Setkání s velkým encyklopedistou a osvícen-cem Denisem Diderotem nám zprostředko-val především Milan Kundera, když podleJakuba fatalisty napsal Jakuba a jeho pána.Studenti divadelních škol louskají ke zkouš-kám Herecký paradox, sem tam nějaké stu-dentské či oblastní divadlo uvedloDiderotovu Jeptišku, v Olomouci v ´72 sitroufli na jednu z mála Diderotových herDobrý či zlý? Prostřednictvím hostovánífrancouzského Badoc Théâtre nahlédnemezítra ve Studiu Beseda do Diderotovy kores-pondence. Diderotovy myšlenky zadaptovaldo divadelní podoby režisér a dramatikRÉGIS DE MARTRIN-DONOS.

VVaaššee iinnsscceennaaccee ssee jjmmeennuujjee BBiittvvaa ss DDiiddee--rrootteemm.. PPrroočč DDiiddeerroott?? AA pprroočč bbiittvvaa??V roce 2013 slavila Francie tři sta let odnarození Diderota. V Paříži se jeho dílachopilo hodně režisérů. Mám na mysli pře-devším Jeptišku a Rameauova synovce.Pokud jde o mě, chtěl jsem udělat něconového, dosud neznámého. Koresponden-ci dosud nikdo pro divadlo nezadaptoval.

Titul odkazuje k Diderotově osobnosti ajeho velkým politickým textům.Diderot ztratil svobodu v roce 1749 a byluvězněn na zámku ve Vincennes poté, couveřejnil svůj List o slepcích, ve kterémdokazuje neexistenci Boha. Toto třímě-síční věznění jej málem stálo život a velmipoznamenalo jak jeho osobnost takbudoucí tvorbu.

ZZpprraavvooddaajjeecc ppřřiinnááššeejjííccíí ddeennnníí ppoohhlleedd zz pprrvvnníí lliinniiee

XXXX.. mmeezziinnáárrooddnnííhhoo ffeessttiivvaalluu vv HHrraaddccii KKrráálloovvéé..

KKlliiccppeerroovvoo ddiivvaaddlloo HHrraaddeecc KKrráálloovvéé tthheeaattrree@@kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz

wwwwww..kklliiccppeerroovvooddiivvaaddlloo..cczz2255.. ččeerrvvnnaa 22001144 -- čč..5

Pokračování na str. 3

HADRIÁN

V listu najdete:Str. 2 – Slyšené divadelní obrazyStr. 4 – GlosáriumStr. 4 – Hradecký festival viděný

slovinskýma očimaStr. 5 – GlosáriumStr. 5 – Jeton Neziraj: Divadlo by

mělo být chybějícím hlasemStr. 6 – Sudokopytníci dětemStr. 7 – Open AirStr. 7 – Jsem FAGI

BOJOVAT PROTI ÚTLAKU BEZ PROLITÍ KAPKY KRVE

2014

Milí čtenáři, zdravím vás jménem dra-maturgie festivalu! Bylo mi letos velkouctí vytvářet podobu našeho jubilanta nascénách Klicperova divadla – a snažilajsem se kromě onoho top z českých luhůa hájů přilákat také nějaké ty zahranič-ní soubory a umožnit nám nakouknoutpod pokličku cizích kuchyní. Pomohla mivelká výprava na festival do Tel Avivu,kde nás bylo čtyřicet účastníků z celéhosvěta a užili jsme si jak na škole v příro-dě, utužujíce vzájemné vazby. Pravda,téměř jsem tam tehdy neodcestovala,protože izraelské aerolinky se při poho-vorech netvářily zrovna nadšeně na mátři arabská razítka v pase – navíc jsem sinemohla vybavit jméno hotelu, kde jsem

před dvěma lety bydlela v Istanbulu, aniuspokojivě vysvětlit, proč jsem letěladvakrát do Tuniska (že to bylo nejlevněj-ší a je tam hezký moře?). Obrat nastalv momentě, kdy se ukázalo, že drsňáckákontrolorka zná Vojtu Dvořáka a palub-ní lístek byl můj. O poznání horší to mělnebohý Michal Zahálka s pasem čistýmjak lilium, ale s nejpoužívanějším pales-tinským příjmením. Ano, bylo to dobro-družné, ale plody této mise vám před-kládám! Anglicky mluvím sice špatně,ale po dvou deckách už jsem schopnávyprávět vtipné příběhy a po třech pou-žívám ironii a slovní hříčky, takže sezahraničními přáteli si zatím notuji. Užjsme tu měli „bratry Izraelity“, Lazarov

Yehezkel „Je Hezkej“, najeli nám semtaké „bratři Kosi“ z Prištiny, zatím nej-zábavnější skupinka, jejíž jeden členvypadá jako Vladimír Mikulka s knírema tato zábava nám vystačila na celývečer (údajně se za něj vydával i v nociv parku). Tunisané mi přivezli červenoučepičku se střapcem (závidíš, PéťoBajzo?) a francouzský dramatik Regisbyl zatím nejvíc překvapen z becherov-ky. A to nám brzy dojedou Maďaři,Rumuni a Freunde aus Wien, na ja, end-lich kann ich deutsch sprechen! Je na cose těšit! Užívejte festival, enjoy, geniesst,amusez-vous!

Vaše Jana Slouková

SORRY, MY ENGLISH IS BED

2 Středa 25. 6. 2014 HADRIÁN

Napadlo vás někdy v divadle zavřít oči, ještěpřed tím, než se zvedne opona? Pro Lukášeje to přirozené. Od svých patnácti letnevidí, a přesto si divadlo užívá.

JJaakkéé jjee vvaaššee zzaamměěssttnnáánníí,, jjaakkéé mmáátteekkoonnííččkkyy?? JJee vváášš vvzzttaahh kk ddiivvaaddlluu pprraaccoovvnníí,,nneebboo jjee ttoo zzáálliibbaa??Obojí. Pracuju v knihovně města HradceKrálové, ve zvukové knihovně pro osoby sezrakovým postižením. Mám vztah jak k li-teratuře tak divadlu. V knihovně máme asiosm tisíc namluvených titulů a mezi nimijsou i ozvučené filmy, které mají navícnamluvený popisný komentář. Pak pracu-ju pro jednu společnost v Praze, která děláorientační a informační systémy pro osobyse zrakovým postižením. Vedle toho ještěobčas dělám přednášky o zrakovémpostižení pro základní a střední školy, pro-tože jsem speciální pedagog se zamě-řením na tyflopedii.

A koníčky - dříve jsem dělal sporty, napří-klad navigační lukostřelbu nebo windsur-fing, to se dá dělat i bez kontroly zraku.Teď jsem se vrhnul na skládání origami,kdy se s kamarádem Jiřím Mojžíškemsnažíme vytvářet textové komentáře, abyse dalo skládat jen podle slovního návodu.

PPooddllee ččeehhoo ssii ppřřeeddssttaavveenníí vvyybbíírrááttee??Představení si nevybíráme podle toho,jestli jsou pro zrakově postižené, protožeto dopředu neposoudíte. Jednou se nám

stalo, že jsme přišli do divadla a až namístě jsme zjistili, že jde o pantomimu.Nikde to nebylo uvedeno – ani na poklad-ně a ani uvaděčky nás neupozornily. Pan-tomima je jediný druh divadla, který ne-ocením; u baletu ocením třeba hudbu.Představení si vybíráme podle tématu,herců a podle divadla. V rámci festivalumáme lístky zatím na 7 představení, kteráchceme slyšet. Dopředu neodhadnete anive stálé nabídce divadla, na co jdete.Vydáte se například na představeníRomeo a Julie, zní to jako klasika, alehraje se v moderním zpracování, takže bezkontroly zraku se pak musíte doptávat naspoustu věcí.

JJaakkýý zzáážžiitteekk jjssttee mměěllii zz ppřřeeddssttaavveennííAAmmaaddeeuuss??Byla to jedna z nejlepších věcí, co jsme tuzažili. Hodně nás překvapily i výkonyherců. Mně se tam líbila rozumná kombi-nace hudby s mluveným slovem, dra-maturgie. Hudba vycházela z mozar-tovských motivů a i přes ni bylo pořádrozumět dialogům herců, což bylo super.V některých představeních je mluvenéslovo přebité zvukařskou složkou. Také semi líbilo akční zapojení prostoru hledištěherci, kteří se proplétali a šplhali, místydoslova „povlávali“ jako doplňková, avšaknikoli zanedbatelná složka pojmenovanáautory jako tzv. „větříci“; já je nevnímalzrakem, ale vydávali zvuky. To bylo velmineotřelé a oživující, jak se prostorprohloubil a zvětšil. Dobře jsem se v inscenaci orientoval, i kdyžto byla retrospektiva složená z mozaiky.Ano, neocením kostýmy herců a scénu,ale na to se můžu zeptat. Není problémo přestávce vznést dotaz, jestli je scénafunkční, jestli se mění, jestli je dobová,moderní, jestli je zapojená točna. To už simůžete domýšlet, záleží na vás, jak si

v hlavě to představení vytvoříte. Já sesnažím chodit do divadla normálně, i kdyžho nevidím. Představte si například, žetam zhasnou, nebo že mají staženouoponu. Tato představa ale stejně neníúplně rovnocenná s tím, jak vnímámdivadlo já, protože já se můžu ptát lidí, cose na scéně děje. Můžu mít komentáři během představení, což ale nejde napří-klad u velmi tichého provedení před-váděného kusu nebo u komorního divadla.

NNeevviiddííttee oodd nnaarroozzeenníí??Ne, já nevidím od patnácti let v důsledkuúrazu. Takže mám vizuální zkušenostia dokážu si představit prostor a barvu,s tím problém nemám. Jak si to před-stavují lidé, kteří nevidí od narození, tobyste se musela zeptat jich. Jde o předsta-vivost makroprostoru, prostoru, kam užnedosáhnete, což je hodně individuálnía záleží to na edukaci těch lidí od malička.Tam neexistuje perspektiva, hmat ji nemá– když budu například držet skleničku vruce blízko či daleko od těla, tak budepořád stejně velká. Představivost barev jeu nich rozdílná, záleží spíše na jemnostipovrchu, teplotě.

MMááttee vvžžddyycckkyy ddoopprroovvoodd??Málokdy chodím do divadla sám.Nepoužívám však průvodce jako vodícíhopsa, i když znám několik zrakově po-stižených přátel, kteří chodí sami do divad-la a jejich průvodcem je speciálněvycvičený pes.

NNaa ccoo ssee ttěěššííttee aa mmááttee jjiižž nněějjaakkýý zzáážžiitteekkssppoojjeennýý ss lleettooššnníímm ffeessttiivvaalleemm??Mám oblíbené soubory - například MladáBoleslav, ta mě hodně láká. Jednaúsměvná situace nastala ještě před zahá-jením festivalu, když jsem kupovallístky v předprodeji. Myslím, že to bylostylové, když jsem jako první požádalo Úplné zatmění, tak se paní na pokladnědivila, jestli to myslím jako vtip nebo ne.Ale vzala to s úsměvem, protože mě jižněkolik let zná jako věrného diváka - nedi-váka.

LLuucciiee VVoojjttííšškkoovváá

S L Y Š E N ÉD I V A D E L N Í

O B R A Z Y

Východočeské setkání moravských krajanů: dramatik Milan Uhdea herec brněnského HaDivadla Miroslav Maršálek.

Filmový (i divadelní) režisér Jan Hřebejk patří k pravidelnýmhostům Divadla evropských regionů.

HADRIÁN Středa 25. 6. 2014 3

Takový je výchozí bod inscenace Bitvas Diderotem. Jmenuje se tak kvůli svýmmyšlenkám namířeným proti náboženské-mu útlaku, kvůli síle přežití a boji protinevědomosti, kvůli šíření osvícenství protitmářství. Diderot byl také syn, bratr, man-žel, milenec, filosof, umělec a jako takovýse celý svůj život bez ustání bil a diskutoval.

SS jjaakkýýmmii kkoonnkkrrééttnníímmii tteexxttyy jjssttee pprraaccoovvaall??Forma dopisu je nejčastější způsobDiderotova vyjádření. Román Jeptiškatvoří například Zuzanin dopis. V tomtozvláštním stylu napsal také eseje List oslepcích pro ty, kteří vidí a List o hlu-choněmých pro ty, kteří slyší a mluví.Stávalo se, že v jeden den napsal hnedněkolik dopisů stejnému adresátovi.Ty nejdůležitější a nejcennější dopisy adre-soval své milence Sophii Volland. V těchtodopisech vykládá svá oblíbená témata,k nimž patří mimo jiné ateismus a materi-alismus. Testoval své myšlenky a argu-menty v dopisech svým přátelům nebo svérodině. Někdy dokonce, aby podpořil svétvrzení, přepisoval úryvky textu z Encyklo-pedie. Mám na mysli zejména dopisy bra-trovi, abbému Didierovi, na téma nábo-ženství, fanatismu...V inscenaci jsme zároveň použili dopisyurčené Diderotovu velkému příteliGrimmovi, otci, vězeňským dozorcům...Ještě dnes máme k dispozici spoustudopisů podepsaných Diderotem, ale nao-pak existuje jen velmi málo odpovědí.Někteří vědci tvrdí, že jeho dcera Andělikazničila dopisy Sophie Volland, aby chránilamatčinu čest. Krom toho jsem také použilněkolik replik z D´Alembertova snu a z ně-kterých textů z Encyklopedie.

VV jjeeddnnoomm ffrraannccoouuzzsskkéémm rroozzhhoovvoorruu jjsstteeřřííkkaall,, žžee nneejjttěěžžššíí pprroo vvááss bbyylloo ddáátt ddooppiissůůmmoorráállnníí ppooddoobbuu,, jjeevviiššttnníí mmlluuvvnnoosstt.. JJaakkýýmmzzppůůssoobbeemm jjssttee tteenn pprroobblléémm vvyyřřeeššiillii??Tuhle otázku si musí položit každý adap-tátor. Jazyk divadla je jiný než jazyk filoso-fie. Divadelní jazyk je živý, stále přítomný.Je to jazyk akce. Diderot je velký teoretik,autor dialogů, ale to nestačí. Je třeba mutrochu pomoct, aby byl živý na jevišti.Občas jsem ho potrápil, parafrázoval,krátil, ovšem s cílem odhalit modernostjeho myšlenek, a to co nejstručněji.Aby vzniklo Divadlo, je nutný dialog, dra-matická akce, stejně jako dramatické jed-nání. Mimochodem, Diderot psal takédivadelní hry (např. Dobrý či zlý?), alenikdy neměly úspěch ani za jeho života,ani po smrti. Proč Diderot není Marivaux?Protože Marivaux je génius situace, námě-tu i zápletky.

KKddyybbyyssttee mměěll mmoožžnnoosstt ppoottkkaatt ssee ss DDii--ddeerrootteemm,, jjaakkoo ppoossttaavvaa OOssvvěěttlloovvaaččee vveevvaaššíí iinnsscceennaaccii,, nnaa ccoo bbyyssttee ssee hhoo zzeeppttaall??Postava Osvětlovače v naší inscenaci se

ptá přesně na ty samé otázky, které jsemsi kladl já sám při četbě Diderotovýchdopisů. Tahle postava se nezdráhá a ne-stydí se zatlačit Diderota do kouta a kon-frontuje ho s jeho vlastními rozpory.Prostřednictvím Osvětlovače zazní mojevlastní pochyby, moje vlastní otázky.

CCoo ppooddllee vvááss ppřřeeddssttaavvuujjee DDiiddeerroott pprrooččlloovvěěkkaa 2211.. ssttoolleettíí??Diderotovo dílo je závratné. Uplatnil se vevšech sférách literatury. Byl nekonečnězvídavý. Ale co je na něm nejpozoru-hodnější, je fakt, že nám dokázal, že protiútlaku se dá bojovat bez prolití kapky krvejednoduše silou slova. Jeho zbraň, fran-couzština, se vyrovná všem armádámsvěta. Diderot zasvětil svůj život pravděa spravedlnosti, demokratizaci vědění.

Jeho Encyklopedie je osmý div světa! Je tozářná postava Století osvícenství. Je to lídr,rebel, titán, básník. Hodně jsem se od nějnaučil, jeho přesvědčivá síla je ohromná.Má víru v člověka, mládí, jeho optimismusnemá obdoby.

NNaa hhřřee jjssttee pprraaccoovvaall ssppoolleeččnněě ss ooddbboorrnnoouuppoorraaddkkyynníí nnaa DDiiddeerroottoovvoo ddíílloo MMuurriieell BBrroott..JJaakk vvaaššee ssppoolluupprrááccee pprroobbííhhaallaa??Nejdřív mi Muriel Brot přinesla asi stovkudopisů a několik článků k tématu.Společně jsme udělali celkový plán vývojea obsahu Diderotova filosofického myšle-ní. Nechtěl jsem jít proti jejich smyslu.Pokud jde o psaní, chopil jsem se adapta-ce raději sám. Protože to bylo moje prvnísetkání s Diderotem a vzhledem k tomu,že nejsem „odborník“, mohl jsem muvdechnout duši a hlas divadla, což bylonezbytné, aby vznikla živá inscenace.Tehdy jsem dostal nápad s Osvětlovačem.Abych hovořil o světle v pravém i přene-seném slova smyslu. Musel jsem tomumladíkovi napsat všechny repliky, vymys-let mu jeho vlastní, na Diderotovi nezávis-

lý příběh, s odlišným směrem přemýšlení,jiným pohledem na svět. Jeho drzosta opovážlivost útočí na Diderota.

MMůůžžeettee kkrrááttccee ppřřeeddssttaavviitt ddiivvaaddlloo,, vveekktteerréémm vvaaššee iinnsscceennaaccee vvzznniikkllaa aa hheerrccee,,ss nniimmiižž jjssttee jjii nnaazzkkoouuššeell??Původně šlo o zakázku Jean-MarieBesseta, ředitele Théâtre des 13 Ventsv Montpellier (Centre dramatiqueNational). Vznikla inscenace v aréně, jevi-ště představoval červený čtverec jakoboxerský ring. Čtyři světelné sloupy. Dvěstoličky. Následně jsme inscenaci hráli naškolách, v psychiatrických léčebnách, vevězení a pak dva měsíce v Paříži v Théâtrede Poche.Festivalu v Hradci jsme z technickýchdůvodů nabídli „koncertní verzi“. Diderota

hraje Jean-Baptiste Marcenac a Osvětlo-vače Quentin Moriot. S Jeanem-Baptistoujsem pracoval poprvé, ale ihned jsme sidobře rozuměli. Měli jsme v sebenavzájem důvěru. Naopak s Questinem seznám už několik let. Byli jsme spolu nakonzervatoři, kde jsme spolu začali praco-vat. Herectví nás učil stejný pedagog.Rostli jsme a zráli společně.

AA jjaakk jjssttee ssee ddoossttaallii nnaa ffeessttiivvaall ddoo HHrraaddccee??Letos v zimě jsem se na jednom mezi-národním divadelním festivalu v Tel–Avivuseznámil s Janou Sloukovou. Bylo to večerpřed mým odletem do Francie. Divadelníspolečnost, která se o nás starala, pro náspřipravila interaktivní návštěvu příro-dovědného muzea. Po jednom jsme bylivpuštěni do opuštěného muzea, sami, bezsvětla, takřka ve tmě, jenom s hlasem,který nás provázel. Po tomhle intimníma děsivém zážitku jsme se všichni jakoomámení sešli na drink! A tak, jak to u lidíod divadla chodí, začali jsme si povídato divadle!

LLuucciiee NNěěmmeeččkkoovváá

pokračování ze str. 1

Régis de Martrin Donos, Muriel Brot:Bitva s Diderotem

DDEECCHHBBEERROOUUCCÍÍ DDOOLLLLSSJedině tvůrci tohoto projektu vědí, kolikenergie a času je stálo to, že jsme si my,diváci, mohli téměř celou hodinu a půlvychutnávat jejich nový cirkus. Cirk LaPutyka samozřejmě není třeba českéveřejnosti dlouze představovat. Ovšeminscenace Dolls se může mírně odchýlitod diváckého očekávání. Herecký ansám-bl tohoto projektu je čistě mezinárodní. Užna první pohled je znát, že herci jsou sku-tečnými mistry akrobacie a pohybu. To jenepochybně dobré znamení pro divadelně-cirkusovou podívanou, která se, tak jak toprávě cirkusu sluší, děje v cirkusovémstanu nedaleko od Divadla Drak.Stává se, že některé projekty nového cir-kusu zanedbávají divadelní a dramatickýprvek a zaměřují se především na esteti-ku, techniku a spektákl. Půvab Dolls jevšak právě v tom, že důmyslně kombinujeprvky cirkusové a akrobatické s divadel-ními prostředky. Příběh není obtížné sle-dovat, i když se v představení velmi málomluví. Ale i v případech, kdy se mluví, jedůležitější intonace než to, co se říká.Dotaženost nonverbální komunikace jevi-ště s hledištěm je dechberoucí.Scéna znázorňuje průřez dvoupatrovéhopaneláku a jeho dvůr. To divákům umož-ňuje vhled do bytů, do životů jejich obyva-tel a do jejich vztahů. Herecká akce se točíokolo lásky, chtíče, frustrace, strachu,netolerance, schopnosti koexistence…Důležitou roli v tom samozřejmě hrajípanenky. Jak napsali autoři na webovéstránky: „Projekt navazuje na tradici lout-kářského rodu Matěje Kopeckého (režiea scénografie) a hledá nové cesty mani-pulace s předmětem, vztah nového cirku-

su a loutky, svobody a omezení, reality a iluze.“Panenka má v představení ústřední roli,ale ne v klasickém loutkovém smyslu. Jespíš symbolem. Je hračkou, kterou známez dětství. Je to manekýn–panák s dokona-lou postavou a provokativním postojem.I člověk může být panenka, když dovolí,aby jej ostatní řídili a manipulovali s ním.Panenka je fetiš – může být objektemtouhy či fantazie, která se může v určitémokamžiku stát mnohem zajímavější nežvšední život. Na druhé straně panenkamůže být záminkou k závisti a žárlivosti.Například když s ní milovaný zachází lépenež s životním partnerem. Panenky jsounástroje, které postavám pomáhají sevzdálit od kruté reality. Jsou cestou do fan-tazie. Jsou to iluze, ve kterých neexistujížádné limity a ve kterých je možné cokoliv.Iluze, ve kterých neexistují zákony přírodyani společnosti. V nich je každý svýmpánem. Pokud jste Dolls ještě nevidělia chtěli byste, tak se nebojte – ještě nenípozdě! Podívejte se do festivalového pro-gramu – v Hradci Králové Cirk La Putykasehraje ještě tři reprízy.

ZZoorraann PPeettrroovviičč

RROODDIINNNNÝÝ KKAABBAARREETT ZZ DDLLOOUUHHÉÉDivadlo v Dlouhé přivezlo na regionyrodinné divadlo (v režii Jana Borny a Mi-roslava Hanuše) – a to v nejlepším slovasmyslu. Inscenace O líné babičce kabaret-ní formou vypráví o čerstvé důchodkyni(Jarmila Vlčková), která odmítá plnit rolipasivní babičky odkázané do konce svýchdnů péci bábovky a být neustále po rucek hlídání svých vnoučat, kdykoliv sijejich rodiče zrovna usmyslí užít si večerv kině. Babičce její okolí – protože seodmítá zařadit mezi normální (obyčejněrodinou využívané) důchodce – začnepřezdívat „líná“.Ona se ale rozhodne prožít svůj podzimživota aktivně a splnit si všechny sny,které si během uplynulých let nashro-máždila poznamenané na lístečcích veškapulíři. Publikum je v průběhu před-stavení interaktivně zapojeno – babič-ka si od něho nechává z tohoto váčkuvylosovat své jednotlivé nesplněné sny,aby je konečně realizovala. Postupně setak učí lyžovat, potápět a pracovat napočítači, projede se v nejrychlejšímautě na světě či se proletí vzducholodí.S lehkou bezstarostností je ve svémvěku schopná vysvobodit arabskéhoprince ze spárů jeho potencionálníchvrahů i odpřednášet lekci sexuálnívýchovy Yettimu, jehož kmenu užmálem hrozilo vyhynutí.Inscenace má rychlý spád – dynamickéstřídání vynalézavých kabaretních čísel,předscén a slavných (ovšem nově otex-tovaných) šlágrů vyvolává v publikunesčetnou řadu aplausů na otevřenéscéně. V kontextu hradeckého festivalumi na mysl přichází srovnání s brněn-ským Amadeem režiséra VladimíraMorávka. Režie si u obou inscenací v jis-tém slova smyslu počínala podobně:

4 Středa 25. 6. 2014 HADRIÁN

G L O S Á R I U M

Jaký je festival v Hradci Králové očima cizince? Pocházím zeSlovinska, téměř 700 kilometrů odtud. Autem je to přes Rakousko,když to moc nepřepálíte, tak 7 hodin jízdy. Takový trochu delšívýlet. Každopádně je to dostatečný distanc na to, abych se mohlpokusit se podívat na festival jako člověk odjinud, jako cizinec. Největší festival ve Slovinsku je Maribor Theatre Festival, nakterém se v průběhu deseti dnů prezentuje to nejlepší, co se zaposlední rok na slovinských divadelních prknech urodilo. Vystupujena něm i mnoho souborů z Evropy a součástí festivalové nabídky jetaké nesoutěžní program věnovaný alternativním proudům a diva-delníkům, kteří hledají nové cesty současného divadla. Účast namariborském festivalu je sice velmi prestižní, ale ve srovnání s fes-tivalem hradeckým ještě něco postrádá. Chybí mu davy nadšenýcha fandících diváků, kteří by v době jeho pořádání zaplnili všechnatichá a prázdná místa města. Ulice nejsou rušnější, hospody nejsouhlučnější a park je v nočních hodinách stejně osamělý jako jindy.V Hradci Králové se povedlo přesně to, co v Mariboru zatímnemáme a po čem my divadelníci toužíme. Spojení zdánlivě nespo-jitelného. A tím je dokonalá souhra programu, kde vedle sebe či zasebou můžete vidět dětská představení, tak nakažlivá svou živostí ahravostí, a seriózní dramata, o kterých si povídají dámy i páni ve

večerních róbách se šampaňským v ruce. Nedílnou součástí je OpenAir Program, který nabízí divadlo všeho druhu – karnevalové, častoi syrové a lidové, divadlo neomezující se prostorem ani divadelnítechnikou. Někdy si umělci vystačí s kytarou, houslemi, jednímreproduktorem, dvěma reflektory... A divák? Ten je svobodný ve svévolbě. Co je povinné? Snad jen radost a pohoda, pivo, cigarety apečená kukuřice.Nemůžu v této sovislosti nezmínit jeden z nejznámějších evrop-ských festivalů. Festival, který se pořádá v malém francouzskémměstečku daleko od Paříže s nekonečnými středověkými hradbami– proslulý avignonský divadelní festival. Ten dle mého názoru jižztratil svůj půvab a stala se z něj turistická, megalomanská záleži-tost. Divadlo utopené v diktátu kapitalismu. Přál bych si z celéhosrdce, aby festival Divadlo evropských regionů v Hradci Královénepotkal stejný osud. Každopádně se zatím v mých očích ten hra-decký jeví velice slibně a mám pocit, že jde dobrou cestou.Jediná věc, kterou v Hradci trochu postrádám, je větší mezinárodnírozmanitost, více exotičnosti... Divadlo totiž může promlouvat uni-verzální řečí gest a metafor, kterou nezastaví žádná jazykovábariéra. Divadelníci i diváci by si tak mohli z festivalu odnést mag-net inspirace přitahující nová témata, obzory i světy. Neboť divadloje věčným a nekonečným objevováním Ameriky.

Zoran Petrovič, student KALD DAMU

F E S T I V A L J S M E M Y !

Jan Borna, Miroslav Hanuš:O líné babičce

herecký ansábl z většiny tvoří chór a vhlavní(ch) rol(i/ích) vystupuje jedna/dvěhereck(á/é) hvězd(a/y). V případě Línébabičky se mi toto koncepční řešení zdáoprávněnější a funkčnější. Chór nenípouze banda přihrávačů, ale tvoří hlavníherečce autonomní opozici.Za slabinu této inscenace považuji to,že se určité postupy začínají opakovata vyprazdňovat – vidíme napříkladbabičku už potřetí v nějakém výukovémkurzu či najednou se humor senilníhodědečka začne velmi nápadně podobathumoru retardovaného chlapečka. I přes-to však jde bezesporu o mimořádněsympatický počin, který rozhodně stojíza vidění. A navíc nenucený závěrečnýobraz tohoto dvouhodinového lehceulítlého kabaretu, kdy si babičku přizápadu slunce odnáší moře, vyznívá sku-tečně dojemně.

--kkssyy--

SSHHAAKKEESSPPEEAARREE JJEE MMRRTTEEVV,, AAŤŤ ŽŽIIJJEE ŠŠPPIINNAARRWilliam Shakespeare je staletí po svésmrti stále takřka ikonickou postavoudivadelní historie stejně jako jeho hry.Dalo by se říct, že jeho díla jsou nekritickypřijímána jako vrchol světové dramatiky. Nesnad, že by díla jako Hamlet, Othello,Romeo a Julie nebo Bouře nebyla uměleckyvysoce hodnotná, ale asi více než u jinýchautorů je nálepka Shakespeare brána jakoautomatická známka nejvyšší kvality. Jevelmi osvěžující, když se objeví inscenace,která se shakespearovskou předlohounakládá tak nějak po svém. Mezi takové sebezesporu řadí inscenace Daniela Špinarave Švandově divadle. Tragický příběh dán-ského kralevice je podán s postmodernímnadhledem a velkou režisérskou invencí.Nejnovější překlad Jiřího Joska posouvá hruještě více vstříc současnému, hlavněmladému, divákovi. Špinar si vypůjčí odShakespeara jeho obrazy, slova a metafo-ry, aby je vlastní fantazií dovedl ad absur-dum a převrátil naruby. Takže nakonec,

když Ofélie říká, že princ Hamlet nebyl vesvé kůži, měl na sobě Hamlet skutečněmedvědí kožich. Horacio pronese v origi-nále Hamletovu větu „The time is out ofjoint“ (Svět převrátil se vzhůru nohama),načež vytáhne z kapsy jointa, který za divoké-ho smíchu s Hamletem vykouří. Jak hrapostupuje kupředu, postupuje i destrukcepředlohy, až nakonec ze vznešeného blank-versu zbydou jenom skřeky, mobiliář jenaházený na jedné hromadě a ve stěně zejeobrovská díra. Tak se scénicky zobrazujerozpad vztahů v královské rodině a hlavněvnitřní rozpad Hamletův. Špinarova práces kanonickým textem, jakým je Hamlet, jevskutku obdivuhodná. Na mnoha místechnepřímo k původnímu Hamletovi s velkoudávkou ironie odkazuje - například ležícílebkou, která se ale za celou hru ani jednounepoužije, jenom tam je. Zdatné hereckévýkony pak dodávají inscenaci uvěřitelnosta mnohdy komičnost. Špinar se nijak zvlášťnedrží předlohy. Textem se ale inspiruje anechá svou režijní fabulační fantazii doko-nat zbytek. --jjaakk--

JETON NEZIRAJ je ve světě zřejmě nej-známějším kosovským dramatikem. Jehohry byly přeloženy do patnácti jazyků a hrá-ly se v Evropě i ve Spojených státech. Bývalýumělecký šéf kosovského Národního diva-dla působí od roku 2011 v divadle QendraMultimedia v Prištině, které se věnuje poli-tické satiře a odkrývání tabu. Ve své rodnézemi jde o divadlo výjimečné tím, že se snaží„budovat most“ mezi srbskou a kosovskoukulturou. Jako jediné hrálo například - odválečného konfliktu v bývalé Jugoslávii- v Srbsku. Je zároveň prvním profesionál-ním souborem z Kosova, které v Českérepublice můžeme vidět. Na festivalu uvedednes od 17 hodin v Besedě inscenaciNezirajovy hry Demolice Eiffelovky.

VVaaššee hhrraa sslliibbuujjee ttřřii aattrraakkttiivvnníí ttéémmaattaa::LLáásskkuu,, nnaahhoottuu aa iisslláámm.. CCoo vvááss kk jjeejjíímmuunnaappssáánníí ppřřiivveeddlloo??Demolici Eiffelovky jsem začal psát v roce2010 v Paříži. V té době bylo ve Franciivelmi aktuální téma zahalování muslim-ských žen. Pocházím ze společnosti, kteráje z devadesáti procent ovlivňovánaislámem, ale otázka islámského nábožen-ství a kultury, vztahy mezi východem azápadem nejsou u nás řešeny tak jakonapříklad ve Francii. Z toho důvodu vznik-la moje hra. Chtěl jsem, aby se o takovýchvěcech mluvilo, aby nebyly tabu. Jsemmuslim, vyrostl jsem v muslimské rodině.Být muslim a být muslim v Kosovu není tosamé. Kosovští muslimové jsou zvláštnímdruhem věřících, kteří nabízejí liberálnícestu. U nás máme i jiná náboženství,dochází k míšení kultur, ale situace se po

válce změnila. Ortodoxní víra, kterouvyznávají Srbové, dostala negativní nálep-ku. V Kosovu se angažuje několik humani-tárních organizací. Především některéarabské se snaží do země importovat radi-kální islám. Šíří víru pod rouškou humani-tární pomoci, rozdávají zdarma burky,staví mešity. Je důležité mluvit o islámu.Demolice Eiffelovky je hra o vztahu mezikulturami. Mluví se v ní o terorismu. Vespolečnosti existuje spousta stereotypů.Lidé na západě vidí v každém muslimoviteroristu. Předsudky jsou vzájemné.Myslím, že je důležité usilovat o dia-log, o porozumění mezi kulturami a nábo-ženstvími, nikoliv podporovat stávající ste-reotypy.

DDeemmoolliiccee EEiiffffeelloovvkkyy bbyyllaa uuvveeddeennaa ttaakkéévv NNeeww YYoorrkkuu.. JJaakk nnaa nnii AAmmeerriiččaannéé rreeaa--ggoovvaallii??Hra měla newyorskou premiéru v rámcioslav desetiletého výročí od teroristickéhoútoku 11. září. Tři týdny po New Yorkunásledovala premiéra v Sarajevu. Bylozajímavé sledovat reakce v nemuslimskéamerické a muslimské sarajevské spole-čnosti. Diváci v New Yorku hru přijali skvě-le. Divili se, že takovou hru napsal muslim.Potěšilo je, že určitá perspektiva přicházíprávě z muslimské strany, od někoho, kdoje sám muslim. Po představení se rozpou-tala debata o nedorozumění mezi kultura-mi, o tom, že se stále připomíná 11. září,ale zapomíná se na to, že kořeny problé-mu spočívají hlouběji, v rasové otázce avztahu bělošské populace k Afroameriča-nům. V Sarajevu se nejprve báli hru uvést.

Diváci ji však nakonec vnímali jako politic-ky korektní. Po představení také byladebata, ale byla to úplně běžná debata popředstavení, která nevzbudila takovouvášnivou diskusi jako v New Yorku.

PPrroočč dděěllááttee ppoolliittiicckkéé ddiivvaaddlloo??Politická satira souvisí s mou vizí divadla.Divadlo, které není nikomu na obtíža s lidmi nijak nehne, je nudné. Divadloby mělo být chybějícím hlasem ve spole-čnosti. Kde chybí diskuse, tam by ji divadlomělo nabídnout. Divadlo by se mělodotýkat slabin, otvírat rány. Nejen provo-kovat, ale především otevřít debatu. Kdyžse všichni bojí v Srbsku hrát, protože bybyli nařčeni z vlastizrady, my tam jedemea hrajeme. Když se objeví problém s ko-rupcí, o němž se nemluví, my o něm mlu-víme. Když je islám tabu, my ho otevřeme.Je to důležité a pro společnost ozdravující.

LLuucciiee NNěěmmeeččkkoovváá

DIVADLO BY MĚLO BÝT CHYBĚJÍCÍM HLASEM

HADRIÁN Středa 25. 6. 2014 5

G L O S Á R I U M

6 Středa 25. 6. 2014 HADRIÁN

SUDOKOPYTNÍCIDĚTEMPro porovnání nedělní pohádky OO bbeerráánn--kkoovvii,, kktteerrýý ssppaaddll zz nneebbee (režie MichaelaHomolová) a pondělních TTřříí pprraassáátteekk(režie Šimon Spišák) mě vede více důvo-dů, než jen ten, že je můžeme z taxono-mického hlediska zařadit do stejnéhořádu. Obě produkce byly určeny předevšímpro nejmladší diváky. Ti byli přítomni naobou představeních a v obou případechpřirozeně ovlivňovali jejich atmosféru. Coje vskutku zajímavé a zač je třeba oběmakusům po právu vzdát hold, je ta skute-čnost, že oba bez problémů udržely pozor-nost předškolního publika (libereckýBeránek zejména svou obrazovostí celých45 minut a Prasátka z Nitry svou akčnostídokonce 65 minut), které v tomto ohledubývá považováno za velmi náročné.

UUttrržžeennáá nnoohhaa jjaakkoo žžeerrttHradec Králové nám tak dokazuje, že siumí svého diváka vychovávat už od ple-nek. A právě díky tomuto trendu má festi-val Divadlo evropských regionů svého kul-tivovaného dětského diváka. Leč zpětk hlavnímu předmětu. Obě představenídokázala bavit nejen děti, ale i jejich rodi-če. Velmi mě oslovila citlivá práce s výtvar-ným gagem v inscenaci O beránkovi, kterýspadl z nebe. Precizní loutkohereckápráce a výborná scénografie RobertaSmolíka umožňují vynalézavé rozehrání,které balancuje na hranici něžného a gro-teskního humoru. Mnoho obrazů nabízídvojí interpretaci - záleží na divákovi, jak sije vyloží. Loutka tanečnice jede na koni

v pozici holubičky. Její číslo skončí a onaodchází. Jedna noha jí však zůstane zapo-menuta v sedle koně. Utržená noha v kyčlije ve své podstatě poměrně drastickázáležitost. Ovšem v kontextu žánru lout-kového divadla (v kontrastu vůči novémucirkusu), v kterém může být končetinatanečnici v okamžiku vrácena, se vážnánehoda proměňuje v půvabný žert.Dalším příkladem je způsob, jakým sepřevléká principál. Loutkový principálobdařený hned několika talenty najednousám ovládá více rolí ve svém cirkusu. Proto, aby mohl před publikem vystoupitnapříklad jako kouzelník, kaskadér či sva-lovec, mu stačí jen převléci si kostým.Prakticky se tato proměna realizujeodtržením hlavičky od těla, které je poslé-ze nahrazeno jiným – pro daný výstupvhodným. Bezhlavá těla a opakovanétrhání hlavy opět můžeme vnímat vícezpůsoby – jako absurdní humor či jakohravé výtvarné řešení prezentace vše-

stranného nadání principála. Rodič a dítětak reagují mnohdy odlišně. Celek se tímovšem nerozbíjí. Dvě možnosti interpreta-ce tu existují paralelně a vzájemně seneruší. Zároveň však nechybí momenty,na jejichž výkladu se shodne celé publi-kum.

HHiippppiiee vvllkk vveerrssuuss hhaammiižžnnáá pprraassááttkkaaTotéž se bohužel nedá úplně říci o Třechprasátkách. Inscenace jako by na dětské-ho diváka (pro něhož je primárně určena!)úplně zapomněla. V kontrastu s velmivizuálním Beránkem se tu humor zakládápředevším na slovech – a že jich je požeh-

naně! Valí se na nás fórek („kameňákov-ské“ kvality) za fórkem. Nemyslím si však,že by předškolní dítě dostalo dostatečnějasný klíč, aby se dokázalo zoriento-vat v překroucené klasické pohádce.Tři hamižná prasátka se nechají kusemžvance uplatit a dávají ve volbách na nové-ho prezidenta hlas lišákovi. Této okolnostise můžeme (dejme tomu) zasmát a ná-sledně ji i vytěsnit jako malý, víceméně„neškodný“ zcizovák. Co si ovšem může-me počít s tím, že vlk je stylizován do sym-patizanta hnutí hippie, je zarostlý, jezdí namotorce a je vegetarián? Tento vlk máobjektivně více kladů než sobecká prasát-ka. Děti ovšem nemají dostatečnou zku-šenost se subkulturními identitami na to,aby reinterpretovanou postavu vlkadokázaly vnímat tak, jak tvůrci zamýšleli,či jak jsou toho schopni jejich (zákonitěo celou generaci starší) rodiče. Místo tohočtou vlka archetypálně – a totiž, že je zlýa chce sežrat prasátka. Jeden chlapečekse zarostlého vlka dokonce bál tolik, že jejmaminka musela odnést ze sálu, aby seuklidnil. Vnímání dětského a dospěléhopublika je v tomto případě naprosto dis-harmonické.Ani jedno z prasátek přitom nevynakládážádnou energii na stavbu domečku(všechny si příbytky kupují – není všaktematizována ani movitost toho kteréhoprasátka podle jeho pracovitosti – penízeberou nevím odkud) a ani jedno z nichv závěru představení nedosáhne prozření(že se pracovitost vyplácí). Inscenace tedyrezignuje na základní téma předlohy, zekteré vychází. To určitě možné je – ale co námnabízí místo toho? Televizně–estrádníhumor? Jedno prasátko, aby se nenadřelos montáží zakoupených prefabrikátů, vyu-žije shovívavosti a srdečnosti dětskéhopublika a zmanipuluje je k vykonání toho-to fyzického úkonu. Svou sobeckost a nad-řazenost vůči dítěti demonstruje tím, žemu s výsměchem nedovolí do jím vybudo-vaného domku ani nahlédnout.

BBeerráánneekk aa hhoollččiiččkkaaI nedělní představení Beránka přímokomunikovalo s dětským divákem.Nemuselo se však snižovat k jejich pod-bízivému oslovování. Děti reagovalynaprosto spontánně. Jedna holčička seherců neustále ptala, kdy se zas objevíberánek. A kdykoliv se ocitl na scéně, sna-žila se za ním doplazit, dotknout se hoa pohladit jej. Herci situaci elegantnězvládali a zasahování holčičky do předsta-vení se nenásilně stalo jeho půvabnousoučástí. Velkou předností této inscenaceje její výtvarná čistota. Jeden z vrcholnýchobrazů – mluvím o velkolepě řešenémdřevěném hasičském autě – rozsvítí očinejen všem klukům; pro mě osobně patřík jednomu z mých dosud největších diva-delních zážitků z letošních Regionů.

pokračování na str. 7

Vít Peřina a kolektiv:O beránkovi, který spadl z nebe

HADRIÁN SSttřřeeddaa 2255. 6. 2014 7

STŘEDA 25. 6.13:00 Stan nočního kozodoje / BBRRAAMMBBOORROOVVÉÉKKRRÁÁLLOOVVSSTTVVÍÍ ++ BBRRAAMMBBOORROOVVÁÁ DDÍÍLLNNAA / Loutkybez hranic / 60'

14:00 Villa Mysteria / OOAAPP CCEENNTTRRUUMM,, CCHHIILLLL--OOUUTT ZZÓÓNNAA,, VVÝÝSSTTAAVVYY / Villa Mysteria

15:00 Malé náměstí / VVOOLLNNOOČČAASSOOVVÉÉ AAKKTTIIVVIITTYY/ Salinger o. s. Hradec Králové

15:00 Stan nočního kozodoje / LLIIFFEE OOFF MMAARRYY/ Matija Solce a KALD 2.roč Praha / 60‘

15:00 u Divadla Drak / PPOODDIIVVUUHHOODDNNÝÝ SSVVĚĚTTVVČČEELL / Sunshine Cabaret Strakonice / 35'

15:00 Žižkovy sady / RRCC PPOOHHOODDAA --VVOOLLNNOOČČAASSOOVVÉÉ AAKKTTIIVVIITTYY / Prostor Pro, o. p. s.Hradec Králové

15:00 Žižkovy sady / KKAAVVÁÁRRNNAA RREESSPPEEKKTT /Respekt

16:30 Open Stan / CCIIRRKKUUSS PPRRDDÍÍTTKKOO / JakubFolvarčný Praha / 50'

17:30 u Divadla Drak / PPOODDIIVVUUHHOODDNNÝÝ SSVVĚĚTTVVČČEELL / Sunshine Cabaret Strakonice / 35' V D

18:00 Atrium Radnice / OODDCCHHÁÁZZEENNÍÍ / DivadloJesličky Josefa Tejkla Hradec Králové / 105'

18:00 Městská hudební síň / CCIIRRKKUUSS MMIIRRÁÁKKLL/ Zuzana Patráková Vrchlabí / 40'

18:00 Pivovarské náměstí / SSEESSTTŘŘIIČČKKYY / Argo Navis, o.s. - Divadlo Krajiny Brno / 50'

18:00 Villa Mysteria / MMLLČČEENNÍÍ SS TT.. GG.. MMAASSAA--RRYYKKEEMM / Sektor pro hosty Praha / 80'

19:00 Klub č.p. 4 / ŠŠKKOODDAA 11998811 / DivadloBufet, o.s. Praha / 90' V

19:00 Tomkova ulice / IIRRAA MMIIMMOOSSAA / Koncert / 45'

20:00 Stan nočního kozodoje / LLOOVVCCII /Křivánková, Kozubková, Ferenzová / 90' V

20:30 Klub č.p.4 / ZZMMĚĚNNAA JJEE ŽŽIIVVOOTT,, BBUUNNDDYY AA ŘŘÍÍZZKKYY/ Laboratoř divadla utlačovaných Praha / 90'

21:30 Autobuf / SSTTŘŘÍÍDDMMÍÍ KKLLUUSSÁÁCCII VV KKUULLIISSÁÁCCHH VVIIŠŠNNÍÍ / Divadlo Bufet, o.s. Praha /90' V

21:30 Stan nočního kozodoje / KKOOZZOODDOOJJ´́SSEENNDDIINNGG PPAARRTTYY

22:00 Open Stan / KKIIKKII BBOOHHEEMMIIAA && SSIICCKKEERRMMAANN ((DDEE)) / Koncert / 80'

22:00 Šapitó Q10 / EElleeccttrroo sswwiinngg vv ššaappiittóó // DDJJ JJiinnaann / dress code: 20. – 20. léta

22:15 Atrium Radnice / MMUUCCHHOOVVOOMMYYSSTTÉÉRRIIUUMM / Georgia College TheatreDepartement Kuks / 55'

22:15 Městská hudební síň / KKOOČČÁÁRR DDOO VVÍÍDDNNĚĚ / TRIARIUS Česká Třebová / 75' R

22:15 Pivovarské náměstí / ŠŠAAKKAALLÍÍ LLÉÉTTAA /Veselé zrcadlo Ústí nad Orlicí / 80'

Oproti tomu výtvarnému pojetí Prasátekvévodí naprostá nekonzistentnost. Punko-vá nedotaženost sice koresponduje s hos-podským humorem inscenace; nejen dět-ský divák v ní však beznadějně ztrácí ori-entaci. Například, když herci říkají, žejsme v lese; na scéně je však reálný kon-tejner – vedle něj si jedno prasátko hrajes vojáčky, jako by bylo doma v pokojíčkuna koberci. Porovnání obou představení nám podávázprávu o tom, že upoutat pozornost dítětei jeho doprovodu lze lecjakým způsobem.Má však smysl dětskému publiku na diva-dle předkládat povrchní televizně–estrádníhumor? Nedevalvuje se tak snaha rodičůnabídnout svým ratolestem „něco jiného“?Naštěstí však přinejmenším tvůrci z libe-reckého Naivního divadla úspěšně setr-vávají v kreativním objevování a na tvorbukvalitního divadla pro děti doposud nere-zignovali. A za to si jich nesmírně vážím.

JJaakkuubb MMaakkssyymmoovv

KONCERTYSTŘEDA 25. ČERVNA

ON LINE SESSION BANDHRADEC KRÁLOVÉ

ČTVRTEK 26. ČERVNAJH BIG BAND HRADEC KRÁLOVÉ

HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, MichalaHadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, ZdeněkA. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; theatre@klicperovodivadlo.cz,www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.

H R AJ E M ESTŘEDA 25. ČERVNA

Hlavní scéna – 10:00LABUTÍ JEZEROKlicperovo divadlo Hradec Králové – CZ

Divadlo DRAK – 10:00PŘÍBĚH TŘÍ SKŘÍTKŮDivadlo NUKU Talin – EST

Studio Beseda – 17:00DEMOLICE EIFFELOVKYQendra Multimedia Prishtina – RKS

Scéna V podkroví – 17:00POVÍDÁNÍ V PODKROVÍS PETREM ZELENKOU+ křest knižního vydání jeho herObyčejná šílenství

Hlavní scéna – 19:00VELKÁ MOŘSKÁ VÍLAKlicperovo divadlo Hradec Králové – CZ

Divadlo DRAK – 19:00SALOME BRUTSKUTR Praha – CZ

Velký sál Adalbertina – 21:30DECHOVKADivadlo VOSTO5 Praha – CZ

8 Středa 25. 6. 2014 HADRIÁN

H R AJ E M EČTVRTEK 26. ČERVNA

Hlavní scéna – 10:00SESTUP ORFEŮVKlicperovo divadlo Hradec Králové – CZDivadlo DRAK – 10:00PROLETĚT DUHOUNaivní divadlo Liberec – CZStudio Beseda – 17:00BITVA S DIDEROTEMBadoc Theatre Paříž – FNásleduje beseda s autoremRegisem de Martrin–Donos a herci

Divadlo DRAK (dóm) – 18:00IDOLLS – EMOčně dEMOliční EMOkálDivadlo NUKU Talin – ESTDivadlo DRAK (šapitó) – 18:00DOLLSCirk La Putyka Praha – CZ Hlavní scéna – 19:00STRÝČEK VÁŇADivadlo Petra Bezruče Ostrava – CZDivadlo DRAK (studio) – 19:00MACBETH 14Divadlo DNO Hradec Králové – CZ

Divadlo DRAK (dóm) – 21:00CokoLIVE & Kapela SENDivadlo DNO Hradec Králové – CZ

Velký sál Adalbertina – 21:30DECHOVKADivadlo VOSTO5 Praha – CZ

KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:

VVOO SSTT OO 55 AA TT AA NNCC OOVV AA ČČ KKAA ,, ZZ KK TT EE RR ÉÉ MMRR AA ZZ ÍÍChcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce?Viděli jste už někdy slavnostní otevření sokolovny? A přejete svýmnepřátelům pomník? Přijďte to zažít! Šanci máte díky představeníDechovky, kterou Divadlo Vosto5 uvede - spolu s dvěma desítkamidalších účinkujících – dnes a zítra od 21.30 hod. ve Velkém sáleAdalbertina. Inscenace, ke které napsali scénář Jiří Havelkaa K. F. Tománek (dramaturg Dejvického divadla), původně vzniklajako jednorázový projekt pro festival 4 + 4 dny v pohybu. Obrovskýdivácký zájem si ale vyžádal další a další reprízy a Dechovka se takstále hraje v pražské Baráčnické rychtě. ((hhaadd))

JH BIG BAND

KK OO TT EE LL PP OO DD KK LL II CC PP EE RR OO VV ÝÝ MM DD II VV AA DD LL EE MMV rozpálený hudební kotel zaplněný stovkami skandujících a nadše-ním pískajících diváků se mění Letní scéna po skončení večerníchpředstavení v Klicperově divadle. Po včerejším sukcesu Střídmýchklusáků v kulisách višní na vás čeká ještě šest muzikantských večerů.Po hradeckých kapelách On line session band a JH big band vystoupíTwo Towers hulu jazz s Petrou Chlebníčkovou, písničkář a stand-upkomik Jiří Harnach, romská skupina Terne Čhave a závěrečný koncertfestivalu obstará Laczo Deczi a Celula New York.

((hhaadd)) DOLLS