DIDAKTICKÁ HRA V PRIMÁRNÍM MATEMATICKÉM VZD … · (zejména mechanika a hydrostatika)....

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra matematiky

Soňa Kropá čová

V. ročník - kombinované studium

obor: učitelství pro 1. stupeň ZŠ

DIDAKTICKÁ HRA V PRIMÁRNÍM

MATEMATICKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Bohumil Novák, CSc.

Olomouc 2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila

jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby moje práce byla uložena na Univerzitě Palackého

v Olomouci v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním

účelům.

V Olomouci, dne …………………………………

Soňa Kropáčová

Děkuji především vedoucímu diplomové práce doc. PhDr. Bohumilu

Novákovi, CSc. za jeho cenné rady, informace, zkušenosti a citlivý přístup při

vedení této diplomové práce.

Poděkování patří také mé kamarádce Ing. Miladě Pauzové

za psychickou podporu během studia na Pedagogické fakultě v Olomouci.

Obsah

Úvod 7

TEORETICKÁ ČÁST

1 Historický vývoj matematiky 10

1.1 První etapa vývoje matematiky (paleolit – 5. st. př. n. l.) 10

1.2 Druhá etapa vývoje matematiky (5. st. př. n. l. – poč. 17. st. n. l.) 11

1.3 Třetí etapa vývoje matematiky (17. st. – poč. 19. st.) 13

1.4 Čtvrtá etapa vývoje matematiky (19. – 20. st.) 13

2 Stručný vývoj po četního vyu čování 14

2.1 Umělé metody 14

2.2 Přirozené metody 15

2.3 Kombinační metody 15

2.4 Globální metody 15

3 Vyučování matematice jako sou část výchovn ě vzdělávacího

procesu 18

3.1 Matematika na 1. stupni základní školy 18

3.2 Organizační formy ve vyučování matematice 19

3.2.1 Hodina výkladová 19

3.2.2 Hodina procvičovací 19

3.2.3 Hodina opakovací 19

3.2.4 Hodina kombinovaného typu 20

4 Hra a její význam 21

4.1 Definice hry 21

4.2 Didaktická hra 22

4.2.1 Podstata didaktické hry 23

4.2.2 Struktura didaktické hry 24

4.2.3 Organizace, řízení a výběr hry 25

4.2.4 Úloha učitele při řízení her 26

4.2.5 Motivace žáků 27

PRAKTICKÁ ČÁST

5 Didaktické hry v matematice 30

5.1 Didaktické hry v matematice pro 3. ročník ZŠ 30

5.1.1 Opakování učiva z 1. a 2. ročníku 30

5.1.2 Násobení a dělení 35

5.1.3 Sčítání a odčítání dvojciferných čísel 39

5.1.4 Sčítání a odčítání pod sebou 45

5.1.5 Čísla 0 – 1000 46

5.1.6 Početní příklady 0 – 1000 (sčítání, odčítání, násobení, dělení) 48

5.1.7 Dělení se zbytkem příklady 0 - 1000 54

6 Praktická část se žáky 3. ro čníku 9. ZŠ Zlín 56

6.1 Řada čísel 56

6.2 Hledaná 58

6.3 Pohádka 59

6.4 Elektrika 60

6.5 Černý Petr 61

6.6 Hledej násobky 62

6.7 Kompot II 63

Závěr 65

„Hry mohou zapojovat žáky velmi intenzivně do výuky a přimět je k takovému soustředění, jakého nelze dosáhnout pomocí žádné jiné metody.“ Geoffrey Petty

7

Úvod

Diplomová práce „Didaktická hra v primárním matematickém vzdělávání“

je zaměřena, jak už sám název napovídá, na hry v matematice, na jejich

význam a smysl ve vyučování.

Diplomová práce začíná nejdříve historií matematiky a poté i samotnou

hrou v ní. Hra sice provází člověka od počátku, přesto v matematice jako vědě

získává své místo velmi těžko. V současné době, kdy se stále diskutuje

nad efektivitou vyučování, je hra tím nejlepším způsobem jak u dětí zvýšit

aktivitu, práceschopnost, soustředěnost a motivaci učit se matematice. Hrou se

dá do matematiky zapojit pomocí různých příkladů reálný život. Aby se hra

vydařila a splnila svůj účel, je potřeba dodržet několik pravidel, která jsou

v diplomové práci také popsána.

Hra může sloužit k procvičení a upevnění učiva a učitel má možnost

zjistit, jak žáci zvládli dané učivo. Hra, pokud je dobře promyšlená a připravená,

může bavit jak hráče, tak organizátora. Je to nová cesta jak získat vědomosti

a dovednosti pro praktický život.

Toto téma jsem si vybrala na základě své několikaleté práce s dětmi

v mimoškolních aktivitách, kde se věnuji zejména hrám.

Cílem diplomové práce je charakterizovat didaktickou hru, její postavení

v současném primárním matematickém vyučování a na vybraných ukázkách

didaktických her naznačit možnosti uplatnění her ve vlastní pedagogické praxi.

Uvedenému cíli odpovídá i struktura diplomové práce. V teoreticky

zaměřené diplomové práci je naznačena stručná historie matematiky, vývoj

početního vyučování, organizační formy ve vyučování matematice na 1. stupni

základní školy, definice hry a podstata a struktura didaktické hry.

V praktické části diplomové práce je shromážděna sbírka didaktických

her pro 3. ročník základní školy – hry byly převzaty z knihy „Hry a matematika

na 1. stupni základní školy“ (Krejčová E.), „Inspirovat matematických her“

(Krejčová E.) a „Hrátky s matematikou“ (Pavelka R.). Některé hry byly

obměněny pro předmět matematika a koncipovány na základě vlastních

zkušeností s dětmi mladšího školního věku. Získané zkušenosti byly dále

8

využity, zhodnoceny v popisu a rozboru několika didaktických her

zakomponovaných do vyučovacích hodin matematiky 3. ročníku základní školy.

Tato část práce tvoří závěrečnou kapitolu a má charakter ověření ve školské

praxi.

V diplomové práci je uvedeno několik her zvláště pro žáky 3. ročníku

základní školy. Mohou je však v různých obměnách hrát i žáci z nižších

a vyšších ročníků. Většina her je převzata z her, které děti hrají běžně

pro zábavu bez nějakého didaktického cíle (např. hra „Elektrika“, „Černý Petr“).

Většina uvedených her byla provedena v praxi. Je dobré vidět, jak

matematika, která je pro některé žáky těžkým oříškem, se stává zajímavou

a zábavnou.

9

TEORETICKÁ ČÁST

10

1 Historický vývoj matematiky

Matematika vznikla z potřeb společnosti a neustále se vyvíjí. Je obvykle

považována za vědu, která nepodléhá změnám, ale opak je pravdou.

Matematika prošla jako věda složitým vývojem a historikové dnes člení

rozvoj matematiky na čtyři vývojová období. (Blažková, Matoušková, Vaňurová,

1987; Divíšek, 1989)

1.1 První etapa vývoje matematiky

(paleolit – 5. stol. p ř. n. l.)

Je to období vzniku matematických pojmů, etapa, která trvá několik

tisíciletí. V tomto období má své počátky aritmetika a geometrie.

Zprvu se počítalo na prstech, používaly se kaménky, zářezy, uzly

na provaze apod. Číslovky existovaly jen 1, 2, 3 a mnoho. Další vznikaly až

později.

Postupem času vznikaly různé numerační soustavy. Nejvhodnější se ale

ukázala být desítková číselná soustava. Po celá tisíciletí bylo sčítání a odčítání

jedinými matematickými operacemi, poté vznikla i operace násobení a dělení,

to ale mnohem později.

Geometrické pojmy souvisely s měřením délek, obsahů a objemů

různých předmětů. Měrné jednotky se odvozovaly často z částí lidského těla

(stopa, palec, apod.).

Ve starém Babylóně existovaly při chrámech tzv. domy tabulek. Byly to

domy, kde se vyučovalo kupeckým počtům. Tyto školy nebyly určeny

pro všechny, ale jen pro syny bohatých obchodníků a úředníků státu. Úroveň

znalostí Babyloňanů tehdejší doby můžeme poznat z klínovým písmem

psaných tabulek.

O starém Egyptě máme méně zpráv zejména proto, že psaní a čtení

v tehdejší době ovládali jen kněží. Až když kněží nestačili na všechny úkoly

státní správy, vytvořila se skupina písařů, kteří ovládali určité počtářské

dovednosti. O úrovni egyptské matematiky se můžeme dovědět z dochovaných

11

papyrů. Je to především papyrus Hindův, napsaný kolem roku 1650 př. n. l.

egyptským počtářem Ahmesem.

Tato etapa končí kolem 5. st. př. n. l, kdy ve starověkém Řecku vzniká

matematika se soustavou pouček a jejich důkazů.

1.2 Druhá etapa vývoje matematiky

(5. stol. p ř. n. l. – po čátek 17. stol. n. l.)

Tuto etapu nazýváme etapou tzv. elementární matematiky, matematiky

konstantních veličin. Matematika se změnila ve vědu o číslech, veličinách,

geometrických útvarech.

Významný vývoj matematiky můžeme sledovat v Řecku, kde se rozvíjela

především geometrie. Mezi učence, kteří přispěli k rozvoji matematiky, patří

především:

THALES Z MILETU (asi 624 – 548 př. n. l.)

Řecký kupec, filosof, astronom, matematik a politik. Hodně cestoval a tak

se seznámil s egyptskou a babylonskou matematikou. Objevil mnoho

matematických pouček (např. Thaletova věta, Thaletova kružnice).

PYTHAGORAS Z OSTROVA SAMOS (asi 570 – 500 př. n. l.)

Myslitel, založil tzv. pythagorejskou školu, která se zasloužila o rozvoj

některých matematických disciplín. Pythagorejci se zabývali zejména naukou

o číslech. Z geometrie je od nich známa Pythagorova věta. Dovedli konstruovat

pravidelné mnohoúhelníky a objevili pravidelný dvanáctistěn.

PLATÓN (427 – 347 př. n. l.)

Athénský filosof, Sokratův žák. Zavedl definice a názvy geometrických

útvarů a vypracoval postup pro řešení konstrukčních úloh.

ARISTOTELES (385 – 322 př.n.l.)

Uspořádal všechny dosavadní vědecké poznatky a na základě jeho

popudu byl zachycen dosavadní historický vývoj matematiky.

Období 6. - 4. století př. n. l. je nazýváno „zlatou dobou“ řecké

matematiky, protože v této době bylo dosaženo významných výsledků

v matematice i v geometrii. Představiteli tohoto období jsou zejména:

12

EUKLIDES (asi 325 – 265 př. n. l.)

Shrnul a uspořádal dosud získané matematické poznatky. Jeho dílo se

nazývá „Základy“ (Stoicheia) a stalo se učebnicí geometrie téměř na dva tisíce

let.

ARCHIMÉDES (287 – 212 př. n. l.)

Žil na Sicílii a jeho jméno je spojováno s axiomem, který řadíme

do axiomů spojitosti. Měl velké zásluhy v oborech, které jsou spojeny s praxí

(zejména mechanika a hydrostatika).

APOLLÓNIOS Z PERGY (265 – 170 př. n. l.)

Patřil mezi nejmladší Archimédovy současníky. Apollónios se zabýval

křivkami, ve kterých roviny protínají rotační kužel. Pro vyšetřování kuželoseček

vytvořil metodu, která je předchůdcem analytické geometrie. Po Apolloniovi

nastalo období úpadku matematiky.

Další pokrok do matematiky přinesly národy žijící v Asii, kde se rozvíjela

především čínská a indická matematika. Indickou matematiku ovlivnila hlavně

řecká a čínská matematika. Řecká byla spíše geometrického rázu, měla přísný

logický řád, zatímco indická byla hlavně aritmetická.

Velkou zásluhu v rozvoji matematiky si zasloužili Indové psaním čísel

pomocí deseti znaků a zavedením místní hodnoty číslic.

Arabové a arabsky píšící zakaspické národy převzali matematické

vědomosti z Číny, Indie a také Řecka. Jejich nejvýznamnějším matematikem je

tadžický matematik Abu Abdalah Muhamed ben Musa z Chorezmu nazývaný

Al Chovarizmi (9. stol. n.l.). Je označován za otce algebry.

Ve starověku a středověku se matematika nijak zvlášť nerozvíjela.

Západoevropské národy se seznamovaly s matematickými poznatky

přinesenými Araby. V této době napsal Leonardo Pisánský dvě učebnice

matematiky. V první knize „Kniha o abaku“ (Liber abaci) popisuje indický

způsob počítání, zdokonalený podle Al Chovarizmiho. Druhá kniha „Praktika

geometrie“ obsahuje tehdejší geometrické vědomosti.

Dalšími významnými matematiky byli Johanes Muller a Georg

z Puerbachu. Pracovali na trigonometrii. Scipion del Ferra a Geronim Cardan se

zabývali rovnicemi třetího stupně a Ledovic Ferrari rovnicemi čtvrtého stupně.

13

U nás mělo velký vliv na rozvoj matematiky založení Karlovy univerzity

v roce 1348. Důkazem vysoké úrovně matematiky a astronomie u nás

je staroměstský orloj, který v roce 1405 navrhl Mistr Jan Šindel, v celém světě

známý astronom. Zásluhou učitelů z Karlovy univerzity, zvláště Tadeáše Hájka

z Hájku, byli za císaře Rudolfa II. do Prahy povoláni nejslavnější matematikové

a astronomové tehdejší doby Tycho de Brahe a Jan Kepler. Praha se tak stala

jedním z významných vědeckých center.

Význam pro matematiku mělo koncem 15. století a během 16. století

zavedení symbolů pro matematickou operaci. V této době také velkou měrou

zasáhli do vývoje matematiky nizozemští matematikové Simon Stevin (1548 –

1620), který vybudoval nauku o desetinných zlomcích a Ludolf van Ceulen

(1539 – 1610) známý výpočtem čísla π na třicet pět desetinných míst.

Začátkem 17. století se Angličan John Napier (1550 – 1617) a Švýcar

Joast Burgi (1552 – 1632) zasloužili o vynález logaritmů a tím byli usnadněny

obtížné a složité početní postupy.

1.3 Třetí etapa vývoje matematiky

(17. stol. – po čátek 19. stol.)

Je to tzv. období matematicky proměnných veličin. Francouzský filozof

a matematik René Descartes učinil objev analytické geometrie. Nastává

rozmach nových odvětví matematiky, jako např. diferenciální geometrie.

1.4 Čtvrtá etapa vývoje matematiky

(19. – 20. stol.)

Současné období matematiky se nazývá obdobím zobecněných vztahů.

Má abstraktní ráz, vyznačuje se snahou po osvětlení základů matematiky

a zpřísňování již dříve nalezených výsledků. Má vysokou praktickou

aplikovatelnost a stává se nepostradatelným nástrojem téměř všech vědních

oborů.

14

2 Stručný vývoj po četního vyu čování Do 16. stol. se počítalo „na linách“ a na vyšších školách „s ciframi“.

Počítání na linách znamenalo manipulaci s kaménky nebo nějakými předměty

na linkové desce. Toto počítání mohli zvládnout i ti, kteří neuměli číst a psát, ale

bylo i přípravou pro počítání s ciframi.

Počítání s ciframi bylo zcela mechanické počítání a přetrvalo na školách

až do 18. stol. Žáci se naučili mechanicky početní poučky a pravidla

k provádění početních výkonů bez ohledu na jejich věk a podle nich řešili

příklady.

Na přelomu 18. a 19. stol. bylo vyučování počtů ovlivněno

pedagogickými koncepcemi J. I. Felbigera, J. H. Pestalozziho a F. A.

Diesterwega. Bezmyšlenkové písemné počítání bylo nahrazeno rozumovým

počítáním.

Od poloviny 19. stol. je možné sledovat vytváření pojmu čísla numerací

a výklad početních výkonů (pořadí zavedení, způsob nacvičování) z hlediska

obsahového a psychologicko metodického.

2.1 Umělé metody

Umělé metody zpracovali V. A. Grube a A. Hentschel. Byly ale teoretické,

formálně i obsahově logické, nebraly v úvahu psychologickou stránku a byly

založeny na číselných obrazcích a početní systematice. Poznávání čísel bylo

nadřazováno početním výkonům.

Metoda Grubeho, zvaná kupící, spočívá v tom, že se postupně vyvíjela

jednotlivá čísla pomocí číselných obrazců. Při každém čísle se probíraly

všechny početní výkony a žáci si je osvojovali memorováním.

Velké nároky na žáky zmírnil až A. Hentschel tím, že obtížnější početní

výkony násobení a dělení odsunul až na pozdější dobu. Tato metoda se nazývá

rozdělovací nebo rozpojovací, ale podstata vytváření pojmu čísla zůstává

stejná.

Metodu Grubeho u nás zastával František Močnik. Jeho učebnice

se s různými obměnami používaly na školách v Rakousku – Uhersku zhruba 50

let. Žáci se podle nich učili již v 1. třídě všem operacím v oboru do 20.

15

2.2 Přirozené metody

Vycházely z námětů ze skutečného života, ze hry a ze zájmů.

Nadřazovaly tudíž psychologické hledisko logickému. Žáci se učili orientovat

v určitém číselném oboru 0 – 10 nebo 0 – 20 a na základě smyslového názoru

řešili jednoduché úlohy z praktického života a ze zkušeností z předškolní doby.

J. Lošťák vymyslel hru do vyučování „Hru na kupce“. M. Balcárek pak

k ní zkonstruoval pomůcku „kupecký krám“. Později tuto hru doplnil a více

propracoval I. Libíček.

O spojení metody přirozené s metodami umělými se snažil J. Loucký,

protože pociťoval nedostatečnost a nesystematičnost přirozené metody. Chtěl,

aby přirozená metoda byla pokračováním učení v předškolní době. Napsal

knihu „Počty maličkých“, v níž se snažil propracovat období přípravných počtů

(říkadla, popěvky, početní hry, obrázky). Z hravého období vedl děti

k poznávání čísel a teprve až potom přistoupil k početním výkonům.

2.3 Kombina ční metody

J. Zlámal kritizoval předešlé metody a snažil se v početním vyučování

o kombinaci logického a psychologického směru. A tak vznikla „Zlámalova

kombinační metoda“. Logické hledisko podřídil psychologickému, abstraktní

počítání odsunul a přirozenou metodu učinil základem pro vyučování

v přípravném období i v období početních výkonů. V přípravném období

propagoval i číselné obrazce, sčítání a číselnou řadu. Chtěl, aby se počty

prolínaly celým vyučováním a místo početnic chtěl zavést početní čítanky.

2.4 Globální metody

Koncem 20. let 20. stol. k nám pronikly ze západu, hlavně z USA, snahy

vycházející z Thorndikovy psychologie chování a tvarové psychologie.

Jeho hlavním představitelem byl Václav Příhoda, který zpracoval

s kolektivem početnici „Mladý počtář“. Podle něho měl pedagogický proces

vycházet ze zájmů dítěte a výchova se mu měla přizpůsobit a podřídit. Globální

metoda spočívala v mechanickém nacvičování početního učiva např.

16

při nácviku sčítání s přechodem desítky se neprováděl rozklad, ale žáci počítali

přímo a neustálým opakováním tak došlo k zafixování spojů.

Po roce 1945 bylo zpracováno nové pojetí matematického vyučování.

Logicko – matematické učivo se uplatňovalo ve výběru a uspořádání učiva

a psychologicko – didaktické při výběru metod.

Byly zde malé odchylky od předchozího způsobu probírání látky.

Zdůrazňovala se uvědomělost při osvojování početních operací. Podle vzoru

v SSSR se posilovala úsudková stránka a docházelo k výchově logického

myšlení. Žák měl hlavně porozumět podstatě početních výkonů, čehož se

dosahovalo zdůrazňováním souvislostí mezi jednotlivými početními výkony

a soustavným řešením slovních úloh.

V roce 1954 vyšly u nás první jednotné početnice, které měly logickou

stavbu učiva a byly systematicky uspořádané. Byly však dost obsáhlé

a náročné. V 60. letech přišla další snaha o modernizaci, jejich cílem bylo

přiblížit školskou matematiku vědě.

V roce 1976 se začala na školách vyučovat nová koncepce matematiky,

jejíž cílem bylo utvářet postupně představu matematických pojmů a vztahů mezi

nimi na základě konkrétních představ. Tento cíl se však nepodařilo příliš naplnit.

Pojem přirozené číslo a početní operace se objasňovalo na základě pojmu

množina, přičemž množina se používala také v geometrii. Výhodou však bylo,

že se od žáků vyžadovala aktivita – rýsování, práce s obrázky, měření,

porovnávání apod. Velkým nedostatkem se však stal formalismus. Projevoval

se odtržením formy od obsahu (nedostatečné využití zkušeností žáků

z praktického života), v pamětném zvládnutí učiva bez porozumění,

v šablonovitosti poznatků (žáci nebyli schopni vyřešit úlohy, které byly mimo

charakteristický postup řešení) a v nedostatku využití názoru.

Po roce 1989 dochází ve vyučování v matematice k dalším změnám.

Školy se začaly zabývat alternativními výukovými systémy jako jsou např.

Zdravá škola1 a Obecná škola2. Dochází ke zmírnění formalismu. Vyučování

matematice se pro žáky stává zábavnější a hravější, na čemž mají podíl hlavně

mladí učitelé, nezatížení minulostí, kteří se snaží žákům matematiku co nejvíce

přiblížit a zpříjemnit. Cílem vyučování matematice má být schopnost užívat

17

a aplikovat matematiku při řešení nestandardních slovních úloh

a matematických problémů. Početní techniky a dovednosti se má žák učit

při řešení úloh s velký zřetelem k aplikacím. Přílišné zdůraznění algoritmického

přístupu ve výuce v matematice nedovoluje rozvinout schopnosti k řešení

problémů reálného života, které jsou rozmanité a nedají se řešit podle jednoho

vzoru.

__________________________________________________________ 1 Zdravá škola je projekt Světové zdravotnické organizace pro Evropu, Evropské unie a Rady Evropy. Zdraví je ve Zdravé škole chápáno jako celkový stav fyzické, psychické a sociální pohody. Zdravá škola snaží o celkově zdravou atmosféru ve škole, která spočívá na třech základních pilířích: pohoda prostředí (věcného, sociálního, organizačního), zdravé učení (smysluplnost, možnost výběru, přiměřenost, spoluúčast, spolupráce, motivující hodnocení, apod.), otevřené partnerství (model demokratického společenství). 2 Obsahem Obecné školy má být obecný, přirozený pohled na skutečnost, nezatěžovaný vědeckými poznatky a odbornou terminologií. V programu Obecné školy jsou nejdůležitější dvě úzce propojené skutečnosti. Za prvé je to důsledné uplatňování takových přístupů ke každému dítěti, které skýtají bohaté možnosti pro rozvoj jeho osobnosti. Za druhé takové shrnutí obsahové stránky (tj. učebních osnov), aby se podávaná látka stala východiskem vzdělání. Jde o to, aby se dítě orientovalo ve světě a vydalo se dál na cestu jeho poznávání.

18

3 Vyučování matematice jako sou část výchovn ě vzdělávacího procesu

3.1 Matematika na 1. stupni základní školy

Vyučování matematice na 1. stupni navazuje na zkušenosti a představy

získané v předškolním věku. Již od 1. ročníku se klade důraz na rozvíjení

logického myšlení žáků.

Vytváření dovedností a návyků bylo v minulých letech hodně

podceňováno zdůrazňováním vědomostí. Rámcově vzdělávací program

pro základní vzdělávání zdůrazňuje vytváření dovedností a souvislostí mezi

nimi.

Matematické učivo na 1. stupni základní školy je zařazeno do vzdělávací

oblasti Matematika a její aplikace. Tato oblast je rozdělena na čtyři tematické

okruhy:

Číslo a proměnná, kde si žáci osvojují matematické operace ve třech

složkách: dovednost provádět operace, algoritmické porozumění (proč je

operace prováděna předloženým postupem) a významové porozumění (umět

operaci propojit s reálnou situací). Žáci se učí získávat číselné údaje měřením,

odhadováním, výpočtem a zaokrouhlováním.

Závislosti, vztahy a práce s daty, kde žáci poznávají určité typy změn

a závislostí, které jsou projevem běžných jevů reálného života. Docházejí na to,

že změnou může být růst i pokles a že změna může mít i nulovou hodnotu. Tyto

změny a závislosti mohou žáci získat z tabulek, diagramů a grafů,

v jednoduchých případech je konstruují nebo modelují s použitím vhodného

počítačového software nebo grafických kalkulátorů.

Geometrie v rovině a v prostoru, kde žáci určují a znázorňují geometrické

tvary a modelují reálné situace, hledají podobnosti i odlišnosti útvarů, které se

vyskytují všude kolem nás, uvědomují si vzájemné polohy objektů v rovině

i v prostoru, učí se porovnávat, odhadovat, měřit délku, obvod a obsah

a zdokonalovat svůj grafický projev. Zkoumání tvaru a prostoru učí žáky řešit

polohové a metrické úlohy a problémy vycházející z běžných životních situací.

19

Nestandardní aplikační úlohy a problémy, kdy jejich řešení může být

nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky, ale je třeba u nich

uplatnit logické myšlení. Žáci se při nich učí řešit problémové situace z běžného

života, pochopit a analyzovat problém, utřídit údaje a podmínky, provádět

situační náčrty, řešit optimalizační úlohy. (Divíšek, 1989)

3.2 Organiza ční formy ve vyu čování matematice

Vyučovací hodina je základní jednotkou školské praxe. Je nejmenším

samostatným uzavřeným celkem s přesně vymezenou pracovní náplní. Podle

převládajícího pracovního obsahu a povahou učiva rozlišujeme čtyři typy

vyučovacích hodin. (Blažková, Matoušková, Vaňurová, 1987)

3.2.1. Hodina výkladová

Je vhodná k probírání nového tématického celku nebo k seznámení žáků

s novými pojmy. Protože jsou tyto hodiny namáhavé pro žáky i pro učitele,

zařazují se jen výjimečně. V průběhu hodiny musí učitel neustále sledovat

soustředěnost a pozornost žáků, motivovat je a povzbuzovat k aktivitě. Výklad

musí mít logickou strukturu a nejdůležitější výsledky musí být zapsány

přehledně na tabuli. Výklad by neměl být narušován odstraňováním nedostatků

z předešlého probíraného učiva.

3.2.2 Hodina procvi čovací

Protože není snadné učinit tuto hodinu zajímavou, vyžaduje od učitele

důkladnou přípravu. Učitel musí vědět, jaké učivo chce procvičit a na jakých

příkladech, na co chce upozornit. Hodina by neměla být naplněna řadou

stereotypně řešených příkladů, ale mělo by do ní být zařazeno něco nového

a zajímavého. Úkolem je zajistit, aby žáci pochopili procvičované učivo. Proto je

třeba zjistit, jaké mají nedostatky a snažit se je odstranit.

3.2.3 Hodina opakovací

Úkolem je upevnit nově získané vědomosti, shrnout, přehledně utřídit

ukončenou část učiva a na konci roku poskytnout ucelený pohled na probrané

20

učivo. Opakovací hodiny na začátku školního roku mají sloužit k opakování

učiva z nižšího ročníku. Také se používá na konci tématického celku nebo

v průběhu probírání témat po třech až pěti hodinách. Opakování by nemělo být

pouhou reprodukcí toho, co se již probíralo. Mělo by vždy upoutat a obsahovat

nové příklady, spojení nově probíraného s dříve probíraným.

3.2.4 Hodina kombinovaného typu

Je nejčastějším používaným typem hodin. V úvodní části provádí učitel

organizační zajištění, kontrolu pomůcek a vypracování domácího úkolu,

orientační zkoušení nebo pětiminutovku. Hlavní část hodiny je pak věnována

výkladu nového učiva, na součinnosti žáků, společné a samostatné

procvičovací práce. Závěr je pak věnován shrnutí přínosu hodiny, formulaci

závěrů, zhodnocení práce kolektivu, jednotlivců a zadání domácího úkolu.

21

4 Hra a její význam Slovo hra je používáno v různých významech. G.I. Gibbs (1978) řadí hry

mezi aktivity soutěžního typu, při nichž se hráči pomocí spolupracujících nebo

konkurenčních rozhodnutí snaží dosáhnout svých cílů v rámci daných pravidel.

Hra má u dítěte velký význam. Hrou může uspokojovat své potřeby

seberealizace, sebeuvědomění a tvorbu citů. Hra má různé formy (volná,

řízená) a různé stupně (např. funkční, manipulační, napodobivá, konstruktivní).

Hry kladou požadavky na různé psychické procesy, stavy a vlastnosti.

Při hře se cvičí a rozvíjí paměť, fantazie, myšlení, vnímání, soustředění,

pozornost, vytrvalost, sebeovládání, iniciativa a rozhodnost. Při hře se také

získávají vědomosti, poznatky a příležitosti k získání vztahů, spolupráce aj.

Hra se také používá k léčbě především u dětí (maňásci, loutky,

modelování), ale také u adolescentů a dospělých (dramatická hra).

4.1 Definice hry

1) V pedagogickém slovníku (Průcha, Wallterová, Mareš, 1998) je hra

popsána jako forma činnosti, která se liší od práce i od učení. Člověk se hrou

zabývá po celý život, avšak v předškolním věku má specifické postavení – je

vůdčím typem činnosti. Hra má řadu aspektů: aspekt poznávací, procvičovací,

emocionální, pohybový, motivační, tvořivostní, fantazijní, sociální, rekreační,

diagnostický a terapeutický. Zahrnuje činnosti jednotlivce, dvojice, malé skupiny

i velké skupiny. Existují hry k jejichž provozování jsou nutné speciální pomůcky

(hračky, herní pomůcky, sportovní náčiní, nástroje, přístroje).

2) V psychologickém slovníku (Hartl, Hartlová, 2000) je hra popsána jako

smyslová činnost motivovaná především prožitky, je provázena pocity napětí

a hravosti. Hry můžeme rozdělit na hry při kterých jde o riziko nebo náhodu

(např. herní automaty) a takové, kde vítězí jedna ze stran za velkého úsilí (např.

při sportu).

3) V dalším psychologickém slovníku (Sillamy, 2001) se o hře píše: Pro dítě

je všechno hra. Zpočátku si hraje se svým tělem. Později rádo reprodukuje,

co vnímá z okolí, kolem čtyř až pěti let napodobuje osoby z okolí. Pro hraní rolí,

22

kde hlavní místo zaujímá identifikace, přicházejí hry s pravidly, ve kterých dítě

zažívá potřebu dodržování konvencí. Uvedení hry do vyučování poskytuje

žákovi motivaci. Začne se zajímat o předkládané úkoly a mobilizuje všechnu

energii, aby je splnil.

4.2 Didaktická hra

Hry pomáhají žákům upevňovat znalosti a dovednosti, procvičit

nedostatečně zvládnuté dovednosti. Lze je využít při usměrňování a diferenciaci

emocí, při uvolňování nebo při vhodném vyrovnávání napětí, učí se spolupráci,

naslouchat názoru druhého, spoléhat se na vědomosti, dovednosti a věřit

druhým. D. Byrne (1988) uvádí, že hry jsou pro žáky motivující, zmenšují

zábrany, které žákům brání vyjadřovat své názory.

Hře jako prostředku výuky se již v roce 1654 podrobně věnoval J. A.

Komenský ve svém díle „Schola ludus“ (Škola hrou). Vydal ji jako soubor

školských latinských dramatických her, které měly prohloubit u žáků znalost

latiny.

V současné době se označení škola hrou chápe jako snaha, aby proces

učení jakémukoli předmětu probíhal hravou a zábavnou formou, aby děti

získávaly vědomosti a dovednosti v činnosti, která je zaujme, nikoli pamětným

učením.

Didaktické hry zvyšují aktivitu myšlenkového a rozumového úsilí, plní

důležitou funkci motivační, cvičí paměť a koncentraci pozornosti, některé

napomáhají k propojování poznatků z různých vyučovacích předmětů.

V minulých dobách bylo učení považováno za vážný proces a smích

v hodinách za nežádoucí. V současné době se mnoho pedagogů snaží vytvářet

školu humánní a laskavou. To však neznamená uvolněnou kázeň a podřizování

se přání žáků, ale nabídnout jim takové aktivity, které vycházejí z potřeb dětí.

Hra zaujímá významné a nezastupitelné místo hlavně v nižších ročnících

základní školy. Hry určené ke vzdělávání se nazývají didaktické.

Didaktické hry jsou hry, závody a soutěže s výrazným naučným účelem.

Vymýšlejí je většinou učitelé pro potřebu své třídy. I pro učitele má didaktická

23

hra přínos. Daleko lépe se pracuje s dětmi, které učení baví. Práce s nimi je pak

jednodušší a zábavnější.

4.2.1 Podstata didaktické hry

Jaký je rozdíl mezi spontánní a didaktickou hrou?

Spontánní hra není povinná, dítě se jí zúčastňuje dobrovolně.

Je zaměřena k určitému cíli, vyžaduje úsilí, soustředění, sebeovládání a řešení

problémových situací. Při tom je pro dítě přitažlivá a poskytuje mu zábavu.

Didaktická hra je hra s pravidly, která sleduje didaktický cíl. Žáci si při ní

rozvíjí a cvičí poznávací činnosti. Od spontánní hry se liší povinnou účastí žáka

a tím, že jsou určena pravidla vedoucí k určitým vzdělávacím cílům. Didaktickou

hru popsali autoři Průcha, Walterová a Mareš (1998, s. 336) takto: „Didaktická

hra je analogie spontánní činnosti dětí, která sleduje (pro žáky ne vždy zjevným

způsobem) didaktické cíle. Může se odehrávat v učebně, tělocvičně, na hřišti,

v obci, v přírodě. Má svá pravidla, vyžaduje průběžné řízení a závěrečné

vyhodnocení.

Je určená jednotlivcům i skupinám žáků, přičemž role pedagogického

vedoucího má široké rozpětí od hlavního organizátora až po provozovatele.

Předností didaktické hry je její stimulační náboj, neboť probouzí zájem, zvyšuje

zaangažovanost žáků na prováděných činnostech, podněcuje tvořivost,

spolupráci i soutěživost, nutí využívat různých poznatků a dovedností,

zapojovat životní zkušenost. Některé didaktické hry se blíží modelovým

situacím z reálného života.“

Je to hra, která má význam. Je zdrojem motivace, zvyšuje aktivitu

myšlení, rozumové úsilí a zvyšuje koncentraci pozornosti.

Děti, které přicházejí na základní školy, nemají představu o „práci“ žáka.

Učení není jen plnění požadavků učitele, ale získávání vědomostí, dovedností

a návyků. Žák by měl poznat v prvním ročníku radost z rozumové námahy,

radost z překonávání obtíží při řešení úloh a mít chuť se do jejich řešení zapojit.

Hra se tak může stát nenahraditelným pomocníkem učitele.

Didaktická hra by neměla být ve smyslu „pohrajeme si a potom

se začneme učit“, nebo „něco jsme se naučili, tak si pohrajeme“. Hra by se

24

měla stát vyučovací metodou, jedině tak může formovat vlastnosti žáka nutné

k učení. Didaktická hra pomáhá žákovi formovat kladný vztah ke škole, dává

mu chuť rozšiřovat si vědomosti, dovednosti, návyky a uvědomovat si způsob

sebekontroly a sebehodnocení.

Zvláštností didaktické hry je mimo jiné i to, že dává možnost vytvořit

ve vyučovacích hodinách takové situace, kdy se žák ocitne v pozici učitele

a může si vyzkoušet vést skupinu, být ten, který určuje pravidla a je připraven

na nečekané situace a učí se jim čelit. Zvyšuje se mu tak sebevědomí, umění

komunikovat, smysl pro spolupráci a možnost podělit se s ostatními o své

vědomosti.

Didaktická hra by měla splňovat několik požadavků:

1) Měla by rozvíjet aktivitu, zájmy, fantazii, tvůrčí schopnosti a kladně

stimulovat tvořivost.

2) Musí mít jasný cíl, musíme vědět, proč hru zařazujeme v dané době

a s danými pravidly.

3) Musí být pro děti přitažlivá, dítě musí mít zájem hru provádět. Hra, kterou

děti hrají proti své vůli, je ztrátou času.

4) Vědomosti a dovednosti, které hrou rozvíjíme, musí navazovat

na znalosti již ovládané.

Dodnes nebyla vypracována univerzální třídící soustava. Každý autor

si ve své sbírce třídí hry podle jiných hledisek. Jeden třídí hry podle kvality

pohybu, jiný podle prostředí, časové náročnosti, pomůcek, věku hráčů nebo

podle cíle hry na kontrolní a poznávací, podle počtu hráčů na individuální,

skupinové, kolektivní, podle druhu reakce na klidné a pohybové, podle tempa

hry na kvalitu a na rychlost, apod.

4.2.2 Struktura didaktické hry

Didaktická hra obsahuje tyto části:

1) Úkol

2) Vlastní hravá činnost

3) Pravidla

4) Závěr, vyhodnocení hry (Hunterová, 1999)

25

Ad 1) Úkol didaktické hry je vždy podřízen vzdělávacímu cíli.

Ad 2) Vlastní hravá činnost je činnost, která dělá hru hrou. Hravou

činností se dosahuje didaktického cíle. Nejlepší je taková didaktická hra, při níž

žák ani nepozoruje, že plní úkol, záměr. Hravá činnost svým způsobem zakrývá

didaktický cíl hry. Žák by měl cítit, že si převážně hraje, než že se učí. Hravý

prvek by měl dominovat nad hledaným úkolem.

Ad 3) Pravidla jsou také další nezbytnou součástí didaktické hry.

Organizují hravou činnost tak, aby se zaměřovala na plnění daného úkolu. Žák

pravidly dostává instrukce, jak si má ve hře počínat, co smí a nesmí dělat.

Pravidla musí být jasná, stručná a přesná.

Ad 4) V didaktické hře by mělo být vyhlášení výsledků, zhodnocení účasti

jednotlivých žáků, skupin nebo celé třídy. Je to jakási kontrola, jak žáci

zachovali pravidla a splnili úkol, který jim byl zadán. Hodnocení působí jako

motivace. Didaktické hry by měly být voleny tak, aby v nich našli uspokojení

z činnosti všichni žáci, nejen ti výborní. Hra by nikdy neměla vést k nevraživosti

mezi žáky a k podceňování schopností jednotlivých účastníků.

4.2.3 Organizace a výb ěr didaktické hry

Při volbě hry si učitel musí uvědomit, zda má hra sloužit jen k prostému

odreagování se, k opakování učiva nebo naučit děti pracovat ve skupinách atd.

Záleží také na věku, psychických a fyzických vlastnostech a momentální náladě

žáků. Je dobré mít vytvořený zásobník her a také vědět, kolik času mi hra

zabere, pro jaké prostředí je hra nejvhodnější, kolik hráčů může hru hrát a jaká

je její organizační náročnost.

Didaktická hra musí být přiměřená pro všechny žáky. Učitel musí mít

připraveno dostatečné množství pomůcek, nesmí zapomenout, že

v počátečních ročnících prvního stupně je důležitá také barevnost materiálu.

Nejčastější doba trvání didaktické hry je pět až deset minut, ale může

trvat i déle. Může být organizována pro jednotlivce, dvojice, skupiny, ale i celé

třídy nebo školy.

26

Didaktická hra se většinou zahajuje vhodnou motivací, při níž se uvede

její název, určí se úkoly a vysvětlí pravidla, jednoduchá a přesně zformulovaná.

Za porušení pravidel určí učitel sankce: např. trestné body, vyloučení ze hry,

plnění úkolu navíc atd. Soutěžení je důležitý prvek hry, který se nesmí zvrhnout

ve snahu zvítězit za každou cenu. Učitel potlačuje každé sobecké jednání,

povýšenost, oceňuje kolektivní spolupráci a snahu dosáhnout společného cíle.

Všechny tyto nežádoucí prvky ohrožují průběh hry, kazí radost ostatním hráčům

a chuť něčeho dosáhnout.

Správná volba didaktické hry je jednou z podmínek jejího úspěchu. Nelze

ji vybírat na poslední chvíli, neboť pak je výběr hry ukvapený a nepromyšlený.

Musí se vybírat plánovitě s přihlédnutím ke zřetelům zdravotním,

pedagogickým, psychologickým a k odborné vyspělosti a věkové přiměřenosti

žáků.

4.2.4 Úloha u čitele p ři řízení didaktických her

Každá didaktická hra musí být řízena a usměrňována. Tato role

při školním vyučování patří učiteli, který by měl rozvíjet vlastní iniciativu i aktivitu

dětí. Zároveň by neměl podceňovat přípravu hry, zvláště je-li pro něho nová

a nemá-li zkušenosti s jejím průběhem. Musí mít předem připraven způsob, jak

zapojit všechny děti do hry, a vědět, jak je dobře seznámit s obsahem a pravidly

hry, aby věděly, jaký úkol mají plnit. Při práci s dětmi se často vyskytnou

nečekané situace a proto je nutné, aby byl učitel s hrou dobře seznámen a uměl

si poradit.

Hru začínáme vhodným úvodem a motivací. Uvedeme název hry,

řekneme pravidla, úkoly, čeho mají žáci dosáhnout. Hru mohou řídit i dětští

organizátoři. Musíme je na to ale dobře připravit. Hru pak vysvětlují oni, učitel

zasahuje až v případě, kdy je to nutné. Dále stanovíme čas, způsob zahájení

a ukončení hry a podmínky vedoucí k vítězství. Žáci mohou soutěžit

i ve skupinách, pak je důležité, aby skupiny měly stejný počet hráčů a síly byly

vyrovnané. Než začne samotná hra, měl by učitel zjistit, zda žáci znají a chápou

pravidla hry. Někdy je dobré hru si zahrát zkušebně nebo jiným způsobem

27

zjistit, zda hru žáci chápou. Při vysvětlování pravidel může učitel udělat chybu

a pak je škoda, když na to doplatí žáci, kteří se snaží.

Učitel dbá na dodržování pravidel všemi hráči. Nesmí se stát, aby

vítězství patřilo tomu, kdo porušil pravidla hry. Při porušení pravidel dochází

k hádkám a nerozhodne-li učitel spravedlivě, mohou na něj děti zanevřít. Při hře

je důležité také soutěžení, nesmí však vést k individualismu, povýšení a aby se

zvrhlo ve snahu zvítězit za každou cenu a všemi prostředky. Vítěze hry

pochválíme, ale chválíme i poražené, pokud se snažili a dodržovali pravidla.

Při hře učitel sleduje žáky, protože se při ní projeví jejich vlastnosti, dobré

i špatné, což se mu může hodit při další práci s nimi. (Růžičková, 2004, s. 15)

4.2.5 Motivace žák ů

Motivací rozumíme souhrn činitelů, které jedince podněcují, podporují,

aktivizují. Je to interní hnací síla, která nás žene k uspokojení našich potřeb

a cílů. Souvisí s vůlí něčeho dosáhnout. (Novotná, 2009)

Příklady způsobů motivace v matematice:

1) Zajímavé úlohy – úlohy, ve kterých žáci nacházejí objevování

a tajuplnost

2) Samostatná tvůrčí a objevitelská činnost žáků

3) Soutěže a matematické hry

4) Odměny a tresty

5) Hodnocení a sebehodnocení žáků – žáci hodnotí práci svých

spolužáků a hodnotí i sami sebe

6) Vytvoření atmosféry vedoucí k rozvoji nových nápadů

7) Povzbuzování aktivity

8) Aktuálnost – žáci řeší úlohy, které vycházejí z jejich zkušeností

a jsou odrazem současného života

9) Humor

Podle Jiřiny Novotné (2009) je pro rozvoj tvořivosti žáků důležité, aby

učitel uměl a nezapomněl:

1) Motivovat žáky tak, aby měli radost z probíraného učiva

2) Smysluplně rozvíjet vědomosti žáků

28

3) Podporovat rozvoj samostatnosti, sebehodnocení a odpovědnosti žáků

4) Podporovat rozvoj sebejistoty a sebevědomí žáků

5) Podporovat u žáků ochotu riskovat při řešení úloh

6) Podporovat rozvoj individuálních vloh žáků

7) Podněcovat u žáků produkci myšlenek, nápadů, kladení otázek

8) Vytvářet při výuce takové tvořivé klima ve třídě, ve kterém se uplatní

i humor a kdy je učitel je pro žáka pomocníkem, ale i nadřízeným

Prožitková pedagogika je jedním ze základních konceptů pro práci

s hrou. K hraní her není zapotřebí žádná komplikovaná motivace a přesto hru

vykonávají děti ze všech sil a schopností. Hra dokáže u dětí mobilizovat jejich

aktivitu jako málokterá jiná činnost. Při hře dochází k úžasnému soustředění.

Podaří-li se nám zakomponovat učení do hry, docílíme největší efektivity.

Při zařazování her do výuky je nutné brát ohled na pedagogický cíl, jinak

vzniká nebezpečí ztráty času. Hry také podněcují zájem žáků o probírané učivo.

29

PRAKTICKÁ ČÁST

30

5 Didaktické hry v matematice Didaktické hry v matematice přispívají nenásilným způsobem k plnění

výchovných a vzdělávacích cílů. Usnadňují nácvik numerace v různých

číselných oborech a také zpřístupňují zábavnou formou zvládnutí základních

početních operací. Numerické počítání patří z pohledu žáků k těm méně

přitažlivým činnostem a didaktická hra jim může učinit tuto činnost poutavější.

Didaktická hra také dokáže skloubit a využít poznatky různých

vyučovacích předmětů. Přispívá tak k propojení a utváření potřebných

souvislostí. Dobře zařazená hra v hodině matematiky vyvolá radost, vyšší

práceschopnost, uspokojení a zájem o podobné činnosti a tak může napomáhat

ke vzniku hlubšího poznávacího zájmu o matematiku. Když se nám podaří

učení zakomponovat do hry, docílíme nejvyšší efektivity.

Učitelé dnes usilují o jiný způsob výuky, ne pamětní dril, ale pohodu

a dobrou atmosféru ve třídě, využívají k tomu právě didaktickou hru.

5.1 Didaktické hry v matematice pro 3. ro čník ZŠ

Učím na základní škole ve Zlíně žáky 3. ročníku. Mimo to trávím s dětmi

i volný čas v rámci kroužků, kde se věnujeme různým hrám. Baví mne hry si

vymýšlet, hrát je s různými obměnami, hlavně hry pohybové a etapové. Někdy

se do hry zapojím a hraji spolu s dětmi. Když vidím, jak hra děti baví, jejich

napětí, snahu zvítězit, napadlo mě dosáhnout tohoto nadšení i ve vyučovacích

hodinách, kde je atmosféra právě opačná.

Některé hry jsem si vymyslela, jiné převzala z literatury. Několik her,

které v diplomové práci uvádím, jsem měla možnost s dětmi vyzkoušet. Jsem

začínající pedagog, ale právě tímto způsobem, tj. uvolněným a zábavným, bych

chtěla pokračovat i v budoucnu.

5.1.1 Hry k opakování u čiva z 1. a 2. ro čníku

1. Hra s čísly

Cíl: Procvičování numerace čísel 0 – 100

Pomůcky : Karty s čísly, červené karty

31

Postup: Učitel rozdá žákům karty s čísly 1 – 100. Postupně učitel vyvolává

čísla např. lichá, sudá… Žáci zvedají správné karty nad hlavu a pokud

se spletou, dostanou od učitele červenou kartu. Vyhrává žák, který nemá

žádnou nebo nejmenší počet červených karet.

2. Napiš po čet

Cíl: Procvičování numerace čísel 0 – 100

Pomůcky : Stírací tabulky s fixou

Postup: Žáci mají u sebe stírací tabulku s fixou. Učitel postupně dává početní

úkoly např. „napiš počet žáků ve třídě a počet děvčat ve třídě a obě čísla

porovnej“, „napiš koho je ve třídě více – děvčat nebo chlapců“ atd.

3. Hledaná

Cíl: Procvičování pamětného sčítání, odčítání a násobení v oboru do 100

Pomůcky: 20 karet s početními příklady, tabulky s fixou

Postup: Učitel rozmístí po třídě např. 20 karet s početními příklady. Na začátku

hry učitel žákům řekne počet příkladů, které mají najít, vypočítat a výsledky

zapsat např. na stírací tabulku. Po té výsledky žáci seřadí podle velikosti.

4. Vyskládej číslo

Cíl: Procvičení a upevnění čísel v oboru do 100

Pomůcky: 10 vršků od PET lahví a 10 knoflíků na jednoho žáka

Postup: Na začátku hry každý žák obdrží 10 vršků od PET lahví a 10 knoflíků.

Učitel jim vysvětlí, že vršky znamenají desítky a knoflíky jednotky. Potom jim

učitel dává úkoly, podle nichž žáci na stůl vyskládají požadovaný počet vršků

a knoflíků. Učitel například zadá úkol: „vyskládejte na stůl číslo 38“, „vyskládejte

číslo o 1 menší než 42“, „vyskládejte číslo o 2 větší než 17“, atd.

5. Tajenka


Pomůcky: Předtištěné tabulky pro každého žáka

Postup: Na začátku hry každý žák obdrží tabulku pro vyplnění hledaného

slova. Tabulka má tolik sloupců, kolik písmen má hledané slovo.

32

Použitá literatura: KREJČOVÁ, E., VOLFOVÁ, M.: Inspiromat matematických

her (obměna hry Utajené slovo)

1 2 3 4

Učitel na tabuli napíše nápovědu k hledanému slovu, kdy jednotlivým

písmenům z hledaného slova přiřadí určité číslo. Např. na tabuli napíše:

P = 8 E = 32

O = 13 R = 20

Pak učitel zadává postupně žákům početní úkoly tak, až vyplní celou tabulku

a najdou hledané slovo. Např. „pod číslo 1 napište písmeno, které se rovná

číslu, které je ze všech 4 zadaných čísel nejmenší“, „pod číslo 2 napište

písmeno, které se rovná číslu, které je o 2 větší než 30“ atd.

1 2 3 4 P E R O

6. Kdo zůstane stát

Cíl: Procvičování sčítání a odčítání do 100

Pomůcky: Žádné

Postup: Na začátku hry žáci stojí. Postupně učitel každému žákovi zadá

početní úkol, pokud ho žák spočítá správně, zůstává stát. V případě chybné

odpovědi si sedne. K výsledku učitel přidá početní operaci pro dalšího žáka

a tak postupně vystřídá celou třídu. Se zbylými stojícími žáky se pokračuje

v dalším kole. Vítězem jsou ti, kdo po skončení hry zůstanou stát.

7. Chyť svého psa

Cíl: Procvičování sčítání a odčítání do 100

Pomůcky: Hrací plán, figurky a karty s příklady pro každou skupinu

Postup: Na začátku hry jsou žáci rozděleni na skupiny po čtyřech žácích.

Každá skupina obdrží hrací plán a karty s příklady. Karty jsou lícem dolů

a postupně si každý žák ve skupině tahá po jedné kartě s příkladem. Pokud

příklad správně vypočítá, posune se na své části hracího plánu figurkou

33

směrem nahoru. Použité karty odkládají na druhou hromádku a po vyčerpání

karet, balíček promíchají a pokračují ve hře. Vítězem se stává ten, kdo se první

se svou figurkou vyšplhá po žebříku a stoupne na políčko psa.

8. Skupiny s čísly

Cíl: Procvičování číselné řady v oboru do 100

Pomůcky: Špendlíky, kartičky s čísly

Postup: Na začátku hry jsou žáci rozděleni na skupiny po pěti žácích. Každý

žák má na sobě zepředu přišpendleno číslo. Všechny skupiny mají stejná čísla,

která jdou po sobě (např. 8, 9, 10, 11 a 12). Každá skupina plní samostatně

úkoly, které učitel postupně zadává např. „seřaďte se vedle sebe podle

velikosti“, „vystoupí číslo, které je před číslem 9“, „vystoupí nejmenší a největší

číslo“, „vystoupí číslo, které má jednu desítku a dvě jednotky“, „vystoupí lichá

čísla“, „vystoupí číslo o dvě menší než deset“ atd. Skupiny za správný úkol

získávají body a vyhrává ta skupina, která má na konci hry nejvíce bodů.

9. Jsem číslo

Cíl: Procvičování číselné řady v oboru do 100

Pomůcky: Špendlíky, karty s čísly

Postup : Na začátku hry má každý žák na sobě zepředu přišpendlenou kartu s

číslem. Čísla se nesmí opakovat a jdou po sobě, např. 1 – 21 pro 21 žáků.

34

Učitel postupně zadává početní úkoly, např. „seřaďte se vedle sebe podle

velikosti“, „vystoupí číslo, které je před číslem 16“, „vystoupí nejmenší a největší

číslo“, „vystoupí číslo, které má jednu desítku a dvě jednotky“, „vystoupí sudá

čísla“, „vystoupí číslo o dvě menší než 13“ atd.

10. Poskládej čísla

Cíl: Fixace číselné řady 1 – 9

Pomůcky : Kartičky s rozstřiženými čísly

Postup : Žáky rozdělíme do dvojic. Každá dvojice dostane v obálce 36

čtvercových kartiček, ze kterých musí poskládat čísla 1 – 9. Vítězem se stává

dvojice, která nejrychleji a správně utvoří všech 9 čísel.

Použitá literatura : KREJČOVÁ E.: Hry a matematika na 1. stupni ZŠ (obměna

hry Číslicové puzzle)

11. Počítání v kruhu

Cíl: Procvičení spojů sčítání a odčítání

Pomůcky : Stírací tabulky s fixou

Postup : Žáci jsou rozděleni do skupin například po sedmi žácích. Na začátku

hry každý žák od učitele dostane číslo, které napíše na svou stírací tabulku.

Jeden žák z každé skupiny si stoupne doprostřed a ostatní kolem něj utvoří

kruh. Žák vprostřed kruhu má na své tabulce napsáno např. číslo 10. Otočí se

ke spolužákovi, ukáže mu svou tabulku s číslem a dá mu početní úkol např.

35

„plus 8“. Oslovený žák musí k číslu 10 přičíst 8. Pokud odpoví správně, nakreslí

si na svou tabulku hvězdičku a žák uprostřed pokračuje ve hře a početní úkol

dává dalšímu vybranému žáku v kruhu. Žáky v kruhu si vybírá náhodně

a nemusí postupovat po řadě. Pokud oslovený žák odpoví špatně, vymění si

místo s žákem uprostřed a zadává početní úkoly se svým číslem, které má

na tabulce. Po určitém časovém limitu si žáci spočítají své hvězdičky na tabulce

a vyhrává ten, kdo jich má nejvíc.

Použitá literatura : MOLNÁR, J. MIKULENKOVÁ, H.: Matematika. 3. ročník.

3. díl (obměna početního příkladu ze str. 46)

5.1.2 Násobení a d ělení

12. Najdi násobky čísel

Cíl: Procvičení násobků čísel 2 – 5

Pomůcky : Předtištěné papíry s čísly, pastelky

Postup : Žáci dostanou předtištěný papír s různě umístěnými čísly od 1 – 50.

Učitel zadává úkoly typu: „modře zakroužkujte násobky pěti“, „červeně

zakroužkujte násobky tří“, „žlutě spoj násobky čísla 2 od nejmenšího

po největší“ atd.

13. Karti čky s násobky

Cíl: Procvičování násobků čísel 2 – 5

Pomůcky : Papíry, nůžky, pera

Postup : Žáci si vyrobí kartičky s násobky čísel 2, 3, 4 a 5. Učitel dává početní

úkoly a žáci kladou na lavici před sebe správné kartičky. Učitel zadává např.

„vyskládejte násobky čísla 4“, „vyskládejte násobky čísla 3, které jsou větší než

číslo 12“ atd.

14. Hledej násobky


Pomůcky : Žádné

36

Postup : Třída je rozdělena do skupin např. po pěti žácích. Žáci mají za úkol

ve skupinách vytvořit z předmětů ve třídě určité násobky čísla, které učitel zadá,

např. třemi. Žáci mohou vyskládat např. 3 sešity, 6 pastelek, 9 učebnic, apod.

15. Kostky I.

Cíl: Procvičování násobení v oboru malé násobilky, porovnávání čísel

Pomůcky : Kostky

Postup : Třída je rozdělena do dvojic. Každý žák má dvě kostky. Oba ve dvojici

hodí oběma kostkami a čísla která padnou, mezi sebou vynásobí. Z dvojice

zvítězí ten žák, jehož násobek je větší.

1. žák 2. žák

6 x 4 5 x 6

24 <<<< 30

16. Zavěs číslo

Cíl: Procvičování násobků

Pomůcky : Karty s čísly, spínací špendlíky, provázky

Postup : Třída je rozdělena na tři skupiny. Každá skupina má svůj provázek,

na který navlékají postupně karty s čísly. Karty s čísly jednotlivých násobků jsou

na jedné hromádce. Každá karta je opatřena spínacím špendlíkem, aby ji bylo

možné navléct na provázek. Učitel zadá určitý násobek (pro každou skupinu

jiný) a žáci postupně běží pro jedno číslo, které pověsí na provázek. Teprve až

je číslo zavěšené, může běžet další žák. Pokud vezme špatné číslo, musí se

vrátit zpět k hromádce. Vítězí skupina, která má nejdříve navlečeny všechny

kartičky se správnými násobky.

17. Puzzle

Cíl: Procvičování násobení

37

Pomůcky : Rozstříhané archy A4 s početními příklady

Postup : Třída je rozdělena po dvojicích. Každá skupina dostane rozstříhanou

A4 s početními příklady, kterou nejdříve musí složit a poté teprve vypočítat.

Početní příklady jsou např. 8 x _ = 40 nebo 3 x 7 = _ atd. Vyhrává ta dvojice,

která je nejrychlejší a má příklady vypočítané správně.

18. Matematický den

Cíl: Procvičování pamětného násobení a dělení v oboru do 100

Pomůcky : Žádné

Postup : Hru je možné hrát během celodenního vyučování. Veškerá čísla

během dne učitel zadává v početních příkladech. Například učitel zadává:

„najděte si stranu 4x5“, „kdo je v abecedě před číslem (2x2) začne číst“ atd.

Aby se žáci rychleji orientovali, může jim učitel příklady psát na tabuli.

19. Kompot I.

Cíl: Procvičení dělení v oboru do 100

Pomůcky : 3 předměty pro každého žáka (knoflíky, vršky od PET lahví,

pastelky atd.)

Postup : Na začátku hry si všichni žáci sednou na židle do kruhu, přičemž je

o 1 židli méně než je žáků. Zbylý žák stojí vprostřed kruhu. Všichni žáci mají

rozdaná čísla 0 – 10, přičemž každé číslo mají minimálně 2 žáci. Postupně žák

uprostřed vymýšlí početní příklady (případně čte připravené učitelem) na dělení

čísel. Ostatní žáci si v duchu příklad vypočítají a ti, kteří mají číslo stejné

s výsledkem si musí rychle vyměnit místo, přičemž stojící žák se snaží

uvolněné místo obsadit. Pokud se mu to nepodaří, pokračuje v zadávání

příkladu, v případě, že obsadí volnou židli, dává příklady žák, který nemá místo.

Jednou za čas může učitel zvolat „kompot“ a v tu chvíli si musí každý žák

vyměnit místo.

20. Kompot II.

Cíl: Procvičení numerace v oboru do 100

Pomůcky : Karty s čísly, špendlíky

38

Postup : Třída je v kruhu a každý žák má na sobě přišpendleno libovolné číslo

od 1 – 100, mimo prvočísla. Učitel zadává úkoly typu: „číslo 4x4 vystoupí a jde

podat ruku číslu 10x9“, „číslo 5x8 si stoupne vedle čísla 6x10“ atd.

21. Pohádka

Cíl: Procvičení a upevnění sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru do 100,

rozvoj jemné motoriky

Pomůcky : Výkresy, pastelky

Postup : Žáci dostanou výkres na který malují úkoly, které učitel zadává. Např.

„namaluj hrad, který má 4x2 věžiček“, „hrad má 8x3 oken“, „vede k němu cesta,

která má 3x3 zatáček“, „u cesty bylo vysázeno 4x9 stromů“, „nad hradem lítá

4x3 ptáků“ atd.

Lukáš Hubík, 3. ročník 9. ZŠ Zlín

22. Myslím si číslo


Pomůcky : Žádné

39

Postup : Učitel nebo vybraný žák si zvolí nějaké číslo např. číslo 12. Žáci

kladou otázky a učitel či žák může odpovídat pouze ANO nebo NE. Otázka

nesmí znít na konkrétní číslo. Žáci se např. ptají: „je číslo dělitelné 2“, „má číslo

jednu desítku“, „je číslo menší než 15“ atd.

23. Knoflíkovaná

Cíl: Procvičování násobení a dělení

Pomůcky : Knoflíky

Postup : Každý žák na začátku hry dostane 3 knoflíky. Učitel dává každému

žáku postupně příklady na násobení a dělení. Kdo odpoví dobře, dostane

knoflík, kdo špatně, odevzdá jeden knoflík. Zvítězí ten, který má na konci hry

nejvíce knoflíků.

5.1.3 Sčítání a od čítání dvojciferných čísel

24. Řada čísel

Cíl: Procvičování pamětného sčítání a odčítání dvojciferných čísel

Pomůcky : Stírací tabulky, fixy, karty s čísly do 100

Postup : Žáci se na začátku hry rozdělí na skupiny po max. 5 žácích. Každý žák

má stírací tabulku, na které mají napsánu část určité matematické operace.

Učitel zadá prvním žákům v řadě číslo (např. 58). Žáci jsou k sobě otočeni

zády. První žák k číslu, které mu učitel zadá přičte či odečte číslo, které má

na své tabulce, výsledné číslo potichu sdělí sousedovi před sebou. Ten

k tomuto číslu opět přičte či odečte číslo ze své tabulky. Celá řada takto

pokračuje až k poslednímu žáku, který výsledek vybere z karet na stole.

Vyhrává skupina, která jako první zvedne správné výsledné číslo nad hlavu.

Použitá literatura : , J. MIKULENKOVÁ, H.: Matematika. 3. ročník. 2. díl

(obměna početního příkladu ze str. 8)

25. Řetěz


Pomůcky : Stírací tabulky, fixy

40

Postup : Žáci sedí v lavici. Učitel postupně zadává řetěz matematických

příkladů na sčítání a odčítání dvojciferných čísel. Žáci příklady počítají z paměti,

pouze výsledek zapíší na stírací tabulku a vyhrává žák, který jako první

výsledné číslo zvedne nad hlavu.

26. Zdobení strome čku

Cíl: Procvičování pamětného sčítání a odčítání dvojciferných čísel, rozvoj

jemné motoriky

Pomůcky : Magnetická tabule, stromeček, ozdoby, fix

Postup : Na magnetické tabuli je nakreslený nebo připevněný stromeček, vedle

něhož jsou příklady. Výsledky příkladů jsou na hvězdičkách, které žáci mohou

na stromeček připevnit po tom, co správně vypočítají příklad a najdou

hvězdičku s příslušným výsledkem.

Použitá literatura : KREJČOVÁ, E., VOLFOVÁ, M.: Inspiromat matematických

her (obměna hry Vánoční stromeček)

27. Plácni číslo



Postup : Na začátku hry učitel na tabuli napíše čísla 1 – 100 různými barvami

a různou velikostí. Žáci stojí před tabulí za sebou ve 4 řadách. Každý žák

41

nejblíže u tabule má v ruce plácačku. Učitel zadá početní příklad a žák musí

výsledné číslo plácačkou plácnout na tabuli a získá pro své družstvo bod.

Zdroj: Hra je velmi oblíbená na naší škole ve Zlíně.

28. Kostky II.


Pomůcky : Kostky

Postup : Žák hodí dvěma kostkami. Jedna kostka je desítka a druhá jednotka.

Učitel zadá: „k číslu, které ti padne, přičti deset“, „od čísla, které ti padne, odečti

dvacet“.

4 2 = 42

29. Korálky


jemné motoriky

Pomůcky : Silon, korálky

Postup : Žáci mají silon (vlasec), na který lze navlékat korálky. Učitel zadá

příklad, např. „navlékněte 21 korálků“ a žáci navléknou příslušný počet korálků.

Dále učitel pokračuje: „odeberte 7 korálků“, atd. Zvítězí ten žák, který na konci

hry má správný počet korálků.

30. Elektrika

Cíl: Procvičování pamětného sčítání a odčítání dvojciferných čísel.

Pomůcky : Drobný předmět, kartičky se správně či špatně spočítanými příklady

Postup : Hra se hraje podobně jako hra „Elektrika“ s mincí. Rozdíl je v tom,

že na začátku učitel prvním dvěma protihráčům ze dvou družstev ukáže početní

příklad i s výsledkem. V případě, že je příklad správně, pošle první žák dalšímu

stisk. Žáci sedí ve dvou řadách, drží se za ruce a jedno družstvo k druhému

42

sedí zády k sobě. Poslední žák ze skupiny po obdržení stisku musí co

nejrychleji sebrat daný předmět a po té jde na první místo. Každý žák v řadě se

tak posune o jedno místo.

Vyhrává družstvo, které se celé otočí a skončí na původních pozicích.

Pokud první žák pošle chybný stisk (tzn. špatně spočítaný příklad), posunuje se

skupina opačným směrem.

31. Přiřaď správný výsledek

Cíl: Procvičování a upevnění sčítání a odčítání do 100

Pomůcky : Předtištěný papír s příklady

Postup : Každý žák dostane papír s jedním sloupcem příkladů a druhým

sloupcem výsledků. Jeho úkolem je co nejrychleji spojit příklady se správnými

výsledky.

21 + 42 = 21 64 - 32 = 100 56 + 32 = 63 82 - 61 = 77 31 + 58 = 32 79 + 21 = 1 98 - 44 = 88 26 + 21 = 54 75 - 74 = 89 35 + 42 = 47

32. Hra na obchod

Cíl: Procvičování sčítání a odčítání dvojciferných čísel do 100, rozvoj jemné

motoriky

Pomůcky : Kartičky s příklady, osobní věci žáků

Postup : Na začátku hry jsou zvoleni 4 žáci, kteří budou „prodavači“. Ostatní

žáci obdrží seznam 20 početních příkladů. Podle toho, kolik příkladů vypočítají

správně, tolik od učitele dostanou „peněz“. Peníze jsou v tomto případě knoflíky

(jednotky) a vršky od PET lahví (desítky). Za získané peníze si žáci

u „prodavačů“ kupují své vlastní věci, které učitel předem „ocenil“ početními

příklady, např. na penál žáka napíše 15+23. Pokud ten, komu penál patří,

43

„prodavači zaplatí“ správný počet vršků a knoflíků, které dají dohromady číslo

38, penál dostane nazpět. Pokud nedá správný počet, o peníze přijde.

V případě, že některý žák nemá své věci zpět a nemá již peníze, může jít

za učitelem pro nové příklady a získat tak nové „peníze“. Vyhrává ten, kdo získá

nejdříve své věci zpět. První čtyři žáci, kteří v této hře zvítězí, mohou v příštím

kole být prodavači.

33. Bingo


Pomůcky : Karty s tabulkou

Postup : Na začátku hry každý žák obdrží kartu s 16 políčky (4x4), do kterých

zapíše libovolná čísla od 1 – 100. Učitel postupně dává příklady a výsledky

si zapisuje pro kontrolu žáků. Žáci každý příklad učitele vypočítají a pokud tento

výsledek mají ve své kartě, číslo v ní zakřížkují. Vyhrává ten, kdo po určitém

časovém limitu bude mít zakřížkováno nejvíce políček v tabulce.

Použitá literatura : KREJČOVÁ E.: Hry a matematika na 1. stupni ZŠ (obměna

hry Bingo - Bongo)

34. Nespi


Pomůcky : Žádné

Postup : Všichni žáci na začátku hry leží na lavici. S učitelem se domluví

na určitém konkrétním čísle. Učitel zadává početní úkoly a pokud jeho výsledek

je toto domluvené číslo např. 18, zůstanou žáci ležet na lavici, pokud je

výsledkem jiné číslo, zvednou hlavy. Pokud se žák splete, vypadává.

5 18 32 45

62 98 100 15

59 29 37 55

4 50 14 8

44

35. Postupuj


Pomůcky : Karty s příklady

Postup : Na začátku hry se žáci rozdělí na dvě skupiny. Hru hraje postupně

vždy jen jedna skupina. Každý žák ze skupiny, která nehraje, sedí v lavicích

a má u sebe hromádku s cca 20 příklady, u kterých je na druhé straně uveden

výsledek. Po zahájení hry sedící žáci dají první příklad z hromádky hrajícímu

hráči ze druhé skupiny. Ten, pokud příklad vypočítá správně, postupuje o lavici

napřed, pokud odpoví špatně, vrací se zpátky o lavici a čeká, až přijde na řadu.

Vyhrává žák, který první obejde celé kolo a vrátí se zpět do své původní lavice,

u které dostal první příklad.

36. Kombinuj


jemné motoriky

Pomůcky : Karty s čísly

Postup : Žáci si vytvoří karty s čísly 1 – 100. Od učitele dostanou za úkol položit

na stůl určitou kartičku, např. 62. Pracují ve dvojicích. Mají za úkol vytvořit co

nejvíce dvojic karet, které budou dávat dohromady součet čísla 62. Čísla

mohou být pouze dvouciferná. Vyhrává dvojice, která je nejrychlejší.

37. Karty


jemné motoriky


Postup : Žáci se rozdělí na skupiny po čtyřech. Každá skupina sedí kolem jedné

lavice, na které je balíček karet s příklady, např. 28+16, 95-32 atd. Žáci si

po řadě berou karty a odpovídají. Pokud odpoví správně, kartu si nechají,

při špatné odpovědi kartu vrátí do spodu hromádky. Vyhrává ten, kdo má

na konci hry nejvíce karet. Správné výsledky mohou být pro rychlejší kontrolu

žáků napsány na druhé straně karet.

45

5.1.4 Sčítání a od čítání pod sebou

38. Kostky III.

Cíl: Procvičování sčítání a odčítání dvojciferných čísel pod sebou

Pomůcky : Kostky, stírací tabulky, fixy

Postup : Žáci mají dvě kostky. Postupně si hodí oběma kostkami. Jedna kostka

ukazuje desítky, druhá jednotky. Takto si hodí dvakrát, získají tak dvě

dvojmístná čísla. Tato čísla na pokyn učitele odečtou nebo sečtou na stírací

tabulce. Žáci si pak provedou kontrolu a v případě, že mají příklad správně,

získají bod.

23 55

23 + 55 = 78

55 – 23 = 32

39. Doplň číslo

Cíl: Procvičování písemného sčítání a odčítání dvojciferných čísel

Pomůcky : Předtištěné listy s příklady

Postup : Žáci dostanou předtištěný list s příklady, na kterém chybí některá čísla.

Jejich úkolem je správná čísla vypočítat. Vyhrává žák, který nejrychleji

a správně čísla doplní.

5 6 * 3 4 *_ 1 8 * 8 3 *

40. Doplň tabulku

Cíl: Procvičování písemného sčítání dvojciferných čísel pod sebou,

procvičování porovnávání čísel

Pomůcky : Kostky, předtištěná tabulka

46

Postup : Žáci jsou ve dvojicích a každý hází 4x kostkou. Doplní do tabulky čísla,

která padnou tak, že mu vzniknou 2 dvojmístná čísla v tabulce. Čísla pod sebou

sečte. Výsledné číslo porovná se spolužákem. Zvítězí ten, který má větší číslo.

Petr Lucie

3+1 4+5 5+3 6+2

4 9 < 8 8

49 < 88

5.1.5 Čísla 0 – 1000

41. Rychle vyskládej

Cíl: Bezpečné ovládnutí rozkladu na desítky a jednotky

Pomůcky : Kartičky s čísly 100, vršky od PET lahví, knoflíky

Postup : Na začátku hry má každý žák u sebe vyrobené kartičky s číslem 100,

vršky od PET lahví, které představují desítky a knoflíky jako jednotky. Učitel

zadává čísla a žáci je pomocí svých kartiček, vršků a knoflíků vyskládávají

na lavici.

42. Zapiš číslo

Cíl: Bezpečné ovládnutí rozkladu na desítky a jednotky


Postup : Na začátku hry se učitel domluví se žáky na znacích, které představují

čísla.

47

bude znamenat stovky bude znamenat desítky bude znamenat desítky

Učitel potom zapíše na tabuli určité číslo těmito symboly:

Žáci napíši na stírací tabulky odpovídající číslo, v našem případě 345.

43. Doplňovačka

Cíl: Bezproblémové zvládnutí číselné řady 0 – 1000 vzestupným i sestupným

směrem

Pomůcky: Karty s tabulkami na doplnění

Postup: Každý žák obdrží kartu, na které je tabulka s předvyplněnými čísly.

Jednotlivé řádky tabulky tvoří skupinu čísel, kterou žáci musí doplnit. Může se

jednat o postupnou řadu čísel větších o jedno, dvě či více čísel.

101 102 104 107 110

900 902 905 908

505 510 525 530 540

618 621 630 639

870 850 810 750 730

100 1000

Použitá literatura: MOLNÁR, J. MIKULENKOVÁ, H.: Matematika. 3. ročník. 1.

díl. (str. 3)

44. Hod kostkama

Cíl: Procvičení porovnávání čísel v oboru do 1000

Pomůcky : Kostky

Postup : Žáci hrají ve dvojicích. Každý hráč má tři kostky. První žák hodí první

kostkou a číslo, které padne je na místě stovek, druhou kostkou hodí číslo

48

desítky a třetí jednotky. Výsledné trojmístné číslo porovná s výsledným číslem

po hodu svého protihráče. Bod získává ten, kdo hodí větší číslo.

313 <<<< 616

45. Seřaďte se

Cíl: Bezproblémové zvládnutí číselné řady 0 – 1000 vzestupným i sestupným

směrem


Postup : Třída je rozdělena na 2 skupiny. Každý žák ze skupiny má kartu

s trojmístným číslem 1 - 1000. Na pokyn učitele se musí seřadit v řadě tak, aby

karty s čísly byly od nejmenšího po největší. Hru vyhrává družstvo, které se

seřadí nejdříve.

5.1.6 Početní p říklady 0 – 1000 (s čítání, od čítání, násobení, d ělení)

46. Kompot III.

Cíl: Procvičování pamětného sčítání a odčítání v oboru do 1000, rozvoj jemné

motoriky

Pomůcky : Kostky

Postup : Každý žák má u sebe kartičku s příkladem. Příklad pak pomocí

papírových stovek, desítek z vršků PET lahví a jednotek z knoflíků vyskládá

na lavici. Znaménka mínus, plus a rovná se, zobrazí pomocí kartiček. Pak učitel

v danou chvíli zvolá „kompot“ a žáci si vymění místo s jiným žákem. Vypočítají

na lavicích vyskládané početní příklady a na tabulku napíší výsledky, za které

se podepíší. Žáci se pak vrátí na svá místa a zkontrolují, zda předešlý žák

vypočítal příklad správně.

49

47. Černý Petr

Cíl: Procvičování početních operací v oboru do 1000, procvičení jemné

motoriky

Pomůcky : Sada karet (dvojice 10 – 12 karet), kdy na jedné kartě z dvojice je

napsán početní příklad a na druhé výsledek, karta Černého Petra

Postup : Žáky rozdělíme na skupiny po 2 – 5 žácích. Každá skupina má sadu

karet. Hra se hraje jako Černý Petr. Karty se zamíchají a rozdají mezi hráče.

Postupně si hráči v předem domluveném směru tahají kartu od spoluhráče

a hledají příslušné dvojice karet. Prohrává žák, kterému zůstane karta Černého

Petra.


her

48. Tajná zpráva

Cíl: Procvičování početních operací v oboru do 1000, rozvoj logického

a kombinačního myšlení

Pomůcky : Tabulka s tajnou zprávou, lístečky s tajnými kódy

Postup : Každý žák na začátku hry obdrží tabulku s tajnou zprávou, která je

zakódována pod čísly. Učitel dopředu schoval po třídě lístečky s příklady

50

(tajnými kódy), na kterých je místo výsledků napsáno písmenko z šifrované

zprávy. Žáci, kteří ve třídě najdou tajný kód, jej musí nechat pro další spolužáky

na místě. Příklad vypočítají, zapamatují si výsledek a pod tímto číslem v tabulce

doplní písmeno tajné zprávy. Vítězí ten hráč, který první vyluští tajnou zprávu.

Použitá literatura : KREJČOVÁ E.: Hry a matematika na 1. stupni ZŠ. Praha,

SPN 2009. ISBN 978-80-7235-417-7 (obměna hry Utajené slovo)

490 300 280 360 490 300 280 980 532 300

500 - 10 = M 100 + 200 = A 70 + 210 = T 370 - 10 = E 50 + 930 = I 538 - 6 = K

49. Nejkratší cesta

Cíl: Procvičování početních operací v oboru 0 – 1000

Pomůcky : Karty s úkoly

Postup : Každý žák obdrží obrázek. Jeho úkolem je najít nejkratší cestu z bodu

A do bodu B, přičemž čísla znamenají vzdálenost mezi body.


her (obměna hry Safari)

50. Spojuj

Cíl: Procvičování početních operací v oboru 0 – 1000


51

Postup : Každý žák obdrží karty s předtištěnými čísli do 1000. Jeho úkolem je

najít a spojit čísla, např. násobky 20 od nejmenšího čísla po největší.

51. Dvojice karet


Pomůcky : Sada dvojic karet

Postup : Hrají dvojice žáků. Každá dvojice má sadu karet, kterou rozloží

na lavici. Postupně hledají takové dvojice karet, jejichž výsledek je shodný.

Pro kontrolu je na obrácené straně dvojic karet stejný obrázek.

52. Pyramida

Cíl: Procvičování sčítání v oboru do 1000

Pomůcky : Karty s předtištěnou pyramidou

Postup : Žáci obdrží list s předtištěnou pyramidou, ve které je vyplněna pouze

spodní řada čísel. Žáci doplňují chybějící čísla v pyramidě tak, aby horní číslo

bylo součtem dvou čísel ležících pod ním. Vítězem se stává hráč, který

pyramidu vyplní správně a nejrychleji.

Použitá literatura : PAVELKA, R.: Hrátky s matematikou (obměna hry Trocha

počtů)

50 60 30 45 95

110 90 75 140

200 165 215

380 365

745

50 60 30 45 95

5 x 40

320-120

30 x 8

400-160

52

53. Domino

Cíl: Procvičování pamětného sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru

do 1000

Pomůcky : Kartičky s příklady

Postup : Dvojice žáků dostane karty s příklady. Každá karta je jako domino

rozdělena na dvě části s početními příklady. Úkolem dvojice žáků je tyto karty

poskládat do kruhu tak, aby vždy vedle sebe byly příklady, které mají shodné

výsledky.

Použitá literatura : KREJČOVÁ E.: Hry a matematika na 1. stupni ZŠ

54. Vytvo ř číslo

Cíl: Procvičování numerace čísel v oboru do 1000, procvičování porovnávání

čísel

Pomůcky : Papír, tužka

Postup : Každý žák si vytvoří tabulku, do které postupně bude zapisovat čísla.

Učitel postupně tahá čísla 0 - 9, která žáci zapisují do tabulky. Zvítězí hráč,

který vytvoří z učitelem vytažených čísel největší nebo nejmenší číslo.

Tisíce T

Sta S

Desítky D

Jednotky J

4x20

15:3 400:80 650-120 480+50

30:3

240:

30

800:80 20x6 240-120 180:9 200:10 740-320 380+40 110+450

720+280 500+500 65-10

550:10 7x80

53

55. Bludišt ě

Cíl: Procvičování pamětného sčítání, rozvoj kombinačního myšlení

Pomůcky : Předtištěné karty

Postup : Všichni žáci obdrží předtištěný list se schématem bludiště, kde existují

různé postupy, jak se dostat dovnitř. Vstupy jsou označeny čísly a žáci musí

najít takovou cestu do středu bludiště, aby cestou nasbírali přesně 1000 bodů.

Vyhrává ten, kdo takovou cestu najde jako první.


her (obměna hry Labyrinty aritmetické)

56. Rychlodráha

Cíl: Procvičování dělení se zbytkem

Pomůcky : Kostka

Postup : Žáci jsou rozděleni na skupiny. Každá skupina dostane předtištěný

papír s početními úkoly, přičemž počet úkolů – tedy délka dráhy je dána

množstvím dětí ve skupině. Na povel učitele začnou první žáci ve skupině

počítat první příklad. Pak papír rychle předají dalšímu žákovi, který dál

s výsledkem pokračuje v počtech. Takto se vystřídá celá skupina až poslední

žák vypočítá výsledek. Vyhrává skupina, která dojde nejrychleji ke správnému

výsledku.

240

:6

x 10

- 240

+ 520

- 130

1. žák 2. žák 3. žák 4. žák 5. žák

54

5.1.7 Dělení se zbytkem p říklady 0 – 1000

57. Zbytek



Postup : Děti jsou rozděleny na skupiny po pěti a každý má u sebe na kartě dvě

čísla od 0 do 9. Učitel řekne příklad 24 : 7 (kde zbytek je 3). Všichni žáci, kteří

mají u sebe číslo 3, vyskočí. Kdo vyskočí první, získává pro družstvo bod.

58. Kostka d ělí


Pomůcky : Kostka

Postup : Žáci jsou rozděleni do dvojic. Na tabuli učitel napíše číslo. Hází

kostkou a číslo na tabuli žáci vydělí číslem z kostky. Kdo má správný výsledek,

získává bod.

59. Král


Pomůcky : Karty s výsledky

Postup : Před tabulí stojí 3 židle. Žáci jsou rozděleni na 3 skupiny, každý žák

má u sebe jeden výsledek příkladu (i více výsledků), které postupně učitel

zadává. Několik žáků ve třídě má stejná čísla, aby byla hra zajímavější. Pokud

si žák myslí, že on má výsledek zadaného úkolu, běží si sednout na židli.

Vyhrává skupina, jejíž žák se správným výsledkem si nejdříve sedne na židli.

60. Myslím si p říklad


Pomůcky : Stírací tabulky

Postup : Žáci mají před sebou stírací tabulku a podle zadání učitele postupně

hledají příklad tak, až ho i s výsledkem mají celý. Učitel zadává např. „myslím

si příklad, kde dělenec je dvojciferné číslo, dělitel je o jedno menší než 8

55

a zbytek je 4“. Na povel učitele žáci zvednou tabulku a kdo má příklad správně,

v našem případě 25: 7 = 3 (zb. 4) vyhrává.

61. Vymysli p říklad


Pomůcky : Stírací tabulky

Postup : Žáci hrají ve dvojicích. Na tabulku zapisují příklady podle zadání

učitele. Např. „vymyslete co nejvíce příkladů, kde výsledek bude se zbytkem

5“ atd.

56

6 Praktická část se žáky 3. ro čníku 9. ZŠ Zlín

Ze souboru didaktických her uvedených v předchozí části diplomové

práce jsem 7 her zařadila do vyučování ve 3. ročníku základní školy. Žáků

ve třídě bylo 21, z toho 10 děvčat a 11 chlapců. Žáci byli vědomostně průměrní,

v chování však velmi ukáznění. Dobře se s nimi pracovalo, byli soutěživí

a cílevědomí. Ověření smyslu didaktických her v matematice probíhalo v období

leden 2011 až květen 2011.

Hry byly využity v tématických celcích ŠVP (Matematika a její aplikace)

a popis činnosti s hrami je obsahem následující kapitoly. V diplomové práci

neuvádím celý průběh vyučovacích hodin, ale pouze pasáže, ve kterých byla

příslušná hra uplatněna. Popis her je doplněn vlastním komentářem, ve kterém

se odrážejí získané poznatky a zkušenosti. Jsou doplněny autentickými

fotografiemi.

6.1 Řada čísel

Cíl: Procvičování pamětného sčítání a odčítání u dvojciferných čísel

Pomůcky : Stírací tabulky, fixy, kartičky s číslo do 100

Postup : Žáci se na začátku hry rozdělí na skupiny po max 5 žácích. Každý žák

má stírací tabulku, na které mají napsánu část určité matematické operace.

Učitel zadá prvním žákům v řadě číslo, žáci jsou k sobě otočeni zády, aby

neviděli sousední tabulky. První žák k číslu, které mu učitel zadá přičte

či odečte číslo, které má na své tabulce, výsledné číslo potichu sdělí sousedovi

za sebou. Ten k tomuto číslu opět přičte či odečte číslo ze své tabulky. Takto

celá řada pokračuje až k poslednímu, který svůj výsledek vybere z kartiček na

stole. Vyhrává skupina, která nejrychleji výsledné číslo spočítá a poslední její

člen zvedne správné výsledné číslo nad hlavu.

Popis průběhu hry : Tuto hru jsem vybrala záměrně, protože je to hra

ve skupině. Děti hry ve skupině mají v oblibě nebojí se zde prohry jich

samotných. Skupinovou prohru jednotlivci lépe přijímají. Hra je soutěživá

57

a radost z vítězství více spolužáků (skupiny) dává větší radost i jednotlivcům,

motivuje ostatní.

Hru jsem si dopředu připravila. Za pomoci žáků jsme vytvořili karty.

Mohla jsem je vyrobit sama, ale žáci rádi pomáhají a práce jim dělala radost.

Pak jsem si nachystala příklady.

Ve třídě mám 21 žáků. Tři žáci nebyli přítomni, takže hru hrálo 18 žáků,

které jsem rozdělila na 2 skupiny. Žáci ve skupině stáli za sebou čelem k tabuli.

U tabule byla hromádka s kartičkami 1 – 100. Každý žák měl stírací tabulku

s fixou. Tyto tabulky ve vyučování hodně používám, neboť je to vhodná

pomůcka. Na tabulku si každý žák napsal přidělené číslo se znaménkem.

V našem případě první žák dostal + 19, druhý – 16, třetí + 25 atd. (viz. výše).

Na začátku jsem stála za skupinami na konci třídy a žákům, kteří stáli

poslední v řadě jsem ukázala první číslo 58. Poslední žáci z obou skupin přičetli

k tomuto číslu + 19 a výsledek pošeptali žákovi před ním. Ten od získaného

výsledku odečetl 16 a výsledek opět pošeptal žákovi před sebou. Takto

pokračovali až k prvnímu. První po vypočítání svého příkladu měl v tomto

případě získat výsledek 100. Přistoupil k hromádce s kartami, po chvilce měl

vypočítáno i žák z druhé skupiny a začal boj, kdo dříve kartu najde.

Žáci byli celou hru nadšeni, s napětím čekali. Když jsem zadala první

číslo, bylo naprosté ticho, jen ti, kteří byli na konci řady netrpělivě poskakovali.

Celou dobu žáci stáli ve svých řadách poslušně až postupovaly výsledky řadou

a blížily se ke konečnému výsledku, byli pro změnu ti, kteří začínali, nepokojní

a nahlíželi dopředu. Řady se začaly kazit a tak jsem musela žáky ukáznit. Když

jeden z posledních zvedl nad hlavu vítěznou kartičku a já oznámila, že výsledek

je správně, propukla ve vítězné skupině radost.

Problém ale nastal, když jsme tuto matematickou hru hráli podruhé

a potřetí. Žáků v řadě je tolik, že se jim nepodařilo získat správný výsledek. Hru

jsem proto ukončila a do příště jsem se poučila, že je dobré, aby ve skupině

bylo maximálně šest žáků, aby měli šanci na správný výsledek a tedy

na vítězství a hra je bavila.

58

6.2 Hledaná

Cíl: Procvičování pamětného sčítání, odčítání a násobení v oboru do 100

Pomůcky : 20 karet s početními příklady, tabulky s fixou

Postup : Učitel rozmístí po třídě např. 20 karet s početními příklady. Na začátku

hry učitel žákům řekne počet příkladů, které mají najít, vypočítat a výsledky

zapsat např. na stírací tabulku. Po vyplnění tabulky seřadí všechny výsledky

podle velikosti.

Popis průběhu hry : Na začátku jsem si na kartičky napsala početní příklady

typu 20 + 8 = . Pak jsem napsala na tabuli úkoly, které budou při hře plnit

a žákům jsem je přečetla:

1) Najdi 20 příkladů rozmístěných různě po třídě, vypočítej a výsledky zapiš

na stírací tabulku. S kartičkami, které najdeš, nehýbej, nech je na svém

místě.

2) Dvacet výsledků, které z karet získáš, seřaď podle velikosti

od nejmenšího po největší. Vítězí ten, který bude mít úkol správně.

59

Žáci si položili hlavu na lavici a nesměli se dívat. Já zatím po třídě

rozmístila kartičky. Na povel začali žáci po třídě hledat kartičky a zapisovat

výsledky na své stírací tabulky. Někteří spěchali, aby byli co nejdříve hotovi.

Někteří nemohli kartičky najít, někteří zapomněli, které už počítali. První

přiběhla žákyně, zapomněla ale na druhý úkol zapsaný na tabuli a tak se vrátila

s nepořízenou. Od prvního úspěšného řešitele jsem nechala čas zhruba

4 minuty a pak jsem hru ukončila. Přečetla jsem správné výsledky. Správně je

měla asi 1/3 žáků.

Pro příště jsem se poučila, že je nutné kartičky po třídě označit čísly 1 –

20, aby si žáci na stíracích tabulkách mohli zapisovat, který příklad už

vypočítali.

Hry v matematice hodnotím tak, že na zvláštní list se seznamem žáků

u každého zapisuji vítězství ve hře. Pokud někdo zvítězí, ať už sám nebo

ve skupině 3x, získá odměnu.

6. 3 Pohádka

Cíl: Procvičení a upevnění násobení a dělení v oboru do 100, rozvoj jemné

motoriky

Pomůcky : Výkresy, pastelky

Postup : Žáci dostali výkresy formátu A4 a na tabuli zadání.

Bylo jednou jedno království.

1) Nakreslete 9:3 kopečků.

2) Na prostředním kopci nakreslete hrad, který má 16:4 věží, 2x4 oken

a z oken se dívá 27:9 princezen.

3) U hradu přistál drak, který má 24:8 hlav a chce princezny k obědu.

4) Nad hradem lítá 3x6 ptáků.

5) K hradu vede cesta, která má 24:6 zatáček a u cesty je vysázeno 4x4

stromů.

6) Po cestě k hradu jde vysvobodit princezny 3x4 princů.

Nakonec jeden z princů draka porazil a byla svatba. Všechno dobře

dopadlo.

60

Úkoly je nutné před začátkem práce nahlas přečíst, aby si děti jednotlivé

úkoly rozvrhly a vše se jim na formát A4 vešlo.

Z počátku byli žáci z takového hry překvapení a nečekali,

že i matematika může mít něco společného s předmětem jako je výtvarná

výchova. Tato kombinace je ale zaujala a bavila a měla jsem z ní radost i já.

Pobavilo nás i prohlížení dokončených výkresů. Některé děti projevily svou

fantazii a obrázky byly velmi zdařilé.

6.4 Elektrika

Cíl: Procvičování pamětného sčítání a odčítání u dvojciferných čísel

Pomůcky : Drobný předmět, kartičky se správně či špatně spočítanými příklady

Postup : Při vymýšlení matematických her byla tato první, která mě napadla.

Na začátku žáci sedí ve dvou řadách zády k sobě. První žáci v řadě sledují

vedoucího. V originálu hry vedoucí háže mincí a je předem domluveno, že

padne-li líc pošlou první žáci stisk, padne-li rub stisk neposílají. Vyhrává ta

řada, která postupnými stisky dojde až k poslednímu žákovi, který musí rychle

sebrat předmět ležící uprostřed. Děti mají tuto hru rády a tak jsem ji použila i do

61

matematiky s tím rozdílem, že místo házení mincí se ukazují početní příklady

typu: 28 – 18 = 10, nebo 23 – 16 = 13. Pokud je příklad dobře, pošle první žák

stisk, pokud špatně, stisk neposílá.

Žáci tuto hru hráli s nadšením. Někteří ale nebyli tak rychlí. Stalo se, že některý

žák byl na pozici prvního, který příklad počítá a posílá třeba celých pět kol.

Ostatní ze skupiny mu nadávali, protože se tím pádem celá skupina ani nehnula

a měli tak menší šanci vyhrát.

Další varianty hry : Pro příště si myslím, že je lepší varianta, kdy děti sedí

kolem stolu a obě skupiny jsou k sobě čelem. Žáci mají ruce pod lavicemi, takže

na ně vzájemně nevidí a předmět na konci je uprostřed lavice mezi posledními

žáky. I tito žáci však musí mít ruce pod lavicí dokud k nim nedojde stisk.

6.5 Černý Petr

Cíl: Procvičování početních operací v oboru do 1000, procvičení jemné

motoriky

62

Pomůcky : Sada karet (dvojice 10 – 12 karet, kdy na jedné kartě z dvojice je

napsán početní příklad a na druhé výsledek), karta Černého Petra

Postup : O matematické variantě Černého Petra jsem slyšela od svých kolegyň

a tak jsem ji zkusila zahrát i se svými žáky. Ve třídě mám 21 žáků, které jsem

rozdělila do 4 skupin po 5 (6) žácích. Každá skupina si vyrobila 12 dvojic karet

s příklady a kartu Černého Petra. Žáci si rozdali karty a poté začal první tahat

z karet sousedního spoluhráče. Pokud získal dvojici, vyložil ji. Prohrál ten, komu

na konci hry zůstala karta Černého Petra.

Popis průběhu hry : Děti to velmi bavilo. Zažily u hry hodně adrenalinu a byly

tak hlučné, že jsem je musela uklidňovat. Zároveň musely neustále počítat,

takže si procvičily i sčítání a odčítání dvojciferných čísel.

Varianty hry : Tato hra se dá hrát i s kartami na násobení a dělení. Také si sady

karet mohou skupiny mezi sebou vyměnit, aby žáci nepočítali neustále se

stejnými příklady.

6.6 Hledej násobky


Pomůcky : Žádné

63

Postup : Třída je rozdělena do skupin, např. po 5 žácích. Žáci mají za úkol

ve skupinách vytvořit z předmětů ve třídě určité násobky čísla, které učitel zadá,

např. tří. Žáci mohou vyskládat např. 3 sešity, 6 pastelek, 9 papučí apod.

Popis průběhu hry : Žáci byli zpočátku překvapeni a moc se jim do hry

nechtělo, protože si nedokázali představit, jak např. seženou 50 věcí. Pak ale

začali mít nápady a pustili se do práce. Použili např. vršky od PET lahví (které

naše škola sbírá), křídy, pastelky, aktovky atd. Skupiny si navzájem pomáhaly

a obdarovávaly se věcmi. Líbilo se mi, když jedna skupina, která měla násobky

čísla 3, použila za číslo 18 vršky od PET lahví. Nemohla však sehnat tolik věcí

k číslu 30. Nakonec je napadlo dát násobek 30 z vršků PET lahví a pro násobek

18 použili křídy. Museli kombinovat a hodně přemýšlet. Hra splnila svůj účel

hlavně pro ty žáky, kteří k zapamatování potřebují názorné ukázky.

6.7 Kompot II.

Cíl: Procvičení numerace v oboru do 100

Pomůcky : Kartičky s čísly, špendlíky

64

Postup : Třída je v kruhu, každý žák má na sobě přišpendleno libovolné číslo od

1 – 100. Učitel zadává úkoly typu: „číslo 4x4 vystoupí a jde podat ruku číslu

10x9“, „číslo 5x8 si stoupne vedle čísla 6x10“, atd.

Popis průběhu hry : Žáci si mohli vybrat jakékoliv číslo 1 – 100. Dostali

papírové kartičky, na které napsali vybrané číslo, přišpendlili si je na sebe

a postavili se do kruhu. Pak začali úkoly od učitele:

1) Číslo o dvě větší než číslo 18 si půjde stoupnout vedle čísla 3x20.

2) Číslo, které má 5 desítek a dvě jednotky, půjde k číslu o jedno menší než

4x6 a podá mu ruku.

3) Žáci, kteří jsou násobky čísla deset, půjdou doprostřed a popřejí si hezký

den.

4) Číslo 7x7 půjde doprostřed kruhu a udělá deset dřepů.

5) Číslo 6x9 půjde doprostřed kruhu a udělá holubičku.

Poté dostali slovo žáci, začali sami vymýšlet příklady a zadávat si úkoly. Bavilo

je to i když někteří si stěžovali, že nebyli tak často vyvolávaní.

Varianty hry : V případě malého počtu hráčů je lepší dát žákům na výběr

z určitého omezeného množství vybraných čísel, na která už učitel má dopředu

vymyšlené příklady.

65

Závěr

Diplomovou prací „Didaktická hra v primárním matematickém vzdělávání“

jsem chtěla vyzvednout úlohu hry ve vyučování a konkrétně v matematice.

Mohla jsem si sama vyzkoušet s dětmi 3. ročníku základní školy několik her.

Vždy, když jsem jim oznámila, že další den budeme v matematice hrát hru, byli

nadšení. Měli nejraději hry skupinové, hlavně hru Černý Petr, Elektrika, Řada

čísel, Plácni číslo atd. Rádi pracovali se stírací tabulkou. Hru jsem zařazovala

pro procvičení a zopakování probraného učiva ve chvíli, kdy jsem poznala,

že žáci přestávají dávat pozor a jejich pozornost se zmenšuje. Hrou se vzpružili,

zlepšila se jim nálada a šli s chutí opět pracovat. Nemyslím si, že se hrou ztrácí

čas. Naopak právě ve chvílích, kdy už má učitel pocit, že toho mají všichni dost,

je hra ten nejlepší prostředek. Když žáci vidí, že vyučovací hodina není

jednotvárná, změní názor na samotný předmět a lépe se s nimi pracuje.

V diplomové práci jsem uvedla několik her, které se dají s mírnými

úpravami využít i při jiném učivu i v jiném ročníku základní školy.

Ve vyučovací hodině matematiky, kdy jsme pracovali pouze s učebnicí

a hodina byla příliš jednotvárná, nezajímavá a neustálé psaní a výklad byly pro

děti únavné, vložila jsem do hodiny didaktickou hru. Žáci si odpočinuli, ožili

a měli radost, i když se nenásilnou formou učili. Tato změna dětem prospěla

a po hře jsme se zase vrátili k výkladu učiva.

Jak jsem již uvedla v úvodu, cílem mé diplomové práce bylo

charakterizovat didaktickou hru a její postavení v současném primárním

matematickém vyučování a na vybraných ukázkách didaktických her naznačit

možnosti uplatnění her ve vlastní pedagogické praxi.

Podstatnou část diplomové práce jsem věnovala sbírce her. Některé

z nich, které jsem vyzkoušela ve vyučovacích hodinách se žáky 3. ročníku

9. základní školy ve Zlíně, jsem uvedla v praktické části.

Diplomová práce přinesla do mé pedagogické praxe spíše potvrzení

toho, o čem jsem byla přesvědčena. Pokud bude děti bavit průběh vyučování,

mohou dosáhnout daleko větších výsledků ve vzdělávání. Hra je podle mého

názoru ten nejlepší způsob.

66

Hra je velmi dobrá zvláště k odreagování se a k procvičení učiva. Myslím

si, že pro učitele je nejhezčí, když vidí, že jeho práce žáky baví a že z toho mají

radost. Učitel pak vidí smysl své práce a učení dělá radost i jemu samotnému.

Jsem ráda, že v dnešní době se používají i tyto metody výuky.

67

Anotace diplomové práce

1. Název práce: Didaktická hra v primárním

matematickém vzdělávání

2. Příjmení a jméno: Soňa Kropáčová

3. Katedra: matematiky Pedagogické fakulty

UP v Olomouci

4. Obor: Učitelství 1. stupně ZŠ

5. Vedoucí práce: doc. PhDr. Bohumil Novák, CSc.

6. Počet stran: 73

7. Počet příloh: 7

8. Rok obhajoby: 2011

9. Klíčová slova: Didaktická hra

Metody vyučování

68

Resumé

Smyslem mé diplomové práce je využití hry ve vyučování, konkrétně

v matematice.

Teoretická část je zaměřená na historii matematiky a způsob jejího

vyučování až po současnost. Součástí je i popis a význam didaktické hry

v matematice a patří sem i sbírka didaktických her. V praktické části je pak uvedeno několik ukázek těchto her, které byly

realizovány žáky 3. ročníku 9. ZŠ ve Zlíně.

Summary

The purpose of my diploma thesis is the usage of a game in the process

of learning, specifically in Mathematics.

The thesis is divided into the theoretical and practical part.

The theoretical part focuses on the history of Mathematics and the way

of teaching it until the present. The description and the importance of didactic

games in Mathematics and the collection of didactic games are included in this

part.

In the practical part several examples of these games are presented.

They were realised with the pupils of third year at the Basic School Zlín,

Štefánkova 2514.

69

Použitá literatura 1. BLAŽKOVÁ, R., MATOUŠKOVÁ, K., VAŇUROVÁ, M.: Kapitoly

z didaktiky matematik. Slovní úlohy a projekty. Brno, PF MU 2002. ISBN 80-

210-3022-4

2. BLAŽKOVÁ, R., MATOUŠKOVÁ, K., VAŇUROVÁ, M.: Texty k didaktice

matematiky pro studium učitelství 1. stupně základní školy. 1. část. Brno, PF

Univerzity J. E. Purkyně 1987.

3. BLAŽKOVÁ, R., MATOUŠKOVÁ, K., VAŇUROVÁ, M.: Texty k didaktice

matematiky pro studium učitelství 1. stupně základní školy. 2. část. Brno,

PF MU 1992. ISBN 80-210-0468-1

4. BLAŽKOVÁ, R., MATOUŠKOVÁ, K., VAŇUROVÁ, M.: Poruchy učení

v matematice a možnosti jejich nápravy. Brno, Paido 2000.

ISBN 80-85931-89-3

5. ČINČERA, J.: Práce s hrou. Pro profesionály. Praha, Grada 2007. ISBN 978-

80-247-1974-0

6. DIVÍŠEK, J., et al.: Didaktika matematiky. Praha, SPN 1989. ISBN 80-04-

20433-3

7. HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník. Praha, Portál 2000.

ISBN 80-7178-303-X

8. HEJNÝ, M., KUŘINA, F.: Dítě, škola a matematika. Konstruktivistické

přístupy k vyučování. Praha, Portál 2001. ISBN 80-7178-581-4

9. HELMS, W.: Lépe motivovat – méně se rozčilovat. Jak pomáhat dětem se

školou. Praha, Portál 1996. ISBN 80-7178-087-1

70

10. HOUŠKA, T.: Škola hrou. Knížka pro učitele a rodiče všech školáků. Praha,

Tomáš Houška – nakladatelství a vydavatelství 1991. ISBN 80-9007004-7-7

11. HRABAL, V. MAN, F. PAVLEKOVÁ, H.: Psychologické otázky motivace

ve škole. Praha, SPN Praha 1989. ISBN 80-04-23487-9

12. HUNTEROVÁ, M.: Účinné vyučování v kostce. Praha, Portál 1999.

ISBN 80-7178-220-3

13. KREJČOVÁ E.: Hry a matematika na 1. stupni ZŠ. Praha, SPN 2009.

ISBN 978-80-7235-417-7

14. KREJČOVÁ, E., VOLFOVÁ, M.: Didaktické hry v matematice. Hradec

Králové, Gaudeamus 2001. ISBN 80-7041-423-5

15. KREJČOVÁ, E., VOLFOVÁ, M.: Inspiromat matematických her. Praha,

Pansofia 1995. ISBN 8085804-75-1

16. LOKŠOVÁ, I. LOKŠA, J.: Tvořivé vyučování. Praha, Grada 2003. ISBN 80-

247-0374-2

17. MOLNÁR, J. MIKULENKOVÁ, H.: Matematika. 3. ročník. 1. díl. Olomouc,

PRODOS 1997. ISBN 80-85806-78-9


PRODOS 1997. ISBN 80-85806-90-8


PRODOS 1997. ISBN 80-85806-91-6

20. NOVOTNÁ, J.: Setkání učitelů matematiky 2009. Brno, PF MU 2009

71

21. PAUSEWANGOVÁ, E.: 130 didaktických her pro skupiny dětí od 3 do 8 let.

Druhé vydání. Praha, Portál 1994. ISBN 80-85282-49-6

22. PAVELKA, R.: Hrátky s matematikou. Brno, MC nakladatelství 1999.

23. PETTY, G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996. ISBN 80-7367-172-7

24. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. Druhé

rozšířené a přepracované vydání. Praha, Portál 1998. ISBN 80-7178-252-1

25. RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Praha,

VÚP 2005.

26. RŮŽIČKOVÁ, B.: Didaktika matematiky pro distanční studium 1. Olomouc,

PF UP 2002. ISBN 80-244-0534-2

27. RŮŽIČKOVÁ, B.: Didaktika matematiky pro distanční studium 2. Olomouc,

PF UP 2002. ISBN 80-244-0815-5

28. SILBERMAN, M.: 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování.

Osvědčené způsoby efektivního vyučování. Praha, Portál 1997. ISBN 80-7178-

124-X

29. SILLAMY, N.: Psychologický slovník. Překlad MUDr. Irena Strossová, CSc.

Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2001. ISBN 80-244-0249-1

30. VALIŠOVÁ, V. KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha, Grada

2007. ISBN 978-80-247-1734-0

Přílohy

Příloha č. 1 Černý Petr (fotografie k didaktické hře ze strany 63)

Příloha č. 2 Pohádka (fotografie k didaktické hře ze strany 60)

Eliška Bobálová, 3. ročník 9. ZŠ Zlín

Dominik Vítek, 3. ročník 9. ZŠ Zlín

Jan Babinský, 3. ročník 9. ZŠ Zlín

Barbora Habáňová, 3. ročník 9. ZŠ Zlín

Příloha č. 3 Kompot II. (fotografie k didaktické hře ze strany 65)

Příloha č. 4 Řada čísel (fotografie k didaktické hře ze strany 57)

Příloha č. 5 Elektrika (fotografie k didaktické hře ze strany 61)

Příloha č. 6 Hledej násobky (fotografie k didaktické hře ze strany 64)

Příloha č. 7 Hledaná (fotografie k didaktické hře ze strany 59)

Date post:	17-Apr-2018
Category:	Documents
Upload:	dodien
View:	225 times
Download:	10 times

DIDAKTICKÁ HRA V PRIMÁRNÍM MATEMATICKÉM VZD … · (zejména mechanika a hydrostatika)....

Documents