VLADIMÍR MORÁVEK a Klicperovo divadlo a Hradec Králové... Co k tomu dodávat? Byl v Klicperově divadle deset roků uměleckým chefem, příští rok to bude deset let, co už je zas na Provázku. Pořád se do Hradce z Brna vrací. A rád! (A mimochodem, Hadrián s ním přinesl úplně první titulní rozhovor v roce 2000. Dělal ho tenkrát Z.A.Tichý - byli spolu s Morávkem na vojně…) Jaký byl tvůj úplně první festival? Cos na něm všechno zažil? To už bude drahně let. Pavla Tomicová pořád trvala na tom, abychom se jeli kou- pat – divadlo že počká. Tak jsem tenkrát moc představení nezažil, ale koupání ano a ležení v trávě a dívání se do nebes – joj! Zdálo se mi tenkrát, že jest to políbený kilometr zeminy – toto hradecké území. A na který z těch uplynulých ročníků nej- raději vzpomínáš? A proč? Nejsem dobrý vzpomínač. Neuměl bych označit hezčí a blbější ročník. Tenkrát, jak hráli jsme Višňový sad na jevišti o půlku menším, než předpisovalo jeviště Vino- hrad, Dáša Havlová s Viktorem Preissem naráželi o stěny, i tak to dělali něžně – jako by to snad byl nejdůležitější dům na světě – to Klicperovo divadlo - tak to bylo Zpravodajec přinášející denní pohled z první linie XX. mezinárodního festivalu v Hradci Králové. Klicperovo divadlo Hradec Králové [email protected]www.klicperovodivadlo.cz 22. června 2014 - č. 2 Pokračování na str. 3 HADRIÁN V listu najdete: Str. 2 – Miroslav Petříček: Existenciální laboratoře Str. 4 – Coming out aneb tvůrci P.Š.T.! odkrývají své dětské idoly Str. 5 – Ondřej Cihlář: Člověk by se neměl bát riskovat Str. 6 – Glosárium Str. 7 – Open Air Str. 7 – Jsem FAGI CO NEMOŽNÉ MOHLO BY BÝTI JEŠTĚ MOŽNÉ 2014 Letní slunovrat a zahájení XX. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů – dvě magické události ze soboty 21. června, kterým se ve sledu včerejšího dění jen stěží hledá rovnocenná konkurence. Jistou šanci měli ještě fotbalisté Íránu, ale Messi byl v první minutě nastavení jiného názoru a svou pumelicí spasil argentinský team. Pokud jste včera narazili někde v par- cích či lesích na vyznavače slunovratné tradice, tak jste je docela klidně mohli považovat za performery skotačící v rámci divadelního festivalu. Od jed- noho rituálu k druhému není až tak daleko, záměna je snadná. Při sluno- vratu se na počest slunečním božstvům (a jako pocta vrcholícímu Slunci) zapa- lují o půlnoci obrovské ohně. Lidé skáčou přes plameny, do vzduchu vyha- zují hořící pometla pro zastrašení zlých sil a tančí kolem ohně ozdobeni bylin- kami. Žehnají přitom Matce Zemi, domácímu dobytku a polím – na ně druhý den rozhazují zbylý popel z ohňů. A pokud jste v noci ze soboty na neděli potkali v Hradci Králové někoho z Lotyš- ska, tak už vaše zmatení muselo být dokonalé. V Lotyšsku totiž při oslavách slunovratu nesmí jít nikdo spát, aby nezmeškal východ slunce. A ráno mají muži naskákat do nejbližšího jezera či řeky. Nebo-li: Lotyš slavící letní slunovrat vykazuje téměř totožné příznaky jako běžný návštěvník divadelního festivalu. Letní slunovrat a divadelní festival… První z nich je svátkem oslavujícím sílu Slunce, bez kterého by život na Zemi nebyl možný. Festival je oslavou Divadla – bez něho by sice život na Zemi pravděpodobně možný byl, ale zato by byl mnohem, mnohem nudnější. Pokud jste včera nestihli zahájení festivalu pořádně oslavit, nezoufejte – na rozdíl od letního slunovratu, na který si musíte počkat další rok (pokud se tedy nevydáte na jižní polokouli, kde ho dostihnete dříve), můžete diva- delně–slavící deficit dohnat. Máte na to ještě 9 dní a nocí, které jsou v tuto dobu a na tomto místě pořádně dlouhé. KRÁLOVÉHRADECKÝ DIVADELNÍ SLUNOVRAT
Transcript
VLADIMÍR MORÁVEK a Klicperovo divadloa Hradec Králové... Co k tomu dodávat? Bylv Klicperově divadle deset roků uměleckýmchefem, příští rok to bude deset let, co už jezas na Provázku. Pořád se do Hradce z Brnavrací. A rád! (A mimochodem, Hadriáns ním přinesl úplně první titulní rozhovorv roce 2000. Dělal ho tenkrát Z.A.Tichý - bylispolu s Morávkem na vojně…)
Jaký byl tvůj úplně první festival? Cos naněm všechno zažil?To už bude drahně let. Pavla Tomicovápořád trvala na tom, abychom se jeli kou-pat – divadlo že počká. Tak jsem tenkrát
moc představení nezažil, ale koupání anoa ležení v trávě a dívání se do nebes – joj!Zdálo se mi tenkrát, že jest to políbenýkilometr zeminy – toto hradecké území.
A na který z těch uplynulých ročníků nej-raději vzpomínáš? A proč?Nejsem dobrý vzpomínač. Neuměl bych
označit hezčí a blbější ročník. Tenkrát, jakhráli jsme Višňový sad na jevišti o půlkumenším, než předpisovalo jeviště Vino-hrad, Dáša Havlová s Viktorem Preissemnaráželi o stěny, i tak to dělali něžně –jako by to snad byl nejdůležitější dům nasvětě – to Klicperovo divadlo - tak to bylo
V listu najdete:Str. 2 – Miroslav Petříček: Existenciální
laboratoře
Str. 4 – Coming out aneb tvůrci P.Š.T.! odkrývají své dětské idoly
Str. 5 – Ondřej Cihlář: Člověk by se neměl bát riskovat
Str. 6 – Glosárium
Str. 7 – Open Air
Str. 7 – Jsem FAGI
CO NEMOŽNÉ MOHLO BY BÝTIJEŠTĚ MOŽNÉ
2014
Letní slunovrat a zahájení XX. ročníkuMezinárodního festivalu Divadloevropských regionů – dvě magickéudálosti ze soboty 21. června, kterýmse ve sledu včerejšího dění jen stěžíhledá rovnocenná konkurence. Jistoušanci měli ještě fotbalisté Íránu, aleMessi byl v první minutě nastaveníjiného názoru a svou pumelicí spasilargentinský team.
Pokud jste včera narazili někde v par-cích či lesích na vyznavače slunovratnétradice, tak jste je docela klidně mohlipovažovat za perf ormery skotačícív rámci divadelního festivalu. Od jed-noho rituálu k druhému není až tak
daleko, záměna je snadná. Při sluno-vratu se na počest slunečním božstvům(a jako pocta vrcholícímu Slunci) zapa-lují o půlnoci obrovské ohně. Lidéskáčou přes plameny, do vzduchu vyha-zují hořící pometla pro zastrašení zlýchsil a tančí kolem ohně ozdobeni bylin-kami. Žehnají přitom Matce Zemi,domácímu dobytku a polím – na nědruhý den rozhazují zbylý popel z ohňů.
A pokud jste v noci ze soboty na nedělipotkali v Hradci Králové někoho z Lotyš-ska, tak už vaše zmatení muselo býtdokonalé. V Lotyšsku totiž při oslaváchslunovratu nesmí jít nikdo spát, abynezmeškal východ slunce. A ráno majímuži naskákat do nejbližšího jezera čiřeky. Nebo-li: Lotyš slavící letní slunovratvykazuje téměř totožné příznaky jakoběžný návštěvník divadelního festivalu.
Letní slunovrat a divadelní festival…První z nich je svátkem oslavujícím síluSlunce, bez kterého by život na Zeminebyl možný. Festival je oslavouDivadla – bez něho by sice život na Zemipravděpodobně možný byl, ale zato bybyl mnohem, mnohem nudnější. Pokudjste včera nestihli zahájení festivalupořádně oslavit, nezoufejte – na rozdílod letního slunovratu, na který simusíte počkat další rok (pokud se tedynevydáte na jižní polokouli, kde hodostihnete dříve), můžete diva-delně–slavící deficit dohnat. Máte na toještě 9 dní a nocí, které jsou v tuto dobua na tomto místě pořádně dlouhé.
KRÁLOVÉHRADECKÝDIVADELNÍ SLUNOVRAT
Někdy po polovině osmdesátých let PetrPlacák v jedné své básni napsal: „Ve sto-jaté vodě / našich dnů / probíráš se tím/ hloupým neřádem / a snažíš se něcovykřesat / oživit...“ Onu dobu, která trvaladvě desetiletí a sama se nazvala normali-zací, shrnul o pár let předtím Vít Krem-lička stručným čtyřverším: „Je štěstím /v naší zemi žít / a neštěstím / to štěstímít.“ Oba vyjadřují stejný pocit a oba stej-ným způsobem: popisují situaci a součas-ně vystihují atmosféru. A je dobré si uvě-domit, že to není jedno a totéž a proč tonení jedno a totéž: do situace jsme,řečeno slovníkem existencialistů, vrženi,zatímco to, co se označuje jako atmosférači nálada, je reakce na faktický stav věcí,která má mnohem hlubší kořeny, a protoje téměř nezvažitelná. Je to spíše cosi jakonaladění, zabarvení žitého času, někdyi neurčité očekávání něčeho, co je teprvena příchodu a nějak „visí ve vzduchu“.
Jenže ať už tenkrát uprostřed stojatévody viselo ve vzduchu cokoli, duch doby
se této zemi stále nějak ostražitě vyhýbal,snad proto, že mu v cestě stálo rezigno-vané přijetí okupace jako holého faktua stálost dočasnosti jako pevná hráz.Projevoval-li se zde přesto nějaký duch,pak jen ve své bezduchosti, a bylo lépe semu vyhnout. Odtud běžný způsob, jak jejve zkratce pojmenovat, z něhož se všakopakováním stalo právě tak bezduchéklišé: atmosféra byla, říká se, přízračná čistísněná a nebyla-li doba hned zabarvenado černa, bylo to proto, že byla odpudivěšedivá. To je však banalita, která není anipravdivá, ani nepravdivá. Protože, jak jižřečeno, stav věcí a naladění jsou (anebomohou být) dvě různé věci: záleží na tom,jak se kdo s daným stavem věcí pokoušívyrovnat, například snaží-li se z něho cosivykřesat či vnímat neštěstí jako podivnoupříležitost k nešťastnému štěstí.
Vlastně nešlo o nic jiného – než svědčit.Nikoli nezúčastněně a z odstupu, nýbržv sobě samém objevit svědka, který
vydává svědectví tím, že je schopen dátholé fakticitě výraz, projevit ji. Nikoli proto,aby ji popsal, nýbrž proto, aby z ní a v od-povědi na ni vykřesal nějaký smysl. A tak-to dosvědčil svou svobodu vůči takzvanýmpoměrům. Cílem tu nebylo vytvořit nějakédílo, nýbrž neustále dotvrzovat elemen-tární lidskou schopnost tvořit. A ukázalose dvojí: tvorba je jenom tam, kde je spon-
taneita jako její podstatná (ač nikolidostačující) podmínka, a je také a právětam, kde v sobě člověk objeví spontaneitu,protože je v ní omezován – a situací je kespontaneitě téměř dovlečen.
Je možné, že právě tato zkušenost, tře-baže jen ve formě pocitu, byla zárodkemoné zvláštní atmosféry, jež byla pro onu
dobu příznačná, jakkoli jí chybělo to pod-statné – nebyla ničím obecným. Bylavlastně věcí volby a cítili ji pouze ti, kdo jisvým životem tvořili. Tak jako na západ odnašich hranic a za oceánem vznikaly v ga-rážích nadšenců první počítače, tady sezrodilo cosi, co by v hrubé analogii mohlobýt nazváno garážovou (viz kapela Garáž)či dokonce sklepní (divadelní skupinaSklep, anebo antologie poezie druhéhoundergroundu nazvaná U nás ve sklepě).
Nešlo o dílo, proto improvizace, perfor-mance, dočasné výstavy na dvorcích,divadla v klubech, koncerty v hospodách.Živé umění.
Spontaneita z nezbytí, zvláštní stav svo-body, kdy nezbývá než být svoboden. Bylato životní zkušenost vlastně zprvu vynu-cená a poté vyvzdorovaná, ale právě protose sklepy staly zvláštní existenciální labo-ratoří, v níž osoba experimentující bylatotožná s osobou pokusnou. Právě to jevšak sama dřeň svědectví, protože, jakkdysi napsal Paul Celan „Niemand zeugtfür den Zeugen“, jedinou zárukou pravostisvědectví je svědek. A je jím až ve chvíli,kdy se mírou jeho jednání stává jehopocit, který v odpovědi na situacivyjadřuje.
Možná v tom bylo i cosi z kultu autenti-city let šedesátých, ale důraz teď spočívaljinde, protože především tu v pozadí bylajiná zkušenost času. Nešlo o trvalost díla,šlo o tento okamžik, tuto souhru náhod,o čas, který umožňuje setkávání zdánlivěneslučitelného, o čas, který není rozložendo horizontální linie mezi pamětí a nadějí.Doba byla trvale dočasná, což znamenalo,že oficiálně byla bez minulosti (vlastně sevyžadovalo, aby se jí všichni, kdo ji prožili,písemně zřekli), a vylučovala jinou bu-doucnost než takovou, jež se nebude lišitod přítomnosti.
Odpovědí na tuto historickou ahis-toričnost mohl být stejně tak pocitdeprimující bezvýchodnosti, jako para-doxní vědomí, že pouze přítomnost mábudoucnost. Život je improvizace, impro-vizace je spontánní tvorba. Lhostejno, zdaje vynucená či záměrná, je svobodou.A svoboda spočívá v pocitu, že jsem svo-boden – jiné kritérium ani jinou definicinemá.
Ano, bylo neštěstím to štěstí mít, avšakti, které to potkalo a kdo se rozhodli prototo neštěstí, vykřesali odtud něco, coslovu „autenticita“ teprve dává jehoskutečnou váhu, totiž poznání, že život jenešťastně šťastná hra. Musíme vsadit buďna lichou anebo sudou, červenou anebočernou, ale nikdy se nedozvíme, zda jsmevyhráli či prohráli.
(Ukázka z knihy DDiivvaaddeellnníí oossmmddeessááttkkyy aa SSttuuddiioo BBeesseeddaa)
2 Neděle 22. 6. 2014 HADRIÁN
Miroslav Petříček:
EXISTENCIÁLNÍLABORATOŘE
Festival Divadlo evropských regionů je mj. příležitostí k připomenutí 1. a 2. pracovního setkání stu-diových divadel, která se uskutečnila v letech 1981 a 1983 ve Studiu Beseda. Jejich účastníci se poletech vrátí do Hradce Králové i do Besedy, kde bude v pondělí 23. června od 9:30 hod. poprvé před-stavena kniha DDiivvaaddeellnníí oossmmddeessááttkkyy aa SSttuuddiioo BBeesseeddaa. Kromě Miloslava Klímy se na ní autorskypodíleli Marie Boková, Jan Císař, Jan Dvořák, Miroslav Krobot, Josef Krofta, Jaroslav Malina, PetrMatásek, Bohumil Nekolný, Miroslav Petříček a Věra Ptáčková; jejím editorem je Jan Dvořák.Atmosféru legendárního Studia Beseda připomenou fotografie Josefa Ptáčka. „Všechny fotografie v publikaci pocházejí z jeho dílny,“ říká Miloslav Klíma. „Nebyl jen někým, kdo dokumentuje, aleúčastnil se debat realizačních týmů, směřoval svůj aparát zevnitř u vědomí mnoha souvislostí.“ Knihuvydalo nakladatelství divadelní literatury Pražská scéna ve spolupráci s Výzkumným pracovištěmKatedry alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze.
Inscenace režiséra Josefa Krofty Pastýřka putující k dubnu – Studio Beseda.Foto: Josef Ptáček
HADRIÁN Neděle 22. 6. 2014 3
hezké. Tenkrát, jak jsem viděl všechna taFedotovova představení. Jak přijel VáclavHavel a na dvorečku díval se, jak mu Lipusparádně vystřihnul jeho chlapeckou poe-zii. Jak jsme s Provázkem hráli po tři rokypo sobě v Orlovně Perverzi v Čechách –kvůli tomu z ní udělali kolbiště divadelníavantgardy – to bylo možná ještě hezčí...
Čím je podle tebe festival evropskýchregionů výjimečný?Že lidé jsou tam šťastní – nedívají se pořádúkosem.
Příští rok to bude dvacet let, cos v Hradcihostoval poprvé. Jak probíhalo tvojenamlouvání s Klicperovým divadlem?Hezky. Přijel jsem do Hradce a trolejbusvoněl a pan vrátný dal mi klíče od bytu –bylo to v tom domě, co jsou dílny, odemkljsem svůj pokoj a tam byly nějaké boty –chlapské boty uprostřed místnosti – vydě-sily mě k smrti – smrděly jak čert – hned jsemzas zabouch, šel spát na hotel – z okýnkatoho hotelu koukal na Hradec a připadalmi bílý a vlahý.Hned druhý den mi volal pan ředitelZeman, že to byl omyl – ty boty, že tamnechal Ouředník a hotel, že mi divadlozaplatí. Tak mně to zaimponovalo – jakněkdo uměl řešit problémy, i když je neza-vinil – zůstal jsem tam pak drahně let. Alevlastně napořád. Až někdy na nějakémsoudu Věčnosti bude se vyslovovat jménoHradec Králové, vstanu a řeknu – smekně-te všici, pánové! Ale nechal už bych vzpo-mínky být.
Čím ti Klicperovo divadlo a Hradec nejvíczaimponovaly? A proč se sem neustále arád vracíš?Že tam tak nějak vzduch voní Evropou. Žeto ten Gočár dokázal – vnutit drobenkovékrajině průzračnost a vznešenost. Je totam všecko milé a čistotné, laskavé a vzpí-ná se – evropské město. A uvnitř tohodivadla pamatuju to úplně stejně. Že tamvšichni vedeni touhou udělat něco, conešlo, měli křídla. A k tomu dobrou náladua smysl pro hygienu.
Spolu s panem ředitelem Zemanem jstevytvořili takřka manažersko–uměleckýtým snů, který stál u zrodu tzv.Hradeckého zázraku. Jakým způsobemtahle vaše dvojka pracovala, respekto-vala se, vzájemně se obohacovala,hádala se... Bylo smutno začasto, častěji ale hezky.Neboť se jeden o druhého mohl opřít, takse i opíral. A kdyby Petr Jeništa nechtěl,abych si vybral, koho budu mít víc rád –nenašel bych myslím důvod měnit cokoliv.Trochu byl táta a trochu brácha. Já pak byltrochu bratr jeho, trochu syn. Tu a tammejdan, tu a tam chlapecké výtržnosti, tua tam špinavé skleničky pod stolem,neumyté nádobí – měl mi co vyčítat – ten
nejlepší divadelní ředitel zširoka daleka –nevyčítal nikdy. Pozval mě místo toho naoběd.
Za deset let tvého šéfování vzniklo něko-lik skvělých projektů: Noci antilop, Bůhochraňuj W.S., Velká tavba, ČechovČechům, Jiný kafe, Jitřní Yamaho,Mefisto se dívá... Který z nich je pro tebedodnes osobně nejdůležitější?Noci Antilop - že to bylo tenkrát úplněprvní vzedmutí. Když jsme to vyslovili - žeto bude - takové samozřejmě hned bylynálady, že jest to blbost a protivnost a neu-váženost a krkolomnost - a tenkrát panředitel Zeman byl zas skvěle na svémmístě, řekl, já tomu věřím - a šlo se dotoho. No a pak jsme v tom projektování užnezastavili se. Pořád zkoumali hranice, conemožné mohlo by býti ještě možné…
Když jsi byl v Hradci, mluvil jsi častoo Provázku a dával jsi nám ho za příklad.Teď jsi zas na Provázku a mluvíváš prozměnu o Hradci. Tak kde je tvůj divadelníideál?Tam, kde to jde - věřit a nebát se a nekrásta být silný pro ty, které má jeden rád.
Příští rok to bude už deset let, cos odešelz Hradce a zároveň deset, co ses vrátil doBrna. Jakou cestu jsi za tu dobu ušel? Jakmoc se změnil Vladimír Morávek a jehodivadelní sny?To jsou otázky – panečku. Huberta Krej-čího na vás, aby vás porazítkoval! ŠelMorávek, věřil, bál se, uviděl, ucítil,nasmál se, dohledal. Ohromen zíral, šťast-ný byl, dotknul se, miloval, nenašel.Zahradil, zatoužil, zaplakal, poztrácel. Bálse snad – ocenil, kecal moc, pískal si –zaplatil. Paráda to byla – tak.
Co se ti ze všech tvých snů podařilo naProvázku realizovat a co tě ještě čeká? Nejnovější projekt Provázku se bude jme-novat Smějící se bestie – a bude zas o náro-
du, co má úzkost v srdci – v rámci tohoPitínský uvede Švejka a Anička Petr-želková Fidlovačku a já Kunderu snad,Huberta Krejčího zcela jistě, možnáTrošku. Podařilo se, co šlo – pyšný jsemjak tatínek v porodnici, když kouká namameluka úplně červeného, řvoucího,s úděsem – srdce mu přitom bije láskou.Teď, když jsme pro nějakou knihu skláda-li za sebe fotky z poslední sezóny - jmeno-vala se Duha v Brně – a já to zas viděl –jak nehorázně protančili jsme se šíráním– byl jsem hrd a vyznamenán. Vždy znovua znovu nějakým zázrakem sejdou sepoblíž mě lidé, kteří umí pro slovo bás-níkovo vyzvat svět na souboj. A chcípnoutu toho a ukázat a odpustit sudu a nebát sea projevit.Příští rok v Národním divadle Praha pakchystám divočinu – podle legendárníhopředstavení Ariany Mnouchkiny to bude,názvem je to 1789 aneb Dokonalé štěstí –a bude to freska o revoluci, co se zřítila donoci a pro ty účely jest nám dovoleno veZlaté kapličce zažít věci, které se tam nej-spíš dotud neudály – hrát různě po lóžícha na stropě a zavěšeni v hledišti – vichřič-ní být a revoluční. Celý kus Provázku v tomvystoupí a Petr Oslzlý – David Smečkak tomu napíše muziku. A Vláďa Polívkatam bude – na toho se těším jak na MDŽ.A pak hned do Stavovského divadla mě topovede – tam pro změnu zatoužilo vedenípo Kouzelné flétně – tak si teď po nocíchhraju na flétničku – dala mi ji máma,když jsem byl malý – abych se nebál,kdyby zas stíny klepaly. Čili si v posledkudost často pískám...A ještě Malého prince chystám. To prozměnu pro Laternu magiku. Malý chlapecptá se furt po smyslu všeho – hvězdy lítajía letadla padají a lišky mluví a nebe máTajemství, že z toho jednomu běží pozádech mráz.
Lucie Němečková
pokračování ze str. 1
Václav Havel na Havlově dvorečku při představení Zpěvy šílence
Hrají o dětských bavičích; o Jedličkovi, Ště-pánce a Dádě, o showbyznysu pro děti, odětství jako noční můře... Ale jaké byly jejichskutečné idoly a nejoblíbenější pořady, kdyžbyli ještě sami dětmi? Odpovídají tvůrciinscenace post šokové terapie P.Š.T.! anebPohádkáři:
VLADIMÍR HAUSER (hraje Kameramana):My neměli televizi, poslouchal jsem v ne-děli pohádku a po večerech Hajaju a jakomalej nebyl zatíženej idolama. A tak šelčas, četly se knížky a z nich vyskočilVinnetou - že by idol? To byli s OldouShaterhandem super baviči. A bacha, blížíse puberta a s ní Beatles!... to byl krásnejčas bez TV!
ROBERT MIKLUŠ (hraje Strýčka Jedličku):Můj dětský idol byla má babička Cecilie,která mě vždycky chystala snídani k po-hádkám. Líbil se mi pořad StudioKamarád (kabaret). Neopovrhl jsem aleani Disneyovkama...pak samozřejmě Ště-pánka, Hložek, Rosák – (Magion a Vega).Proč? Protože jsem se s nimi cítil v bezpe-čí... Nejvíc jsem se bál u české studiovépohádky z prostředí Japonska se jménemJamamba!
ZUZANA MĚŘÍNSKÁ (inspice):Moje bylo Studio rosa s Janem Rosákem,ale můj idol byl Muf – supermuf.
IVANA HLOUŽKOVÁ (hraje Štěpánku):Nezbývá, než se přiznat! Jsem gene-race vychovaná na pohádkách Štěpánky,a proto jsem ji bezmezně milovala.Ano, mým idolem byla PAMPELIŠKAŠTĚPÁNKY HANIČINCOVÉ :-)
MARIO BUZZI (hudba):Idol: Curro JimènezOblíbený pořad: Velká vlastenecká válkaBavič: Muf ze Studia KamarádBo to bylo tenkrát všecko v telce, Curro bylsekáč, Rusi borci a Muf? Kdo by nemělMufa rád?! A jináč to vlastně mělo ten underground,neboli spodek, neboli: eh la bas, což zpívalna desce mých rodičů Paul Barbarin a myjsme na to trsali s mým idolem, bavičemi seriálem: Zdišenkou Kvapilovou. Do tohosi pro mne v noci často přiletěl drak s čer-venou blikačkou, což bylo od něj rytířskéa já se vždy stihnul ukrýt do hromady hra-ček, kterou jsem tedy v reálu neměl, aleve snu... a on pak zas odletěl, a proto jsemdodnes tady. Přilétal ten drak vždy odČelechovic a později ho v horečkáchzastoupila Morana, s rudýma očima a talétala ze stejné strany, tedy z východu a odtěch dob si myslím, že sever není taknebezpečný, jak se všeobecně soudí. A tyhorečky tenkrát...
GABRIELA ŠTEFANOVÁ (hraje Dádu): Vzhledem k tomu, že jako dítě jsem nejra-ději trávila čas venku s kamarády,fenomén dětských bavičů mě naštěstíminul. Mými hrdiny, pokud se to dátak říci, byli indiáni, protože jezdili nakoni, Rychlonožka, protože byl srandovnía Majka z Gurunu, protože byla mimo-zemšťanka, svítily jí oči a uměla létat. :-)
ANNA DUCHAŇOVÁ (hraje Žížalu):Mojí láskou byl plavčík Dick ze seriálu Dvaroky prázdnin. Milovala jsem tu scénu u kor-midla, jak se málem utopil, když zachra-ňoval loď v bouři. Představovala jsem si,že ho osušuju a léčím, a až se zotaví, takmu daruju karabinku na klíče s průhled-nou zelenou spirálkou. A já budu mít růžo-vou a budeme nejhezčí dvojka.
JAN KOLAŘÍK (hraje Režiséra):Na televizi jsem se jako děcko mocnedíval (kromě naší hokejové repre) a spíšjsem četl. Takže mým hrdinou byl knižníViking Vike, starej Klapzuba, princ Bajaja,Horymír s Šemíkem, Abú Kír a Abú Síra postavy z verneovek.
ANNA PETRŽELKOVÁ (režisérka):Malý televizní kabaret, protože byli jakoze Čtyřlístku a nikdo na nás nežvatlal.
DITA KAPLANOVÁ (hraje televizníDramaturgyni):Idolem i bavičem byl jednoznačně můjtáta. Vypadal jak „komboj“ z americkýchfilmů a velmi nás, zvlášť mámu, bavil,když celému domu opravoval anténu, abyse děti mohly dívat na svůj oblíbený seriál,pouze nám doma televize stále zrnila...
KATEŘINA JEBAVÁ (hraje televizníDramaturgyni):Na nejoblíbenějšího baviče si nějak nemů-žu vzpomenout, ale nejintenzivnější vzpo-mínku mám na medvídky od Kolína, kterýjsem ke konci vždycky oplakala zesoucitu s Malým, kterýmu Velkej vždyckyněco vyvedl. A ještě si vybavuju nedělnídopolední Svět komiků – tam se pouštělystarý grotesky, takže moji nejoblíbenějšíbaviči byli vlastně Charlie Chaplin,Buster Keaton a Laurel s Hardym.
TOMÁŠ SÝKORA (hraje čertíka Bertíka):Stařičký kotoučový magnetofon, na kterýjsem si rychlopřehráváním přeskakovalWericha, Suchého, abych se dostal k Šim-kovi a Grossmanovi a jejich Návštěvnímdnům. To je celé moje dětství!
MILAN HOLENDA (hraje Prasátko):Dětský idol jednoznačně Batman. PořadKuřátka, Večerníček (hlavně krkonošský) ačasopis Čtyřlístek. Oblíbeného bavičejsem asi neměl. Možná Rosáka, když ještědělal Studio rosa. Ale to už je dávno :-)
SIMONA PETRŮ (autorka):V dětství jsem byla hrdým majitelemvšech komiksů s Rychlými šípy. A přestožese v Tam-Tamu píše, že jsem se chytlašpatné party Stínadel, stále se mi někdyzdává o mých dětských hrdinech.Chlapcích, co neřekli nikdy sprostéhoslova a běhat umí jako sloní mládě. HahaBimbi.
LUCIE NĚMEČKOVÁ (dramaturgyně)Jedlička i Dáda mě minuli. Ze Štěpánkyjsem měla nejradši Bertíka. Milovala jsempohádky v neděli po obědě. Když vysílaloStudio Brno, přišlo zklamání. Bylo mi ten-krát jedno, jestli tam hraje Donutil,Maděrič nebo Pecha, jen když tam byl TENmladík. Že se jmenoval Vladimír Hausera že se mu říká Láry, jsem se dozvěděla,až když jsem přišla na Provázek. Poznalajsem ho bezpečně. Od té doby se vůbecnezměnil. Zůstal mým idolem dodnes.
Připravila Lucie Němečková
4 Neděle 22. 6. 2014 HADRIÁN
C O M I N G O U T A N E B T V Ů R C I P. Š . T. ! O D K R Ý VA J Í S V É D Ě T S K É I D O LY
HADRIÁN Neděle 22. 6. 2014 5
Má rád Čechy se vším všudy, i s tím, co jetady špatně. Režíruje, je autorem, spoluau-torem a dramaturgem mnoha představení,moderuje svoji talkshow Snídejte šampaň-ské a v minulém století ještě coby studentgymnázia Nad Alejí položil se svými spolu-žáky základ dnes populárního, oceňované-ho a milovaného divadelního uskupeníVOSTO5. S ONDŘEJEM CIHLÁŘEM o vývoji,ochotě a odvaze zkoušet něco nového.
Už několik let s úspěchem hrajete akční his-torickou fikci Pérák – Na jméně nezáleží.Rozhodují činy!, která se vrací k zákulisí pří-prav atentátu na Heydricha. InscenaceDechovka zase ukazuje nelichotivé kapitolyz naší novodobé historie a neschopnostvyrovnat se s otázkou kolektivní viny a odpla-ty. Slzy ošlehaných mužů, které uvedete dnesv Hradci, zpracovávají hrdinnou ságu české-ho lyžování a vlastenectví. Proč VOSTO5kačerpá náměty z minulosti?Podstata je v přítomnosti. Slzy ošlehaných mužůjsou spíš než vzpomínkou na to, co byli lidév rámci vlastenectví ochotni riskovat, otázkou,jestli by toho ještě dneska byl někdo schopen.A kvůli čemu? A jestli se to dnes už nezdá spíšsměšné a zbytečné. Přitom řada těch hrdinskýchčinů opravdu hodně znamenala a já jich mnohoobdivuji. Ale v současnosti se mi zdá, že národ-nostní otázky dnes situaci už spíš komplikují.Třeba jedním z nejdojemnějších zážitků letošníolympiády v Rusku byla pro mě situace, kdy sejednomu ruskému běžci zlomila lyže a on pokra-čoval v závodě dál. Při sjezdech neustále padal,ale nevzdal to a trpěl. Na záběrech byl vidět i ser-visman, který se ho snažil dohnat s náhradní lyží,což se mu podařilo skoro až před cílem. Pozdějise ukázalo, že je to člen kanadské reprezentace– tedy soupeř. To by nacionalista neudělal.
Jak vznikly Slzy ošlehaných mužů? A stalo sev průběhu zkoušení něco, co tě překvapilo? O velikonocích 2013 mě oslovili majitelé Hančovyboudy, jestli by VOSTO5 nevystoupila s nějakouprodukcí u příležitosti výročí 100 let od tragickésmrti Hanče a Vrbaty. Z VOSTO5ky ale každýněco měl a nebylo možné cokoliv připravit.Rozhodl jsem se plánovanou akci nezrušit a při-pravil jsem si interaktivní divadelní přednáškuo celé události. Zrealizoval jsem ji s obrazemz dávného představení Sněžka a za doprovoduhudebníků z kapely Johannes Benz, kteří skvělereagovali na dramatické okamžiky. Tím to začalo.A překvapilo mě, jak to narostlo. Původně se tomělo vejít do osobního auta a teď se to skoronevejde do dodávky (smích).
Vrátili jste se po dvou velkých autorskýchinscenacích k menší divadelní formě a k lout-kám...Pravda je taková, že s loutkami se v Slzách nako-nec hraje mnohem méně, než jsme plánovali. Alerádi bychom to představení hráli taky v nediva-delních prostorách – jako zapomenutí ochotnícihráli v hospodách, my ho chceme hrát v jídelnáchpo večeři pro studenty na lyžácích a rekreacích.Je ale otázka, podaří-li se nám vůbec s nějakýmichataři domluvit. Rádi bychom v zimě naložilikulisy na rolbu a vydali se s nimi do svahu.
Říkal jsi, že vám někteří diváci vyčítají, že je to„ochotnický a naivní“. Já jsem četla, že tímtopředstavením vzdáváte právě ochotnictví hold.Někdo tomu rozumí a baví se a někdo říká, že jeto krok zpět. Někteří diváci jsou na nás zvyklíz Kabaretů, kde je to „co věta to fór“. Pro nás jeale zajímavé pokračovat i v jiných liniích a pozo-
rujeme přijetí diváků. Já si myslím, že člověk byměl vsadit na nejistotu. Neměl by sice dělat něco,na co se nehodí, ale neměl by ani přestat experi-mentovat.
S čím jsi jako režisér pracoval, když jste„lyžařskou“ inscenaci připravovali?Věčná otázka je, jestli má být obraz nudy nudnýa obraz ochotnictví tedy ochotnický. Ochotnícičasto nevykazují prvotřídní kvality, ale ta nenív ochotnickém divadle to nejdůležitější. Důležitýje zájem tvůrců a jejich potřeba to dělat, a pokudvzbuzují i zájem publika, pak je to ještě lepší, pro-tože bez diváků nemá divadlo žádný smysl.Ochotnictví je občanská aktivita a přináší spous-tu zajímavých věcí. Diváci se jdou podívat nakamarády, užijí si, že se v jejich obci něco děje.Navíc ani my povětšinou nejsme herci. Já jsemochotnická představení jako dítě každé léto hltal.A letos se nám podařilo domluvit, že na letníscéně ochotníků v Týně nad Vltavou, kde majíotáčivé hlediště, zahrajeme náš Karavan Evropa– všechny vás tam zvu: bude to 29. a 30. srpnas možností přespání ve stanech, výlety nakolech… atp. Z toho mám radost. Splní se mi můjdětský sen.
Co máš rád na životě a není to v divadle? A comáš rád na divadle a není to v životě?Někomu se může zdát, že život a divadlo jsoudaleko od sebe. Záměr našeho dřívějšíhoDivadelního Stand´artu – divadle ve starémvojenském stanu – byl mimo jiné i v tom, přiblížitdivadlo lidem, kteří do divadla nechodí, protožeho považují za příliš intelektuální, nezajímavénebo trapné. Chtěli jsme ukázat, že divadlo můžebýt běžnou součástí dne, žádný „svátek“.
Nechtěli jsme dělat ukřičené pouliční divadlo, aledivadlo, jehož součást je i hospoda a tančírna.
Ve vašich inscenacích hrají ženy spíš vedlejšíroli. Příběh bývá postaven na mužskýchpostavách a jejich činech. Je to záměr nebomi to jen tak připadá? Určitě to není záměr. Je to spíš zvláštní evolučnídůsledek vývoje skupiny VOSTO5, která bez ženv hlavních rolích nutně musí směřovat k vyhynu-tí (smích).
Tvořili soubor vždycky jenom muži?Právě že ne. V úplně rané fázi VOSTO5ky, ještěna gymplu, s námi tvořilo několik skvělých holek.
Ty pak ale odešly studovat do Ameriky. Já, DavidKašpar a Petr Prokop jsme šli na DAMU a pokra-čovali dál ve společné tvorbě. Když jsme v roce1999 uvedli naši první autorskou hru Hrusice1907, což byla taková loutečková miniaturas obrázky Josefa Lady, přitáhlo to pár podobněsmýšlejících lidí. VOSTO5ku brzy rozšířili JiříHavelka a Tomina Jeřábek. Tak vzniklo dodnestvůrčí jádro divadla VOSTO5. Později se přidalOndřej Bauer. To je nejčerstvější člen uskupení,ze kterého sosáme energii...
Na co se na festivalu nejvíc těšíš? Festival je pro mě hlavně setkávacím místem.Uvidím se s lidmi, se kterými se nemám čas vidětběhem roku. Na to se těším a taky na Dolls odPutyky. A taky doufám, že se zastaví ten trend,kdy se ze Žižkových sadů poslední roky stávalvíce „bierfest“ než divadelní festival. Pro mě topřestává být symbióza. Je mnohem víc těch lidí,které nalákají párky a pivo, než těch, které nalákádivadlo. Buřtopivní provoz brání příjemnosti diva-delního hraní. A to by se na divadelním festivaludít nemělo.
Kateřina Molčíková
ČLOVĚK BY SENEMĚL BÁT RISKOVAT
Divadlo VOSTO5 na DER 2014 22. 6. 17:00 Slzy ošlehaných mužů
Dramatik Hubert Krejčí v reakci na textKulturní zpovědnice z minulého číslaHadriána vzkazuje:Zasraný pražský divadla, velká opereta…(HK skřípal svými čtyřmi zuby) Chomoutiz DAMU! Oligofrenii z JAMU! Ale už se toobrací… To, co přilétlo z chtivosti dělattzv. moderní divadlo (ufoni), nechť si všim-nou středověkého japonského výrazu:„Posvátný svět lidového srdce,“ který sevztahuje na obecenstvo. Herci by tomutosvatému stavu srdce měli sloužit. Ne poněm metat kameny. Dobrou noc.
((llnn))
ALJAŠKA V IZRAELIVčera ve čtyři hodiny odpoledne zahájilopředstavení Iglú festival Divadlo evrop-ských regionů ve Studiu Beseda. Ještěpřed samým vypuknutím první hereckéakce působí na divákovy vjemy obrazzakouřeného jeviště prosvíceného mod-rým světlem a po stranách v pozadí stojícídva bílé polystyrenové bloky, stylizovanédo tvaru domu, které však (vzhledemk titulu) mohou být čteny i jako ledovékry. V tomto prostoru nám hodinuvyprávějí Leni (Sharon Tal) a Raffi (GalFriedman) svůj příběh, do kterého násuvádějí sdílenými vzpomínkami z dětství,vyvolávanými čtením deníkových zápisků.Retrospektivy se pomalu skládají dohro-mady a divák tak má možnost pronikathlouběji a hlouběji do struktury díla.Je to „hodina až na kost“, zaujímají hercistanovisko k celku během krátké tlumo-čené diskuse, která proběhla vzápětí popředstavení. Na dřeň svých postav seherci dostávají (krom několika pohybověstylizovaných scén) cestou psychologické-ho herectví. Inscenace Lazarovova textu(v jeho režii) klade silný důraz na mluvenéslovo. Můj osobní zážitek z představení jeproto především literární – z titulků jsem
si totiž nemohl dovolit spouštět oči, chtěl-li jsem se orientovat ve struktuře inscena-ce. Je to však bezpochyby text nosný a za-jímavý; někdy herce předbíhám a načtu sipár replik dopředu – to mi později začínákorespondovat s jedním z témat inscena-ce – a totiž „unikáním času“. Leni a Raffioscilují mezi reálnou rovinou jejich pohnu-tých životů v Izraeli a snovým společnýmútěkem na Aljašku. Nikdy přesně nevíme,kde se oni dva nacházejí – realita a fan-tazie postupně vytváří slitinu.
Časovost tematizují také dva krátké, vesmyčce se opakující úryvky dialogu. V prv-ním Raffi nabízí Leni cestu na Aljašku –do jiného časového pásma, 11 hodin zpož-děného, kde se vražda jejího vlastníhootce (kterou spáchala) ještě nestala. Vedruhém Leni popisuje, jak jí otec pod peři-nou ukazoval svítící hodinky – ač se tonikdy nedovídáme jistě, pravděpodobně jisexuálně zneužíval. Opakovaná replikanezazní nikdy dvakrát stejně. Slova se růz-ným časováním a různou intonacídostávají do vztahů, interagují spolu a plo-dí nové významy. Vzájemné pouto páru seposiluje a Leni stále více přistupuje napodivný Raffiho plán utéci na Aljašku.K závěru představení slov ubývá a přibývá„tanečků“ (terminus technicus, který hercipoužili během diskuse po představení) –
tyto souvisí se snem Leni – stát se here-čkou – a s Raffiho dětským snem – býtakční hrdina a Leni zachránit před jejímotcem. Leni, která se už chtěla udat napolicii, se s Raffin obléká do kožichu askrývá se v opožděném a pro ni tak bez-pečném časovém pásmu. Návštěva diva-dla z Tel Avivu zahájila festival ve StudiuBeseda poutavými hereckými výkony a dra-matickým textem zajímavého autora.Lazarov divákům na diskusi po představe-ní sdělil, že na divadle rád experimentujea že mu to zatím velmi vychází. Škoda, žejsme na festivalu Divadlo evropskýchregionů neměli možnost zhlédnout kromjeho relativně konvenční režie i některéjeho odvážnější novátorské projekty.Podle všeho mohou být velmi inspirativní.
––kkssyy––
ZE ŽIVOTA VČELDivadlo poezie je specifický žánr, který sev současné době koncentruje převážně vDivadle Viola v Praze. Že si ale divadlopoezie vystačí i beze slov a může poeziivytvářet pouze divadelní obrazností, doka-zuje představení skupiny SunshineCabaret, jejíž autobus stojí v Žižkovýchsadech. Krátké představení s názvemPodivuhodný svět včel prostřednictvímstínohry vytvoří obrazy z každodenníhoživota včel se všemi jeho radostmi i ne-bezpečími. Živý hudební doprovod a intim-ní prostor autobusu vytvoří podmanivouatmosféru, která diváka doslova vtáhne.Po představení můžete nahlédnout dozákulisí, vyzkoušet si hru na exotickéhudební nástroje, koupit si svíčku z pravé-ho včelího vosku nebo posedět na kobercipřed autobusem s kelímkem kávy nebočaje (samozřejmě ochuceného včelímmedem z Machova krušlovského včelína).Podivuhodný svět včel není představenípouze pro děti, působivou atmosféru vče-lího světa si užijí i ti, kteří už nějakou dobudětmi nejsou.
––jjaakk––
G L O S Á R I U M
Útěk na Aljašku se nekoná. Izraelští herci Sharon Tal a Gal Friedman našli své iglú v Hradci Králové.
Martin a Miroslav Donutilovi mají radost. Konečně si spolu zahráliv Klicperově divadle.
HADRIÁN Neděle 22. 6. 2014 7
NEDĚLE 22. 6.11:30 Stan nočního kozodoje / O VĚTRNÉMKRÁLI / Divadlo T601 Praha /40'
13:00 Žižkovy sady / RC POHODA -VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Prostor Pro, o. p. s.Hradec Králové
22:15 Městská hudební síň / METAMORFÓZY / 3. roč. činoherního herectvíJAMU Brno /60'
22:15 Pivovarské náměstí / SING IMPRO II. /Taneční divadlo Honzy Pokusila Holice v Čechách /45'
22:30 Stan nočního kozodoje / BUKAKEBROTHERS / Koncert
23:00 Open stan / Space Love /koncert / 60'
VILLA MYSTERIACentrum 15. ročníku festivalové sekce Open Air se uhnízdilo v budově bývaléhoZáložního úvěrního ústavu v Tomkově ulici č. p. 177 (naproti Klicperovu divadlu), kterádonedávna sloužila coby knihovna. Novobarokní dům ponese po 10 dnů název Villa Mysteriaa diváci zde najdou světelné instalace, výstavy, chill-out zónu, divadelní představení, autor-ská čtení, workshopy a samozřejmě také informační centrum. Budova bude zpřístupněnapo dobu festivalu každý den od 14 do 22 hodin.Atmosféru Villy Mysterie bude po celou dobu festivalu dotvářet světelná instalace Shadow Machinery vytvořenáInstitutem světelného designu. Druhý festivalový víkend se prostory Villy promění na prodejní designový market,na kterém se představí nezávislí tvůrci a malá studia se svými originálními produkty.Akce Open Air Programu, jehož pořadatelem je letos kulturní neziskovka kontrapunkt, z. s., najdou diváci kroměVilly Mysteria ještě na dalších 12 místech v centru Hradce Králové. Největší koncentrace open-air scén je tradič-ně v Žižkových sadech. Aktuální přehled o dění ve Ville Mysterii i v celém Open Air programu najdete na webovýchstránkách www.openairprogram.cz -had-
KONCERTYNEDĚLE 22. ČERVNABIG BEATLES – KONCERT KAPELYDIVADLA HUSA NA PROVÁZKU
HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, MichalaHadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, ZdeněkA. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; [email protected],www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.
H R AJ E M ENEDĚLE 22. ČERVNA
Divadlo DRAK (studio) – 10:00O BERÁNKOVI, KTERÝ SPADL Z NEBENaivní divadlo Liberec – CZ
Divadlo DRAK – 17:00SLZY OŠLEHANÝCH MUŽŮDivadlo VOSTO5 Praha – CZ
Studio Beseda – 18:00P.Š.T! aneb POHÁDKÁŘIDivadlo Husa na provázku Brno – CZ
Divadlo DRAK (studio) – 19:30GAUDEAMUS THEATRUMŠKOLA LIBERTINSTVÍKALD DAMU Praha, PWST Wroclaw a KBT VŠMU Bratislava – CZ / PL / SK
Hlavní scéna – 20:00ÚPLNÉ ZATMĚNÍMěstské divadlo Mladá Boleslav – CZ
Divadlo DRAK (šapitó) – 21:00DOLLSCirk La Putyka Praha – CZ
8 Neděle 22. 6. 2014 HADRIÁN
H R AJ E M EPONDĚLÍ 23. ČERVNA
Divadlo DRAK (studio) – 10:00KEHRÄÄ, KEHRÄÄ... MŇAU, MŇAU...Theatre Mukamas Tampere – FINHlavní scéna – 10:00ROMEO A JULIEKlicperovo divadlo Hradec Králové – CZScéna V podkroví – 13:00TUNISKÝ DENPrezentace tuniské divadelní kultury – TNHavlův dvoreček – 15:30KABINET HAVELDivadlo Husa na provázku Brno – CZStudio Beseda – 17:00CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCIKlicperovo divadlo Hradec Králové – CZDivadlo DRAK (studio) – 17:00TŘI PRASÁTKAStaré divadlo Karola Spišáka Nitra – SKDivadlo DRAK (dóm) – 19:00GAUDEAMUS THEATRUMANTIKÓDYKALD DAMU Praha – CZ Hlavní scéna – 20:00HAMLETŠvandovo divadlo Praha – CZDivadlo DRAK (šapitó) – 21:00DOLLSCirk La Putyka Praha – CZDivadlo DRAK – 22:00GAUDEAMUS THEATRUMBITVA O JERUZALÉMKALD DAMU Praha – CZDivadlo DRAK (studio) – 24:00GAUDEAMUS THEATRUMSOU–OSTROVÍVŠE + KALD DAMU + HAMU Praha – CZNNOOVVIINNKKAA ZZ DDÍÍLLNNYY CCIIRRKKUU LLAA PPUUTTYYKKAA!!
Zbrusu nový kus nazvaný Dolls přivezl na festival Cirk La Putyka.Soubor zahájil činnost před pěti lety novocirkusovým projektemLa Putyka, který se stal diváckým hitem, a od té doby úspěšněpokračuje v překračování hranic mezi akrobacií, moderním tan-cem, loutkovým divadlem, koncertem a sportem. Diváci v HradciKrálové uvidí novinku Cirku La Putyka dokonce ještě před tím,než se představí na festivalu Letní Letná v Praze. Dolls se hraje všapitó u Divadla Drak – první představení je na programu dnes aposlední šanci máte v sobotu 28. června.
(zat)
KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:
PONDĚLÍ 23. ČERVNASAFARI AKORDEON ORCHESTRAZUŠ STŘEZINA HRADEC KRÁLOVÉ
FESTIVALOVÉ STANDING OVATIONPrvní bouřlivé standing ovation letošního jubilejního festivalupatřilo jeho řediteli a zakladateli Ladislavu Zemanovi. Při děkov-ných slovech ředitelky Divadla Drak a dlouholeté Zemanovy spo-lupracovnice z Klicperova divadla Elišky Finkové povstalo nabi-té hlediště a mohutný potlesk byl odměnou za všech uplynulýchdvacet ročníků, kdy ze skromných začátků vyklubal se festivalo-vý velikán, který obstojí i před oním příslovečným Avignonem.Vzduchem zavířily výkřiky BRAVO!, květinové dary byly pře-krásné. Poděkovat přišel také primátor Hradce Králové ZdeněkFink. Zkrátka, komu čest, tomu čest! Ředitel Zeman nakonec pro-hlásil, že se těší na čtyřicáté výročí, ke kterému festival dovedeuž jeho nástupce. Letošní Divadlo evropských regionů můžemetímto považovat za zahájené! (LN)
