klikejOlaSm

Slyšeli jste o klubíčku

jak je kocour při hraní

zakutálel na cestičku

dobrodružných setkání?

Začalo to u babičky.

V košíku si hovělo.

Než si došla pro brejličky,

klubíčko jí zmizelo.

Kdo nevěří ať tam běží.

Klubíčko jde do světa.

Vyzná se v něm? Asi ztěží.

Vše si plete, popleta.

Kulaté ke kulatému?

Pojď si, míčku, se mnou hrát!

Hladké nejde k chlupatému,

já nejsem tvůj kamarád.

Klubíčko si pokoj nedá,

kamaráda musí mít.

Co to zkusit u medvěda,

ale jak ho probudit?

Pošimrat ho na čenichu,

zkusit na něm jehličku?

Kdepak medvěd! Usnul v tichu

na zeleném trávníčku.

Hází smyčku po jablíčku.

Nechce se ti do hraní?

Podobáš se trochu míčku.

Jak tě mám vzít do dlaní?

Červené jde k červenému!

Omyl, milé klubíčko!

Obracíš se k nepravému.

Já jsem přece – jablíčko!

Klubíčko si neví rady,

nikdo si s ním nehraje.

S kým se má dát dohromady?

S vodou? Kdo ví jaká vlastně je?

Voda umí dělat kola.

Ale klubko není míč.

Pomoci se nedovolá….

Od vody kde radši pryč.

Dále smutně putovalo

opuštěné klubíčko.

Rádo by si s tebou hrálo,

velká modrá čepičko.

Ale kdepak, bojí se tě,

připadáš mu hrozivá.

Je to hrozné na tom světě,

když je duše bázlivá.

Začalo to u babičky.

Tam to také skončilo.

Přes kopečky, přes loužičky,

klubíčko se vrátilo.

A co dále? Jak to přečká?

To je konec klubíčka?

Dvě ponožky pro dědečka

upletla z něj babička.