Date post: | 03-Jan-2016 |
Category: |
Documents |
Upload: | addison-hickman |
View: | 22 times |
Download: | 3 times |
Dědičnost
Mikroevoluce a makroevoluce 2014
Obsah
Materielní podstata dědičnosti Různá pojetí genu Geny a znaky (pleiotropie a interakce) Dominance a epistáze Genetické zákony Dědivost Epigenetická informace
Obsah
Materielní podstata dědičnosti Různá pojetí genu Geny a znaky (pleiotropie a interakce) Dominance a epistáze Genetické zákony Dědivost Epigenetická informace
D
P P
PP
P P
D
D
D R
R
R
RC
C G
G
A
AT
U
5’ 3’
5’3’
D
P P
PP
P P
D
D
D D
D
D
DC
C G
G
A
AT
T
5’ 3’
5’3’
DNA DNA-RNA
Genetická informace – návod na ontogenezi
Evoluční paměť druhu (populace)
DNA
pre mRNA
mRNA
pre protein
Protein
glykoprotein
protein 3D
protein - oligomer
transkripce
sestřih
translace
sestřih proteinů
vytváření terciální struktury
modifikace proteinů
oligomerizace
cistron 1 cistron 2
98% transkriptů netranslatováno třetina genetich chorob způsobena ovlivněním splicingu
Obsah
Materielní podstata dědičnosti Různá pojetí genu Geny a znaky (pleiotropie a interakce) Dominance a epistáze Genetické zákony Dědivost Epigenetická informace
Gen
Základní jednotkou genetické informace je gen
Gen – forma znaku, rozdíl, ztráta funkce Evoluční gen – kterýkoli úsek DNA, který
by mohl kompetovat s jiným úsekem o zastoupení v budoucím genofondu (G.C. Williams 1966)
Gen jako cistron, úskalí z hlediska evoluce
a)
b)
Cis-trans test
Gen
Základní jednotkou genetické informace je gen
Gen – forma znaku, rozdíl, ztráta funkce Gen jako cistron, úskalí z hlediska evoluce
Rekombinace uvnitř genu Regulační oblasti (šimpanz jako 99% člověk)
Obsah
Materielní podstata dědičnosti Různá pojetí genu Geny a znaky (pleiotropie a interakce) Dominance a epistáze Genetické zákony Dědivost Epigenetická informace
Složitost vztahu gen-znak
Gen 1
Gen 2
Gen 3
Gen 4
Znak 1
Znak 2
Znak 3
Znak 4
Gen 1
Gen 2
Gen 3
Gen 4
Znak 1
Znak 2
Znak 3
Znak 4
EPISTÁZE PLEIOTROPIE
Redundance (haploidní kvasinka jen 1100 z 6200 ztrátových mutací letálních)
Obsah
Materielní podstata dědičnosti Různá pojetí genu Geny a znaky (pleiotropie a interakce) Dominance a epistáze Genetické zákony Dědivost Epigenetická informace
Dominance-recesivita
Interakce alel stejného lokusu Vliv na průběh selekce
recesivní
dominantní
semidominantní
0,5
1,0
500 1000čas (generační doby)
frek
venc
e al
ely
Dominance-recesivita
Interakce alel stejného lokusu Vliv na průběh selekce Recesivita ztrátových mutací
robusticita metabolických drah regulační geny
Dominance ve vztazích starých alel a nových mutací Haldaneovo síto (znevýhodnění recesivních mutací) modifikátory dominance
Epistáze
projev alely ovlivněn (podmíněn) vlivem alely jiného lokusu
Gen 1
Gen 2
Gen 3
Gen 4
Znak 1
Znak 2
Znak 3
Znak 4
Gen 1
Gen 2
Gen 3
Gen 4
Znak 1
Znak 2
Znak 3
Znak 4
pleiotropie
epistáze
Kontextově podmíněné projevy genů
Gen 1
Gen 2
Gen 3
Gen 4
Znak 1
Znak 2
Znak 3
Znak 4
Gen 1
Gen 2
Gen 3
Gen 4
Znak 1
Znak 2
Znak 3
Znak 4
Kontextově podmíněné projevy genů
epistázepleiotropie
Epistáze projev alely ovlivněn (podmíněn) vlivem alely
jiného lokusu, magnitudová x směrová (16%) epistáze
Positivní epistáze – antagonistické vlivy škodlivých mutací a synergetické vlivy užitečných mutací (opak – negativní epistáze)
hlavní efekty genů a genové interakce (problém s experimentálním studiem)
vliv epistáze na účinnost selekce
Obsah
Materielní podstata dědičnosti Různá pojetí genu Geny a znaky (pleiotropie a interakce) Dominance a epistáze Genetické zákony Dědivost Epigenetická informace
Genetika –věda o dědění znaků
Mendelismus – původně spíše antidarwinistický
Řešení problému měkké dědičnosti (H.Ch. Fleeming Jenkin)
Mendlovy zákony
zákon segregace: dvě alely kteréhokoliv genu přítomné u rodičovského jedince se v každé generaci rozcházejí do nezávislých gamet, aniž by došlo k jejich změně a tedy aniž by se navzájem nějak ovlivnily
zákon nezávislé kombinovatelnosti vloh: jednotlivé dvojice alel různých genů rozcházejí do gamet nezávisle jedna na druhé a způsob distribuce jedné dvojice alel
tedy nijak neovlivní způsob distribuce dvojice jiné.
Nezávislá kombinovatelnost vloh
a1a1b1b1 a1a2b1b1 a2a2b1b1
a1a1b1b2 a1a2b1b2 a2a2b1b2
a1a1b2b2 a1a2b2b2 a2a2b2b2
Geny vázané na pohlavní chromosomy
XY XX XY XX
XY XX XY XX XY XX XY XX
Geny vázané na pohlavní chromosomy rozdíly v efektivní velikosti populace (pravděpodobnost
fixace různých typů mutací) absence rekombinace a evoluční (genetické) svezení
se (polymorfismus) celkově různá doba v genomech samců a samic –
hájení zájmů vlastního pohlaví pohlavní rozdíly v genové dózi X-chromosom 1098
genů, 99 proteinů exprim. ve varlatech. Imprinting genů exprimovaných v mozku
výsledek – mnoho genů pro genetické choroby (u člověka 307 z 3199 známých, přitom zde jen 4% genů).
Cytoplasmatická dědičnost
Genomy organel (mitochondrií a plastidů) vnitrobuněčné konflikty (absence meiozy) odpovědnost za řadu genetických poruch
Dědičnost buněčných struktur (membrány, jejich receptorová výbava, cytoskelet, enzymatická výbava, regulační sítě genové exprese) = epigenetická dědičnost
Genetická vazba
Omezuje platnost zákona nezávislé kombinovatelnosti vloh
zpomaluje ustanovování Hardy-Weinbergovy rovnováhy
morgan (1 % rekombinací)
p q
q2p2
2pq
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 120
0,05
0,10
vaze
bná
nero
vnov
áha
(d)
0,20
0,25
čas (počet generací)
c = 0,05
c = 0,1
c = 0,2
c = 0,3
c = 0,5
0,15
c –pravděpodobnost rekombinace v úseku mezi sledovanými geny
d = (fn1 fn2) – (fr1 fr2)
Genetická vazba
Omezuje platnost zákona nezávislé kombinovatelnosti vloh
zpomaluje ustanovování Hardy-Weinbergovy rovnováhy
zpomaluje odpověď na selekci vytváří předpoklad vzniku supergenů
mimeze (Heliconius numata) selekční plató, genetická homeostáze
Genetická homeostáze
t1
Genetická vazba
Omezuje platnost zákona nezávislé kombinovatelnosti vloh
zpomaluje ustanovování Hardy-Weinbergovy rovnováhy
zpomaluje odpověď na selekci vytváří předpoklad vzniku supergenů
mimeze selekční plató, genetická homeostáze
inverze a selekce na úrovni pregerminálních buněk
Obsah
Materielní podstata dědičnosti Různá pojetí genu Geny a znaky (pleiotropie a interakce) Dominance a epistáze Genetické zákony Dědivost Epigenetická informace
Dědivost
Většina znaků podmíněna velkým počtem genů (QTL). Schizofrenie – 7855 genů, naprostá většina má malý efekt O.R.<1,2
Dědivost znaku vyjadřuje podíl jeho geneticky podmíněné variability na celkové, tedy i prostředím podmíněné variabilitě v tomto znaku
dědivost v úzkém slova smyslu (h2) – aditivní dědivost (dominance, epistáze, interakce jednotlivých složek)
a
b
c
velikost znaku u rodiče
velik
ost
znak
u u
poto
mka
Odhad dědivosti na základě korelace vlastností rodičů a potomků
Odhad dědivosti na základě korelace vlastností rodičů a potomků
Francis Galton, zákon regrese k průměru
velikost znaku u rodiče
velik
ost
znak
u u
poto
mka
Odhad dědivosti na základě odpovědi na selekci
S –selekční diferenciál
R –selekční odpověď
h2 = R/S
R
S
Generace 1
Generace 2
Dědivost různých kategorií znaků
Vyšší dědivost mají znaky podmíněné menším počtem genů
Vyšší dědivost mají znaky pouze nepřímo spjaté s biologickou zdatností jedince (se schopností podléhat evoluci je to opačně)
Vyšší dědičnost naměříme za kontrolovaných podmínek
Vyšší dědivost naměříme u znaků přesněji měřitelných (morfologie x chování)
Problémy s měřením dědičnosti Změna dědičnosti v čase (selekční plató, interakce s
prostředím – 1.5 mil. Švédů vzestup dědivosti BMI o 4% za 32 let)
sdílení prostředí sourozenci sdílení genetického pozadí rozdíly ve výsledcích získaných oběma metodami Široké 95% intervaly spolehlivosti, například 4800 jedinců je
třeba aby pokrývaly pouze 0,25 intervalu mezi 0 a 1. (Obvykle pokrývají celý interval…)
Vztah mezi dědivostí a schopností podléhat evoluci je dosti volný, vhodnější by bylo standardizovat průměrem než celkovou variabilitou
Chybějící dědivost BMI dedivost 60% ale celogenomové SNP studie našly
geny vysvětlujícíé pouze 17 % Multigenové nemoci – schizofrenie silně dědičná, přesto
nejsilnější „gen pro schizofrenii má OR asi 1,2 Důvody – epistáze, vzácné alely ve vzájemně
zastupitelných lokusech? Metoda detekce – pravděpodobnost zachycení je
úměrná druhé mocnině velikosti efektu vynásobené frekvenci alely v populaci
Nereprodukovatelnost výsledků na jiných populacích (jiné vzácné alely)
Schopností podléhat evoluci
V mnoha znacích kontinuální evoluční změna, viz. brojleři 1957-2001
V některých žádná změna rekordy v chrtích či koňských dostizích se nezměnily za posledních 50 let. Změna téměř vždy provázena poklesem fitness a viability
Stáří 43, 57, 71, 85 dnů2001
1957
Utajená genetická variabilita
vývojová kanalizace geny modifikátory (stabilizující selekce) pufrování mutací – HSP SOS mutace, HSP90 (maturace regulač. proteinů)
rozviklaná dědičnost genetická asimilace (Conrad Hal Wadington,
fenokopie)
Maskování mutace díky působení modifikátorových genů
Utajená genetická variabilita
vývojová kanalizace geny modifikátory (stabilizující selekce) pufrování mutací – HSP SOS mutace, HSP90 (více funkcí, Piwi-
interagující RNA – aktivita transposomů) rozviklaná dědičnost
Vliv vegetativní hybridizace na genotyp ?
Utajená genetická variabilita
vývojová kanalizace geny modifikátory (stabilizující selekce) pufrování mutací – HSP SOS mutace, HSP90 rozviklaná dědičnost genetická asimilace (Conrad Hal
Wadington, fenokopie)
Mutace crossveinless u D. melanogaster
Genetická asimilace u D. melanogaster
Obsah
Materielní podstata dědičnosti Různá pojetí genu Geny a znaky (pleiotropie a interakce) Dominance a epistáze Genetické zákony Dědivost Epigenetická informace
Epigenetická informace
Genetická informace a aparát pro její interpretaci – změna znaku může mít původ v modifikaci obojího
Evoluční význam epigenetické informace možnost reakce na vlivy prostředí problém s dědivostí (někdy naopak výhoda) priony, regulační sítě
Význam epigenetické informace v ontogenezi
replikace
metylacehemimetylovanýchpozic
původní stav
metylovaná DNA
metyláza
Mechanismus dědičnosti metylace
Předávání znaků z generaci na generaci Vyznívání epigenetických změn během několika
generací Rostliny (len, lnice – metylace a umlčení genu
cycloidea, 250 let) živočichové (perloočky – kaprovité ryby, 2 generace) U rostlin častější – chybí fáze demytylace
Předávání znaků z generaci na generaci u člověka
Děti narozené za války podvyživovaným ženám byly menší a i jejich děti měly nižší porodní váhy.
Vnoučata dobře za mlada vyživovaných osob měla větší riziko úmrtí na cukrovku, potomci osob co zažily hladomor měli menší riziko oběhových onemocnění (potvrzeno v pokusech na krysách)
Paramutabilita – předání modifikovaného stavu z alely na alelu v rámci lokusu (obdoba genové konverze)
Genomový imprinting Zápas mezi pohlavími – geny naprogramovány aby
hájily zájmy původního nositele
♂ ♀
♂ ♀
♀
♀
♂
♂
demetylace DNA
metylace DNA
Poruchy související s imprintingem u člověka
Beckwith-Wiedemann syndrom
IGF2 (insulinu podobný růstový faktor 2) z otcovského chromosomu 11 – o 50% větší porodní váha. Opak: Silver-Russellův syndrom 1/100 000 osob.
Poruchy související s imprintingem u člověka Angelmanův syndrom (pravé obrázky) – absence
mateřské kopie části chromosomu 15 Prader-Williho syndrom (levé obrázky) (novorozenci a
kojenci podváha, později obezita – absence otcovsky imprintovaných genů. Geny od více migrujícího pohlaví s větším rozptylem v počtu potomků – v dospělosti altruismus.
Poruchy související s imprintingem u člověka
Angelmanův syndrom – absence mateřské kopie části chromosomu 15 x Prader-Williho syndrom
Beckwith-Wiedemann syndrom IGF2 – z otcovského chromosomu 11
Turnerův syndrom 1/2000 – XO poruchy v sociální inteligenci když chromosom X od matky (75-80% případů)
Shrnutí
Dědičnost je nezbytným předpokladem biologické evoluce
V evoluci hraje ústřední roli kumulace genetické a epigenetické informace
Pojetí genu v evoluční a molekulární biologii Rozdíl mezi tvrdou a měkkou dědičností Význam dědivosti a způsoby jejího měření Význam epigenetické informace
A to je konec…