Dopady členství v Evropské unii na španělskou … · Web viewUno de los puntos negativos es el...

SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ

Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné

Katedra ekonomie

Dopady členství v Evropské unii na španělskou ekonomiku

Diplomová práce

Karviná 2006 Ivana Šlahařová

SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ

Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné

Katedra ekonomie

Obor: Národohospodářství

Ivana Šlahařová

Dopady členství v Evropské unii na španělskou ekonomiku

Consequences of the membership in European union towards Spanish economy

Diplomová práce

Karviná 2006 Vedoucí diplomové práce:

Ing. Marian Lebiedzik, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.

Prohlašuji, že jako autor diplomové práce Důsledky členství v Evropské unii na španělskou ekonomiku, která je literárním dílem podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), dávám tímto souhlas, v souladu s ustanovením § 4 písmene e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších změn, správci Slezské univerzitě v Opavě, Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné, Univerzitní nám. 1934/3, Karviná - Fryštát 733 40, Česká republika k prezenčnímu zpřístupnění své práce v Odborné fakultní knihovně Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, Slezské univerzity v Opavě.

Karviná 30. dubna 2006

Obsah

Úvod..................................................................................................................................2

1 Teoretická východiska fungování jednotného vnitřního trhu a metodologie

analýzy...........................................................................................................................2

1.1 Koncepce a teorie evropské integrace...................................................................2

1.2 Teoretická východiska fungování Evropského společenství.................................2

1.2.1 Pojetí jednotného vnitřního trhu.........................................................................2

1.3 Metodologie analýzy.............................................................................................2

1.4 Efekty integrace a vybrané ekonomické ukazatele...............................................2

1.4.1 Hospodářský růst........................................................................................2

1.4.2 Inflace a cenová hladina.............................................................................2

1.4.3 Nezaměstnanost.........................................................................................2

1.4.4 Mzdová úroveň a produktivita práce...........................................................2

1.4.5 Veřejné rozpočty.........................................................................................2

1.4.6 Přímé zahraniční investice..........................................................................2

1.4.7 Otevřenost ekonomiky a obchodní bilance.................................................2

2 Vývoj Španělska před vstupem do Evropského společenství...................................2

2.1 Politická orientace a nástin historických událostí.................................................2

2.1.1 Španělsko ve 30. letech 20. století.............................................................2

2.1.2 Občanská válka..........................................................................................2

2.1.3 Vývoj Španělska v době diktatury generála Franka....................................2

2.1.4 Formování demokracie...............................................................................2

2.1.5 Politický proces přistoupení do EHS...........................................................2

2.2 Ekonomický vývoj.................................................................................................2



2.2.3 Míra nezaměstnanosti, mzdová úroveň a produktivita práce.....................2



2.2.6 Otevřenost a obchodní bilance...................................................................2

3 Vývoj Španělska po vstupu do Evropského společenství..........................................2

3.1 Politická orientace a historický nástin událostí.....................................................2

3.1.1 Španělsko ve druhé polovině 80. let 20. století..........................................2

3.1.2 Španělsko ve druhé polovině 90. let 20. století..........................................2

3.2 Ekonomický vývoj.................................................................................................2



3.2.3 Míra nezaměstnanosti, mzdová úroveň a produktivita práce.....................2



3.2.6 Otevřenost a obchodní bilance...................................................................2

Závěr.................................................................................................................................2

Cizojazyčné resumé.........................................................................................................2

Seznam použitých pramenů a literatury.......................................................................2

Seznam tabulek a schémat..............................................................................................2

Seznam grafů...................................................................................................................2

Seznam zkratek................................................................................................................2

Seznam příloh..................................................................................................................2

Úvod

Evropská společenství vznikala v 50. letech 20. století a zasloužila

se o vytvoření nové politické a ekonomické situace. Propojením zemí se mělo zabránit

dalším válečným konfliktům, které v minulosti přerostly do dvou světových válek

a soupeření Německa s Francií mělo být nahrazenou mírovou spoluprací. Evropská

společenství zaručovala členským zemím mír, svobodu, politickou stabilitu, lepší

mezinárodní spolupráci a hospodářskou prosperitu.

Dnešní podoba Evropská unie je výsledkem dlouhého a složitého vývoje, během

kterého se měnily představy o žádoucí podobě integrace, byla provedena řada úprav

institucionálního charakteru, a který byl doprovázen procesem rozšiřování se o nové

členské země. Tak tomu bylo i v roce 1986, kdy v rámci třetího rozšíření vstoupilo

do Společenství spolu s Portugalskem také Španělsko. Krátce před vstupem

se Španělsko potýkalo s nestabilní politickou situací, bylo zemí spíše uzavřenou

s převažujícím zemědělskými sektorem. Integrací do Společenství dosáhlo výrazného

hospodářského pokroku a získalo pozici důvěryhodné země a významného obchodního

partnera nejen na evropské, ale i mezinárodní úrovni.

Problematika Španělska je rozpracována pouze v několika málo studiích nebo

bývá sledována institucemi Ministerstva zahraničních věcí. Většinou se jedná o analýzy

zaměřené na exportní a importní příležitosti a oblast cestovního ruchu nebo jsou to

aktuální konomické údaje. Diplomová práce by tak měla přispět k rozšíření

informovanosti o vývoji této země a poskytnout ucelený přehled politických a

ekonomických událostí, který byl ovlivněn integračním procesem. Vývoj Španělska

může být také inspirací pro nové kandidátské země, které usilují o začlenění do

Evropské unie. Situace Španělska na konci 50. let je velmi podobná dnešnímu Turecku,

respektive jeho západní části. Tato země nejenže patří mezi chudší státy, ale je také

typická svou politickou nestabilitou a nedostatečnou efektivitou ekonomiky. Mimo jiné

obavy vznikající ohledně zvýšené migrace a přesycení evropského trhu tureckými

zemědělskými výrobky, jsou stejné jako byly při jednáních o integraci Španělska

do tehdejšího Společenství.

1

Cílem práce je zhodnocení dopadů členství v Evropském společenství (Evropské

unii) na španělskou ekonomiku. Daného cíle bude dosaženo s využitím komparativní

analýzy, která umožňuje sledovat hlavní změny ve vývoji Španělska v průběhu

posledních 70 let. Analýza se nezaměřuje pouze na španělskou ekonomiku, jak

napovídá název diplomové práce, ale také na politické prostředí, které bylo v případě

Španělska velmi nestabilní a mělo silný vliv na ekonomický vývoj. Pro potřeby

komparativní analýzy je vývoj Španělska rozdělen na dvě časová období, pro které byl

rozhodujícím momentem vstup Španělska do Evropského společenství.

Za tímto účelem je diplomová práce strukturována do čtyř na sebe navazujících

kapitol. První kapitola je zaměřena na objasnění teoretických přístupů evropské

integrace, z nichž některé byly využity při formování Evropského společenství

(Evropské unie) a také na vymezení metod, ukazatelů a postupů k hodnocení dopadů,

které vyplývají z integračního procesu. Druhá kapitola zkoumá vývoj Španělska před

vstupem do Evropského společenství. Nejprve je věnována pozornost politické situaci a

dále pak ekonomickému vývoji, který je sledován pomocí vybraných kritérií věcného

vymezení komparativní analýzy. Třetí kapitola má obdobnou strukturu jako kapitola

druhá s tím rozdílem, že se věnuje Španělsku po vstupu do Evropského společenství.

Čtvrtá, závěrečná kapitola hodnotí výsledky integrace a upozorňuje na nevyužité

příležitosti členství v Evropském společenství a rizika, která souvisejí s budoucím

vývojem Španělska.

Ráda bych poděkovala panu Ing. Petru Eichnerovi, který mi umožnil absolvovat

odbornou praxi na Českém velvyslanectví v Madridu a byl ochoten mi poskytnout

oponenturu. Pod jeho vedením jsem se spolupodílela na jednom z realizovaných

projektů velvyslanectví a nahlédla jsem do běžné praktické činnosti ekonomického

úseku, kde bych velmi ráda ocenila jeho práci, která je zaměřena na zlepšování

vzájemné česko – španělské obchodní spolupráce. Také můj velký dík patří panu Ing.

Marianovi Lebiedzikovi, Ph.D., který mi jako vedoucí diplomové práce průběžně

přispíval řadou velmi podnětných poznámek a doporučení a dovolil mi realizovat

myšlenku nastínění vývoje Španělska, kde svoji úlohu sehrál integrační proces

Evropského společenství (Evropské unie).

2

1 Teoretická východiska fungování jednotného vnitřního

trhu a metodologie analýzy

Evropská unie je nejvýznamnějším integračním seskupením, které vzniklo

v polovině 20. století a stále se rozvíjí. O členství v Unii mají evropské ekonomiky

neustálý zájem. Vidí zejména pozitivní dopady členství méně vyspělých ekonomik,

kterým integrace dokázala zlepšit a stabilizovat politický a ekonomický vývoj.

Základní principy fungování Společenství a vazby mezi jeho jednotlivými prvky

vysvětlují teoretické koncepce evropské integrace. V konkrétním příkladu integračního

procesu Evropské unie, je zdůrazněna různorodost uplatněných ekonomických teorií

v průběhu jejího vývoje. Při vymezení pojmu evropské integrace je kladen důraz

na vzájemné hospodářské vazby uvnitř systému a jejím následkům.

V části metodologické je popsán postup pro zhodnocení dopadů členství v

Evropské unii na danou ekonomiku. Jsou stanovena kritéria komparativní analýzy a

charakterizovány efekty, které mohou být způsobeny integračním procesem.

1.1 Koncepce a teorie evropské integrace

V dějinách Evropy se objevilo již několik snah a pokusů o její sjednocení.

Po 2. světové válce nastala etapa uzdravování se po válečném konfliktu a proces

integrace byl efektivním nástrojem pro zabránění dalšího možného konfliktu mezi státy.

Západoevropské země procházely změnami politické situace a procesem transformace

a představy o společném evropském integračním procesu se velmi lišily. Nicméně je

můžeme shrnout do dvou základních směrů, pro něž je rozhodující kritérium míry

připouštění nadřazenosti národního státu v rozhodovacím procesu a přenesení určitých

pravomocí na nadnárodní orgány.

Do prvního směru patří zastánci nadnárodního modelu, kteří jsou rozděleni

do menších názorových skupin. Jedná se o skupinu federalistů, funkcionalistů,

transakcionalistů a neofunkcionalistů.

3

Skupina federalistů poukazuje, že národní státy ztratily schopnost garantovat

politickou a ekonomickou bezpečnost svých občanů. Tuto bezpečnost by měly zajistit

pouze evropské orgány, které měly být voleny v přímých volbách.1 V podstatě se jedná

o částečné delegování rozhodovací moci do společného centra při zachování značné

části autonomie. Integrační seskupení je chápáno jako způsob uspořádání politických

a ekonomických vztahů v rámci unie mezi jednotlivými státy zachovávající si vlastní

existenci. Otázkou je, jak rozdělit exekutivní moc vlády, tak aby hospodářská politika

jednotlivých národních vlád byla koordinována a zároveň si ponechala určitou

nezávislost. Podle federalistické teorie je nezbytné vytvořit federální ústavu a politické

instituce bez ohledu na instituce ekonomické.

Federalismus je v Evropě nejstarší teorií2 a také praktickou formou politické

integrace. V meziválečném období bylo ceněno integrační úsilí Richarda Nikolause

Coudenhove-Kalergiho, občana tehdejšího Československa, který ve spise Pan-Europa

(1923) vysvětloval, že sjednocená Evropa by měla být budována ve dvou etapách. První

by se věnovala výchově a přípravě k evropanství a další počítala s volným

konfederativním uspořádání Evropy, přes funkční kontinentální celní unii až k ustavení

Spojených státu evropských s odpovídajícími celoevropskými institucemi. Prosazování

myšlenky Panevropské unie bylo zničeno 2. světovou válkou. Po ní dochází k určitému

obnovení evropského hnutí. V září roku 1946 vystupuje britský státník Winston

Churchill s požadavkem vytvoření Spojených státu evropských.

Další skupinou jsou funkcionalisté. Hlavním představitelem byl David Mitrany3,

který vycházel z předpokladu, že nejefektivnější vazby se vyskytují ve vyjednávání

nejnižších subjektů trhu a nikoli podpisem dohody na nejvyšší úrovni. Integrace by

měla být založena na principech spontánnosti, tak jak probíhají interakce v rámci

svobodného trhu. Jeho hlavním cílem bylo uspokojování potřeb občanů. Vzhledem

k tomu, že národní státy funkci ve vztahu k občanovi neplnily, funkcionalisté se obrátili

na nadnárodní instituce. Argumentovali pro vnitřní dynamiku integračního procesu,

1SPINELLI, A. The Growth of the European Movement since the Second World War, New York: Johns Hopkins Press, 1972. s. 68.2 Federalismus se objevil v Evropě již po první světové válce.3 MITRANY, D. The Functional Theory of Politics, London: Martin Robertson, 1975.

4

při které státy spolupracovaly v určitých oblastech, a k tomu si vytvářely nové

instituce.4

Teorie transakcionalismu, nazývána jako pluralitní či komunikační přístup,

se zabývala zkoumáním mnohočetných vazeb mezi jednotlivými společenstvími a říká,

že čím více komunikace a vazeb mezi jednotlivými státy bylo realizováno, tím je menší

pravděpodobnost konfliktu. Byla podporována především Karlem Deutschem. Ideově

blízká je teorie supranacionalismu, která předpokládá vznik institucí a vytváření politik

v nadstátní rovině.

Neofunkcionalismus je teoretickým přístupem, který byl nejblíže strategiím

evropského integračního procesu a jehož představitelem je J. Monet5. Směr kombinuje

prvky federalistické s prvky funkcionalistickými. Hospodářské vztahy mezi zeměmi by

měly vznikat přirozenou cestou na základě svobodné volby subjektů trhu. V okamžiku

efektivního fungování mají být zastřešovány vznikem politických institucí, které

dohlížejí na fungování celého systému. Podle Ernsta Haase, významného

neofunkcionalisty, metoda spočívala v analýze přibližujících se preferencí a zájmu

různých aktéru v Evropě: „Sbližující se ekonomické cíle zakotvené v byrokratickém,

pluralistickém a průmyslovém životě moderní Evropy dodaly zásadní hybnou sílu.

Technici, plánovací a průmysloví vynálezci a odboráři uspíšili integrační hnutí, nikoli

politici, učenci, básníci a spisovatelé.“6 Podle neofunkcionalistů byla integrace založena

nejprve na nižší úrovni politiky a nadnárodní spolupráci ve strategických oblastech

(uhlí, ocel), tak aby neohrožovala národní zájmy státu. Postupná integrace jednotlivých

ekonomických sektorů měla vytvářet tlak na politickou sféru a ke graduálnímu

propojování národních ekonomik. Tím by se vyvolával tlak na další institucionální

zakotvení této spolupráce na evropské úrovni a politická integrace by byla důsledkem

ekonomické integrace a její neodmyslitelnou částí.7 V této teorii se také rozpracovává

4 Příkladem ekonomické integrace založené na teoretické koncepci funkcionalismu je Mezinárodní měnový fond (MMF), který byl založen jako mezinárodní hospodářský systém, nikoli jako politické uskupení. Dle institucionálního pohledu je fond zaměřen na potřeby světového hospodářství. Uplatňuje se princip účelovosti, na rozdíl od principu teritoriality používané teorií federalismu. 5 Jean Monnet (1888 – 1979) byl francouzský politik, považovaný za jednoho ze zakladatelů Evropských společenství.6 HAAS, E. The Uniting of Europe: Political, Social and Economic Forces 1950–1957, Califormia: Stanford University Press, 1958. s. 11.7 ROSAMOND, B. Theories of European Integration, London: Macmillan Press, 2000, s. 52.

5

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD

„efekt přelévání“, který vysvětluje přelévání integračního procesu do dalších zemí a

dalších oblastí aktivit.

Druhá skupina integračních přístupů je představována mezivládní

či intergovernmentální teorií. Velmi příbuzná je jí pak teorie liberálního

intergovernmentalismu a teorie independence.

Mezivládní teorie je v podstatě podobná teorii federalismu, ale role zastřešující

instituce spočívá pouze v přenášení výkonné moci, odvozené z národních vlád,

na integraci. Mezi jeho hlavní představitele patřili Hans Morgenthau8 a Henry

Kissinger9. Podle nich má stát prioritní místo v mezinárodní politice. Rychlé změny

v integračním procesu se mohou uskutečnit pouze tehdy, pokud odpovídají zájmům

národních států. Zastánci tohoto směru se obávali ztráty národní suverenity

za předpokladu zintenzivnění procesu integrace. Opačný názor měl David Mitrany,

který se neobával ztráty suverenity, protože národní státy podle jeho názoru

spolupracují za účelem dosažení určitého cíle v daný čas. Robert Keohane a Stanley

Hoffman naopak vysvětlovali, že se jedná o sdružení suverenity a nikoliv o její přesun

ze státu na nadstátní instituci a institucionální změny v Evropské unii jsou způsobeny

adaptací na tlaky globální ekonomiky.

Liberální intergovernmentalismus nepokládá zastřešující instituci vůbec

za významnou. Řízení a rozhodování je uskutečněno na úrovni mezivládní konference.

Země se dohodnou na spolupráci v určitých oblastech a zachovají si svou národní

suverenitu a autonomní hospodářskou politiku.

Teorie independence10 vysvětluje souhrn vztahů a vazeb mezi jednotlivými

ekonomikami a společnostmi, ve kterých mezinárodní integrace je považována

za přirozený a nezvratný proces. Čím podobnější země vstupují do integračního

procesu, tím je integrace silnější a efektivnější.

8 Hans Morgenthau byl poradce amerického prezidenta W. Wilsona. 9 Henry Kissinger americký politik a poradce v oblasti zahraničních vztahů pro americké prezidenty D. D. Eisenhohowera, J. F. Kennedyho a L. B. Johnsona. V roce 1973 se stal ministrem zahraničních věcí a spolu se severovietnamským politikem Le Duc Thou dostal Nobelovu cenu za mír za úspěšné uzavření příměří ve Vietnamu. 10 Pojem independence = nezávisloslost, samostatnost.

6

Kromě uvedených teoretických koncepcí se na vytváření teorie mezinárodní

ekonomické integrace podílel také Bela Ballasa11. Vychází již z uvedených přístupů a

poskytuje teorie, které jsou srozumitelnější a také jsou snadněji aplikovatelné na vývoj

Evropského společenství (ES). Jedná se o funkcionalistickou metodu, která již byla

teoreticky zmiňována dříve, a institucionální metodu a kombinované pojetí.

Funkcionalistická metoda je založena na liberalizaci směny mezi členskými

státy daného celku a existenci širokého trhu. Zákon nabídky a poptávky zde působí bez

intervencí hospodářské politiky. Ortodoxní teoretikové tohoto směru prosazují

historickou koncepci integrace12 a upřednostňují světové řešení před regionálním, které

přímo zavrhují za jeho centralismus s autoritativním orgánem hospodářské politiky

v nadnárodním měřítku. Proto regionální uskupení ESUO (Evropské společenství uhlí

a oceli)13 a EHS (Evropské hospodářské společenství)14 chápou jako diskriminující,

ačkoliv právě tyto uskupení byly v historii úspěšné. V tomto případě funkcionalisté

uplatňují princip otevřené formy integrace. Společenství ESUO, sektorově uzavřené, a

EHS regionálně uzavřené. Podle funkcionální metody je typem otevřené regionální

integrace pásmo volného obchodu15 jako Evropské společenství volného obchodu

(ESVO).

Institucionální metoda počítá se státní, resp. nadstátní intervencí v podobě

aktivně konjunkturní politiky. Má silně dirigistické zaměření. Podle jejich zastánců,

liberalizace mezinárodního obchodu a pohybu výrobních faktorů, nemůže vyvolat

ekonomickou rovnováhu. K tomu je zapotřebí ustanovit autoritativní orgán hospodářské

politiky. V národní integraci nesou občané část břemene spojeného s financováním

integrované ekonomiky. Protože institucionalisté si všímají diferenciace národních

zájmů se zájmy ostatního světa, prosazují koordinaci hospodářských politik a jejich

internacionalizaci. První institucionální sektorovou integraci bylo ESUO, která

se vyznačovala vnitřní dynamikou schopnou odstranit ekonomickou nerovnováhu mezi

integrovanými sektory a národními hospodářstvími.

11 BALASSA, B. Teorie ekonomické integrace, Svoboda: Praha 1966.12 Historická koncepce integrace znamená návrat do mezinárodních ekonomických poměrů, tak jak fungovaly před 1. světovou válkou. 13 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), založené v r. 1951 tzv. Pařížskou smlouvou.14 Evropské hospodářské společenství (EHS), založené v r. 1957 tzv. Římskou smlouvou. Ve znění Maastrichtské smlouvy byl změněn název na Evropské společenství (ES).15 Pásmo volného obchodu je sdružení států se společnou jednotnou obchodní politikou vůči ostatnímu světu, bez nadstátních orgánů, tedy sdružení suverénních států.

7

Kombinované pojetí bere v úvahu pozitivní výsledky liberalizace v západní

Evropě po 2. světové válce, ale nepovažuje tuto situaci jako návrat k situaci před

1. světovou válkou. Státní intervence jsou brzdou ekonomického růstu, avšak v určitých

oblastech jsou nutné.

Z definic ekonomické integrace, které uvádí Balassa ve své studii, je vybrána ta

nejrelevantnější a také nejbližší integraci Evropské unie. Ekonomická integrace pak

znamená vytvoření co nejlepší mezinárodní ekonomické struktury odstraněním umělých

překážek a dosažením optima operací volného obchodu a zavedením všech žádoucích

forem unifikace. Ekonomická integrace je pouze součástí širšího problému ekonomické

optimální politiky, jejímž cílem je maximalizace blahobytu společnosti. K tomu je třeba

vytvořit nadstátní orgán, který disponuje části suverénních práv zúčastněných států.

K jeho základní funkci patří kontrola a odstraňování obchodních restrikcí, řízení trhu

surovin, kontrola rovnováhy měn a politika zaměstnanosti, kontrola směnitelnosti měn,

dozor nad kapitálovými investicemi za účelem stimulování rozvoje a regulování

migrace16.

1.2 Teoretická východiska fungování Evropského společenství

Na vývoji ES se podílelo svými teoretickými přístupy hned několik koncepcí

evropské integrace.

Evropské sdružení uhlí a oceli je typem neofunkcionalistického přístupu. Jedná

se o spolupráci ve dvou oblastí průmyslu (uhlí a ocel) mezi šesti západoevropskými

zeměmi17 za předpokladu instituce s mezinárodní pravomocí, která udržovala chod

jmenovaného sdružení. Později při založení Evropského hospodářského společenství

byla převzata struktura z ESUO a nově zřízena Komise ES. Ta převzala roli tehdejší

instituce s mezinárodní pravomocí.

Ve vývoji Společenství se také uplatnil „efekt přelévání“. Úspěšná integrace

v jedné oblasti vyvolávala integrace další. V 60. letech se Evropská společenství18 řídí

koncepcí intergovernmentalismu. A začal se prosazovat výrazný vliv národních vlád na

16 Viz. BALASSA, B. cit. dílo, s. 13-14. 17 ESUO tvořily následující země: Francie, Spolková republika Německo, země Beneluxu a Itálie. 18 Evropská společenství vznikla na základě tzv. Slučovací smlouvy z r. 1967 a zastřešuje tři integrační seskupení: Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství uhlí a oceli a pro Evropské společenství pro atomovou energii.

8

úkor Komise. Teorie intergovernmentalismu je dnes zachována v Evropské unii

v podobě Rady.

Současný vývoj Evropské unie je dokumentován směrem independence, která je

zřejmá na příkladu východoevropských zemí, kteří vidí přirozenou potřebu začlenit

se do integračního procesu.

Z výše jmenovaného lze říci, že Evropská unie není jednotná z pohledu

teoretických přístupů. Na druhou stranu tato nejednotnost odráží specifické rysy

Společenství, které se ve svém vývoji přizpůsobovalo měnícím se představám o podobě

dosahovaného stupně integrace.

1.2.1 Pojetí jednotného vnitřního trhu

K charakterizování jednotného vnitřního trhu je třeba nejprve objasnit společný

trh. Idea vytvoření společného trhu se poprvé objevuje v původní Římské smlouvě

o založení EHS. Společný trh se zde chápe jako prostor, ve kterém je zabezpečen volný

pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Nejprve došlo k liberalizaci obchodu. Byla

zrušena vnitřní cla a kvantitativní omezení ve vzájemném obchodě a také došlo

k volnému pohybu osob na trhu práce v rámci ES. V oblasti obchodu se službami

a pohybu kapitálu byly stále překážky, které znemožňovaly v ES jejich liberalizaci.

V roce 1986 byla podepsána Smlouva o jednotném trhu, která pojednávala o vnitřním

propojení jednotlivých členských států s plnou liberalizací kapitálu a služeb. V červnu

roku 1985 Komise zdůrazňuje v dokumentu Bílá kniha (Opatření k uskutečnění

vnitřního trhu EHS), že je podstatným cílem nejen propojení národních trhů, ale

zejména jejich sloučení do jediného homogenního trhu.

K vysvětlení plně integrovaného vnitřního trhu je vhodné pojetí teoretika

Abrahama19, podle něhož má následující charakteristiky: plné zabezpečení svobodného

pohybu zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu, transparentní daňový systém

a harmonizace daní a systému jejich správy, princip rovnosti a stejných příležitostí. Pro

dosažení vnitřního trhu však bylo třeba pozměnit a upravit právní předpisy v členských

státech, tak aby odpovídaly směrnicím ES. Jedná se o směrnice, které jsou uvedeny

v Bílé knize „o jednotném vnitřním trhu“ a které jsou uplatňovány od roku 1996.

19 ABRAHAM, F. Economics of the International Buiness, Catholic University Leuven 1996.

9

Přínos zavedení jednotného vnitřního trhu, který byl nastítněn Komisí v tzv.

Cecchiniho zprávě20. Ta tento přínos vyjadřuje pomocí ekonomických efektů. V

krátkém časovém období se objevuje alokační efekt integrace, který působí negativně

na zaměstnanost, protože likvidací bariér dochází k posílení tlaku konkurence a

důsledkem je nová alokace všech zdrojů a likvidace méně efektivních výrob. Dopad

integrace se dále odráží v delším časovém horizontu na akumulaci výrobních faktorů.

Posilování konkurence povede k přesunům investic a následně k vyšším výnosům.

Také se změní geografická specializace uvnitř EU (Evropská unie). Poslední

lokalizační efekt předpokládá vyšší mobilitu zboží, služeb a jiných výrobních faktorů,

přičemž pozitivně ovlivní konvergenci regionů EU. Opačným efektem je prohloubení

rozdílu mezi bohatšími a chudými regiony.

Pro pochopení integračního procesu je třeba přesně definovat pojem integrace

a nezaměňovat jej s unií. J. Pinder21 vysvětluje integraci jako proces, jehož výsledkem je

vytvoření unie. J. Tinbergen22 popisuje integraci na základě negativního a pozitivního

přístupu. Negativní integrace je taková, která spočívá v odstraňování dosavadních

překážek pro rozvoj integrace. Pozitivní má pak charakter dolaďovací. Jedná se o

úpravy, vytváření nástrojů a institucí. Integrační procesy podle něj začínají negativní

integrací a přecházejí následně do pozitivní.

V současnosti můžeme Evropskou unii vidět ve fázi hospodářské unie. Je

doplněna o měnovou unii se společnou měnou pro vybrané státy a o instituci dohlížející

na realizaci měnové politiky. Úplnou ekonomickou a politickou integraci, která je

nejvyšším integračním stupněm, však netvoří. Státy nesplynuly v jednotný celek, který

by byl řízen z jednotného centra.

20 Cecchiniho zpráva (1988). 21 PINDER, J. Evropské společenství – budování unie, Praha: Nadace Jiřího z Poděbrad, 1994.22 Jan Tinbergen, holandský ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1969.

10

1.3 Metodologie analýzy

Diplomová práce je zaměřena na sledování vývoje dané země a hodnocení

dopadů, které byly způsobeny integračním procesem do Evropského společenství

(Evropské unie). V práci je využita metoda komparativní analýzy, která srovnává

ukazatele jak z hlediska věcného, tak z hlediska prostorového a časového.

Pro objektivní platnost analýzy se mohou hodnoty statistického ukazatele lišit pouze

v jednom parametru. V konkrétním případě diplomové práce jsou kritéria komparativní

analýzy splněny následovně: komparace je provedena na příkladu jedné země

(prostorové vymezení), s použitím jednoho souboru srovnávaných ukazatelů (věcné

vymezení), ale dochází k nesouladu u časového vymezení.

V práci je srovnáván vývoj Španělska ve dvou časových horizontech

prostřednictvím hodnocení politického prostředí a vývoje ekonomických ukazatelů

(viz. tabulka č. 1). Časové vymezení je určeno okamžikem vstupu do Evropského

společenství, který dělí vývoj Španělska pro potřeby analýzy na dvě období: od počátků

formování druhé republiky do roku 1986 a následně po roce 1986 do roku 2004.

Tabulka 1: Přehled kritérií věcného vymezení a ukazatelů

Kritéria věcného vymezení Ukazatele

1. Hospodářský růstNominální HDP ve stálých cenách roku 1995Reálný HDP ve stálých cenách roku 1995HDP v PPS na hlavu, EU-15 = 100

2. Inflace a cenová hladina Míra inflaceÚroveň cenové hladiny vůči EU-25

3. Nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti

4. Mzdová úroveň a produktivita práce Tempo růstu průměrné nominální mzdyProduktivita práce na hodinu

5. Veřejné rozpočtyVeřejný deficit v % HDPPodíl veřejných příjmů a výdajů na HDPPodíl veřejného dluhu na HDP

6. Přímé zahraniční investiceObjem přímých zahraničních investic Podíl přímých zahraničních investic na investicích EU-25

7. Otevřenost ekonomiky a obchodní bilance

Objem exportuObjem importuPodíl exportu na HDPPodíl importu na HDPTeritoriální struktura exportu a importu

Zdroj: Vlastní zpracování

11

Pro provedení komparativní analýzy byly využity zejména statistické údaje

Evropské komise (databáze AMECO) a EUROSTAT, Španělské centrální banky,

databáze Konference OSN o rozvoji a obchodu a informace, které zveřejňuje

Velvyslanectví České republiky v Madridu.

12

1.4 Efekty integrace a vybrané ekonomické ukazatele

Integrací národní ekonomiky do Společenství dochází k řadě pozitivních

a negativních důsledkům, které jsou obecně charakterizovány v následujícím textu.

Pro každý z nich je vybrán vhodný ekonomický ukazatel, který vystihuje sílu působení

integračního efektu.

1.4.1 Hospodářský růst

V integračním seskupení dosahují členské země rychlejšího ekonomického

růstu a také úspor z rozsahu. Principy jednotného vnitřního trhu umožňují zvýšit

soukromé investice jednak z důvodů vyššího přílivu přímých zahraničních investic a

také z domácích investic, které jsou podporovány poklesem investičního rizika a

poklesem reálné úrokové míry23. Za předpokladu ekonomického růstu, by mělo dojít

k růstu mezd a tím ke větší spotřebě, ale na druhou stranu ke zhoršování stavu obchodní

bilance. Ekonomický růst má také dopady na objem vývozů a dovozů. Dále je třeba

zmínit efekt integrace, který spočívá v nakažení jedné ekonomiky negativním vývojem

ekonomiky druhé, se kterou probíhá obchodní spolupráce.

V analýze je zkoumáno průměrné roční tempo růstu nominálního a reálného

HDP ve stálých cenách roku 1995 a HDP ve standardech kupní síly na hlavu24.

Hrubý domácí produkt je definován jako tržní hodnota finálních produktů

a služeb, které jsou nově vyprodukovány v dané zemi (tzv. rezidenty) v průběhu

stanoveného časového období. Tato finální produkce je určena pro spotřebu, investice

a čistý vývoz25. Změnu HDP mezi dvěma obdobími nazýváme růstem HDP. Může být

vyjadřován za krátká období (čtvrtletí) nebo za období delší, kdy se často setkáváme

s vyjádřením v podobě průměrných ročních temp růstu26.

23 Reálná úroková míra je nominální úroková míra snížená o míru inflace. 24 Standard kupní síly PPS (Purchasing Power Standard) je uměle vytvořená měnová jednotka používaná při mezinárodních srovnáních. Pro srovnání v Evropské unii kupní síla 1 PPS odpovídá průměru kupní síly 1 eura v zemích EU-15 (nebo EU-25). Pak například při porovnáních s průměrem za EU-15 platí rovnost: HDP v PPS za EU-15 celkem = HDP v eurech (po přepočtu směnným kursem z národních měn) za EU-15 celkem. (V případě EU-25 obdobný postup)25 KADEŘÁBKOVÁ, A. Úvod do ekonomické analýzy, Praha: VŠE, 2001. s.53.26 Viz KADEŘÁBKOVÁ, A. cit. dílo, s. 17

13

Pokud je hodnota výstupu přizpůsobena velikosti populace dané ekonomiky,

mluvíme o HDP na hlavu. Pro srovnávání tohoto ukazatele v Evropské unii se využívá

HDP na hlavu, který je přepočten ve standardech kupní síly.

1.4.2 Inflace a cenová hladina

Efekty integrace ES se odrážejí také ve změnách cenové hladiny. Cenové tlaky

po vstupu do Unie mohou být způsobeny následujícími faktory:

- Harmonizace norem, která povede k růstu národních maloobchodních cen,

protože nabízejícím vzrostou náklady.

- Uvolnění pohybu osob způsobí odliv pracovní síly do jiných zemí EU, které

vyvolá růst národních mezd s následným dopadem na ceny. Zvýšení mezd může

být odškodněno zrychleným růstem produktivity s důsledkem na zvýšení

nezaměstnanosti. Vyšší růst cen může vést ke zvýšení výrobních cen, sníží

se konkurenceschopnost podniků a nerovnováhy na běžném účtu platební

bilance.

- Zapojení do Společné zemědělské politiky při odstranění netarifních překážek

v obchodu uvnitř Unie způsobí rychlý vzestup cen některých zemědělských

produktů a následně potravin, protože ty jsou již určeny producenty dosavadních

členských států.

- Na oslabení cenových tlaků působí zavádění konkurence v monopolizovaných

odvětvích (telekomunikace, distribuce elektřiny, plynu, železniční doprava),

která působí na pokles cen v těchto odvětvích, nebo k růstu kvality doprovázené

mírným růstem.

- Příliv prostředků z fondů EU se promítá do posílení národní poptávky a závisí

na tom, kam budou prostředky v ekonomice směřovány. Růst národních cen

však nebude vycházet ze zvýšené konkurenceschopnosti, proto můžeme

předpokládat depreciaci národní měny.

14

Pro vymezení dopadů integrace na cenovou hladinu je v práci používán index

spotřebitelských cen27(CPI = Consumer Price Index) a úroveň cenové hladiny vůči

cenové hladině EU-25.

Cenová hladina vyjadřuje průměrnou úroveň cen statků v dané ekonomice

v běžném období a ve srovnání s cenami statků základního období. Počítá se pomocí

cenových indexů jako vážených průměrů vybraných cen statků, kde vahami jsou podíly

jednotlivých statků na celkovém produktu. Mezi nejčastější indexy patří index

spotřebitelských cen a deflátor HDP. Na základě vývoje cenové hladiny, respektive

jejího růstu, lze počítat míru inflace. Inflace způsobuje oslabení reálné hodnoty (tj.

kupní síly) dané měny. Vysoká a nestabilní inflace nepříznivě ovlivňuje hospodářský

růst, znehodnocuje příjmy a úspory. Zvyšuje nejistotu o budoucích relativních cenách i

o cenové hladině. Nepředvídaná inflace pak způsobuje ekonomická narušení, která

snižují dlouhodobý růstový potenciál ekonomiky: přerozděluje důchod od věřitelů

k dlužníkům, deformuje daňový systém a skrytě zatěžuje ty, kteří spoří. Vysokou inflaci

rovněž provázejí vysoké úrokové sazby, které podněcují příliv krátkodobého rizikového

kapitálu řadou nepříznivých přímých i nepřímých dopadů na vnější a vnitřní

rovnováhu.

Úroveň cenové hladiny vůči úrovni EU je počítána jako podíl HDP ve směnném

kurzu a HDP v PPS. Na rozdíl od CPI tento cenový index zahrnuje všechny statky,

které byly vyprodukovány v domácí ekonomice v určitém období a je srovnáván

s cenovou úrovní Evropské unie.

1.4.3 Nezaměstnanost

Efekt integrace má také vliv na snížení nezaměstnanosti. Volný pohyb výrobních

faktorů práce dovoluje efektivní rozmístění pracovních sil a vzdělávací programy Unie

zlepšují kvalifikaci pracovníků.

V diplomové práci je sledován vývoj míry nezaměstnanosti jako podíl

nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu. Španělsko je známé svou

27 Index spotřebitelských cen poměřuje úroveň cen vybraného koše reprezentativních výrobků a služeb ve dvou srovnávaných období, přičemž každé položce ve spotřebním koši je přidělena váha podle podílu druhu spotřeby na spotřebě celkové.

15

vysokou nezaměstnaností, která byla navíc způsobena omezením volného pohybu osob

v Unii až do roku 1992.

1.4.4 Mzdová úroveň a produktivita práce

Jednotný vnitřní trh, jak již bylo zmíněno výše, je založen na volném pohybu

výrobních faktorů. V případě volného pohybu faktoru práce dochází k postupnému

sbližování cen28, využití kvalit pracovníků a vyrovnávání mzdové úrovně díky

zvyšování produktivity práce. Také může dojít k posilování domácí měny vůči euru

a následnému zvyšování mezd.

Většinou nově integrující země mají nižší cenovou a mzdovou úroveň.

V analýze je sledováno tempo růstu průměrných nominálních mezd a produktivita

práce za hodinu ve stálých cenách.

Mzdy na makroekonomické úrovni jsou projevem rozdělování důchodu a také

odrazem podílu výrobního faktoru práce na tvorbě produktu. Průměrná nominální mzda

zahrnuje všechny pracovní příjmy, které byly v daném období zaměstnancům zúčtovány

k výplatě a představuje podíl připadající na jednoho zaměstnance. Jedná se o hrubé

mzdy, tj. před snížením o zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, zálohové splátky

daně z příjmů fyzických osob a další zákonné nebo se zaměstnancem dohodnuté srážky.

Růst (pokles) průměrné nominální mzdy vyjadřuje, o kolik % se zvýšila (poklesla) tato

mzda v daném období v porovnání se stejným obdobím předchozího roku.

Produktivita práce obecně vyjadřuje poměr mezi produktem a pracovním

inputem (prací) a představuje tedy množství produkce připadající na jednotku

pracovního inputu. Produktivita práce může být v zásadě definována jako množství

produkce dělené počtem zaměstnaných osob nebo počtem odpracovaných hodin. Růst

produktivity práce je rozhodujícím faktorem pro zvyšování ekonomické úrovně země,

protože důchod na hlavu se mění v přímé závislosti na změně produktivity práce.

28 Za předpokladu zcela volného trhu by mělo dojít k úplnému vyrovnání cen.

16

1.4.5 Veřejné rozpočty

Integrační stupeň hospodářské a měnové unie předpokládá plnění dvou

maastrichtských kritérií, které se vztahují na oblast veřejných rozpočtů. Pro deficit

veřejných financí se stanovuje kritérium nepřesahující úroveň 3 % HDP a pro veřejný

dluh 60 % HDP. Efekt integrace se pak vyskytuje v podobě rozpočtové disciplíny

a konsolidace veřejných financí. Vyrovnané veřejné rozpočty pak mohou vytvářet

prostředí pro plné fungování automatických fiskálních stabilizátorů během všech fází

ekonomického cyklu.

Analýza fiskální rovnováhy je v práci provedena prostřednictvím těchto

ukazatelů: podíl veřejného dluhu na HDP, podíl veřejných příjmů a výdajů na HDP

a podíl veřejného deficitu na HDP.

Veřejný dluh tvoří státní dluh centrální vlády, dluhy zdravotních pojišťoven,

mimorozpočtových fondů a místních rozpočtů. Veřejné příjmy jsou prostředky

vytvářené na příjmové straně státního rozpočtu a jiných veřejných rozpočtů a jsou

převážně založené na principu nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti.

Převážnou část veřejných příjmů tvoří daňové příjmy. Veřejné výdaje lze definovat jako

prostředky vynakládané v rámci rozpočtové soustavy k profinancování různých položek

veřejných rozpočtů. Jedná se o položky související především s alokační a redistribuční

fiskální funkcí vlády. Závazné třídění veřejných příjmů a výdajů udává v dané zemi tzv.

rozpočtová skladba.

Veřejný deficit se pak nazývá situace, kdy veřejné příjmy jsou nižší než veřejné

výdaje a tedy vzniká pasivní saldo rozpočtu. Deficity rozpočtu bývají důsledkem

expanzivní fiskální politiky pro stimulování agregátní poptávky a jsou spojeny s růstem

závazků vlády (růst veřejného dluhu), která pro jeho krytí využívá výpůjčky od

domácností, podnikového sektoru, případně zahraničních subjektů.

1.4.6 Přímé zahraniční investice

Jednotný vnitřní trh vytváří také podněty k rozvoji zahraničních investic.

V krátkém období příliv přímých zahraničních investic vytváří problémy exportní

17

výkonnosti dané země. Působí na zvýšení poptávky domácí měny a k jejímu

zhodnocování. Pozitivním efektem je zvýšení produkčních kapacit za cenu

restrukturalizace podniků pod zahraniční kontrolou a v celkovém důsledku zvýšení

zaměstnanosti. V dlouhém období mají přímé zahraniční investice pozitivní dopady.

Přinášejí do země nové technologie, manažerské dovednosti a mohou mít vliv

na zvýšení exportní výkonnosti. Nebezpečí se však nachází ve vytvoření tzv. duální

ekonomiky29 a odliv kapitálu v podobě repatriace zisků do země původu.

Vývoj zahraničních investic je v případě Španělska chápán jako pozitivní efekt

integrace a v práci je vyjádřen objemem přímých zahraničních investic a jejich

podílem na investičních aktivitách EU-25.

Přímé zahraniční investice představují převod dlouhodobého kapitálu za účelem

financování podnikatelských aktivit v zahraničí. Tento převod předpokládá určitý

stupeň kontroly nad majetkem a vliv na řízení. V případě Španělska se jedná o 10 %

účast nebo více na základním kapitálu, nebo je-li investor zastoupen v představenstvu

španělské firmy. Navíc se za zahraniční investici považuje situace, kdy sesterská

společnost zahraničního investora, jeho pobočka, nebo provozovna nerezidentní

společnosti složí, navýší, nebo koupí kapitál poboček nebo provozoven zahraničních

firem a poskytne splatné zálohy nebo dlouhodobý úvěr španělským firmám za účelem

navázání nebo udržení dlouhodobých hospodářských vazeb30.

Toky zahraničních investic byly ve Španělsku znevýhodňovány až do 90. let,

kdy platila omezení pohybu kapitálu. K úplnému odstranění moratoria na přímé

investice španělských residentů do podniků ostatních členských zemí došlo počátkem

roku 198931. Zahraniční investice obecně představují kapitálové vklady investované

hospodářským subjektem do ekonomiky jiné země. Jedná se o dovoz nebo vývoz

kapitálu. Jsou stabilním zdrojem vnějšího financování a příznivě ovlivňují strukturální

změny v podnicích, jejich vývozní výkonnost nebo technologickou produkci.

29 Duální ekonomika předpokládá existenci prosperujících společností se zahraniční účastí zatímco špatnou situací domácích podniků. 30 Url: http://www.export.cz (Španělsko, teritoriální informace).31 V roce 1989 došlo k liberalizaci zahraničních investic podle nabytí a vlastnictví hodnot a v roce 1991 byly liberalizovány investice podle nabytí vlastnictví a využívání nemovitosti.

18

1.4.7 Otevřenost ekonomiky a obchodní bilance

Jednotný vnitřní trh bez hranic dává více příležitosti k rozvoji exportu a importu

v národních ekonomikách. Otevřené ekonomiky přispívají k racionálnímu rozmístění

ekonomické činnosti ve světové ekonomice a tím ke zvyšování produktivity a růstu

HDP. Vysoká otevřenost ekonomiky může ohrozit domácí výrobce, znevýhodnit jejich

exportní výkonnost a přinést větší citlivost na externí šoky. Posílení vzájemných

ekonomických vazeb, které dovoluje jednotný vnitřní trh, se odráží v růstu exportní

a importní strany obchodní bilance. Negativním dopadem může být rostoucí spotřeba

vyvolaná ekonomickým růstem a uspokojovaná levnějším importem z jiných členských

zemí.

Vývoj zahraničního obchodu je v práci sledován na základě obchodní bilance,

kterou tvoří položky exportu a importu zboží a služeb a jejich rozdíl v podobě salda.

Pro vymezení otevřenosti španělské ekonomiky podle míry zapojení do mezinárodní

dělby práce je používán procentní podíl exportu na HDP, který pozitivně ovlivňuje

růst HDP a procentní podíl importu na HDP, který naznačuje určitou závislost domácí

ekonomiky na zahraničí. Pro posouzení vnější spolupráce pak slouží teritoriální

struktura dovozu a vývozu.

19

2 Vývoj Španělska před vstupem do Evropského

společenství

Na přelomu 19. a 20. století hledalo Španělsko svou identitu a místo uprostřed

evropského kontinentu. Stálo mimo dění dvou světových válek a pod vládou

diktátorského režimu se zcela izolovalo od ostatních zemí. Před vstupem do ES

Španělsko prožilo občanskou válku, v 70. letech došlo k formování demokracie

a dlouhou dobu usilovalo o přidružení se k ostatním zemím ES.

V kapitole jsou nejprve popsány politické události a poté ekonomický vývoj

Španělska před vstupem do ES. Je třeba zmínit, že sběr ekonomických dat v období 30.

- 60. let je neúplný z důvodů změny politického režimu a nedostatečné statistiky.

Ekonomická situace je proto zkoumána podle vybraných ekonomických ukazatelů až

od roku 1970.

2.1 Politická orientace a nástin historických událostí

Politický vývoj Španělska je posuzován již od 30. let 20. století, protože již

v této době došlo k řadě reformních opatření, která měla nejen pozitivní důsledky

(zejména nová ústava z roku 1931), ale způsobila také napjatou politickou scénu, která

byla příčinou občanské války. Španělsko je od druhé poloviny 30. let ovlivňeno

diktaturou generála Franka a v 70. letech formováním demokracie, ve které byl

uplatněn jak pravicový, tak později i levicový přístup politických stran. Důležitou

událostí v historii Španělska hrál politický proces přistoupení do Evropského

hospodářského společenství.

2.1.1 Španělsko ve 30. letech 20. století

V dubnu roku 1931 byla ve Španělsku vyhlášena druhá republika, od níž

se očekávala existence nového politického systému založeného na demokratickém

režimu a jistá konvergence ke standardům jiných států západní Evropy. Tehdejší

premiér Manuel Azaña viděl čtyři hlavní překážky Španělska na cestě k modernímu

státu a společnosti. Jednalo se o tyto problémy: zaostalé zemědělství, zpolitizovaná

20

a neakceschopná armáda, nadměrný vliv církve na život ve společnosti a regionální

separatismus. Výsledky reformního úsilí nebyly jednoznačné a za mnohými neúspěchy

stála nekompetentnost samotných reformátorů, kteří byli skutečným problémům

vzdáleni. Nová ústava z prosince 1931 ovšem přinášela celou řadu pozitivních a velmi

pokrokových změn: volební právo bylo poprvé přiznáno i ženám, ústava zakotvila právo

na práci, historickým regionům byla nabídnuta na španělské poměry široká autonomie.

Už v roce 1932 byl schválen autonomní statut pro Katalánii a vznikla katalánská

autonomní vláda.

Již zmíněné neúspěchy v uplatňování reforem byly ovlivněny také nepříznivým

vývojem v Evropě, která byla postižena důsledky světové hospodářské krize (1929-

1933). Nezaměstnanost ve Španělsku zasáhla téměř jeden milion práceschopných

obyvatel. Evropa navíc politicky prožívala mimořádně vzrušenou dobu a Španělsko tak

naplno zasáhla nacistická, fašistická a stalinská propaganda.

Skutečná demokracie, kterou republika přinášela, znamenala vznik desítek

politických stran. První volby jasně ukázaly, že nejsilnějším politickým subjektem

Španělska byla Socialistická strana. V této době také sílilo anarchistické hnutí, které

prosazovalo budování „království absolutní svobody na zemi“ a způsobilo radikalizaci

politické scény a republikánský režim zcela destabilizovalo. Demokracie tak měla smysl

v mnoha ohledech pouze formální. Jen velmi málo politiků bylo ochotno respektovat

ústavu a pravidla demokratického politického boje. Namísto jednání a vytváření

kompromisů převládla tendence vidět ideologického a politického protivníka jako

nepřítele a často se veřejně vyzývalo k jeho fyzické likvidaci. Postupem času

se na politické scéně objevil koncept tzv. Anti-Španělska. Pojednával o existenci dvou

podob Španělska (příznivci republiky a anarchisté), přičemž ke zdárnému vývoji jedné

podoby bylo třeba zničit tu druhou.

Azañova vláda se snažila v letech 1930 – 1932 vylepšit životní podmínky

Španělů, Ministerstvo práce vydávalo nejrůznější zákony, dekrety a vyhlášky

na ochranu pracujících, ale i tak byla atakována netrpělivostí chudých a odporem

bohatých.

2.1.2 Občanská válka

Občanská válka byla ve Španělsku vyvolána v září 1933 demisí Azañovy vlády.

V listopadových volbách (1933) získali nejvíce hlasů radikálové politické strany CEDA

21

(Španělská konfederace autonomních pravicových stran) a socialistická strana opouštěla

svoji tradiční umírněnost a začala spolupracovat s bolševickou revolucí. V roce 1934

vládli radikálové s ministry politické strany CEDA a k tomu anarchisté a socialisté

zorganizovali velké protivládní povstání, tzv. Rudý říjen. Nová vláda však

nedosahovala trvalejších výsledků a po několika korupčních aférách se rozpadla strana

radikalistů a prezident Nicoto Alcalá Zamora vypsal v únoru 1936 nové volby,

ve kterých zvítězila levicová koalice nazvaná Lidová fronta, složená z levicových

republikánů a liberálů, socialistů, komunistů, katalánských nacionalistů a části

anarchistů. Hned za ní se ve volbách umístila pravice sjednocená do Národního bloku.

Premiér Azaña se stal v květnu prezidentem.

Mezi levicovými a pravicovými příznivci se rozpoutala válka a docházelo

k likvidacím politických protivníků. V červenci roku 1936 vystoupila pravice se zbraní

v ruce proti republice. Obě strany byly mohutně podporovány ze zahraničí. Povstalci

získali vydatnou pomoc z hitlerovského Německa a z Mussoliniho Itálie. Republika

získala Stalinovu podporu, který na její obranu zformoval tzv. interbrigády

dobrovolníků z více než 60ti zemí světa. Na počátku konfliktu měla zahraniční podpora

velkou úlohu. Bez německých a italských letadel by se Franko nedostal z Gibraltaru

na španělskou pevninu, protože právě Gibraltarská úžina byla kontrolována

republikánskou flotilou. Naopak při pokusu o rychlé převzetí moci nad Madridem

pomohly sovětské vojenské síly.

V průběhu občanské války bylo provedeno mnoha masových čistek a likvidace

španělské inteligence. Franko netoužil jenom po vítězství ve válce, ale chtěl

si Španělsko podrobit, aby mu posléze mohl v klidu vládnout. Přes veškerou snahu

republikánských vlád o udržení pořádku docházelo ke krvavým excesům i na straně

obránců republiky. Zatímco na straně republiky se jednalo o spontánní násilí, tvrdě

odsuzované a v rámci možností potlačované vládou, u Franka brutální čistky tvořily

neoddělitelně součást jeho strategie. V dubnu roku 1937 bylo vytvořeno tzv. Národní

hnutí, jediná oficiálně povolená strana frankistického Španělska. V poslední fázi války,

od konce roku 1938 do dubna 1939, bylo již jasné vítězství ve prospěch generála

Franka.

Svět pohlížel na dění ve Španělsku jako na konflikt mezi dvěma totalitními

koncepcemi, bolševickou a fašistickou. Západní demokracie vytvořily tzv. Výbor pro

22

nevměšování a jen pozorovaly boje, kde se v podstatě odzkoušely vojenské strategie

a zbraně, které později ovládly bojiště 2. světové války.

2.1.3 Vývoj Španělska v době diktatury generála Franka

Občanská válka skončila pádem španělské levice podporované Sovětským

svazem a nastolením diktatury generála Francisca Franka. Období let 1939 - 1975

můžeme nazvat érou frankismu, čímž se Španělsko opět vzdálilo od trajektorie ostatních

západoevropských ekonomik. Bylo zcela politicky izolované a zastavila se veškerá

spolupráce se západními ekonomikami a díky tomu ani nebylo přijato do Organizace

spojených národů (OSN). Postavení generála Franka bylo posilováno v závislosti

na strachu, který dopadá na západní ekonomiky v důsledku možného rozšíření vlivu

Sovětského svazu a také na silném antikomunismu, který převládal v té době

na Pyrenejském poloostrově. Na druhou stranu Frankova diktatura ohrožovala svým

vlivem v podstatě celou středozemní oblast.

Poválečná situace byla ve Španělsku špatná. Během ní a také po ní zahynulo

mnoho lidí a hospodářství utrpělo snížením zemědělské a průmyslové produkce. Franko

zastával rovnou čtyři nejvyšší funkce v zemi. Byl hlavou státu, předsedou vlády, šéfem

jedné politické strany a nejvyšším velitelem ozbrojených sil. Začátkem 50. let pozměnil

svůj diktátorský styl a vyšel vstříc západním spojencům, kteří po celém světě

propagovali demokracii, a přestával se chovat jako absolutistický monarcha. Španělům

byl nabízen poradní parlament a jediná politická strana, Národní hnutí. Zákony byly

navrženy Frankem a formálně obnovené kortesy32 mohly nad nimi rozvažovat, avšak

nezasahovat. V roce 1945 bylo vyhlášeno tzv. Fuero de los Españoles, Listina

základních práv a povinností občanů Frankova státu. Ta sice zmiňovala celou řadu

občanských svobod, avšak nenabídla žádnou jejich garanci. Povinnosti byly naopak

stanoveny velmi srozumitelně. Nad respektem státu a jeho principům dohlížely

vojenské soudy a Soudní dvůr pro záležitosti spojené s dodržováním veřejného pořádku.

Autonomii nahradil tuhý centralismus. Církev znovu získala kontrolu nad vzděláním

a kulturou. Od 60. let Franko stále mluvil o tzv. organické demokracii, v níž se občané

na veřejném životě podíleli prostřednictvím rodiny, obce a odborového svazu. Součástí

Frankovy organické demokracie bylo také referendum, které se mohlo uskutečnit během

32 Kortesy byly stavovské shromáždění, reprezentativní orgán, který obvykle připravoval a vypracovával zákony. Dnes tuto funkci přebírá parlament.

23

každých 30 let pouze dvakrát. Roku 1947 si jím Franko nechal potvrdil Zákon

o nástupnictví, podle něhož se Španělsko stává katolickou monarchií, ovšem bez krále.

O osobě panovníka Franko rozhodl až o 20 let později a v podstatě nechal převychovat

vnuka posledního krále Alfonse XIII, Juana Carlose. V roce 1969 jej jmenoval svým

budoucím nástupcem v rámci nové frankistické monarchie. V roce 1966 se konalo

druhé referendum, kde bylo rozhodnuto o Organickém zákoně o státu, který shrnoval

všechny principy Frankovy diktatury.

Z nepříjemného období izolace vytáhla Frankův režim až Trumanova

antikomunistická doktrína. Američané potřebovali ve svém boji proti rudému nebezpečí

spolehlivé spojence. Navíc Franko si velmi dobře rozuměl s americkými prezidenty.

Pro zachování stability Spojené státy americké sepsaly se Španělskem bilaterální

dohody o spojenectví a vzájemné pomoci. Američané nabízeli mezinárodní podporu

a Franko naopak vojenské základny. O dva roky později bylo Španělsko přijato do

OSN. Důsledkem nově vznikajících zahraničně-politických vazeb byla Frankova

hospodářská autarkie nahrazena ekonomickou liberalizací, která později vyústila v příliv

financí ze zahraničí. Do řízení státu byli Frankem povoláni stoupenci technických,

organizačních a administrativních řešení problémů a z původní diktatury se přecházelo

na autoritativní formu státu.

Frankovi se nikdy nepodařilo zajistit Španělsku členství v NATO a EHS.

V listopadu roku 1975 generál Franko zemřel a Juan Carlos oficiálně prohlásil věrnost

frankistickým principům před shromážděnými kortesy a tím vyvolal u veřejnosti značné

zklamání. Franko byl po smrti vystřídán svými spolupracovníky, kteří měli zastávat

jeho funkci. Další pokusy o frankismus však vždy skončily nezdarem.

2.1.4 Formování demokracie

Demokratická transformace proběhla rychle a striktně v rámci platného právního

řádu bez většího násilí a bez perzekucí v politické a ekonomické sféře. Frankova

diktatura zlikvidovala sama sebe prostřednictvím tzv. autoreformy. V létě roku 1976 byl

jmenován premiérem A. Suaréz, který přestože patřil ke stoupencům frankismu,

se projevil jako razantní likvidátor diktatury. Uskutečnil řadu demokratických reforem

a usiloval o nenávratné skoncování s frankistickým režimem. V říjnu 1976 se prosadil

Zákon o politické reformě, podle kterého měly být po půl století obnoveny politické

strany a uspořádány svobodné volby. Suaréz uskutečnil legalizaci komunistické strany

24

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/problem

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/administrativni

za podmínky, když komunisté budou akceptovat monarchii namísto vytoužené

republiky. Suaréz vytvořil politickou stranu Unie demokratického středu (UCD33). Jeho

největším soupeřem byla socialistická strana PSOE34, která se rychlým tempem

zbavovala nepřijatelného radikalismu. Ve volbách roku 1977 s očekáváním zvítězila

Suárezova Unie demokratického středu následovaná Španělskou socialistickou

dělnickou stranou Felipa Gonzálese. Ve volbách se také ukázalo, že síly katalánského

a baskického nacionalismu nejsou zanedbatelné. Baskičtí teroristé z ETA35 nesouhlasili

s pouhou autonomií a demokracii považovali jako cestu k vystupňován své války proti

madridskému centralismu.

Schéma 1: Výsledky voleb červen 1977

Zdroj: www.vespit.net/historia/transi/vasft.html, vlastní úprava.

V roce 1978 byla definitivní demokracie potvrzena ústavou v systému

konstituční monarchie. Ústava zrušila trest smrti a zaručila garanci všech občanských

i lidských práv a svobod. Španělsko se stalo nekonfesijním státem, i když vztah státu

a katolické církve byl založen na spolupráci. Dále byl pak zaveden Ústavní soud

a ombudsman. Byly zřízeny autonomní oblasti, jejichž kompetence byly velmi široké.

Měly vlastní parlament, vládu, rozpočet, policii, právní normy. Ústava z roku 1978 také

povýšila vedle španělštiny katalánštinu, baskičtinu a galicijštinu na úroveň druhého

úředního jazyka, avšak s platností pro území dané autonomní oblasti. V roce 1977 byly

podepsány tzv. Dohody Moncloy jako výsledek tripartitních jednání mezi odbory,

zaměstnavateli a vládou o sociálním smíru. Vláda se zavázala, že provede zcela

33 UCD (Unión de Centro Democrático), Unie demokratického středu.34 PSOE (Partido Socialista Obrero Español), Španělská socialistická dělnická strana.35 ETA (Euskadi ta Askatasuna) je ozbrojená skupina autonomní oblasti Baskicka, která používá teroristické metody pro dosažení svého hlavního cíle vytvoření nezávislého socialistického státu.

25

nezbytnou daňovou reformu, vytvoří novou koncepci výchovy a vzdělávání a vypracuje

projekt nové podoby zastaralého systému sociálního pojištění.

V roce 1981 Španělsko prožívá politickou krizi a Suárez podává demisi

a v návaznosti na hlasování o novém kandidátovi strany UCD byl proveden pokus

o politický převrat pod vedením plukovníka Tejera, který se dožadoval oprávněnosti

vojenské vlády frankistického četnictva Guarda Civil. Akce skončila neúspěchem. Byla

odsouzena jak ze strany španělského krále, tak ze strany veřejnosti. Na podzim roku

1982 byly vyhlášeny volby, ve kterých strana PSOE slavila úspěch. Za ní stála Lidová

aliance (nyní Lidová koalice). Vládnoucí UCD se již chystala k ústupu z politické scény

(1983). Komunistická strana také měla velmi málo volebních hlasů, což ji nestačilo ani

na vytvoření vlastního poslaneckého klubu a dostala se do existenční krize. Ve druhé

polovině 80. let byli různí příznivci komunistické strany sjednoceni od široké levicové

koalice IU36. Vláda Felipe Gonzálese (PSOE) prosazovala hned na začátku budování

tzv. „státu blahobytu“ ve stylu západoevropských sociálních demokracií a Španělsko,

které se jevilo na konci 50. let jako chudá, zaostalá a převážně zemědělská země, se

měnilo v moderní a průmyslový stát.

2.1.5 Politický proces přistoupení do EHS

Dění v Evropě na konci 50. let je významné z pohledu integračních procesů.

Roku 1957 došlo k podepsání Římských smluv a vzniku EHS a Euratomu (Evropské

společenství pro atomovou energii)37. Evropské hospodářské společenství tvořilo

základní kostru dnešní a budoucí Unie (Zlý, 2002). Reakce Španělska na nově

vznikající útvar byla pozitivní. Vláda zřídila mezirezortní komisi CICE (Centro

Internacional de Cálculos Electrónicos), která studovala dopady fungování EHS a

Euratomu na španělské hospodářství.

První vyjednávání se Společenstvím bylo již na začátku 60. let a žádost

o “přičlenění umožňující v budoucnu úplnou integraci” byla podána v únoru 1962. Této

žádosti nebylo vyhověno. Představitelé Společenství neměli tehdy z politických důvodů

o členství Španělska zájem. Přestože generál Franko nechal vypracovat Stabilizační

plán38, z důvodů nutnosti vnější spolupráce, Španělsko nemohlo být uznáno 36 IU (Izquierda Unida), Sjednocená levice.37 Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM), založené v r. 1957 na základě Římské smlouvy.38 Stabilizační plán (1959) sloužil ke stabilizaci hospodářství. Jednalo se o: snížení inflace a veřejného deficitu, rovnováhu vnějších ekonomických vztahů a reformu režimu zahraničních plateb (viz s. 26).

26

„demokratickým státem“ a jednání byla odložena na neurčito. Franko ignoroval fakt

absence institucí založených na parlamentární demokracii a volné soutěži politických

stran a soustředil se pouze na ekonomické napojení na Evropu bez potřeby vnitřních

politických změn.

V roce 1964 Španělsko sepisuje další žádost o zahájení předvstupních

rozhovorů. Po nedostatečné komunikaci a předchozím pasivním postoji ke španělskému

členství pověřila Rada ministrů Komisi k zahájení rozhovorů. Hlavním úkolem Komise

bylo zkoumání možných obtíží způsobených Španělsku v průběhu jejího setrvání

ve Společenství. Španělsku byl navržen negociační mandát v podobě Preferenční

dohody39 (1970), která byla výsledkem dlouhodobého vyjednávání a řešila postupné

odstraňování obchodních bariér mezi Španělskem a EHS.

V 70. letech se konaly první demokratické volby, které pozitivně ovlivnily další

vyjednávání o přičlenění do EHS. Španělsko se chtělo podílet na společném trhu, který

by přinesl domácí ekonomice hospodářskou a politickou stabilitu. Pro rychlejší průběh

vyjednávacích procesů bylo madridskou vládou zřízeno Ministerstvo pro styky

s Evropským společenstvím. Španělským záměrem při vyjednávání bylo mimo jiné také

dohnat Řecko a Portugalsko, které podávaly žádosti o přijetí ještě před ním. V roce

1978 byly důsledky z členství v EHS hodnoceny závěrečnou zprávou Komise ES jako

převážně pozitivní a další vyjednávací proces byl zahájen v únoru 1979. Tímto

okamžikem byl vypracován předběžný plán, který počítal s ukončením rozhovorů

a ratifikací v členských parlamentech během následujících dvou let.

V červenci roku 1980 došlo k přezkoumání dosavadních jednání a termín přijetí

byl odsunut. Evropská společenství řešila své vnitřní problémy a zabývala se přípravou

na společný vnitřní trh, proto vyjednávání se Španělskem nebylo prioritní. Na druhou

stranu chtěla využít kontaktů, které Španělsko mělo ze své spolupráce se zeměmi

Latinské Ameriky. V květnu roku 1982 bylo Španělsko přijato do organizace NATO

a následovně v říjnu stejného roku se konaly další parlamentní volby, ve kterých

zvítězila Španělská socialistická dělnická socialistická strana s Felipem Gonzálesem.

Společenství ocenilo postoj španělského krále k pokusu o politický převrat a členství

Španělska v Severoatlantické alianci. Tím posílilo zahraničněpolitickou důvěru

ostatních zemí a jednání o členství bylo více uvolněné. Na summitu Evropské rady

39 Preferenční dohoda snížila specifická cla zejména na export průmyslových výrobků ze Španělska do Evropského společenství. Na druhou stranu téměř neupravovala obchodní režim se zemědělskými výrobky.

27

ve Stuttgartu v roce 1983 se zrychlilo jednání a došlo k rozhodnutí o pevném termínu

přistoupení Španělska do Společenství. Dne 12. června 1985 se slavnostně podepisuje

Dohoda o přistoupení a 1.1.1986 se Španělsko stává právoplatným členem ES a jeho

postupujícího procesu.

2.2 Ekonomický vývoj

Ekonomický vývoj Španělska před vstupem do ES je v 30. letech 20. století

ovlivněn hospodářskou politikou a opatřeními diktatury generála Franka. Použitá

ekonomická data za toto období jsou neúplná, proto je vývoj v tomto období stručnější

než v pozdějších letech. V 70. letech dochází k vnitropolitickým změnám a k větší

otevřenosti Španělska k ostatnímu světu. Také ekonomické údaje jsou již zcela

věrohodné, lépe dostupné a umožňují sledovat vývoj španělské ekonomiky v časové

řadě od roku 1970 do roku 1985, než se Španělsko stalo členem ES (1.1. 1986).

Ekonomická situace Španělska v pozadí diktatury generála Franka byla zpočátku

charakterizována hladem, existencí přídělového systému, který byl zrušen až roku 1952,

a černého trhu. Situace vrcholí na konci 50. let, kdy nastala ekonomická krize a zemi

hrozil státní bankrot. Španělsko s Portugalskem byly nejchudšími zeměmi Evropy.

Frankův autarkní model „ostrova Antikomunismu“ nefungoval, a proto přikročili

k vytvoření tzv. Stabilizačního plánu, vyhlášeného roku 1959. Byly stabilizovány státní

finance, devalvovala se peseta pro podporu exportní výkonnosti a do země byl lákán

zahraniční kapitál. Došlo ke zmrazení platů a liberalizaci soukromého podnikání. Silně

intervenovaná ekonomika byla nahrazena opatrně realizovanou hospodářskou

liberalizací vnitřních a vnějších vztahů. Velice masivní cestovní ruch dovolil financovat

rozvoj průmyslu a výstavbu infrastruktury. Toto zlepšení ekonomických podmínek

se odrazilo v rychlém růstu HDP a v období let 1960 – 1965 dosahovalo ročního

průměrného tempa 8,6 %.

Zatímco první plán byl pouze stabilizační, v roce 1964 zahájil režim skutečnou

ekonomickou ofenzívu, když se rozjížděly tzv. Plány hospodářského a společenského

rozvoje (1964, 1968). Ekonomika byla financována velkými prostředky z veřejných

rozpočtů. Pomocí státních půjček a garancí stát podporoval zakládání nových podniků

a zjednodušoval byrokracii. K ekonomickému rozvoji přispěla také celková ekonomická

28

konjunktura. Výsledkem pak byl hospodářský růst kolem 8 - 9 % ročně. Stejným

tempem rostly také reálné příjmy pracujících a následně spotřeba. Problém však zůstal

v oblasti majetkových a sociálních rozdílů. Režim prohlásil třídní boj za překonanou

záležitost a zakázal právo stávky.40 Negativní dopady, které Španělsko provázely

po několik let, měla Frankova politika zaměstnanosti. Většina vdaných žen byla držena

mimo pracovní trh, protože jejich činností měla být péče o domácnost. Muži emigrovali

za práci do zahraničí. Docházelo k urbanizaci a problémům spojených s bídou

a kriminalitou. V roce 1959 byla ještě za Frankova režimu zrušena víza pro turisty

ze západní Evropy. A navíc uskutečněná devalvace pesety přilákala do země davy

turistů, ze kterých Španělsko nejvíce těžilo. Turistický ruch přinášel vysoké zisky,

vytvářel pracovní místa, avšak také vyvolal ekologickou katastrofu masivním

budováním rekreačních center. Španělská státní pokladna měla vždy nedostatek financí.

Hlavním důvodem toho bylo, že přímé daně se vybíraly jenom v extrémně nízké výši

a neefektivním způsobem. Franko se k žádné reformě daňového systému neodhodlal,

proto mělo Španělsko na začátku 70. let nejnižší daňový výběr ze všech zemí OECD.

Španělsko mělo pozici chudého a zadluženého státu, proto se nemohlo věnovat

rozvoji služeb veřejného sektoru, školství, zdravotnictví, bydlení a výstavbě

infrastruktury. V 60. letech se objevují výrazné změny v ekonomické a sociální

struktuře země. Španělsko přestalo být zemědělskou zemí a stalo se státem

průmyslovým. Jak ukazuje tabulka, podíl zaměstnanosti v zemědělství se snižuje k roku

1975 ve prospěch zvýšení zaměstnanosti v průmyslu a ve službách. Ke snížení

zaměstnanosti v sektoru zemědělství přispěly také integrační procesy západoevropských

ekonomik, které způsobily nepříznivou situaci pro exportní výkonnost zemědělského

sektoru.

Tabulka 2: Změna zaměstnanosti ve struktuře hospodářství (1940 – 1975)

Struktura hospodářství 1940 1975Zemědělství 52 % 22 %Průmysl 24 % 35 %Služby 24 % 43 %

Zdroj: www.integrace.cz, vlastní úprava.

Španělsko se v 60. letech zmodernizovalo. Tradiční odvětví textil a hutnictví

vystřídaly lukrativnější odvětví automobilového průmyslu (firma SEAT)

a energetického průmyslu v podobě vybudování první španělské atomové elektrárny.

40 Při zrušení zákazu stávky v 60. letech byli španělští dělníci jedni z nejvíce stávkujících v Evropě.

29

Na počátku 70. let se stalo Španělsko čtvrtým největším výrobcem lodí na světě a díky

tomuto odvětví se exportérům podařilo vydělat největší zisky.


Důsledkem ropných krizí a recesí vznikla v Evropě v 70. letech nepříznivá

ekonomická situace, která probíhala ve Španělsku déle než v ostatních

západoevropských zemí. Od roku 1973 došlo k poklesu tempa reálného HDP. Tempo

reálného HDP z roku 1972 (8.1 %) se v roce 1975 snížilo na 0.5 %.

Graf 1: Tempo růstu reálného a nominálního HDP (1970-1985)

Zdroj: www.bde.es, vlastní úprava.

Právě v polovině 70. let se celková ekonomická zhoršila. Devizové rezervy

se snížily na své minimum, vývozy nepokrývaly ani polovinu dovozů a docházelo

ke zvyšování vnějšího dluhu. Na tuto situaci reagoval tzv. Pakt Moncloa (říjen 1977),

který sdružoval všechny politické a sociální organizace za účelem stabilizování

španělské ekonomiky. V paktu se předpokládalo uplatnění restriktivní fiskální a měnové

politiky v podobě zmrazení platů a důchodová politika měla být hodnocena na základě

předpovědi o budoucí inflaci. Než se hospodářská politika začala realizovat, v roce 1978

vypukla druhá ropná krize. V témže roce pokleslo tempo růstu reálného HDP

na hodnotu 1.5 % a tento postupný negativní trend se udržoval až do roku 1981

s hodnotou tempa -0.1 %. Cenová hladina sledovala sestupnou tendenci, která byla

výsledkem opatření Paktu Moncloa. Deflátor HDP se v roce 1981 snížil oproti roku

1977 téměř o polovinu.

30

V období let 1978–1985 došlo ve Španělsku k bankovní krizi, která byla

vyvolána rostoucím procesem liberalizace ve finančním systému z 60. let. Mezi hlavní

problémy patřila nízká solventnost, absence kontroly a špatné řízení bank. Bankovní

krize a její důsledky na hospodářský růst si vyžádaly restriktivní měnovou politiku,

zvýšení úrokových sazeb a zajištění pochybných dlužníků. Následky se odrazily

v podmínkách podnikání, kdy došlo k poklesu domácí poptávky a ke zvýšení výrobních

a finančních nákladů. Tempo růstu reálného HDP bylo do roku 1986 velmi mírné

a dosahovalo kolem 2 - 3 %.

Hrubý domácí produkt na hlavu měřený ve standardech kupní síly (PPS) vůči

k EU-15 měl cyklický vývoj. Od poloviny 70. let se přiblížil k 60 % úrovně EU-15 a

v roce 1979 dosáhl nejvyšší hodnoty 62.4 % úrovně EU-15. Rok před vstupem do ES

v roce 1985 došlo k poklesu na 55 %.

Graf 2: HDP v PPS na hlavu, EU-15 = 100 (1970 – 1985)

Zdroj: www.europa.eu.int, vlastní úprava.


Důsledky ropných krizí ze 70. let měly také vliv na inflaci a cenovou hladinu.

Inflace doprovázená nezaměstnaností měla dopad na ztrátu konkurenceschopnosti, která

byla markantnější než u jiných západoevropských ekonomik. Míra inflace měřená

indexem spotřebitelským cen (CPI) rostla rychlým tempem. V roce 1977 došlo

k meziroční změně v hodnotě 24.3 %. Kromě liberalizace trhu zboží, služeb a práce

byly vládou socialistické strany PSOE podporovány podnikové aktivity a došlo

k redukci vysoké míry inflace. Od 80. let míra inflace klesala a před vstupem do ES

byla míra inflace na úrovni 8.8 %.

31

Graf 3: Tempo růstu CPI (1970 – 1985)


Úroveň cenové hladiny Španělska se pohybovala v celém sledovaném období

pod úrovní 80 % úrovně EU-25. Výjimkou byl rok 1979 kdy cenová hladina dosáhla

83,7 % úrovně EU-25. Těsně před vstupem do ES, v roce 1985 se cenová hladina

pohybovala okolo 75 % úrovně EU-25.

Graf 4: Úroveň cenové hladiny, EU-25 = 100 (1970 – 1985)

Zdroj: www.europa.eu.int, vlastní výpočet.

2.2.3 Míra nezaměstnanosti, mzdová úroveň a produktivita práce

Ropná krize z 80. let měla také dopad na trh práce. Mnohonásobné zvýšení cen

ropy se negativně promítlo v rostoucích nákladech firem a v oslabení

konkurenceschopnosti. Některá průmyslová odvětví byla nucena provádět transformaci

(ocelářství, loďařství, automobilový, potravinářský a chemický průmysl) a u státních

podniků byla provedena privatizace.

32

Na trhu práce došlo ke stagnaci ekonomické aktivity a zvýšením mzdové úrovně

vznikla dlouhotrvající nezaměstnanost. V roce 1980 se nezaměstnanost poprvé

vyhoupla na 11.4 % a v následujících letech si udržovala rostoucí trend. V roce 1986

dosáhla hodnoty 21.0 %.

Graf 5: Míra nezaměstnanosti (1970 - 1985)


Do poloviny 70. let docházelo ke mzdovým tlakům. Měly nepřetržitý charakter

a byly vyvolány expanzivní politikou vlády na podporu domácí poptávky, která byla

oslabena důsledky ropné krize. Pro lepší fungování pracovního trhu byly zavedeny

pracovní smlouvy na dobu neurčitou, které dovolily následně zvýšit zaměstnanost.

Docházelo také ke zdražení pracovní síly, které se projevilo v roce 1977, kdy tempo

růstu nominálních mezd dosahovalo 24.3 % . V roce 1985 se snížilo a dosahovalo 9.2

%.

33

Graf 6: Tempo růstu nominálních mezd (1970 - 1985)


Produktivita práce měřena na jednu odpracovanou hodinu a vyjádřena

v konstantních cenách je sledována od roku 1978. Španělsko vykazovalo mírně rostoucí

trend začínající na hodnotě 11.5 EUR/hod a v roce 1986 s hodnotou 16 EUR/hod.

Graf 7: Produktivita práce na hodinu (1978 - 1985)

Zdroj: www.bde.e, vlastní úprava.


Rozpočtová politika v průběhu let 1978 – 1985 byla charakteristická rychlým

růstem veřejných výdajů, který byl způsoben ropnou krizí a financováním ochranářské

politiky státu a podporou široké sítě veřejných neefektivních podniků. Španělsko nebylo

schopno zabránit sociálním tlakům. Veřejný sektor byl svým rozměrem v porovnání

s ostatním průmyslovými zeměmi malý a z důvodů populismu se tak odhodlal k sociální

ochraně a k navýšení deficitu rozpočtu.

34

Graf 8: Veřejný deficit v % HDP (1970 - 1985)


Během 70. let se saldo veřejných financí, měřené podílem na HDP, pohybovalo

v maximální hodnotě přebytku 1.1 % na HDP v roce 1973 a v roce 1979 deficitu -1.6 %

na HDP. Na přebytku se zejména podílely zvýšené odvody příspěvků sociálního

pojištění, které následně dovolily vyrovnávat deficity. Od roku 1980 se začalo saldo

veřejných financí prohlubovat a v roce 1985 dosáhl veřejný deficit hodnoty -5.8 %

na HDP.

Graf 9: Vývoj veřejných rozpočtů v % HDP (1978 - 1985)


V období 1978 – 1985 se zvýšil poměr veřejného dluhu z 13.4 % na 40.3 %

HDP. V souvislosti s reformou podnikání, která přinesla zvýšené zdanění, byly zvýšeny

fiskální příjmy z 24.6 % HDP v roce 1978 na 31.8 % v roce 1985. Ani to nepostačilo

na zabránění rozpočtového schodku, který se vyhoupl v roce 1978 z 1.4 % HDP

na 6.3 % v roce 1985.

35


Přímé zahraniční investice Španělska přijaté a emitované dosahovaly v celém

sledovaném období let 1970 – 1985 nižších objemů. Bylo to způsobeno především

překážkami v pohybu kapitálu, k jehož plné liberalizaci došlo až po roce 1989. Před

vstupem do ES byla zřejmá převaha přijatých přímých zahraničních investic než

emitovaných. V roce 1975 tvořily přijaté přímé zahraniční investice 682.64 miliónů

USD. V následujících letech docházelo k poklesu investiční aktivity, která byla

znovuobnovena v roce 1978 a v roce 1985 se přijaté přímé zahraniční investice

přiblížily k 2 miliardám USD.

Graf 10: Přímé zahraniční investice Španělska 1970 – 1985 (v miliónech USD)

Zdroj: www.unctad.org, vlastní úprava.

Podle podílu na celkové investiční aktivitě v zemích EU-25 dosahovaly přijaté

přímé zahraniční investice v roce 1984 rekordní hodnoty 22.31 %. Investoři

se zaměřovali především na průmyslová odvětví, u nichž předpokládali největší

potenciální růst nebo u nichž se mohla využít specializace. Investice přispěly

ke zlepšení efektivnosti španělského průmyslu.

Naopak investiční schopnost Španělska nedokázala konkurovat jiným zemím

a emitované investice dosahovaly velmi nízkých objemů. Za sledované období bylo

uskutečněno nejvíce investičních aktivit v roce 1982 v hodnotě 511.1 miliónů USD.

V roce 1985 dosahovaly tyto investice pouhých 250.11 miliónů USD. Emitované přímé

zahraniční investice měřené podílem na investičních aktivitách všech zemí EU-25

tvořily v roce 1982 pouze 3.31 %.

36

Graf 11: Přímé zahraniční investice Španělska 1970 – 1985 (EU-25 = 100%)


2.2.6 Otevřenost a obchodní bilance

V roce 1970 byla mezi Španělskem a Společenstvím uzavřena Preferenční

dohoda, která snížila cla na španělské průmyslové výrobky o 53 %. Cla na zemědělské

výrobky (kromě citrusů) zůstaly beze změny. Pro změnu Španělsko poskytlo státům

Společenství snížení cel průmyslových výrobků o 22 % a limitované licence

na zemědělské výrobky. Tak se jednalo o asymetrickou liberalizaci, která přinášela

užitek zejména španělským producentům. Možnost vyvážet zpracovatelské výrobky

do Společenství a levná pracovní síla byly velmi přitažlivé pro zahraniční investory,

kteří z těchto důvodů přemístili svou produkci právě do Španělska.

Podle zapojení do mezinárodní dělby práce Španělska je zřejmé, že na konci

70. let byl podíl exportů a importů na HDP nepatrný. K větší intenzitě došlo až

v 80. letech, která jsou charakterizována větší závislosti importu než exportu. V roce

1983 byl podíl importu 20.6 % na HDP a podíl exportu 19.8 % na HDP. O rok později

se situace změnila a podíly exportu začaly převyšovat podíly importu na HDP.

37

Graf 12: Podíl exportu a importu v % HDP (1978 - 1985)


Vývoj obchodní bilance odráží stejnou tendenci, jak je patrná z podílu exportu

a importu na HDP. Saldo obchodní bilance před vstupem do ES mělo umírněný trend.

Na konci 70. let se hodnoty exportu velmi přibližovaly hodnotám importu. V období let

1980 – 1982 dosahovalo saldo negativních hodnot, ale od roku 1983 byly zaznamenány

přebytky obchodní bilance.

Graf 13: Vývoj obchodní bilance v období 1978 - 1985 (v miliónech EUR)


Vývoz zboží a služeb byl v roce 1985 směřován hlavně do zemí Evropské unie

(téměř 50 %) a do USA (10.83 %). Střední Východ se podílel na celkovém exportu

9.26 % a obvyklými obchodními partnery byli Latinská Amerika, země Asie a také

Východní Evropa.

38

Graf 14: Teritoriální struktura exportu (1985)

Zdroj: www.revistas.bancomext.gob.mx

Teritoriální struktura dovozu zboží a služeb byla v roce 1985 charakteristická

úzkou spoluprací se zeměmi Mercosur (32.4 %). Dalšími obchodními partnery se stávají

země Evropské unie, jejichž dovoz byl tvořen 23.9 %. Dále pak se jedná o země

Středomoří 10.7 %, jižní část Afriky od Sahary 7.5%. Podílem 6.65 % se na celkovém

dovozu podílely USA a 4.14 % zaujímá v dovozu Alžír.

Graf 15: Teritoriální struktura importu (1985)


39

3 Vývoj Španělska po vstupu do Evropského společenství

Cesta Španělska do Evropského společenství nebyla snadná. Přes výrazné

změny, ke kterým se Španělsko dopracovalo, Francie stále jeho vstup blokovala

a zdržovala jej pro jeho nepřipravenost. Teprve politické změny reprezentované

Francoisem Mitterrandem umožnily splnit Španělsku dlouholetý cíl a v lednu roku 1986

se stalo právoplatným členem Evropského společenství. K tomu byl králem vydán

dekret č. 260/1986 sloužící k vytvoření permanentního zastoupení v ES, které pomáhalo

k lepšímu naplňování cílů a účasti na politikách Společenství.

3.1 Politická orientace a historický nástin událostí

Vstup Španělska do Společenství byl krokem velmi významným. Z dlouhého

období mezinárodní izolace, která způsobila zaostávání země, se objevily nové

příležitosti pro rozvoj ekonomiky a její stabilizaci. Z nedůležité a málo vlivné země

se Španělsko postupně měnilo v jednoho z nejaktivnějších evropských hráčů.

Vývoj Španělska je po vstupu do ES rozdělen do dvou etap podle typu vládní

politické strany. V první podkapitole jsou popsány události po vstupu do Společenství

do roku 1996, kdy hlavním aktérem na politické scéně byla levicová strana Felipa

Gonzálese. Druhá podkapitola se pak věnuje politickému vývoji ve stínu pravicové

vládní strany J. M. Aznara, která byla u vlády do roku 2004. Kapitola je navíc doplněna

o současnou politickou orientaci levicové vládní strany J. L. R. Zapatera.

3.1.1 Španělsko ve druhé polovině 80. let 20. století

V době přistoupení Španělska do ES byla u vlády socialistická strana Felipe

Gonzálese (PSOE). V ES byl přijat Jednotný evropský akt s platností od června roku

1987, který byl podle J. Delorse41 definován jako závazek realizace velkého jednotného

trhu bez hranic, ekonomické a sociální soudržnosti, politiky technologie a výzkumu,

posilování Evropského měnového systému, vzniku Evropského sociálního prostoru

a významných činností v oblasti životního prostředí. O dva roky později byl v Madridu

přijat plán Delors, který kromě úsilí o ekonomickou unii, také pojednával o společné 41 Jacques Delors, prezident Evropské komise v období 1985-1995.

40

politice konkurenceschopnosti, regionálního rozvoje a koordinace makroekonomických

politik.

Vláda socialistů se na konci 80. let nacházela v hospodářské recesi a navíc byla

doprovázena vnitropolitickou krizí. Nedokázala se vypořádat s problémy ekonomické

rovnováhy spočívající zejména v deficitu běžného účtu platební bilance, státním

rozpočtovém deficitu, nezaměstnanosti a inflaci. Socialistickou stranu sužovaly také

korupční skandály. Uvnitř strany vznikla nedůvěra a její jednotlivé frakce začaly

odkrývat informace o podivných obchodech a státních zakázkách42. Po několika

skandálech Gonzáles nechtěl zastávat funkci předsedy vlády, avšak po dalším

vítězstvím své strany ve volbách ji ještě zastával další čtyři roky. Vláda socialistů byla

v parlamentu podporována baskickými a katalánskými nacionalisty a její předvolební

kampaň byla založena na kritice pravicově uspořádané vlády.

V 80 a 90. letech se Španělsko navíc setkalo s problémem terorismu, a proto

začalo spolupracovat s francouzskými úřady. Situace se nezlepšila. Útokům bylo

zabraňováno různými způsoby a to i nezákonnými metodami, které byly používány

Ministerstvem vnitra.

V roce 1989 se Španělsko poprvé ujalo předsednictví v ES. Mezi hlavní cíle,

které byly označovány za velmi ambiciózní a navrženy Felipem Gonzálezem, patřily:

eliminace fyzických a technických překážek pro dovršení společného trhu, fiskální

harmonizace, Evropský sociální prostor pro přijetí sociálních opatření na zabránění

negativních efektů integrace, životní prostředí a technologická inovace. Cíle se také

týkaly ekonomické a měnové unie, v rámci níž se diskutovalo o integraci pesety

do mechanismu směnných kurzů. Dále se jednalo o oblasti audiovizuální politiky

na vytvoření jednotného evropského prostoru, zlepšení podmínek rybolovu a jeho

modernizace. Výsledky předsednictví byly průměrné. Nedostatečný pokrok byl dosažen

v sociální oblasti a fiskální harmonizaci. Naopak jistého výsledku se dosáhlo v oblasti

měnové unie. Peseta byla přijata v roce 1989 do Mechanismu směnných kurzů (ERM)

v rozmezí fluktuačního pásma +/- 6 %.

Dne 7. února 1992 byla podepsána Smlouva o Evropské unii neboli

Maastrichtská smlouva. Její ratifikace národními parlamenty byla doprovázena mnoha

problémy. Jednalo se o silnou ekonomickou krizi a vysokou nezaměstnanost. Dále byly

42 Příkladem takového korupčního skandálu je případ FILESA, který odhalil nelegální financování vládnoucí strany soukromými firmami. Nebo nezákonné odposlechy, kterými se agenti tajných služeb přímo napojili na samotného krále.

41

polemiky ohledně cíle Hospodářské a měnové unie a také Evropská unie prokázala

neschopnost vnější politiky a společné bezpečnosti v krizi spojenou s válkou

v Jugoslávii. V zemích tak zavládl „euroskeptismus“. Smlouva nakonec vstoupila

v platnost 2. listopadu 1993.

Maastrichtská smlouva měla význam pro strukturální a regionální politiku.

Přinesla její radikální reformu, spočívající ve stanovení kritéria43 pro čerpání prostředků

ze strukturálních fondů a Kohezního fondu. Smlouva také pojednávala o realizaci

projektu Hospodářské a měnové unie. První fáze byla zahájena již v červenci roku 1990

odstraněním překážek pohybu kapitálu mezi zeměmi. Ve druhé fázi hospodářské

a měnové unie byl v roce 1994 vytvořen Evropský měnový institut. Mezi jeho hlavní

cíle patřilo posílení spolupráce centrálních bank eurozóny, koordinace měnových politik

a příprava vzniku Evropského systému centrálních bank. Na madridském zasedání

Evropské rady v prosinci 1995 bylo rozhodnuto o zavedení nové jednotné měny

s názvem euro k 1. 1. 1999.

V roce 1995 Španělsko přebírá po Francii předsednictví v Radě ministrů.

Španělský král podnítil vládu, aby tuto roli sehrála s plnou zodpovědností a účinností.

Mezi hlavními úkoly patřila příprava Mezivládní konference (reforma Maastrichtské

dohody) z roku 1996, která reformovala instituce Evropské unie a organizace

Středozemní konference v Barceloně. Dalším tématem španělské vlády byly země

Středozemí ve smyslu, že „rozšíření až na východ Evropské unie dává impuls patnáctce,

že „nemusí být nazbyt energie“, a proto se zaměřili právě na středozemní dimenzi

Evropy. Země Středozemí zaujímaly prioritní pozornost, jejichž ekonomický rozvoj

a politická stabilita se musela posilovat. V rámci svého předsednictví se Španělsko také

věnovalo problematice jednotného trhu, nové reformě ekonomické liberalizace, zesílení

spolupráci v oblasti soudnictví, rozšíření Evropské unie a vztahů s Latinskou Amerikou.

43 Prostředky ze strukturálních fondů mohly čerpat jen regiony s podílem HDP na obyvatele, který měl být pod hranicí 75 % průměru HDP. U Kohezního fondu byla hranice stanovena na 90% podílu HDP na obyvatele.

42

3.1.2 Španělsko ve druhé polovině 90. let 20. století

V období opoziční vlády rostla a mohutněla Lidová strana (PP44) a jejím lídrem

se stal José María Aznar. Ten dokázal během uplynulých čtyř let (1992 – 1996)

sjednotit a dobře zefektivnit vlastní stranu a také účinně útočit na hlavní slabiny

socialistů. V březnu roku 1996 byly důsledkem neúspěšné vlády socialistů vypsány

předčasné volby, během nichž organizace ETA spáchala neúspěšný atentát na Aznara.

Lidová strana ve volbách zvítězila o 15 křesel a pod podporou regionálních nacionalistů

se postavila do čela vlády a vedla Španělsko v následujících 8 letech, do roku 2004.

José María Aznar řídil politiku ekonomické a sociální reformy, prosazoval liberální

přístup a politiku volné soutěže. Kladl důraz na kontrolu rozpočtů a redukci veřejných

výdajů. Ve Španělsku nastala etapa politické stability, která byla doprovázena znatelným

zlepšením makroekonomických ukazatelů a konvergencí k Evropské unii. Obliba

pravicové strany se také odrazila ve volbách v březnu roku 2000, v nichž lidovci získali

absolutní většinu v Poslanecké sněmovně. Stále nevyřešeným problémem zůstávala

organizace ETA. Odpor španělské společnosti vůči násilí byl stále aktivnější a na konci

ledna roku 2000 bylo uskutečněno v Madridu několik demonstrací.

V červnu roku 1997 se konalo zasedání Evropské rady v Amsterdamu. Hlavním

tématem byla novela Smlouvy o Evropské unii, kterou by se upravily smlouvy

o Evropských společenstvích (ESUO, EHS, Euratom) a také otázka problematiky

zaměstnanosti a růstu. Téhož roku přijala Komise důležitý dokument Bílou knihu

o obnovitelných zdrojích energie. Amsterdamská smlouva vstupuje v platnost až

v květnu roku 1999. O rok později se konají ve Španělsku všeobecné volby, které

posílily pozici pravicové strany. Došlo k oživení ekonomické situace

a k hospodářskému růstu, snížení nezaměstnanosti, udržování disciplíny v oblasti

veřejných financí a inflace.

Během prvních šesti měsíců roku 2002 mělo Španělsko v rukou již třetí

předsednictví v Radě ministrů EU. Stanovilo si šest priorit, mezi ně se patřily: boj proti

terorismu v prostředí svobody, jistoty a spravedlnosti, fyzické zavedení eura, koordinace

hospodářských politik a impulsování tzv. „Lisabonského procesu“ na schůzce Evropské

44 Lidová strana od roku 1989 vystupuje pod jménem PP = Partido Popular.

43

rady v Barceloně45. Dále se jednalo o problematiku spojenou s rozšířením Evropské unie

a rozvojem evropské zahraniční politiky a obrany.

Dne 11. března 2004 došlo k teroristickému útoku na několika stanicích metra,

který si vyžádal přes 200 obětí. Vládnoucí Lidová strana přes evidentní stopy

teroristických útoků ze strany Al-Kaida dávala vinu baskické teroristické organizaci

ETA. Tento postoj Lidové strany měl za následek snížení preferencí a objevil

se ve výsledcích voleb ze 14. března roku 2004. Lidová strana byla tak nahrazena

politickou stranou PSOE v čele s Josém Luisem Rodríguezem Zapaterem.

Zapatero je velmi skeptický k angažmá Španělska v iráckém konfliktu a vůbec

k proamerické politice, které se zastávala hlavně bývala Aznarova vláda. Také stojí

u ratifikace Evropské ústavy, která ve Španělsku proběhla ve všelidovém hlasování

20. února 2005. Pro ústavu se v referendu vyjádřilo 76,5 % hlasujících a odmítlo ji

17,3 % voličů. Vítězem voleb do Evropského parlamentu se stala vládní socialistická

strana a z celkového počtu 54 mandátů získala 25.

Schéma 2: Výsledky voleb do Evropského parlamentu (20.2. 2005)

Zdroj: www.europa.eu.int

Současný vývoj na vnitropolitické scéně je ovlivněn napětím mezi novou

socialistickou administrativou PSOE na straně jedné a Lidovou stranou na straně druhé.

Obě strany se neshodují v názorech na reformu ústavy a statutů některých autonomních

oblastí a s tím spojený vztah k nacionalismu. Socialisté některé změny podporují nebo

iniciují, ovšem Lidová strana jen prosazuje úpravy. Jedním z diskutovaných problémů

45 Hlavním mottem tzv. Procesu Lisabonu bylo „Evropa více prosperitivní, dynamická a služby občanům“.

44

byl návrh baskické vlády na změnu autonomního statutu. Byl to Plán Ibarretxe, který

byl v Kongresu poslanců v únoru 2005 zamítnut.

Naopak spolupráce mezi levicí a pravicí je zřetelná v oblasti boji proti terorismu,

který je každoroční prioritou španělské vlády. Příkladem toho bylo proniknutí

Komunistické strany Baskicka do autonomního baskického parlamentu pod podporou

teroristické organizace ETA ve volbách loňského roku. Španělsko se snaží

spolupracovat s ostatními státy, především s Francií, aby došlo k oslabení teroristických

činů a událostí s ním spojených.

V dubnu roku 2005 nabylo platnosti rozhodnutí premiéra Zapatera o stažení

španělských vojenských sil z Iráku. Způsob a rychlost stažení velmi negativně ovlivnily

španělsko-americké vztahy. Na jaře 2005 došlo k uklidnění atmosféry změnou politiky

předchozí vlády, která se více zaměřila na vztahy s EU a konkrétně navázala užší

spolupráci s Francií a Německem. Ve vztahu s třetím světem dále pokračuje

ve spolupráci se zeměmi Latinské Ameriky a arabským světem. Změnila se politika

uplatňována vůči Kubě a Venezuele, která vede k zesílení vzájemné spolupráce. V

případě Maroka a zemí Blízkého východu Španělsko a usiluje o normalizaci vztahů

s těmito zeměmi.

3.2 Ekonomický vývoj

Po vstupu Španělska do Společenství začala spolupráce s ostatními členskými

zeměmi nabývat většího významu. To pozitivně ovlivnilo španělskou ekonomiku,

protože v prvních letech členství dosahovala jednoho z nejrychlejších temp

ekonomického růstu. Španělsko se také svým vstupem do ES zavázalo provádět

odpovídající hospodářskou politiku, tak aby přispívalo k dosahování cílů Společenství

a bylo v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží46.

V roce 1992 byl ve Španělsku přijat Konvergenční program na období let 1992 -

1996. Přes zavedení strukturálních opatření, která byla zaměřena na trvalý neinflační

růst, se Španělsko stále potýkalo s vysokou inflací a nezaměstnaností a maastrichtská

kritéria se nedařila plnit. Tehdejší pravicová vláda Josého María Aznara byla nucena

46 Přehled jednotlivých hospodářských politik, nástrojů a výsledků použitých během procesu integrace Španělska do Evropského společenství je uveden v příloze.

45

Konvergenční program změnit a stanovila nový na období let 1995 – 1997. Mezi hlavní

body nového programu patřilo zejména snížení veřejných a sociálních výdajů.

V polovině 90. let nastala ve španělské ekonomice etapa uzdravování se. Došlo

ke zvýšení tempa růstu HDP, zlepšila se situace na trhu práce a díky rostoucím příjmům

z cestovního ruchu došlo k přebytku na běžném účtu platební bilance. V roce 1998 byl

nastaven Stabilizační program na období let 1998 – 2002. Mezi jeho hlavní cíle patřilo

dosáhnutí přebytku státního rozpočtu v roce 2002 ve výši 0.1 % HDP, zvýšení

veřejných investičních výdajů, redukce poměru státního dluhu k HDP, dle stanovených

konvergenčních kritérií, a provedení řady strukturálních reforem. Reformy

se zaměřovaly na liberalizaci výrobního sektoru, snížení rozsahu státního sektoru,

zlepšení daňového systému a řízení veřejné správy, změnu veřejného penzijního

systému a změny ve financování zdravotnictví a systému sociálního zabezpečení.

V roce 1998 došlo ke konečné dohodě, které státy EU se budou podílet

na jednotné měnové politice. K tomu sloužila konvergenční kritéria z roku 1992.

Španělsko neplnilo pouze kritérium vnitřního zadlužení, které přesahovalo referenční

hodnotu 60 % HDP. Vzhledem k nesplnění tohoto kritéria také jinými členskými státy,

Komise nepovažovala překročení o 4.6 % za výrazné a doporučila opatření na jeho

postupné snižování.

V roce 1999 se tak Španělsko začalo podílet na společné měnové politice

Evropské unie. Španělská národní banka se stala součásti Evropského systému

centrálních bank a přijala hlavní cíl měnové politiky v podobně udržování stabilní

cenové hladiny. Od roku 2002 sdílí s ostatními dvanácti zeměmi euro-zóny jednotnou

měnu euro v její fyzické podobě.

Tabulka 3: Plnění konvergenčních kritérií Španělska pro vstup do Evropské hospodářské a měnové unie

Konvergenční kritéria Referenční hodnota EU ŠpanělskoPrůměrná roční míra inflace (01/1998) 2.7 % 1.8 %Dlouhodobá úroková míra (01/1998) 7.8 % 6.3 %Veřejný dluh (1998) 60 % HDP 64.6 % HDPRozpočtový deficit (1997) 3 % HDP 3.1 % HDPÚčast v ERM (1998) pásmo +/- 15 % stabilní


46

Španělská ekonomika stále sleduje trajektorii hospodářské konvergence

k vyspělejším státům Unie a navíc se musí postavit vstříc novým členským zemím,

které vstoupily do Evropské unie v květnu roku 2004.


V oblasti hospodářského růstu se do roku 1990 projevovala silná expanze

v produkci a zaměstnanosti. Tempo reálného růstu HDP dosahovalo v letech 1986 –

1990 kolem 4,45 %. Podle statistiky Evropské komise47 se zvýšila domácí poptávka

o 6.2 % (1986 – 1990), z toho spotřeba se zvýšila o 3.8 % a investice o 2.2 %.

Během let 1990 - 1993 se dostaly průmyslové ekonomiky EU do recese. Došlo

ke zhroucení komunistického režimu, ke vzniku Spolkové republiky Německo

a přípravám války v Perském zálivu. V roce 1991 španělská ekonomika utrpěla silné

zpomalení, které se v letech 1992 - 1993 přeměnilo v recesi, která byla doprovázena

vysokými veřejnými výdaji. K tomu se uskutečnila opatření na omezení poptávky

po dováženém zboží a na zvýšení exportní výkonnosti pomocí několika devalvací

španělské pesety. Situace se zlepšila a od roku 1995 se ekonomika dostává na trajektorii

růstu.

Graf 16: Tempo růstu reálného a nominálního HDP (1986 - 2004)


V období let 1997 - 2000 se tempo reálného růstu HDP zvýšilo a průměrně

dosahovalo kolem 4 % ročně. Mezi hlavní příčiny pozitivního vývoje HDP patřily

47Statistical Annex of European Economy, European Commission, Autumn 2005, ECFIN/REP/50886/2005-EN, http://www.europa.eu.int.

47

zejména následující faktory: Španělsko bylo zapojeno do vytváření Evropské

hospodářské a měnové unie, muselo provádět hospodářskou politiku v souladu

s naplněním konvergenčních kritérií, což posílilo důvěryhodnost domácí poptávky.

Také byly sníženy úrokové sazby na podporu domácích investičních aktivit

a projevovala se cenová umírněnost a růst zaměstnanosti. Celosvětové zpomalení

ekonomického růstu se v roce 2001 projevilo tím, že HDP se nacházelo pod úrovni 3 %

tempa růstu.

Hrubý domácí produkt na hlavu (měřený ve standardech kupní síly)

pro srovnávání v rámci EU-15 byl po vstupu Španělska do Společenství charakterizován

rychlým růstem a v roce 1991 se ustálil na hodnotě 80.1 %. V posledních letech

(2003, 2004) se nachází nad hranicí 90 % úrovně EU-15.

Graf 17: HDP v PPS na hlavu, EU-15 = 100 (1986 – 2004)

Zdroj: www.europa.eu.int, vlastní úprava.


Jednou z hlavních příčin ekonomické recese v prvních letech roku 1990 byla

zvýšená ztráta konkurenceschopnosti španělských producentů. Inflační diferenciál

učinil pesetu neudržitelnou uvnitř fluktuačního pásma EMS, a proto bylo zapotřebí

změnit rozmezí fluktuace z +/- 6 % na +/- 15 %. Zvýšená inflace se také projevila

ve zvýšeném deficitu a nízké ziskovosti soukromého sektoru. V roce 1992

Maastrichtská smlouva ustanovila podmínky pro přijetí jednotné evropské měny

a jednou z nich bylo zajištění stability cenové hladiny. Pro splnění tohoto kritéria

španělská vláda pověřila centrální banku k lepšímu řízení měnové kontroly a také

48

vytvořila určité inflační zpomalení zejména v umírnění tempa mzdové úrovně.

Do roku 1998 Španělsko procházelo silným desinflačním procesem. To bylo

podporováno umírněným růstem cen, stabilní měnou a protiinflační politikou španělské

centrální banky. Ještě v první polovině 90. let centrální banka začala aplikovat novou

strategii měnové politiky a zaměřovala se na střednědobé kritérium při stanovování

inflace s vyhlídkou na stabilitu měnového kurzu. V roce 1998 se míra inflace měřená

CPI přiblížila k historické hodnotě 1.8 % růstu.

Graf 18: Tempo růstu CPI (1986 - 2004)


Španělská vláda si pro rok 2003 stanovila cíl v podobě 2 % růstu inflace měřené

indexem CPI. Na konci roku 2003 se však hodnota dostala na úroveň 2.8 % růstu a jako

kompenzaci za nesplnění cíle musela vláda splnit svůj slib a vyplatila navíc

943 miliónů EUR na penzích důchodcům.

Úroveň cenové hladiny Španělska se v letech 1991 a 1992 pohybovala na úrovni

kolem 91 % úrovně EU-25. Úroveň cenové hladiny se ve srovnání s předchozími lety

zvýšila (cca 77 % v roce 1986). Bylo to způsobeno zejména tím, že v první polovině 90.

let rostly ceny v sektoru služeb rychleji než v ostatních odvětvích ekonomiky a vznikl

rozpor mezi vyšším růstem produktivity práce v průmyslu než ve službách. Proto

mzdové náklady ve službách rostly rychleji než jejich produktivita práce a to vytvořilo

tlak na růst jejich cen a na skokové zvýšení cenové hladiny ve Španělsku.

V roce 1999 došlo k převedení odpovědnosti za měnovou politiku na Evropskou

centrální banku, v roce 2002 země Evropské hospodářské a měnové unie začaly

používat společnou měnu euro. Žádný z těchto faktorů se neprojevil v podstatném

49

zvýšení cenové hladiny Španělska a do dnešních dní se udržuje pod hranicí 90 %

úrovně EU-25. V roce 2004 byla na úrovni 89 % EU-25.

50

Graf 19: Úroveň cenové hladiny, EU-25 =100 (1986 - 2004)

Zdroj: www.europa.eu.int, vlastní výpočet.

3.2.3 Míra nezaměstnanosti, mzdová úroveň a produktivita práce

Zvyšující se podíl zahraničních investic podnícený liberalizací trhu práce

se odrazil v prvních letech ve Společenství ve zvýšené zaměstnanosti zejména v sektoru

služeb a ve stavebnictví. Míra nezaměstnanosti se z 21 % v roce 1986 snížila v roce

1991 na hodnotu 16.3 %. Tento pokles byl způsoben realizací několika vládních

programů na podporu zaměstnanosti a provedením reformy trhu práce v roce 1984,

která byla zaměřena na zavedení časově omezených pracovních smluv.

Důsledkem recese z 90. let došlo ke zvýšení nezaměstnanosti a do roku 1993

zanikla téměř polovina pracovních míst. Naopak v důsledku ekonomického růstu v roce

1997 rostla nabídka sezónních prací. Na trhu práce začalo docházet k dualitě mezi

stálými zaměstnanci, kteří měli při propouštění nárok na odstupné a sezónními, kteří

byli při nižší produkci propouštění bez náhrad a měli nižší výdělky. K tomu se od roku

1997 vytvořila opatření na sociální ochranu pracujících.

Nezaměstnanost je permanentním problémem Španělska. Mezi hlavní faktory

patří zejména nedostatečná kvalifikace zaměstnanců pro nové potřeby trhu. Španělská

vláda tak spolupracuje s Evropskou unií a usiluje prostřednictvím různých programů

o její snížení. V roce 2001 se dostala míra nezaměstnanosti na historicky nejnižší

hodnotu 10.5 %.

51

Graf 20: Míra nezaměstnanosti (1986 - 2004)


Zvýšená inflace a odborová vyjednávání v 90. letech měla dopad na intenzivní

zvýšení platů. V roce 1992 bylo pro zvýšení mezd uskutečněno řada protestů a bylo

prostávkováno 88 miliónů pracovních hodin. To se také odrazilo v růstu nominálních

mezd, které ve jmenovaném roce dosáhly 11.3 % tempa růstu. V roce 1993 se situace

zklidnila a do roku 2004 se tempo růstu udržuje kolem 4 %.

Graf 21: Tempo růstu nominálních mezd (1986 - 2004)


Produktivita práce na hodinu měla od roku 1986 mírně rostoucí tendenci,

pohybující se v roce 1986 na úrovni 16 EUR/hod a v roce 2004 se zvýšila

na 20.8 EUR/hod. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie byly sazby za

odpracované hodiny nižší. Španělsko je země s nižší produktivitou práce, a proto

52

si nemůže dovolit vysoké mzdy. Úroveň produktivity práce měřená pomocí HDP v PPS

na odpracovanou hodinu dosáhla v roce 2003 v případě Španělska 83.8 %48.

Graf 22: Produktivita práce na hodinu (1986 - 2004)


Produktivita práce je již několik let jednou z hlavních priorit španělské vlády.

V roce 2003 byl přijat Program opatření zaměřených na dynamizaci ekonomiky a růst

produktivity, který se zaměřoval na zlepšení produktivity a konkurenceschopnosti

španělské ekonomiky. Program je založen na třech pilířích. V prvé řadě se jedná

o podporu zaměstnanosti a reforma trhu práce, která byla zaměřena zejména na

zaměstnanost žen, která stále zaostává za ostatními zeměmi Evropské unie. Dalším

pilířem je rozpočtová stabilita a fiskální konsolidace a třetím je penzijní reforma

prostřednictvím dialogu se sociálními partnery a zvýšení investic do vědy a výzkumu.


Vláda socialistické strany PSOE prosazovala ideologii státu blahobytu, a proto

docházelo k rychlému zvyšování veřejných výdajů. V době recese (1992 – 1993) rostla

veřejná spotřeba a navíc byla doprovázena financováním příležitostných akcí. V roce

1992 se v Barceloně konaly Olympijské hry, v Seville byla výstava Expo a navíc

Madrid slavil titul „kulturního města“. Kombinace zvýšených veřejných výdajů a pokles

produktivity práce vyprovokovala zhoršení stavu veřejného rozpočtu.

V rámci revidovaného Konvergenčního programu byla provedena fiskální

stabilizace. Od roku 1992 veřejné výdaje mírně klesaly ze 46.2 % na HDP na hodnotu

48 Tabulka produktivity práce měřené pomocí HDP v PPS na odpracovanou hodinu za 15 zemí Evropské unie je uvedena v příloze.

53

42.2 % na HDP v roce 1997. Tento mírně sestupný trend si Španělsko udržuje

až do současnosti. V roce 2004 byl tento podíl na HDP v hodnotě 40.6 %. Veřejné

příjmy během celého sledovaného období měly stabilní trend pohybující se okolo 39 %

na HDP. V letech 1993 – 1995 veřejné příjmy rostly pomaleji než nominální HDP a to

bylo způsobeno poklesem odvodů příspěvků na sociálním zabezpečení. Navíc v roce

1996 byly veřejné příjmy zákonem sníženy o jedno procento. Téhož roku byla zvýšena

spotřební daň z alkoholu a tabáku. To přispělo k částečné kompenzaci snížených příjmů.

V roce 2004 je podíl veřejných příjmů na HDP v hodnotě 39.9 %.

Graf 23: Vývoj rozpočtů v % HDP (1986 - 2004)


Podíl veřejného dluhu na HDP začal růst od roku 1992 do roku 1996. Během

těchto 4 let narostl o více než 20%. V následujících letech docházelo k jeho snižování

a v roce 2004 se ustálil na hodnotě 49.1 % HDP.

Do roku 1998 se veřejný deficit udržoval pod hodnotou - 3 % HDP. V roce 1986

dosáhl - 6.3 % a v roce 1993 se prohloubil na maximum - 7 % HDP. Na konci 90. let

docházelo k větší rozpočtové disciplíně a deficit byl postupně snižován a kompenzován

příjmy z cestovního ruchu. V posledních pěti letech se deficit již nesnížil pod hodnotu

- 0.5 % HDP. V roce 2004 se ve Španělsku registruje deficit veřejných financích - 0.1 %

HDP.

54

Graf 24: Veřejný deficit v % HDP (1986 - 2004)


V období let 1996 – 2002 se španělská vláda zaměřila na rozpočtovou

konsolidaci, která byla jednou z podmínek maastrichtských kritérií pro členství

v Evropské hospodářské a měnové unii. V této době se uskutečnilo několik reforem.

Jednou z nich bylo vytvoření nového systému fiskální decentralizace, který dovoloval

větší kontrolu veřejných výdajů autonomních oblastí a zvyšování svěřených finančních

prostředků bylo ekvivalentní růstu HDP. Další reformou byla reorganizace veřejného

sektoru státních podniků. Jednalo se zejména o silný privatizační proces 47 podniků,

který přinesl do státní pokladny během 1996 – 2002 29,7 miliard EUR. Dalším krokem

ke zlepšení situace veřejného sektoru byla revize normativy týkající se sociálního

zabezpečení. Reformou se dosáhlo zejména zpřísnění podmínek k čerpání podpor

v nezaměstnanosti. Také bylo uplatněno opatření regulace financování sektoru

zdravotnictví. V roce 1998 došlo ke zvýšení výdajů na zdravotnictví a ke zvýšené

kompetenci regionů o nakládání těchto finančních prostředků.

Od roku 2000 docházelo ke snižování objemu výdajů státního rozpočtu. Mezi

prioritami španělské vlády ve výdajových kapitolách zůstávají kapitoly zdravotnictví,

sociálního zabezpečení a infrastruktura. V roce 2004 se snížil veřejný dluh na 49.1 %

HDP.

55


Po vstupu do ES Španělsko prožilo prudký nárůst přílivu kapitálu, který byl

způsoben následujícími faktory. Španělsko byla země s relativně nízkými pracovními

náklady a úrokový diferenciál znamenal snížení rizikové prémie pro investory, a tak

přilákal do země krátkodobý spekulativní kapitál.

Přímé zahraniční investice Španělska začaly mít dominantní místo na konci

90. let a s velkou expanzí v roce 2000. K roku 2004 byl podíl emitovaných investic

nižší, avšak výrazným objemem převyšoval přijaté přímé zahraniční investice. Citelný

odliv přímých zahraničních investic ze Španělska byl způsoben zejména existencí

nových trhů, zejména rozšířením Evropské unie o nové členské země s levnějšími

výrobními faktory. Dalším neméně významným vlivem bylo posílení eura a invaze

jihovýchodní Asie na světovém trhu.

Ve Španělsku se preferují přímé zahraniční investice v sektoru zemědělství,

energetickém průmyslu a projekty v cestovním ruchu na podporu regionů.

V zemědělství se podporují formou subvencí projekty zaměřené na zlepšení výrobní

struktury, zpracování výrobků a marketingovou činnost. Naopak přímé zahraniční

investice Španělska se týkají zejména chemického průmyslu (plasty a kaučuk),

potravinářského a automobilového. Byly emitovány zejména do zemí Evropské unie,

Spojených států amerických a Latinské Ameriky.

Tabulka 4: Přímé zahraniční investice emitované Španělskem (miliónech EUR)

2000 2001 2002 2003 2004*Evropská unie 17812 26855 16435 14858 4107Spojené státy americké 7165 1574 1077 1361 398Latinská Amerika 21369 6143 4297 906 3911* Údaje k 30.6. 2004; Zdroj: http://www.investinspain.org/GUIA-NEGOCIOS-ESPANOL-2005.pdf

Přijaté přímé zahraniční investice po vstupu do Společenství až do konce 90. let

dosahovaly objemů maximálně 20 miliard USD. V roce 2000 a 2002 se zvýšily do řádu

40 miliard USD. V roce 2004 přijaté investice se snížily na hodnotu 18.4 miliard USD.

Naopak emitované přímé zahraniční investice měly od konce 90. let rychlejší tempo

růstu. V roce 2000 Španělsko uskutečnilo řadu investičních záměrů v hodnotě

58.8 miliard USD. Poté dochází k mírnému oslabení, ale v roce 2004 dosáhly emitované

přímé zahraniční investice hodnoty 54.3 miliard USD.

56

Graf 25: Přímé zahraniční investice Španělska 1986 – 2004 (v miliónech USD)


Podle podílu přímých zahraničních investic na investicích EU-25 byla do roku

1997 převaha přijatých přímých zahraničních investic a pomalejší růst emitovaných.

V roce 1992 tvořily přijaté přímé zahraniční investice 17.19 % EU-25. V následujících

letech přijaté a emitované přímé zahraniční investice sledovaly podobný trend. V roce

2003 začaly svým podílem na EU-25 velmi rychle růst emitované přímé zahraniční

investice a v roce 2004 se podílely 19.39 % na aktivitách EU-25, zatímco přijaté jen

8.48 %.

Graf 26: Přímé zahraniční investice Španělska 1986 - 2004 (EU-25 = 100%)


57

3.2.6 Otevřenost a obchodní bilance

Zásadní dopad přistoupení Španělska do ES se odrazil také v zahraničním

obchodě. Integrace umožnila radikální obchodní liberalizaci, která se uskutečnila

v průběhu sedmi následujících let (1986 – 1993). Díky ní se Španělsko přeměnilo

v otevřenou ekonomiku. Část domácí poptávky, která nebyla tak efektivní

a konkurenceschopná, byla kryta dovozem z ES. V roce 1985 dovozy začaly pokrývat

kolem 9 % domácí poptávky a o deset let později již byly kryty 26 %. K roku 1995

se španělská situace v oblasti konkurenceschopnosti zlepšovala a začala se přibližovat

k průměru Evropské unie.

Recese v 90. letech způsobila nerovnováhu obchodní bilance. Peseta

se za doprovodu zvýšené inflace začala zhodnocovat a španělští producenti buď

nedokázali konkurovat svými výrobky nebo jim bylo zakázáno umísťovat zejména

rostoucí množství zemědělské produkce na evropský trh. Zhoršila

se konkurenceschopnost španělských exportéru, a proto v roce 1993 muselo dojít k řadě

devalvacím pesety.

V období let 1996 – 1998 docházelo k přebytkům na účtě obchodní bilance díky

přebytkům na účtě služeb. V následujících letech až do současnosti Španělsko vykazuje

záporné saldo obchodní bilance. V roce 2004 byl tento schodek také nejhorší

v porovnáním z ostatními zeměmi Evropské unie, která jako celek dosáhla přebytku

114.8 mld. EUR. Deficit obchodní bilance byl především způsoben nízkou

konkurenceschopností španělských producentů a oslabením jejich vývozních

schopností.

Graf 25: Vývoj obchodní bilance v období 1986 – 2004 (v miliónech EUR)

58


Podíly importu na HDP se do roku 1994 udržovaly pod hranicí 20 % HDP,

přičemž hodnoty exportu (kromě roku 1986) byly ještě v nižších hodnotách. V roce

1995 došlo k téměř vyrovnaným podílům. Od roku 1998 se začal více zvyšovat podíl

importu než exportu a docházelo k pomalému prohlubování záporného salda obchodní

bilance.

Graf 26: Podíl exportu a importu v % HDP (1986 - 2004)


Z pohledu teritoriální struktury exportu a importu je zřejmé, že vstupem do

Evropského společenství se vnější spolupráce orientuje zejména na členské země EU.

V exportu se podílejí 70.3 %. Vedle ní mají v významné zastoupení země: Latinská

Amerika (6.5 %), USA (4.3 %), země Východní Evropy (3.6 %) a ostatní země Asie

(2.6 %).

Graf 27: Teritoriální struktura exportu (1998)


59

V teritoriální struktuře importu, kromě významného podílu zemí Evropské unie

(68.4 %) , jsou dále v zastoupení země Asie (7.1 %), USA (5.3 %), země Latinské

Ameriky (3.9 %), země Středního Východu (2.9 %) a Východní Evropy (2.1 %).

Graf 28: Teritoriální struktura importu (1998)


60

Závěr

Vztahy Španělska s Evropským společenstvím začaly nabývat významu

až v 60. letech 20. století, kdy Španělsko podalo první žádost o přičlenění. Žádosti

nemohlo být vyhověno, protože země nebyla založena na demokratických principech.

K opětovnému zahájení rozhovorů došlo o dva roky později a výsledkem byla

Preferenční dohoda z roku 1970. V roce 1979 proběhl další vyjednávací proces,

Španělsko bylo podrobeno analýze Komise, zda je připraveno pro vstup do

Společenství. Výsledky byly pozitivní a po 11 letech od pádu diktatury generála Franka

se Španělsko stalo 1. 1. 1986 členem ES. Po vstupu do ES byla situace na politické

scéně více disciplinovaná a nedocházelo k politickým bojům, jako tomu bylo

v minulých letech. V ekonomické oblasti nebyly první roky ve Společenství

jednoduché, protože bylo nuceno provést řadu ekonomických reforem. Avšak výsledky

během posledních pěti let byly nejlepší z celé historie. Členství ve Společenství přispělo

k modernizaci a rozvoji regionální politiky, došlo k posílení investic do lidského

kapitálu, snížily se sociální rozdíly a naopak se zvýšila životní úroveň. V rámci

Evropského společenství (dnes Evropské unie) disponuje s možností podílet se na

jednotlivých politikách, mít vliv při uzavírání dohod, navrhovat cíle v rámci

předsednictví v Radě ministrů nebo rozvíjet spolupráci s ostatními členskými zeměmi.

Ekonomický vývoj Španělska před vstupem do ES byl značně ovlivněn důsledky

světové hospodářské krize v 30. letech, občanskou válkou a diktaturou generála Franka.

Stabilizační program přispěl k určitému ekonomickému oživení, avšak expanze

španělské ekonomiky nastala až po vstupu do Evropského společenství. V souvislosti

se vstupem do Evropské hospodářské a měnové unie, Španělsko dosáhlo větší

konvergence k ostatním zemím Unie a tempo hospodářského růstu se stabilizovalo.

Také podle HDP na hlavu v PPS je zřejmý velký rozdíl před vstupem a po vstupu do

ES. Zatímco v období 1970 – 1985 se hodnota pohybovala v rozmezí 50 – 60 %,

po vstupu do ES hodnota rostla až k 90 % úrovně EU-15 v roce 2004.

Míra inflace měřená indexem spotřebitelských cen dosahovala v období před

vstupem do Společenství vysokých hodnot a v roce 1978 byla naměřena rekordní

hodnota 24.3 % průměrného ročního růstu. Již se vstupem španělské pesety do ERM

v roce 1989 se míra inflace snížila a průměrný roční růst dosahoval nejvýše 7 %.

61

Zejména se vstupem Španělska do Hospodářské a měnové unie byla míra inflace více

disciplinovaná a po roce 1998 se pohyboval její průměrný roční růst pod úrovní 3.6 %.

Úroveň cenové hladiny před vstupem do Společenství se ve Španělsku pohybovala

kolem 65 - 80 % úrovně EU-25. Po vstupu do Společenství se cenová hladina Španělska

přiblížila úrovni EU a dosahovala úrovně 80 - 90 % EU-25.

Problém nezaměstnanosti se ve Španělsku objevuje v 80. let 20. století a dodnes

je tématem velmi aktuálním a diskutovaným. V době přistoupení do Společenství se

míra nezaměstnanosti pohybovala kolem 20 %. Na snižování nezaměstnanosti se

podílely zejména tyto faktory: španělská vláda uskutečňovala řadu opatření a reforem

pracovního trhu, příliv přímých zahraničních investic podpořil vznik nových pracovních

míst a realizované programy Evropské unie ve spolupráci se španělskou vládou sloužily

k lepší přípravě absolventů a rekvalifikaci pracovníků. V posledních pěti letech se míra

nezaměstnanosti udržuje kolem 10 - 11%.

Mzdová úroveň před vstupem do Společenství byla ovlivněna zejména

tripartitním jednáním, která byla zavedena v roce 1977 a vyvolávala tlaky na zvyšování

mezd. Španělsko si však nemůže dovolit rychlé zvyšování mezd, a to ani po vstupu do

ES, protože tomu neodpovídá produktivita práce.

Veřejný sektor byl před vstupem do Společenství ve srovnání s ostatními

průmyslovými zeměmi malý a vládnoucí politické strany se odhodlaly k lepšímu

poskytování veřejných služeb, k větší sociální ochraně a deficit veřejného rozpočtu

se začal prohlubovat. Se vstupem Španělska do Hospodářské a měnové unie se objevila

nutnost dodržování disciplíny v oblasti veřejných rozpočtů a potřeba konsolidace

veřejných financí. Od vstupu do ES Španělsko přijalo do svých rozpočtů téměř

105 miliard EUR ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Díky těmto pomocím

Španělsko nebylo odkázáno jen na vlastní finanční prostředky a mohlo uskutečnit

programy na rozvoj regionů a modernizaci infrastruktury.

K liberalizaci pohybu kapitálu ve Španělsku došlo až v roce 1989, proto také

investiční aktivita v předchozích letech dosahovala nízkých objemů. Efektem integrace

Španělska do Společenství bylo zaznamenán do roku 1997 zvýšený příliv přímých

zahraničních investic, které dovolily zvýšit zaměstnanost a posílit restrukturalizaci

podniků. V následujících letech se situace začala měnit na úkor levnější pracovní síly

v jiných zemí a do popředí se dostávají přímé zahraniční investice Španělska zejména

v automobilovém průmyslu.

62

V oblasti zahraničního obchodu byla před vstupem do Společenství důležitá

Preferenční dohoda z roku 1970, která dovolila postupné odstraňování bariér a dovolila

lepší spolupráci se zeměmi ES. Španělsko však bylo zemí spíše uzavřenou a minimální

vnější spolupráce byla podmíněna jen politickými důvody. Po vstupu se situace změnila

a došlo k velkým změnám v oblasti teritoriální struktury dovozu a vývozu. Během

deseti let (od roku 1985) se dovozy zvýšily o téměř 45 % a vývozy o 20 %. Právě

zvýšené dovozy se dnes projevují v prohlubování záporného salda obchodní bilance.

Diplomová práce, jejímž cílem bylo zhodnotit dopady vyplývající z integračního

procesu, zkoumala vývoj Španělska před vstupem a po vstupu do ES a zaměřovala se

jak na situaci politického prostředí, tak na ekonomický vývoj. Porovnáním výchozí

situace, tedy před vstupem do ES, se situací Španělska jako jedné z členských zemí ES

můžeme říct, že integrace Španělska do Evropského společenství byla významná pro

jeho dnešní postavení. Mezi permanentní výsledky patří lepší mobilita pracovních sil a

snížená nezaměstnanost, zvýšená domácí poptávka, zvýšená intenzita v oblasti

spolupráce se zeměmi Evropské unie, snížení reálných úrokových sazeb v rámci

Evropské hospodářské a měnové unie, restrukturalizace a podpora regionů

prostřednictvím fondů Unie. Na druhou stranu je třeba říci, že Španělsko během svého

vývoje nedokázalo efektivně využit všech možností ke zlepšení vlastních technologií a

k podpoře vědy a výzkumu. Nedostatečné výsledky byly také dosaženy v oblasti

školství, kde lidský kapitál stále není dobře připravován pro nové potřeby pracovního

trhu.

Španělsko by mělo zvolit cestu specializace a nejenom se spoléhat na zahraniční

obchod založený na komparativních výhodách. Také prostředky strukturálních fondů

budou více směřovány novým členským zemím. Španělsko by mělo počítat s těmito

riziky a mělo by si zvolit efektivní strategii svého vývoje, aby si přinejmenším udrželo

současnou pozici na evropském trhu.

63

Cizojazyčné resumé

La entrada de España en la Comunidad Económica Europea en el año 1986

supuso la consecución de un gran logro historico. En los años 70 del siglo 20, España

era un país muy cerrado, inestable y caracterizado por luchas políticas. La situación

se cambió con el nuevo sistema democrático y con la constitución del año 1978. España

se transformó en la monarquía constitucional y garantizaba los derechos humanos y la

libertad. La situación de hoy ya está estable. Con la entrada a la Comunidad Económica

Europea en el año 1986 se abandonó la época de aislamiento y se habrían las puertas a

nuevas oportunidades. Para los primeros años en la Comunidad habian sido necesarios

ajustes dolorosos de economía española pero su última década ha vivido uno de los

mejores momentos económicos de su historia. España empenzó a ocupar la posición del

país fiable y del socio comercial en el nivel europeo e internacional.

Este trabajo se trata de la evaluación de las consecuencias que se han derivado

de la Comunidad Económica Europea (hoy Unión Europea) para la economía española.

El objetivo principal del trabajo es hacer una comparación de dos épocas desde el punto

de vista de los acontecimientos históricos, políticos y económicos. Las consecuencias de

la Unión Europea son mayormente positivas. Se mejoró la nivel de vida, se eliminó las

diferencias sociales entre cuidadanos. La moneda única euro ayudó a estabilizar los

tipos de interéses e incentivó a la demanda nacional y las inversiones en el sector

inmóvil. Con los fondos europeos se ha mejorado la política para disminuir el

desempleo, mejorar la cualificación de los españoles y también las finanzas están

orientadas a las regiones menos desarolladas. Uno de los puntos negativos es el

aprovechamiento modesto de las posibilades para formar y especificar la tecnología

y apoyar a la investigación y el desarollo. Hay que decir, que el futuro de España en la

Unión Europea está amenazado. La economía española se debe concentrar para formar

una estrategia específica y no solo tener comercio basado en las ventajas comparativas.

También se tiene que dar cuenta, que los fondos europeos, los cuales aprovechaba en

muchos años, van a ser dirigidos a nuevos países de la Unión Europea.

64

4 Seznam použitých pramenů a literatury

Monografie

[1] ABRAHAM, F. Economics of the International Business, Leuven: Catholic

University, 1996.

[2] BALASSA, B. Teorie ekonomické integrace, Praha: Svoboda, 1966, 328 s.

ISBN 25-124-66.

[3] CARLOS F. MOLINA DEL POZO España en la Europa Comunitaria: Balance

de 10 años., Madrid: Editorial centro de studios Ramón Reces, s. a., 1995, 559 s.

ISBN 84-8004-181-1.

[4] CARRERAS A., TAFUNELL X. Historia Económica de la España

Contemporánea, Barcelona: A & M Gráfic, Santa Perpetua de Mogoda, 2004,

s. 399- 433. ISBN 84-8432-502-4.

[5] HAAS, E. The Uniting of Europe: Political, Social and Economic Forces

1950 - 1957, Califormia: Stanford University Press, 1958, 552 s.

ISBN 0804705151.

[6] CHALUPA, J. Stručná historie států, Španělsko, Praha: Libri, 2005, 214 s.

ISBN 80-7277-281-3.

[7] JÍLEK, J. Metody mezinárodního srovnávání, Praha: VŠE, 1996, 53 s. ISBN 80-

7079-942-0.

[8] KADEŘÁBKOVÁ, A. Úvod do ekonomické analýzy, Praha: VŠE, 2001, 158 s.

ISBN 80-245-0184-8.

[9] MITRANY, D. The Functional Theory of Politics, London: Martin Robertson,

1975, 294 s.

65

[10] MOLINA JOSÉ LUIS M. Una visión macroeconómica de los 25 años de la

vigencia de la constitución española, Madrid: Banco de España, 2003, 45 s.

ISSN 1696-2222.

[11] PINDER, J. Evropské společenství - unie, Praha: Nadace Jiřího z Poděbrad, 1994,

258 s. ISBN 80-901281-2-2.

[12] ROSAMOND, B. Theories of European Integration, London: Macmillan Press,

2000, 232 s. ISBN: 0-333-64716-5.

[13] SLANÝ, A. A KOL. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha:

C. H. Beck, 2003, 375 s. ISBN 80-7179-738-3.

[14] SPINELLI, A. The Growth of the European Movement since the Second World

War., New York: Johns Hopkins Press, 1972, 106 s. ISBN 3895868183.

[15] ŠREIN, Z. Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha: VŠE, 2000,

369 s. ISBN 80-7079-946-3.

[16] ZLÝ, B. Evropská unie v přelomovém období, Karviná: Obchodně podnikatelská

fakulta SU, 2002, 204 s. ISBN 80-7248-149-5.

[17] ŽÁK, M. A KOL. Velká ekonomická encyklopedie, Praha: Linde, 1999, 769 s.

ISBN 80-7201-172-3.

[18] ŽÁK, M., NĚMCOVÁ, I. Hospodářská politika. Praha: Grada Publishing, 1997,

231 s. ISBN 80-7169-462-2.

Internetové zdroje

[19] Banco de España, Informe anual 1998, Madrid: Banco de España, 1999, ISSN

0067-3315, Url: http://www.bde.es.

66

http://www.bde.es/

[20] Banco de España, Informe anual 2004, Madrid: Banco de España 2005, ISSN:

1579 – 8615. Url: http://www.bde.es.

[21] Boletín económico de ICE n° 2847, Madrid: Ministerio de industria, turismo y

comercio 2005.

[22] DELGADO GARCÍA L. J. Resultado de las elecciones, Madrid: Universidad

Complutense 1995. Url: http://www.vespito.net.

[23] ESCRIBANO GONZÁLEZ F. Revista de Comercio exterior. Integración y

relaciones exteriores: la experencia española, Madrid: Universidad Nacional de

Educación a Distancia, 2000. Url: http://revistas.bancomext.gob.mx.

[24] MARTÍN, C. Integración económica y convergencia real: lecciones de la

experencia de España en la Unión económica y monetaria europea,

Washington: Banco Interamericano de Desarollo, 2001. Url: http://www.iadb.org/

int/drp/esp/red1/documentos.

[25] Nacional del Boletín Oficial del Estado, Más Europa, Programa de la Presidencia

Española de la Unión Europea, Madrid: Ministerio de la presidencia, 2001, M-

54997/2001, Url: http://www.mpr.es/ue 2002.

[26] Statistical Annex of European Economy, European Commission, Autumn 2005,

ECFIN/REP/50886/2005-EN, http://www.europa.eu.int.

Elektronické zdroje

[27] Internetové stránky Královského institutu Elcano mezinárodních a strategických

studií (Real Instituto Elcano de Studios Internacionales y Estratégicos)

Url: http://www.realinstitutoelcano.org

[28] Internetové stránky Českého velvyslanectví v Madridu.

Url: http://www.mzv.cz/madrid

67

http://revistas.bancomext.gob.mx/rce/sp/articleReader.jsp?id=10&idRevista=45

[29] Internetové stránky Evropské komise.

ANNUAL MACROECONOMIC DATABASE AMECO.

Url: http://www.europa.eu.int/comm/economy_finance

[30] Internetové stránky Evropské komise.

EUROSTAT.

Url: http://epp.eurostat.cec.eu.int

[31] Internetové stránky Evropského parlamentu

Url: http://www.europarl.eu.int

[32] Internetové stránky Internetové encyklopedie WIKIPEDIA.

Česká verze: Url: http://www. cs.wikipedia.org

Španělská verze: Url: http://www.sp.wikipedia.org

[33] Internetové stránky Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM

Url: http://www.europeum.org

[34] Internetové stránky Konference OSN v oblasti obchodu a rozvoje.

FOREIGN DIRECT INVESTMENT DATABASE.

Url: http://www.unctad.org.

[35] Internetové stránky Ministerstva hospodářství a financí (Ministerio de Economía y

Hacienda)

Url: http://www.mineco.es

[36] Internetové stránky Španělského statistického úřadu (Instituto Nacional de

España)

Url: http://www.ine.es

[37] Internetové stránky Virtuální ekonomické knihovny a multimediální interaktivní

encyklopedie (Biblioteca Virtual de Economía y Enciclopedia Multimedia

Interactiva)

68

Url: http://www.eumed.net/cursecon/index.htm

69

Seznam tabulek a schémat

Tabulky

Tabulka 1: Přehled kritérií věcného vymezení a ukazatelů...............................................2

Tabulka 2: Změna zaměstnanosti ve struktuře hospodářství (1940 – 1975).....................2

Tabulka 3: Plnění konvergenčních kritérií Španělska pro vstup do Evropské hospodářské a měnové unie...............................................................................................2

Tabulka 4: Přímé zahraniční investice emitované Španělskem (miliónech EUR)............2

Schémata

Schéma 1: Výsledky voleb červen 1977...........................................................................2

Schéma 2: Výsledky voleb do Evropského parlamentu (20.2. 2005)...............................2

70

Seznam grafů

Graf 1: Tempo růstu reálného a nominálního HDP (1970-1985)......................................2

Graf 2: HDP v PPS na hlavu, EU-15 = 100 (1970 – 1985)...............................................2

Graf 3: Tempo růstu CPI (1970 – 1985)...........................................................................2

Graf 4: Úroveň cenové hladiny, EU-25 = 100 (1970 – 1985)...........................................2

Graf 5: Míra nezaměstnanosti (1970 - 1985)....................................................................2

Graf 6: Tempo růstu nominálních mezd (1970 - 1985).....................................................2

Graf 7: Produktivita práce na hodinu (1978 - 1985).........................................................2

Graf 8: Veřejný deficit v % HDP (1970 - 1985)...............................................................2

Graf 9: Vývoj veřejných rozpočtů v % HDP (1978 - 1985)..............................................2

Graf 10: Přímé zahraniční investice Španělska 1970 – 1985 (v miliónech USD)............2

Graf 11: Přímé zahraniční investice Španělska 1970 – 1985 (EU-25 = 100%)................2

Graf 12: Podíl exportu a importu v % HDP (1978 - 1985)...............................................2

Graf 13: Vývoj obchodní bilance v období 1978 - 1985 (v miliónech EUR)...................2

Graf 14: Teritoriální struktura exportu (1985)..................................................................2

Graf 15: Teritoriální struktura importu (1985)..................................................................2

Graf 16: Tempo růstu reálného a nominálního HDP (1986 - 2004)..................................2

Graf 17: HDP v PPS na hlavu, EU-15 = 100 (1986 – 2004).............................................2

Graf 18: Tempo růstu CPI (1986 - 2004)..........................................................................2

Graf 19: Úroveň cenové hladiny, EU-25 =100 (1986 - 2004)..........................................2

Graf 20: Míra nezaměstnanosti (1986 - 2004)..................................................................2

Graf 21: Tempo růstu nominálních mezd (1986 - 2004)...................................................2

Graf 22: Produktivita práce na hodinu (1986 - 2004).......................................................2

Graf 23: Vývoj rozpočtů v % HDP (1986 - 2004)............................................................2

71

Graf 25: Přímé zahraniční investice Španělska 1986 – 2004 (v miliónech USD)............2

Graf 26: Přímé zahraniční investice Španělska 1986 - 2004 (EU-25 = 100%).................2

Graf 25: Vývoj obchodní bilance v období 1986 – 2004 (v miliónech EUR)..................2

Graf 26: Podíl exportu a importu v % HDP (1986 - 2004)...............................................2

Graf 27: Teritoriální struktura exportu (1998)..................................................................2

Graf 28: Teritoriální struktura importu (1998)..................................................................2

72

5 Seznam zkratek

CEDA Confederación Española de Derechas Autónomas (Španělská

konfederace autonomních pravicových stran)

CPI Consumer Price Index (Index spotřebitelských cen)

EHS Evropské hospodářské společenství

ERM Mechanismus směnných kurzů

ES Evropské společenství

ESUO Evropské společenství uhlí a oceli

ESVO Evropské společenství volného obchodu

ETA Euskadi ta Askatasuna (Ozbrojená skupina autonomní oblasti Baskicka)

EU Evropská unie

EU-15 Evropská unie složená z 15 členských zemí

EU-25 Evropská unie složená z 25 členských zemí

EUR euro

EURATOM European Atomic Energy Community (Evropské společenství pro

atomovou energii)

HDP Hrubý domácí produkt

NATO North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická aliance)

OECD Organization for Economic Cooperation and Development (Organizace

pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

OSN Organizace spojených národů

PPS Purchasing Power Standard (Standard kupní síly)

PSOE Partido Socialista de Obrero Español (Španělská socialistická dělnická

strana)

UCD Unión de Centro Democrático (Unie demokratického středu)

73

Seznam příloh

Příloha 1 - Makroekonomické výkonnostní ukazatele (1970 - 2004)

Příloha 2 - Inflace, cenová a mzdová úroveň, nezaměstnanost, produktivita práce

(1970 - 2004)

Příloha 3 - Veřejný sektor v % HDP (1978 - 2004)

Veřejný deficit v % HDP (1970 – 2004)

Příloha 4 - Ukazatele otevřenosti ekonomiky a saldo obchodní bilance (1978 - 2004)

Příloha 5 - Vývoj přímých zahraničních investic (1970 - 2004)

Příloha 6 - Teritoriální struktura exportu a importu (1985, 1998)

Příloha 7 - HDP v PPS na odpracovanou hodinu relativně v EU-15=100

Příloha 8 - Tempo růstu reálného HDP (1970 - 2004)

HDP v PPS na hlavu vůči EU-15 (1970 - 2004)

Příloha 9 - Tempo růstu CPI (1970 - 2004)

Úroveň cenové hladiny vůči EU-25 (1970 - 2004)

Příloha 10 - Míra nezaměstnanosti (1970 - 2004)

Produktivita práce na hodinu (1978 - 2004)

Příloha 11 - Veřejný dluh, veřejné příjmy a výdaje na HDP

Saldo obchodní bilance (1970 - 2004)

Příloha 12 - Přímé zahraniční investice (1970 - 2004)

Příloha 13 - Hlavní hospodářské politiky uplatňované během procesu integrace

Španělska do Evropské unie

74

Příloha 1

Makroekonomické výkonnostní ukazatele (1970 - 2004)

Tempo růstu reálného HDP

Tempo růstu nominálního HDP HDP v PPS na hlavu2

1970 4.3 10.0 49.81971 4.7 13.3 49.71972 8.1 17.1 52.61973 7.8 20.5 54.71974 5.6 22.3 60.21975 0.5 17.6 61.01976 3.3 20.3 59.61977 2.9 26.9 58.21978 1.5 22.4 57.31979 0.0 17.0 62.41980 1.3 14.9 58.81981 -0.1 12.2 58.01982 1.2 15.0 58.11983 1.8 13.9 52.01984 2.3 12.8 54.31985 2.3 11.1 55.01986 3.3 14.5 55.81987 5.5 11.8 57.21988 5.1 11.3 60.61989 4.8 12.1 65.81990 3.8 11.4 68.91991 2.5 9.7 80.11992 0.9 7.7 80.01993 -1.0 3.5 79.61994 2.4 6.4 79.31995 2.8 7.8 79.51996 2.4 6.0 79.91997 4.0 6.4 80.11998 4.3 6.8 81.61999 4.2 7.0 84.62000 4.2 7.8 84.32001 2.8 7.1 85.32002 2.0 6.6 87.42003 2.5 6.7 90.82004 2.7 6.5 90.5

Poznámka: Uvedeno v procentních změnách .1 HDP ve standardech kupní síly na hlavu, EU-15 = 100. Zdroj: www.bde.es, www.europa.eu.int, vlastní úprava.

Příloha 2

Inflace, cenová a mzdová úroveň, nezaměstnanost, produktivita práce (1970 - 2004)

CPITempo růstu průměrných

nominálních mezdNezaměstnanost

Produktivita práce Cenová úroveň2

vůči EU-25=100na hod1 %

změna1970 5.7 9.4 2.6 - - 66.41971 8.1 13.6 3.2 - - 65.81972 8.3 17.7 2.7 - - 67.51973 11.4 18.3 2.4 - - 69.31974 16.3 21.3 2.9 - - 74.11975 17.0 22.5 4.3 - - 74.91976 14.9 23.4 4.7 - - 74.51977 24.3 26.8 5.1 - - 73.31978 19.7 24.8 6.9 11.5 4.5 73.81979 15.7 19.1 8.6 11.9 3.5 83.71980 15.5 17.3 11.4 12.8 7.3 79.21981 14.6 15.5 14.0 13.3 4.0 78.51982 14.4 13.8 15.9 13.7 3.1 78.61983 12.2 13.9 17.3 14.3 3.7 70.71984 11.3 10.4 20.1 15.2 6.4 74.51985 8.8 9.2 21.5 15.8 4.0 75.71986 8.8 9.5 21.0 16.0 1.2 76.51987 5.2 7.1 20.2 16.1 0.63 76.51988 4.8 7.5 19.2 16.5 2.48 80.21989 6.8 7.4 17.2 16.9 2.42 85.81990 6.7 10.1 16.2 16.9 0.00 88.71991 5.9 10.1 16.3 17.3 2.37 91.11992 5.9 11.3 18.4 17.7 2.31 91.51993 4.6 7.4 22.7 18.1 2.26 84.41994 4.7 3.7 24.1 18.6 2.76 80.71995 4.7 3.7 22.9 18.9 1.61 85.41996 3.6 4.5 22.2 19.3 2.12 87.01997 2.0 2.3 20.8 19.6 1.55 85.11998 1.8 2.8 18.7 19.7 0.51 84.61999 2.3 2.7 15.7 19.9 1.02 83.82000 3.4 3.8 13.9 20.1 1.01 84.42001 3.6 4.0 10.5 20.2 0.50 85.92002 3.5 4.0 11.4 20.5 1.49 86.02003 3.0 4.3 11.3 20.6 0.70 87.32004 3.0 4.0 10.9 20.9 1.10 89.0 Poznámka: Uvedeno v procentních změnách .1 V konstantních cenách (EUR). 2 Úroveň cenové hladiny jako podíl HDP směnného kurzu (EUR) a HDP v PPS. Zdroj: www.bde.es, www.europa.eu.int, vlastní úprava a výpočty.

Příloha 3

Veřejný sektor v % HDP (1978 –2004)

Veřejný dluh

Příjmy Veřejné výdajeCelkem Fiskální Celkem Školství Zdravotnictví Sociální

zabezpečení Ostatní

1978 13.4 26.2 24.6 27.6 - - - -1979 15.4 27.4 25.7 28.7 - - - -1980 16.8 29.0 27.2 31.3 - - - -1981 20.5 30.6 28.5 34.1 3.0 4.3 13.9 12.91982 25.6 30.6 28.5 35.8 - - - -1983 30.9 32.6 30.6 37.0 - - - -1984 37.0 32.6 31.0 37.7 - - - -1985 42.2 34.0 31.8 40.3 3.6 4.4 14.0 18.31986 43.6 34.6 31.1 39.9 3.6 4.3 13.6 18.41987 43.9 36.3 32.6 39.2 3.8 4.4 13.3 17.81988 40.2 36.3 32.2 39.9 3.8 4.5 13.4 18.11989 41.7 37.9 34.0 41.1 3.9 4.8 13.3 19.11990 43.6 38.2 33.9 42.1 4.0 4.9 14.1 19.11991 44.3 39.1 34.0 43.5 4.2 5.2 15.0 19.11992 46.8 40.8 35.9 44.6 4.3 5.7 15.9 18.71993 58.4 40.7 34.8 47.0 4.7 5.6 15.4 21.21994 61.1 39.7 34.6 46.2 4.6 5.6 15.3 20.71995 64.0 38.4 33.6 45.0 4.6 5.2 14.3 21.01996 68.2 38.8 34.0 43.7 4.6 5.3 14.3 19.51997 66.6 39.0 34.4 42.2 4.5 5.4 14.1 18.11998 64.6 39.1 34.7 42.1 4.5 5.4 13.7 18.51999 63.1 39.0 35.4 40.2 4.4 5.3 13.4 17.12000 60.5 39.0 35.9 39.8 - - - -2001 56.8 39.1 35.7 39.7 - - - -2002 53.8 39.5 36.5 40.1 - - - -2003 50.7 40.0 36.2 39.6 - - - -2004 49.1 39.9 36.3 40.6 - - - -Zdroj: www.bde.es Vlastní úprava

Veřejný deficit v % HDP (1970 – 2004)

Veřejný deficit v % HDP1970 0.7 1982 -5.6 1994 -6.41971 -0.6 1983 -4.7 1995 -6.51972 0.3 1984 -5.4 1996 -4.81973 1.1 1985 -5.8 1997 -3.11974 0.2 1986 -6.3 1998 -3.01975 0.0 1987 -3.8 1999 -1.11976 -0.3 1988 -3.4 2000 -0.91977 -0.6 1989 -3.7 2001 -0.51978 -1.7 1990 -4.3 2002 -0.31979 -1.6 1991 -4.5 2003 0.01980 -2.6 1992 -4.1 2004 -0.11981 -3.9 1993 -7.0


Příloha 4

Ukazatele otevřenosti ekonomiky a saldo obchodní bilance (1978 – 2004)

Import zboží a služeb1

Export zboží a služeb1

Stupeň otevřenosti1

Export zboží a služeb2

Import zboží a služeb2 Saldo2

1978 13.6 14.3 27.9 10100 9700 4001979 13.9 14.1 28.0 11700 11500 2001980 17.2 14.8 32.0 14100 16400 -23001981 19.0 16.9 35.8 18000 20300 -23001982 19.4 17.6 37.0 21600 23900 -23001983 20.6 19.8 40.3 27700 26600 11001984 20.1 22.1 42.2 34900 31800 31001985 19.9 21.6 41.5 38000 34900 31001986 17.0 18.8 35.9 37900 34300 36001987 18.5 18.4 36.8 41300 41500 -2001988 19.3 17.9 37.2 44900 48300 -34001989 20.6 17.2 37.8 48200 57900 -97001990 19.7 16.3 36.0 50900 61700 -108001991 19.6 16.3 35.9 55900 67100 -112001992 19.7 16.8 36.4 61900 72500 -106001993 19.1 18.3 37.4 70000 73000 -30001994 21.2 21.0 42.2 85400 86000 -6001995 22.8 22.6 45.4 99000 99800 -8001996 23.4 23.9 47.3 110900 108500 24001997 25.7 26.7 52.5 132200 127200 50001998 27.2 27.2 54.4 143900 143500 4001999 28.8 27.5 56.3 155500 162800 -73002000 32.4 30.1 62.6 183700 197500 -138002001 31.6 29.9 61.5 195000 205600 -106002002 30.0 28.5 58.5 197700 208200 -105002003 28.7 26.4 54.9 205621 223214 -175932004 29.7 25.6 55.0 215291 245532 -30241

Poznámka: 1 V % HDP. Stupeň otevřenosti měřen jako podíl celkového objemu zahraničního obchodu na HDP. 2 v milionech EUR. Zdroj: www.bde.es, vlastní úprava.

Příloha 5

Vývoj přímých zahraničních investic (1970 - 2004)

PZI přijaté ve Španělsku

(v milionech USD)

PZI emitované Španělskem

(v milionech USD)

Podíl na investicích EU-25 = 100%PZI přijaté ve

Španělsku (v %)PZI emitované

Španělskem (v %)1970 222.0 43.0 4.30 0.851971 202.0 25.0 3.44 0.431972 268.0 37.0 4.15 0.531973 390.0 52.0 4.07 0.471974 358.0 85.0 2.89 0.751975 682.6 169.9 6.96 1.631976 477.6 192.7 5.99 1.541977 607.7 115.5 5.19 0.891978 1178.2 101.8 8.85 0.591979 1396.8 132.8 8.20 0.461980 1492.7 310.8 6.95 1.301981 1706.8 271.2 10.43 1.041982 1782.7 511.1 12.53 3.311983 1622.4 243.2 10.94 1.371984 1771.8 248.4 22.31 1.141985 1967.8 250.2 12.55 0.961986 3450.6 377.6 15.73 0.801987 4570.7 745.3 12.15 1.061988 7020.6 1234.7 12.15 1.361989 8428.4 1473.4 10.90 1.341990 13983.6 3522.2 14.30 2.691991 12492.8 4442.1 15.27 4.191992 13352.6 2191.6 17.19 2.121993 8563.9 2839.5 10.68 3.031994 9432.2 4180.1 11.29 3.461995 8288.5 4796.0 6.41 3.011996 9308.2 6829.8 7.48 3.721997 8625.5 13923.8 6.05 6.181998 14847.9 21205.7 5.27 5.031999 17674.0 41850.0 3.52 5.782000 39969.5 58793.4 5.74 7.232001 27912.6 32605.1 7.30 7.512002 43695.5 36453.9 10.39 9.482003 29012.8 30807.1 8.57 8.272004 18361.2 54245.8 8.48 19.39

Zdroj: www.unctad.org, vlastní výpočty.

Příloha 6

Teritoriální struktura exportu a importu 1 (1985, 1998)

Země Export v % Import v %1985 1998 1985 1998

Evropská unie 53.94 70.30 39.16 68.43Japonsko 1.30 0.94 3.42 2.70USA 10.04 4.32 10.90 5.25Kanada 1.03 0.48 0.42 0.35Austrálie 0.54 0.44 0.60 0.30Latinská Amerika 4.76 6.54 11.06 3.88Mexiko 1.01 1.03 5.76 0.73Mercosur 0.77 2.47 3.24 1.56Argentina 0.42 1.15 0.93 0.62Brazilie 0.26 1.18 2.09 0.89Středomoří 11.70 5.57 17.46 4.87Magreb 2.50 1.79 3.67 1.61Alžír 0.68 0.58 2.81 1.01Maroko 1.20 0.87 0.60 0.44Tunisko 0.62 0.33 0.26 0.16Střední Východ 8.15 2.66 13.56 2.85Turecko 1.04 1.12 0.23 0.40Východní Evropa 3.65 3.58 2.46 2.12Visegrádská čtyřka 0.45 1.76 0.54 0.87Zbytek Asie 4.22 2.59 3.21 7.12Jih Afriky od Sahary 3.56 1.43 12.34 2.66

Poznámka:1 podíl na celkovém exportu a importu. Zdroj: www. revistas.bancomext.gob.mx

http://revistas.bancomext.gob.mx/rce/sp/articleReader.jsp?id=10&idRevista=45

Příloha 7

HDP v PPS na odpracovanou hodinu relativně v EU-15=100

Země 1994 2003EU 15 100.0 100.0Belgie 127,5 120,2Dánsko 100,1 103,7Finsko 94,7 92,5Francie 116,4 123,1Irsko 90,8 114,1Itálie 112,1 103,6Lucembursko 130,6 124,9Německo 105,1 104,5Nizozemí 115,8 112,9Portugalsko 51,5 58,7Rakousko 101,6 101,4Řecko 66,2 75,1Španělsko 86,8 83,8Švédsko 96,3 96,2Velká Británie 83,6 89,8

Zdroj: www.europa.eu.int

Příloha 8

Tempo růstu reálného HDP (1970 - 2004)


HDP v PPS na hlavu vůči EU-15 (1970 - 2004)

Zdroj:www.europa.eu.int, vlastní úprava.

Příloha 9

Tempo růstu CPI (1970 - 2004)


Úroveň cenové hladiny vůči EU-25 (1970 - 2004)

Zdroj: www.europa.eu.int, vlastní výpočty.

Příloha 10

Míra nezaměstnanosti (1970 - 2004)


Produktivita práce na hodinu (1978 - 2004)


Příloha 11

Veřejný dluh, veřejné příjmy a výdaje na HDP (1978 - 2004)


Saldo obchodní bilance (1970 - 2004)


Příloha 12

Přímé zahraniční investice (1970 - 2004)


Příloha 13

Hlavní hospodářské politiky uplatňované během procesu integrace Španělska do Evropské unie

Oblasti politiky Typ příslušné reformy Nástroje Výsledky

Politika obchodní

Postupné odstraňování obchodních bariér;Liberalizace přímých zahraničních investic.

Celní odzbrojení (1986-92);Splnění kolem 300 stanovených směrnic Jednotného aktu pro sjednocení evropského trhu

(1987-92).

Růst exportů a importů (deficit obchodní bilance);Intenzivní příliv přímých zahraničních investic;Rostoucí internacionalizace podniků.

Politika průmyslováPodpora reorganizace průmyslových podniků a opatření na posílení konkurenceschopnosti.

Subvence na podporu reorganizace vyspělejších průmyslových sektorů; Různé pomoci horizontálního charakteru na zlepšení kvality produktivních vstupů (lidský kapitál a technologie).

Snížení počtu tradičních sektorů a zlepšení produktivity;Zlepšení technické a kvalitativní stránky produktů.

Politika měnováZvýšená koordinace pro dosažení jednotné měnové politiky se společnou měnou euro.

Přistoupení do Evropského měnového systému (1989);Zákon uznávající nezávislost Španělské centrální banky (1994);Neodvolatelně stanovený kurz měny v rámci mechanismu směnných kurzů a jednotně aplikovaná měnová politika Evropské centrální banky (1999).

Splnění konvergenčních kritérií potřebných pro účast v Evropské hospodářské a měnové unii.

Politika finanční Dokončení procesu liberalizace finančního systému.

Liberalizace trhů cenných papírů a vytvoření Národní komise pro cenné papíry (jako dohlížející organizace);Liberalizace bankovních úrokových sazeb;Vznik Fondu pro poskytování záruk na deposita;Veškerá oprávnění Španělské k regulaci a dohlížení finančního sektoru;Zrušení kontrol kapitálových transakcí.

Modernizace finančního systému;Snížení stupně zprostředkování ve finančním systému;Prevence a případné řešení bankovních krizí.

Politika fiskální

Aplikování „státu blahobytu“ (do začátku 90. let);Zlepšení efektivnosti při řízení veřejných příjmů a výdajů;Zvýšení objemu vybíraných daní;Reformy pro zlepšení pružnosti a efektivnosti pracovního trhu.

Postupné reformy pro aplikování přímého vybíraní daní;Zavedení přidané hodnoty IVA = Impuesto al Valor Agregado (1986);Decentralizace v oblasti výdajů a fiskální příslušnost regionálních vlád;

Snížení rozpočtového deficitu;Zlepšení poskytování veřejných služeb;

Problémy s udržením vyrovnaného rozpočtu.

Politika pracovního trhuPodpora zaměstnanosti, zvláště skupin: ženy, mládež, dlouhodobě nezaměstnaní.

Zavedení více typů pracovních smluv;Zrušení tzv. pracovních uspořádání (systém, který znemožňoval funkční a geografickou pohyblivost pracovních sil);Aplikování aktivní politiky zahrnující také subvence;Opatření na dosažení zvýšené decentralizace v kolektivním vyjednávání.

Snížení míry nezaměstnanosti;Zvýšení sezónní zaměstnanosti.

Politika vzdělávací Svobodný přístup k výuce.Bezplatné a závazné školství pro děti do 16 let;Univerzitní zákon z roku 1983.

Podstatné zvýšení úrovně vzdělání na všech stupních.

Politika technologiePodpora vědy a výzkumu;Zesílit přenos vědeckých pokroků do podnikové praxe.

Zákon na podporu vědy a technologie z roku 1986;Národní plány vědeckého výzkumu a technologického rozvoje;Programy na podporu rozšíření nových informačních a komunikačních technologií.

Větší soustředěnost v oblasti vědy a výzkumu;Technologická modernizace podniků;

Přesto všechno sektor technologie je nedostatečný.

Politika liberalizace a ochrana hospodářské

soutěže

Deregulace velmi intervenovaných trhů;Potlačení monopolů (v oblasti plynu, telefonních služeb, dopravy, atd.) a podpora volné soutěže.

Vytvoření Úřadu na ochranu hospodářské soutěže;Vytvoření Nezávislých regulativních orgánů (v oblasti energie a telekomunikací);Privatizační proces veřejných podniků.

Zvýšení konkurence.

Pouze mírné snížení cen.

Zdroj: MARTÍN, C. Integración económica y convergencia real: Lecciones de la experencia de Espana en la Unión económica y monetaria Europea, Url: http://www.iadb.org/int/drp/esp/red1/documentos, vlastní úprava.

Date post:	23-Feb-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Dopady členství v Evropské unii na španělskou … · Web viewUno de los puntos negativos es el...

Documents