Latinské překlady Husovy české Postilly v rukopise Mk 91 a Mk 56 a vztah k jejich předlohám

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Latinské překlady Husovy české Postilly v rukopise Mk 91 a Mk 56 a vztah k jejich předlohámAuthor(s): HANA MIŠKOVSKÁSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 113, Čís. 3 (1990), pp. 188-199Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465712 .

Accessed: 14/06/2014 20:29

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.44.78.113 on Sat, 14 Jun 2014 20:29:19 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23465712?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Latinské překlady Husovy české Postilly v rukopise Mk 91 a Mk 56 a vztah k jejich předlohám

HANA MISKOVSKA

Rukopisy Mk 91 a Mk 56, v nichž se latinské překlady české Husovy Postilly nacházejí, jsou chovány ve Státní vědecké knihovně v Brně. S Husovou Postillou je spojil jako

první F. M. Bartoš.1 Záměrem našeho článkuje zjistit, zda se na překladech podílel

jeden nebo více překladatelů, jakým způsobem se při překladu postupovalo a jak se na

latinských textech podílely jiné předlohy než česká Postilla.2 Pro rozbor latinských překladů české Postihy jsme si vybrali namátkou text evangel

ního výkladu na první neděli adventní (čtení 1 v Postille), na čtvrtou neděli po Kristovu

narození (čt. 8), na neděli první po sv. Trojici (čt. 34) a neděli desátou po sv. Trojici (čt. 43). První dvě čtení se nacházejí v rukopise Mk 91, čtení 34 a 43 v rkp. Mk 91 i Mk 56.3

Nejdříve se budeme zabývat překlady v rkp. Mk 91. Všechny vybrané evangelní

výklady v rkp. M 91 sledují víceméně přesně českou předlohu v Postille nedělní.

Výklady jsou uvedeny perikopami, jejichž znění až na drobné odchylky odpovídají zněním perikop v Postille. Tyto odchylky, spočívající jen v jednotlivých slovech a u překladu čtení prvního v připojení závěrečného Osanna in altissimis (fol. 147r), lze

dobře vysvětlit tím, že se překladateli či překladatelům vnucovalo do pera latinské

znění perikopy tak, jak ji měli z vlastní znalosti zafixovanou v paměti, nebo že

předlohou překladů byla jiná rukopisná zachycení české Postihy, než se kterými počí talo Erbenovo vydání a jeho přetisk připravený J. B. Jeschkem. Jsme si tedy

vědomi, že nepracujeme s kritickým vydáním české Postihy,4 nicméně se domníváme,

že k úkolům, které jsme si vytkli, nám Jeschkův přetisk postačí. O tom, že latinské peri kopy v rkp. Mk 91 jsou překlady českých perikop z Postihy, svědčí nejen převzetí úvod ních slov In ilio tempore u překladu čt. 8 (fol. 168v) a In ilio tempore dixit ïesus discipulis

suis parabolam [podobenstvie] hanc [toto] u překladu čt. 34 (fol. 252r), ale i způsob

tvoření českých glos, jimiž jsou všechny latinské perikopy opatřeny. Tyto glosy vznikaly

jednak překladem ad hoc a nemají tedy svůj protějšek v české Postille, jednak využitím

textu a glos českých perikop. Zvláštností českých glos tvořených ad hoc v perikopě

z evangelia apoštola Matouše 21,1-9 (čt. 1) je neustálé překládání částice autem spojkou

a, např. Plurima autem turba straverunt vestimenta sua in via [mnohý a zástup stlali sú

rúcha na cèste|. A!ii autem cedebant ramos de arboribus [jiní a řězáchu sěkáchu ratolesti

s stromóv]... (fol. 147r). O využívání textu české perikopy k tvoření glos svědčí častá

spojení glosy a textu české perikopy v novou glosu v perikopě latinské - např. Post.,

s. 13: „a jiní řězáchu [neb sěkáchu\ ratolesti" ( Mk91,fol. 147'- viz výše) nebo Post., ibid. :

„a vložili sú na ně [na oslici a na oslíka]", Mk 91, fol. 147': a vložili sú na ně, na oslici a na oslíka nebo Post., s. 13: „že pán jich [oslice a oslíka] potřěbie má [t. potřěbuje, aby naplnil proroctvie]", Mk 91, fol. 147': že pán jich potřěbie má, t. oslice a oslíka potřěbuje, aby

naplnil prorocstvie atd. Časté případy tvoření českých glos tímto způsobem bychom

mohli uvést v rkp. Mk 91 i u překladů čt. 8 (Mt. 8,1-13) a 43 (Luc. 19, 41-47). Poněkud

jinak je tomu u čtení 34 (Luc. 16, 19-31). V Jeschkeho přetisku české Postihy, který ovšem nepočítá se všemi jejími dochovanými rukopisy, jsou uvedeny pouze 3 glosy

a ani jedna z nich není užita v příslušné perikopě rukopisu Mk 91. Tato latinská perikopa

má však hojné české glosy, jejichž občasná shoda s vlastním textem perikopy v Postille

je spíše dílem náhody, neboť vyplývá zcela přirozeně ze samotného obsahu perikopy.

Již v glosách překladu tohoto čtení se projevuje i jiný jazykový styl než v české předloze

i než v ostatních latinských překladech vybraných čtení z rukopisu Mk 91 vůbec (obliba užívání příklonek - kteráž, nebí, takéž, pokánief, poňovadžť, uvěřietj. Interlinární české

188



LATINSKÉ PŘEKLADY HUSOVY ČESKÉ POSTILLY V RUKOPISE Mk 91 A Mk 56

A VZTAH K JEJICH PŘEDLOHÁM

glosy v perikopě Mt. 8,1-13 (čt. 8) jsou často psány ve dvou řádcích, z nichž najednom bývá glosa vytvořená ad hoc, na druhém vytvořená převzetím z české perikopy; jejich umístění v těchto řádcích (na horním nebo spodním) však není stabilní. Někdy dochá

zelo při jejich tvoření k případům, že utvořená glosa značně přesahovala slovo, k němuž se vztahovala, a tak musela být vtěsnána na okraj folia za konce řádků. Tak je tomu

u opisu překladu čtení 1 u glosy že pán jich potřěbie má, t. oslice a oslíka potřebuje, aby

naplnil prorocstvie (fol. 147') k „opus habet" nebo v opisu překladu čt. 8 u glosy k „precepit Moyses" (ibiprecepit obětovati malomocenstvie zbaveným, aby svědčili kněžie

jemu, že nenie již malomocný, fol. 169') vzniklé spojením dvou glos z perikopy v české

Postille, vztahujících se k „přikázal Mojžieš" a „na svědectvie jim". Všechny latinské překlady vybraných čtení z české Postilly mají ve výkladech perikop

hojná česká slova. Důvody jejich ponechání v latinském textu byly patrně různé -

u latinského překladu čt. 1 to byla snaha ponechat Husův výklad slova - Post., s. 13 A:

„... hekajíce Čechové „Advent"po latinské řeči, neb latině adventus česky slove příchod neb navštievenie", Mk 91, fol. 147v:... dicentes Bohemi advent adventus secundum Lati

na(!) po latinské řeči, sed vulgariter dicitur příchod aut visitacio. Toto je však výjimečný

případ. Řada českých slov mohla být v latinském okolí ponechána z důvodu neznalosti

jejich latinského ekvivalentu (namátkou uvádíme několik příkladů - překlad čt. 8:

štípáček, tesklivé vrtlánie, heroltové', čt. 34: firme rubáši, kochánek, masojiedky, vyžlata a ohařie\ čt. 43 : perù na buben) nebo snad tím, že si překladatel právě v tom okamžiku

nemohl na latinský výraz rychle vzpomenout (jedná se o obvyklá a často frekventovaná

slova - např. v překladu čt. 1 : exhortât vdechnutím, visitât hrózú; čt. 8 : quod že die-li verbo,

extra vyvržený(scil. de communitate sancta); čt. 34: chudého, dušíumřěv, očielevacio; ve

čt. 43 ponechané české vzdvihli sú na fol. 288'je již o čtyři řádky dále přeloženo tollent podle českého „vzdvihnů"). Kromě toho se ve výkladech vyskytují často česká slova

umístěná za svůj latinský překlad. Tady by se nabízela jako vysvětlení snaha o upřesnění překladu (potvrzení jeho správnosti) nebo snad i to, že si překladatel možná český text

při překládání předříkával a konec právě přeložené části si zopakoval a bezděky i znovu

napsal (několik příkladů za mnohé - z překladu čt. 1: tripliciter trojím obyčejem, adiacet záleží, congregacio sbor cristianorum, venit jde tib i', čt. 8: sciens věda, indocti nedouky, čt.

34: vocatur slove, patrům otcóv, pessima najhoršie', čt. 43: habitatores orbis světa, super Ulam nad ním, forenses trhovce). Skutečné důvody ponechání českých slov v latinském

okolí však už těžko zjistíme a i jejich „přidělení" k možným vysvětlením může být v některých případech sporné. Počet českých slov a slovních spojení u překladu čt. 1 je

14, u překladu čt. 8 - 26, u čt. 34 - 35, u čt. 43 - 23 případů. V překladu kázání na první neděli po sv. Trojici (čt. 34) se česká slova často nenacházejí osamoceně, ale v delších

celcích: např. fol. 255v-256': illa mors rovně dělí: ani šarlatu, ani šeři, všem rovně odměří,

fol. 256': in sepulcro položí a vložíš motykú, fol. 256': H udá na husle, tepá buben, ano vznie

stroj, id est hudby a pištby, trúbenie, vedu v rozkoši dny své a v berzkosti do pekel sstúpili sú.

Ve zmíněném překladu nacházíme rovněž latinizované čotant stříhají(fo\. 253v) podle saetare (na fol. 255' je uvedeno celantes), pro jistotu i s uvedením českého překladu, a dvě česká slova s latinskými koncovkami: medonem (fol. 254'), cubienas (fol. 255').

Jednotlivé latinské překlady zvolených kázání se od sebe navzájem liší stylem překladu i tím, zda z textu české předlohy bylo něco vynecháno nebo naopak k němu

něco přidáno. Latinský výklad Mt. 21,1-9 (čt. 1) je oproti českému obohacen o přidaná synonyma připojená spojkou sive (adventus sive visitacio) a tautologie (observare et

cavere - Post.: ostřiehati; descendit et venit - Post.: přišel; inmense et ineffabìliter - Post.:

nesmierně; piissimum et dilectum - Post, nemá - aj.). Dvakrát tu nacházíme hendyadis (fol. 147v, Post., s. 14: grada et voluntate - milostí vóli, donacionibus et muneribus -

dáváním daróv), což, stejně jako další obohacení textu o jednotlivá slova, zřídka části

vět, i drobné vynechávky a ojediněle volnější překlad, je důsledkem překladatelova

189



HANA MISKOVSKA

pojetí. Text latinského výkladu Mt. 8,1-13 (čt. 8) se od textu v Postille nedělní nápadně liší rozhojněnými přívlastky majícími někdy až charakter ustálených spojení, jako např. ,Deus': et magnus et piissimus et iustus, ,peccator' : sceleratissimus, .peccatis' : maximis et

pessimis,,ipse est omnipotens ' : verus Deus vivus et homo; dále o rozhojněné výrazy upřes

ňující již řečené, jako např. generacione vel tribu, ,confessionem': id est Ulam fidei,

,militis': illius, ,tempus': in quo primo vivimus, ,se trepidare': et non letari, ,offertorio' : et

victimas, .decorus': et pulcher, ,condempnarent et detraherenť: et diffamarent aj. Oproti české předloze jsou některé věty a jejich části, ojediněle i rozsáhlejší části textu, vyne chány. To, stejně jako jiné odchylky, bylo sotva způsobeno jinou rukopisnou předlohou, než o které se opírá Jeschkův přetisk Erbenova vydání Postilly, spíše jde

opět o překladatelův osobní přístup. Totéž platí i pro odchylky v překladech kázání 34

a 43. Text latinského překladu kázání 34 v rkp. Mk 91 se od své české předlohy liší drob nými, ale velmi četnými dodatky jedno- i víceslovnými i celými větami. Jednoslovné dodatky nemají charakter dodávaného synonyma, často však opakovaně upřesňují to, co se již rozumí z kontextu: servus (eius), in quo (loco), guttam (aque), dives (iste), dives (hic), in igne (eterno), (hic) dives, jsou přidány vysvětlivky uvozené id est (ojediněle sivé). V textu však na druhé straně ve srovnání s českou předlohou postrádáme rozsáhlejší

pasáže: o tom, co je to purpura a byssus ajaké vzácné oděvyjim v našich krajích odpoví

dají (Post. 264 D - 265), výklad o „velikém cíli" a nemožnosti jeho překročení (Post. 273), celé poučení o smyslu tohoto evangelního výkladu uvedené na závěr (Post.

274-275), nemluvě o vynechávání jednotlivých vět. Některé části jsou přeloženy v jinak pečlivém překladu velmi volně, což se u kázání na první neděli adventní (čt. 1) a na

čtvrtou neděli po Kristovu narození (čt. 8) v rukopise Mk 91 nestávalo. Výklad na Luc.

19, 41-47 (čt. 43) v rkp. Mk 91 nevykazuje obohacení textu toho typu, který byl uveden výše, a nemá přidané žádné výklady navíc, i když některé úseky jsou v porovnání s českou předlohou formulovány dosti volně a tím ji svou délkou přesahují. Některé části z Postilly byly úplně vynechány: odstavec na téma, že kvůli majetku nekáží kněží slovo Boží (Post. 338 C), úvodní výklad k Luc. 19, 37-40 (Post. 339), výklad Mt. 21, 12 o vyhnání z chrámu (Post. 339 D), podmínky, za nichž bude duše vydána nepřátelům

(Post. 342) a část Řehořova výkladu o tom, kdo jsou kupci v chrámu (Post. 342-343). Rovněž při jazykovém rozboru nalezneme mezi jednotlivými latinskými překlady

rozdíly. V překladu čtení 1 v rkp. Mk 91 nacházíme 8x tvary gerundia, z nichž ve dvou

případech zastupují participium prézentu (fol 147v): gracia sua ineffabili eum visitando;

si perseveraverit in illa grada homo, ad peccata non revertendo. Sloveso „miti" (povinnost)

je správně překládáno slovesem debere. Ve větách účelových je z celkem 17 konjunktivů

imperfekta užito 9 konjunktivů „chybně" (tj. odlišně od školské normy) vlivem českého kondicionálu, z 5 konjunktivů prézentu je užit „chybně" pouze jeden; účelové ut a ne není nikdy nahrazeno jinou spojkou. Překladatel se v zásadě držel přesně českého textu,

zpravidla i jeho slovosledu. Překlad čtení 8 je rovněž doslovným překladem české předlohy. Díky tomu nacházíme vazby jako huic in signum satis haberet homo se trepi

dare, habent mundare místo debent, défendit ei, donec in eis stat aj. Konjunktivy ve

větách účelových jsou používány volně, v jedné a téže větě účelové je často konjunktiv

prézentu i imperfekta. Místo spojky ne se v těchto větách užívá zásadně ut non, místo

účelového ut se užívá rovněž spojka quod. Setkáváme se s používáním zájmen typickým

pro středověkou latinu: satis est sibi, ut sibi factum esset, erit sibi tak sě mu stává apod. Místo gerundiva, tak, jak by to odpovídalo školské normě, nacházíme v membrum

deiftcum adfaciendum miracula (fol. 170v) gerundium. Slovo creditorie užito v překladu ve významu „věřící". Latinský překlad výkladu na slova Luc. 16,19-31 (čt. 34) je po jazy kové stránce průměrný. Z 35 konjunktivů v účelových větách je jich volně použito 14

(konjunktivy prézentu i imperfekta), účelová spojka ut]e v jednom případě nahrazena spojkou quod. Jako záporné spojky je užíváno ne. Překladatel s oblibou používal

předložky super: super canes tribuunt, superpauperem non cogitavit, nec super eas recor

190





datus es, recole dives super vitam, super Lazarům noluisti respicere, v čemž spatřujeme vliv

české předlohy, kde je užíváno předložky „na". Rovněž sloveso curare užíval ve vazbě

curare super. Oproti překladu čtení 8 se nevyskytují v tomto textu chybné překlady místo

náležitého debere. V latinském výkladu nacházíme pouze dvě gerundia (tempus mise

rendi - fol. 257r, electi ad salvandum - fol. 257v) a jedno gerundivum (ad malum

loquendum - fol. 257v) a je tu i jedna vazba akuzativu s infinitivem (quidam divites dicunt non esse infernum - fol. 255v). Překlad kázání, majícího v Postille číslo 43, je rovněž věrným překladem české předlohy. Jeho latina je však na lepší úrovni než u překladů čtení 1 a 8, kde se dá mluvit o „české latině". Překladatel správně užíval slovesa debere, nenacházíme tu ani jeden případ ve středověké latině obvyklého použití zvratného

zájmena ve funkci nezvratného zájmena přivlastňovacího, zatímco u překladu čtení 8 se

to dálo hojně. Překladatel nápadně často užíval k vyjádření minulého času indikativu imperfekta a zásadně (na rozdíl od téhož čtení v rkp. Mk 56) užíval vazby fiere super

aliquid. Spojky používá obvyklým způsobem a neupřednostňuje žádnou z nich. Ve větách účelových se spojkou ut byl v 6 případech konjunktiv dán v souladu se školskou

normou (konjunktiv imperfekta), „špatně" ve 3 případech, kde byl užit konjunktiv imperfekta vlivem českého kondicionálu. Protože však konjunktiv prézentu nebyl užit ani jednou, mohl být v těchto větách konjunktiv imperfekta dáván automaticky a jeho „správné" použití by pak mohlo být náhodné. Spojka quod je místo ut užita pouze jednou, lx byl použit zápor ut non, lx ne.

Všechna čtyři latinská kázání zapsaná v rkp. Mk 91 mají biblické citáty přeloženy podle jejich znění v české Postille. V prvním čtení Postihy jsou biblické citáty uváděny přesně, výjimkou je citace z Pavla 2 Cor. 8, 9, která je přizpůsobena kontextu a v této podobě je i přeložena. Pro překlad citátů podle jejich české předlohy svědčí mimo jiné i citát z Matoušova evangelia Mt. 25, 31-32 na fol. 148v i spojení dvou původně jinak formulovaných citátů v jeden na témž foliu: Mk 91, fol. 148": Luc. 12° Mt. 25°: „ Vigilate, quia nescìtis, qua hora nonputatis, Filius hominis veniet. "Post., s. 17: Lue. 12, 40, Mat. 25,

13: Buďte hotovi, neb v kteráž hodinu nemníte, syn člověka přídě. K překladům biblických citátů ve výkladu Mt. 8, 1-13 (Čt. 8) můžeme uvést jako příklad citát z evangelia sv. Marka 1, 40 upravený v Postille podle kontextu a takto uvedený i v latinském překladu na fol. 170r. Hus citoval z bible i chybně - v Postille na s. 57 C i v překladu na fol. 171r zjišťujeme nejen nepřesné určení textu (místo Mt. 6° uvedeno Mt. 5°), ale i jeho znění:

Mt. 5°: Omnia opera sua faciunt, ut videantur ab hominibus. Amen dico vobis, receperunt mercedem sibi. Postilla uvádí: Mt. 5: Všechny své skutky činie, aby byli vidieni od lidí; věru

pravi vám: vzěliťsú odplatu svá!, kde rozsáhlejší text Mt. 6,1-2 Vulgáty5 je zredukován

do dvou řádků. Rovněž všechny biblické citáty u překladů čtení 34 a 43 v rkp. Mk 91 jsou překladem podle předloh ve čteních Postihy nedělní. O citátech z autorit můžeme

konstatovat u všech čtyř latinských překladů v Mk 91 totéž co u citátů z bible. Autority Hus v Postille uvádí volně, nezřídka je z autorit, ačkoliv uváděných slovy dicit, seribit

apod., převzata pouze základní myšlenka, nikoli znění. Výjimkou jsou citáty z homilií Řehoře Velikého v překladu čtení 34 a 43 rkp. Mk 91 (a rovněž těchto čtení v rkp. Mk 56, pokud se jedná o pasáže přeložené podle Postihy), které pokládám v Postille za přesný překlad z jejich původního latinského znění a v rukopise Mk 91 (Mk 56) za druhotný překlad do latiny z české předlohy. Např.:

Post., 274-275: Pak k naučení našemu svatý Řehoř takto čtenie zavierá: A vy, bratřie najmilejší! i odpočí váme Lazarovo, i muku bohatce znajíce, opatrně čiňte, za své hřiechy přímluvcóv hledajte, a řečníkóv sobě chudých k sádnému dni dobývajte; neb mnohé Lazary nynie máte u svých

dveří, přěd nimiž ležie a těch věcípotřěbují, kteréž vám již sytým s stolu padají. Slova svatého

čtenie mají vás naučiti, [aby] od přikázanie milosrdenstvie naplnili [to jest, aby chudým milosrdní byli]. Každý den, hledáme-li Lazara, nalézáme; každý den Lazara, ač nehledáme,

191



HANA MISKOVSKÁ

avšak vidíme. Aj náramně sě chudí nám vydávají; prosie nás ti, jenž mají za nás přímluvce

být i. Jistě ovšem my měli bychom jich prositi, avšak oni nás prosie. Vizte, máme-li odpově dieti? Co utrpíme, poňavadž dědici jsú ti, jenž prosie? Protož neroďte nynie časóv mariti,

neroďte vzatých pomocí krýti přěd mukami, pomněte o mukách.

Mk 91, fol. 258': Tunc, id est pak, ad nostram doctrinam sanctus Gregorius sic ewangelium concludit: „Et

vos,fratres dilecti, et requiecionem Lazaři et pena m divit is noscentes prudenter agite et pro

peccatis vestris intercessores querite et advocatos vobis ad diem iudicii pauperes acquirite,

quia multos Lazaros tempore currente circa fores habetis, ante quibus iacent clamantes,

panem propter Deum etc., et hiis rebus a vobis optant, que de mensa saturatorum cadunt.

Ideo nolite primo tempus in vanum consumere, nolite recepta auxilia abscondere, ante

penas recolite penas."

Text Mk 56, fol. 118v viz u rozboru čt. 34 v rkp. Mk 56.

Gregorius Magnus, Hom. in evang. lib. II, hom. XL:6 Sed vos,fratres, et requiem Lazari, etpaenam divitis cognoscentes, solerter agite, culparum vestrarum intercessores quaerite atque advocatos vobis in die judicii pauperes procurate. Multos etenim nunc Lazaros habetis; ante januas vestras jacent, atque his indigent, quae vobis jam satiatis quotidie de mensa cadunt. Verba sacrae lectionis debent nos instruere ad

implenda mandata pietatis. Quotidie Lazarům, si quaerimus, invenimus; quotidie

Lazarům, etsi non quaerimus, cernimus. Ecce importune se pauperes offerunt, rogant nos,

qui tunc pro nobis intercessores venient. Certe nos omnino rogare debuimus, sed tamen

rogamur. Videte si negare debemus quod petimur, quando patroni sunt qui petunt. Nolite

ergo misericordiae tempora perdere, nolite accepta remedia dissimulare. Ante supplicium

cogitate de supplicio.

Zajímala nás také otázka, jaký byl vztah latinských překladů, respektive jejich českých předloh, k jiným kazatelským sbírkám Husovým. Čtení na první neděli adventní

v Postille a jeho překlad v Mk 91 se na rozdíl od ostatních nezabývá výkladem celé peri kopy, ta také není ve výkladu rozdrobena do veršů, ale soustředí se pouze na dva

momenty: na témata „navštívení" a „král tvůj". Ostatní čtení probírají celou perikopu verš za veršem. Proto jsme k překladu tohoto čtení, a tím i kjeho předloze, mohli najít v jiných Husových kazatelských sbírkách pouze 1 paralelu (na trojí způsob navštívení:

v těle, v soudu a v mysli člověka), a to v Dictech (fol. lra-l[b). Pro výklad na čtvrtou neděli

po Kristovu narození bylo nalezeno paralel více: 3 v Punctech, 12 v Leccionariu bipar

titu, pars hiemalis, 7 v Dictech.7 Příkladem uveďme:

Puncta, fol. 50v:

Non est ex lege prohibitum tangere leprosum UH, qui ex tactu non incurrit infeccionem, sed

tribuei UH sanitatem. Sic tetigerunt mortuum Elias et Elizeus, quem suscitaverunt 3' Reg. ir et 4' Reg. 4°.

Lece, bip., pars hiem., s. 255: Dicitursecundum Crisostomum, quod ideo lexprecepit non tangi lepram, quia tangens non

potuit facere, ne eum lepra non sordidaret, Dominus autem non sordidatus est, sed

mundavit, in quo legis dominům se ostendit.

Dicta, fol. 47vb:

Quamvis autem litteram legis solverà, propositum tamen eius non solvit. Ideo enim lex

iussit non tangere lepram, quia non potuit facere, ut lepra non sordidaret tangentem. Ergo venit tangere lepram non ut leprosi non sanarentur, sed ut tangentes non inquinarentur. Iste

autem non inquinatus est a lepra, sed ipsam lepram mundavit tangendo; ideo tetigit, quia a lepra infici non potuit, sed mundabat lepram.

Post., s. 57 C: . . . v zákoně starém, ačjest bylo zapovědieno dotýkati sě malomocného, alevšak nebylo jest

zapovědieno tomu, ktož by dotknutím sě nezprznil, ale brž dotknutím dal by zdravie tomu,

192





koho by sě dotekl. Tak Eliáš dotekl sě mrtvého mládce, jehožjest vzkřiesil, 3 Reg. 17, 21,

a Eliseus také dotekl sě mrtvého a vzkřiesil ho mocí boží, 4 Reg. 4, 34...

Mk 91, fol. 170v: .. . in lege antiqua fuit prohibitum tangere leprosum, actamen non fuit prohibitum illi, qui taccione non coinquinaretur et bene taccione daret sanitatem illi, quem tangeret, sicud scri

bitur 3 Reg. 17°. Sic Helias tetigit mortuum, quem suscitavit. Et Eliseus 4 Reg. 4° tetigit mortuum et suscitavit eum potestate Dei.

Překlad kázání na první neděli po sv. Trojici má ještě hojnější počet paralel v jiných kazatelských sbírkách Husových. Pro překlad a zároveň i pro jeho českou předlohu jsme nalezli 1 paralelu v Punctech, 6 v Collectech, 1 v příslušné kapitole Leccionaria, pars aestivalis, 9 paralel v Dictech, 3 v Sermones in Bethlehem a 3 v Postille adumbratě.8

Čtení na neděli desátou po sv. Trojici v Postille a její překlad v rkp. Mk 91 má 4 paralely v Punctech, 3 v Collectech, 4 v Leccionariu, pars aest., 6 paralel v Dictech, 7 v Sermones

in Bethl. a 1 v Postille adumbratě.9

Rukopis Mk 9110 obsahuje na fol. 146'-345' překlady všech čtení z české Postihy, tj. čtení 1-59, přičemž všechny jsou zapsány jedním písařem. Nezkoumali jsme sice podobu překladů ostatních čtení, ale jestliže by všechny byly víceméně přesnými

překlady a podílelo se na nich více překladatelů, jak jsme to zjistili u překladů čt. 1,8,34 a 43, pak bychom mohli usuzovat, že snahou bylo patrně vytvořit věrný překlad Husovy

Postilly, a to v co nejkratší době. Latina jako univerzální jazyk vzdělanců se pro překlad, 0 němž se můžeme domnívat, že sledoval propagační cíle a byl určen buď pro okruh

univerzitní nebo Betlémské kaple, nabízela sama. Za těchto předpokladů by latinský překlad české Postilly mohl vzniknout nedlouho po jejím napsání.

Latinský text evangelních výkladů Luc. 16, 19-31 (čt. 34) a Luc. 19, 41-47 (čt. 43) se nachází ještě v rkp. Mk 56. Z jejich charakteru vyplývá, že to nejsou překlady české předlohy, nýbrž její adaptace, a proto pokládáme za vhodné zabývat se každým z těchto

výkladů zvlášť. Výklad Luc. 16, 19-31 pochází od jiného autora než tentýž výklad v rkp. Mk 91. Je

1 jinak uspořádán. Sled témat je však stejný, což je dáno jejich posloupností v perikopě. Její výklad se opírá o předlohu v české Postille, ale je rozšířen ještě o další výklady nemající v Postille protějšek a o citáty z autorit. Verše z perikopy jsou doprovázeny delšími latinskými glosami, které jsou pouze vil případech z 37 totožné úplně nebo

alespoň podstatnou částí svého znění s příslušnými výklady v Postille. Vynechané části

z Postilly jsou nahrazeny jinými výklady (z nich vybíráme jen větší a uzavřené celky): fol. 110r_v - bohatstvím se hřeší čtyřmi způsoby, fol. 11 lr

v - výčet oděvů pokládaných za

marnivé a kdo si v nich libuje, fol. lHv-112r - výklad o široké a zhoubné cestě bohatce a trojí způsob hřešení v hodování, 116v-l 17r - pět bratrů bohatce, jejich vlastnosti

s doklady z bible a autorit, 118' - dlouhý citát z Izaiáše s varováním hříšníkům. Text se

vyznačuje poměrně častými a rozsáhlými výčty: např. na fol. 114" - Sed qua morte?Pro

certo triplici: prima in corpore, qua conmuniter omneš moriuntur: pape, reges, episcopi,

divites, senes, iuvenes. Illa mors equaliter omnibus mensurabitur: diviti, pauperi, regi,

domino, servo, villano. Discernât ergo, qui vult, ossa regis et villani, pauperis et divitis, servi

et domini, episcopi et rustici. Nebo fol. 109v: Et quia divites hic in mundo conviviis, laude, honore tenent primum locum in diviciis, sessionibus, felicitatibus, delectacionibus, foris et

ceteris, ideo Salvator secundum consuetudinem eorum dat eis primum locum dicens . ..

A jinde bychom nalezli další příklady. Oblíbené výrazy autor nemá. Dosti často je použita předložka circa v různých významech, často nacházíme i tvary gerundia; z celkového počtu 20 však 14 těchto gerundií zastupuje funkci participia prézentu (např. fol. 112' - Secundo cum quis delicate nutritur sepe convivando, multa super ilio imponendo,

aliis, id est pauperibus, non largiendo.). Třikrát je užito gerundiva. V textu se vyskytují infinitivní vazby, a to ve výkladu, který nemá protějšek v příslušném čtení v Postille

193



HANA MIŠKOVSKA

nedělní: fol. 118r. . . sciens ergo fratres eodem modo facere, fol. 118V - Ymmo nec Cristo

resurgenti voluerunt credere, sed dixerunt (se) a discipulis furatum (esse). V účelových větách je ze 16 konjunktivů 14 použito ve shodě se školskou normou, 2 konjunktivy jsou „nenáležité". Přitom účelové ut není nikdy nahrazeno spojkou quod, užití záporné

spojky však kolísá mezi ne a ut non. Celková jazyková úroveň latinského překladu je 0 mnoho lepší než u čtení 1 a 8 Mk 91, především díky tomu, že se překladatel nedržel

otrocky české předlohy, takže se poměrně zdařile vyhnul českým vazbám sloves jako cui

misit servum (fol. 115v, glosa k „mitte Lazarům"), českému pořadí slov ve větě i českým

větným konstrukcím. Česká slova se v tomto latinském textu vyskytují vzácně, proto zde můžeme uvést všechny případy: fol. 110":... quia dives antequamperderei divicias,

quas diligit, podus abnegaret Dominům Deum et legem eius dicens: Ne aťjá jedné nevrátím

svého statku pro váš zákon!, fol. 112': magnorum ferculorum vymyšlených, fol. 113": veltres,

mološi, vyžlata, tisty, fol. 116': glosa k „chaos" - distando magna, cíl. 'Příklady z fol. 110"

a 112' nemají oporu v české předloze. V textu nacházíme rovněž česká slova s latin

skými koncovkami: fol. 112' - medonem gustavit, fol. 113" - canes masojídkones, chlupáč kones (Post. na s. 268 uvádí chlupáčky a masojiedky). V textu se setkáváme i s písařskými

chybami, tj. s opakováním slov (112"), předřazením slova omylem vynechaného (113') 1 zkomoleninami (114"), svědčícími o tom, že text rukopisu je opisem. Výklad na Luc. 16, 19-31 v rkp. Mk 56 má řadu paralel v jiných dílech Husových: 1 v Punctech, 7 v Collectech, 4 v Leccionariu, pars aest., 14 v Dictech, 3 v Serm. in Bethlehem a 4 v Post.

adumbratě,11 přičemž nejrozsáhlejší se nacházejí v Collectech a v Dictech. Na text,

který má předlohu v české Postille, připadá zhruba 40 % z celkového rozsahu textu.

Paralely u čtení 34 v rkp. Mk 56 (i Mk 91) se nepřekrývají v takové míře jako u čtení 43, zpravidla tu mohla být použita jedna ze dvou latinských předloh. Výjimkou je výklad na verš začínající Erat quidam mendicus, na jehož paralely upozornila již A. Vidmanová

ve svém článku Kdy, kde a jak psal Hus českou Postihu.12 Citace z autorit jsou volné, uváděné podle paměti, až na glosu podle Řehoře k „tu vero cruciaris" na fol. 116', doda

tečně umístěnou pro nedostatek místa již k předcházejícímu verši, a závěr čtení na fol.

118", který je překladem z nějakého rukopisu české Postihy, přičemž znění v Postille je, jak jsme ukázali na příkladu výše, vzato přímo z Řehořovy homilie. Mk 56 uvádí toto

znění daného místa:

Mk 56, fol. 118": Gregorius concludens ewangelium sic loquitur: Et vos, fratres karissimi, requiem Lazaři et

tormentum divitis noscentes prudenter agite, pro peccatis vestris intercessores querite et

procuratores vobis pauperes ad diem iudicii querite. Quia multos nunc Lazaros habetis

circa ianuas vestras, ante quas iacent et illis indigent, que vobis iam saturatis de mensa

cadunt. Et infra: Nolite ergo nunc opera consumere, nolite accepta iuvamenta abscondere

ante tormentis, cogitantes etc.

Citáty z bible jsou většinou přesné, někde jsou upraveny podle kontextu (např. Luc. 6, 23 na fol. 109"), u některých je znění nebo určení místa poznamenáno chybou paměti.

U výkladu Luc. 19, 41-47 (čt. 43) v rkp. Mk 56 tvoří pasáže přeložené podle české Postihy zhruba 18 % textu. Pro tyto pasáže, které jsou ostatně přeloženy přesně, byly

nalezeny paralely v jiných Husových kazatelských sbírkách - platí, že všechny paralely uvedené u překladu čtení 43 v rkp. Mk 91 (kázání na desátou neděli po sv. Trojici) příslu šejí i k těm částem textu téhož výkladu v rkp. Mk 56, které se opírají o předlohu v české Postille. Na některé upozornila A. Vidmanová ve výše zmíněném článku, v němž

uvedla rozsáhlé paralely k české Postille s. 337-338 v Punctech a Leccionariu bipartitu,

pars aestivalis (jedná se o popis útrap obleženého Jeruzaléma).13 K textu rukopisu Mk

56, který nemá v české Postille protějšek, byly nalezeny 4 paralely v Punctech, 9 paralel v Collectech, 1 v Leccionariu (glosa), 4 v Dictech a 1 v Sermones in Bethlehem.14 Citáty autorit uvedené v Mk 56, pokud jsou obsaženy v textu přeloženém podle české Postihy,

jsou rovněž téměř doslova přeloženy podle své české předlohy. Znění citátů v Postille

194





(s výjimkou citátů z Řehoře Velikého) a jejich překladů v Mk 56, i těch citátů v Mk 56, které Postilla nemá, se od své původní předlohy liší přestylizováním. Při ověřování jsme zjistili, že znění citátů uvedených v Dictech nebo Collectech jsou tak blízká svým východiskům, že z nich byla patrně opisována a odchylky v rkp. Mk 56 byly způsobeny až chybami opisování z Diet nebo Collect. Např.:

Bernardus Claraevallensis, Serm. in Cantica, Serm. 16, 7:15

Contremisco a dentibus bestiae infernalis, a ventre inferni, a rugientibus praeparatis ad

escam. Horreo vermem rodentem, et ignem torrentem, fumum, et vaporem, et sulphur, et

spiritum procellarum; horreo tenebras exteriores. Quis dabit capiti meo aquam et oculis

meis fontem lacrymarum, ut praeveniam fletibus fletum, et stridorem dentium et pondus

catenarumprementium, stringentium, urentium necconsumentium?Heu me, mater mea!ut

quid me genuistifìlium doloris, filium amaritudinis, indignationis et plorationis aeterne?

Collecta, s. 421-422: Ipse enim Iudam intuitus, quem cognovit dampnandum ex crimine, ingemuit, quod tam

penam horrìbilem suus debet discipulus sustinere. Illum horrorem beatus Bernhardus

considérons dicit: „Contremisco a dentibus bestie infernalis, a ventre inferni, a ruina, prepa ratus ad escam. Horreo vermem rodentem, ignem urentem, fumum et vaporem sulphuris et

spiritum procellarum. Horreo tenebras exteriores. Quis dabit capiti meo aquam et oculis

meis fontem lacrimarum, ut preveniam fletibus fletum oculorum et stridorem dencium et

pondus cathenarum prepedìencium, stringencium, urencium et non consumencium ? Heu

me, mater mea, ut quid me genuisti, fìlium doloris, filium amaritudinis, indignacionis et

ploracionis!" Quapropter vigilate itaque,fratres, omni tempore orantes, ut digni habeamini

effugere omnia ista, que ventura sunt, et stare ante Filium Dei Patris.

Mk 56, fol. 178': Bernardus, quomodo Iesus intuitus Iudam, et quando cognovit damnacionem ex crimine,

ingemuit, quod penam tam horribilem suus discipulus debet sustinere, dicit: „Contremisco a dentibus bestie infernalis, a pena inferni, a ruina, preparatus ad escam, horreo vermem

rodentem, ignem ardentem. Quis dabit capiti meo aquam et occulis meis fontem lacri

marum, ut preveniam fletibus fletum occulorum et stridorem dencium et pondus kathe

narum prepediencium, langwencium, urgencium et non consumencium? Heu me, mater

mea, ut quid me genuisti, virum doloris, fìlium amaritudinis, indignacionis et ploracionis.

Quapropter vigilatefratres itaque omni tempore orantes, ut digni habeamini effugere omnia

ista, que ventura sunt, et stare ante Filium Dei Patris. "

Hec Bernardus.

Paralely z Punct na témata „frequenter invenies Dominům flentem" (fol. 140v), „non

cognovit propter maliciam" (fol. 140v) a „lapis super lapidem" (fol. 141', Post. 342) dovo lují usuzovat, že autor textu v rkp. Mk 56 využil přímo příslušného kázání v Punctech:

Puncta, fol. 141': „Lapis super lapidem non relinquitur". Nota: lapidem super lapidem ponit, qui perverse

cogitacioniperversam operacionem addit. Sed cum omnia ad uleionem adducit, a via cogi tacionum construccio dissipatur. Psalmus: „In illa dieperibunt omneš cogitaciones eorum.

"

Nota: sieut muro rupto lapides deportantur, possunt numerari, mensurari, ponderari, sic

hornině mortuo divide deportantur, peccata ab omnibus hominibus et sanctis in die iudicii

numerabuntur, et secundum mensuram excessus corrigentur. Mk 56, fol. 18lv—182':

Lapidem super lapidem ponit, qui perverse cogitacioni perversam operacionem addit. Unde

secundum Gregorium: „Quando anima ad vindictam ducetur, que menti male aliam malam

cogittacionem et operacionem addit, omnes edifìcaciones cogittacionum in ea dissipa buntur." Unde Psalmus: „In illa die peribunt omnes cogitaciones eorum." Et sic sicud muro

rupto lapides deportantur, possunt et numerari, ponderari, sic homine mortuo divide depor tantur etc. Peccata ab omnibus hominibus et sanctis in die iudicii numerabuntur et

secundum mensuras excessus corrigentur.16

195



HANA MISKOVSKA

Text evangelního výkladu Luc. 19, 41-47 v rkp. Mk 56, který nemá předlohu v české

Postille, je nahuštěn citáty z bible - např. na celém fol. 178v k „et tu", tj. fleres, je text

tvořen pouze sledem 12 citátů z bible. Ty, pokud nejsou záměrně upravovány podle

kontextu, jsou citovány přesně, ojediněle s odchylkami, které můžeme pokládat za chyby paměti (např. fol. 178v Apoc. 6, 16). Verše perikopy jsou opatřeny latinskými glosami, u nichž nacházíme pouze jeden případ shody s glosou „visitacionis tue"

u téhož evangelního čtení v Leccionariu a 3 případy přesného překladu glosy z předlohy v Postille, ale zároveň rozvedeného ještě další myšlenkou - i zde má tedy rkp. Mk 56

v české Postille oporu. Po stránce jazykové má výklad poměrně dobrou úroveň. Z počtu

10 vět účelových mají všechny tyto věty konjunktivy „správné" - podle školské normy

(případně zápor ne), třikrát se vyskytuje vazba akuzativu s infinitivem, jednou nomina

tivu s infinitivem, dvakrát je ve výkladu použit ablativ absolutní. Proti překladu čt. 43 v rkp. Mk 91 se sloveso fiere vyskytuje s akuzativem i s předložkou super( např. fol. 177r:

debet fiere non tamen sua peccata, sed eciam super aliena), jednou také ve vazbě fiere de

perdicione regni celestis (fol. 177r). V tomto textu nalezneme pro středověkou latinu

obvyklé užívání přivlastňovacích zvratných zájmen (sibi - jemu, suis lacrimis -

jeho

slzami). Často se setkáváme s tvary gerundia (11 případů), z nichž však některé nahra

zují participium prézentu aktiva (v 6 případech). Poměrně často se užívá indikativu imperfekta, i když ne v takové míře jako u téhož čtení v rkp. Mk 91. Vyskytují se tu rovněž tvary participia futura, které v překladech v rkp. Mk 91 vůbec nenacházíme

(některé z nich nahrazují prostý indikativ futura). Česká slova jsou v textu zastoupena

nejméně ze všech čtení, kterými jsme se zabývali, především díky tomu, že rozsah

překladu z českého textuje v rkp. Mk 56 malý. Jedná se pouze o případ na fol. 179v: Ks.

5°: Cithara et lira varhance, tympanum buben et thybia trubice... a tamtéž Gregorius: Perversa anima... in terrenis deliciis dissoluta zmařila abscondit sibi mala futura.

Rukopis sám je opisem, jak dosvědčují písařské opravy, např. na fol. 178r, a chyby opisu, např. fol. 180v.

K souhrnné charakteristice dodáváme, že ani jeden z obou výkladů v rkp. Mk 56 neuvádí perikopu jako celek v záhlaví výkladu, ale její verše jsou uváděny v textu

postupně spolu s delším či kratším (někdy i žádným) výkladem a jsou doplněny latin

skými glosami. Biblický text je zapsán větším písmem a v nepravidelných rozestupech,

jak to právě vyžadovala délka výkladu. Tam, kde výklad není, následuje za sebou

několik veršů z biblického textu s pravidelným a větším rozestupem řádků než jinde. Text je přehledně rozdělen do odstavců (v Mk 91 psán in continuo) a dosti často je v něm použito grafického členění. Jedno i druhé kázání vynechává značné části české

Postilly, ale více než bohatou náhradou za ně jsou nové výklady a citáty. K oběma

textům byla nalezena řada paralel v jiných Husových sbírkách. U kázání na první neděli

po sv. Trojici (čt. 34) byla nejfrekventovanější Collecta a Dieta, aleje těžko určit, ze kterých Husových sbírek autor skutečně čerpal; u kázání na desátou neděli po sv.

Trojici (čt. 43) měl autor patrně přímo k ruce Puncta, Collecta a Dieta, pokud ovšem jako u předchozího výkladu nebyly shody způsobeny tím, že měl s Husem k dispozici stejnou příručku s výběrem citátů. Podle rozboru docházíme k závěru, že zkoumané

texty v rkp. Mk 56 jsou adaptacemi příslušných kázání v české Postille se současným

využitím jiných pramenů, přičemž každý z textů pochází od jiného autora. Jazyková úroveň takto nově vytvořených kázání je lepší než byla úroveň překladů v rkp. Mk 91.

Oba autoři rozhojnili oproti čtením v Postille počet citátů z autorit a z bible: v prvním z našich kázání se oproti Postille objevuje navíc Eusebius, v druhém kázání jsou navíc

citáty z Origena, Chrysostoma, Jeronýma, Bernarda a Remigia. Autor kázání na 1.

neděli po sv. Trojici zvláště v jeho začátečních pasážích uzavírá nedokončené biblické

citáty i vlastní úvahy zkratkou etc., takže naznačuje vlastně jen směr, kterým se má další

rozvedení textu ubírat. Výklad je dělen často do jednotlivých bodů, s pečlivostí je v něm

vyjmenováváno vše zavrženíhodné - od různých částí honosných oděvů, výčtu hřeší

196



LATINSKÉ PŘEKLADY HUSOVY CESKE POSTILLY V RUKOPISE Mk 91 A Mk 56


cích kněží, úřadů ze zištných důvodů jimi zastávaných až po vyjmenování představitelů

různých společenských vrstev, jichž se týkají autorem hlásané pravdy. Některé části

čtení 34 v Postille se v textu Mk 56 neobjevují ne proto, že by ideově nevyhovovaly,

nýbrž že se prostě autorovi nabízel jiný výklad, většinou konkrétnější v kritice někte rých nešvarů. Autor kázání na desátou neděli po sv. Trojici formuluje své myšlenky v úplnosti, zestručnění pomocí etc. se vyskytuje málo, stejně jako se nacházejí v menším

počtu i výčty. Členění do bodůje rovněž časté (na fol. 178v-179'dokonce až do 11 bodů). Ve výkladech má kritika poměrů jen obecný charakter - až po fol. 182" nenacházíme žádné výtky vůči kněžím, všude se obecně mluví jen o hříšnících. S odsouzením kněží

se setkáváme až v samotném závěru kázání: v citátu z Chrysostoma (fol. 182v)17 a ve

výkladu k „et ingressus templům čepit eicere vendentes et ententes" (fol. 183r), kde

autor uvádí, že kněží „symoniaci" mají být vyloučeni z církve (cituje autoritu Ale xander papa) a zbaveni kněžského úřadu (Gregorius papa)18 a že takoví kněží nemohou

jiné posvěcovat a podávat nebo přijímat tělo Páně, ani, když jsou „maledicti", nemohou žehnat. Na fol. 183v obviňuje ty, kteří slouží mše, zpívají vigilie, vystavují relikvie, oddá vají, zpovídají, křtí a pohřbívají za peníze, že obracejí „domům oracionis" v peleš lotrovskou. Na fol. 184' pak zdůrazňuje, že je povinností kněze kázat slovo Boží, jinak má být zbaven kněžství a je ... non tantum repulsione dignus, sed et morte... (fol. 184', s doklady z bible). Oba autoři se tedy svými názory řadí ke stoupencům reformního

hnutí, byli to Češi, jak dosvědčují nečetná česká slova, a byli vzdělaní, jak ukazuje jazy kové i obsahové zpracování textu. V adaptaci Husových děl však nebyli první: textů

z Postihy (ale i z Collect, Quadragesimale, Leccionaria) použil pro svá Comportatura (dokončena na podzim 1419) již Mikuláš Mníšek, podobně Collectu Ad te levavi využil pro svou postilu br. Václav Pašek (dopsána na podzim 1418).19

Rukopis Mk 56 obsahuje evangelní výklady odpovídající tematicky čtením 21 až 53 v české Postille, tedy letní část Husovy Postihy,20 která je zapsána jedním písařem.

Stanovit, kolik autorů se na latinském zpracování Postihy podílelo a jakou podobu jí dali, by vyžadovalo další zkoumání. Uvedená dvě kázání ukazují, že kritická orientace

příslušných čtení Husovy Postihy byla konkrétním rozvedením a zejména úvahami

v adaptaci čtení 43 ještě umocněna. Ve zkoumaných textech však nenacházíme žádnou

určitou narážku, která by nám pomohla určit dobu jejich vzniku. Psací látka, na níž je text zapsán, pochází podle filigránů z 50. a 60. let 15. století.21 Text zkoumaných čtení

však na nich mohl být zapsán ještě později a sám je navíc opisem, takže dataci latinských adaptací letní části Husovy české Postihy si netroufáme odhadnout.

RÉSUMÉ

De Postilla Bohemica in linguam Latinam saeculo XV. versa

HANA MIŠKOVSKÁ

Quattuor lectiones in codice manu scripto Mk 91 servatas, quibus investigandis operám in hoc

opusculo dedimus, quattuor auctores diligenter Latine verterunt. Duae lectiones in codice Mk 56

notatae non solum partes Postillae Bohemicae, sed etiam multas partes operibus vetustioribus Hussii et auctoritatibus variis exemptas exhibent. Lectiones istae opera diversorum auctorum

sunt.

197



HANA MISKOVSKA

1 F. M. B a r t o š, Česká postila Husova v latinském zpracování, JSH 9, 1936, s. 69; týž: Dvě

studie o husitských postilách, Rozpravy ČSAV 65, 1955, s. 12. Soudobé latinské překlady české

Postilly v rkp. Mk 56 a Mk 91 uvedeny rovněž v F. M. Bartoš - P. Spunar, Soupis pramenů k literární činnosti M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského, Praha 1965, s. 173; o překlad české

Postilly do latiny se v 16. stol. pokusil ještě Petr C o d i c i 11 u s (tamtéž). Další překlady českých

Husových spisů v F. M. Bartoš - P. Spunar, Soup. pramenů, č. 108, 109, 114, 115,118-120, 122.

2 M . Jan Hus, Postilla, vy loženie svatých čtení nedělních, k vyd. připr. J. B. Jeschke, Praha

1952. Z kazatelských sbírek Husových jsme sledovali: Puncta (rukopis Státní vědecké knihovny v Olomouci, M I 288) fol. 49r-53r (čt. 8), fol. 108v-110r (čt. 34), fol. 140r-141r (čt. 43); Magistři lohannis Hus Sermones de tempore qui Collecta dicuntur, ed. A. S c h m i d t o v á, Pragae 1959; Leccionarium bipartitum, pars hiemalis, ed. A. Vidmanová-Schmidtová, Pragae 1988.

Děkuji dr. A. Vidmanové, CSc., za půjčení textu kap. LXXXV (čt. 34) a kap. XCVIII (čt. 43)

Leccionaria, pars aestivalis, připraveného pro edici. Magistři lohannis Hus Sermones qui Dicta

dicuntur (rukopis knihovny Národního muzea v Praze, XIIID 1) Fol. lIa-6va(čt. 1), Fol. 42vb-52va (čt.

8), fol. 194ra-202vb (čt. 34), fol. 244rb-250ïb (čt. 43); Mag. Io. Hus Sermones in Bethlehem 1410-1411,

vyd. V. F1 a j š h a n s, I, Praha 1938, IV, Praha 1941; Magistři lohannis Hus Postilla adumbrata,

Pragae 1975. 3

O rkp. Mk 56 a Mk 91 viz VI. Dokoupil, Soupis rukopisů mikulovské dietrichsteinské

knihovny (Soupisy rukopisných fondů Universitní knihovny v Brně 2), Praha 1958, s. 101-102, 153-155. Překlady vybraných čtení z Postilly v rkp. Mk 91: čt. 1:146v-149v; čt. 8: 168v-173r; čt. 34:

252r-258v; čt. 43: 287r-290v. Překlady čtení v rkp. Mk 56: čt. 34: 108v-118v; čt. 43: 175r-184v. 4

Text kritického vydání Husovy české Postilly, které připravil J. Daňhelka a které je již v tisku, jsem při rozborech latinských překladů v rkp. Mk 56 a Mk 91 ještě neměla k dispozici.

5 Biblické citáty konfrontovány vždy podle Biblia sacra vulgatae editionis, ed. Valentinus

Loch, tom. I-IV, ed. nona, Ratisbonae [1902], 6

Gregorius Magnus, Hom. in ev. lib. II, hom. 40, PL 76, col. 1309 D-1310 A. 7

Puncta fol. 50", 51'bis; Lece, bip., pars hiem., s. 251,252,255,256 ter, 257 quater, 261 bis; Dicta

fol. 43rb, 47v\ 48ra, 48rb ter, 51va. 8 Puncta fol. 109'; Collecta s. 286, 288-9, 291, 292, 294-5, 295-6; Lece, bip., pars aest., cap.

LXXXV: výklad k PORTARETUR AB ANGELIS]; Dicta fol. 195'a bis, 195ïa, 196'b, 196v\ 197'", 197va bis, 200'"; Serm. in Bethl. s. 200, 201, 203; Post, adumbrata s. 272, 272-3, 273-4.

9 Puncta fol. 140" bis, 141' bis; Collecta s. 423 ter; Lece, bip., pars aest., glosy k (VENIENT)],

(VISITACIONIS TUE)], (ABSCONDITA SUNT)], (LAPIDEM)]; Dicta fol. 245™, 245rb, 246rb bis,

246va, 248va; Serm. in Bethl. s. 340, 341 bis, 342 quater; Post, adumbrata s. 354-355. O přejímání starších kázání do textu Postilly srov. A. Vidmanová, Kdy, kde a jak psal Hus českou Postillu, LF 112, 1989, s. 151n.

10 VI. Dokoupil, Soup. rukopisů, s. 153, datuje rkp. Mk 91 do let 1448-1460. 11 Puncta fol. 109'; Collecta s. 286, 288-9, 291-2, 292, 293, 294-5, 295-6; Lece, bip., pars aest.,

cap. LXXXV: výklad k HOMO QUIDAM], sciendum quod ista .. . NEMO ILLI DABAT, výklad k PORTARETUR AB ANGELIS], Crisostomus: Dissolvi non potest... gaudia nostra; Dicta fol.

195'a, 195va bis, 195vb-196'\ 196rb"va, 196vb, 197rb bis, 197va, 199va, 200'a, 200'\ 201va, 202vb; Serm. in

Bethl. s. 200, 201, 203; Post, adumbrata s. 272, 272-3, 273, 273-4. 12 A. Vidmanová, LF 112, 1989, s. 153. Ke zde uvedeným paralelám (o námitkách proti

výmluvám boháče) dodáváme paralelu v Dictech, fol. 196'b_va a jejich pozdější protějšky v MK 56, fol. 113'"v a v Mk 91, fol. 254v.

13 A. V i d m a n o vá, LF 112,1989, s. 156-157. Další paralely jsou v Dictech, fol. 245'b, v Mk91

fol. 288' a v Mk 56, fol. 180'v. 14 Puncta fol. 140', 140v ter; Collecta s. 420 ter, 421-422, 423 quater, 424; Lece, bip., pars aest.,

glosa k (EO QUOD NON COGNOVERIS)]; Dicta fol. 244va, 246'\ 246va, 248vb; Serm. in Bethl. s.

342. 15 Bernardus Claraevallensis, Serm. in Cantica, serm. 16,7, PL 183, col. 852 A-B. 16 Jiné znění má česká Postilla na s. 342. 17 Citát byl použit již v Dictech, ale nepodařilo se mi jej určit. 18

Citáty z těchto autorit se vyskytují již v H u s o v ě De sex erroribus (De sex erroribus - O šesti

bludiech in B. R y b a, Betlémské texty, Praha 1951, s. 55,53, 94-95,93; Allexander: Gratianus, PL

187, Decreti pars secunda, causa I, quaest. Ili, cap. 9, § 2, col. 552 B; Gregorius: Gratianus, PL 187,

198



LATINSKÉ PŘEKLADY HUSOVY ČESKE POSTILLY V RUKOPISE Mk 91 A Mk 56


Decr. pars secunda, causa I, quaest. I, cap. 3, col. 479 B - 480 A, cap. 12, col. 483 B). Za toto upozor nění děkuji dr. A. Vidmanové.

" A. Vidmanová, Husův přívrženec Mikuláš Mnišek, HT 3, 1980, s. 51-66; táž: Husova

Collecta Ad te levavi jako pramen epištolní postily br. Václava Paška, řeholního kanovníka kláštera

v Rokycanech, LF 78, 1955, s. 231-235; LF 79, 1956, s. 71-79. 20 Na fol. 40v-60v a 67v-75v je vloženo 7 kázání, jejichž témata Postilla neobsahuje. Na místě,

které by mělo být protějškem 29. čtení Postilly, se opakuje opět téma čtení 28 (fol. 61'—67r); oba

výklady na Ioh. 16° se však liší.

21VI. D ok o u p i 1, Soup. rukopisů, s. 101, datuje rukopisMk56do2.poi. 15.stol. Briquet,Fili

granes, var. 5550 (1457-1468), var. 5546 (1447-1459), var. 11789 (1460); Piccard, var. XII 481

(1456-1458).

199



Date post:	20-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	lammien
View:	224 times
Download:	3 times

Latinské překlady Husovy české Postilly v rukopise Mk 91 a Mk 56 a vztah k jejich předlohám

Documents