Instituce ve světové ekonomice - nb.vse.cznb.vse.cz/kse/soubory/ise_all.pdf · 1 Vysoká škola...

1

Vysoká škola ekonomická PrahaKatedra svě tové ekonomiky

Materiály k předmětu

SE 102

Instituce ve světové ekonomice

Vyučující: Ing. Gabriela Hitzgerová, Csc.

prosinec 2000

2

Instituce v globalizující světové ekonomice aimplikace pro Českou republiku

O b s a h :Ú v o d 31 . T e o r e t i c k á v ý c h o d i s k a 32 . I n s t i t u c e v e s v ě t o v é e k o n o m i c e 6

2.1 Pojem mezinárodní instituce..................................................................................................................................62.2 Vývoj mezinárodních organizací a vznik OSN......................................................................................................62.3 Mezinárodní ekonomické instituce v systému osn.................................................................................................7

2.3.1 Hospodářská a sociální rada........................................................................................................................72.3.2 Odborné organizace OSN ...........................................................................................................................8

2.4 Regionální instituce ...............................................................................................................................................92.4.1 Transformující se ekonomiky......................................................................................................................9

2.5 Ekonomické instituce v Asii, Africe a Americe...................................................................................................10

3 . Č l e n s t v í Č R v m e z i n á r o d n í c h i n s t i t u c í c h 1 0Z á v ě r 1 2P o u ž i t á l i t e r a t u r a 1 4P ř í l o h y : 1 5

3

3

ÚVODŘešení naléhavých problémů současného globalizujícího světa vyžaduje spojené mezinárodní

úsilí. Základem takové spolupráce jsou mezinárodní instituce a jejich nástroj – mezinárodníorganizace.

Význam institucí pro řešení společných problémů zdůrazňoval i autor projektu evropské integrace JeanMonnet. Společné vnímání společných zájmů pomocí společných institucí pokládal za cestu, jež vede k užšíspolupráci a politické integraci evropských národních zájmů a jejich občanů. Konkrétním krokem v tomto směrubyl jeho návrh, aby se výroba uhlí a oceli jak ve Francii, tak v Německu převedla pod jednu řídící nadnárodníinstituci. Spolupráce byla pro J. Monneta významným předpokladem, jak řešit spory a zabránit ozbrojenýmkonfliktům. Pozdější vývoj potvrdil platnost těchto myšlenek.

Problematikou institucí v ekonomice se zabývá již od začátku tohoto století myšlenkový proud –institucionální ekonomie. Z něho se rodí nová ekonomická disciplína stejného názvu a její význam sev posledních desetiletích zvyšuje všude na světě. V 90.letech se institucionální ekonomie rozvíjí i v Českérepublice především díky Prof. Lubomírovi Mlčochovi z Institutu ekonomických studií z Fakulty sociálních vědUniversity Karlovy. Institucionální ekonomii je věnována pozornost i na VŠE, kde je např. na Fakultěmezinárodních vztahů zavedena výuka předmětů „Instituty tržní ekonomiky“ a „Instituce ve světovéekonomice“.

Zkoumání v této oblasti je náročné, protože v České republice zatím neexistuje ustálený český pojmovýaparát ekonomické disciplíny institucionální ekonomie. Odborné termíny jsou překládány z cizích jazyků,zejména z angličtiny. Ještě složitější je situace v předmětu „Instituce ve světové ekonomice“. V odbornéliteratuře je slovní označení mezinárodní instituce časté. Používá se např. název mezinárodní finanční instituce,resp.se vzájemně zaměňuje označení mezinárodní organizace a mezinárodní instituce. Problematika institucí vesvětové ekonomice však zatím komplexně zpracována není. Potřeba odborné literatury na toto téma je vysoceaktuální.

Předmětem první části práce „Teoretická východiska“ je pokus o definování základních pojmů:instituce, organizace, orgán a institut. Vycházím přitom z definicí teorie práva a institucionálníekonomie, jakož i z poznatků dalších ekonomických disciplin.

Druhá část „Instituce ve světové ekonomice“ představuje jádro práce a je nejobsáhlejší a proto podrobnějirozčleněna. Zahrnuje problematiku postavení institucí ve světové ekonomice, definici mezinárodní instituce,mezinárodní organizace, jejich vzájemný vztah, jejich vývoj a význam pro fungování ekonomického systému.Zvláštní pozornost je věnována systému organizací a orgánů v rámci OSN. Dále následuje přehledinstitucionalizace mezinárodních vztahů podle jednotlivých regionů resp. světadílů, včetně transformujících seekonomik. Závěr této části pojednává o interregionální spolupráci.

Cílem této části nebylo podat vyčerpávající přehled mezinárodních institucí a organizací.Konkrétní mezinárodní instituce se uvádějí spíše jako příklady při sledování a analýze vývoje.Současně jsou středem pozornosti ekonomické instituce. Instituce politické a bezpečnostní jsouuváděny jenom pro ilustraci teoretického výkladu a co je zvláště důležité, jako politický abezpečnostní rámec pro další hospodářskou spolupráci.

Ve třetí části „Členství České republiky v mezinárodních institucích“ se zabývám obecnýmipodmínkami členství, členstvím samotným a jeho významem pro ČR jako malý stát, který však podlesvých možností může přispět k pozitivnímu řešení problémů ve světě.

V závěru jsou shrnuty nejdůležitější jevy současné světové ekonomiky v souvislostis institucionalizací mezinárodních hospodářských vztahů.

Práce je doplněna přílohou o členství České republiky v mezinárodních vládních organizacích.1. 2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA

Instituce mohou být obecně definovány jako normy, pravidla a struktury, které omezují, řídí,nebo upravují jednání/chování lidí

Význam slova instituce (latinsky instituere = zřizovat, zakládat) je nutné pro účely zkoumáníinstitucí ve světové ekonomice vysvětlovat ze dvou hledisek:

• právního (právní vědy)

4

4

• ekonomického (institucionální ekonomie)Právní vědy označují instituci za ústřední pojem teorie institucionalismu. Instituce vzniká všude

tam, kde život společenské skupiny probíhá v určité organizaci a za určité stálosti. Za takovou institucise považuje stát. Ve společnosti však existují mnohé další instituce. Institucemi jsou i další relativněstálé a organizované formy manifestace skupinového zájmu, např.odbory ( Právnický slovník).

V právním i politickém významu představují instituce soubor pravidel (zákony, zvyky,předpisy) řídících společnost (právo, stěžejní zákony, ústava) nebo její určité složky (náboženské,ekonomické, rodinné instituce).

V soudobých komplexních společnostech jsou instituce často strukturovány podlespolečenských sfér: politické instituce (zákonodárství a výkonná moc), soudy, školský systém, atd.

Instituce je ústředním pojmem pro ekonomickou disciplínu – institucionální ekonomii.Institucionalismus jako proud (směr) ekonomického myšlení vznikl v USA v prvních desetiletích20.století a sledoval myšlenky T. Veblena.

Podle institucionalismu je ekonomická činnost ovlivněna institucionálním prostředím do takovémíry, že nemůže být analyzována bez právních institutů (vlastnický řád, smlouvy, atd.) a obecněji bezuzancí, politických a sociálních řádů dané doby (Grande enciclopedia).

Definice pojmu instituce prochází určitým vývojem – existují rozdíly mezi starou a novouinstitucionální ekonomií.

Thorstein Veblen (1919) definoval instituce jako „ustálené zvyklosti myšlení většiny lidí“. Dalšípředstavitel institucionální ekonomie Walton Hamilton (1932) zpracoval definici instituce jako způsobmyšlení nebo jednání do jisté míry trvalého nebo převládajícího, které zakotvilo ve zvyklostech určitéskupiny nebo obyčejích lidí. Je zajímavé, že ve staré institucionální ekonomii pojem zvyklost hrajevýznamnou roli jak v definici instituce, tak v jejím pojetí lidské činnosti. To je v protikladu s definicíinstituce, která pojem zvyklost vynechává, resp.vylučuje.

Představitelé nové institucionální ekonomie se pokusili oddělit pojmy instituce a zvyklost.Andrew Schotter (1981) definuje sociální instituci jako pravidelnost v sociálním chování, na

němž se dohodli všichni členové společnosti, pravidelnost, jež určuje chování v jistých opakujících sesituacích, pravidelnost, jež je automatická (samovolná) nebo zajištěna nějakou vnější autoritou(zákonnou mocí).

Douglas North (1990), nositel Nobelovy ceny za ekonomii, opět přehlíží zvyklost, když ve svédefinici uvádí, že instituce jsou pravidla hry ve společnosti. Formálněji definuje instituci jakoomezení, jenž vynalezli lidé k omezení svého jednání.

Není náhoda, že slovo zvyklost v uvedených definicích chybí.Douglas North dále rozlišuje základní politická, sociální a právní pravidla, v jejichž rámci

působí ekonomický řád. Tato pravidla tvoří vnější prostředí ekonomického řádu a řídící struktury (jakoje firma), jenž podmiňují způsob spolupráce a soutěžení ekonomických subjektů – institucionálníuspořádání.

Bez ohledu na rozdíly všechny uvedené definice představují poměrně široké pojetí kategorieinstituce. Toto pojetí zahrnuje nejen organizace – korporace, banky, univerzity – ale i integrovanéspolečenské entity jako peníze, jazyk a právo. Důvodem pro takové široké pojetí definice instituce je,že všechny entity mají společné charakteristické rysy:

• všechny instituce zahrnují vzájemné působení subjektů včetně informace zpětné vazby (feedback)• instituce udržují a jsou udržovány společným očekáváním (vyhlídky/naděje)• instituce mají řadu vlastností a společných obvyklých postupů• přestože se instituce mohou měnit nebo dokonce zaniknout, mají trvalou kvalitu• instituce zahrnují proces, jenž potvrzuje jejich vlastní morální legitimitu: to, co přetrvává je obvykle

(mylně či správně) považováno za morálně správné

5

5

Široká definice instituce odpovídá dlouhodobým zkušenostem společenských věd. Na druhéstraně organizace mohou být definovány jako zvláštní součást institucí, která zahrnuje vědomoukoordinaci a uznávané zásady suverenity a ovládání.

L. Mlčoch vychází z pojetí instituce jak ji chápe moderní institucionalismus: „…veškeráomezení , která „tvarují“ chování účastníků ekonomického života: samo-zřejmě v první řadě instituceprávní (a v nich především vlastnické), ale též všechna omezení neformální. Účastníci ekonomickéhoživota se při sledování svých cílů sdružují do koalic – organizací, tedy entit s cílovým chováním,určeným k maximalizaci bohatství či důchodů svých členů na množině příležitostí, jež definujeinstitucionální struktura společnosti.“(Česká ekonomika a společnost mezi minulostí a budoucností,NHÚ Praha 1/1997, str.8)

Dále L. Mlčoch (Institucionální ekonomie, Karolinum Praha 1996, str.12-13) člení instituce naformální a neformální.

Formální instituce mají podobu zákona a vytvářejí právní rámec ekonomiky – stanovují mezepro ekonomické chování lidí. Patří sem vlastnické právo, právní ochrana vlastnictví, smluvné právo(obchodní zákoník), občanské právo, trestní právo, pracovní i sociální zákonodárství apod.

Dalšími formálními institucemi jsou také ústava, zákony upravující občanská a politická práva.Jejich vliv na ekonomiku a ekonomické chování lidí není však bezprostřední, ale zprostředkovaný,přesto je však významný.

Formální instituce mají různý stupeň závaznosti: zákony, nařízení, směrnice, doporučení až popřijaté etické kodexy či standarty.

Z hlediska územního působení jde o mezinárodní úmluvy a konvence, zákony platné na územíurčitého státu až normy a předpisy jednotlivých organizačních jednotek – firem, korporací.

Neformální instituce představují souhrn zvyků, tradic a obyčejů a označují se jako kulturaspolečnosti. Zprostředkované avšak významné působení neformálních institucí na ekonomickéchování lidí, ovlivňuje i efektivnost ekonomického systému. Míra vlivu závisí přitom od míryslučitelnosti kultury s ekonomickým systémem (včetně institucí formálních stanovujících mezeekonomického jednání).

Teorie práva zvláště definuje pojem institut právní (nazývá také instituce právní). Institut právnípak představuje souhrn vzájemně souvisejících právních vztahů, které jsou zvlášť upravoványsouborem právních norem. V tržní ekonomice je právním institutem např.vlastnictví. ( Problematikouinstitutů tržní ekonomiky se zabývá Doc. J. Chlumský.)

V běžném jazyce i v odborné ekonomické literatuře se může vyskytnout místo pojmu institucetaké pojem orgán. Subjekty Evropské unie: Evropská komise, Ministerská rada, Evropský parlament adalší se někdy nazývají instituce, jindy orgány EU. Z hlediska obecného definování pojmu instituce jetento název adekvátní. Přitom pojem orgán jako označení pro neoddělitelnou součást určitéhoorganizmu, plnící specifické funkce, rovněž vystihuje podstatu, cíle činnosti, funkce a postavení výšeuvedených institucí.

Institucionální ekonomie nastoluje jako nejdůležitější témata současnosti:• Rozvíjet realistickou analýzu struktury a vývoje institucí v současném světě (včetně politické analýzy).

Tyto instituce zahrnují systém výroby a distribuce, korporaci, rodinu, finanční systém, stát, světovouekonomiku, jakož i specifické ideologie, víru, hodnoty, normy a další, které ovlivňují lidské jednání.

• Rozvíjet pojmy a principy, které napomáhají institucionální analýze.Jde např. o pojmy: path dependency, notions of culture, circular and cumulative causation, ceremonialencapsulation. Tyto pojmy jsou historicky podmíněné a zkoumány z hlediska měnících se podmínek.Některé z kategorií institucionální ekonomie jsou vlastní i jiným ekonomickým disciplínám, ale mnohé patříjen do jejího pojmového aparátu.

6

6

3. INSTITUCE VE SVĚTOVÉ EKONOMICEMezinárodní ekonomické instituce vznikají, rozvíjejí se a mění v souladu s rozvojem

mezinárodních hospodářských vztahů a objektivními potřebami.Proces zapojování jednotlivých zemí do mezinárodní dělby práce, spojený s rostoucí

specializací, vedl v poválečném období k mohutnému růstu objemu světového obchodu – ve srovnánís rokem 1950 (60 mld.US $) světový obchod se v roce 1997 zvýšil 90krát (5.400 mld. US $).

Od 80.let, kdy dochází ve světové ekonomice k uvolnění pohybu kapitálu se jeho objem zvýšilvíce než 10krát (denně jde o částky asi 1,5 bil.US $). Mohutné toky zboží, služeb, kapitálu, jakovýsledek procesů liberalizace, integrace a internacionalizace vedou k růstu interdependence aprocesům globalizace. Tak intenzívní mezinárodní ekonomické vztahy vyžadují analogicky intenzivníspolupráci při formování zásad těchto vztahů a stanovení „pravidel hry“ v zájmu aktérů ekonomickéhodění.

POJEM MEZINÁRODNÍ INSTITUCEVycházejíce z obecné definice instituce tak, jak ji uvádí moderní institucionalismus, je možné

mezinárodní instituce charakterizovat jako veškerá omezení, která utváří ekonomické chování lidív mezinárodních ekonomických vztazích.

Ve snaze institucionalizovat vzájemné vztahy, jednotlivé státy jako subjekty mezinárodníhopráva, uzavírají mezinárodní smlouvy/dohody, kde stanoví cíle a zásady činnosti, práva a povinnostiúčastnických zemí a další náležitosti.

Významným nástrojem institucionalizace/úpravy mezinárodních vztahů jsou mezinárodníorganizace – sdružení států vzniká na základě mezinárodních smluv. Mezinárodní smlouvy jsouzakládajícím dokumentem mezinárodní organizace a mohou mít různé názvy: charta (Charta OSN),pakt (Andský pakt), smlouva (Organizace severoatlantické smlouvy – NATO), dohoda (Všeobecnádohoda o clech a obchodu – GATT) nebo úmluva (Evropská úmluva o lidských právech – v rámciRady Evropy).

V zakládajícím dokumentu mezinárodní organizace jsou stanoveny cíle, principy činnosti,procedura přijímání nových členů, vnitřní struktura organizace, orgány a jejich pravomoci, sídloorganizace, její rozpočet, mezinárodně právní způsobilost organizace, doplnění a změny zakládajícíhodokumentu.

V současné době působí na světě přes 300 mezinárodních organizací ustavených státy; asipětinu z nich představují organizace světové a zbytek jsou organizace regionální nebo partikulární;vznikají také instituce interregionální.

Z hlediska zaměření mezinárodních organizací může jít o regulaci jednotlivých druhůmezinárodních ekonomických vztahů (WTO – světový obchod, MMF – mezinárodní měnovéproblémy) nebo celého komplexu mezinárodních vztahů (OSN, EU, OECD).

Podle charakteru subjektů sdružených v mezinárodních organizacích se tyto organizace člení na:• Vládní, mezistátní – v textu práce se pojednává o mezistátních organizacích (International governmental

organizations). Jde o unii států konstituovanou na bázi dobrovolnosti.• Nevládní (non-governmental organizations) – organizovaná sdružení na základě soukromé dohody. Členy

nevládní mezinárodní organizace jsou fyzické nebo právnické osoby, resp.svazy těchto osob. Nevládníorganizace má vlastní orgány, ale nemusí mít také právní subjektivitu.

VÝVOJ MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍ A VZNIK OSNKe vzniku právních mezinárodních organizací dochází již ve druhé polovině 19.století –

Mezinárodní červený kříž v r. 1864, Ženeva; Mezinárodní telegrafní unie v r. 1865, Ženeva; Světovápoštovní unie v r. 1874, Bern.

První světovou organizací, která měla zajišťovat mír a bezpečnost na kolektiv-ním základě, bylaSpolečnost národů. Její zakládající dokument – Pakt – byl součástí Versailleské mírové smlouvy. Svoučinnost zahájila v roce 1920. Univerzální organizací se však nestala a nepodařilo se jí zabránitvypuknutí druhé světové války. Svou činnost ukončila roku 1946.

7

7

K největšímu rozvoji institucionalizace mezinárodní spolupráce dochází po druhé světové válce.Byla vytvořena složitá mezinárodní organizační struktura, do níž byly začleněny některé dříve vznikléodborné organizace, ale zejména řada organizací nových. Nový systém mezinárodní spolupráce mělnahradit Společnost národů a zajistit mír, bezpečnost a hospodářský, sociální a kulturní rozvoj.

Příprava nové organizační struktury – systému orgánů a organizací v rámci Organizacespojených národů (OSN) – začala už v průběhu druhé světové války. V lednu 1942 byla podepsánaDeklarace Spojených národů 26 zeměmi, které byly ve válečném stavu s fašistickými mocnostmi.Následně proběhla řada jednání představitelů velmocí (USA, Velká Británie, Sovětský svaz):Moskevská konference 1943,

Teheránská konference 1943, Dumbarton Oaks 1944 a Jaltské konference 1945.Ustavující konference OSN se konala od 25.dubna do 26.června 1945 v San Franciscu. Tady

byly projednány a doplněny návrhy velmocí z předcházejících jednání a byla přijata Charta OSN jakozakládající dokument. Po její ratifikaci všemi pěti velmocemi a většinou ostatních signatářských zemívstoupila v platnost dne 24.října 1945 ( Den OSN – 24.října ). OSN započala činnost v lednu 1946,kdy došlo k prvnímu zasedání Valného shromáždění. V jeho průběhu byly ustanoveny další orgány,především Rada bezpečnosti a vyřešeny základní problémy vnitřního života OSN.

Zakládajících členů OSN bylo 51; v současnosti má OSN 188 členů. Hlavními orgány OSNjsou: Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Hospodářská a sociální rada, Poručenská rada,Mezinárodní soudní dvůr a Sekretariát OSN. Jejím sídlem je New York.

MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ INSTITUCE V SYSTÉMU OSNPojetí OSN vychází z nutného spojení otázek politických a ekonomických. Hospodářskou

problematikou se zabývají:• Valné shromáždění OSN, které má univerzální charakter a příslušný výbor v jehož kompetenci jsou

světové hospodářské problémy.• Hospodářská a sociální rada jako hlavní orgán pro řízení a koordinaci hospodářské a sociální činnosti OSN

a přidružených odborných organizací a institucí.Kromě toho pracují v rámci Sekretariátu OSN odborné útvary, které se zabývají studiem

ekonomických problémů ve světě a zpracovávají materiály pro jednání příslušných orgánů OSN.Hospodářská a sociální rada

V rámci svých funkcí a pravomocí Hospodářská a sociální rada:• vypracovává nebo dává podnět k vypracování studií a zpráv a předkládá doporučení k mezinárodním

hospodářským, sociálním, kulturním, výchovným a zdravotnickým problémům• podporuje respektování lidských práv a základních svobod pro všechny a jejich dodržování• svolává mezinárodní konference a připravuje návrhy úmluv k hospodářským otázkám pro Valné

shromáždění• sjednává dohody s přidruženými odbornými organizacemi• koordinuje činnost přidružených odborných organizací prostřednictvím konzul-tací s nimi• poskytuje služby členským státům OSN• vede konzultace s příslušnými nevládními organizacemi.

Hospodářská a sociální rada má řadu pomocných a přidružených orgánů: stálé výbory a ad hocvýbory, komise funkční a oblastní, odborné orgány, specializované instituce apod.

V systému Hospodářské a sociální rady OSN mají z hlediska ekonomického významnépostavení regionální hospodářské komise, jichž je pět: Hospodářská komise OSN pro Evropu (ECE),Hospodářská komise pro Asii a Pacifik (ESCAP), Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku(ECLA), Hospodářská komise OSN pro Afriku (ECA), Hospodářská komise OSN pro západní Asii(ECWA).

Regionální komise se zaměřují na problémy oblasti v níž působí. Členství v příslušné regionálníkomisi vyplývá z geografické polohy země, ale existují také výjimky – např. USA a Velká Britániejsou členy ESCAP; USA jsou také členem ECLA.

8

8

Odborné organizace OSNK nejdůležitějším organizacím, jež jsou přidruženy zvláštním statutem k Hospodářské a sociální

radě jsou odborné organizace OSN. Jde o samostatné mezinárodní organizace a status odbornýchorganizací OSN přijaly dobrovolně. OSN má právo, v souladu s dohodami o přidružení, koordinovatjejich činnost prostřednictvím Hospodářské a sociální rady; spolupracují i s jinými orgány OSN např.Radou bezpečnosti, Mezinárodním soudním dvorem a Sekretariátem.

V současné době existuje 14 odborných samostatných organizací s vlastní členskou základnou,rozpočtem i sídlem. Patří k nim:ILO – Mezinárodní organizace práceFAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělstvíUNESCO – Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturuWHO – Světová zdravotnická organizaceIBRD, IFC, IDA, MIGA – Skupina světové bankyIMF – Mezinárodní měnový fondICAO – Mezinárodní organizace pro civilní letectvíUPU – Světová poštovní unieITU – Mezinárodní telekomunikační unieWMO – Světová meteorologická organizaceIMO – Mezinárodní námořní organizaceWIPO – Světová organizace duševního vlastnictvíIFAD – Mezinárodní fond pro zemědělský rozvojUNIDO - Organizace OSN pro průmyslový rozvoj

Další dvě podobné, ale oddělené organizace jsou:IAEA – Mezinárodní agentura pro atomovou energiiWTO – Světová obchodní organizacePro specifické oblasti vytvořilo Valné shromáždění další instituce a programy OSN.

Představy o poválečné mezinárodní hospodářské spolupráci v rámci OSN byly formulovány nakonferenci v Bretton Woods v roce 1944 a v Havaně v roce 1948. Spolupráce měla být založena navybudování mezinárodního měnového systému, na tvorbě mezinárodních zdrojů kapitálu prorekonstrukci a rozvoj válkou zničeného hospodářství a na obnově a rozvoji světového obchodu.V souladu s tím byly zaklá-dány i příslušné mezinárodní instituce spojené zvláštním statutems Hospodářskou a sociální radou:

• Mezinárodní měnový fond (Bretton Woods, 1944) – organizace, která měla řešit problémy mezinárodnílikvidity a nerovnováhu platebních bilancí v rámci jednotného mezinárodního měnového systému

• Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (Bretton Woods, 1944) – instituce, jejíž činnost je zaměřena naposkytování dlouhodobých úvěrů pro rekonstrukci, rozvoj a restrukturalizaci ekonomik členských zemí.Činnost IBRD byla postupně doplněna založením dalších institucí. Mezinárodní finanční korporace ( IFCbyla založena v r.1956) pro podporu vývozu soukromého kapitálu a soukromého podnikání. V roce 1960vzniklo mezinárodní rozvojové sdružení ( IDA), které v rámci pomoci poskytuje úvěry rozvojovým zemím,jimž z komerčních důvodů neposkytne IBRD. V důsledku zvyšování rizik pro pohyb kapitálu bylavytvořena Agentura pro mnohostranné investiční záruky (MIGA) v roce 1985 s cílem podpořit úvěrovoupomoc.IBRD, IFG, IDA a MIGA tvoří skupinu světové banky.

• Mezinárodní obchodní organizace ( ITO), jejíž Charta byla přijata na konferenci v Havaně v roce 1948nikdy nevznikla. Příčinou byla rozporná stanoviska předních tržních ekonomik ( USA a Velká Británie).V důsledku toho USA neratifikovaly ustavující dokument. Mezinárodní obchod byl pak v poválečnémobdobí po dobu asi 47 let regulován provizorní institucí – Všeobecnou dohodou o clech a obchodu (GATT)podepsanou v roce 1947. V souladu s výsledky jednání GATT došlo k uvolňování tarifních a pozdějinetarifních překážek mezinárodního obchodu. V roce 1994 byla podepsána dohoda o vzniku Světové

9

9

obchodní organizace (WTO), jež zahrnuje kromě obchodu s hmotným zbožím i obchod se službami aobchodní aspekty k duševnímu vlastnictví.

REGIONÁLNÍ INSTITUCEKromě organizací v rámci systému OSN vznikaly další institucionální formy mezinárodní

hospodářské spolupráce uvnitř obou bloků (západní a východní) a v jednotlivých regionech (Evropa,Latinská Amerika, Asie, Afrika apod.).

V evropských státech s tržním hospodářstvím byla v roce 1948 vytvořena Organizace proevropskou hospodářskou spolupráci. Jejím prostřednictvím byla tržním ekonomikám válkou zničenéEvropy poskytována pomoc USA na základě Marshallova plánu. Cílem byla poválečná obnovahospodářství, liberalizace obchodu a rozvoj hospodářské spolupráce. V roce 1960 se změnila OEECv Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Jejími členy se staly mimoevropské země– USA a Kanada, takže pozbyla vysloveně evropský charakter. Dalšími členy se později stalyAustrálie, Japonsko a Nový Zéland. V 90.letech přistoupilo 5 zemí: Mexiko, Česká republika, JižníKorea, Polsko a Maďarsko. Hlavní náplní činnosti OECD je plánování, koordinace a prohlubováníhospodářské spolupráce.

Významnou institucializovanou formu spolupráce ve světové ekonomice vůbec představujeEvropská unie (ustavena Maastrichtskou smlouvou z roku 1992). Je výsledkem a pokračovánímintegračního procesu, jenž započal v západní Evropě na začátku 50.let. Díky úspěšnému rozvoji setento integrační celek stal přitažlivým pro další evropské země – počet členských zemí se od začátkuspolupráce zvýšil z původních 6 na 15 zemí.

O přijetí za nové členy se uchází další země. Evropská unie představuje v sou-časnostinejsilnější integrační celek ve světě. Její podíl na světovém obchodu činí asi 20%, což ji řadí na prvnímísto. Obchod je pro EU životně důležitý z čehož pramení zájem EU o institucionalizaci vztahůs třetími zeměmi na všech úrovních.

Počet členů dalšího integračního celku ESVO se postupně snižoval vstupem jednotlivých zemído Evropského společenství/Evropské unie. Tři ze čtyř zbylých. zemí tvoří spolu s Evropskou uniíEvropský hospodářský prostor.

K dalším formám institucionalizace v Evropě patří Nordická rada a Nordická ministerská rada.V jejich rámci probíhá spolupráce skandinávských zemí od začátku 50.let.Transformující se ekonomiky

Zásadní společensko-ekonomické změny v zemích střední a východní Evropy a v bývalémSovětském svazu na přelomu 80. a 90.let vedly k rozpadu světové socialistické soustavy a současněk zániku vedoucí ekonomické instituce bývalých centrálně plánovaných ekonomik – Rady vzájemnéhospodářské pomoci. Přechod těchto zemí od centrálně plánovaného hospodářství k tržní ekonomiceznamená konec bipolárního světa a postupnou homogenizaci světového hospodářství. Uvedené změnyse odrážejí i v institucionalizaci mezinárodních ekonomických vztahů.

Bývalé Československo, Maďarsko a Polsko, ve snaze vyplnit mocenské vakuum vzniklé vestřední Evropě, podepsaly v roce 1990 tzv. Visegrádskou dohodu o spolupráci. Po rozděleníČeskoslovenska (1.1.1993) ponechaly oba nástupnické státy tuto dohodu v platnosti. Po jistémvlažném přístupu k její realizaci v polovině 90.let, např. ze strany ČR, se opět objevují v poslední doběsnahy o užší spolupráci všech čtyř účastnických zemí.

Další možnosti spolupráce zemí střední a východní Evropy existují v rámci Středoevropskédohody o volném obchodu – CEFTA.

Transformující se ekonomiky střední a východní Evropy hned od začátku 90.let projevily zájemo začleňování do institucí společenství zemí s tržní ekonomikou. Některé z nich byly členy vybranýchinstitucí ještě před změnami společensko-ekonomických systémů: Československo, Polsko,Rumunsko, Maďarsko, Kuba, Jugoslávie – GATT, UNCTAD; Rumunsko a Jugoslávie – MMF, IBRDapod.

Současně ve svých vnějších ekonomických vztazích usilovali o přeorientaci na země západníEvropy sdružené v Evropském společenství a v Evropském sdružení volného obchodu. Tatospolupráce byla institucionalizována podepsáním Eurodohod s ES a dohod s ESVO. Nyní je 5 zemí

10

10

(ČR, Polsko, Maďarsko, Slovinsko a Estonsko) zařazeno v první skupině aspirující na členstvív Evropské unii.

Všechny transformující se ekonomiky jsou členy OSN. Některé z nich (především ČR, Polsko aMaďarsko) jsou členy dalších světových institucí jako WTO, MMF, IBRD. Česká republika, Polsko aMaďarsko jsou také členy OECD.

Zájem o spolupráci vyspělých tržních ekonomik a transformujících se ekonomik na Evropskémkontinentu se projevil v praxi prostřednictvím takových institucionalizovaných forem jakoStředoevropská iniciativa (CEI), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Rada států Baltskéhomoře (CBSS).

EKONOMICKÉ INSTITUCE V ASII, AFRICE A AMERICENa asijském kontinentu dochází ke spolupráci uvnitř jednotlivých subregionů. Nejdůležitějším

integračním celkem v jihovýchodní Asii je Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Jeho cílemje spolupráce v oblasti ekonomické, sociální a kulturní jakož i zajištění míru. Významné jsou společnékroky ASEAN a EU ve formě setkání šéfů vlád a hlav států – ASEM (Asia – Europe Meeting)směrem k interregionální spolupráci.

Nejdůležitější organizací arabských zemí je Liga arabských států (1945). Je institucí univerzálnía její působnost zahrnuje arabské země Asie a Afriky. Ke specializovaným institucím patří OAPEC,Arabský měnový fond a další.

Rovněž na africkém kontinentu vznikají od 60.let mezistátní organizace regionálního typu.První z nich – Organizace africké jednoty (1963) má za cíl koordinaci spolupráce ve všech oblastechživota Afriky. Subregionální organizace vznikají v jednotlivých částech Afriky: ECOWAS –Hospodářské společenství západoafrických států, PTA – Preferenční obchodní oblast na jihu Afrikyapod.

Státy amerického kontinentu jsou sdruženy v regionální Organizaci amerických států (OAS)univerzálního charakteru. Těsnější hospodářská spolupráce se uskutečňuje v jednotlivých integračníchseskupení. Patří k nim: NAFTA (Severoamerická oblast volného obchodu) , Andský pakt, Mercosur(Společný trh Jihu) a další.

Významným doprovodním jevem globalizace a podporujícím samotnou globalizaci jeintenzifikace meziregionální spolupráce. K nejdůležitějším konkrét-ním formám patří předevšímTransatlantická deklarace podepsaná USA, Kanadou a Evropským společenstvím; APEC – Asijsko -Pacifická hospodářská spolupráce (18 zemí z Asie a Pacifiku); Dohody z Lomé IV mezi Evropskýmspolečenstvím a 69 rozvojovými zeměmi Afriky, Karibské oblasti a Pacifiku.

Významné kontakty byly navázány mezi EU a ASEAN na vrcholných setkáních ASEM.V příštím tisíciletí plánuje Evropská unie a Mercosur zintenzívnit vzájemnou spolupráci, jež byzahrnovala obrovský trh s 570 mil.obyvatel (podle současného počtu obyvatel v EU a Mercosur).4. ČLENSTVÍ ČR V MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍCH

Pro ČR jako subjekt mezinárodních vztahů je základním rámcem Ústava ČR. Ústava vycházíz norem mezinárodního práva a povinností souvisejících s členstvím ČR v mezinárodních institucích(OSN, WTO, MMF apod.). Ústava stanovuje státní orgány a jejich kompetence v oblasti zahraničnípolitiky:

• Prezident – moc výkonná• Parlament – moc zákonodárná• Vláda – moc výkonná• Ústavní soud – moc soudní

Současně Ústava zavazuje k dodržování mezinárodního práva a mezinárodních smluv. Cílemrozvoje zahraničních vztahů ČR je prosazování, obhajoba a obrana životních zájmů občanů ČR apodpora a upevňování stability, bezpečnosti a hospodářské prosperity České republiky a jejíhopostavení v rámci společenství evropských demokratických zemí. V úsilí o dosažení cílů vycházíČeská republika z poměrů existujících v mezinárodním společenství, ze své vlastní síly a možností;

11

11

snaží se poznat zájmy jiných států a hledat oblasti shody a kompromisy. Vztahy se zahraničím serozvíjí na základě spolupráce, partnerství a přátelství.

Z hlediska geopolitického postavení, bezpečnostních a ekonomických možností a potřeb českéidentity a historických tradic jsou nejdůležitějšími partnery České republiky demokratické evropskézemě. S nimi se hlásí ke společným hodnotám: demokracie, svoboda, lidská práva a fungující tržníekonomika.

V procesu globalizace, kdy mnohé problémy mohou přerůst rámec určitého regionu nebokontinentu, je však nutné věnovat trvalou pozornost vztahům k mimo-evropským zemím. Zvláštnípozornost zasluhuje řešení problému migrace obyvatel, otázky životního prostředí, nezákonný obchods drogami a boj proti terorismu a organizovanému zločinu.

Vztahy ČR k zahraničí jsou realizovány na bilaterální a multilaterální úrovni. Příkladembilaterálních vztahů a jejich kodifikace/institucionalizace je smlouva o dobrém sousedství, přátelství aspolupráci se Slovenskem.

K institucionalizaci vztahů na vícestranném základě patří dohoda s transformujícími seekonomikami v rámci Visegrádské skupiny (původně: Československo, Polsko, Maďarsko;v současnosti: ČR, SR, Polsko a Maďarsko) a Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA).

S vyspělými tržními ekonomikami má ČR např. institucionalizovány vztahy dohodou o zóněvolného obchodu s ESVO. Zvláštní význam má Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Českourepublikou na jedné straně a evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé.

Na bilaterálním základě má ČR upraveny vztahy s dalšími evropskými i mimo-evropskýmizeměmi; jde o vztahy s vyspělými tržními ekonomikami, transformujícími se ekonomikami, nověindustrializovanými zeměmi a rozvojovými zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky.

Multilaterální základ úpravy zahraničních vztahů ČR souvisí s jejím členstvím v mezinárodníchinstitucích. Po rozdělení Československa v roce 1993 byla zahájena postupná sukcese České republikydo mnohostranných mezinárodních smluv (viz příloha: „Členství České republiky v mezinárodníchvládních organizacích“.

Z výčtu mezinárodních institucí/organizací jejichž členem se Česká republika stala si zvláštnípozornost vyžaduje OSN. Členství v OSN je výrazem suverenity, rovnoprávnosti a spolehlivostipostavení České republiky v mezinárodním společenství. Česká republika podporuje snahy o přeměnuOSN v efektivní nástroj světové bezpečnosti a spolupráce. Přeměna má přispět k řešení problémůmezinárodní bezpečnosti, ochrany lidských práv, ochrany životního prostředí, boje proti drogám ahledat cesty zmírnění napětí mezi bohatým Severem a chudým Jihem. V letech 1994 a 1995zastupovala Česká republika východní Evropu v Radě bezpečnosti jako nestálý člen. Prostřednictvímsvých zástupců se ČR podílí na prosazování zásad a do-sažení cílů činnosti této organizace v souladus ustavujícím dokumentem – Charty OSN.

Česká republika je od roku 1993 účastnickou zemí GATT a následně členem WTO jako jedenz nástupnických států ČSFR. Bývalé Československo bylo signatářskou zemí GATT od začátku jejíčinnosti v roce 1948. V rámci účasti na GATT přispělo k postupnému uvolňování překážekmezinárodního obchodu. Současné členství ČR ve WTO je v plném souladu s politikou začleňovánído světové ekonomiky prostřednictvím obchodu a principem liberalizace.

Členství ČR v MMF a skupině Světové banky od roku 1993 vytváří předpoklady pro získáníúvěrů od těchto institucí, umožňuje podílet se na zajímavých projektech, využít autority těchtoinstitucí v oblasti mezinárodních měnových a finančních vztahů, navazovat užitečné kontaktys předními představiteli finančního a bankovního světa, využívat poradenských a informačních služebtěchto institucí, materiálů, jež pravidelně zpracovávají a publikují, jakož i účast na akcích (semináře,konference, přednášky, apod.), které organizují.

Československo bylo zakládajícím členem MMF (1944); po přestávce – od poloviny 50.let dozačátku 90.let – se znovu stalo členem.

Jako první transformující země se Česká republika stala v roce 1995 členem OECD. Přijetí začlena bylo potvrzením úspěšných změn v České republice směrem k pluralitní demokracii, budováníprávního státu, přechodu k tržní ekonomice a hod-not, k nimž se hlásí demokratický svět.

12

12

V lednu 1996 požádala Česká republika oficiálně o členství v Evropské unii. Zájem o vstup doEU logicky vyplývá z jejího geopolitického postavení v Evropě, historických vazeb, intenzivníchekonomických vztahů s členskými zeměmi EU a dalších skutečností. Proces příprav na vstup zahrnujekomplex oblastí a náročných úkolů. Kromě samotné přípravy kandidátských zemí, včetně ČR, musíbýt EU sama ochotna a připravena na východní rozšíření.

Kromě uvedených příkladů členství ČR v mezinárodních institucích, především ekonomických,je ČR členem celé řady dalších organizací, na prvním místě v systému OSN.

Předpokladem úspěšného rozvoje hospodářských vztahů se zahraničím je vytvoření podmínekv oblasti politické a především bezpečnostní. Brzy po svém vzniku se Česká republika stalaúčastnickou zemí KBSE a později členem OBSE. Z hlediska bezpečnosti se považuje členství ČRv NATO za rozhodující.

Rozvoji mezinárodní spolupráce v globalizujícím světě má napomáhat soustavný politickýdialog, informovanost, upevňování stávajících a navazování nových kontaktů. ČR v rámcibilaterálních i multilaterálních vztahů se svými zahraničními partnery podporuje mezinárodníspolupráci v zájmu udržitelného rozvoje, řešení sporů politickými prostředky a zachování míru abezpečnosti ve světě.

ZÁVĚRSvětová ekonomika jako společensko-ekonomický systém skládající se z jednotlivých prvků

navzájem spojených ekonomickými vazbami je výsledkem intenzivního rozvoje mezinárodní dělbypráce v 19. století. Proces jejího dalšího prohlubování spojený s intenzifikací různých foremekonomických vztahů vyúsťuje v růst vzájemné závislosti jejích prvků – interdependence, propojovánínárodních ekonomik – integrace, internacionalizaci výroby, obchodu, kapitálu a tím v nový fenomén –globalizaci.

Jednotlivé subjekty světové ekonomiky – mezinárodní organizace, nadnárodní korporace,národní státy, střední a malé firmy – v procesu intenzifikace mezinárodních vztahů hledají optimálníuplatnění. Snaží se podle možnosti o dosažení maximálního zisku a o maximální přiblíženík vytyčenému cíli. Síla jejich protihráčů a rostoucí konkurence je však nutí hledat kompromisy,respektovat postavení a zájmy jiných, nutí je spolupracovat. Tato spolupráce a součinnost bývávymezena určitými pravidly, zásadami, cíly a stanovují se práva a povinnosti jednotlivých subjektůekonomické činnosti – dochází k její institucionalizaci na mezinárodní resp. světové scéně. Podřídit sea respektovat jistá pravidla a principy se stává v současném procesu globalizace objektivní nutností.Mezinárodní spolupráce probíhá z hlediska počtu zúčastněných subjektů představovanýchjednotlivými národními státy na úrovni : bilaterální a multilaterální. Z hlediska teritoriálního jde ospolupráci intraregionální (EU, NAFTA, Mercosur), interregionální (ASEM, Transatlantickádeklarace, spolupráce EU – Mercosur) a světovou (OSN, WTO, MMF).

Mezinárodní a světové instituce představují v procesu globalizace významný nástroj řešeníkonfliktů v mezinárodních vztazích. Jejich dosavadní činnost byla doprovázena mnoha úspěchy, ale iproblémy.

V souvislosti s krizovými otřesy na finančních trzích, s problémem ekonomického zadluženírozvojového světa, etnickými konflikty ve světě a globálními problémy vůbec se diskutují úkoly,kompetence a politika mezinárodních institucí jako MMF, Světová banka a OSN. Obtížnost řešeníproblému nastoluje i otázku reformy mezinárodních institucí.

Instituce mohou ve světové ekonomice při řešení globálních problémů sehrát rozhodující roli.Proměny ve všech oblastech života na naší planetě však vyžadují i změněný přístup a adekvátnípřizpůsobování a reformy institucí. Změny institucí zahrnují jak cíle, principy a metody činnosti, tak isamotnou strukturu. Každá změna a reforma má však časové omezení. Mění se proto instituce, avšakjejich podstata – pravidla hry pro aktéry – zůstává v platnosti.

Úměrně svému postavení ve světové politice a ekonomice se zapojuje do činnostimezinárodních institucí Česká republika. Cílem je přitom napomáhat řešení globálních problémů

13

13

podle svých možností a současně využít členství v těchto institucích pro řešení náročných úkolůspojených s transformací naší ekonomiky a společnosti.

14

14

POUŽITÁ LITERATURA:- Barras Robert, Madhavan Shobhana: European Economic Integration and Sustainable

Development; Institutions, Issues and Policies, Mc Graw – Hill Book Company Europe,Maidenhead 1996

- Cameron Rondo: Stručné ekonomické dějiny světa, Victoria Publishing, Praha 1996- Cihelková E. a kol.: Světová ekonomika, Praha 1997- Cihelková E.: Vnější ekonomické vztahy Evropské unie, VŠE Praha 1998- Der Fischer Weltalmanach 1999, Fischer Taschenbuch Verlag GmbH, Frankfurt am Main 1998- Fakta a čísla OSN, Informační centrum OSN, Praha 1997- Grande Enciclopedia, Zanichelli - Selezione, Zanichelli S.p.A., Bologna 1994- Jakš Jaroslav: Quo vadis Evropská unie, ETC Publishing, Praha 1998- Madar Zdeněk a kol.: Právnický slovník, Orbis, Praha 1978- Marková Jana: Mezinárodní finanční instituce, VŠE Praha 1997- Mlčoch Lubomír: Institucionální ekonomie, Karolinum, Praha 1996- Mlčoch Lubomír: Česká ekonomika a společnost mezi minulostí a budoucností (Institucionální

pohled), Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Praha, Studie 1/1997- Potočný Miroslav: Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část, Beck, Praha 1996- Šroněk Ivan: Světová obchodní organizace, VŠE Praha 1998- Periodika: Acta oeconomica pragensia

Politická ekonomieFinance a úvěrBankovnictvíEkonoma další

- Internet

15

15

Přílohy:Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD - Organisation forEconomic Cooperation and Development

Sídlo: Paříž

Internet: http://www.oecd.org

Vznik: Předchůdkyně OECD byla Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), kterákoordinovala Marshallův plán; měla také za cíl politickou stabilizaci v západní Evropě. Nahradila jiprávě OECD, jejíž působnost přesahovala rámec Evropy. Dohoda o založení OECD byla podepsána14.12.1960 v Paříži a vstoupila v platnost 30.9.1961.Cíl: Plánování, koordinace a prohloubení hospodářské spolupráce a rozvoje. Současně jde oekonomický rozvoj zahrnující plnou zaměstnanost a měnovou stabilitu. Významným úkolem OECD jetaké pomoc rozvojovým zemím.

Členové: OECD má v současnosti 30 členských zemí; na práci OECD se podílí také Komise Evropskéunie. Do roku 1993 sdružovala OECD 24 zemí a byla často označována jako „Klub bohatých“ v rámcisvětové ekonomiky. Jejími členy bylo 19 evropských zemí: Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Island,Velká Británie, Irsko, SRN, Nizozemí, Lucembursko, Belgie, Francie, Rakousko, Švýcarsko,Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko a Turecko, dvě země severní Ameriky: USA a Kanada, jednaasijská země: Japonsko a dvě země jižní polokoule: Austrálie a Nový Zéland.V roce 1994 bylo přijato za člena OECD Mexiko.Česká republika se stala členem v roce 1995. Další dvě země střední Evropy – Maďarsko a Polsko –jakož i Jižní Korea byly přijaty do OECD v roce 1996. Slovensko se stalo členem OECD koncem září2000.

Hlavní orgány: Nejvyšším rozhodovacím grémiem je Rada stálých zástupců (zvláštní vyslanciv Paříži). Rada zasedá zpravidla dvakrát za měsíc. Jednou za rok zasedá na ministerské úrovni(ministři zahraničí, financí a hospodářství). Přijatá rozhodnutí nebo doporučení vyžadujíjednohlasnost. Jestliže jeden stát vetuje rozhodnutí, v tom případě se rozhodnutím řídit nemusí.Výkonný výbor má 14 členů (stálými členy jsou: Francie, SRN, Velká Británie, Itálie, USA, Kanadaa Japonsko; 7 dalších členů je voleno každý rok). Výbor připravuje zasedání Rady a koordinuječinnost, která se týká různých výborů.V rámci OECD působí více než 150 výborů, pracovních skupin a expertních grémií pro jednotlivétematické oblasti.V roce 1961 byl zřízen Výbor pro rozvojovou pomoc – DAC (DevelopmentAssistance Committee), který má 22 členů včetně Komise EU. DAC koordinuje rozvojovou pomoc.Mezinárodní sekretariát, který má 1870 zaměstnanců (z toho 800 expertů všech odborných úseků)vede generální tajemník – od roku 1996 Donald Johnston (Kanada). Generální tajemník zastupujeOECD navenek a je současně prezidentem Rady.K Sekretariátu je od roku 1990 přičleněno Centrum pro spolupráci s transformujícími seekonomikami – CCET (Centre for Cooperation with the Economies in Transition).

Financování se uskutečňuje prostřednictvím členských příspěvků a prodeje publikací.

16

16

Rozpočet činí: 1,7 mld. Ffr.

Činnost: OECD vyvíjí poradenskou činnost na všech ekonomických a sociálních úsecích – např.obchod, rozvojová politika, pohyb kapitálu, kapitálové trhy, daně, zemědělství, rybolov, námořnídoprava, energetika (včetně jaderné energie), pracovní síly, sociální otázky, životní prostředí,vzdělávání, věda, technologie, průmyslová, komunální a regionální politika. Publikuje ročně kolem 12000 studií (např. Economic Outlook) včetně kritických analýz k hospodářské a sociální politicečlenských zemí (roční zprávy o jednotlivých zemích a pololetní konjunkturní výhledy).Zvláštními organizacemi OECD jsou:

Mezinárodní agentura pro energii – IEA (International Energy Agency) vznikla v roce 1974.Její cíle jsou shodné s cíly OFCD ovšem IEA je zaměřena na oblast energetiky. Jde o zvýšení úsporenergie v ekonomice, zlepšení zásobování energií na mezinárodní úrovni a vypracování alternativníchenergetických konceptů. Členy IEA je 24 zemí: všechny země kromě Islandu, Jižní Korey, Mexika,České republiky a Turecka.Agentura pro atomovou energii – NEA (Nuclear Energy Agency) – zpracovává studie o jadernéenergetice, koordinuje činnost v otázkách bezpečnosti. Členy jsou všechny země OECD s výjimkouNového Zélandu a Polska.

17

17

Sdružení zemí jihovýchodní AsieASEAN – Association of Southeast Asian Nations

Sídlo: Jakarta (Indonésie)

Internet: http://www.aseansec.org

Vznik: 8.8.1967 v Bankoku (Thajsko)

Cíl: Hospodářská, sociální a kulturní spolupráce, jakož i upevnění míru v jihovýchodní Asii. V roce1971 bylo rozšířeno o Zónu pro mír, svobodu a neutralitu – ZOPFAN (Zone of Peace, Freedom aNeutrality). K dalšímu rozšíření došlo v roce 1992 o zónu volného obchodu AFTA (ASEAN FreeTrade Area) a v roce 1995 o Bezatomové pásmo v jihovýchodní Asii SEANWFZ (Southeast AsiaNuclear Weapon Free Zone).

Členové (10): Brunei (1984), Indonésie, Kambodža (1999), Laos (1997), Malajsie, Myanmar (1997),Filipíny, Singapur, Thajsko a Vietnam (1995)

Pozorovatel: Papua - Nová Guinea (1984)

Hlavní orgány: Vrcholná konference hlav států, resp. šéfů vlád (každé tři roky), neformálnívrcholná schůzka (jednou za rok, nebo podle potřeby); ministerské zasedání na úrovni ministrůzahraničí (jednou za rok) jako ústřední rozhodovací grémium; setkání odborných ministrů;sekretariát s generálním tajemníkem – od roku 1997 Rodolfo Certeza Severino (Filipíny) – a asi30 spolupracovníků.

Vývoj: Hlavním tématem 6. řádné vrcholné konference 15.-16.12.1998 v Hanoji (Vietnam) bylopřekonání hospodářské a finanční krize v „tygřích“ ekonomikách jihovýchodní Asie. Ve třechdokumentech – deklarace z Hanoje, Akční plán a Seznam progresivních opatření ASEAN-u – bylyzačleněny následující kroky: urychlené odbourání cel do roku 2002 k vytvoření Zóny volnéhoobchodu AFTA, jakož i další podněty pro zahraniční investory. Vietnam musí odstranit svá celníomezení do roku 2003, pro Myanmar a Laos platí tato zvláštní úprava do roku 2008. Od roku 2003budou mít zahraniční investoři přístup do více sektorů ekonomiky. Obchodníci v rámci ASEANbudou mít z právního hlediska stejné postavení. V roce 1999 a 2000 chtějí členské státy ASEANvytvořit podmínky pro příliv investic prostřednictvím daňových úlev, možnosti 100%-ní účasti,zlepšeného přístupu na trhy a odbourání byrokratických překážek. Účastníci konference uvítaliiniciativu Japonska poskytnout zemím regionu finanční pomoc ve výši 30 mld. US $. Japonskosoučasně oznámilo, že poskytne další úvěry v celkové výši 8,4 mld. US $.

Problémy: ASEAN stojí před vážnou zatěžkávající zkouškou. Hospodářská krize v jihovýchodní Asiia s ní spojená bída a nezaměstnanost způsobila ve většině zemí ASEAN-u sociálně-ekonomicképroblémy, pro jejichž řešení nebyl doposud předložen žádný koncept. Problematická je různorodostjejich ekonomických systémů: tržně orientované země jako Thajsko, Singapur a Filipíny, socialistickýsystém v Laosu a Vietnamu a vojenský režim v Myanmaru.

http://www.asean/

18

18

Právo mezinárodních mezivládních1 organizací

Právo mezinárodních orgánů a organizací je odvětvím mezinárodního práva veřejného.Toto odvětví upravuje vznik, funkce, strukturu, procedurální předpisy, činnost a vztah organizacek členským státům a k jiným organizacím.

Mezinárodní organizace dělíme:1. podle složení na sborové a individuální2. podle rozsahu účastníků na universální a partikulární3. podle trvání na stálé a dočasné (ustanoveny k provedení určitých časově omezených úkolů)4. podle obsahu činnosti na politické, správní a právotvorné

5. Pojem mezinárodní organizaceJde o sdružení 3 a více států na základě mezinárodní smlouvy. Ta má povahu zakládajícího

statutu (názvy se různí: charta, pakt, smlouva, dohoda nebo úmluva). Jsou v ní stanoveny cíle, zásadyjednání, struktura, způsob hrazení nákladů a sídlo organizace, jakož i funkce a pravomocijejích orgánů a způsob provádění změn statutu.

Prvé mezinárodní organizace, zaměřené vesměs odborně, vznikaly již v druhé polovině minuléhostoletí, kdy se pro ně užíval název „unie (Mezinárodní telegrafní unie, Světová poštovní unie). Podruhé světové válce dochází k jejich početnímu nárůstu; dnes jich máme cca 300 (ČR je členem 57mezinárodních organizací.).

Jak již bylo řečeno, mezinárodní organizace vzniká z vůle zakládajících států (rozhodnýmokamžikem počátku její existence de jure je vstup statutu v platnost). Subjektivita organizace neníproto původní, ale odvozená. Jde spíše o teoretický aspekt, protože kompetence mezinárodníchorganizací se vcelku shodují se státními. Mezi typické kompetence mezinárodních organizací patří:1. způsobilost uzavírat mezinárodní smlouvy s jinými

subjekty mezinárodního práva2. způsobilost k výsadám a imunitám3. způsobilost předložit vlastním jménem majetkový nárok vůči jinému subjektu mezinárodního

práva4. způsobilost vystupovat jako strana před mezinárodními arbitrážními či soudními orgány5. možnost nést odpovědnost za své protiprávní chování sama, vedle nebo místo členských států6. způsobilost k vnitroorganizační normotvorbě7. autonomie ve finančních záležitostech (zvláště v otázkách rozpočtu)

Vztah mezinárodní organizace k členským státům

Úkolem mezinárodních organizací je napomáhat vzájemné spolupráci států a koordinovat jejichčinnost ve smluvených oblastech. Přitom by však neměly nahrazovat činnost státu samotného, ale

1 Mezivládní znamená, že jde o organizaci jejímiž členy jsou státy. Na rozdíl od nevládních organizací, kde jsoučleny např. sdružení z různých států, nikoli však státy samotné. V tomto textu budeme považovat organizacivždy za mezivládní.

19

19

pouze ji vhodně doplňovat. Toto pravidlo bývá označováno jako zákaz vměšování do vnitřníchzáležitostí státu.Členské státy však někdy povolují organizaci činit jistá opatření hospodářské, správní nebo

technické povahy platná přímo na jejich území nebo poskytovat jim různé odborné služby nebotechnickou pomoc (viz statut Mezinárodního měnového fondu, Mezinárodní banky pro obnovu arozvoj atp.). Nezaměňujme však tato konkrétní zmocnění státem s režimem např. Evropská unie, kdedochází k nahrazování nebo překrývání obecných kompetencí orgánů unie se státními orgányčlenských států, což je vidět pouze zřídka.V případě, že stát jedná v rozporu s mezinárodními kogentními pravidly2, je však oprávněnapodniknout přiměřené akce k předejití nebo zastavení takového jednání, popřípadě k

předejití nebo zastavení takového jednání, popřípadě k odvrácení následků.Členské státy udržují své styky s mezinárodními organizacemi prostřednictvím stálé mise, stálého

zástupce nebo diplomatického zástupce. Na svém území udržují členské státy stykys mezinárodními organizacemi pomocí svých ministerstev zahraničí, odborných ministerstev acentrálních úřadů.

Struktura mezinárodních organizacíMezinárodní organizace mají zpravidla tuto základní organizační strukturu:

Vrcholným orgánem bývá shromáždění zástupců všech členských států. Nese názevshromáždění (assembly), valné shromáždění, generální konference, konference nebo kongres.Tento orgán stanoví hlavní směr činnosti organizace, přijímá nové členy, volí členy orgánů, v nichžjsou zastoupeny jen některé státy, jmenuje vedoucího sekretariátu, schvaluje rozpočet a mění statut.Schází se zpravidla jednou za rok nebo v delších intervalech ( dle povahy a intenzity činnostiorganizace).Každý členský stát má na zasedání vrcholného orgánu jeden hlas (Výjimku tvoří Mezinárodníorganizace práce, kde má každý člen po čtyřech hlasech a mezinárodní hospodářské a finančníorganizace u nichž se uplatňuje vážené hlasování).Vrcholný orgán schvaluje usnesení, která mají doporučující nebo procedurální povahu, kladnými hlasyvětšiny členů (princip většinového hlasování). Závažné otázky se rozhodují dvoutřetinovou většinouhlasů. Zásada jednomyslnosti se používá při rozhodování závažných politických, bezpečnostních nebohospodářských otázek v některých organizacích (Organizace severoatlantické smlouvy). Kvórum(počet přítomných potřebný k platnému hlasování) zpravidla tvoří nadpoloviční většina členůorganizace.

Výkonnými orgány jsou rada (council) nebo výbor (committee). Působí v době mezipravidelnými zasedáními vrcholného orgánu (tzn. schází se několikrát do roka, anebo též podlepotřeby). Jejich hlavní náplní je řešit běžné aktuální otázky, udržovat styky s členskými státy a jinýmimezinárodními organizacemi, dohlížet na sekretariát a realizovat rozhodnutí vrcholného orgánu. Tomupředkládá pravidelně zprávy o své činnosti a připravuje jeho program jednání. Některé organizacemají výkonných orgánů více. Ty si navíc mohou podle potřeby ustanovit různé pomocné pracovnískupiny nebo panely odborníků.U universálních organizací je počet členů těchto orgánů omezen, aby se zajistilo jejich efektivnífungování (členů od 15 do 50, někteří členové zde mají stálé místo a zbytek je volen). U regionálníchnebo partikulárních organizací jsou zde zastoupeni všichni členové. Každý člen má zpravidla jeden

2 2 Mezinárodní kogentní pravidla jsou zásady soudobého mezinárodního práva, které Valné shromáždění OSNkodifikovalo v Deklaraci zásad mezinárodního práva 24. října 1970. Jsou to: zásada nepoužití síly, nevměšování,mírového urovnávání sporů, spolupráce států, sebeurčení národů, svrchované rovnosti států a dodržovánízávazků podle Charty.

20

20

hlas. Výjimku tvoří nadstátní a finanční organizace, kde se počet hlasů odvozuje dle hospodářskévelikosti člena a výše jeho podílu.Výkonné orgány universálních organizací se obvykle usnáší většinou hlasů, ve výjimečných případechjednomyslně nebo kombinací obou metod (Rada bezpečnosti OSN).

Výkonným a technickým orgánem je sekretariát. Vyřizuje běžnou administrativní agendu, plníspeciální úkoly, které mu přiřadí vrcholný orgán a sbírá a třídí informace z oblasti činnosti organizace.Výsledky dává k dispozici členům a zainteresovaným odborným institucím.Počet zaměstnanců je odvozen od rozsahu činnosti, zaměření a potřeb organizace (desítky až tisíceúředníků).V čele sekretariátu je generální tajemník (general secretary) nebo ředitel (general director).Ten zastupuje mezinárodní organizaci ve vztazích s členskými státy a jinými organizacemi.

Povaha usnesení mezinárodních organizacíUsnesení adresovaná členským státům, označovaná jako rezoluce, deklarace, rozhodnutí nebo

doporučení mají zpravidla povahu právně nezávazných dokumentů. Výjimkou jsou usneseníintegračních organizací (Evropská unie). Tyto mají pravomoc přijímat usnesení, která jsou členovépovinni provést (k závaznosti takových aktů se však zpravidla vyžaduje ještě další souhlas člena).

Usnesení, která se týkají vnitřního života3 organizace jsou pro všechny členy závazná.

Výsady a imunity mezinárodních organizací a jejich zaměstnancůK tomu, aby mohly mezinárodní organizace nerušeně a účinně plnit své funkce, je nezbytné, aby

požívaly určitých výsad a imunit – obdobně jako jich využívají státní orgány.Výsady a imunity mezinárodních organizací a jejich zaměstnanců bývají v obecné poloze

zakotveny v zakládajících statutech. Podrobněji jsou pak upraveny v mnohostranných advoustranných dohodách (např. o sídle organizace). V těchto smlouvách se mezinárodnímorganizacím zpravidla výslovně4 přiznává mezinárodněprávní subjektivita.

Budovy, místnosti, archívy a písemnosti mezinárodních organizací se považují zanedotknutelné. Majetek, fondy a pohledávky organizací požívají soudní imunity, ledaže by se jíorganizace v konkrétních případech zřekla. Organizace požívají i daňových a celních imunit pro věciurčené k jejich spotřebě. Při úředním spojení v poštovním a telegrafním styku požívají výhodpodobných diplomatickým misím cizích států.

Zaměstnancům sekretariátu jsou přiznávány různé výsady a imunity v závislosti na jejichfunkci a pracovním zařazení. Generální tajemníci/ředitelé, jakož i jejich náměstci, požívají plnýchdiplomatických imunit5. Zaměstnanci vyšších kategorií požívají soudní imunity pro veškeré své úřední

3 tzn. schválení rozpočtu (budget), programu, výše členských příspěvků (contributions), volby a jmenovánífunkcionářů, přijetí nových členů4 Mezinárodní soudní dvůr řešil otázku, zda se mezinárodní organizace může dovolávat i působností, které jinejsou statutem nebo dalšími smlouvami výslovně přiznány. Usoudil, že statut nemůže obstát ve zkoušce času inekonečné bohatosti reality a není tak schopen upravit všechny situace, v nichž se organizace skutečně budeangažovat. V souladu s teorií implicitních kompetencí tak má organizace ty kompetence, které jsou podstatné provýkon jejich funkcí.5 tj. osobní nedotknutelnost, svoboda pohybu na území přijímajícího státu, vynětí z trestní, správní a civilníjurisdikce (výjimky: žaloba týkající se soukromé nemovitosti, dědictví a výkonu svobodného povolání),osvobození od všech služeb osobního druhu (např. vojenská služba), vynětí z ustanovení o sociálnímzabezpečení a osvobození ode všech daní a poplatků

21

21

akty a jinak jen omezené daňové, celní a správní imunity. Ostatní pracovníci požívají imunity pouzeza činy související s výkonem jejich funkce.

Sídlo mezinárodní organizaceSídlo (seat) univerzálních organizací se většinou nachází v západních zemích (New York, Ženeva,

Bern, Řím, Londýn, Montreal, Washington).Sídlo regionálních nebo partikulárních organizací bývá umístěno na území nejvýznamnějšího člena

(Liga arabských států v Káhiře, Organizace severoatlantické smlouvy ve Washingtonu) nebo na územínejvýhodněji položeného člena (Evropská unie v Bruselu, Rada Evropy ve Štrasburku).

Rozpočet mezinárodních organizacíMezinárodní organizace nemá žádný vlastní kapitál. Náklady spojené s činností organizace se hradí

z rozpočtu. Ten má zajistit dostatečné a přiměřené prostředky k plnění všech úkolů organizace.Členové přispívají do rozpočtu podle klíče určeného vrcholným orgánem všech členů. Největšípříspěvky mají platit bohaté, hospodářsky vyspělé mocnosti, často jen symbolické, hospodářskynevyvinuté státy.

Seznam literatury k MPV:Mezinárodní právo veřejné, obecná část; J.Malenovský, Edice učebnic Právnické fakulty v Brně, 1997Mezinárodní právo veřejné, zvláštní část, M. Potočný, C. H. Beck, 1999

22

22

Instituce Evropské unie

⇒ Evropský účetní dvůr Byl zřízen v roce 1975 a sídlo má v Lucemburku. Skládá se z 15 členů jmenovaných jednomyslněRadou ministrů po konzultacích s Evropským parlamentem na období 6 let. Členové vykonávajífunkce nezávisle a v zájmu EU; nesmí přijímat pokyny od států či jiných orgánů. Po skončenífunkčního období se členové uvazují k povinnosti „čestnosti a uvážlivosti, pokud jde o přijímánífunkcí nebo výhod po skončení funkčního období“.

Úkoly EÚD spočívají v přezkoumávání příjmů a výdajů v celém systému EU:

1) Zkoumá se řádnost, právní legitimita výdajů a příjmů a řádnost rozpočtového hospodaření.

2) Po skončení rozpočtového roku Účetní dvůr vypracovává výroční zprávu; ta se předkládá ostatnímorgánům a publikuje se spolu s odpověďmi orgánů na kontrolní zjištění.

3) Pomáhá Evropskému parlamentu a Radě ministrů při kontrole rozpočtu.

4) Může vyvíjet vlastní iniciativu (vnější veřejná finanční kontrola - audit).

EÚD je značně autonomní auditorský orgán se značnými kontrolními pravomocemi. Má vysokouodbornost i morální autoritu. Reaguje na kritiku veřejnosti. EÚD má tudíž i politicky vlivnou funkcivedle svých formálních kompetencí.

⇒ Hospodářský a sociální výbor Vznikl v roce 1958. Skládá se z představitelů hospodářského a sociálního života (výrobci, zemědělci,dopravci, zaměstnanci, obchodníci, řemeslníci, svobodná povolání, zástupci ekologických hnutí). Má222 členů; jednotlivé země jsou zastoupeny podle daných kvót.

Výbor svolává předseda na žádost Rady ministrů a Komise nebo z vlastní iniciativy. Funkce Výboruv procesu tvorby nových zákonů EU je poradní. Rada má často za povinnost konzultovat s Výboremrůzné otázky v souvislosti s legislativním procesem a také z jiných důvodů. Také Komise se můžeradit s Výborem. Cílem těchto konzultací je získat objektivní představu o dopadu zákona a umožnitsociálním skupinám podílet se na jeho přípravě. Pokud Výbor ovšem ve stanovené lhůtě nepředložístanovisko, může Rada i Komise rozhodnout bez něj. Výbor tudíž nemá pravomoc rozhodovací, čiiniciativní, ale poradní: působí na tvorbu právní vůle a zprostředkovává kontakt EU s představitelizájmových svazů a skupin.

⇒ Výbor regionů Byl založen v roce 1993, je poradním orgánem při tvorbě zákonů a má 222 členů. Ustanovila jejMaastrichtská smlouva jako zohlednění růstu významu regionální integrace a rostoucí váhypolitických subsystémů regionálního typu. Je výsledkem rostoucího zájmu o regionální spolupráci aurčitého rezervovaného postoje až nechuti k ostatním formám spolupráce.

Orgány EU podporují vcelku proces regionální integrace, ale při poskytování dalších pravomocíVýboru regionů jsou opatrné. Převážení regionálních hledisek by mohlo vést k určitýmdezintegračním snahám. Ozývají se hlasy, které staví „Evropu regionů“ jako alternativu klasickémuintegračnímu procesu. Vyvstává proto nutnost vytvořit jednotící síť zájmů a cílů, aby se zajistilastabilita celého systému. EU současně usiluje o soudržnost, solidaritu a sbližování ekonomickýchúrovní jednotlivých států a regionů.

23

23

Vytvoření Výboru umožňuje zástupcům regionů podílet se na celkovém integračním procesu a mj.lobbovat v Bruselu.

⇒ Evropská investiční banka Vznikla v roce 1958 a sídlo má v Lucemburku. Má vlastní právní subjektivitu. Jejím úkolem bylostanoveno „přispívat k vyváženému a nerušenému rozvoji Společného trhu v zájmu Společenství“.

Disponuje prostředky vlastními a prostředky získanými na kapitálovém trhu. Poskytuje půjčky azáruky s cílem usnadnit finacování integračně prospěšných projektů. Jde především o akce pro méněrozvinuté oblasti, na modernizaci a konverzi podniků, vytváření nových pracovních příležitostí a další.Poskytuje také půjčky asociovaným zemím střední a východní Evropy.

⇒ Evropský investiční fond Vznikl v roce 1994. Jeho podílníky jsou: Evropská investiční banka, Komise a soukromé a státníbanky členských zemí EU v počtu 76 (k 31. 12. 1997).

Úkolem Fondu je posílení vnitřního trhu, jakož i podpora hospodářské a sociální soudržnosti. Jdepředevším o převzetí dlouhodobých záruk ve prospěch velkých infrastrukturních záměrů v rámcitransevropských sítí (TEN) a ve prospěch investic malých a středních podniků; od konce roku 1996jde už o účast na financování malých a středních podniků. Do konce roku 1997 byly poskytnutyzáruky v celkové výši 2,2 mld. ECU, z toho 69 % na projekty transevropských sítí, kteréspolufinancovala Evropská investiční banka, a 31 % pro malé a střední podniky.

⇒ Evropská centrální banka Evropská systém centrálních bank (ESCB) se skládá z Evropské centrální banky (ECB) a centrálníchbank jednotlivých členských států. ECB je zárukou toho, že úkoly, které byly převedeny na ESCB,splní buď sama nebo je splní národní centrální banky.

ECB vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o EU (Maastricht). Zřizování ECB a ESCB započalobezprostředně po přijetí rozhodnutí o členech Evropské měnové unie (EMU) dne 2. 5. 1998. ECBzahájila svou činnost 2. 6. 1998 a ESCB dne 1. 1. 1999. Předchůdcem ESCB byl od roku 1994Evropský měnový institut.

Prvořadým úkolem ESCB je zajištění cenové stability. Jeho základní úkoly jsou:

♦ stanovení a provádění peněžní politiky v zemích EMU

♦ provádění devizových obchodů

♦ udržování a spravování oficiálních devizových rezerv zemí EMU

♦ podpora hladkého fungování peněžních systémů EMU

Orgány ECB: Rada jakonejvyšší rozhodovací grémium (6 členů direktoria ECB, 2 prezidentinárodních centrálních bank EMU). Každý člen má jeden hlas. Direktorium, které provádí peněžnípolitiku podle směrnic a rozhodnutí Rady se skládá z prezidenta (Wim Duisenberg), viceprezidentačtyř dalších členů. Členy direktoria volí a jmenují členské státy; funkční období je 8 let a znovuzvolenínení možné. Stávající direktorium má funkční období zkráceno na čtyři roky. Do doby než se všech 15členských zemí stane členy EMU, bude existovat dodatečně Rozšířená rada: prezident aviceprezident Emu a prezidenti národních centrálních bank.

Rozšířená rada dohlíží na fungování Evropského měnového systému II a slouží jako fórum propeněžní a měnově politickou spolupráci s těmi zeměmi EU, které nejsou členy EMU (V. Británie,Dánsko, Švédsko a Řecko).

24

24

ECB, národní centrální banky a členové jejich rozhodovacích orgánů jsou nezávislí na orgánech ainstitucích Společenství, vládách členských zemí a jiných subjektech.

25

25

Ekonomické instituce zemí střední a východní Evropy10.1 Vývoj do konce 80. let - RVHP, MBHS, MIBRada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) RVHP byla mnohostrannou mezistátní ekonomickou organizací bývalých socialistických zemí.Vznikla v lednu v roce 1949. Její vznik souvisel s poválečným rozdělením Evropy.

Zakládajícími členskými zeměmi byly: Bulharsko,Československo Maďarsko, Polsko, Rumunsko aSvaz sovětských socialistických republik (SSSR). Dalším členem se stala v únoru 1949 Albánie, kteráse ovšem od roku 1962 na práci RVHP nepodílela. V roce 1950 se stala členem RVHP Německádemokratická republika (NDR), v roce 1962 se stalo členem Mongolsko, o deset let později, v roce1972, Kuba a v roce 1978 Vietnamská socialistická republika (VSR).

Cílem činnosti RVHP byla koordinace vědecko výzkumné, výrobní, investiční a obchodní spoluprácečlenských zemí. Výslovné vyjádření vzájemné pomoci v názvu organizace vyjadřovalo úsilí členskýchzemí o překonávání rozdílů v ekonomické úrovni mezi jednotlivými členskými zeměmi. Tentoproblém byl od počátku interpretován jako problém politický i ekonomický s tím, že urychlený vývojméně rozvinutých ekonomik, sblížení a posléze vyrovnání jejich úrovně s rozvinutějšími státy vytvořívhodnější předpoklady pro vzájemnou úspěšnou spolupráci.

Orgány RVHP se podílely na vypracování projektů prohlubování mezinárodní socialistické dělbypráce. Nejvyšším orgánem bylo zasedání RVHP, které se scházelo jednou ročně a projednávalozásadní strategické otázky rozvoje vzájemné hospodářské spolupráce. Zasedání RVHP se zúčastňovalipředsedové vlád členských zemí. Výkonným orgánem byl Výkonný výbor, který řešil operativníotázky spolupráce a scházel se 4-krát ročně na úrovni podpředsedů vlád. Administrativněorganizačním orgánem byl Sekretariát RVHP se sídlem v Moskvě.

RVHP v průběhu své činnosti vytvořila řadu specializovaných stálých komisí, které koordinovalyspolupráci v jednotlivých oblastech (hutnictví železa, hutnictví neželezných kovů, geologie uhelnýprůmysl, průmysl ropy a plynu, elektrická energie, mírové využití jaderné energie, strojírenství,chemický průmysl, rádiotechnický a elektrotechnický průmysl, lehký průmysl, zemědělství,potravinářský průmysl, stavebnictví, spoje, civilní letectví, zdravotnictví, zahraniční obchod, devizovéa finanční otázky, standardizace, statistika).

Ekonomické vztahy rozvíjené mezi členskými státy měly převážně extenzivní charakter, podobnějako ekonomický vývoj v každé z nich. Hlavní formou těchto vztahů byly vzájemné dodávky zboží, vrámci kterých důležitou roli hrály energetické a jiné suroviny a strojírenské výrobky.

Extenzivní typ vývoje si v jednotlivých členských státech i na úrovni RVHP vytvořil sobě adekvátnímechanismy.

Uvnitř ekonomik se vyznačovaly vysokou mírou centrálního hmotného regulování, potlačenímhodnotových aspektů ekonomického vývoje a v souvislosti s tím i ztrátou stimulů ekonomické aktivitya jejich nahrazením morálními imperativy zaměřenými na plnění ukazatelů centrálního plánu apod.

Ve sféře vzájemných vztahů měly tyto mechanismy podobu koordinace národohospodářských plánů,vytvoření vlastní cenové základny, vytvoření vlastního nefunkčního měnového systému, atd.

Negativním rysem ekonomického vývoje v RVHP bylo jeho odtržení od vývoje světové ekonomiky azřetelné autarkní tendence i uvnitř společenství.Původně k odtržení vedly i vypjaté politické vztahymezi Východem a Západem, později však na ně navázaly i faktory ekonomické - zvyšování rozdílů vproduktivitě práce, ekonomické úrovni, kvalitě ekonomického růstu, kvalitativních parametrechvyráběmé produkce atd.

Na této situaci nic nezměnily různé pokusy o ekonomické reformy v členských státech, záměrrozvinout a prohloubit vzájemnou specializaci a kooperaci výroby a realizovat socialistickou

26

26

ekonomickou integraci a ani pokusy o rozvoj ekonomických vztahů RVHP s Evropskýmspolečenstvím koncem 80. let vlivem politiky "glasnosti" a "perestrojky" v bývalém Sovětském svazu.

Po změně politických režimů v zemích střední a východní Evropy zesílily uvnitř RVHP dezintegračnítendence a její činnost byla postupně omezována a v roce 1991 ukončena.

Mezinárodní banka hospodářské spolupráce (MBHS) MBHS byla platební a úvěrovou institucí členských zemí RVHP.Vznikla v rove 1963 se sídlem vMoskvě. Jejím oficielním cílem bylo napomáhat rozvoji ekonomické spolupráce v rámci RVHP,zajišťovat mnohostranné zúčtování v převoditelných rublech a rozvíjet obchodní a ekonomické vztahys nečlenskými zeměmi.

Mezinárodní investiční banka (MIB) MIB byla finanční institucí RVHP. Vznikla v roce 1970 se sídlem v Moskvě. Jejím cílem byloposkytovat formou střednědobých (obvykle 5 let) a dlouhodobých (maximálně na 15 let) úvěrůfinanční prostředky jak na výstavbu nových rozsáhlých objektů tak na rekonstrukci objektů stávajícíchv členských zemích RVHP. Zvláštní pozornost byla věnována akcím souvisejícím s mezinárodníspecializací a kooperací členských zemí, jakož i akcím spojeným s dlouhodobými programyspolupráce (budování plynovodu Sojuz, rozšíření výroby autobusů Ikarus, rekonstrukce automobilkyTatra Kopřivnice, apod.)

27

27

Středoevropská dohoda o volném obchoduCEFTA (Central European Free Trade Agreement)

Vznik: Dne 21. 12. 1992 byla v Krakově (Polsko) podepsána dohoda o volném obchodě, kterávstoupila v platnost v březnu 1993.

Členové: dnes celkem 7 členů. Původními členy CEFTA byly ČR, SR, Polsko a Maďarsko. Později(1995) přistoupilo Slovinsko a Rumunsko a nakonec Bulharsko. Zájem o přičlenění k dohodě mají ipobaltské státy – Estonsko, Litva a Lotyšsko.

Cíl: Prostřednictvím rozšíření obchodních vztahů chtějí zúčastněné země zajistit harmonický rozvojekonomiky, zlepšení životních a pracovních podmínek, zvýšení produktivity práce a finančnístability.

Orgány: Nejvyšším orgánem je summit, dalším jsou setkání odborných ministrů. Společný výborvykonává dohled a správu. Schází se podle potřeby.

Činnost: Dohoda představuje platformu pro konkrétní spolupráci. Je smluvním základem propostupné odbourávání tarifních a netarifních překážek obchodu. Odstraňování překážek vevzájemném obchodu je plánováno ve třech etapách.

V první etapě, podpisem dohody, byla odstraněna cla u 60 % výrobků. Ve druhé etapě, zahrnujícíobdobí 4 – 5 let, se předpokládalo snižování cel u středně citlivých výrobků. Do 8 let od podpisudohody (tj. do roku 2001) se postupně mají snižovat cla u citlivých výrobků (hutnické výrobky,elektrotechnika a textil). Největší problémy ovšem vznikají u zemědělských výrobků. V této oblastidošlo k určitému kompromisu, kdy se cla mají postupně snižovat, ale kvóty omezující dovozyzůstávají. Předmětem diskusí jsou např. certifikáty o původu zboží a další oblasti. CEFTA je tadyrozdělena na jednotlivé trhy a ministři zemědělství předpokládají, že budou jednat hlavně bilaterálně.

Dohoda je v souladu s pravidly WTO (GATT). Zahrnuje obchod průmyslovými a zemědělskýmivýrobky. Další součást – Všeobecná ustanovení – se týká pravidel původu zboží a spolupráce celníchúřadů, oblastí spojených s obchodem a ochranných opatření. Země CEFTA však tato opatření vůčiČR používají: SR uplatňuje plošnou dovozní přirážku, Polsko chrání svůj trh s hutnickými,petrochemickými a zemědělskými produkty. Maďarsko jednalo s ČR o ochranných opatřeních přidovozu hutnických výrobků, avšak doposud tato opatření nerealizovalo.

28

28

Mezinárodní měnový fond(IMF – International Monetary Fund)

Vznik: IMF byl založen v prosinci 1945 v návaznosti na ratifikaci článků dohody, zformulovanýchKonferencí Spojených národů o monetárních a finančních otázkách, jež se konala v Bretton Woods,New Hampshire, v roce 1944. Fond se stal specializovaným orgánem Spojených národů v roce 1947.Cíle: Posláním fondu je podporovat mezinárodní peněžní spolupráci, usnadňovat vyvážený růstmezinárodního obchodu, napomáhat členským zemím při odstraňování deficitů platební bilance apřispívat ke stabilitě zahraničních měn.Členové: IMF má v současné době 182 členů. Členem může být každá země ztotožňující se s principyfungování, jež o členství požádá. Žádost o přijetí (včetně údajů o stavu ekonomiky a navržené výšečlenské kvóty) je předkládána Výkonnému sboru, ten po přezkoumání žádost předloží s doporučenímSboru guvernérů nebo ji zamítne.Orgány: IMF nevydává příkazy, ale rozhodnutí přijímaná na základě vůle členů; IMF jeprostředníkem.• Nejvyšší orgán: Sbor guvernérů (zastoupeny členské země přes ministra financí či guvernéra

centrální banky). Úkoly: změny statutu, přijímání nových členů, základní otázky činnosti (členskékvóty, emise SDR). Schází se jedenkrát ročně.

• Výkonný sbor: generální ředitel + 24 výkonných ředitelů: 8 zemí s nejvyššími kvótami (USA,Velká Británie, SRN, Francie, Japonsko, Švýcarsko, Rusko, Saúdská Arábie) a navíc Čína, dále je15 členů voleno (každý za určitou skupinu zemí) na 2 roky.

• Generální ředitel je volen Radou výkonných ředitelů a stává se předsedou Výkonného sboru(má hlasovací právo při rovnosti hlasů)

Činnost: Brettonwoodský čili mezinárodní měnový systém, který byl společně s fondem vytvořen, sezakládal na režimu pevných měnových kursů, odstraňování měnových restrikcí, konvertibilitě měn arozvoji mnohostranného systému mezinárodních plateb. Měnové kurzy byly odvozeny ze systému parihodnot. Tento systém vyžadoval od každé členské země, aby udržovala rozsah fluktuací svýchměnových kursů v rozpětí plus-minus jedno procento kolem pari hodnoty, vyjádřené v jednotkáchamerického dolaru, který sám byl směnitelný v pevném kursu za zlato.Po rozhodnutí USA v roce 1971 zrušit konvertibilitu dolaru za zlato, se ministři a guvernéřicentrálních bank Skupiny deseti setkali v prosinci 1971 na Smithsonově institutu ve Washingtonu,D.C., kde ratifikoval „Smithsonovskou dohodu“, na jejímž základě došlo k devalvaci dolaru o 7,89 %a aktualizaci měnových kursů, včetně stanovení širšího rozpětí pro fluktuaci okolo pari hodnot. Taktoupravený systém pari hodnot byl v podstatě opuštěn, když v návaznosti na další devalvaci dolaru odeset procent v roce 1973 členské země Evropského společenství zavedly společný režim pružnéhovztahu svých měn k dolaru. V roce 1972, po kolapsu brettonwoodského systému měnových kursů,fond ustavil Výbor pro reformu mezinárodního měnového systému a související otázky, který vydalřadu doporučení, přijatých posléze v roce 1976 Jamajskou smlouvou.Fond svoji činnost financuje z příspěvků svých členů a pomocí výpůjčních mechanismů. Člensképříspěvky, placené v SDR, měnách jiných členských zemí a vlastních měnách, jsou odvozeny zesystému kvót, stanovených podle velikosti národního důchodu, stavu finančních rezerv, poměrůvývozu k národnímu důchodu a dalších ekonomických ukazatelů. Členské kvóty, které jsou pravidelněpřezkoumávány a aktualizovány, rovněž zakládají pro jednotlivé země práva čerpání z fondu v rámciřádných a speciálních facilit, práva alokace SDR a hlasovacího právaV roce 1962 byla uzavřena dohoda, podle níž se země Skupiny deseti (Belgie, Francie, Holandsko,Itálie, Japonsko, Kanada, SRN, Švédsko, Velká Británie a USA) spolu se Švýcarskem (přidruženýčlen fondu) zavázaly poskytnout ve vlastních měnách částku až do výše 6900 mil. dolarů, pokud by oto fond požádal. Tyto Všeobecné úmluvy o zápůjčce (General Agreements to Borrow) byly v roce1983 přepracovány a počínaje rokem 1988 obnoveny na dalších 5 let.Do roku 1983 si mohly vypůjčovat pouze země desítky a Švýcarsko v rámci uvedeného systému, totoprávo však bylo později rozšířeno i na jiné členské země IMF. Disponibilní zdroje byly zvýšeny na

29

29

17 miliard SDR. Toto zvýšení, spolu se zvýšením kvót v roce 1984, bylo nevyhnutelné, aby mohl IMFčelit problému zadluženosti rozvojových zemí. Tyto země v průběhu 70. let obdržely rozsáhlé půjčkyod komerčních bank.Když pak v období 1975-1980 prudce vzrostly ceny ropy a na začátku 80. let se zhroutily cenyprimárních produktů (důsledek cenové recese), rozvojové země nebyly schopny zabezpečit dluhovouslužbu. V úzké spolupráci s IBRD se fond významně podílel na řadě ad hoc přijatých krizovýchopatření. Obě zmíněné instituce byly v jedinečném postavení co do možnosti poskytovat finance napodporu ozdravovacích programů dlužnických zemí a vystupovat jménem jiných soukromých aoficiálních zapůjčovatelů.Řada opatření zaměřených na regulaci úvěru, tzv. politiky tranší, upravuje přístup členských zemík všeobecným zdrojům fondu. Obecně platí, že politiky tranší omezují nákup zahraničních měnčlenskou zemí na určitý násobek její členské kvóty, toto číslo však může činit až 440 procent prozemě, které mají přístup ke všem existujícím facilitám. Přístup k jednotlivým facilitám je udělovánpouze zemím, které respektují jisté podmínky stanovené fondem; požadováno bývá uplatňovánívhodných politik ve vztahu k platební bilanci, růstu, tvorbě pracovních míst, finanční stabilitě,strukturálním změnám a restrikcím na obchod a platby. Tyto podmínky, které vypůjčovatel musíakceptovat, jsou známy jako tzv. kondicionality.Vedle běžných výpomocných úvěrových zdrojů zřídil fond kompenzační systém pro financovánídočasných výkyvů ve vývozech, finanční facilitu nárazníkových zásob, rozšířenou finanční facilitu,v jejímž rámci lze členům poskytnout střednědobé půjčky na období až 4 let k překonánístrukturálních potíží platební bilance, a konečně běžnou a rozšířenou facilitu pro financovánístrukturálních změn. (Poslední dvě facility jsou vyhrazeny pro země s nízkým důchodem, které usilujío zlepšení svých růstových možností.)Nedostatečný růst produkce zlata na začátku 60. let vyvolal diskusi, jak zvýšit mezinárodní likviditu.Na zasedání IMF v roce 1973 v Rio de Janeiru byl vypracován nástin systému speciálních právčerpání (SDR). V roce 1969 členské země IMF souhlasily s dodatkem ke článkům dohody, kterýdovoloval zřídit fond speciálního čerpání (Special Drawing Fund) vedle existujícího Všeobecnéhofondu (General Fund). První alokace SDR byla uskutečněna v roce 1970 a další alokace v letech 1971,1972, 1979, 1980 a 1981.SDR jsou účetními penězi bez jakéhokoli krytí, které dlužnické země při splnění celé řady pdomínekmohou použít k vypořádání svých dluhů. Dlužníci snižují svá práva čerpání, zatímco zůstatky věřitelůse zvyšují. SDR jsou přijímány též jinými mezinárodními a regionálními finančními institucemi.Původně byla hodnota SDR stanovena na úrovni amerického dolaru. Po zavedení systému plovoucíchkursů v roce 1973 byla hodnota SDR založena na koši 16 měn, přičemž váhy odrážejí význam měnjednotlivých členských zemí ve vztahu k relativnímu podílu jejich ekonomik na objemu světovéhovývozu. V roce 1981 měnový koš, který definuje hodnotu SDR, prodělal změnu, po níž zahrnovalpouze americký dolar, západoněmeckou marku, japonský jen, francouzský frank a britskou librušterlinků, neboť toto byly měny pěti členských zemí s největším objemem vývozů v letech 1975-1979.Fond rovněž rozděluje SDR v souladu s uvedeným systémem kvót, aby takto doplňoval rezervníaktiva členských zemí.SDR nedosáhly takového úspěchu, v jaký doufali jejich tvůrci, neboť se podílely jen velmi malýmprocentem na celkových mezinárodních platbách. Články dohody IMF byly podstatně revidoványv návaznosti na Jamajskou dohodu (Jamaica Agreement), uzavřenou v Kingstonu na Jamajce v květnu1976. Tato dohoda snížila úlohu zlata v mezinárodním peněžním systému, potvrdila systémplovoucích měnových kursů, revidovala ohodnocení a případná užití SDR a konečně umožnila prodejzlatých rezerv fondu ve prospěch rozvojových členských zemí.Vedle poskytování půjček další významnou funkcí IMF je vyhodnocování politik členských zemív oblasti měnového kursu ve snáze dosáhnout konsistence makroekonomických politik na světovéúrovni. Za tímto účelem jsou v jednoročních nebo dvouletých intervalech pořádány s členskýmizeměmi konzultace.Výkonná odpovědnost za činnost fondu je delegována na Radu guvernérů, složenou ze dvoupředstavitelů každé členské země. Běžné činnost fondu jsou zabezpečovány stálými pracovníky poddohledem vrchního ředitele a rady výkonných ředitelů.

30

30

SSkkuuppiinnaa SSvvěěttoovvéé bbaannkkyy

ObsahÚ v o d 3 0S k u p i n a S v ě t o v é b a n k y 3 0M e z i n á r o d n í a s o c i a c e p r o r o z v o j – I D A 3 1M e z i n á r o d n í f i n a n č n í k o r p o r a c e – I F C 3 2M u l t i l a t e r á l n í a g e n t u r a p r o i n v e s t i č n í z á r u k y – M I G A 3 3M e z i n á r o d n í c e n t r u m p r o ř e š e n í i n v e s t i č n í c h s p o r ů - I C S I D 3 3S k u p i n a s v ě t o v é b a n k y a Č e s k á r e p u b l i k a 3 4Z á v ě r 3 5S e z n a m p o u ž i t ý c h z d r o j ů i n f o r m a c í 3 5

1. ÚvodSkupina Světové banky je celosvětovou finanční organizací, jejímž cílem je podporovat

ekonomický rozvoj a rozšiřování trhu v zájmu zlepšení kvality lidského života na celé zemi, zvláštěv chudých částech světa. Tato podpora se uskutečňuje na jedné straně poskytováním půjček, na druhéstraně technickou pomocí a poradenstvím.

Hlavním cílem Skupiny Světové banky (SSB) v dnešní době je snižování chudoby na celémsvětě. Odpůrci globalizace však SSB obviňují, že chudobu na světě spíše prohlubuje, než aby jiodstraňovala. Já si myslím, že úspěšných projektů, které pomohly v mnoha zemích, byla celá řada.

Skupinu Světové banky v současné době tvoří těchto pět subjektů:• Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (The International Bank for Reconstruction and

Development – IBRD)• Mezinárodní finanční korporace (The International Finance Corporation – IFC)• Mezinárodní asociace pro rozvoj (The International Development Association – IDA)• Multilaterální agentura pro investiční záruky (The Multilateral Investment Guarantee Agency

– MIGA)• Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (The International Centre for Settlement of

Investment Disputes – ICSID)

Tato seminární práce pojednává o čtyřech posledně jmenovaných institucích (IFC, IDA, MIGA,ICSID). Podmínkou členství v těchto čtyřech institucí je mimo jiné také členství v IBRD.

2. Skupina Světové bankyMinulost

Historie vzniku Skupiny Světové banky sahá až k přelomu dvacátých a třicátých let, kdy světemotřásla mohutná hospodářská krize. Návrhy na řešení v celosvětovém měřítku, jak podobnýmotřesům zabránit, však přišly až na počátku čtyřicátých let. Po mnoha jednáních byla nakonferenci v Bretton Woods roku 1944 založena Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, která sepozději rozrostla na Skupinu Světové banky. Brettonwoodských jednání se aktivně účastnili ipředstavitelé tehdejší československé exilové vlády a Československo se také přiřadilok zakládajícím členům této instituce. Sovětský svaz dohody neratifikoval. To v nově rozdělenémpoválečném světě nakonec vedlo i k přerušení československého členství v roce 1955. K jehoobnově došlo až v roce 1990.

SoučasnostZpočátku se Světová banka zaměřila na rekonstrukci poválečné Evropy. Dnes se však SB

velmi liší od instituce, která pomáhala Evropě po válce. Prošla mnoha reformami a jejím nynějšímhlavním cílem je pomoc nejchudšímu obyvatelstvu a nejchudším zemím, ale následující potřebyzdůrazňuje pro všechny své klienty:

31

31

− investovat do lidského rozvoje, zejména do zdraví a vzdělání,− chránit životní prostředí,− podporovat a podněcovat rozvoj soukromého podnikání,− posilovat schopnost vlády poskytovat kvalitní služby, a to účelně a transparentně,− podporovat reformy, jež povedou k vytvoření stabilního makroekonomického prostředí, které

bude příznivé pro investice a dlouhodobé plánování,− zaměřit se na sociální rozvoj, plnohodnotnou integraci, způsob vlády a vytváření institucí jako

hlavní nástroje vedoucí ke snížení chudoby.SSB také napomáhá zemím vytvářet a upevňovat základní předpoklady potřebné k přilákánísoukromých investic a jejich udržení. Vlády mohou díky půjčkám a poradenské činnosti SSBreformovat své ekonomické systémy a posilovat bankovnictví. Investují do lidských zdrojů,infrastruktury a ochrany životního prostředí, čímž zvyšují přitažlivost a návratnost soukromýchinvestic. Garance Světové banky a záruky MIGA proti politickým rizikům spolu s kapitálovýmiinvesticemi IFC vedou k tomu, že investoři snižují svá rizika na minimum a do rozvojových zemía zemí na přechodu k tržní ekonomice se nebojí investovat.

BudoucnostSSB si je vědoma budoucích problémů a s rozvojovými zeměmi pracuje na zavedení přístupu, jenžby byl ucelenější z hlediska naplňování jejího poslání a zajistil větší účast všech zainteresovanýchstran. Tento přístup se označuje jako tzv. Komplexní rozvojový rámec (ComprehensiveDevelopment Framework – CDF). SSB se přestala omezovat na pouhé financování rozvojovýchprojektů a začala se zabývat i otázkami lidského a sociálního rozvoje, způsobu vlády a institucí.V souvislosti s tím vyvstala také potřeba komplexnější strategie. V rámci CDF se usiluje o to, abyjednotlivé země pociťovaly vlastní angažovanost v rozvojovém plánu, který by se soustředil napožadované změny v dlouhodobé perspektivě a který by byl podpořen úzkou spoluprací mezivládami, dárci, občanskou společností, soukromým sektorem a dalšími účastníky rozvojovéhodění. SSB v souvislosti se zaváděním CDF zaměřila svou pozornost na to, co považuje za základnípilíře efektivního rozvoje:

− struktura: účinný způsob státní správy a neúplatná vláda, efektivní soudní a právní systém, dobřeorganizovaný a kontrolovaný finanční systém, síť sociálního zabezpečení a sociální programy;

− materiální zabezpečení: voda a kanalizace, energie, silnice, doprava a telekomunikace,kulturní zázemí a životní prostředí;

− specifické strategie: pro rozvoj měst, zemědělství a soukromého sektoru.

CDF je v prvé řadě proces. Je to nový způsob práce, nástroj k tomu, aby rozvoj ve světěbojujícím s chudobou byl efektivnější.3. Mezinárodní asociace pro rozvoj – IDA

Prvním úkolem Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD), založené roku 1944, bylaobnova poválečné Evropy. Po splnění tohoto úkolu zaměřila IBRD svou pozornost na rozvojové země.V 50. letech se zjistilo, že nejchudší rozvojové země si nemohou vypůjčit potřebný kapitál zapodmínek nabízených IBRD. Proto se členské státy IBRD rozhodly vytvořit instituci, která by mohlapůjčovat velice chudým rozvojovým zemím za příhodných podmínek. Roku 1960 byla založenaMezinárodní asociace pro rozvoj (The International Development Association – IDA). Její prvnípůjčka byla schválena roku 1961 a týkala se Hondurasu, Indie, Súdánu a Chile.

IDA významně podporuje poslání Světové banky, jímž je snižování chudoby. Její pomoc jeurčena nejchudším zemím, kterým IDA poskytuje bezúročné půjčky a další služby.

IDA půjčuje pouze těm zemím, jejichž důchod na jednoho obyvatele byl roku 1999 menší než885 dolarů a zároveň tyto země nejsou schopné si půjčit od IBRD (z těchto důvodů nebyla IDA nikdyv České republice aktivní). V současné době patří do této kategorie celkem 78 zemí. Dohromady zdežije 2,3 miliardy lidí, což je 53 % populace v rozvojových zemích. Dnes 1,5 miliardy těchto lidípřežívá se 2 či méně dolary na den. Některé země, například Indie a Indonésie, mají tak nízký hrubýdomácí produkt na jednoho obyvatele, že by přicházely v úvahu pro IDA, ale na druhou stranu jsouschopné splácet půjčky za podmínek, které nabízí IBRD.

32

32

Půjčky této organizace mají splatnost 35 až 40 let, s možností desetiletého odkladu. Tytopůjčky jsou bezúročné, země musí pouze zaplatit administrativní poplatky, které činí asi 0,75 %z půjčené částky.

Od roku 1960 IDA půjčila celkem 120 miliard dolarů 106 zemím. V průměru ročně půjčuje5-6 miliard dolarů na různé typy projektů, zejména na ty, které zajišťují základní lidské potřeby jako jezákladní vzdělání, základní zdravotnické služby, pitná voda a zdravotnická zařízení. IDA takéfinancuje projekty, které chrání životní prostředí, zlepšují podmínky pro soukromé podnikání,vystavují potřebnou infrastrukturu a podporují reformy vedoucí k liberalizaci ekonomiky. Všechnytyto projekty dláždí cestu k ekonomickému růstu, vytváření pracovních příležitostí, vyšším příjmům alepší kvalitě života.

V posledním fiskálním roce bylo půjčeno celkem 4,4 miliardy dolarů na 126 nových operacído 52 zemí. 47% z těchto nových půjček šlo do Subsaharské Afriky, 27% do jižní Asie, 11% dovýchodní Asie, 7% do jižní Evropy a střední Asie a zbytek do chudých zemí v severní Africe aLatinské Americe.

IDA je v současné době ojedinělým a největším zdrojem finančních prostředků, které pomáhajív těch nejchudších zemích zajišťovat základní sociální potřeby. Z jejích investic do základnízdravotní péče, základního vzdělání a pitné vody, by měly těžit hlavně děti, z nichž 1miliarda žijev cílových zemích. Díky organizaci IDA:

− Bylo v afrických zemích zbudováno na 45 000 tříd základních škol, což 1,8 milionu dětí otevřelocestu k základnímu vzdělání

− V Asii bylo zřízeno a vybaveno více než 6 700 zdravotních center, která nyní poskytují základnízdravotní péči venkovskému obyvatelstvu

− V Africe bylo základním školám dodáno více než 5 milionů učebnic (většinou lokálněvyráběných)

− Na Haiti zlepšení v energetickém sektoru umožnilo lidem využívat elektřinu 20 hodin denně místopůvodních 6 hodin.

− V Indii projekt National AIDS Control podpořil školení 52 500 lékařů a 60% ošetřovatelskéhopersonálu v oblasti prevence a řízení HIV/AIDS.

A kde IDA získává potřebné peníze ? K finančním prostředkům IDA, jež se doplňují každé třiroky, přispívá téměř 40 zemí. Mezi dárcovské země patří nejen vyspělé země jako Francie,Německo, Japonsko, Velká Británie a Spojené státy, ale také Argentina, Botswana, Brazílie,Maďarsko, Korejská republika, Rusko a Turecko, tedy země, jež se samy kdysi řadily mezipříjemce půjček. Finanční prostředky IDA jsou spravovány stejně obezřetně, konzervativně aopatrně, jako je tomu u IBRD. Stejně jako u IBRD, ani u půjček IDA nikdy nedošlo k prodlení.

4. Mezinárodní finanční korporace – IFCMezinárodní finanční korporace (The International Finance Corporation) je také členem

Skupiny Světové banky a také sdílí hlavní cíle všech institucí SSB, což je zlepšení kvality života lidížijících v jejích členských rozvojových zemích. IFC byla založena roku 1956 a jejím hlavnímposláním je podpora soukromých investic v rozvojových zemích, které vedou k omezování chudoby avyšší kvalitě života jejich obyvatel. Toto poslání uskutečňuje prostřednictvím tří druhů činností:financováním projektů v soukromém sektoru, pomocí společnostem v rozvojových zemích přizískávání kapitálu na světových finančních trzích a poskytováním technické pomoci a poradenskýchslužeb vládám a podnikatelským subjektům.

IFC nabízí širokou škálu finančních produktů a služeb členským rozvojovým zemím. Patřísem zejména dlouhodobé půjčky, záruky, IFC je největším multilaterálním zdrojem akciového aúvěrového kapitálu pro soukromé podniky v rozvojových zemích. Aby na daný projekt IFC poskytlafinance, musí být tento projekt ziskový pro investory, prospět ekonomice dané země a dodržovatpřísné požadavky na prostředí. Korporace poskytuje finanční prostředky do všech průmyslovýchodvětví, počínaje zemědělstvím a konče důlní činností, od výroby po turistiku. Ačkoliv financujesoukromé projekty, může poskytovat peníze i podnikům se státním podílem, ovšem za předpokladuspoluúčasti soukromého sektoru a pokud tento podnik funguje na tržním základě. IFC omezujecelkovou částku, kterou na daný projekt poskytne, aby si zajistila účast investorů ze soukromého

33

33

sektoru. Tato částka činí maximálně 25% z celkových výdajů na projekt. Korporace nepřijímá vládnízáruky.

Díky svému zvláštnímu postavení multilaterální instituce, IFC funguje také jako „katalyzátor“na soukromé investice. Její účast na projektu zvyšuje důvěru investorů a zároveň přiláká další..

IFC také poskytuje rozvojovým zemím různorodé poradenské služby, zejména co se týčefyzické a finanční restrukturalizace; formulace podnikatelského plánu; identifikace trhů, výrobů,technologií a finančních partnerů; a získávání financí na dané projekty. Také radí vládám, jakzlepšovat prostředí pro soukromé investice. Například jim pomáhá při budování domácíhokapitálového trhu a restrukturalizaci a privatizaci státem vlastněných podniků.

IFC má 174 členů. Výkonným orgánem je Sbor guvernérů, kam každá členská země delegujesvého zástupce. Kapitál organizace tvoří příspěvky členských zemí a počet hlasů jednotlivých zemí jezávislý na velikosti jejich podílu. Kapitál IFC činí v současné době 2,45 miliardy dolarů. Dalšímorgánem je Sbor ředitelů, který schvaluje všechny projekty. Stanovy IFC obsahují požadavekziskovosti. Od roku svého založení Korporace každý rok skutečně zisku dosáhla.

Od svého zrodu IFC poskytla podporu zhruba 2 264 podnikům ve 132 zemích v hodnotě vícenež 26,7 miliard z vlastních zdrojů a dalších 17,9 miliard bylo získáno prostřednictvím syndikovanýchúvěrů a úpisů. Téměř 40% jejích investic je ve finančním sektoru, což odráží důležitost tohoto sektorupro zdravý a trvalý ekonomický růst.

5. Multilaterální agentura pro investiční záruky – MIGAV září roku 1985 Rada guvernérů Světové banky započala proces vytváření nové organizace,

Multilaterální agentury pro investiční záruky (The Multilateral Investment Guarantee Agency –MIGA). Podstatou jejího poslaní, které je definované v konvencích této instituce je:“zvýšit tokkapitálu a technologie do rozvojových zemí za podmínek, jež jsou v souladu s jejichrozvojovými potřebami, politikou a cíli, na základě čestných a trvalých požadavků prozacházení se zahraničními investicemi.“ Tolik definice.

MIGA byla vytvořena také proto, aby doplnila činnost národních i soukromých agenturpodporujících přímé zahraniční investice prostřednictvím svých vlastních pojišťovacích programů.Tato organizace byla vytvořena, aby podporovala zahraniční investice v rozvojových zemíchprostřednictvím garancí, jimiž se zahraničním investorům zaručuje za ztráty způsobené neobchodnímiriziky (např. vyvlastnění, občanské nepokoje, politické výkyvy,...). Tím také v těchto zemích pomáhávytvářet investiční příležitosti. Multilaterální charakter a společná finanční podpora od vyspělých irozvojových států zvyšuje důvěru mezi investory různých národností, kteří chtějí společně investovatdo určitého projektu v dané rozvojové zemi.

MIGA také provádí různé průzkumy, ujímá se činností, které podporují investiční toky aposkytuje technickou pomoc zaměřenou na šíření informací o investičních příležitostech (např. on-lineprostřednictvím.IPAnet).

Některé z činností, které měla MIGA po svém vzniku vykonávat, jsou tyto:− zvyšování kapacity jiných veřejných či soukromých agentur poskytujících záruky proti politickým

rizikům− investiční záruky zemím omezených nebo vyloučených politikou jiných národních pojišťoven či

zvláštní politikou vlád− obsluhování investorů, kteří nemají přístup do jiných oficiálních pojišťovacích agentur− poskytování zpravodajství o podobě investic, které neposkytují ostatní agentury a za podmínek,

jež budou pro podporu investic účinnější.

Od roku 1990, kdy MIGA uskutečnila svůj první projekt, vzrostl počet jejích členů ze 46 na 152. K1.lednu 2000 MIGA uzavřela více než 420 kontraktů se soukromými investory na projekty v 70zemích.

6. Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů - ICSIDMezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (The International Centre for Settlement of

Investment Disputes – ICSID) bylo založeno roku 1966. Jedním z důvodů vytvoření této instituce bylo

34

34

ulehčit práci Světové bance i jejímu prezidentovi tím, že převezme jejich roli prostředníka arozhodčího ve sporech, které vznikaly mezi zahraničními investory a hostitelskou zemí. Jinak řečeno,hlavním cílem této organizace je podpora toku mezinárodních investic prostřednictvím rychléhourovnání sporů mezi vládami a zahraničními investory.

Orgány ICSID je Správní rada a Sekretariát. Správní rada je řízena prezidentem Světovébanky (v současné době jím je James D. Wolfensohn), každá členská země zde má jednoho svéhozástupce. Rada se schází jednou do roka. ICSID je autonomní mezinárodní organizace, nicméněudržuje i úzké vztahy se Světovou bankou. Všichni členové ICSID jsou zároveň i členy Světovébanky. Pokud členská země nepodá jiný návrh, její guvernér pro Světovou banku je i členem Správnírady. V současné době má ICSID 131 členů.

Dle svých Konvencí ICSID tedy poskytuje prostředky pro smírčí a rozhodčí řízení mezičlenskými země a investory, které označuje jako občany jiných členských zemí. Účast na těchto řízeníje dobrovolná, nicméně pokud jednou strany souhlasí s rozhodčím řízením za podmínek, kteréstanovují Konvence, nemohou tento svůj souhlas odvolat. Navíc všechny členské země, ať už jsou vesporu zúčastněnou stranou nebo ne, musí uznat a podpořit rozhodnutí ICSID.

Roku 1978 ICSID přijalo doplňující předpisy, které mu umožňují na žádost zúčastněnýchstran řídit určité typy jednání mezi vládami a zahraničními investory. Toto zahrnuje smírčí a rozhodčířízení pro urovnávání investičních sporů mezi stranami, z nichž jedna není členským státem neboobčanem členského státu ICSID nebo smírčí a rozhodčí řízení ve sporech, které se týkají takovýchtransakcí, jejichž některé znaky je odlišují od běžných obchodních operací.

Prameny pro soudní řízení ICSID jsou zejména investiční smlouvy uzavírané mezi vládami azahraničními investory členských zemí, dále asi dvacet investičních zákonů a více než 900bilaterálních investičních dohod. Jednání nemusí být vždy vedena v sídle ICSID ve Washington, D.C,ale mělo by to být místo, kde sídlí instituce, se kterou má ICSID uzavřenou dohodu pro tyto případy(např. v Hague, Cairu, Kuale Lumpur, Melbourne, Sydney atd.)

Mimo činností na poli urovnávání investičních sporů, ICSID vykonává také poradní,průzkumnou a rozsáhlou publikační činnost. Mezi její publikace patří Investment Laws of the World(10 svazků), Investment Treaties a od roku 1986 vydává dvakrát do roka časopis ICSID Review -Foreign Investment Law Journal. Tento časopis je ve Spojených státech řazen mezi 20 nejlepšíchmezinárodních právních časopisů.

7. Skupina světové banky a Česká republikaV současnosti je podle kritérií Světové banky ČR co do své vyspělosti na samém čele žebříčku

klientských zemí, které ještě stále mají právo být klienty Světové banky a které ještě ani nejsouv programu „promování“, tj. přeřazování ze skupiny rozvojových a transformačních ekonomik doskupiny vyspělých zemí, které už nemohou čerpat úvěry ani technickou pomoc. Je tedy zřejmé, žes ohledem na naši ekonomickou vyspělost už na tento konec dráhy klienta Světové banky téměřvidíme. Nedávno nastoupila cestu „promování“ Korea a před dvěma měsíci byl obdobný plán schválenSprávní radou Světové banky pro Slovinsko. Nejzazším horizontem, za nímž nevyhnutelněpřestaneme mít nárok na pomoc ze strany Světové banky, je přijetí ČR do EU.

Činnost Mezinárodní agentury pro investiční záruky byla v České republice v minulosti relativněomezená. Její záruky za politická rizika byly poskytnuty například na investice zahraničníchinvestorů ve společnostech Cement Hranice (250 milionů francouzských franků), Vitana (50milionů dolarů), Tesla Lanškroun (6,57 milionů dolarů), společnosti Westvaco Svitavy (28,4milionů dolarů) apod.

Mezinárodní finanční korporace v České republice podporuje rozvoj soukromého sektoru jakprostřednictvím investic, tak i v podobě poradenské činnosti. Její strategické priority přitom jsou:− Privatizace a restrukturalizace: pomoc při restrukturalizaci, rekapitalizaci a privatizaci

bankovnictví, přímé investice do restrukturalizace a privatizace v chemickém průmyslu;− Výroba: poskytování dlouhodobých finančních zdrojů vybraným místním firmám v oborech, které

nejsou předmětem zájmu komerčních bank;

35

35

− Finanční trhy: posilování kapitálu způsobilých regionálních bank a zavádění nových finančníchproduktů, budování institucí;

− Infrastruktura: Podpora projektů v oblasti infrastruktury, které mají kladný dopad na rozvojsoukromého sektoru a tržní ekonomiky;

− Nové iniciativy: zjišťování a posuzování potencionálních projektů ve zdravotnictví apojišťovnictví;

− Investice do odstranění znečištění životního prostředí;− Malé a středně velké firmy

IFC započala svou činnost v České republice roku 1992. Od té doby zde schválila financování18 projektů představujících celkový objem 1 762 milionů USD. V této částce jsou obsaženy vlastníprostředky IFC ve výši 380 milionů USD a dalších 283 milionů získaných skrze syndikované úvěry.Od poloviny devadesátých let, kdy došlo ke zlepšení přímého vstupu České republiky na mezinárodníkapitálové trhy, se úloha IFC postupně zmenšuje. IFC však nadále investuje do přísně vybranýchprojektů, pro jejichž úspěch je její účast klíčová.

V současné době ještě v ČR probíhá několik projektů tzv. technické pomoci, která spočívá vezpracování analýz a doporučení v různých oblastech české ekonomiky a státní správy s cílemvytvoření prostředí makroekonomické rovnováhy a podmínek pro dlouhodobě udržitelný růst.8. Závěr

Bezesporu má Skupina Světové banky za sebou pořádný kus práce a řadu úspěšných projektů.Vzhledem ke svému postavení a zkušenostem je zatím v dnešní době nenahraditelná. Její pomoc je ibude pro mnoho rozvojových a hlavně těch nejchudších zemí stále potřebná.

Při zpracování tohoto tématu seminární práce jsem se potýkala hlavně s malým množstvímdostupných materiálů a také jejich různorodostí. Myslím si, že je takovýchto informací by mělo býtk dispozici daleko více, zvláště dnes, kdy je toto téma vysoce aktuální.

Seznam použitých zdrojů informacíwww.amp2000.czwww.ifc.orgwww.miga.orgwww.svetovabanka.czwww.worldbank.cz

36

36

IFCMEZINÁRODNÍ FINANČNÍ SPOLEČNOSTI

! IFC jako součást Skupiny světové banky (WBG)Světová banka byla založena na konferenci v roce 1944 a její oficiální název byl Mezinárodní banka proobnovu a rozvoj (IBRD). Když začala v roce 1946 fungovat, měla 38 členů. Jejich počet se výrazně zvýšil vpadesátých a šedesátých letech, kdy mnoho bývalých kolonií získalo nezávislost a stalo se členy Světovébanky. Dnes patří k jejím členům většina zemí světa (182/3).

V rámci svého růstu si Světová banka vytvořila nové, formálně nezávisléinstituce, které se specializují na různé činnosti. Společně se tyto organizacenazývají Skupina Světové banky (WBG). Jde o celosvětovou finanční organizaci,jejímž cílem je podporovat ekonomický rozvoj a rozšiřovat trh v zájmu zlepšeníkvality lidského života na celé zemi, zvláště v chudých částech světa . Jejím hlavnímcílem je omezení chudoby. Tato podpora se uskutečňuje na jedné straněposkytováním půjček, na druhé straně technickou pomocí a poradenstvím. SkupinuSvětové banky v současné době subjekty:

! IBRD - Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (1944) (International Bank for Reconstruction and Development)

! IDA - Mezinárodní asociace pro rozvoj (1960) (International Development Association)Termínem "Světová banka" se v dnes obvykle označují pouze IBRD a IDA.

! IFC - Mezinárodní finanční korporace(1956) (International Finance Corporation)

! MIGA - Multilaterální agentura pro investiční záruky (1988) (Multilateral Investment Guarantee Agency)

! ICSID - Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes).

Česká republika je členem všech těchto institucí, má pouze 0,4% hlasů(určených podle velikosti finančního příspěvku:největší je podíl Spojených států -kolem 15%). ČR je členem IFC od r. 1993.

! Pojem IFCMezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation, IFC) jesoučástí Skupiny Světové banky. Mezinárodní finanční sdružení bylo založeno v roce1956 za účelem pomoci soukromému sektoru v rozvojových zemích.

Jejím posláním je podpora soukromých investic v rozvojových zemích bezvládních záruk, které vedou k omezování chudoby a vyšší kvalitě života jejichobyvatel.

! Vznik IFC:

37

37

Jako součást světové banky byla tato instituce založena, aby napomáhala při financovánípoválečných obnovovacích a rozvojových projektů, teprve poté byla zaměřena na rozšiřovánísoukromého sektoru v chudých zemích.

V roce 1944 na Bretton Woodské konferenci, kdy byla založena SB a IMF, získala kompetencek dosažení současných cílů – a to bez garancí státu, neboť investice do Afriky, Asie, LatinskéAmeriky nebo na střední východ byly pro samotný soukromý sektor příliš neatraktivní a rizikové,tím i státem nepodporované.

Ve 40tých letech 20. století Robert L. Garner přednesl novou a odlišnou myšlenku: „vytvořitnový soukromý sektor přidružený ke SB spíše, než jej nechat nepředvídatelně se rozvíjet ze svýchvlastních regionálních zdrojů“. Tato nová vize oddělovala veřejný sektor (rozvoj ekonomiky z vlastníchregionál. zdrojů) a soukromý sektor (garance a investice do domácí ekonomiky tržními subjekty aIFC). V tomto procesu bez hlavních bariér vývoje soukromého sektoru rozvojových zemí by sepodpořil ekonomický růst celé země. Tato myšlenka byla poprvé podložena zprávou z března r. 1951N. Rockefellera.

Teprve v r. 1955 byl podepsán formální zakládající článek o IFC při SB. IFC tedy oficiálněexistuje až od léta 1956 s Garnerem jako prvním představitelem. Původních 31 členů se rozrostlo nasoučasných 174 členů.

Akciový kapitál IFC (jež získává z velké části stejně jako Světová banka zpříspěvků členských států) pochází od 174 členských zemí, které společně rozhodujío strategii korporace a schvalují její investice. Na konci finančního roku 1994/95činilo přibližně 3,6 mld. dolarů (minimum je dáno z r. 91 ve výši $2.3b). Spolu s úvěryna finančních trzích tvoří základní jmění hlavní zdroj finančních prostředků IFC.

! Organizace IFCVýkonná moc je v IFC delegována na:

• radu ředitelů, sestavenou ze 7 zástupců zemí, jež poskytují největší podílykapitálu (Čína, Francie, Německo, Japonsko, Saúdská Arábie, Spojenékrálovství, USA) tzv. Rada guvernérů

• 15ti zástupců volených skupinami ostatních členských zemí• 5 víceprezidenty Formálním ředitelem IFC je prezident Světové banky (nyní JamesWolfensohn), ovšem korporaci prakticky vede jeho výkonný viceprezident (nyníJannik Linbaek).

Kromě šestičlenného týmu manažerů má nyní IFC ředitele oddělení prokaždou významnou geografickou oblast a dále pro jednotlivé hospodářské sektory odzemědělství přes průmysl až po finanční služby.

IFC má 1800 svých vlastních zaměstnanců, kteří pracují ve Washingtonu D.C.a celkem 69 pobočkách po celém světě.

IFC zavedla "urychlovací postup" pro projekty, u nichž si to žádá komerčnítlak. V takových případech může být projekt schválen nikoliv radou ředitelů, alemanagementem, pokud si někdo z ředitelů nevyžádá jeho převedení pod obvyklourozhodovací proceduru.

Členství v IFC může být uděleno pouze členským zemím Mezinárodní bankypro obnovu a rozvoj.

! Dokumenty IFCMezi hlavní dokumenty IFC patří:

• Zákládající smluvní články IFC z r. 1955. Stanovy IFC obsahují požadavekziskovosti. Od svého založení korporace IFC každý rok zisku skutečně dosáhla.

38

38

• Ostatní dokumenty IFC jsou založeny na prováděcích nařízeních jako napříkladpřehled činnosti IFC.

Skupina Světové banky (IBRD, IDA, MIGA, IFC) je jako celek pověstná svouneochotou zveřejňovat velkou část svých dokumentů. U IFC je tato tendence spojenas argumentací obchodním tajemstvím. Veškeré informace IFC jsou majetkemrealizátora projektu a pokud ten neposkytne povolení k jejich zveřejnění, neučiní stím IFC nic, nerozhodnou-li ředitelé odpovídajících oddělení jinak.

Také ve zveřejňování pouhého přehledu projektů je IFC skoupá. ZatímcoIBRD a IDA (dvě hlavní součásti SB) vydávají měsíčně přehled svých operací, jež jedostupný veřejnosti, u měsíční zprávy IFC tomu tak není. V r. 1992 schválil kongres USA tzv. Pelosiho dodatek, IFC je však z tohotozákona vyňata, neboť pracuje se soukromým sektorem.

! Činnost IFC

Hlavní funkce IFC: je poskytovat úvěry soukromému a družstevnímu sektoruv rozvojových zemích, ve spolupráci se soukromými investory poskytuje i příméinvestice na podnikatelské projekty v rozvojových zemích. IFC poskytuje finančníprostředky ze svých vlastních zdrojů a mobilizací kapitálu na mezinárodníchfinančních trzích.

IFC je celosvětově největším zdrojem akciového a úvěrového kapitálu prosoukromé podniky v rozvojových zemích. Jde pouze o úvěry:• na projekty, jejichž investiční náklady převyšují 20 mil. USD, kdy IFC kryje cca 25

% nákladů (maximálně však 35 % tj. ve výši od 1 do 100 mil. USA): financujevždy jen část každého projektu, Je vždy pouze menšinovým akcionářems podílem kolem 10 – 15 % s tím, že je vždy určitou zárukou pro další investory.

• IFC nepřijímá vládní záruky. Smyslem činnosti IFC je pomoci soukromémusektoru v projektech negarantovaných vládami (tj. přímo soukromým podnikům),což SB sama nemůže - IBRD a IDA půjčují vládám.

• neposkytuje úvěry společnostem zcela či z větší části vlastněných státem. IFCfinancuje nikoli státní, ale soukromé investiční projekty. Za rok 1999 na něposkytla celkem 3,6 miliardy dolarů.

• její prostředky jsou investovány do dlouhodobých projektů, a to za tržních (komerčních) podmínek.Úroky se blíží tržním sazbám.

• jejich splatnost je 7 – 12 let (s odkladem splátek 1 – 3 roky)

Po půjčkách od IFC je obzvláště velká poptávka, neboť investuje v takovýchzemích a do takových projektů, do nichž by investoři v soukromém sektorupovažovali za příliš riskantní vstupovat na vlastní pěst. Díky ratingovému ohodnoceníAAA+ a statutu multilaterální instituce je totiž skutečnost, že IFC vstupuje do tohokterého projektu soukromými investory považována za záruku bezpečnosti. IFC takmůže - podobně jako SB - plnit úlohu katalyzátoru ve shánění investic do projektumezi soukromými bankami. Ve finančním roce 1992/93 tak každý dolar investovanýIFC přilákal 7 dolarů z jiných zdrojů.

Investice IFC mohou potenciálně přimknout rozvojové země (za něž IFC vesvých materiálech označuje i země střední a východní Evropy) k určitým cestámrozvoje. Proto se považuje její management za životně důležitou možnost posouzení

39

39

zdrojů té které země s cílem vypracování strategické předpovědi jejího budoucíhorozvoje. Avšak existují zde určitá omezení: "ve své úplné podstatě tato ohodnocenínezahrnují ekologická hlediska".

Do budoucna je nutné sjednotit ekologická a sociální pravidla pro poskytováníúvěrů jednotlivými součástmi banky. Zatím se IFC a MIGA často řídí jinými pravidly,než IBRD a IDA.

Vedlejší funkce:• technická pomoc členským zemím při sestavování projektů• poradenská pomoc při výběru technologií a projektování licenčních a

marketingových smluv, při restrukturalizaci národního hospodářství• konzultační služby vládám a podnikům• napomáhá privatizaci podniků, poskytuje pomoc při jejich zakládání

prostřednictvím půjček• garantuje půjčky a emise akcií soukromých podniků: účast IFC na projektech pomáhá zajištění a

vzájemnému vyvážení potřeb jednotlivých stran transakcí: zahraničních investorů, lokálníchpartnerů, dalších věřitelů a státních orgánů. IFC s ostatními dárci a finančními partnery sdílíprojektová rizika. Díky své finanční důvěryhodnosti se IFC stává oblíbencem ekonomů a politiků.

• může se stát spoluvlastníkem podniků, do nichž investuje, ale nezúčastní seřízení projektů.

• ekologická politika IFC při invest. činnostech: celých 35 let od svého vznikuneměla IFC ekologickou sekci. K jejímu ustavení došlo až v únoru 1991. Tvoří jipouhých deset lidí, do té doby posuzovala projekty IFC sekce SB. V r. 1989 siIFC najala ekologického poradce. Během tohoto roku byl vyvinut postupekologického hodnocení projektů podle dopadu na životní prostředí:

kategorie A (EIA), kategorie B, kategorie C, tzv. kategorie FI - půjčkyfinančním prostředníkům (Financial Intermediaries). Řazení projektů do těchto skupin je označované jako screening.

Fe fiskálním roce 2000, IFC schválila celkem 258 projektů, v jejichž rámciposkytnula 3,5 miliardy amerických dolarů formou vlastních schválených investic.Období přípravy projektů činí u IFC pouze 3-6 měsíců. Aparát IFC musí pro každýprojekt vypracovat konzultační plán a poskytovat plán projektu před hodnocenímzáměru ke konzultacím v lokalitě.

! IFC a ČR

40

40

Od prvního schváleného projektu v roce 1992 schválila Mezinárodní finančníkorporace v České republice financování 18 projektů přestavujících celkový objem1 762 milionů USD. V této částce jsou obsaženy vlastní prostředky IFC ve výši 380milionů USD a dalších 283 milionů USD získaných skrze syndikované úvěry. Od poloviny devadesátých let, kdy došlo ke zlepšení přímého přístupu Českérepubliky na mezinárodní kapitálové trhy, se úloha IFC postupně zmenšila. IFCvšak nadále investuje do přísně vybraných projektů, pro jejichž úspěch je její účastklíčová. IFC podporuje rozvoj soukromého sektoru v České republice jak prostřednictvím investic,tak i v podobě poradenské činnosti. Její strategické priority přitom privatizace a restrukturalizace,výroba, finanční trhy, infrastruktura, investice do odstranění znečištění život. prostředí aj.

Příklady projektů IFC v ČR:• Výroba: r. 94 úvěr Cembrit Moravia a Cembrit Bohemia, společností na na výrobu střešních krytin. Ekolog. Modernizace a inovativní strategie marketingu umožnily firmám vstup na vysoce konkur. exportní trhy. R. 93 – Škoda AUTO MB: rozšíření výroby.• Finanční trhy: r. 92 privatizace Živnostenské banky: byla první bank. privatizací ve východní Evropě. V r. 99 – privatizace ČSOB.• Infrastruktura: r. 96 – energetické centrum Kladno bylo prvním nezávislým projektem ve výchoní Evropě: rozšíření energet. zdrojů a ekologická modernizace teplárny.

Použité materiály:⇒ Slovník bankovních a finančních služeb 2. Díl – J. M. Rosenberg⇒ Mezinárodní měnové instituce – J. Marková⇒ Financial Instutution Nr. 6⇒ http://www.worldbank.cz⇒ http://www.svetovabanka.cz⇒ http://ifc.cz⇒ http://www.mfcr.cz

http://www.worldbank.cz/

http://www.svetovabanka.cz/

http://ifc.cz/

http://www.mfcr.cz/

41

41

BIS(Bank for International Settlemets)

Obsah:Úvod ............................................................ 3Pohled do historie BIS .......................................................... 4Organizační struktura banky .......................................................... 4Orgány banky ........................................................... 5Funkce BIS ........................................................... 6Závěr ............................................................. 7Použitá literatura .............................................................. 8

Úvod Banka pro mezinárodní platby (také Banka pro mezinárodní vyrovnávání plateb) je mezinárodníorganizací podporující měnovou a finanční spolupráci centrálních bank a mezinárodních finančníchinstitucí, tzn. že nepřijímá vklady ani neposkytuje finanční služby soukromým osobám nebo firmám. Banka pro mezinárodní platby (dále jen BIS) je nejstarší existující mezinárodní finanční institucína světě. Byla založena 17. května v Basileji ve Švýcarsku a toto město je jejím sídlem doposud.Zakládajícími členy byly centrální banky Belgie, Německa, Francie, Itálie a Velké Británie, dálebankovní konsorcium reprezentované Bank of Japan a seskupení amerických bank (J. P. MorganCompany, First National Bank of N.Y., First National Bank of Chicago). K 31. březnu 2000 má alebanka již 49 členů. Vláda Švýcarska zabezpečila bance imunitu a přiznala ji velké množství právních i fiskálníchvýsad, které právem náleží mezinárodním institucím podobného charakteru. Na základě dohodyuzavřené r. 1987 se švýcarskou vládou banka není subjektem práva této země, tzn. že švýcarský soudnemá právo řešit jakýkoli spor, který by vznikl ve spojitosti s bankou. Její majetek nesmí býtvyvlastněn ani zabaven. Mimo to je banka osvobozena od placení daní a neplatí pro ni omezení navývoz zlata či deviz. Veškerá činnost BIS včetně jejich pravomocí, správy majetku nebo vedení se řídí Statutem BISz 20. ledna 1930. BIS má, podobně jako ostatní banky, z hlediska právní formy podobu akciové společnosti, jejížzákladní jmění je tvořeno úhrnem nominálních hodnot akciií bankou vydaných. Základní jmění BISbylo původně 500 mil. zlatých franků, ale s rostoucím objemem finančních transakcí banky bylo nutnénavýšit jmění na nynějších 1 500 mil. Zlatý frank odpovídá váze 0.29 gramů ryzího zlata. Hodnotazákladního jmění je rozdělena do 600 000 akcií po 2 500 zlatých francích a v současnosti je splacenopřibližně 331 mil. Akcie BIS ale nevlastní pouze její členové, tzn. centrální banky. V jejich držení jeasi 86 % upsaných akcií. Zbytek je v držení soukromého sektoru.

Pohled do historie BIS Potřeba vytvořit mezinárodní organizaci podobnou BIS byla již na počátku našeho století. Avšaknezbytné kroky k jejímu vzniku byly učiněny až po přijetí Youngova plánu v roce 1930, jehožhlavním účelem bylo napomáhat likvidaci válečných reparací Německa, které na něj byly uvaleny po1. světové válce.

42

42

Období po 2. světové válce bylo ve znamení určité stagnace v činnosti banky. V roce 1944 sekonala v Bretton-Woods Mezinárodní měnová konference, která dala podnět ke vzniku dalšíchmezinárodních finančních institucí. V té době bylo zvažováno zrušení BIS, většinu jejích funkcípřevzal Mezinárodní měnový fond. BIS byla nakonec zachována, protože úkoly, které plní jsouspecifické, zaměřené regionálně a pravidelné schůzky guvernérů centrálních bank jsou důležité proposuzování mezinárodní měnové a finanční situace. V druhé polovině 20. stol. se BIS podílela na mnoha finančních operacích a usnadňovala tak snazšía lepší fungování světového měnového a finančního systému. Prováděla kompenzační zúčtování mezistáty Evropy v rámci Marshallova plánu. Po válce sloužila jako agent a zplnomocněnec pro OEEC(Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci) a později pro OECD (Organizaci prohospodářskou spolupráci a rozvoj). V 60. letech vystupovala jako zprostředkovatel centrálních bankpři prodeji jejich zlatých rezerv (centrální banky nesměly až do roku 1978 přímo nakupovat čiprodávat zlato za tržní cenu). V 70. letech se podílela na operacích zaměřených na udržení stabilityměnových kurzů členů Evropského společenství. Od r. 1986 plnila také funkci clearingové banky protransakce mezi centrálními bankami v ECU a od r. 1990 koordinuje technickou pomoc centrálnímbankám zemí střední a východní Evropy.

Organizační struktura Banka se člení na tři odbory:1) Bankovní odbor (Banking Department) – v čele Robert D Sleeper. Zabývá se vlastní operativní činností banky.2) Měnový a ekonomický odbor (Monetary and Economic Department) – v čele William R White. Hlavní činností je zpracovávat analýzy a provádět výzkum.3) Generální sekretariát (General Secretariat) – v čele Gunter D Baer. Zaštiťuje činnost banky administrativou. Počet zaměstnanců BIS nyní dosahuje 500 z 35 zemí.

Orgány banky Hlavními orgány BIS je valná hromada (či valné shromáždění) a správní rada. Kromě nich vznikloběhem letité činnosti banky velké množství specializovaných komisí či výborů. Předsedou Institutufinanční stability byl nově zvolen Josef Tošovský.

Valná hromadaValná hromadaValná hromadaValná hromada je nejvyšším orgánem banky, je svolávána každoročně, obvykle druhépondělí v červnu. Kromě řádného zasedání valné hromady se může kdykoli konat také mimořádnézasedání na základě svolání správní radou. Hlavními úkoly valné hromady je schválení výroční zprávy a závěrečné bilance a rozhodnutí orozdělení zisku (tzn. o přídělech do fondů, o výši dividend). Vlastnictví akcií samo o sobě nezakládáprávo účasti a hlasování na valné hromadě. Právo hlasovat na valné hromadě mají pouze centrálníbanky (příp. jejich zástupci), které upsaly akcie. Pokud ovšem centrální banka nemá zájem o výkontohoto práva, může souhlasit s tím, aby ho místo ní vykonávala jiná finanční instituce dané zemějmenovaná správní radou.

Řídícím orgánem je správní radasprávní radasprávní radasprávní rada, jejímž předsedou je v současnosti guvernér Švédskékrálovské banky Urban Bäckström. Na rozdíl od valného shromáždění se schází jednou do měsíce.Rozhoduje prostou většinou hlasů o vydávání směrnic. V současnosti má správní rada 17 členů:- předseda a prezident BIS volení správní radou. Tyto dvě funkce jsou ale již od roku 1948 zastávány vždy jen jednou osobou.- pět guvernérů centrálních bank zakládajících zemí (Belgie, Francie, Německo, Itálie a- Velká Británie)

43

43

- guvernéři dalších (max 9) centrálních bank. V současnosti jsou členy správní rady guvernéřiz Kanady, Japonska, Holandska, Švýcarska a Švédska.

- předseda správní rady amerického Federal Reserves System (Alan Greenspan)- další členové (neguvernéři)Další povinností správní rady je jmenovat generálního managera (Andrew Crockett) a ostatníčleny vedení.

9. Funkce BIS BIS naplňuje svůj mandát tím, že slouží převážně jako:a) fórum pro podněcování diskusí, čímž usnadňuje spolupráci mezi centrálními bankami a vytváří příznivé podmínky pro mezinárodní finanční operace. Guvernéři a vysocí úředníci centrálních bank se pravidelně setkávají v Basileji a po dlouhou dobuje stabilita mezinárodního měnového a finančního systému hlavním tématem jejich jednání. Běhemčinnosti banky vznikly pod jejím vedením velké množství komisí a výborů, které se zaměřily naurčitou oblast ze širokého spektra služeb, které banka poskytuje, např. na sledování a analýzyfinančního trhu, na bankovní dohled, na systém plateb a vyrovnání, apod. BIS také napomáhá činnosti jak regionálních politických uskupení (např. SADC – SouthernAfrican Development Community) tak i specializovaných organizací centrálních bank (např.SEANZA – Central Banks of South East Asia, New Zealand and Australia) tím, že pořádá společnésemináře odborníků z těchto institucí. Banka je také spolu s IBRD, EBRD, IMF, OECD a WTO členem Spojeného vídeňského instutu,který nabízí školící kurzy převážně pro úředníky centrálních bank, jejichž ekonomiky byly centrálněplánovány.b) banka centrálních bank – jejich hlavní protějšek ve finančních transakcích. Bankovní odbor provádí širokou škálu bankovních operací a je tak nápomocen centrálním bankámpři vedení a správě jejich zahraničních rezerv. Podle článku 19 Statutu BIS musí být její činnost ve shodě s monetární politikou centrálních bankjednotlivých zemí. Banka v rámci této své funkce smí např.:- nakupovat a prodávat zlato, zahraniční měny a cenné papíry na vlastní účet nebo na účet centrálních bank,- poskytovat centrálním bankám úvěry,- otevírat běžné a depozitivní účty u centrálních bank a přijímat na ně vklady,- přijímat k deponování zlato centrálních bank a u nich zlato deponovat,- eskontovat a reeslpmtpvat směnky, šeky a jiné krátkodobé cenné papíry. K tomu, aby BIS mohla tuto činnost provádět, potřebuje velké množství finančních zdrojů. Tyzískala upsáním svých akcií, ale také z cizích zdrojů. Těmi jsou peněžní depozita tvořené vklady naviděnou, vklady s výpovědní lhůtou nebo termínovanými vklady nebo depozita ve zlatě. V současnostmá okolo 120 centrálních bank a finančních institucí z celého světa svévklady v BIS. Jejich celková částka dosahovala na konci března r. 2000 USD 128 mld.,což představujepřibližně 7% světových devizových rezerv. BIS ale nesmí vlastnit nemovitosti, poskytovat úvěry vládám, otevírat vládám běžné účty aemitovat cenné papíry splatné na požádání. Banka obvykle neposkytuje své služby běžné bankovníklientele (tj. soukromému sektoru). Pokud by ovšem by ovšem BIS chtěla provádět bankovní operacepro tyto subjekty, nesmí mít centrální banka příslušné země námitky.c) centrum pro ekonomický a měnový výzkum Měnový a ekonomický odbor řídí výzkum zaměřený na měnové a finanční otázky. Dále spravujestatistickou databázi, kam mají automatický přístup všechny banky přispívající informacemi do tétodatabáze.

44

44

d) zprostředkovatel či zplnomocněnec při mezinárodních finančních operacích nebo jednáních. Jak již bylo uvedeno, původním posláním BIS bylo pomoci centrálních bankám koordinovat příjmya platby, které vznikaly v souvislosti s německými válečnými reparacemi.V minulosti BIS zastávala častokrát funkci zplnomocněnce, finančního jednatele nebo ukládacíhomísta v souvislosti s velkým množstvím uzavíraných mezinárodních dohod o půjčkách.V 90. letech přibyla BIS další funkce v souvislosti s restrukturalizací zahraničního dluhu Brazílie astejný problém řešila banka v Peru v r. 1997. Kromě těchto funkcí BIS dále poskytuje velmi významnou informativní a konzultační činnost azabývá se také studijní činností, do které spadá provádění různých výkumů, odborných studií aexpertíz.

Závěr Přestože BIS neni tak světově známou organizací jako například Mezinárodní měnový fond čisvětová banka, plní nezastupitelnou roli na finančním a měnovém poli a přispívá k jeho stabilitě.Někomu by se mohlo zdát, že BIS není organizací potřebnou. Avšak právě proto, že funkce BIS jsounatolik specificke a regionální, napomáhá činnosti a fungování velkých světových organizací adovoluje jim věnovat se globálním problémům finančního světa.

Použitá literatura:Doc. Ing. Jana Marková, CSc.: Mezinárodní měnové instituceinternetová stránka BIS: www.bis.org

45

45

CARICOMCARIBBEAN COMMUNITY AND COMMON MARKET

( Karibské společenství a Společný trh )

Hlavní sídlo vrchního velitelství : Georgetown ( Guyana )10. Generální tajemník : Edwin W. Carrington

11. 12.

Události vedoucí ke vzniku Společného trhu

V 80. letech čelily členské země CARICOMU problémům typickým pro mnoho rozvojovýchspolečností . Vysoká míra porodnosti, nezaměstnanost a nekvalifikovaná pracovní síla, špatnáinfrastruktura, omezená platební bilance, nedostatečné úspory domácností znemožňovalydosáhnout rozvojových cílů. Navíc členové CARICOMU nebyli schopni vyrábět vícekapitálových statků a základních spotřebitelských statků, nutných pro rozvoj. Byli nuceni spoléhatse na dovoz základního zboží a následkem bylo, že cíle byly podřízeny řešení těchto problémů azískávání prostředků k financování dovozu.

Od roku 1981 byla přísně omezena schopnost členů CARICOMU zvýšit potřebný kapitál rozvojemexportu v důsledku malé různorodosti exportů a nedostatečnou spolehlivostí na hlavní statky aslužby, které byly extrémně citlivé na změnu poptávky, nabídky a ceny v mezinárodně politickémhospodářství.V pozdních 80. letech bylo nutné vytvořit v rámci spolupráce mezi regiony atmosféru přispívajícík překonání handicapů malých trhů, hospodářské roztříštěnosti a závislosti na vnějších podmínkách.Cíle CARICOMU byly navrženy tak, aby sloužily jako katalyzátor pro trvalý růst , vzaly v úvahu expanzitrhu, harmonizovaly výrobní strategie a přispívaly k rozvoji úspor z rozšířené výroby. Od integrace seočekávala podpora průmyslového růstu, vyloučení přebytečných výrobních kapacit ve výrobním sektoru apovzbuzení investic do nových sektorů rozšířeného trhu. Cíle měly zabezpečit rovnoměrný růst, malounezaměstnanost, lepší životní úroveň a optimální využívání dosažitelných lidských a přírodních zdrojů.

Pozadí vzniku

Po vzoru Evropského hospodářského společenství (EHS) se mnoho národůspojovalo do oblastních organizací. První krok k založení oblastního Karibskéhospolečenství udělal v lednu 1962 svým projevem Erik Williams, dřívější premiér aprvní hlava státu nezávislého Trinidadu a Tobaga. V červenci roku 1965podepsaly Antigua a Barbuda, Barbados a Guyana smlouvu tzv. Dickensovazálivu, která ustanovovala Karibské sdružení volného obchodu (CARIFTA).

Roku 1968 byla smlouvou Svatého Jiří CARIFTA rozšířena o Anquillu, Dominiku, Grenadu,Jamajku, Ostrovy sv. Krištofa a Nevis, Sv. Lucii, Montserrat, Sv. Vincence a Grenadiny aTrinidad a Tobago.

Ačkoli byla ustanovena zóna volného obchodu, CARIFTA neučinila opatření pro volný pohybpráce a kapitálu a pro koordinaci zemědělské, průmyslové a zahraniční politiky.

Během pěti let došlo k velmi malému pokroku, proto se objevovaly další požadavky na vytvořeníoblastní integrované jednotky. Roku 1970 vydali ekonomové hlášení v němž stálo, že vytvořenízóny volného obchodu nebylo dostačující pro získání plných výhod z regionální integrace. Tovedlo k vytvoření současné struktury CARICOMU.

Založení

Smlouva zakládající CARICOM (Carribean Community and Common Market ) byla podepsánaministerskými předsedy států bývalé CARIFTY a to : Barbadosu, Guyany, Jamajky a Trinidadu a

46

46

Tobaga v městě Chaguaramas (v Tobagu) dne 4. července 1973, aby nahradila její neefektivnístrukturu. V platnost vstoupila 1. srpna 1973.

Dne 17. dubna 1974 podepsalo Chaguaramskou smlouvu dalších šest méně rozvinutých států,členů bývalé CARIFTY – Belize, Dominika, Grenada, Sv. Lucie, Sv. Vincenc a Grenadina aMontserrat. Pro tyto země začala smlouva platit od 1.května 1974.

Antigua souhlasila se členstvím 4. července 1974 a Společenství států Sv. Krištof-Nevis-Anquilla26. července 1974. Bahamy podepsaly smlouvu 4. července 1983 a staly se tak třináctým členemKaribského společenství, ale ne členem Společného trhu. Surinam přistoupil na členství 4.července 1995 a Haiti se staly prozatímním členem 4. července 1997.

Funkce

Karibské společenství má tři okruhy aktivit:1) Hospodářská integrace založená na společném oblastním trhu (v tom CARICOM nahradilCARIFTU)2) Spolupráce v neekonomických oblastech a vykonávání určitých veřejných služeb (tzn. oblastkultury, vzdělání, zdraví, turistiky, dopravy)3) Koordinace zahraniční a obranné politiky nezávislých členských států

Ačkoli oblastní společný trh je integrovaná část opatření přijatých Společenstvím, má zcela samostatnouprávní a soudní subjektivitu.

Společný trh:1) Sjednocení externího cla (common external tariff) a jednotná obranná politika ( Commonprotective policy) a progresivní spolupráce externích obchodních politik2) Přijetí Plánu shody finančních podpor průmyslu3) Opatření proti dvojímu zdanění mezi členskými zeměmi4) Spolupráce hospodářských politik a rozvojového plánování5) Speciální režiím pro méně rozvinuté země Společenství

Tržní integrační mechanismus:CARICOM se snaží dosáhnout integrace pomocí tržních sil. Společný trh byl ustanoven, aby podporovalobchod uvnitř regionů , čehož se dosáhne pomocí liberalizace obchodu, při odstranění cel, licenčníchopatření, kvót a ostatních tarifních i netarifních bariér obchodu; tzv. Prvotních pravidel (The Rules ofOrigin); obchodních opatření, jako je Tržní zemědělský protokol (Agriculture Marketing Protocol) aSmlouva o oleji a tucích (Oils and Fats Agreement)

Společný trh obsahuje řadu mechanismů, důležitých pro liberální obchod, které zahrnují vyloučenídodatečných oblastních vývozních cel, odstranění kvantitativních omezení při oblastních vývozech,povolení volného přechodu výrobků členských států a vyloučení kvantitativních omezení dováženého zboží.Článek 28 Chaguaramské smlouvy povoluje používání kvantitativních omezení, jestliže člen má problémyspojené s platební bilanci. Nicméně kvůli využívání této věty Guyanou a Jamajkou roku 1977 anásledujících ekonomických problémech, kterým vystavily členy CARICOMU, došlo k odstranění tohotoopatření roku 1977.„The Rules of Origin“ zakládala podmínky volitelnosti regionálních výrobků tak, aby mohly býtpovažovány za výrobky pocházející ze Společného trhu a opravňovány k preferenčnímu zacházení. Roku1986 byl přijat nový soubor „The Rules of Origin“, který podporoval růst spotřeby regionálních výrobků apodporoval zaměstnanost, investice a úspory valut.

Chaguaramská smlouva nařizuje postupné zavádění CET (Common external tariff) a CPP (Commonprotective policy). CET stimulovalo výrobu uložením nízkých cel na kapitálové statky a průmyslovésuroviny a vyšších cel na hotové výrobky. CPP standardizovala kvantitativní omezení na ochranuspecifických regionálních průmyslových sektorů. Dohromady CET a CPP, spolu s liberalizacíintraregionálního obchodu měly stimulovat k vzájemným investicím a obchodu mezi členy. Ve skutečnostitoho nebylo dosaženo v pozdních 80. letech kvůli problémům v zavádění CPP a vylučování zboží z CET.

Tržní zemědělský protokol (Agriculture Marketing Protocol) a Smlouva o oleji a tucích (Oils and FatsAgreement) řídí obchod uvnitř regionů přes určité nákupní a prodejní shody v pevných cenách,vyplývajících z nedostatku nebo přebytku v CARICOMU.

47

47

CARICOM má také zaručený tržní plán, v jehož rámci za určitých okolností Jamajka, Barbados aTrinidad a Tobago nakupují fixní množství zemědělských produktů od ostatních členů.

Mechanismus spolupráce v tržním hospodářství a ve výrobě:Spojení regionálních činností v tržním hospodářství a ve výrobě je považováno za hlavní prostředekspolupráce a kontroly produkce každého člena , aby se předešlo škodám u ostatních členů nebo v celémregionu. Uspořádání politik má povzbuzovat specializaci a doplňkovou výrobu. Důležitým mechanismemv tomto ohledu je regionální průmyslové programování, zaměřené na podporu specializace a hospodářskérůznorodosti a vyloučení zdvojeného investování. Ačkoli průmyslové regionální plánování bylo zvažovánouž na rok 1973, konkrétní akce nebyly započaty až do roku 1985 s doplněním první fáze regionálníprůmyslového plánování.Z 35 původních projektů bylo jen 23 identifikováno jako proveditelných a jen 16 jich bylo provedeno doroku 1986.Příbuzné zemědělské programy umožňovaly spojené úsilí k rozšiřování tržního hospodářství, výzkumu avývoje v oblasti služeb, což snižovalo náklady na jednotku produkce a zvyšovalo kvalitu a zisk.Hlavní nástrojem CARICOMU v oblasti zemědělského vývoje je Strategie pro místní potravinářství avýživu. Strategie identifikuje priority regionálního přístupu k zemědělské samostatnosti. Proto bylo roku1976 zřízeno Karibské společenství pro výživu a stalo se hlavním nástrojem plánování.Také doprava je nepostradatelná pro účinný obchod a podporu vývozu, což se váže k West Indies ShippingCorporation (WISCO), která poskytuje služby všem karibským národům.Letecká doprava byla v pozdních 80. letech neadekvátní pro nedostatek spolupráce mezi existujícímiaeroliniemi. Jejich standardizace byla nezbytná pro zlepšení služeb a snížení nákladů.Turistika je velice důležitá pro Karibik. Snižuje nezaměstnanost, poskytuje valuty, povzbuzuje výrobu zbožía služeb orientovaných na turisty a podporuje rozvoj základní infrastruktury.

Mechanismus finanční spolupráce:V rámci finanční spolupráce se CARICOM pokouší splnit záměry ekonomické integrace usnadněním platebv intraregionálním obchodu a mobilizování investičních fondů pro výrobní sektory hospodářství.Karibská rozvojová banka (CEB) přispívá k rozvoji regionů poskytováním nízko úročených úvěrů naprojekty a integrační plány.

Funkční spolupráce:Chaguaramská smlouva požadovala koordinaci také v neekonomických oblastech.Struktura CARICOMU dostala v této oblasti pevnou formu a zahrnuje spolupráci v meteorologickýchslužbách a v pojištění proti cyklonům a vichřicím, ve službách v oblasti zdraví a výživy, technické pomoci,vzdělání a přípravy na zaměstnání, rozhlasu, periodik, kultury a jazyka, sociálního zabezpečení, vědy atechnologie, harmonizace práva a právních systémů v CARICOMU. Tato spolupráce dosáhla výsledků vezdokonalování služeb členských zemí (hlavně těch menších) a snižování nákladů díky podnikům sespolečnou majetkovou účastí.Také oblastní universita a systémy zdraví a výživy jsou příklady úspěšně fungující spolupráce.

Spolupráce v obranné a zahraniční politice:Konference předsedů vlád a Stálé výbory ministrů zahraničí a ministrů pro obrannou politiku jsouodpovědny za koordinaci obrany a zahraniční politiky zemí, za zvýšení jejich mezinárodní síly v oblastiuzavírání obchodů.

Členství

Členské země CARICOMU: Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Dominika, Granada, Guyana,Jamajka, Montserrat, Sv. Krištof a Nevis, Sv. Lucie, Sv. Vincenc a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago.V červenci 1991 bylo poskytnuto členství v Karibském společenství Britským panenským ostrovům aostrovům Turks a Caicos , v červenci 1998 Anquille.

Struktura

Chaguaramská smlouva (smlouva zakládající Karibské společenství) je doplňována nařízením o svobodnémtrhu a hospodářství CARICOMU, o efektivnosti přijímaných rozhodnutí a jejich vykonávání.Toto doplňování je prováděno sérií tzv. Protokolů.

48

48

Protokol I. ze 4. července 1997, kdy vstoupil dočasně v platnost, restrukturalizuje orgány a instituceSpolečenství a předefinovává jejich funkční vztahy za účelem zlepšení účasti v integračních procesech.

Současná struktura Společenství:! Konference předsedů vlád (The Conference of Heads of Government)Je nejvyšším orgánem Společenství a je především zodpovědná za opatření týkající se politického řízeníSpolečenství. Dále je zodpovědná za tvorbu rozhodnutí v oblasti smluv a vztahů mezi Společenstvím amezinárodními organizacemi a státy. Každý člen má jeden hlas a je požadována jednomyslná shoda přijetílegislativních rozhodnutí nebo k tvorbě politických doporučení.! Rada ministrů (The Council )Je druhým největším orgánem CARICOMU a hlavním článkem regionálního Společného trhu.Každého člena zastupuje jeden reprezentující ministr. Tento orgán je zodpovědný za vývoj veSpolečenství v oblasti strategického plánování a koordinace v oblastech ekonomické integrace,funkční spolupráce a vztahů s okolím. Rovněž opatření týkající se financování výdajůSpolečenství je úkolem Rady ministrů. Rozhodnutí musí být přijata jednomyslně, s menšímivýjimkami. Rada podává návrhy Konferenci předsedů vlád pro dosažení efektivního vývoje.! Rada pro obchod a ekonomický vývoj (The Council for Trade and Economic Developement –COTED)Podporuje obchod a hospodářský vývoj Společenství a dohlíží na vývoj CARICOMU, Společnéhotrhu a hospodářství.! Rada pro zahraničí a vztahy (The Council for Foreign and Community Relations) Ovlivňuje vztahy mezi Společenstvím, mezinárodními organizacemi a třetími státy.! Rada pro lidský a sociální rozvoj (The Council for Human and Social Developement – COHSOD)! Rada pro finance a plánování (The Council for Finance and Planning – COFAP)Usměrňuje hospodářskou a finanční politiku a monetární integraci členských států

Na rozdíl od EHS má každý člen CARICOMU právo veta.

Ke CARICOMU jsou dále navíc nezávisle přidruženy následující instituce:

• Karibská rozvojová banka (CDB)• Karibská zkušební rada (The Carribean Examinations Council)• Rada zákonné výchovy (The Council of Legal Education)• Guayanská universita (The University of Guyana)• Karibská meteorologická rada (The Carribean Meteorogical Council)• Karibské potravinářské společenstvím (The Carribean Food Corporation)• Regionální rada lodní dopravy (The Regional Shipping Council)• Karibská podnik pro tržní podnikání (The Carribean Marketing Enterprise)• Spojená poradenská skupina (The Joint Consultative Group)

Stručné zhodnocení integračních snah:Jednou metodou ohodnocení snahy CARICOMU o integraci je v pohledu na její tři hlavní cíle:

- koordinace obrany a zahraniční politiky- funkční spolupráce- hospodářská a obchodní spolupráce

V pozdních 80. letech byly určité výsledky dosaženy v koordinaci obrany a zahraniční politiky.Solidarita Karibských zemí v oblasti regionálního zabezpečení a územní integrity posílilavyjednávací pozici CARICOMU při jednání s místními národy a na mezinárodních fórech. Aleobecné zájmy vždy zastiňovaly oblastní zájmy a oblastní ideologický pluralizmus a často drastickézměny ve vládě zraňovaly koordinační postupy kvůli biletarismu a polarizaci zájmů.Funkční spolupráce zlepšila díky úspěšné oblastní letecké dopravě, vzdělání a zdravotnímsystémům. Mnoho pozorovatel argumentovalo, že CARICOM by se měl spíše soustředit na řešeníproblémů, než na snahu o expanzi.

49

49

Hospodářská a obchodní situace se také zlepšila. Příkladem jsou schopnosti CARICOMUmobilizovat velkou část externího kapitálu k získání většího přístupu na trhy třetích zemí,usnadnění transferu financí na její členy a dosažení vstupu na mezinárodní trhy.Nicméně zůstaly dva nápadné nedostatky:1) neschopnost dosáhnout významnějších užitků při využívání lidských a přírodních zdrojů2) neschopnost formulovat společnou politiku zahraničních investicOba tyto nedostatky mají význam pro dlouhodobý rozvoj a samostatnost.

Od svého začátku zažívá CARICOM souvislé krize. Ty se vyskytovaly na takovém stupni, žemnoho pozorovatelů vztahovalo tuto situaci k přírodním podmínkám v součinnosti s postavenímrozvojových zemí, zvláště ve světle zahraničního dluhu a sevřeného obchodu. Od roku 1987vykazovali experti mírný optimismus, obchod se vyznačoval mírnou pružností a udržoval sedialog mezi regiony.

Zdroj:http://search.msn.com/results.asp?q=CARICOM&co=15&RS=CHECKED&FORM=SMCB&ba=0&v=1&un=doc

50

50

Spolupráce v jižní Asii

13. Regionální spolupráce v jižní AsiiSAARC (South Asian Association for Regional

Cooperation)Sídlo: Kathmandu (Nepal)

Vznik: Tato instituce byla založena 2. 8. 1983 v New Delhi (Indie) sedmi jihoasijskými státy.Formálně vznikla na první vrcholné konferenci v Dhace (Bangladéš) dne 8. 12. 1985.

Cíl: Spolupráce v oblasti hospodářské, technické a kulturní; politická integrace se nepředpokládá.

Členové: celkem 7 členů: Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepal, Pákistán a Srí Lanka (celkemasi 1,2 mld. obyvatel).

Orgány: Konference na nejvyšší úrovni (jedenkrát za rok) přijímá rozhodnutí na nejvyšší úrovni.Dalším orgánem je Rada ministrů (zahraničí), která zasedá dvakrát ročně a formuluje cílespolečenství. Stálý výbor stanovuje priority při výběru projektů, koordinuj program a modalityfinancování. Sekretariát má jednoho generálního tajemníka (Krishna Kant Bhargava – Indie).

Činnost: Vyloučením politických otázek z Akčního programu chce SAARC prosadit pokrokv oblasti zemědělství (řídící země: Bangladéš), agrárního rozvoje (Srí Lanka), dopravy (Maledivy),komunikace (Pákistán a Bhútán), meteorologie (Indie), zdravotnictví a demografie (Nepal), sportu,kultury a umění (Indie), jakož i vědy a techniky (Pákistán). Krátkodobě má být organizovánavýměna informací o dosavadních zkušenostech jednotlivých zemí, současném vzdělávání, jakož isemináře, výměna expertů a společné technické studie. Dlouhodobě mají být institucionalizoványúspěšné programy prostřednictvím infrastruktury.

V závěrečném prohlášení 8. vrcholné konference v New Delhi (Indie) z května 1995 se posilujezodpovědnost členských zemí za řešení problémů bídy podle možnosti do roku 2000 a potírání všechforem přeshraničního terorismu. Ministři zahraničí se současně dohodli na tom, aby vstoupilav platnost preferenční obchodní zóna.

Budoucnost SAARC zůstává problematická. V důsledku politických protikladů – především meziIndií a Pákistánem – jakož i velké nerovnováhy mezi malými zeměmi jako Bhutan a Maledivy akolosem Indií nebyl možný podobný vývoj v ekonomické oblasti jako v rámci ASEAN.

Preferenční obchodní zónaSAPTA (South Asian Preferential Trade Agreement)

Jihoasijská preferenční dohoda, která byla schválena na vrcholné konferenci v Dhace v roce 1993 avstoupila v platnost dne 7.2. 1995, předpokládá především celní zvýhodnění v obchodě mezi zeměmiSAARC. Všichni členové projevili připravenost snížit cla pro určitou část zboží. Indie v tomto směrurozhodla a snížení cel u 106 výrobků, Pákistán u 35, Srí Lanka u 31, Maledivy u 17, Nepal u 14,Bangladéš u 12 a Bhútán u 7.

Smíšená expertní komise má prozkoumat možnosti přeměny SAPTA v zónu volného obchodu –SAFTA (South Asian Free Trade Area) a odstranění všech celních omezení mezi členskými zeměmi.

51

51

Asijsko – pacifická spolupráceAPEC (Asia – Pacific Economic Cooperation)

Sídlo: Singapur

Internet: http://www.apecsec.org.sg

Vznik: na konferenci ministrů zahraničí a obchodu 12 států pacifického regionu v Canberre(Austrálie), která se konala od 4. do 7. listopadu 1989.

Cíl: Liberalizace multilaterálního obchodního systému, tj. obchodních vztahů včetně výměnytechnologií a bezbariérové investiční činnosti v rámci regionu. Konečným cílem je zóna volnéhoobchodu do roku 2020.

Ćlenové: celkem 21 členů: Čína, Japonsko, 4 NIZ 1. generace (Singapur, Hongkong, Tchajwan,Jižní Korea), 4 NIZ 2. generace (Indonésie, Filipíny, Thajsko, Malajsie), Brunej, Papua – NováGuinea, Vietnam,Austrálie, Nový Zéland, NAFTA (USA, Kanada, Mexiko), Peru , Chile, Rusko.

Hlavní orgány: Neformální vrcholné setkání hlav států a šéfů vlád, výroční konference ministrůzahraničí a hospodářství jakož i ministrů financí, telekomunikací a dalších resortů. Kroměuvedených orgánů pracují Stálé výbory a Poradní grémia. Sekretariát, který byl zřízen v roce 1993řídí výkonný ředitel Timothy Hannah (Nový Zéland).

Vývoj: APEC je regionální fórum nikoli regionální organizace. Závěry jsou činěny na základěkonsensu členských zemí. Tyto se zabývají v 10 okruzích a mnoha výborech kromě jiného výstavbouinfrastruktury a jejím regionálním rozvětvením, pravidly transferu technologií, liberalizací obchodu ainvestic, podporou středního stavu a vzděláním. Hlavy států se šéfové vlád se dohodli na svémdruhém vrcholném setkání v Bogoru (Indonésie) 15. listopadu 1994 v zásadě na vytvoření zónyvolného obchodu do roku 2020 ( pro průmyslové země APEC např. USA a Japonsko už od roku2010).

Na 3. summitu v Osace (Japonsko) byl 19. 11. 1995 schválen Akční plán z Osaky, který obsahujepřes 100 konkrétních kroků v 151 obchodních oblastech. Na 4. summitu v Manile (Filipíny) 24. až25. 12. 1996 stanovily členské země vytvoření zóny volného obchodu do roku 2020. Předložilysoučasně plány liberalizačních kroků – Akční plán z Manily. Největší pokrok v tomto směru plánujíHongkong, Singapur a Nový Zéland: odstranění všech dovozních cel do roku 2010. Čína přislíbilasnížit svůj průměrný celní tarif přibližně o 15 %. Proces postupného otevírání trhu začal 1.1.1997.Na 5. summitu ve Vancouveru (Kanada) od 20. do 25. 11. 1997 došlo k dohodě a začátkuodbourávání cel v rámci společenství od 1.1.1999 v 9 oblastech: ekologické produkty a služby, rybívýrobky, lesní produkty, zdravotnické přístroje, v telekomunikacích, u energií, chemikálií, hračekjakož i drahého kamení a šperků. V rámci 6. summitu v Kuala Lumpuru (Malajsie) ve dnech 17. až18. 11. 1998 bylo uskutečněno přijetí Peru, Ruska a Vietnamu do APEC. Účastníci přislíbili, žebudou společně usilovat o řešení hospodářské krize v jihovýchodní Asii; nedohodli se však nakonkrétních akcích. Další kroky při společném odbourávání cel nebyly dosaženy. 7. summit se konalv září 1999 v Aucklandu (Nový Zéland). Summit zdůraznil, že klíčovým úkolem APEC je reagovatna současnou finanční krizi a podnítit růst a investice v regionu. Především je důležité udělat pokrokv liberalizaci obchodu a investic a posílit institucionální stránku a lidské zdroje. Současně jde také oposílení trhů a rozšíření podpory APECu .

Významnou součástí činnosti APECu je rovněž aktuální reforma řízení. Proces přehodnocováníorganizační struktury začal v roce 1998 a už došlo k dohodě o určitých reformách. Tento proces budepokračovat, aby struktura a řízení umožnily lepší integraci činnosti APEC a efektivnější vynaloženízdrojů. Přehodnocení bude ukončeno v roce 1999 a opatření budou uskutečněna v roce 2000.

52

52

Summit Evropa – AsieASEM (Asia – Europe Meeting)

ASEM je neformální setkání hlav států a šéfů vlád, jakož i ministrů zahraničí, hospodářství a financí7 zemí ASEAN (bez Laosu a Myanmaru) plus Číny, Japonska a Jižní Koreje a 15 členských státůEU.

Cílem ASEM je podpora obchodu a investic, vytvoření politického dialogu jakož i vytvoření asijsko-evropských institucí (např. Centrum pro ekologické technologie nedaleko Bangkoku v Thajsku).

1. až 2. března 1996 se konalo v Bangkoku první neformální setkání ASEM 25 hlav států a šéfůvlád EU a regionu východní a jihovýchodní Asie (země ASEAN, Čína, Japonsko a Jižní Korea).Obchod mezi oběma regiony dosáhl v roce 1995 objemu asi 370 mld. DM a byl tak vyšší než objemobchodu mezi EU a USA. Evropa investovala ve východoasijském regionu v letech 1973-1993 asi2,5 mld. USD, což bylo méně než jedna polovina investic USA a Japonska v tomto regionu. V roce1970 činil podíl EU na asijských dovozech 25 % a v roce 1995 už jenom 15 %.

Druhá vrcholná konference 25 států ASEM a zástupců Komise EU se konala od 2. do 4. května 1998v Londýně ve znamení finanční a hospodářské krize v jihovýchodní Asii. Účastníci potvrdilisolidaritu s postiženými státy. Hospodářské potíže mohou být překonány jedině prostřednictvímzásadní reformy a posílení bankovního a finančního sektoru v těchto státech a další liberalizace trhů.Mezinárodní úsilí k překonání krize má být realizováno v rámci MMF a IBRD. Účastníci uzavřelidvě dohody k současné investiční podpoře a odbourávání obchodních omezení. S výhradamiJaponska a SRN schválili zřízení pomocného fondu (ASEM Trust Fund), který má pomáhatpostiženým zemím (Čína, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Jižní Korea, Thajsko a Vietnam) při řešeníproblémů bídy a nezaměstnanosti.

Třetí vrcholná schůzka ASEM se bude konat v roce 2000 v Soulu (Jižní Korea).

53

53

SADCSouthern African Development Community

Jihoafrické rozvojové společenství

HISTORIE

Jihoafrické rozvojové společenství (SADC), dříve známa pod jménem the Southern African DevelopmentCoordination Conference (SADCC), vznikla na základě kladných zkušeností z těsnější spolupráce mezi lidmi avládami jižní Afriky.

V květnu 1979 se v Gaborone (Botswana) sešli ministři zahraničních věcí, aby projednali budoucí ekonomickouspolupráci. Tehdy se dohodli na uspořádání mezinárodní konference v Arushe (Tanzanie), na které representantivlád a mezinárodních organizací celého světa diskutovali o spolupráci v jižní části Afriky. Výsledkem těchtojednání bylo 1. března 1980 prohlášení devítí vedoucích jihoafrických států (Angola, Botswana, Lesotho,Malawi, Mozambik, Swaziland, Tanzanie, Zambie a Zimbabwe) vyvíjet činnosti zaměřené na ekonomickouliberalizaci a integraci národních ekonomik.

V roce 1990 a 1994 se k Lusacké deklaraci (the Lusaka Declaration) připojila Namibie a Jihoafrická republika.

Koncem osmdesátých let již bylo zřejmé, že fungující de facto mezinárodní organizaci je třeba podložit smluvněnebo jinými právnímy instrumenty.

V roce 1989 na sumitu hlav států a vlád konajícím se v Harare (Zimbabwe) bylo rozhodnuto „vytvořit vhodnýprávní statut“, zajištěný nejlépe smlouvou, dohodou nebo chartou. Po třech letech příprav a konsultací podepsalihlavy států a vlád ve Windhoeku deklaraci a smlovu zakládající SADC.

SMLOUVA

Smlouva zakládající SADC byla podepsána ve Widhoeku v roce 1992. Tato smlouva je souborem dokumentů,podle kterých jednotlivé státy regionu spolupracují, harmonizují a racionalizují politiku a strategii dalšíhorozvoje.

Smlouva zavázala členské státy k dodržování hlavních zásad, kterými jsou: svrchovaná rovnost členských států;solidarita, mír a bezpečnost; lidská práva, demokracie a právní řád; a spravedlnost, rovnováha a společnýprospěch.

Rozhodnutí, celková politika a dohody, které byly učiněny pod záštitou SADC jsou právně závazné a organizacemá právní instrumenty k jejich vynucení. Smlouva stanoví, jak a podle čeho bude probíhat spolupráceve specifických oblastech.

Navíc mohou být na členské státy uvaleny sankce, pokud (i) trvale nesplňují podmínky uvedené ve smlouvě; (ii)realizují politiku, která podkopává hlavní zásady SADC; nebo (iii) jsou déle než rok v prodlení s placenímpříspěvků do fondů SADC z důvodů nezpůsobených přírodní katastrofou nebo neočekávanými okolnostmi, kteréby měly velký dopad na chod národních ekonomik. Uvalení sankcí je posuzováno vždy jednotlivě.

INSTITUCE SADC

Předsednictvo hlav států a vlád (The Summit of Heads of State or Government)Rada ministrů (Council of Ministers)Oborové výbory a komise (Sectoral Committees and Commissions)Stálá komise (Standing Committee of Officials)Národní kontaktní výbory (National Contact Points)Oborové kontaktní výbory (Sectoral Contact Points)Sekretariát (Secretariat)

54

54

Tribunál (Tribunal)Doplňkové instituce (Additional Institutions)

Předsednictvo hlav států a vlád (The Summit of Heads of State or Government):Toto Předsednictvo se skládá z hlav států nebo vlád jednotlivých členských států a je hlavním rozhodovatelem osměřování politiky SADC. Předsednictvo je dále zodpovědné za zakládání komisí, ostatních institucí a dalšíchvýborů podle potřeb organizace. V čele s předsedou, v současnosti mozambickým prezidentem Joaquim AlbertoChissanen, a místopředsedou Sam Nujomaou, presidentem Namibie, kteří jsou voleni na dohodnutou dobu,zasedá alespoň jednou ročně.

Rada ministrů (Council of Ministers):Rada se skládá z ministrů z každého členského státu, obvykle zodpovědného za státní plánování nebo finance.Hlavním úkolem je sledování a kontrola fungovánín a rozvoje SADC a zjišťování, zda je společná politikasprávně uplatňována. Rada dává doporučení v otázkách směřování politiky a schvaluje strategie a pracovníprogramy SADC. Jedna z hlavních úloh Rady ministrů je definování oborových oblastí spolupráce a rozloženízodpovědnosti při jejich koordinaci.

Oborové výbory a komise (Sectoral Committees and Commissions):SADC vytvořil komise a oborové výbory pro koordinaci spolupráce a integračních politik a plánů vevytvořených oborových oblastech. Vedení a kontrola těchto oblastí je svěřena jednotlivým členskýmstátům.

Stálá komise (Standing Committee of Officials):Stálý komisař jednotlivého členského státu často pochází z ministerstva odpovědného za ekonomické plánovánínebo finance. Stálá komise je technickým poradcem Rady ministrů..

Národní kontaktní výbory (National Contact Points):Tyto výbory jsou umístěny na jednotlivých ministerstvech a jejich úkolem jsou jednání s vládními organizacemi,zástupci firem nebo tiskem o věcech týkajících se SADC.

Sekretariát (Secretariat)Sekretariát je hlavním výkoným orgánem, je zodpovědný za strategické plánování a řízení programů, realizicirozhodnutí Předsednictva nebo Rady ministrů. Výkonný komisař stojísí v čele sekretariátu je hlavouadministrativy a representantem SADC.

Tribunál (Tribunal)Tribunál je soudní mocí SADC. Jeho rozhodnutí jsou konečná a zavazující.

STRUKTURA

Struktura organizace je rozdělena do každoročních zasedání Předsednictva hlav států a vlád, zasedání Radyministrů (2krát ročně) a počtu specialisovaných oborových úřadů, umístěných ve státech, které mají expertyv daných oblastech.

Zemědělství a přírodní bohatství (Botswana)Kultura (Mozambik)Zaměstnanost a práce (Zambie)Energie (Angola)Životní prostředí (Lesotho)Finance (JAR)Potraviny a výživa (Zimbabwe)Lidské zdroje (Swaziland)Průmysl a obchod (Tanzanie)Vnitrozemský rybolov, lov a lesnictví (Malawi)Dobytek a kontrola zvířecích nemocí (Botswana)Mořský rybolov a zdroje (Namibie)Těžba (Zambie)

55

55

Jihoafrické centrum pro kooperaci v agrárním výzkumu (Botswana)Jihoafrická komise dopravy a spojů (Mozambik)Turistika (Lesotho)

OSTATNÍ

29-30. listopad 2000 SADC/EU ministerská konference, Botswana

SADC HeadquartersPrivate Bag 0095Gaborone, BotswanaTelephone: (267) 351863Fax: (267) 372848Email: [email protected]

Prameny:www.sadc.int oficiální webová stránka SADCwww.sadcbankers.org komise guvernérů centrálních bank při SADCwww.sadc-online.com informační centrum SADC

mailto:[email protected]

http://www.sadc.int/

http://www.sadcbankers.org/

http://www.sadc-online.com/

Date post:	09-Sep-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	13 times
Download:	0 times

Instituce ve světové ekonomice - nb.vse.cznb.vse.cz/kse/soubory/ise_all.pdf · 1 Vysoká škola...

Documents