DORIS WEINER působí u vídeňskéhoVolkstheater již 38 let. Svou kariéru zača-la jako tanečnice, zpěvačka a herečka.Nyní působí převážně jako režisérkaa vede pobočku vídeňského Volkstheater,která působí na scénách v okrscích Vídně(Volkstheater der Bezirken). V pátek jsmena hlavní scéně mohli vidět její nejnovějšírežii hry Pravda od Floriana Zellera.

JJaakkéé jjssoouu vvaaššee ddoojjmmyy zz hhrraaddeecckkééhhoo ffeess--ttiivvaalluu??Přijeli jsme ve čtvrtek večer a první dojembyl, co je to za krásné město. Předtímjsem o něm četla a dívala jsem se nafotky. Jsme opravdu nadšeni, bydlíme tadyna náměstí a je to trochu jako jiný svět.Fascinuje mě, že tu není žádný provoz,

všude jsou lidé, grily, stany, kde se dáposedět a popít, k tomu ta hudba, je tuskutečně jedinečná atmosféra. Pocházímze země, kde je v každém sebemenšímměstě jeden obchod vedle druhého, jedensupermarket vedle druhého, jeden oděvnířetězec vedle druhého. Je tak krásné jítměstem, ve kterém to tak není, kde setahle celá konzumní šílenost nekoná.

MMěěllii jjssttee ppřříílleežžiittoosstt vviidděětt nněějjaakkéé ppřřeedd--ssttaavveenníí??Dva kolegové byli včera večer naDechovce a nerozuměli ani slovo, přestojim to přišlo skvělé. Bylo to velmi hlasitéa velmi živé, jenom neměli tušení, o co jde.Z nás bohužel nikdo neumí česky.

JJaakk jjssttee oobbjjeevviillii ddrraammaattaa PPrraavvddaa oodd ffrraann--ccoouuzzsskkééhhoo ddrraammaattiikkaa FFlloorriiaannaa ZZeelllleerraa??Ředitel Volkstheater, Michael Schotten-berg, viděl tuto hru v Berlíně. Vrátil sezpět a řekl: „To musíme bezpodmínečněhrát!“. Pak jsme si ji přečetli a řekli jsme:„Jo, to musíme hrát.“ Je to opravdu velmimladý autor, a i když má tak typickyněmecké jméno, Florian Zeller, je to rodi-lý Pařížan. Hra je o vztazích a manželskénevěře.

ZZpprraavvooddaajjeecc ppřřiinnááššeejjííccíí ddeennnníí ppoohhlleedd zz pprrvvnníí lliinniiee

XXXX.. mmeezziinnáárrooddnnííhhoo ffeessttiivvaalluu vv HHrraaddccii KKrráálloovvéé..

KKlliiccppeerroovvoo ddiivvaaddlloo HHrraaddeecc KKrráálloovvéé tthheeaattrree@@kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz

wwwwww..kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz2299.. ččeerrvvnnaa 22001144 -- čč..9

Pokračování na str. 3

HADRIÁN

V listu najdete:Str. 2 – Glosárium

Str. 2 – Fotooko festivalové historie

Str. 4 – Glosárium

Str. 5 – Lucie Málková: Slovo nadsázkav maďarštině neexistuje

Str. 6 – Zuzana Onufráková: Činoherákjako první láska

Str. 6 – Jsem FAGI

Str. 7 – Open Air

Č A S T O L Ž E M E , A B Y C H O M D R U H É U Š E T Ř I L I

2014

osmý den na Regionech. Hůř se vstává,ale když se to povede, stojí to za to. Ptal semě redaktor Vajnar z ČT, proč do Hradcepořád jezdím. Inu, člověk tady vidí, copřes rok díky návalu povinností zanedbala potká spoustu kolegů a kamarádů,které vídá zhusta už jen na festivalu.Hrůza, jak se všichni virtuálně sdílíme amálo skutečně vidíme! Proto je festivalpro mě hlavně setkání.Začíná to zpravidla už u snídaně. Dnesranní „brífink“ s ikonou festivaluSergejem Fedotovem: Že je to výročí, vzals sebou na festival tentokrát i syna.Poprvé v Čechách, poprvé v Evropě.A je jako u vytržení! Sergej mu hrdě uka-zuje všechna místa, kde kdy něco spá-chal, skoro každý centimetr nese sto-py Fedotovových dobrodružství, ať už

s Divadlem u Mostu či s klicperovskýmMistrem a Markétkou... Jeho divadlohrálo na festivalu ze všech zahraničníchnejčastěji. Úplně první zájezd před dvace-ti lety mu otevřel nejen srdce hradeckých,potažmo českých diváků, ale taky dveředo Evropy. Po Hradci následovala víc jakstovka pozvání.Spolu si notujeme, že na festivalu je důle-žité nejen to, jak jednotlivé představeníuspěje samo o sobě, ale taky, jak fungujev rámci kontextu. A to je pro mě na letoš-ním festivalu snad to nejcennější (bylomu to ostatně dáno od začátku do vínku),že se tu potkává izraelské představenío hledání nové země zaslíbené s kosov-ským představením o hledání cesty z fa-natismu k porozumění, prokletí básníciv mladoboleslavském balení s osvícen-cem Diderotem ve francouzštině, finskékotě s libereckým beránkem a sloven-

skými prasátky, líná babička s Hamletem,rakouská nevěra s moravskou Maryšou,Strýček Váňa s Gagarinem, Big Beatless Terne Čhave a Laco Deczi s Mastixem,Marie Antoinetta s Velkou mořskou vílou,Havel třikrát jinak, slovenské iluze s dra-čími triky, dechovka s tuniským tane-čníkem, Dolls i Idolls, visegrádská bílákáva o vzájemném soužití a tolerancis estonskými lesními skřítky, VladimírJust s tuniským profesorem Jamoussima já konečně zas po roce třeba s LuciíBulisovou… A taky je pro mě velmi milépotkávat se se všemi mladými budoucímikolegy v Hadriánovi. Všechna tahle set-kání znamenají přinejmenším nadějnévyhlídky. A to přece na jeden festival nenívůbec málo!

M I LÝ D E N Í Č K U ,

2 Neděle 29. 6. 2014 HADRIÁN

SSTTÁÁLLOO TTOO ZZAA TTOO??Po představení Psáno do písku (Západočeskédivadlo Cheb) jsem se šel podívat na rakouskouinscenaci Die Wahrheit (Pravda). Usadil jsemse do novinářské první řady vedle svého festi-valového spolubydlícího. Dali jsme se do řeči,až přišla na přetřes otázka: „A co jsi už dneskaviděl?“. Opáčil jsem, že jdu zrovna z Besedy,kde jsem viděl Psáno do písku. Načež jsemdostal velmi záludnou otázku: „Stálo to za to?“Zaprvé, nevím o představení, jehož shlédnutí bybyla ztráta času. Když už nic jiného, člověk seaspoň dozví, jak se divadlo dělat nedá. S tímtovědomím by se slušelo odpovědět pouze: „Ano,stálo to za to.“ . Poněvadž jsem ale očekával dalšíotázky na kvalitu hereckého výkonu, celistvostpříběhu nebo scénografii, začal jsem vysvětlovatjednotlivé klady a zápory inscenace.Upřímně řečeno, Psáno do písku se asi nezařadína můj seznam „nenechte si ujít“. V podstatě ne-nabízí nic převratného a inovativního. Ale jedná seo poctivě zpracované a předvedené monodrama.Nabízí neotřelý náhled na život a smrt herečkya zpěvačky Laďky Kozderkové. Nepopisuje životchronologicky od začátku do konce, ale různáobdobí prohazuje, takže inscenace začíná nasmrtelné posteli v nemocnici, pokračuje posmrt-nými komentáři rodiny a známých, načež se před-staví zpěvaččiny začátky a osobní život. Jediná

osoba na jevišti - když nepočítáme klavíristu –Klára Štěpánková bravurně zvládá jednotlivé situ-ace, jak v rovině vážné, tak v rovině komické. Zezávěje okvětních růžových lístků postupněvyhrabává různé čepice a klobouky jako atributysvého života, dále představí mužskou figurínu,suplující její manžele. S několika drobnými, takř-ka nepostřehnutelnými potížemi zvládá i zpívanéparty.Inscenace dobře pracuje se znakem, obrazy sidotváří divák sám svou fantazií, z drobných vizuál-ních podnětů a z mluveného slova. Jde o řemeslněpovedenou inscenaci – takovou, která sicenenadchne, ale ani neurazí.

--jjaakk--

KKDDYYŽŽ JJEE PPRRAAVVDDAA LLEEŽŽ„Kdyby všichni říkali pravdu, znamenalo by tokonec civilizace!“ Říká postava Michaela vehře Die Wahrheit (česky Pravda) a celý sál sesměje. Možná je ale tato výpověď něco víc nežjenom vtipná hláška. Možná je pravdaskutečně něco, co je nám lidem nepřirozenéa co nás může zničit. Vždyť co jiného námsděluje Platónovo podobenství o jeskyni nežpoznání, že pravdy bolí a život v klamu je pronás vlastně mnohem pohodlnější.To rozhodně platí pro Michaela (RomanSchmelzer). Už půl roku podvádí svou ženuLaurence (Martina Stilp) s Alice (Pippa Galli) -manželkou svého nejlepšího přítele Paula (PaulMatić). Netrápí ho pocit viny, na rozdíl od Alice,

která se chce svému muži ke všemu přiznat.Což ale Michael nehodlá v žádném případědovolit (nakonec, byl by to on, kdo by bylv největším maléru) a Alici přesvědčí, aby nicneříkala. Navíc souhlasí s jejím návrhem odjetna společný víkend. Oba si zařídí alibi a odje-dou do jakéhosi malého hotelu. Málem všech-no praskne, když Paul a Laurence rozhodnousvé drahé polovičky pomocí mobilů zkontrolo-vat. Všechno ale zachrání Michaelův skvělýimitátorský výkon, při kterém napodobí Alicinutetičku. Vrátí se poklidně domů, jako by se nicnestalo. Pak se ale Michael dozví, že Paul uždávno všechno ví a navíc, že spí s Laurence.Když se jde Michael vyzpovídat Laurence,ukáže se, že ta o jeho poměru neměla anitušení a s Paulem nic nemá. Vypadá to, žedesetileté manželství je ztraceno, ale nakonecsi Michael a Laurence slíbí, že od této chvíle sina věky budou už jen lhát.Hra formou komedie předkládá divákovi témapravdy a lži a jak ovlivňují naše životy. Tato dvo-jice je tolikrát překroucena, sežvýkána a vy-plivnuta, že nakonec ani nevíme, kde začíná leža končí pravda. Dokonce i postavy reagujínaopak - kdo by měl být naštvaný, je napros-to v klidu, a kdo by se měl kát a prosit o od-puštění, všem kolem sebe spílá. Samozřejmě, žev první řadě tato nerovnováha vyvolá smích, alev druhém plánu se za ní může skrývat sdělení,že pravda nás nutí chovat se nenormálně,

Árpád Schilling, 2002 Zouglou, 2002

Jiří Lábus, 2002 Anna Freimanová, Vlasta Chramostová a Ota Sládek, 2001

G L O S Á R I U M

Pokračování na str. 4

F O T O O K O F E S T I VA L O V É H I S T O R I E

HADRIÁN Neděle 29. 6. 2014 3

To téma samo o sobě je už hodně opo-třebované, a přesto se mu podařilo znovuho nakopnout takovým směrem, že sečlověk může smát, a přitom ví, že se jednáo vážné téma. Navíc jsou tam skvělé role,to je také vždy důležité.

JJaakkéé jjssoouu rreeaakkccee ppuubblliikkaa??Dobré. Když hrajeme v okrscích, tak jsemkaždý večer na kase, prodávám lístkya mám přímý kontakt s publikem.

VVyy pprrooddáávvááttee llííssttkkyy??Ano, prodáváme lístky a předplatné a předkaždým představením mám také krátkýproslov. Volkstheater je takový rodinnýpodnik. Jednou ke mně přišli staří lidé,kteří říkali: „To mně tak připomíná mojemládí…“ Zasáhlo to opravdu všechnyvěkové kategorie. Manželská nevěra jevšeobecně platné téma, ale lidé se mohoustrhat smíchy.

JJee ttoottoo ttéémmaa ppllaattnnéé ii pprroo vvááss oossoobbnněě??Každý člověk se s tímto tématem někdyzaobíral. Já už jsem v této situaci takébyla, když jsem podvedla svého manželaa doufala, že na to nepřijde. Už je todávno. Teď už nepodvádím. Otázka je, dojaké míry dokáže člověk milovat dva lidisoučasně a kdy je pravda pro toho druhé-ho tak bolestná, že je lepší ji neříct. A záro-veň, co to znamená pro vzájemnou důvě-ru, když jeden druhého obelhává. Je to téma, které jde hodně do hloubky.Často lžeme proto, abychom druhého uše-třili. Co to pomůže, když řeknu nějakémuz kolegů: „Ty máš dneska opravdu ránu!“;radši řeknu „Dobře vypadáš!“. Sice si tonemyslím, ale jeho to potěší a mě to nebo-lí. Samozřejmě ale existují hranice, proto-že když to dojde až ke ztrátě důvěry, můžeto skutečně zničit vztahy. Toto je ale typic-ky francouzské pojetí. Francouzi to témaberou úplně jinak, než my.

VV ččeemm jjee rroozzddííll aa ččíímm mmyyssllííttee,, žžee ttoo jjee??Myslím, že to má v Německu a v Rakous-ku co do činění s katolickou vírou. U Fran-couzů je sexualita brána s mnohem většílehkostí. Když se jeden s manželů vyspís někým jiným, není to zdaleka nic takhrozného. Skoro jako by to k partnerskýmvztahům patřilo. Je to znát i ve hře Pravda,nebo když se díváte na francouzské filmy.Pro Rakušany znamená nevěra kata-strofu.

NNaa ččeemm vváámm ppřřii iinnsscceennoovváánníí PPrraavvddyy zzvvllááššťťzzáálleežžeelloo??Snažila jsem se spolu s kolegy docílit leh-kosti Francouzů. Shlédli jsme řadu fran-couzských filmů, zaměřili jsme se i na ges-tiku a mimiku – ne snad, abychom jekopírovali, ale potřebovali jsme je mít tro-chu v povědomí. Aby to nebyla žádná plyt-ká komedie, jakým říkáme plácačka do

stehen. Myslím, že se nám podařilo dosáh-nout jemného humoru.

PPůůvvooddnněě jjssttee ttaanneeččnniiccee,, hheerreeččkkaa aa zzppěěvvaa--ččkkaa,, jjaakk kk ttoommuu ddooššlloo,, žžee jjssttee zzaaččaallaarreežžíírroovvaatt??Volkstheater založil kurz pro učitele herec-tví, který jsem absolvovala a na závěrjsme měli scénický večer – tak jak to dělákaždá herecká škola. Inscenovala jsemtam pár scén a tehdejší ředitel mi řekl: „Tybys měla režírovat!“ A tak to začalo. Bavímě to. A zdá se, že mi to jde docela dobře.

MMáá vvaaššee ppřřeeddcchhoozzíí pprraaxxee iinntteerrpprreettkkyy vvlliivvnnaa zzppůůssoobb vvaaššíí rreežžiiee??Ano, to ano. Umím se lépe vcítit do obav apotíží, které herci mají. Mnoho jich mázejména v počáteční fázi sklon k tomu,chtít umět všechno hned. Jsou netrpěliví apříliš spěchají. Sice umějí text, ale ještěpostavou sami nejsou. Pak se násilímpokoušejí dosáhnout něčeho, co jednodu-še potřebuje čas. Díky tomu, že mám s he-rectvím osobní zkušenost, mám s ostat-ními herci trpělivost. Často říkám: „Nech sičas, ještě to není dobré, ale to nevadí.“ Také herce nenutím k ničemu, co bynechtěli dělat. Na druhou stranu ale takyčlověk někdy musí umět říct pozor! Vidímtě zvenku, a tak mohu lépe než ty sámposoudit, co máš dělat. Ale i to známz druhé strany a musím říct, že mě vždyc-ky fascinuje, na co na všechno si hercitroufnou. A říkám si, to bych asi nikdynezvládla. Ale když jsem pak sama najevišti, je to samozřejmě zase jinak. Je toúplně jiná pozice. Samozřejmě, že někdečlověk také něco předehraje, aby upřesnil,co myslí, ale to není moc dobré. Jde o de-monstraci a ne o to, aby to člověk sámzahrál. Vlastně se mi nikdy nestalo, abychsi řekla: tohle by se vlastně mělo hrát tak-hle. Je to jednoduše oddělené. Něco zcelajiného. Má to také co dělat s tím, že jsempatnáct let působila jako učitelka herectví.Učiteli musí jít skutečně jen o žáka a neo vlastní ego.

CCoo vváámm vv ppoozziiccii rreežžiisséérrkkyy ppřřiijjddee zzvvllááššttěěddůůlleežžiittéé??Myslím, že je důležité mít herce rád. Cožneznamená, že by jim člověk měl bezustání říkat, jak jsou velkolepí. Ale prostěse na ně naladit, brát je vážně, respekto-vat, k ničemu je nenutit – to také častovídám, ale nemám pocit, že by z toho vzni-kaly ty nejlepší výsledky. Ale jedno je třebak tomu dodat - každé představení, každýrežisér je vždy jen tak dobrý, jak jsou dobříjeho herci. Je rozhodující, kdo hraje, nekdo sedí dole a režíruje. Je to o hercích.

JJssttee ppřřííssnnáá??Myslím, že ne. Ale vím přesně, co chci. Toano.

VVěěnnuujjeettee ssee tteeďď vvýýhhrraaddnněě rreežžiiii,, nneebboo zzáárroo--vveeňň ii hhrraajjeettee??

Ještě hraji. Minulý rok jsem hrála v insce-naci Doris day. Hodně se v ní zpívá a pub-likum ji přijalo velmi dobře. To byla největ-ší výzva posledních let. Předtím jsem hrálamatku ve Skleněném zvěřinci, takže velmirozdílné věci.

JJaakk ddlloouuhhoo zzůůssttaanneettee vv HHrraaddccii aa ccoo mmáátteejjeeššttěě vv pplláánnuu??Dnes máme představení a zítra dopolednev jedenáct už jedeme. Večer se trochupoohlédneme po tom, co se tady děje, alebohužel máme velmi málo času. Mám alevelkou chuť přijet sem někdy jen tak. Třista kilometrů opravdu není moc daleko.

LLiinnddaa SSttrraauubb

pokračování ze str. 1Pravda

oproti lži, která jako taková podporuje při-rozené chování. Možná, že je to jenom mojesnaha hledat ukrytý smysl v něčem, co není nicjiného než kompilace gagů a hlášek, ale insce-naci Die Wahrheit, kterou na festivalu uvedlvídeňský Volkstheater, nelze upřít jistou půso-bivost.

--jjaakk--

KKDDOO NNEEZZNNÁÁ BBUULLLLEERRBBYYNN??Je vůbec možné o Back to Bullerbyn napsat něconového? Je to první představeni Športnikov.Abychom byli přesní, bylo vytvořeno už před jejichformálním založením a je známé značné částičeské veřejnosti. Určitě o něm bylo už mnoho na-psáno. Již poněkolikáté patří představení do pro-gramu mezinárodního festivalu v Hradci Královéa já se pokusím představit ho trošku jinak. Jak jeto možné? Bullerbyn vznikl ve Slovinsku v lout-kovém divadle v Mariboru v době, kdy jsem tambyl zaměstnán jako zvukař také já.Vy Češi máte ve Slovinsku zvláštní postavení. Jakbyste neměli. Už věky trávíme letní dovolenouspolečně, většinou u chorvatského moře. Z ma-lých kulturních rozdílů se v průběhu času pomalustávají stereotypy. A rušit stereotypy je vždyckyzábava. Většina z vás asi neví, ale z Mariboru seobčas stane malá česká kolonie. V jednom z barů

se docela pravidelně konají české večery a v Lout-kovém divadle v Mariboru občas tvoří češtídivadelníci. To byl také případ před třemi lety,když vznikalo představení Back to Bullerbyn. Brzypotom se narodili Športniki.Co se tehdy v roce 2011 skutečně stalo? Nejprvenám nebylo nic jasné. Na chodbách se pohybovalineznámí lidé oblečení v šedých teplácích,ponožkách a sandálech. Češi!? Sportovci?! Cotady dělají a proč jim chutná slovinské pivo?Věděli jsme, že na velkém jevišti vytváří slovinskýkolektiv pod taktovkou českého režiséra před-staveni „Zakaj?“. Ve stejném čase se něco jinéhopřipravovalo na malém jevišti. Tam byli Češi vevětšině a nám nebylo nic jasné. Z jeviště přicházelhluk, hlasy, hrčení, zvuky kytary a flétny…A pak byla generálka. Předtím jsem neznalpříběh. Nejen já, ale ani většina ostatních diváků.Děti z Bullerbynu ve Slovinsku nejsou zdaleka takznámým titulem jako v České republice. Alepokud jde o představení – něco tak jednodu-chého, efektivního a poctivého nemohlo nechatnaše hlavy chladné. Byla to skutečně česko–slovinská pocta idylickému dětství a magii, kteráho obklopuje.

ZZoorraann PPeettrroovviičč

VVTTIIPPNNÝÝ II VVÁÁŽŽNNÝÝ KKAABBAARREETTS kabarety se v poslední době doslova roztrhlpytel. Kabaret Shakespeare, Kabaret Hrabal,Kabaret Kainar nebo Kabaret Kafka se snaží for-mou kabaretu zpracovat život a dílo slavných

(a povětšinou již mrtvých) osobností, protožepřece „Život je kabaret“ a o to víc život slavných.Kladu si ale otázku: Je kabaret se svým komickýma nevážným náhledem skutečně nejlepší forma,jak takové životy zobrazit? Například Kafkův životměl do kabaretu jen velmi daleko. Naproti tomupro inscenaci Havlova života zdá se být žánrkabaretu jako stvořený. Alespoň takový pocitjsem si odnesl z inscenace Velvet Havel podlepředlohy Miloše Orsona Štědroně. Před divákemse začne odvíjet soubor komických obrazů,prokládaný šansony, rockovými peckami, protest-songy a rapem, to celé v rámci natáčení bijákuMilošem Havlem, strýcem Václava Havla.Komičnost je postavená zejména na narážkáchk osobě Václava Havla, popřípadě jeho dalšíchspolupracovníků. Herci nijak nepřehrávají, ne-snaží se o vtipnost za každou cenu, ale s veškerouvážností předvádějí svoje role, což v kontrastu sezmiňovanými narážkami ještě přidává na ko-mičnosti.Už při premiéře Velvet Havel Na zábradlí bylonarváno, stejně tak na blízkých reprízách a takév Hradci bylo hlediště plné. Tedy až na místo hnedvedle mě, rezervované na Paní J. Stejnou prázd-notou zela i ostatní reservé, to ale jen do chvíle,než je zaplnili dychtiví novináři. Nějak mi nejde dohlavy, proč si někdo zarezervuje místo v divadle(což, jak předpokládám je výraz toho, že chce hruvidět) a nakonec nepřijde. Tak jako tak, Paní J.o hodně přišla, protože tak vtipné a zároveň vážnépředstavení se jen tak nevidí.

--jjaakk--

4 Neděle 29. 6. 2014 HADRIÁN

G L O S Á R I U Mpokračování ze str. 2

...přes Divadlo Na zábradlí až po Klicperovo divadlo: Anežka Kubátová, Dora Viceníková a David Drábek.

Festivalová sobota v obrazech – od Studia Hrdinů přes Divadlo Na zábradlí...: Karel Dobrý, Marie Spurná a Petr Jeništa.

LUCII MÁLKOVOU považuji za jednu z nejodvážnějších českýchrežisérek. Nebojí se nejistoty, do neznáma se vrhá po hlavě, nikolivvšak bezhlavě. Vážím si její snahy objevovat nové autory, třeba zapropagaci francouzské dramatiky či maďarského divadla ji jednoučeká řád. Tuto sezonu jsme mohli v Divadelních novinách číst jejíkomentáře k současnému dění v rubrice 3SES3, na podzim připra-vuje v Divadle Na zábradlí přehlídku maďarského divadla v Praze.Před lety se jako studentka DAMU přihlásila s Honzou Tošovskýmk festivalu Tvůrčí Afrika a dodnes naše spolupráce trvá. V listopaduchystáme s Lucií během festivalu Nad Prahou půlměsíc palestinsko-izraelský dvoják: hru pro Gazu od Caryl Churchillové Sedm židov-ských dětí a odpověď na ni od Israela Horovitze What strong fencesmake. Na festival do Hradce Lucie Málková přijíždí se svou „viseg-rádskou“ divadelní skupinou Lakmusz Csoport/ Divadlo unlimiteda inscenací o xenofobii a toleranci White coffee.

JJaakk ssee ttoo ssttaannee,, žžee ssee ččeesskkáá rreežžiisséérrkkaa rroozzhhooddnnee rreežžíírroovvaattvv MMaaďďaarrsskkuu?? Souhra šťastných náhod, řekla bych. Režírovat nebo žít v Bu-dapešti nebylo mým rozhodnutím ani cílem, prostě se to tak staloa děje dál. Protože to vypadá, že po odstěhování „na zkoušku“ sev Budapešti usadím natrvalo.

JJee nněějjaakkýý rroozzddííll mmeezzii „„dděělláánníímm““ ddiivvaaddllaa vv PPrraazzee aa vv BBuuddaappeeššttii?? Myslím, že v principu ne. Divadlo je svébytný uměleckýžánr a spíš než na lokaci záleží na lidech. V každém městě lzenalézt osobnosti nadané a inspirativní stejně jako divadelníkynepřejícné a nevstřícné. Pominu-li jazyk, je to v podstatě to samé.Vůně jeviště po odehraném představení je všude stejná.

MMoohhllaa bbyyss ppřřeeddssttaavviitt vvaaššii ddiivvaaddeellnníí sskkuuppiinnuu?? Skupinu Lakmusz Csoport vytvořilo v roce 2009 pět absolventůrežie budapešťské univerzity. K nim se o rok později připojila sku-pina herců, absolventů maďarské divadelní univerzity z rumun-ského Targu Mures. Od té doby vytvořili zhruba jednu inscenaciročně, většinou vypovídající o nějakém aktuálním problé-mu v Maďarsku. Samozřejmě se jedná o nezávislou tvůrčí skupinu, která je zcelazávislá na grantech z maďarského ministerstva kultury. To ale

přerozděluje peníze velmi zvláštním způsobem a v podstatě sou-vislou činnost takových skupin neumožňuje. White Coffee jsmemohli vytvořit pouze a díky koprodukci s naším českým DivadlemUnlimited, pražskou MeetFactory a díky mezinárodnímu viseg-rádskému fondu.Co se herců týče, je to velmi zajímavé – všichni se narodili v Sed-mihradsku, což je část Rumunska, která před rokem 1918 patři-la Maďarsku a Trianonskou smlouvou z roku 1920 bylaMaďarsku odejmuta. Dvě z hereček pocházejí z měst, kde žije až90% Maďarů. I přesto většina z herců pocítila na vlastní kůži, coto je být součástí menšiny, včetně všech negativních jevů. I o tomje koneckonců naše představení.

JJaakk vvzznniikkllaa iinnsscceennaaccee WWhhiittee ccooffffeeee??Původně jsme se měli zabývat již napsaným českým textem natéma etnických menšin, rasismu a pravicového extremismu, aleještě než jsme se pustili do inscenování, rozhodli jsme se onatémata hlouběji prozkoumat, a to včetně našich vlastních zážit-ků. V průběhu týdne jsme sesbírali hodně inspirativních materi-álů o současné situaci v Maďarsku a také jsme vzájemně žaslinad vlastními historkami. Na konci týdne proto zcela logickyvyvstala otázka, zda se raději nevydat cestou autorského divadlanež interpretovat daný text. Nakonec jsme se rozhodli pro vlastní,osobní a autentickou výpověď. Žánrově jde o koláž situací –rekonstrukcí vlastních zážitků.

KKddee vvššuuddee hhrraajjeettee aa ss jjaakkýýmmii rreeaakkcceemmii??Předpremiéru jsme měli v pražské MeetFactory, která se minuléléto stala naším druhým domovem. Bylo to spíš takové zkušebníuvedení, dále jsme na inscenaci pracovali v prostoru bývalé pro-tiletadlové základny nedaleko Budapešti. Tam se odehrála i pre-miéra. Paradoxně od té doby jsme maďarské představení o Ma-ďarsku v Maďarsku nehráli.Původní záměr byl, abychom představení uváděli pod hlavičkoujednoho nezávislého produkčního domu především pro publikumze středních škol, ale to se nakonec nezdařilo. Nicméně objelijsme země, kde žije početná maďarská menšina, tedy Srbsko,Rumunsko a Slovensko. Zajímavé je, že v těchto oblastech lidéreagovali mnohem aktivněji a otevřeněji. Asi proto, že na rozdílod zhýčkaných budapešťských intelektuálů jsou v Srbskunebo v Rumunsku tato témata součástí každodenního života.V srbském Novém Sadu se po skončení jedné reprízy diskuzeproměnila v jakési vyostřené politické fórum, kde si divácinavzájem spílali. To mě těšilo. Letos se chystáme znovu doRumunska a na Ukrajinu, což bude v kontextu současné politickésituace určitě zajímavé.

JJaakk vviiddííšš ssoouuččaassnnéé mmaaďďaarrsskkéé ddiivvaaddlloo??Je těžké odpovědět v krátkosti, protože maďarské divadlo jehodně rozmanité. Je třeba připomenout, že významná částmaďarské divadelní produkce vzniká za hranicemi, tedy v Srb-sku, v Rumunsku, na Slovensku a na Ukrajině. Mně osobně jsoutyto produkce bližší. Nicméně v posledních dvou měsících jsemzažila menší krizi, protože jsem vybírala představení na festivalmaďarskojazyčného divadla, který chystám v Praze na podzimtohoto roku. Viděla jsem asi čtyřicet představení ve dvouměsících a poslední týdny už mi inscenace začaly splývat.Maďarské divadlo je mnohem více založené na herectví a tíhnevíc k zemitosti, prožívání a jevištnímu realismu. Ale samozřejměse najdou výjimky, které pracují s obrazem, metaforou a nadsáz-kou jako například soubor Bély Pintéra nebo Mundruczův Proton.Ale není to běžné. Jednou jsem se snažila najít maďarský výraz proslovo nadsázka. Marně, takové slovo v maďarštině neexistuje.

LLuucciiee NNěěmmeeččkkoovváá

HADRIÁN Neděle 29. 6. 2014 5

S L O V O N A D S Á Z K A V M A Ď A R Š T I N Ě N E E X I S T U J E

6 Neděle 29. 6. 2014 HADRIÁN

ZUZANA ONUFRÁKOVÁ, dlouholetá hereč-ka Činoherního studia Ústí nad Labem, jednes důležitou součástí souboru Švandovadivadla v Praze. Na královéhradeckém fes-tivalu se představila v roli Ofélie v inscena-ci Hamlet.

DDlloouuhhoo jjssttee ppůůssoobbiillaa vv ČČiinnoohheerrnníímm ssttuuddiiuu–– ccoo vváámm ttaammnníí aannggaažžmmáá ddaalloo aa ccoo vvzzaalloo??V Činoherním studiu jsem byla pět diva-delních sezon a pořád tvrdím, že to bylanejlepší škola po škole (po DAMU). Jakoprvní láska, ta, co se povede :), která je-nom dává, nic nebere a na kterou nikdynezapomenete. První nezbytné - důležitézkušenosti pro další existování nejen v di-vadelním světě, ale i v osobním životě.První nesnesitelné trémy před premiérami,první improvizace, když vám kolega na je-višti povídá něco, co autor nenapsal atd.,atd. O Činoheráku bych mohla povídattýden a stejně by ta běžná slova nevystihlanepopsatelné zážitky z baráku, kde se zapár šupů dělalo velké divadlo, kde rekvizi-tář udělal scénu na Vojcka jako studovanýscénograf, kde technici, osvětlovači, zvu-kaři i paní vrátné žili divadlem se stejnýmzápalem jako herci a kde neexistovalapracovní doba od do. Kde jsme lítali pobaráku v teplácích, vařili si společnéobědy a večeře a vedli neúnavné debatyo umění. Krásný intenzivní život v úžasnékomunitě skvělých lidí se ale netočiljenom kolem divadla. Nynější uměleckýšéf, Filip Nuckolls, dokonce zavedl turistic-ký oddíl Batůžek a většinou v neděli sevyráželo na výlety po úchvatném okolíjinak ošklivého města, na toulky Českýmstředohořím. A pozor, vyvenčit se nechodi-lo jen s buřty, ale pokaždé taky s nějakýmjiným zdejším patriotem, který nás svýmodborným výkladem seznamoval seSudety, tzv. „lesy kanců“… Je toho tolik!

NNaa kktteerroouu iinnsscceennaaccii ččii rroollii zz ČČiinnoohheerráákkuurrááddaa vvzzppoommíínnááttee aa pprroočč??Na všechny! Měla jsem štěstí na krásnétituly a různorodé role. Náš umělecký týmse vždy snažil o to, abychom se vyhrálivšichni, aby si každý prošel hlavní rolí i tou„nejmenší“ a abychom se popasovali i s ta-kovou, která nám není tzv. na tělo.Vzpomenu ty, co mě teď napadly jako

první: Nataša ze Tří sester, Anča zJánošíka, Nelly z Uražených a ponížených,Nina z Racka, Sára ze Zatmění jazyků,Malá z Jak jsem se učila řídit a určitěmusím vypíchnout postavu Zury, sebevra-žedné atentátnice - šáhidky z Nord Ostu.A proč ráda vzpomínám? A proč na všech-ny? Protože krom toho, že všechny role bylyskutečně vzrušující, tak jsme taky pokaždéna inscenaci, potažmo postavě, pracovalijinak, hledali a zkoušeli jiné než běžné pro-středky, což samozřejmě dělají vždyckyvšichni :), ale já teď popisuji své panenskéherecké začátky, kdy se tvůrčí proces podo-bal řešení detektivního případu.Mimochodem, když jsme začali zkoušetNord Ost, dostala jsem od režiséra FilipaNuckollse nesnadný domácí úkol, a sice,ať se naučím první kapitolu, neboli súru z

Koránu, samozřejmě arabsky. Ještě že měnapadlo, že ve filmu Zoufalci (JitkyRudolfové) si se mnou v jednom obrazezahrál arabský kolega, na kterého jsem sipřes produkci sehnala kontakt. Domluvilijsme si sraz na jedné stanici metra a v nej-bližším parčíku jsme na můj předpotopnídiktafon nahrávali specifický chrochtajícízpíváno–mluvený projev Ahmeda, s pomo-cí kterého jsem si pak ten arabský textpřepsala foneticky, abych se ho mohlaučit nejdřív jako básničku. Bezvadný pocit,když uděláte pro cokoliv vše, jak nejlépedovedete. Žádná cizí pochvala se tomutopocitu nevyrovná.

PPrroočč jjssttee ssee rroozzhhooddllaa jjíítt ddoo PPrraahhyy aa pprrooččpprráávvěě ddoo ŠŠvvaannddoovvaa ddiivvaaddllaa??On se rozhodl Dodo Gombár, že mě vezmedo Prahy. Poznali jsme se právě v Činohe-ráku při práci na Lorcově Bernardě Alběa asi po roce a půl mi zavolal s nabídkouangažmá do Švanďáku, kde on sám přijalod ředitele Dana Hrbka funkci umělecké-ho šéfa. A kromě mě oslovil v prvnímnáboru taky Peťku Hřebíčkovou a FilipaČapka.Všechno bylo lákavé, zdejší soubor, nováposila, Dodo sám a samozřejmě touha pozměně a poznání, ale nikdy jsem prácineměla na prvním místě a v Ústí jsem bylazamilovaná, šťastná, pracovně víc nežspokojená. Zdálo se mi, že jsem v Činohe-ráku dva roky, ne pět let, že se mám pořádco učit než vyběhnu na nějakou velkouscénu. A hlavně jsem tušila, že už nikdynikde nezažiju to, co v Činoheráku :)Rozhodovala jsem se zhruba dva měsíce.Strašné! Fakt jsem nevěděla co dělat. Bylajsem vděčná Dodovi i Danovi za jejich trpě-livost, protože po celou tu dobu se někteříherci a herečky na volné noze sami hlásilio práci a oni čekali na moje vyjádření.Kromě tehdejšího přítele jsem pak o radua názor poprosila taky svoji maminku,důvěrné přátele a nakonec EvuSalzmannovou, která spolu s BorisemRösnerem byla nejlepším učitelem herec-tví na DAMU, jakého jsem mohla vyfaso-vat. Eva vyslechla můj dramatický mono-log a pak se zeptala, jak dlouho jsi v Ústí?Pět let, odpověděla jsem. Co chceš slyšetvíc? Jdi do Švanďáku, nazdar!

ČINOHERÁKJAKO PRVNÍ

LÁSKA, KTERÁJENOM DÁVÁ

Pokračování na str. 7

VV rroollii OOfféélliiee lleežžííttee nnaa kkoonnccii HHaammlleettaa ddeellššííddoobbuu nnaa ppooddiiuu vv hhrroobběě.. NNaa ccoo vv tteennhhlleemmoommeenntt mmyyssllííttee??Nejdřív, jestli je vidět, že dýchám. Pak sesnažím odpočívat, protože tohle zatímneumím a nakonec se těším, až si ke mněpřilehne brácha Laertes. Nebo spíš kolegaČapka :)

MMáámm ppoocciitt,, žžee jjssttee sscchhooppnnáá zzaahhrráátt nnaa jjee--vviiššttii úúppllnněě vvššee.. JJee nněějjaakkáá hhrraanniiccee,, zzaa kkttee--rroouu bbyyssttee nneeššllaa,, nněěccoo,, ccoo bbyyssttee nneezzaahhrráállaazzee ssttrraacchhuu,, zzee ssttuudduu……??Hranice si nevytyčuji ani v životě a aniu divadla se mi ještě nestalo, že bych děla-la cokoliv proti své vůli. Už si pomalu zvy-kám, že i na jevišti je asi někdy nahotanezbytná. Jak Hamlet říká, parafrázuji, smys-lem divadla (herectví) od počátku bylo a je,nastavovat světu zrcadlo. Ovšem k uměníneodmyslitelně patří jistá estetičnost. Nemám ráda nahotu pro nahotu. Strachnení parťák nikdy a v ničem a ten minaštěstí nevelí. Stud je jiná kapitola, je toněco, co se ozve, když se cítíme nejistí, alenení na škodu. Když však máme býtopravdu sebejistí, nebo aspoň tak působit,v hereckém smyslu předstírat, ale nášstud je přitom očividný, je to vždynepříjemné, někdy až trapné. A to by seherci, potažmo pozorovateli – divákovi,nemělo stát. Takže kdybych se měla zaněco, co dělám, stydět, nešla bych do toho.

CCoo vvááss ččeekkáá aa nnaa ccoo ssee ttěěššííttee vv ppřřííššttíísseezzoonněě??

Čekají nás zajímavé kousky, klasika, hrydosud neuvedené nebo psané přímo pronáš soubor a já se vždy těším na všechno,i na to překvapení, v čem budu nebo nebu-du :) Zatím vím, že Hřebíčková s Onufrá-kovou lehce meditují aneb Děvky odArbesa budou otvírat v nové sezóně stu-diovou scénu.

CCoo bbyyssttee ppooppřřáállaa ČČiinnoohheerráákkuu ddoo bbuuddoouucc--nnaa??Aby pořád byl, aby neutichla jeho smyslu-plná činnost a aby se stejnou vervou, vytr-valostí, radostí a beze strachu ze zahníva-jícího a špatně nastaveného systému fun-goval dál a stejně kvalitně jako doposud,než ho rozcupovali ti, kteří strach mají a lpíjen na penězích, ti, co o budoucnosti trva-lých hodnot nebo dalších generací nepře-mýšlí. Takže, ať má Činoherák nadhled.Co slyším, vidím, čtu a sama jsem přednedávnem zažila na lodi Tajemství bratříFormanů, zlikvidovaný soubor ukázkověpředvádí, jak z nouze vytvořit ctnost. Neníto sranda, ale jsou všichni perfektní! A dě-kuji za tu snahu, která je víc než motiva-ční, nejenom jim, ale i všem lidem, kteřízadarmo pomáhají, jak se dá, protože tatosnad jediná chlouba města Ústí nadLabem, jak výstižně prohlásila IvanaChýlková, opravdu smysl má.

AA ccoo bbyyssttee ppooppřřáállaa ddoo bbuuddoouuccnnaa ŠŠvvaann--ďďáákkuu??Aby se nebál, že dopadne jak Činoherák :)

LLuucciiee VVoojjttííšškkoovváá

HADRIÁN Neděle 29. 6. 2014 7

NEDĚLE 29. 6.11:00 Žižkovy sady / CCaappooeeiirraa –– wwoorrkksshhoopp bbrraazziillsskkééhhoo bboojjoovvééhhoo uumměěnníí / VEM CAMARÁ CAPOEIRA Hradec Králové 90‘

13:00 Žižkovy sady / RRCC PPOOHHOODDAA --VVOOLLNNOOČČAASSOOVVÉÉ AAKKTTIIVVIITTYY / Prostor Pro, o. p. s.Hradec Králové / D

14:00 Open Stan / VVEELLKKÝÝ UUŠŠII / Kolonie, o.s.Praha 3 / 60' D

14:00 Villa Mysteria / OOAAPP CCEENNTTRRUUMM,, CCHHIILLLL--OOUUTT ZZÓÓNNAA,, VVÝÝSSTTAAVVYY / Villa Mysteria /

15:00 Malé náměstí / DDAADDAA SSTTŘŘEELLNNIICCEE /Daniela Klimešová Praha 6 / D

15:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / OO VVEELLIIKKÉÉMM DDRRAAKKUU / Divadlo Q10 Hradec Králové / 30' D

15:00 Žižkovy sady / DDIIVVOOKKÉÉ RRYYTTMMYY VV DDIIVVOOKKÉÉMM TTAANNCCII / Hudebně taneční skupinaSueneé Praha / 60'

15:00 Žižkovy sady / KKAAVVÁÁRRNNAA RREESSPPEEKKTT /Respekt

17:00 Klub č.p. 4 / ĎĎÁÁBBEELL SSPPÍÍ VV KKŘŘÍÍŽŽII NNAA KKOOZZÁÁCCHH / Spolek přátel Eliadovy knihovny(S.P.E.K., o.s.) Praha / 70'

17:00 Open Stan / JJEEDDIINNEEČČNNÁÁ PPAA..LLEE..ŤŤÁÁCC..KKÁÁIIMMPPRROOSSHHOOWW / Pa.Le.Ťác.I. Pardubice / 60'

18:00 Ulice / NNAA JJEEDDNNOO PPLLIIVVNNUUTTÍÍ / FiligránBrno / 20'

19:00 Gočárovo schodiště / HHRRÁÁZZ VVĚĚČČNNOOSSTTII /Bílé divadlo Ostrava - Poruba / 45'

19:00 Klub č.p.4 / KKOONNTTRRAABBÁÁSSNNĚĚNNÍÍ IIII /Tomáš Jireček Osík / 30'

19:00 Pivovarské náměstí / FFLLAAMMEENNCCOO AALL EESSTTEE VV / Helena Plecháčková Pardubice / 75'

19:00 Velké náměstí / 22++11 JJAAMM BBAANNDD /Koncert / 120'

20:00 Open Stan / VVIIKKTTOORRKKAA NNAA ŘŘÍÍPPUU / Volné sdružení umělců pro a za podpory Plzně 2015 / 60' V

20:00 Palác Komenium / SS KKŮŮŽŽÍÍ NNAA TTRRHH / S kůží na trh Hradec Králové / 60'

20:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / RREECCIITTÁÁLLPPÍÍSSNNIIČČKKÁÁŘŘEE EELLIIÁÁŠŠEE JJEEŘŘÁÁBBKKAA / Eliáš JeřábekHradec Králové / 60‘

21:30 Autobuf / HHRRAAJJEEMMEE ZZAA 33,,5500,,-- / Divadlo Bufet, o.s. Praha / V

22:00 Náplavka (Eliščino nábřeží u CaféNáplavky) / HHEEDDOONNÉÉ -- SSIITTEE--SSPPEECCIIFFIICC PPRROOJJEECCTT /Divadlo na cucky Olomouc / 120'

22:00 Open Stan / TTIICCHHOODDEE BBEEIIGGEE / Koncert / 60'

22:15 Atrium Radnice /DDIIVVAADDLLOO VVZZPPOOMMÍÍNNEEKK:: LLÉÉTTOO,,MMOOŘŘEE,, PPLLAAVVKKYY / APU/ADo.s.: Divadlo vzpomínekPraha 5 / 90'

22:15 Městská hudební síň / PPOOLLIIBBKKYY /Geisslers Hofcomoedianten Praha 1 / 70'

22:15 Pivovarské náměstí / KKRRVVAAVVÝÝ TTÝÝDDEENN NNAADDAAGGOOBBEERRSSKKÉÉMM PPAANNSSTTVVÍÍ / Arte della TlampačLedenice / 75'

22:15 Žižkovy sady / RROOMMAANNCCEE PPRROO KKŘŘÍÍDDLLOOVVKKUU / Divadlo Tramtarie Olomouc / 90'

22:15 Žižkovy sady / OOHHŇŇOOVVÁÁ SSHHOOWW SS BBUUBBEENNÍÍKKYY / Hudebně taneční skupina SueneéPraha / 45'

23:00 Open Stan / CCIITTYY SSUURRFFEERR DDJJSS / DJ set / 160'

23:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / VV MMEELLOOUUNNOOVVÉÉMM CCUUKKRRUU / Divadlo Q10 Hradec Králové 90‘

23:30 Městská hudební síň - kaple / AANNTTEEZZ((FFRR)) / Koncert / 40'

pokračování ze str. 6

Ofélie v Hamletovi

KONCERTYNEDĚLE 29. ČERVNA

Romská skupinaTERNE ČHAVE

PONDĚLÍ 30. ČERVNALACO DECZI & CELULA NEW YORK

HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, MichalaHadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, ZdeněkA. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; theatre@klicperovodivadlo.cz,www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.

H R AJ E M ENEDĚLE 29. ČERVNA

Divadlo DRAK (studio) – 10:00ANEŽKA CHCE TANČITDivadlo Minor Praha – CZStudio Beseda – 16:00WHITE COFFEELakmusz Csoport / Divadlo Unlimited –H, RO, CZ

Divadlo DRAK (studio) – 18:00PLANET EGGPUPPET CINEMA – ILHlavní scéna – 19:00MARIE ANTOINETTAMěstské divadlo Kladno – CZDivadlo DRAK – 19:30KONEC VŠEHO, CO BYLODivadlo NIE – CZ, N

Divadlo DRAK (šapitó) – 21:00LA PUTYKACirk La Putyka Praha – CZ

8 Neděle 29. 6. 2014 HADRIÁN

H R AJ E M EPONDĚLÍ 30. ČERVNA

Divadlo DRAK – 10:00VOLNÁ PROHLÍDKA LABYRINTUDIVADLA DRAK Divadlo DRAK Hradec Králové – CZStudio Beseda – 16:00KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ?Městská divadla pražská Praha – CZ

Hlavní scéna – 19:00ILUZESlovenské národní divadlo Bratislava – SK

KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:

DRAČÍ LABYRINT A JEHO DIVADELNÍ SIMULÁTORZajímá vás loutkové divadlo a chcete se ponořit ještě hlouběji do jehotajů? V pondělí 30. června od 10:00 hod. budete mít skutečně jedi-nečnou možnost dozvědět se to, co možná ještě nevíte! StudioLabyrint při Divadle DRAK vám v dopoledních hodinách nabídnevolné (v případě vašeho zájmu i komentované) prohlídky jeho expo-zičních prostor. Unikátní výstavy vás nejenom seznámí s tvorboua poetikou několika etap této světově proslulé scény, ale nabídnouvám také interaktivní náhled do práce jednotlivých divadelních odvět-ví: režie, scénografie či jevištní techniky. Budete si je na několikadivadelních simulátorech moci vyzkoušet na vlastní kůži. Pokudbudete dostatečně zvídaví, dozvíte se i něco o základních divadel-ních principech nebo o jevištní metafoře. Neváhejte tedy a zítrav 10:00 hod. si udělejte volno! A vezměte s sebou klidně i babičku!

-ksy-

KONTROVERZNÍ HRA S FENOMENÁLNÍM ÚSPĚCHEMZítra se ve Studiu Beseda odehraje jedno z posledních představeníletošního festivalu. V 16:00 hod. zde vystoupí soubor Městských diva-del pražských s inscenací jednoho z nejpozoruhodnějších textů, kteréamerická dramatika druhé poloviny dvacátého století dala světu,inscenací hry Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové v režiiuměleckého šéfa souboru Petra Svojtky. Hra byla ve své době velmikontroverzní a i přes značné problémy s cenzurou měla fenomenálnídivácký úspěch. V inscenaci uvidíte Veroniku Gajerovou, AlešeProcházku, Veroniku Kubařovou a Viktora Dvořáka.

PPŘŘEEDDNNOOSSTTNNÍÍ ZZAAJJIIŠŠTTĚĚNNÍÍVVSSTTUUPPEENNEEKK

NNAA FFEESSTTIIVVAALL 22001155!!!!!!SS ppřřeeddppllaattnnýýmm uužž ppřřííššttíí rrookk

ffeessttiivvaalloovvéé hhiittyy nneepprrooppáássnneettee!!Předplatitelé Klicperova divadla totižmají od příští sezony nárok na před-nostní výměnu festivalových abonent-ních kuponů. S prodejem předplatného

začíná divadlo 25. srpna.

PPooddrroobbnnoossttii nnaajjddeettee jjiižž bbrrzzyy nnaa wwwwww..kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz

LACO DECZI

Iluze

Kdo se bojí Virginie Woolfové?