Kniha jedů

Datura stramonium L. - durman obecný Než v ní zalistujeme, pokusíme se představit autora, což není snadné. Abú Bakr Ahmad ben Alí ben Vachšíja an-Nabátí žil v Bagdádu někdy v 9. století a zřejmě nebyl Arab, jak napovídá konec jeho jména. Nicméně arabsky psal. Za jeho nejznámější dílo platil tehdy spis pojednávající o zemědělství Nabatejců, obyvatel syrsko-arabského pouštního území. Toto dílo by nás zrovna moc o zemědělství nepoučilo, neboť je zaměřeno hlavně na nadpřirozené síly a na líčení pověr Nabatejců.Al-Vachšíja, jak ho dnes odborná literatura uvádí, nebyl expert na zemědělství, ale praktický chemik. Chemickým laborováním se tehdy zabývali buď alchymisté pokoušející se marně o umělou výrobu zlata, nebo praktičtí řemeslníci, jakými byli například voňavkáři nebo výrobci barev. Občas si takovou činnosti pomáhali i vědci, jako Abú Jusúf Jakúb ibn Isák al-Kindí, žijící rovněž v 9. století v Bagdádu, jehož spisy obsáhly aritmetiku, geometrii, lékařství, astronomii i hudbu a jenž nám zanechal i Knihu o chemii voňavky a o destilaci. Zájem však nebyl jen o voňavky, a proto se Al-Vachšíja dal jiným směrem, jehož výsledkem byla Kitáb al-sumum - Kniha jedů. Jedy byly, a nejen v té době, vyhledávaným prostředkem v bojích o moc. I tato kniha musela mít úspěch. Doporučením jí bylo, že šlo o sbírku z nejrůznějších pramenů, které Al-Vachšíja prostudoval, a tím bezděčně zanechal i přehled o chemii Blízkého a Středního východu, protože čerpal z knih perských, indických, hebrejských, egyptských, řeckých a dalších. V úvodu to rozvádí a zmiňuje se o některých autorech, například o řeckém lékaři Galénovi, pod jehož jménem nalezl i spis o jedech. O další knize podepsané jménem Kleopatry tvrdí, že byla dílem egyptské panovnice. Tento omyl spíš zvýšil hodnotu Knihy jedů. Ve skutečnosti to byla blíže neznámá alchymistka, která žila někdy v prvních staletích našeho letopočtu. Al-Vachšíjova kniha má pět částí podle typu probíraných jedů. Do první patří takové věci, které usmrcují, když na ně někdo pohlédne. Druhá část se věnuje strašlivým zvukům drásajícím srdce, často smrtelně, ale přinejmenším z nich člověk onemocní. Ty látky, jež mají smrtící vůni nebo zápach, náležejí do třetí skupiny, zatímco ve čtvrté jsou nejběžnější jedy zabíjející, jsou-li vypity v nápoji nebo snědeny s jídlem. Konečně poslední

jsou kontaktní jedy, použijeme-li moderní terminologii, takové, jejichž dotyk je osudný. Toto rozdělení najdeme hned na začátku knihy popisující přes osm set jedů. Ovšem v tomto úctyhodném počtu jsou i takové, o jejichž účinku zapochybujeme. Třeba následující návod na mocný kámen. Text velmi zkrátíme. Především je nezbytné připravit si protijed. K tomu potřebujeme smaragd o váze dvou dániků, jeden dirhám bílého olova, dva dirhámy vodních ptáků blíže nespecifikovaných, dále vydělanou kůži a kámen zvaný juritis (nevíme, co to bylo). Tuto směs si jako protijed musíme pověsit na krk. Ještě jednotky: jeden dirhám byl tehdy 3,125 g a dělil se na šest dániků. Nyní k výrobě kamene, přičemž suroviny již uvedeme bez hmotnostních údajů. Složky zahrnovaly markašítu, jak se někdy označoval pyrit, krev ryby zvané haršá (není jasné, jaká to měla být), borovou pryskyřici, agar, hlínu za starého hrobu. Pokud není, uspějeme i s čerstvým hrobem, kde hlína ještě nezvlhla. Dále něco prsti ze sarkofágu, vlasy malomocného, a kdyby nebyly, pak alespoň vlasy ohavně páchnoucí. K tomu soví hlavu, oslí trus, hadí krev. Musíme mít také suřík, rumělku, rezedu, velbloudí a netopýří moč, holubičí trus, vlasy černochů, plody tamaryšku, pepř, hořčičné semínko a... spíš už skončeme. Připomíná to recepty pohádkových čarodějnic a také to opravdu pohádka je. Ze všeho se uhněte kámen, uhlazuje se pérem z černého kohouta, suší, udí nad směsí koření, a nakonec se vsadí do náhrdelníku. "Pak ukaž kámen tomu, jehož chceš zabít. Skutečně se začne třást a jeho tělo znehybní, načež za dvě hodiny dotyčný zemře." Tím nikterak netvrdíme, že Kniha jedů je sbírkou osmi set nesmyslů. Vůbec ne. Vedle této magie jsou v ní i návody použitelné zcela spolehlivě, ale ty raději vynecháme. Velká pozornost se zde věnuje léčebným postupům při otravě minerálními jedy, která asi byla v Al-Vachšíjově době častá. Moc úspěšné to zřejmě nebývalo, protože popis, jak si počínat při otravě olovem, končí slovy, že postižený "je zachráněn, přeje-li si to tak Bůh". Al-Vachšíja byl však také znamenitý pozorovatel, což dokládá tato pasáž z jeho knihy: "Působení látek složených mísením je nejrozmanitější. Je to zvláštní věc, že když se smísí dvě, tři, čtyři nebo více, výsledné vlastnosti nepocházejí od žádné jednotlivě." Je to formulováno trochu kostrbatě, ale již před tisíci lety si Al-Vachšíja uvědomoval, že vlastnosti sloučeniny se liší od vlastností složek, z nichž byla vyrobena. Vysvětlení přinesla až chemie o to tisíciletí později.

1

Jedy a drogy

Doc. Mgr. Jiří Drábek, PhD.Laboratoř experimentální medicíny

při Dětské klinice LF UP a FN Olomouc

Cíl lekce

• Po této lekci byste měli:– znát nejčastější drogy a jedy a jejich účinky– rozeznat chemické vzorce drog – znát faktory ovlivňující jedovatost látky– nahlédnout na metabolizační dráhy jedů– vědět, jak analyzovat vzorky drog a jedů.

Toxikologie• Mathieu Orfila (1787-1853) Traité des poisons • Jed je látka, která za určitých podmínek způsobuje v lidském

(zvířecím) organismu dočasné nebo trvalé změny k horšímu. Změny mohou být neslučitelné se životem.

• Toxikologie zkoumá působení jedů a jejich účinky.• Sebevražda, vražda, nešťastná náhoda, lékařský omyl, pracovní

úraz.• Zdroj

– pitevní materiál zajištěný lékařem (mozek, játra, ledviny, plíce, obsah žaludku, moč)

– vlasy, nehty– zbytky nápojů nebo jídel– nádoby se zbytky neznámých usazenin– zbytky a obaly léčiv– injekční stříkačky, infúzní soupravy.

Paracelsus

• Phillippus Aureolus Paracelsus, (vl. jménem Theophrastus Bombastus von Hohenheim)

• "Všechny sloučeniny jsou jedy. Neexistuje sloučenina, která by jedem nebyla. Rozdíl mezi lékem a jedem tvořídávka."

Závislost účinků na dávce LD50

• Dávka, při které polovina testovaných organismů zemře

• Odečtena z křivky závislosti účinku na dávce

• Individuální faktory– nemoc– věk.

2

t1/2

• Poločas rozkladu• Čas, za jaký se koncentrace látky v těle

(v orgánu) sníží na polovinu• Kumulativní jedy mají dlouhý t1/2.

Reakce na jed

• Senzitizace– zesílená imunitní odpověď po opětovném setkání organismu

s antigenem (anafylaktický šok může končit smrtí)

• Tolerance– amfetaminy, benzodiazepiny, opiáty vyžadují zvyšování dávky– tolerance se dlouhodobou abstinencí ztrácí

• Akumulace– chronická expozice subletálním dávkám (chronická otrava): olovo,

rtuť, arsen, dioxiny– slinění, chudokrevnost.

Viktor Juščenko, Ukrajina

Vstupní cesta

• Požití (ingesce, perorální)• Inhalace• Kontakt s kůží

– fenol, rtuť, akrylamid překoná ochrannou kožní bariéru• Kontakt s mukózní membránou

– oči, uši, ústa, nos (kokain – nosní insuflace), rektum, vagina• Injekce

– intramuskulární, intravenózní, subkutánní, intradermální• Přes placentu

Biologická dostupnost

• Podíl originální dávky, který je absorbovaný a zároveň rychlost absorbce

• Dáno fyzikálně-chemickými charakteristikami jedu a vstupní cestou

• Matematicky popisuje toxikokinetika• Tenké střevo-játra-krevní oběh. Prvotní

metabolismus v játrech hodně jedů eliminuje• Distribuce krví.

Eliminace

• Bioinaktivace (detoxikace)• Bioaktivace – metabolity s vyšší biologickou aktivitou• Ve vodě rozpustný jed: ledviny a moč, játra a žluč

(žaludek-lejno)• Těkavý jed: plíce• V tucích rozpustný jed: musí se převést na

vodorozpustný• Enterohepatická recirkulace – reabsorbce z žaludku

do jater a gastrointestinálního traktu (THC)• Zabudování těžkého kovu.

Specifikum jedů

• Různá podoba (tableta, dražé, čípek, injekce, sprej, mast)

• Různá forma (extrakt, smíšený roztok, drcená směs)

• Stupeň metabolického rozkladu dle polohy v těle (moč, lejno, krev, obsah tlustého střeva, žaludku, část jater, ledvin, mozku).

Účinek jedu

• Charakter jedu – velikost letální dávky, nečistoty, rozpustnost

• Čistota – chemicky čisté bývá silnější, neplatíu směsi alkoholu s barbituráty

• Stav organismu – dispozice, nemoc, alergie, toxikomanie, kuřáctví, alkoholismus

• Způsob aplikace – ústy, injekce do svalu nebo žíly, vdechování, resorpcí pokožkou nebo sliznicemi

• Vnější vlivy – tlak, teplota.

Rozdělení jedů

• Anionty• Korozivní jedy• Těkavé jedy• Kovové jedy• Pesticidy• Toxiny• (Drogy)

• Další alternativní dělení jedů

Anionty

• Bělidla, insekticidy, herbicidy• F-, Br-, I-, ClO-,

– leptání, ochrnutí, poruchy zraku• CN- (KCN: 2,8 mg/kg letální dávka)

– galvanizační lázně, restaurátorství, šperkařství, fotolaby, ovocná jádra, hoření plastů

– kyanidy v žaludku hydrolyzují na HCN– tmavě červená zsinalost– terapie Na2S2O3 vznik rhodanidu

• NO2-, NO3

-, C2O42-, SO3

2-

Korozivní jedy

• Sebevraždy v rozvojových zemích• Záleží na koncentraci, množství a době

kontaktu• Poškození úst a zažívacího traktu• Proděravění stěny střeva• Kyseliny: HCl, HNO3, CH3COOH, (COOH)2• Zásady: KOH, NaOH• Soli těžkých kovů• Silné detergenty.

Těkavé jedy

• CO– bez barvy a bez zápachu– svítiplyn, výfukové plyny, kouřové plyny; neúplné spalování– vnitřní udušení– třešňové zbarvení vnitřních orgánů, třešňová zsinalost (cherry

pink), zvláště rtů a lůžek nehtů (jiná než u kyanidů), – hemoglobin má větší afinitu k CO než ke kyslíku (tvorba

karboxyhemoglobinu)

• Fosgen COCl2– při styku s vlhkou sliznicí rozklad na CO2 a HCl– denaturace bílkovin, edém plic, hnědá pěna u úst.

Kovové a metaloidní jedy

• Krvavé zvracení a průjem, křeče, paralýza• Kumulativní efekt• Detekovatelné po smrti, v nehtech, vlasech, kostech.

– As (bílý prášek bez chuti As2O3) sklářství, veterinářství, bojové plyny

– Sb– Pb (průmyslový prach, trubky, tetraethylolovo)– Li– Hg– Tl (optická skla, umělé drahokamy, padání vlasů, příčné

pruhy na nehtech, Korsakovův syndrom)– Ba

Nekovové jedy

• Síra• Fosfor• Uhlík

– viz těkavé jedy• Dusík

– N2O rajský plyn: narkoticky, udušení– amoniak: edém záklopky– dusitany, dusičnany, amino, nitro,

nitrozosloučeniny: oxidace Fe2+ na Fe3+, vnitřníudušení vznikem methemoglobinu; fetálníhemoglobin kojenců má větší afinitu.

Průmyslové jedy• Čistící prostředky, prací, dezinfekční prostředky,

pohonné motorové směsi– benzen, toluen, benzín, tertrachlormetan, trichlorethylen:

narkoticky, hepatotoxicky, poruchy krvetvorby• Ředidla

– aceton: zvracení, průjmy, závratě– methanol: oxidován na formaldehyd a kyselinu mravenčí,

selektivní poškození zrakového nervu• Brzdové a chladící kapaliny

– ethyleglykol, diethylenglykol: oxidace na kyselinu šťavelovou, nekróza ledvin

• Pesticidy:

Pesticidy

• Fungi-• Insekti-• Rodenti- deriváty kumarinu• Herbi- dipyridylové deriváty, nejhorší paraquat

(Gramoxone, Clean up), CH3(C5H4N)2CH3 • 2Cl, poleptání zažívacího traktu, dlouhá a bolestivásmrt. V EU zakázáno použití od 10.7.2007.

• Organofosfáty (malathion, parathion) jsou nebezpečnější než DDT (dichlorodifenyltrichloretan)

• Křeče, zvracení.

Toxiny• Jedy produkované přirozeně živým organismem• Rostliny

– alkaloidy• atropin, skopolamin, koniin: rulík zlomocný Atropa belladona, bolehlav plamatý Conium

maculatum, blín, durman• strychnin: kulčiba dávivá• kolchicin: ocún • chinin: chinovník

– glykosidy: digitalin náprstník Digitalis purpurea, strofantin oleandr – saponiny: vraní oko, brambořík– silice (fluoroacetát): thuje, pryšec Dichapetalum cymosum Gifblaar– ricin: skočec Ricinus communis

• Zvířata– včely, vosy, sršni– hadi, štíři, pavouci, brouci (puchýřník)– medúzy, ježovky, žáby, ryby: terodotoxin fugu– mravenci: kyselina mravenčí

• Mikroby– botulin Clostridium botulinum klobásový jed, spory zničeny až po 6 hodinách při

100°C; blokáda cholinergních receptorů• Houby:

Houby vyšší• Působení na zažívací trakt

– čirůvka tygrovaná, holubinka vrhavka, hřib satan, ryzec kravský, závojenka olovová, žampión zápašný

• Působení na CNS– muskarinový syndrom - vláknice, strmělky; pocení, slinění, terapie atropinem– panterinový syndrom - muchomůrka červená, m. pantherová, lysohlávky;

delirium• Působení na ledviny

– pavučince: dlouhá doba latence• Působení na játra

– m. zelená Amanita phalloides, m. jarní, m. jízlivá: falotoxiny, amatoxiny; hemodialýza, hemoperfuze

• Působení podmíněné– termolabilní toxiny (václavky)– místní toxiny (ucháč)– kombinace s alkoholem (hnojník inkoustový)– alergie (smrže, čechratka podvinutá).

Houby nižší

• aflatoxiny Aspergillus spp. (ochratoxiny)

5

Vražda bulharského disidenta Georgije Markova

• Emigrace 1971• Kritizoval bulharské komunisty na BBC World Service• 1978 na procházce v Londýně ucítil ostrou bolest v pravém stehně• Otočil se a uviděl neznámého člověka s deštníkem• Muž se omluvil, že mu spadl deštník• Muž mávl na taxík a odjel• Zvracení, vysoká teplota, ztrojnásobení počtu lymfocytů• Za čtyři dny Markov zemřel• První diagnóza: otrava krve• Pitva: ve stehnu nalezen 1,5 mm brok se dvěma křižně vyvrtanými

dírkami, ve kterých mohlo být 500 µg jedu• Takovou účinnost může mít ricin• Po pádu komunismu se bulharské tajné služby přiznaly k vraždě

Markova, ale nikdo nebyl souzen.

Léčiva a drogy

• Droga– původně: upravená část rostlin nebo

živočichů, používaná především k léčebným účelům

– pak: rozdělení na léčiva (zdravotní důvod) a na drogy (bez objektivního zdravotního důvodu k užívání).

Specifikum léčiv

• Naše, zahraniční, vyřazené, různé firmy stejného generického léčiva

• Velké množství

Drogy

• Látky pozměňující vědomí• Menší množství• Charakter drog mají i léčiva,

rozpouštědla, těkavé látky.

Rozdělení drog u nás

• Návykové látky §89/13• Přílohy k zákonu 167/98 Sb. o návykových

látkách– příl. 1 až 3 omamné: snižují vnímání bolesti

utlumením CNS– 4 až 7 psychotropní: ovlivnění nálady a chování– 8 přípravky s omamnou složkou– 9 prekurzory– 10 pomocné látky.

Tresty• Za výrobu a prodej

– 1 až 5 let– 2 až 10 let: organizovaně, vůči mladým– 8 až 12 let: prospěch, vůči <15 let, újma na zdraví– 10 až 15 let: újma na zdraví více osob, smrt, mezinárodní

gang. • Za držení

– pokuta až 2 roky: množství větší než malé– 1 až 5 let: větší rozsah– Při posuzování znaku skutkové podstaty "množství větší

než malé" podle § 187a odst. 1 tr. zák. a znaku "ve větším rozsahu" podle § 187a odst. 2 tr. zák. se používáorientační tabulka

6

Orientační hodnoty"množství větší než malé v gramech" "větší rozsah v gramech"

heroin 0,15 Heroin HCl 1,5 Heroin HCl(asi 5 dávek po 30 mg) (asi 50 dávek po 30 mg)

morfin 0,3 Morfin HCl 4,5 Morfin HCl(asi 10 dávek po 30 mg) (asi 150 dávek po 30 mg)

methadon 0,3 Methadon 4,5 Methadon(asi 10 dávek po 30 mg) (asi 150 dávek po 30 mg)

kokain 0,25 Kokain HCl 5 Kokain HCl(asi 5 dávek po 50 mg) (asi 100 dávek po 50 mg)

THC 0,3 THC (marihuana, hašiš) 7,5 THC(asi 10 dávek po 30 mg) (asi 250 dávek po 30 mg)

LSD 0,0005 LSD 0,006 LSD(asi 10 dávek po 50 mg) (asi 120 dávek po 50 mikrog)

MDMA a homology příbuzného typu (extaze)1 MDMA-base 24 MDMA-base(asi 10 dávek po 100 mg) (asi 240 dávek po 100 mg)

amfetamin 0,5 amfetamin-base 10 amfetamin-base(asi 10 dávek po 50 mg) (asi 200 dávek po 50 mg)

metamfetamin 0,5 metamfetamin-base (Pervitin) 10 metamfetamin-base(asi 10 dávek po 50 mg) (asi 200 dávek po 50 mg)

Psilocybin 0,05 Psil.-lysohl. 3 Psil.-lysohl.(asi 5 dávek po 10 mg) (asi 300 dávek po 10 mg)

Definice WHO

• Návyk: existuje touha po droze, ale její potřeba nenínutkavá; závislost psychická

• Závislost: změna chování s cílem brát drogu stále nebo pravidelně– psychická závislost: pro navození příjemného stavu nebo

zabránění rozlad a nepříjemných pocitů– somatická závislost: adaptace organismu na drogu,

nepřítomnost drogy v těle vede k abstinenčním příznakům• Toxikomanie: periodický nebo chronický stav

intoxikace drogou

Rozdělení drog v Anglii

• Kontrolované drogy (Misuse of Drugs Act 1971, 2002 reklasifikace THC) rozdělené do tří kategorií

• A: amfetaminy per injectione, kokain, crack, extáze, heroin, LSD

• B: amfetaminy v prášku, barbituráty• C: anabolické steroidy, benzodiazepiny, slabší

amfetaminy, THC, THC pryskyřice• Mimo: alkohol, těkavé látky.

Rozdělení podle účinku

• Stimulanty/antidepresiva – povzbuzujímozkovou aktivitu (amfetaminy, kokain)

• Sedativa (depresiva) – inhibují mozkovou aktivitu (alkohol, barbituráty, benzodiazepiny, heroin)

• Halucinogeny – extáze, LSD, THC.

Rozdělení dle zdroje

• Přírodní• Umělé (syntetické)• Polosyntetické (vychází z přírodní drogy,

chemicky přeměněno)

Zdvižený prst

• Nikdy nevíte, co ve vašem podvědomíčíhá (set a setting).

7

Anglická třída A

• Amfetamin• Metamfetamin• 3,4-methylendioxyamfetamin (MDA)• 3,4-methylendioxymethamfetamin

(MDMA, extáze)

Amfetaminy

Syntéza amfetaminů

• Lékařský účel – narkolepsie, hyperaktivita (dříve na rýmu a proti chuti k jídlu)

• MDA, MDMA (extáze, E) z isosafrolu a safrolu• Metamfetamin z efedrinu (ice – metamfetamin ke

kouření, speed, uppers, pervitin)• Účinek silnější než u kokainu (příval energie,

zrychlení tepu, tlaku, teploty; euforie, ztráta chuti k jídlu)

• Aplikace do žíly: paranoia• Dlouhodobé užívání: selhání srdce.

MDMA (Extasy)• Syntetická droga patentovaná v roce 1913 firmou MERCK jako

odtučňovací pilulka• Hlavní boom 1977 až 1985 (využívána i v psychiatrii). V Oregonu byl

zrušen ašram stoupenců indického gurua Bhagwana Rajnéše a osazenstvo se přesunulo do Anglie, kam s sebou přivezli prostředek sebeosvícení. Odtud Angličani přivezli drogu na ostrov Ibiza

• Čistá MDMA je bílý krystalický prášek, na ulici ve formě různě zabarvených tablet (červené, modré, žluté), často s vyraženým emblémem (čtvereček, písmeno E, buvolí hlava, delfín, jetelový lístek)

• Adam, dicso biscuits, doves, E, hugdrug, M&M, XTS• Má výraznou, spíše nahořklou chuť, v játrech se metabolizuje na MDA. • Stimulant, halucinogen: navozuje pocity empatie (přes hladinu

serotoninu), odstraňuje komunikační a jiné zábrany, zdůrazňuje citovéaspekty sexu, zpříjemňuje pocity z tance, potlačuje bolest

• Vyřazuje z činnosti tepelnou regulaci organismu. Ztrácíte spojení s pocity tepla, žízně a chladu (úpal)

• Deprese, nával agresivity, paranoia, panická hrůza, zaťaté zuby (trismus), zamlžené vidění

• Kardiovaskulární kolaps, dehydratace, hypertermie, hyponatraemie.

Kyselina γ hydroxymáselná

• Bezvědomí s křečemi a hypokaliemií vzniká po značném předávkování gamma-hydroxybutyrátu

• Článek: Pretty IA, Hall RC. Self-extraction of teeth involving gamma-hydroxybutyric acid. J Forensic Sci. 2004 Sep;49(5):1069-72.

Pervitin

• Metamfetamin• Piko, perník, pergo, psaníčko, peříčko, péčko,

speed. • Po marihuaně je to zřejmě druhá

nejrozšířenější droga u nás. • Vyrábí se z amfetaminu nebo efedrinu.

• Účinný je jeho pravotočivý d-izomer.

8

Opium• Nařezáním nezralých makovic vytékající šťáva• Hustá bělavá tekutina se na místě produkce nad ohněm

zahušťuje, hněte do tvarů bochníků nebo koulí, balí do makových listů a zasílá ke zpracování

• Vzhled tmavé smoly od tekuté až po tvrdou křehkou konzistenci, zapáchá po zatuchlém máku

• Střední a Dálný Východ, Jugoslávie• Opium - kouření, pití tinktury• Účinná složka opia je morfin (morfium) 10%, bílý krystal• Morfin – injekčně• Z morfinu kodein (lékařství) a heroin (nejnebezpečnější, páchne

po octu).

Kodein

• Metylmorfin, Káčko• Poprvé byl izolován v roce 1832 Pierrem Jeanem

Robiquetem (1780-1840) jako nečistota vyskytující se ve várce morfinu. V surovém opiu se tento alkaloid nachází v koncentracích od 0,7% do 2,5%. Přestože se samostatně vyskytuje v přírodním stavu, většinou se získává z morfinu.

• Ve srovnání s morfinem má kodein 6krát slabší účinek analgetický (tlumící bolest), sedativní (tlumícídráždivost) a méně omezuje respirační (dýchací) funkce.

Kokain• C17H21NO4 – benzoylekgoninmethylester, bílý prášek, slabá báze• Alkaloid z neopadavého keře koka Erythroxylon coca var. coca (ECVC)

v jihoamerických Andách (Bolivie, Peru, Kolumbie), Asii (Java, Sri Lanka) a střední Africe

• Extrakce kokainu je mnohem jednodušší než jeho chemická syntéza• Žvýkání listů, šňupání, kouření, injekce, v alkoholických nápojích, vtírání do

nosu nebo úst kartáčkem• C, coke, Charlie, snow• Bral Sigmund Freud, Winston Churchill, Královna Viktorie, zlatá éra byla 80.

léta v USA. Účinky:• Anestetický účinek, oční lékařství. Tlumí bolest, únavu, vnímání chladu, hlad. • Působí více na fyzickou než psychickou stránku osobnosti: zužuje periferní

cévy, pocit chladu v obličeji, svědění kůže. • Zvýšená aktivita, zvýšené vědomí vlastních schopností, stupňuje pohlavní pud. • Při větších dávkách - úzkost, vztahovačnost • Po odeznění dávky deprese, ospalost, ale zároveň nemožnost usnout• Detekuje se metabolit benzoylekgonin.

Kokain

Crack

• Hydrochlorid kokainu přeměněn na volnou bázipomocí tepelné úpravy ve směsi s jedlou sodou a éterem, méně často čpavkem.

• Název pochází z praskavého zvuku, který vzniká při zahřívání cracku při jeho kouření.

• Stone, rock• Silnější a kratší účinek než kokain• Je prodáván ve formě bělavých krystalků a kouřen ve

skleněné dýmce (rychlý nástup účinků)• Mozková mrtvice, selhání ledvin, zástava dýchání.

Heroin• Směs látek syntetizovaných z opia (vysušený latex Papaver somniferum je

ponechán zoxidovat na slunci. Z opia se izoluje morfin, ten se acetyluje reakcís acetyleterem nebo acetylchloridem. Nejúčinnější složka je diacetylmorfin(diamorfin).

• Afghánistán, Pákistán, Írán, Burma (Myanmar), Guatemala, Mexiko, Kolumbie• Barva prášku závisí na řezající látce (65%: chinin, Sunar, mannitol, prokain,

barbituráty, metaqualon). • Dobře rozpustný ve vodě.• Brown, gear, H, horse, junk, smack.• Nástup příjemného pocitu (high) je velmi rychlý (kick). Působí 1-7 hodin.• Šňupání, injekce do svalu, do žíly. Prášek se rozpustí na lžičce v kyselině citrónové,

rozehřeje se nad plamenem, přefiltruje přes vatu a vpichuje. Vysoké dávky narušují funkci center dechu, postižený přestane dýchat a umírá. Tento účinek je ještě umocněn alkoholem. Smrtelná dávka je 50-70mg.

• Účinky analgestické, zamlžené vidění, zábrana kašlání, útlum dýchání, pocení, nausea, koma.

• Deset injekcí vytváří kompletní návyk, snaha o substituci methadonem (který je návykovější než heroin, ale bere se jako syrup nebo tableta, takže rizika z použitíinjekcí mizí).

9

William Seward Burroughs

„Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečnézávislosti. [...] Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své levé boty. K činnosti jsem se vyburcoval, pouze když docházely přesýpací hodiny drogy. [...] střeva jsou plnáusedlých srůstů, což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek nebo jeho chirurgickým ekvivalentem.“

Kniha „Junkie“

Heroin (diamorfin)

Mikroskopický obraz krystalůheroinu

LSD

• Lysergic acid diethylamide; syntetizuje se z lysergidové kyseliny obsaženév námelu Claviceps purpurea, (také morning glory Ipomoea spp. nebo havajské dřevnaté růži Elephant Creeper, Wooly Morning Glory)

• 1938 Albert Hofmann; 50. léta použití v psychiatrii (fa Sandoz pod názvem Delysid); 60. léta se rozmohlo jeho zneužívání a výroba byla zastavena. Ještě osm let poté jej pro celý svět produkovala naše Spofa.

• Zpočátku se objevuje zvýšená smavost, škubání svalů, nechuť k jídlu, pak zvýšená schopnost vizualizace, myšlení v obrazech, požitek z hudby, radost z dotýkání se vlastního těla. Při vyšších dávkách se objevují reálnéhalucinace (hmatání neexistujících předmětů, útěk před obrovskými brouky, vyskočení z okna zaletět si, umývání rukou v ohni), při hodně vysokých dávkách dochází k úplné ztrátě kontaktu s realitou, zhroucení vnímánísvěta, přerušení kontaktu se svým já. Odpovídá mentálnímu postižení.

• 20 µg navodí halucinogenní efekt, dávka bývá 50 až 300 µg • Zástava dýchání, hypertermie, flashbacks.• Mikrodot (malá barevná tabletka) nebo papírek blotter acid 5x5 mm

napuštěný LSD bývá s kresbou (blotter art), podle které se pak daný druh jmenuje (Bárt, Sluníčko, Superman, Bubliny).

• Nepříjemný trip lze přerušit svalovými injekcemi Chlorpromazinu, 50 mg každé tři hodiny.

• LSD25 (injekčně do svalu, požití), na světle se rozkládá, zůstává účinné, barva dána příměsemi

LSDTrip

10

Flashback

• Náhlý spontánní stav opětovné intoxikace s několikatýdenní až několikaměsíční latencídrogy

Případ Dr. Harolda Fredericka Shipmana

• Praktický lékař v Todmorden, Lancashire, UK• Ztratil vědomí a jeho kolegové objevili, že je závislý na pethidinu (pokuta,

propuštěn)• Léčen v Retreat, York• Vlastní praxe v Hyde na předměstí Manchesteru (3000 pacientů), oblíben

mezi pacienty.• Na pitevně si všimli vysoké úmrtnosti starých, osamocených žen mezi jeho

pacienty• Smrt čilé 81-leté stařenky Kathleen Grundy a změna závěti v den úmrtí

vzbudilo podezření u její dcery-advokátky• Při exhumaci objeven morfin (metabolit diamorfinu)• 7.9.1998 Shipman zatčen• Příbuzní jiných pacientek se hlásí na policii, důkaz psací stroj• Za vraždu 15 pacientů poslán na doživotí• Přezkoumána smrt 493 pacientů od roku 1974 do 1998 se závěrem: 215

zavražděno (možná 260)• Oběsil se ve své cele 13.1.2004.

Anglická třída B

• Barbituráty• Konopí

Barbituráty• Deriváty kyseliny barbiturové (2,4,6-trioxohexahydropyrimidin),

syntéza 1864• Anestetikum, antikonvulsant, sedativum, hypnotikum

(nahrazeny benzodiazepiny, zůstává v použití anestetikum thiopental, fenobarbital, primadon proti epilepsii)

• Relaxace a ospalost• Působení

– krátkodobé: sekobarbital– střednědobé: butobarbiton– dlouhodobé: fenobarbiton (fenobarbital)

• Zákonem kontrolován Dolsin, Morfin, Morfin-Atropin• Alnagon• Barbituráty preferují ženy• Abstinenční příznaky: křeče, delirium, nespavost.

Konopí• THC středně silný halucinogen z jednoleté dvoudomé rostliny Cannabis

sativa L.• Severní Afrika, Střední a Dálný Východ, jih USA, Mexiko• Konopí bylo dlouhou dobu jediným zdrojem vláken na výrobu lodních

plachet a lan, které jako jediné nehnily ve styku se slanou mořskou vodou. • Pěstování konopí bylo v USA zakázáno rok poté, co byl sestrojen kombajn

na sklizeň a zpracování konopí (textilní lobby Hearst, DuPont?)• Z konopí lze vyrábět umělé hmoty, palivo pro automobily, nechemicky

vyrobený papír vhodný pro archivování• Tetrahydrokanabinoly (∆9-THC), nejvíce v samičích rostlinách těsně před

rozkvětem v okolí poupat kvítků• Forma (od nejnižší koncentrace THC)

– marihuana – usušené listy, řapíky a stonky podobné lulkovému tabáku)– sinsemilla – neoplozené samičí květy– thajské tyčinky – marihuanové listy omotané kolem bambusové tyčinky– hašiš – žlutohnědé usušené a slisované samičí květy s pryskyřičným aroma.

Rostliny se "hladí", na dlaních se časem vytvoří hnědá až černá vrstva, která se „sežmoulá" dohromady. Nejkvalitnější hašiš je získaný pokud se každá rostlinka pohladí jen jednou. Hašiš se kouří, nebo užívá perorálně. Pro potlačení výraznéchuti se pije v kapučínu, nebo rozmíchává v jogurtu

– hašišový olej - dehtu podobný extrakt hašiše na export.

Konopí• Píseň La Cucaracha je o mexickém vojákovi, který odmítne

pochodovat, dokud nedostane svůj příděl marihuany.• Cigarety (joint), dýmky (čilum, šlukovka), vodní dýmky, pojídání,

pití. V případě nouze kouření z plechovky, pomocí kýble s vodou a láhve od koly, z vydlabaného jablka

• Potlačení nevolnosti a zvracení u rakovinných pacientů léčených ozařováním nebo u HIV pacientů, léčených chemicky. Snižujevnitrooční tlak při léčbě zeleného očního zákalu, zpomaluje průběh roztroušené sklerózy.

• Požití 3,5 g hašiše odpovídá účinkům 1,2 promile alkoholu – po 10 minutách nastupuje pocit relaxace, ospalosti, nesoustředěnosti. Může vyústit do halucinací, návalů hrůzy, psychózy.

11

THCScreening THC

Screening THC

THC POZITIVNÍ THC POZITIVNÍ

THC NEGATIVNÍ

Další přírodní drogy• Liany a trávy: yagé (Bandisteriopsis caapi), syrská routa (Peganum

harmala), chrastice, lesknice (Phalaris), harmin a harmalin • Kát, kata jedlá Catha edulis (legální v Jemenu a Nizozemsku,

muslimům nahrazuje alkohol) a kaktus Lophophora williamsii• Durman Datura skopolaminový účinek• Houbičky

– lysohlávky: (l. kopinatá, česká, modrající; kropenatce) deriváty tryptaminu - psilocybin (4-fosforyl-N-dimetyltryptamin) a psilocin (4-hydroxy-N-dimetyltryptamin), působící na centrální nervový systém, podobně jako LSD nebo meskalin

– muchomůrky: (červená a panterová), muscimol

Psilocybin, psilocin, muscimol Anglická třída C

• Anabolické steroidy• Benzodiazepiny

12

Anabolické steroidy

• Testosteron pro léčbu anémie• Dopování

– vrcholový sport: atletika, kulturistika, cyklistika• Tablety, kapsule, nitrosvalové injekce• Mládež: narušení vývoje kostí• Muži: játra, impotence, sterilita, srdeční

mrtvice• Ženy: hrubnutí hlasu, vousy, potrat• Všichni: náladovost, agrese, deprese,

zapomínání.

Benzodiazepiny

• Lipofilní kyseliny ve formě tablet, kapsulí• Antikonvulsanta, hypnotika, sedativa• Moggies, jellies• Chlordiazepoxid, diazepam, temazepam,

flunitrazepam (date rape), lorazepam, nitrazepam

• Abstinenční příznaky: panická hrůza, třes, nespavost.

BenzodiazepinyMimo anglickou klasifikaci

• Alkohol• Těkavé látky

Alkohol

• Účinek alkoholu zhruba koreluje s množstvím alkoholu v těle– závisí na fázi dne– toleranci k alkoholu– rychlosti absorbce– plnosti žaludku

• Riziko úrazu (auta), zvýšení agresivity, játra• Absorbován žaludkem a tenkým střevem; rozváděn

po tělesných tkáních dle obsahu vody; • Vyloučen hlavně játry (alkoholdehydrogenáza), ale i

močí, potem a dechem.

Obsah alkoholu v krvi

Začátek pití 20 24 hod. cyklusTělesná váha 90 kg

ČasMnožství drinků Druhy drinků Alk (g)

Alkohol obsažený v krvi (g)

Promile vkrvi

19 0 0 020 1 9 1 1 62 62 1,0321 1 1 3 1 0 53 0,8822 1 1 1 1 0 44 0,7323 1 1 1 1 0 35 0,580 1 1 1 1 0 26 0,431 1 1 1 1 0 17 0,282 1 1 1 1 0 8 0,133 1 1 1 1 0 0 0,004 1 1 1 1 0 0 0,005 1 1 1 1 0 0 0,006 1 1 1 1 0 0 0,007 1 1 1 1 0 0 0,008 1 1 1 1 0 0 0,009 1 1 1 1 0 0 0,00 Druh nápoje ml %

10 1 1 1 1 0 0 0,00 - 0 011 1 1 1 1 0 0 0,00 Pivo 12° 500 5 2012 1 1 1 1 0 0 0,00 Pivo 11° 500 4,5 1813 1 1 1 1 0 0 0,00 Pivo 10° 425 3,5 1214 1 1 1 1 0 0 0,00 Pivo 12° malé 300 3,5 815 1 1 1 1 0 0 0,00 Pivo 11° malé 300 5 1216 1 1 1 1 0 0 0,00 Pivo 10° malé 375 3,5 1117 1 1 1 1 0 0 0,00 Víno dvojka 200 11 1818 1 1 1 1 0 0 0,00 Láhev vína sedmička 700 11 6219 1 1 1 1 0 0 0,00 Láhev vína 1L 1000 11 8820 1 1 1 1 Malý panák 20 40 6

Velký panák 50 40 16Stakan 100 40 32

Láhev vína sedmička

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Obsah alkoholu v krvi

0,00,20,40,60,81,01,21,41,61,82,02,22,42,62,83,0

20 21 22 23 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

Doba odbourávání (24 hod. cyklus)

Prom

ile

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

- -

- -

- -

- -

- -

- -

- -

- -

- -

- -

- -

- -- -

• http://www.intox.com/wheel/drinkwheel.asp

13

Test střízlivosti

EVALUATOR: STATE OF IDAHO DRUG INFLUENCE EVALUATION IACP#: ROLLING LOG#:

REPORT NUMBER:

SCRIBE:

TYPE OF EVALUATION: Enforcement/ WITNESS: ARRESTEE’S NAME (Last, First, Middle) ,

Date of Birth

Age

Sex

Race

Arresting Officer (Name, ID#)

Date Examined / Time /Location / /

Breath Results: Results:

Test Refused Instrument #:

Chemical Test: Urine Blood Test or tests refused

Miranda Warning Given Given By:

Yes No

What have you eaten today? When? /

What have you been drinking? How much /

Time of last drink?

Time now/ Actual /

When did you last sleep? How long /

Are you sick or injured? Yes No

Are you diabetic or epileptic? Yes No

Do you take insulin? Yes No

Do you have any physical defects? Yes No

Are you under the care of a doctor or dentist? Yes No

Are you taking any medication or drugs? Yes No

Attitude: N/A/ N/A/

Coordination: N/A/N/A/

Speech: N/A/N/A/

Breath Odor: N/A/N/A/

Face: N/A/

Corrective Lenses: None Glasses Contacts, if so Hard Soft

Eyes: Reddened Conjunctiva Normal Bloodshot Watery

Blindness: None Left Right

Tracking: Equal Unequal

Pupil Size: Equal Unequal (explain)

Vertical Nystagmus Yes No

Able to follow stimulus Yes No

Eyelids Normal Droopy

Pulse and time HGN Right Eye Left Eye

1. / Lack of Smooth Pursuit Present

Present 2. / Maximum Deviation Present

Present

3. / Angle of Onset

Convergence

Right eye Left eye

Cannot keep balance Starts too soon

1st Nine

2nd Nine Stops walking Misses heel-toe

Steps off line

Raises arms

Rhomberg Balance

Walk and turn test

Actual steps taken

ONE LEG STAND

L R

Sways while balancing Uses arms to balance Hopping Puts foot down

Internal clock estimated as 30 seconds

Describe Turn

Cannot do test (explain)

Type of footwear:

PUPIL SIZE Room light Darkness Direct Nasal area: N/A/N/A/ Left Eye

Right Eye Oral cavity: N/A/N/A/

HIPPUS Yes No

REBOUND DILATION Yes No

REACTION TO LIGHT: N/A/

Draw lines to spots touched

Blood pressure /

Temperature 0

Muscle tone: Normal Flaccid Rigid Comments:

RIGHT ARM LEFT ARM

What drugs or medications have you been using?

How much?

Time of use?

Where were the drugs used? (Location)

Date / Time of arrest: /

Time DRE was notified:

Evaluation start time:

Evaluation completion time:

Precinct/Station:

Opinion of Evaluator: Depressant Stimulant

Hallucinogen PCP

Narcotic Analgesic Inhalant

Cannabis Alcohol

Medical Rule Out No Opinion

Officer’s Signature:

Felony Offense: N/A/

Misdemeanor Offense: N/A/

Reviewed/approved by / date: /

80-147D Rev. 6/90

Nystagmus

• Nevědomý rytmický pohyb oka (rychle v jednom směru, pomalu v opačném směru)

• Smysly osoby (vestibulární aparát) indikují rotaci a reagují na ni vyrovnávacím pohybem očí

• Osoba s koncentrací alkoholu v krvi větší než 0,05% mrkne dřív, než se podívá okem 45° do boku

• Falešná pozitivita: Streptococcus spp. infekce, hypertenze, kinetóza, zánět vnitřního ucha, kofein, nikotin, aspirin, doba spánku, antihistaminika, epilepsie …

Obsah alkoholu zpětnou extrapolací

• Byl řidič pod vlivem alkoholu při autohavárii?• β rychlost odbourání alkoholu z krve

(individuální konstanta mezi 12,5 mg etanolu/100 ml krve a 25 mg etanolu/100 ml krve)

• t čas• C0 koncentrace alkoholu v krvi v čase nula• Ct koncentrace alkoholu v krvi v čase t• C0=Ct+t*β

Vliv alkoholu

Smrt zástavou dechuSmrt0,45 a víc

Bezvědomí, nízká teplota, zhoršenédýchání, možná smrt

Koma0,35 až 0,50

Zvracení, inkontinence, spánek nebo ztuhlost

Stupor0,25 až 0,40

Dezorientace, zhoršené vidění, apatie, letargie

Zmatenost0,18 až 0,30

Emoční nestabilita, ztráta sebekontroly, zpomalenost, zhoršeníkoordinace a rovnováhy

Silná euforie, excitace0,09 až 0,25

Společenskost, umluvenost, sebevědomí

Mírná euforie0,03 až 0,12

NepozorovatelnéSubklinický0,01 až 0,05

SymptomyStavBAC (g/100 ml krve, g/210 l dechu)

Jiná jednotka

• g/kg• Podnapilost (0,5 až 1,0 g/kg)

mnohomluvnost, euforie• Mírná opilost (1,0 až 1,5 g/kg) ztráta zábran• Střední opilost (1,5 až 2,5 g/kg) setřelá řeč• Těžká opilost (2,5 až 3,5 g/kg) blábolivá řeč,

otupenost, dezorientace • Výrazně těžká opilost (3,5 až 4,0 g/kg)

stupor, bezvědomí• Smrt (nad 4,0 g/kg).

Do NOT drink and drive

• Při 0,8‰ je 4 krát větší riziko autonehody oproti střízlivosti

• Při 1,5‰ je 25 krát větší riziko autonehody oproti střízlivosti

14

Alkohol v dechu (Henryho zákon)

• Pokud je těkavá látka (alkohol) rozpuštěna v kapalině (krev) v rovnováze s plynnou fází(plyny v alveolách), tak je při dané teplotěpoměr mezi koncentrací těkavé látky (alkoholu) v tekutině (krvi) a plynné fázi (vydechovaném vzduchu) konstantní

• Vydechovaný vzduch má teplotu 34°C• Poměr koncentrace alkoholu v krvi ku

koncentraci alkoholu v dechu je 2100 ku 1.

IR nepřímý test na alkoholv dechu (Breathalyzer)

• 2K2Cr2O7 + 3C2H5OH + 8H2SO4

2Cr2(SO4)3 + 2K2SO4 + 3CH3COOH + 11H2O• Katalýza AgNO3

• K2Cr2O7 je žlutý (absorbuje při 420 nm) Lambert-Beerův zákon A = kc

• Měření úbytku absorbance.

Pokyny pro stanovení etanoluv krvi v ČR

1) 2 nezávislé metody (GC a Widmark)2) GC musí být specifické (vs choroba, otrava,

hniloba), Machatova modifikace metody3) Widmarkova metoda se provádí ve

Weyrichově modifikaci podle ÚN 84 3156 4) GC se provádí dvakrát, výsledkem je průměr5) Evidence v příjmové knize, uchování 10 let6) Odesílání výsledků doporučenou poštou7) Podání výsledků pouze oprávněným osobám.

Alcotest 7410

GC vodky

• acetaldehyd• methylacetát• ethylacetát• metanol• isopropanol• ethanol• propanol• isobutanol• butanol• isoamylalkohol

Kalibrační roztok pro GC analýzu etanolu

15

Plynové chromatogramy vzorků moči

Vrchol 1 acetaldehyd; vrchol 3 acetone; vrchol 4 ethanol.

• (c) Ranní moč tohoto dobrovolníka po jedné večernísklenici vína

• (b) Blank 1 s přidaným etanolem (5 mg/L)

• (a) Čistá moč zdravého střízlivého dobrovolníka (blank 1)

Těkavé látky• Poháněcí látky v aerosolových sprejích (dezodoranty,

vlasová kosmetika), butan, propan, laky, rozpouštědla, lepidla, aromatické uhlovodíky, chlorované uhlovodíky, čistící prostředky

• Mládež• Sniffing, sprejování do hrdla, vdechování pod

pokrývkou, se sáčkem přes hlavu• Stav podobný narkóze s příjemnými vizemi je

následovaná zmateností, poruchou mluvení, zamlženým viděním, strnulostí

• Játra, ledviny, mozek• Smrt zabráněním přístupu vzduchu (vlastními zvratky

nebo igelitovým sáčkem).

Zkoumání jedů a drog

• Kvalitativní – co to je, je to zakázaná látka?• Kvantitativní – překračuje dávka povolenou?• Biochemické procesy v těle

– diamorfin rychle hydrolyzován na 6-monoacetylmorfin, ten je pomalu metabolizován na morfin

• Taktické informace (profilování drog)– příměsi v uličních drogách– kousky papírů, ve kterých je droga zabalená– hmyz mezi konopím.

Vzorky

• Hromadné (bulk)– zvážitelné– tablety, kapsule, pesticid ve flašce od

minerálky

• Stopové– koncentrace a množství změřitelná jen

kvantitativní chemickou analýzou.

Kriminalistické události

• Náhodná nebo úmyslná otrava• Vražda• Sebevražda• Toxikomanie• Záměna léčiv• Předávkování

Obecný postup

• Zajištění materiálu– každý typ do samostatné, označené,

uzavřené nádoby, zajištěný před kontaminací, záměnou či znehodnocením

• Transport– rychle, 4°C

16

... obecný postup

• Zajistit veškeré nalezené části léčiv a drog (společenská nebezpečnost se posuzuje dle množství) a příslušenství (parafernálie: obaly, sklenice, pohárky, láhve, lžičky, popelník)

• Zajistit laboratorní vybavení a chemikálie• Zajistit vzorky žijících osob

– výdech, krev, moč, obsah žaludku, vlasy (chronická expozice), nehty, sliny, pot

• Zajistit vzorky mrtvých osob– moč, játra, žluč, sklivec, plíce, mozek, mozkomíšní

tekutina, vlasy, nehty.

Etapy zkoumání jedů a drog• 1. etapa

– zrakové srovnání se sbírkou etalonů (konopí a lysohlávky, jed na krysy je červený, zelený nebo modrý); nečichat, neochutnávat; mikroskop rozliší směs dvou prášků

• 2. etapa– možné zakoncentrování– screeningové testy (orientační, předběžné zkoušky) barevná

reakce, formát dipstick (blank, pozitivní kontrola někdy až po vyšetření vzorku)

• 3. etapa– identifikační testy (chromatografie, UV a infra spektrofotometrie,

hmotnostní spektrometrie, počítače)– potvrzení výsledku

• 4. etapa– interpretace: ne právní hodnocení

Screeningové (předběžné) testy na drogy

• Marquisův test– formaldehyd, kyselina sírová

• Mandelinův test– NH4VO3, kyselina sírová

• Isothiokyanátový test– isothiokyanát kobaltu

Výsledky předběžných testů

Jen temazepam modrá, ostatníbeze změn

Beze změnBeze změnyBenzodiazepin

Beze změnBeze změnFialovomodráMDA, MDMA

Beze změnBeze změnOranžová(Met)amfetamin

ModráOranžováRůžovooranžováKokain

Beze změnOlivově zelenáModrofialováKodein

Beze změnModrošedáSvětle fialováMorfin

ModráModrošedáTmavě fialováDiamorfin

IsothiokyanátMandelinMarquisDroga

Identifikační testy

• Chromatografie na tenké vrstvě (TLC)• GC-MS• HPLC-MS • Imunoanalýza• Infračervený mikroskop• Spektroskopie

– UV-VIS: jen pro čisté látky– atomová absorbční– emisní

Chromatografie na tenké vrstvě

17

Imunoanalýza

• Reakce protilátky s antigenem přináší citlivost a specifičnost – není potřeba extrakce

• Homogenní – nevyžadují separaci; heterogenní – vyžadují separační krok

• RIA radioimmunoassay– heterogenní, kompetice neznačeného analytu se

značeným (125I nebo 3H) standardem o protilátku• FPIA fluorescence polarisation immunoassay

– homogenní, fluoresceinem označíme jed, po vazběprotilátky polarizuje na rozdíl od volného komplexu fluorescein-jed v roztoku.

Infračervená spektroskopie

Infračervený mikroskop

• Kvalitativní informace ze směsi

AAS

• Atomová absorpční spektroskopie• Kvalitativní a kvantitativní analýza roztoků• Citlivost, selektivita• Destrukční• Absorpční vlnové délky charakterizují každý prvek• Dutá katodová lampa

– katoda s analytem, anoda, inertní argon– vysoké napětí ionizuje argon, ionty zasáhnou katodu a uvolní

analyzované atomy• FAAS (flame) atomizace - převedení pevné fáze do

plynné plamenem.

ICP-AES

• Induktivní plazmová atomová emisníspektroskopie

• Plazma je plyn z vysokou koncentrací iontů a elektronů

• Elektrický výboj v argonu vytvoří plazmu ve fluktuačním magnetickém poli (cívka s radiofrekvenčním generátorem zahřívá plyn a vytváří plazmu)

• Destrukční

Kalibrační křivka AAS, AES

18

Příprava vzorku

• Matrice je vzorek bez analyzované chemikálie• Příprava závisí na vzorku, analytu a dostupném

přístroji• Čím méně přípravných kroků, tím lépe• Příprava vzorku

– zjednodušení matrice (filtrace, centrifugace, macerace, změna pH pro převedení analytu na neionizovanou formu, extrakce v pevné fázi)

– zahuštění (zřídkakdy naředění)– změna fyzikálně chemického stavu (obvykle na tekutou

formu, ale pro GC převedení na plynnou a tepelně stálou formu pomocí derivatizace).

Solid phase extraction (SPE)

• Tekutý vzorek prochází kolonkou s pevným adsorbentem, který selektivně váže určitou komponentu matrice nebo analyt

Děkuji vám za pozornost!

Rostlinné omamné drogy

Prof. ing. Pavel Valíček, DrSc.,

Institut tropického a subtropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze

Obsah: Betel ........................................................................................................................................... 3 Durman ..................................................................................................................................... 4 Kata jedlá .................................................................................................................................. 5 Kawa.......................................................................................................................................... 7 Koka........................................................................................................................................... 7 Konopí ....................................................................................................................................... 9 Mák setý .................................................................................................................................. 11 Muchomůrka červená ............................................................................................................ 12 Peyotl ....................................................................................................................................... 13 Psilocybinové houby............................................................................................................... 14

Úvod:

Problematika omamných drog je stará jako lidstvo samo, ale v posledních letech se stává obtížně řešitelným celosvětovým problémem. Napomáhá tomu ztráta tradičních hodnot a často i ekonomická nejistota. To jsou základní faktory destabilizující společnost i jednotlivce, který někdy hledá východisko z krize užíváním drog. Zpočátku může zažívat příjemný stav, ale později se stává na droze závislý, fyzicky a duševně chátrá, a výjimkou není ani jeho smrt.

Nedovolená výroba a držení omamných látek se všude považují za nebezpečné trestné činy. Na druhé straně se pěstování a obchod s omamnými drogami staly výnosnou činností, kterou se zabývají organizované gangy a mafie, a tak tento obchod s lidským utrpením stále roste a počet závislých na drogách stoupá.

Jednou z cest drogové prevence je i dokonalé poznání jednotlivých drog, obsahových látek i jejich účinků. Týká se to především policejních specialistů, zdravotního personálu, učitelů a vychovatelů, ale i rodičů a mládeže, která bývá často nejvíce ohrožena.

V této rubrice se zaměříme na stručný přehled nejvýznamnějších omamných rostlinných drog, s kterými se můžeme setkat ve svém okolí. Některé z nich rostou u nás, jiné bývají předmětem nelegálního obchodu, případně se s nimi setkáme při turistických výpravách do teplých oblastí Starého i Nového světa.

2

Betel

Co je betelové sousto? Tento výraz označuje soubor řady komponentů, které se mohou lišit v závislosti na místě užívání. Základ však tvoří tři významné komponenty:

Piper betle, pepřovník betelový, je jedním z asi 700 druhů pepřovníků ze stejnojmenné čeledi Piperaceae, pepřovníkovitých. Je to stálezelená liána s polodřevnatými výhony dosahujícími délky 15 až 20 metrů. Listy má srdčité, ostře špičaté, temně zelené, na rubu s výraznými 7 až 9 žilkami. Květy jsou drobné, sestavené do válcovitých klasů, plod je bobule. Tento druh planě roste ve východní Indii a na Sundských ostrovech v deštných tropických lesích.

Areca catechu, areková palma, ze stejnojmenné čeledi Arecaceae, arekovitých, je tenká a až 20 metrů vysoká palma s rovným kmenem. Na vrcholu nese chochol dva až čtyři metry dlouhých lichozpeřených listů. Z jejich úžlabí vyrůstají asi 60 cm velké, rozvětvené květní palice, obsahující množství bělavých až nazelenalých vonných květů obojího pohlaví. Plod je 4 až 5 cm dlouhá peckovice vejcovitého tvaru, zlatožluté barvy. Pod hladkou pokožkou je silný vláknitý mezokarp a v tenké skořepině je uloženo nachově žilkované semeno, které je uvnitř bílé.

To je známé jako arekový, “betelový” či “pinangový ořech”. Pochází pravděpodobně ze střední Malajsie, ale nyní se pěstuje po celé tropické Asii, ale také ve východní Africe.

List palmy arekové

Pepřovník betelový Piper betle

Uncaria gambir, gambirovník trpký, z čeledi Rubiaceae, mořenovitých, původem z Indomalajsie, je šplhavá liána se vstřícnými, krátce řapíkatými a vejčitými listy. Drobné květy pleťové barvy vyrůstají v kulovitých hlávkách v úžlabí listů. Plod je dvoupouzdrá tobolka obsahující větší počet křídlatých semen.

Část květenství palmy arekové: a) samčí květ b) samičí květ

(Areca catechu)

Jaké jsou obsahové látky v betelovém soustu? Listy pepřovníku betelového obsahují vedle taninu a sacharidů také 0,7 až 2,6 procent silice, na jejímž složení se hlavně podílejí terpeny. Semena arekové palmy mají kromě lipidů, sacharidů a tříslovin rovněž směs alkaloidů, ze kterých byly izolovány čtyři báze - arekolin, arekaidin, guvacin a isoguvacin. Z lodyhy gambirovníku byl izolován hypotenzivní alkaloid gambirin, ale také isogambirdin, gambirtannin aj.

Příprava betelového sousta. Vlastní betelové sousto se připravuje tak, že se na listy pepřovníku betelového obvykle dá vápno a dále se položí část semene arekové palmy, případně kousek kořene gambirovníku. Takto připravené komponenty se těsně zavinou do pepřovníkového listu , vloží do úst a sousto se intenzivně žvýká.

3

Jaké jsou účinky betelového sousta? Účinek se projevuje zvýšenou tvorbou rudých slin, které požívači buď vyplivují nebo polykají. Při prvním žvýkání pociťují velmi nepříjemnou, ostrou ipalčivou chuť a dochází také ke stahování hrdla. Později se však v ústech dostavuje pocit nesmírně příjemné chuti. Umírněné žvýkání působí blahodárně tím, že upravuje látkovou výměnu, v tropech porušenou jednostrannou výživou. Přítomný arekolin navozuje dobrou náladu, rozveseluje, podněcuje myšlení, tiší

hlad a žízeň. Trvalé poškození organismu je nepatrné, rozhodně menší než po alkoholu nebo nikotinu, avšak závislost na užívání drogy je daleko silnější než u kuřáka.

Závažnější je poškození ústní sliznice spojené s nadměrnou tvorbou zubního kamene a úplným zčernáním zubů. Často také dochází i k trvalému poškození chrupu, ale může pravděpodobně vést až ke vzniku karcinomu dutiny ústní.

Plod palmy arekové

Prodavač nabízí betelové listy na tržnici v Madrásu Léčivé účinky betelového sousta. Doporučuje

se ke zlepšení chuti k jídlu, při bronchitidě, jako projímadlo a proti cizopasníkům. Považuje se za dobré tonikum pro mozek, srdce a játra. V celé Asii panuje názor, že po žvýkání betelu sládne dech, mizí hnilobný zápach z úst, zvyšuje se slinění a zlepšuje se kvalita hlasu.

Durman Z historie. Halucinogenní účinky durmanu byly známy jak ve Starém, tak v Novém světě. Například v Evropě se užíval spolu s dalšími drogami k výrobě mastí pro čarodějnické sabaty. V Novém světě byl považován za posvátnou rostlinu, s níž směla zacházet pouze pověřená osoba. Některé indiánské kmeny využívaly durman také k tzv. iniciačním obřadům.

Botanická charakteristika a rozšíření. Rod Datura, durman, je zastoupen asi 20 jednoletými až víceletými bylinami z čeledi Solanaceae, lilkovitých. Lodyhy jsou větvené, listy střídavé, jednoduché a krátce řapíkaté. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a jsou oboupohlavné a pětičetné. Plod je tobolka na bázi se zbytky kalicha, pukající čtyřmi chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje velké množství drobných semen. Většina druhů pochází asi z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno ve Starém i Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu, včetně našich nejteplejších oblastí. U nás je nejznámější druh Datura stramonium, durman obecný, zvaný též “panenská okurka”. Je to

jednoletá bylina s lodyhou lysou nebo pýřitou, přímou, větvenou a asi 0,5 až 1 m vysokou. Listy vejčité až eliptické, na bázi klínovité až mělce srdčité, špičaté a na okraji laločnatě zubaté. Kalich s nestejnými ušty, koruna 5 až 10 cm dlouhá, nálevkovitá, bílá nebo fialová. Tobolky vejcovité, 3 až 7 cm dlouhé, přímé, se čtyřmi chlopněmi, hustě chlupaté.

Durman obecný Datura stramonium

4

Co jsou “andělské trubky”? V posledních letech se u nás staly velmi módními pokojovými rostlinami druhy rodu Brugmansia, např. Brugmansia suaveolens, známé spíše jako “andělské trubky”. Jsou velmi příbuzné durmanu a rostou planě v západní části Jižní Ameriky. Rostliny keřovitého charakteru dorůstají výšky až 9 metrů. Listy mají zpravidla podlouhle eliptické, velké a často chlupaté. Různě zbarvené květy jsou trubkovité a dlouhé až 25 cm. Dužnaté plody nazelenalé barvy obsahují hranatá, tmavá semena.

Jaké jsou obsahové látky? Obsahové látky jsou typické pro celou čeleď lilkovitých, neboť obsahují alkaloidy tropanové řady, tj. L-hyoscyamin, atropin a především skopolamin. Již jeho nepatrné množství skopolaminu může způsobovat psychickou tupost či spánek, nebo naopak značnou pohotovost a sdílnost. S úspěchem se využívá při kinetózách, mořské nemoci a nevolnosti na cestách.

Porost durmanu obecného

Způsoby užití. Jak jsme se již zmínili, ve středověké Evropě byl durman důležitou součástí čarodějných lektvarů, mastí, ale i “nápojů lásky” a tzv. vykuřovadel. V řadě míst Asie platí rozemletý prášek ze semen za významné afrodiziakum a přidává se do vína i cigaret. V Tanzanii jej přidávají do piva “pombe”, aby zvýšil jeho opojný účinek. Také u Indiánů, např. Aztéků, patří durman mezi posvátné halucinogeny a z různých částí rostliny připravují opojný nápoj.

Má durman léčivé účinky? Durman patří také mezi léčivé rostliny, ale s ohledem na jeho jedovatost je třeba maximální opatrnosti. Využití má především v tradiční asijské nebo americké medicíně. Například Indové používají durmanu při léčení horeček, nádorů, kožních i nervových onemocnění a průjmu. Odvar z listů slouží při pohlavní nedostatečnosti, ale i při léčení bronchiálního astmatu.

Kata jedlá

Z historie katy jedlé. Kata má na Arabském poloostrově a ve východní Africe svoji dlouhou historii, neboť muslimům nahrazuje alkohol, který mají zakázáno pít. Korán jim naopak umožňuje, aby užívali byliny, které jsou léčivé nebo pro jejich organismus nějak užitečné. Žvýkání katy je však v některých zemích, hlavně v Jemenu a Somálsku, velkým společenským i ekonomickým problémem, který je ale za současné situace neřešitelný.

Botanický popis katy jedlé. Catha edulis, kata jedlá, z čeledi Celastraceae, jesencovitých, je stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající výšky 2 až 5 metrů. Listy má vstřícné i střídavé, krátce řapíkaté, s čepelí široce eliptickou, tupou a na okrajích vroubkovaně pilovitou. V úžlabí listů vyrůstají chudé vrcholíky květů, které mají pětilaločný kalich a stejný počet korunních plátků. Plod je podlouhlá tobolka, po dozrání pukající třemi chlopněmi.

Jaký je původ a rozšíření katy jedlé. Pochází pravděpodobně z hor jižní Etiopie, kde roste planě na sopečných, propustných půdách v chladnějších a vlhkých údolích, která se nacházejí až v nadmořských výškách 900 až 2400 metrů. Dnes je rozšířena v oblastech rozkládajících se mezi jižní

Kata jedlá

Catha edulis

5

Afrikou a Turkestánem, ale pěstování ve velkém se omezilo na jihozápadní Arábii, severovýchodní a východní Afriku, a to zpravidla 900 až 1200 metrů nad mořem. Významnější spotřeba se však týká především Jemenu, kde podle odhadu plocha osázená katou dosahuje až 20 procent obhospodařované půdy.

Technologie pěstování. Pěstuje se na plantážích nebo roste i zplaněle, často spolu s kávovníky. V praxi se množí především vegetativně, a to řízkováním nebo hřížením. Na plantážích se rostliny v mládí zastiňují, později se pěstují na přímém slunci. První sklizeň drogy probíhá třetí až čtvrtý rok po vysazení keřů. Sklízí se pravidelně po dobu 10 až 15 let, kdy se provádí zmlazování keřů seříznutím u země.

Chemické složení katy. Listy katy jedlé obsahují pestrý soubor doprovodných látek, jako je cukr dulcit, třísloviny latex, vosk a určité množství silice, která droze propůjčuje příjemnou chuť a vůni. Toxikologicky významný je především obsah alkaloidů. Nejdříve byl objeven cathin (D-norpseudoefedrin), později L-cathinon, který má stimulační účinky srovnatelné s amfetaminem. Z dalších alkaloidů je to celá skupina látek, které se souhrnně nazývají catheduliny.

Část plodu katy jedlé

Jaké jsou účinky katy? V menším množství vyvolává vzrušení, projevující se pocitem radosti a dobré nálady, významným zvýšením životní energie, útlumem pocitu hladu a ospalosti. Při vyšších dávkách drogy je člověk družnější a hovornější, ale u chronických uživatelů se naopak projevuje apatie, neschopnost koncentrace a jakéhokoliv výkonu. Nadměrná konzumace se může projevovat i zvýšenou agresivitou a psychózami, dlouhodobé požívání pak vede k vážným fyziologickým poruchám, jako jsou ochablost celkové látkové výměny, halucinace, změny srdeční činnosti a impotence.

Jak se droga užívá? Drogou jsou mladé, křehké, zelenobílé až načervenalé výhonky a mladé listy, které se žvýkají. V některých zemích, například v Jemenu, se kata žvýká buď individuálně, nebo ve společnosti a v Somálsku vznikly k tomuto účelu dokonce tzv. katové domy (madžlís). Z jiných způsobů užití je třeba uvést nálev známý jako somálský čaj, v Etiopii se listy zpracovávají s medem na “medové těsto” nebo “medové víno”, jinde se vyrábějí i alkoholické nápoje. Staří lidé, kteří již katu nemohou žvýkat, ji používají práškovanou a rozpuštěnou ve sladkém mléce, nebo ji přidávají do cukrovinek. V některých částech Arábie se kouří sušené listy spolu s tabákem. Kata jedlá se zatím v místech rozšíření legálně pěstuje i prodává a boj proti “katomanii” je málo úspěšný. Již počátkem 60. let tohoto století navrhovala Komise

OSN pro omamné jedy, aby byla kata pod mezinárodní kontrolou, což se však dosud nestalo.

Muž přenáší svazek katy na tržišti v jemenském Harare. Jemen patří k zemím s největší spotřebou této rostlinné drogy.

Kata jedlá - větvička s listy a poupaty (a) a větvička s plody (b).

6

Kawa Z historie. Za objev tohoto druhu vděčíme britskému mořeplavci Jamesi Cookovi. Pití kawy, jak se pepřovník

opojný také nazývá, je již po staletí součástí polynéského života a kultury od Havaje až po Novou Guineu. Obřady pití kawy jsou však známy především z ostrova Fidži.

Morfologická charakteristika kawy. Piper methysticum, pepřovník opojný, je příbuzný s pepřovníkem betelovým a patří do čeledi Piperaceae, pepřovníkovitých. Keř je 2,5 až 6 metrů vysoký se vzpřímenými, dužnatými výhonky, vyrůstajícími z tlustého kořene. Listy má nepravidelně srdčité, tupě špičaté, na rubu plstnaté. Květenství je klas 5 až 7 cm dlouhý, plod přisedlá bobule.

Pepřovník opojný je asi domácí v západní a jihozápadní Polynésii, odkud se rozšířil do okolních oblastí. Dnes se vyskytuje v různých oblastech Melanésie, včetně Nové Guineje, Šalamounových ostrovů, Fidži a Vanuatu, dále po celé Polynésii, s výjimkou Velikonočních ostrovů i Rapy a velmi vzácně v Mikronésii v Ponape. V Melanésii se pije kawa pouze v určitých oblastech, což je možno vysvětlit užíváním betelu. Všeobecně totiž platí, že tam, kde pijí kawu, neznají žvýkání betelu a naopak.

Kokainovník pravý Erythroxylum coca

Účinné látky. Většina známých sloučenin má za základ piperidin, pyrrolidin nebo isobutamin. Nejvýznamnější je však pipermethystin, který tvoří v nadzemní části dominantní složku (0,17 procenta), zatímco v kořenech je obsah nižší. Dalšími látkami jsou tzv. kawa-laktony a také chalkony.

Pepřovník opojný Piper methysticum

Jak se projevuje užívání kawy. Nápoj připravený z kořene uvedeného pepřovníku se užívá pro svoje opojné a euforické účinky. Nejprve se dostavuje pocit únavy doprovázený zblednutím, po kterém následuje zlepšení nálady provázené pocitem opojení. Větší dávky tohoto nápoje navozují hluboký, dlouhotrvající spánek. Dlouhodobé užívání drogy vede u konzumenta ke ztrátám tělesné hmotnosti, k větší náchylnosti k chorobám a k poškození jater.

Příprava kawového nápoje. K přípravě opojného obřadního nápoje s narkotickými účinky slouží kořeny nebo méně kvalitní stonky. Po očištění se rozkrájejí na malé kousky a potom se rozžvýkají, rozdrtí kameny nebo nastrouhají. Připravená drť se mísí s normální nebo kokosovou vodou a nechá v klidu. Po určité době se vyjme zkvašená kašovitá emulze z nádoby a vlije do hustého a jemného vaku z vláken kenafu, který slouží jako filtr. Tím se kapalina oddělí od pevné složky. Jinde se však pije nápoj zahuštěný bez filtrace. Zachycená přefiltrovaná tekutina se podává ve dřevěných nádobách, které jsou určeny pouze k tomuto účelu. Rozlévá se do skořápek z kokosových ořechů, ze kterých se pije. Nápoj má šedohnědou barvu jako bílá káva, vůni po šeříku, kořenitou, dráždivou a hořkou chuť se silně svíravými účinky, připomínajícími mýdlovou vodu.

Má kawa léčivé účinky? V posledních letech si kawa získala velkou popularitu v západní Evropě i USA, kde se prodává v prášku nebo tabletách, ale je i součástí některých výrobků, např. ústních sprejů. Ukázalo se totiž, že kawa uvolňuje kosterní svalstvo, léčí bolesti hlavy, pomáhá při nespavosti a obezitě, ale snižuje i napětí a stres. Přitom nemá žádné vedlejší účinky a ani není návyková.

Koka 7

Z historie. Byli to především Inkové, kteří uctívali koku jako posvátnou rostlinu a věřili, že je sídlem Mamy Cocy, svůdné ženy, která jim může přinést požehnání. Koka pro ně byla darem bohů, který jim dodával sílu, utišoval hlad a pomáhal zapomenout na všechna strádání. Stav vyvolaný kokou sloužil podle nich ke spojení s duchy. Když Španělé dobyli oblast dnešního Peru a Bolívie, byli překvapeni stimulačními účinky koky. Dávali ji Indiánům, kteří byli nuceni velmi těžce pracovat. Koka totiž potlačovala chuť k jídlu a otupovala jejich smysly.

Botanická charakteristika a rozšíření. Erythroxylum coca, kokainovník pravý či koka, patří do stejnojmenné čeledi. Je to keř nebo malý strom s prutovitými větvemi krytými červenohnědou borkou (odtud i staré české jméno “rudodřev”). Má podlouhlé až obkopinatě podlouhlé kožovité listy s charakteristickou žilnatinou. Drobné bělavé květy vyrůstají v chudokvětých svazečcích. Plod je podlouhle vejcovitá, asi 1 centimetr dlouhá jednosemenná peckovice, v době zralosti červená. Nažloutlé až světle hnědé vřetenovité semeno má velký endosperm.

Kokainovník pravý pochází pravděpodobně z vlhkých pralesů na východních svazích bolívijských a peruánských And. I když největším producentem kokových listů je Jižní Amerika(Kolumbie, Peru, Bolívie a severozápadní Brazílie), pěstuje se omezeně i na Jávě, Srí Lance a v Austrálii. Pokusně se jako jednoletá kultura ověřovala dokonce i na černomořském pobřeží Kavkazu.

Kokové plantáže. Plantáže koky, tzv. cocales, se nejčastěji zakládají na lesních mýtinách. Mladá rostliny vypěstované ze semen nebo řízků ve školkách, se přesazují do plantáží po dosažení výšky 30 až 50 cm. Při pečlivém ošetřování dávají již za 1,5 roku sklizeň prvních listů. Ve stáří tří let se trhají třikrát až čtyřikrát ročně, životnost plantáže je asi 20 let. Natrhané listy se opatrně suší, neboť nesmí přeschnout, ani zčernat. Správně usušená droga má vůni podobnou naší komonici a dává zelený odvar mdlé, trávovité chuti.

Jaké jsou obsahové látky a jejich účinek? Jde o tropanové alkaloidy, kde je dominantním a také nejznámějším alkaloidem kokain. Jeho obsah činí zpravidla 90 procent z celkového množství 0,2 až 0,8 procenta bází tohoto typu. Pro praktické využití bývá kokain chemicky upraven na chlorid kokainia. Při prvním požití kokainu se neobjevují příjemné prožitky, ale naopak pocity srdeční slabosti, třes rukou, rozšíření zornic, bledost a mrazení. Teprve opakované požívání kokainu vede k vyvolání stavu euforie, projevující se pocitem blaženosti a spokojenosti. Kokainista je veselý, s příjemnými halucinacemi, ale také družný,

což se projevuje snahou sdružovat se do kroužků. S oblibou svádějí k této toxikomanii i jiné osoby. Chronická otrava kokainem se projevuje psychózou s halucinacemi, tělesně kokainista hubne a chátrá. Při těžké otravě často umírá v důsledku ochrnutí dýchacího centra.

Keř kokainovníku pravého

Plod koky

8

Způsoby užití. Je třeba rozlišovat tradiční žvýkání listů koky a vlastní kokainizmus, tj. zhoubnou formu toxikomanie. Žvýkači, tzv. coqueros , tvoří početnou skupinu asi 10 milionů lidí, převážně latinskoamerických domorodců. Mírné požívání kokainu ve formě žvýkání povzbuzuje tělesnou sílu a odstraňuje pocit hladu a žízně. Kokové listy se totiž v tomto případě žvýkají spolu s páleným vápnem či alkalickým rostlinným popelem, čímž se kokain zmýdelní a nepůsobí tak agresivně. Vlastní kokain je však velmi nebezpečná droga, která se užívá buď v čisté formě nebo ve směsích. Nejrozšířenějším způsobem je šňupání, ale intravenózní aplikace účinky kokainu znásobuje i urychluje. Často se kombinuje s heroinem, v poslední době je například velmi módní kouření kokainu ve formě tzv. freebase.

Má koka léčivé účinky? V některých oblastech pěstování, např. v Bolívii, se koka legálně prodává porcovaná ve varných sáčcích. Tento čaj má mírně stimulační účinky, bez vedlejších intoxikačních projevů kokainu. Zmenšuje bolesti hlavy i žaludku, zvyšuje fyzické a duševní síly člověka, s medem slouží k uklidnění žaludku apod. Také některé formy diabetu se léčí kokou. V posledním období se zde objevuje řada dalších výrobků, např. zubní pasty, krémy a nápoje, které obsahují výtažky z listů koky.

Květ koky

Konopí Konopí jako stará kulturní rostlina. Konopí je jednou z nejstarších pěstovaných rostlin, neboť jeho plody se našly na různých neolitických nalezištích v Evropě. Podle indické tradice věnovali bohové konopí člověku, aby mohl zvýšit svoji odvahu a rozkoš. Skutečností je, že konopí využívaly prakticky všechny starověké vyspělé civilizace.

Botanická charakteristika a rozšíření. Z několika druhů konopí má význam jako rostlinná omamná droga druh Cannabis indica, někdy též uváděný jen jako Cannabis sativa var. indica, který patří do stejnojmenné čeledi Cannabaceae, konopovitých. Zpravidla dvoudomé rostliny s lodyhou přímou, lysou nebo chlupatou, většinou čtyř nebo šestihrannou, která dosahuje výšky od 0,3 do 6 metrů. Listy jsou dlouze řapíkaté s vytrvalými palisty a s čepelí tří až jedenáctičetnou. Lístky úzce podlouhlé, k oběma koncům zúžené, na okrajích pilovité, dlouze zašpičatělé. Samčí rostliny, tzv. poskonné, jsou méně vzrůstné se světlejšími listy a kratší vegetační dobou. Květy na nich vyrůstají v řídkých latách a mají pětičetné bělavé nebo nazelenalé okvětí a pět tyčinek. Samičí rostliny, tzv. hlavaté, jsou statnější, více olistěné a temně zelené. V úžlabí listů mají svazečky

stopkatých květů se zelenavým srostlým okvětím. Uvnitř je dvouplodolistý pestík se dvěma červenými bliznami a svrchním jednopouzdrým semeníkem. Květ je částečně obalen podpůrným listenem, který může být svrchu porostlý žláznatými chlupy, vylučujícími pryskyřici. V průběhu tvorby plodu se mění podpůrný listen v chrupavčitý obal, který uzavírá vejcovitou až kulovitou, mírně zploštělou nažku s intenzivní mozaikovitou kresbou.

Konopí indické Cannabis indica

9

Indické konopí je pravděpodobně původem ze západních svahů Himálaje a z Kašmíru. Dnes se pěstuje především v Indii (až do výšky 3000 metrů nad mořem), v severovýchodním Íránu, v Afghánistánu, Pákistánu, Indonésii, Střední Asii, v severozápadní a střední Africe, v Mexiku, USA, Jižní Americe a jinde. Typickým pro tento druh jsou vysoké omamné účinky, což je dáno obsahem tetrahydrocannabinolu (THC) v suché hmotě vyšším než 0,3 procenta. Pěstuje se pouze pro tento účel.

Které účinné látky jsou v konopí obsaženy? Rostliny konopí obsahují širokou škálu látek, z nichž je možno uvést mimo jiné organické kyseliny, sacharidy, fytosteroidy aj., ale také dva alkaloidy - trogonellin a nikotin. Ty však v omamných účincích nehrají žádnou roli. Důležitá je pryskyřice produkovaná žlázkami samičích květenství, která

obsahuje velmi početnou směs tzv. kannabinoidních látek s nositelem halucinogenních účinků THC.

Semeno konopí indického. Na podélném řezu vpravo je vidět

embryo (e).

Samičí (nahoře) a samčí květ

konopí indického.

Marihuana a hašiš. Droga z konopí indického se vyskytuje ve dvou základních formách. V prvním případě jde o suché části samičí rostliny, především květenství, kdy obsah všech účinných látek nepřesahuje 8 až 12 procent. Tato sušená droga se nazývá marihuana. Především se kouří, a to buď samostatně, nebo spolu s tabákem v dýmce či cigaretách, tzv. joints. Dále se droga pojídá přímo nebo ve formě různých zavařenin, cukrovinek, ale také se užívá jako extrakt, čajový nápoj apod. Pro vlastní pryskyřici obsahující až 40 procent THC se užívá názvu hašiš. Je to nepříjemně páchnoucí hmota žluté až hnědé barvy, která slouží hlavně ke kouření. Lze z ní však rovněž vyrábět zákusky, bonbony aj.

Jaké jsou příznaky opojení. Příznaky hašišového opojení je možno rozfázovat do několika stadií. V prvním pociťuje poživač sevřenost a úzkost, ve druhém se dostavuje euforie a pocit vnitřní blaženosti, což se projevuje bezdůvodnou veselostí a k tomu přistupuje pocit naplněné radosti. V dalším období dochází k porušení chodu myšlenek, soustředění a pozornosti, zostření sluchových a chuťových vjemů, zrakovým i sluchovým iluzím. Podobně jako u jiných návykových látek vede dlouhodobé zneužívání drog z konopí k celkovému chátrání organismu.

Konopí jako významná užitková rostlina. Již v dávné minulosti bylo konopí využíváno nejen jako textilní plodina, ale i léčivá rostlina a olejnina. Také v současnosti se konopí stává významnou energetickou plodinou s vysokým výnosem biomasy, cenná jsou i jeho semena obsahující aminokyseliny a nenasycené mastné kyseliny srovnatelné se sójou. Jako průmyslová surovina se uplatňuje hlavně při výrobě papíru, ale také jako stavební a izolační materiál. Léčivý účinek konopí se projevuje při pokročilém onemocnění AIDS nebo rakovině, ale také při poruchách pohybového ústrojí a ochrnutí, depresích, nevolnosti apod.

10

Mák setý Z historie máku a opia. Mák je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Na Krétě se například našly hliněné postavy makové či opiové bohyně pocházející ze 13.

století př. n. l. Výraznou roli sehrálo opium v antickém Řecku, kde makovice byly atributem Hypnose, řeckého boha spánku, jeho bratra Thanata, boha smrti, a jejich matky Nyx.

Botanická charakteristika. Čeleď Papaveraceae, makovitých, zahrnuje více než 100 druhů jednoletých i víceletých máků. Jejich typickým znakem je přítomnost mléčnic v pletivech ronících po poranění latex. Nejdůležitější je Papaver somniferum, mák setý, jednoletá bylina zpravidla jen s jednou lodyhou 0,3 až 1,8 m vysokou, na příčném řezu oblou a vyplněnou dření. Listy jsou v obrysu podlouhlé, dolní celistvé, střední a horní nepravidelně zubaté, poloobjímavé a zvlněné. Květ má dva opadavé kališní a čtyři korunní lístky rozdílné ho tvaru, velikosti i zbarvení. Má velké množství tyčinek a pestík, který nemá čnělky. Semeník je zakončen terčovitou paprsčitou bliznou a uvnitř neúplně přehrádkován. Zralá tobolka (makovice)se často otevírá malými otvory mezi paprsky blizny a obsahuje velký počet drobných semen.

Jaké jsou užitkové typy máku. Podle užitkových vlastností

rozeznáváme dva typy máku setého. Mák olejný se pěstuje u nás a v řadě zemí Evropy a pouze vymlácené makovice se někdy zpracovávají ve farmaceutickém průmyslu. Rozhodující využití tohoto typu je tedy v domácnosti, potravinářském a olejářském průmyslu.

Mák opiový má ve stěnách makovice silně rozvětvenou síť mléčnic. Jejich nařezáváním a následným sběrem zaschlého latexu se získává opium. Mezi nejvýznamnější pěstitelské oblasti tohoto typu patří země Zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko, Laos), ale i Zlatého půlměsíce (Írán, Afghánistán, Pákistán).

Mák setý

Papaver somniferum

Opium a jeho složení. Již v roce 1803 se podařilo izolovat dominantní složku opia - alkaloid morfin, kterého může být v surovémopiu 2,7 až 20 procent. Postupně v něm byla objevena řada dalších alkaloidů, kterých je v současnosti známo kolem šedesáti. Z hlediska užívání toxikomany má však význam ještě kodein, kterého bývá v opiu 0,3 až 4 procenta. Mezi nejvíce nebezpečné omamné drogy však patří z morfinu synteticky připravovaný diacetylmorfin, známý jako heroin.

Účinky opiátů. Opium představuje velmi účinné farmakum, silný jed, ale také obávaný a nejvíce zneužívaný toxikomanický přípravek, vyvolávající úplnou závislost. Týká se to však především zemí produkujících tuto drogu. U morfinu má toxikoman pocity klidu, štěstí a vyrovnanosti. Abstinenční příznaky jsou velmi nepříjemné a projevují se dráždivostí, depresemi i poruchami krevního oběhu. Avšak

nejnebezpečnější návykovou drogu představuje heroin. Po jeho aplikaci do žíly se obvykle dostavuje stav příjemného opojení, který však trvá jen asi 15 minut a později se dostavují drastické abstinenční příznaky.

Poupě máku setého

Plod máku - makovice

Způsoby užití. U opia se připravuje tzv. kuřlavé opium (čandu), které se kouří v různých dýmkách. Jinou možností je tzv. opiofagie, což je pojídání opia, často s přídavkem dalších látek, např. afrodiziak, příprava extraktů apod. U morfinu a heroinu jde především o injekční aplikaci drogy.

11

Muchomůrka červená

Historické zajímavosti. O muchomůrce červené se předpokládá, že je bájnou sómou uvedenou v Rgvédě. Je však doloženo, že její užívání byla rozšířeno hlavně na Dálném východě. Příslušníci místních kmenů na Sibiři pili odvar ze sušených muchomůrek, neboť u nich vyvolával opojení. Halucinogenní účinky této muchomůrky

sehrály svoji roli i v kultuře některých indiánských kmenů Severní Ameriky.

Botanický popis a rozšíření. Amanita muscaria, muchomůrka červená, je u nás velmi dobře známý druh z čeledi Basidiomycetes, hub stopkovýtrusých. Klobouk má v průměru 10 až 20 cm a je v mládí polokulovitý, později rozložený a plochý, s pokožkou ohnivě až oranžově červenou. Je posázený bílými až žlutými bradavkovitými struky, déšť je však velmi často smývá, takže klobouk může být i zcela hladký. Lupeny jsou husté, bílé a v mládí zakryté blanitým, bělavým závojem. Třeň je bílý, 2 až 2,5 cm tlustý, na bázi hlízovitě ztluštělý, na povrchu pokrytý soustřednými kruhy bradavek zbylých z plachetky. V horní části nese třeň prsten, který je bílý nebo nažloutlý. Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku zlatožlutá, bez výraznější vůně a s příjemnou chutí. Výtrusy jsou bezbarvé, hladké a elipsoidní.

Muchomůrka červená roste v širokém holarktickém areálu celého mírného pásu Starého i Nového světa. U nás se s ní setkáváme od srpna do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích, od nížin až do vysokých hor. Často však roste i mimo les pod skupinami stromů, na

mezích, okrajích luk, pastvin apod.

Muchomůrka červená Amanita muscaria

Obsahové látky muchomůrky červené. Tento druh je po chemické a toxikologické stránce jednou z nejvíce prozkoumaných hub. Obsahuje dvě skupiny strukturálně odlišných látek. Do první patří cholin, acetylcholin, muskaridin a muskarin, který je toxikologicky nejúčinnější, i když se vyskytuje v relativně malém množství (asi 0,0002 procenta). Druhou skupinu toxických látek tvoří především kyselina ibotenová, ale také muscimol a muskazon.

Příznaky intoxikace. Obsažené látky dráždí centrální nervovou soustavu, což je provázeno zvýšeným slzením a sliněním, tlaky, bolestmi břicha a zvracením. V prvním období se objevují pocity horka a mravenčení na celém povrchu těla, neobvyklé lehkosti a touhy po pohybu. Stupňuje se psychické vzrušení a objevují se halucinace. Druhé období je provázeno různě hlubokým kómatem, zvýšenou nervosvalovou dráždivostí a poklesem krevního tlaku. V období odeznívání intoxikace často přetrvávají po několik dnů poruchy koordinace pohybu a poruchy řeči.

Plodnice muchomůrky červené

Jaké jsou způsoby užití. Muchomůrka získala jméno tím, že se v minulosti někdy používala k trávení much, a to tím, že se uříznutý klobouk položil na talíř a na červeně zbarvené straně posypal cukrem. Mouchy olizovaly

12

sladkou šťávu a uhynuly. Drogou je sušený klobouk, který se buď užívá přímo, nebo se z něho připravuje macerát, případně nálev pomocí vody nebo mléka.

Peyotl Z historie. Podle archeologických nálezů se peyotl zřejmě používá k náboženským obřadům více než 3000 let. Obyvatelé Střední Ameriky věřili, že jim tato rostlina zprostředkovává styk s bohy a dodnes ji považují za všelék. Ještě v současnosti uctívá peyotl přes 40 různých indiánských kmenů.

Botanický popis. Zdrojem drogy, kterou prezentuje alkaloid mezkalin, je Lophophora williamsii, ježunka Williamsova (tzv. peyotl), patřící do

čeledi Cactaceae, kaktusovitých. Je to malý, nepříliš vzhledný kaktus rostoucí jednotlivě nebo v trsech. Z tlustého řepovitého kořene vyrůstá polokulovité až válcovité tělo, obvykle zploštělé na temeni. Dosahuje průměru 3 až 10 cm a výšky 1,5 až 7 cm. Modrozelené až šedozelené okrouhlé areoly jsou uspořádány v řadách a odděleny mělkými svislými rýhami. Menší růžové nebo bělavé květy vyrůstají ze středu vegetačního vrcholu. Mají krátké tyčinky, pětiklanou bliznu a lysý semeník. Plodem je bobule obsahující drobná černá semena.

Peyotl pochází z pouštních oblastí Mexika a USA (jižní Texas). Největší lokality jsou v Mexiku v aridních provincích San Luis Potosí, Zacatecas, Durango,

Coahuila, Nuevo León, Tamaulipas, dále v Texasu ve stepních areálech výše položených oblastí, zejména Rio Grande del Norte nebo v povodí Rio Bravo.

Ježunka Williamsova (také peyotl)

Lophophora williamsii

Je peyotl jediným kaktusem s omamnými účinky? Výskyt alkaloidu mezkalinu není omezen pouze na tento druh, ale byl objeven i u dalších kaktusů, např. u rodů Trichocereus, Turbinicarpus, Ariocarpus, Obergonia, Dachycereus, Lophocereus, Stetsonia, Opuntia aj.

Obsahové látky. Podle literárních údajů tvoří 30 procent z celkové sumy alkaloidů mezkalin. Ostatní významněji zastoupené alkaloidy následují v pořadí pellotin, anhalonidin, anhalamin, hordein a lophophorin. Účinnost drogy závisí na množství obsažených alkaloidů, jejichž hladina může značně kolísat v závislosti na době sběru rostliny, vlastnosti půdy, nadmořské výšce a klimatických podmínkách. Z alkaloidů obsažených v peyotlu je halucinogenně nejúčinnější mezkalin.

Přirozený porost peyotlu v Mexiku

13

Jaké jsou účinky drogy. Účinek drogy, jejíž doba působení je asi 5 až 6 hodin, probíhá ve dvou fázích. Po požití drogy se velmi brzy dostavuje pocit nevolnosti, provázený bolestí hlavy, závratí a zvracením. Po jedné až dvou hodinách tyto příznaky mizí a nastupuje zvláštní euforické opojení spojené s vidinami a halucinacemi. Tyto halucinace jsou provázeny změnou vnímání, barevnými záblesky a rozmanitými, rychle se měnícími geometrickými obrazci. Intoxikovaný má zbystřené vnímání, zvláště sluch, ztrácí schopnost přesně lokalizovat polohu svého těla, čas mu probíhá buď pomalu, nebo naopak velmi rychle. Dlouhodobé užívání

způsobuje vážné zdravotní poruchy, projevující se především chorobnými změnami na játrech.

Způsoby užití peyotlu. Drogu tvoří pouze nadzemní část kaktusu, zatímco hlavní kořen se ponechává nedotčen, aby z něho mohla vyrůst nová rostlina. Nasbíraná droga se třídí podle velikosti a tvaru, příčně řeže na části silné asi 1 až 1,5 cm a většinou následně suší. Takto upravená droga se nazývá “mezkalové knoflíky” či “koláčky”. Ty se potom žvýkají a mají chuť nasládlou a mírně pálivou. Jindy se čerstvé kaktusy melou na kamenném ručním mlýnku a pečlivě se zachycuje každá kapka šťávy, z které se připravuje nápoj.

Léčivé účinky. U Indiánů patří tento kaktus i mezi významné léčivé rostliny. Čerstvě nařezaný se přikládá na rány, spáleniny a bolavé zuby. Povzbuzuje také činnost srdce a plic, využívá se při léčbě tuberkulózy, ale i nespavosti a duševních poruch.

Peyotl s kořenem z oblasti San Luis Potosí (Mexiko)

Usušené části peyotlu, tzv. mezkalové knoflíky

Psilocybinové houby Do této skupiny patří houby obsahující jako účinnou látku psilocybin, případně psilocin. Jsou soustředěny v

rodech Psilocybe, lysohlávka, Panaeolus, kropenatec a Stropharia. Mnohé z nich jsou známy i u nás.

Z historie omamných hub. Tyto houby považovali původní obyvatelé Mexika za posvátné a nazývali je “teonanacatl”, což je aztécky “boží tělo” či “boží maso”. Na území Guatemaly a některých dalších států Střední Ameriky byly objeveny zvláštní kamenné soušky hub, které pravděpodobně souvisejí s jejich užíváním. I když se v místech původu užívají po tisíce let, první vzorky těchto hub k analýzám se podařilo získat až ve 30. letech tohoto století.

Botanický popis. Mezi nejvýznamnější halucinogenní houby patří druhy rodu Psilocybe, lysohlávka, z čeledi Strophariaceae, límcovkovitých, charakteristické mimo jiné modráním dužniny. Typickým představitelem je Psilocybe mexicana, lysohlávka mexická, rostoucí v jižním Mexiku (stát Oaxaca). Z této oblasti pocházejí i P. aztecorum, lysohlávka aztécká, P. caerulescens, P. semperviva, P. yungensis aj. Další druhy tohoto rodu rostou i v Indonésii, Japonsku a Austrálii.

Lysohlávka

(na obrázku L. mexická)Psilocybe

14

Také Evropa má svoje lysohlávky. Známá je Psilocybe semilanceata, lysohlávka kopinatá, která roste v celém mírném pásu, a to v lesích, převážně smrkových, ale i na lukách a pastvinách, podél cest, v příkopech a jinde. Typicky naší je P. bohemica, lysohlávka česká, která byla počátkem 50. let nalezena v údolí řeky Sázavy. Nejvíce psychoaktivních látek však má P. cyanescens, lysohlávka modrající.

Účinné látky obsažené v houbách. Hlavními účinnými složkami psilocybinových hub jsou indolové alkaloidy psilocybin a psilocin. Vzhledem k tomu, že obě látky vykazují zhruba stejnou psychoaktivitu, lze je jako halucinogeny považovat za

rovnocenné.

Jak se projevují účinky. Počátečními příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocit neklidu a malátnosti, křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení, ale také změny nálady. Tyto pocity jsou po krátké době vystřídány celkovým tělesným uvolněním. Dochází ke zrakovým halucinacím, poruchám vnímání času a prostoru. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy a ukvapená rozhodnutí, která bývají příčnou nehod a úrazů.

Lysohlávka česká

Způsoby užití. Velmi často se houby užívají syrové, jindy se rozemílají a z drtě se připravuje odvar. Jinou možností je přidávání houby do polévek a jiných jídel, ale lze je i sušit a následně vařit v čaji, v některých případech se také kouří suché.

Lysohlávka kopinatá

15

Pozn.: autorka neznáma – v prípade nájdenia identity bude doplnená.

DROGY VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE

I. - Důvody, které mě vedly k napsání této práce.

První a asi hlavní důvod je zájem o literaturu. A není to jen literatura dvacátého století, které zde budu nakonec věnovat přece jen nejvíce prostoru, ale také stará, starší a nejstarší literatura, jež mi učarovala. Ale proč jsem si vybrala zrovna drogy, když v dnešní době existuje tolik publikací o nich? Odpověď je jednoduchá. Nikde jsem se zatím nesetkala s naučnou knihu, která by svým obsahem pojednávala jenom o působení drog v literatuře. Věřím, že někde existuje a doufám že budu mít to potěšení ji někdy vzít do svých rukou, ale zatím jsem se k ní nedostala. Proto bych se touto prací chtěla pokusit o shrnutí základních bodů tzv. "drogové literatury" (zavádím tento termín záměrně ale nemyslím ho v nějakém hanebném slova smyslu). Vím, že mé snažení nebude nikdy dokonalé a bezchybné.

Druhý důvod, avšak velice okrajový, je celosvětový problém drog. Chci podat (i když nedokonalé) svědectví o tom, jak drogy a jejich účinky ovlivnily tvorbu a vývoj moderní literatury, ať už to byl vliv negativní nebo pozitivní. V mnoha případech si musíme připustit, že příslušná díla by bez drog nevznikla. Je to tak špatně? Dá se vůbec takové dílo považovat za umění? V žádném případě se nebudu snažit odpovídat, protože takové otázky jsou záludné a skrývají v sobě mnohem víc, než odpověď zosobněné morálky samé. (samozřejmě, že ta by konstatovala: "Ano, je to špatné! Ne není to umění!)

Faktem však zůstává, že v letech, kdy řada velikánů, kteří naši literaturu razantně ovlivnili, nebyly omamné látky zakázány. V 19. století šlo dokonce o “módní trend”, v šedesátých letech 20. století v USA dokonce o druh životního stylu. Řada těchto škodlivých látek byla zakázána až v druhé polovině dvacátého století (MDMA, LSD, Extáze atd.), na rozdíl od marihuany, která byla už ve čtyřicátých letech považována za nebezpečnou drogu.

Kde by byla dnešní moderní literatura bez takových velikánů, jako byl Edgar Allan Poe (nadměrně požívající alkohol, občasně i opium), z jehož díla vyšli takoví umělci jako Ch. Baudelaire (stačí připomenout slavnou "Báseň o hašiši") nebo A. Rimbaud s P. Verlainem (oddávající se šťastně účinkům Absintu a opia)...A tak bych mohla pokračovat dál, příkladů by se našlo mnoho. Křižovatky a objížďky cest umění jsou prostě nevyzpytatelné. A proto si znovu položím otázku, na tomto osudném místě: "Je tohle všechno umění?"

Chtěla bych zúročit všechen čas v podobě této práce. Čas, jež jsem s radostí obětovala a věnovala studiu a četbě těchto "drogových autorů" . Snaha pochopit toto odvětví literatury mě často přiváděla k otázce: "Proč? Proč psali o drogách?" Popřípadě: "Proč je užívali?" Zde je výsledek mého snažení...

pozn.: Chtěla bych upozornit, že v této práci se nehodlám věnovat droze číslo 1 v naší společnosti - alkoholu. Zjevila by se mi pak další ze záludných otázek: "Existuje vlastně autor, který nikdy nepodlehl slastnému mámení alkoholu?"

II. - CO TO JSOU DROGY?

Základní rozdělení, stručná charakteristika, závislost

DEFINICE

O drogách už toho bylo napsáno nepřeberné množství a existuje také řada názorů a definicí těchto látek. Ale která z toho množství je ten pravá?

Například podle Slovníku cizích slov (SPN, 1994) je droga:

1) omamující prostředek, dráždivý přípravek

2) surovina rostlinného nebo živočišného původu užívaná po určité přípravě jako léčivo

A máme tu první dělení. Řekněme velice hrubé. Protože takto stručné definice jsou v dnešním světě nedostačující, ba přímo nevyhovující.

Na další definici z roku 1969 (vydala ji Světová zdravotnická organizace) bychom ovšem měli brát vážné ohledy: Drogou je totiž jakákoli látka (substance), která, je-li vpravena do živého organizmu, může pozměnit jednu nebo více jeho funkcí. To znamená s největší pravděpodobností fyzickou i psychickou.

Droga, dříve název pro léky, je podle nejnovějších poznatků taková látka, která splňuje tyto základní požadavky:

1) má psychotropní tj. "ovlivňující psychiku" účinky, které určitým způsobem ovlivňují naše poznávání a vnímání reality, chemické složky takové látky -může být přírodní ale i syntetická- vyvolávají pocity opojení, otupení nebo naopak povzbuzení, vyvolávají plno různých pocitů a zážitků

2) způsobuje dočasné nebo trvalé změny tělesné a duševní povahy, změny chování a emocí

3) může vyvolat závislost, tehdy se látka stává součástí organizmu, nastává stav onemocnění toxikomanie (toxikofilie)

DĚLENÍ DROG

Úplně základní, tedy primární, dělení je notoricky známé, jsou to:

a. lehké drogy

Do této skupiny patří např. káva, tabákové výrobky, produkty konopí. Potenciál závislosti je u těchto substancí malý (nebo alespoň menší než u tvrdých drog), tyto drogy jsou povětšinou společensky tolerovány.

b. tvrdé drogy

Sem patří všechny drogy, u kterých je potenciál závislosti vysoký, tudíž mohou vyvolat onemocnění toxikofilie (toxikomanie), patří sem např.: heroin, alkohol, opium, kokain, MDMA

pozn.: alkohol je někdy také klasifikován jako přechod (rozhraní) mezi lehkými a tvrdými drogami, i přesto, že jeho somatické účinky jasně odpovídají klasifikaci tvrdých drog

Existuje další a mnohem podrobnější dělení podle psychotropních účinků a příznaků:

SEDATIVA

Jsou to látky používané pro uklidnění při nervozitě, vzrušení, bolesti nebo pro otupění smyslů. (např. pro navození spánku)

a) alkohol: nejrozšířenější a jedna z nejnebezpečnějších drog v naší společnosti, existuje u ní vysoká společenská tolerance

b) narkotika (jinak též opiáty): látky, které utišují bolest a často způsobují spánek, patří sem : opium, morfin, heroin, Brown

c) nikotin: tabák je také hodně rozšířen a společensky tolerován

STIMULANTY

Substance, jež uvolňují lehkou depresi a zvyšují aktivitu a energii (často nastává hyperaktivita).

a) kofein: obsažen hlavně v kávě, čaji

b) kokain (a crack)

c) psychoanaleptika: efedrin, kathin, budivé aminy, metamfetamin, MDMA (extáze)

HALUCINOGENY

Látky způsobující halucinace a vidiny po určitý časový interval.

a) přírodní halucinogeny:

meskalin, DMT, muchomůrka červená, lysohlávka kopinatá, durman, rulík, blín, muškátový oříšek, kawa-kawa, žen-šen,

b) syntetické halucinogeny:

LSD, DOM, 2C-B (2C-D,2C-E), ketamin, nootropní látky, barbituráty, nebarbiturátová hypnotika, běžná analgetika (obsahující fenacetin), neuroleptika, silná analgetika, methadonová skupina, těkavé látky

KONOPÍ A JEHO PRODUKTY

a) marihuana

b) hašiš

ZÁVISLOST

Drogová závislost je klasifikována jako onemocnění nazývané toxikomanie nebo toxikofilie, u alkoholu pak alkoholismus.Stejně jako u definice drogy i zde dochází k častým sporů, co to vlastně závislost na droze ve skutečnosti je. Můžeme ji charakterizovat v pár základních bodech:

1) je to nezvladatelná, neodolatelná touha po opakovaném braní drogy

2) existuje zde tendence ke zvyšování dávek

3) je přítomna psychická nebo fyzická závislost na určité látce

4) vyskytuje se abstinenční syndrom (syndrom odnětí)

Abstinenční syndrom se dostavuje tehdy, když má tělo nedostatek drogy, může působit v oblasti psychické i fyzické. Fyzický syndrom odnětí se často projevuje bolestmi různých částí těla, křečemi, průjmy, zácpami, pocením, slzením atd. A psychický pak úzkostí, neklidem, agresivitou, pasivitou, vyčerpaností, předrážděností atd.

U každé skupiny drog existuje tzv. potenciál závislosti, to znamená, jak moc je pravděpodobné (či jak rychle nebo po jak velké dávce), že se vytvoří závislost. Potenciál je největší u opiátů nejmenší pak u halucinogenů.

Drogy byly součástí lidstva už od prvopočátku, tak jak se postupně vyvíjela civilizace, se i ony dostávaly do popředí. To znamená, že drogy různého druhu bohužel odjakživa byly, jsou a budou nedílnou součástí prakticky každé kultury.

Vývoj drog není zdaleka ukončen, s rozvojem civilizace, chemických a technologických postupů vzniká celá řada nových životu nebezpečných syntetických drog. A vždy se najde někdo, kdo tyto látky bude zneužívat.

III. - VLIV DROG NA LITERATURU

V literatuře nejstarší doby jsou drogy zmiňovány jen okrajově v porovnání s literaturou devatenáctého a dvacátého století. V devatenáctém století se užívání drog stalo módou hlavně v polosvětě, mezi nudící se zlatou mládeží a ve výstředních kruzích umělecké elity a dostávalo se od popředí vědecké bádání typu "ochutnám" a "popíšu". Drogová závislost není tedy hrozbou jen tohoto století, ale můžeme hovořit o dvěstěleté tradici. Samozřejmě, že drogy byly zneužívány i dříve a existovalo onemocnění toxikomanie, ale nevyskytovalo se v tak hojné míře jako nyní na sklonku druhého tisíciletí, kdy jde o vážný společenský problém.

Hlavním negativem jsou právě oni literáti, kteří se užíváním drog nikdy netajili, a mohou se tak stát vzorem mladším generacím (stejně jako i jiné slavné osobnosti z řad sportovců,herců, zpěváků atd.). Na druhou stranu, každý by si měl uvědomit, co taková drogová závislost přináší a způsobuje jedinci a jeho nejbližšímu okolí.

Je tu však další fakt a to, že omamné látky byly zákonem zakázány až ve dvacátém století, což vlastně znamená, že všichni umělci předchozí doby užívali drogy zcela legitimně.

Každopádně si musíme připustit, že tyto látky odjakživa byly součástí vývoje jak lidstva, tak literatury i přesto, že mnohdy působí negativně. Musím si neustále klást otázku: "Byla by, nebo existovala by dnešní literatura v takové podobě, v jaké ji známe, bez působení drog?"

IV. - ROZDĚLENÍ SFÉRY VLIVU DROG V LITERATUŘE

Své vlastní rozdělení jsem vypracovala na základě studia krásné i naučné literatury a došla jsem k tomuto (určitě rozporuplnému) výsledku.

pozn.: toto dělení bude použito v 1. příloze

DĚLENÍ PODLE AUTORA

Do první skupiny bych zařadila jednoduše spisovatele, kteří jsou zde relativně nevinně obviňováni, že píší "drogovou literaturu". Skupinu jsem nazvala:AUTOŘI PÍŠÍCÍ O DROGÁCH (budu používat zkratku D) Myslím tím, že oni sami drogy neužívali a přesto o nich psali.

Druhá skupina je nazvána:AUTOŘI OVLIVNĚNI DROGAMI (zkratka OD)To (podle mého názoru) znamená, že byli částečně ovlivněni drogovou subkulturou, ale o omamných látkách přímo nepsali.

A třetí a nejrozporuplnější skupina: AUTOŘI -KONZUMENTI PÍŠÍCÍ O DROGÁCH (zkratka KD)Název je -myslím- dostatečně výstižný. Patří sem autoři, jež sami drogy užívali a posléze o nich psali.

DĚLENÍ PODLE ŽÁNRŮ

K tomuto druhému dělení jsem dospěla z výčtu žánrů, jež se u těchto autorů ponejvíce objevují. Připouštím, že mohou existovat i výjimky.

1) “drogová” životopisná díla (T.DeQuincey, J. Kerouac...)

2) “drogová” žurnalistická nebo populárně naučná díla (T.Wolfe, T.Leary, J.X.Doležal...)

3) “drogová” próza (K.Kesey,W.S.Burroughs...)

4) “drogová” poezie (E.A.Poe, A.Rimbaud, L.Cohen...)

Samozřejmě, že nechci hanobit díla některých velikánů, přízviskem "drogová", učinila jsem tak z čistě praktických důvodů, ne z důvodů nenávisti či odporu.

DĚLENÍ PODLE OBDOBÍ

Může být zase chápáno úplně jinak, než ho zde uvádím.

1. Je to období, kdy se drogy pozvolna pronikaly do literatury. To bylo tedy od starověku, kdy byly drogy součástí rituálů v náboženstvích, později ve starověkém Řecku se staly jistým druhem zábavy a módy. Ale ještě v malém množství vzhledem k 20.stol. Zahrnuji sem taktéž celý středověk.

2. Druhé období jsem nazvala "vědecko-experimentální". Je to časový úsek od začátku novověku (pokud tedy za počátek novověku bereme zámořské objevy, popř. objevení Ameriky) až do čtyřicátých let 20.století. Drogy byly zkoumány z hlediska chemického, lékařského, farmakologického atd.

3. Třetí období má zase přiléhavý název "populárně konzumační". V té stále žijeme, počítám ji od padesátých let. Myslím tím hlavně masové zneužívání drog. vím, že experimenty pokračují dál, ale i tak jsem skupinu nazvala jinak.

V. - JEDNOTLIVÁ OBDOBÍ

1) STAROVĚK, STŘEDOVĚK A NOVOVĚK

STAROVĚK

DROGY V TOMTO OBDOBÍ

Nepočítáme-li první experimentátory z prvobytně pospolné společnosti, začaly se drogy dostávat do popředí a na určité pomyslné místo v žebříčku hodnot ve starověku.

Kolébkou (nám tedy známou z této doby) celé škály drog byla Asie. Ve staré Číně a Indii hrálo velkou roli konopí, ne jen z hlediska potěšení, ale i kulturně-hospodářského využití. V těchto zemích tvořilo společně s rýží, sojovými boby, prosem a ječmenem pět základních životu potřebných plodin. Už před čtyřmi tisíci lety bylo v Indii v souvislosti s hinduistickým náboženstvím známo jako posvátná rostlina, hlavně pak v uctívání hinduistického boha Šivy, který konopí a jeho produkty měl údajně hojně užíval ke svému potěšení. V této době už byly známé psychoaktivní účinky marihuany a hašiše.

Později konopí proniklo i do buddhismu, z historických pramenů se můžeme dozvědět, že sám Siddhárta Gautama - Budha požíval konopí v téměř všech formách (jeho semínka, která jsou bohatá na proteiny, listy i palice, ty obsahují největší množství alkaloidu THC, jež má psychotropní účinek) V tantrickém buddhismu (který je nyní rozšířen hlavně v himalájsko-tibetské oblasti) se konopné rituály praktikují dodnes k navozování stavu hluboké meditace a rozšiřování vědomí.

Nesmím zapomenou na civilizace Arabského poloostrova a Egypt. Z mnoha archeologických nálezů je známo, že i tam se konopí hojně využívalo jak k meditativním nebo čistě narkomanským aktům, tak i k výrobě papíru, látek, bot a provazů.

Ve Starém zákoně se objevuje zmínka o konopí, jednak jako o látce způsobující intoxikaci, ale také jako o kadidlu. Bůh také přikazuje Mojžíšovi vyrobit svatý

olej z myrty, kasie, sladké skořice a sladkého rákosu, čímž je s největší pravděpodobností myšleno konopí.

Další velmi hojně používanou drogou bylo opium, rozšířené hlavně v Číně a Japonsku té doby. Bylo doporučováno a podáváno mužům a ženám, kteří vykonávali těžkou manuální práci, po konzumaci se tak práce stávala relativně lehčí a zábavnější, tudíž se zvyšovala produktivita.

Tabák nebyl přímo znám, ale kouření vonných listů (konopí, eukalypt, muškátový oříšek atd.) bylo rozšířeno téměř ve všech známých civilizacích.

S rozvojem středomořských kultur v Evropě se začaly omamné látky dostávat i do Evropy. Na Kypru byly nalezeny džbánky pocházející z 1500 př.n.l. a obsahující opium určené k exportu do Egypta. Galenos popisuje užívání marihuany jako normální zábavu v tehdejší jižní Itálii, Hippokrates uznává opium jako účinný lék. Existuje velké množství zmínek, z čehož vyplývá, že užívání všech možných druhů drog bylo zcela běžné a normální.

LITERATURA STAROVĚKU

Jak jsem se již uvedla drogy byly součástí naší civilizace téměř od prvopočátku. Do literárních památek se dostávají ve starověku nejprve v souvislosti s hospodářstvím (různé obchodní spisy), poté v přímém kontaktu s náboženstvím a nakonec také jako omamné prostředky přinášející nádherné duševní stavy.

V Indii bylo rozšířeno konopí, i ono tedy hrálo důležitou roli v hinduismu, tudíž právě proto se dostalo do bájných véd. Ty byly sice nejprve tradovány ústně, ale v VII. století př.n.l. byl jejich vývoj ukončen a jejich obsah pečlivě zapsán. Prví RGVÉDA je vedle Chamurappiho zákoníku nejstarší památník indoevropského písemnictví (dále Sámavéda, Jadžurvéda, Atharvavéda). Další známou památkou je také epos "Rámajáma", kde bůh Višnu svádí boj s démony o svoji ženu.

Další významnou zmínku zanechalo konopí ve "Starém zákoně" a to ne jen nepatrnou (viz výše) Informací o konopí se zde objevuje poskrovnu, ale i to málo stačí.

V "Novém zákoně" pak narážíme na "ocet se žlučí", jež je podáván ukřižovanému Ježíšovi. Existuje řada spekulací o tom, co to vlastně ona "žluč" byla. V jedné z nich se dozvídáme, že šlo právě o opium, jelikož starohebrejské slovo "rosh", které je překládáno jako žluč, má svůj druhý význam a to pojmenování pro opium.

Ve starověkém Řecku a Římě bylo užívání omamných látek běžným a společensky akceptovaným aktem.

Podle jedné z bájí dala bohyně Demeter Řekům mák přinášející spánek. Helena Trojská z Homérovy Odysey vaří nápoj zapomnění, zahánějící bolest, jehož hlavní složkou bylo opium. Demokritos dokonce napsal, že víno obohacené marihuanou a myrhou vyvolává jasnovidné stavy. Mimo jiné byly utišující prostředky uznávány lékařskými kapacitami například Hippokratem, Galénem, Discoridem. O opiátech a konopných produktech se také zmiňují Herodotes, proslulý filosof "blaženosti a slasti" Epikuros, Plinius (u něj nalezneme výstižné pojmenování marihuany - "listy vzbuzující smích"). A nesmím samozřejmě

opomenout slavný nápoj "bolehlav", kterým se usmrtil slavný řecký filosof Sokrates, jehož hlavními složkami bylo opium, blín a rulík.

STŘEDOVĚK A NOVOVĚK

DROGY V TOMTO OBDOBÍ

Křesťanství částečně vymýtilo pohanské antické zvyky, ale zároveň přijímala raně středověká společnost poznatky antické kultury, zvláště pak Aristotelovu filosofii (o to se nejvíce zasloužil zakladatel scholastiky a sám velký filosof Tomáš Akvinský) a poznatky z přírodních věd, které byly mnohdy mylné. U klášterů, ty tvořily centra vzdělanosti, bývaly přítomny "lékárny", kde se nacházelo mnoho známých jedů, léků i drog.

Také středověké čarodějnické procesy dávají tušit přítomnost omamných a někdy dokonce halucinogenních drog. Byla totiž známa škála přírodních halucinogenů od blínu, rulíku, mandragory, durmanu až po námelové alkaloidy (z nichž bylo později extrahováno syntetické LSD) Právě tyto látky mnohdy navozovaly známé extatické stavy např. posednutí ďáblem, uřknutí a uhranutí.

Od dob Marca Pola se v Evropě pije čaj a káva (kofein patří mezi stimulanty). Tato tradice se k nám dostala podstatně déle, protože v řadě východních náboženství patří od nepaměti k důležitému rituálu (obzvláště pak v zen-buddhismu) V Africe se žvýkají kolové ořechy, v Jižní Americe pak pijí maté (národní zvyk).

K velkým objevům celé řady nových halucinogenů a stimulantů došlo po objevení Amerického kontinentu v r. 1492. Dvacet let poté se do Evropy dostala první semena tabáku. Původně se tabák kouřil v dýmce, doutníky se začaly vyrábět ve Španělsku počátkem 18.stol., první cigarety vznikly až okolo r. 1830. Do této doby byla evropská "drogová scéna" celkem mnoho let poklidná. Až s koloniálními výboji a velkými zámořskými objevy se situace razantně změnila. Do Evropy se dostalo mnoho nových plodin, mezi nimi i kokain, ve větší míře opium a konopí, meskalin. V 16.století pronikla marihuana (v souvislosti s psychoaktivními účinky) například do díla Francoise Rabelaise, ve třetí knize o Pentagruelovi. V 18 století se seznámil s účinky hašiše sám Napoleon Bonaparte a francouzský psycholog Jean Moreau považoval marihuanu za prostředek vhodný pro porozumění a vcítění se do psychotických stavů svých pacientů.

Další drogou dovezenou z Jižní Ameriky byly kokové listy keře Erythroxylon cocca. (alkaloid kokain byl izolován až r. 1859) Koka byla a stále je součástí Jihoamerických civilizací. Kokové listy byly žvýkány při práci ve vysokých nadmořských výškách, v organismu docházelo ke stahu periferních cév a nižšímu výdeji tepla. Anestetický účinek vedl ke snížení pocitu hladu a odbourání únavy.

Velikou roli v Mexickém indiánském náboženství hrál kaktus Peyotl, jehož hlavní složkou je meskalin, ten umožňoval spojení s božským světem. I on se dostal (avšak v podstatně menší míře než kokain) do Evropy.

19. století bylo ve znamení chemických pokusů s omamnými látkami. Roku 1804 byl izolován morfin, r. 1859 kokain, dále byl vyroben kodein r. 1883 a heroin 1898, r. 1900 meskalin. V Číně proběhly známé tři opiové války.

2) OSAMĚLÍ STŘELCI 19. STOLETÍ

DROGY V TOMTO OBDOBÍ

V 19. století přišla do Evropy nová módní vlna "užívání opiátů a hašiše". Nebylo těžké tyto drogy sehnat, běžně se prodávaly jako léky, utišující prostředky. Přesto se nedostavilo masové zneužívání. Většinou se mystickým zkušenostem oddávaly jen zasvěcené skupiny, nejvíce se pak rozmohlo zneužívání u umělců.

Toto století proběhlo ve znamení chemických pokusů s omamnými látkami. Roku 1804 byl izolován morfin, r. 1859 kokain, dále byl vyroben kodein r. 1883 a heroin 1898, r. 1900 meskalin. V Číně proběhly známé tři opiové války.

LITERATURA

Začátkem 19. století r. 1821 spatřila světlo světa kniha Thomase De Quinceyho "Zpověď anglického poživače opia" , z níž později čerpal Ch.Baudelaire a považoval ji za jedno z nejlépe podaných svědectví o zotročující závislost na tomto narkotiku. De Quincey byl anglický romantický prozaik, esejista a literární kritik, už za svých studií v Oxfordu propadl mystické kráse opia. Závislost mu však přinášela řadu problémů a nezdarů v životě, ve své knize dokázal velice působivě popsat stavy drogových halucinací. V roce 1856 vychází další jeho kniha věnující se tomuto problému "Vzdechy z hlubin", která je přímým pokračováním Zpovědi.

Roku 1845, kdy byly přiváženy z exotických kolonií - mimo nových druhů koření- i omamné látky, vznikl ve Francii proslavený "KLUB HAŠIŠÍNů" (Le Club Des Haschischins), jehož zakládajícími členy byl Alexandr Dumas st.(1802-1870), Victor Hugo(1802-1885) a Théophile Gautier(1811-1872). Tento spolek můžeme považovat za první "Cannabis club" v Evropě. Zda užívání hašiše nějak ovlivnilo tvorbu těchto autorů není zcela známo a těžko lze nalézt v jejich dílech nějaké přímé narážky.

Avšak další, autor soumístník DeQuiceyho, Fitz Hugh Ludlow se už přímo odkazuje na své problémy s touto drogou. Ve svém díle "The Hashish Eater" velebí požívání hašiše jako nádherné duševní a mystické dobrodružství, zároveň však varuje před nebezpečnou závislosti.

Na americkém kontinentě, kde od 16. století až do roku 1930, kdy Harry J. Anslinger započal monstrózní anti-kampaň proti marihuaně a dalším drogám, bylo konopí nadměrně rozšířeno a pěstováno. Existovaly veřejné kuřárny marihuany a hašiše, později (díky velké migraci Asiatů) se přidaly i opiové dýchánky.

Mezi významné poživače opia můžeme zařadit Edgara Alana Poea. Zmínky o užívání tohoto omamného prostředku jsou sice minimální, je však známo, že ve větší míře se oddával účinkům alkoholu. Jeho převratná básnická díla ovlivnila mnoho dalších umělců jako byl Ch.Baudelaire, S. Mallarmé, A.Rimbaud nebo P.Verlaine. V jeho tvorbě se objevují náznaky či zmínky o "uvolňujících" látkách, které s největší pravděpodobností velmi dobře znal a využíval jejich účinků.

Poe dokázal až neskutečně vyjádřit psychickou labilitu a rozervanost (sám měl velice pestrý a nešťastný životní osud), ve svých báječných povídkách např.: "Jáma a kyvadlo", "Černý kocour", "Pád domu Usherových", v jiných zase použil

deduktivního pátrání a postavil tak základní kámen ke vzniku detektivního žánru např.: "Vraždy v ulici Morgue", "Zlatý brouk" a nakonec dokázal vyjádřit děs a hrůzu tak živě, že se řadí k čelním představitelům "černého románu" (horroru), sem např. patří povídky: "Maska červené smrti, "Zánik domu Usherových", "Zrádné srdce", "Jáma a kyvadlo" a mnoho dalších. Všeobecně se v každé z jeho povídek objevuje část těchto žánrů a i přesto byl Poe romantik. Díky svým básním (myslím, že je zbytečné připomínat báseň "Havran") dal jeden z podnětů ke vzniku moderní poezie. (např.: "Sen ve snu", "Sám", "Zvony", "Duchové mrtvých" atd.)

Narozdíl od členů "Klubu Hašišínů" byl Charles Baudelaire (1821-1867) z větší částí ovlivněn užíváním drog. Užíval všechny možné kombinace opia (nejčastěji ve formě laudána), marihuany i hašiše a samozřejmě alkoholu. Část své tvorby zasvětil popisu, oslavě a kritice všemožných jedů. Ve svých třiceti letech napsal studii "O vínu a hašiši" (1851), o pár let později po velkém skandálu s vydáním jeho proslulé básnické sbírky "Květy zla" publikuje časopisecky "Báseň o hašiši" (1858), o dva roky později pak pod vlivem De Quinceyho Zpovědi píše esej "Poživač opia". Mimo jiné proslul jako vynikající překladatel E.A.Poea, byl blízkým přítelem T.Gautiera.

Nejproslulejší však dodnes zůstává jeho básnická sbírka “Květy zla”, která byla vydána v červnu r.1855 a hned tři týdny na to byla úředně zakázána. Údajně pro její nevhodný a pobuřující obsah. Ano, na tu dobu to bylo moc šokující a nevyhovují vyšší, protože Baudelaire dokázal tak nádherně vyjádřit bídu a chudobu obyčejného života a shledával ji krásnou. Baudelairovo charakteristické “hledání krásy ve špatnosti a ošklivosti” zavdalo vzniku nového uměleckého směru-dekadence, jeho přirovnání a symboly se pak řadí k symbolismu a nakonec i krásně zachycenými okamžiky, které dokázal nádherně básnicky vyjádřit, ho můžeme řadit k impresionismu. Ale i přes všechny předzvěsti nových uměleckých směrů se tento autor řadí k parnasismu. Mnoho dalších následovníků i současníků vyšlo z jeho převratného díla.

K nejvýznamnějším pokračovatelům i bortitelům zajisté patří Jean Arthur Rimbaud (1854-1891), Paul Verlaine (1844-1896) a Stéphane Mallarmé (1842-1898), kteří také tvořili v duchu dekadence, symbolismu nebo impresionismu. Arthur Rimbaud vytvořil své nejznámější básně mezi 16.-20. rokem svého života. Šokoval veřejnost otevřeností, spontánností a hlavně osobitým stylem. Ještě více pak způsobem svého bohémského života. Jeho nejznámější soubor básní v próze i ve verších je “Iluminace”. Společně s Paulem Verlainem, který ho uvedl do světa pařížské literární smetánky, tam však tehdy šestnáctiletý mladíček také nezapadl, se oddávali sladkému mámení absintu, opia(nezapomenutelná je jistě i stále přítomná dýmka v koutku úst Rimbauda) a v té době nepřípustné homosexualitě (která bude ve dvacátém století hrát velmi důležitou roli v tomto druhu literatury). Verlainova nejznámější díla jsou “ Romance beze slov”, kde se nejvíce přiblížil bezprostřednímu stylu Rimbauda, dále “Galantní slavnosti” a “Saturnské básně”, v těchto sbírkách přímo navázal na Baudelaira.

Dalším známým spisovatelem, který však drogy zkoušel záměrně byl Lewis Carroll (1832-1898), jehož nejslavnější román "Alenka v říši divů" udivuje a uchvacuje svým vyjádřením do dnešního dne. Jeho obrovská představivost byla částečně ovlivněna zkušeností s psychotropními látkami, obzvláště marihuanou a halucinogenními houbami.

3) PRVNÍ POLOVINA 20.STOLETÍ

DROGY V TOMTO OBDOBÍ

20. století přeje i nadále výzkumu drog. Sám velký Freud zkoušel účinky kokainu na sobě a na svém příteli, u kterého se snažil odbourat závislost na morfiu, a poznal tak svazující závislost. Na konci třicátých a čtyřicátých let do dostává v Evropě do obliby kokain, jež je součástí zbohatlíků a umělecké avantgardy (první kokainová vlna)., vznikají první syntetické halucinogeny a léky, které jsou později zneužívány jako drogy. Mezi nejznámější patří bezesporu LSD-25, jež bylo vyrobeno r. 1938 Albertem Hofmannem pod záštitou švýcarské firmy Sandoz (zakázáno r.1967), dále MDMA (extáze), tato látka byla chemicky připravena už r. 1913 německou firmou Merck a byla zakázána a zařazena do omamných látek až o 65 let později.

Ve třicátých a čtyřicátých letech proběhla první vlna kokainismu téměř po celém světě, v osmdesátých pak druhá. V šedesátých letech v Americe se rozmohlo užívání všemožných drog, přelom šedesátých a sedmdesátých let přál heroinu.

K nejznámějším odpůrcem drog patřil Harry J. Anslinger (hlavní komisař oddělení pro narkotika US), který zahájil v r. 1930 monstrózní anti-kampaň proti drogám. Její důsledky dopadly na celý svět. V r. 1937 byla zakázána marihuana v mnoha státech USA a tresty se pohybovaly v rozmezí pěti až deseti let vězení za první přestoupení tohoto zákazu. Mělo to však i negativní dopady, bylo zakázáno i průmyslové a lékařské zpracování.

Dvacáté století je spojeno s největším rozmachem drog a drogové závislosti. Na počátku to byly vědecké experimenty a avantgardní umělecké směry, které si zahrávaly s omamnými látkami na konci stojí techno, house a rave parties, neohippies a hlavně nuda-která tak často způsobuje, že se nejmladší zástupci naší generace dostávají právě k těmto látkám. Ale také tu je beznaděj a odcizenost konce tisíciletí, kdy se do popředí dostává studená a neosobní technika.

LITERATURA

Vznik nových směrů jako byl surrealismus, futurismus, expresionismus byl spojen taktéž s drogovými experimenty . Stačí připomenout předchůdce surrealismu Appolinaira, který se nechal ovlivnit hlavně opiem a alkoholem.

Na počátku století tvořil velký americký básník Walt Whitman, průkopník moderních směrů v americké literatuře a zakladatel civilismu, který později ovlivnil celou generaci básníků a prozaiků (např.J.Kerouac, A. Ginsberg).

Existují však i smutné případy, kdy se slavní literáti stali obětí svých bolestí, jenž tišili opiáty nebo stimulanty. Mezi takové případy mohu zařadit například Jamese Joyce(autor moderních experimentálních próz a psychologicky strukturovaného románu např. "Portrét umělce v jinošských letech"), který léčil své bolestivé problémy s očima kokainem, nebo Stefana Zweiga (psal psychologické romány např. "První zážitek", "Zmatení citů" nebo "Amok"), jež bojoval s migrénou všemi možnými opiáty. Lze jen těžko tvrdit, že tito autoři nebyli ovlivněni drogami, jelikož sami trpěli "nechtěnou a netušenou" toxikomanií.

Do první poloviny dvacátého století také spadají kořeny americké beat-generation. Mezi její velké předchůdce patří americký básník Kenneth Rexroth (1905-1982), jež později spolupracoval s mladými začínajícími beatnickými básníky, obhajoval jejich tvorbu (nejprosnulejší je soudní spor s básníkem Allenem Ginsbergem za pobuřující poemu Kvílení) a pořádal jazzové produkce, při kterých se četli básně beatniků. Hrál velmi důležitou roli pro vytvoření "Sanfanciské renesance".

K dalším předchůdcům beatniků patřil Aldous Huxley (1894-1963), autor mnoha filozofických románů a zabývající se rozšiřováním vědomí pomocí psychedelických drog. Mezi jeho nejznámější díla patří "Dveře vnímání" (The Doors of Perception), u nás je spíš znám jako autor vědeckofantastického románu "Konec civilizace".

Stejně tak Henry Miller (1891-1980) svými šokujícími romány ze třicátých a čtyřicátých let oslovil mladší generace. Tyto romány (např. "Obratník Raka", "Obratník kozoroha") byly velmi dlouho v USA zakázány a mohly vyjít pouze v Paříži v padesátých letech.

Na východním pobřeží v New Yorku působil William Carlos Williams (1883-1963), který značně ovlivnil nadcházející generaci, pomáhal Kerouacovi při hledání vlastního vyjádření, stejně tak i Ginsbergovi, tomu byl patronem při vydání sbírky "Kvílení".

4) AMERICKÁ EXPERIMENTÁLNÍ PRÓZA A POEZIE

a) PADESÁTÁ LÉTA

Všechno, co bylo dlouho potlačováno v americkém životním stylu vyvrcholilo právě v padesátých letech a spěšně se řítilo k létům šedesátým. Životní podmínky, nespokojenost s politickou situací, s maloměšťáckým pokrytectvím, to všechno a ještě mnohem víc vyjadřovala beatnická generace. Volnost vyjadřování, experimenty s drogami, homosexualita, levicově orientovaná sdružení. (např. Nová levice)

Slovo "beat" má v angličtině mnoho významů. Jednak je to zbitý, unavený, opotřebovaný nebo také vítězný, dále pak úder nebo rána. Ale tento výraz úzce souvisí s "beatific", což znamená blažený, oblažující a s "beatitude" česky blaženost. A nakonec slovo "beat" má také vztah k jazzu, především k bopu Charlieho Parkera a Duka Ellingtona.

Poprvé tohoto názvu použil John Holmes ve svém románu "Jeď" (Go) z roku 1951, ale vymyslel ho Jack Kerouac.

Hlavní představitelé této skupiny se znali už od čtyřicátých let, spojovalo je studium literatury, nekonvenční přístup k životu a experimenty s drogami.

Manifestem beatnické generace se stal román Jacka Kerouaca(1922-1969) "Na cestě" (On the way) vydaný r. 1957. Částečně životopisný román o svobodném a spontánním životě, inspirovaný osobností Neala Cassydyho, který byl nejlepším přítelem Kerouaca. Ginsberg nazval Kerouaca “andělem americké prózy”. Jeho další romány jsou taktéž hodně inspirovány jeho životními zkušenostmi.

Dalším romanopiscem byl William Seward Burroughs (1914-1997), jehož nejslavnějším dílem je "Nahý obět" (Naked lunch, 1959). Tento náročný román, zprvu odsouzený za pornografii, je vlastně ostrou kritikou tehdejší doby, někdy spadá do absurdní až vědecko-fantastické polohy. K soudnímu stíhání také hodně přispěl fakt, že Burroughs byl dlouholetým narkomanem (celkem asi 15 let byl závislý na heroinu) a homosexuálem. Musím zajisté připomenout další díla,např.autobiografické novely "Feťák"(1953) a "Teplouš" (1985) nebo "Dopisy o Yage" (The Yage letters, 1963) adresované Ginsbergovi.

SANFRANCISKÁ BÁSNICKÁ RENESANCE

(A.Ginsberg, K.Rexroth, G.Corso, M.McClure, G.Snyder, P.Lamontia, P.Whalen)

Hlavním iniciátorem byl básník Kenneth Rexroth, který provozoval veřejné jazzové dýchánky, kde se recitovala nová experimentální poezie za doprovodu hudby.

Mezi čelní představitele patří jeden z největších amerických básníků druhé poloviny dvacátého století Allen Ginsberg (1926-1997). Otevřeně dokázal přiznat svou homosexualitu (jeho životní partner Peter Orlovsky byl rovněž básníkem) i všemožné experimenty s halucinogenními látkami, které velmi hojně propagoval, byl členem “Nové levice”. Všeobecně bořil téměř všechna tabu tehdejší doby. V roce 1956 vydal svojí básnickou sbírku “Kvílení” (Howl) a byl z toho velký skandál . Konal se soudní spor v němž byla kniha obviněna z přílišné otevřenosti a pornografie, ale nakonec spor Ginsberg vyhrál, byly totiž uznány estetické kvality díla. K dalším převratným dílům tohoto básníka patří “Kadiš a jiné básně” (Kaddish and Other Poems, 1961) a “Sendviče reality” (Reality Sandwitches, 1963).

Na vydání téměř všech děl beatnické generace má velký podíl Lawrence Ferlinghetti (narozen r.1919), který roku 1953 s Petem Martinem založil v San Franciscu “paperbackové” nakladatelství a knihkupectví “City Lights Books”, jež bylo pojmenováno podle filmu Charlieho Chaplina. Sám Ferlinghetti byl básníkem, k jeho významným dílům zajisté patří sbírka “Lunapark v hlavě” (A Coney island of the mind, 1958).

Grogory Corso (narozen r.1930) navazoval na Ferlinghettiho, byl také členem “Sanfanciské básnické honorace”. Zajímavé životné zkušenosti většinou nasbíral ve věznici a na newyorských ulicích. V r. 1950 poznal Ginsberga a o šest let později přesídlil z New Yorku do San Francisca, zde vydal svojí básnickou sbírku “Benzin” (Gasoline, 1958) Jeho dílo je hodně ovlivněno evropskou kulturou (antikou, renesancí) z osobností je to pak Arthur Rimbaud.

Gary Snyder (narozen r.1930) velký znalec východní zen-buddhistické filosofie (žil více než rok v buddhistickém klášteře v Japonsku), básník a další člen “honorace”, který značně ovlivnil celé hnutí beat generation ve filosofickém myšlení. Sám psal také eseje např.”Buddhismus a nastávající revoluce”.

Dalším významným členem by Michael McClure (narozen r.1932), věnoval se studiu Dálného východu a psaní esejů. V letech 1970-71 pak spolupracoval s Jimem Morrisonem (básník a vokalista skupiny The Doors).

b) ŠEDESÁTÁ LÉTA

Ve své tvorbě dál pokračovali zástupci beatnické generace, přidávali se i zástupci nejmladší generace. V r. 1964 se na Kalifornské univerzitě v Berkley vzniklo sdružení “Nová levice” jako spontánní protestní hnutí proti imperialismu, rasismu a kapitalismu, jejímiž členy jsou také zástupci z řad beatniků (obzvláště pak Allen Ginsberg) Na beatnické hnutí rázem navazuje generace nejmladších-hippies. Pořádá se množství protestních akcí , nejčastěji proti válce ve Vietnamu, kterých se účastní mnoho autorů beatnické i jiné generace.

nejvýznamnější akce:

1964 - v Berkley se pořádá 32 hodinový protest proti válce

1965 – na Michiganské univerzitě probíhá dlouhá diskuse o válce

1965 – pochod na Washington , účastní se ho 25 000 lidí

V letech 1967-68 je zrušeno osvobození studentů od vojenské služby.

Následné akce:

1967 – pochod na Pentagon, 70 000 účastníků

1968 srpen – demonstrace v Chicagu, 120 000 lidí a 25 000 vojáků a policistů

1968 listopad – pochod na Washington, 250 000 lidí

1969-demonstrace v Berkley

Už v padesátých letech prováděl pokusy s psychedeliky Timothy Leary (1920-1996), ale největší intenzity a hlavně popularity se mu dostalo právě v letech šedesátých. Pracoval původně jako psycholog, ale když se seznámil s účinky halucinogenních látek, věnoval se jejich vědeckému výzkumu. Na katedru psychologie Harvardské univerzity přinesl LSD a podnikal pokusy na dobrovolnících z řad studentů. S množstvím pozitivních výsledků se snažil pokračovat na úroveň léčení a nápravu zločinců ve věznicích. Ale jeho pokusy byly záhy ukončeny vládou s tím, že se jedná o nebezpečnou novou drogu, jelikož její užívání se značně rozmohlo v komunitách hippies. Leary se, ale nedal odradit a pokračoval ve zveřejňování prospěšných účinků LSD, psal instrukční příručky pro jeho bezpečné použití. Propagoval známou frázi “zapni se, nalaď se, sjeď se” (turn on, tune in, drop out). Vydal knihu “Záblesky paměti” (The Psychedelic Experience). V r. 1966 byl uvězněn za držení marihuany (byla tehdy jednou z drog, která byla zakázána), ale po několika letech z vězení uprchl. Když byl znovu zatčen hrozil mu trest až 75 let, za propagaci nebezpečné drogy. V roce 1976 byl propuštěn. Je považován za “LSD gurua”.

Vedle něj je pak druhým největším propagátorem drog Terrence McKenna, který však akceptuje a vyzdvihuje přírodní halucinogeny jako je například meskalin.

K významným prozaiků šedesátých let zajisté patří Ken Kesey ( narozen r.1935), jež prosnul svým zatím nepřekonaným dílem “Vyhoďme ho z kola ven” (One Flew over the Cuckoo´s Nest,1962), které bylo zfilmováno M.Formanem s originálním názvem “Přelet nad kukaččím hnízdem”. Se skupinou svých přátel “Veselých šprýmařů” (Merry Pranksters) putoval v letech 1964-65 po Spojených Státech v pomalovaném autobuse, s legendou Nealem Cassadym za volantem a s

poselstvím nové drogy LSD. Svoboda vyjadřování, drog a sexu zcela šokovala tehdejší společnost.

Všechny tyto zážitky zcela objektivně a podle pravdy zachytil ve své knize “Kyselinovej test” (The Electric Kool-Aid Acid Test, 1968) Tom Wolfe. Americký žurnalista, jež strávil část putování se samotnými Šprýmaři.

Dalším spisovatelem šedesátých let byl Charles Bukowski (1920-1994), spadající sice ke starší generaci, ale začínající tvořit právě v tomto období. Způsobem života a svojí tvorbou se blížil k beat-generation, ale nikdy k nim přímo nepatřil. Pro texty a zvláště pak básně je charakteristický drsný humor, jehož prostřednictvím ukazuje USA “zemi svobody” z její druhhé stinné stránky. Napsal díla: “Paměti starého chlapáka” (Notes Of A Dirty Old Man, 1969), Poštovní úřad (Post Office, 1971), z básnických sbírek je pak známá “Láska je pes” (Love Is a Dog from Hell).

Do literatury tohoto období také patří nová americká sci-fi literatura. Sem mohu zařadit například Roberta Antona Wilsona, u nás je známý první díl jeho trilogie Illuminatus! “Oko v pyramidě” a Phillipa K. Dicka (1928-1982), který napsal velmi známou novelu “Sní androidi o elektrických ovečkách” (Do Androids Dream Of Electric Sheeps), která byla r. 1981 pod režijním vedením R.Scotta zfilmována jako “Blade Runner”.

c) ZPÍVAJÍCÍ BÁSNÍCI

V období šedesátých let v Americe hrála velice důležitou roli hudba (neměla bych zapomenout na tři dny “lásky a míru” ve Woodstocku roku 1969).

K nejznámějším představitelům patří kanadský písničkář a básník Leonard Cohen (narozen r. 1934, byl hodně ovlivněn beat-generation. Vydal dva modernistické romány: “Oblíbená hra” (Favourite Game, 1963) a “Krásní poražení” (Beautiful Losers, 1966), ale hlavně se věnoval zpívané poezii. Známé jsou sbírky: “Kořenka země” (The Spice-Box of Earth, 1961) nebo “Smrt muže jedné ženy” (Death of Lady´s Man, 1978). A kromě toho také nazpíval řadu písňových alb.

Ženou americké zpívané poezie -té doby- číslo jedna byla Joni Mitchelová (narozená r.1943). Její píseň “Woodstock” byla považována za hymnu hnutí hippies.

Zajímavou postavou poezie v písních byl James Douglas Morrison (1943 –1971) přední postava a vokalista rockové skupiny “The Doors”, který vedl naprosto bohémský život odpovídající jeho velkým idolům (A.Rimbaud, Ch.Baudelaire, A.Huxley), jež ho nakonec přivedl předčasně k smrti. Nejznámější sbírkou jeho básní je “Divočina” (Wilderness).

5) PROBLÉM A SYNTÉZA DROG V LITERATUŘE NA KONCI 20.STOLETÍ

Drogy s námi pokračují dál pouť života, jsou s námi odjakživa a asi zůstanou součástí naší civilizace ještě dlouho. V literatuře jim zatím také nehrozí vymýcení. Existuje mnoho autorů oddávajícím požíváním drog a tvořící pod jejím vlivem a existuje také řada autorů, kteří o drogách píší. Ve své tvorbě pokračují autoři, kteří měli možnost přežít “smršť šedesátých let” (například Ken Kesey) a na ně navazují novodobí experimentátoři. Bude asi nejlépe když uvedu zástupce

evropské “feťácké” literatury a tím je Irwin Welsh, proslulý svými černými groteskami o Edinburgském narkomanském podsvětí (Trainspotting, Acid House – obě knihy jsou již zfilmované).

Další část nové “drogové literatury” tvoří životopisy narkomanů nebo pozůstalých po těchto osobách. Mezi ně můžeme zařadit např. Yan Kerouac(ovou), která svůj životní osud dcery slavného spisovatele popsala v knize “Baby Driver” nebo Carrolyn Cassady(ovou), jež vkusně podala svoje manželství s věčnou inspirací Kerouaca Nealem Cassedym v díle “Na cestě s Deanem”. Známá je také kniha Yvonne Keulsové “Matka Davida S. narozeného 3.července 1959” nebo “My děti ze stanice Zoo”, kde svůj životní osud líčí jistá narkomanka Christiane F.

U nás pak jistě zaujme kniha od Radka Johna “Memento” Nebo nejnovější zkušenosti s drogami redaktora časopisu Reflex a “feťáka” (jak sám s oblibou dodává) Jiřího X. Doležala, který napsal řadu knih týkajících se právě užívání drog např. “Marihuana” a “Jak se berou drogy”.

VI. - ČESKÁ DROGOVÁ LITERATURA

Krásná literatura, jež se přímo dotýká oblasti drog, u nás zatím není moc rozšířena. Sem mohu zařadit už zmiňovaného Radka Johna – s jeho Mementem.

“Postavou na přelomu” bych asi nazvala Egona Bondyho (vl. jménem Zbyněk Fišer, narozen 1930). Tato naprosto osobitá postava se vymyká často všemožným zařazením. Sám, i přestože za totalitního režimu byl pronásledován, se považuje za marxistu. Napsal díla filosofická, týkající se hlavně náboženství (Buddha, Indická filozofie), v letech padesátých a šedesátých se věnoval poezii “Deník dívky, která hledá Egona Bondyho” nebo “Ožralá raha”. A mimo toho ještě hojně píše různé texty “Šaman”, “Mníšek”, “Invalidní sourozenci”. V letech sedmdesátých se stal vůdčí osobností českého undergroundu, byl ve spojení se skupinou “Plastic People of the Universe”, která interpretovala některé z jeho básní. Jeho dílo se vyznačuje ostrou kritikou všeho možného a drsnou otevřeností, někdy hraničící až s obscéstností. Jeho poslední překvapení se objevilo v podobě knihy “Cybercosmic”, která je ryze vědecko-fantastického ražení ve stylu cyber-punk.

Dalším českým autorem beatnického projevu je Václav Hrabě (1940-1965), jehož jedinou básnickou sbírkou je “Blues” (vydaná až po jeho předčasné smrti). Tento autor se nejvíce přiblížil ke tvorbě amerických beatniků, ať už to bylo spontáností verše nebo láskou k jazzu. V roce 1965, krátce před svou smrtí se setkal v Praze s Allenem Ginsbergem.

VII. - KŘEHKÁ BARIÉRA MEZI POPULÁRNĚ NAUČNOU LITERATUROU A PROPAGACÍ DROG

Otázka, zda je správné publikovat knihy o drogách, je naprosto jasná a dořešená. Ano, obyvatelstvo má být dostatečně informováno. Ale neškodí pak někdy přemíra těchto publikací? (povětšinou líčící všechno, co je potřebné k sehnání i aplikaci drogy, vědět). Někteří autoři nám dokonce radí, jak se správně “sjet”, abychom byli naladěni na tu správnou vlnu “tripu” (viz.T.Leary nebo J.X.Doležal). A když se k takovému textu dostane zvídavé nudící se desetileté dítě a řekne si: “Proč bych to nezkusil, když to tady tak hezky popisují!” Máme tu dalšího mladistvého narkomana.

V dnešním světě existuje záplava “drogové” literatury, od naučných a čistě vědeckých textů, přes životopisy narkomanů až po návody, jak a co správně udělat? Existuje proto ona zmiňovaná křehká bariéra. Některé knihy (které jsou vlastně čistou propagací drog, viz výše jmenované) se totiž schovávají za závoj “populárně-naučného” díla. A to je právě špatné na tom všem, že leckdo může své pestré zkušenosti šířit spokojeně a šťastně dál. “Je to tak správně, tam kam jsme dnes dospěli?” Ptám se znovu na tuto osudnou otázku.A nevím sama, jak odpovědět, protože jsem přečetla tak moc naučné, poučné i propagující literatury, že jsem jí sama zahlcena. Ale nebudu se snažit odpovídat, nechám tuto otázku nedořešenou. Jsou pozitiva, ale mnohem více negativ .

Jed je používán jak k lovu, tak k obraně, takže selekční tlak ovlivňuje výskyt několika toxických proteinů v jedové žláze. Jedná se o směs různých bazických proteinů s četnými disulfidickými můstky, kterým vděčí za mimořádnou stabilitu a odolnost vůči vnějším vlivům. Na účinnosti jedu jednotlivých rodů a čeledí je zajímavé pozorovat, jak tato skutečnost ovlivnila jejich závislost na prostředí, které obývají,začlenění v přírodním ekosystému a rozměrech i tvaru klepet. Druhy čeledí Chactidae nebo Chaerilidae dorůstají okolo pěti centimetrů, obývají často půdní hrabanku, jeskyně, termitiště, trouchnivé dřevo atd. Tato místa osídlilo množství drobných bezobratlých živočichů, k jejichž ulovení štíři používají v poměru k tělu mohutná,pevně stavěná klepeta. O jedovatosti těchto druhů ve vztahu k člověku se nedá vůbec hovořit. Podobně stavěná a skutečně mohutná klepeta mají i největší štíři rodů Pandinus, Heterometrus, Opisthophthalmus patřící k čeledi Scorpionidae, rodu Urodacus (Urodacidae) nebo Hadogenes (lschnuridae). Obrovská síla stisku klevet dokáže usmrtit nejen bezobratlé živočichy, ale například i drobné ještěrky. Velcí štíři si snad jsou vědomi neškodnosti svých jedů, při ohrožení si kryjí hlavohruď za mohutná klepeta a útočníka (například prst chovatele) se vůbec nesnaží bodnout, ale štípnout a drtit svými klepety. Mohu potvrdit, že stisk je možné přirovnat k síle našich raků. Možná právě jedovatost pomohl. a štírům z čeledi Buthidae (do této čeledi patři všechny pro člověka nebezpečné druhy štírů) osídlit řadu extrémních biotopů, především pouští, kde dosahují poměrně velké populační hustoty. Je také pravda, že právě čeleď Buthidae zahrnuje nejvíce druhů a rodů. Jenom několik z nich však disponuje tak účinným jedem, že se před ním musí mít na pozoru i člověk. Jedná se především o druhy Leiurus quinquestriatus, Androctonus australis, Tityus bahiensis, Tityus serrulatus a Centruroides exilicauda. Pro malé děti a osoby zvláště citlivé na živočišné jedy mohou být nebezpečné také další druhy z rodů Androctonus, Buthus, Centruroides, Hottentotta, Parabuthus a Tityus. Při pohledu do lékařské literatury, zabývající se jedy štírů, se nesmíte nechat zmást tím, že se zde píše hlavně o jedech štírů rodu Buthus. Do tohoto rodu dříve patřili Leiurus quinquestriatus, Androctonus australis a také druhy z dnešních rodů Hottentotta a Parabuthus.

HISTORY OF POISONS

t would be beyond our, scope to give a history of poisons and their usage in a l l em' civil- izations, bul we Can giv a verv brief --- of a period Uf time in which poisoning was at its height in Europe (parloularly in France and theItalian peninsula); the seventeenth century.

in , 1659, the Italian clergy brought to The alta,- lion of the Pope the exirsordinary number of confessions ol poisoning by young women of their husbands. It was commonly known in the Roma o f th at time that there was a strange abundance of widows, especially younger Dnes.Contemporary authors of that =,period ,,f o rm us that bot t ies o f p o i — ' p layed openly on lhe dressing labias of noblewomen, ready for the time when an unfailhfui husband or sizabie inerilance called for its use.

P0,80, ,"d"o' f ct ould be a varyprofitabie trade in that era. bnehe most famous 01 these ven- dor 11 an old —In nametl Tophania. Thisparticular,.r dealer is considered an accessory tolhe murderol, t modest estimates, over six mun-dred people.Tophania took a great deal of pride in her trade,,^Le=ne wealthy wives ho sufleredi from in- sen husbands and could not allord Topil an la a e Aqua esere made g ilts of it.

The poisoning mu`a baga, to abate in Italy around lhe time of Tolchania's death. Bul in France li was becoming so popular lhal Madame tle E_i 9 na w role in Dne f her Jett— that she

feared Trenchman" would so on become synonymous with poisoner. Perhaps the most notorious of French poison ers was the beautiful Madame de Brinvilliers. Her lover wasa man nametl SainteCroix, who poss essed a knowledge of lethal substances . and knew, among otherr things, how to propan what was aptly nametl by the French as "s,ceession- powder."

In order for Madame de Brinvilliers to in herit her tem ily's estate, Sainte Croix came up with the idea of murderim`her father and her two brothers.Madame de Brinvilliers considered this to be a noble pian and agreed to aid him. She soon ebecame an expertxpe.

in poison ma—factura herself and began to develop a strange interes[ in the testing of these p. iso n a She started first with lhe family pets; the doga, rabbits, and pigeons of the household. Tiring of this, she made charitab[e contributions olp, soneci soup to the sick peasantry in neighboring hospitals. She hever used amounts larga enough to kill, but Doly enough to bring forlh the rather di istre`afui symptoms of poisoning by arsenical salta, which is ~11 she rorallikely usetl at lhe tlete. In this same manner, she poisoned a pigeon-pie consumed by her lather's guests ai dimosr.

Perhaps by lhen convinced 01 the lethal nature of the substances she was dealing with, she proleeded to poison on her unsuspecting n~ hy=sllth 1, In that tlete,poisoning successively greater doses, [hus milatiu,% illness, was lhe most popular means of murder by toxin. On the first day,

her talher look iIl and his beloved daughter watched o,er him,leeding him and administeri,g metlwhich were supposed make himyetappeared Doly to make him worse, and heas gone within a week.The 2 g noved brothers, refluming from lhepro—es to take possession 01 lhe estate and attend lhe ir lall,~'ws.fun,,llglhllld mysteriousiy in lesafilhanmonth's time.Aflesed r she her hobtained the estate, she ex h to mamy Sainte Croix. As p , e s r w i s hci-ncas were [hen, as no, in many states, diffi-cultto obtain, she i ho,ght It more expedient to murder her husband. Sainte Croix played along with her and hei pe o to supply the poison, but he really had no wish to marry her. So began an m- teresting sequence, wilh Madame de Brinvilliers poisoning h husband Dne clay, and Sainte Croix g iving him an antidote lhe next. his went on for some time and musí have been quite ex-asperating for poor Madame de Brinvilliers. She finally gave up, bul not until her husband's health ,as permanently ruined.

Not too long afterward, Sainte Croix died in his laboratory, afler being exposed to a lethal antoum of the draughl he was preparing at lhetime. To wind up lhe story, papers were Pound on his person inculpating boli, him and hismislress in the death of her talher and brothers. She fled to England and remained lheno for several years,

but foolishly return:deadnd was apprehended. She ewas tried and beh d her body being burnt toashes. Perhaps because of her reckless nature on

Kokopelli Arizona