Cvičení z ÚNB 2Lycopodiophyta + Equisetophyta

Jitka Kocková, Pavel Kúr

upraveno dle Libora Ekrta, perokresby Jan Košnar

(oddělení) Lycopodiophyta – plavuně

• starobylá skupina, poč. spodní devon, hl. stromovité (končí v permu), druhohory jen keřovité • recentní typy jen bylinné s těžištěm výskytu v tropech

stonek: plný, nečlánkovaný dichotomicky větvený → pseudomonopodium

• jediná skupina s pravými mikrofyly (uspořádány do šroubovice nebo 4 řad)

•funkční rozlišení mikrofylů trofofyly x sporofyly x trofosporofyly

lingula (pajazýček) – parenchymatický útvar v paždí listů

strobilus: výtrusná šištice – (rozdíl Huperzia × Lycopodium) sporangium – ledvinité v paždí mikrofylů (eusporangiátní,

evolučně starší typ)

= stěna sporangia vícevrstevná, všechny buňky ve stěně stejného vzhledu, vznik z více buněk

gametofyt (G): mnohobuněčný, bičíkaté spermatozoidy

Podélný řez sporangiem plavuní

sporofyl (nebo trofosporofyl)

spory

stonek

sporangium

způsob otevírání zralého sporangia plavuní

Lycopodiophyta – obecná charakteristika; důležité znaky

• důležité znaky skupiny Lycopodiophyta:

Lycopodiophyta – obecná charakteristika

(1) anatomie stonku (resp. vodivých pletiv) – příčný řez (šedě – lýko, černě – dřevo):

protostélé(např. rod Selaginella - vraneček)

aktinostélé(např. rod Huperzia - vranec)

plektostélé(např. rod Lycopodium - plavuň)

Lycopodiophyta – systematické členění

oddělení Lycopodiophytatřída Lycopodiopsida Selaginellopsida Isoëtopsidastonek dlouhý, větvený dlouhý, větvený zkrácený, ztlustlýlisty (mikrofyly) malé, bez linguly malé, s lingulou velké, s lingulouspory izosporie heterosporie heterosporiegametofyt samostatný,

dlouhověkýredukovaný, neopouští sporu, krátkověký

redukovaný, neopouští sporu, krátkověký

spermatozoidy dvoubičíkaté dvoubičíkaté mnohobičíkaté

(třída) Lycopodiopsida – plavuně (v užším smyslu)

• byliny• listy ve spirále, vzácněji ve 4 řadách• izosporie

• (čeleď) Lycopodiaceae s. l.

• Lycopodium (plavuň) – listy ve šroubovici (trofofyly), výrazně odlišen strobilus (sporofyly)

Lycopodium clavatum – p. vidlačkaL. annotinum – p. pučivá

• Huperzia selago – vranec jedlový: trofofyly (zelené listy) a trofosporofyly (zelené listy se sporangii), strobilus není vylišen

Lycopodiophyta – Lycopodiopsida

Lycopodiophyta – Selaginellopsida

(třída) Selaginellopsida – vranečky

• byliny• listy ve 4 řadách, nebo ve šroubovici; na bázi listu blanitý výrůstek = lingula

(pajazýček) – sací funkce při příjmu dešťové vody

• mikrosporangia (♂) na horních trofosporofylech, s velkým množstvím mikrospor• megasporangia (♀) na spodních trofosporofylech, se 4 megasporami

Selaginella selaginoides – vraneček brvitý (velmi vzácný, vysoké hory)

angulární list

rhizofor mikrosporangium

megasporangium

Lycopodiophyta – Isoëtopsida

(třída) Isoëtopsida – šídlatky• dnes jen byliny (v pravěku i stromy – karbonské močály – černé uhlí)

• Lepidodendrales – Lepidodendron, Sigillaria • dlouhé listy (trofosporofyly) se 4 dutinami, s lingulou, uspořádané ve šroubovici na

zkráceném ztlustlém stonku (trsnatý vzhled) • při bázi listů další dutina (= fovea) se sporangiem

• vnější listy nesou megasporangia (s více megasporami), střední listy – mikrosporangia (s mnoha mikrosporami), vnitřní listy – sterilní (prázdná fovea)

Isoëtes echinospora – šídlatka ostnovýtrusá (v ČR jen Plešné jezero na Šumavě)I. lacustris – š. jezerní (v ČR jen Černé jezero na Šumavě)

Podélný řez listem šídlatky. Příčný řez listem šídlatky.

lingula

fovea

mikro-, nebo megasporangium

dutina

(oddělení) Polypodiophyta = kapradiny

• skupina složená z několika izolovaných linií

• kapradiny eusporangiátní

• evolučně původnější

• eusporangiátní typ výtrusnic

• izosporie

• (třídy) Psilotopsida, Ophioglossopsida, Equisetopsida

• kapradiny leptosporangiátní

• evolučně odvozenější

• leptosporangiátní typ výtrusnic

• izosporie nebo heterosporie

• (třída) Polypodiopsida

• 2 základní linie:

(třída) Equisetopsida = přesličky

• morfologie stonku:

• článkovaný – podélně se střídají články (internodia) a uzliny (nody)

• podélně rýhovaný – po obvodu se střídají žebra a rýhy

• přeslenitě větvený (nebo nevětvený)• větvení je monopodiální (nová větev zaujímá boční postavení a je kratší než

hlavní stonek)

článek (internodium)

uzlina (nodus)

hlavní stonek (lodyha)

boční větev stonku

Equisetopsida – obecná charakteristika

• listy (sfenofyly):

• vznikly redukcí z megafylů

• u dnes žijících přesliček velmi redukované, nezelené (ztratily fotosyntetickou funkci) – srostlé do tzv. lodyžních pochev se zuby (asimilační funkci má lodyha)

lodyžní pochva (=srostlé listy)

• anatomie (vnitřní stavba) stonku – na příčném řezu internodiem:

arthrostélé (ojedinělý typ, jen u přesliček)

Equisetopsida – obecná charakteristika

rýha (valecula)

žebro (carina)

cévní svazek: šedě: lýko = floém, černě: dřevo = xylém, bíle: karinální dutina (pod žebrem)

centrální dutina

valekulární dutina (pod rýhou)

Equisetopsida – obecná charakteristika

• sporofyl = sporangiofor = nezelené útvary nesoucí výtrusnice (sporangia)

• štítkovité, šestiboké, stopkaté; na spodní straně každého štítku několik eusporangiátních sporangií

• soustředěny v nápadném nezeleném strobilu (tzv. výtrusnicový klas) na vrcholu stonku

• jarní x letní lodyha

Sporangiofor přesliček

zavřené sporangium otevřené sporangium

stopka

Equisetopsida – obecná charakteristika

• spory:

• izosporie (ale funkční rozlišení: z některých spor klíčí ♀ gametofyty, z jiných ♂ gametofyty)

• haptery = pentlovité útvary

za vlhka omotané kolem spory, za sucha rozvinuté (zaplétají se do sebe a drží několik spor pohromadě – usnadněno setkání ♂ a ♀ gametofytů)

haptery

Equisetopsida – systematické členění

Equisetaceae (přesličkovité)

Equisetum (přeslička) - některé významné druhy v ČR:

druhy s dimorfismem lodyh (jarní nezelená fertilní, letní zelená sterilní)• Equisetum arvense (přeslička rolní)• E. telmateia (p. obrovská) – až 2 m vysoká!

druhy bez lodyžního dimorfismu (pouze zelená lodyha)• E. sylvaticum (p. lesní) • E. palustre (p. bahenní) • E. fluviatile (p. poříční)