveným mluv co nejméně; zvláště však pamatuj, abys nemluvil zbytečně. Znáš-li lepší způsob pro vyř izování svých úkolů a pro svou práci, pracuj mlčky a tiše tímto způsobem, není-li nezbytně nutno zeptat se např ed př edstaveného nebo hožádat o souhlas. Musíš-li se např ed ptát, neukazuj, že ty jsi byl ten chytrák, který něco znal lépe než př edstavený. Ř íkej vždycky „děkuji" a „prosím", ř íkej to i tehdy, když to neř íká př edstavený. Oblékejse vždy pěkné a čistě a choď také do práce s pěstěným tělem. 2. Mlčelivost. Nikdy nevypravuj nic nepěkného ani nic nepř íznivého o svých dř ívě jších místech ani tehdy, když sezdá, že je vhodná př íležitost a př íčina takto mluvit Mlč také o svých vlastních poměrech a odpovídej jen na př ímé otázky. Nedbáš-li tohoto poučeni, nikdy nebude mít př edstaveny k tobě velké důvěry.

3. Spolehlivost. Neř iď se nikdy př íkladem svého př edstaveného, je-li snad nepř esný a nedochvilný. nýbrž vždy buď nasvém místě už několik minut př ed začátkem práce. Rozkazy a nař ízení př edstaveného vykonávej vždy bez výhrady podle jeho př ání a všechny práce,které se opakují, konej vždy stejně, nedělej to jednou tak, jindy zase jinak. Ovládej výraz své tvář e asvů j hlas; tvoje rysy a tvů j hlas musí vždy vydávat svědectví o sebedůvěř e i jistotě. Kdo svědomitě plní př edpisy těchto tř í článk ů, má volnou cestu k postavení, vyžadujícímu důvěry atím také cestu k vlivnému postavení.

Je-li kdo bez místa

Nyní zase něco pro ty, kteř í nemají práce: Př ed ně jakou dobou př išel ke mně jeden z návštěvník ů mých kursů požádat mne o radu, jak se zbavit své nezaměstnanosti. Byl to vyučený kupec, ovládalněkolik cizích ř ečí a několik let působil ve vedoucím postavení. Na moji otázku, proč je bez místa, proč si nemůže nic najít, odpověděl: „Všude, kde se ucházím o místo, mi odpovídají, že jsem už př ílišstarý." Když jsem se ho zeptal, jak je stár, odpověděl: 34 roky. Není tu jasné, že př íčina musí být docela jiná? Jak může ř íci o sobě něco takového člověk v nejlepšímvěku? — „Ano, pane Schellbachu, všude teď hledají mladší a lacině jší síly, my starší jsme př ílišdrazí," odpověděl, když jsem nechtěl uznat tuto př íčinu, proč nemůže dostat místo. Není pochyby, že je to správné, leč jen tam. kde ur čitou práci mohou konat také mladší síly. Co všakčiní starší sílu cenně jší, je praktická zkušenost, která je nezbytná pro odpovědná místa.

Kdo říká o sobě, že je příliš starý, nedoceňuje své hodnoty. Dokud je člověk ještě duševně a tělesně čilý, není nikdy příliš stár.



Nelze ovšem zazlívat žádnému př edstavenému, když nepř ijímá starších lidí na ur čitá místa, kde mladšísíly mohou konat svou práci stejně dobř e. Na vedoucích místech musí však mít starší zaměstnance, protože jen starší zaměstnanci mají potř ebné a nezbytné zkušenosti ve svém povolání. Př es to najdemetu a tam ojediněle také mladší lidi na význačném místě ve vynikajícím postavení, ale to jsou pakmimoř ádně schopní lidé. Ř íkají-li člověku, který hledá místo, kamkoli se obrátí, že je př íliš starý, může ho snadno napadnout,aby se úplně vzdal svého povolání, zapomínal na vědomosti ze svého povolání a nabízel se k nižší améněhodnotné práci, zvláště když nouze a strádání zaklepe na jeho dveř e. To je zásadní chyba a důkazvelmi malé sebedůvěry. Př edpokládáme-li, že ho dosud neopustila výkonnost (kdo žije př ísně podlenauky o úspěchu, udrží si pracovní schopnost nejméně do 60 let), nemá ani jako zaměstnanec vezralejším věku vů bec př íčiny, aby jednoho dne musel na své dráze nastoupit pro své stář í račí pochod.Kdyby se skutečně musel vracet, mělo by všechno jeho úsilí o vyniknutí, všechna jeho snaha dostat sevpř ed, jen př echodný význam. Leč i zaměstnanec musí se snažit, aby cíl, jehož konečně dosáhl, udrželsi pokud možno do vysokého stář í. Na to však myslí jen málo zaměstnanců, zvláště v té době svéhoživota, kdy se jejich snahy setkávají jen s nepatrným odporem a jen s malými př ekážkami.

Zaměstnanec musí stejně záměrně a soustavně budovat svou existenci azajistit své stáří jako obchodník. Při tom se nesmí spoléhat jen na renty ana podpory, nýbrž musí vlastní silon zabezpečit svou budoucnost.

Renty a podpory jsou velmi dobrá věc. př ece však je lépe, nemusí-li byt člověk na ně odkázán. Proto je zapotř ebí včas se zajistit a zař ídit své jednání, dokud není pozdě. A nyní se zase vrátíme k tomu, jak se zbavit nezaměstnanosti, jak zase získat místo: Stář í, dokud není př íliš vysoké a dokud se nejeví úbytkem tělesné a duševní výkonnosti, není tedy vlastní př íčinounezaměstnanosti, nýbrž je to spíše nedostatek sebedůvěry. Zkušení a zdatní lidé mají si být vždy plně vědomi své hodnoty a mají se ucházet vždycky jen onejlepší místa.

Kladné a bezpečné vystupování podle nauky o úspěchu urovnává právě starším zaměstnancům výtečně cestu.

Námitka: Jste př íliš stár — vyvrací se sama, neboť nutno povážit, že ve stejném postavení často působí ještě mnohem starší lidé a př edstavení ani dost málo nepomýšlejí na to, je propustili. Správně ji by musila tato námitka znít: Nebudete se už dlouho hodit pro tuto činnost. To znamená, že př edstavený nemá důvěry k výkonnostia schopnosti výkonu člověka ucházejícího se o místo a k tomu zavdává téměř vždycky a všude tentočlověk sám př íčinu.

Kdo je sám pevně přesvědčen o své výkonnosti a uchází se o místo s úmyslemnejen si získat pramen výdělku, nýbrž i být opravdu užitečný svému šéfovi, tenpřímo vyzařuje důvěru, takže představený vidí v uchazeči cenného spolupra-covníka, kterého by rád viděl působit ve svém podniku.

Ř ekl jsem už, že stář í je zř ídka př íčinou nezaměstnanosti. Mnohem důležitě jší je obecná situace pracovního trhu. Není-li v tom Či onom povolání vů beczapotř ebí pracovních sil, tu př es nejlepší vůli nelze najit práci v tomto oboru a všechno hledání jemař ení času. Pro nezaměstnaného je tedy nezbytné sledovat s největší pozorností nabídku a poptávku na pracovnímtrhu. Jakmile však zjistí, že v jeho povolání je nedostatek míst a nedostatek př íležitosti k práci, nesmí

vyčkávat dlouhé měsíce, až se snad někde uvolni místo, nýbrž musí hledat práci v jiném oboru. Takové č ekání na zaměstnání, až se samo najde, až se samo vyskytne, je vů bec hloupá věc.



Kdo se stále usilovně snaží najít zaměstnání a kdo si počíná rozumně arozvážně, nemůže prostě zůstat dlouho bez práce.

Mnozí lidé, hledající zaměstnání, neberou vážně toto hledáni nebo nejsou př i tom dost vytrvalí.

Nejlepší naučení, jak najít zaměstnání, zní: Nesmíš se štítit hledání místa,nesmíš se ho bát, nýbrž je pokládat za pravidelnou práci, kterou musíškonat už pro svého nového šéfa.

Kdo chce hodně rychle a jistě najit zase místo, musí pracovat zároveň dvojím směrem: I. Pověř it a požádat prostř edkovatelnu práce (úř ady, svazy a sdružení), jakož i své druhy a známé ozprostř edkování zaměstnání. II. Hledat př ímo místo a ucházet se o ně osobně i písemně. K I. odstavci nutno ještě podotknout, že svým př átelům a druhům musí uchazeč zajistit dobrouodměnu, kdyby se jim podař ilo, opatř it mu dobré zaměstnání. Pak mu jistě neř eknou vyhýbavě, že se

podívají, co se dá dělat, nýbrž skutečně se př ičiní a budou se po ně jakém zaměstnání pro něho ohlížet.

Nikdy nežádat nic zadarmo, ani prostředkování místa.

Tu platí stejně jako pro tisíce jiných př ípadů a př íležitostí staré př ísloví: Ruka ruku myje. Kdo chce brát, musí také dát! Kdo slíbil svým př átelům, známým nebo druhům odměnu za opatř ení ně jakého zaměstnání, musícelou věc pokládat za obchod a vyř izovat jako obchod, který lze právě tak dobř e udělat s někým jiným. Nikdy se př i tom nesmí př íliš odvolávat na př átelskou službu nebo na ochotu, neboť jinak by sečlověk, na něhož se obrací, mohl stydět př ijmout odměnu za prostř edkování. Př ítel se sice bude s počátku vzpírat myšlence nechat si zaplatit svou pomoc, ale tu se mu prostě ř ekne, že uchazeč získává

tímto zaměstnáním výhody, na kterých má př ítel, který je zaopatř il, právem podíl a právem za todostává odměnu. Každý si musí sám ur čit, kolik chce zaplatiti za opatř ení zaměstnání, musí si to vypočíst podle poměr ů, nepokládám však patnáct až dvacet procent prvního měsíčního platu za př íliš mnoho. O prostř edkování místa nežádejte jen jednoho člověka, nýbrž pověř te hledáním a prostř edkovánímvšechny lidi, kteř í vů bec př icházejí v úvahu. Jen tak lze nejrychleji dosáhnouti cíle. Pokud jde o odstavec II., doporučuje se mimo jiné navštívit bývalé př edstavené a uvědomit je o svém postavení a nezaměstnanosti. Kdo dř íve u nich plnil vážně a pilně své úkoly a kdo se ničím neprovinilve své dř ívě jší činnosti, tomu leckde mohou snadno bývalí př edstavení nabídnout nebo prostř edkovatnové zaměstnání. Bohužel jen málo zaměstnanců sleduje tyto cesty, když hledají zaměstnání, ačkoli je to způsob, kterýmá nejvíce vyhlídek na úspěch. Př íčinou tu bývá velmi často zakoř eněný ostych př ed bývalými

př edstavenými, jehož se však může velmi snadno zbavit, kdo použije nauky o úspěchu.

Nutno se zbavit všech předsudk ů a jít zkrátka k představenému s jasnýmvědomím a pevným přesvědčením, že tímto pokusem nelze nic ztratit, avšaklze všechno získat.

Jiný prostř edek, jak si opatř it zaměstnání, jsou noviny. V každém větším městě jsou veř ejné čítárny, vnich jsou bezplatně vyloženy r ůzné denní listy. Je zapotř ebí prohlížet je všechny a všímat si volných auprázdněných nabízených míst. Uchazeč si musí poznamenat místa, která se mu hodí a hned jezpracovat.

Vhodná práce je ta, pro niž se uchazeč při dobré vůli hodí, nikoli jen ta, dokteré má dmi.



Nejde-li o nabídky pod značkou, doporučuji zajít hned k firmám, jež oznamují uprázdněná místo, a př edstavit se hned osobně. V době tísně je nejlepší vzít hned první volné místo. Na červa lze chytit mř inku. na mř inku se chytíštika, která stojí za usmažení. Kdo si najde místo pudle vyložených zásad, dovede si podle nich také pozdě ji budovat postavem.

Doporučuji vyhýbat se písemným žádostem, nejsou-li výslovně požadovány.

Písemné neházení se o zaměstnání

Kde požadují písemnou nabídku, doporučuji sestavit si žádost a odevzdat ji osobně př edstavenému.Obyčejně všechny žádosti o místo docházejí poštou a př i množství žádostí, které v dnešní době př inadbytku pracovních sil a př i př íliš velké nabídce docházejí o každé uprázdněné místo, může sesnadno stát, že právě vaše žádost zůstane nepovšimnuta. Byla-li však žádost podána osobně, a to v nezalepené obálce, téměř vždy si jí př edstavený všimne. Tu je velmi důležité, aby nejen žádost o zaměstnání, nýbrž i všechna vysvědčení nebo opisyvysvědčení byly bezvadné, dokonale čisté. Př ikládají-li se opisy, nesmí to být nikdy proklepky poř ízené na stroji. Každý opis musí vypadat tak, jako by to byl jediný opis originálu. Př ipojí-li se kžádosti jen méněcenný proklepek, vypadá to tak, jako by se uchazeč současně ucházel ještě o jinázaměstnání. Př edstavený však nesmí mít tento dojem, i když je velmi radno a vlastně nezbytno se současně ucházet ještě o jiná místa, aby se tím rychleji našlo ně jaké zaměstnání. Také př i tomto způsobu hledání místamusí mít uchazeč vždy několik želízek zároveň v ohni. Pokud jde o sestavení žádosti o zaměstnání, musí se žádost vypracovat vždy podle nauky o sugesci.Musí z ní jasně a výrazně vystupovat důvěř ivá a sympatická povaha pisatelova. Z písma a z celého způsobu psaní musí byt jasně vidět. že člověk, hledající zaměstnání, je velmičistotný a poř ádný.

Správné a čitelné písmo, rozdělovači znaménka na správném místě, souměrnost ř ádek, které se nesmítlačit místy na sebe a místy zase od sebe rozbíhat! Písmo musí být stejnoměrné, nesmí se psát místyslabě a místy tlačit, písmena musí mít stejný směr. nesmí být místy stojatá a místy zase ležatá —• ztoho všeho lze usuzovat, jakou povahu má uchazeč. Písmo musí být prosté, bez kliček a ozdů bek.nesmí to být ani ryzí krasopis. neboť úmyslný krasopis. nikoli krásné písmo, svědčí, že pisatel ječlověk, který hledí na zevně jšek, nikoli však spolehlivý zaměstnanec. To je velmi důležité, protožemnozí šéfové př i př ijímání zaměstnanců používají grafologie. U člověka, který žil důsledně podle nauky o úspěchu, zmizí z rukopisu všechny př ípadné nepř íznivéznámky samy od sebe, neboť všechny zvláštnosti písma odpovídají důsledně pisatelově povaze.

Pět důležitých věcí

Uvádím nyní některé věci, kterých je tř eba dbát př i osobním ucházení se o zaměstnání a které zároveň platí také pro sestavení žádosti o místo: 1. Co chceš ř íci, ř ekni bez okolk ů; jdi př ímo za svým cílem. 2. Buď pevně př esvědčen, že dostaneš zaměstnání, o které se ucházíš a dívej se př i rozmluvě na př edstaveného př ímo a př ívětivě. 3. Nepros o zaměstnání, nýbrž ř ekni, že se pro ně hodíš a že je rád vezmeš. Je-li to možné, uved1 důkazy své schopnosti, avšak nechlub se př i tom a nechval sama sebe. Vzbudíš více důvěry, když prostě ř ekneš, že můžeš svědomitě konat požadovanou práci, než kdybys vykládal, že je to nepatrnánebo velmi lehká práce pro to, co dovedeš. Vů bec není správné hrát si na chytráka, který všechno ví avšechno umí.

Kdo něco dovede, pro toho je to všechno samozřejmé, proto o tom aninemluví.



4. Odpovídej na všechny otázky př edstaveného zdvoř ile, avšak ur čitě. Nebuď nikdy podlízavý. 5. Nevyzve-li tě př edstavený př ímo, omezuj se jen na vysvětlení věcí, týkajících se povolání. Zezásady nemluv vů bec o své dlouhé nezaměstnanosti a zvláště nemluv o svých špatných poměrech. Kdo si důkladně promyslí tyto poučky a použije jich zároveň s ostatními pravidly osobního vlivu, stavíse, když musí hledat zaměstnání, v očích př edstaveného do nejlepšího světla a volba mezi uchazeči ouprázdněné místo padne jistě na něho.



VII. DÍL

Pravé povolání

Není protivně jšího č lově ka než ten, kdo denně proklíná své povolání, ač koli se mu musí vě novat bud z nutnosti nebo proto, že nemá možnosti d ě lat ně co

jiného. Není nepř íjemně jšího č lově ka než ten, který se ve svém povoláníroztahuje jako v teplém hnízd ě , jež bylo postaveno jen pro ně ho.

Mantegazza.



ř i volbě povolání není nejdůležitě jší chuť nebo záliba pro ně jakou práci, nýbrž vlohy. Nikdonedovede udělat víc, než na kolik stačí jeho síly. Na své povolání musí 86 každý ř ádně př ipravit,zmínil jsem už také, že musí shromažďovat potř ebné vědomosti a doporučoval jsem všímat si

vynikajících lidí ze zvoleného oboru, pozorovat jejich výkony a studovat vzory.PPro volbu povolání platí toto desatero:1. žádné povolání není nízké ani neč estné, jen když se koná poctivě a obratně . 2. Jsou dobrá i špatná povolání; dobrá povolání jsou ta, jimž se vě nují lidé, kteř í se pro ně hodí,

špatná jsou ta, která se konají jen s odporem. J. Žádný obor lidské práce, žádné povolání nic nevynáší, jestliže v ně m pracují nezkušení a necvič enilidé. 4. Každé povolání má své půvaby, výhody a nevýhody. Každý den práce nám otvírá ukryté poklady. 5. Dovedný obuvník múze být právem pyšně jší na své dílo než neschopný advokát, nevě domýuč itel nebo neobratný lékař . 6. Radost z povolání a užitek z ně ho je v př ímém pomě ru k obratnosti, s jakou je kdo vykonává. 7. Každému povolání t ř eba se uč it tam, kde se nejlépe provádí a vě novat se mu tam, kde je nejméně

známo. 8. Hodnotu r ů zných povolání tak jako hodnotu zboží ur č uje poptávka a nabídka. Sout ě ž vládne v ob-chod ě , stejně jako v jiných povoláních a ve všech jiných oborech lidské práce.9. Ideálem každého povoláni je vyt ě žit z ně ho co nejvíce pot ě šeni, vážnosti a zisk u. Protože zisk je

prost ř edkem, kterým lze získat pot ě šení, je zisk nejd ůležit ě jším měř ítkem, které rozhoduje o výhodáchč i nevýhodách povolání, 10. Veliká stálá a nepř emožitelná ne chul proti ur č itému povolání dokazuje bezpeč ně , že se toto

povoláni pro vás nehodí nebo že se sám pro ně nehodíte a pak je nejlépe vzdát se ho co nejrychleji anajít si jiný obor. Kdo pozná, že se zmýlil v povolání, nechť se ho vzdá bez váhání a nenechá se poutat

pýchou, př edsudky nebo ješitností. Není nikdy pozd ě ani v pozdním vě ku změ nit pochybené povolání. Kdo žije soustavně podle nauky o úspě chu, není nikdy př íliš stár, pro toho není nikdy pozd ě napravit

omyl. Ideálem lidské společnosti musí ovšem být, aby se každý dostal na místo, které mu ur čila př íroda anejlepší a nejdokonalejší lidé aby byli vůdci. Tu záleží na vůli, ř ekl jsem vám už, že také vy můžete být vůdcem, že musíte být vůdcem, protože jste úspěšný člověk. Tam svě t se hne, kam se síla např e!

Pro zajímavost uvádím, jak se snaží dosíci tohoto ideálu r ůzné směry a velké podniky v Americe. Neusilují o podř ízení osobnosti, nýbrž o vř ad ě ní každé individuality do společ ného díla. Usilují ospolečnou práci — teamwork — usměrněnou společným cílem. Nechtě jí zaměstnanců, nechtě jí mít v podniku nádeníky, nýbrž spolupracovníky.

Každé povolání má dvě stránky: ideální a věcnou stránku.

Nesmíme zanedbávat ani jednu ani druhou. Ačkoliv věcná stránka povolání poskytuje zisk a živobytí,nesmí se zanedbávat ani snižovat ideální stránka povolání, protože by se tím povolání znehodnotilo akonečně i př ímo ohrozilo.

Proto se musí úspěšný člověk věnovat plně svému povolání a všechny svévlohy, své vrozené i získané vlastnosti přizpůsobí.! hmotné i duchovní stráncesvého povolání.

Ani nejdokonalejší a nejpružně jší člověk by se nedovedl př enést př es nesprávnou volbu povolání,neboť by nebyl spokojen, ani kdyby v něm zbohatl a jeho nálada, nechuť, podrážděnost, nespokojenost

by se vylila také na jeho okolí.



Člověk nespokojený se svým povoláním, člověk, který se pro ně nehodí, nemůže v něm konat nejlepší práci, nemůže v něm podat nejlepší výkony. Nebývá vždy také snadné změnit povolání, které se námnelíbí. Proto se vždy uplatňovala snaha zmenšit možnosti omylu. Tato snaha vedla po válce k použití psychologie a psycho-technických zkoušek pro r ůzná povolání. V Československu provádí tyto psychotechnické zkoušky Masarykova Akademie •práce a poradny pro volbu povolání, které jsou vevšech větších městech. V některých oborech provádě jí se zkoušky učňů a zaměstnanců důmyslnými př ístroji a psychotechnickými zkouškami se vybírají nejvhodně jší lidé. Zmínil jsem už, že mnozízaměstnavatelé užívají také služeb grafologie a dávají rukopisy uchazečů o zaměstnání zkoumat grafo-logovi. Kdo prostudoval mé dílo a zař ídil si život podle nauky o úspěchu, je ve výhodě, protože také z jeho písma vymizí známky nevýhodných vlastností podle toho, jak se zbavoval nežádoucíchvlastností.

Každý se může naučit zaměstnání, po němž touží. Nikdy není pozdě. Váhavýmlidem neschází vlohy a nadání, nýbrž opravdová vůle a odhodlání. Kdo usilovně cvičí a posiluje své vlohy, tomu nikdy nehrozí nebezpečí, že by se

mohl zklamat, zmýlit se v povolání a cítit se v něm neš

ťastným. Musí dosícipravého povolání a protože není všedním davovým člověkem, musí v něm vy-

niknout.

Nyní chci uvést některá povolání a vlastnosti, kterých vyžadují. I když jste spokojen se svým povoláním, snad jste si nevšiml té či oné vlastnosti, kterou můžete ještě zdokonalit a výhodně uplatnit pro svů j prospěch a pro svů j úspěch. Z duševní práce uvádím nejdř íve lékařské povolání, které je jedno z nejtěžších. Lékař má býtumě lcem a uč encem, teoretikem i praktikem, protože svým rozsáhlým vzděláním a zkušenostmi má podle svého nejlepšího vědomí a svědomí zažehnávat nemoci, léčit a chránit nemocné lidi. Lékař musí umět myslit, musí mít pevnou povahu, aby v každém postavení měl rozhled a dovedl serychle rozhodovat. Ú spěšný lékař působí sugestivně na nemocného i na jeho okolí a dovede muvsugerovat důvěru a odvahu. Lékař nesmí léčit jen pro výdělek, nesmí být prospěchář em nebo pouhýmř emeslníkem, musí sloužit pravdě, lepšímu poznání a blahu lidstva. Učitelské povolání je stejně důležité pro veř ejné blaho. Tomuto povolání se mají věnovat jen mnohostranní lidé s velkými vlohami, lidé úplně zdraví tělesně iduševně. Protože učitel má vychovávat také povahu, vzdělávat rozum a šlechtit cit svých žák ů, musí sesnažit získat důkladné odborné vzdělání a musí sám šlechtit a pěstovat nejlepší stránky své

povahy, protože člověk může dávat jiným jen to, co má.

Učitel musí být nestranný, bez předsudk ů, musí mít lásku k svému povolání, kpravdě a spravedlnosti, musí mít velikou rozumovou i citovou znalost lidí,dobré srdce a jemný cit.

Učitel musí umět ovládat své žáky. Pro něho platí více ještě než pro jiné lidi pravidla o sugesci; učitelmusí též umět šetř it síly svých nervů. Dobrý učitel, který se s láskou věnuje svému povolání, sloužímu tělem a duší. Jen tak se může stát silnou osobností, která podmaňuje svému vlivu žáky, otvírá si azískává jejich duše.

Dobrý učitel je oporou státu a šiřitelem civilisace, nechť učí na obecné,mesiánské, na střední nebo na vysoké škole.

Též Úřednické povolání vyžaduje skutečných osobností a celých lidí. Kdysi se pokládala úř ednickádráha za velmi výhodné zaopatř ení, o něž se ucházeli nesamostatní a pohodlní lidé. Úř ednické povolání však vyžaduje značných vě domostí nejen odborných, nýbrž i mravní bezúhonností,



spolehlivost a lásky k povolání. Př i nyně jší povaze politické správy musí mít státní úř edníci mnohoteoretických vědomostí, které musí doplňovat zkušenostmi ze své prakse.

Úřednický stav má veliký význam pro stát, země a obce, neboť nejlepší zákonynejsou nic platné, neprovádě jí-li se řádně skutečně povolanými a svědomitými

úředníky.

Pokud jde o povolání soukromého úředníka, nemusíme je znova rozebírat, poněvadž pro ně platívšechny zásady a směrnice, uvedené v VI. díle, pojednávajícím o úspěšném člověku jako zaměstnanci. Ze svobodných povolání jedno z nejdůležitě jších je povolání Obchodníkovo. Proto jsme mu věnovalitolik místa a odkazuji zde zase na pátý díl, v němž jsme probrali důkladně všechny stránky činnostisamostatného obchodníka. Dodáváme jen, že v tomto oboru lidské činnosti musíme rozlišovatobchodníka a kramář e. Obchodník může být, ba musí být mužem č inu, musí mít rozhled, musí být podnikavý a velkorysý, což kramář nikdy nedovede. Kramář dělí svým prodejním pultem celý svět nadvě části: na prodavače a kupující. Kramář chce rychle vydělat mnoho peněz, vidí v zákazníkovi dojnou krávu a nejradě ji by mu vytáhl zkapsy všechny peníze. Obchodníkovi naopak je nejvyšším zákonem služba zákazníkovi, kterou sloužítaké sobě a celé lidské společnosti. Ř emeslo má zlaté dno, praví staré př ísloví, které se ještě osvědčuje všude, kde ř emeslu neublížilatovární výroba. Kdysi bylo ř emeslo uměním, dnes je to technika. Proto v r ůzných odvětvích se zř emeslník ů stali tovární dělníci.

Ř emeslník, který chce obstáti v úporné soutěži moderního života, musí býtobratný, zdatný, snaživý, vynalézavý a podnikavý. Tak se může dopracovatblahobytu a spokojenosti se svým dílem a svým povoláním.

Ř emeslník musí byt také osobnosti a př i usilovné práci musí se stále vzdělávat, získávat nové poznatky a vědomosti, aby byl stále na výši doby. Prostř ední, neobratní nebo neschopni ř emeslnícinemohou se udržet, na konec se musí vzdát svého povolání a jít pracovat do továrny. Je sice pravda, žena př íklad obuvníci jsou stále více ničeni tovární výrobou, krejčí těžce snášejí soutěž laciné konfekce,že to nebo onu ř emeslo musí těžce zápasit s poměry a př ece najdou se obuvnici a krejč í, kteř í bynemě nili ani s továrníkem. Kdysi ur čovaly poměry samy ř emeslníkovu životní dráhu. Doma, se poctivě vyučil ř emeslu, pak šel nazkušenou, podnikavý a čilý mladík prošel kus světa, poznal cizí pracovní metody, naučil se ještě mnohému v cizině a když se vrátil domu, usadil se na vhodném místě, založil si domácnost a domov a pilnou prací dosáhl blahobytu. Tyto idylické doby dávno minuly, ř emeslník musí být v nyně jší době také obchodníkem, musí umětnejen vyrábět, nýbrž i nakupovat a prodávat, musí se stýkat se zákazníky, musí se naučitspolečenským způsobům.

Mladý řemeslník si musí uvědomit, že nestaří se vyučit, že teprve po vyučenínastává pro něho doba pravého a stálého učení.

Podnikavý ř emeslník musí do ciziny, musí tř íbit svů j vkus, doplňovat své odborné vzdělání a ukládatkaždý groš, aby se pozdě ji mohl osamostatnit.

Úspěšný člověk pracuje pro budoucnost, pro přítomnou dobu, byť se mu sebelépe vedlo, nikdy nezapomíná na svů j cíl.

Ř emeslník musí byt také znalcem lidí, jejich zálib a sklonu.

Musí znát společenské způsoby a musí umět vystupovat. Př ijde-li k zákazníkovi s pracovní zástěrou u pasu a v umouněné. špinavé haleně, odbude ho služebná na schodech, př i-jde-li však v moderním,



slušném a nenápadném obleku a dovede-li se vhodně chovat, jedná s nim př ednosta domácnosti nebomajitel domu sám. Zdatný ř emeslník musí stále odebírat a číst odbornou literaturu, musí sledovat všechny novinky vesvém oboru, aby mohl zákazníkovi podávat návrhy a rozpočty, musí umět nerozhodnému nebováhavému zákazníkovi vsugerovat ( viz zákony sugesce!) nutnost objednávky a nedovede-li si zá-kazník vybrat, musí mu vsugerovat svů j vkus. To dovedou zvláště ženy, které bývají lepšímidiplomatkami než muži. Př ijde-li k švadleně nebo do módního salonu náladová, vyběračná zákaznice, jistě ji dovedná švadlena neodbude, ale ukáže jí módní časopisy, modely, novinky a vědomě či bez-děky používajíc sugesce př esvědčí ji o tom, že ten nebo onen stř ih, ta či ona látka a barva by jí př ecenejlépe slušela a dosáhne vždy úspěchu, zvláště tehdy, netrvá-li zákaznice na svém proto, že ví co chcea co potř ebuje, nýbrž týrá jen z rozmaru a náladovosti.

Ř emeslník nesmí nikdy přijímat své zákazníky ve své dílně, nýbrž ve zvláštnímístnosti, nechť je sebe menší a sebe prostší, třeba ve svém bytě.

Tam mu ukáže vzorky a návrhy, tam s ním ujedná zakázku a je-li toho zapotř ebí, může ho zavést i doskladu a ukázat mu hotové výrobky. Ř emeslník musí být zkrátka obchodníkem a musí umět svů j

obchod ukázat v nejlepším světle. Proto nemá vodit zákazníky do dílny. Nehotová, rozdělaná práce nevypadá nikdy pěkně a svádí k nepř íznivé kritice zvláště neodborník;'. Návštěva rozptyluje také pozornost učňů a pomocník ů, kteř í mohou takto snadno zvědět r ůznáobchodní tajemství podniku a nejsou-li spokojeni se svým místem, mohou odejit ke konkurentovi a dátmu cenné pokyny.

Živnostník.

nechť provozuje živnost ř emeslnou, svobodnou či koncesovanou, musí si počínat pravě tak jakoř emeslník, aby byl stále na výši doby a musí být obchodníkem.

Zemědělská práce

vyžaduje zvláštních osobních vlastnosti: liší se sice podle Podnebí a krajů, avšak zemědělec musí mítvšude stejné základní vlastnosti. Zemědělská práce vyžaduje zdraví, síly a vytrvalosti, které nemíváměstské obyvatelstvo. Proto zř ídka se také městské dělnictvo odhodlá jít za prací na venkov. Naopak př iliv z venkova do měst v dobách, kdy v zemědělství není práce, bývá značný, venkovskéobyvatelstvo stěhuje se do měst a tento př íliv je důležitý pro obrození degenerovaného městskéhoobyvatelstva, které mívá zničené nebo aspoň značně oslabené nervy shonem ve velikém městskémruchu. Zemědělec v naší době musí mít zkušenost, rozhled a rozvahu, musí být obchodníkem, nesmí se jen

starat o pole, aby bylo včas ř ádně obděláno, aby včas sklidil úrodu, zemědělec musí sledovat takécenový vývoj plodin, které pěstuje, aby je mohl výhodně zpeněžit. Všechna povolání vyžadují tedy vloh a schopností, které je tř eba pěstovat, vyvíjet a cvičit. Na konec ještě uvedu vlastnosti potř ebné pro jednotlivá povolání, jež musí mít v dostatečné míř e každý, kdochce ve svém oboru vyniknout.

Studium přírodních věd

vyžaduje soudnosti, logického myšlení, smyslu pro soustavnost a číslice, smyslu pro tvary a barvy.

Lékař

musí být dobrým pozorovatelem, musí být rázný, odhodlaný, duchapř ítomný, musí mít důvěru v sebea své znalosti, nesmí se ničeho štítit a musí si př i svém povolání zachovat lásku k bližnímu.



Právník musí být svědomitý, kritický, musí logicky myslit a musí mít paměť pro fakta.

Bohoslovce nemůžeme si př edstavit bez živé viry idealismu př esvědčeni. Dobrý bohoslovec má být také dobrýmř ečníkem, nesmi se však stát fanatikem a nesnášenlivým člověkem.

Herec nesmí ani v divadelním prostř edí ztratit idealismus a lásku k divadlu, musí dokonale ovládat ř eč jakovýrazový prostř edek a musí být ctižádostivý.

Technik a stavitel potř ebuje konstruk čního smyslu, dále smyslu pro tvary a rozměry, pro číslice, poř ádek, musí býtdobrým pozorovatelem.

Výtvarný umělec neobejde se bez vlastností, které musí mít technik a stavitel a kromě toho musí mít ještě smysl pro

barvy.

Obchodník, to je úspěšný obchodník v našem smyslu, musí být svědomitý, rázný, opatrný, musí mít rozhled, smysl pro číslice, čas a poř ádek a musí mít paměť pro zkušenosti.

To jsou vlastnosti, kterých vyžadují jednotlivá povolání a kdo je má, ať vevětší či menší mí ře, avšak soustavně je cvičí a při tom má své povolání rád,

nemůže se zklamat, musí se stát úspěšným a spokojeným člověkem, musí cítit,že našel pravé povolání, které ho plně zaměstnává a uspokojuje a v němž musídojíti svého konečného cíle — úspěchu.



VIII. DÍLA

Praktická znalost lidí

Znalost lidí neznamená vynášetně které lidi do nebe a jiné odsuzovat,

nýbrž vě d ě t, jak si poč ínat s jednotlivcem, jak podporovat nejlepší

stránky jeho bytosti a povahy.V každém č lově ku d ř ímá ně co

dobrého, je nutno jen mít upř ímnou vůli

to také najít.



etř eba zvlášť zdůrazňovat, že pro úspěšný život je nezbytná znalost lidí. Kolik zklamání akolik nezdar ů musí člověk zažít jen proto, že neprohlédl dost rychle a včas povahu svých bližních!

Téměř každý duševně čilý, probudilý člověk stává se časem i už bezděky znalcem lidí, a to činnostísvého podvě domí, jímž instinktivně vycítí, jakou má ten či onen člověk povahu. Tato citová znalostlidí je nejlepší a nejspolehlivě jší, jestliže se provádí soustavně. Cit pro povahové vlastnosti lze cvikem tak bezpečně vypěstit, že se zvláštnosti některého člověka př ímo pociťují. Tu se lze zmýlit jen tehdy, když se ně jaký člověk posuzuje už s utkvělýmzakoř eněným př edsudkem. V každém člověku dř ímá schopnost vycítit nebo vytušit povahu, zvláště pak v člověku, který už jednou něco tušil, i když si toto tušení teprve pozdě ji plně uvědomuje. Totododatečné osvědčení př edtuchy nemá ovšem účelu ani smyslu, toto tušení si musíme např ed uvědomit. Kdo chce toho dosíci, musí se naučit všímat si tohoto vnit ř ního cít ě ní. Než však začnu vysvětlovat podrobně ji tyto věci, vysvětlím ještě, čím může podvědomí vycítit povahu jiného člověka. Upustíme-liod výkladu pomocí telepatie, tedy se to dě je podvě domou č inností pamě ti a ducha, která je úplnéstejná, jako př i čtení. Př emýšleli jste už někdy o tom, čím to je, že př i pouhém pozorování slova hned víte, co toto slovoznamená? Potř ebujete jen př elétnout větu a hned víte, co je touto větou míněno. Není tu vědomé

kombinace písmen, není tu vědomého

ř ádění slov za sebou, je to jen zjišt

ění a v

ědění, které však postupuje ohromnou rychlostí.

Celý tento postup je docela samozř ejmý, tak samozř ejmý, že o něm vů bec ani nepř emýšlíme a že si jejneuvědomujeme. To všechno je výsledek automatické činnosti paměti, která nastává jen na smyslový popud (u čtení působením na zrakový nerv). Ve chvíli, kdy se naše pozornost obrátí na psané slovo uvědomujeme si obraz, který se vztahuje na totoslovo a umožňuje porozumět slovu. To se však může stát jen tehdy, je-li nám ono slovo známo. Neznáme-liho. nenajde se pro ně v paměti př iměř ený obraz a proto nám také zůstane nesrozumitelný smysl slova.

Můžeme-li číst, je to ledy důkaz, že čteme slova, jejichž vhodné a přiléhavéobrazy musí se nalézat v paměti.

Čím rychleji můžeme číst, tím rychleji vyvstávají v našem vědomí jednotlivé obrazy, což je zase možné jentehdy, jsou-li dosti mocné. Obraz (př edstava) nabývá moci a síly, upoutá-li často a plně naši pozornost; četli jste už v kapitole o duševních př íčinách úspěchu, že pozornost je prostř edek pro oduševnění př edstav. Zatím nepotř ebujeme více vysvětlovat vnitř ní pochody př i činnosti paměti. To postačí plně, abychom pochopili v praktické znalosti lidí práci podvědomí př i odhadování jejich povahy citem. To byl smysl a účeltohoto výkladu. Není vů bec zásadního rozdílu mezi porozuměním slovům a poznáváním povahovýchvlastností, neboť také obraz povahové vlastnosti vzniká stejně jako obraz slova spojením ur čitých podlezevně jšku rozeznatelných známek. Nacházejí-li se tyto známky v naší paměti, způsobí týmž postupem, jak jsme nahoř e popsali, že opět poznáváme ur čitou vlastnost právě tak, jako rozumíme slovu.

Podvědomé vystižení povahy

jakmile docela vědomě zachycujeme v sobě vně jší zjistitelné známky povahovýchvlastností tak jako písmena abecedy a cvičíme se v kombinačním umění, je pronás poznávání povahy právě tak samozřejmé a jasné jako okamžité porozuměnísmyslu slov.

Potř ebujeme se pak jen povrchně stýkat s člověkem a víme hned — aniž bychom se rozmýšleli — jakoumá povahu. To je pak poznávání povahy podvědomou duševní činnosti. Jestliže jsem o tomto způsobutvrdil, že je to nejbezpeč ně jší a nejspolehlivě jší metoda znalosti lidí. je to odůvodněno zvláště př esnou a

spolehlivou prací podvě domí, které samo kombinuje dohromady jednotlivé známky povahy. Naše podvědomí, jehož výkonností a výkony se budeme pozdě ji ještě podrobně ji obírat, jeví se už zde jako

neobyčejně vzácný pomocník k úspěchu, jehož pomoci nikdy nemůžeme dost a dort využít. Protože jste dokonale porozuměli mým dosavadním vývodům, víte už, že nejbližší úkol pro získání znalostilidí je osvojit si a zapamatovat vě domě a zámě rně písmena povahové abecedy. Je vám už známo, že



jsou taková písmena. Potř eboval-li Napoleon muže pevné, rázné povahy, ř íkal: „P ř iveď te mi ně koho svelikým nosem." Podobně je ještě velmi mnoho jiných značek, které ukazují na povahové založeníčlověka. Než se však dostaneme k těmto značkám, musíme ještě podat vysvětlení o schopnosti těchlidí, kteř í, neznajíce jediné povahové značky, př ece poznají povahu člověka, a to svým tušením nebosvým citem. Také to je výsledek podvědomé duševní činnosti postupující týmž způsobem, jak jsme jej již popsali, jenže takový člověk bezděky, aniž si t o uvě domoval, zachytil v podvědomí tyto povahovéznaky.

Naše podvědomí pozoruje a zaznamenává ve své paměti nejen všechnypostřehy, které proniknou k našemu vědomí, nýbrž i všechno ostatní, co náležído okruhu našich zájmů.

Protože tyto dojmy, zachycené bez našeho chtění a bez naší vůle, se nesetkaly s naší pozorností, pozdě ji si jich zpravidla ani dodatečně neuvědomujeme; ony dojmy působí na jiné př edstavy anebo se projevují výhradně jen ur čitými pocity, leč jen tehdy, jestliže nepř evládají opačné dojmy nebo př edstavy. Tento stav vzniká, když pozornost není poutána vůlí, na př íklad př i usínání nebo probouzení, kdy neuvědoměle zachycené dojmy často mají vliv na život ve snách a pak př i takových př íležitostech, kde ně jaká okolnost zavede naši pozornost do blízkosti těchto dojmů. Takové okolnosti se vyskytnou, když člověk není si jist ně jakou věcí a př emýšlí. aniž myslil na ur čitouvěc. Tu se pak náhle dostaví zvláštní pocity nebo tušení, jehož př íčinou jsou právě neuvědomělezachycené dojmy. Př i takových př íležitostech lze pak nejzř etelně ji vycítit povahové vlastnosti. Podobně jako vědomě zachycené dojmy a vjemy nejsnáze a nejmocně ji se vracejí v našem vědomí, jestliže se častě ji setkávají s pozorností, tak se také dě je s neuvědoměle a podvědomě chycenýmidojmy a vjemy.

Čím častě ji pozoruje naše podvědomí některou povahovou známku, tím většíživotní síly nabude její obraz, jejž máme uložený ve své paměti a tím větší vliv

může pak mít na život našich představ a citů.

Proto je jasné, že nejlepšími znalci lidí s pomocí svého citu jsou takoví lidé, kteř í jednak už velmičasto se velmi úzce stýkali s lidmi a jednak svému čtení myšlenek nechali častě ji volné pole. Lidé stouto poslední vlastností jsou opakem logicky myslících lidí a jsou založeni intuitivně . Tu je zasesnadné porozumět, že se tím myslí citlivost pro výsledky podvědomé duševní činnosti.

Citové poznávání povahových vlastností je tedy intuice.

Cíl je nejspolehlivě jší znalec lidí

Abych vám dokázal, že ani vy nepostrádáte intuitivní znalosti lidí, zeptám se vás: Jaký máte pocit,když podáváte ruku člověkovi, který vám podá velmi pomalu a zdráhá ve jen koneč ky prst ů tak, že jevám sotva vů bec podá? Jistě se vás to dotkne velmi nepř íjemně . Jste jistě rádi, když se k vám takovýčlověk obrátí zády. Nuže, váš pocit vás neklame! Lidé, kteř í takto podávají ruku na pozdrav, jsouchladní a vypočítaví sobci, kteř í znají jen sebe a svů j prospěch. A proč máte tento nepř íjemný pocit?Protože vaše podvědomí zná tuto známku povahy, to je nepř íjemný, nemilý stisk ruky. velmi dobř e zezkušenosti a jako nejlepší váš pomocník na cestě k úspěchu chce vás varovat od nízce smýšlejících améněcenných nebo zlých lidi. Už na tomto jediném př íkladě vidíte, že jste také ve svém podvědomíznalcem lidí. Jestliže jste si toho dosud mnoho nevšímali nebo si toho ani -vů bec nevšimli, je to jen proto, že jste se vů bec př íliš málo starali o schopnosti svého podvědomí, takže se nemohly projevit. Známou skutečnost, že ženy mívají mnohem větší smysl pro lidské povahy než muži. lze vysvětlit jen

tím, že žena si mnohem více všímá svého citového života a tím také svého podvědomí než muž. Uženy př evládá cit, u muže rozum. Cit je však nezbytný pro poznávání lidi a lidských vlastností citem.



Nyní vám udám některé znaky povahy, jež úplně postačí, aby vám usnadnily poznávání a znalost lidí.Badání o lidské povaze př ineslo za tu dlouhou dobu, kterou se jím lidé obírají, již takové množstvívýsledk ů, že by se jimi daly vyplnit veliké tlusté knihy. Ačkoli jsou tyto výsledky velmi cenné,můžeme v praksi upotř ebit př ece jen ur čité části. Většina lidí, kteř í dobyli velikých úspěchů, mělasvou znalost lidí ze života, méně z knih. Proto také povahové znaky, uvedené na tomto místě, mají posloužit jen jako ukazatel, jak lze posuzovat povahy, protože podle dosavadních návodů musí se beztak př enést do podvědomí, neboť jen podvědomí dovede nejspolehlivě ji a nejrychleji odhadnoutnaše bližní.

Pro správnou orientaci zmiňuji se však už předem o těchto známkách lidsképovahy, že nikdy nestačí zjištění jen jediného znaku, aby se mohlo bezvadně aneomylně usuzovat, že tu jde o některou význačnou vlastnost. Teprvekombinace různých znak ů stejného druhu sdružená s možností, aby je poznalopodvědomí, dokazuje přítomnost určitých rysů povahy.

Charakteristické znaky hlavy Vlasy

černé a hnědé: nadbytek temperamentu. neklidná hlava, zpravidla jednostranná síla vůle. plavé: stálá povaha, podléhající však lehce vlivům.

ježaté: př íkrý, svévolný, tvrdohlavý člověk. měkké: povolný, jemný, jemnocitný, citlivý.kadeřavé: svéhlavý, tvrdohlavý.tvrdé a hrubé: divoký, zatvrzelý.

Ucho pěkně formované: smysl pro soulad a družnost.

přirostlé boltce; úsečná povaha, citlivá, pánovitá.velké boltce: znak dobré paměti.dlouhé a úzké ucho: závistivá povaha.

Brada kulatá: dobromyslnost, zvláště má-li brada dolíčky. hranatá: síla vůle, energie, vytrvalost. Špičatá: hamižnost, lakota. plochá a malá: slabá vůle, lehce podléhající vlivům. dvojitá brada (podbradek): flegma, sklon k pohodlnosti.

Rty naduřelé: smyslnost.úzké a pevně sevřené: silná vůle, mlčelivost, pesimismus. neklidné: posměšná povaha. rudé: znak pevného zdraví- zsinalé: slabost, churavost, náchylnost k nemocí-

Ústa veliká: silný pohlavní pud, smyslnost.

malá: skromnost, zdrženlivost.otevřená: nedostatek inteligence



našpulená: potutelnost.

Vous Silný a hrubý: statný a mužný. tenký a řídký: bujnost, zženštilost, náruživost.rezavý: lstivost, zlost.

Nos veliký: silná povahamalý: slabá osobnost- velmi často lživá a mnohomluvná. Špičatý: zvědavost, lakota. tupý: bezstarostnost, veselí. Silný a zduřelý: touha po požitcích, slabá vůle, často brutální.

Hřbet nosu rovný, lak zvaný řecký nos: smysl pro krásu a harmonii.zahnutý, tak zv. orlí nos: nezávislost, vytrvalost, odvaha, odhodlanost, sebeovládání.prohnutý, s tak zv. sedlem: nedostatek logického úsudku, lehce podléhající vlivům.široký: značná tělesná síla, dobromyslnost, pečlivost.Úzký: citlivost, náladovost, mstivost, značná popudlivost, vnitř ní rozechvění lze často poznat podlechvění chř ípí.

Nosní dírky malé: bázlivost, slabá vůle, skromnost.velké: velká životní síla, požitkář ství.

Oči velké: poctivost, energie, odvaha, sebeobětování, idealismus. malé: nedůvěř ivé, lstivé, často chytré.hnědé a černé: živé, nevyzpytatelné. modré: pozor, zdání klame! Modré oči neznamenají nikterak vždycky také věrnost.šedé: tvrdé, vytrvalé. smíšených barev (šedozelené): nevyzpytatelné, měnivé.

Obočí kosmaté: energie, pevná povaha.řídké: nedostatek vytrvalosti a slabá vůle.husté: síla vůle.srostlé: nezbadatelná, nedůvěř ivá povaha. hodně obloukovité: vzletné myšlenky, čilá fantasie, více intuice než logiky.

Čelo vysoké, harmonicky klenuté nahoru: inteligence. (Všimněte si fotografií a obrazů hlav učenců aumělců.) Míněni o hodnotě posuzování čela jako prostř edku pro posuzování duševních schopností sevelmi rozchází. Je prokázáno, že někdy také pod nízkým čelem je inteligentní mozek. Proto je takélépe nepř ikládat př íliš veliký význam klenutí čela nebo aspoň neusuzovat dř íve, dokud se čelo

neprozkoumá se všech stran. Tu je nutno si všímat nejen výšky a šíř ky čela, nýbrž také jeho rozdělení



na ur čitá políčka. Protože neklamné posouzení čela vyžaduje zároveň důkladných znalostí lebky(kraniologie), nemůžeme se jím zde důkladně ji zabývat.

Ví čka svislá horní ví čka: ospalost, zženštilost.stále mrkající: slabost.hustě obrvená: stálost a pevnost.

R ůzné známky povahy držení těla přímé: sebeovládání, rozhodnost, odhodlanost.Skleslé: nedostatek energie, lehce podléhající vlivům, zapomnětlivost.

Chůze klidná a jistá • sebevědomí, síla vůle. důvěryhodnost.

hlučná a dunivá: neohrabanost, hrubost a

často bezohlednost. tichá a plíživá: nedůvěra, vypočítavost, často nepoctivost.

hopsavá: radost ze života, veselí, povrchnost.nestejnoměrná: často zmatené myšlenky.

Ruce silné, pěkně utvářené ruce: Zmužilost a rozvaha.masité: př evaha hmotných zájmů, rozum podléhá citu.krátké prsty: nadvláda hmotných zájmů, smysl pro praktické věci; duševní věci pojímá téměř výhradně citem. dlouhé a úzké prsty: př evaha duševních zájmů: nehodí se dobř e pro tělesnou práci.

masité prsty vybíhající do špičky: záliba v zábavách. jako honba měkká ruka u muže: ženská povaha, nadvláda citu.pevná kostnatá ruka u ženy: mužské vlastnosti.dlouhé ruce: síla, energie.krátké ruce: sklon k pohodlnosti.

Hlas Silný: veliká životní síla. hluboký: mužnost, vážnost, u ženy často zvrácený citový život. měkký: nadvláda citu, mnoho ohledů a povolnosti. Sk řípavý: hádavá povaha, závistivá, malicherná. nečistý a kvákavý: nedostatek sebevědomí, často duševní vady a poruchy, nebo nesoulad vduševním životě. třesavý: bázlivost a malomyslnost.plačtivý: nedůvěř ivost a hrabivost. př ílišná citlivost.

Mluva mručivá: záporný poměr k životu a téměř vždycky nedostatek sebedůvěry, velmi často takénepoctivost nebo duševní poruchy. nosová: záporné vlastnosti, neupř ímnost, zlomyslnost.

zřetelná.: otev

ř enost, veliká schopnost se soust

ř edit.pevná: sebevědomí, otevř enost, kladný názor na život.



časté slibování: rychle myslí, velmi často se však jeví nedostatečné soustř edění: ř íká-li se opak toho.co se má a musí ř íci. je to důkaz, že mluvící buď pochybuje o tom, co ř íká nebo vů bec myslí př i tom,když mluví, na něco docela jiného. Slibování se velmi často ř ídí zmatenými př edstavami v podvědomí.

Pohled sklopený při řeči: ostýchavost, nedostatek sebedůvěry, často však také nepoctivost. přímý a volný: sebedůvěra, poctivost.

Výraz tváře měnivý výraz obličeje: pře vládání citu, nedostatečné ovládání sebe sama, nestálost vyrovnaný výraz obličeje: sebeovládání, síla vůle, nesnadno podléhající vlivům. svislé koutky: záporný směr myšlení.

Smích

srdečný, hlasitý: poctivost. jemný: vyrovnaná, ušlechtilá povaha.koutkem úst nebo jen polovinou tváře: pohrdání,často cynismus.

jen dolním svalstvem obličeje, oči zůstanou lhostejné: faleš, klam. V takových př ípadech seobličej sešklebí.

Posouzení povahy podle různých zvyků pití Neobyčejní lidé mívají také neobyčejné zvyky. Kdo na př íklad nevezme svou sklenici nebo svů j šálek — jak je zvykem — za ucho. jde svou vlastní cestou v životě a stará se málo o své okolí. Jeho zajímá jen podstata věcí, nikoli vedlejší věci a podrobnosti. Tak jak uchopí svů j šálek, tak se chápe také všeho

v životě: je vždy svévolný a př i tom nezř ídka př íkrý a tvrdý.

Kouření Také r ůzné způsoby lidí př i kouř ení skýtají mnoho cenných pokynů a náznak ů pro znalce lidí. Muž s př ímou povahou drží svů j doutník nebo cigaretu mezi ukazováčkem a prostř edníkem, žhavým koncemod sebe. Opačně si počíná zamyšlený, př emýšlivý a soustř eděný člověk: Drží doutník nebo cigaretutak, že žhavý konec směř uje k dlani. Toto držení cigarety vyplývá ze snahy zbavit se všehozbytečného odvrácení pozornosti př i př emýšlení, neboť drží-li se cigareta žhavým koncem ven, odsebe, je nutno ji stále pozorovat, aby žhavý tabák nebo popel nezpůsobil ně jakou škodu. Př i kouř enílze také poznat ješitnost. Ješitný člověk nejen pečlivě češe a př ehnaně uhlazuje své vlasy, každouchvilku si sáhne na kravatu, aby se př esvědčil, že mu dobř e sedí a snaží se, aby se všechno na něm

líbilo, nýbrž i elegantním obloukem podává si cigaretu do úst. Lidé, kteř í velmi pečují o své tělesné blaho, držívají rovněž cigaretu žhavým koncem od sebe, př i tom však stále oklepávají prstem popel.Ťukají do cigarety i když nemají co oklepávat. Často se tento zvyk vykládá jako projev nervosy. Je tosice často pravda, ale př es to se tento zvyk vyvinul ze zmíněné vlastnosti. Jestliže se popel taktooklepává nad popelníkem, není to tak zlé a nikomu to nevadí, jestliže se však oklepává prostě dovzduchu bez ohledu, že popel nebo žhavý tabák padá na koberec, dokazuje tento zvyk lhostejnost anedostatek uvažování, když se pak popel takto oklepává v cizích bytech, projevuje se tím sobectví a bezohlednost.

Pozdrav slovem Nejdř íve slovní pozdrav: Kdo ř íká zkrátka a rázně ..dobrý den" a ..na shledanou", jedná také zkrátka,

odhodlaně a ur čitě a mívá také bezpečné vystupováni. Z př ehnané zdvoř ilosti v pozdravu lze usuzovattaké na př epínání, velmi často však na faleš a na falešnou oddanost.



Stisk ruky: Více než slovní pozdrav ř íká nám stisk ruky. Muži př ímé poctivé povahy uchopí hned pravici podanouna pozdrav a stisknou ji pevně a silné. Váhaví a ostýchaví lidé chopí se jen váhavě podané ruky a téměř vů bec ji nestisknou. Chladní lidé

bez srdce neodpovídají vů bec na stisk ruky, jejich ruka je studená a jako neživá. Nejnápadně jší je však stisk ruky lakomce a bezohledného sobce, jejž jsme už dř íve popsali. Takovýčlověk jen s odporem nechává jiné lidi dotknout se konečk ů svých prstů. Př ílišnou zdrželivost a neobyčejné sebevědomí, které se někdy zvrhá v chorobnou pýchu adomýšlivost, lze naráz poznat, jestliže někdo neodpoví vů bec stisknutím ruky a tvář í se jako by vů becneviděl ruky podané na pozdrav. Na takové lidi lze opravdu jen stěží působit, neboť jsou to lidé plní př edsudk ů. Stanou se obyčejně př ístupní teprve tehdy, když zpozorují, že to poslouží jejich zájmům.Jakmile to zpozorují, ukazují se potom mnohdy právě s opačné stránky.

Znalost lidí v praksi

Kdo chce mít skutečně užitek z uvedených známek povahy, musí si je nejdř íve dobř e zapamatovat,musí si je př ímo vrýt do paměti. Je to mnohem snazší než se obyčejně soudí, zvláště pokud jde ocharakteristické znaky hlavy, neboť jsem je sestavil podle ur čitého pravidla. Tyto znaky jsemuspoř ádal tak. abychom je mohli sledovat a probírat v kruhu. Srovnejte sami: nejdř íve jsou popsányvlasy, potom ucho, pak se postupuje zdola nahoru, následuje brada, rty. ústa, nos, oči, obočí a konečně čelo. V tomto poř adí lze si velmi snadno zapamatovat povahové znaky. Má-li se tedy vyzkoumat něčí povaha, postupuje se př i posuzování hlavy vždy od vlasů př es bradu a končí se čelem. Stejně snadné je zapamatovat si význam jednotlivých znak ů povahy. Tu postupujeme zase soustavně.Bylo by to namáhavé, pamatovat si všechno najednou, proto si zase nejdř íve rozdělíme všechenmateriál na menší díly. Jeden dílek zahrnuje jeden povahový znak a je to právě úkol na jeden den.

Zapamatování povahových znak ů

Celý materiál začneme zpracovávat tak, že si r ůzné výklady jednoho povahového znaku napíšeme namalý lístek. Když jsme si zaznamenali výklady a význam, musíme jít mezi lidi a pozorovat, a to vždy jen s ohledem na povahový znak, jejž právě studujeme a zpracujeme.

Tak na příklad pozorujeme v pondělí nosy všech svých bližních, v úterývšechny rty, ve středu všechny oči, ve čtvrtek všechna ústa atd. až proberemevšechny znaky.

Způsob činnosti, kterou musíme vyvíjet př i tomto pozorování, podává se sám. Je to stálé srovnávání

ur čitých znak ů 8 výkladem, jejž máme poznamenaný na lístku. Tohoto lístku ovšem používáme jentehdy, když si nevzpomeneme na př íslušný výklad. Už na tomto místě musím se zase vrátit k vysvětlení, které jsem podal na začátku tohoto oddílu:chceme si vyvinout automatické posuzování lidských povah pomocí svého podvědomí. Z té př íčinymusíme si jednotlivé povahové znaky i 8 jejich významem a výkladem vryt tak pevně do paměti, že sina ně kdykoli dovedeme vzpomenout bez nejmenší námahy. Musí nás tak ř íkajíc samy od sebenapadnout, jakmile je jen zahlédneme. Dosáhneme toho snadno, když postupujeme právě tak. jakokdyž se učíme písmenkám.

Pozorování, o němž jsem se dříve zmínil, nesmíme proto zásadně nikdy přejítžádný povahový znak, aniž bychom si živě nevyvolali ve svém vědomí jeho

význam a výklad, který tu přichází v úvahu.



Tak si musíme stále počínat a neustávat ani tehdy, když už soudíme, že docelapřesně známe a dokonale dovedeme rozeznávat charakteristické znaky. Nesmínám záležet jen na tom, abychom se v nich důkladně vyznali, nýbrž hlavně natom, aby určité znaky docela lehce pronikly k našemu vědomí, aniž bychom onich musili napřed uvažovat a přemýšlet.

Soustavným pozorováním a soustavným opakováním jsou nám tyto znaky docela běžné. Teprve když jsme dosáhli toho, že se vů bec nemusíme namáhat př i rozboru těchto znak ů, můžeme př ejít kvlastnímu posuzování povahy. Základem tohoto posuzování je správná kombinace povahových znak ů.Také tu se musí postupovat velmi soustavně. Tak jako jsme dř íve pozorovali ur čité orgány a zvyky lidí i jiné věci, musíme nyní upoutat svou pozornost na ur čité vlastnosti. Také tu se probírá každý den a ještě lépe vždy dva až tř i dny jen jednavlastnost. Nejdř íve pozorujeme a zjišťujeme u člověka, jehož chceme posoudit, všechny znaky, kterésvědčí pr o nebo proti vlastnosti, kterou chceme zjistit. Potom se začíná pravé kombinační umění. Na př íklad č tyř i znaky svědčí o silné vůli pozorovaného, t ř iznaky svědčí proti nim, vyplývá tedy z toho závěr, že posuzovaný člověk má jen prost ř edně silnou

vůli. Právě tak si počínáme také př i zjišťování ostatních vlastností.

II. Kombinační technika Poznání jen jediné vlastnosti nedovoluje však ještě vyvozovat konečný závěr ocelkové povaze.

Několik týdnů po sobě cvičíme se pilně v pozorováni, poznávání a posuzováni ur čitých vlastností a potom teprve se pustíme do rozhodného stadia — posuzování povahy. Pro ně je zapotř ebí př i posuzování lidi najit a zjistit současně všechny jejich vlastnosti a potom je rovněž porovnávat akombinovat, a to proto, že tu záleží na poznání, které vlastnosti př evládají.

Tu se začíná práce podvědomí, které jediné může při veliké růzností lidskýchpovah dodat a podat skutečně upotřebitelné užitečné výsledky pro kombinacirůzných vlastností.

Kdo se cvičil na znalce lidí př esně podle mého př edcházejícího popisu, u toho se také velmi rychle projeví spolupráce podvědomí, neboť jen soustavným př edběžným cvičením směř ujícím k posuzování povahy se podnítí činnost podvědomí. Nejdř íve se však musí provádět posuzování povahy ně jakou dobu docela úmyslné a uvě domě le a to takdlouho, dokud nepozorujeme, že se dostavil bezpeč ný smysl a cit pro vlastnosti jiných lidí. Doporučuji podle nabytých zkušeností a vědění posuzovat nejdř íve povahy lidí ve svém prostř edí a ve

svém okolí, protože tím lze získat př esvědčení, že je absolutně možné posoudit člověka podle vně jšíchznak ů, jež u něho lze zjistit.

V té mí ře, v jaké roste foto přesvědčení, zlepšuje se také posuzování povahyzvýšenou činností podvědomí, která je podmíněna právě tímto přesvědčením;podvědomí pak při tomto posuzování nenápadně, nepozorovatelně a stálesilně ji tlačí správné představy o povaze pozorovaného člověka do popředínašeho vědomí.

Př esná doba, kdy lze př estat s drobnou př ípravnou prací pro posuzování povahy, kterou jsem probral v př edcházejících odstavcích (význam jednotlivých podrobností pro poznání a výklad povahovýchvlastností), dostaví se sama. Učíme-li se abecedě, př ijde jednou den. kdy už nepotř ebujeme slabikovat,



abychom dovedli př ečíst slovo, nýbrž př ečteme napsané slovo hned souvisle a bez př emýšlení hnedsprávně pochopíme jeho smysl. Podobně se dě je také př i studování a čteni lidských povah.

Čtení slov a porozumění slovům se podobá rozeznávání povah. Obojí se dě jestejně rychle, jakmile se nezbytná činnost paměti stala mechanickou.

Nesmí se však zapomínat, že toho lze dosíci jen pilným cvičením a opravdovým zájmem. Z té př íčiny je tř eba se stále cvičit v posuzování povah a nevěnovat se mu jen občas a namátkou.

Psychometrie

Vrcholem poznávání a rozeznávání povah pomocí podvědomé duševní činnosti je psychometrie.Tímto pojmem rozumíme dokonalé intuitivní pochopení povahy, o němž jste už četli na dř ívě jšíchstránkách této knihy.

Proto se při něm úplně vylučuje jakákoli vědomá kombinace a vůbec jakékolivyvozování závěrů z vně jších známek a znak ů.

Uvedeme-li svů j poměr k někomu výlučně jen na duševní základnu, hned se ve vědomí spontánně (samy) vybaví př edstavy o zvláštnostech tohoto člověka. Je to tak, jako když se nám náhle namanounejpodivně jší nápady a myšlenky, aniž si dovedeme ujasnit, proč a odkud př icházejí. Abyste v sobě probudili tuto schopnost, potř ebujete jen prakticky provádět všechno, co jste dosud četlio znalosti lidí a jakmile toho dosáhnete, potř ebujete jen prakticky cvičit svou citlivost pro vnit ř nírozpoznávání.

Jemná citlivost pro vnitřní rozpoznávání dostaví se sama, zařídíme-li se napodvědomou duševní činnost. Při tom záleží hlavně na tom nepůsobit nikterakna postup a vývoj myšlenek při zkoumání a rozboru povahy.

Nejlépe tomu porozumíte, jak se musíte zař ídit, když vám ř eknu, že př i tom nesmíte sami myslit, nýbržmusíte nechat př emýšlet své podvě domí.

Nutno se stát trpným pozorovatelem svých vlastních myšlenek.

Protože by to nemělo smyslu, nechci se už zde podrobně zabývat složitými pochody intuice, kterým nelze porozumět bez bližšího vysvětlení; spokojíme se zatím s dosavadním výkladem. Nyní jsou pro násdůležitě jší některé pokyny pro psychometrii v praksi:

Praktická psychometrie

Podá-li vám někdo ruku, zeptejte se sami sebe v myšlenkách, poddávajíce se př i tom úplně vlivu svých pocit ů: Jakou má tento člověk povahu? Tuto otázku si musíte klást s pevným př esvědčením, že na niodpoví vaše podvědomí. Jakmile se takto zeptáte, musíte úplně klidně vyčkávat, jaké myšlenky vásnapadnou. Prosím však, abyste mi dobř e rozuměli: Nesmíte si snad vě domě odpovídat na tuto otázku tím,že se snažíte kombinovat povahové znaky jako př i vědomé znalosti lidí.

Kdyby se po této vnitřní otázce, kterou si kladete v mysli, nedostavilymyšlenky, podávající vám dostatečného vysvětlení, nepokoušejte se vynutit jenásilím, nýbrž oddejte se prostě pocitu, že povaha onoho člověka vám už

pronikne k vědomí dříve či pozdě ji sama.





VIII. DÍL B

Rozbor povahy výkladem písma a rukopisu

se zvláštním zř etelem na psychografologii.



vláštní ráz každého rukopisu je přímý bezprostřední výsledekfysických a duševních pochodů v člověku, jsou to fixované vnitřníkmity, z jejichž souhrnu a společného účinku vyplývá myšlenka a čin.

Nedbáme-li psychometrie, kterou jsem probral v kapitole o znalosti lidí, je výklad rukopisu jistě

nejlepším prostř edkem pro poznání povahy. Proč? Protože nám rukopis může podat jasný obraz oskutečném stavu povahy právě v té chvíli, kdy ruka psala na papíř e.

ZTvar písma je neuvědomělý, viditelný projev myšlení a cítění člověka v téchvíli, kdy psal — neboť lidská povaha je právě taková, jako lidské myšlenkynebo obráceně: jak člověk myslí, taková je jeho povaha.

Grafologie je zvláště cenná proto, že jí lze poznat povahu bytosti, aniž ji musíme znát osobně. To bylataké př íčina, proč ji pokládám za nezbytně nutnou k úspěchu.

Pro úspěch je zapotřebí vystříhat se chyb; výtečným prostředkem prodosažení tohoto účelu je možnost vyčíst z rukopisu povahu.

Protože je tato kniha ve všech svých dílech ur čena pro praksi, nechceme se zdržovat dlouhýmivýklady o vzniku grafologie, o jejích dě jinách, teoriích a jejím vědeckém zdůvodnění. nýbrž chceme sihned všimnout grafologické prakse, zvláště proto, že už mnozí praktikové dávno uznali vyklad písmaa rukopisu jako dobry prostř edek pro posouzení povahy. Př ípadné odůvodněni vykladu jednotlivýchznaček a druhu písma př ipojuji vždy na vhodných místech.

Rozbor a výklad rukopisu se začíná zjištěním a výkladem určitých znak ů azvláštností písma, jež nutno vzájemně srovnával a vyvodit z nich úsudek o

pisatelově povaze.

Celkový dojem rukopisu

Rychlé písmo svědčí o obratnosti, duševní čilosti, rozhodnosti, činorodém duchu. Rychlé písmo nesvědčí nikterak jen o cviku v psaní, ačkoli se musí také brát v úvahu, píše-li autor posuzovaného rukopisu často nebo jen občas; rychlé písmo je spíše známkou duševní čilosti arozhodnosti pisatelovy.

Obchodník mívá zpravidla rychlé písmo, také lékař a advokát, samozřejmě téžnovinář, který musí rychle zpracovávat běžnou látku pro noviny

Rychlé písmo se pozná nejlépe podle dlouhých písmen, jež musí být napsána plynně a nesmí býttř esavá. V rychlém písmu nebývají zpravidla tečky a háčky př esně na svém místě, nýbrž vždyckytrochu vpravo.



Rychlé, nervosní písmo člověka čilého a rychle myslícího, avšak plného rozporu, někdy velmi podivných a nesrozumitelných. Př íčné čárky směř uji vlevo. Nervosní, netrpělivá povaha.

Čím nerozhodně jší je člověk, čím pomaleji uvažuje a váhavě ji si počíná, tímpomaleji a nejjistě ji také píše.

Pomalu píší obyčejně prostí, nenároční nebo lhostejni lidé a jejich písmo nemívá ani význačných nebo podstatných znak ů. Váznoucí, loudavé a váhavé písmo prozrazuje, že pisateli je logické myšlení obtížné, že jeduševně těžkopádný, nerozhodný a opatrný.

Velikost písma

Sebevědomí, hrdí, pyšní a nezávislí lidé mívají zpravidla veliké písmo.

Velké písmo: Smysl pro nezávislost, hrdost, sebevědomí, pýcha, nadšení. Druží-li se k sebevědomí prostota, nemá písmo zbytečných ozdů bek a kliček. Má-li veliké písmonepěkné kudrlinky, svědčí o domýšlivé, nafoukané, umělkované a vychloubavé povaze. Velké písmo je také známkou, že pisatel se dovede nadchnout pro nižné věci.

Drobné písmo jako na 3. obrázku prozrazuje střízlivé myšlení a skromnost,příliš malé písmo malichernost a úzkoprsost.



Pravidelnost písma

Čím stálejší je člověk, čím méně podléhá vnitřním nebo vně jším vlivům, králcečím silně jší má vůli, tím pravidelně jší je jeho rukopis.

Drobné prosté písmo vysoké úrovně. Pisatel je prostý, skromný a nenáročný, nikoli však znedostatku ducha, nýbrž naopak z př emíry rozumu a chytrosti. Je to př ímá, otevř ená povaha, o čemž svědčí otevř ená malá písmena, je však také bystrá a rafinovaná — to lze zase poznat z konečk ů slov tenkých jako nitka. Pisatel je také diplomat, ale nepř ipomínádiplomacii, neboť ř ádky jen málo kolísají. Je to zároveň velmi poctivá povaha člověka, který se zajímáo drobné, namáhavé studium, vyžadující nekonečné píle a vytrvalosti. Podobné písmo mají lidé, kteř ídovedou v ústraní desítky let pracovat na vědeckém problému a př i nervózně rychle práci mají velikýduševní a vnitř ní klid Velmi prostá a zároveň dobromyslná potahá.Pravidelné písmo mívá stejnou výšku a šíř ku písmen, jednotlivá písmena mívají stejný u ar, takévzdálenost slov a ř ádk ů od sebe se nemění.

Velmi pravidelné písmo: Velmi jasná hlava, prostá nezdravých vznětů. Písmo svědčí o optimismu,

důvěř ivosti, víř e v úspěch, zdola protažené smyčky, vinoucí se směle vpravo nahoru, jsou známkou



geniální snaživosti. Jemné háčky doplňují vzácně př íznivé znaky a svědčí o tvrdošíjné, nezdolné aklidné vytrvalosti.

Nestálý člověk, podléhající snadno různým vlivům, má také nepravidelnépísmo, které se mění podle okamžité nálady.

V nepravidelném, měnivém rukopise jsou písmena nestejné velikosti, vzdálenost slov od sebe je r ůzná,mezery mezi ř ádky jsou nestejné.

Ší řka písma

Velkorysé a nespoutané povahy, které nekrotí svých vznětů ze sobeckýchpří čin, mívají zpravidla široké, hodně roztažené písmo.

Široké, rychle písmo svědčí také o nezávislosti. Je-li písmo Př íliš široké, př echází velkorysost až v

plýtvaní, rozmař ilost a lehkomyslnost.

Jen několik slov na kusu papíru, velké mezery mezi řádky, hodně roztažené písmo:Velkorysost, plýtvání. U takového písma jsou nejvýznamně jší poslední písmena na ř ádkách.Velkorysý člověk nerad dělí slovo a nevejde-li se mu už na ř ádek, radě ji nechá volné místo a

píše na nový ř ádek.

Úzké písmo svědčí o spořivosti, opatrnosti, vy-počítavosti a sebeovládání, přílištěsné písmo o sobectví, nedůvěře a malichernosti. Př íliš drobné a těsné písmo, zvláště když pisatel využívá plně papíru, nenechává okrajů, př episujeř ádky, nadpisuje a vpisuje, je známkou př epiaté šetrnosti a lakoty.



Na velkém kusu papíru je popsán jen malý kousek př íliš drobným a úsporným písmem: Malicherná povaha, kterou se však pisatel snaží zastř ít. Nejradě ji by uř ízl z listu popsaný kousek a poslal jejadresátovi, kdyby to dovolovala slušnost a dobrý tón, na nichž mu velmi záleží.

Tlak písma

Rovnoměrný tlak, jímž rozumíme stejné, pravidelné stínování a stejnou,neměnící se sílu tlustých, základních čar písma, svědčí o silné vůli, píli avytrvalosti. Nestejný tlak a zvláště náhlé přitlačení tu a tam je známkou vznětlivosti adráždivosti. Úplně stejné písmo bez stínování, jako by se ruka bála přitlačit, nemá-li jinýchznak ů, svědčí o slabé vůli a citlivosti; je-li to rychlé písmo, svědčí o sklonu kduševní práci (obr. 7).

Péro vůbec nepřitlačí a nestínuje: Když pero nepř i-tlačí, jako by se ruka bála je př itisknout na papír, je to vlastně známka slabosti, slabé vůle. malé útočnosti. Z této ukázky písma lze však vyčíst, že pochází od osobnosti, která dovede být z chytrosti velmi podnikavá. Je to jemná, trochu složitá povaha, př emítavá (zaokrouhlené konečky písmen) a hrdá. Vedle těchto druhů písma rozeznáváme ještě tak zvané těstovité písmo, v němž není vlastně rozdílu mezivlakovými a silnými čarami. U tohoto druhu písma bývají kromě toho smyčky a kličky zality inkoustem.

Těstovité písmo je známkou pohodlnosti, smyslnosti a radosti z požitku (obr. 8).



Tučné, těstovité písmo. Pisatel by měl být podle tohoto druhu písma flegmatický, měl by mít sklon k blaho-bytné pohodlnosti. Leč toto písmo př ece prozrazuje silnou povahu, která má smysl pro požitek, pro skutečný život a skutečnost, trochu smyslnou, jakou mívají zvláště lidé s velkým hudebnímnadáním. Z měkkých, tučných čar lze vyčíst prostý, zdravý životni názor, doplněný velkým zájmem o umění atvůr čí schopností.

Směr řádek

Samostatně myslící a jednající člověk píše zpravidla bez podložky a bez linek. Kdo nedovede psát na nelinkovaném papí ře, potřebuje také v praktickémživotě opory a vedení.

Ukázky, které tu uvádíme pro posouzení směru písma, jsou psány bez linek a bez podložky.

Rovné řádky: Pravidelnost, př ímá povaha.



Stoupa jící písmo: Je to písmo optimistů, kte

ř í vždy v

ěř í v dobrý výsledek, i když v

ědí. že hodosáhnou jen vytrvalou usilovnou prací. Tomu nasvědčují v této ukázce písma malé háčky na konci

písmen. Velmi sporé písmo svědčí o velikém sebeovládání a ušlechtilém smyšlení. Živý, jisk ř ivý duch právě tak jako četné př íčné čárky vždy trochu př edbíhá čin a ř ítí se vpř ed, leč vždycky moudř e ovládána usměrněn rozumem. Slova, vlnící se v ř ádce nahoru a dolů, svědčí o tuhém a vytrvalém studiu. Malésilné čárky např íč svědčí o veliké schopnosti vyjadř ovat př esnou, jasnou a krásnou formou své myš-lenky, kromě toho jsou známkou ráznosti a někdy i prudkosti.

Vlnité řádky: Stáčejí-li se ř ádky takto nejdř íve dolů a pak se zase obloukem zvedají nahoru, je torukopis člověka, který s úspěchem př emáhá stísněnou náladu, která ho občas př epadá. Slova, vinoucíse podobně jako ř ádky, jsou známkou diplomacie, u obyčejných povah známkou schopnosti snadno se př izpůsobit a u prostých nebo nízkých lidí známkou lživosti. Velmi duchaplné písmo na obr. 11 je z ruky velmi duchaplného člověka, který má vkus, smysl prokrásu a poř ádek a je neobyčejně taktní. Je to však př íliš živý temperament, takže nezachovává vždy na puntík formy, dovede se nadchnout, o čemž svědčí smyčky směř ující nahoru, a je to př i vší živosti atěkavosti vzácná povaha duchaplného člověka, který' dovede také dobř e hospodař it, o čemž svědčí

dopisováni ř ádek až ke kraji.



Poloha písma

Podobně jako pro posouzení směru písma, potř ebujeme také pro posouzení polohy písma ně kolikaukázek z téže ruky. protože poloha písma se mění podle polohy píšící ruky a Podle pisatelovy nálady.Podstatný vliv na polohu písma má také držení pera. Spočívá-li pero mezi palcem a ukazováčkem,

př evládá hned sklon písma vpravo, drží-li se však pero mezi ukazováčkem a prostř edníkem, píše pakobyčejně kolmo nebo stáčí směr písma vlevo.

Ř ádek ke konci klesá: Duševní únava, stísněná nálada, povaha snadno podléhající r ůznýmvlivům.

Protože směr řádk ů se měnívá podle nálady pisatele a často také podle polohy,v níž musí ruka psát, je zapotřebí pro správné posouzení směru řádekněkolika ukázek písma z téže ruky, jež však pisatel psal v různých údobích.

Kolmé písmo: Všechny druhy písma, libujícího si spíše v kolmé poloze, svědčí také o př ímém duchu.Leč př i vší měkkosti a dobrotě jako v této ukázce písma, má pisatel rozvážnou a praktickou hlavu.Výsledné rysy jeho povahy jsou obratnost, vypočítavost, moudrá rozvaha a opatrnost. Zvlášť př íznačné jsou vpravo protažené spodní kličky. Lze z nich poznat velikou umíněnost jinak velmi taktní povahy. Krásné uspoř ádání písma jakoby tištěného svědčí o velikém uměleckém smyslu, formálnívytř íbenosti a zájmu o umění a vědy.



Poněkud vpravo skloněné písmo (obr. 14). Soulad; rozum a cit je v rovnováze. V této ukázce písma jsou ještě důležité smyčky, větší jsou nahoř e, menši dole. Z těchto větších horních smyček je docela zř ejmé, že u této povahy př evládá rozum nad citovýmživotem a hmotnými zájmy. Velmi poř ádné písmo, které důsledně zachovává směr, je tedy známkouvelmi spolehlivé osobnosti, prolnuté krásným optimismem a značnou důvěř ivostí, ř ízené však duchem.Veliká, nevtíravá dobrota srdce.

Měnivá poloha písma svědčí o kolísavé nevypočitatelné povaze, u níž se rychlestřídá dobrá a špatná nálada, optimismus a pesimismus. Měnivá poloha písma

je též známkou malé sebedůvěry a nedostatečného sebeovládání. Někdy bývátaké příznakem duševních vad a nervových poruch.

Měnivý Úhel Sklonu. Špičaté konečky př íčních čárek svědčí vždy o veliké kritičnosti, často též osklonu k posměchu. Písmena, zvláště velká, stř ídají vrak polohu podle pisatelovy nálady, což svědčítaké o měkké povaze a malém odporu proti vlivům. Ostré, štiplavé, kritisování př i ideálním rozletu plyne spíše z měnivé nálady než z cizího osobního vlivu, neboť na to je tato povaha př íliš chytrá.



Vlevo nakloněné písmo: Zdrželivá povaha, př etvář ka, vypočítavost, licoměrnost.

Čitelné a nečitelné písmo

Přímí, upřímní lidé s průzračnou povahou mívají jasné a dobře čitelné písmo. Naivní lidé, jež život ještě nezklamal, takže se nestali nedůvěř ivými nebo lidé nepodezř ívaví mívají vrukopise konečná písmena slov o poznáni větší.

jasné, čitelné, vpravo skloněné písmo svědčí o př ímosti, ráznosti, rychlém rozhodování.

Písmo uzavřených, neproniknutelných lidí lze někdy jen s největší námahoupřečíst. Podle jejich povahy vypadá také jejich písmo.

Důvěra, přímost, naivní povaha se jeví zvětšujícími se písmeny na konci slov.Nedůvěra, nepřístupnost: Písmo je velmi nečitelné, písmena „a", „o", „e", „g" jsou uzavř ená, jiná písmena jsou často jen naznačena a jejich tahy se hadovitě kroutí. Jasný duch: Písmo jasné, čitelné a př ehledné, slova a ř ádky nesplývají, mezery mezi nimi jsou př iměř ené. Zmatený duch má také zmatené písmo. Podobně jako myšlenky splývají, splývají také písmena aslova i věty.

Okraj papíru

Pořádní lidé dbají na zevně jšek a také při psaní zachovávají pravidelnou,

přiměřenou vzdálenost od kraje papíru.



Pravidelný, úpravný okraj písma svědčí o smyslu pro ladný vzhled, z př íliš širokého okraje lze soudit,že pisateli záleží př íliš na zevně jšku a na vně jší formě. Veliké písmo neznešvař ené zbytečnýmikudrlinkami a kličkami, které ponechává široký volný okraj, svědčí o vznešené povaze a ušlechtilé bytosti.

Kdo píše od kraje ke kraji, nemá však př íliš drobné písmo, je prostý, šetrný a skromný (Obr. 20.).

Kdo popíše celý papír od kraje ke kraji drobným písmem, prozrazuje př ehnanou šetrnost a lakotu.Zatíná-li se rukopis nahoř e u samého kraje a levý okraj se stále více ší ř í, znamená to nedostatekvytrvalosti, u rychlého, zběžného písma též spěch (Obr. 18.).

Okraj se rozšiřuje směrem dolů: Nedodržování vlastních zásad, neplnění vlastních př edsevzetí;duch by chtěl, ale tělo je slabé, zvláště pokud jde o šetrnost. Kdo psává takto pravidelně, zpravidla

si mnoho umiňuje, ale málo vykoná.

Kdo začíná daleko od kraje a píše čím dále tím širší řádky, projevuje vůlišetřit (obr. 19).

Nepravidelný a nestejný okraj svědčí o lhostejnosti a povrchnosti.

Okraj se úží směrem dolů: Dobromyslnost. ovládaná rozumem, úsilí o šetrnost.



Pořádný Okraj: Poř ádné písmo, ř ádně vypisovaná písmenka, rovné ř ádky, správně nasazovaná

rozdělovači znaménka. Pisatel je rovněž velmi poř ádný, korektní muž. Povrchnost lze vyčíst z nepravidelného, nestejného okraje, nedbale psaných nebo vynechanýchrozdělovačích znamének, také tečky na písmeně i scházejí. Stejně nepravidelné a nestejné je písmo, jehož jednotlivá písmena nejsou dopsána a spojování písmen je nedbalé.

Spojování písmen

Napíše-li logicky myslící člověk větu, je to výsledek logického myšlení a důkladné úvahy. Proto píše jedním tahem, jakmile nasadí pero a neodtrhne pero od papíru uprostř ed slova, takže písmena jsoudobř e vázána, mají nerušené spojení a tak vzniká zběžné, plynné písmo.

Vázané písmo. Tak výtečně vázané písmo, kdy pero ani na chvilku neodskočí s papíru, je známkouskvělé logiky. Čárky např íč leží však poněkud hluboko, a to je znak stř ízlivé povahy, která však sedovede nadchnout a v rozletu stále více zapomíná na logiku a dovede nasadit ohromné tempo stejně jako pero nedrží se více papíru a uvolňuje se také vázání slov.

Nespojované písmo mívá naopak člověk intuitivní, jehož duch nevydrží vmezích logiky a v poutech přísných logických zákonů; jednotlivá písmenabývají od sebe úplně nebo aspoň velmi často oddělena.



Nespojované písmo: Takové písmo s písmeny oddělenými od sebe je typickou ukázkou písmačlověka intuitivního, citového, plného nápadu a inspirace. Podobné písmo mívají také velcí učenci, velmi často též hudebníci, někdy badatelé a zvláště filologové,obírající se starými jazyky. Písmo př ipomíná velmi silně ř eckou abecedu a svědčí hlavně o intuici, jemném

citu a napodobovacím smyslu pisatelově. Délka písmen

Jsou-li horní smyčky, kličky a čáry dlouhých písmen větší než spodní, nasvědčujetakové písmo, že u pisatele převládají duševní zájmy nad hmotnými. (Obr. 14.)

jsou-li naopak dolní smyčky, kličky a čáry větší, lze z písma vyčíst hmotné zájmy.

Prosté a kudrlinkové písmo

Prostý člověk, který nezná okolkování, jemuž zevně jšek není podstatou věcí a proněhož mají vně jší formality podřadný význam, mívá také prostý rukopis. Je toprosté písmo bez ozdob a kudrlinek. Čím střízlivě jší a věcně jší životní názor má pisatel, čím více si všímá hlavních apodstatných věcí, tím prostší je jeho písmo.

Takový člověk se vyhýbá stejně v písmě jako v životě všemu, co nemusí být a co by odvracelo jeho pozornost od jádra věci.

Vede-li tato střízlivá prostota a zjednodušení až k vlastním tvarům písmen, takžena příklad vypadají jako tištěná, projevuje se tím samostatné myšlení, vymykajícíse šabloně.

Zjednodušením nerozumí se ovšem změna písmen až k nepoznaní nebo nečitelnosti. Zjednodušením se tumíní soustř edění na podstatu věci.



Prosté a velmi rychlé písmo. Pisatel je neobyčejně nadaný a jeho duch dovede rychle a důkladně chápat,tvoř it si vlastní názor a zpracovávat myšlenky a nápady. Jeho myšlení je stejně rychlé jako písmo. Takovílidé se dovedou desítiletí zabývat vědeckou prací. Čím prostší je takové písmo, zůstává-li ovšem poř ádčitelné, tím prostší je také velmi učený duch, avšak tím rychleji dosahuje svého cíle. Pero nemůže stačit myšlenkám. Velmi drobná malá písmena jsou sice také známkou jakési malichernosti, uučence pak důkladné drobné práce. Takové povahy bývají v domácím životě vždy trochu podrážděné anedůtklivé, někdy též malicherné.

Jsou-li tvary písma nejasné, má také pisatel snahu leccos tajit a zatemnit. Vestyku s pisateli takových písemností je radno být opatrný, zvláště tehdy, když

jednotlivé samohlásky lze snadno zaměnit.

Prosté, hodně zjednodušené písmo však nevynechává rozdělovací znaménka, čárky na dlouhýchsamohláskách, tečky a čárky na i, háčky a pod. Scházejí-li v rukopise rozdělovači znaménka,háčky a čárky nebo tečky,

je pisatel povrchní, nespolehlivý, nedovede se soustř edit nebo je př espř íliš netrpělivý a má poř ád př íliš naspěch. Ozdobné písmo s kudrlinkami svědčí někdy o uměleckých zálibách a smyslu pro krásu, jindy zaseo uměleckých vlohách nebo také o ješitnosti a snaze líbit se. Záleží na druhu a vzhledu t ěchtoozdů bek a kudrlinek. Jestliže zapadají harmonicky do celkového rázu písma, vypadají líbivě alahodí zraku, lze z takového písma vyvozovat spíše úsudek o uměleckém smyslu a krasocitu. Tu si tř eba také všimnouti, jak pisatel nasazoval pero. Začínal-li psát už pod linkou a táhne vždy k

první písmeně ve slovech dlouhou čáru, záleží mu zpravidla na podrobnostech a je to puntičkář ,zvláště když nasazuje vlasovým tahem. Končí-li se slovo tlustou, kyjovitou jakoby náhle př etrženou čarou, svědčí to o ráznosti arozhodnosti pisatelově. Končí-li se slova ostrou Čarou, je to známka prudké povahy, která dovede ostř e hájit a prosazovatsvé mínění. Končí-li se slova obloučkem vlevo, setkáváme se u pisatele s umíněností.R ůzný úsudek lze si tvoř it také z kliček a smyček dlouhých písmen b, f, g. h, j, k, l, y, podle toho,

jsou-li horní smyčky delší a spodní kratší nebo naopak. Delší smyčky nahoř e a kratší dole jsou na



př íklad známkou vzletu a zálib pro duchovní věci, naopak zase svědčí o př evládání hmotnýchzájmů.

Zvláštní znaky

posouzení písma jsou důležité také tečky, háčky a čárky, zvláště př íčné čárky.

Podpis na obr. 24 prozrazuje energii, duševní rozlet a snahu vzbudit pozornost, o čemž svědčí zvláště

tvar velkých, začátečních písmen.



Čím prostší je podpis, tím méně záletí pisateli na tom, aby něčím na sebe upozornil, tím méně se snažíuplatnit vlastní osobnost.Velmi sebevědomí a domýšliví lidé, kteř í chtě jí hrát úlohu zvláště ve společnosti, zdobí svů j podpiskudrlinkami a r ůznými kličkami.Jméno a př íjmení napsané jedním tahem svědčí o obratnosti a jistém vystupování (obr. 25).Končí-li se podpis tak, že klička podtrhává jméno, lze z podpisu vyčíst zdůrazňování, ba i př eceňovánívlastní osoby (obr. 25).Je-li podpis nečitelný — obchodníci a úř edníci, zvláště bankovní, se často podpisují nečitelně —svědčí to o nedůvěř e a nepř ístupnosti, velmi často také o pohrdání lidmi.Je-li jméno napsáno tak jako na obr. 26, je-li tedy jen naznačeno parafou, nedbá pisatel na vlastnosti,které lze vyčíst z nečitelného rukopisu a záleží mu jen na věcech, které ho právě zaměstnávají; jehoosoba a všechno ostatní je pro něho vedlejší, protože to všechno pokládá za samozř ejmé.Vybíhá-li podpis do špičky nebo končí-li se jako hrot kordu, je pisatel velmi kritický a opatrný (obr.26).Má-li koncová čára podpisu podobu kyje, prozrazuje to ráznost, odhodlanost a energii (obr. 27).Končí-li se podpis uzavř enou kličkou stočenou nahoru, jako podpis hraběte Zeppelina, mívá pisatelzpravidla pevnou, vyhraněnou a velmi ne-př ístupnou povahu (obr. 30).

Krátkou šavlovitou kličkou na konci podpisu se projevuje bojovná povaha,která umíněně trvá na svém a uplatňuje vždy své názory.

Podnikavost, snaha uplatnit se, energie, odvaha, umělecké záliby, velké sebevědomí, ohledy nazevně jšek a na vně jší formy.

Pisatel ví, co chce, je velmi obratný, energický, sebevědomý, domýšlivý na vlastní vědění, má př íjemné chování a vystupování.



Velmi diplomaticky muž, nedůvěř ivý, opatrný, kritický, nespolečenský. mlčelivý. Vždycky pamatuje př edevším na sebe a na své zájmy.

Energie, odvaha, pánovitost, veliká sebedůvěra, velké cíle.

Dobré mínění o sobě, prostá, nepř íliš složitá, družná povaha.

Sebevědomí, odvaha, energie, vzlet, jisté a př íjemné společenské vystupování.

Podpis hraběte Zeppelina. Velmi problematická, velmi uzavř ená, avšak vyrovnaná povaha.

Rozbor a výklad písma

Pro rozbor a vyklad písma je zapotř ebí aspoň 25 ř ádek psaných perem, aby bylo lze zjistit , jak ruka

tlačí pero na papír a jiné podrobnosti. N esmí to však být

ř ádky psané p

ř ímo s ur

čením pro rozbor písma , protože by se v takové ukázce neprojevily dost výrazně jeho charakteristické znaky nebo by

mohly z písma také úplně vymizet.



Protože se rukopis mění s povahoví, nesmí být zkouška písma př íliš stará, nesmí tedy být psána př edmnoha lety. Je-li to možné, je nejlépe si opatř it ně kolik ukázek písma jedné osoby, pocházejících zr ůzných údobí. To usnadňuje zvláště poznání základní nálady a citového života ze směru ř ádek a polohy písma.

Kdo chce správně posuzovat písmo, musí je pozorovat v

ěcně a bez nejmenšíhopředsudku.

Protože u všech lidských činů záleží hlavně na př í č inách, jež člověka nutí k tomu či onomu jednání, je pro poznání pravé povahy z ukázky písma nezbytně nutné nenechat se zaslepit tím, jak si pisatel počíná. Posudek se musí vypracovat bez zř etele na jeho činy. Př i rozboru a výkladu písma se postupuje stejně jako př i poznávání lidí: Postupně tř eba poznat azapamatovat si všechny druhy písma a pro každý nově objevený znak si udělat poznámku. Je-li pak vukázce písma několik znak ů, které mají stejný význam, lze dosti bezpečně vyvozovat také př íslušnou povahovou vlastnost. Př i výkladu písma je však důležitá kombinace znak ů , protože se z nich musí poznat také síla jednotlivých vlastností. Poznáme-li na př íklad v rukopise vznětlivost a zároveň vyčteme z př íčných

čárek př es písmeno -t-. z teček na -i-, protáhlých do čárky, rychlé myšlení a čilost. musíme př iznat tétovznětlivosti ještě ur čité plus. Unikají-li však tyto čárky př es -t- a tečky na -i- vlevo. zapíšeme si provznětlivost minus. Najdeme-li znaky vznětlivosti ve spojeni s povrchnosti a umíněnosti (vynechávánirozdělovačích znamének, nedbalé vypisováni písmen, vlevo zatočené háčky a konečky písmen.můžeme soudit, že pisatel ve vleku ně jaké vášně snadno může ztratit hlavu, př estává jasně myslit amůže způsobil škodu sobě nebo jiným. Postup př i kombinaci musí však být neobyčejně opatrný, protože velmi snadno lze si tvoř it nesprávnézávěry. Proto doporučuji pro začátek rozbírat a vykládat takové rukopisy, jichž pisatel je dokonaleznám stejně jako jeho povaha.

Kdo se chce důkladně zapracovat a vžít do grafologie, musí si nasbíral co

nejvíc rukopisů svých přátel, známých a příbuzných a snažit se najít v nichpoznané znaky a podle nich vyčíst z rukopisu pisatelovu povahu.

Př i té př íležitosti poukazuji na to, že v rukopise nelze najít všechny povahové znaky. Některé stránkylidské duše a některé vlastnosti se neprozrazují v písmu nebo aspoň ještě neznáme dobř e jejich znak ů.Jsou to zvláště vlastnosti, které jsou výronem a projevem citového nebo pudového života. Z rukopisu nelze na př íklad bezpečně vyčíst pisatelovo stán. Člověk, který mnoho píše, mívá ještě vosmdesáti letech někdy př i psaní pevně jší ruku než člověk v nejlepším věku, který nemá zdravé nervynebo má nevypsané písmo a zř ídka vezme pero do ruky. Ani pohlaví nelze z rukopisu jistě poznat, lze je spíše jen vytušit. Je sice několik zvláštních druhů písma, kterým psávají často ženy a které bez velkého školení a prakse musí každý prohlásit za ženský

rukopis, to však nic neznamená př i nesmírném po

čtu a rozmanitosti r

ůzných druh

ů písma. P

ř i ur

čování pohlaví nutno se proto zcela spolehnout na cit. Pomocí podvědomí uhodne školený cit př ece jen často,

pochází-li ukázka písma z mužské či ženské ruky.

Psychografologie

Podobně jako lze intuitivně poznat lidskou povahu, lze také intuitivně rozbírat písmo a intuitivně vyložit pisatelovu povahu. Tato intuice se v podstatě projevuje stejně jako intuitivní poznávání lidské povahy, jež jsme už podrobně probrali v dř ívě jších výkladech.

Podnítíme-li podvědomí ke grafologické spolupráci tím, že se stále zabýváme

rozbory písma, dovede se stále více uplatňovat a na konec dovede úplně samostatně analysovat písmo. Za-pracuje-li se dostatečně naše podvědomí,



stačí pak podívat se dobře na rukopis, prohlédnout si jej zevrubně a nechatvolně působit dojem, kterým působí jeho vzhled, načež se sama zapojípodvědomá duševní činnost a hotové výsledky podvědomého rozboruproniknou pak až k našemu vědomí jako „intuice".

Právě tak jako př i intuitivním vycítění lidských vlastností, poznáme vlastnosti všech lidí z jejich písma, aniž je musíme vě domě rozebírat. Velikým zájmem a stálým cvikem podle své osvědčené soustavy vystupňoval jsem své psychografologické schopnosti tak, že př i pouhém pohledu na rukopis se zarážející jistotou pociťujinejen pisatelovu povahu a jeho vlastnosti, nýbrž i náladu, kterou měl právě př i psaní. Než jsem seoddal psycho-grafologickému studiu, neměl jsem zvláštního nadáni pro ně; tím chci dokázat, že každýmů že dojít stejně daleko, že každý může v sobě probudit a vypěstit tyto schopnosti.

Při důkladném výcviku psychografologických schopností musíte nezbytně postupovat stejně jako při cvičení intuitivní znalosti lidí, popsaném vpříslušném dílu a v kapitole o duševní práci úspěšného člověka. Prostudujte siznovu pozorně výklad o podstatě a činnosti podvědomí.

Cvičné rozbory

Podáváme tu ukázky písma a jejich rozbory, aby si každý mohl zjistit význačné rysy a znaky každého písma, vyvodí i nich a od ůvodnit rozbor pisatelovy povahy.

Vyzkoumejte, podle kterých zvláštností písma lze poznat vylí čené vlastnosti!

Takové smyčky velkých písmen a hloubě ji nasazené začáteční tahy mívají zdvoř ilé, oddané adevotní povahy, které však mohou tyto vlastnosti získat také zvykem, o čemž svědčí ukázkatohoto spíše kupeckého písma. Prostá, věcná povaha, velmi spolehlivá, jež ráda uzavírá a zachovává obchodní a služebnítajemství.



Poměrně vysoká malá písmena. Jsou-li malá písmena tak vysoká, že svým vzhledem

vystupují do po př edí a velká písmena pak vedle nich vypadají drobně, př evládá také u pisatele citovýživot. Takové povahy trpí často mučivými myšlenkami a vyčerpávají se citově a duševně. Stoupající amísty i nazpět stočené zakončení písmen svědčí o zdrželivosti a vypočítavosti. Ze širokých spodních smyček písmen lze vyvozovat zdravý smysl pro hmotné věci, ostré čáry svědčí o jasném duchu a zálibě v jasném, stř ízlivém myšlení.

Pořádné písmo. Takové ukázky neobyčejně poř ádného písma svědčí vždy o spolehlivosti, věrnosti alidské důstojnosti. Srdečnost tohoto písma př ímo mluví z velikých háčk ů a kliček nahoř e, které prozrazují ještě veliký smysl pro umění, neobyčejně praktického ducha, naplněného však velikým jemnocitem, o čemž svědčí zase tvar a způsob psaní písmen. Kromě toho je velmi př íznačná snahanedotknout se vů bec linky na podložce. Pisatel je též velmi vynalézavý a má velký konstruktivní smysl. Hlavní rysy této povahy jsou však:Spolehlivost, pravdivost a poctivost.



Trochu školácké písmo osobnosti velmi klidné a vyrovnané, poněkud vypočítavé, která dovedevzácně jasně a krásně myslit, je skromná a více snad ze zdvoř ilosti dbá obvyklých forem. Každé

písmenko je př esně napsáno, podobně si pisatelka počíná doma i ve společnosti. Je to až poněkud př íliš vzorná, nepř íliš významná, avšak zato spolehlivá a žádoucí povaha.

Takové poněkud nazpět se nakláně jící písmo má pohotový, poněkud bojovný, útočný, chladně pozorující. avšak vř ele cítící muž. Př íčné čárky končí se ostř e, to svědčí o bystré kritice, která všakdovede být i štiplavá a kousavá. Je to sice povaha dobrosrdečná, avšak velmi zdrželivá, nesdílná anedůvěř ivá; má velikou a vytrvalou pracovní sílu a sklon pro vědeckou práci.



Písmo vysoké úrovně podle Klagese a Saudka. Neobyčejná obratnost, jisté společenské

vystupování, rozvaha, rozhled ve vědách, dobrota, př ívětivost, diplomacie, vědecký zájem.Spravedlivá, avšak lstivá a velmi obezř etná povaha, rychle myslící, skvělá hlava.

Prostá, dobromyslná a pilná povaha, velmi jasný, př ehledný duševní život, pisatel je docelanormálně založen, je velmi srdečný, snaží se zlepšit své hmotné postavení, jak naznačují zesílenézačáteční písmeny. Ukázku psala ruka, která by ráda svírala něco vhodného, něco „př iměř eného''.

Dobromyslná, ale velmi vypočítavá povaha, která si dovede všechno pohodlně zař ídit. O tomsvědčí malé girlandy. Je to písmo lidí, kteř í se stále bedlivě pozorují a kontrolují a dovedou mlčet,

když toho potř ebují.



Vkusné písmo. Na první pohled lzeř íci. že pisatel má neoby

čejný takt, jemný vkus a velmi jemnou povahu, že celou svou podstatou dbá vně jší formy, ohlíží se na každého a je velmi zdvoř ilý. Leč z

jednotlivých písmen lze př ece poznat volnou a ušlechtilou velkorysost, která má ráda jasno a jesvědomitá. Neklade sice př íliš velké váhy na jednotlivé úkony, tahy písma jsou stejnoměrné, zato však pracuje tato osobnost velmi klidně, vytrvale a spolehlivě. Je to ryzí povaha, zdrželivá, poněkuduzavř ená a ušlechtilá.

Takové slohové rukopisy působí roztomilým dojmem, je to zas jednou něco jiného. Něco docela jiného je však také pisatelova povaha. Není totiž tak pěkná jako rukopis, nýbrž stejně jako písmeny př i podrobně jším rozboru poněkud rozpínavá. trochu neupř ímná a velmi lstivá. Psávajítak chytř í, někdy i filologicky založení lidé, kteř í však mívají zvláštní slabůstky, rádi slibují a ne-dodržují slovo, vydávají se za něco více. než jsou ve skutečnosti a podobně. Radost z hmotného majetku u nich př evládá, aniž si to uvědomují, jen stejně nepraktické, jakozačáteční písmena, bývá často jejich úsilí o úspěch. Jsou to chytré, vzletné, krasoř ečnické a nadané povahy, vězí však v nich něco nepravdivého.



Čilá, vzletná, velmi činná povaha. Silná vůle, chuť k práci, chytrá vypočítavost, snaha vydatse v duševní práci, vědecké zájmy.

Svěží písmo, prozrazující veliký vědecky zájem a velikou srdečnost, která se projevuje zvláště vestyku s trpícími lidmi. Povaha velmi milá, ochotná, která se dovede ohromně soustř edit na svů j pracovní obor. Skvělá logika, veliká houževnatost a vytrvalost.



Průzračná, jemná povaha. Vysoko nasazenými př íčnými čárkami se projevuje silná vůle a jakásirozhodnost, která působí velmi mile u této měkké a duchaplné povahy. Poř ádek, vytrvalost, dobrota, důvěř ivost, která však není slepá, vždy zdrželivé, uhlazené a taktnívystupování.

Bystrá, pozorná povaha, poněkud uzavř ená, mlčelivá, trochu náročná a rozpínavá, avšak chytrá. Umídobř e počítat. Jasný, odměř ený způsob myšlení.

Sebevědomá, Čilá povaha, silná vůle, jasný duch, rázné rozhodování. Muž, který takto črtá př íčné čárky př es písmeno „t", nechce si dát nahlížet až do hloubi duše. Taková osobnost dovede vystupovat, dbá representace a váží si obchodních znalostí.



Velmi duchaplné písmo. Téměř pravidelně jsou rozdělovači znaménka spojována s následujícími písmeny. se projevuje skvělá logika. Jisté a pravidelné tahy svědčí o velmi pohotovém a vědeckém mozku.Je to geniální, jemně založená povaha a na tomto ústř ižku je rytmické, téměř vznášející se a jakobyhudební písmo. Snivá, ideální povaha právě taková, jako vzletné písmo, které však nepř epíná.

jasné, něžné písmo nemívají násilnické povahy, nýbrž lidé jemní, př ívětiví, měkcí a př íjemní. Proč byměla hrubá pěst hrubého člověka náhle změknout a zjemnět př i psaní? ř íká už filosof Baldo.

Velmi nestálé písmo. Je to velmi čilá povaha, která se dovede nadchnout, duch v jádř e prostý jeschopen náhlého, prudkého a vytrvalého nadšení pro nejr ůzně jší ideály. Je to však zároveň velmicitlivá povaha, jež se tu a tam dovede vymknout i vůli. Chápe velmi rychle, hned je hotova s úsudkem,někdy je i trochu naivně velikášská; protože se základní tahy malých písmen často, ba skoro

pravidelně kryjí, skrývá a taji také pisatel mnoho ve své mysli a jen nadšení a vzlet ho činí otevř enýma př ímým. V jeho povaze je také jakási nedbalost a nenucenost, prostota a chytrost.



Vypsané písmo. Z rychlého vypsaného písma lze také usuzovat, že pisatel má bystrého a obratnéhoducha. Ř ádky, klesající vždy trochu na konci, jsou však známkou lehké stísněnosti. Takové povahymívají vždy údobí stísněné nálady i když jejich písmo svědčí celkem o vně jší živosti. Z prázdných míst, jež zůstávají na koncích ř ádk ů, lze usuzovat o pisatelově štědrosti, nedůvěř iví lidédělávají čáru př es místa, jež nezaplní písmem. Pisatel ukázky písma na našem obrázku má však př ece uzavř enou povahu, o čemž svědčí uzavř enámalá písmena. Poněkud nazpět př ehnuté obloučky nad jednotlivými písmeny a háčky jsou znakemuzavř ené povahy. Píšící ruka tlačí písmo trochu stranou — pisatel je osobnost, jdoucí sama svouvlastní cestou.

Takto stylisované písmo u mužů není nijak zajímavé, muži si na ně dovedou rychle zvyknout. Tutoukázku však psala ženská ruka a lze z ní vyčíst zájem o r ůzné koníčky, pomalejší, avšak rozvážné adůkladné př emýšlení.



Nesouladné, neurovnané písmo. Takové rozhárané ř áděni na papíř e není však vždyckyznámkou rozháraného ducha, někdy se takto, jako na př íklad u Beethovena, projevuje obrovskávnitř ní, pudová síla takového člověka. Odtud prýští často veliká harmonická díla takových povah,které touží po ideálech své fantasie, dovedou si je živě př edstavit, avšak samy jsou př irozeně tak plnénesouladu jako jejich písmo.

Celek pak vypadá trochu všedně, výrazy se zdají n

ěkdy až neotesané a dráždiv

ě hrubé. Z tenounkýchtahů toho písma lze ještě vyvozovat lstivost.

Písmo má vzestupný směr, to svědčí, že pisatel je optimistický, trochu poživačný a silně životný. Náladovost, rychlé stř ídání nálad, prudkost, jasný duch, avšak mívá nepoř ádek ve svém okolí.

Estetické písmo, které má takové estetické, umělecké tvary písmen, je projevem potěšení z krásy,uměleckého a dekorativního smyslu. Už písmena, napodobující tištěné písmo, prozrazujínapodobovací talent a vyšší umělecké zájmy. I když si pisatel zvykne stále takto psát běžné věci, př ece



odpovídá jeho písmo veliké potř ebě zachovávat dokonale formy. Často mívají podobné Písmo malíř i,uvádím na př íklad Rubense. Tak se projevuje neobyčejně ušlechtilá, srdečná, šlechetná a jemnáosobnost. V tomto písmu se jeví také vkus vysoké kultury. Takovým lidem je hudba, malíř ství amatematika skutečnou potř ebou. Jejich duř e je neobyčejně spravedlivá, ochotná a dovede se až knemožnosti upnout a soustř edit na myšlenky, které ji zajímají.

Plakátové písmo má ryze vně jší dekorativní účel a svědčí o povaze, která se chce ukázat, o pýše,touze po nádheř e, někdy i vtíravosti, nikdy však o skromnosti. V takovém písmu je síla. moc a pánovitost. není to však pravá moc. která je tichá, prýšti ze silného podmanivého nitra a hýbá světem. Někdy svědčí takové písmo o nemoci , někdy o duševních vadách a poruchách.

Jemný, přemítavý duch. z malých písmen lze vyčíst neobyčejnou důkladnost. Velké T

nasvědčuje, že pisatel př eceňuje některé myšlenkové směry. Je to obratná osobnost s jistýmvystupováním, trochu umělkovaná, má však zájem o hlubší studium.



Měkké písmo prozrazuje právě tak měkkou vůli a tvárnou povahu pisatelovu. Z malých písmen lzevyčíst úsilí o sebeovládání. Je to povaha, snažící se usilovně potlačit vlastní slabost, leč stále se divnerozplyne samou ochotou a blahovůlí. Rovné konečky písmen svědčí o velkém smyslu pro spra-vedlnost. Nadaný a jasný duch vidí svou vlastní měkkost a chce se jí zbavit pomocí rozumu. Z tahu písma mluví snaha o zušlechtění, jen vůle je slabá, jinak povaha je jemná a ušlechtilá.

Opravované písmo. Je to známka věčné nespokojenosti v dobrém smyslu slova; drobná protivenstvímučí duši, která je proto stále trochu nejistá. Proto se také ř ádky mírně skláně jí — pisatel mívá někdy stísněnou náladu. Písmena jsou častoopravována, někdy smyčky, jindy zase základní tahy písma: stálé úsilí o zlepšení. Bystrý, poněkudnervosní duch není nikdy plně spokojen se svými výkony a chce vykonat ještě více. rád se př e a má

sklon k neplodným diskusím. Takové povahy nejsou nikdy s ničím spokojeny a usilují stále o zlepšení poměr ů.



Přímý, průzračný člověk. V takových lidech se můžeme vždycky vyznat i když jsou trochuzamlklí nebo mlčeliví a uzavř ení a u nich víme vždycky na čem jsme. Jen rozdělovači znaménkasedí trochu nízko, což nasvědčuje buď malé sebedůvěř e nebo sklonu k nervovým afektům.

Písmo kočovného kazatele Louise Hánssra: Ohromné zdůrazňování vlastní osobnosti, do nemožnosti př epiaté ohromné sebevědomí.



IX. DÍL

Duševní práce úspěšného člověka

Jediná životní moudrost je soust ř ed ě ní, jediné zlo t ř íšt ě ní.

R. W. Emerson



ato kapitola, vážený čtenář i, je pokračováním kapitoly o duševních př íčinách úspěchu. Už v onékapitole jsem vás částečně poučil o podvědomí, jehož podstatu však chceme ještě důkladně jivyzkoumat, neboť podvědomí hraje hlavní úlohu v duševní práci úspěšného člověka.

Př edevším produktivní, tvůr č í duševní práce je možná jen s jeho pomocí. Úspěšný člověk však musí být produktivní, chce-li v životě vyniknout. Lze si pak vů bec př edstavitúspěšného člověka, který by nedovedl čerpat z vlastního pramene? Také vy musíte náležet k těm, kteř ítvoř í nové hodnoty. Neboť jen něčím novým, něčím zvláštním můžete vyniknout, můžete se dostatvpř ed a proto se musíte naučit vniknout do hloubí své osobnosti, do dílny svého vnitř ního genia, doř íše podvědomí, z níž všichni velcí duchové světových dě jin vynesli své poklady.

T

Nepochybujte vůbec o tom, že také vy máte v sobě nesmírně hluboké pramenyduševního bohatství, které je třeba jen otevřít a uvolnit, aby posloužily vám avašemu úspěchu.

Všichni lidé nemohou vykonat totéž v duševním oboru, avšak téměř každý člověk má v sobě některézvláštní schopnosti a docela ur čitě je máte také vy.

Také vy jste nadaný!

Cestu k vaším schopnostem vám ukazují vaše touhy a zájmy. Snad máte nadaní pro umění nebo jste rozeny technik — a nejste-li to ani ono. snad jste dobrýobchodník. Sam musíte zjistit, čím jste ve svém nitru, jaké jsou vaše vlohy; já vám mohu jen ukázatcestu, kterou se musíte pustit, abyste vyzvedli a zhodnotili své duševní poklady. Následujte mne na cestě k podvědomí, o němž jsem vám už v kapitole o znalosti lidí ř ekl. že je toneobyčejně vzácný a cenný spolupracovník a pomocník k úspěchu. Př i každé duševní práci je nejdůležitě jší dobrá paměť nebo správně ji vyvinutá schopnost seupamatovat. Mnozí lidé mají veliké vědomosti, když však je mají zhodnotit, když jich mají použít,

nenapadne je nic, nepronikne nic k jejich vědomí. Velmi

často najdete na p

ř íklad

ř ečníka, který do-vede ve své př ednášce rozvinout skvělé teorie a nedovede př i tom napsat ani krátké, rozumné

pojednání o tématu své ř eči. Podobně najdete také spisovatele, kteř í napsali tlusté knihy a př ecenedovedou ani půl hodiny rozumně nebo správně mluvit o svých myšlenkách. To záleží na schopnosti

si vzpomenout, jejíž správná funkce je vázána na docela ur čité zvyky. Tato schopnost vzpomenout sina věci, právě když toho úspěšný člověk potř ebuje, musí ovšem vždy a všude dobř e pracovat. Úspěšnýčlověk musí umět své myšlenky vyložit právě tak dobř e ústně jako písemně. Proto musí uvést pod svů jvliv schopnost upamatovat se stejně jako své ostatní duševní funkce.

Tajemství činnosti paměti

Víte už z dř ívě jšího výkladu, že lidský život, jak tělesný, tak také duševní život je ř ízen ur čitými př edstavami, které působí v podvědomí. Tyto př edstavy jsou také př íčinou r ůzných zvyklostí. To jsouúř edníci veliké ústř edny, kteř í pracují a slouží tak, jak jim př ikazuje př íroda a jejich povaha. Ur čité druhy těchto př edstav působí také na pochody paměti tím. že buď podporují nebo zdržují proudobrazů a myšlenek v paměti. Abychom porozuměli vzájemnému poměru účinku a způsobu práce vědomí a podvědomí a takabychom porozuměli postupu činnosti paměti, musíme si př edstavit spojovací dveř e, které dělí vědomía podvědomí na dva kraje duševní činnosti. V podvědomí musíme př edpokládat vlastní sídlo astř edisko působení duše. která je vlastni „já" v člověku. Tam sídli také paměť a tam se odehrává takétvůr čí myšlení.

Duše sama si neuvědomuje plně svou působnost v podvědomí, neboř její

vědomí je to, co nazýváme vně jší nebo plné vědomí.



Duše je bytost s vyšší př irozeností a je nadána tvůr čí pilou. Duše je člověk se svým poznáním. Poznáníč lově ka je také poznáním duše.

Při tom není duše výsledkem mozkové činnosti, nýbrž je to duševní stvořeníexistující nezávisle na mozku.

Duše však potř ebuje mozku, protože bez jeho pomoci žije nepoznána aspoň na svém nyně jším stupnivývoje; neboť duše je nesmrtelná bytost, která si tvoř í formy (mozek), aby jimi poznala samu sebe.

Duše je veliká; všechno hmotné dohromady je bezvýznamné proti jejímubohatství. Duše je dítě boží, dítě praducha a má podíl na všech vlastnostechsvého tvůrce. Je sama tvůrčí v nejvyšším smyslu, je vševědoucí a tkví svými kořeny na druhéstraně prostoru a času a přece je vždy zase jen tím, co v dané chvíli poznáváskrze své formy.

Básník praví: Je to duch, který si buduje tělo. Čím lepší poznání duše obsáhla, tím dokonaleji vytvář ímozkový mechanismus. Čím dokonalejší a vyvinutě jší je mozek, tím více se může rozvinout jejívnitř ní vznešená př irozenost a její tvůr čí síla, rozvíjí se sama tím dokonaleji, čím lépe a čím bezvadně ji pracuje mozek: neboť mozek je její nástroj, s jehož pomocí se sama projevuje. Je-li tentonástroj rozladěn nebo má-li dokonce potrhané struny, je také její působení plné nesouladu. Tento poznatek potvrzuje správnost hesla „Mens sána in corpore sáno“, zdravy duch ve zdravém těle. Na tom se vů bec zakládá celá naše nauka o zvýšení duševní výkonnosti.

Zdravé tělo, zvláště pak zdravé nervy a zdravý mozek jsou nezbytnépodmínky pro úspěšnou duševní tvůrčí práci.

Už na jiném místě jsem podobně vylíčil, čeho je zapotř ebí pro splnění těchto podmínek. Byla to krátcea dobř e rozumné upravená životospráva a kladný způsob myšlení. Obojího je zapotř ebí, aby mozek anervy si udržely sílu, bez níž nemohou být užitečnými orgány pro duši. Vracíme se zase k paměti, kterou musíme ještě lépe poznat, abychom se dobř e vyznali ve velikémoboru duševní činnosti. Ř ekl jsem už, že paměť sídlí v podvědomí. Je to př edevším šňůrkasmyslových vjemů a dojmů, kterou jsme nashromáždili časem jednak vědomě, jednak nevědomky. V paměti samé jsou r ůzná podř adná oddělení pro r ůzné druhy smyslových vjemů, na př íklad pro to, covidí oči, slyší uši a podobně. Potom se paměť ještě dále dělí na oddělení pro zapamatování slov, číslic, barev a podobně. Celková paměť, jejíž r ůzná oddělení nelze ani vypočítat, podobá se velikémuskladišti. Jsou v ní uloženy nesčíslné věci, které musí stále pečlivě poř ádat, zkoumat a ukládat naševnitř ní „já", které z těchto zásob tvoř í naše poznatky a naše myšlení, tak jako malíř tvoř í obraz

barvami, které má na své paletě.

Myšlení a poznání, které zároveň zahrnuje také plodnou tvůrčí práci, je tímdokonalejší a vyšší, čím dokonaleji dovede toto vnitřní já čili duše svépodvědomé působení vtisknout do vědomí.

Tato činnost se učí podobně jako dítě na svých vlastních výtvorech, propracovává se stále a stále sevzdělává na svých vlastních dílech. Může také tvoř it tím dokonaleji, čím více dojmů získává zvně jšího světa. Tu i onde však př ece závisí na č innosti mozku, neboť jen pomocí mozku může př ijímatobraz vně jšího světa a může poznávat svů j vlastni svět. vytvoř ený svou vlastní činností a snaží se stáleučinit tento svět tím dokonalejším, čím více se v ní probouzí tušení vlastní vnitř ní sily.



Se stále rostoucím poznáním roste také duše, zvedá se nad všechny nízkosti atak se zbavuje všech omylů a chyb a začíná používat svých tvůrčích sil,kterých často slepě používala pro záporné působení a vede je na nejlepšídráhu, k nejvyššímu cíli.

Tu se stává její touha po světle, která dosud tápala v duševních tmách a plodila sobectví, světlem vetmách a temnotách, osvoboditelem a vůdcem k svému tvůrci, k sebevědomí, k poznání sebe sama — kBohu. To všechno musíte znát, vážení čtenář i, neboť čím lépe poznáte sebe a účel svého snažení, tím bezpečně ji můžete pomáhat svému vnitř nímu geniu, aby projevil své schopnosti.

Skutečnost, že vaše „vnitřní já" touží po světle a životě, že usiluje o rozvojsvých možností a své dovednosti poznáváte podle svého přání a touhynezastavovat se na životní dráze, nýbrž stále pokračovat, stále jít vpřed.

Toto př ání se uskute

čňuje, když žijete podle nauky o úsp

ěchu, nebo

ť podle ní tvo

ř íte si nástroj, naněmž můžete nerušené a bez př ekážek nechat plně zaznívat jeho akordy a melodie. Musíte mu ovšem

umožnit, aby poznal mnoho not, aby se jimi hodně zásobil a stále ho nutit k cvičení, neboť tak jakokaždý umělec, také podvědomí se stane mistrem jen pilným cvičením. Noty, kterých potř ebuje, jsoudojmy z vně jšího světa, zvláště vědění, které př ijímáte svou pamětí a ukládáte je v ní.

Čím větší a rozsáhlejší je vaše vědění, tím dokonaleji může tvořit vaševnitřní „já" důkazy o své geniálnosti.

Podstata soustředění

Po těchto př ípravách a po tomto př edběžném vysvětlení př icházíme nyní k prostř edk ům úspěšnéduševní práce. Její podstatou je síla soust ř ed ě ni, které je klíčem veliké výkonnosti. Už dř íve jsemvám vyložil, co znamená soustř edění v tomto oboru.

Soustředění znamená spojení a upoutání všech duševních sil, zvláště pozornosti na jednu věc, na jednu myšlenku, na jeden nápad.

Pokud jde o mozkovou činnost, znamená soustř edění př evod a upoutání všech nervových sil na ur čitécentrum soustavy ganglií, které je ve spojení s věcí, na kterou se soustř edíme; všechna ostatní centravědomé duševní činnosti jsou po tu dobu. kterou trvá soustř edění, úplně nebo částečně vyř aděná anečinná. Tím se vysvětluje, proč silně soustř eděný člověk může zapomenout na všechno kolem sebe a

př i duševní práci nereaguje více na př ípadné smyslové vjemy a dojmy, na př íklad šramot, a proč jeněkdy ani vů bec nevnímá. Také poměrně veliká necitlivost rohovníka k ránám, jenž nepociťuje tak bolestně úder ů protivníkových v utkání jako by je pociťoval, kdyby mu někdo zasadil takovou ránu na př íklad př ed zápasem, se vysvětluje soustř eděním celé bytosti a všech myšlenek na utkání, na rány,které sám zasazuje. Ř ekl jsem už dř íve, že pociťujeme smyslové vjemy jen tehdy, když upoutají naši pozornost př edstavyvyvolané těmito smyslovými vjemy v našem vědomí. (Srovnej s vývody v kapitole o duševních

př í č inách úspě chu: Pozornost je prost ř edek pro oduševně ní př edstav.)

Soustředění může býti buď vědomé, záměrné nebo nechtěné a náhodné.Nechtěné a neuvědomělé soustředění bývá zpravidla nejsilně jší. Dostavuje se

téměř vždy samo od sebe, lze ho dosíci úplně bez nejmenší námahy, protože jevyvolává buď zvyk nebo veliký zájem.





Ode dneška musíte dělat každou maličkost, každý svů j počin s největšípozorností, už nic, docela nic nesmíte dělat nepozorně, bezmyšlenkovitě. Přikaždé věci musíte uvažovat: jak bych to, co chci, mohl udělat nejprostším,nejlepším a nejúčelně jším způsobem?

Uvedu vám několik př íkladů. Když vykouř íte cigaretu, neodhazujte oharek bezmyšlenkovitě do popelníku, nýbrž zamáčkněte pozorně žhavý oharek. Když jdete večer spát. srovnejte si pečlivě puky ukalhot, srovnejte ř ádně kalhoty a zapněte je do věšáku a potom si uložte knoflík od límce vždycky nastejné místo. Píšete-li dopis, dejte si na něm záležet a vynasnažte se napsat jej co nejkrásně ji a nejsprávně ji i tehdy,když se domníváte, že toho není zapotř ebí. Př i psaní dávejte opravdu pozor, abyste př esně a ř ádně psali tečky na i tam. kam patř í, abyste napsali dopis bez nejmenší chybičky, abyste psali všechnyř ádky ve stejné vzdálenosti od kraje a aby se vám ř ádky nerozbíhaly. Podobně musíte také dávat pozor na ř eč a musíte se stále snažit mluvit dokonale.

Mluvte vždy docela zřetelně a vyslovujte pořádně každé slovo; nepolykejteslabiky a koncovky.

Zvláště dávejte pozor, abyste do ř eči nepletli poř ád zbytečných slov, na př íklad: tedy — je-li pravda?tož — že — a jiných.

Vůbec musíte dělat naplno všechno, co zamýšlíte udělat, nikdy polovičatě.Proto se smíte vždycky zabývat jen jednou věcí, nikdy si nebrat více věcínajednou.

Tím není nikterak míněno, že nemáte být mnohostranný. Právě tím, že se v dané chvíli zabýváte jen

jednou věcí, můžete být mnohostranný. Nechť děláte cokoliv, musíte se své práci a své věci oddat plně a bez výhrady.

Musíte ze své povahy a ze svého počínání dokonale vymýtit povrchnost,chcete-li dosíci schopnosti dokonale se soustředit.

Není to nikterak pedanterie ani puntičkář ství, nýbrž svědomitost. Jen svědomitý a důkladný člověk toněkam v životě př ivede. Povrchnost a zběžnost nevedou jen k nedostatku soustř edění, nýbrž zároveň jsou důkazem malé vytrvalosti. Chcete-li však dosíci svého cíle. nesmi vám scházet ani schopnost soustř edit se. ani vytrvalost anesmíte být tedy ani povrchní ani nedbalý.

Schopnost soustř edění dovede vyvolat, povzbudit a neobyčejně stupňovat práce a zaměstnání, kterénelze vů bec provést bez veliké pozornosti, na př iklad broušeni nožů a nástrojů, hoblováni, ř ezání dř ívía kovu, oprava kapesních hodinek, zatloukání malých hř ebík ů do dř eva a do stěn a podobně. Také činnost v oboru sportovním má veliký význam pro stupňování a zvýšení schopnosti soustř edit se.na př íklad jízda autem a na motocyklu, plachtění, sáňkování, lyžování, zkrátka všechny druhy sportu,u nichž záleží na duchapř ítomnosti a obratnosti. To všechno je výtečné cvičení v soustř edění a skýtákromě toho ještě výhodu, že lze spojit př íjemné s užitečným a že se takové cvičení dá snadno pro-vádět. To vše je ovšem jen počáteční cvičení, avšak nesmí se vynechávat, protože jinak by nebylo lze provádět úspěšně další obtížně jší cvičení.

Velmi dobré cvičení v soustředění je hlasité čtení zajímavé a poučné knihy. Při

tom musí zvláště záležet na zřetelné, dokonalé výslovnosti jednotlivých slov.



Kdo provádí toto cvičení denně aspoň deset minut a provádí je pečlivě, zpozoruje již za krátkou dobuveliké zlepšení své schopnosti soustř edit se. Toto cvičení je zvlášť neocenitelné pro toho, kdo vů becnedovede se soustř edit nebo kdo je př íliš roztržitý. Musím však ještě zdůraznit, že plný úspěchnepř ijde naráz, nýbrž jen zvolna, stále postupně.

Také při cvi

čení koncentrace vede k cíli jen vytrvalost. Kdo vrak chce opravdu svědomitě cvičit, musí cvičit denně, pokud možno vždy ve stejnou dobu. nejen

tehdy, když má právě k tomu chuť a náladu. Tomuto cvičení je nejlépe věnovat hodinku pro vzdělám,kterou jsme si ur čili ve svém denním rozvrhu.

Cvičení pro pokročilé

I. Nyní uvedu některá cvičení, jimž se musíte věnovat a jež musíte ř ádně provádět po ně jaké době.kterou jste věnovali r ůzným druhům cvičení, jež jsem uvedl na př edcházejících rádcích. Pro první cvičení vezměte sklenici, kterou naplníte vodou až po okraj. Plnou sklenici vezměte do

pravé ruky, natáhněte pak úpln

ě paži a držte ji tak klidn

ě asi dv

ě až t

ř i minuty. Záleží na tom, abyste po celý čas nevylili ani kapku vody. Potom zase vezměte sklenici do levé ruky a opakujte toto cvičení.

Stupňujte pozdě ji zvolna dobu cvičení, prodlužujte vždy čas o minutu za tř i až čtyř i dny a provádě jtecvičení tak dlouho, až dovedete udržet sklenici v natažené ruce plných deset minut, aniž byste vylili jedinou kapku. II. Když máte za sebou cvičení, popsané v odstavci I., pusťte se do dalšího cvičení, které je mnohemnesnadně jší. Potř ebujete k němu knihu nebo noviny, kterých jste však dosud nečetli. Vyberte si z tétoknihy nebo z novin článek, který si musíte př ečíst, abyste v něm vyhledali ur čitá písmena a abyste jezároveň sčítali. Ur čené písmeno, na př íklad malé e nebo d , nehledá se však pomocí tužky, nýbrždocela volně prostým okem, které př esně sleduje jednotlivá slova a ř ádky. Na začátku věnujte tomutocvičení asi tř i až pět minut, pozdě ji můžete poř ád př idávat až asi do patnácti minut. Př i tomto cvičení

je důležité, abyste nikdy nečetli tekst, musíte omezit svou pozornost jen na vyhledávání a sčítáníur čených písmen. III. K tř etímu cvičení se posaďte na židli ve svém pokoji a dívejte se na stěnu, př edstavte si na stěně čáru.kterou vedete v mysli kolem celého pokoje stále ve stejné výši. Na tuto Myšlenou čaru musíte upoutatmyšlenky tak pevně, až ji vidíte téměř jako skuteč nou čáru.IV. Pro čtvrté cvičení potř ebujete obrázku známe osoby nebo známé krajiny, kterou vrak musíte dobř eznát. Dívejte se na obrázek asi minutu, pak zavř ete oči a př edstavte si v duchu obrázek se všemi podrobnostmi. Toto cvičení musíte provádět tak dlouho, až se vám podař í bez námahy vidět sezavř enýma očima obrázek právě tak, jak vypadá ve skutečnosti. Jakmile tohoto dosáhnete, zkoušejtetotéž cvičení zase s jinými obrazy. Tu je důležité, abyste se snažili dosáhnout takové dokonalosti, že

potř ebujete se na obrázek jen podívat a př ece si ho pak v duchu vyvoláte dokonale. Tím končíme cvičení koncentrace. Tato cvičení stačí úplně, abyste mohli samostatně postupovat dáleve vývoji schopnosti soustř edit se. Kdo se chce ještě dále cvičit, může si promyslit podstatu těchtocvičení a vymyslit si sám ještě některé nové cviky.

Pro dokonalé porozumění upozorňuji zde ještě jednou, že při soustředění a přicvičení této schopnosti záletí v podstatě na tom, aby se pozornost záměrně adocela vědomě upoutala na určitý postup, který se musí do důsledku se všemipodrobnostmi, které lze vůbec zachytit, úplně obestříti a proniknoutimyšlenkami. Při soustředění pozornosti se musí úplně pustit se zřetele

všechno, co nesouvisí s postupem, jejž právě vnímáme nebo sledujeme.



Když tedy na př iklad jako př i př edposledním cvičení si př edstavujeme č aru na stěně v pokuji, smímevidět jen tuto čáru. nikoli čalouny nebo obrazy. Všechno, co nepatř i k věci. na niž se soustř eďujeme, se musí př i soustř eděni vyloučit, lhostejno, jsou-li to vně jší něho vnitrní vlivy. soustř edit se znamená: Sebrat se, upnout se na jeden bod a tento bod posunout do nejjasně jšího světla vědomí, to je zachytit jej se všemi podrobnostmi.

Soustředěný člověk je velmi důkladný člověk; povrchnost je úhlavnímnepřítelem soustředění.

Jen kdo se bez výhrady a celou duší zabývá ně jakou věcí. může ji proniknout až do základů. To platítaké o cvičení koncentrace.

Musíte cvičit důkladně a svědomitě, i když cvičení vypadá malicherně,protože je to začátek vývoje schopnosti se soustředit.

Všechna velikost vychází z docela malých začátk ů, tedy také síla a mohutnost soustř edění. Kdo se

dovede dobř e soustř edit, tomu lze opravdu závidět, neboť má nejlepší prostř edek, prostř edek všech prostř edk ů, aby si získal hojnost duševního i hmotného zisku. Proto se naučte soustř edit se, upnoutvšechny své síly na jediný zájem!

O všech cvičeních pro soustředění nutno však říci, že se musí hned přestatcvičit, jakmile se dostaví tlak v hlavě, hučení nebo bolení hlavy.

Ani cvičení pro soustř edění se nesmí př epínat, neboť jinak více škodí než prospívá.

Nezapomínejte nikdy, že soustředění není jen duševní, nýbrž i tělesnýpochod, který vás může vysílit.

Jestliže svů j mozek př espř íliš namáháte př ílišným cvičením, nedostaví se zesílení, nýbrž naopakoslabení schopnosti soustř edit se.

Provádě jte cvičení své soustřeďovati schopnosti právě tak jako cvičení prozvýšení zdatnosti svého těla. Každý tréning prospívá a posiluje jen potud, dokud se nepř epíná. Po každém obtížném cvikusoustř edění vám doporučuji provést nácvik klidu a to proto, aby mozek, zatížený více než jindyvědomým soustř eděním, se zase uklidnil. Podobně jako př i treningu pro vývoj svalstva dostaví se př imozkovém cvičeni bezprostř edně po cvičení ur čitá ochablost a únava, která však zase rychle zmizí austoupí pozdě ji tím větší výkonnosti. Proto má velikou hodnotu cvičeni klidu, jež popisuji dále, provádí-li se také po jiné duševní námaze. Kdo má aspoň trochu času, měl by toto cvičení provádětaspoň jednou denně, zvláště proto, že jeho účinek se neomezuje toliko na nervy, nýbrž působí i naduševní život.

Cvičeni klidu

Př i nácviku klidu záleží na tom, aby se v těle uvolnilo všechno napě tí. Proto je dobř e se posadit nažidli nebo ještě lépe položit se na lůžko nebo na pohovku, zavř ít oči a nechat úplně ochabnout všechnyúdy. Celé tělo musí ležet jako ochromené. Jakmile takto ochabnou všechny svaly, musínastat také úplné duševní ochabnutí, vybití. Proto se musí z myšlenkového okruhu vyř adit vše, co nutík př emýšlení nebo k uvažování. Toho lze bezpečně dosíci úplnou lhostejností ke všem věcem, př i tom

myslit jen na klid, jejž po celou dobu cvičení musíme pokládat za nejkrásně jší a nejlepší věc, jakoumůžeme mít. Důležité je, abychom pokládali za samozř ejmou věc, že se tento klid u nás dostaví.





Všude, kam zajdeme a kde se zdržujeme, v divadle, v koncertě, v kině, na ulici,při zábavě, při prohlídce výstavy, čtením novin, čtením hnili, zkrátka všímrozmnožujeme své vědění, aniž si to plně uvědomujeme.

Někdo ovšem nasbírá více, jiný zase méně r ůzných poznatk ů a dojmů, to záleží na zálibě, kterou má pro ty

či ony věci. Kdo má rád hudbu, zapamatuje si všechny nápěvy, které jsou mu sympatické, má-li kdo více smyslu promalíř ství, zachytí ve své paměti všechny významné obrazy, které viděl. Jakmile jsme si zjistili tuto skutečnost, je nám jasné, jak rozmnožíme bohatství své paměti:

Zapamatujeme si velmi snadno všechny věci jen tehdy, když máme o ně dostatečný zájem.

Nejlepší důkaz: dítě

Nejlépe nám dokazuje tuto zkušenost dítě, zvláště v prvých letech svého života. Bez nejmenšího

úmyslu zapamatovat si něco, př ece si zapamatuje všechno, co vzbudí jeho zájem. Tak se naučí na př íklad v nejkratší době, jakou si vů bec můžeme myslit, své mateř ské ř eči.

Tajemství, proč si dítě tak snadno všechno zapamatuje, je docela jasné, neboř stálé vyptávání dítěte, jeho stálé „Proč", stálá touha zvědět pří činu všech věcí,dokazuje nám jasně jeho veliký zájem o podstatu věcí.

Snadné učení a snadné zapamatování je často tvrdým oř íškem pro mnoho snaživých a myslících lidí. Nejlepší ř ešení je možné jen psychologickým vniknutím do postupu, jakým si všechno uvědomujedítě. Tu je nám jasné, jak to zař ídila př íroda, aby člověk v nejútlejším mládí poznával svět hmotný aduševní a docela samozř ejmě udržel v paměti smyslové vjemy.

Mnozí lidé se domnívají, že paměť se kazí a že se stává tím horší, čím více věcí si musí pamatovat. Tonení pravda, naopak:

Paměť se nemůže nikdy přeplnit nebo oslabit, čím více se člověk učí a čím vícevěcí si pamatuje, tím více může zachytit a podržet v paměti.

Může se ovšem stát, že se paměť oslabí př ílišným učením a př emáháním, to však zavinuje učení samonebo spíše způsob učení. Tu se nesmí nikdy zapomínat, že paměť je vždy vázána na mozkovouč innost. Kdo se něčemu učí a vybere si špatný způsob učení, plýtvá př i tom nervovou energií, př epíná př íliš sílu svých nervů a potom může, ba musí selhat i činnost mozku a tím schopnost upamatovat sena r ůzné věci.

Výkonnost paměti je obrovská! Její mohutnost je hodná podivu

je schopna obrovských výkonů. Její mohutnost si nejlépe ověř íme na znalcích jazyk ů, z nichžmnozí si dovedou zapamatovat slovní poklad až dvaceti i více ř ečí, často ovládají cizí jazyky jakosvou rodnou ř eč anebo aspoň dovedou cizími jazyky plynně mluvit. I ve svém nejbližším okolí znátelidi. kteř í ovládají dvě. tř i i více ř ečí. Velikou paměť mívají také úř edníci v registraturách a knihovníci, kteř í ji též osvědčují v denní praksi.Mnozí z nich si dovedou hračkou zapamatovat 10.000 až 20.000 r ůzných čísel. Těmto obrovským výkonům paměti porozumíme a pochopíme je teprve tehdy, když si je uvedeme vsouvislost s podvě domím, v němž musíme hledat sídlo paměti, jak jsem se už zmínil.



Je-li tedy plné vědomí ve stálém a nerušeném styku s pamětí, může sipřipamatovat věci, kterých právě potřebujeme, bez překážky a bez nejmenšíporuchy a potom je výkonnost paměti neomezená, nekonečná.

Př edpoklad, že činnost paměti se z největší části odehrává v podvědomí, potvrzuje nám skutečnost, že

slabomyslní bývají často nadáni jedinečnou pamětí. Sám znám podobný př ípad v Mnichově. Žije tam mladý slabomyslný muž Karel S., který neumí čístani psát nebo počítat a př ece má takovou paměť, že udivuje všechny lidi, kteř í s ním př ijdou do styku.Tento mladík dovede zpaměti ř íci, který den a v kterou hodinu se stala některá událost, tykající se jehookolí. To však není všechno, neboť dovede na př íklad ř íci. který den v týdnu byl na př íklad 6. duben1918. Zvláště tato schopnost je u něho tak obdivuhodně vyvinuta, že dovede ř íci všechny dnikteréhokoli data v letech 1910 až 1940. Pii tom se nepot ř ebuje ani na chvilku rozmýšlet, což ovšem budí tím větší podiv. Zvlášť nápadné je. že vydrží takové zkoušeni své paměti několik hodin a ne- poznáte na něm ani nejmenší známky duševní únavy. Takoví lidé bývají svému okolí hádankou, neboť je možno na př iklad vypočítat, zda 1. červenec 1910 byl pondělek nebo čtvrtek, ale je k tomu zapotř ebí značných početních schopnosti a znalosti, kterýchtento mladík, jejž uvádím jako př iklad, vů bec nemá a nemůže mít. Umí jen malou násobilku, protožese jí naučil nazpaměť. Nemohl se tomu naučit ani z kalendář e, protože neumí číst, nedovede tedykalendář př ečíst. Nezbývá tu jiné ř ešení a není jiného vysvětlení pro tento zjev. než podvědomí, jehožčinnost je zde zvlášť nápadná a výrazná, takže je př íčinou tohoto počtář ského umění a výkonů paměti. Ačkoli jsem ve své praksi poznal velmi mnoho podobných př ípadu neobyčejných výkonů paměti, jež byly zvláště př íznačné u lidí, kteř í tvrdili, že si nic nepamatují nebo jen velmi málo, chtě jí-li vě domě nebo potř ebují-li si něco zapamatovat, uvádím př ece př edevším onoho slabomyslného mladíka jednak jako důkaz o schopnostech podvědomí, jednak, abych zároveň ukázal, že paměť dovede pracovat bez př ílišné námahy. Vzpomeňme si zase na všechno, co jsem uvedl o vědomém a neuvědomělém soustř edění:neuvě domě lé soustř edění člověka vů bec nenamáhá, uvě domě lé pak jen tehdy, když musí př ekonávat př ekážky. V podstatě není rozdílu mezi vědomým a neuvědomělým soustř eděním, neboť je jen jedno

soust ř ed ě ní. Pot

ř ebujeme však tohoto rozlišování, abychom lépe vyzkoumali smysl a podstatusoustř edění. Mluvíme-li o vě domém soustř edění, míníme tím soustř edění, upoutání pozornosti

vynucené vůlí. Př i neuvědomělém soustř edění dostaví se toto zesílení pozornosti samovolně buď zezvyku nebo, jak jsem již uvedl, ze zájmu, jejž máme o tu či onu věc.

Nyní tedy víme, proč je zájem nejdůležitě jší pro paměť. Zájem vyvolává totižsamovolné soustředění.

Oduševnění věcí

Ř ešení úkolu, jak probudit smysly a povzbudit je k veliké výkonnosti, aby s jejich pomoci vznikly

mohutné př edstavy a pocity, je velmi prosté: musí re vzbudit zájem pro to. co si chceme zapamatovat.Prutu musíme také. právě tak jako dítě, věnovat svou pozornost duši všech věci.

Duši věcí pronikneme, když si nevšímáme jen povrchně jejich zevně jšku,nevšímáme si jen, že tu jsou, nýbrž přemýšlíme o jejich významu, jejich účelu,

jejich tvaru, jejich složení a poměru k jiným věcem a k sobě samým.

Všechny věci jsou živé. nejsou jen hmotou, nýbrž i také ty věci. které známe jen jako mrtvou hmotu. Věci jsou pro nás neživé jen tehdy, když je neprobudíme k životu svým duchem, svými myšlenkami. To všakdovedeme učinit kdykoli svým zájmem.

Co je mrtvé, je pomíjející; co nežije v našich myšlenkách, na to vždyzapomeneme.



Duch nemůže umř ít a také duch věcí je nepomíjející. Ověř me si toto poznání př íkladem. Všimněme si na př íklad číslic. Číslo 1935 je samo o sobě zdánlivě mrtvé. I kdybychom si je násilně vtiskli do paměti, zaně jakou dobu si na ně nevzpomeneme, protože nám nic neř íká, protože nemá pro nás významu. Pomyslemesi však, že je to tř eba číslo naší telefonní stanice. Bude to pro nás stále ještě mrtvé číslo? Zajisté ne, protože je to číslo našeho telefonu, na něž upoutáváme svů j zájem, čímž se stává článkem

našeho myšlenkového postupu a tím se probouzí k životu. Pro změnu si probereme s tohoto hlediska ně jaké jméno, na př íklad jméno skladatele Blodka. Jak snadno fai zapamatuje jeho jméno ten, kdo zná jeho dílo! Než je pozná, je to mrtvé jméno, pouhý zvuk, bezvýznamné jméno jako tisíce jiných, která slyšíme a zapomínáme. Jak málo lidí ví, že Blodek složiloperu V studni, ačkoli ji už viděli a slyšeli a snad také znají některý nápěv z ní. Proč tito lidé neznají tohoto jména? Cožpak ho nikdy neslyšeli nebo nečetli? Zajisté. vždyť toto jméno bylo uvedeno v divadelním programu, jejž si koupili př ed př edstavením. A př ece ho neznají. Proč? — To si dovedeme velmi snadno vysvětlit. Četli /.herně skladatelovo jméno a nic si př i tom nemyslili. Podlenaši teorie tedy čtené jméno neoživlo, zůstalo mrtvé a proto muselo se na ně zapomenout. Jméno Blodkovo lze si zapamatovat stejně snadno jako telefonní číslo, probudí-li se v duševní dílně jehoduše. čili jinými slovy, když se nepozoruje jen povrchně, nýbrž se hned spojí s jeho nositelem, když sičtenář uvědomí, že je to jméno skladatele, který vytvoř il toto hudební dílo.

Jaké poučení tedy z toho plyne? Zase jen to. že musíme poznat duši věcí. že nesmíme př echázet věcinevšímavě. Lidé se diví, že mají tak slabou paměť a jsou tím sami vinni.

Paměť je vždycky dobrá, musí se však splnit všechny podmínky pro důkladnézapamatování věcí a snadné vybavení jich z paměti.

Jeden z mých posluchačů, veliký .snaživec, mi kdysi ř ekl: Pane Schellbachu, obdivuji vaši paměť: jakto dokážete, že si zapamatujete tolik věcí, ačkoli jste je jen jednou slyšel? — Velmi snadno, odpověděl jsem. Nestarám se prostě o to, zdali si je zapamatuji čili nic, nýbrž věnuji jim všechen svů j zájem a př emýšlím o nich. Budete-li si právě tak počínat, budete mít stejně dobrou paměť. Ř ekl jsem už, že to byl veliký snaživec, který se chtěl co nejvíce naučit, nikoli však proto, aby obohatil

svoje poznání, nýbrž proto, aby byl pokládán začlov

ěka, který všechno zná", který má mnohovědomostí. Proto velmi mnoho četl a snažil se vtlouci si př ečtené téměř doslova do hlavy.

Bohužel marně, neboť sotva dočetl poslední stránky knihy, zapomněl už, čeho se dočti na prvníchstránkách. Kdykoli zaslechl ode mne nové slovo nebo nový pojem, opakoval si je hned n ěkolikrát atvář il se př i tom, jako by chtěl ř íci: Báječné! To je zas něco, čím mohu imponovat lidem! Ale také v takových př ípadech býval výsledekobyčejně záporný: do týdne na všechno zase zapomněl.

Duše věcí je vším! Na ní především záleží, nikoli na jejich vzhledu a zevně jšku,který se vtiskne docela sám do paměti.

Jak to dělá dítě, když si něco zapamatuje: Uvidí po prvé míč, vidí, jak se kutálí, hraje si s mm a plnozájmu, celou svou dušičkou si ř íká: M—í— č! Slovo "míč" je pro ně úplně nový pojem, který se všakvelmi snadno sám vtiskne ° jeho paměti, nikoli proto, že by jej chtělo zachytit a podržet v paměti, nýbrž proto, že má o ně j zájem, že má z něho radost. Totéž se dě je s tisíci a tisíci věcmi. Všechno plyne do dětské paměti samo. jen proto, že dítě obrací svou pozornost k duř í věcí. Tak se dítě učí hravě, bez úmyslu, bez námahy. Ze by dospělý člověk nedovedl setaké takto učit? Dovede to ovšem, někdy to také dělává, ale ne vždy a ne ve všech oborech. Vzpomeňme si jen, jak často nám vnikl do paměti nápěv, který jsme někde náhodou zaslechli! A tak se nám vryl do paměti, že nám kolik dní zněl v uších a že jsme si jej mimoděk hvízdali nebo prozpěvovali. Totéž se musí dít se všemi věcmi, musíme je jen zachytit a poř ídit si v paměti jejich snímek. Jména věcí jsou těkavá, musíme je upoutat k jejich nositeli a př emýšlet o něm, aby v naší paměti pevně zakotvil. Ještě jednou opakuji: Paměť je dobrá, musí se jen splnit podmínky nezbytné pro zapamatování věcí.

Denně cvičte paměť!



Také paměť se ovšem musí školit a cvičit. Proto jsem uvedl už na jiném místě: Čím více si pamatujeme,tím více si dovedeme zapamatovat. Cvičení je tř eba k umění, cvik se vsak dostaví časem sám, jen kdyžmáme zájem o věc. Víme už ze zkušenosti, že jsou r ůzné druhy paměti, na př iklad paměť pro číslice, pro barvy, pro ř eč nebo pro osoby a fysiognomie. Všechny druhy nutno udržovat v činnosti, proto také musíme mít zájem o

nejr ůzně jší věci. Jestliže nás nezajímá na př íklad hudba, vyjde př íslušná část paměti z cviku a slábne. Totuž platí o všech ostatních druzích paměti. Takto si dovedeme vysvětlit. proč. někteř í lidé si stěžuji na jednostranně slabou paměť. která jim slouží jinak spolehlivě, že si ur čité věci nedovedou nebo nemohou zapamatovat. Tito lidé zanedbávali svou paměť, vyšli z cviku a nedovedou právě ur čité věci zachytit a udržetv paničtí. Muž, který se celé dni musí zabývat číslicemi, zř ídka kdy si vám postěžuje, že má spatnou paměť pročíslice. Podobně se dě je i v ostatních př ípadech, př edpokládajíc ovšem, že se člověk stěžující si nanedostatek paměti duševně nepř e-pracoval a nezničil si tím nervy nebo že neutrpěl mozkovou poruchu zně jaké choroby.

Tvrdím znova: Zapamatování je tím snazší, čím více se kdo učí a pamatuje a je tím těžší, čím méně se kdo učí. Proto je zapotřebí denně cvičit paměť, každýden si vtisknout do paměti několik nových věcí. Bez stálého, vytrvalého avydatného cvičení nelze získat dobrou paměť.

Už dř íve jsem doporučoval stálé pravidelné rozšiř ování vědomostí a zdůrazňoval jsem nutnost každýden obohacovat své vědění, když jsem probíral studijní hodinku v pravidelném denním rozvrhu.Doporučoval jsem naučit se každý den aspoň jedné nové věci. Opravdu snaživý člověk se ovšemnespokojí s jedinou novou věcí, nýbrž vynasnaží se poznat a zapamatovat si každý den co nejvíce,zkrátka všechno, nač př ijde a nač stačí.

Velmi důležitý úkol

Kdo nechce zůstat pozadu, kdo se chce dostat každý den o kus dále a chce siumožnit, aby pochopil a pevně zachytil ve své paměti nové věci, což jenezbytně nutné pro spolehlivé zapamatování, musí si vytknout úkol vidět neboslyšet každý den určitý počet nových, dosud nepoznaných věcí.

Všude se najde dost př íležitosti plnit tento vytčený úkol, na př íklad cestou do obchodu a z obchodu, vevoze pouliční dráhy, v obchodě, v úř adě, v dílně, nejlepší př íležitost pak skýtá pozorování lidí.

Školení pozorovacích vloh

Pozorovací vlohy musí se vů bec zvlášť školit a cvičit, neboť je to nezbytná podmínka pro obohacení pokladu nashromážděného v paměti. Lidé chodívají obyčejně svou cestou jako by měli zavř eně oči azacpané uši, protože nemají zájmu o své okolí ani o svět.

Všechno je zajímavé a všechno je tak cenné, že stojí za to, abychom si tohovšimli a abychom to poznali. Máme-li však poznat skutečnou hodnotupozorovaných věcí, musíme se jimi důkladně zabývat.

Pozorovací vlohy se cvičí docela samovolně, když každý den plníme svů j vytčený úkol a pozorujeme novévěci. Př i tom nám prokáže nejlepší služby zápisník, jejž jsme si poř ídili podle dř ívě jší rady. Tento zápisník

musíme však stále nosit s sebou. Nemáme-li náhodou př íležitost d

ůkladn

ě prozkoumat novou v

ěc, která senám naskytla, snad proto, že nemáme právě času, poznamenáme si to krátce do zápisníku a večer, v

hodince věnované studiu, si věc důkladně promyslíme.



Čteme-li někde ně jaké slovo, na příklad cizojazyčné slovo, jehož dosudneznáme a jehož smyslu vůbec nerozumíme, nesmíme je jen povrchně přehlédnout a více si ho nevšímat, nýbrž musíme se při nejbližší příležitostipodívat do slovníku nebo se na ně zeptat lidí, kteří je znají a musíme stů j costů j zvědět, co znamená.

Proti teto zásadě se mnoho a často hř ešívá př i čtení knih a novin. Kolik čtenářů si př ečte článek a spokojíse, jestliže aspoň př ibližně rozumí neznámým slovům a výrazům, kterých pisatel článku užil; pohodlně jšíčtenář i, kterým se nechce vů bec př emýšlet, taková místa zkrátka př eskočí.

Protože člověk dobývající úspěchu potřebuje stů j co stů j schopnosti utvořit sibezpečný úsudek pokud možno o všem nebo aspoň o většině věcí a událostí,musí mu velmi záležet na tom, aby stále lépe poznával pří činnou souvislost avzájemné vztahy různých věcí.

Z té př íčiny musí důkladně zkoumat všechny myšlenkové pochody, které čte a slyší, musí se snažit př ijíti jim na kloub a musí je duševně strávit, to je spojit a srovnávat se všemi svými dosavadními vědomostmi azkušenostmi. Tu je zase nutně zapotř ebí důkladně vyzkoumat smysl neznámých slov.

Kdo tedy čte knihy a noviny, musí mít vždy po ruce tužku, aby si zatrhlneznámá nebo nejasná slova. Nesmí přejít jediné slovo, dokud mu plně neporozumí.

Pamatování nových slov

Pro obohacení slovní zásoby novými slovy není nikterak zapotř ebí vtloukat si je do hlavy jako ve škole,učit se jim jako školní úloze několikerým opakováním. Stačí si je př ečíst a podle mého návodu zkoumat jejich smysl. Tak se duševně protkají s ostatní zásobou slovní a je už jisté, že uváznou v paměti. Vyskytne-li se nám po druhé slovo, které jsme si takto zapamatovali, uvědomíme si hned také bezděky jehovýznam. Kdyby nám však př ece ještě nebyl jeho smysl docela jasný, musíme se ještě jednou podívat doslovníku a ještě jednou se pozorně podívat, co toto slovo znamená.

Aby v paměti utkvělo také složení písmen nového slova, jak jdou písmenka zasebou, musí se slovo znova přečíst a zase velmi bedlivě pozorovat, abychom si

je uvědomili docela jasně a výrazně se všemi podrobnostmi i se způsobempsaní a výslovností.

Jinými slovy: Musíme se soustř edit na nové slovo, musíme se jím pozorně zabývat, dokud mu docelanerozumíme. Soustř eděné čtení nemusí být pomalé ani zdlouhavé, i když čtenář necvičeny, který se neumírychle soustř edit. musí číst pomaleji než čtenář , který už dovede rychle napnout svou pozornost.

Záleží jen na tom, abychom nové slovo, které si chceme zapamatovat a udržet je navždy v paměti, docela pochopili a plné zachytili.

To se nám podař í tím rychleji, čím více cviku máme. Proto opakuji: Cvič it! Denně cvič it, každý densbírat nové vědomosti, každý den si zapamatovat něco nového! Př i té př íležitosti př ipomínám amerického filantropa Elihu Burritta. Byl to prostý kovář a př i svém

těžkém zam

ěstnání dovedl stálým cvi

čením tak vyvinout svoji pam

ěť, že ovládal dokonale 32

ř ečí. A ještě malou ukázku, malý praktický návod: Kdo a co je to filantrop? Já to vím, vy to víte, proto to

nebudu vysvětlovat a nevíte-li to náhodou, podívejte se honem do slovníku!



Výtečná poučka pro bezpečné zapamatování:

Všechno, co jsem na př edcházejících stránkách uvedl o tom, jak podržet ně jakou věc v paměti, týká sehlavně zachycování smyslových dojmů v paměti. Shrneme-li krátce celou probranou látku, vyplývá z

toho tato poučka:

Každý smyslový dojem, jejž si máme spolehlivě zapamatovat, musí být docela jasný a výrazný a musí se všemi podrobnostmi, které lze zachytit, proniknoutdo popředí vědomí a musí se uvést ve spojení a srovnat živým zájmem se všemivědomostmi, které už utkvěly v paměti.

Tato poučka platí pro všechny př ípady, pro zapamatovaní obecného vědění i zvláštních znalostí a také pro studium cizích ř ečí.

Postup vybavování věci z pam

ětí

Nyní se musíme zvláště zabývat postupem př i vybavování ně jaké věci z paměti. Uvedl jsem už dř íve,že paměť je rozdělena na ur čité okrsky a nyní si musíme ještě všimnout, že je též dobř e uspoř ádánovšechno vě d ě ní, které vyplývá z nejr ůzně jších dojmů a našeho př emýšlení. Toto vědění je rozdělenona tak zvané „psychické komplexy". Takovým psychickým komplexem rozumíme zásadně pojem, kněmuž se ř adí všechny př edstavy, které mají k němu ně jaký vztah nebo poměr. Abychom si to plně ujasnili, vysvětlíme si názorně, co je to „pojem" a co je „př edstava". Slovo „židle" je obecný pojem. Zaslechneme-li toto slovo, víme hned, co se jím míní, totiž kus nábytku, na kterémse sedí. Nemyslíme a nepř edstavujeme si př i tom ur čitou židli, nýbrž vů bec ně jakou židli. Teprve kdyžo ní dále uvažujeme, napadne nás ur čitý druh židle, ur čitá podoba, na př íklad obyčejná židle nebotř ínožka, židle s opěradlem nebo bez opěradla, dále materiál, z něhož je vyrobena, na př íklad dubová

nebo pletená židle a pod. Potom př i dalším př emýšlení objeví se ve vědomí tyto podrobnosti. To jsou pak „př edstavy", které náleží k pojmu „židle".

Zákon sdružených představ

Pro vybavování z paměti a tím také pro myšlení je neobyčejně důležité toto:

Podle určitého zákona, tak zvaného zákona asociačního, vyvolává nejenpojem, nýbrž i představa automaticky ve vědomí patřičné představy nebopojmy, které k nim náležejí, pokud tyto asociace, to je spojování představ a

pojmů neruší ně jaké vlivy, na příklad vůle. Pořadí představ vnikajícíchpostupně do vědomí je v podstatě určováno jejich silou a naším zájmem.

O tento zákon opírám svou nauku o vzpomínce a vybavování věcí z paměti. Než se pustíme dále.musíme ještě vědět, že sdružování př edstav je tím lepši a tím rychlejší, čím dokonaleji prolínají aspojují se nové př edstavy a nové do jmy př i zachycování s psychickým komplexem, k němuž patř í a čímčastě ji se dostavuje stejná asociace.

Dále musíme ještě vědět, že zákon sdružených představ působí také uvnitř psychických komplexů samých a že určuje i jejich vzájemný poměr, že tedy jedenkomplex vyvolává ve vědomí jiné komplexy a že určité vně jší vlivy mohou vyvolat

určité spojení představ a pojmů.





že se pozornost musí upoutat na ur čité stř edisko paměti, na ur čitý komplex. Vedeni je pak pod proudem, jestliže centrum žádaného komplexu, které se nalézá v mozku, dobř e pracuje, je-li tedy zdravé a nacvičené.

Vzpomínka je závislá na zapomínání

K tomu, co dosud víme, musíme si ještě uvědomit: Právě tak, jako z nesčetných př ípojek v telefonníústř edně můžeme najednou použít jen jedné, tak můžeme také v dané chvíli navázat úspěšné spojení jen s jedním stř ediskem paměti. A podobně jako můžeme jen tehdy něčemu porozumět, když se vyslovuje slovoza slovem, nikoli všechna slova najednou, tak mohou r ůzné obrazy vzpomínek také jen postupně po sobě proniknout k vědomí.

To je neobyčejně důležité, protože nám to dokazuje, že vzpomínka je závislána zapomínání.

Abychom si to docela ujasnili: jen tehdy může obraz vzpomínky vniknout mocně do našeho vědomi, kdyžuhne a uvolni místo př edcházející obrázek. Čím -uče obrazu mamě zároveň ve svém vědomi, tím méně seuplatni jednotlivé obrazy a tím méně mohou se v paměti vynoř it nové obrázky. Tato skutečnost nás nutí

zabývat se ..uměním zapomínat", které pokládám za hlavní podmínku velikých výkonu paměti. Mnoho lidi nař íká a stěžuje si poř ad, co prý všechno musí nosit ..v hlavě" a stále se bojí. že by mohlina něco zapomenout. Proč to dělají? Protože opravdu na mnoho věci zapomínají. A proč: Protože ze

strachu, že by mohli něco zapomenout, se nesnaží zapomenout to, co skutečně zapomenout nemají anechtě jí; činí to ovšem z nevědomosti.

Stále mě jte na paměti toto: Čím více má kdo v hlavě, tím méně ve skutečnostimá v hlavě a čím méně má v hlavě, tím více může mít v hlavě.

Zdá se, že tato věta nemá smyslu, že si toto tvrzení odporuje. To se však může zdát jen tomu, kdonezná souvislosti.

Nelze totiž vů bec na nic zapomenout, co bylo kdy správně zachyceno pamětí a ř ádně stráveno. Nejvýše by mohla být zabržděna činnost paměti a to právě proto, jak jsem uvedl, že člověk neumí zapomínat.Samozř ejmě míním zde „zapomínáním" odvrácení pozornosti. Odvrátit pozornost znamená: být připraven pro přijetí následující představy.

Jak to však zař ídit, abychom se stali mistry tohoto zapomínání? Velmi prostě — je tř eba jen si na tozvyknout.

Zvyk dovede všechno, dovede také vyvolávat vzpomínky a tak dovede na konec ovládnout celémyšlení. Vzpomeňme si zase na slabomyslného muže z Mnichova, o němž jsem se dř íve zmínil jako o muži sneobyčejnou pamětí. Na něm jsme si právě mohli všimnout, jak značný podíl na paměti a pamatování

má podvědomí. Práv

ě proto, že je slabomyslný, nemohou se do jeho plného v

ědomí v

ů bec vet

ř ít brzdící př edstavy, protože jeho uvědomělé myšlení není téměř vů bec vycvičeno. Proto také neví. co je

to ..zapomínat" nebo aspoň nikterak si nevšímá této záporné př edstavy, nevěnuje ji nejmenší pozornosti, zvláště proto, že má Př íliš slabý intelekt, než aby mu zaleželo na tom. zda si něcozapamatuje čili nic. Právě proto však není jeho podvědomí nebo jeho paměť ničím omezena a muže sevyvíjet bez př ekážky.

Musíme tedy odstranit všechny překážky podvědomí a zvláště se musímezbavit strachu, že na něco zapomeneme, protože je to záporná představa,která brzdí proud obrazů našich vzpomínek plynoucí do našeho vědomí. Podle nauky o autosugesci musíme se proto naučit skálopevně věřit v

neomylnou, bezvadnou funkci své paměti.



Můžeme se plným právem spolehnout na svou paměť, neboť funguje opravdu podivuhodně a pracuje sama bez našeho př ičinění právě podle zákonů, jež jsem uvedl a vyložil.

Paměť pracuje automaticky

i Tu sel zas osvědčuje podvědomí jako dobrý, svědomitý a naprosto spolehlivý spolupracovník. Uvádím pro to několik př íkladů: Potř ebujete nutně ně jakou věc od kupce a ř eknete si, že si ji obstaráte př i nejbližší př íležitosti. Než se vám však naskytne vhodná př íležitost, mine několik dní a za tu dobu úplně zasezapomenete na tu věc. Za několik dní však př ece musíte ke kupci pro něco docela jiného. Obstaráte sivšechno, zaplatíte a chcete už vyjít z obchodu, když váni náhle probleskne hlavou myšlenka: Aha, já jsem př ece ještě něco chtěl? Cožpak se vám to ještě nikdy nestalo? Jistě si vzpomenete na něco podobného, protože takové věci sestávají každou chvíli. A proč si př ece vzpomenete na takové věci, ačkoli jste už zdánlivě na ně zapomněli?Bylo vám to př ipomenuto, vaše podvě domí vám to př ipomnělo. Podvědomí si dobř e pamatuje, že něčeho potř ebujete a upozorni vás na to vždycky, jen když mu popř ejete sluchu.

Nepotřebujeme se o nic starat, všechno, co víme, všechno vědění se přihlásí

samo v našem vědomí a dostaví se vždy právě tehdy, když je ho zapotřebí.

Př irozeně se musí podvědomí poskytnout možnost, aby mohlo posloužit. To děláme tak, že musímenejdř íve zař ídit, aby dojmy byly mocné a živé. Jak můžeme vypěstit zvyk zapomínat a zároveň vzbudit pevnou víro, že si na všechno zasevzpomeneme v pravý čas?

Musíme zase použít autosugesce a kromě toho musíme si každý den podávatidůkazy, že naše paměť pracuje automaticky.

Nejlepší pomůckou proto je tak zvaný památník.

Soustavné uspořádáni paměti

Všimli jsme si už dř íve, že podle zákona o sdružených př edstavách stačí jedna vzpomínka z ur čitéhokomplexu, aby vyvolala v paměti př edstavy s nimi spojené. Této okolnosti využijeme pro svů j

památník. Stačí nám pro tento účel obyčejný malý zápisník, jehož první stránku si rozdělíme naněkolik polí. Každé políčko je ur čeno pro některý obor naší činnosti, na př íklad první pro všechny věcitýkající se domácnosti, druhé pro návštěvy, tř etí pro vyř izování pošty, čtvrté pro personál a podobně.Toto rozdělení si ovšem zař ídíme podle potř eby svého povolání. Př edevším se zař ídíme pro všechnyobory své činnosti, v nichž se právě projevuje zmíněná už obava, že bychom mohli na něcozapomenout, zvláště tehdy, když zapomnětlivost, zvláště v ur čitých oborech, by mohla mít nepř íjemné

následky. Na takto rozdělenou stránku si zapíšeme jména všech obor ů, pro něž jsou ur čeny jednotlivé díly. Paksi rozdělíme ostatní stránky památníku, na př íklad pro domácnost vyhradíme stránky druhou až šestou, pro návštěvy sedmou až desátou a podobně. Jakmile si takto upravíme památník. můžeme začít cvičitzapomínání. Jsem př esvědčen, že jste pozorně sledovali mů j dosavadní výklad a proto už víte. čeho chceme dosícitímto památníkem: upoutat pomocí hesla první př edstavu, které je zapotř ebí pro vyvolám vzpomínky.

Použití památníku

Praxe: Dostanete př ikaž, abyste nezapomněli zítra, až budete vyř izovat své věci. navštívit také pana

Nováka. Nesmíte si všímat záporného popudu, který spočívá v tomto př íkaze a musíte hned návštěvu pana Nováka pokládat za docela samozř ejmou věc, musíte na tento př íkaz chvíli myslit, aby vám pevně utkvěl v paměti, pak vezmete svů j památník a zapíšete si do oddílu pro návštěvy jméno pana



Nováka. Jakmile jste si věc zapsali, schováte si zápisník a — zapomenete, co vám bylo př ikázáno. Touž sami hned poznáte, že to můžete docela klidně udělat, protože můžete vzít jed na to, že si ránovzpomenete na pana Nováka a budete na něho myslit. Tak to musíte dělat zásadně se všemi věcmi,avšak musíte vždy dodržovat zásadu: Nikdy nepsat ně co bezmyšlenkovit ě .

Do památníku si nezapisujete věci proto, abyste na n

ě nezapomn

ěli, nýbržprávě proto, abyste mohli na ně bezstarostně zapomenout, abyste si je

připamatovali automaticky.

Na druhý den jděte po svém, obstarejte si své věci a až všechno vyř ídíte, vytáhněte z kapsy svů j památník a př ehlédněte si jednotlivé oddíly. Jestliže věci, o které jde. nebyly ještě vyř ízeny, upoutá váš pohled jako magnet dílek, ve kterém stojí něco, co se má ještě vyř ídit. A tu vás jistě hned takénapadne, oč jde. Kdyby se to nestalo, vzpomenete si na věc ur čitě, jakmile zahlédnete své heslo na první stránce př íslušného oboru. Budete-li si takto počínat každý den, zmizí záhy vaše bázeň a strach, že byste mohli na něcozapomenout a to je právě účel, jejž zde sledujeme.

Nepoužívejte, prosím, svého památníku jako pomůcky paměti, nýbrž jakoprostředku pro vývoj a pěstění paměti a schopnosti rychle a bezpečně vzpomínat. Nesmíte také poř ád používat tohoto památníku, který vám má sloužit jen tak dlouho, dokud senepř esvědčíte o tom, že podvědomí ř ídí postup paměti, která pracuje docela bezpečné a bez námahy, jakmile si osvojíte „umění zapomínat".

Všechno je zvyk. Proto tvrdím: budete-li podle uvedeného návodu používatčtvrt roku svého památníku, pak se nejen naučíte pamatovat si všechnoneobyčejně lehce, nýbrž i hravě se soustředit, což je nezbytné přizachycování a přijímání dojmů.

Bezpečný prostředek pro získání velkého vědění

Poznatk ů, pro které jsme používali svého památníku, můžeme ovšem použít také pro jiné účely,zvláště pro obohacení a rozšíř ení svých vědomostí. Už na začátku tohoto odstavce jsem uvedl, že př i všech vědomostech, které jsme si osvojili, záležíhlavně na tom, abychom si na ně vzpomněli př i vhodné př íležitosti, totiž tehdy, když jich pot ř ebujemea když jich mů žeme užít. Víte už, co všechno víte? „Př esně to nevím, ale jistě vím velmi mnoho!" odpověděli byste asi,kdybych se vás mohl zeptat osobně. Kdybych vám pak ř ekl: Vyjmenujte mi všechna československáměsta, která znáte, dovedli byste snad pojmenovat padesát nebo šedesát měst, ale potom byste byli vkoncích se svými vědomostmi. Je však tím vaše vědění vyčerpáno? Nikterak! Prostě vás už nenapadnedalší jméno, ačkoli v paměti jich spočívá ještě mnoho, velmi mnoho. To byste viděli, kdybych vám př ipomenul sám ještě další jména. Podobné to vypadá se všemi ostatními našimi vědomostmi. Zpravidla dovedeme ze sebe vydat jenmalý zlomek toho, co skutečně v sobě máme. co opravdu známe. Zdá se. jako by zde působil zákon,že musíme zase zapomenout většinu toho. co jsme si kdy zapamatovali. Stává se to také skutečně velmi mnohým lidem. Jestliže zbytečné neužitečné věci propadnou zapomenutí, je to dokonce dobré avýhodné. ale bohužel př íliš často bývá to naopak. V zájmu skutečného úspěchu však to nesmí být.

Všechny cenné vědomosti, které pochytíme a jež si osvojíme, musí byl trvalé

a musí nám zůstat.



Celkem už znáte cestu, která k tomu vede. Nyní chceme ještě poznat zvláštní metodu pro soustavnérozšiř ováni svých vědomostí. Podobně, jako jsme si zaznamenávali hesla pro věci. které musíme denně vyř izovat, zavedeme si takéhesla pro své vě d ě ní. Čteme-li dobrou knihu a chceme-li, aby se její obsah udržel trvale na povrchu našeho vědomí, musímenejdř íve d ůkladně č íst jednotlivé odstavce a pak je duševně zpracovat a strávit, př i čemž si autorovymyšlenky srovnáváme se svými vlastními poznatky a zkušenostmi. Tak musíme získat pevný názor naobsah knihy a vytvoř it svů j poměr k němu a k celému dílu. Nestačí-li naše znalosti, abychom siutvoř ili posudek o nových myšlenkách, musíme číst další díla ze stejného oboru nebo díla podobná. A jde-li o sporné otázky, musíme se snažit poznat také knihy, v nichž jsou vyloženy opačné názory.

Kartotéka vědomostí

Jakmile jsme si při studiu utvořili vlastní názor, shrneme jej do několikakrátkých vět a zapíšeme si jej na lístek kartotéky, jejž pak opatříme číslem.Toto číslo zaneseme potom zároveň s heslem, které výrazně vystihuje obsahtohoto lístku do seznamu seřaděného podle abecedy.

Př ečteme-li si na př íklad knihu o technice reklamy, můžeme použít hesla ..Reklama'', jež pak musímezanést pod písmeno "R". Zároveň však můžeme si zvolit ještě heslo „Obchod" nebo můžeme doseznamu zanést jméno autora knihy, ovšem vždy pod př íslušné písmeno a vždy musíme př ipojit takéčíslo lístku. Jakmile to provedeme, můžeme bez rozpaku vyř adit celou knihu ze svého vědomí: na její obsah sivždycky vzpomeneme. Nepotř ebuji se už zvlášť zmiňovat o tom, že si tok musíme počínat vždycky,chceme-li bezpečně obohatit své vědění. O každé knize, nechť se v ní probírají odborné, umělecké nebo vědecké otázky, musíme př emýšlet.musíme si utvoř it vlastní úsudek a své vlastní myšlenky si potom zapisujeme podle uvedeného vzoru.

A nyní se vraťme k vlastnímu účelu: Ani toto upomínková kartotéka není jen neobyčejně působivá pomůcka paměti, nýbrž je to zase výtečný prostř edek pro posílení a vývoj paměti a schopnostiupamatovat se na všechno.

Každou neděli dopoledne věnujme půl hodinky svému duchu

Podle denního rozvrhu zapisujeme ve svém pokoji do své kartotéky každý den všechny věci z r ůznýchobor ů vědění a současně je zpracujeme, každou neděli pak dopoledne věnujeme půl hodinky utvrzenísvých vědomostí, rozložíme si kartotéku a probíráme soustavně všechny lístky. Začneme prvnímlístkem, př ejdeme k druhému, tř etímu atd. a př i tom získáme stejnou zkušenost jako s obrázkem,kterou jsem uvedl jako př íklad pro vyvolání př edstav a vzpomínek .

Při pozorném čtení různých poznatk ů vtírá se do našeho vědomí úplně samovšechno, co víme z jednotlivých oborů.

Tu je velmi důležité, abychom se zase př i probírání lístk ů zamyslili a př emýšleli znova o všechvěcech, které nám př ijdou pod ruku. Tím se vybavují po každé stejné asociace a jak jsem už dř íveuvedl, dostavují se docela pravidelně vždy snáze a rychleji, vnikají vždy snáze a rychleji do našehovědomí a na konec se rozvíjejí v nerušeném poř adu na sebe menší vně jší podnět.

Takto máme vždy po ruce všechny své vědomosti, ovládáme bezpečně všechnosvé vědění a (o nám vynese nejen vně jší úspěch a vážnost, nýbrž i velmi značně

posílí schopnost získávat nové poznatky.



Kdo chce být schopen zvlášť velikých výkonů v ur čitém oboru. může si ovšem založit zvláštní kartotéku pro tento obor. do které si zanáší jen vědomosti z onoho oboru. na př iklad kartotéku pro orgranisační věci, jinou pro reklamu. jinou zase pro obecné vzdělám a podobně. Největší cenu má soustavně rozšiř ování a prohlubování vědomosti pro tvůr č í práci, kterou se budeme nyníobírat.

Tvůrčí práce

Už v odstavci, v němž jsem probíral znalost lidí, zdůrazňoval jsem samostatnou práci podvědomí. Tím vícemusíme si ho všímat nyní, protože př i tvůr čí práci hraje podvědomí nejdůležitě jší úlohu.

Být tvůrcem, konat tvůrčí práci, znamená z materiálu, jejž máme, tvořit něconového, něco, co tu ještě není.

Tuto činnost může konat spolehlivě a uspokojivě jen ,,vnitř ní já". Jen v ř íši toho, co je na druhé straně rozumu, může se zrodit něco opravdu velikého a dokonalého. To se také zrodí, jestliže neleníme a dáme-li podvědomí stavivo a podnět. Stavivem jsou vědomosti o věcech, které př ijímáme do své paměti, to je

.,znalost not", kterou poskytujeme velikému vnitř nímu umělci, aby mohl, jak jsem už uvedl, rozezvučet bohatství svých akordů a nápěvů.

Podnětem je naše láska a náš zájem pro všechno nové a zvláštní na každé věci.Naše přání jsou směrnice pro činnost našeho podvědomí.

Naše podvědomí působí a tvoř í všechno, oč se zajímáme. Obchodníkovi dovede tvoř it nové prodejnímožnosti a plodí mu nové nápady pro reklamu, vynálezci rodí nové myšlenky, badajícímu duchu ř ešízáhady a otázky, básníkovi a umělci dává inspiraci a člověkovi toužícímu po dokonalosti a spase dává vyšší poznání a tušeni božských věci. Tak působí podvědomí v každém člověku jako pramen všeho nového, tvoř i a samo ze sebe pracuje ve

směru našich p

ř áni a tužeb. Jakmile dostane popud k

činnosti, za

čne p

ůsobit a pracuje nep

ř etržit

ě atvoř í a modeluje, dokud nedosáhne největších možností. Dovedeme-li pak otevř ít svů j vnitř ní zrak a

sluch, nechají-li se jím ústa a ruce ochotně vést, pak se tvůr čí činnost projeví také navenek.

Také vy jste genius

Tvrdím, že každý normálně vyvinutý člověk je geniem, lhostejno v kterém oboru, ale př ece jím je.Jestliže se jeho genialita dosud neukázala a ničím neprojevila, to ještě nic neznamená. To jendokazuje, že dosud nenašel správného spojení se svým podvědomím a dosud neužil žádné př íležitosti,aby nechal projevit svou genialitu.

Cožpak se neprojevuje veliké mistrovství podvědomí už funkcí našeho t

ěla,která je hodná podivu ?

Který strojník nebo organisátor by mohl o sobě tvrdit, že by dovedl vykonat aspoň př ibližně tolik jakonaše tělo? A jaká př esnost a pravidelnost je ve stavbě našeho těla! Který matematik má většíschopnosti než jakých je zapotř ebí pro vybudování soustavy buněk v těle! To vše dovede lidské nitro a je jisté, že i v bláznovi je toto nitro stále ještě něčím větším než genius.

Lidská bytost je však svobodná jen v mezích svého poznání.

Tuto genialitu nemůžeme zachytit pouhým rozumem, Buď jak buď, každý člověk je geniální v nitru

své bytosti, je geniální v nejvyšším stupni. Pomozme teto genialitě, aby ->• projevila také mimo t

ělorukama nebo ústy.







zapálí si cigaretu nebo opakuje větu, kterou právě vyslovil. To všechno dělá zpravidla, aniž si touvědomuje. Tak se projevuje úsilí podvědomí odvrátit na chvíli pozornost, aby mělo čas a př íležitostvnuknout plnému vědomí nové myšlenky.

Nechtě jte tedy násilím přivolávat nové nápady a myšlenky.

I když se to někdy př ece podař í, vyplýtvá se př i tom zbytečně mnoho energie. Duševní pracovník musídobř e hospodař it se svou nervovou silou a proto se musí snažit vyhýbat se podle možnosti násilnéhosoustř eděni.

Nejlépe pomůže odvrátit pozornost nebo vás povyrazit pozorný společník,který nechce a ne-musí vždy všechno lépe vědět.

Promluvte si s ním o nijaké př íjemné věci. která vás zajímá nebo mu vyložte všechno, co jste dosudzpracoval. Známý básník. který dosáhl velikých úspěchů a uznání, čítával své básně své služebné a př i tom př edčítáním dostával nejlepší nápady.

Celé okolí má vůbec veliký vliv na duševní tvoření, zvláště důležitý a závažný je poměr ženy k muži a naopak.

Manželé, kteř í si mají poř ád co vytýkat, poř ád se hádají a poř ád se kritisují. mohou jeden druhému úplně ochromit schopnost plodné práce. Sám znám mnoho takových rodin a manželství. Nemůžete-li se jinak zbavit nesympatického prostř edí, neváhejte a vzdalte .se někam, kde můžete v klidunerušené pracovat. Př i plodné tvůrci práci je velmi důležité, abyste rychle našli zač átek své práce. Velmi škodlivé je tu dlouhé př emítání a hledání myšlenek. Začněte zkrátka pracovat i když myslíte, že to, co právě děláte, není správné.

Klidně začít, neváhat dlouho, neotálet a klidně psát i když to není správné. Na tom velmi záleží, protože tak př estane nátlak na podvědomí, které potom samo vnukne správnémyšlenky. Na tom nezáleží, že začátek úplně nesouhlasí s celou prací. Jakmile se naváže spojení s podvědomím, věc se záhy zlepší a práce je pak také čím dále tím lepší.

Kdo však cítí, že se vůbec nechtí dostavit nové nápady, ať radě ji zanechápráce a chvíli si v klidu odpočine.

Každý člověk má dny a údobí, kdy se mu zdá. že všechna jeho duševní činnost je jako ochromena a podvázána. To je známo o mnohých velkých myslitelích a básnicích. Na př íklad německý básníkGrillparzer zjistil roku 1826 sám na sobě. že mu úplně vyschly všechny ..vnitř ní prameny". V takové době je nejlépe zaměstnávat se pracemi, které lze vyř ídit bez př ímé součinnosti podvědomí, na př iklad srov-náváním a př ehlížením př íprav a základu pro pozdě jší práce.

Nadsmyslné věci

Na konci této kapitoly chci se ještě krátce zmínit o mezích výkonnosti podvědomí. Podař í-li se opravdudobré spojení s podvědomím, pak nenajdeme vlastně vů bec mezí, neboť podvědomí má ještě jeden zvláštníoddíl, s nímž lze někdy navázat spojení, ř ídíme-li se př esně naukou o úspěchu: to je nadsmyslná ř íše, v níž působí nejjemně jší látky a sily a v niž se odehrávají telepatické pochody. Žádný člověk dnes už vážně nepochybuje o telepatii, kterou může vzájemně působit myšlenkově člověk načlověka. Také jasnovidnost je docela dobř e možná. Těchto schopností ovšem zpravidla nelze dosíci bez

velikého zjemnění citu a bez velikého zdokonalení schopnosti soustř edit se. Těchto schopností lze všaknabýt a mnozí lidé dostali už tento dar př írody v kolébce.



Usměrněný vývoj těchto schopností však na každý způsob vede př es správné používám všech poučeknauky o úspěchu. Uvádím dále tř i zajímavé zprávy, abych vám názorně vyložil, co míním těmitoschopnostmi. Dvě zprávy svědčí o podivných př edtuchách a tř etí je zpráva o tom, jak jsem objevil krádež.Podal jsem už ostatně mnoho podobných důkazů o existenci nadsmyslných, ovšem nikoli nadpř irozenýchschopností. Upozor ňuji však zároveň na to, že už několik let se nezabývám kriminálními věcmi. Dnes používám svých schopností jen proto, abych účastník ům svých kursů vyložil * ukázal na pokusech síly,

které mohou působit také mimo tělo. Nyní tedy podávám tyto tri zprávy na důkaz, že v člověku dř ímá ještě mnohem více sil a schopnosti, než seobecně myslí a že rozum vů bec nemůže ohraničit výkonnost podvědomí:

Smrtelný úraz. V sousední obci Alvesen se zabil 12 lety chlapec, jehož matka bydli v Hamburku. Chlapec spadl svozu a zlomil si vaz. Př ivolaný lékař nemohl už pomoci, chlapec byl už mrtvy. Zajímavé však je, žematka dostala v té době takový záchvat úzkosti, že spěchala z Hamburku do Alvesen a našla tamsvého synka mrtvého.

Schillerovo tušení. Pani von Wolzogen podává tuto zprávu, která svědčí o př ekvapující schopnosti Schillerově vytušit

neznámé věci: Když se Schiller jednou toulal v př írodě s hospodář ským správcem, zmocnilo se honáhle na neschůdné stezce v jehličnatém lese, na miste, kde bylo v neladů rozházené kamení, tušení,že na tom místě musil být zahrabán mrtvý Člověk. Nedalo mu to pokoje, vyptával se a dověděl se, že poblíž byl skutečně zavražděn povozník a zahrabán na onom místě.

Novinářská zpráva z listopadu 1921. Jednomu občanu v Langenfelde se ztratily krátce po sobě r ůzné stř íbrné a jiné cenné věci. Nedovedl sivů bec vysvětlit, jak věci zmizely nebo kde by mohly být. Vzpomněl si na př ednášku psychologaOskara Schellbacha. kterého zde velmi dobř e znají, a který tenkrát př ednášel a př edváděl svouschopnost, najít zmizelé věci. Zavolal ho proto na pomoc. Pan Schellbach, ochoten pomoci vždy akaždému, dal se uvést k rodině. Jeho cit upoutala hned na sebe mladá dáma, která byla právě v rodině na návštěvě, avšak př i drobných pokusech na zkoušku zůstala zatvrzelá. Pan Schellbach začal však pověcech pátrat jako jasnovidec a telepat a aniž si všímal četných v čistém papíř e zabalených balíčk ů,nedal se jimi zmýlit a na dně zavř eného kufru dámy, jejž otevř el kleštěmi, našel docela nenápadný balík, v němž objevil část ukradených věcí. Zlodě jka odolala i tomuto důkazu a tvrdošíjně zapírala,avšak pan Schellbach ji př inutil sugesci k úplnému př iznání a př i tom ještě objevil věci, o nichž majitela jeho př íbuzní dosud ani nevěděli, že zmizely. Tak se od ní také dověděl, odkud pocházejí a kde jsouuloženy ještě jiné věci, které uzmula na jiném místě a z nichž část měla uschovanou v kufru. Taktoobjevená krádež byla hlášena kriminální policii, která ji dále vyšetř uje.



X. DÍL

Směrnice

pro duševní samostatnost

Dosíci vlastní moudrosti je lepší,než musit se spoléhat

na cizí moudrost.



I. Zbystřete své smysly! Př írodní národy, pravé děti př írody, mají mnohem lépe vyvinuté smysly než většina civilizovanýchlidí. To je prokázaná věc. Na př íklad Indián zaslechne dusot koně z dálky několika mil nebo ucítí zvelké dálky kouř . Je jisté. že smysly př írodních lidí jsou neobyčejně zbystř eny jen správným a stálým jejich používáním. Cvikem dosahují těchto neobyčejných výkonů.

Kdo chce zbystřit své smysly, musí se naučit užívat jich s plným vědomím amusí být přesvědčen, že se dají ještě vyvinout a zbystřit.

Zbystř ení smyslů, to je ryze věc soustř edění. Záleží jen na dokonalém upoutání pozornosti na docelaur čité postř ehy př i ur čitém pozorování. Četli jste už dř íve, že soustř edění je nejdokonalejší, je-livzbuzeno docela bezděky skutečným zájmem. Upoutáme-li tedy všechen zájem na ur čité postř ehy,můžeme také plně využít ur čitých smyslů. Protože věda se v poslední době snaží smyslové vjemy,zvláště vidění a tušení, vysvětlit elektrickými kmity v mozku, lze si snadno př edstavit pochody, kterése v nás odehrávají př i smyslových vjemech. Je-li elektrické zař ízení, které je nepochybně v mozku. správně zapnuto koncentrací, pak neproudí ve

chvíli smyslového vjemu žádný proud mozkové elektř iny do nesprávného nervového vedení a vjemmusí byt dokonal). Kdo chce dosíci tohoto stavu, musí mít stálý cvik. to je nesmi si nikdy dovolit být

povrchním př i uvědomělém zachycovaní postř ehů. Posloucháme-li př ednášku, musíme naslouchat př esně. Čteme-li knihu, musíme cist př esně , to znamená pozorně. To je zvlášť důležité tam. kde na- chce svést pohodlnost a lhostejnost, abychom se vyhnuli namaže, vznikající př i postř ehu. To je jed pro smysly,který působí stejně škodlivě jako př edráždění. Proto nebuďte pohodlní, nýbrž snášejte rádi a př ekonávejtetak nesnáze př i zachycování vjemu. Jako každá funkce se na konec stává zvykem, tak také činnost smyslů je docela vedena zvykem.

Snažme se ně jakou dobu všechno lépe vidět, slyšet a pociťoval a vynasnažmese také správně vnímat a pak samozřejmě budeme mít dobrý zrak, dobrýsluch a ostatní smysly, čili budeme ostře pozorovat, přesně slyšet, jemně cítit apodobně.

To je velmi potř ebná věc, neboť bez bystrých smyslů př icházíme o mnoho věcí, které nám pomáhají založitúspěch.

Dávejte pozor; nikdy nebuďte lhostejní, všeho si všímejte pozorně, to sílí azbystřuje smysly.

II. Probuďte se!

Chcete-li vědět, proč mnoho lidí nemá úspěchu v životě, potř ebujete se jen někdy ohlédnout ve voze pouliční dráhy a pozorovat, jak sedí většina cestujících. Nejen, že mnozí sedí neslušně, že se rozvalují,zabírají volné místo ostatním, ale většina z nich sní s otevř enýma očima. Nebylo by lépe místo snění anudného čekání, až se dojede k cíli, sbírat nové dojmy? Tak, jak se chovají tito lidé ve voze pouliční dráhy, tak se také chovají všude v životě. Jaký pak div. ženemohou dobýt úspěchu?

Kdo chce vpřed, kdo chce vyniknout, musí bdít, musí jít světem s otevřenýmaočima a zbystřit všechny smysly, aby dobře poznal okolnosti, které tvoří jehoštěstí.

Odkud máme vzít duševní př evahu, kde máme získat duševní samostatnost, jestliže nedodávámesvému duchu stále čerstvé potravy?



Už v denním rozvrhu jsem vám ukázal, jak lze každý den obohacovat vědění. Musíte každý den poznat aspoň tř i nové věci. Dbali jste tohoto návodu, činili jste to.' Pakli ano. učinili jste už mnoho prorozvoj svých duševních schopností, jestliže jste však toho nedbali, poznáváte nyní konečně, že nelzedojít daleko bez neúmorného denního duševního pokroku.

Musíte být bdělí! Každý den posilovat a rozvíjet pozorovací vlohy a využítkaždé volné chvíle, abyste zachytili nové dojmy.

Hledejte a získávejte každý den nové duševní podněty. Nepř ijímejte dojmy jako stroj, jako automat,nýbrž př emýšlejte o nich, nechť jsou vám východiskem vlastních myšlenek, o všem si tvoř te vlastníúsudek. Dav je v pravém slova smyslu líný myslit, to je nikdy nepř emýšlí, neuvažuje, nemá zkrátka vů becchuti k duševní práci, protože prý mu působí velikou námahu. Pravá př íčina této duševní lenosti všaknetkví nikterak v neschopnosti př emýšlet, nýbrž jen v nedostatku poznání, že úspěch lze založit tolikona duševní samostatnosti, která má svů j původ a začátek v př emýšlení. Počínejte si jinak! Použijte každé př íležitosti ke shromažďování duševních pokladů. Čemu se časemnaučíte a co zpracujete svým př emýšlením, vynese vám mnohonásobnou odměnu. Vzpomeňte si jen

na Rückertovo neomylné poř ekadlo:

Kdo sedí na vrbě a nevyřeže si píšťalku, je bláhový.

Jen otevř te oči, rozhlédněte se a všimněte si, že vlastně vždycky sedíte na vrbě.

Tedy vzhůru, neváhejte a vyřízněte si píšťalku.

III. Buďte kritičtí!

Když se trochu zamyslíte a pátráte po tom, kde věží hlavní chyba, co vám př ineslo ztráty v obchodě a r ůznázklamaní, poznáte př edevším, že vám škodilo největší zlo — lehko-věrnost. Nevěř te všemu. co vám lidé ř íkají, př ijímejte všechno s výhradou a opatř te si důkazy o správnosti r ůznýchtvrzení. Jinými slovy: buďte kritičtí! Nesmíte ovšem upadnout do druhé krajnosti, nesmíte mít př edsudky proti všemu, neboť př edsudek není kritika, kterou zde míním. Kdo má mnoho životních zkušeností, ten je kritický sám od sebe, protože mu život podal důkaz, že nebylovšechno zlato, co se tř pytilo. Počínejte si také vždycky tak. jako byste sami často získali této zkušenosti a pak jistě nepropadnete lehkověrnosti. Kritisovat neznamená nikterak být nedůvěř ivý, nýbrž opatrný, avšakvaše opatrnost nesmí plynout z bázně nebo ze strachu. Jestliže si ještě vzpomenete, uvedl jsem na stránce 13 př i výpočtu základů své soustavy úspěchu mimo jiné:Vyhýbej se ze zásady všemu, co škodí úspě chu. Abyste kdykoli mohli použít této poučky, musíte nezbytně pozorovat kriticky všechny věci. Pamatujte vždy, že lidé nejsou andělé a dokonalí lidé že jsou jen vzácnou výjimkou z pravidla.

Nabízí-li vám kdo ně jaký prospěch, nechť v obchodě či v povolání nebokdekoli jinde, počítá zpravidla vždy se svou výhodou, s vlastním ziskem.

To ovšem nelze nikomu zazlívat, kdyby u toho nebylo slovíčka ..ale": Mnoho lidí vám př edstírá a ukazujevýhody. ani/; vám chtěli opatř iti skutečně výhody, takže př i tom opravdu nic nezískáte. Musíte se ovšemsnažit posloužit všem lidem, nesmíte se však nechat využitkovat nebo př ipravit o své výhody. Proto buďtestále na stráži:

Buďte kritičtí!

Nikdo nedává nic zadarmo! Nikdo vám nemůže nic darovat: Vzpomeňte si na to, když vám někdo nabízídomněle velmi laciné zboží. Nikdo vám nebude do smrti vděčný za to. že jste mu někdy prokázali



službu nebo mu udělali něco k vůli. Nikdo vám neobětuje sebe sama. i kdyby to tisíckrát tvrdil akdyby M' stokrát zapř i sahal, nehledíc ovšem na výjimky, které vrak. jak jsem uvedl, jsou velmivzácné. Kdykoli si to však př ipomenete a nezapomenete na tuto životni moudrost v daném skutečném př ípadě, budete jistě kritičtí a uvarujete se mnohých zbytečných škod. Kdyby poškození, které napálil berlínský podvodník s lombardními obchody, byli bývali kritičtí, mohli mít do dneška své peníze. Akdyby vdavek chtivé ženy byly kritické, nemohla by sňatkovým podvodník ům kvést pšenice a mnohodívek by si zachovalo nejen peníze, nýbrž někdy i život.

IV. Myslete logicky!

Kdo správně užívá svých smyslů, je duševně probudilý a kritický, dospívá sám bez cizího návodu stálevíce k logickému myšlení. Pro intelektuálně vzdělaného člověka je docela samozř ejmé logickémyšlení, to je správné vyvozování závěr ů z ř etězu premis. A př ece i vzdělaní lidé a vzdělané vrstvyvelmi často myslí hodně nelogicky. Pátráte-li po př íčině, shledáte, že je to značná duševní pohodlnost,která jim brání obírat se důkladně ji základy a prvky logického myšlení. Logika znamená duševní jasno, naprosto jasné vystižení jednotlivých článku ř etězu našeho poznání.Dále vyžaduje, aby se tyto články ř adily po sobě podle své hodnoty tak. aby na konec jeden vyplýval z

druhého nebo aby jeden článek byl vždy př edpokladem a zdůvodněním dalšího článku. Myslit logicky,to znamená my.-lit souvisle, to je pozorovat s jednotného hlediska a spojovat vzájemně, všedím př ed-stavy našeho myšlenkového života, které se týkají ur čité věci.

Základem logiky je dokonalé objasnění všech pojmů.

Bez tohoto ujasněni není logické myšlení možné. Jakmile dokonale pochopíme pojem v celém jehovýznamu, musíme ho srovnat se svými poznatky, které jsme získali zkušenosti. a máme-li dodatečnouzásobu zkušenosti a věděni, vyplývají pak z toho další závěry. Z tohoto poznáni plyne závěr, že pro logické myšleni v kterémkoli oboru je nezbytná pokud možnorozsáhlá znalost všech poznatku, objevů a zkušeností v tomto oboru. Tu je pak také výsledek logickéhomyšlení nejbližší absolutní pravdě. Kdo chce mít veliký úspěch v životě, musí si počínat rozumně . Rozum však př edpokládá logiku. Nerozumně si počíná na př íklad člověk, který by chtěl hlavou prorazit zeď. Kdyby logicky myslil,uvědomil by si už př edem marnost svého počínání. Zdůrazňoval jsem stále, že je tř eba jednat s rozvahou,nyní si pak uvědomujeme, že už tím jsme se snažili dospět k logickému myšlení.

Logicky myslící člověk jedná podle logických závěrů a vždy se musí snažitpřijíti všem věcem na kloub. Logický člověk se nikdy neuzavírá lepšímu poznání, které mu skýtá třeba jennepatrnou možnost, že přece aspoň o trochu více přispě je k jeho úspěchu neždosavadní jeho poznatky.

Povrchnost je nepř ítelem logiky. Kde vyžaduje úspěch důkladného poznání všech činitelů nezbytných proúspěch, nedostane se povrchní člověk ani o kr ůček vpř ed. A př ece právě v naší době, kdy více než kdykoli jindy je podmínkou úspěchu duševní př evaha a zvláště, je hluboce založené logické myšlení prostě nezbytné. Největší význam však má logika zvláště pro naše rozhodování.

Kdo se snaží přijít všem věcem na kloub a vidět je docela jasně, kdo se nedáovládat citem ani svým okolím a prostředím, kdo se snaží každý náhodnýpoznatek se všech stran objasnit a bezvadně odůvodnit a kdo objektivně zkoumá výsledky praktického použití poznatk ů, ten myslí logicky a zpravidlapři svém rozhodování najde správný závěr a rozhodne se též pro nejlepší

postup.



Proto pěstujte logické myšlení , ze svých úvah a př emýšleni vymýťte povrchnost a pohodlnost, zbavtese subjektivních neodůvodněných př edsudk ů, buďte vždy př ístupní novým poznatk ům a snažte se stálea neúnavně d ůkladně ji vyzkoumat a pochopit všechny věci, vztahy a události. Z toho plyne logickýzávěr:

Jen logickým myšlením dosáhnete duševní samostatnosti !

V. Věnujte se filosofii!

Kdo je filosof? Kdo se snaží vystihnout smysl věcí a kdo se snaží pochopit zákony, které dávají životvěcem. A co k tomu vede? Není nejmenší pochybnosti o tom, že jen logické myšlení. Jednou z podmínek duševní samostatnosti je také nutnost, abychom častě ji př emýšleli o souvislostivěcí, která pro všední lidi nemá vů bec významu nebo je pro ně hádankou.

Filosof nepokládá nic za tak bezvýznamné, aby se tím nemusil zabývat a otom přemýšlet. Každá věc na světě musí mít ně jaký účel, každý výsledek

musí mít ně jakou pří činu.

Teprve poznání naprosto zákonité podmíněnosti i nejmenších věcí na světě dělá člověka člověkem.Filosofickým myšlením probírá se úspěšný člověk př edevším k jasnému životnímu názoru a získáváur čitý pevný pojem o smyslu a účelu života a veškerého snaženi. Úspěšný člověk musí do svéhoživota vkládat nebo správně ji poznávat v něm smysl a účel a to vyšší duchovní smysl a účel života,neboť jinak jen pro hmotné cíle nestál by boj o život skutečně za to. Bez víry ve vyšší účel bytí a životavypadal by bídně člověk , který musí prožívat těžké zážitky a těrky život. Filosofovi je docela jasné, žetakové události mohou kdykoli nastat, ale jeho poznám mu dodává odvahy. Filosof ví a cítí. že všechnodění má hlubší smysl u že vyšší moc chce jen jeho dohro, i když ho stíhá ranami osudu. Z takovéhofilosofického názoru na život prýští veliká víra ve věčnou spravedlnost, i když se tato spravedlnost neprojevuje vždy jasně a výrazně: z něho prýští síla. která zbavuje člověka, všech těžkých trudných myšlenek ačiní ho velikým a schopným porozumět a odpouštět.

Filosof stojí duševně na vyšší hlídce, odkud bez klamného šálení a neoklamánzdáním poznává lidi a věci tak, jak je nutno je poznat, aby se našlo oprávnění

jejich bytí, smyslu jejich života a jednání v rámci velikého celku.

Proto se obírejte filosofií! Staňte se členy duševní obce lidí s ušlechtilým způsobem myšlení. Pak zvládnetenejen hmotný úspěch, nýbrž budete také vpravdě šťastní a spokojení, protože se naučíte smiř ovat se se vším protivenstvím.

VI. Zbystřete svou soudnost! Zvláštním důkazem duševní samostatnosti je schopnost posoudit cokoli objektivně a správně . Ačkoli bývávelmi snadno pronést úsudek o ně jaké věci, je př ece často velmi nesnadno najít správný úsudek. Není jistě zapotř ebí zvlášť zdůrazňovat, že právě v této souvislosti má největší význam dř ívě jší výklad o logice afilosofii. Jediný úsudek muže někdy mít vliv na úspěch celé věci. neboť úsudek je velmi úzce spojen s rozhodnutím.Jestliže nesprávně usuzujeme, jistě také nesprávně rozhodujeme.

Abychom zbystřili svou soudnost, musíme se cvičit posuzováním nejrůzně jšíchvěcí a tvořit si o nich úsudek.

Také tu musím zase př ipomenout, že stejně jako u logického myšleni je nežlutnou podmínkou důkladné poznání a pochopení všech podrobností ně jaké věci a zvláště jejich vztahů k jiným věcem. Kdo nezná



důkladně ně jakou věc. nemůže a nesmí si dovolit pronášet o ní soud. Ne nadarmo a jistě ne zbytečně majína př iklad soudy veliké množství př ísežných soudních znalců z r ůzných oboru. Tím nikterak netvrdíme, že úsudek mu M být naprosto správný jen proto, že ho podal někdo, kdo sedomnívá, že důkladně zná celou látku. Směrodatné jsou spíše duševní schopnosti usuzujícího, které zaur čitých okolností mohou duševními vlivy, na př iklad subjektivním osobním poměrem k posuzované věci,vést k nesprávnému poznatku a př ímo k opačnému úsudku.

Správný úsudek má veliký význam př edevším pro posuzování činů a výkonů našeho okolí a našeho prostř edí. Tu musí být úsudek stů j co stů j objektivní. Četli jste už v kapitole o cizí sugesci, že dav soudí jen podle činů, jednání a vně jšího zdání.

Chcete-li správně posoudit jiné lidi, musíte především zkoumat pohnutky jejich jednání.

I když sám máte vyhraněné pojmy o mravnosti, ctnosti, dobrém tónu, vkusu, citu, obchodníchzpůsobech a podobných věcech, nesmíte nikterak tyto pojmy u jiných lidí zkrátka př edpokládat, protože nemůžete vědět, jak se jiní lidé dívají na tyto věci a jaké oni mají o nich pojmy. Tu je směrodatný na př íklad stupeň vzdělání, výchova, životní názory a životní zkušenosti jiných lidí.

Jistě byste mnohem mírně ji posuzovali mnohé chyby svých bližních, kdybysteznali pravé pří činy jejich chyb.

Kdo chce správně soudit, musí být moudrý. Moudrost je však projev vyššího myšlení, jež nezabírá jenhmotný, nýbrž i duševní svět. Moudrý člověk se dovede vžit př i posuzování činu a projevu jiných lidí do jejich duševní nálady a do jejichzpůsobu myšleni: jen tak muže si utvoř it správný úsudek. Vzpomeňte si na Sokrata, o jehož učení se na tomto místě ještě zmíníme: Ctnost se zakládá na vě d ě ni. Nesuďte jiné lidi podle sebe, dokud nevíte, zda mají také vaše znalosti a nabyli stejného poznání jako vy. Soudnost je velmi důležitá v takových př ípadech, kdy je tř eba př edem posoudit následky nebo účinky

ně jaké př íčiny. Také tu mají největší význam a musí být směrodatné vědomosti získané zkušenostmi.Ale uvedl jsem už, že nestačí jen vědění, že logická úvaha je musí spojit tak, aby z něho vzešlosprávné poznání. Posuzovat př edem ně jaké účinky a následky je totéž jako př edem vypočítávatúspěch: Žádný prozíravý, jasně usuzující divadelní ř editel nedá na program svého divadla hru, o jejímžúspěchu není př esvědčen podle svých zkušeností; chytrý obchodník se jistě nepustí do propagandy,která podle zkušeností mu neslibuje úspěchu; žádný rozumný a zkušený vychovatel nepoužijevýchovné metody, která se dosud důkladně neosvědčila. Tak se má dít všude, kde se nemá marně plýtvat námahou, časem a penězi. Proto zbystř ete svoji soudnost! Cvičte se ve správném posuzování nejr ůzně jších věcí a srovnávejtesvů j úsudek dodatečně s názorem takových lidí, které pokládáte od př ípadu k př ípadu za směrodatné arozhodující v té či oné věci.

O každém případě si však tvoříc úsudek po důkladné rozvaze a opřete svů jsoud o poznatky a skutečně věcné důkazy.

Tu se velmi doporučuje písemné odůvodnění takového úsudku, který stojí za to, abychom si ho zapsalido kartotéky svých vědomostí, jak jsem ostatně doporučil už dř íve př i vykladu o čtení a studiu knih. Nesouhlasili váš úsudek o ně jaké věci s úsudkem směrodatné osobnosti, musíte byt vždy př ipraveniopravit svů j názor, jestliže úsudek jiných lidí se opírá o větší zkušenosti a lepší důkazy.

Moudrý člověk se vždycky sklání před lepším poznáním a správně jšímnázorem.



VII. Vyzkoušejte své duševní síly!

Podobně jako sportovec napne všechny své síly jen v závodě a vydá je ze sebe pro nejvyšší výkon, takse dě je také v oboru duševní dovednosti.

Kdo se neodváží zkusit a vyzkoušet sebe sama, nikdy se nevyšplhá na vrcholduševní výše.

Duševní schopnosti se sice rodí a tvoř í se nejdř íve v tiché vážné práci, která je nezbytná, abychom semohli pevně zachytiti a opř ít, avšak velikého cíle lze dosíci téměř bez výjimky jen př emáhánímodporu a bojem. Už v kapitole o zákonech osobního vlivu jsem vás vybízel: Postavte se do popř edí! Nyní vás k tomuopět vybízím, nikoli však proto, abyste se vynášeli, abyste se chlubili, nýbrž proto, abyste našli př íležitost osvědčit sami sobě své vědění a své logické myšlení. Najdete k tomu dosti př íležitosti v zábavě s duševně vyspělými vzdělanými lidmi. Rozprávě jte s nimio všech zajímavých věcech a o všem, co se má vědět.

Dávejte těžké otázky a zahloubejte se do řešení problémů.

Téměř každý den se dě jí ve světě věci, s nimiž se lze vážně zabývat. Mluvte o takových událostech a př i tom ukažte své vědomosti. Snažte se zvědět názor jiných lidí a vyvraťte nesprávné názory lepšími poznatky. Zkrátka: Použijte svých duševních schopností a zvláště se snažte rozvinout a uplatnitvšechno své vědění tam, kde narazíte na opačné mínění. Musíme si ovšem vážit a mít v úctě př esvědčení jiných lidí, ale zpozorujete-li, že mají nesprávnémínění a že jejich př esvědčení je naprosto nesprávné, nesmíte váhat a musíte je opravit. Nemáte-lidostatečných zkušeností v rozpravách, necítíte-li se zcela bezpeční v zábavě, ať vážné nebo spole-čenské, najdete vhodné pokyny i s návodem a množstvím vhodných př íkladů a látky k hovoru veSpoleč enském rádci, jejž vydal rovněž nakladatel této knihy. Ř ekl jsem už, že nesmíte váhat poučit jiné lidi, mají-li nesprávné názory. Poučováním jiných lidí všakvzděláváte sami sebe. Podivíte se, kolik nových myšlenek získáte př i takové př íležitosti, kolik novýchnápadů pronikne k vašemu vědomí. To zase souvisí s plodnou silou podvědomí, které neúnavně tvoř ístále nové poznatky, myšlenky a nápady, jakmile jednou dostane popud. Svou výzvou, abystevyhledávali zábavu se vzdělanými lidmi, účastnili se hovor ů a vyvraceli nesprávné názory, ovšemnemíním, abyste někomu vnucovali zábavu, abyste se vtírali, avšak př i vhodné př íležitosti nesmíte bytzbytečně skromní na nepravém místě.

Nestanete se nikdy středem, kolem něhož se všechno otáčí, jestliže senepostavíte do středu, nedostanete se do popředí, jestliže se tam nepostavítesami!

Napište si poznámky a menší články o kritických otázkách a dejte je na poř ad diskuse v kroužkuskutečně myslících lidí. Neškodí nikterak, kritisují-li vaše poznatky a názory a nesouhlasí-li vždy svámi, neboť jen tak si nejlépe zkontrolujete vlastní názory a dostanete se vpř ed. Pro lidi, kteř í nemají nikoho, s kým by se mohli dále duševně vzdělávat, byl založen v Německuúspěšný kroužek, sdružující ve všech končinách ř íše lidi, kteř í spě jí za stejným cílem jako vy. Proč byste nemohli také hledat stejně smýšlející lidi, kteř í by utvoř ili kroužek, scházeli se občas a pohovoř ili si o věcech, které je zajímají?

Netušíte ani, jak velikých pokrok ů můžete dosíci v duševní samostatnosti,docházíte-li aspoň jednou za dva týdny do pravidelných debatních večírk ů.

Proč zahoř kne a zkysne většina lidi? Protože nemají vhodné př íležitosti vystoupit sami ze sebe.



Člověk se ovšem může docela sám poř ád duševně vyvíjet, protože je dost knih. z nichž lze poznat jinénázory a jiné světy, avšak nikdy nám nemohou nahradit př ímý osobni styk a př ímé osobní podněty. Na konec ještě jednu důležitou zkušenost k této skutečnosti: kdo si pohovoř í s jinými lidmi a na koneczíská uznání pro své jasné, bystré a vyhraněné myšlenky, posílí mocně důvěru v sebe sama. pohybuje semnohem jistě ji, vystupuje stále bezpečně ji a má stále větší jistotou, že s úspěchem podstoupí svů j boj oživot.

Proto hledejte stále příležitost vyzkoušet své duševní síly!





estliže si vyvoláme př ed duševním zrakem všechny činitele osobního úspěchu, necháme jemíjet jednoho za druhým, poznáme, že nejdůležitě jší z nich je síla osobnosti. Čím mocně jší je neodolatelný vliv, který vyzař uje z člověka, tím bezpečně ji lze počítat s tím, že

ovládne všechny okolnosti a že se uplatní v každém životním postavení. Osobní vliv je tím mocně jší,čím pevně ji je založen na vnit ř ním, klidu. Na vnitř ním klidu, který neplyne ze lhostejnosti a tuposti,nýbrž který je pevně zbudován na duševní síle a je výrazem mistrného zvládnutí duševního života.

JUž v kapitole o duševních př íčinách úspěchu jste se dočetli, jak lze ovládnout duševní život. Tam jste poznali, jak můžete kladným životním názorem a pomocí autosugesce př ekonat všechny př ekážky,zbavit se všech vad, zvláště pak těch, které se projevují pocitem méněcennosti. Nyní se musíme ještě zabývat vadami, poruchami a škodlivými vlivy, které neprýští z myšlenek, nýbrž z pohlavního života člověka. Jsou to vady vznikající poruchami nebo nesouladem v pohlavním životě. Pohlaví a úspěch je v př ímé př íčinné souvislosti a spoř ádané myšleni právě v oboru pohlavního života je z nejdůležitě jších požadavk ů a podmínek velké osobní moci. Projevy pohlavního pudu jsou u normálně založeného člověka docela př irozené a ukojeni pohlavního pudu, ovšem v rozumných mezích, neškodí nikterak úspěchu a pozdě ji poznáte, že mu někdy docela i prospívá. Než však k tomu dojdeme, musíme se např ed obírat výstř elky v pohlavním životě. Abychom porozuměli, proč jsou pohlavní výstř elky tak škodlivé, musíme si př ipomenout, že ukojení

pohlavního pudu má nejen tělesné, nýbrž i duševní ú

činky.

Především škodí tyto výstřelky schopnosti soustředit se a to jednak zbytečnýmplýtváním nervové energie, protože neschopnost soustředit se a oslabeníenergie nervů působí pak záporně na myšlenkový život.

Už dř íve jsme si všimli, že základem dobré koncentrace a veliké schopnosti soustř edit se je velká sílanervů. Oslabí-li se čímkoli tato nervová síla, dostaví se hned následek — ztížené soustř eďování.Chceme-li si tyto zjevy vysvětlit také v pohlavním životě, musíme si člověka př edstavit jako jakýsiakumulátor. Zdravý, rozumný způsob života, zvláště dostatečný spánek, naplní tento akumulátornervovou silou, která se pak nevybíjí jen tělesnou činností, nýbrž, př edevším a ještě více duševní

činností. Zásoba se vybíjí tím rychleji, čím více nervové síly se musí vynakládat na činnost, kterázvlášť silně vzrušuje nervovou soustavu a nechává silně spolu působit cit. Kde se však nervy a cituplatňují více než v oboru pohlavního života? Kromě velikého strachu a bázně ničím se cit a nervovásoustava nevzrušuje tolik jako ukojením pohlavního pudu. Proto př i každém pohlavním vzrušenívzniká veliká ztráta napětí nervové energie. Zdravý člověk, který má dosti sil, může snadno snést takovou ztrátu napětí, př edpokládajíc ovšem, ženeztrácí toto napětí př íliš často, jak se právě dě je př i pohlavních výstř elcích a př i př epínání. O př epínání mluvíme pak tehdy, je-li doba mezi jednotlivými záchvaty pohlavního vzrušení př íliš krátká,takže se v ní nemůže vyrovnat opět př irozeným způsobem úbytek sil. I když je tato doba velmi r ůzná ukaždého člověka podle jeho tělesné konstituce, lze př ece ř íci, že př epíná ten, u něhož se dostavujítělesné nebo duševní následky a poruchy, na př íklad nesnadné soustř eďování, nechuť k práci, tlak vhlavě, těžkopádné myšlení a podobně.

I když tyto poruchy jsou někdy nepatrné, jsou př ece následkem př epínání. Kdo chce mít úspěch, musíse stů j co stů j snažit , aby bez velké námahy sehnal sily. kterých je zapotř ebí k účinnému osobnímuvlivu. Kdo však př epíná v pohlavním životě, dovede konec konců sebrat tuto sílu jen s velikém úsilíma násilným soustř eděním a to ještě velmi nedokonale.

Opravdu silný člověk, který má mnoho nervové síly, je stále svěží, je stáledobré mysli a dobře naladěn, kdežto člověk vyčerpaný pohlavními výstřelky apřepínáním je stále náchylný k špatné náladě a vypadá vždy unaveně, i když jetento dojem někdy slabší, někdy silně jší.

Nechci tím nikterak tvrdit, že jen pohlavními výstř elky a př epínáním se může člověk unavit aochabnout, nýbrž označuji jen toto ochabnutí a únavu jako pr ůvodní zjev a následek př epínání.



Pro úspěch je sice důležitý vliv pohlavního života na tělesný stav, ale mnohem důležitě jší ještě je vliv pohlavního života na magnetickou sílu, kterou má každý člověk.

Kdo přepíná v pohlavním životě, ztrácí svou osobní přitažlivost.

Pociťujeme-li sílu a moc jiného

člov

ěka, nevzniká to jen z p

ř ímých t

ělesných post

ř ehů, nýbrž také z pociťování jakéhosi . fluida, které silné osobnosti př ímo vyzař ují. Tu není směrodatná

výhradně jen síla, nýbrž i ráz tohoto fluida. Tento ráz je však závislý na způsobu myšlení a poměru lidských myšlenek, mimo jiné také k pohlavním zjevům. Kdo vláčí pohlavní věci bahnem a kalem a oddává se bez výhrady smyslnosti,nedbá př i tom ušlechtilejších citů, hnutí a popudů, znečistí ráz vyzař ovaného fluida a vyvolává vesvém okolí nepř íznivé účinky. Čím př irozeně jší je poměr člověka k pohlavnímu životu, čím více se ukojení pohlavního puduvyskytuje jako následek duševního splynutí dvou lidí, tím čistší je toto vyzař ované fluidum. Totovyzař ování zušlechťuje a př itahuje jiné lidi a svému původci dává duševní př evahu, kdežto nečistévyzař ování odráží a má znemravňující vliv na slabé lidi v okolí. Tím nikterak netvrdím, že ukojení pohlavního pudu musí být prosté vši smyslnosti, nýbrž chci jen ř íci.

že motivem uspokojení nemá byt jen čirá smyslnost. Z tohoto poznáni plyne samozř ejmě, že na osobníúspěch má neobyčejně škodlivý vliv mimo jiné také každé nepř irozené ukájení pohlavního pudu. jakona př iklad onanie. Pohlavní pud má jen jediný účel a ur čení: najít ukojeni v př irozeném spojení pohlaví,které se rodí z duševní náklonnosti. To, čemu ř íkáme pravá láska, je tedy nezbytná př edběžná podmínka pro pohlavní spojení. Největší význam mají př i tom myšlenkové pochody v době než se dostaví ukojení. Př i př irozeném pohlavním styku mezi mužem a ženou je vědomé myšlení téměř úplně ochromeno, projevují se jen citové popudy a vedou k ukojení. Právě opačný poměr je u nepř irozeného ukojení, kde vzrušení vyvolávají jenmyšlenky, které jsou úplně v zajetí smyslnost!. To právě škodí tělu, nervům a úspěchu. Proto tedy není zapotř ebí zmiňovat se zvlášť, že skutečně úspěšnýčlověk musí být prost vší vášně, která chce ukojit nepř irozeným způsobem pohlavní pud, jenž sám o sobě je př irozený.

Koho poměry donutí žít bez druha, jehož vyžaduje příroda, musí se protoovládat a v zájmu svého úspěchu si ukládat zdrželivost.

Zdrželivost v pohlavních věcech sama není škodlivá, př edpokládajíc ovšem, že se neomezuje toliko na tělo,nýbrž že se vztahuje na všechno myšlení. Záleží hlavně na myšlenkách, na duševním životě, neboť mocmyšlenek ř ídí nebo aspoň může ř ídit pohlavní život, probije-li se člověk k tomuto př esvědčení.

Usměrněním myšlenek a správným způsobem myšlení lze dospět ktransmutaci pohlavní energie, která se přeměňuje v duševní síly, takže potomnejen nemají nepříjemného vlivu na tělo, nýbrž i zároveň mohou být dány doslužeb úspěchu.

To se ovšem podař í jen tehdy, když člověk docela vě domě se snaží ovládnout pohlavní pud. Toto ovládánínevyžaduje ani tolik námahy, jako spíše vyššího poznání. Pro toto zvládnutí se najde vždycky dost síly. jenkdyž př evládne poznání, že dobrou vůlí lze dosíci tohoto zvládnuti. Největší nesnáz není tu uklidnit vzrušené nervy — nervy poslechnou neprodleně myšlenek — nýbrž právě v tom ujasnit si docela bez výhrady, že člověk, který se vzdává pohlavního ukojení, nepř ipravuje senikterak o největší štěstí. Klamný názor tisíců, ba statisíců lidí, že pro štěstí je nevyhnutelně zapotř ebívyžít se pohlavně, je právě př íčinou jejich bezmoci vůči pohlavnímu pudu. Pokud jde ovšem o tě-lesnou stránku, bývá někdy ukojení pohlavního pudu největším požitkem, jaký známe, ale je tělozačátek a konec člověka? Je v nás také duř e a duch, který nás může mnohem dokonaleji ukojit, když

poznáme jeho hlubiny.



Kdo svou pozornost věnuje vyšším cílům a duševní stránku vsune do popředísvých úvah, najde vždycky'dost síly, aby ovládl smyslnost.

To je to, co chceme a oč musí dvojnásob usilovat každý, komu hrozí nebezpečí, že propadne nízkýmvášním.

Být pánem sebe sama, tedy také v pohlavních věcech, to je to, co schází většině lidí. Musíme se snažitočistit svů j myšlenkový život od všech př edstav, jejichž původ tkví jen v nízkosti. Musíme vyr ůst saminad sebe a r ůst každý den a být stále větší v poznání, že nás smí ovládat jen skutečně slušné a čistémyšlení. Kdo propadl ně jaké slabosti, musí usměr ňovat své soustř edění, neboť jeho nemohoucnost dokazuje, žesvou pozornost neobrátil na duševní, nýbrž na tělesné věci. Také tu platí poučka: Pozornost je

prost ř edek pro oduševně ní př edstav. Jestliže nevěnujeme tělesné stránce této věci žádné pozornosti, nemůže se v nás zahnízdit a nemůženás ovládnout. Jen člověk, který je pánem sebe sama, ovládne úplně také jiné lidi a to platí zvláště pro pohlavní život.

Úměrně s ovládáním sebe sama roste také naše osobní přitažlivost. Stáváme se jakýmsi magnetem, který působí tajemně a všechno přitahuje do okruhu svémoci.

Kdo propadl nízké vášni, musí si plně objasnit, že se může zase vyprostit jen tehdy, bude-li hledat př íčinu vášně ve svém myšlenkovém životě. Musí v zárodku udusit každou myšlenku na nepř irozenéukojeni pohlavního pudu. Rozumě jte dobř e, musí ji potlačit už v zárodku! Všechny nízké myšlenkymusí tedy být neprodleně potlač eny.

Tu je nezbytně třeba ze vší síly soustředit hned všechnu pozornost na ně jakouvyšší myšlenku a hned si plně uvědomit, že takto současně přestává každý vliv

nízké představy na nervy. Jestliže kdo strpí např ed ně jakou dobu ve svém vědomí nízkou myšlenku, zabývá se jí a rozvažuje,má-li se jí vzdát nebo má-li jí odolat, nabývá tato myšlenka rázem síly a stává se tak mohutnou, žeodolává a vysmívá se rozumu a ochromuje vůli, která chce odolávat působení nízké myšlenky. Tělo se pak stane nástrojem, které ochotně poslouchá reakce ve směru ur čeném vášní. Musí se postupovat př esně podle zákonů myšlenek a myslit stále na pravidlo: Pozornost je prost ř edek

pro oduševňování př edstav. Věnujeme-li svou pozornost nízkým př edstavám, pokládáme-li je vů becza hodné, abychom se jimi obírali, musíme podle zákonného pravidla podlehnout jejich vlivu. Proto má největší význam správný pomě r k nízkým myšlenkám a ú plné jasno o škodlivém Účinku avlivu na neč istém způsobu založeného ukojení pohlavního pudu. Úplné objasnění těchto věcí a dobrávůle jsou činitelé, kteř í vedou k úplnému ovládnutí pohlavního života.

Stále je třeba mít na paměti výhody, které samozřejmě plynou z ovládání sebesama.

Musí se stále myslet na to, že stále roste osobní vliv, že sebeovládání dává velikou sílu, která se můžestále více rozvíjet. Tu se probudí dobrá vůle ovládnout pohlavní pud sama od sebe a nic nemůže užzmař it a poškodit zdar těchto nádherných plodu vyššího názoru na věc. Tento duševní poměr nemá sevšak uplatňovat jen tam. kde lze zamezit nepř irozený poměr k pohlavnímu životu a nepř irozenéukájení pohlavního pudu, nýbrž i v př irozeném poměru mezi mužem a ženou. Pohnutkou pro spojení pohlaví musí být pravá náklonnost, založená na duševním splynutí. Je-li splněna tato podmínka,vyrovnává takové spojení všechny síly a př ináší oběma, muži i ženě, nejvyšší soulad, který netrvá jen

tu chvilku. pokud trvá objetí, nýbrž je stálý a provází oba zúčastněné v boji o život. Pak se stává pohlavní pud mocným pomocníkem úspěchu, protože sdružuje sílu muže a ženy ke společné práci.



Sexualita v manželství

Už na jiném místě jsem se zmínil, že rodina a domov má býti úspěšnému člověku pramenem stálenové tvůr čí síly a chuti k práci. Zvláště to platí o manželství, jehož štěstí téměř vždy stojí a padá s

pohlavním souladem. Čím více se muž a žena snaží rozumět si ve všech pohlavních otázkách, čím více se snaží př izpůsobitse jeden druhému, zvláště se zř etelem na povahu a založení, tím př íznivě jší účinek budou mít pohlavnístyky na blaho obou manželů. Veliké vzájemné porozumění, vzájemné podř izování se jeden druhému př i rozdílných názorech, láskyplné vzájemné ohledy, jež mívají k sobě zpravidla novomanželé, mívá př edevším př íčinu v pohlavním souladu. Z pohlavní síly obou manželů vzniká pevné magnetické pouto, které se uvolní jen tehdy, když jedennebo druhý nerozumně vyčerpá př edčasně svou pohlavní sílu. Jakmile se to stane, zahnízdí se vmanželství nesoulad a mizí vzájemné porozumění. Zpravidla pak jsou manželé k sobě ně jakou dobunevšímaví, až se zase v těle zvolna nasbírá pohlavní síla, jež znova upevní magnetické pouto a obnovízase dř ívě jší soulad. Jediný prostř edek uniknout tomuto nesouladu, který se obyčejně vrací periodicky, je ryze rozumový poměr k pohlavním zjevům.

Rozum žádá a přikazuje vyhýbat se všemu přepínání a předráždění.

Zdravotní a duševní stav obou manželů je směrodatný pro to, co se smí a nesmí, kolik se smí nebonesmí. Právě v této věci má největší význam veliký ohled na druhého. Nikde nemá sobectví horších aškodlivě jších následk ů než právě v pohlavních věcech. Ohledy nesmí se však omezovat jen na př ípadnou nechuť druhého manžela, nýbrž musí se týkat také jeho pohlavní žádosti. Nebýt manželovi po vůli jen proto, že tu právě není touhy po objetí, je právě tak sobecké jako pokusnutit tělesné neschopného manžela k tělesnému spojení. Nepř ikazuje-li churavost nebo hygienický požadavek výslovně zdrželivost, povolí opravdu milující manželé rádi něžnostem druhého, aniž by o

tom ztráceli slov. Láska je podivná věc: nepř ívětivý pohled, jediné nevhodné slovo na žádost o objetí může se takdotknout citů druhého, toužícího po lásce, že se celé jeho nitro naplní nesouladem. Př i tom je zvláštní,že neochota a nevůle druhého tak pevně utkví v citovém životě, že takové odmítnutí potom dlouho pronásleduje a trápí. Pohlavní nesoulad bývá velmi často skutečnou př ekážkou úspěchu, protože může ochromovat všechnomyšlení a počínání postiženého, jestliže vyšší poznání a porozumění, což však v takových př ípadech bývá velmi vzácné, nezprostí vědomí těchto poruch a pr ůvodních vad. Sotva by kdo věř il, kolik mužů a žen trpí v manželství takovou pohlavní bídou, kterou by bylo lze lehoučko odstranit, kdyby se našlotrochu více porozumění pro manžela nebo manželku. Bohužel se často poznává, teprve když zvadnenáklonnost nebo když se úplně rozruší manželství, že to byla neobyčejně důležitá podmínka. Př íčinou tisíců nešťastných manželství bývá jen citová chladnost manželčina nebo manželova. Tu je

tř eba př inášet oběti, aby se manželství nestalo obětí roztržky; tu je tř eba př inášet oběti nejen pro klid amír v domácnosti, nýbrž také skutečné lásce, která i bez př ílišného zdůrazňování pohlavní stránkymuže být pravá a hluboká.

Kdežto pohlavní nesoulad ochromuje a překáží dobývání úspěchů, zmůžesprávný poměr a porozumění skutečně divy.

Nenuceným harmonickým uvolněním všeho napětí, které vzniká 7 funkci pohlavního pudu, uvolní sevšechny duševní síly pro úspěch. Každá touha se chvě je tuchou naplnění a zahání všechnunespokojenost. Jen člověk, který může tvoř it, aniž na něho působí vlivy pohlavního pudu. jehož myšlenkový život

netrápí a nemučí neukojená touha, muže se docela soustř edit na své úsilí o úspěch. To platí aspoň olidech, kteř í uzavř eli své manželství z opravdové srdečné náklonnosti.



Oddané ochoty druha nebo družky v manželství nesmí se však zneužívat k př epínání a rozum musí bdít nad pohlavním životem — to je samozř ejmé a vysvětlil jsem už dostatečně, že je to nezbytnásamozř ejmá podmínka trvalého pohlavního souladu. Stejně samozř ejmě musí být manželé k sobě milí, př íjemní, pozorní a ochotní i tehdy, když proobchod, povolání nebo jiné závazky nemají zdánlivě na to času. Je-li pravá láska, jak jsme se už na začátku zmínili a nikoli pouhá smyslnost motivem pro spojení pohlaví, najdou si podněty srdce vždycky správný výraz, kterým je nezř ídka př átelské a družné porozumění obou manželů.



XII. DÍL

Úspěšný člověk úspěšným řečníkem

Obecné se mluví př íliš mnohoa zapomíná se jednat, nejč ast ě jivšak př ece pohoř í, kdo nedovede

v dané chvíli promluvit.





ř ečník ů, dosáhl jedinečných úspěchů svými filipikami proti mocnému makedonskému králi a svou ř ečío věnci, když se sám musil hájit proti nařčení. Je mnoho lidí, kteř í se nikdy neodváží promluvit př ed větším kroužkem posluchačů jen z tajné bázně,že by se př ípadným nezdarem a neobratnou ř ečí mohli snížit v mínění posluchačů. Kdo si takto počíná,nebude nikdy hrát větší úlohu ve veř ejném nebo společenském životě, neboť téměř všichni lidé. kteř íněco znamenají, dovedou mistrně užívat ř ečnického umění a působí silou ř eči. Proto pryč s takovýmifalešnými pocity, pryč s takovými názory, jednou př ece musí začít, má-li úspěšný člověk vyniknout jako ř ečník.

Důležitá věc je: Nebát se ostudy.

Dále je pro ř ečníka důležité všechno, co jsem uvedl o podmínkách osobního vlivu. Je nezbytně tř ebadůkladně znát podmínky pro dosažení úcty, důvěry a náklonnosti. Sem naleží také všechno, co jsemuvedl o ř eči sugerujícího člověka, která je v podstatě také mluvou úspěšného ř ečníka. Tu velmi doporučuji zvlášť důkladně zpracovat všechny výklady o této věci, kterých je pro náš účelzapotř ebí. Po tomto př ípravném výkladu př ejdeme nyní k hlavním flank ům úspěšné ř eči. Tu má na prvním

místě význam:

Poměr k posluchačstvu

Mnozí ř ečnici se bojí množství: byli by rádi, kdyby mohli mluvit k desíti nebo k dvaceti lidem, boji sevšak pěti set nebo tisíce lidí. Jako všechno, je také pojem množství docela relativní a to zvlášt ě proř ečníka. Kdo má př ed sebou větší množství posluchačů, musí si vždycky jasně uvědomit, že počet př ítomných nikdy neznamená také násobek inteligence jednotlivcovy.

Na tisíc osob se nesmí řečník dívat jako na jednolitý celek, nýbrž vždy jen jakona tisíci-násobek jedné osoby.

Př ísně vzato neposlouchá konec konců ř ečníka vlastně tisíc, nýbrž jen jeden posluchač. Co ř ečníka nejčastě ji a nejvíce mate, to je množství oč í, které se př i př ednášce na něho upírají. Ale proč? Je to př ece lhostejné, kolik těch očí je, neboť každý posluchač v davu posluchačů nevidí ani ovlas více, než kdyby ho ř ečník měl př ed sebou samotného. Také tu jde jen o nesprávné násobníinteligence. Dovede-li ř ečník př ednášet s úspěchem jednomu člověku, pak může př ednášet zároveň stům a tisícům jiných posluchačů.

Proto se nedejte mýlit: Tisíc dvojic očí je tisíckrát jedna dvojice očí.

Kdo si důkladně osvojí toto poznání, př istoupí jistě k ř ečnickému stolku s vítězným sebevědomím, což

je velmi důležité pro úspěch ř eči. Je-li už v obyčejném všedním životě zapotř ebí působit hned na první pohled dobrým dojmem, je to dvojnásob a trojnásob nutné, má-li kdo vystoupit veř ejně jako ř ečník. Posluchači musí mít dojem, že ř ečník je si docela jist svou věcí a proto musí ř ečník vystoupit př ed posluchače docela volně a nenucené. Kdo sklopí oči, jakmile zahlédne posluchače a snad i posunkem projeví rozpaky, na př iklad zbytečně se odkašlává nebo chrchlá nebo dokonce troubí do kapesníku, má jistě na začátku své př ednášky značné obtíže než najde správný kontakt s posluchači. Mnoho posluchačů si hned všimne, je-li př ednášející rozpačitý, a protože př edpokládali, že má př evahu nadnimi — jinak by nebyli bývali zvědavi na jeho př ednášku jsou hned na začátku trochu zklamáni. Často chybuje ř ečník v tom, že se domnívá, Že je nutné, aby si své posluchače př ed ř ečí rádně

prohlédl. Nejen že to není nutné, není to dokonce ani správné, protože se tím ř ečník př ipravuje onutný klid. K prvnímu dojmu náleží oslovení a první pronesená věta. Oslovení právě tak, jako první větu, jetř eba pronést jistě a s výrazem úplné př evahy. Jistota ř eči je sice základní podmínkou pro celou

př ednášku, avšak pro začátek je dvojnásob důležitá.



Proto se důkladně připravte a vynasnažte se vypadat hned na začátkudocela jistě, abyste rázem chytili a upoutali posluchače.

Bezpečné vystoupení a jistý začátek poslouží ostatně ř ečníkovi samému, protože jistotou svého

vlastního hlasu nabude hned správné formy. Tento zjev se opírá o sugestivní moc ř eči, kteráúčinkuje, je-li plná duševní síly, kladně na všechny duševní funkce potř ebné pro ř eč.

Ř ečník ův hlas

Hlas jako pomůcka ř ečníkovy činnosti je velmi důležitý. Často i samotným zvukem hlasu ř ečníkdosáhne polovice úspěchu. Jsou některé hlasy, které samy svou lahodou a barevností jsou jižsympatické a dobř e se poslouchají, jsou však také drsné a rezavé hlasy, které působí nepř íjemně.Jsou hlasy sípavé, matné, nejasné, jsou slabé a zase hlučné. Kdo chce veř ejně mluvit, musínejprve myslit také na kvalitu a sílu svého hlasu a př iměř eně ji vycvičit.

Akustické, sluchové účinky veřejné řeči nelze podceňovat. Zvučný hlasmelodicky zbarvený sám získává zájem pro řeč. Ř ečník musí jím vmethospodařit.

R ůzné druhy ř eči a r ůzná místa, na kterých ř ečník mluví, kladou na jeho hlas také rozličné požadavky. Proto musí být ř ečník již př edem ř ádně př ipraven. Př ednáška vyžaduje hlasu silného a pevného. Ř ečník musí zde dávat dobrý pozor aby nepř epínal sílu hlasu, aby však také nemluvil př ílištiše. Dobrou kontrolou pro ř ečníka je chování posluchačů v místech od něho nejvzdáleně jších. Jestližesyčením a napomínáním k tichosti dávají najevo, že neslyší, nechť ř ečník hlas zesílí. Nutno si tohovšimnouti hned na začátku ř eči, protože posluchači, kteř í špatně ř ečníka slyší a špatně mu rozumě jí,

obyčejn

ě nez

ůstanou do konce a neodnesou si z

ř eči ani pou

čení ani dojmu.

Ř ečník se takto uvarujeněkdy nepř íjemného volání Nahlas!, které se z ř ad nespokojených posluchačů někdy ozývá. Př i

př ednášce má ř ečník udržet po celou dobu výkonu př ibližně stejnou sílu hlasu. Někdy mluví ovšemhlasem hlubším, jinou chvíli zase vyšším, výška však nesmí býti v r ůzných chvílích více rozdílná jak otercii v tónové stupnici. Na počátku ř eči nasadí ř ečník zpravidla hlasem vyšším. Ř ečník si tak vlastně hoví, protože vyšší tón nepotř ebuje takové síly dechu jako tón hluboký. Ř ečník musí dbát, abynemluvil jednotvárně. Chce-li změnit výšku hlasu, nemění ji uprostř ed věty. Ukončí větu a po př estávce asi dvou vteř in začne následující větu hlasem vyšším nebo nižším. Př i veř ejné schůzi má ř ečník větší možnost a také větší potř ebu modulovat svů j hlas. Mluví-li stálestejným hlasem, zbaví ř eč živosti, které právě př i veř ejné schůzi je velmi potř ebí. Rozmezí hlasovévýše je zde ur čeno kvintou až i oktávou. Výklad je podáván hlasem st ř edním. Věci důležité sevyslovují pomaleji a radě ji hlasem sníženým důrazně a pevně.

Př i schůzi ve veliké místnosti, na táboru lidu pod širým nebem je tř eba silného, bohatého hlasu, který je daleko slyšitelný i ve volném prostoru. Pod širým nebem měli by mluvit jen ř ečníci zdravých plic asilného hlasu. Ř ečník ovšem nesmí ř íkat svoji věc jen nahlas a r ůzně vysokým hlasem. Musí př izpůsobit hlas také tomu, co mluví, musí se naučit používat hlasu r ůzně zbarveného pro r ůzné ř eči.Pro vzbuzení citu užít tónu hlubšího, volně jšího, v ř eči manifestační užít tónu pevného a rozhodného.

Ř ečník nikdy nesmí k řičel. Nahrazuje-li sílu hlasu k řikem, nevydrží dlouho ařeč, která tak hlučně začala, skončí se šípáním a katarem.

Ř ečník musí pamatovat, že pro závěr ř eči potř ebuje pěkného, pevného a zvučného, čistého hlasu. Musímít tedy na konec zálohu. Doby, kdy ř ečníci svým vyk ř ikováním vyráběli rozdílení a odváděli

pozornost od toho, coř íkají k vlastnímu hrtanu a hlasivkám, již dávno minuly.

Ř ečník musí mluvit jasně, hlasitě, nemá však př epínat. Naopak, čím tišeji mluví, ovšem tak, aby jej všichni slyšeli, tím

více upoutá pozornost posluchačů.



Ř ečník má možnost si odpočinout. Může učinit v ř eči př estávku až dvacet vteř in. Nesmí všakzapomenout, že je to dovoleno jen tehdy, končí-li jednu pasáž ř eči a zahajuje druhou. Vyvolávati potlesk radikálními, k ř iklavými výroky během ř eči se nedoporučuje. Někteř í ř ečníci používají času,kdy posluchači tleskají, aby se napili a odpočinuli si. Kdyby takový ř ečník věděl, jak směšně vypadá,když lidé tleskají a on si př ihýbá ze' sklenice, nedělal by to. Pití za ř eči je dovoleno jen v nejkrajně jším př ípadě a doporučuje se vů bec, aby si ř ečník př i ř eči pití nezvykal. Napije se, než začne mluvit a pakkdyž skončí. Když musí pít př i ř eči, tedy vždycky obyčejnou vodu z malé skleničky. Píti pivo př i ř eči je nevkus a neslušnost. Také sodovka se nedoporučuje, protože dráždí hrdlo. Voda nebudiž nikdy př íliš studená. Spíše než k napití slouží k osvěžení úst a rtů.

Tato odbočka o pití patří také ke kapitole o hlasu, protože může míti i na sílu a jasnost hlasu lakové napití velmi nepříznivý vliv, který se okamžitě projeví.

Hlas ř ečník ův je silně jší, zní silně ji, stojí-li ř ečník na dutém pódiu. Dobrý hlas, zně jící silně s jeviště,může býti slabý, stojí-li ř ečník na zemi nebo v trávě. Pro uplatnění hlasu je velmi důležité také místo, s kterého ř ečník mluví. Nikdy nesmí ř ečník mluvitsměrem vzhůru. Hlas se rozbíhá a rozbijí, není ani př i velkém napětí sil často dobř e slyšitelný. Takéozvěna, vzniká-li př i ř eči na širém Prostranství, může účinek ř ečníkova hlasu velmi zeslabiti. Zakaždých okolností má poř adatelstvo veř ejného projevu dbáti, aby ř ečník stál tvář í v tvář svému

posluchač stvu. Tri buna postavená tak. že ji posluchači se všech stran obklopují, je nevhodná proto, žeř ečník se musí př i ř eči stále obracet v r ůzné strany, př i čemž ti, kteř í jsou právě za jeho zády, vždyckyšpatné slyší, čímž účinek ř eči značně trpí, nemluvě o tom, že není posluchačům př íjemné a není anivkusné, mají-li se dívat na záda toho, kdo k nim promlouvá. Posluchači mají obklopovat ř ečníka,musí-li to už být, nejvýš tř etinou kruhu tak, aby nikdy nebyl k žádné části obecenstva ř ečník obrácenzády. Posluchači nemají sedět také př ímo př ed ř ečníkem u stolu proti němu. Mluví-li silným hlasem,často tyto blízké posluchače brzy unaví. Ideální místo pro ř ečníka je nízké pódium, stupeň v pr ůčelnístěně místnosti, podobný stupni školních tř íd, na kterém má býti stolek, za kterým sedí jen př edsednictvo, nebo na který ř ečník odloží své věci, musí-li vzít s sebou knihu nebo zápisky a

poznámky. Vzdálenost meziř ečníkem a první

ř adou poslucha

čů nesmí být ovšem zas p

ř íliš veliká, t

ř iaž čtyř i metry docela stačí. Také nesmí být ř ečník př íliš vysoko nad posluchač stvem. Mluviti z oken v

patř e domu, s balkonu, je velmi namáhavé a často i směšné tím, jak se ř ečník k svému posluchačstvunaklání a jak posluchači k němu zvedají hlavy. Ř ečník, má-li čas a př íležitost, může si ještě než začne mluvit, vyzkoušet akustiku místa hlasitýmrozhovorem, zvoláním a podle toho zař ídí také sílu svého hlasu. Není-li této př íležitosti, pak hned nazačátku ř eči, poslouchaje svů j hlas a pozoruje chování vzdáleně jších posluchačů, musí ř ečník síluhlasu př izpůsobiti.

Důležitý požadavek je, aby řečník mluvil svým přirozeným hlasem.

Ř eč působí nepř irozeně, jestliže ř ečník mluví př íliš vysokým nebo př íliš nízkým hlasem. Nejlepší je

rejstř ík normálního hovoru. Jen důležité věci se jaksi podtrhnou zvýšením hlasu. Není také bez účinku, jestliže věci důležité pronáší ř ečník po kratičké př estávce v ř eči tónem sníženým a volně ji než ostatníčásti ř eči. Př i stati, jednající o vzrušujících událostech, nebo takové, která má uchvátit a strhnout, jetř eba toto vzrušení vyznačit také hlasově. Ř ečník mluví živě ji. rozdíly hlasových výšek jsou větší, hlas se zvolna stupňuje, věta končí pevným, jasně a krátce, hlasitě proneseným slovem.

Začátek řeči

Se začátkem ř eči je to stejné jako se začátkem písemné práce: Někdo si nemůže vů bec vzpomenout nazačátek a někdo jej dovede najít hned, protože napíše zkrátka první myšlenku, která ho napadne akterá souvisí s věcí. Tak si musí počínat také ř ečník.





kdyby touto špatnou, všední ř ečí k nám promlouval ř ečník. Ř ečník musí mluviti správně, to jest bezvad a chyb. Není dobř e, mluví-li až př íliš správně, užívá-li soustavně na př . koncovky -ti (dělati, mluviti, bojovati),když není nesprávná obvyklá lidová koncovka -t (dělat, mluvit atd.), je-li důsledný v užívánízáporného genitivu (útočníka tam nebylo), když je to obvyklému i čistému lidovému jazyku cizí.Ř ečník musí najít zlatý stř ed mezi češtinou ryzí a lidovou. Mluví-li spisovně, má to dobrý vliv načistotu jazyka posluchačů a hlavně — spisovná ř eč neodvádí pozornost ke zkomoleninám od věci, oníž se mluví. Ř eč pronesená vulgárně není působivá a ztrácí na ceně. Není zkrátka možné vznešené a vzletné myšlenky sdílet s posluchačem obyčejnými výrazy a slovnímiobraty tok, jako vybranými slovy. Tón ř eči může být sebe lepší, musí však mít také správné ozvučnétóny a vhodný doprovod. Už dř íve jsem se zmiňoval o stavivu, kterého potř ebuje podvědomí, aby mohlo tvoř it; je k tomuzapotř ebí také bohaté zásoby vybraných slov a př iléhavých výrazů. Každou myšlenku lze vyjádř itněkolikerým r ůzným způsobem, avšak nejvhodně jší způsob lze najít jen tehdy, když jej máme ve své paměti a tu je důležité, abychom jej nejen znali, nýbrž aby se stal výrazem, který je pod př ímýmvlivem zákona o sdružování př edstav. Už dř íve jsem se vás ptal: Víte vůbec, kolik toho víte? Už tehdy jsem upozor ňoval, že záleží na tom. aby naše vědomosti byly v duševním spojení s naším všedním

myšlením. Co neoživujeme stále trvalým užíváním, to klesá do hlubin paměti. Proto je t

ř eba se zajímatzvláště o slova a výrazy, kterými chceme vyjádř it své poznatky a své zkušenosti v delší souvislé ř eči

př ed četně jšími posluchači. Zájem je živná látka pro všechny obrazy v paměti, proto také musíme ve svém vědomí pilně vyvolávat všechna slova, výrazy a obraty, kterých potř ebujeme pro ř ečnické vystoupení. Celý způsobnašeho vyjadř ování podléhá vlivům zákona o sdružování př edstav. Jestliže si docela záměrně, vědomě a často tvoř íme ur čité asociace a př ipravujeme se tak pro ř ečnické cvičení, tvoř í se právě ony př edstavy, kterých potř ebujeme a které chceme mít, na konec samy od sebe př i každé př íležitosti, když jich potř ebujeme. Tak si na konec úplně zvykneme na ur čitý způsob vyjadř ování, který je nám potom docela běžný. Pro praktické využití těchto zjevů chci vám to vyložit pokud možno názorně: Vytkněme si na př íkladtento úkol: získat nejpř iléhavě jší dokonalý a jemný způsob vyjadř ování svých myšlenek. Dosud jsme

sice ve svém nitru cítili, co jsme chtěli ř íci, avšak nedovedli jsme to v dané chvíli správně vyjádř it: scházely nám správné asociace př edstav, potř ebné pro žádoucí způsob vyjadř ování. Jak dosáhnemetoho, co chceme? Musíme si tvoř it v hodinách, ur čených pro studium, docela zámě rně nové asociace. Nemáme-li proto dostatek potř ebných výrazů a slov, opatř íme si knihy a nejdř íve je důkladně studujeme. Nemáme-li dostatečných vědomostí, abychom dovedli tato slova spojovat vhodným způsobem tak,aby plynula ve zvučné souvislosti, musíme zase studovat knihy a chodit do př ednášek, abychom sedověděli, jak to dělají jiní. Jakmile vykonáme tyto př edběžné práce, budeme jistě moci tvoř it si takéžádoucí asociace. Je-li nám ně jaký způsob vyjadř ování docela nový a nezvyklý, pocvičme se v něm pro začátek radě ji

písemné. 1 když jsou začátky velmi ubohé, těžkopádné a namáhavé, pů jde nám to př ece stále lehčeji a na konec

to bude docela snadné. Podvědomí si konečně zvykne na novinku a pak už to pů jde docela lehce. Snažíme-li se vyjadř ovat všechny své myšlenky způsobem, kterým chceme uplatnit své ř ečnickéuměni, působíme na podvědomou duševní činnost tak, že posléze všechny asociace se dostavujínovým způsobem. Jestliže chceme vů bec mluvit o ně jakých nesnázích v ř ečnickém umění, je libovolné vyvolávání př edstav vlastně jediná obtíž a ani ta není nikterak vážná a nepř ekonatelná, jak jste právě viděli, nýbrž je to jen věc dobré vůle a vytrvalosti. Důležité pro tvoř ení vhodných asociací je mimo jiné také správná výslovnost a př ízvuk slov. Také tu jenejlepší a nejkratší: Nejdř íve si někde od dobrého ř ečníka poslechnout správnou výslovnost a správný př ízvuk a potom to prostě napodobit. K tomu ke všemu se ovšem musí družit jemný smysl pro ř eč a tedy také pro výslovnost a př ízvuk.Podmínkou vývoje tohoto smyslu pro jazyk je úplné pochopení smyslu jednotlivých slov a obratů.Studujeme-li na př íklad duševní obsah slova síl a, musí také výslovnost tohoto slova vždycky př i-



pomínat silu. Tím není ř ečeno, že se toto slovo musí proto zvlášť hlasitě vyslovovat, nýbrž spíše, že př ízvuk a tón musí př ipomínat jeho ráz, obsah a povahu. Každé slovo má svů j ur čitý ráz, zvláště všechna slova, která jsou v ně jakém poměru k citu. Ve slově „láska" musí se jevit láska, v „moci" musí spočívat moc. Slovo „jemný" musí už výslovnostívyjadř ovat docela něco jiného než "hrub ý", ve „smutku" musí se ozývat něco jiného než „rad ost ". Tu musí rozhodovat cit a smysl pro mluvu! Váš nejdůležitě jší úkol musí tedy být, co nejdokonalejivypěstit tento smysl. K tomuto výkladu př ipojuji slovníček nejvíce užívaných slov naší běžné, obecné mluvy. Studiumtěchto slov poskytne vám výtečnou př íležitost důkladně se obírat tvoř ením žádoucích asociaci avědomě se zahloubat do smyslu jednotlivých slov. O ř eči úspěšného ř ečníka znovu podotýkám, že ř ečník nesmí nikdy užívat nechutných a př ílišobyčejných slov a nesmí se ovšem nikdy dopouštět př estupk ů proti duchu jazyka, tím méně mluvnických chyb. Tyto chyby jsou však běžně jší, než si obyčejně uvědomujeme a nevíme ani, jak jenaše obyčejná mluva znesvář ena zlozvyky a nesprávnými výrazy i obraty. Upozor ňujeme proto takéna krátký výklad pravopisu a na seznam nejběžně jších chyb proti naší ř eči ve Společ enském rádci, jejžvydalo Buchsbaumovo nakladatelství v Moravské Ostravě-Př ívoze.

Čím vybraně ji a vzdělaně ji se dovede řečník vyjádřit, tím sympatičtě ji apříjemně ji působí na své posluchače.

Ř ečník ovšem nesmí ani př epínat a nesmí se rozk ř ikovat, aby jeho př ednes nebyl nesympatický. Nesmí také nikdy mluvit afektovaně. To by svědčilo o umělkované malicherné povaze ř ečníkově akromě toho umělkovaná ř eč dotýká se vždy velmi nepř íjemně sluchu posluchačů.

Tajemství řeči

Často i dobré ř eči nepůsobí

tak, jak bychom očekávali. To proto, že se dostatečně nedbádrobných prostř edk ů, kterými se ř eč stává snáze př ijatelnou, zábavně jší, zajímavě jší, hezčí.

Ř ečník, když mluví, musí pečovati o to, aby své posluchače neunavil. Musíustavičně dbáti, aby řeč byla pestrá, aby se v ní neopakovaly stejné věd, abynebyla jednotvárná a únavná.

Naše ř eč jest tak bohatá slovy a slovními obraty, že lze ji sestaviti a pronésti jako pravé umělecké dílo.Ř eč má býti také okrašlována, zdobena. Jsou ř ečníci, kteř í pro samá krásná slova dají zapomenouti naobsah ř eči, což jest jistě nesprávné, ale mluva všední, studena a suchá, také k zlepšeni účinku ř ečinijak nepř ispívá. V užívání ř ečnických okras musí znát ř ečník míru. Ř eč často r ůzně působí, i kdyžobsahově stejná, je-li pronášena bez okras a jinak, je-li zpestř ena, a zase jinak, je-li utopena, př eplněnakrásnými obraznými r čeními, př irovnáními a figurami.

Beci, o kterých se ř íká, že jsou květnaté, jsou nebezpečně blízké těm, které jsou plané, nemají ovoce , jsou bez účinku. Avšak př ece se okrasám vyhýbati nemůžeme a nemáme, zejména tam, kde účinekmluveného slova se jimi zvětšuje a kde můžeme jimi vyvolati u posluchačů takovou náladu, v jakélépe mohou př ijímati to, co se jim př ednáší. Často se ř ečnickou okrasou dosáhne lepší názornosti,rozhodně také větší libozvučnosti a živosti. Ř ečnická okrasa není tedy jen ozdobou, má také důležitýúkol praktický. Nejčastě jší ř ečnické okrasy jsou: př íměr, metafora, personifikace, synekdocha,hyperbola, metonymie, eufemismus, anafora, pleonasmus, paradox a ř ečnická otázka. Jsou ovšem ještě jiné ř ečnické okrasy, tyto však jsou nejčastě jší a nejobvyklejší.

P ř ímě r č ili př irovnání vzniká př irovnáváním dvou vě cí, jež mají společ ný znak. Př íměrem se dosahuje větší názornosti. Př íklad: „Zpráva se rozletěla jako blesk" (někdy místoobvyklého způsobu srovnávání pomocí př irovnávací částice „jako" lze př irovnávati také sedmým pádem srovnávacím: „Zpráva se rozletěla bleskem"). — „Muž jako ze žuly." — „Je to jasné jako



pravda sama." Rozšíř ením př íměru vzniká podobenství, kterého se dnes užívá již velmi zř ídka pro jehorozvláčnost. Srovnávají se v něm r ůzné dě je, mající společný znak.

Metafora je obrazné r č ení, v kterém jméno vě ci nebo př edmě tu jest zastoupeno jménem jiným. Metafora jest velmi účinná zejména ve spádné, dramatické části ř eči. Př íklad: „Bouř e světové válkyzuř ila celým světem." — „Květ národa" (o mládeži). — „Český jazyk byl tenkrát již jen plamínkem,který pohasínal, jen matně kmital tanou. Ale i v popeli zůstaly žhavé jiskry, jež daly vzplanoutinovému ohni, věčnému světlu života."

Personifikace (zosobně ní) znač í takový ř eč nický obrat, kde vě cem neživým př isuzujeme vlastnostivě ci živých. Př íklad: „Historie k nám mluví jasnou ř ečí." — „Na Bílé hoř e vykrvácela samostatnost národačeského." — „Matka vlast." — „Každý dům, každý kámen zde vypráví o slávě zašlých dnů."

Synekdocha zaměňuje č ást vě ci za celek nebo naopak. Př íklad: ,.Toto mládí očekávalo od života mnoho a mnoho mu také slibovalo" (nad rakví mladéhočlověka, který jest označen obecným slovem „mládí"). — „Uvítal nás domácí krb" (domov).

Hyperbola č ili nadsázka jest ř eč nická okrasa velmi úč inná, ale nebezpeč ná. Ř ečník může býti v podezř ení, že př epíná. Nejobvyklejší je v pathosu: .,Kéž bych měl tisíce rukou,které by na tomto díle pracovaly!"

Metonymie zaměňuje slova mající vnit ř ní, snadno pochopitelný vztah. Př íklad: „Co chtěla Vídeň (rozumě j vídeňská vláda), chtěl i Ř ím. — „Zástupci lidu byli podplacenizlatem" (t. j. penězi).

Eufemismus vzniká nahrazením slova drsného slovem jemně jším. Užívá se ho zejména v ř eči o smrti. Př íklad: „Náš dobrý př ítel odešel navždy" (místo „zemř el"). —„Opustil naše rady." Užívá se jí v ř ečech pohř ebních.

Anafora je opakování t ě chže slov na zač átku vě t po sobě jdoucích. Př íklad: „Pět set let uplynulo a ještě vzpomínáme. Pět set let uplynulo a dosud mluví k nám postavaHusova silným a mocným hlasem, volajícím po pravdě." Stejných slov ne-budiž užíváno na začátkuvěty více než dvakrát po sobě.

Pleonasmus je hromad ě ní slov stejného významu. Př íklad: „Tohoto muže pak všichni chválili, opěvovali, vynášeli a velebili." — „Haněl jej, proklínal,zatracoval, tupil a zavrhoval."

Paradox je zvláštní vtipné r č ení, jez uvádí v př í č innou souvislost pojmy, které si zcela odporují.

Dobrý př íklad paradoxu uveden je ve v

ětě: .,0d p

ř átel mi jen pomozte, od nep

ř átel si pomohu sám!'

1

Ironie je posmě šek. Mluví se na př íklad o zbabělých lidech: ,.A tito hrdinové dnes mluví o svých statečných činech!" —Ř ečník, užívá-li ironie, musí znáti míru. Ironie př estává býti ironií, je-li hrubá.

Vtip

Ř ečník může užíti kratičké anekdoty s věcí související nebo slovní hř íčky, vtipu. Vtip v ř eči jinakvážné smí být však umístěn jenom tam, kde se mu může dostati vážného, dobrého poslání, nebo kde jest v něm obsaženo něco, co by bylo jinak ř ečeno méně zábavné a zajímavé. Ne nadarmo se ř íká, ževtip je vzácné koř ení. Ř ečník jím musí šetř it, nesmí užití vtipu hrubého, starého nebo špatného.

Ř ečník, který mnoho vtipkuje, ztrácí na vážnosti a jeho ř eč na účinku. Dobrých vtipů je málo a protoať si v nich ř ečník radě ji ukládá reservu. Vtipu se užívá hlavně jako osvěžení tématu nebo v polemice,



kdy možno nevážné námitky odbýti i vtipem, který musí být stručný, ř ízný, ne však hrubý. Ř ečník siovšem nesmí vtipem pomáhati z nouze, jestliže se 8 ním jedná slušně a vážně. Není nic pro ř ečníkahoršího, než odbude-li vážnou námitku vtipem. Prohrál svou věc a ztratil sympatie posluchačstva. Řeč nická otázka zpest ř uje ř eč obyč ejně v místech, kde ř eč ník podává d ůkaz a př eje si, aby posluchač i sami svým úsudkem jej doplnili, nebo vyslovuje podiv, rozhořč ení, žalobu, pochybnost. Př íklady: Ř ečník mluví o sporu dvou ideí tak, že jasně vyniká, která z nich byla v právu. Neř ekne tovšak, nýbrž skončí tuto část výkladu otázkou: ,,Nuže, kde hledati pravdu a právo?" Někdy ř ečník sámna vlastní otázku odpoví, používaje tohoto obratu jako pomůcky důkazu: ..Kdo tedy má největšízásluhy? Nikdo jiný. než právě ti, kteř í... atd." 'Jindy klade ř ečník otázku př ed výklad: ..Která tradiceovlivňovala náš národ nejhloubě ji? Ukazovalo se nám na r ůzné tradice ... atd... a př ece se ukázalo, že... atd.'- Ř ečnická otázka má býti vždycky neosobní. To „ptám se vás" nebo ,.a já se ptám" je nevkusnéa patř í pathetické minulosti. K zpestř ení ř eči lze použít nejr ůzně jších prostř edk ů. Žádný z nich nesmí však býti často opakován,aby nezevšedněl. Každý vidí, že okras ř ečnických se obecně užívá, je vsak dobř e s nimi ř ádně hospodař it a s rozvahou jich užívat. Celý dosavadní výklad o úspěšné ř eči týkal se spíše vně jších prostř edk ů ř ečnického umění. Tyto prostř edky mohou však být úspěšné jen tehdy, jsou-li prostř edníky obsažné a také svým smyslem

účinné ř eči. Lze sice ř íci, že vhodný výraz a vhodné vyjádř ení může dobré myšlence pomoci k úspěchu, nelze všaktvrdit, že krásná slova a krásné obraty mohou zakrýt bezduchý obsah nebo prázdnotu ř eči.

Co řečník povídá, musí mít hlavu a patu a musí to stát za to, aby se o tomvůbec mluvilo.

Není pošetilejšího tvora nad ř ečníka, který se odváží vystoupit na pódium jen proto, aby slyšel sámsebe mluvit.

Slova dovedou hýbat lidmi, ale duch oživuje.

Toto stručné, ale výstižné heslo platí také plně o ř ečnickém umění. I když jsem na př edcházejících stránkách ř íkal, že si má každý utržit takovou ostudu, jakou si můžezavinit, nemá tuto ostudu nikdy zavinit nedostatek ducha. To by ostatně odporovalo docela zásadámosobního vlivu. Proto už př i ř ečnickém cvičení nutno vložit do cvičné ř eči skutečný obsah. Netvrdím nikterak, že se má mluvit a ř ečnit jen o vážných nebo vědeckých věcech, nýbrž obecně žádám, aby ř eč nepostrádala ducha a měla hlavu a patu. Duch ř eči ovšem závisí na účelu ř eči a nadruhu posluchačů. Je-li ř ečníkovi známo, že duševní úroveň posluchačů je př íliš nízká, aby pochopiliduchaplný výrok, musí radě ji místo duchaplnosti povídat něco, co dovedou posluchači snáze pochopit. Vů bec se doporučuje nepočítat př íliš s hlubšími úvahami a př emýšlením posluchačů. Někdy sice mář ečník př íležitost promluvit ve vybraném kroužku posluchačů, obecně však mívají posluchači velikýchveř ejných projevů dosti málo vnímavosti, pochopení a logiky.

Nemůže-li se př ednášející vyhnout složitým věcem a výkladům složitých myšlenkových ř etězů,nechybí nikdy, když posluchačům vsune do výkladu tu a tam malé duševní osvě žení, aby udržel jejich pozornost a potěšení z př ednášky. Dobrý ř ečník dovede př i vhodné př íležitosti trochu odbočit a pronést poznámku, která vzbudí veselost posluchačů. Někdy může i malý posunek, pokyn ruky nebo vhodný výraz tvář e upoutat zase pozornost posluchačů. Př i této př íležitosti vzpomínám také ř ečnické pózy. Ř ečník má př i ř eči vždycky stát. Jen př i některých př ednáškách poučného obsahu rázu školních př ednášek smí sedět. Pohyby ř ečníkovy musí býtnenucené, volné, slušné. Jeho gesta musí být v dokonalém souladu s obsahem a tónem ř eči, úmyslnémimiky ovšem co nejméně. Posluchači vidí svého ř ečníka nejradě ji od hlavy k patě. Není proto nesprávné, stojí-li ř ečník na pódiuvedle př edsednického stolu, není-li na pódiu př edsednictva, i př ed stolem. Ř ečník, stojící na svém

místě za stolem, musí vždy dbát, aby jeho pohyby nebyly př íliš prudké. Vždycky má stát pevně naobou nohou, ne jen na jedné, zatím co druhá si hoví a odpočívá. Státi na jednom místě tímto způsobem



by ovšem ř ečníka brzy unavilo. Může tedy, má-li volný prostor na pódiu, využíti možnosti volně jšího pohybu na místě. Může ustoupiti krok vzad nebo, chce-li náhle upoutati pozornost posluchačů naur čitou věc, smí postoupiti jedním nebo dvěma rychlejšími kroky vpř ed. Muže také učiniti občas jedennebo dva volné kroky stranou. Po každém po-hybu však ř ečník musí zůstat na místě, na které př ešel.Př ebíhati s jedné strany pódia na druhou se hodí spíše do operety než na ř ečniště. Ř ečník nesmí mluvitnohama, dupat, dělat výpady nebo běhat po pódiu sem a tam, jako by jej pálila půda pod nohama. Nemá stát v pozoru, nesmí však také roztahovat nohy jako nůžky. Vždycky ať stojí trochu rozkročen,aby nohy na zemi byly vzdáleny nejvýše 30 cm od sebe, tedy asi tak, jako když se s někým zastaví arozmlouvá. Ř ečníkovým místem na pódiu je stř ed a pohyb, pokud je nutný, dě je se na ploše ne větší,než je čtverec o straně tř i nevelké kroky dlouhé. Ale tohoto pohybu má být co nejméně. Pozornost posluchačů nesmí být odváděna od ř eči k ř ečníkovu tanci po tribuně nebo pódiu. Krok se udělávždycky za ř eči, jaksi nepozorovaně, mimochodem. Stojí-li ř ečník za stolem nebo za pažením tribuny, nemá možnosti ani pohybovat se na místě.Posluchači mu nevidí nohou, může si tedy pohovět jako př i delším stání př enášením váhy s nohy nanohu. Ani o stůl ani o pažení tribuny se nesmí ř ečník rukama opírat, nesmí ani tlouci rukama do stolu,aby svým slovům dodal důrazu. Tím ruší jen jejich účinek. Také se nemá nikdy k posluchačůmnaklánět, pokud ovšem nestojí př íliš vysoko na nimi, což je chyba. Má státi prostě a vzpř ímen,

dotýkati se rukama stolu, neopírá se, spíše má ruce na stole položeny. Pohybyř ečníkovy, jak vid

ět,mají býti skromné, co nejstř ízlivě jší. Postoj, pohled a výraz tvář e i všechny pohyby a posunky musí

vyjadř ovat velikou sebedůvěru a musí svědčit o tom, že ř ečník má vskutku vůdcovské nadání a povahu.

Náhody a nehody

Náhody a nehody nesmí ř ečníka nikdy př ivést z míry. v každém postavení musí ovládnout své nervy azachovat klid! Často ř ečníka př ekvapí nesnáz docela neočekávaná. Zatím co se př ipravil nahodinovou nebo i delší př ednášku, úkaze se, že bude muset ř íci své za půl nebo jen čtvrt hodiny, protože mimo něho budou mluvit o téže věci ještě jiní ř ečníci. Tu musí ř ečník dokonale znát, cochtěl ř íci, aby mohl v ř eči takto zkrácené vybrat, upravit a povědět aspoň hlavní věci.

Nebo se stane, že ř ečník není př ipraven na př ednášku a zatím má mluvit na veř ejné schůzi nebo natáboru lidu. Musí tedy opět mít možnost podle účelu rychle svoji ř eč př epracovat. což činí často až

př ímo př ed posluchači. Jsou ovšem ještě jiné náhody, docela zvláštní, takové hlouposti neočekávané, které ř ečníka

př ekvapí a př ivedou často do nejtrapně jších rozpak ů. Znám jednoho z př edních našich spisovatelů,který byl pozván na tábor lidu do městečka v jižních Cechách. Trpí velmi trémou, ač jinak bymohl být po všech stránkách dokonalým ř ečníkem. Mluvil s balkonu a v ruce držel lísteček, nakterém měl poznačeny články své ř eči. Pojednou vítr lísteček sebral z ruky a nesl kolébavě nadhlavami posluchačů, kteř í se zájmem pozorovali jeho let. Kdyby posluchači neviděli v ř ečníkovitaké milého jim autora, byla by ř eč bývala zničena. Tréma a nepozornost posluchačů, zaviněná

př íhodou, př ipravily ji o účinek. Jednou z nejtrapně jších náhod je ně jaká vada na oděvu nebo na tvář i ř ečníkově. Působí toobyčejně směšně a směšnost je i nejosudně jších ř ečníkových nepř átel. Ř ečník snad nejlépe můžeř íci, co zla umí způsobit špatně zapiatý knoflík nebo ně jaká tkanička, která je zrovna, kde nemá

být. Je ještě velmi mnoho obtíží a náhod, které ohrožují ř ečníka a účinek ř eči. Náhlá porucha počasí

př i shromáždění pod Sirým nebem. Ř ečník musí umět tř eba uprostř ed ř eči desíti větami ji ukončit.Ř ekne jen to nejpodstatně jší a skončí.

Nebo zhasnou v místnosti světla. Cokoli, každá i nejvšedně jší náhoda může ř ečníka těžce postihnout. Př edpisuje se: rozumná úvaha, jak z obtížné situace vyváznout a pak s pomoci př edsedajícího nebo poř adatelů rychlá a nepř íliš nápadná činnost k odstranění př ekážek.



Trvání a závěr řeči

Ř ečník sám musí posoudit od př ípadu k př ípadu, jak dlouho se smí zabývat ně jakým námětem.Vyžaduje-li námět od posluchačů veliké pozornosti, je zpravidla působivě jší krátká př ednáška.Vědecká př ednáška může být sebe zajímavě jší, jestliže trvá př íliš dlouho, unaví posluchače a její

účinek vyprchá, protože posluchači nemohou už pozorně sledovat ř ečník ův výklad. Tu si nutno př ipamatovat znovu zásadu, kterou jsem uvedl v kapitole o cizí sugesci:

Ukojit jen hlad, nenasytit však chuť!

Velmi důležitý je závěr a konec ř eči. V pravé chvíli, když ř eč vzbudí obecný souhlas a největší zájem posluchačů, musí ř ečník př ejít k závěru. Tu je zapotř ebí ještě jednou shrnout všechny podstatné věci zcelé př ednášky a vyložit je tak, aby zvlášť silně působily na cit posluchačů. Závěrečná věta musí být krátká, ale úč inná. Finis coronal opus, konec korunuje dílo. Je-li konecdobrý, je všechno dobré. Už mnoho ř ečník ů úplně zkazilo dojem výtečné ř eči tím, že se nemohlidobrat konce. Posluchači jsou velmi nevděční: když se jim nelíbí závěr, vybledne úplně dojem celéř eči.

Diskuse

Kdo má pravdu? Př ednášející nebo ř ečník, který se př ihlásil k diskusi? Ř eknu hned př edem, kdodovede nejsilně ji a nejúčinně ji pů sobit na posluchače. Obyčejně se nedebatuje o ur čitých vyhraněnýchvěcech, nýbrž hlavně o názorech a př esvědčení. Ř ečník v diskusi, nečastě ji ovšem protivník hlavního ř ečníka. bývá téměř vždycky v nevýhodě. Většina posluchačů vysloví se vždycky pro hlavního ř ečníka př edpokládajíc ovšem, že jeho př ednáškaneurážela př ímo rozum nebo nebyla netaktická. Kdo si je jist svou věcí, nemusí se nikdy bát protivník ů. Protivník může mluvit proti vývodům ř ečníkovým co chce, na konec, až se vymluví, strhne př ece hlavní ř ečník posluchače. Část posluchačů jistě zaujme stanovisko pro protivníka, ale na tom

nezáleží, protože hlavní ř ečník má př ece jen většinu na své straně. Rozumí se samo sebou, že ř ečník může podržet vrch v diskusi jen tehdy, když zachovává všech článk ů a podmínky úspěšné ř eči. Nezbytnou vlastností ř ečníka úspěšného v diskusi je pohotovost, to je dovednost odpovídat ráz narázna všechny námitky a vyvracet je ze základů.

Také řečnická pohotovost je závislá na zákoně o sdružených představách.

Pohotové odpovědi dostavují se samy bez př emýšlení, dostalo-li podvědomí správný popuddůkladným zpracováním látky, z níž si mohlo vytvoř it vhodné a potř ebné asociace. Také zde se musíuplatnit uvědomělá asociace, z níž se pozdě ji tvoř í ř etěz nápadů a myšlenek .

Pohotovost spočívá v bezprostředním použití sugesce. Ř ečník se nesmínechat překvapit, musí odpovědět pevně a jistě protivníkovi, nesmí se muzachvět hlas, musí protivníkovi povědět rázné; nemá-li pohotovou celouodpověď, musí zatím Mel aspoň „ano" nebo „ne". To znamená: být po-hotový.

Rozmnožujte každý den svou zásobu slov!

Úspěšný

řečník musí najít pro každou myšlenku hned také správný výraz.



Př ečtěte si každý den aspoň několik slov z př ipojeného slovníčku, abyste si je ř ádně osvojili, takževám budou úplně běžná a kdykoli jich potř ebujete, napadnou vás bez námahy. Výrazy uvedené veslovníčku jsou podstatnou částí obecné obcovací ř eči. Rozumí se samo sebou, že kromě uvedenýchvýrazů můžete si zaznamenat ještě tisíce jiných kromě r ůzných odborných významů a vlastních jmen, jež ovšem musíte také ovládat. Ctěte si ve slovníčku i v poznámkách a dodatcích, jež si poř ídíte, ikdyž uvedená slova už znáte. Pro úspěšné ř ečnění není směrodatné to, co znáte, nýbrž to, nač sivzpomenete ze svého vědění. Podle asociačního zákona vzpomínáme si na všechno tím snáze, čímčastě ji si to př ipomínáme. Pro obohacení vlastního slovníku a rozmnožení zásoby slov doporučuji číst hodně a často v r ůznýchslovnících.

Nesmíte se však namáhavě učit výrazům uvedeným ve slovní čku nebo dokoncechtít nadřít velký naučný slovník, nýbrž jen se zájmem si číst výraz zavýrazem a přemýšlet o jeho významu. Pak se vám samy bez přímého vašehopřičinění vtisknou do paměti.

Dbejte všeho, co jstečetli v kapitole o duševní práci úsp

ěšného

člov

ěka v odstavci probírajícím um

ění, jak si lze všechno snadno zapamatovat.

Aby vám studium výrazů v př ipojeném slovníčku př ineslo hodně prospěchu pro ř ečnické umění,musíte těchto slov co nejčastě ji používat př i každé vhodné př íležitosti. Vhodné slovo znamená prodobrou myšlenku totéž, co dobrá a krásná obruba pro drahý kámen; na to musíte myslit př i každé př íležitosti.



XIII. DÍL

Padesát otázek a odpovědípro soustavné studium úspěchu



Padesát otázek pro snadně jší pochopeni soustavy úspěchu

do chce porozumět nauce o úspěchu a pochopit celý její dosah, musí celé dílo soustavně prostudovat a zpracovat od začátku do konce. Po důkladném zpracování celé látky musí čtenář

snadno odpovědět na padesát otázek, které dále uvádím. Pro kontrolu správných odpovědí uvádím na dalších stránkách odpovědi na dané otázky, takže sičtenář může srovnávat svou odpověď s odpovědí v knize a může zkoumat, sou hlásí-li obě odpovědi,nesouhlasí-li, pak se musí snažit najít př íčinu, proč se obě odpovědi rozcházejí. Výslovně všakzdůrazňuji, že odpovědi uvedené v knize mají sloužit jen dodateč né kontrole. K Př i studiu postupujte takto: Nejdř íve zpracujte celý komplex otázek, proberte si postupně jednotlivéotázky a odpovězte na ně písemně podle svých vědomostí, které jste získali důkladným studiem díla. Máte-li napsané odpovědi, najděte si odpovědi v knize a srovnejte s nimi své písemné odpovědi.Všechny vaše odpovědi musí svým obsahem a smyslem plně souhlasit s odpověďmi v mém díle.Vyskytne-li se v té či oné odpovědi rozpor, svědčí to jen o tom, že jste ještě správně nepochopili tu čionu zásadu nebo obor úspěchu. Vyskytne-li se rozpor, nestačí nikterak opravit své odpovědi podle správných odpovědí v knize, nýbrž

celý př íslušný obor se musí znova důkladně probrat. Př i opětném studiu pak snáze a rychleji všechno pochopíte.

Pamatujte vždycky, že nejvě tší moc nad úspě chem získáte správným pochopením a poznáním souvislosti mezi jednotlivými zjevy a mezi př í č inami a následky. Poznání však neznamená toliko znalost podmínek a zákonů úspě chu, nýbrž jejich dokonalé pochopení.

Kdo vážně studuje podle tohoto návodu nauku o úspěchu, pochopí nejen ducha celého díla a svouvlastní moc nad úspěchem, nýbrž i dovede podle získaných zkušeností a vědomostí rozvinout všechnacentra svého podvědomí, která mu dovedou zjevit největší možnosti usměrnit a ovládnout život.

Ve studiu tohoto díla vě zí tajemství. Kdo se jím vážně zabývá, tomu se zjeví poznatky, které uniknou a zů stanou utajeny mezi ř ádky povrchnímu č tenář i.

Spisovatel.

Padesát otázek

1. Proč př i výkladu pouček o úspěchu v tomto díle jde o celou soustavu úspěchů? 2. Proč má soustava úspěchu takovou moc? 3. Jak nabudeme víry ve správnost vyložených zásad úspěchu? 4. Co je duševní př íčinou osobního úspěchu? 5. Proč je tělesné zdraví tak důležité pro úspěch? 6. Jaký je rozdíl mezi sebeovládáním a autosugesci? 7. Co je zvyk? 8. Jak a čím odstraníme zlozvyky? 9. Získává úspěšný člověk své veliké výkony úsilím vůle? 10. Co znamená stanovisko, že všechno musí být samozř ejmé? 11. Co rozumíme neuvědomělým soustř eděním? 12. Proč je uvědomělé soustř edění př íliš namáhavé? 13. Co je př íčinou neuvědomělého soustř edění? 14. Co je to podvědomí? 15. Čím je omezena naše mohoucnost?

16. Co je to duševní porucha? 17. Jak vznikají duševní poruchy? 18. Co rozumíme autosugesci?



19. Kdo myslí kladně a kdo myslí záporně? 20. Jak dojdeme ke kladnému myšlení? 21. Jak vzniká př esvědčení? 22. Jak a čím se myšlenka stane mocí? 23. Co rozumíme silou nervů? 24. Co mař í a ničí i nejsilně jší vůli? 25. Co oduševňuje myšlenky a př edstavy? 26. Co je živnou půdou záporných myšlenek? 27. Co je nejdůležitě jší pro zapamatování? Proč? 28. Jaké postavení zaujímá podvědomí v duševní práci? 29. Co je hlavní věc př i tvůr čí práci? 30. Co rozumíme asociačním zákonem? 31. Co je intuice? Jak jí nabudeme? 32. Co dokazuje geniálnost podvědomí? 33. Jak působí cizí sugesce? 34. Co odlišuje osobnost od pr ůměrného člověka? 35. Které hlavní podmínky musíme splnit v zájmu osobního vlivu?

36. Jaké známe druhy sugesce? 37. Jaký účel má památník? 38. Jaký účel má kartotéka vědomostí a jaký má význam pro tvůr čí práci? 39. Co je intuitivní znalost lidí? 40. Jak získáme intuitivní znalost lidí? 41. Co je to psychografologie? 42. Jak vypěstíme psychografologické schopnosti? 43. Jak nabudeme ř ečnické dokonalosti a skvělého bezvadného způsobu vyjadř ování? 44. Jaký je poměr mezi pohlavností a úspěchem? 45. Jak se vyvíjí logické myšlení? 46. Proč má být úspěšný člověk filosofem? 47. Jaký je smysl všeho úsilí?

48. Je vů bec svobodná vůle? 49. Jaký musí být poměr k práci? 50. Jak získáme vrcholné a nejdokonalejší poznám štěstí a úspěchu?

Odpovědi na otázky o soustavě úspěchu

1. Protože všechny poučky o úspěchu mají společnou základnu, jedna poučka vyplývá z druhé a jedna se opírá o druhou. Proto je snadně jší provádět všechny poučky než provádět jen jednu poučku nebo jen jednu zásadu úspěchu. 2. Pevnou vírou v účinnost celé soustavy, protože nás činí schopnými učinit vše, čeho vyžadují

podmínky úspěchu. 3. Činíme-li prostě všechno, čeho vyžaduje soustava, Čeho vyžaduje úsilí o úspěch. Prakse to

dokazuje a nejlépe může př esvědčit. 4. Pevné př esvědčení, že budeme mít úspěch; pak teprve př ijde všechno ostatní. (Úspěch se musínejprve zrodit v myšlenkách.) 5. Osobní úspěch závisí na duševním rozpoložení člověka, zvláště na mohutnosti jeho soustř eděnía síle jeho schopnosti soustř edit se, která zase závisí na zdravých nervech. Základem zdravénervové soustavy je však pevné zdraví celého těla (Mens sána in corpore sáno). 6. Sebeovládání uklidňuje na př íklad vzrušené nervy tak, že je silným uvědomělým soustř eděnímdonutí ke klidu, kdežto př i autosugesci se nervy uklidní, jakmile se odstraní př íčina napětí aneklidu vhodným sugestivním myšlením spojeným s př edstavou klidu. Sebeovládání jeneobyčejně namáhavé a spotř ebuje př íliš mnoho nervové síly. Autosugesce je naopak hračkou adá se provádět bez většího napětí síly, které tedy spotř ebuje velmi málo. (K tomu je ovšem nutnéznát důkladně podstatu autosugesce.)



7. Ur čitý tělesný nebo duševní zjev nebo projev, který vědomé nebo neuvědoměle nastalněkolikrát z ně jakého po pudu a potom se častě ji opakuje za podobných okolností sám, tedy bezzvláštního podnětu jen z popudu působivé účinné síly podvědomí. 8. Nevšímáme-li si jejich projevů, okamžitě odvrátíme pozornost a vědomým záměrným myšlením jiupoutáme na opačnou myšlenku. 9. Nepř ímo jen pozorností ř ízenou pevným př esvědčením o zdaru svých záměr ů. Vůle tu ovšemtaké působí, avšak jen tím, že není žádnými poruchami a vadami odváděna ze svého směru k cíli.Vůle př ekonává nejčastě ji př ekážky, které tkví jen v utkvělých př edstavách. Úspěšný člověk si jezkrátka odmyslí a pak se už pozornost nemusí zaměstnávat těmito domnělými př ekážkami, nýbrž potř ebuje jen př ekonávat skutečný odpor. 10. Jestliže úspěšný člověk po důkladném př ísném a objektivním zkoumání, že něco je možné, na př íklad, že je možný ur čitý výkon, učiní ve své mysli neprodleně z možnosti samozř ejmou věc a potom už ze svého myšlení vyř adí všechno, co by mohlo mít nepř íznivý vliv na jeho myšlení aztížit mu provedení úmyslu. Na př íklad: Mohu vstávat ráno př esně o 5. hodině? Ano. Proto je pro úspěšného člověka docela samozř ejmé, že ráno po páté hodině vyskočí lehce bez námahy z postele. Nebo: Lze si kladným myšlením odvyknout kouř ení cigaret? Ano, proto je docelasamozř ejmé, že úspěšný člověk zanechá kouř ení. Všechno jde, co je možné, všechno se dá snadno

provést. Toto stanovisko, že všechny možné věci jsou docela samozř ejmé, umlčí nejmenší pochybnost o, vlastní mohoucnosti a nepř ipustí zkrátka, aby se uplatnil záporný vliv. 11. Když se všechna síla myšlenek upne na jednu věc bez úmyslného soustř edění. To se stává tehdy,když oné věci věnujeme pozornost, všechen svů j zájem a zcela se jí oddáme. Abychom dosáhlitohoto stavu, musíme pozorovanou věc uvést do těsného styku se svým myšlenkovým životem ahledat na ní to, proč je pro nás tak cenná a zajímavá. 12. Př i uvědomělém, úmyslném soustř edění musíme svou pozornost upoutat na ur čitou věc násilím,tedy př ekonávat odvádění pozornosti a proto právě př i př ekonávání a zahánění myšlenek odvádě jící pozornost spotř ebujeme neobyčejně mnoho síly. Všimněme si př íkladu: Kdo pracuje se srdcem plnýmtěžkých starostí, může se těžko soustř edit. Proto se musí vžít do své práce tak, aby úplné zapomněl navšechny starosti. Toho však dosáhne jen kladným názorem na život, který mu pomůže bezstarostné pracovat a nemyslit př i své práci na starosti.

13. Veliký zájem a úplné porozumění pro věc, na kterou se soustř edíme. (Viz odpověď 11.) 14. Podvědomí je rub nadvědomí nebo plného vědomí. To je sídlo a stř ed našeho "já", kteréorganisuje naše nitro. Co si myslíme v nadvědomí, to bývá nejčastě ji hotový výsledek podvědoméduševní činnosti. Podvědomí lze také srovnat s laboratoř í, v níž se dojmy z vně jšího světa avů bec všechny pocity a vjemy tělesného i duševního „já1' zpracují v př edstavy, které dovede poznat plné vědomí. 15. Naše mohoucnost je omezena př edevším naším př esvědčením o mezích vlastních schopností;člověk obecně může a dovede mnohem více, než si troufá. Za druhé je omezena př irozenými a př írodními hranicemi výkonnosti. Nedostatečně vyvinutý nebo v době vývoje zaostalý a zakrnělýmozek nemůže nikdy plně vyjádř it výkonnost duše a duševních vlastností. 16. Silná záporná př edstava, která neodbytně stále poutá na sebe pozornost, stává se tak př evládající př edstavou a ovládá naše tělesné nebo duševní funkce. 17. Duševní poruchy vznikají nejdř íve ze strachu nebo z' bázně, že by mohlo nastat něconepř íjemného, ně jaká nepř íjemná okolnost, potom vlivy vně jšího světa. 18. Zdůrazněním ur čité př edstavy, které pomáháme k vládě nad citem stálým př esvědčováním, žetento zjev by mohl nastat. 19. Kladně myslí ten. kdo si vždycky ř íká, že všechno není zdaleka tok zlé jak vypadá a že všechnynepř íjemnosti zase minou, kdo vždycky plní své nitro jen nadě jí a všímá si jen krásných věcí vživotě. Záporně mysli, kdo všechno vidí hned černě a bojí se zbytečně spousty věcí. 20. Poznáním moci myšlenek a jiných vlivů na tělo, duši poměry, stálým soustavným cvičenímkladného myšleni nabudeme výhradně kladných myšlenek. (Pozornost je prostř edek prooduševnění př edstav.) 21. Př esvědčení ve smyslu duševního positivismu je citová znalost a jistota o jsoucnosti nebo př íchodu ur čité okolnosti, naprostá víra v něco, co se stalo nebo co je či co se stane. Toto př esvědčenívzniká buď ze znalosti získané zkušeností nebo sugesci.



22. Myšlenka se stává mocí, Stane-li se př esvědčením. Jde-li o sugesci, zvláště o autosugesci, nabývámoci, jestliže cit se neustále oddává uskutečnění myšlenky. 23. Síla nervů je energie nahromaděná v těle, kterou musíme pokládat za nositele popudů duševníčinnosti. 24. Př esvědčení o nemohoucnosti vůle, které může vzniknout z nesprávného poznání, zautosugesce nebo cizí sugesce, mař í a ničí i nejsilně jší vůli. 25. Vždycky pozornost, která je prostř edkem pro oduševnění myšlenek. 26. Strach a bázeň, která může vzniknout ve vědomí také zápornou cizí sugesci, je živnou půdouzáporných myšlenek. 27. Př esvědčení, že si lze všechno snadno pamatovat, je nejdůležitě jší pro paměť. Kdo se domnívá, žemá špatnou nebo slabou paměť, tvoř í si sám př ekážky, které velmi znesnadňují pamatování. 28. Podvědomí je náš duševní spolupracovník, který věrně pracuje ve směru našich př ání a tužeb. 29. Hlavní podmínkou tvůr čí práce je odstranění duševních vad a poruch a navázání dobrého spojeníse spolupracovníkem ve vlastním nitru. (Nejlepší prostř edek je silně vyvinutá víra ve vlastní umění,dovednost a mohoucnost.) 30. Všechny myšlenky, nápady, dojmy z vně jšího světa, vjemy a pocity sdružují se podlezákona o sdružených př edstavách v ur čité psychické komplexy, které hraji zvlášť velikou úlohu v

paměti vyvoláváním vzpomínek a v

ů bec v myšlení. P

ůsobením zákona o sdružených p

ř edstaváchnapadá nás bez nucení jedna myšlenka za druhou a každá následující myšlenka je vždy v duševním

vztahu s př edcházející myšlenkou i tehdy, když př echody mezi jednotlivými myšlenkami nejsoudocela zř etelné. (Viz výklad o duševní práci úspěšného člověka.) 31. Intuice je schopnost poznávat citem ur čité souvislosti, poměry a pravdy bez spolupůsobenírozumového myšlení a je př ímým výrazem podvědomé duševní činnosti. Schopnost intuice se vyvíjídůkladným .studiem všeho dění v podvědomí a plném vědomí a potom soustavným cvičením podlenávodu pro soustavné dobývání úspěchu. 32. Všechny funkce našeho složitého organismu, které př ekonávají všechny ostatní výkony a projevy podvědomí, dokazují jeho geniálnost. 33. Cizí sugesce sděluje př edstavu klidu nebo jiné př edstavy s vědomím jiného člověka taksilně, že upoutá všechnu jeho pozornost a tím ovládne jeho cit. Cizí sugesce se uskutečňuje

vždycky, kdykoli obsah sugerované př edstavy se stane pevným př esvědčením člověka, na kterého působí sugesce. 34. Objektivní myšlení odlišuje osobnost od pr ůměrného davového člověka, protože skutečnáosobnost nedá působit na sebe cizími vlivy a svou chladnou povahou se plně soustř eďuje na velikécíle. 35. Musíme si získat úctu, důvěru a náklonnost bližních. 36. Známe zrakovou, sluchovou, př ímou, nepř ímou, slovní, myšlenou, hromadnou ahypnotickou sugesci, autosugesci, cizí sugesci a ještě jiné druhy sugesce. 37. Památník není pomůckou paměti, nýbrž má jen odstranit poruchy a vady, které nás nejčastě jistíhají, když musíme odvrátit pozornost od něčeho velmi důležitého. Památník nás zbavuje zvláště obavy, že bychom na něco mohli zapomenout. 38. Soustavné používání kartotéky vědomostí dodává podvědomí potř ebné stavivo, které je

základem pro tvůr čí práci neocenitelného spolupracovníka v našem nitru. 39. Intuitivní znalost lidí je citové vytušení lidské povahy bez zvláštní součinnosti vědomé duševníčinnosti. 40. Nejdř íve se musíme zabývat vně jšími znaky ur čitých typů lidí, př emýšlet o jednání těchtolidí a snažit se je psychologicky vyzkoumat a zdůvodnit. Máme-li zájem o znalost lidí, působí také podvědomí v tomto oboru a naučí se na konec posuzovat lidi docela samostatně tedy bez pomociuvědomělé duševní činnosti. Výsledky podvědomé znalosti lidí uvědomujeme si pak jako intuici. 41. Psychografologie je totéž, co intuitivní grafologie, tedy citové pochopení povahy pisatelovy bezzvláštní součinnosti srovnávací činnosti rozumu. 42. Psychografologické schopnosti vypěstíme podobně jako citovou znalost lidí velikým zájmem astálým cvikem, př i němž vycházíme vždy z vně jších znak ů písma. (Viz 40. odpověď.) 43. Vědomým tvoř ením vhodných sdružených př edstav nabudeme ř ečnické dokonalosti, takže sedovedeme bezvadně vyjadř ovat. 44. Kdo plýtvá svou pohlavní silou, ztrácí svou osobní př itažlivost.



45. Logické myšlení se vyvíjí úplným objasněním každého pojmu, správným odůvodněnímkaždého poznatku a jeho hodnocením podle vědomostí, získaných zkušeností (snahou př ijít všemuna kloub). 46. Úspěšný člověk musí být filosofem, protože jen filosofií pozná pravý smysl života a naučí se pracovat jako článek veškerenstva, jako člen lidské společnosti. 47. Vší silou se musíme snažit propracovat se k poznatku, že pracujeme-li sami na sobě, získáváme podíl na věčnosti a nekonečnu. 48. Svobodná vůle v užším smyslu se uplatňuje v té míř e, v jaké dovedeme porozumět zákonu o př íčině a účinku a jak dovedeme užívat tohoto poznatku. 49. Máme povinnost pracovat a dávat protihodnotu za práci, kterou jiní konají pro nás: všechny svésíly však musíme nasadit jen v práci užitečné všemu lidstvu. 50. Jedině snahou o soulad s nekonečnem získáváme vrcholné nejdokonalejší poznáníštěstí a úspěchu. Spojením s duchovním vesmírem zjeví se nám podstata všech věcí.



DODATEK



nergie lidské duše oživuje člověka, žene ho vpř ed a projevuje se jeho duševním itělesným životem. Tato síla působí podle psychických zákonů na náš tělesný stav a

působí i na naše myšlení a jednání. Dokud tělo žije, dotud působí také energie duše; jakmile vyprchá, nastává konec života. Ačkoli energie duše je podmínkou všeho života v těle, př ece nerozhoduje o jeho stavu,

nerozhoduje o jeho zdravíči nemoci. Energie duše je jen síla podobná elektrické síle. Podle v

ůle,která ji ř ídí, může podporovat nebo ničit život a zdraví. Také elektrická síla může sloužit člověku

nebo může zničit jeho život a dílo.

Kromě poznání energie duše je proto nejdůležitě jší vůle která ji řídí.

Směř uje-li ráz této vůle k zániku a rozkladu těla nebo nervů, poslouchá ji duševní energie a snaprostou jistotou naplní dílo zkázy. Snaží-li se však tato vedoucí vůle upevnit zdraví, tvoř itsoulad a radovat se ze života, musí také duševní energie docela bezpečně tvoř it v těle zdraví,radost ze života a soulad. Působení energie duše neomezuje se však jen na čistě tělesné zjevy, nýbrž zasahuje též činnost

nervů a proto také duševní d

ění a stavy. Otázka, jaká vůle ř ídí síly duše, zavádí nás k silným myšlenkám a př edstavám, které z podvědomí,

aniž to víme nebo chceme, působí na náš cit a skrze cit na celý náš tělesný i duševní život. Myšlenky se tedy jeví jako moc, která výhradně rozhoduje nad námi, avšak jenom ty myšlenky,které ovládají vnit ř ní cít ě ní a vnímání. Dovedou-li je ovládnout, pak působí silou duše nanervovou soustavu a odtud podle své povahy působí buď na naši mysl nebo př ímo na organismus. V této souvislosti má největší význam otázka, jaké povahy jsou myšlenky, př evládající v podvědomí azvláště jak nabývají této nadvlády nebo jak ovládají cit. Př i zkoumání této otázky musíme např ed uvážit, že v našich myšlenkách a př edstavách nacházímevždy dva druhy myšlenek nebo př edstav proti sobě: př edstavy, které jsou nám sympatické a jindy zasevšechny nesympatické př edstavy. Sympatické jsou nám všechny myšlenky a př edstavy, které nás těší, na př íklad myšlenky na zdraví a

úspěch, zkrátka všechny př edstavy, které mohou dát našemu nitru soulad a spokojenost. Tento druhmyšlenek označujeme, jak už víte z kapitoly o duševních př íčinách úspěchu, jako kladné myšlenky. Nesympatické myšlenky jsou pravým opakem, dovedou nás zasmušit, zmalomyslnět a zkazit námnáladu, a proto je označujeme jako záporné myšlenky. Hlavní věc však je: každý člověk má ve svém podvědomí současně kladné a záporné myšlenky a př edstavy. Podle toho, která z obou skupin hoovládá, prožívá důsledky té či oné skupiny př edstav. Každý duševně zdravý člověk si ovšem př ejeuskutečnění kladných myšlenek, avšak nemůže tu vždycky, vlastně jen docela zř ídka zasahovatsvévolně a svémocně. Př íčinou toho je svrchovaná moc ur čitých myšlenek nad citem, která podrývá inejsilně jší vůli. Působí zde psychické zákony, jež jsem podrobně rozebral v hlavních částech svéhodíla, které ř ídí pr ů běh tohoto duševního dění. Vyložil jsem tyto zákony tak důkladně, že se jiminemusím znovu podrobně obírat.

Zmiňuji se však ještě jednou o poznatku, že myšlenka nebo určitápředstava, která je totožná s duševním obrazem ně jaké události zjevu nebověci, zesílí a úplně převládne, jestliže si jí člověk všímá a soustředí na nisvou pozornost.

Pozornost můžeme soustř edit na kteroukoli myšlenku úplné uvědoměle, záměrně, tedy plnou svou vůlínebo také bezděky neuvědoměle bez nebo i proti své vůli. Zvláště tato poslední možnost je důležitá pro naše štěstí a blaho, protože je nejčastě jší, když si celkem velmi málo všímáme postupu myšlenek amyšlenkového děni. Jestliže se pozornost upoutává bezděky na kladné myšlenky, může nám to jensloužit, jak si pamatujete z výkladů o kladném myšlení, jestliže se však upíná na záporné myšlenky,

ukáže se záhy ničivý výsledek .







Oba druhy sugesce, jak autosugesce, tak také cizí sugesce, mají však některénedostatky, pro něž jich nedovede každý člověk užít s plným úspěchem.

Nedostatky cizí sugesce:

Zmínil jsem se již, že př i sugesci je nejdůležitě jší soustř edění pozornosti. Př i cizí sugesci senejčastě ji uplatňuje chyba, že osobnost sugerujícího člověka neupoutává zpravidla všechen zájemnemocného, který se z ně jaké př íčiny neoddává plně nebo se nedovede oddat našeptávané sugesci.

Velmi často překáží sugesci nedostatek důvěry k sugerujícímu, z něhož vznikávelmi často, zvláště u ženského pohlaví, velmi pochopitelný strach ze zneužitísugesce; ještě častě jší překážkou úspěšné sugesce je také pocit jakéhosi studu,pro ně jž si člověk hledající pomoc připadá duševně nebo duchovně méněcenným v očích sugerujícího.

Mnohdy se také mař í úspěch cizí sugesce v místnostech, v nichž se př i seanci nelze plně oddat sugescinebo ještě spíše sugerující neovládá dostatečně techniku sugesce, neboť v poslední době se bohuželvyskytuje mnoho lidí, kteř í ze ziskuchtivosti nebo jiné málo ideální pohnutky chtě jí pomáhatnemocným a namlouvají jim, že je vyléčí sugesci, o níž mají jen matné nebo zmatené pojmy. Léčení sugesci vyžaduje neobyčejné, netušené znalosti duše a její podstaty, neobyčejně pevné, silné adokonalé osobnosti a ovšem velikých technických znalostí a dovednosti. Všechny tyto př ednosti má však jen velmi málo psychologů a proto jsou tak vzácní lidé, kteř í dovedouopravdu dobř e sugerovat.

Nedostatky autosugesce:

Také př i autosugesci vadí nejvíce nedostatečné soustř eděni pozornosti, které mař í účinky sugesce.Př íčinu tohoto nedostatečného soustř edění nutno hledat v duševním rozpoložení člověka, který chcesám na sebe působit sugesci. Každý nedovede zkrátka sebrat své myšlenky a vést je př esvědčivě hlavním směrem. Velmi často, banejčastě ji uvázne takový člověk př i pouhém pokusu o autosugesci, který zpravidla ztroskotává o př evládající moc záporu.

Má-li se autosugesce zdařit, musíme myšlenky vždy stejným způsobemupoutávat na žádoucí představy. Tu nestačí na chvilku myslit kladně a zítra,pozítří a pořád popřávat volné pole záporným myšlenkám.

Někdy se nelze soustř edit dostatečně pro trvalou autosugesci, protože jsou nervy př íliš slabé. Tato př ekážka však nepř ichází v úvahu u člověka, který důkladně prostudoval celé dílo, zař ídil se podle jeho pouček, zesílil podle návodu své nervy a upevnil zdraví. V celém svém díle jsem upozor ňoval na to, že se nesmíme oddávat záporným myšlenkám, že jemusíme zahnat, musíme se zprostit jejich vlivu. Proto zapomeňme na nedostatky, které lze vždyckyodstranit nebo aspoň opravit a všimněme si radě ji př edností obou druhů sugesce a výhod, které námskýtají.



Date post:	14-Feb-2018
Category:	Documents
Upload:	watson
View:	215 times
Download:	0 times

Čajčik - Má cesta k úspěchu.pdf

Documents