Zápočtový text

Obsah

Zápočtový text...................................................................................................................1

SPORT...............................................................................................................................2

Sport..................................................................................................................................2

Vymezení pojmu...............................................................................................................3

Historie..............................................................................................................................4

Původ sportu..............................................................................................................4

Sport ve starověku......................................................................................................4

Sport ve středověku....................................................................................................4

Počátky moderního sportu..........................................................................................5

Současnost.........................................................................................................................6

Úrovně provozování sportu........................................................................................6

Masová popularita a profesionalismus.......................................................................6

Významné sportovní soutěže.............................................................................................8

Mezinárodní hry.........................................................................................................8

Fotbal..........................................................................................................................8

Další významné soutěže.............................................................................................9

MAJOR LEAGUE SOCCER.....................................................................................9

MAJOR LEAGUE BASEBALL.............................................................................10

NHL..........................................................................................................................11

SPORT

NATIONAL FOOTBALL LEAGUE......................................................................15

Televize....................................................................................................................20

Rádio........................................................................................................................21

Internet a nová média...............................................................................................21

NBA.........................................................................................................................27

FORMULE 1............................................................................................................28

WIMBLEDON.........................................................................................................36

FRENCH OPEN......................................................................................................37

US OPEN.................................................................................................................38

AUSTRALIAN OPEN.............................................................................................39

PGA TOUR..............................................................................................................40

TOUR DE FRANCE................................................................................................40

SPORT

Slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od slova disport. Znamená

obveselení, rozptýlení, vlastně útěk od práce, od povinnosti k zábavě

Pojmem sport je dnes obvykle označována pohybová (fyzická) aktivita provozovaná podle

určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné nebo porovnatelné s jinými

provozovateli téhož sportovního odvětví.

[Zadejte text.] Stránka 3

Obrázek 1

Sport

SPORT

Vymezení pojmu

jedná se o pohybovou aktivitu, což vylučuje činnosti, kde se soutěží pouze

pomocí duševních schopností nebo štěstí – například deskové hry (go),

počítačové hry nebo hazardní hry s výjimkou pokeru (poker se podle některých

definic označuje jako sport, podle některých ne, stejně tak jako např. šachy)

aktivita má jasná pravidla, podle kterých se soutěží – to vylučuje z oblasti sportu

například válku

aktivita má soutěžní charakter, dochází k poměřování jejích výsledků – to

vylučuje například bojová umění provozovaná nesoutěžním filosoficky

zaměřeným způsobem nebo jógu

[Zadejte text.] Stránka 5

Historie

Původ sportu

Prvním ze zdrojů, ze kterých se sport vyvinul, je podle historiků potřeba výcviku armád,

která vyústila v nejrůznější hry a soutěže zaměřené na bojové dovednosti a na fyzickou

zdatnost (zápas, lukostřelba, jízda na koni). Druhým zdrojem jsou rituální aktivity, kdy

byla určitá forma soutěže prováděna jako součást obětního rituálu nebo rituálu

předpovídání budoucnosti – do první kategorie patří řecké olympijské soutěže, do druhé

kategorie mayské obřadní míčové hry.

Sport ve starověku

Známky provozování aktivit, které bychom dnes označili jako sport, byly nalezeny

u řady starověkých civilizací. Konkrétně se jedná o Čínu, kde byla provozována (zřejmě

spíše z estetických než ze soutěžních důvodů) obdoba dnešní gymnastiky, o Persii, kde

jsou doloženy bojové hry s přesnými pravidly. Nejznámějším případem je bezesporu

starověké Řecko, ve kterém se z aktivity směřující k fyzickému sebezdokonalení stala

filosoficky odůvodněná součást kulturního života a fyzická zdatnost byla považována

za nedílnou součást dokonalosti. Výsledkem bylo mimo jiné pravidelné pořádání

všeřeckých sportovních her v osadě Olympie, které se staly předobrazem moderních

olympijských her.

Sport ve středověku

Počátky sportu lze v západní Evropě stopovat hluboko do středověku. Jeho charakter je

ale obvykle podobný, jako u starověkých vojenských klání, jehož účelem je fyzický

výcvik pro válku.

První zdokumentované odchylky od tohoto účelu (tj. sport jako činnost čistě pro zábavu

a potěšení jak přihlížejících, tak zúčastněných) lze najít v renesanční Itálii – příkladem

je Calcio Fiorentino, jehož pravidla poprvé publikovaná v roce 1580 již nápadně

připomínají něco mezi dnešním ragby, fotbalem a australským fotbalem.

SPORT

Podobné příklady (pálkovací hry podobné dnešnímu tenisu ve středověké Francii nebo

„ragby“ od vesnice k vesnici ve Skotsku) jsou ale obvykle místně (geograficky na kraj

nebo sociálně skupinou lidí – například v rámci mladších příslušníků francouzské

šlechty) omezené způsoby zábavy bez všeobecně uznávaných pravidel a velkých soutěží

a turnajů v moderním stylu.

Počátky moderního sportu

Počátky sportu v dnešním smyslu toho slova jsou obvykle spojovány s technickou

revolucí, jejíž vůdčí zemí byla v 19. století Anglie. Fyzická námaha, která již zde není

bezprostředně spojena se zajištěním přežití nebo válečným konfliktem, se v té době

postupně stala z privilegia „vyšších vrstev“ běžně rozšířenou formou trávení volného

času a zábavy.

Do druhé poloviny 19. století (a ve velké většině případů právě do Anglie) spadá

založení většiny dnes provozovaných nejoblíbenějších hnutí („Muscular Christianity“,

YMCA) a sportů na všeobecném základě - tj. na zásadě „pokud budeš respektovat

pravidla, můžeš hrát s námi (nebo spíš proti nám) a je jedno kdo jsi a odkud jsi“.

V Anglii takto vzniká:

v roce 1863 „Fotbalová asociace“ jako spojení klubů hrajících „kopanou“ verzi

ragby

v roce 1877 mistrovství v „královském tenisu“ ve Wimbledonu

v roce 1897 první verze psaných pravidel pro dnešní házenou

A podobných příkladů (následně i za hranicemi Anglie - například v roce 1891

v Kanadě a USA počátek basketbalu, ale i skautingu) lze samozřejmě najít mnoho.

Naprosto zásadní bylo pro další rozvoj sportu založení novodobých olympijských her,

které je spojeno se jménem Pierra de Coubertina a rokem 1896. Sport se tím stává

ze specifického a stále ještě menšinového způsobu zábavy kulturním a později

i politickým fenoménem.

[Zadejte text.] Stránka 7

Současnost

Úrovně provozování sportu

V současné době je sport provozován na několika různých úrovních:

na vrcholové úrovni profesionálně nebo poloprofesionálně (podle významu

sportu a kvality sportovce) – sportovec v takovém případě obvykle denně

trénuje, často i několik hodin nebo na „plný úvazek“, účastní se soutěží

na mezinárodní nebo alespoň národní úrovni

na výkonnostní úrovni poloprofesionálně nebo amatérsky – obvyklý je

pravidelný trénink v rozsahu několika až několika desítek hodin týdně,

registrace v některém sportovním svazu a pravidelná účast v soutěžích

na rekreační úrovni - příležitostné sportování v rozsahu maximálně několika

hodin týdně, bez oficiální registrace nebo s registrací v rekreačních čistě

amatérských soutěžích

Masová popularita a profesionalismus

Možnosti provozování sportu na vrcholové profesionální úrovni jsou dány dostatečným

přísunem peněz pro příslušné sportovní odvětví. To je zajišťováno jednak z reklamy

a sponzorských smluv, jednak z nejrůznějších forem státní podpory.

V prvním případě vytváří popularita a sledovanost jednotlivých sportů (a soutěží

v rámci jednoho sportu) propastné rozdíly v „platu“ sportovců, které se pohybují

od tisícinásobku až po zlomky průměrného platu v dané zemi.

Druhý způsob financování je dnes typický hlavně u nepříliš rozšířených (ale často

přesto olympijských) sportů, kdy si stát touto formou zajišťuje „body“ za mezinárodní

úspěchy. Není ostatně tak vzdálená doba, kdy ve východní části Evropy byla touto

formou financována činnost většiny vrcholových sportovců, a například v Číně se tento

postup masivně používá dodnes.

Pro moderní sport jsou typické dva trendy související s předchozími odstavci:

SPORT

zaostření na nejpopulárnější soutěže – ve světě probíhá určité omezené množství

soutěží, které mají díky vysoké sledovanosti k dispozici obrovské množství

prostředků – odměny hráčů se zde šplhají do astronomických výšek. Příkladem

je evropská fotbalová Liga mistrů, americké profesionální soutěže NHL, NBA,

MLB, nebo grandslamové tenisové turnaje.

rychlé rozšiřování počtu sportovních odvětví – dochází k velice rychlému

nárůstu počtu činností, které jsou považovány za samostatné sportovní odvětví.

Při vhodné propagaci se tak i sport s velice omezenou komunitou sportovců

může stát rychle natolik populárním, že umožní profesionalizaci nejlepších

sportovců. Dobrým příkladem je akrobatické lyžování.

Kompletní seznam sportovních disciplín lze najít v následujících seznamech:

Seznam sportovních disciplín Obrázek 2

Obrázek 2

[Zadejte text.] Stránka 9

Významné sportovní soutěže

Mezinárodní hry

Mezi nejvýznamnějšími sportovními soutěžemi se jistě sluší uvést na prvním místě

Olympijské hry. Tato akce se dělí na Letní olympijské hry a Zimní olympijské hry,

každé z nich se konají jednou za čtyři roky. Jedná se o celosvětové setkání špičkových

sportovců ve většině nejpopulárnějších sportovních disciplín. Postupně organizátoři

ustoupili od požadavku amatérismu jako podmínky účasti, takže lze dnes ve většině

disciplín vidět opravdu nejlepší světové sportovce ve svém oboru.

Medaile z olympijských her je ve většině individuálních sportů (snad s výjimkou tenisu)

považována za nejcennější trofej, jakou lze získat, obvykle je ceněna víc než medaile

z mistrovství světa v příslušné disciplíně.

Především v poslední době velice roste i obliba „lokálních“ nápodob olympijských her,

kde se mají větší šanci prosadit sportovci z méně sportovně vyspělých zemí – jedná se

o Panamerické hry, Africké hry nebo Asijské hry.

Existují nebo existovaly i různé sportovní hry, které doplňovaly hry olympijské.

Příkladem jsou Světové hry pro sporty, které nejsou v olympijském programu, X Games

pro extrémní a adrenalinové sportovní disciplíny nebo již zaniklé Hry dobré vůle.

Známé jsou i univerziády, tedy sportovní soutěže pořádané pro studenty (vysokých)

škol.

Fotbal

Sledovaností se olympijským hrám vyrovná Mistrovství světa ve fotbale, konané rovněž

jednou za čtyři roky. Jeho popularita souvisí s celosvětovou popularitou fotbalu jako

takového a s faktem, že olympijského turnaje ve fotbale se neúčastní nejlepší hráči

jednotlivých zemí.

Velice sledované je (díky největší koncentraci světových fotbalových velmocí) také

Mistrovství Evropy ve fotbale, v posledních několika letech zaznamenalo díky mnoha

SPORT

hráčům hrajícím v Evropě raketový nárůst popularity i fotbalové mistrovství Afriky

zvěné Africký pohár národů.

Světově nejsledovanější pravidelnou soutěží je další fotbalová soutěž – evropská Liga

mistrů. Hranice svých států významem a popularitou daleko překračují i nejvyšší

fotbalové ligy v západoevropských zemích – především anglická, španělská a německá.

Další významné soutěže

Mezi dalšími soutěžemi, u kterých lze mluvit o celosvětové popularitě a sledovanosti,

jsou:

severoamerické profesionální ligy v mužských kolektivních sportech:

MAJOR LEAGUE SOCCER

Major League Soccer je profesionální fotbalová liga v USA. Byla založena v roce

1993. MLS se účastní 19 týmů. Posledním vítězem je celek Los Angeles Galaxy, který

ve finále play off porazil 1:0 Houston Dynamo.

Herní systém

Sezóna začíná na přelomu března a dubna a končí v lednu. První část sezony tvoří

34 soutěžních kol. Vítěz základní části vyhrává MLS Supporters' Shield. 10 nejlepších

týmů postoupí do nadstavbové části MLS Cup Playoffs, vrcholící zápasem o titul. Vítěz

play off vyhrává MLS Cup.

Vítěz základní části postupuje do CONCACAF Champions League. Prvních 6 týmů

základní části hraje US Open Cup.

[Zadejte text.] Stránka 11

Přehled vítězů

SezonaMLS Cup

Vítěz MLS

MLS Supporters'

Shield

Vítěz základní části

2012 Los Angeles Galaxy San Jose Earthquakes

2011 Los Angeles Galaxy Los Angeles Galaxy

2010 Colorado Rapids Los Angeles Galaxy

2009 Real Salt Lake Columbus Crew

2008 Columbus Crew Columbus Crew

2007 Houston Dynamo DC United

2006 Houston Dynamo DC United

2005 Los Angeles Galaxy San Jose Earthquakes

2004 DC United Columbus Crew

2003 San Jose Earthquakes Chicago Fire

2002 Los Angeles Galaxy Los Angeles Galaxy

2001 San Jose Earthquakes Miami Fusion

2000 Kansas City Wizards Kansas City Wizards

1999 DC United DC United

1998 Chicago Fire Los Angeles Galaxy

1997 DC United DC United

1996 DC United Tampa Bay Mutiny

MAJOR LEAGUE BASEBALL

Major League Baseball (zkratka MLB) je nejvyšší a plně profesionální baseballová

liga v severní Americe. Často se stejným názvem označuje i organizace, která na chod

této ligy dohlíží.

MLB vznikla jako společná soutěž dvou profesionálních soutěží - National League

a American League. Toto rozdělení (ačkoliv vystupují ligy společně již od roku 1903) je

dodnes patrné na organizační struktuře – vzniká tak paradoxní situace, kdy dva týmy

SPORT

ze stejného státu (nebo v případě Los Angeles dokonce města) patří do opačných

„větví“ ligy.

Následující tabulka zachycuje dělení MLB na dvě ligy, z nichž každá se dále dělí na tři

divize po pěti až šesti týmech:

NHL

National Hockey League (NHL) (francouzsky Ligue nationale de hockey – LNH) je

jedna z nejprestižnějších hokejových lig, které se účastní týmy z USA a Kanady.

Hraje ji 30 mužstev, která jsou rozdělena do dvou konferencí, východní a západní.

Obě konference jsou rozděleny celkem na šest divizí, každá po třech. Ve východní

konferenci jsou tyto divize: severovýchodní, atlantická a jihovýchodní. V západní

konferenci jsou divize: centrální, severozápadní a pacifická. V každé divizi je pět týmů.

Sezóna je rozdělena na dvě části. První je tzv. základní část, v níž každé družstvo

odehraje 82 utkání. Po skončení základní části nastává druhé kolo tzv. play off. Do play

off postupuje osm nejlepších družstev z každé konference. Poté se hrají série na

4 vítězná utkání. 1. mužstvo východní konference hraje s 8. týmem východní

konference, 2. hraje se 7., 3. hraje s 6. a 4. s 5. Úplně stejně se hraje play off i v západní

konferenci. Na konci zbydou dvě družstva (jedno z východní a druhé ze západní)

a sehrají mezi sebou finálovou sérii na 4 vítězné zápasy. Vítěz získává trofej

pro vítěze – Stanley Cup. Po sezóně probíhá draft nováčků a nejlepší hráči uplynulé

sezóny mohou být odměněni některou z trofejí.

Historie

Proběhla série jednání v kanadské National Hockey Association (NHA) mezi Eddie

Livingstonem, který byl vlastníkem Toronto Blueshirts, a ostatními

vlastníky – vlastníky Montreal Canadiens, Montreal Wanderers, Toronto Maple Leafs a

Quebec Bulldogs. Všichni jmenovaní se sešli ve Windsor Hotelu v Montrealu, aby

jednali o budoucnosti NHA. Jejich diskuse dne 22. listopadu 1917 vedla ke vzniku

NHL. Bývalí členové NHA – Montreal Canadiens, Montreal Wanderers a Toronto

Maple Leafs byli zakládajícími členy NHL spolu s novým týmem Toronto Arenas.

[Zadejte text.] Stránka 13

I když v prvním desetiletí liga těžce bojovala o přežití, týmy NHL byly na ledě velmi

úspěšné. Za dobu od vzniku NHL se stalo pouze jednou, a to v roce 1925, že tým

z NHL nevyhrál Stanley Cup a vyhrál ho tým z konkurenčních lig. Od roku 1926 již pak

po zániku konkurenčních lig patřil Stanley Cup pouze NHL. Následně započal proces

rozšiřování: Boston Bruins (první tým z USA, který hrál NHL) a Montreal Maroons

vstoupili do ligy v sezóně 1924 – 25; New York Americans a Pittsburgh Pirates

se přidali o sezónu později. V sezóně 1926-27 vstoupily další týmy – New York

Rangers, Chicago Black Hawks, a Detroit Cougars (nynější Detroit Red Wings). NHL

tak měla 10 účastníků. Světová hospodářská krize spolu s následnou 2. světovou válkou

zapříčinila, že z ligy musely v průběhu času odejít 4 týmy, a to zejména z finančních

důvodů. Od roku 1942 tak ligu hrála šestice týmů (Montreal Canadiens, Toronto Maple

Leafs, Detroit Red Wings, Chicago Black Hawks, Boston Bruins a New York Rangers)

zvaná jako Original Six. Po dobu čtvrt století se poté osazenstvo ligy neměnilo.

18. ledna 1958 byl zaznamenán důležitý milník v historii ligy. Willie O'Ree se stal

prvním hráčem černé pleti, který si zahrál NHL.

V polovině 60. let 20. století vznikla NHL konkurence v podobě Western Hockey

League, která se plánovala prohlásit za hlavní ligu a každoročně vyzývat NHL v bojích

o Stanley Cup. NHL se tuto hrozbu snažila odvrátit rozšířením o šestici týmů v sezóně

1967 – 68. Novými týmy se staly: Los Angeles Kings, Oakland Seals (později zrušen),

Pittsburgh Penguins, Philadelphia Flyers, Minnesota North Stars (v roce 1993

přestěhován do Dallasu, přejmenován na Dallas Stars) a St. Louis Blues. O tři roky

později se do ligy připojily týmy Vancouver Canucks a Buffalo Sabres.

V roce 1972 byla založena World Hockey Association (WHA), která byla pro NHL

vážným konkurentem. NHL se tak rozhodla pospíšit si s dalším rozšířením o celky

New York Islanders a Atlanta Flames (od roku 1980 Calgary Flames), aby zabránila

WHA, aby se zmocnila nových stadionů v těchto městech. O dva roky později byly

přidány týmy Kansas City Scouts (od roku 1976 Colorado Rockies a od roku 1982

New Jersey Devils) a Washington Capitals. Obě ligy bojovaly o hráče a fanoušky až

do zániku WHA po sezóně 1978 – 79. Čtyři týmy ze šesti členů WHA se přidaly

do NHL: Hartford Whalers (od roku 1997 Carolina Hurricanes), Québec Nordiques

SPORT

(od roku 1995 Colorado Avalanche), Edmonton Oilers, a Winnipeg Jets (od roku 1996

Phoenix Coyotes).

Po rozšíření v roce 1974 byla NHL rozdělena do dvou konferencí (konference

Clarence Campbella - západ a konference Prince z Walesu – východ). Obě konference

měly dvě divize. Divize v Campbellově konferenci se jmenovaly divize Lestera Patricka

a divize Conna Smytha; divize v konferenci Prince z Walesu se jmenovaly divize Jacka

Adamse a divize Jamese Norrise (Norrisova a Patrickova divize byla vzájemně

přehozena

v sezóně 1981 – 82). To se změnilo v roce 1993, kdy změnily názvy divizí a konferencí

podle geografických názvů. Od sezóny 1998 – 99 má každá konference tři divize.

Po stabilním období v 80. letech 20. století byla NHL rozšířena o 9 týmů během 10 let.

Tým San Jose Sharks se přidal v roce 1991, o sezónu později Ottawa Senators a Tampa

Bay Lightning, v roce 1993 Anaheim Ducks a Florida Panthers, roku 1998 Nashville

Predators, v roce 1999 Atlanta Thrashers a celky Minnesota Wild a Columbus Blue

Jackets v roce 2000.

Pravidla hry

Hráč Los Angeles Kings Mike Weaver bojuje o puk s hráčem Calgary Flames

Daymondem Langkowem

Každý zápas NHL trvá 60 minut. Utkání je rozděleno do tří dvacetiminutových třetin.

Po každé třetině je sedmnáctiminutová přestávka (na rozdíl od evropských soutěží

se počítá od okamžiku, kdy poslední hráč opustí hřiště - nikoliv od skončení třetiny).

Po 60 minutách hracího času se stává vítězem ten tým, který vstřelil více branek než

soupeř. Pokud je stav nerozhodný, následuje prodloužení. Během základní části trvá

prodloužení pět minut. Oba týmy mají v prodloužení na hřišti 4 hráče v poli. Tým, který

vstřelí jako první branku, se stává vítězem. Do sezony 2005 – 06 platilo pravidlo, že

pokud se nerozhodne ani v prodloužení, utkání končí remízou.

Od sezony 2005-06 bylo toto pravidlo zrušeno. Pro případ, že je zápas nerozhodný

i po prodloužení, byly zavedeny samostatné nájezdy (série po třech na každé straně,

[Zadejte text.] Stránka 15

případně následuje série po jednom nájezdu až do rozhodnutí). Avšak v play–off jsou

pravidla odlišná. V případě nerozhodného stavu po 60 minutách se hraje prodloužení

(20 minut, následuje řádná přestávka), dokud nepadne branka. Tým, který jako první

vstřelí gól, se stává vítězem. Zápas tak může teoreticky pokračovat do nekonečna. Dva

zápasy v historii NHL dokonce skončily až v 6. prodloužení.

Týmy

V roce 1917, kdy NHL vznikla, se jí účastnily čtyři týmy. Díky mnoha rozšířením došlo

ke zvýšení počtu týmů na 30 (23 z USA a 7 z Kanady). Nejúspěšnějším klubem historie

je Montreal Canadiens, který získal Stanley Cup 24krát. Dalším úspěšným celkem je

Toronto Maple Leafs, jenž se ze zisku Stanley Cupu radoval 13krát (naposledy v roce

1967). A třetím nejúspěšnějším celkem je Detroit Red Wings.

Každý celek má svoje farmy v nižších amerických ligách - American Hockey League

a East Coast Hockey League.

NHL se dělí na dvě konference, a to východní a západní. Každá z nich se ještě dále dělí

na tři divize. V každé divizi je pět týmů. Současný herní systém byl zaveden v sezoně

1998 – 99. Poslední změny nastaly v sezoně 2000 – 01, kdy byly do ligy přidány nově

celky Minnesota Wild a Columbus Blue Jackets.

Struktura sezóny

Základní část NHL začíná první středu v říjnu a končí v polovině dubna. Poté následuje

play-off, jenž se hraje od dubna nejpozději do poloviny června. Play–off je vyřazovací

část, ve které hrají týmy na čtyři vítězné zápasy. Vítěz finále je vyhlášen vítězem

Stanley Cupu.

V základní části hraje každý tým 82 zápasů, a to 41 zápasů doma a 41 venku.

V současnosti hraje každý tým 24 zápasů proti soupeřům z jejich divize (6 zápasů proti

každému soupeři ve své divizi), 40 zápasů proti týmům ze své konfernce (4 zápasy proti

každému týmu z ostatních dvou divizí ve své konferenci). Každý tým také sehraje

alespoň jeden zápas s každým z týmů z opačné konference (1 zápas proti 12 týmům

z opačné konference a se zbylými 3 týmy sehraje 2 zápasy). Takovýto rozpis sezony je

platný od sezony 2008 – 09. Před touto sezonou spolu některé týmy nesehrály ani jeden

SPORT

vzájemný zápas (Tento stav platil pouze 3 sezóny v rámci šetření za daleké výjezdy),

proti čemuž protestovali jak fanoušci, tak i někteří majitelé.

Každý tým, který se po konci základní části umístí na prvním místě ve své divizi, je

prohlášen za vítěze divize. Tým s nejvyšším počtem bodů po základní části z obou

konferencí obdrží Presidents' Trophy. Vítězové tří divizí dané konference spolu s pěticí

celků, které získaly v dané konferenci nejvíce bodů, postupují do play–off. V každé

konferenci hraje play–off 8 týmů. Vítězové divizí jsou do play off nasazeni na prvních

třech místech (i když nějaký nevítěz divize měl více bodů než vítěz divize, tak je výše

nasazen vítěz divize) a zbylé týmy jsou nasazeny jako týmy na čtvrtém až osmém místě.

Play off se hraje jako vyřazovací turnaj, který se hraje na čtyři vítězná utkání. Obě

konference mají nezávislá play off, týmy z opačných konferencí se tak mohou potkat až

ve finále Stanley Cupu. Ve čtvrtfinále konferencí hraje tým nasazený jako první

s osmým ze stejné konference, druhý se sedmým, třetí s šestým a čtvrtý s pátým. Toto

nasazení týmům zůstává až do finále konference. V dalších fázích hraje nejlepší

postupující s nejhorším postupujícím, atd. Dva vítězové play off konferencí se utkají

ve finále, jehož vítěz obdrží Stanley Cup.

Výše nasazený tým má výhodu domácího prostředí – čtyři z případných sedmi utkání

série jsou hrány na jeho hřišti (první, druhé, případné páté a sedmé).

NATIONAL FOOTBALL LEAGUE

National Football League (česky Národní fotbalová liga) je nejvyšší profesionální liga

amerického fotbalu ve Spojených státech amerických a na světě. Byla založena v roce

1920 jedenácti týmy jako American Professional Football Association, o dva roky

později se přejmenovala na National Football League. V současnosti ji tvoří 32 týmů

z USA rozdělených do dvou konferencí AFC a NFC po šestnácti týmech. Každá

konference se dále skládá ze čtyř divizí pojmenovaných podle světových stran, přičemž

každá divize obsahuje čtyři týmy. NFL je federální nezisková asociace nezapsaná

v obchodním rejstříku v USA.

[Zadejte text.] Stránka 17

Základní část sezóny NFL je rozvržena do sedmnácti týdnů, během kterých každý tým

odehraje šestnáct utkání a jeden týden má volno. V současnosti sezóna startuje

čtvrtečním utkáním první týden v září a končí na konci prosince nebo na začátku ledna.

Po skončení základní části postoupí šest týmů z každé konference do play–off (každá

divize musí mít alespoň jednoho zástupce), přičemž se hraje na jeden vítězný zápas

a vítězové konferencí se potkají ve speciálním zápase nazvaném Super Bowl. Hostitel

tohoto utkání je vybrán několik let dopředu.

NFL je nejnavštěvovanější soutěží na světě, průměrná návštěva na utkání činila

v sezóně 2011 67 394 lidí.

Historie

V roce 1920 se ve městě Canton ve státě Ohio sešli představitelé několika

profesionálních týmů amerického fotbalu a nezávislých týmů, a založili American

Professional Football Conference, později přejmenovanou na National Football League.

První oficiální mistrovský zápas se odehrál až v roce 1933; do té doby neexistoval

systém play–off, takže se šampionem NFL stal ten tým, který měl po základní části

nejlepší bilanci. Po sezóně 1958, jejíž finálový zápas byl nazván „největší utkáním

všech dob“, se profesionální americký fotbal stal jedním z nejpopulárnějších sportů

v USA. Nová soutěž, American Football League, odstartovala v roce 1960, a její

expandující trh a atraktivní ofenzivní fotbal měli za následek, že se od roku 1965 stal

profesionální americký fotbal nejpopulárnějším televizním sportem v Americe. Sloučení

NFL a AFL, které začalo v roce 1966 a skončilo 1970, umožnilo další expanzi tohoto

sportu a vytvořilo Super Bowl, který se stal jednou nesledovanějších sportovních

událostí na světě.

Ve vysokoškolském fotbalu je stejný přestupek potrestán ztrátou maximálně

patnácti yardů.

Každému týmu jsou při utkání dány dvě možnosti (challenges) nechat si pomocí

videa překontrolovat sporné situace. Pokud jsou obě situace vyřešeny kladně,

tým dostává ještě třetí možnost. Všechny skórovací situace v posledních dvou

minutách každého poločasu jsou automaticky zkontrolovány pomocí oficiálního

videa. Od sezóny 2012 jsou kontrolovány také všechny turnovery.

SPORT

Ve vysokoškolském fotbalu má tým pouze jednu „challenge“ (dvě, pokud je

první úspěšná).

Struktura sezóny

Od roku 2002 má sezóna každého týmu tento pevný řád:

4 exhibiční utkání před startem základní části během srpna a září

16 utkání v základní části během sedmnácti týdnů od srpna do prosince nebo

ledna

vyřazovací část pro nejlepších 12 týmů v lednu, kulminující Super Bowlem

v únoru

Tradičně se hrají středoškolská utkání amerického fotbalu v pátek večer, vysokoškolská

utkání ve čtvrtek a sobotu, a většina zápasů NFL v neděli. Protože sezóna NFL je delší

než ostatní, sobotní zápasy a sobotní play–off zápasy NFL se hrají až po skončení

vysokoškolské fotbalové sezóny. Stanice ABC přišla v roce 1970 s Monday Night

Football (pondělní dohrávkou), čtvrteční předehrávky byly zavedeny v 80. letech.

Přípravné období

Po malých soustředěních na jaře, a tréninkovém kempu během července a srpna týmy

NFL sehrají každý 4 přípravné (exhibiční) zápasy. Každý tým hostí na svém stadionu

dva zápasy ze čtyř. Tyto výsledky se nezapočítávají do základní části. Přípravné období

začíná utkáním „Pro Football Hall of Fame Game“, takže dva týmy z dvaatřiceti

odehrají pět utkání. Dříve se před začátkem základní části hrál „American Bowl“.

Tyto čtyři utkání jsou vhodné pro nováčky, kteří nejsou zvyklí hrát před spoustou

diváků. Zkušení hráči do těchto zápasů nenastupují, nebo pouze na krátký časový úsek,

aby snížili riziko zranění. Z tohoto důvodu i přes snahy manažerů týmů nejsou tyto

zápasy příliš navštěvované.

Základní část

[Zadejte text.] Stránka 19

Soupeři Cleveland Browns v sezóně 2008. Browns hráli s modře zvýrazněnými týmy

dvakrát a se žlutě jednou, dohromady 16 utkání.

Přichází po přípravném období, každý z 32 týmů sehraje 16 utkání během 17 týdnů,

přičemž jeden týden uprostřed sezóny má tým volný. Základní část začíná

po „Labor Day“ (státní svátek v USA) čtvrteční „Kickoff Game“, na nějž v současnosti

vlastní vysílací práva stanice NBC. Nejranější začátek v poslední době tak připadl

na 4. září v sezóně 2008, naopak nejpozdější na 10. září 2009, protože 1. září 2009 bylo

úterý. Základní část neskončí dříve jak 3. ledna kteréhokoliv roku.

NFL používá pevně daný formát, kdo a kde se s kým v každé sezóně utká. Současný

formát platí od sezóny 2002:

Každý tým sehraje se svými třemi divizními soupeři dvě utkání, jedno doma

a jedno venku (celkem 6 zápasů).

Každý tým sehraje čtyři zápasy proti týmům z jedné divize jejich konference,

dva doma a dva venku (celkem 4 zápasy). O tom, která divize to bude,

rozhoduje tříletý, pevně daný cyklus rotace.

Každý tým sehraje čtyři zápasy proti týmům z jedné divize z druhé konference,

dva doma a dva venku (celkem 4 zápasy). O tom, která divize to bude,

rozhoduje čtyřletý, pevně daný cyklus rotace.

Každý tým sehraje dva zápasy proti týmům z různých divizí jejich konference,

které se umístnili v předchozí sezóně na stejném místě v rámci své divize. Jedno

utkání doma, druhé venku (celkem 2 zápasy).

Ačkoliv tento řád určuje každému týmu soupeře, vedení soutěže obvykle nezveřejňuje

data a časy jednotlivých utkání až do jara. NFL potřebuje několik měsíců

k propracování rozpisu tak, aby nenastaly konflikty a byly maximalizovány televizní

ratingy.

Play–off

Po skončení základní části sezóna vyvrcholí zvláštním turnajem pro dvanáct týmů, který

je zakončen Super Bowlem. Do play–off postoupí šest týmů z konference AFC a šest

z NFC:

SPORT

Čtyři divizní šampióni, kteří mají ve své divizi po základní části nejlepší

statistiku výher a porážek. Do pavouka jsou nasazeni na místa 1 – 4 podle toho,

který tým má nejlepší statistiku.

Dvě „divoké karty“ obdrží dva týmy z dané konference bez ohledu na divizní

příslušnost. Lepší z nich je nasazen jako číslo 5, horší jako 6. Prakticky tak na

těchto dvou pozicích můžou být týmy, které mají lepší celkovou bilanci než

nasazené týmy na 3. a 4. místě.

Nasazení do pavouka play–off je také pevně dané. V rámci každé konference se

v prvním kole play-off (tzv. Wild Card Round) střetnou 3 a 6 nasazený tým, a ve

druhém utkání 4 a 5. První a druhý nasazený tým mají volno. Ve druhém kole play-off

(tzv. Divizeal Round) záleží na tom, které týmy postoupily. Tým nasazený jako číslo 1

totiž musí hrát proti nejníže postavenému soupeři, tým nasazený jako číslo 2 dostane

zbývajícího soupeře. Oba vítězné týmy si to ve finále konference (tzv. Conference

Championships) rozdají o vítězství a postup do Super Bowlu. Ve všech těchto zápas

automaticky platí, že utkání hostí výše nasazený tým.

Pořadatelství Super Bowlu je určeno několik let dopředu, takže se může stát, že jeden

z týmů bude hrát na domácím stadionu. V historii NFL se nicméně ještě nestalo, aby

takovýto tým získal Super Bowl. Protože jeden tým musí použít „domácí“ dresy a druhý

venkovní, mění se rozdělení mezi konference každý rok.

NFL je jediná ze čtyř velkých profesionálních soutěží v USA, která používá eliminační

systém jediného vyhraného zápasu ve všech kolech play–off

Pro Bowl

Pro Bowl, all-stars zápas NFL, se tradičně hrál týden po Super Bowlu. Utkání hostila

řada stadiónu předtím, než Pro Bowl zakotvil na Aloha Stadium na Honolulu, kde se

odehrálo 30 zápasů v řadě mezi roky 1980–2009. V roce 2010 se hrálo na Sun Life

Stadium v Miami, kde se ten rok také odehrál Super Bowl, ale vůbec poprvé až po Pro

Bowlu. Od roku 2012 se utkání hvězd vrací zpátky na Honolulu, ale termín před Super

Bowlem už zůstává.

[Zadejte text.] Stránka 21

26. dubna 2012 reportér ESPN Chris Mortensen oznámil, že se po sezóně 2012

a i v následujících letech Pro Bowl hrát nebude. S odvoláním na zdroj ve vedení ligy

uvedl, že komisař NFL Roger Goodell byl nespokojen s přístupem k utkání ze strany

hráčů, přestože nedošlo k žádnému incidentu nebo zranění. Mortenson také řekl, že

i když bude utkání stornováno, volící proces jednotlivých hráčů zůstane zachován,

protože kontrakty mnoha hráčů s touto událostí pevně počítají. NFL se později rozhodla

Pro Bowl zachovat, přičemž Honolulu jako místo zápasu i umístění týden před Super

Bowlem zůstalo.

Týmy

NFL se skládá z třiceti dvou týmů. Každý klub může mít na své soupisce maximálně

53 hráčů, nicméně většina využívá dresy pouze pro 45 hráčů každý týden. V souladu

s rozložením obyvatel v USA se drtivá většina týmů nachází ve východní části země:

sedmnáct jich spadá do východního časového pásma, 9 do centrálního, 4 do pacifického

a pouze 2 do horského časového pásma.

V téměř všech velkých metropolitních oblastí USA se nachází alespoň jeden tým NFL,

i když Los Angeles, druhá největší oblast, nemá tým již od roku 1994. Rams a Raiders

zde sídlili v letech 1949–1994, respektive 1982–1994. 9. srpna 2011 LA City Council

odsouhlasil plány na vybudování stadionu Farmers Field, aby tak přilákal jeden již

existující tým. Potenciálními kandidáty na stěhování jsou San Diego Chargers, St. Louis

Rams a Oakland Raiders.

Na rozdíl od MLB a MLS není v NFL zastoupený žádný plně kanadský tým, i když

Buffalo Bills hraje jedno utkání ročně v Torontu a stále se diskutuje o přesunu klubu do

tohoto města. Navíc Jacksonville Jaguars budou od ročníku 2013 hrát jedno domácí

utkání základní části v Londýně.

Dallas Cowboys jsou s odhadovanou hodnotou 2,1 miliardy dolarů nejcennější značkou

v NFL a druhou nejcennější na světě po Manchesteru United. New England Patriots

a Washington Redskins jsou druzí a třetí s hodnotou 1,64, respektive 1,6 milionu dolarů.

Všech 32 týmů NFL patří mezi 50 nejhodnotnějších sportovních klubů na světě.

MÉDIA

SPORT

Televize

Pravidelně každý rok je Super Bowl nejsledovanějším televizním pořadem v USA

a druhým nejsledovanějším sportovním pořadem na světě za finále Ligy mistrů UEFA.

Jednotlivé televizní kanály si práva na NFL dělí a usilují tak o zvýšení prestiže své

stanice. Super Bowl je dokonce tak populární, že se kvůli němu vyrábějí speciální

televizní upoutávky.

Televizní práva na NFL jsou nejlukrativnější a nejdražší komoditou ve sportu v USA.

Současný stav, který platí od sezóny 2006 říká, že se o práva na základní část dělí pět

stanic: CBS, Fox, NBC, ESPN a NFL Network. Regionální a méně důležitá utkání

vysílají stanice CBS a Fox od 13:00 východního času (utkání hraná v pacifickém

a horském časovém pásmu nezačínají nikdy kvůli časovému posunu v 13:00),

významnější pak v 16:05 nebo 16:25. Celonárodně vysílané zápasy včetně nedělního

večerního utkání (na stanici NBC), pondělního večerního utkání (na ESPN), čtvrteční

večerní předehrávky (na NBC), výročního utkání na Den díkůvzdání (CBS, Fox

a od roku 2012 NBC) vysílá NFL Network, dceřiná společnost National Football

League.

NFL také pro různé stanice vyrábí pořady, především sestřih zajímavých událostí

„Inside the NFL“ a sestřih historicky významných utkání prostřednictvím své firmy

„NFL Films“. Ostatní pořady zahrnují „Hard Knocks“ pro HBO podrobně ukazující

tréninkové kempy jednotlivých týmů, „Turning Point“, týdenní seriál na NBC Sports

Network a divizí NFL Films produkovaný „Game of the Week“.

Rádio

Každý tým v NFL má svou vlastní rozhlasovou stanici a platí její zaměstnance.

Celonárodně v USA se NFL věnují Dial Global Radio Networks, Sports USA Radio

Network, Compass Media Sports Network a ve španělštině Univision Radio.

Internetové rádiové vysílání zajišťuje služba FieldPass. Volné šíření rádiového signálu

(streaming) je, stejně jako v případě televizního vysílaní, nezákonné, přesto ho mnoho

subjektů porušuje.

[Zadejte text.] Stránka 23

Internet a nová média

V říjnu 2006 NFL oznámila, že web NFL.com je plně funkční, včetně vývoje

technologií, zázemí a vytváření obsahu. Nového vzhledu se adresa dočkala v srpnu

2007, poprvé od roku 1999. Web byl nejprve spravován společností ESPN.com a od

roku 2001 na základě pětileté smlouvy za 120 milionů dolarů CBS SportsLine.

V květnu 2009 byla NFL poprvé v historii nominována na cenu Emmy v kategorii Sport

za živé pokrytí NFL Network’s Thursday a Saturday Night Football, a za pořad

„Anatomy of a Play“. Před startem sezóny 2010 byla spuštěna hra Fantasy Football

na NFL.com, ve které mohou fanoušci získat ceny a dokonce i vstupenky na Super

Bowl.

Hráčské kontrakty

Přestože to není tak časté jako v jiných velkých sportech v USA, ani NFL se nevyhnula

problémům ve vyjednávání, jako v letech 1982, 1987 a 2011. Tyto potíže ale zatím ani

jednou nevedly ke zrušení základní části. Asociace hráčů National Football League

(NFLPA) slouží jako podpůrná organizace hráče NFL. Mezi její povinnosti patří

vyjednání kolektivní smlouvy (CBA) s vlastníky ligy, čímž ovlivňují vyjednávání

jednotlivých hráčských smluv všech hráčů ligy. Mezi položky v CBA patří:

Minimální plat pro hráče

Platový strop

Každoroční vysokoškolský draft

Pravidla týkající se "volného agenta"

Zřeknutí se hráče

Na základě kolektivní smlouvy z roku 1993 byly schváleny tři varianty pozic hráče pro

vyjednávání s klubem:

Hráč, který byl draftován, ale neodehrál ani jeden zápas, může vyjednávat pouze

s klubem, který ho draftoval. Hráč pak může odmítnout hrát do té doby, dokud

se situace nevyřeší. Toto pravidlo je používáno proto, aby si hráč vyvzdoroval

přestup do jiného klubu. Například John Elway byl draftován v roce 1983

Baltimore Colts, ale odmítl za nejhorší tým tohoto roku hrát, takže nastupoval

SPORT

v létě za baseballový tým New York Yankees. Colts poté prodali jeho práva

Denveru Broncos.

Hráč, který odehrál tři plné sezóny v lize a jehož kontrakt vypršel, je považován

za "omezeného volného agenta" a jeho vyjednávací práva s jinými kluby jsou

limitována.

Hráč, který odehrál čtyři a více sezón a jehož kontrakt vypršel, je považován

za "neomezeného volného agenta" a má naprostou volnost ve vyjednávání

s jakýmkoliv klubem. Tým může každý rok jmenovat jednoho hráče jako

"Franchise Playera", čímž omezí jeho vyjednávací práva. Nicméně toto pravidlo

bývá využito jen v minimu případů.

Pro sezónu 2010 nebyla přijata kolektivní smlouva, takže se hráči stali "neomezenými

volnými agenty" až po šesti letech v klubu a "omezenými volnými agenty" po třech až

pěti letech. Kolektivní smlouva z roku 2011 upravila tyto pravidla.

Návrat k systému "volných agentů" používanému v letech 1993–2009.

Platový strop byl stanoven na 120,375 milionu dolarů, minimum neexistuje.

Platové minimum se vrátí od sezóny 2013 a bude tvořit 89% z platů z minulého

roku.

Byla schválena kompenzace pro nováčky, jejíž celkový limit v rámci ligy

nepřesáhne 874 milionů dolarů. Nováčci vybraní v prvním kole dostanu čtyřletý

kontrakt s roční opcí.

Minimální plat se zvedne o 10–12 na základě držby.

Draft NFL

V dubnu se každý tým NFL snaží přidat nové hráče na svou soupisku pomocí

vysokoškolského draftu, známého jako "The NFL Annual Player Selection Meeting",

který je známější pod zkratkou Draft NFL. Týmy se seřadí podle toho, jak byly úspěšné

v předchozí sezóně, takže nejhůře postavené týmy mají nejlepší výchozí pozici

a vybírající si nejlepší hráče. Draft se skládá ze sedmi kol, první dvě jsou v sobotu,

zbývající v neděli. Tým má na vyjednávání v první kole 10 minut, ve druhém

7 a dalších 5 minut. Pokud se do této doby nerozhodne, může ho přeskočit v pořadí

[Zadejte text.] Stránka 25

následující tým, jako se to stalo Minnesotě Vikings v roce 2010. Kluby mají právo své

volby prodávat za jiné volby, peníze, hráče a kombinace těchto věcí. Výměna hráč

za hráče je proti jiným sportům v sezóně poměrně raritní, ale během draftu je to běžná

záležitost. Například v roce 1989 Dallas Cowboys vyměnili running backa Herschela

Walkera do Minnesoty Vikings za pět veteránů a šest práv volby v následujících třech

letech, čímž položili základy úspěšné dynastie v 90. letech.

Jednička draftu je brána jako nejlepší hráč svého ročníku. To může a nemusí být pravda,

protože různé týmy potřebují pro své potřeby hráče na různých pozicích. Poslední

draftovaný hráč má přezdívku " Mr. Irrelevant" (pan nedůležitý) a na jeho počest je

pořádán slavnostní oběd v Newport Beach v Kalifornii. Draftovaný hráč může

vyjednávat pouze s klubem, který je draftoval (nebo kam byl vyměněn). Klub pak má

jeden rok na podepsání smlouvy s hráčem. Pokud to nedokáže, hráč může znovu

vstoupit do draftu a být vybrán dalším klubem.

V sezóně 2011 byla vysokou školou s největším počtem hráčů v NFL

University of Miami, jejích aktivních hráčů tehdy hrálo 42.

Dopink

Přístup NFL k užívání zakázaných látek je některými uznáván a jinými kritizován, ale

faktem je, že začal již v roce 1987 jako první v americkém profesionálním sportu. NFL

pozastavuje činnost hráče bez nároku na plat ve chvíli, kdy byl pozitivně testován

na zakázané látky, a to již od roku 1989: čtyři zápasy za první přestupek (čtvrtina

základní části), osm utkání za druhé porušení (polovina sezony) a 12 měsíců za třetí

přestupek. Stop platí jak pro základní část, tak play-off.

Zatímco MLB a NHL nedávno rozhodli o doživotním zákazu pro sportovce po třetím

prohřešku, NFL je dlouho rezistentní proti tomuto opatření, a náhodné testování je

teprve v začátcích. Do dubna roku 2005 bylo 111 hráčů NFL pozitivně testováno

na zakázané látky, z nichž padesáti čtyřem NFL pozastavila činnost.

Kvůli Shawnemu Merrimanovi platí nové pravidlo, podle něhož od sezony 2007

nemůže hráč usvědčený z braní zakázaných látek hrát v Pro Bowlu ten rok. V roce 2009

v průměru 1 z 10 oslovených bývalých hráčů NFL uvedl, že osobně užil nyní zakázané

SPORT

anabolické steroidy během kariéry. 16,3 procenta ofenzivních linemenů přiznalo užívání

steroidů, stejně jako 14,8 procent defenzivních linemanů.

Vedení

Komisionáři a prezidenti:

1. dočasný sekretář Ralph Hay (1920)

2. prezident Jim Thorpe (17. září 1920 – 30. dubna 1921)

3. prezident Joseph Carr (30. dubna 1921 – 20. května 1939)

4. prezident Carl Storck (25. května 1939 – 5. dubna 1941)

5. komisionář Elmer Layden (1. března 1941 – 11. ledna 1946)

6. komisionář Bert Bell (11. ledna 1946 – 11. října 1959)

7. dočasný prezident Austin Gunsel (14. října 1959 – 26. ledna 1960)

8. komisionář Alvin Rozelle (26. ledna 1960 – 5. listopadu 1989)

9. komisionář Paul Tagliaube (5. listopadu 1989 – 1. září 2006)

10. komisionář Roger Goodell (1. září 2006 – současnost)

Hlavní sídlo ligy:

Canton (1920–1921)

Columbus (1921–1941)

Chicago (1941–1946)

Philadelphia (1946–1960)

New York City (1960–současnost)

Majitelé licencí

[Zadejte text.] Stránka 27

Na rozdíl od jiných profesionálních lig NFL neumožňuje, aby se majitelem klubu stala

akciová společnost. Vlastnické skupina musí mít 24 nebo méně členů a alespoň jeden

parter musí vlastnit 30 procent akcií nebo více. Green Bay Packers jsou výjimkou,

protože už před schválením tohoto pravidla byli veřejně obchodovatelnou akciovou

společností.

Čísla dresů

V NHL nosí hráči čísla na dresech podle toho, na jaké pozici hrají. Současný systém byl

zahrnut do pravidel 5. dubna 1973, aby fanoušci a rozhodčí snadněji identifikovali

hráče. Ti hráči, kteří v té době měli již svá čísla delší čas, si je mohli ponechat. Čísla

se rozdělují takto:

Quarterbaci, kickeři a punteři 1-19

Wide receiveři 10-19 a 80-89

Running baci a defenzivní baci 20-49

Ofenzivní linemani 50-79

Linebackeři 50-59 a 90-99, pokud jsou zabraná tak 40-49

Defenzivní linemani 50-79 a 90-99

Tight endi 80-89 a 40-49

Před rokem 2004 wide receiveři používali pouze čísla 80-89. NFL jim umožnila

používat také čísla 10 – 19 v důsledku přílivu nových wide recieverů a tight endů do

ligy. Ofenzivní centr Oakland Raiders Jim Otto nosil většinu své kariéry v AFL číslo 00

a po sloučení NFL a AFL si toto označení ponechal. Devin Hester z Chicaga Bears nosí

jako wide receiver číslo 23, protože byl draftován jako cornerback a teprve po své

nováčkovské sezóně přesel na novou pozici.

Občas pošle vedení NFL některý hráč žádost, aby směl nosit číslo mimo svou řadu.

Linebacker Brad Van Pelt, který vstoupil do NFL v roce 1973 v dresu New York Giants

nosil číslo 10 jedenáct sezón své kariéry. V roce 2006 žádal running back New Orleans

Saints Reggie Bush NFL, aby si směl nechat číslo 5, které nosil na univerzitě USC. Jeho

žádost byla zamítnuta. Také bývalý lineman Seattle Seahawks Brian Bosworth žádal

v roce 1987 o ponechání čísla 44 z University of Oklahoma, a také bez úspěchu.

Seahawks se pokusili pravidlo obejít tím, že Boswortha zapsali jako safetyho, ale poté,

SPORT

co s číslem 44 odehrál zápas proti Kansas City Chiefs, mu vedení ligy přidělilo původní

číslo 55.

Ocenění

Seznam cen, které NFL uděluje hráům a klubům:

AFC Championship Game (Lamar Hunt Trophy)

NFC Championship Game (George S. Halas Trophy)

Don Shula NFL High School Coach of the Year Award

Madden Most Valuable Protectors Award

NFL Coach of the Year Award

NFL Comeback Player of the Year Award

NFL Defensive Player of the Year Award

NFL Defensive Rookie of the Year Award

NFL Most Valuable Player Award

NFL Offensive Player of the Year Award

NFL Offensive Rookie of the Year Award

Pepsi NFL Rookie of the Year

Pete Rozelle Trophy (Super Bowl MVP)

Pro Bowl MVP

Vince Lombardi Trophy

Walter Payton Man of the Year Award

Bezpečnost

Existuje široká škála kritiků, kteří nesouhlasí se současným postojem NFL

k bezpečnosti zejména v oblasti otřesu mozku. Do května 2012 NFL čelila kolem

sedmdesáti žalob od zhruba 1 800 bývalých hráčů. Například v dubnu 2012 se skupina

bývalých hráčů Dallas Cowboys, včetně členů síně slávy Randyho Whitea, Boba

Lillyho nebo Rayfielda Wrighta připojila k žalobě na NFL, která podle nich ignoruje

spojitost mezi otřesem a trvalým poškozením mozku.

NBA

[Zadejte text.] Stránka 29

NBA (National Basketball Association, česky Národní basketbalová asociace) je

plně profesionální nejvyšší basketbalová liga v Severní Americe, považována

za nejprestižnější basketbalovou soutěž na světě. Byla založena v New Yorku dne

6. června 1946 jako Basketball Association of America (BAA), současný název nese

od roku 1949.

Struktura NBA

NBA se dělí na Západní konferenci (Western Conference) a Východní konferenci

(Eastern Conference), z nichž každá se aktuálně skládá ze tří divizí po pěti družstvech.

Sezóna NBA se skládá z dlouhodobé části (hrané systémem každý s každým)

a závěrečného play-off hraného vylučovacím systémem. Play-off se hraje zvlášť

v každé konferenci, vítězové východní a západní konference se na závěr utkávají

ve Finále NBA. Každé družstvo odehraje celkem 82 zápasů a ze západní a východní

konference postoupí vždy 16 týmů do play–off (8 týmů ze západní konference a 8 týmů

z východní konference)

automobilové soutěže, především závody

FORMULE 1

Formule 1, (zkráceně F1), je série závodů formulí založena v roce 1946, a je

označována za královskou disciplínu automobilového sportu pro takzvané monoposty.

Spadá pod Mezinárodní automobilovou federaci (FIA), která je nejvyšší organizační

složkou. Mistrovství světa F1 sestává ze série závodů, které jsou označovány jako

Grand Prix (Velká cena). Soutěží se na uzavřených autodromech či tratích a městských

okruzích různých tvarů a délek. Vozy jsou jednomístné, k tomuto účelu speciálně

vyrobené, a jejich technické parametry se mění vzhledem k pravidlům, která

se každoročně upravují. Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku

1958 pohár konstruktérů.

Evropa je tradičním operačním centrem Formule 1 a nejvýznamnějším trhem. Postupem

času si získala tato sportovní disciplína na popularitě a prosadila se ve všech částech

světa. Mezi nejnovější pořadatele se zařadili Bahrajn, Čína, Malajsie a Turecko, novými

kandidáty na pořádání Grand Prix jsou Jižní Korea, Bulharsko, Rusko, Dubaj a Indie).

SPORT

Je zřejmé, že v zájmu FIA je rozšíření aktivit směrem na východ a do Asie. V USA, kde

se uskutečnilo nespočet Velkých cen, se Formule 1 netěší takové popularitě jak tomu je

v Evropě. Motorismus ve Spojených státech je rozdělen do tří sérií a je silně ovlivňován

politickým a komerčním bojem.

F1 je řízena „Fédération Internationale de l'Automobile“ (Mezinárodní automobilovou

federací - FIA), se sídlem v Paříži, na Place de la Concorde. Současným prezidentem je

Jean Todt. Finanční a obchodní toky jsou řízeny Formula One Group, spadajíci až

do roku 2005 společnosti SLEC Holdings, která prodala počátkem roku 2006 část akcií

CVC Capital Partners. Sport a televizní práva kontroluje Formula One Management a tu

ovládá Bernie Ecclestone prostřednictvím společnosti Alpha Prema.

Německý pilot Michael Schumacher je rekordmanem v počtu titulů mezi jezdci (7)

a Ferrari získalo nejvíce poháru konstruktérů (16). Rakušan Jochen Rindt je jediným

šampiónem, který získal titul in memoriam v roce 1970. V roce 2010 se Sebastian

Vettel stal nejmladším mistrem světa F1.

Historie

První automobilové závody byly pořádány ve Francii v 80. letech 19. století. Těch

se zúčastňovaly automobily poháněné benzínem, parou i elektřinou. Na přelomu století

se již začaly automobily v soutěžích rozdělovat do kategorií podle hmotnosti (což byla

vlastně první technická omezení konstrukce) a soutěžily prakticky výhradně automobily

se spalovacími motory. Přímým předchůdcem Velkých cen byly závody o Gordon-

Bennettův pohár, které vypsal americký vydavatel novin a proběhly v letech 1900-1905.

V roce 1906 uspořádal francouzský autoklub (Automobile Club de France) Grand Prix

l'ACF (Velká cena francouzského autoklubu). V tom roce době platilo jediné omezení:

Vůz nesmí mít hmotnost vyšší než 1000 kg. V dalších letech přibývalo technických

omezení (v roce 1907 byla omezena maximální spotřeba, v roce 1908 byla určena

minimální hmotnost a plocha pístů motoru). V letech 1909-1911 se Velká cena

nekonala pro nezájem automobilek. Závody pro ně byly příliš nákladné.

Do první světové války se pak konaly ještě tři Velké ceny.

[Zadejte text.] Stránka 31

S dalšími pravidly ve dvacátých letech se série přejmenovala na Formule Grand Prix;

ve třicátých letech se uskutečnilo prvních pět ročníků evropského šampionátu, který byl

nazván Grandes Epreuves.

Hned v prvních poválečných letech byla ustanovena Formule A, která se stala základem

poválečných závodů Grand Prix, jež prozatím neměly status mistrovství. Několik

závodů bylo zorganizováno již v období před druhou světovou válkou. Myšlenka

uspořádat mistrovství světa spatřila světlo světa v roce 1947. Hned následující rok byla

Formule A přejmenována na Formuli 1, přispěl k tomu i fakt, že vznikla nižší série

Formule 2. V roce 1949 se na kongresu zástupců pořadatelů vybralo 7 Grand Prix

započítávaných do mistrovství světa. Prvním závodem nově založeného mistrovství

světa byla Velká cena Velké Británie v roce 1950. V prvních letech se soutěžilo o titul

mistra světa mezi piloty, teprve od roku 1958 se rozdělují body i mezi konstruktéry.

Národní šampionáty pro vozy F1 se pořádaly mezi lety 1960 a 1970 v Jihoafrické

republice a Velké Británii. V počátečních letech byla organizována celá řada Grand

Prix, které se do mistrovství světa nezapočítávaly. Během 57 ročníků (1950–2006)

se uskutečnilo 768 Grand Prix, po skončení ročníku 2007 jejich počet vzroste

na 785 – k nim je nutné přidat dalších 368 závodů nezapočítávaných do klasifikace

mistrovství světa v období 1946–1983. Z nich byl v posledních letech nejznámějším

závodem Race of Champions organizovaný v Brands Hatch. Vinou rostoucích nákladů

na provoz týmů a organizací závodů se poslední závod nezapočítávaný do MS

uskutečnil v roce 1983. Počínaje rokem 1984 jsou všechny uskutečněné závody F1

součástí mistrovství světa Formule 1.

Roky formování (1950–1980)

První šampionát Formule 1 byl ve znamení nadvlády vozů Alfa Romeo a prvním

mistrem světa se stal Giuseppe Farina na voze Alfa Romeo 158 před svými stájovými

kolegy Fangiem a Fagiolim. Byl to právě Fangio, který v následujícím roce získal svůj

první titul ve vylepšeném modelu Alfa Romeo 159, další čtyři tituly vybojoval

v následujících šesti letech v různých vozech: Mercedes-Benz , Maserati a Ferrari. Jeho

nadvládu přerušil jen Alberto Ascari na Ferrari, který se stal prvním jezdcem, jenž

dokázal svůj titul obhájit (1952-1953) a je prozatím posledním italským mistrem světa.

SPORT

Stirling Moss dokázal zvítězit v mnoha Grand Prix, ale nikdy nezískal titul a často

se mu přezdívalo nekorunovaný král.

S prvními technickými inovacemi přišel Cooper znovuzavedením středního zdvihového

objemu válců (na základě pokusu konstruktéra firmy Auto Union Ferdinanda Porsche

během třicátých let), přirozené evoluce úspěšného projektu z Formule 3. Jack Brabham,

mistr světa z let 1959 a 1960, je jediným pilotem, který dokázal triumfovat i na voze

vlastní konstrukce v roce 1966, a potvrdil tak úspěšnost nové koncepce vozu. V roce

1961 již všechny vozy nastupují se středním zdvihovým objemem válců.

Prvním pilotem britské národnosti, který získal titul mistra světa, byl v roce 1958

Mike Hawthorn s vozem Ferrari, zatímco vozy Vanwall získávají ve stejném roce jako

první pohár konstruktérů. Génius Colin Chapman, projektant a pozdější zakladatel stáje

Lotus, konstruoval vozy, které dominovaly formuli 1 ve druhé dekádě její historie až

do počátku sedmdesátých let. Dokázal vyzdvihnout takové piloty, jakými byli Jim

Clark, Jackie Stewart, John Surtees, Jack Brabham, Graham Hill a Denny Hulme;

v tomto období také britští piloti získali jasnou převahu v této motoristické disciplíně,

když vyhráli 12 světových titulů v období mezi roky 1962 a 1973.

V roce 1962 Lotus vyprojektoval první vůz se samostatnou skořepinovou konstrukcí

namísto klasického trubkového rámu. V roce 1968 přišel Lotus tentokrát s novým

zbarvením vozu, opustil tradiční zelenou pro britské vozy a představil monopost

vyvedený v červeno-zlato-bílých barvách svého sponzora - odstartovala tak éra

sponzorství ve formuli 1. Koncem let šedesátých a začátkem sedmdesátých se změnil

také vzhled vozů a aerodynamika, jež až doposud byla pojmem neznámým, získala

na významnosti. Na vozech se objevila první křidélka a aerodynamické plošky.

V roce 1979 vznikla FISA (Fédération Internationale du Sport Automobile) jejímž

prezidentem byl Jean Marie Balestre. Známé byly především léta se táhnoucí spory

s konkurenční FOCA (Formula One Constructors Association, řízenou Bernie

Ecclestonem) o kontrolu nad tokem financí, plynoucích především z prodeje televizních

práv.

Změny po zákazu přeplňování

[Zadejte text.] Stránka 33

Sezóna 2005 byla také koncem éry desetiválcových motorů v F1. Desetiválcové motory

jsou nejpoužívanější konfigurací od zákazu motorů s turbo přeplňováním v roce 1989.

Až do roku 2000 se v oblasti vývoje motorů často experimentuje, ale statistiky jsou

přesné a ukazují, že nejúspěšnějšími motory jsou Renault a Ferrari. Renault získal jako

dodavatel motorů pro jiné stáje v tomto období celkem šestkrát pohár konstruktérů

a pětkrát dovezl pilota k titulu; navíc v roce 2005 již s vlastním vozem získal jak titul

mezi jezdci, tak pohár konstruktérů. Renault šel ve vývoji ještě dále a nasadil

desetiválcový motor s úhlem rozevření 111° ve snaze snížit těžiště vozu. Takto

upravený motor používal ve voze R23 v sezóně 2003, ale jeho hlavní soupeř Ferrari byl

úspěšnější s klasickým rozevřením válců 90°. Renault se proto v následující sezóně

vrátil k tradičnějšímu rozevření, a to s úhlem 72°. Ferrari slavilo úspěch především

v letech 1999–2004, kdy získalo šest pohárů konstruktérů a pět titulů mezi jezdci.

Do sezóny 2006 většina týmů nastoupila s osmiválcovými motory podle nových regulí.

Výjimku získal pouze tým Minardi, který nesehnal dostatek finančních prostředků

na pořízení motorů V8, a proto mohl používat omezené motory V10. Honda se v roce

2006 představila jako nový tým, když odkoupila akcie stáje BAR. Peter Sauber prodal

svou stáj německému koncernu BMW a stáj Jordan koupil ruský podnikatel Alex

Shnaider

a tým přejmenoval na Midland (ještě v průběhu roku byl tým prodán nizozemské firmě

Spyker). Minardi získal Red Bull Racing, a stal se tak prvním majitelem dvou stájí.

Aguri Suzuki, japonský pilot F1, koupil ve dražbě zbytky stáje Arrows, zkrachovalé

v roce 2002, a založil stáj Super Aguri. Nové formace přinesly i spoustu dohadů, změn

a polemik především okolo používání totožných šasi dvěma týmy. Sezóna 2007 přinesla

další změny, tou největší bylo zmrazení vývoje motorů - zákaz experimentů

se základními parametry motoru, které definují odlitek bloku, klikový mechanismus,

počet válců, zdvihový objem, vrtání, zdvih atd. Naopak připouští se vývoj tvaru

spalovací komory, ventilových rozvodů, sání nebo trysek pro vstřikování paliva.

Vozy

Moderní vozy F1 jsou monoposty s motorem uloženým uprostřed. Skořepina celého

monopostu je konstruována z kompozitu uhlíkových vláken, aby se docílilo nejnižší

SPORT

hmotnosti a bylo možné vůz vyvažovat posouváním těžiště a vyvažovacích závaží.

Celková hmotnost vozu, a to i s pilotem a palivem nesmí být po závodě méně než

620 kg.

Vozy F1 jsou schopny projíždět zatáčky ve vysokých rychlostech a to díky

aerodynamickému přítlaku. Aerodynamický přítlak funguje na principu obráceného

křídla, které používají letadla, aby mohla létat. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých

let se poprvé na vozech objevila křídla s obráceným efektem než u letadla. Tím se obrátí

i síla, která tlačí letadlo do vzduchu a bude přitlačovat auto k zemi. Vzduch proudící

pod křídlem, musí být rychlejší než ten, který proudí nad křídlem. Aby se toho docílilo,

musí být křídlo zkonstruováno tak, aby spodní část křídla tvořila větší vzdálenost než ta

horní.

Pneumatiky

Dalším důležitým faktorem pro rychlý a plynulý průjezd zatáčkou jsou pneumatiky.

Ve formuli 1 se od roku 1998 nepoužívaly hladké pneumatiky „slicky“, tak jako

v jiných automobilových sériích, ale pneumatiky s drážkami. Pro sezónu 2009 však

pravidla doznala mnoho změn, čímž je dovoleno hladké pneumatiky opět používat.

Aktuálně se používají karbonové brzdy, které jsou jednak lehčí a pak účinnější.

Všechny tyto komponenty vhodně kombinované mají vliv na jízdní vlastnosti vozu.

Motor

Motory používané v sezonách 2007-2013 jsou osmiválcové s úhlem rozevření 90°

o maximálním objemu 2,4 l. s výkonem 750 koní při limitovaných 18 000 otáčkách

za minutu. Palivo používané v motorech F1 je svým složením téměř totožné jako běžné

palivo pro komerční využití. V předešlých letech se hojně používaly nebezpečné směsi

na bázi metanolu nebo směs benzínu a toluenu. Ve vysokootáčkovém motoru

se používá speciální olej s podobnou viskozitou jakou má voda.

Převodovka

[Zadejte text.] Stránka 35

Převodovka je připevněna k zadní části motoru a má za úkol přenášet výkon motoru

na kola co nejhladším a nejefektivnějším způsobem. Moderní vozy F1 mají

sedmirychlostní převodovky, jejichž ovládání je polosamočinné pomocí

elektrohydraulického systému. Pravidla zakazují samočinné převodovky i rychlé

systémy dvojspojkových převodovek DSG. Změna převodového stupně je možná jen

po přímém pokynu od jezdce. Revolucí v posledních třech letech je používání

bezprodlevového řazení nebo také plynulého řazení. Nejde ovšem o plynulou změnu

převodových stupňů, tak jak je tomu u převodovek s variátorem (VGT). Ty jsou

ve Formuli 1 zakázané. Jedná se o převodovky, které umožňují změnu rychlostního

stupně bez přerušení spojení motoru s koly. Takovéto řazení má výhodu v tom, že

nezpůsobuje rázy, které zatěžovaly jak vůz, tak jezdce. Nový systém řazení musí

pracovat s vyšším mechanickým namáháním a větším namáháním elektronických

i hydraulických systémů. Musí se brát v úvahu i to, že ve zlomku sekundy jsou vlastně

zařazeny dva rychlostní stupně najednou. Přesto se tento způsob řazení stále více

osvědčuje a přináší úsporu až 0,3s na kolo.

Aktuální monoposty F1 mohou dosáhnout rychlosti přes 350 km/h na okruhu, přičemž

nejrychlejším okruhem v celém seriálu je Monza. V prvních měsících roku 2006 Honda

podrobila svůj monopost rychlostnímu testu v Bonneville Speedway a v Poušti Mojave.

S vozem, který odpovídal pravidlům Formule 1, překonali rychlost 416 km/h. Ovšem

během závodů je max. rychlost kolem 318 km/h.

Velké ceny

Počet Grand Prix v jednotlivých sezónách je poměrně variabilní, od 7 v roce 1950 až

po 19 v roce 2005. Do budoucna se plánuje až 20 závodů v jedné sezóně, i přesto měl

fanoušek tohoto motoristického sportu v minulosti daleko víc příležitostí spatřit závodit

své idoly.

Je pravda, že v roce 1950, bylo jen 7 Grand Prix se zvláštním statutem, který

umožňoval výsledek započítávat do mistrovství světa. Jinak se v tom samém roce jelo

dalších 16 závodů vypsaných pro formule 1 a dalších 11 závodů jihoamerické série

Formule Libre, kde startovali i Alberto Ascari, Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina,

Luigi Fagioli a další hvězdy. Je až s podivem, že už v roce 1954 se kromě 10 závodů

SPORT

pro mistrovství světa jelo i neuvěřitelných 34 závodů mimo šampionát. Začátkem 60. let

se postupně začal zvyšovat počet GP započítávaných do MS a opadával počet závodů

bez statutu mistrovství světa. Vzniklo ale mistrovství Jihoafrické republiky

a Tasmánský pohár v Austrálii. Až od poloviny 70. let se jezdilo jen v závodech

se statutem MS plus v závodu šampiónů v Brands Hatch.

Šest ze sedmi závodů prvního ročníku mistrovství světa se uskutečnilo v Evropě.

Jediným mimoevropským závodem bylo 500 mil v Indianapolis, které byly zařazeny

do kalendáře v prvním desetiletí MS a měly být jakýmsi mostem mezi dvěma naprosto

odlišnými světy s různou mentalitou a také s odlišným technickým vybavením. Protože

zájem amerických pilotů o start v evropských Grand Prix byl nulový a pokusy Evropanů

o 500 mil byly sporadické, byla do kalendáře zařazena Grand Prix USA. Nejprve

společně se závodem 500 mil v Indianapolis (1959, 1960), ale ani tento pokus

nevyprovokoval u Američanů zájem o formuli 1, proto se od roku 1961 jezdí Grand prix

USA jen pro vozy F1. Argentina jako první hostila závody formule 1 na jihoamerickém

kontinentu v roce 1953, Maroko v roce 1958 pak první na africké půdě. Prvním

závodem v Asii se stala Grand Prix Japonska v roce 1976 a do Oceánie zavítal kolotoč

formule 1 v roce 1985 australskou Grand Prix. V 17 GP roku 2007 je zastoupena

Evropa, Asie, Jižní i Severní Amerika, Oceánie, schází jen Afrika.

Tradičně může každá země uspořádat pod svým jménem jen jednu Grand Prix ročně.

Pokud se v jedné zemi koná více závodů (Itálie a Německo po dvou), musí být druhá

Grand Prix pojmenována odlišně. Například v Itálii se v Monze jezdila Grand Prix Itálie

a v Imole Grand Prix San Marina, v Německu Grand Prix Německa a Grand Prix

Evropy. Monza je jediným okruhem, který hostí Grand Prix Itálie od samého začátku

a v kalendáři chyběl jen v roce 1980, kdy se Grand Prix Itálie uskutečnila na okruhu

v Imole.

Současnou snahou je, aby jednotlivé státy pořádaly jen jednu velkou cenu a pokud

možno střídaly různé okruhy. Grand Prix Itálie se proto uskuteční v roce 2007 v Monze

a v roce 2008 by měla být na zmodernizovaném okruhu v Imole. Nürburgring

a Hockenheim budou od roku 2008 alternovat v pořádání Grand Prix Německa.

[Zadejte text.] Stránka 37

Jedním z nových závodů je Grand Prix Bahrajnu, která byla v roce 2004 prvním

závodem ve středním východě. Grand Prix Bahrajnu stejně jako Grand Prix Číny

a Grand Prix Turecka prezentuji nový směr evoluce ve Formuli 1.

Formule 1 a sponzorství

Před rokem 1968, který je považován za masivní vstup sponzorů do Formule 1, týmy

závodily v oficiálních národních barvách a na jejich kapotách se sponzorské nápisy

objevovaly spíše sporadicky a jednalo se především o dodavatele komponentů

(pneumatiky, palivo, olej a další).

V roce 1968 přišel Lotus, jako první tým v barvách svého sponzora (červeno, zlato,

bílý) „Imperial Tobacco“ a následně pak ve známé zlato černé kombinaci, toto zbarveni

tak nahradilo zelenou barvu (British racing green), se kterou jezdily britské vozy.

V následujících letech týmy, jezdci, okruhy a dokonce i názvy jednotlivých Grand Prix

byly ovlivněné mohutným nástupem reklamy, a to především z oblasti tabákového

průmyslu. S přijímáním legislativy zakazující propagaci kouření začínají do formule 1

proudit prostředky i z jiných zdrojů. Týmy pomalu začínají eliminovat nápisy

propagující tabákové výrobky ze svých vozů, mezi prvními je to stáj Williams v roce

2003, následována vozy McLaren a Ferrari.

V sedmdesátých letech bylo možné ve Formuli 1 podporovat i jen jednoho pilota tak,

jak tomu bylo v případě italského jezdce Andrey de Adamiche, kterého podporovala

malá keramická dílna. Další Ital, Vittorio Brambilla, byl podporován soukromou firmou

ze svého rodiště, Monzy.

Také dvojnásobný mistr světa Emerson Fittipaldi pojmenoval svůj tým, když ho

v polovině sedmdesátých let založil, po svém sponzorovi Copersucar, což byla brazilská

společnost na výrobu cukru. Dokonce ještě začátkem osmdesátých let několikanásobný

mistr světa Niki Lauda zpopularizoval svou oblíbenou značku mléka.

velké tenisové turnaje jako

WIMBLEDON

SPORT

The Championships, Wimbledon, nebo pouze Wimbledon, je nejstarší a nejslavnější

tenisový turnaj na světě. Představuje třetí ze čtyř událostí nejvyšší kategorie – Grand

Slamu, každoročně hranou na přelomu června a července v jihozápadní londýnské části

Wimbledon.

Úvodní ročník se na travnatých dvorcích All England Clubu uskutečnil v roce 1877.

Od sezóny 1995 je tráva stříhána na výšku 8 milimetrů a pro svou odolnost je od roku

2001 používán 100 % víceletý jílek vytrvalý. Největším z celkového počtu 49 kurtů,

z nichž 19 je určeno pro grandslam, se nazývá jednoduše centrální dvorec. Ten má

od sezóny 2009 zatahovací střechu pro případ deště v typicky proměnlivém

jihoanglickém počasí. V roce 2007 byl zaveden systém „jestřábího oka“ pro kontrolu

dopadu míčů.

Důležitou roli ve Wimbledonu hraje tradice a historie. Šatny jsou původní dřevěné.

Areál, včetně dvorců, neobsahuje žádné reklamní plochy a tenisté musí hrát

v předepsaném oblečení, které je bílé. Typické je podávání jahod se šlehačkou

a šampaňského. V neděli předělující první a druhý týden se tradičně nehraje. Patronát

nad grandslamem drží britská královská rodina v čele s patronkou klubu anglickou

královnou Alžbětou II. a jeho prezidentem, kterým je od roku 1969 její bratranec

vévoda z Kentu, jmenovitě Jeho královská výsost Princ Edward. Ten spolu s chotí

předává ceny vítězům.

Program zahrnuje soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou

čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů. Od roku 1887 získává vítěz mužské

dvouhry pozlacený stříbrný pohár, který nahradil původní trofej „Field Cup“

(1877–1883), respektive později tři roky udělovaný „Challenge Cup“ (1884–1886).

Ženská šampiónka přebírá od roku 1886 stříbrnou „mísu Venus Rosewater“ zdobenou

mytologickými výjevy.

FRENCH OPEN

French Open, známý pod názvem Roland Garros (oficiálně francouzsky

Les Internationaux de France de Roland Garros nebo Tournoi de Roland-Garros, také

Mezinárodní mistrovství Francie v tenise), je druhý ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší

[Zadejte text.] Stránka 39

kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný na přelomu května a června. Pojmenování

získal po francouzském válečném letci Rolandu Garrosovi, který roku 1913 jako první

přeletěl Středozemní moře. Úvodní ročník se konal v roce 1891 pod názvem

Championnat de France. Až do počátku otevřené éry tenisu v roce 1968

se v angličtině jmenoval French Championships. V sezóně 1968 byl turnaj poprvé

otevřen profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu.

Od roku 1928 je dějištěm události osmihektarový tenisový areál Stade Roland Garros

ležící na území 16. městského obvodu Paříže v sousedství Boulogneského lesíka.

Představuje jediný ze čtyř nejvýznamnějších turnajů velké čtyřky hraný na otevřených

antukových dvorcích. Největším z dvaceti kurtů je stadión Court Philippe Chatrier

s kapacitou převyšující 15 tisíc diváků, jenž získal název po francouzském sportovním

funkcionáři Philippu Chatrierovi. Druhý velký dvorec pro deset tisíc osob nese jméno

Court Suzanne Lenglen po ženské tenisové legendě Suzanne Lenglenové

Grandslam je nejsledovanější francouzskou událostí ve světě. Pro pomalý antukový

povrch, sedm kol a absenci tiebreaku v rozhodující sadě utkání, které muži hrají na tři

vítězné sety, je French Open považován za fyzicky nejnáročnější tenisový turnaj světa.

Program zahrnuje soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou

čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů. Na počest čtyř francouzských tenistů první

poloviny 20. století označovaných jako „čtyři mušketýři“ získává vítěz mužské dvouhry

Pohár mušketýrů. Vítězka ženské dvouhry je oceněna Pohárem Suzanne Lenglenové.

Od sezóny 2006 finanční odměny ženské dvouhry a čtyřhry vyrovnaly dotaci mužské

poloviny.

US OPEN

US Open, oficiálním názvem United States Open Tennis Championships, známý

také pod jmény Flushing Meadows či Forest Hills[p 1], je poslední ze čtyř tenisových

turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný na přelomu srpna a září.

Od sezóny 2004 představuje vyvrcholení letní US Open Series konané

na severoamerických betonech. První ročník mužských soutěží proběhl v roce 1881

na travnatých kurtech Casina v rhodeislandském Newportu. Do roku 1968 nesl turnaj

název US National Championships. V sezóně 1968 se poprvé otevřel profesionálním

SPORT

tenistům, což odráží část „Open“ v názvu. Vlastníkem události je Americký tenisový

svaz, který je spolu s Mezinárodní tenisovou federací také jejím spolupořadatelem.

Od roku  1978 se newyorský grandslam koná v Národním tenisovém centru Billie Jean

Kingové, ležícím v parku Corona Flushing Meadows newyorské čtvrti Queens. Hraje

se na tvrdém polymethylmethakrylátovém povrchu DecoTurf, složeném z několika

vrstev položených na betonový podklad. V letech  1975–1977 se odehrával na antuce

a předtím od jeho vzniku v roce 1881 probíhal na trávě. Všechny otevřené dvorce mají

umělé osvětlení. V sezóně 2005 došlo ke změně a sjednocení vzhledu kurtů na všech

turnajích série US Open, včetně newyorského grandslamu. Vnitřní plocha hřiště získala

modrou a vnější pak zelenou barvu. Výsledným efektem bylo zvýšení viditelnosti míče.

Jako jediný z turnajů velké čtyřky uplatňuje tiebreak i v rozhodujících sadách zápasů.

V sezóně 2006 se stal prvním grandslamem, na němž byl zaveden systém „jestřábího

oka“ pro kontrolu dopadu míčů. Každý tenista má možnost tří omylů na set.

Ve zkrácené hře je přidělena čtvrtá možnost. Na rozdíl od Australian Open

a Wimbledonu není centrální dvorec opatřen zatahovací střechou. Hlavním kurtem je

největší tenisový stadion světa Arthur Ashe Stadium s kapacitou 22 547 sedících

diváků, jenž získal pojmenování po afroamerickém tenistovi a prvním vítězi dvouhry

v otevřené éře Arthurovi Ashovi. Druhý největší kurt nese název Louis Armstrong

Stadium po americkém jazzovém hudebníkovi Louisi Armstrongovi. Jeho ochozy

pojmou 10 200 návštěvníků.

Program US Open zahrnuje stejně jako na zbývajících grandslamech soutěže mužské

a ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů a vozíčkářů.

AUSTRALIAN OPEN

Autralian Open, The Grand Slam of Asia/Pacific, je jeden ze čtyř tenisových turnajů

nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný v druhé polovině ledna a jediný

na jižní polokouli. Úvodní ročník se konal v roce 1905 jako amatérské mezinárodní

mistrovství Australásie a do roku 1927 nesl název Australasian Championships. Poté,

až do počátku otevřené éry tenisu v roce 1968 se jmenoval Australian Championships.

[Zadejte text.] Stránka 41

V sezóně 1969 byl turnaj poprvé otevřen profesionálním tenistům, což odráží část

„Open“ v názvu.

Od roku 1972 je dějištěm grandslamu opět Melbourne. Z původního areálu Kooyong

Lawn Tennis Club s travnatými dvorci se v roce 1988 událost přemístila do dnešního

Melbourne Parku, v němž jsou kurty se středně tvrdým akrylátovým povrchem

Plexicushion Prestige s lepší konzistencí a nižším zadržováním tepla. Ten byl položen

roku 2008, do té doby se hrálo na povrchu Rebound Ace. Roger Federer a Serena

Williamsová jsou jedinými hráči, kteří zvítězili na obou površích. Dva hlavní dvorce

Rod Laver Arena a Hisense Arena disponují zatahovací střechou a lze je využít při dešti

či vysokých teplotách. Do roku 2009, kdy pojízdnou střechu získal centrkurt

ve Wimbledonu, se tak jednalo o jediný turnaj velké čtyřky s možností halových zápasů.

Jako na dalších grandslamech zahrnuje program Australian Open soutěže mužské

i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend

a vozíčkářů, stejně tak i exhibici. Na počest australského tenisty a funkcionáře Normana

Brookese byl po něm pojmenován pohár pro vítěze mužské dvouhry – „Norman

Brookes Challenge Cup“.

Každoroční návštěvnost turnaje je vysoká. V roce 2010 dosáhla 24hodinová návštěvnost

rekordní výše v historii všech grandslamů, když za jediný den do areálu přišlo

77 043 diváků, celkový úhrn ročníku 2010 pak činil 653 860 návštěvníků.

významné golfové turnaje

PGA TOUR

cyklistické

TOUR DE FRANCE

Tour de France je etapový závod profesionálních cyklistů trvající asi tři týdny

v červenci. Pořádá se každoročně už od roku 1903 ve Francii, z níž ale zajíždí

i do jiných zemí. Pravidelné pořádání přerušila pouze první a druhá světová válka. Dnes

je jednou z nejdůležitějších sportovních událostí roku.

SPORT

Historie a popis

Závod byl založen jako propagační závod novin L'Auto (předchůdce dnešního listu

l'Equipe) jejich vydavatelem Henrim Desgrangem. Měl být konkurencí pro závod

(Paříž – Brest a zpět) sponzorovaný listem Le Petit Journal a závod (Bordeaux – Paříž)

sponzorovaný novinami Le Vélo. Nejdříve šlo o téměř nepřetržitý vytrvalostní závod.

Jezdci spali kolem cest a bylo jim zakázáno přijímat cizí pomoc. Nyní je Tour etapový

závod rozdělený do mnoha etap, každá z nich trvá jeden den. Peloton závodu provází

několik doprovodných vozidel (automobily a motocykly) poskytujících informace,

jídlo, pití a přístup k mechanikům. Některé z vozidel patří organizátorům závodu

a slouží pro všechny jezdce, některé jsou týmové.

Většina etap vede Francií, ale je běžné, že některé etapy zavítají i do okolních států,

například do Itálie, Španělska, Švýcarska, Belgie, Lucemburska a Německa, ale

i do nesousedících zemí, například do Irska, Velké Británie nebo Nizozemska. Tři týdny

trvající závod obvykle zahrnuje dva dny volna, které jsou často využívány pro přesun

mezi etapami.

V posledních letech předchází první etapě krátká časovka jednotlivců (1 – 15 km) zvaná

prolog. Tradiční cíl je na pařížském bulváru Avenue des Champs-Élysées. Mezi tím

závod nabízí etapy různého charakteru, například rovinaté etapy, horské etapy, časovky

jednotlivců a časovky týmů. Vzhledem k rozmanitosti závodu je celkovým vítězem

obvykle kvalitní vrchař nebo časovkář.

Dopingové skandály

Během let byla Tour zkažena mnoha dopingovými skandály.

13. července 1967 zemřel při výjezdu na Mont Ventoux britský cyklista Tom Simpson.

Pitva prokázala nadměrné užívání amfetaminu.

8. července 1998 propukl velký skandál, když francouzští celníci zatkli Willyho Woeta,

lékaře cyklistického týmu Festina, jehož hlavním jezdcem byl Richard Virenque,

za držení nelegálního množství léků na předpis a narkotik, včetně erytropoetinu (EPO),

růstových hormonů, testosteronů a amfetaminu. Woet později odkryl mnoho praktik

[Zadejte text.] Stránka 43

používaných v cyklistice ve své knize Massacre a la Chaîne. Richard Virenque odmítl

podezření z dopingu a dodal, že jestliže dopoval, nebylo to vědomě. 23. července 1998

francouzská policie, jednající dle povolení k domovní prohlídce, našla důležité

množství dopingových produktů v hotelu a automobilech stáje TVM. Závod byl

zásadně narušen, některé týmy ze závodu odstoupily a jiné protestovaly proti zákrokům

policie přerušením etap. Ještě v roce 2000 byli Richard Virenque a vedení stáje Festina

v této souvislosti vyslýcháni.

Lance Armstrong vyhrál závod rekordně sedmkrát za sebou bez větších kontroverzí, ale

po skončení kariéry přišel list L’Equipe s obviněními, že si také pomáhal nedovolenými

prostředky.

V roce 2006, po skončení Armstrongovy éry, zvítězil v závodě Američan Floyd Landis.

Dopingová kontrola ale našla v jeho vzorcích zakázané látky. Případ byl uzavřen na

podzim roku 2007, ředitelstvím TdF byl vyhlášen nový vítěz - Oscar Pereiro Sio, svého

času druhý v celkovém pořadí. Navíc už před závodem odstoupilo ze závodu několik

favoritů zapletených do vyšetřování dopingových obvinění ve Španělsku, včetně vítěze

závodu z roku 1997 Jana Ullricha.

V roce 2007 byl zjištěn doping u jednoho z hlavních aspirantů na titul. Alexandr

Vinokurov měl pozitivní výsledek na krevní doping a následně byl propuštěn ze služeb

týmu Astana. Několik dní před koncem TdF byl propuštěn Dán Michael Rasmussen

ze stáje Rabobank, důvodem vyhazovu byly lživé informace o místě tréninku, čímž

znemožnil kontrolu dopingovým komisařům. Rasmussen v té době jel ve žlutém trikotu

pro nejlepšího jezdce.

Běžná etapa

V běžných etapách startují všichni jezdci najednou. Cyklistům je dovolen kontakt,

mohou jet v zákrytu (v háku). Jízda ve větrném stínu je rozhodující pro taktiku:

osamocený jezdec má jen malou šanci na dojetí skupiny cyklistů, kteří se mohou střídat

v namáhavé pozici na čele skupiny. Většina jezdců tvoří největší skupinu, peloton,

s útočícími skupinami na čele a odpadajícími skupinami na chvostu. V horských

etapách bývá peloton rozdrobený, v rovinatých etapách jezdí pospolu.

SPORT

Jestliže dorazí do cíle více jezdců najednou, nezrychlují proto, aby si zlepšili svůj čas

o pár sekund. Existuje totiž pravidlo, že když jeden závodník dorazí do cíle se ztrátou

menší než jedna sekunda, je mu připsán stejný čas, jako jezdci před ním. Toto platí

postupně i pro další jezdce, proto, když peloton dorazí do cíle pohromadě, je všem

jezdcům připsán stejný čas jako vítězi. A to i přesto, že průjezd pelotonu přes cílovou

pásku trvá desítky sekund, někdy i minuty. Na čele probíhají sprintérské souboje, avšak

ne pro zlepšení času, ale pro triumf v etapě a pro body pro zisk zeleného trikotu

pro nejlepšího sprintera. Po první dvacítce jezdců, kdy se již nerozdělují sprintérské

body, již jezdci nesoutěží o konečné pořadí. Toto nepsané pravidlo předchází

nebezpečným hromadným spurtům. Uprostřed některých etap nebo na jejích koncích

bylo před rokem 2008 možné získat časový bonus, avšak to platilo jen pro první tři

jezdce, kteří dosáhli určitého kontrolního místa. Tento bonus býval maximálně

20 sekund.

Existuje i pravidlo, že když jezdec upadne méně než kilometr před cílem etapy, což je

signalizováno červeným trojúhelníkovým praporkem nad tratí, pak je mu připsán stejný

čas jako je čas dojezdu skupiny, jejíž byl členem v době, kdy upadl. Toto pravidlo

zamezuje tomu, aby byli spurtéři potrestáni za nehodu, která nereflektuje jejich

skutečný celkový výkon na trati. Tento spurtér sice nevyhraje etapu, ale není

penalizován v celkovém pořadí.

Časovka jednotlivců

Časovku jednotlivců jezdí cyklisté samostatně. Jezdci startují v intervalu dvou minut,

a to v obráceném pořadí v celkové klasifikaci. Nejvýše postavení jezdci, startující

nakonec, vyrážejí na trať v intervalech tří minut. Toto pravidlo však neplatí vždy.

Tour v roce 2004 nabídla časovku (dlouhou asi 15 km) s cílem na vrcholu legendární

L'Alpe-d'Huez, v níž jezdci startovali v rozmezí jedné minuty, ti nejlepší v rozmezí

dvou minut.

Protože je časovka jednotlivců zkouškou individuálních schopností, jezdci se v průběhu

etapy nemohou domlouvat. Jestliže jezdec dojede závodníka jedoucího před ním, což

se díky různým schopnostem cyklistů často děje, nesmí jet tito závodníci jako skupina.

Především nesmí jet v zákrytu.

[Zadejte text.] Stránka 45

V průběhu Tour de France se obvykle uskuteční tři nebo čtyři časovky jednotlivců.

Před první etapou se jede krátká časovka, nazývaná prolog, která rozhoduje o tom, kdo

bude vozit v první etapě žlutý trikot a zamezuje tomu, aby byli jezdci vměstnáni v

celkové klasifikaci se stejnými časy (v prvním týdnu zaznamená mnoho jezdců stejný

čas díky pravidlu zmíněnému výše). Následuje rovinatá časovka, horská časovka a před

koncem závodu další rovinatá časovka.

Tradičně je poslední časovka předposlední etapou, která rozhoduje o vítězi ještě před

startem poslední etapy, která se již nejede soutěžně. Při některých příležitostech však

organizátoři závodu změnili poslední etapu s dojezdem v Paříži na časovku. Posledním

závodem, kdy se toto stalo, byla Tour v roce 1989, pověstná nejtěsnějším vítězstvím

Grega LeMonda před Laurentem Fignonem. Fignon vjížděl do poslední etapy jako

vedoucí jezdec s náskokem 50 s, ale nakonec byl poražen o osm sekund po skvělém

časovkářském výkonu LeMonda.

Časovka týmů

Časovka týmů je podobná časovce jednotlivců, ale celý tým jezdí pohromadě. Tým

jezdí jako skupina, jezdci se střídají na čele, ale nemohou spolupracovat s ostatními

týmy. Každému členu týmu je připočítán konečný čas pátého jezdce devítičlenného

týmu. Avšak odtrhne-li se jezdec od skupiny a dojede na šesté či nižší pozici odděleně

od této skupiny, je mu připočítán horší čas, než kterého skutečně dosáhl. Proto, píchne-

li nebo upadne-li vůdce skupiny, tým musí obětovat čas týmu ve prospěch času svého

lídra. Zatím naposledy se na Tour časovka týmů jela v roce 2005.

Trikoty

Závod je spojen s několika soutěžemi, k nimž je obvykle přidružen barevný trikot.

Aktuální držitel ocenění je oprávněn nosit během jízdy příslušný trikot.

Žlutý trikot (maillot jaune) nosí vedoucí jezdec celého závodu a je ceněn

ze všech nejvíce. Po skončení závodu je vedoucí jezdec vyhlášen celkovým vítězem.

Ocenění získává jezdec, který má nejmenší součet všech časů z jednotlivých etap.

SPORT

Zelený trikot (maillot vert) je udělován za sprintérské body. Na konci každé

etapy jsou tyto body uděleny jezdcům, kteří skončí první, druzí atd. Počet bodů závisí

na typu etapy – mnoho bodů za rovinaté etapy, méně již za horské etapy a nejméně

za časovky. V průběhu etapy je možné získat body i za nejrychlejší průjezd určitými

kontrolními místy, tzv. rychlostními prémiemi, dříve bývaly v etapě obvykle dvě, dnes

pouze jediná, změnil se i počet přidělovaných bodů. Nejvíce zelených trikotů (6) získal

Eric Zabel.

Načítání bodů do soutěže o zelený trikot

Typ etapy/pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

rovinatá etapa 45 35 30 26 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2

kopcovitá etapa 30 25 22 19 17 15 13 11 9 7 6 5 4 3 2

horská etapa 20 17 15 13 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

prolog, časovka 20 17 15 13 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

sprintérská prémie 20 17 15 13 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Puntíkovaný trikot (maillot a pois) je určen pro krále hor. Na vrcholu vybraných

stoupání jsou nejrychlejším jezdcům rozdělovány body. Výjezdy jsou děleny na

kategorie od 1 (nejobtížnější) do 4 (nejlehčí) podle jejich náročnosti (strmosti a délky

stoupání). Nejtěžší stoupání jsou označovány jako Hors categorie, což lze přeložit jako

"mimo kategorie". Každá kategorie má vlastní bodové ohopdnocení. Na posledním

vrcholu etapy jsou navíc bodová ohodnocení dvojnásobná, pokud se jedná o vrcholy

HC, 1. kategorie nebo 2. kategorie. O vrchařské vítězství se bojuje od roku 1933,

puntíkovaný trikot byl poprvé představen v roce 1975. Barvy byly zvoleny sponzorem

Poulain Chocolate. Historicky nejúspěšnějším jezdcem je Richard Virenque, který

triumfoval sedmkrát – v letech 1994 – 1997, 1999, 2003 a 2004.

Načítání bodů do soutěže o puntíkatý trikot

Kategorie/pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

HC 25 20 16 14 12 10 8 6 4 2

1. 10 8 6 4 2 1

[Zadejte text.] Stránka 47

2. 5 3 2 1

3. 2 1

4. 1

Bílý trikot, který je obdobou žlutého trikotu, je určen jezdcům, kteří 1. ledna

roku, v němž se jede závod, nedovršili 25 let.

Další soutěží je soutěž o nejbojovnějšího jezdce. Každý den se sejde skupina

rozhodčích, jež uděluje body závodníkům, kteří se pokusili o únik či jiný podobný útok.

Jezdec s největším počtem bodů nosil bílé startovní číslo na červeném pozadí (místo

černého čísla na bílém pozadí). V roce 2004 nastala změna, vítěz získává bílé číslo

na modrém pozadí.

Poslední soutěží je soutěž družstev. Po každé etapě je týmu přidán čas tří nejrychlejších

jezdců. Nyní má Tour de France 22 týmů po 9 závodnících.

Slavné etapy

Poslední etapa končí na Avenue des Champs-Élysées v Paříži, který je kvůli svému

pokrytí dlažebními kameny pro jezdce velmi nepříjemný. Tato etapa se většinou nejezdí

v soutěžním duchu, protože o vítězi je již zpravidla rozhodnuto, stává se obvykle

soubojem sprinterů o prestižní poslední etapové vítězství. Přesto se v minulosti objevily

výjimky. V roce 1987, kdy Stephen Roche vedl po poslední časovce o 40

s před Pedrem Delgadem, se Delgado v poslední etapě odtrhl od pelotonu a pokusil

se na poslední chvíli strhnout vítězství na svou stranu. Avšak Roche Delgada dohonil

a oba dojeli v hlavním pelotonu.

V posledních letech organizátoři experimentovali s přesunutím poslední časovky

jednotlivců do poslední etapy místo etapy předposlední. Nejznámější se tímto stala Tour

v roce 1989, kdy Greg LeMond převzal žlutý trikot v poslední časovkářské etapě před

Laurentem Fignonem a zvítězil o osm sekund.

SPORT

Proslulou etapou je etapa s cílem na Alpe d'Huez. V roce 2004 se organizátoři rozhodli

k dalšímu experimentu a uspořádali časovku jednotlivců s cílem na Alpe d'Huez. Tato

změna však závodníky nebyla přijata příliš dobře.

Neméně známou etapou je etapa končíci v Provensálských Alpách na vrcholu

Mont Ventoux. Tento téměř 22 kilometrový kopec s průměrným sklonem 7,43 % sice

není zařazován do programu Tour de France tak často jako výšlap na L'Alpe-d'Huez,

přesto je mnohými považován za nejnáročnější kopec Tour de France.

Hostitelství začátku nebo konce etapy přináší dotyčnému městu prestiž. Zatímco dříve

začínala každá etapa na místě, kde předchozí etapa končila, a závod byl proto

kontinuální, nyní startují etapy o několik kilometrů dále. Tím je zajištěno, že si svůj

kousek slávy užije více měst.

Velmi prestižní je hostit prolog a začátek první etapy. Jelikož je prolog příliš krátký

na přejezd mezi dvěma městy, odehrává se prolog a začátek první etapy ve stejném

městě. Tour de France bývá střídavě zahájena uvnitř Francie a mimo ni, často

se i několik prvních etap jezdí v okolních státech.

Mistrovství světa v široce rozšířených sportech - např. v lehké atletice,

basketbalu nebo kriketu.

[Zadejte text.] Stránka 49

OBSAH

SPORT...............................................................................................................................1

Sport..................................................................................................................................1

Vymezení pojmu...............................................................................................................2

Historie..............................................................................................................................3

Původ sportu..............................................................................................................3

Sport ve starověku......................................................................................................3

Sport ve středověku....................................................................................................3

SPORT

Počátky moderního sportu..........................................................................................4

Současnost.........................................................................................................................5

Úrovně provozování sportu........................................................................................5

Masová popularita a profesionalismus.......................................................................5

Významné sportovní soutěže.............................................................................................7

Mezinárodní hry.........................................................................................................7

Fotbal..........................................................................................................................7

Další významné soutěže.............................................................................................8

MAJOR LEAGUE SOCCER.....................................................................................8

MAJOR LEAGUE BASEBALL...............................................................................9

NHL............................................................................................................................9

NATIONAL FOOTBALL LEAGUE......................................................................14

Tabulka 15

OP 150 700 0 300 25 70 240 550 150 160 40 200ÚFŘP 150 250 0 205 45 20 500 130 115 320 311 600 0 0 0 237

JanaKacerovska.rajce.net

[Zadejte text.] Stránka 51