1

Univerzita Palackého v Olomouci

Pedagogická fakulta

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Lenka Halvová, DiS.

Krizová intervence učitele oboru ošetřování nemocných

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Vladimíra Kocourková, Ph.D.

Obor: Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku

OLOMOUC 2014

2

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Krizová intervence učitele oboru

ošetřování nemocných vypracovala samostatně na základě zdrojů a literatury uvedených

v seznamu literatury.

V Olomouci 21. dubna 2014 ……………………………………..

Lenka Halvová, DiS.

3

Poděkování

Děkuji tímto PhDr. Vladimíře Kocourkové, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady a

připomínky při vypracovávání této práce, své rodině a přátelům za trpělivost a podporu.

4

Obsah Obsah ................................................................................................................................................. 4

Úvod ................................................................................................................................................... 5

1 Krize ................................................................................................................................................. 7

1.1 Pojem krize ............................................................................................................................... 7

1.2 Identifikace krize ...................................................................................................................... 8

1.3 Příčiny krize .............................................................................................................................. 8

1.4 Typologie krizí ........................................................................................................................ 11

1.4.1 Rozdělení krizí dle Baldwina ............................................................................................ 11

1.5 Fáze krize ................................................................................................................................ 12

1.6 Průběh krize ........................................................................................................................... 13

1.6.1 Determinanty průběhu krize ........................................................................................... 13

2 Krizová intervence ......................................................................................................................... 14

2.1 Specifické znaky krizové intervence ....................................................................................... 14

2.2 Formy krizové intervence ....................................................................................................... 15

3 Specifika práce zdravotní sestry .................................................................................................... 18

3.1 Charakteristické rysy ošetřovatelského povolání .................................................................. 18

3.2 Charakterové vlastnosti sestry ............................................................................................... 19

3.3 Vzdělávání sester ....................................................................................................................... 20

4 Specifika práce učitele................................................................................................................... 21

4.1 Kompetence učitele ............................................................................................................... 21

4.2 Osobnostní vlastnosti učitele ................................................................................................. 22

5 Absolvent studia zdravotnický asistent ......................................................................................... 23

5.1 Student oboru zdravotnický asistent ..................................................................................... 23

6 Praktická část ................................................................................................................................ 24

6.1 Formulování průzkumného cíle ............................................................................................. 24

6.2 Metodologie výzkumu............................................................................................................ 25

6.3 Charakteristika zkoumaného vzorku a vstup do terénu ........................................................ 25

6.4 Výsledky dotazníkového šetření ............................................................................................ 26

Závěr ................................................................................................................................................. 45

Anotace ............................................................................................................................................ 48

Seznam použitých zdrojů ................................................................................................................. 49

Seznam tabulek ................................................................................................................................ 52

Seznam příloh ................................................................................................................................... 53

5

Úvod

„Nikdo nesmí minout nemocného člověka beze slov, aniž by se ho zeptal, co mu je.“

(Herodot)

Uvedený citát, kterým začínám tuto práci, by měl být takovým nepsaným

pravidlem a trochu i „zaklínadlem“ pro každého člověka, nejen pro zdravotníka. I v dnešní

uspěchané době, plné stresu a shonu, je jedno místo, kde se člověk zastaví a najednou má

času spoustu. Je to nemocnice. I když sem nikdo nejde rád, přesto přichází s nadějí, že se

dočká pomoci. Jenže společně s pomocí se častokrát dozví i svoji vážnou diagnózu.

Domněnka, že nemoc je otázkou převážně starších lidí, je mylná. Vážné onemocnění,

většinou onkologické, se nevyhýbá ani mladým lidem, kteří si říkali, že právě jim se to

nikdy nemůže stát. Bez sebemenších příznaků se dovídají, že jim zbývá pár let nebo

měsíců života. Všem nemocným, kteří v souvislosti se svým onemocněním zažívají krizi,

by měla být poskytnuta kvalitní krizová intervence ze strany zdravotnického personálu,

popř. by jim tato specializovaná služba měla být přinejmenším nabídnuta.

O nemocného během hospitalizace pečuje celý tým zdravotníků - lékařů,

registrovaných všeobecných sester1, ošetřovatelek, sanitárek – to je označení v souladu se

zákonem2. Do tohoto týmu přicházejí také studenti a studentky zdravotnických škol pod

vedením učitele odborného výcviku. Právě učitel svým příkladem, postojem a znalostmi

může ovlivnit budoucí zdravotníky. Protože i já pracuji jako zdravotní sestra v nemocnici,

jsem často přítomna rozhovoru lékaře s pacientem, kdy jej informuje o nepříznivé

diagnóze. Špatná zpráva nemusí být automaticky spouštěčem krize, ale bývá. A v tuto

chvíli by měla být využita krizová intervence. Bohužel jen málo zdravotnických

pracovníků je v této problematice vyškoleno. Dokonce se odvážím říci, že problematika

krizové intervence se v nemocnicích podceňuje. My samy sestry nemůžeme, v této pro

pacienta tak těžké chvíli, udělat téměř nic. Můžeme podat dle ordinace lékaře léky na

uklidnění. Na přání pacienta můžeme zavolat psychologa, kněze. Většinou poskytujeme

laickou krizovou intervenci.3 Proto mě zajímalo, jak jsou v této problematice vzděláváni

1 Dále budu používat termín zdravotní sestra, neboť je laickou, ale i částí odborné veřejnosti běžně užíván.

2 Přestože budu ve své práci pro označení profesí používat převážně ženský rod, v textu samozřejmě

pojednávám i o mužích, zástupcích těchto profesí. Tento postup jsem zvolila kvůli lepší přehlednosti.

3 Např. se povzbudivě a soucitně usmějeme se na pacienta, pohladíme po ruce, jsme v jeho blízkosti.

6

studenti čtvrtých ročníků4 zdravotnických škol. Jaké mají povědomí o krizové intervenci,

jestli sami potřebovali nějakou krizovou pomoc. Zdali mají zkušenost s poskytováním

laické nebo profesionální krizové intervence a jakou roli v jejich zkušenosti s danou oblastí

hrál učitel odborného výcviku.

Výzkumným cílem mé bakalářské práce je zjistit povědomí studentů čtvrtých

ročníků středoškolského stupně o krizové intervenci. Proto jsem se v teoretické části mé

bakalářské práce zaměřila na význam slova krize, její identifikaci, příčiny vzniku,

typologii, fáze a průběh krize. Dále jsem se zabývala krizovou intervencí, její definicí,

specifickými znaky a formami. Rovněž jsem se dotkla i specifik práce zdravotních sester,

vzdělávání sester, specifik práce učitele odborného výcviku a studentů čtvrtých ročníků

zdravotnických škol.

V praktické části bakalářské práce jsem se orientovala na průzkum

o povědomí studentů zdravotnických škol o krizové intervenci. Pomocí vytvořených a

studenty vyplněných dotazníků jsem získala potřebné informace k naplnění výzkumného

cíle práce, které jsem následně zpracovala a vyhodnotila.

4 Studenty čtvrtých ročníků jsem si vybrala, protože mají zkušenosti z nemocnice a již brzy půjdou do praxe.

7

1 Krize

V dnešní době slyšíme na každém kroku slovo krize. Abychom si mohli správně

definovat krizovou intervenci, tak je důležité nejprve vymezit pojem krize. Krizí

rozlišujeme velké množství. Mnozí lidé si mohou myslet, že je krize všude kolem nás.

V první kapitole bych proto chtěla blíže specifikovat krizi. Seznámíme se s příčinami

krize, typologií a možností řešení.

1.1 Pojem krize

Co je krize? Co nás napadne, když se řekne krize? Možná nějaká událost, která se

stala někomu jinému, možná nějaký vlastní traumatický zážitek. Může to být například

rozchod, rozvod, operace, nemoc, nezaměstnanost, exekuce. Může nás napadnout také

panika, strach pomoc, nevím si rady, co mám dělat.(Špatenková, 2004)

Krize, pojem pocházející z řečtiny, původně ze slovesa krino, znamenajícího

vybírat, posuzovat, měřit mezi dvěma opačnými variantami (úspěch-neúspěch, právo-

bezpráví, život-smrt), z nějž vzniklo podstatné jméno krisis. Nejčastěji skloňovaná je

takzvaná psychická krize. Vágnerová (2008) uvádí, že psychická krize se objevuje jako

narušení psychické rovnováhy v důsledku náhlého vyhrocení situace. Tento stav bývá

doprovázen negativními citovými prožitky. Je narušen pocit bezpečí a jistoty. Objevuje se

silná tenze, zoufalství a beznaděj (Vágnerová, 2008). Často se také mění uvažování a

hodnocené situace. Postižený má pocit bezmocnosti a beznaděje. Jeho reakce jsou

neadekvátní a chování zkratkovité a člověk se stává impulzivním (Klimpl, 1998 In

Vágnerová, 2008). Zvládnutí krize spočívá v přehodnocení a nalezení nejlepšího způsobu

jednání. Krize může mít i pozitivní význam. Ve smyslu rozvoje jedince. Může vést

k osamostatnění. Naopak může mít také negativní vliv. Jedinec může začít užívat

psychotropní látky nebo ještě hůře, může spáchat sebevraždu (Vágnerová, 2008).

Pechar (In Vodáčková, 2007, s. 27) označuje krizi „za nevyhnutelný jev lidské

civilizace.“ Thom (1992 In Vodáčková, 2007, s. 28) definuje krizi „jako subjekt, jehož stav

se projevuje zdánlivě bezdůvodným oslabením jeho regulativních mechanismů, je tímto

subjektem samotným vnímán jako ohrožení vlastní existence.“

8

Krize je také definovaná jako „důsledek střetu s překážkou, kterou nejsme schopni

vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně za pomoci blízkých lidí

zvládnout v přijatelném čase a navyklým způsobem“ (Vymětal, 1995 s. 120).

Všichni mnou zmiňovaní autoři se shodli, že krize může vyznít pro člověka kladně.

Podmínkou je, že krizi dokáže zvládnout a řešit. Pokud těmto podmínkám dostojí, může

v životě člověka nastat změna k lepšímu, ke které by se jindy neodhodlal. Krize, která se

neřeší, může mít naopak neblahé následky, ovlivňuje život člověka a v nejhorším případě

může skončit i suicidálním pokusem.

1.2 Identifikace krize

Krize se často zaměňuje s jinými pojmy. Je to konflikt, deprese, stres, trauma. Tyto

stavy nejsou synonymy termínu krize. Skarupská (2013, s. 2) popisuje konflikt jako

„rozpor a současné střetávání protichůdných tendencí, situace, kdy máme možnost volby.

Jsou k dispozici různé varianty jednání. Musíme se nějak rozhodnout.“ Krize není ani

deprese. Deprese je z latinského původu slova deprimo, deprimere, depressi, depressus –

stlačiti. Deprese znamená „pokles, sklíčenost, stísněnost, stagnace, krize, ochablost,

melancholie, letargie, apatie“ (Křivohlavý, 2003, s. 22). Stres (napětí, zátěž) jako první

stres definoval kanadský endokrinolog Seyle. Stres popsal jako sumu všech adaptačních

reakcí biologického systému, které byly spuštěny nespecifickou noxou (Seyle In Schlettler

a kol. 1993, s. 610 In Vágnerová 2008 s. 50). Psychologové uvádějí, že stres je i zátěžová

situace nebo stav individua. Stres lze také chápat jako nadměrné zatížení organismu.

Vágnerová (2008) uvádí, že stres nemusí mít jen negativní význam. Dokáže člověka

aktivizovat v různých životních situacích. Je důležité také upozornit na rozdíl mezi krizí a

traumatem. Vágnerová (2008) ve své publikaci popisuje trauma jako náhle vzniklou

situaci, která má výrazně negativní význam. Vede k určitému poškození nebo ztrátě.

Projeví se především v emoční oblasti. Člověk ztrácí pocit jistoty, pociťuje úzkost atd.

Poté co jsme si definovali krizi a řekli jsme si rozdíl mezi krizí, depresí, stresem a

traumatem přejdeme k příčinám krize.

1.3 Příčiny krize

Krizi považujeme za běžnou součást života. Krize je subjektivní. Každý člověk ji

vnímá odlišně. Co může být pro někoho naprosto ohromující a důležitá událost,

9

pro druhého může být pouze bezvýznamnou epizodou jeho života. Špatenková (2004, s.

21) říká, že „krize je taková situace, kterou klient za krizi považuje.“ Tím ukazuje, že krize

je subjektivní záležitost. Je dokázáno, že nadměrný stres vyvolaný krizí může znamenat

ohrožení života. Příčiny krize jsou různé a můžeme je různě klasifikovat. Vymětal (1995 In

Vodáčková, 2007) připomíná princip dvou klasifikací. Aby mohla vzniknout reakce

organismu, musí dojít k propojení vyladěnosti organismu s vnějším spouštěčem.

Thom (1992, In Vymětal, 1995) označuje jako vnější příčiny tři aspekty. Prvním

z nich je ztráta (např. smrt, rozchod, přerušení vazby atd.). Druhým aspektem je změna –

zdravotního stavu, změna letního a zimního času. Poslední je volba mezi stejnými

kvalitami. Je logické, že krizi mohou vyvolat různé situace. Dle Špatenkové (2004)

můžeme situace dělit na individuální – zneužití, sexuální útok, fyzický úraz, smrt blízké

osoby, sebevražda, vražda, loupež, úmrtí někoho blízkého. Druhá situace je tzv. komunitní

– zemětřesení, hurikán, terorismus, vraždy v komunitě, sexuální kriminalita, mnohočetné

úrazy.

Zajisté nemůžeme sestavit úplný seznam krizí, které nás mohou postihnout. Krizí je

nepřeberné množství. V roce 1964 sestavili Holmes a Rahe tabulku životních situací, které

mohou způsobit krizi (Honzák, 1994 In Vodáčková, 2007, s. 33).

Tabulka č. 1. Tabulka životních událostí

Událost Body

Úmrtí partnera 100

Rozvod 73

Rozvrat manželství 65

Uvěznění 63

Úmrtí blízkého člena rodiny 63

Úraz nebo vážné onemocnění 53

Sňatek 50

Ztráta zaměstnání 47

Usmíření a přebudování manželství 45

Odchod do důchodu 45

Změna zdravotního stavu člena rodiny 44

10

Těhotenství 40

Sexuální obtíže 39

Přírůstek nového člena rodiny 39

Změna zaměstnání 39

Změna finančního stavu 38

Úmrtí blízkého přítele 37

Přeřazení na jinou práci 36

Závažné neshody s partnerem 35

Půjčka vyšší než jeden průměrný roční plat 31

Splatnost půjčky 30

Změna odpovědnosti v zaměstnání 29

Syn nebo dcera opouštějí domov 29

Konflikty s tchánem, tchýní, zetěm, snachou 29

Mimořádný osobní čin nebo výkon 28

Manžel, manželka nastupuje či končí zaměstnání 26

Vstup do školy nebo její ukončení 26

Změna životních podmínek 25

Změna životních zvyklostí 24

Problémy a konflikty se šéfem 23

Změna pracovní doby nebo pracovních podmínek 20

Změna bydliště 20

Změna školy 20

Změna rekreačních aktivit 19

Změna církve nebo politické strany 19

Změna sociálních aktivit 18

Půjčka menší než průměrný roční plat 17

Změna spánkových zvyklostí a režimu 16

Změny v širší rodině (úmrtí, sňatky) 15

Změny stravovacích zvyklostí 15

Vánoce 12

Přestupek (např. dopravní) a jeho projednání 11

11

Součet bodů nás může orientačně informovat o míře stresu a zátěže. Za hraniční

považují autoři sumu 250 bodů získaných v průběhu jednoho roku. Jde o takovou míru

zátěže, při níž se organismus člověka ocitá na pomezí vlastních rezerv.

Nyní, když jsme si vymezili pojem krize, rozdíl mezi depresí, stresem, traumatem a

uvedli jsme si příčiny krizí, přejdeme k typologii krizí.

1.4 Typologie krizí

Většina mnou prostudovaných autorů (např. Baštecká, Špatenková, Vodáčková)

vychází z Baldwinovy typologie krizí. Jeho systém je u nás poměrně rozšířený a

používaný. Krizi můžeme dělit podle závažnosti. Patří sem situační krize, krize

očekávaných životních změn, krize pramenící z náhlého traumatizujícího stresoru, krize

zrání, vývojové, krize pramenící z psychopatologie, resp. krize v kontextu

psychopatologie, neodkladné krizové stavy.

1.4.1 Rozdělení krizí dle Baldwina (In Baštecká, 2005, s. 165-167)

Situační krize – situační krizi můžeme definovat jako událost, která náhle vzniká a

je provázena nepředvídatelným stresem. Tato krize je závažná subjektivním

nazíráním na situaci a dostupností vyvažujících faktorů. Nejčastěji jsou zde vnější

spouštěče – ztráta a jejich hrozba, volba. Se situačními krizemi se setkáváme

nejčastěji.

Krize očekávaných životních změn (tranzitorní krize) – během života musíme

počítat s řadou překážek. Ty jsou dány nárokem růstu a zrání. Tyto procesy se

rozvíjejí v určitém časovém období.

Krize pramenící z náhlého traumatizujícího stresoru – krize tohoto druhu je

spuštěna mocným vnějším stresorem. Postižení se v dané situaci mohou cítit zcela

zdrceni. Zcela jasným a v této době aktuálním příkladem jsou katastrofy, neštěstí,

ať už přírodní, tak letecká aj.

Krize zrání, vývojové - během života člověka se setkáváme s různými

nedořešenými otázkami. V těchto otázkách člověk z nějakých důvodů selhává, což

může vést ke zrání. Jedinec se dorovnává do přirozeného toku života. Řeší to, co

v životě přeskočil, nedokončil, nedořešil, ale i třeba dořešil.

12

Krize pramenící z psychopatologie, resp. krize v kontextu psychopatologie – lidé

s nějakým duševním onemocněním jsou obecně zranitelnější než „normální

populace.“

Neodkladné krizové stavy – tyto stavy jsou velmi naléhavé. Patří sem například

akutní psychotické stavy, alkoholové, či drogové intoxikace a problémy spojené

s kontrolou impulzů, jako je sebevražedné nebo vražedné chování a

nekontrolovatelná zlost a agrese. Můžeme přidat ještě panickou úzkost atd. Chtěla

bych se zmínit hlavně o stavech, které jsou spojené s extrémním psychickým

vypětím (projevují se jak somaticky, tak psychicky).

Krize, které vznikají v sociálním prostředí, jsou chápány jako selhání daného

sociálního prostředí. Může se jednat o zneužívání všeho druhu, chudobu,

bezdomovectví, nezaměstnanost, rasové násilí. Tyto situace vedou k narušení stability

jedince i celých systémů (Navrátil, 2001).

1.5 Fáze krize

Na vznik, vývoj a řešení krize můžeme pohlížet jako na proces, který trvá krátkou

dobu a má určitou posloupnost. Můžeme ji rozdělit do několika fází.

Caplan (In Pasquali a kol., 1989 In Vodáčková, 2007, s. 39) definoval fáze

krizového stavu takto:

1. fáze – vnímáme ohrožení. Důsledkem je zvýšená úzkost.

2. fáze – člověk zažívá pocit zranitelnosti a nedostatku kontroly nad situací. V této

fázi například někdo kontaktuje linku důvěry. Pokud úzkost přetrvává, vstupujeme do třetí

fáze.

3. fáze – v této fázi se pokoušíme o předefinování krize s nadějí, že důvěrné

vyrovnávací prostředky budou úspěšné. Jsme obvykle schopni si připustit pocity a dělat

rozhodnutí. V této fázi jsme nejpřístupnější pomoci a krizová intervence jako metoda péče

je zde plně dostačující, pokud krize neohlašovala hlubší problém, k němuž se konečně

otevřela cesta. Klienti v této fázi navštěvují krizová centra spontánně.

13

4. fáze – se vyznačuje závažnou psychologickou dezorganizovaností. Úzkost a

reakce na ni se podobají stavům paniky.

1.6 Průběh krize

Každý člověk se během života setká s různými událostmi, které mohou být

spouštěčem krize. Každý z nás považuje za krizi něco jiného. Rozsah psychických změn je

především dán resiliencí dotyčného jeho individuálními vlastnostmi. Přestože prožívání

krize je velice individuální záležitostí, můžeme identifikovat společné determinanty, které

nějakým způsobem ovlivňují reakci na krizi.

1.6.1 Determinanty průběhu krize (Špatenková, 2004, s. 34)

Věk – každá vývojová etapa má svou psychologickou problematiku.

Pohlaví – ženy jsou obecně brány jako emotivnější. Častěji vyhledávají pomoc

v institucích. Potřebují si o problému s někým promluvit. Muži se častěji uzavírají

do samoty, řešení hledají v alkoholu, práci atd.

Životní situace – do tohoto souboru faktorů je zahrnuta materiální situace, bydliště,

rodina apod.

Zdravotní stav – pod tímto pojmem se rozumí psychický i fyzický stav. Člověk,

který je oslaben nemocí či nedostatkem spánku a jídla, je méně odolný vůči

ohrožení psychické rovnováhy a rozvoji krize.

Osobnostní faktory – zde je důležitý charakter, temperament, extroverze, odolnost

vůči zátěži.

Schopnost zvládat náročné životní situace – zde jsou důležité obranné

mechanismy člověka.

Dřívější nevyřešené krize – krize, které se nám nepodařilo v minulosti vyřešit,

oslabují schopnost řešit další krize.

Spolupůsobící krize – další krize přichází, kdy psychika člověka je již narušena.

Tím se může primární krize prohlubovat.

Naděje – Říčan (In Špatenková, 2004, s. 35) říká, „že naděje je ta nejmocnější síla,

která v nás je a která nás neopouští.“

Náboženské přesvědčení – „Věř a víra tvá tě uzdraví.“ Pro mnohé lidi je víra

jednou z nejdůležitějších součástí života.

14

2 Krizová intervence

Poté, co jsme si vymezili pojem krize, seznámili jsme se s její definicí příčinami,

typologií, fázemi a průběhem, můžeme přejít ke krizové intervenci. Zmíním její definici,

jaké jsou zásady jejího poskytování, čeho je třeba se vyvarovat a jaké známe formy krizové

intervence.

V odborné literatuře nacházíme rozličné definice krizové intervence, přičemž každá

z nich se zaměřuje na určitý aspekt této odborné pomoci. Vodáčková (2007, s. 60) definuje

krizovou intervenci jako „odbornou metodou práce s klientem v situaci, kterou osobně

prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Krizová intervence pomáhá zpřehlednit a

strukturovat klientovo prožívání a zastavit ohrožující či jiné kontraproduktivní tendence

v jeho chování. Krizový pracovník klienta podporuje v jeho kompetenci řešit problém tak,

aby dokázal aktivně a konstruktivně zapojit své vlastní síly, schopnosti a využít potenciálu

přirozených vztahů. Krizová intervence se odehrává v rovině řešení klientova problému a

překonávání konkrétních překážek.“

Špatenková (2004, s. 15) vymezuje krizovou intervenci jako „specializovanou

pomoc osobám, které se ocitly v krizi. Tvoří jí různé formy pomoci, které mají za úkol

vrátit jedinci jeho psychickou rovnováhu, narušenou kritickou životní událostí.“

Klimpl (2009, s. 234) popisuje krizovou intervenci jako „elektickou metodu

neodkladné první pomoci osobám v mentální a emocionální krizi.“

2.1 Specifické znaky krizové intervence

Specifické znaky popisují a shodně uvádějí Matoušek (2003, s. 130-131),

Vodáčková (2007, s. 60) i Špatenková (2004, s. 16-17):

okamžitá pomoc – poskytnutí pomoci by mělo být tak rychlé, jak je to jen možné

redukce ohrožení

koncentrace na problém „tady a teď“

časové ohraničení

intenzivní kontakt

strukturovaný, aktivní, někdy i direktivní přístup krizového interventa

individuální přístup ke klientovi

15

Krizovou intervenci v praxi tvoří následující aktivity: (Špatenková, 2004, s. 17)

poskytnutí emocionální podpory a pocitu bezpečí

usnadnění komunikace

podpora ventilace emocí

konfrontace s realitou a eliminace tendencí k odmítání a zkreslování reality

identifikace nejdůležitějšího problému, který je nutno řešit

odhalení skryté zakázky

zhodnocení dosavadních adaptačních mechanismů a využití efektivních

adaptačních mechanismů

mobilizace zdrojů pomoci

vytvoření plánu pomoci

Do krizové intervence jsou mnohdy zahrnuty činnosti, jejichž užití není vhodné a je

třeba se jich vyvarovat. Mnohdy se těchto chyb v dobré víře dopouštějí laičtí krizoví

interventi. Mezi tyto činnosti patří: (Špatenková, 2004, s. 17)

utěšování, přesvědčování, dávání dobrých rad

tlumení emocionálních reakcí

vynucování rychlých rozhodnutí

bagatelizování intenzivních projevů krizové reakce

příliš časté podávání uklidňujících léků.

2.2 Formy krizové intervence

Jarpers (1965, In Kastová, 2010, s. 17) říká, že „krize má svůj čas. Nelze ji

předcházet ani přeskočit. Musí dozrát. Nemusí vypadat jako katastrofa, může probíhat

celkem nenápadně, a přesto může mít pro člověka rozhodující význam.“

V textu se budu dále orientovat na poskytování profesionální krizové intervence,

nikoliv laické, a to z důvodu zaměření mého průzkumu na budoucí odborné zdravotnické

pracovníky.

Odbornou pomoc můžeme klasifikovat podle různých kritérií. Například podle typu

kontaktu krizového interventa s klientem Špatenková (2004, s 23-25) píše o:

16

prezenční formě pomoci

distanční formě pomoci.

Prezenční pomoc zahrnuje ambulantní formu pomoci v krizi, hospitalizaci, terénní a

mobilní služby.

o Ambulantní pomoc – je poskytována klientům, kteří se dostaví

do poradny nějaké instituce primárně určené k poskytování pomoci lidem

v krizi. Klienti mohou vyhledat pomoc na základě vlastního uvážení, obvykle

jsou nasměrováni jinými institucemi – linkou důvěry, policií, pracovníky

sociálních služeb nebo zdravotnických institucí (Špatenková, 2004).

Vodáčková (2004) dodává, že tato forma je volena, pokud nehrozí klientovi

nebezpečí.

o Hospitalizace – umístění klienta v krizi na tzv. krizové lůžko nejlépe

v zařízení k tomu určeném, tedy v krizovém centru. K hospitalizaci se

přistupuje pouze za předpokladu, že pobyt v domácím prostředí není možný

(Špatenková, 2004).

o Terénní a mobilní služby – spočívají v přenesení procesu krizové

intervence na místo, kde se nachází osoba v krizi (Špatenková, 2004).

Vodáčková (2004) tuto službu rozvádí podrobněji:

Výjezd ke klientovi – tato forma se užívá, když je situace závažná a klient se

nemůže sám dostavit do krizového centra. Krizový tým dojíždí do přirozeného

prostředí klienta.

Doprovod klienta – společná návštěva úřadu, k soudu, k lékaři.

Návštěva klienta – krizový pracovník navštíví klienta například v nemocnici

nebo jiném typu zařízení, kde klient zrovna pobývá.

Forma terénní služby při mimořádných událostech, jako jsou katastrofy –

při katastrofách je obyvatelstvo natolik v šoku, že je třeba v prvních dnech a

17

týdnech vysílat do těchto oblastí krizové pracovníky. Mobilní týmy mohou

pomoci obyvatelům přemoci počáteční šok, usnadnit prožívání.

Forma krizové pomoci a služby v klientově přirozeném prostředí – krizový

pracovník navštěvuje klienty doma v jejich přirozeném prostředí. Klienti jsou

natolik indisponovaní, že nemohou navštívit žádné pracoviště krizového centra.

Forma telefonické krizové pomoci – je to soubor metod a technik krizové práce,

založený na jednorázovém nebo opakovaném telefonickém kontaktu

s pracovištěm, které se deklaruje jako pracoviště telefonické krizové intervence.

Tento kontakt není závazný a klient ho může kdykoliv ukončit. Telefonická

krizová pomoc má v České republice tři podoby:

Kontaktní linky – tyto linky nemají obvykle poradní charakter. Slouží

k prvnímu navázání kontaktu mezi klientem a krizovými centry. Někdy se může

stát, že je problém vyřešen. Ale nepředpokládá se, že by klient měl řešit

problém, který je mimo rozsah zaměření tohoto pracoviště.

Specializované linky – tyto linky jsou zaměřeny na určitou problematiku.

V cizině se jim říká HOT LINE. Zde již jsou pracovníci speciálně vyškoleni

pro danou problematiku. Zde může být problém řešen a taky vyřešen. Většinou

ale navazuje nějaká další specializovaná pomoc na konkrétním pracovišti.

Linky důvěry – většinou se nespecializují na určitou problematiku a jsou

otevřené celé populaci. Volající se může obrátit s jakýmkoliv problémem.

Linky důvěry mají velice propracovanou síť kontaktů. (Vodáčková, 2004)

Pomoc by měla být okamžitá a intervence by měla proběhnout co nejdříve. Proto je

důležité, aby byla její snadná dostupnost (Matoušek, 2003).

Každý krizový intervent by měl dodržovat etický kodex pracovníka linky důvěry,

který je uvedený v příloze (viz příloha č. 2).

18

3 Specifika práce zdravotní sestry

Práce zdravotní sestry je jedno z nejkrásnějších, ale i nejnáročnějších povolání.

Mnoho lidí říká, že být sestrou je poslání. Sestra slouží člověku, udržuje a upevňuje jeho

zdraví, které je nejvyšší hodnotou lidského člověka. Zdravotník má velmi náročné úkoly –

pečovat o zachování lidského zdraví a snažit se předcházet nemocem, podílet se na procesu

uzdravení nemocného člověka nebo v případech, kdy nemocného nelze uzdravit,

poskytnout mu takovou péči, aby se zmírnily jeho obtíže a mohl důstojně zemřít.

Sestra zaujímá významnou roli ve zdravotnickém týmu. Je blízkou spolupracovnicí

lékaře ve všech složkách léčebně preventivní péče. Je odbornicí na vyhledávání základních

životních potřeb nemocného, pozměněných onemocněním a jejich uspokojování správně

zvolenou ošetřovatelskou péčí. Je pro nemocného a jeho blízké oporou a často i nejbližším

člověkem při jeho pobytu v nemocnici. Jestliže získá důvěru nemocného, může významně

ovlivnit způsob jeho života. Nemocnému je nejbližším pomocníkem a rádcem.

Práce zdravotní sestry vyžaduje velké nasazení. Největší odměnou za práci sestry je

vědomí, že přispěla k uzdravení nemocného člověka, zmírnila jeho trápení, bolesti. Byla

s ním i na konci života, kdy potřeboval nebýt sám (Rozsypalová a kol., 1996).

Jednou z nejtěžších zkoušek v životě člověka je nemoc. Každá hospitalizace je

psychicky náročná. Často je pacient seznamován s nepříjemnou skutečností o své nemoci

právě v nemocnici. Zdravotní sestra bývá většinou první, kdo je s pacientem v kontaktu a

je mu nejblíže. Právě sestra může na přání pacienta či jeho rodiny poskytnout krizovou

pomoc ve smyslu přivolání psychologa, kněze, rodiny aj. Sestra s absolvovaným

středoškolským vzděláním sama nemůže poskytnout krizovou intervenci, protože není

vyškolena. Ale má možnost pomoc zavolat a zařídit. Dále může podávat léky na uklidnění,

které po domluvě s pacientem naordinuje lékař.

3.1 Charakteristické rysy ošetřovatelského povolání

Každá práce má své charakteristické rysy. Zrovna tak povolání zdravotní sestry.

Velmi přehledně charakteristické rysy vymezuje Rozsypalová a kol. (1996):

1. Práce s lidmi – sestra je neustále v kontaktu s lidmi. Ať jsou zdraví nebo

nemocní. Musí si vždy uvědomit, že člověk přicházející do zdravotnického zařízení se

19

nachází v tíživé situaci, jakou je jeho nemoc nebo starost o blízké. Nemocný je často velmi

citlivý na chování a jednání zdravotnického personálu. Proto je třeba vždy zachovávat

profesionalitu a s tím spojené vstřícné chování. Musí umět potlačit své osobní starosti.

2. Fyzická námaha – mnoho činností, které sestra musí provádět, často u ležících a

nemohoucích osob, je velmi tělesně náročných.

3. Psychická zátěž – sestra kolem sebe vidí utrpení, bolest, boj o život, smrt. Pečuje

o staré, ale i mladé lidi, kteří jsou často nevyléčitelně nemocní. Tyto vidí často také umírat.

4. Směnný provoz – většina sester pracuje v nepřetržitém provozu. Většinou má

dvanáctihodinovou pracovní dobu. Ve dne, v noci, o sobotách a nedělích, ve svátcích.

Tomuto je třeba přivyknout, vytvořit si životosprávu a vytvořit si určitý životní styl.

5. Dodržování povinnosti mlčenlivosti – nemocný má právo na utajení všech

informací, týkajících se jeho osoby a zdraví. Proto sestra o všech záležitostech, které jí

nemocný svěřil, nesmí promluvit. Tato povinnost se vztahuje i na studenty zdravotnických

škol.

Aby sestra mohla dobře vykonávat dobře práci zdravotní sestry, musí mít dobré

odborné znalosti, charakterové vlastnosti a být psychicky a fyzicky odolná.

3.2 Charakterové vlastnosti sestry (Rozsypalová a kol., 1996, s. 23)

1. Duševní vyrovnanost a sebeovládání – sestra by se neměla nechat vyvést

z rovnováhy, měla by působit svým klidem.

2. Schopnost rychle se rozhodnout – sestra se může dostat do situace, kde je třeba

se rychle rozhodnout. V situaci, kdy je ohrožen život nemocného, tak se musí umět rychle

rozhodnout.

3. Čestné jednání a pravdomluvnost – je třeba, aby se sestra uměla včas přiznat

k chybě, kterou udělala.

4. Smysl pro čistotu a pořádek – čistota a úprava na pracovišti je jistá vizitka každé

zdravotní sestry. Kromě toho jsou v nemocnici kladeny zvýšené hygienické nároky. Toto

prostředí může být zdrojem infekce.

5. Umění jednat s lidmi – sestra je prakticky stále mezi lidmi. Nemůže pouze

provádět ošetřovatelské výkony. Sestra může vhodným způsobem ovlivňovat, zbavovat

strachu, vytvářet atmosféru pohody a klidu.

Každá všeobecná sestra má kromě výše uvedených vlastností i své povinnosti.

Jednou z nejdůležitějších povinností je neustálé vzdělávání se v oboru.

20

3.3 Vzdělávání sester

Sestra se musí podle zákona č. 96/2004 Sb. neustále vzdělávat. K tomu slouží tzv.

registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání

bez odborného dohledu a s ním související kreditní systém. Každá sestra musí získat 40

bodů za období šesti let. Ke vzdělání slouží různé semináře, které zaštiťuje česká asociace

sester, národní centrum ošetřovatelství, jednotlivé nemocnice anebo zdravotnické školy.

Způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka

má ten, kdo absolvoval střední zdravotnickou školu a získal souhlasné stanovisko

ministerstva zdravotnictví.5 Dále ten, kdo absolvoval vyšší nebo vysokou školu se

zdravotnickým zaměřením a má souhlasné stanovisko ministerstva zdravotnictví. Sestra,

která neabsolvovala studium a nezískala odbornou způsobilost, musí vykonávat činnost

pouze pod odborným dohledem (zákon 96/2004 Sb.)6. Jak jsem se již zmiňovala, sama

sestra nemůže poskytovat krizovou intervenci, protože k tomu není řádně vyškolena.

Osnovy středních zdravotnických škol na danou problematiku nepamatují. Některé vysoké

školy již vyučují krizovou intervenci v rámci jiných předmětů. Bohužel ani nabídka

seminářů, týkajících se krizové intervence, není téměř žádná. Většina seminářů se věnuje

léčbě bolesti, ošetřování ran, paliativní péči, výživě nemocných a podobně. Proto

zdravotní sestra nemá mnoho možností, jak se vzdělávat a školit v problematice krizové

intervence. Přesto by měla využít každé příležitosti, aby se i v této problematice neustále

vzdělávala.

5 Pouze studenti, kteří nastoupili do prvního ročníku nejpozději 2003/2004.

6 Srov. Zákon č.96/2004 Sb. ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu

nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o

změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).

21

4 Specifika práce učitele

V této kapitole bych se ráda zaměřila na práci učitele. Kdo je učitel, jeho vlastnosti

a kompetence. Chci se věnovat učitelům odborného výcviku v nemocnicích, protože právě

oni vychovávají budoucí generace zdravotních sester. Právě oni mají možnost na ně

působit svým příkladem a informovat je o možnostech krizové intervence při léčbě

pacientů.

Nejdříve bych chtěla definovat, kdo je učitel. Průcha (2002, s. 21) uvádí, že učitel

je „jeden ze základních činitelů vzdělávacího procesu, profesionálně kvalifikovaný

pedagogický pracovník, spoluzodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto

procesu.“

Učitel je člověk, který soustavně odborně vzdělává a vychovává děti, mládež nebo

dospělé. Učitel je rozhodující složkou ve výchovném procesu – je jeho iniciátorem a

organizátorem. Řídí a organizuje svoji pedagogickou činnost, podílí se na rozvoji jejich

osobnosti (Kantorová 2008, s. 163).

Každý učitel se zdokonaluje praxí. Zajisté jsou i učitelé, kteří mají zvláštní

pedagogický talent. Na učitele jsou stejně jako na zdravotní sestru kladeny obrovské

nároky. Je důležité, aby učitel navazoval správné vztahy se studenty. Grecmanová (2008)

popisuje učitele jako zásadního činitele klimatu školy. Jeho věk, pohlaví, motivy, hodnoty,

zájmy, postoje k výuce ovlivňují různou intenzitou klima výuky. „Učitel působí jako vzor

pro dospělého člověka. Pokud chce rozvinout osobnost žáka, musí i on sám touto osobností

být“ (Grecmanová 2008, s. 63).

4.1 Kompetence učitele

V odborné literatuře se objevuje pojem profesní kompetence učitele. „Je to

otevřený a rozvoje schopný systém profesních kvalit, které pokrývají celý rozsah profese

v komponentech znalostí, dovedností, zkušeností, postojů a osobnostních předpokladů,

které jsou vzájemně provázané a chápané celostně.“ (Vašutová, 2004, s. 92 In Kantorová,

2008 s. 173).

Kantorová (2008) dále uvádí, že profesionální kompetence lze rozdělit do dvou

skupin. První jsou osobnostní vlastnosti, schopnosti a dovednosti a odborné předpoklady.

22

Průcha (1996, s. 100 In Vašutová, 2007, s. 28) uvádí, že kompetence učitele je „soubor

profesních dovedností a dispozic, kterými by měl být vybaven učitel, aby mohl efektivně

vykonávat své povolání.“

Pařízek (In Kantorová, 2008) uvádí, že náročnost přípravy učitele se blíží

náročností odborné praxe lékařů. Učitel si své znalosti musí neustále doplňovat a

pozměňovat.

4.2 Osobnostní vlastnosti učitele

Tyto vlastnosti lze rozdělit do několika skupin. Kantorová (2008, s. 175) je

rozděluje takto:

1. Vlastnosti charakteru a vůle – například čestnost, statečnost, upřímnost atd.

2. Pracovní vlastnosti – vztah a láska k pedagogické práci, svědomitost a důslednost.

3. Intelektuální vlastnosti – konkrétnost, logičnost, tvořivé myšlení.

4. Citově temperamentní vlastnosti – sebeovládání, trpělivost, optimismus.

5. Společensko-charakterové vlastnosti – laskavost, srdečnost, vlídnost, porozumění,

uznalost, slušnost, ohleduplnost, uctivost.

Učitel odborné praxe v nemocnici by kromě všech obecných dovedností a

vlastností měl být také odborníkem ve svém oboru, tedy ve zdravotnictví. Musí zvládat

všechny úkony a výkony v nemocnici za dodržení všech zásad BOZP. Studenti

zdravotnických škol se chystají na odbornou praxi již od prvního ročníku. První a druhý

ročník výuky odborné praxe probíhá v učebnách odborného výcviku, kde se teoreticky i

prakticky učí jednotlivé ošetřovatelské úkony. Ve třetím ročníku absolvují studenti poprvé

praxi v nemocnici. Výuka je vedena v několika týdenních blocích na oddělení chirurgie,

interny a na dětském oddělení. Studenti také navštěvují hospice a domovy pro seniory.

23

5 Absolvent studia zdravotnický asistent

V současné době se na zdravotnických školách vyučuje obor zdravotnický asistent

a ošetřovatel. Chtěla bych se zmínit o oboru zdravotnický asistent, který je nástupcem

dřívějšího oboru všeobecná sestra.

5.1 Student oboru zdravotnický asistent

Každý student oboru zdravotnický asistent má své povinnosti. Jsou shodné

s povinnostmi zdravotní sestry. Studenti především musí: (ŠVP Grohova Brno, 2010)

poskytovat zdravotní péči v souladu s platnými právními předpisy a standardy

v rámci ošetřovatelského týmu

při své práci se řídit Etickým kodexem práv pacientů a Etickým kodexem

zdravotnických pracovníků

umět posoudit zdravotní stav pacienta a rozpoznat jeho aktuální potřeby

usilovat o co nejvyšší kvalitu své práce a poskytovaných služeb.

Žák je po absolvování studia připraven pracovat ve zdravotnických zařízeních

lůžkového i ambulantního typu, v oblasti domácí péče, v nemocnicích, léčebnách

pro dlouhodobě nemocné, v ústavech sociální péče, v zařízeních pro seniory a v oblasti

hospicové a respitní péče (ŠVP Grohova, Brno, 2010).

Po ukončení studia může absolvent pokračovat ve studiu na vyšší odborné škole

nebo na vysoké škole, zaměřené na zdravotnické a sociální obory.

24

6 Praktická část

Každá hospitalizace v nemocnici je fyzicky, ale hlavně psychicky velmi náročná.

O nemocného se v nemocnici stará nemocniční tým, který je složen z lékařů, všeobecných

sester a sanitárek. Do tohoto týmu patří i žákyně a žáci zdravotnických škol pod vedením

učitele odborného výcviku. Často se nemocný dozví během hospitalizace nepříznivou

diagnózu a je třeba mu poskytnout krizovou pomoc.

Již v úvodu své bakalářské práce jsem se snažila za pomoci odborné literatury

nastínit problematiku krize a krizové intervence. Dotkla jsem se specifik práce zdravotních

sester, kompetencí učitele a žáků. V této části práce bych se ráda zaměřila na formulování

průzkumného cíle, průzkumnou metodu a zkoumaný vzorek. Popíši také techniku sběru dat

a jejich vyhodnocení.

6.1 Formulování průzkumného cíle

Průzkumným cílem mé bakalářské práce bylo zjistit povědomí studentů čtvrtých

ročníků středoškolského stupně o krizové intervenci.

Dílčími cíli bylo:

zjistit, kde se setkali s pojmem krizová intervence

zjistit, co studenti čtvrtých ročníků považují za krizi v životě člověka

zjistit, zda jsou si vědomi, jaké důsledky může mít krize pro člověka

zjistit, co studenti zdravotnických škol považují za nejvíce ohrožující krizovou

situaci v životě

zjistit, zda mají osobní zkušenost s krizovou intervencí

zjistit, zda se cítí být kompetentní k poskytování krizové intervence

zjistit, jaký je jejich názor na krizovou intervenci v profesi zdravotníka.

25

6.2 Metodologie výzkumu

Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila kvantitativní metodu pomocí dotazníku.

Gavora (In Chráska, 2007, s. 163) říká, že „dotazník je způsob písemného kladení otázek a

získávání písemných odpovědí. Samotný dotazník je soustava předem připravených a

pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které respondent

odpovídá písemně.“ Dotazníku bývá vytýkáno, že nezjišťuje, jací respondenti skutečně

jsou, ale jen to, jak sami sebe vidí anebo chtějí, aby byli viděni (In Chráska, 2007).

Výhodou dotazníkového šetření je, že ve zdánlivě krátké době jsme schopni zajistit velké

množství dat. Naopak nevýhodou tohoto sběru dat je, že mají vždy podmíněnou platnost a

vyžadují obezřetnou interpretaci.

Nejdůležitější zásady při konstrukci dotazníku: (Chráska, 2007)

V tomto přehledu se pokusím shrnout nejdůležitější požadavky pro tvorbu

dotazníku.

1. Položky musí být jasné a srozumitelné.

2. Formulace musí být jednoznačná a nesmí připustit jiné chápání.

3. Pozor na otázky typu: PROČ?

4. Položky by měly zjišťovat pouze nezbytné údaje.

5. Položky v dotazníku nesmí být sugestivní.

6. Ochota respondentů spolupracovat.

7. Dotazník musí obsahovat jasné pokyny.

8. Dbát, aby se zjištěné informace daly dobře třídit a vyhodnotit.

K účelu mé práce jsem vypracovala dotazník s 18 otázkami, z nichž je osm

otevřených. Osm otázek je uzavřených a dvě otázky jsou polootevřené. Dotazník je

součástí přílohy (viz příloha č. 1).

6.3 Charakteristika zkoumaného vzorku a vstup do terénu

Respondenty se stali studenti čtvrtých ročníků zdravotnických škol oboru

zdravotnický asistent ve vybraných středních zdravotnických školách v Brně. Vybrala jsem

si je, protože již mají zkušenost z praxe v nemocnici a po maturitní zkoušce většina

nastoupí do nemocnic. Ve školách jsem měla dobré podmínky pro sběr dat k mé

26

bakalářské práci. Samotný výzkum probíhal v dubnu 2014 v šesti třídách středních

zdravotnických škol. Všem studentům čtvrtých ročníků studijního oboru zdravotnický

asistent, kteří byli v den konání výzkumu přítomni ve škole, jsem po dohodě s ředitelem

školy předala dotazníky osobně a po vyplnění je opět sesbírala.

Respondentům bylo na začátku vyplňování dotazníku zopakováno, že jejich

poznatky budou využity pouze pro potřeby mé bakalářské práce a veškeré výsledky jsou

anonymní. Vzájemně jsme se dohodli, že na vyplnění dotazníku postačí patnáct minut.

Podle potřeby a po vzájemné dohodě bychom pár minut přidali. Všichni respondenti

s nastavenými pravidly souhlasili. Vzhledem k tomu, že jsem byla všude osobně,

návratnost dotazníků byla 100%.

6.4 Výsledky dotazníkového šetření

Do průzkumu bylo zapojeno celkem 80 studentů zdravotnických škol. Při každém

setkání jsem cítila přátelskou atmosféru a ochotu spolupracovat. Výsledky šetření jsem

zpracovala do grafů, které jsou uvedeny níže. Jsou uvedeny v procentech.

První otázkou: „Co Vás ve vašem povolání motivuje?“ jsem chtěla zjistit, zda

studenty čtvrtých ročníků práce zdravotní sestry naplňuje. A co bylo motivem, proč se

rozhodli pracovat právě ve zdravotnictví. Moje hypotéza je, že pokud člověk jde za svým

cílem a ví, co chce, dokáže se lépe orientovat a na výsledcích jeho práce se to vždy kladně

projeví. Pracuje s větším nadšením, empatií a zápalem. A pokud pracuje ve zdravotnictví,

může lépe pomáhat nemocným a poskytovat jim mimo jiné i krizovou pomoc.

27

Graf č. 1

Zdroj: Vlastní průzkum

Z výše uvedeného grafu je patrné, že hlavním motivem stát se zdravotní sestrou je

pomoc druhým lidem. Tato odpověď byla zastoupena u 29 dotázaných (36 %). Naopak

4 dotázaní (5 %) neví, co je na jejich povolání motivuje a 12 respondentů (15 %)

odpovědělo, že je práce nemotivuje a nebaví. Dalším důvodem, proč se stát zdravotní

sestrou, byla možnost uplatnění v oboru. Tuto odpověď zvolilo 9 účastníků průzkumu

(11 %). 8 respondentů (10 %) nevědělo, jakou školu si zvolit. V 5 případech (6 %) hrála

roli rodinná tradice. V rodině už byl nebo je nějaký zdravotník. 8 dotázaných (13 %) se

nedostalo na jinou školu. Svoji roli hraje situování školy v jednom případě (1 %). Na dva

dotázané (3 %) udělal dojem den otevřených dveří, proto se na školu přihlásili.

36%

15% 5%

13%

6%

10%

1% 3% 11%

Co vás ve vašem povolání motivuje?

Vždy jsem chtěl(a) druhýmpomáhat.

Nic, práce mě nebaví.

Nevím.

Na jinou školu mě nepřijali.

Rodinní příslušníci pracují vezdravotnictví.

Nevěděl(a) jsem, na jakou školujít.

Škola je blízko mého bydliště .

Byl(a) jsem na dni otevřenýchdveří a líbilo se mi tam .

Možnost uplatnění v oboru.

28

Ve druhé otázce, jsem chtěla zjistit, jestli se studentům a studentkám 7zdá práce

zdravotní sestry fyzicky náročná. Všichni víme, že když jsme unavení, tak nejsme schopni

podávat nějaký výkon. Toužíme po odpočinku, spánku, relaxaci. Proto mě zajímalo, jestli

se zdá studentům zdravotnických škol práce fyzicky náročná ve vztahu k pozdější krizové

pomoci.

Graf č. 2

Zdroj: Vlastní průzkum

Celkem 56 dotázaných (70 %) se domnívá, že je práce zdravotní sestry fyzicky

velmi náročná. Dále lze z tohoto grafu vyčíst, že 17 respondentů (21 %) si myslí, že je

na praxi v nemocnici příliš krátkou dobu na to, aby tuto otázku mohli kvalifikovaně

posoudit. Celkem 7 dotázaných (9 %) odpovědělo, že se jim nezdá práce zdravotní sestry

nijak zvlášť náročná.

7 Dále budu používat pouze studenti zdravotnických škol.

70%

9%

21%

Zdá se vám práce zdravotní sestry fyzicky náročná?

Ano, je velmi náročná.

Ne, nezdá se mi zvlášť náročná.

Nevím, na praxi jsem krátce.

29

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, jestli si studenti zdravotnických škol myslí, že je

práce zdravotní sestry psychicky náročná. Pokud je zdravotní sestra psychicky unavená,

pak není v jejích silách poskytovat krizovou intervenci.

Graf č. 3

Zdroj: Vlastní průzkum

Je velmi zajímavé, že na tuto otázku dotázaní odpověděli téměř stejně jako

v předchozí otázce. To znamená, že 54 (68 %) dotázaných si myslí, že je práce zdravotní

sestry velmi psychicky náročná. Náročná se vůbec nezdá 9 respondentům (11 %). A 17

účastníků průzkumu (21 %) odpovědělo, že danou otázku nemohou posoudit, protože jsou

v praxi ještě příliš krátkou dobu.

68%

11%

21%

Zdá se vám práce zdravotní sestry psychicky náročná?

Ano, je velmi psychicky náročná.

Ne, nezdá se mi náročná.

Nevím, nedokáži tuto otázkuposoudit.

30

Krize v životě člověka je velmi individuální a subjektivní záležitost. Jak jsem již

popisovala, v teoretické části jsou situace, které jsou pro někoho velmi závažné a

pro druhého je to pouhá epizoda jejich života. Proto mě zajímalo, co je krize v životě

člověka z pohledu studentů čtvrtých ročníků zdravotnických škol.

Graf č. 4

Zdroj: Vlastní průzkum

Graf ukazuje, že 36 dotázaných (42 %) považuje za nejvíce zatěžující situaci

v životě smrt blízkého člověka. Hned za touto událostí označili zdravotní potíže, ať už

úraz, operace, vážné onemocnění atd. 19 respondentů (tj. 22 %). Za krizovou situaci

v životě člověka považují studenti čtvrtých ročníků také rozvod, a to v 11 případech

(13 %). Protože mají těsně před maturitní zkouškou, v 9 případech (11 %), považují

za krizi i důležitou zkoušku. 2 účastníci (2 %) průzkumu se domnívají, že největší krizí

v životě je syndrom vyhoření. Za krizi v životě považují dotazovaní i osobní zklamání a to

v 8 případech (9 %).

42%

22%

13%

9%

2% 11%

1%

Co si myslíte, že je krize v životě člověka?

Smrt blízkého.

Zdravotní potíže (úraz, operace…).

Rozvod.

Osobní zklamání.

Syndrom vyhoření.

Důležitá zkouška.

Individuální záležitost každéhočlověka.

31

Jaké důsledky může mít krize pro člověka? Zajímalo mě, zdali si studenti

uvědomují možné důsledky krize. Pojem krize jsem vymezila v teoretické části, kde je

zřejmé, že úzce souvisí s krizovou intervencí.

Graf č. 5

Zdroj: Vlastní průzkum

Tento graf znázorňuje, jaké důsledky může mít krize pro člověka. Většina

respondentů popsala několik možných důsledků krize. Nejvíce zastoupená odpověď byl

stres, a to v 51 případech (27 %). Těsně za ním shodně jmenovali úzkost a depresi 41

dotázaných (22 %). 12 respondentů (6 %) si myslí, že důsledkem krize může být také

frustrace, apatie 27 respondentů (14 %) a suicidální pokus 18 účastníků průzkumu (9 %).

27%

22% 22%

14%

9% 6%

Jaké důsledky může mít krize pro člověka?

Stres.

Úzkost.

Deprese.

Apatie.

Sebevražda.

Frustrace.

32

Následující otázkou jsem chtěla zjistit, jestli si studenti zdravotnických škol

uvědomují, jaká může nastat zatěžující situace v životě člověka. Krizová situace je stěžejní

v problematice krizové intervence.

Graf č. 6

Zdroj: Vlastní průzkum

Graf znázorňuje nejvíce zatěžující situace z pohledu studentů a studentek čtvrtých

ročníků oboru zdravotnický asistent. Jako již v grafu číslo 4, tak i zde je nejčastější

odpovědí úmrtí partnera, zastoupené 46 odpověďmi (30 %). I v této otázce se projevilo, že

mají respondenti před maturitní zkouškou, proto druhá nejčastější odpověď byla maturitní

zkouška a zkoušky obecně - 27 studentů (18 %). Stejným počtem odpovědí byla

zastoupena i nemoc. Špatné sociální zabezpečení považuje za zatěžující 7 dotázaných

studentů (4 %). Jako zátěž v životě člověka považují také hádku - 17 účastníků průzkumu

(11 %).

30%

4% 18% 7%

12%

18%

11%

Co je podle vás nejvíce zatěžující situace v životě člověka?

Úmrtí partnera.

Špatné sociální zabezpečení.

Zkoušky, maturita.

Neodpověděli.

Rozvod.

Nemoc.

Hádka.

33

Otázkou: „Víte, co je to krizová intervence?“ jsem chtěla zjistit povědomí studentů

zdravotnických škol o krizové intervenci.

Graf č. 7:

Zdroj: Vlastní průzkum

Tento graf zobrazuje odpověď na otázku, zdali studenti vědí, co je to krizová

intervence. Bohužel 67 dotazovaných studentů (84 %) odpovědělo, že vůbec neví, co je to

krizová intervence. 13 studentů (16 %) se s tímto pojmem již setkalo.

16%

84%

Víte co je krizová intervence?

Ano.

Ne.

34

Kde jste se poprvé setkal(a) s pojmem krizová intervence? Touto otázkou jsem

chtěla zjistit, kde se studenti zdravotnických škol setkali s krizovou intervencí. Zajímalo

mě, jakou roli v informovanosti hraje škola. Jestli se o této problematice učitel zmínil a

podobně.

Graf č. 8

Zdroj: Vlastní průzkum

Zajímalo mě, kde se studenti setkali s pojmem krizová intervence. Na tuto otázku

odpovídalo pouze 13 studentů, kteří kladně odpověděli na předchozí otázku. Bohužel ani

v jednom případě není zdrojem informací o krizové intervenci učitel ve škole či odborný

učitel na praxi. Graf znázorňuje, že se poprvé setkali s krizovou intervencí na internetu 4

studenti (31 %). Informace v novinách si přečetli 3 studenti (23 %), pořad o krizové

intervenci v televizi sledovali 3 studenti (23 %). Tři studenti na otázku vůbec

neodpověděli.

0%

31%

0%

8%

0%

23%

15%

23%

0%

Kdy jste se poprvé setkal(a) s pojmem krizová intervence?

Od učitele ve škole.

Internet.

Informační letáky.

Časopis.

Od učitele na praxi.

V novinách.

Sociální stránky.

Televize.

Jiné.

35

Co si myslíte, že je krizová intervence? Touto otázkou jsem chtěla zjistit jejich

názor, co si myslí, že je krizová intervence. Jestli mají studenti zdravotnických škol

představu, co by mohla být krizová intervence.

Graf č. 9

Zdroj: Vlastní průzkum

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, co si myslí, že je krizová intervence. 8

dotazovaných studentů (10 %) vůbec netuší, co je krizová intervence. Názor, že se jedná

o prevenci proti krizi a krizovým situacím, vyjádřilo 24 respondentů (30 %). Velmi

správně uvedlo svoji odpověď 29 dotázaných (36 %). Domnívají se, že krizová intervence

je „opatření, aby krize vymizela“. 19 účastníků průzkumu (24 %) uvedlo, že krizová

intervence je krizová situace.

30%

36%

24%

10%

Co si myslíte, že je krizová intervence?

Prevence proti krizi a krizovýmsituacím.

Když už krize je, opatření, abyvymizela.

Krizová situace.

Neví.

36

Jak se zmiňuji v teoretické části, problematika krizové intervence není zahrnuta

v osnovách středních zdravotnických škol. Zajímalo mě, jestli se ve vyučovací hodině

učitel zmínil o pojmu krizová intervence. Moje hypotéza je, že učitelé odborných předmětů

nevěnují pozornost krizové intervenci.

Graf č. 10

Zdroj: Vlastní průzkum

Je velmi zarážející, že se dotazovaní ani v jednom případě nedozvěděli o pojmu

krizová intervence ve škole. Téměř polovina dotázaných, tj. 37 studentů (46%)

odpovědělo, že se o krizové intervenci neučili. Zbývajících 43 dotazovaných (54 %)

uvedlo, že si nepamatuje, zdali danou problematiku ve škole probírali.

0%

46%

54%

Učili jste se ve škole, kde studujete o pojmu krizová intervence?

Ano.

Ne.

Nepamatuji se.

37

V teoretické části se zmiňuji o možnostech řešení krize. Měl(a) jste někdy krizi, že

byste potřeboval(a) odbornou pomoc? Touto otázkou jsem chtěla zjistit, jestli studenti

zdravotnických škol mají nějakou zkušenost s krizí. Popřípadě s jejím řešením.

Graf č. 11

Zdroj: Vlastní průzkum

V této otázce jsem chtěla zjistit, zda studenti mají vlastní zkušenost s krizí a jak ji

řešili. Většina, tj. 38 dotázaných (47 %) odpověděla, že krizi prožila, ale velkou oporou jim

byli jejich blízcí. Dále 16 účastníků průzkumu (20 %) uvedlo, že spoléhali na své vlastní

síly a z krize se dostali sami. Takovou krizi, kterou by museli řešit, nikdy neprožilo 26

respondentů (33 %).

20%

47% 0%

33%

0%

Měl(a) jste někdy krizi, že byste potřeboval(a) dobornou pomoc?

Ano, ale z krize jsem se dostal(a)sám(a).

Ano, moji blízcí mi z krizepomohli.

Ano, vyhledal(a) jsem odbornoupomoc.

Ne, nikdy jsem takovou krizineměl(a), která by se muselařešit.

38

Studenti mají ve svém věku své specifické problémy. Zajímalo mě, jestli přišli

za učitelem odborného výcviku a svěřili se mu s nějakým problémem. Není myšleno pouze

ve vztahu k praxi, ale i v osobním životě.

Graf č. 12

Zdroj: Vlastní průzkum

Tento graf znázorňuje odpověď na otázku, jestli studenti požádali učitele

odborného výcviku o pomoc ve vztahu ke krizové situaci, kterou prožívali. Celkem 17

(21 %) studentů uvedlo, že se obrátili na učitele odborného výcviku s prosbou o pomoc.

Zbývajících 63 (79 %) dotazovaných nikdy osobní krizi neřešilo se svým vyučujícím.

79%

21%

0%

Požádali jste o pomoc učitele odborného výcviku ve vztahu ke krizové situaci, kterou

jste prožívali?

Ne.

Ano.

Neměl(a) jsem odvahu.

39

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, jak se učitel odborného výcviku zachoval

v krizové situaci, kterou mu student svěřil. Na tuto otázku odpovídali pouze studenti, kteří

požádali učitele o pomoc ve vztahu ke krizové intervenci.

Graf č. 13

Zdroj: Vlastní průzkum

Položila jsem tuto otázku, protože mě zajímalo, jak se vyučující k problému

postavil. Na tuto otázku odpovídalo pouze 17 účastníků průzkumu, kteří v předchozí

otázce opověděli kladně. Velmi mě potěšilo, že ve více jak polovině případů se snažil

vyučující studentům poradit. 6 studentům (35 %) vyučující poradil, na koho se mají obrátit.

3 účastníkům průzkumu se snažil učitel pomoci a dělal vše pro nalezení vhodného řešení

krizové situace. 8 dotazovaných (47 %) se k dané otázce nevyjádřilo.

47%

18%

35%

Jak se k vašemu problému vyučující postavil?

Studenti neopověděli na otázku.

Snažil se pomoci a dělal všeproto, aby bylo vše v pořádku.

Poradil mi, koho mám vyhledat.

40

Domnívám se, že se během praxe v nemocnici nemocný svěřil studentům

s nějakým problémem. Touto otázkou jsem si chtěla ověřit tuto svoji hypotézu.

Graf č. 14

Zdroj: Vlastní průzkum

Graf znázorňuje četnost odpovědí na otázku, zdali se studentům na praxi stalo, že

se jim pacient svěřil s problémem, který ho trápí. V 68 případech (85 %) se studentům

nikdo nesvěřil, ale 12 dotázaným (tj. 15 %) se pacient svěřil s nějakým problémem.

15%

85%

Setkal(a) jste se se situací, kdy se vám někdo v nemocnici svěřil s problémem?

Ano.

Ne.

41

V teoretické části se zmiňuji o pomoci v krizové situaci. Touto otázkou jsem chtěla

zjistit, jestli studenti vědí, jak poskytnout krizovou pomoc, i když v dané problematice

nejsou vyškoleni. Na tuto otázku odpovídali pouze ti studenti, kterým se pacient

v nemocnici svěřil.

Graf č. 15

Zdroj: Vlastní průzkum

Graf vykresluje, jak studenti pomohli pacientovi. Je zarážející, že v žádném případě

studenti nekontaktovali vyučujícího ani zdravotnický personál. 12 studentů (50 %) se

snažilo s pacientem hovořit. Někteří neodpověděli na otázku vůbec - tj. 3 studenti (13 %),

jiní se snažili pacienta vyslechnout – 6 dotazovaných (25 %). Nejsem si jistá, jak je

relevantní odpověď, že kontaktovali rodinu. Ze zkušenosti vím, že žákyně na praxi tuto

možnost nemají. Jeden student odpověděl, že nebylo v jeho silách pomoci nemocnému,

proto se snažil alespoň pacienta psychicky podpořit.

50%

8%

25%

13% 4%

Jak jste pomohli, co jste udělali?

Rozhovor s pacientem.

Kontaktování rodiny.

Vyslechnutí pacienta.

Nic nebylo napsáno.

Nebylo v silách mých, ani nikohojiného mu pomoci, proto jsem sesnažila být u toho člověka.

42

Studenti zdravotnických škol zažijí během své praxe v nemocnici mnoho situací,

které se dají vyhodnotit jako krizové situace. Mají možnost shlédnout jejich řešení. Může

se stát, že i je požádá někdo o pomoc. Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda si myslí, že

jsou schopni poskytnout krizovou pomoc v situaci, se kterou se setkají.

Graf č. 16

Zdroj: Vlastní průzkum

Zajímalo mě, jestli si studenti myslí, že jsou schopni poskytnout odbornou pomoc

v krizové situaci. Většina, tj. 56 dotázaných (70 %) odpověděla, že neví, jestli jsou schopni

poskytnout krizovou pomoc. To, že umí poskytnout krizovou pomoc, si myslí 4

respondenti (5 %) a 20 účastníků průzkumu (25 %) se domnívá, že nedokáží poskytnout

potřebnou pomoc.

5%

25%

70%

Myslíte si, že jste schopni poskytnout odbornou pomoc v krizové situaci, kterou

Vám pacient svěřil?

Ano.

Ne.

Nevím.

43

Mnozí studenti se zajisté během své praxe setkali s nějakou formou krizové

intervence. Zajímalo mě, jestli se domnívají, že jsou kompetentní poskytovat krizovou

pomoc.

Graf č. 17

Zdroj: Vlastní průzkum

Položením této otázky jsem chtěla zjistit, zda se studenti domnívají, že jsou

kompetentní poskytovat krizovou pomoc. 76 dotázaných (95 %) odpovědělo, že nejsou

kompetentní poskytovat krizovou pomoc nebo neví, jestli jsou kompetentní, protože se

s touto situací ještě nesetkali. 4 studenti (5 %) si myslí, že jsou oprávnění poskytovat

krizovou pomoc.

54%

21%

5%

20%

Myslíte si, že jste kompetentní poskytovat krizovou pomoc?

Nevím, stouto situací jsem seještě nesetkal(a).

Nevím.

Ano.

Ne.

44

Studenti čtvrtých ročníků oboru zdravotnický asistent již mají zkušenost z praxe,

proto mě zajímal jejich názor na problematiku poskytování krizové intervence

zdravotnickým pracovníkem.

Graf č. 18

Zdroj: Vlastní průzkum

Tento graf znázorňuje názory studentů zdravotnických škol na krizovou intervenci.

Studenti si myslí, že krizová intervence nebo jakákoliv forma pomoci je potřebná. Nejvíce

studentů, tj. 36 (45 %) se domnívá, že jakákoliv aktivita během krize je určitě potřebná.

Celkem 19 studentů (24 %) se nevyjádřilo k dané problematice. 13 studentů, (16 %) si

myslí, že by určitě měla být poskytnuta pomoc, a to v jakékoliv formě. Zbývajících 12

respondentů (15 %) nemá představu, co znamená pojem krizová intervence.

15%

24%

16%

45%

Jaký je váš názor na problematiku poskytování krizové intervence zdravotnickým

pracovníkem?

Nevím co pojem krizováintervence znamená.

Studenti neměli názor.

Měli bychom poskytovat pomoc.

Pokud je to nějaká aktivita běhemkrize, je rozhodně potřebná.

45

Závěr

Výzkumným cílem mé bakalářské práce bylo zjistit povědomí studentů čtvrtých

ročníků zdravotnických škol o krizové intervenci. Konkrétní výsledky jsem prezentovala

v praktické části své práce. A zároveň jsem si na tyto otázky odpovídala i já sama. Bylo to

zajímavé srovnání. Vzhledem k tomu, že pracuji již šest let jako zdravotní sestra

na chirurgickém oddělení Nemocnice Milosrdných bratří v Brně, setkávám se

s nemocnými lidmi denně. Dovedu posoudit, jak jsou nemocní lidé citliví, jak potřebují

pomoc lékařů i sester. Někteří pacienti se uzavřou do sebe, komunikují málo. Někteří se

svěřují všude a všem. Ale všichni čekají na pomoc. Lékařskou i lidskou.

S krizovou intervencí jsem se ve škole nesetkala ani já. Studovala jsem Střední

zdravotnickou školu v Brně a potom tříletou Vyšší odbornou zdravotnickou školu

v Havlíčkově Brodě. V osnovách ani jedné z obou těchto škol jsme neměli zahrnutou

krizovou intervenci. S tímto pojmem a významem jejího poskytování jsem se seznámila až

v praxi. Velice mě zasáhlo, když lékař necitlivě sděloval pacientovi nepříznivou diagnózu

a pacient se s tímto faktem musel vyrovnávat sám. Podobné situace zažívám v nemocnici i

nyní velice často. Začala jsem se o tento problém více zajímat. Chtěla jsem pomáhat

pacientům překonat první těžké chvíle po seznámení s těžkou nemocí. Ze zkušenosti vím,

že psychická stránka pomáhá pacientovi bojovat s nemocí nejvíce. A tuto zkušenost

nemám pouze z nemocnice. I doma byl mé mamince v roce 2011 diagnostikován zhoubný

rakovinný nádor. Snažila jsem se ji psychicky podporovat ze všech sil. Z jejích slov vím,

jak byla tato pomoc (krizová intervence) účinná, jak jí moje slova a pomoc pomáhaly

bojovat s těžkou nemocí. A musím říci, že jsem ji rozhodně nešetřila. Ne litování,

utěšování a plané naděje. Ale účinná lékařská pomoc, pojmenování nemoci, překonání

obav a strachu a víra v to, že se uzdraví, jí pomohla natolik, že se mohla vrátit do osobního

života a do práce.

Studenti zdravotnických škol se po nástupu do praxe budou setkávat s nemocemi

ve všech jejich podobách. A aby mohli kvalitně vykonávat svoji práci, je důležité, aby

věděli, co to krizová intervence je a kdy se využívá. Proto jsem tuto práci věnovala krizové

intervenci.

V teoretické části jsem se věnovala pojmu krize, identifikaci krize, příčinám krize,

typologii krizí, fázemi krize, průběhem krize, krizové intervenci, formám krizové

46

intervence, specifikům práce zdravotní sestry, charakteristickým rysům ošetřovatelského

povolání, charakterovým vlastnostem sester, vzděláváním sester, specifikům práce učitele,

kompetencím učitele a osobnostním vlastnostem učitele.

V praktické části jsem se zaměřila na povědomí studentů čtvrtých ročníků

zdravotnických škol o krizové intervenci.

Na základě vypracovaného dotazníku, který anonymně vyplnilo 80 studentů, jsem

zjistila, že snaha pomáhat druhým lidem motivovala k výběru povolání 29 respondentů.

Zamrzelo mě, že 12 respondentů práce nemotivuje a nebaví. Domnívám se, že to je mnoho.

Při hodnocení práce zdravotních sester mě naopak nepřekvapila odpověď, že práce je

fyzicky i psychicky náročná. To mohu ze své zkušenosti plně potvrdit a jsem ráda, že si to

studenti uvědomují. I další odpověď mě potěšila, neboť ukazuje, že si studenti uvědomují,

co je krize v životě člověka. Téměř polovina dotazovaných uvedla, že za nejvíce zatěžující

situaci považuje smrt blízkého člověka. Hned za tím označili úraz, operace a vážné

onemocnění. Zajímavou odpovědí byla i odpověď na důsledky krize pro člověka. Jsem

ráda, že si studenti uvědomují, že to je převážně stres, úzkosti a deprese. Za nejvíce

zatěžující situaci v životě člověka považují studenti úmrtí partnera. Zaujalo mě, že

vzhledem k blížící se maturitní zkoušce za tuto zatěžující situaci považují i maturitu a

zkoušky obecně. Odpověď na otázku, co je to krizová intervence, mě velice mrzí. Většina

studentů o tomto pojmu nemá žádné povědomí. S tím úzce souvisí i odpověď na další

otázku, kde se studenti setkali s pojmem krizová intervence. Na tuto otázku odpovídali

pouze studenti, kteří již o krizové intervenci slyšeli. Bohužel ani v jednom případě není

zdrojem informací učitel. Odpovědí na otázku, co si studenti myslí, že je krizová

intervence, mě potěšili. Logickým uvažováním dospěli k tomu, že je jedná o „opatření, aby

krize vymizela“. Naopak pro mě bylo velkým zklamáním, že se studenti o krizové

intervenci ani v jednom případě nedozvěděli ve škole. Odpověď na další otázku jsem

předpokládala a studenti mi ji potvrdili. Vlastní zkušenost s krizí jich většina má a oporou

jim byli jejich blízcí. Velmi zvědavá jsem byla na odpověď, zda studenti požádali o pomoc

učitele odborného výcviku ve vztahu ke krizové situaci. Zjistila jsem, že většina

dotazovaných nikdy osobní krizi neřešila se svým vyučujícím. Na další otázku odpovídali

pouze studenti, kteří se při problému na svého učitele obrátili. Potěšilo mě, že ve více než

polovině případů se vyučující snažil studentům poradit. Další otázkou jsem si chtěla ověřit

svoji hypotézu, zda se studentům na praxi pacient svěřil se svým problémem. Potvrdili mi,

47

že se jim ve většině případů nikdo nesvěřil. Toto jsem předpokládala už vzhledem k praxi,

kterou v nemocnici mám. Pacienti se nejvíce svěřují zdravotním sestrám, ke kterým mají

větší důvěru. Další odpovědí na otázku, jak studenti pomohli, jsem si potvrdila názor, že

studenti zatím neumí pomoc poskytnout, dokonce v žádném případě nekontaktovali ani

vyučujícího ani zdravotnický personál. Pouze pacienta vyslechli. S tímto souvisí i odpověď

na další otázku, jestli si studenti myslí, že jsou schopni poskytnout pomoc v krizové

situaci. Většina se domnívá, že neví, zda jsou potřebnou pomoc schopni poskytnout.

Studenti si ve většině případů také nemyslí, že jsou kompetentní poskytovat krizovou

pomoc. Zato se však domnívají, že krizová intervence nebo jiná forma pomoci nemocným

je potřebná. S tímto názorem souhlasím.

Také se domnívám, že krizová intervence je nejen ve zdravotnické praxi velice

důležitá. A myslím si, že by měla být zařazena do osnov výuky na středních

zdravotnických školách. Svojí prací jsem si potvrdila, že krizová intervence je zcela

neoprávněně na pokraji zájmu, ačkoli její výsledky jsou nesporné.

48

Anotace

Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit povědomí studentů čtvrtých ročníků

zdravotnických škol o problematice krizové intervence. Vysvětluji zde pojem krize, příčiny

krize, její typologii, fáze a průběh krize. Dále se věnuji krizové intervenci jako takové.

Zmiňuji její definici, specifické znaky krizové intervence, formy a možnost jejího řešení.

Dotkla jsem se specifik práce zdravotních sester, charakteristických rysů a věnuji se i

vzdělávání sester. Popisuji také specifika práce učitele jeho osobnostní vlastnosti a

kompetence.

Praktickou část mé bakalářské práce tvoří průzkum, který je zaměřen na zjištění

povědomí studentů čtvrtých ročníků zdravotnických škol o problematice krizové

intervence.

Klíčová slova: krize, krizová intervence, zdravotní sestra, specifika práce

zdravotních sester, vzdělávání sester, učitel odborného výcviku, studenti zdravotnických

škol.

Abstract The main purpose of my bachelor‘s thesis was to find out about the awareness of

the students in the fourth year of the secondary nursing school about the issues of crisis

intervention. There is an explanation of terms crisis, its typology, stages and the course of

the crisis. Moreover the thesis deals with details of crisis intervention. I will mention its

definition, specific features of crisis intervention, forms and possibilities of solution. It

touches the particularities of the work of nurses, characteristic features and it devotes to

education of nurses too. The thesis describes the particularities of the trainer’s work, his

personalities and competences.

The practical part of my bachelor’s thesis deals with research which focuses on

finding out about the awareness of the students in the fourth year of the secondary nursing

schools about the issues of crisis intervention.

Key words: crisis, crisis intervention, nurse, particularities of the work of nurses,

education of nurses, professional trainer, students of the secondary nursing school.

49

Seznam použitých zdrojů

BAŠTECKÁ, Bohumila a kol. Terénní krizová práce. Praha: Grada Publishing,

2005. ISBN 80-247-0708-X.

GRECMANOVÁ, Helena. Klima školy. Olomouc: Hanex, 2008. ISBN 978-80-

7409-010-3.

CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada Publishing,

2007. ISBN 978-80-247-1369-4.

KANTOROVÁ, Jana a kolektiv.: Vybrané kapitoly z obecné pedagogiky. Olomouc:

Hanex, 2008. ISBN 978-80-7409-024-0.

KASTOVÁ, Verena. Krize a tvořivý přístup k ní. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-

80-7367-800-5.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak zvládat depresi. 2. vydání, Praha: Grada Publishing,

2003. ISBN 80-247-0575-3.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN

80-247-0179-0.

MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN

80-7178-771-X.

NAVRÁTIL, Pavel. Úvod do teorií a metod sociální práce. Brno: MZ, 2001. ISBN

80-903070-0-0.

OBST, Otto. Didaktika sekundárního vzdělávání. Olomouc: Univerzita Palackého,

2006. ISBN 80-244-1360-4.

PRŮCHA, Jan. Učitel. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-621-7.

ROZSYPALOVÁ, Marie. Ošetřovatelství I/1 2. vydání, Praha: Informatorium,

1999. ISBN 80-86073-39-4.

SKARUPSKÁ, Helena. Řešení konfliktů a mediace. Olomouc: 2013.

50

ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Krize psychologický a sociologický fenomén. Praha:

Grada Publishing, 2013. ISBN 80-247-0888-4.

ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada Publishing,

2004. ISBN 80-247-0586-9.

ŠVP, Grohova Brno, 2010

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál,

2008. ISBN 978-80-7367-414-4.

VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Být učitelem Co by měl učitel vědět o své profesi. 2.

Vydání, Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. ISBN 978-80-7290-325-2.

VENGLÁŘOVÁ, Martina.; MAHROVÁ, Gabriela. Komunikace pro zdravotní

sestry. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1262-8.

VÉVODA, Jiří., kolektiv. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví.

Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4732-3.

VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-

7367-342-0.

VYMĚTAL, Jan.: Duševní krize a psychoterapie. Hradec Králové: Konfrontace,

1995. ISBN 80-901773-4-4.

Internetové zdroje

ČESKO. Zákon č.96/2004 Sb. ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a

uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností

souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In Sbírka zákonů České republiky.

2004. Dostupný také z: http://www.mzcr.cz/Legislativa/obsah/pracovnici-ve-

zdravotnictvi_1792_11.html.

51

KLIMPL, Petr. Krizová intervence: ohlédnutí po dvaceti letech. Psychiatrie pro

praxi. 2009, č. 5, s. 234-238. Dostupný na

http://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2009/05/09.pdf.

52

Seznam tabulek

Tabulka č.1 Tabulka životních událostí

53

Seznam příloh

Příloha č. 1 Dotazník

Příloha č. 2 Etický kodex pracovníka linky důvěry

54

Příloha č. 1

Dobrý den,

jmenuji se Lenka Halvová a jsem studentkou třetího ročníku Pedagogické fakulty

v Olomouci. Studuji obor Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku. Chtěla

jsem Vás požádat o vyplnění dotazníku k mé bakalářské práci na téma Krizová intervence

učitele oboru ošetřování nemocných. Všechny odpovědi jsou anonymní. Děkuji Vám

za spolupráci.

1. Co vás ve Vašem povolání motivuje? (jedna odpověď)

a) Vždy jsem chtěl(a) pomáhat druhým.

b) Nic, práce mě nebaví.

c) Nevím.

d) Jiné………………………………………………………………………… (doplňte)

2. Zdá se vám práce zdravotní sestry fyzicky náročná? (jedna odpověď)

a) Ano, je velmi náročná.

b) Ne, nezdá se mi, že by byla nějak zvlášť náročná.

c) Nevím, jsem v praxi krátce.

3. Zdá se vám práce zdravotní sestry psychicky náročná? (jedna odpověď)

a) Ano, je velmi psychicky náročná.

b) Ne, nezdá se mi náročná.

c) Nevím, nedokáži tuto otázku posoudit.

4. Co si myslíte, že je krize v životě člověka? (může být i více odpovědí)

……………………………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………

5. Jaké důsledky může mít krize pro člověka?

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

55

6. Co je podle vás nejvíce zatěžující situace v životě člověka?

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

7. Víte co je krizová intervence? (pokud odpovíte ne, pokračujte s otázkou č. 9)

a) Ano.

b) Ne.

8. Kde jste se poprvé setkal(a) s pojmem krizová intervence? (zaškrtněte, nebo

doplňte, může být i více možností)

a) Od učitele ve škole.

b) Internet.

c) Informační letáky.

d) Časopis.

e) Od učitele na praxi.

f) V novinách.

g) Sociální stránky.

h) Televize.

i) Jiné…………………………………………………….(doplňte)

9. Co myslíte, že je krizová intervence? (vlastními slovy)

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

10. Učili jste se ve škole, kde studujete o pojmu krizová intervence? (jedna odpověď)

a) Ano.

b) Ne.

c) Nepamatuji se.

56

11. Měl(a) jste někdy krizi, že byste potřeboval(a) odbornou pomoc? (jedna odpověď)

a) Ano, ale z krize jsem se dostal(a) sám(a).

b) Ano, moji blízcí mi z krize pomohli.

c) Ano, vyhledal(a) jsem odbornou pomoc.

d) Ne, nikdy jsem takovou krizi neměl(a), která by se musela řešit.

e) Ano, ale nedokázal(a) jsem ji řešit.

12. Požádali jste o pomoc učitele odborného výcviku ve vztahu ke krizové situaci,

kterou jste prožívali? (při odpovědi A a C, přejděte na otázku č. 14)

a) Ne.

b) Ano.

c) Neměl(a) jsem odvahu.

13. Jak se k vašemu problému vyučující postavil?

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

14. Setkal(a) jste se se situací, kdy se Vám někdo v nemocnici svěřil s problémem?

(pokud ne pokračujte s otázkou č. 16)

a) Ano.

b) Ne.

15. Jak jste pomohli, co jste udělali?

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

16. Myslíte si, že jste schopni poskytnout odbornou pomoc v krizové situaci, kterou

Vám pacient svěřil?

a) Ano.

b) Ne.

c) Nevím.

57

17. Domníváte se, že jste kompetentní poskytovat krizovou pomoc?

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

18. Jaký je váš názor na problematiku poskytování krizové intervence zdravotnickým

pracovníkem?

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

58

Příloha č. 2

Etický kodex pracovníka linky důvěry

Linka důvěry umožňuje bezprostřední telefonický kontakt s klienty a

kvalifikovanou pomoc klientům v tísni.

1. Pracovník linky důvěry aktivně klientovi naslouchá, hovoří s ním a

neomezuje ho v jeho svobodě vyjádření.

2. Nabízená pomoc se netýká jen prvního kontaktu, platí po celou dobu

krizového stavu a informuje o možnostech následné péče, případně je se souhlasem klienta

zprostředkovává.

3. Pomoc pracovníka linky důvěry spočívá především v poskytnutí podpory

klientovi a v jeho zplnomocnění k vlastnímu řešení jeho problémů a snášení jeho starostí.

4. Povinností pracovníka linky důvěry je zachovávat naprostou mlčenlivost a

respektovat anonymitu klienta i pracovníka. Pokud tato pravidla v naléhavých případech

poruší, klienta o tom informuje. Zprávu pro orgány činné v trestním řízení a soudy může

podávat pouze vedoucí linky důvěry nebo jím pověřený pracovník na jejich písemné

vyžádání a se souhlasem klienta. Je naprosto nepřípustné nahrávat hovory.

5. Na klienta nesmí být vykonáván jakýkoliv nátlak, který se týká přesvědčení,

náboženství, politiky, nebo ideologie.

6. Pracovník linky důvěry nesmí používat linku k uspokojování svých

obchodních, sexuálních, emocionálních, náboženských aj. potřeb či přání.

7. Pracovník linky důvěry prochází před započetím služby výběrem a

akreditovaným výcvikem orgány ČAPLD, jejichž výsledkem jsou schopnosti, vlastnosti,

vědomosti a dovednosti odpovídající potřebám práce na lince důvěry. Po celou dobu práce

na lince důvěry vystupuje jako člen týmu a má k dispozici supervizi a podporu. Supervize

jeho práce je pro něj povinná.

8. Pomoc na lince důvěry je dosažitelná nepřetržitě nebo v daném časovém

limitu. Pracovník linky důvěry se v průběhu služby nesmí zabývat činnostmi, které ho

odvádějí od práce na lince důvěry.

Přijat na sněmu ČAPLD 20. 10. 1998 v Hradci Králové a doplněn předsednictvem

ČAPLD dne 6. 11. 2002 v Praze.