164 SKŘET

J. Váchal. Praha, 1910.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 206

T V Ò R C I L O U T E K – U M ù L C I

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 207

165 FAUST

J. Váchal. Praha, 1910.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 208

209

3 1 Promûny ãeského loutkáfiství v první pol. 20. stoletíOd pfielomu 19. a 20. století se v ãeské spoleãnosti zaãínají objevovatváÏné snahy o legitimizaci loutky a potaÏmo celého loutkového di-vadla jako plnoprávného druhu umûní. VÏdyÈ ke konci 19. století Ïi-vofiilo na periferii pozornosti kulturní vefiejnosti. Iniciátory zájmuo loutky, kter˘ narÛstá aÏ do druhé svûtové války, byli na pfielomu19. a 20. století pfiedev‰ím vzdûlaní v˘tvarníci. Po Mikolá‰i Al‰ovia jeho vizi obrozenecky i lidsky laskavû idealizovaného svûta loutekpfiichází vzápûtí nûkolik generací v˘tvarníkÛ, ktefií sice zpoãátkuprovozují svou zálibu na zcela neprofesionální bázi, ale zato s plnouumûleckou zodpovûdností. V dûjinách ãeské loutkáfiské historiografie a publicistiky jde nejprveo období oznaãované jako loutkáfiská renesance, trvající od konce19. století zhruba do konce první svûtové války, a následnou tzv.amatérskou etapu.99 Zatímco období první je charakterizováno ryzeintelektuálními a je‰tû i silnû národnostnû motivovan˘mi zájmy ne-mnoha v˘tvarníkÛ a literátÛ, seskupiv‰ích se kolem historika a na-d‰eného popularizátora loutek dr. Jindfiicha Veselého, druhé,pováleãné období je dobou vzniku mnoha amatérsk˘ch scén, z ni-chÏ nûkolik v˘jimeãn˘ch jak sv˘m pravideln˘m provozem, tak i je-vi‰tními a umûleck˘mi v˘boji tvarovalo ãeské loutkáfiství aÏ do roku1948, kdy bylo legislativnû zrovnoprávnûno s ostatním divadelnic-tvím. Velmi závaÏnou úlohu, jak v celospoleãenském kontextu, taki uvnitfi loutkáfiské obce, v té dobû sehrálo i nûkolik v˘stav, kteréuspofiádal „spiritus agens“ renesance ãeského loutkáfiství a ‰éfredak-tor Loutkáfie dr. Jindfiich Vesel .̆ Byly jimi I. loutkáfiská v˘stava v Ná-rodopisném muzeu v Kinského sadech roku 1911, II. loutkáfiskáv˘stava v Topiãovû salonu na pfielomu let 1921–1922 a koneãnû v˘sta-va k I. sjezdu loutkáfisk˘ch pracovníkÛ v Grébovce v roce 1924. Právû

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 209

210

díky fenomenálnímu úspûchu první z tûchto v˘stav vznikl v roce1911 z iniciativy Veselého âesk˘ svaz pfiátel loutkového divadla, kte-r˘ zaãal od roku 1912 vydávat první loutkáfiskou revui na svûtû Českýloutkář. Dodnes si tato revue uchovává ojedinûlou kontinuitu vydá-vání a je v˘raznou tribunou loutkáfiského názorového tfiíbení a zrá-ní. Roku 1923 ji doplnilo, také z iniciativy Veselého, Loutkářskésoustředění jakoÏto zájmové ústfiedí ãeskoslovenského loutkovéhodivadelnictví. Vyvrcholením této spoleãenské aktivity pak bylo zalo-Ïení mezinárodní loutkáfiské organizace UNIMA v roce 1929.100

UÏ v prvním desetiletí minulého století spojila fiada v˘znamn˘ch ães-k˘ch v˘tvarníkÛ své osudy s loutkami. K loutce byli pfiilákáni stylizo-vanou podstatou loutkového divadla, která umoÏÀuje komplexnív˘tvarné uchopení jevi‰tního prostoru vãetnû postav. „Malífii a scé-niãtí v˘tvarníci malovali kulisy (ale také navrhovali loutky, hráli,recitovali, reÏírovali), sochafii navrhovali a modelovali loutky a ne-zdráhali se pustit do dal‰ích aktivit. Nûktefií zÛstávali okouzleni ‚tra-diãním‘ pojetím (scénografové Karel ·tapfer, Josef Wenig, malífiia grafici Adolf Ka‰par, Artu‰ Scheiner ad.), jiní se rozhlíÏeli po mo-dernûj‰ích formách a moÏnostech (urbanista Vladimír Zákrejs, malífiVít Skála). Aktivní byli zejména humoristiãtí kreslífii (Zdenûk Krato-chvíl, Hugo Boettinger, pozdûji Ondfiej Sekora), krajináfii (Ota Bu-beníãek, Jaroslav Panu‰ka, pozdûji Vlastimil Rada) a pochopitelnûsochafii (Josef ·ejnost a pfiedev‰ím Ladislav ·aloun). Ale k nûjakémuzásadnímu, revoluãnímu vyhranûní mezi nimi pfied I. svûtovou vál-kou nedo‰lo.“101 Nicménû tento umûleck˘ kvas zrodil nové loutkovédivadlo, ve kterém se realismus proplétal v pfiekvapujícím celkus psychologismem, symbolismem, impresionismem a nakonec i ex-presionismem. ProtoÏe na poãátku minulého století a ve 20. letechdo‰lo k nezvyklému posílení pozic v˘tvarníkÛ v loutkov˘ch diva-dlech, mluví se o „v˘tvarné orientaci, o hegemonii v˘tvarníkÛ tétodoby“. V˘tvarníci totiÏ dokázali vyhovût dobovému vkusu i poÏadav-kÛm estetick˘ch norem mnohem pruÏnûji a markantnûji neÏ tfiebareÏiséfii. Také jimi vytváfiené loutky zfietelnû podléhají estetickémudiktátu doby. Nejprve vycházejí z proporcí a poetiky lidov˘ch mari-onet (napfi. je‰tû „al‰ovky“) a teprve pozdûji, zejména ve 20. letech, seanatomicky pfiibliÏují proporcím lidského tûla, pfiiãemÏ se zvy‰ujejejich pohyblivost. Objevuje se detailnûj‰í modelace a nov˘ typ poly-chromie. Koneãnû se pak vynofiuje chápání loutky nikoliv jako nápo-doby lidského herce, n˘brÏ jako loutky specifické „samé o sobû“,která má svou vlastní „loutkovou“ vizuální podobu, tvarové a pohy-bové moÏnosti a hlavnû svou v˘znamovou rovinu. Nová generace modernistÛ po první svûtové válce – avantgarda20. let – pak pokraãovala ve smûlosti sv˘ch loutkáfisk˘ch vizí a zaúto-ãila je‰tû nesmlouvavûji proti zabûhnut˘m tradicím. To pfiineslopodnûty pro zcela nové chápání smyslu loutek. JestliÏe mnohé seces-ní loutky stále je‰tû tvaroslovím vycházely z lidové interpretace

166,167 HLAVY MAŇÁSKŮ

J. Skupa. Plzeň, 1916.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 210

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 211

168 HOSPODYNĚ

L. Šaloun. Praha, 1914.

Národní muzeum,

Praha.

169 MEFISTO

K. Štapfer. Praha, 1918.

Národní muzeum,

Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 212

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 213

170 SPEJBL A HURVÍNEK

K. Nosek (Spejbl). Plzeň, 1919.

A. Nosek (Hurvínek). Plzeň, 1926.

Milan Knížák, Praha.

214

kánonu barokního sochafiství, snahy v˘tvarníkÛ smûfiovaly k vytvofie-ní docela nov˘ch typÛ loutek. „Na pfielomu 20. a 30. let dochází k v˘-znamn˘m promûnám v celém ãeském loutkovém divadelnictví. Nadivadelní názor, zejména mladé nastupující generace loutkáfisk˘chreÏisérÛ, silnû zapÛsobila ãeská divadelní avantgarda a její pojetí di-vadelnosti. Rozhodující byl také vliv J. Skupy, kter˘ ve své inscenaãnítvorbû prosadil novou hierarchii jevi‰tních sloÏek – zcela potlaãil v˘-tvarnou hegemonii ve prospûch loutky a jejích specifick˘ch vlastnos-tí. Tyto vlivy se projevily zejména v pojetí loutky. V celé fiadûnejlep‰ích inscenací této doby jsou odkr˘vány nové v˘razové moÏ-nosti loutek – jejich loutkovost – a ãasto právû pouÏitím antiilusiv-ních postupÛ.“102 ReÏiséfii a v˘tvarníci si zaãínají uvûdomovat, Ïe jimloutkové divadlo nabízí moÏnost úplné umûlecké jednoty od deko-rací aÏ po scénické postavy. A právû tehdy se vytváfiejí pfiedpokladypro pojetí loutkové inscenace jako jednolitého a nedûlitelného umû-leckého celku, tedy divadelního artefaktu. Loutka uÏ nemá b˘t jennaturalistick˘m náhradníkem Ïivého herce. Je sama sebou a pode-pfiena filosofickou teorií „nadloutky“, kterou publikoval v roce 1907v manifestu Herec a nadloutka Edward Gordon Craig, je vlastnû her-cem „dokonal˘m“.103 V‰echny tyto zmûny iniciovaly také nové techno-logie loutky s dÛrazem na její „ãisté“ stylové pojetí a prvoplánovû„materiální“ podstatu. Postupnû se otevfiel velk˘ zájem o nejrÛznûj‰í,v ãeském prostoru netradiãní typy loutek, zejména loutky asijské (ja-ponské bunraku a indonéské wayang), loutky s jin˘m vedením neÏli„na drátu“, dokonce loutky z jin˘ch surovin neÏ typického lipovéhodfieva. Inspiraãním zdrojem se staly napfi. plastiky pfiírodních národÛ,uÏitkové umûní, hraãky, tvary a ornamentalismus keramiky. TvÛrãí sna-hy v loutkovém divadle mezi válkami jsou také kongeniální s v˘vojemcelého odvûtví uÏitého umûní. Loutka i hraãka jako jeden z nejauten-tiãtûj‰ích projevÛ lidské kreativity byly pfiedmûtem tvofiivosti mnohana‰ich v˘znamn˘ch umûlcÛ, sdruÏen˘ch v letech 1908–1934 kolemArtûlu.104 V˘tvarníci Minka Podhajská (1881–1963), Vratislav HugoBrunner (1886–1928), Jaroslav Benda (1882–1970), Václav ·pála(1885–1946), Jan KonÛpek a dal‰í vytváfieli pro tento prodejní ateliérnávrhy dfievûn˘ch soustruÏen˘ch nebo stylizovanû fiezan˘ch hraãek,které vycházely z tradiãní lidové hraãky a dobového programu ãeskéhodekorativismu. Sv˘m tvarov˘m fie‰ením a uÏitím barevného ornamen-tu pak tato díla ovlivÀovala i loutkáfiskou scénu. Stejnû jako jsou ve scé-nografii „velkého jevi‰tû“ opou‰tûny slohovû zne‰vafiené konvencebarokního divadla z 19. století, tak se i v loutkové scénografii zaãínajíuplatÀovat jevi‰tní v˘dobytky reÏiséra Karla Huga Hilara (1885–1935),které smûfiují k fie‰ení jevi‰tního prostoru jako v˘chodiska pro pfiedz-namenání celé jevi‰tní kompozice. Navíc jsou to mnohdy tíÏ malífii,ktefií se zab˘vají i loutkami – nejprve Franti‰ek Kysela ãi Josef Wenig,ktefií spoleãnû s V. H. Brunnerem osvobozují barevnost, tvarovosta rozvrstvení jevi‰tního prostoru expresivním malífisk˘m projevem.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 214

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 215

171,172 SPEJBL

A HURVÍNEK

K. Nosek (Spejbl).

Plzeň, 1919.

A. Nosek (Hurvínek).

Plzeň, 1926.

Archiv města Plzně,

Plzeň.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 216

217

Po roce 1918 se Hilarova scéna rychle vyrovnává s evropskou úrovní,kdyÏ se uplatÀují architekti–malífii ze skupiny Tvrdo‰íjn˘ch – Vlasti-slav Hofman (1884–1964), Josef âapek (1887–1945), architekt JifiíKroha (1893–1974) ãi pozdûji grafik Franti‰ek Tich˘ (1896–1961).Mnozí divadelní v˘tvarníci meziváleãného období usilují o „sochafi-ské pojetí“ hercovy postavy, kterou se snaÏili zformovat kost˘mema maskou. Nûkteré kost˘my a masky Josefa âapka, Bedfiicha Feuers-teina nebo Eduarda Miléna jako by plnily poÏadavek Oskara Sch-lemmera na transfiguraci ãlovûka v kubistickou bytost „pohyblivéarchitektury“. V tom smyslu vnímáme tyto kost˘my jako v˘raznû„loutkové“.105

Zcela zásadní pro v˘voj tvarosloví loutek byly také repertoárové a re-Ïijní pfiedpoklady. Bûhem celého meziváleãného období totiÏ do-chází k neustálému vymezování autorské role v oblasti literárnía reÏijní. S pfielomem 19. a 20. století narÛstají poÏadavky na vzniknov˘ch dramatick˘ch textÛ. Ty jsou produkovány v nejrÛznûj‰í umû-lecké kvalitû v rozsahu od v˘hradnû „literárních“ pokusÛ napfi. JifiíhoKaráska ze Lvovic nebo Josefa âapka aÏ po loutkáfiskou tvorbu auto-rÛ-literátÛ, jak˘mi byli kupfi. Karel Ma‰ek–Fa Presto a Václav Sojka.Postupnû vzniká zcela nov˘ loutkáfisk˘ repertoár, otevírající pfiíleÏi-tost k netradiãní reÏijnû v˘tvarné koncepci. Pojetí „reÏisérského di-vadla“ se tak pozvolna prosazuje i u loutkáfiÛ. První impulsyk novému chápání loutkoherectví pfiiná‰í mezi jin˘mi ãlenka Národ-ního divadla Libûna Odstrãilová (1890–1962) a v˘znamn˘ praÏsk˘architekt Vladimír Zákrejs (1880–1948). Pozdûji, ve 30. letech, jde uÏo skuteãné reÏisérské osobnosti formátu Erika Kolára a Jana Malíka. V období po roce 1900 a pak zejména po první svûtové válce vznikáv ãeském prostfiedí mnoho ochotnick˘ch loutkáfisk˘ch spolkÛ, pro-vozujících svou ãinnost na nejrÛznûj‰í kvalitativní úrovni. Zpoãátkufiada z nich získává své loutkové aktéry z fundusu star˘ch koãovn˘chloutkáfiÛ nebo si je dává fiezat ve stejn˘ch oficínách ãi u fiezbáfiÛ, kte-fií vycházejí z této tradice. Vût‰ina spolkov˘ch divadel se i úrovníostatních sloÏek pohybuje na pomezí u‰lechtilého diletantismu, jennûkterá, zejména díky sv˘m vzdûlan˘m ãlenÛm, se z bûÏného úzu vy-dûlují (napfi. Studentské loutkové divadlo v Jihlavû, vedené prof. Bo-huslavem Metelkou, nebo Loutkové divadlo v Dolním Cetnû,luxusnû vybavené loutkami Vojtûcha ·edivého a dekoracemi ak. mal.Karla Boháãka a Svatopluka Barto‰e).106 âtyfii z tûchto divadel v‰akmûla v tomto období pro v˘voj ãeského loutkového divadla klíãov˘v˘znam a vytvofiila pfiedpoklady pro smûfiování pováleãného lout-káfiství nejen u nás, n˘brÏ i v evropském kontextu. Jsou to od roku1914 Loutkové divadlo Umûlecké v˘chovy v Praze na Vinohradech(s pfieru‰ením bûhem první svûtové války), v letech 1918–1921 Umû-lecká loutková scéna hereãky Libûny Odstrãilové, od roku 1920 le-tenská a pozdûji staromûstská ¤í‰e loutek a od roku 1914 takéloutkové divadlo dámského odboru Feriálních osad v Plzni. K nim

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 217

218

173 OLÍVIE

A. Suchardová–Brichová.

Praha, 1925.

Národní muzeum,

Praha.

lze pfiifiadit je‰tû Loutkové divadlo Dûlnické akademie (pozdûjiDRAK) v Praze, zejména v sezónû 1924–1925, kdy se jeho umûleck˘mvedoucím stal Ladislav Sutnar. Umûlecká loutková scéna, která hned ze zaãátku „sleduje cíle umû-lecké, tak Ïe její hry jsou radostn˘m svátkem ãist˘ch a jemn˘ch du‰ía útûkem ze v‰ednosti“,107 vycházela z vefiejn˘ch pfiedstavení ãlenkyãinohry ND – Libûny Odstrãilové, která kolem sebe soustfiedila fiaduznám˘ch umûlcÛ a propagátorÛ loutek. Divadlo pÛsobilo v hoteluAdria na Václavském námûstí, hrálo se zde s maÀásky i s marionetami(napfi. od Karla ·tapfera). Loutková scéna Umûlecké v˘chovy vznikla pod bezprostfiedním vli-vem Marionetten Theater Münchener Künstler a byla zpoãátku jed-noznaãnû orientována v˘tvarnû. Mûli zde pfievahu v˘tvarníci Hanu‰Folkman, Ladislav ·aloun a po válce Ota Bubeníãek s Vítem Skálou.Podle loutek a dekorací, propracovan˘ch do nejmen‰ích naturalis-tick˘ch detailÛ, b˘vala tato „iluzionistická“ scéna oznaãována jako„realistická“. Teprve ve 20. letech postupnû od tohoto pojetí ustupu-je v dÛsledku dramaturgie Václava Sojky, kter˘ pÛsobí na scénografiinov˘mi modely ãinoherních textÛ. „Tato problematika se v‰ak net˘-kala pouze Umûlecké v˘chovy – iluzionistické pojetí, nedomy‰le-nost ve vyuÏití materiálov˘ch, tvarov˘ch a pohybov˘ch moÏnostíloutek charakterizovaly ve 20. letech pfieváÏnou ãást ãeského lout-káfiství.“108 Zaãátkem 30. let i Umûleckou v˘chovu zasahují snahyo celkovou stylovou promûnu smûrem k v˘tvarné avantgardû a reÏi-sérskému pojetí pfiedstavení. Tuto orientaci pfiinesli do Umûleckév˘chovy reÏiséfii Erik Kolár a pozdûji Jan Malík a v˘tvarníci BohumilBudû‰ínsk˘ a Franti‰ek Vojáãek. V tvofiivé soutûÏi s Umûleckou v˘chovou zaãíná od roku 1920 obje-vovat nové zákony jevi‰tní loutkáfiské tvorby také divadlo manÏelÛSuchardov˘ch – ¤í‰e loutek. Sochafi Vojtûch Sucharda, potomekproslul˘ch fiezbáfiÛ marionet pro koãovné loutkáfie, a malífika AnnaSuchardová–Brichová se pokou‰ejí vytvofiit moderní loutkovou scé-nu s dÛrazem na v˘tvarnou ãi technologickou stránku pfiedstavení.Soudob˘m pohledem je tato scéna oznaãována jako divadlo „stylizu-jící“. Vojtûch Sucharda, kter˘ fieÏe loutky, a Anna Suchardová v ob-lasti kost˘mu a zejména dekorací také postupnû procházejí nûkolikaobdobími hledání. Od pouhého popisu prostfiedí k jeho symbolic-kému ztvárnûní, od loutek inspirovan˘ch tradiãními lidov˘mi mari-onetami k loutkám metaforick˘m.109

Tfietím loutkov˘m divadlem, které zásadnû ovlivnilo v˘voj ãeskéhomeziváleãného loutkáfiství, bylo Loutkové divadlo Feriálních osadv Plzni. V roce 1914 pfiemluvila plzeÀská spisovatelka Amálie KoÏmí-nová loutkáfie Karla Nováka, aby se usadil v Plzni, a vloÏila do tohotopodniku své úspory. Provozní nejistota si pak vynutila spojení toho-to tradiãního marionetového divadla s amatérsk˘m divadlem dám-ského odboru Feriálních osad.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 218

174 MEFISTO

A. Suchardová–Brichová.

Praha 1932.

Národní muzeum,

Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 219

220

175 KLAUN FLOK

V. Sucharda. Praha, 1932.

Říše loutek, Praha.

Do takového nezvyklého souÏití pfiichází v roce 1917 Josef Skupa sesv˘m mimofiádn˘m reÏijním, scénografick˘m i dramatick˘m talen-tem a zcela avantgardní vizí nového pojetí loutkového divadla. V krátké dobû povznesl tuto scénu do popfiedí divadelního v˘vojea zároveÀ ji nesmírnû zpopularizoval a rehabilitoval u dospûlého di-váka. V roce 1930 se pak osamostatnil. V jeho souboru pÛsobil fiezbáfia animátor Gustav Nosek, kter˘ byl spolutvÛrcem Skupov˘ch loutekvãetnû Spejblova protihráãe Hurvínka. Spejbla dfiíve vyfiezal Gusta-vÛv otec Karel Nosek podle Skupova náãrtu.110

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 220

176 DUPL A DUPLA

V. Sucharda.

Praha, 1920.

Národní muzeum,

Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 221

177 ĎÁBEL

K. Svolinský.

Praha, 1912.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 222

178 NAHÁ DÍVKA

K. Svolinský.

Praha, 1920.

Národní muzeum,

Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 223

179,180

FAUST A ČERTICE

Š. Zálešák. Praha, 1912.

Národní muzeum, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 224

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 225

181,182

ČERNÍ MRAVENCI

V. Sucharda.

Praha, 1942.

Říše loutek, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 226

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 227

183 STRÉČEK

KŘÓPAL A JOZÉFEK

MELHOBA

O. Sekora. Brno, 1930.

Moravské zemské

muzeum, Brno.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 228

229

3 2 Loutkáfi‰tí tvÛrci od zaãátku stol. do 2. svûtové válkyV˘tvarník Karel ·tapfer (1863–1930), kter˘ patfiil k nejv˘raznûj‰ímpostavám ãeského divadelnictví na pfielomu století, spadá sv˘m lout-káfisk˘m dílem je‰tû do oblasti historismu, ov‰em s mnoha vstfieba-n˘mi prvky od realismu aÏ po secesní symbolismus. Loutkov˘mdivadlem se zab˘val od 90. let 19. století, kdy pro nakladatelstvíJ. R. Vilímka vytvofiil první ãeské ti‰tûné dekorace, aÏ do let tfiicát˘ch.Kromû pozdûj‰í rozsáhlé produkce pro rodinné divadlo vytvofiil ro-ku 1919 pro Umûleckou loutkovou scénu v˘pravu nûkolika her a ta-ké v˘bornû charakterizované loutky.1 1 1 Tváfie tûchto fiezbovan˘chloutek jsou velmi u‰lechtilé a jemné a vycházejí z postsecesní styliza-ce bûÏnû roz‰ífien˘ch typÛ. ·tapferova loutkáfiská tvorba je v dobûnastupujícího progresivního modernismu sice uÏ silnû tradicionalis-tická, pfiesto jeho ti‰tûné dekorace a návrhy loutek byly vesmûs velmiúspû‰né, zfiejmû právû pro svou dokonalou líbivou a starobyle pÛso-bící idealizaci jednak silnû národnostnû podbarven˘ch témat, jed-nak témat poeticky pohádkového ladûní. KdyÏ v roce 1912 uzrála v Umûlecké v˘chovû na Vinohradech v Prazemy‰lenka na vytvofiení loutkového divadla s vysok˘mi umûleck˘miambicemi, chopil se mimofiádnû aktivnû realizace tohoto zámûru uÏtehdy renomovan˘ sochafi Ladislav ·aloun (1870–1946). Ten v rámcije‰tû doznívajícího secesního symbolismu vtiskl charakter uÏ zahajo-vacímu kusu, ·kroupovû opefie Dráteník. Do tohoto pfiedstavení siceloutky vyfiezal Hanu‰ Folkman, zato ·aloun byl autorem jejich boha-t˘ch a efektních dekorativních kost˘mÛ. Pro druhou inscenaci, Jak Ja-romil ke štěstí přišel, uÏ navrhl loutky. K vzácn˘m památkám ·alounovazájmu o loutky patfií nûkolik drobn˘ch nepolychromovan˘ch hlav,resp. hlinûn˘ch plastik z roku 1916, sice skicovit˘ch, o to v‰ak sv˘m v˘-razem pÛsobivûj‰ích. V roce 1924 pak vystavil na loutkáfiské v˘stavû

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 229

230

184 MEFISTO

V. Sucharda. Praha, 1932.

Národní muzeum, Praha.

osm loutek fiezan˘ch podle sv˘ch návrhÛ a nûkolik tûchto pÛvodníchhlinûn˘ch hlaviãek. ¤ezby jsou podstatnû realistiãtûj‰í a puristiãtûj‰íneÏli jeho kresebné návrhy loutek (napfi. pro Loutkové divadlo Umû-lecké v˘chovy), pfiesto svou brilantní modelací v sobû jen tûÏko za-pfiou vynikajícího monumentálního sochafie vrcholné secese.112

Sochafi Hanu‰ Folkman (1876–1936), kter˘ byl spoleãnû s L. ·alou-nem zakladatelem a vÛdãí osobností pfiedváleãného divadla Umûlec-ké v˘chovy, kde fiezboval elegantní tradicionalistické loutkyv realisticko–secesním duchu, se k loutkám vrátil i po válce. Podleloutek z inscenace Johannes doktor Faust z roku 1921 byly mnohé typyodlity ve zmen‰eném mûfiítku pro Dekorace českých umělců. FirmaModr˘ & Îanda nabízela celou fiadu tûchto líbiv˘ch modelací vedleslovensk˘ch selsk˘ch typÛ od Franti‰ka Duchaãe–Vyskoãila a ãertaod Karla Svolinského.113 Jindfiich Vesel˘ srovnává v roce 1921 loutkypraÏsk˘ch scén takto: „Praha má dnes trojí umûlecké loutky: Suchar-dovy, Folkmanovy a ·tapfrovy. ·tapfrovy loutky pro Umûleckouloutkovou scénu v Praze jsou efektní barvami oblekÛ i parukami,které zvy‰ují právû pÛvab Ïensk˘ch rysÛ. Na loutkách Suchardov˘cha Folkmanov˘ch se mÛÏe srovnávat dvojí princip pojímání loutkové-ho divadla. Suchardovy loutky vznikly z tradice lidové a pfiesvûdãení,Ïe loutkové divadlo není kopií divadla velkého, Ïe tvofií genre samo-statn ,̆ Ïe se musí v‰e podfiizovati jeho zjednodu‰ujícímu zpÛsobu.Loutky od Vojty Suchardy mají obliãeje naznaãené ve velk˘ch rysech,takÏe pÛsobí pfii v˘razném omalování i na dálku. Pro nûkteré loutkyjest vymy‰len zvlá‰tní zpÛsob upevnûní vodicího drátu nikoli do hla-vy, n˘brÏ do zad, takÏe hlava je volná a mÛÏe se pfii chÛzi otáãeti.Tento efekt je znamenit˘ ... Folkmanovy loutky jsou v˘teãné fiezby,ale provedené jako miniatura Ïiv˘ch hercÛ, takÏe detaily se na dálkuztrácejí. Jsou náladovû pÛsobivé a urãené pro hry jemné, jak vypl˘vái z toho, Ïe visí na nitkách.“ Pro loutkové divadlo Umûlecké v˘chovynavrhli loutky také sochafi Jan Ladislav Kofránek (1880–1954), malífia v˘tvarník Stavovského divadla Vít Skála a pozdûji i loutkáfisk˘ nad-‰enec Josef Kopenec (1882-1957) s velk˘m smyslem pro grotesknípojetí loutky, kdy vyuÏíval moÏností zvût‰ení nûkter˘ch proporcí fi-gury (napfi. âarodûjnice, Rakataputa).Také profesor oltáfiního a církevního umûní na V·UP v Praze ·tûpánZále‰ák (1874–1945) ve sv˘ch fiezbách loutek vycházel je‰tû plnûz tvarosloví secese. V roce 1912 podle návrhÛ kreslífie ZdeÀka Krato-chvíla (1883–1961) zhotovil sérii hlinûn˘ch hlav pro loutkovou hruFaust. Celé loutky byly koneãnû realizovány jako prototypy pro ‰ir‰ív˘robu druÏstvem „Artûl“. Kost˘my pro nû navrhla Marie Teinitzero-vá (1879–1960), pozdûji velmi uznávaná gobelináfika ãeského deko-rativního stylu. Loutky, skvûle technicky provedené a jistû i vysokéumûlecké kvality, se v‰ak sériové v˘roby nedoãkaly. Ke generaci umûlcÛ zaãátku 20. století, která byla fascinována lout-kou, patfií v‰estrann˘ umûlec Josef Váchal (1884–1969). Váchal

185 ČERT PIK

V. Sucharda. Praha, 1932.

Říše loutek, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 230

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 231

232

186 VYSLOUŽILEC

A. Nosek.

Plzeň, začátek 30. let 20. století.

Spolkové loutkové divadlo

„V Boudě“, Plzeň.

vstoupil do dûjin ãeského loutkáfiství sice ãasovû témûfi efemérní epi-zodou, pfiesto nemnoho jeho zachoval˘ch artefaktÛ, dot˘kajících seloutkové kultury, patfií ke skvostÛm ãeského loutkáfiství. Váchalovi,kter˘ pro‰el vlivem symbolismu, secese i expresionismu, pfiiãemÏ sivÏdy zachovával svÛj zcela nezamûniteln˘ rukopis, byl tematickyvÏdy nejbliωí svût spiritismu, okultismu a esoteriky, stejnû jako insit-ní kramáfiské písnû a lidového písemnictví vÛbec. Odtud také vyvûrázdroj jeho práce se dfievem, aÈ jde o fiezby, nebo grafiku. Proto je takéVáchalÛv svût loutkáfisk˘ch typÛ redukován na pekelnou chásku,skfiety ãi Fausta. Pro Jindfiicha Veselého, kterému v roce 1911 pomá-hal pfiipravovat soubor ãertÛ na první loutkáfiskou v˘stavu v Praze,vytvofiil Váchal archy hrÛzostra‰ného pekla do první série Dekoracíčeských umělců. Do doby pfied první svûtovou válkou jsou také datová-ny dfievûné figurální expresivní plastiky na hranici loutky, dekorativ-ní so‰ky a kultovního pfiedmûtu. Tyto so‰ky jsou spí‰e urãenyk vystavení neÏli k jevi‰tnímu uÏití. U Váchala totiÏ v pravém smysluslova ani nejde o loutku, av‰ak jakási loutkovost je latentnû pfiítomnav jeho raném díle neustále, aÈ uÏ jde o grafické listy, fiezané hole,d˘mky ãi nábytek. K tûmto dílÛm, jeÏ jsou snad více symbolem lout-ky neÏli loutkou samou, patfií napfi. fantaskní deformovan˘ skfiet,roz‰kleben˘ ìábel ãi „zakuklen˘“ Faust. Stejnou pozornost si zaslouÏí také Karel Svolinsk˘ (1896–1986). Tenvnímal loutku zejména jako v˘tvarn˘ objekt. V jeho díle pfiedstavujíloutky pouze epizodu. Na rozdíl od fiady jin˘ch v˘tvarníkÛ se nean-gaÏoval v Ïádném ochotnickém ani profesionálním loutkovém diva-dle, pfiesto jeho brilantní fiezby, aãkoliv jsou v dobû nastupujícíhoprogresivního modernismu spí‰e tradicionalistické, patfií urãitû me-zi hodnotnûj‰í produkci v tomto oboru. ¤ezbované prototypy ãertÛpro loutkáfiské firmy a kolekce marionet pro rodinné divadlo A. Ma-tûjãka vznikaly uÏ v dobû fiezbáfiského uãení. Svolinsk˘ se uãil fiezbá-fiem u J. V. Ziky v Praze na Vinohradech (1910–1911) a také u fiezbáfieFranti‰ka Li‰ky na Kampû (do roku 1916). V letech 1919–1921 studo-val fiezbáfiství na UmûleckoprÛmyslové ‰kole v Praze u profesora ·tû-pána Zále‰áka, posléze je‰tû jeden rok sochafiství v ateliéru BohumilaKafky. V roce 1922 pfiestoupil na malbu a uÏitou grafiku k Franti‰kuKyselovi. V roce 1912 vytvofiil Svolinsk ,̆ zfiejmû na popud JindfiichaVeselého, prototyp ãerta pro sériovou v˘robu tzv. al‰ovek.1 1 5 Mûfií34 cm, je celofiezbovan˘, mofien˘. Konstrukce odpovídá konvencitradiãního koãovného marionetového divadla. ¤ezba se vyznaãujepomûrnû jednoduchou, ale v˘raznou, expresivní traktací. Na rozdílod obvykle dobráck˘ch, pfiihloupl˘ch a spí‰e smû‰n˘ch star‰ích ães-k˘ch loutkov˘ch ãertÛ, je tento více démonick .̆ Nápadnû pÛsobí ze-jména jeho nestvÛrná zvífiecí hlava s velk˘ma „vyvalen˘ma“ oãima.Tûlo má zvlá‰tní fyziognomii skfieta, trup ãiní dojem „kosti a holékÛÏe“. Na svoji dobu je to v plejádû ostatních, spí‰e realistick˘chloutek figura v˘tvarnû docela prÛkopnická. Lze ji smûle pfiirovnat

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 232

233

187 MĚŠŤAN

A. Nosek.

Plzeň, začátek 30. let 20. století.

Západočeské muzeum v Plzni.

k nûkter˘m váchalovsk˘m artefaktÛm se silnou latentní loutkovostí.V pozdûj‰ích Svolinského loutkách se projevuje ‰kolení u profesoraZále‰áka. Vyznaãují se precizní, technicky dokonale zvládnutou fiez-bou, ve srovnání s ìáblem z roku 1912 jsou v‰ak mnohem jemnûj‰í,uhlazenûj‰í, nepÛsobí zdaleka tak emotivnû a svou líbivou a staroby-le pÛsobivou idealizací se v˘tvarnû blíÏí spí‰ tradicionalistick˘m,realisticko–secesním loutkám Karla ·tapfera nebo Hanu‰e Folkma-na. Takov˘to charakter má napfi. obsáhlá kolekce loutek, vytvofienána zakázku pro rodinné divadlo profesora Antonína Matûjãka roku1920.116 V Národním muzeu v Praze se dochovaly dvû loutky – posta-vy Vágnera a Mefista, fiezbované Svolinsk˘m pro Umûleckou v˘cho-vu údajnû v roce 1926 podle ak. sochafie L. Kofránka. Jsou v˘tvarnûprogresivní. Hlavnû postava Vágnera má aÏ excentrick˘ v˘raz. Abso-lutní nesymetriãnost tváfie, umocnûná pokroucen˘mi br˘lemi, vytvá-fií podivné napûtí a dodává figufie mimofiádnou expresivnost. Doscénografie profesionálního loutkového divadla zasáhl Svolinsk˘pouze jednou, v˘pravou ke Strakonickému dudákovi J. K. Tyla v di-vadle Loutka v Praze, a to aÏ roku 1975. Esteticky zcela odpovídáumûlcovu závaÏnûj‰ímu, pfiedev‰ím ilustraãnímu a malífiskému dílu.Autor projektoval loutky jako plo‰né. Nûkteré postavy, aãkoliv jsouprovedeny dost stroze, schematicky, pÛsobí velmi emotivnû, coÏ pla-tí nejvíce o lesních pannách a div˘ch Ïenách.117

Velk˘m a dozajista syntetick˘m zjevem ãeského loutkáfiství mezidvûma válkami je sochafi, fiezbáfi a restaurátor Vojtûch Sucharda(1884–1968). Ten spoleãnû se svou Ïenou, malífikou Annou Suchar-dovou–Brichovou, zaloÏil v roce 1920 v Praze divadlo ¤í‰e louteka vedl je aÏ do roku 1957. Sucharda pocházel z umûlecké rodiny, kdei fiezbování loutek mûlo nûkolikageneraãní tradici. Zde také získalsvé první v˘tvarné ‰kolení a zku‰enosti s marionetami produkovan˘-mi pro koãovné loutkáfie. Pak v jeho zájmech pfievládlo sochafiství,které vystudoval na UmûleckoprÛmyslové ‰kole v Praze (1899–1905).Vzápûtí zaãal pracovat v ateliéru svého bratra Stanislava na rozsáh-l˘ch realizacích (Palackého pomník, v˘zdoba Nové radnice, atd.).UÏ v tûchto pracích se projevuje SuchardÛv typick˘ sklon k dekora-tivnosti a stylizaci, kterou je moÏno do jisté míry chápat jako „lout-kovou“. Typick˘m pfiípadem takovéto tvorby je i dlouholetá ãinnostve svatovítské huti, kde tesá od roku 1907 do roku 1937 nejrÛznûj‰ídekorativní skulptury. Na jedné z hlavic hlavního pilífie tak najdemenapfi. Ka‰para. Chrliãe i basreliéfy v sobû ãasto nesou stopy loutkové-ho pojetí. K loutkám samotn˘m se v‰ak Sucharda dostává naplno aÏpo první svûtové válce. Pfiedtím jen bûhem války v ruském zajetí mo-deluje nûkolik hlaviãek. Od záfií 1920 se vrhá do práce na vlastním di-vadelním projektu v ¤í‰i loutek, z níÏ postupnû vytváfií modelovéspolkové divadlo, které umûlecky zcela ovlivnilo rozvoj na‰ehopfiedváleãného loutkáfiství (vypravil 140 inscenací, které se hrály ve3500 pfiedstaveních). I kdyÏ se zde Sucharda uplatÀoval v mnoha

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 233

234

jin˘ch profesích, jeho nejvlastnûj‰í doménou byla tvorba loutek(vytvofiil jich kolem 350). Jeho loutky jsou tak fiíkajíc dvoudomé, a tozpÛsobilo nûkterá nedorozumûní pfii posuzování jeho loutkáfiskéhodíla. Na jednu stranu totiÏ Sucharda tvofií loutky zcela vycházejícíz tradice ãesk˘ch koãovn˘ch marionetáfiÛ, loutky dokonale fiemeslnûpropracované, snad jen s více zdÛraznûnou individuální charaktero-vou a zároveÀ dekorativní stylizací. U vût‰iny tûchto loutek, kteréjsou také tradiãnû „na drátech“, jde jen velmi tûÏko poznat, pocháze-jí-li z 20. nebo 50. let. V‰echny nesou na první pohled stopy baroki-zující fiezbáfiské zbûhlosti a úsilí po zdÛraznûném charakteru,mnohdy dosahovaném aÏ cestou humoru ãi pfiímo karikaturní nad-sázkou ve fyziognomii obliãeje. Na stranu druhou jsou zde loutky vesvé dobû zcela avantgardní a progresivní, podléhající pfiísnému sty-lu, které konvenují s v˘tvarn˘mi podnûty secese (napfi. Dlouh ,̆ ·iro-k˘ a Bystrozrak˘ z roku 1920, pfiipomínající vzdálenû ilustraceHanu‰e Schwaigera ãi loutky Richarda Teschnera), kubismu (napfi.Kašpárkův výlet do XXX. století, 1924) ãi konstruktivismu. K nim patfiío nûco pozdûji skvûlé, vysoce v˘tvarnû stylizované loutky zejména re-vuální a kabaretní a témûfi funkcionalistické soustruÏené loutky ze 30.a 40. let (napfi. Broučci – 1938, Cvrček Houslista – 1942). MoÏnost tvofiittakovéto loutky poskytovaly Suchardovi zejména postavy fantastické.Dovolily mu vysokou míru stylizace a obohacení jak o nové pohybovémoÏnosti, tak i o symbolické v˘znamové roviny. Právû to se uplatniloponejvíce u loutek brouãkÛ, ryb ãi oÏiven˘ch vûcí.118

Sucharda mûl mimofiádnû blízkou spolupracovnici ve své Ïenû, aka-demické malífice Annû Suchardové–Brichové (1883–1944). Spoleãnûtvofiili tandem, kter˘ sv˘m pojetím „stylizující scény“ silnû tvarovalãeské meziváleãné loutkáfiství. Její nejv˘znamnûj‰í uplatnûní bylopfiedev‰ím pfii tvorbû kost˘mÛ a scény, které navrhla do více neÏ stainscenací ¤í‰e loutek. Zdá se, Ïe to byla právû ona, kdo citlivû a po-hotovû reagoval na podnûty soudobé „velké“ scénografie i celkové-ho v˘voje moderního umûní. V kost˘mové tvorbû vy‰la z dokonalé

188 MĚSÍČŇANI

V. Sucharda. Praha, 1922.

Říše loutek, Praha.

189 BROUČEK (JANINKA)

V. Sucharda. Praha, 1938.

Říše loutek, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 234

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 235

236

190 VIOLA A SEBASTIAN

A. Suchardová–Brichová.

Praha 1925.

Národní muzeum,

Praha.

znalosti historick˘ch i etnografick˘ch vzorÛ. Skvûle zde uplatnila svédekorativní cítûní a její u‰lechtilá v˘tvarná stylizace ji spoleãnû sezjednodu‰ením stfiihu a stfiídm˘m uÏitím detailÛ staví do blízkostisnah soudob˘ch modernistick˘ch v˘tvarníkÛ–scénografÛ, ktefií po-dobnû pracovali pro velká jevi‰tû. Historiãka Alice Dubská komentu-je scénografické dílo Anny Suchardové–Brichové pregnantnû:„V prvním období, asi v letech 1920 aÏ 23, se projevuje ve scénicképráci A. Suchardové–Brichové oscilace mezi popisem prostfiedía snahou tento popis zjednodu‰it. Její zjednodu‰ená scéna si zacho-vává ilusivní charakter, dává v‰ak pfiedpoklady k roz‰ífiení esteticképÛsobnosti samotné dekorace. V polovinû 20. let pohádkové scene-rie A. Suchardové–Brichové podnûcovaly dûtskou fantazii, okouzlo-valy ladností barev a tvarÛ, ale trend k opro‰tûnému, popisnostizbavenému v˘razu pokraãoval. Stále ãastûji uplatÀovala závûsovéa náznakové dekorace nebo zvût‰en˘ detail jako dekoraãní svorníkhry ... Hledáním je poznamenáno také tfietí období její scénografic-ké práce ve 20. letech. Tak jako se dfiíve snaÏila v návrzích scén ome-zit poãet pfiedmûtn˘ch motivÛ, tlumí teì i barevnost, aby se vizuálnídojem scény netfií‰til, a uplatÀuje pfiedev‰ím svûtlo jako sjednocujícía dynamick˘ prvek scény ... Tento v˘vojov˘ proces jevi‰tní tvorby bylbezesporu do znaãné míry ovlivnûn v˘sledky ãeského hereckého di-vadla, zejména kvapilovského období.“

119Vrchol snah A. Suchardo-

vé–Brichové pak tvofií její v˘tvarné návrhy stylizovan˘ch,geometricky pojat˘ch loutek, které koncipovala pro sestavení zesoustruhovan˘ch dílÛ a ocelov˘ch spirál ãi per. Jimi pozoruhodn˘mzpÛsobem vplynula do umûleck˘ch snah 20. a 30. let po moderní sty-lizaci loutky, vycházející z atmosféry „rondokubismu“ a ãeského po-jetí stylu „art deco“. Aãkoliv tyto loutky nebyly nikdy realizovány,jejich novátorsk˘ duch je zcela srovnateln˘ nejen se scénografic-kou tvorbou Josefa âapka ãi Vlastislava Hofmana, ale i s obdobn˘misnahami divadla Alfreda Althera v Curychu ãi mechanick˘mi experi-menty v Bauhausu.120 V roce 1928 pak vzbudila vdûãn˘ ohlas loutkáfi-ské vefiejnosti, kdyÏ vydala tiskem své vzorové kost˘mní návrhy,doprovázené stfiihov˘mi pfiílohami.121

Na II. loutkáfiské v˘stavû na pfielomu rokÛ 1921–22 se sv˘mi v˘raznûmodernistick˘mi scénick˘mi návrhy pro loutková divadla pfiedsta-vil grafik, v˘stavní a bytov˘ architekt, prÛmyslov˘ a reklamní návr-háfi, scénograf Ladislav Sutnar (1897–1976). Také na V˘stavûke sjezdu loutkáfisk˘ch pracovníkÛ v roce 1924 mûly jeho návrhyscén i loutky neobyãejn˘ úspûch. Sutnar se v té dobû zab˘val lout-kami hluboce. Jednak jako umûleck˘ vedoucí divadla Dûlnické aka-demie DRAK,122 jednak ho zajímala modernistická estetika louteka hraãek urãen˘ch pro ‰kolní a domácí potfieby, v jejímÏ duchu rea-lizoval hlavnû práce pro Artûl. Své loutkáfiské vize uvedl i teoretickyv lednovém dvojãísle ãasopisu Loutkáfi z roku 1925, kde podpofiilmy‰lenku stylizující reÏie moderních divadel, která díky v˘tvarn˘m

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 236

prostfiedkÛm smûfiujícím ke zjednodu‰ení a „primitivismu“ dávajímocn˘ impuls i loutkov˘m scénám. Sutnarovy modernistické ba-revnû graficky a plo‰nû stylizované scény ovlivÀovaly loutkáfiskouscénografii aÏ do konce 40. let, kdy kupfiíkladu mnohé z ti‰tûn˘chdekorací rodinného divadla Jaroslava ·vába (1946, NakladatelstvíJ. R. Vilímek) byly pfiímou citací Sutnarov˘ch scén z poloviny letdvacát˘ch. Také Sutnarovy vize a návrhy tvarovû jednoduch˘ch sou-struÏen˘ch loutek do‰ly naplnûní bûhem 30. a 40. let, kdy se stalyobecn˘m trendem.123

SoustruÏené loutky navrhovali úspû‰nû také Josef Jelínek pro firmuJana Válka z Nové Paky a stfiedo‰kolsk˘ profesor kreslení BohumilSuchomel (1914–1967) pro firmu BLANK v Ústí nad Orlicí. Vynikají-cí a originální „divadélko pro nejmen‰í dûti“, komediantsk˘ vÛzs loutkami a figurky korálkov˘ch lidsk˘ch plemen a pohádkov˘chbytostí vytvofiil Bohumil ·ipich (1885–1935). Rudolf Kubíãek(1891–1983) dal vzniknout návrhÛm geometricky pojat˘ch poly-chromovan˘ch loutek pro S.U.P. v Bratislavû. Kromû Artûlu produ-kovaly ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech soustruÏené loutky-hraãky téÏumûleckoprÛmyslové dílny Aloise Petruse, aÏ do konce ãtyfiicát˘chlet dílny Seitz a Hofherr v Tachovû, Umûlecko-fiemeslné dílny Bohu-míra âermáka v Brnû, které po roce 1918 spoluprací s Josefem âej-kou (1886–1932) a Karlem Kfiikawou (1887) zahájily rozsáhlouprodukci hraãek, které nejen Ïe byly ve vysok˘ch poãtech exportová-ny do Evropy i Ameriky, ale také u nás si vydobyly ‰irokého vûhlasu.Od roku 1927 to byla firma J. Schowanek z Albrechtic u Jablonce nadNisou, jejímiÏ produkty, vyváÏen˘mi do celého svûta, byly figurkya dal‰í hraãky z barevnû mofien˘ch dfievûn˘ch dílÛ spojovan˘ch gu-miãkou.Ve 20. letech zasahovala epizodicky do formování loutkového diva-dla celá fiada umûlcÛ a tvÛrcÛ i z jin˘ch oborÛ. K nim patfií napfi. ar-chitekt Jifií Kroha. Tento avantgardista vzbudil na II. loutkáfiskév˘stavû 1921–1922 rozpaky sv˘mi expresivními malovan˘mi plo‰n˘-mi loutkami a loutkami ze spotfiebních vûcí. Vystavoval napfiíklad ry-tífie z plechovek od konzerv, „Matku HrncÛ“ ãi „pana Krabiãku“.Krohovy loutky vycházejí pfiímo z jeho postojÛ ke scénografii. Usilo-val o absolutní jednotu scény a herce, kter˘ by nemûl b˘t niãím ji-n˘m, neÏli pouze jednou ze sloÏek kinetické architektury.124

Pro meziváleãné ãeské loutkáfiství má zcela zásadní a v˘jimeãn˘ v˘-znam plzeÀské Loutkové divadlo Feriálních osad. Do tohoto soubo-ru, kter˘ byl symbiózou ochotníkÛ s najatou rodinou lidovéholoutkáfie Karla Nováka, vstupuje v roce 1917 s loutkáfisk˘mi a kabaret-ními zku‰enostmi z Prahy modernista Josef Skupa (1892–1957). Brzyse prosadil jako v˘tvarník, scénograf, technolog, jevi‰tní architekt, alei skvûl˘ mluviã a loutkoherec. Díky vzájemné spolupráci K. Nováka a J. Skupy dochází „ke skuteãnû ojedinûlé kontinuitû mezikomediantskou loutkáfiskou tradicí a moderním pojetím divadla

237

191 ORSINO

A. Suchardová–Brichová.

Praha 1925.

Národní muzeum,

Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 237

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 238

192 VÁŽKA

193 KOMÁR

J. Vavřík Rýz.

Plzeň, 1937.

Divadlo Spejbla

a Hurvínka, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 239

240

a loutkového zvlá‰È oboje se navzájem pfiizpÛsobuje, ovlivÀuje a ob-rozuje, aby vznikl typ loutkového divadla, kter˘ nemûl a nemá u násobdoby. “125 Skupa zde postupnû ovlivÀuje repertoár smûrem k revu-álním a kabaretním formám. Vytváfií nové, „expresivnûj‰í“ loutkovépostavy – KukufiiãÀáka Duhu, Slezáãka a dal‰í, pfiiãemÏ právû tyto ty-py urãuje dospûlému publiku. Ve „Feriálkách“ se tedy hraje jak s tra-diãními marionetami vysok˘mi 60–70 cm z fundusu Karla Nováka odfiezbáfie Josefa Alessiho, tak i s loutkami nov˘mi, které jsou inspirová-ny modernistick˘mi tvarov˘mi a technologick˘mi snahami. KromûSkupy, kter˘ navrhuje scény i loutky, a nejen pro „Feriálky“ (napfi. uÏna II. loutkáfiské v˘stavû pfiedvedl roz‰klebené expresivní maÀáskovéhlaviãky), zde tvofií pÛvodnû dfievomodeláfi, pozdûji Ïiveln˘ a v‰e-strann˘ divadelník Jan Vavfiík–R˘z (1900–1970). V jeho pfiípadû jdezpravidla o loutky se zkratkovitou, v˘raznû modelovanou a plastic-kou fiezbou hlaviãek, podtrhující charakter postavy. Takové tvaroslo-ví se stalo obvykl˘m v fiezbáfiské produkci druhé poloviny 20. let a ve30. letech. Proporãnû mají figury vût‰í hlavy, typovû vycházejí z expre-sivní stylizace reáln˘ch postav a jsou zpravidla vodûny na nitích. Tva-rovû maximálnû zjednodu‰ené a technologicky dokonalé jsou jeholoutky hmyzu z druhé poloviny 30. let. Spoleãnû s Vavfiíkem–R˘zembyl druh˘m „dvorním“ Skupov˘m fiezbáfiem Gustav Nosek(1887–1974),126 zvlá‰tû od roku 1930, kdy se Skupa osamostatnil. ¤ez-báfiskou tradici rodiny zaloÏil Franti‰ek Nosek (1824–1908), kter˘fiezboval tradiãní marionety pro lidové loutkáfie. Oba jeho synové fie-zali také, zvlá‰tû Karel Nosek (1850–1933), kter˘ roku 1919 vytvofiilpodle Skupova náãrtku pÛvodní figuru Spejbla. A byl to právû KarlÛvsyn Gustav Nosek, kdo se zaslouÏil o to, Ïe Spejbl po sedmi letechhledání (1926) obdrÏel koneãnû protihráãe (Gustav Nosek se o to po-kou‰el uÏ dfiíve – v roce 1920 vyfiezal podle Ladova vzoru ·vejka).Hurvínek a pes Îeryk jsou tedy cele v˘tvarn˘m dílem Gustava Noska,zatímco postava Mániãky vznikla v roce 1930 podle náãrtku JosefaSkupy a za asistence Jifiího Trnky (fiezal Vavfiík–R˘z). Spejbl byl vytvo-fien jako smû‰ná figura, jako novodob˘ „dadaistick˘“ klaun, karika-turní typ lidské slabosti a smû‰nosti, vycházející z témûfi kresebnûpojaté novinové ãi komiksové stylizace. Inspirace Spejbla pochází odb˘valého Skupova spoluÏáka na praÏské UMPRUM – malífie a loutká-fie Josefa âejky, kter˘ vytvofiil karikaturní kabaretní postavu „Bejbla“a dokonce ji navrhl jako groteskní postaviãku z dfievûn˘ch soustruho-van˘ch elementÛ pro Umûlecko-fiemeslné dílny Bohumíra âermákav Brnû. KdyÏ totiÏ tvar Spejblovy hlavy a stylizaci oãí srovnáme s jin˘-mi realisticky fiezan˘mi loutkami fiezbáfie Karla Noska, najdeme v je-jich tvarosloví jen málo spoleãného. Zato s âejkov˘m „Bejblem“ máSpejbl spoleãnou nejen podstatu názvu figury, ale pfiedev‰ím vizuálnípodobu – stylizovanou hlavu s kolíãkov˘m nosem a velké bíloãernéoãi, nemluvû o groteskní podstatû figury celkovû. Také postava Hur-vínka je nadána na jednu stranu geniální lineární charakterovou „la-

194 KEJKLÍŘ

V. Skála. Praha, 1933.

Národní muzeum, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 240

195 ŽID

J. Vavřík Rýz.

Plzeň, 1922.

Západočeské

muzeum v Plzni.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 241

242

dovskou“ stylizací a zároveÀ na stranu druhou maximálnû funkciona-listick˘m „sekorovsk˘m“ fie‰ením.127

Vûrn˘m Skupov˘m Ïákem byl pozdûji svûtoznám˘ Jifií Trnka(1912–1969). UÏ ve vûku kolem deseti let, kdy se zaãal u Skupy uãit,vytváfiel své první loutky. Loutkami se pak zab˘val pfii studiu naUMPRUM, kam se dostal jako ‰estnáctilet˘ zámeãnick˘ uãeÀ. S „Fe-riálkami“ spolupracoval i po odchodu Skupy jako v˘tvarník a reÏiséra nûkolik jeho loutek je dodnes dochováno ve fondu divadla. Poskonãení studia a zániku „Feriálek“ otevfiel v roce 1936 vlastní lout-kovou scénu Dfievûné divadlo v Rokoku na Václavském námûstív Praze, ta v‰ak po necelém pÛlroce se ãtyfimi pfiipraven˘mi inscena-cemi skonãila. To bylo pro Trnku trpk˘m zklamáním, které ho vlast-nû vzdálilo loutkovému divadlu, nikoliv v‰ak loutkám, neboÈ poválce je prosadil v animovaném filmu. Zasadil se tak v˘raznû o vûhlasãeského loutkového filmu v mezinárodním kontextu. UÏ v sedm-nácti letech se Trnka zúãastnil loutkáfiské v˘stavy v PafiíÏi. Jeho ko-lekce lyrick˘ch loutek, vycházejících z literárních a dramatick˘chmotivÛ, zejména Maeterlinckov˘ch a Shakespearov˘ch, uÏ v sobûnese témûfi v‰echny prvky charakteristické pro budoucí TrnkÛv lout-káfisk˘ v˘voj i rukopis: suverénnû zvládnutou pohybovou technolo-gii, pÛsobivost materiálu a v˘razn˘ zjednodu‰en˘ obliãej, v nûmÏ sezhu‰Èuje absolutní charakter postavy. „V té dobû znal jiÏ Trnka zeSkupova divadla potfieby divadelní optiky a nutnost v˘razného obli-ãeje loutky. TudíÏ do jeho lapidárních rysÛ zhu‰Èuje vnitfiní a vnûj‰ícharakteristiku postavy. Pro jeho loutky je typick˘ v˘raznû fiezan˘nos, nápadné rty a veliké, uhranãivé, neobyãejnû ztrnulé oãi, kterépfiitahují pohled diváka a jsou schopné nejsugestivnûj‰í evokace ci-tu. “128 Trnka posléze pro Skupovo divadlo navrhl fiadu „civilních“loutek, vÏdy s jasnou, ãasto humornou a srozumitelnou stylizací. Prosvou scénu vytvofiil loutky vysoké 70 cm, velmi peãlivû a detailnû pro-pracované, a to k inscenacím Karafiátov˘ch Broučků, Menzelova MíšiKuličky a Andersenova Létajícího kufru. Kromû sloÏit˘ch divadelníchloutek navrhoval Trnka téÏ uÏitkové „panáãky“, inspirované postava-mi ãeského venkova, a trojrozmûrné papírové louteãky. Osobité Trn-kovy loutky, které autor postupem ãasu stále zjednodu‰oval, jsounaplnûny kfiehkou, poetickou a „transcendentální tragickou“ nápl-ní. Patfií k vrcholÛm ãeského loutkáfiství a mûly moÏnost pÛsobit o to‰ífie a sugestivnûji prostfiednictvím animovaného filmu, kterému seTrnka po válce vûnoval v˘hradnû. Roku 1929 navázal spolupráci s brnûnsk˘m loutkov˘m divadlem Ra-dost Valentina ·indlera spisovatel a kreslífi Ondfiej Sekora(1899–1967). Pro tento soubor, kter˘ pÛsobil v Husovû domû, vytvo-fiil grotesknû stylizované loutky stréãka Kfiópala z Bfiochovan s jehorodinkou, jakousi obdobu Pata a Patachona – Hnáta a Patrãku a do-mácího pána Hypolita ·ebánka. Sekorovy loutky jsou robustní, s v˘-raznû vesele stylizovan˘mi tváfiemi.

197 RYTÍŘ A ČERTÍK

Firma Seitz a Hofherr.

Tachov, kol. 1925.

P. Jirsek, Brno.

196 DÁMA A RYTÍŘ

B. Šipich, ca 1920.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 242

Ve tãicát˘ch i ãtyfiicát˘ch letech vytváfiel pozoruhodné maÀáskylevicovû orientovan˘ v‰estrann˘ divadelník Emanuel Famíra(1900–1970). Jeho expresivnû pojaté hlaviãky pfiipomínají spí‰eavantgardní plastiku s nepravidelnou tváfií, pfiesto jsou jako loutkymimofiádnû pÛsobivé.Nové scénografické vize pronikly bûhem 30. let také do vinohradskéUmûlecké v˘chovy. Ze zakladatelÛ moderní ãeské loutkáfiské scéno-grafie zde tvofiil malífi a ilustrátor Franti‰ek Vojáãek (1893–1942). Je-ho tfii zdej‰í v˘pravy lze charakterizovat v˘raznou obrysovouãlenitostí, nov˘mi prostorov˘mi moÏnostmi a vyváÏenou barevností.Jeho loutky s v˘razn˘mi obliãeji jsou vytvofieny s opro‰tûnou kreseb-nou stylizací.129

Pût inscenací ve 30. letech scénograficky pfiipravil pro stejnou scénutaké v‰estrann˘ architektonick˘ v˘tvarník Bohumil Budû‰ínsk˘(1899–1945). „Jeho inscenace se vyznaãovaly jevi‰tnû úãinnou barev-ností, byly opro‰tûny od realistické popisnosti a hlavnû vytváfiely do-stateãn˘ prostor pro rozehrání loutek. “130 Tyto poetické loutky,stylizované témûfi v „trnkovském“ duchu, dokonale vyjadfiovaly vev˘razové zkratce charakter jednotliv˘ch postav. Ve ãtyfiicát˘ch letech tvofiil pro Loutkové divadlo Umûlecké v˘chovyi jiná divadla stylizované poetické loutky také scénograf JaromírZdenûk Vyskoãil (1918-1975). Jeho práce vynikala v˘tvarnou vynalé-zavostí a stylovou ãistotou.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 243

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 244

KAŠPÁREK

199 KRÁL A KRÁLOVNA

B. Suchomel.

Firma Karel Blank,

Ústí nad Orlicí, kol. 1940.

Moravské zemské

muzeum, Brno.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 245

200 KAŠPÁREK

Firma Seitz a Hofherr.

Tachov, kol. 1925.

Moravské zemské

muzeum, Brno.

201 RYTÍŘ A MYSLIVEC

Firma Schowanek.

Jiřetín pod Bukovou, ca 1930.

P. Jirásek, Brno.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 246

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 247

202 DÁMA A SMRTKA

Firma Karel Blank.

Ústí nad Orlicí, kol. 1925.

P. Jirásek, Brno.

203 KLAUNI

J. Jareš, R. Kubíček.

Praha, 1921.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 248

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 249

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 250

204 ZEBRA

A JEZDEC NA MULE

M. Podhajská. Praha, 1920.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

205 DON QUIJOTE

J. Kroha. Praha, 1921.

P. Jirásek, Brno.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 251

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 252

253

3 3 Pfiíznaãné tendence „profesionálního“ loutkáfistvíKoncem 30. let „etapa amatérského loutkáfiství“ vrcholí. PfiitaÏlivostloutky se mohla znovu naplno projevit aÏ po druhé svûtové válce. V˘-voj ãeského pováleãného loutkáfiství je spjat hlavnû s profesionalizacíãesk˘ch loutkov˘ch divadel a pfiirozenû také loutkáfiského v˘tvarnic-tví. O to usiloval pfiedev‰ím Jan Malík, oznaãovan˘ ãasto za „vÛdãíosobnost amatérské etapy“. UÏ ve 30. letech programovû bojoval zazkulturnûní a modernizaci loutkáfiského umûní. Po válce jako piln˘politick˘ organizátor stál za pfiijetím nového divadelního zákona,kter˘ po roce 1948 na stranû jedné dal moÏnost vytvofiení institucio-nálních loutkov˘ch scén, na stranû druhé vedl k zániku Ïivností tra-diãních marionetáfiÛ. V centralistickém duchu pak Malík nejprveusiloval o „normalizaci a typizaci“ sériovû vyrábûn˘ch závûsn˘ch lou-tek, loutkov˘ch dekorací a jevi‰tních konstrukcí pro marionety, kteréby mûly masovû produkovat dílny „kombinátu“ Ústfiedního loutko-vého divadla v Praze (ÚLD, zaloÏeno 1949), jednotnû i pro v‰echnyostatní scény. První profesionální divadla, která zaãala po roce 1949hrát pro vefiejnost jako poboãky ÚLD (v Brnû, Liberci a âesk˘ch Bu-dûjovicích), byla vytvofiena podle této „totalitní direktivy“.131 Vzápûtíse v‰ak Malík pod sovûtsk˘m vlivem po témûfi tfiiceti letech marione-táfiské praxe vzdává. Pfiebírá od moskevského Ústfiedního divadlaloutek Sergeje V. Obrazcova, které hostovalo v Praze na pfielomu let1948–1949, základní model „javajkového“ divadla a pfiizpÛsobuje jejdosavadní marionetové tradici. ÚLD (a s ním i ostatní loutková diva-dla) pak uplatÀují po celá 50. léta ponejvíce spodové loutky. KarelMakonj charakterizoval MalíkÛv v˘znam následovnû: „Pováleãná létajsou zcela ve znamení boje za zrovnoprávnûní loutkového divadlas ostatními divadelními druhy, s pfiípravou profesionalizace ãeskéholoutkového divadelnictví ... Nejdfiíve boj o znûní divadelního

206 RYTÍŘ

L. Sutnar. Praha, 1924.

Uměleckoprůmyslové

museum v Praze

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 253

254

zákona, pozdûji starosti s profesionalizací a nakonec – je‰tû fiadu letpo vlastním vytvofiení ÚLD se sítí dal‰ích divadel – boje o dÛstojnépersonální vybavení loutkov˘ch divadel ... Po rozliãn˘ch peripetiíchkoneãnû síÈ ãeskoslovensk˘ch profesionálních loutkov˘ch divadelvznikla. Pfiedev‰ím neoddiskutovatelnou zásluhou J. Malíka .“131

Loutkové jevi‰tû v 50. letech pfiirozenû podléhá poÏadavku jednodu-chého, popisného, nejlépe realisticky vûrného prostfiedí hry a po-dobné v˘tvarné stylizaci loutek. Takov˘ v˘tvarn˘ názor, vycházejícíz pozic „socialistického realismu“ smûrovaného na dûti, zastupovalagenerace, tvofiená pfiedev‰ím malífii a grafiky. Více neÏ na divadelníexperimentátorství pfiedváleãn˘ch ochotnick˘ch scén navazovala je-jich tvorba spí‰e na oblast volné kresby a malby. Tuto v˘raznû kreseb-nou stylizaci pak pfienesli v prÛbûhu 50. let v˘tvarníci VojtûchCinybulk (1915–1994), Václav Havlík a Richard Lander do scénya loutek praÏského ÚLD. PfievaÏujícím typem loutek se zde na témûficelé desetiletí staly pfiedev‰ím realisticky a srozumitelnû pojaté „ja-vajky“. V 60. letech, v dobû uvolÀování celého kulturního klimatu, se pro-stfiednictvím mladé generace reÏisérÛ a scénografÛ otevírá loutkové-mu divadlu nová cesta, která na jednu stranu zaãíná experiments nej‰ir‰ím bohatstvím loutkové technologie a na druhou pak po-stupnû ru‰í klasick˘ kánon kulisového jevi‰tû ve prospûch úplné svo-body v˘tvarn˘ch moÏností. Od této chvíle lze jen tûÏko vyãleÀovatjednotlivé sloÏky inscenace, neboÈ jsou v‰echny vázány v jedin˘ „syn-tetick˘ tvar“, kdy je v‰e – vãetnû loutky – podfiízeno jednotné reÏijnûv˘tvarné vizi. Otevírající se jevi‰tní prostor postupnû pfiiná‰ímoÏnosti nej‰ir‰í ‰kále loutek, jednoduch˘ch i kombinovan˘ch, od

207 DRAK

Údajně J. Trnka.

Plzeň, přibližně 1930.

Spolkové loutkové divadlo

„V Boudě“, Plzeň.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 254

208 KLAVÍRISTA

J. Trnka. Plzeň, 1932.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 255

256

klasick˘ch fiezan˘ch marionet po loutky z textilu, kovu, papírovéhmoty ãi plastu, od loutek sloÏitû technologicky pojat˘ch aÏ po jed-noduché maskové a totemické loutky.133 Léta 60. byla poznamenánav‰eobecnou fascinací ãern˘m divadlem, které také zãásti podnítilopromûnu ãeského loutkového divadla. Technika ãerného divadla,kterou poprvé v loutkovém divadle pouÏili v˘tvarník Václav Kábrt(1930) a reÏisér Jifií Jaro‰ v ostravské inscenaci Krása nevídaná roku1962, zru‰ila úzk˘ akãní pruh vymezen˘ pro pohyb loutek v kulisovéscénû a umoÏnila loutkám pohyb do ‰ífiky, hloubky i v˘‰ky celého je-vi‰tû. „Václav Kábrt se inspiroval nov˘mi technick˘mi postupy obec-né scénografie ... Do loutkového prostoru pfievedl jiné, v ãinohfiebûÏné postupy – polyekranovou stavbu obrazÛ, prolínání obrazÛ,projekci, nov˘ systém svícení apod ... Novátorské hledání v Ostravûvyvrcholilo pouÏitím masky ... Vznikl typ divadla, které je poslednímkrokem k uvolnûní prostoru loutkové scény z podruãí technologic-k˘ch zafiízení. V první polovinû 60. let se odehrávala na loutkovémjevi‰ti promûna scény, a tím i scénografie, od popisu k fantazii, odplo‰ného obrazu k postupnému prostorovému pÛsobení, od tradiã-ní loutky k nov˘m systémÛm a zpÛsobÛm.“134

Také reÏisér a v˘tvarník Jan Schmid v libereckém loutkovém Naiv-ním divadle pfiinesl v 60. letech fiadu podnûtÛ pro v˘voj nejen lout-káfiské scénografie. Postupnû zde vytvofiil dynamick˘ a syntetick˘scénick˘ prostor pro „divadlo v pohybu“, kter˘ se pozdûji stal zá-kladní poetikou souboru Studio Y, a to cestou uvolÀování tradiãníchdivadelních vztahÛ. Sám Jan Schmid to charakterizoval takto: „Posu-nut˘ smysl divadla znamenal jinou estetiku. V samotné formû bylosdûlení. ·lo o estetiku docela jiné artikulace, jiného ãlenûní a prosto-rového cítûní, o naru‰ení rÛzn˘ch ‚jednot‘ (místa, ãasu), o estetiku‰umÛ, protimluvÛ, dialektick˘ch protikladÛ.“

135 V Naivním divadle

byla pfiedev‰ím znovuobjevena radost ze hry s návratem ke kofienÛmdivadelnosti, archaick˘m typÛm loutek, k rÛznorod˘m pfiírodníma lidov˘m materiálÛm, celkové v˘razové barevnosti a bohatosti. Ten-to typ divadla s rozliãn˘mi typy loutek, se stále pfiítomn˘m vztahemloutky a Ïivého herce ãi masky a herce v divoké a nespoutané hfie sepoprvé objevil v inscenaci Poklad baby Mračenice roku 1963. Ve druhé polovinû 60. let se jevi‰tû loutkového divadla vymaniloz pfievaÏujících technologií (javajková vana a paraván). Nov˘ scénic-k˘ prostor nabízel moÏnost vyuÏití bohaté ‰kály loutek. Od vysocestylizovan˘ch a metaforick˘ch (z nejrÛznûj‰ích materiálÛ) aÏ po té-mûfi tradiãní fiezbované marionety. Pokraãování takové sochafiskéa fiezbáfiské tradice ve V˘chodoãeském loutkovém divadle v HradciKrálové (od 10. sezóny s názvem DRAK, tj. Divadlo Rozmanitostia Komedie) pfiedstavoval od poãátku 60. let fiezbáfi Franti‰ek Vítek(1929). Vítkovy preciznû fiezbované poetické loutky, vycházejícíz obdivu k lidovému umûní a marionetovému divadlu, zformovalyprvní období v˘znamné jevi‰tní tradice zdej‰ího souboru. Pfiíklad

209 BROUČEK

J. Trnka. Praha, 1936.

H. Trnková, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 256

210 PAN EUSTACH

J. Trnka. Praha, 1937.

H. Trnková, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 257

211 ČERT

Údajně B. Kafka.

Červený Kostelec,

kol. roku 1930.

Moravské zemské

muzeum, Brno.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 258

259

212 PÍSAŘ A RADNÍ

F. Vojáček. Praha, 1940.

Národní muzeum, Praha.

Franti‰ka Vítka, kter˘ v sobû spojuje fiemeslnou poctivost nûkdej‰íhofigurálního fiezbáfie s neohraniãenou fantazií volného umûlce, zno-vu nastoluje otázku autorství a pÛvodnosti loutky. Zejména v pová-leãné dobû, kdy se loutka stává jen jednou ze sloÏek ucelenéscénografické vize, ji zpravidla navrhuje divadelní v˘tvarník a reali-zuje v˘tvarn˘ fiemeslník. V˘sledn˘ tvar je pak velmi závisl˘ na jejichkongenialitû. Situaci navíc komplikuje fakt, Ïe zvlá‰tû od 60. let jev moderní loutkáfiské scénografii obecnû pfiípustné cokoli jak z hle-diska rozvrstvení prostoru, tak v kontextu pouÏit˘ch prostfiedkÛ, alei v obraznosti a metafofie. TakÏe není snadné hovofiit z v˘tvarnéhohlediska o ãistotû a jednotû stylu. Loutky navrhované jedin˘m v˘-tvarníkem se mohou diametrálnû rÛznit od jedné inscenace ke dru-hé. Na stranû jedné stojí v˘tvarníci (fiezbáfii, sochafii), ktefií tvofiíloutky do nejmen‰ího detailu sami a jejichÏ umûleck˘ rukopis b˘vájasnû ãiteln ,̆ na stranû druhé scénografové, více závislí na úrovni re-alizace sv˘ch návrhÛ. Koncem 60. let uÏ loutkáfiskou scénografii rozvíjí nová generace v˘-tvarníkÛ, pfiipravená loutkáfiskou katedrou praÏské DAMU. Jsou toÏáci profesora Richarda Landra – Ivan Anto‰, Jifií Bláha (1939), Zde-nûk Bauer (1943), Pavel Kalfus, Petr Matásek, Jifií Pitr (1935), IldaPullmannová (1941, provdaná Pitrová), Viera Popovová (1946), AloisTománek (1942), Jaroslava Îátková a dal‰í. MoÏnost uplatnûní sv˘chobraziv˘ch a v˘znamov˘ch pfiedstav mají pfiedev‰ím v devíti ãesk˘chprofesionálních loutkov˘ch divadlech.136

Také charakter inscenací se polarizuje na inscenace pro dûti rÛznéhovûku a na ambicióznûj‰í projekty, urãené téÏ dospûl˘m. Tomu se sa-mozfiejmû pfiizpÛsobuje i poetika loutek. Od poloviny 70. let se pakstávají místem konfrontace nejrÛznûj‰ích loutkáfisk˘ch v˘tvarn˘chtendencí pravidelné pfiehlídky „Skupova PlzeÀ“ a „Matefiinka“.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 259

260

Léta 70. by bylo moÏno nazvat v jistém slova smyslu „návratem hege-monie v˘tvarníkÛ“. Na poãátku desetiletí se na jevi‰ti objevuje Ïiv˘herec, nejprve jako odhalen˘ vodiã, poté jako partner loutky. Tatoskuteãnost se stala hybn˘m motorem loutkáfiské scénografie pfiinej-men‰ím na dvû následující desetiletí. Loutková scénografie tohotoobdobí hledá syntetické fie‰ení v t˘mové koncepãnû inscenaãní prá-ci, kde hraje v˘tvarné pojetí inscenace mnohdy vedoucí roli. Miro-slav âesal tuto tendenci charakterizuje takto: „Jedním z nejvût‰íchpfiínosÛ soudobého loutkového divadla je nespornû obrazivost, di-vadelní obrazivost, neboÈ text a slovo za touto obrazivostí jen d˘cha-viãnû pokulhávají.“137 V 70. letech je tedy loutkové divadloobohaceno o typ scény s prostorem pro nezakryté herce a s oddûle-n˘m prostorem pro loutky. Tento smûr loutkové scénografie „fie‰íprostor jako celek, v nûmÏ se trvale prolínají dvû roviny: zmen‰ené,pfiesnû limitované prostfiedí pro vystoupení loutek, které je vsazenodo celku prostoru jevi‰tû a vytrvale prozrazuje dal‰í v˘znam tím, Ïev tomto celku existují Ïiví herci. Je nutné k tomu hned dodat jedno:Tato tendence se objevuje v‰ude tam, kde se trvale poãítá s loutkoujako s hlavním prostfiedkem sdûlení.“138 Druhou tendenci pak pfied-stavují v˘pravy, kde místo pro loutku a místo pro herce jsou prosto-rem jednotn˘m. Ten b˘vá fie‰en buì jako scéna–prostor, neboscéna–plastika. „Pro tyto v˘pravy je charakteristická centrální kine-tická plastika, jevi‰tní ‚stroj na v˘znamy‘, tûleso se stál˘m místem, alepohybliv˘mi ãástmi. Hra hercÛ i loutek probíhá pfiedev‰ím okolo nûja na nûm, i kdyÏ mohou nûkdy nejenom loutky, ale i herci hrát pfiirozevfiení tûlesa i uvnitfi. ‚Mírou scény‘ je tu loutka hlavnû tehdy,kdyÏ se celá tato plastika stává jedinou velikou loutkou v uωím slovasmyslu, kdyÏ zobrazuje dramatickou postavu. Tedy nikoliv variabilnídûji‰tû, dramatické prostfiedí, ale bytost.“139

213 KLAUN

J. Vavřík Rýz.

Plzeň, kol. roku 1925.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

214 HLAVY MAŇÁSKŮ

J. Šváb. Praha, 1940.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

215 HLAVY MARIONET

J. Malík. Praha, od 1935.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 260

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 261

216 HLAVY MAŇÁSKŮ

Firma BIBI.

Praha, po roce 1945.

Městské kulturní

středisko, Letovice.

217 DĚDEK A ČERT

R. Lander.

Praha, kol. roku 1950.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 262

263

Základní principy pojetí otevfieného prostoru se pokusili vyfie‰itpfiedev‰ím scénografové Pavel Kalfus a Petr Matásek, ktefií pfiestoÏevnímají scénu s loutkou jako v˘tvarn˘ komplex, vÏdy velmi peãujíi o samotnou loutku. Proto mnohé jejich loutky mají vysokou auto-nomní umûleckou hodnotu. S nimi rozvíjejí scénografii i pojetí lou-tek jak generaãnû star‰í scénografové Václav Kábrt, Franti‰ek Vítek ãiOtakar Schindler (1923–1998), tak Kalfusovi a Matáskovi vrstevníciIvan Anto‰, Zdenûk Bauer, Hana Cigánová (1944), Jaroslav DoleÏal(1948), Jifií a Ilda Pitrovi, Alois Tománek nebo Jaroslava Îátková.A také v˘tvarníci neloutkov˘ch divadel Miroslav Melena, JaroslavMalina ãi Karel Zmrzl˘ (1936) a reÏisérské osobnosti Jifií Jaro‰, Jifií St-fieda, Josef Krofta, Pavel Polák, Karel BroÏek, Karel Makonj, Pavel Va-‰íãek a Markéta Schartová. Poãátkem 80. let se o loutkové scénografii uvaÏuje jako o „scénogra-fii akãní“, kde se je‰tû více prohlubuje jednota v‰ech sloÏek inscena-ce. „Komplexnost práce loutkáfiského scénografa, která v inscenaãnípráci, v koncepci i hotovém tvaru zahrnuje stejnû prostor jako her-ce–loutku i jejího kost˘movaného partnera, je v loutkáfiské scéno-grafii na‰ich dní specifikou nejzávaÏnûj‰í,“ komentuje v polovinû 80.let situaci v loutkáfiské scénografii Sylva Mare‰ová.140 V této dobû jemnoho loutkov˘ch inscenací povaÏováno v jistém slova smyslu za„vrcholná divadelnû–v˘tvarná díla“ a jako taková sklízí loutkáfiskáscénografie vavfiíny i na scénografick˘ch pfiehlídkách (PraÏské quad-riennale, Salon scénografie). V loutkáfiském povûdomí stále více na-rÛstá i dÛleÏitost divadelních ochotnick˘ch pfiehlídek, kde seobjevují pfiedstavení s loutkami – JiráskÛv Hronov a LoutkáfiskáChrudim. Ve v˘tvarném pojetí loutky se doba vyznaãuje dvûma rysy:jedním je vztah ke klasické tradici fiezbované loutky a její parafrázi,druh˘m je princip hravosti, pfiipou‰tûjící vlastnû cokoliv. Ke jmeno-van˘m scénografÛm a tvÛrcÛm loutek pfiistupuje bûhem 80. let dal‰í

218 ČERT S BÁBOU

J. Malík. Praha, 1944.

Muzeum loutkářských

kultur, Chrudim.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 263

264

generace mlad˘ch v˘tvarníkÛ, Irena Mareãková (1956), Jaroslav Mil-fajt (1958), Zdenûk Hajduch (1955), Jan Koneãn˘ (1951), Jakub Krej-ãí (1955), Ivan Nesveda (1959), Karel Vostárek (1951), Karel Kerlick˘(1953) a dal‰í. Koncem 80. let jsou loutkám otevfieny v‰echny techno-logické moÏnosti, od tradiãních marionet pfies maÀásky a javajky aÏpo totemické loutky a manek˘ny, jeÏ se v souvislosti s jiÏ bûÏnou pfií-tomností herce na jevi‰ti dokonce stávají loutkovou technologií nej-progresivnûj‰í a nejproduktivnûj‰í. Léta 90. pak pfiiná‰ejí zcela nové tendence. NarÛstá totiÏ zájem o vyu-Ïívání loutek jako prostfiedku divadelního a filmového jazyka, ale taképoãítaãové animace, nemluvû o technice volného v˘tvarného umûní.Zdá se tedy, Ïe se zenit ãeské loutkáfiské syntetické scénografie uzavíráve prospûch tûchto nov˘ch médií. To také naznaãuje produkce „ka-menn˘ch“ loutkov˘ch divadel, kde sice zaãíná pÛsobit i nejmlad‰í ge-nerace v˘tvarníkÛ, Marek Zákosteleck˘ (1970), Pavel Hubiãka (1966),TomበZmrzl˘ (1966), Michal Hejmovsk˘ (1964), Eva Eliá‰ová a dal‰í,nicménû v obraznosti jejich loutek se uÏ neobjevuje nic zcela nového,spí‰e jsou rozvíjeny objevy a principy ze 70. a 80. let.141

TûÏi‰tû experimentu s loutkami se plynule pfiesouvá do oblasti „ne-závisl˘ch“ ãi „alternativních“ divadelních skupin, které více ãi ménûspojují svou produkci s loutkou (Mehedaha, Divadlo bratfií Forma-nÛ, Studio dell'arte, Buchty a loutky, Continuo a dal‰í). Na tuto Ïán-rovou otevfienost také reaguje katedra loutkáfiství na praÏskéDAMU, která se od roku 1994 mûní v Katedru alternativního a lout-kového divadla. Inspirace loutkami se objevuje do jisté míry i u gene-race mlad˘ch reÏisérÛ neloutkového divadla (Jan Antonín Pitínsk ,̆Petr Lébl) a hlavnû v návaznosti na historii ãeského animovaného fil-mu (Jifií Trnka, Hermína T̆ rlová, Bfietislav Pojar, Ivo Houf) stále vícenarÛstá pojetí a tvorba loutek jako ãistû v˘tvarného a svobodnéhoartefaktu. Ostatnû, takové pojetí loutky existovalo v ãeském umûnínepfietrÏitû. V 60. letech vstupuje do animovaného filmu absolventloutkáfiské katedry DAMU Jan ·vankmajer (1934). Mnohé z jeho ani-movan˘ch filmÛ i jeho volná tvorba ãerpají ze svûta loutek. JehoasambláÏové a koláÏovité loutky z nejrÛznûj‰ích materiálÛ jsou po-kraãováním a rozvíjením surrealistické vize archetypu pfiedmûtné„loutkovosti“. V polovinû 80. let pak byl povaÏován za poãátek novécesty ãeské loutkové kinematografie film Krysař v˘tvarníka JifiíhoBarty (1948). V tomto syrovém snímku se objevují tradiãní a v pod-statû divadelnû chápané loutky i scény, ostfie fiezané v efektním pseu-dogotickém a zároveÀ pseudokubofuturistickém duchu. Jin˘mpfiíkladem pfiístupu k loutce je tvorba v˘tvarníkÛ–fiezbáfiÛ, ktefií roz-víjejí tradici fiezbáfiÛ pro koãovné loutkáfie s úctou k fiemeslu i dílu,jeÏ chápou jako svébytné umûní. UÏ v 60. letech je to Franti‰ek Vítek,pozdûji tfieba Petr Kavan (1949), Jaroslav DoleÏal, Antonín MaloÀnebo tandem Michaela BartoÀová a Antonín Müller. Také mnoh˘mz vystudovan˘ch loutkáfisk˘ch v˘tvarníkÛ scénografické pojetí

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 264

265

loutky nevyhovuje, a proto svou tvorbu roz‰ifiují v dimenzích osobi-té volné tvorby. Napfi. TomበÎiÏka (1963) v multimediální scénogra-fii, Eva Eliá‰ová v témûfi metafyzick˘ch a surrealistick˘ch objektech,Miroslav Trejtnar (1962) v mobilních objektech a sochách, ãi MarieJirásková (1964) v konceptuálních instalacích a performancích. Po-slední skupinu pfiedstavují „nedivadelní“ v˘tvarníci, pro které seloutka stala nosn˘m médiem. Jsou to napfiíklad „multimediálníumûlec“ Milan KníÏák (1940), sochafii Kurt Gebauer (1941), âestmírSu‰ka (1952) nebo Michal Gabriel (1960), jejichÏ díla svou stylizací,pfiípadnû polychromií loutku pfiipomínají. Loutky fascinují také pfií-slu‰níky v˘tvarné skupiny Tvrdohlaví – Petra Nikla a Franti‰ka Skálu.Zatímco NiklÛv v˘tvarn˘ svût je pln˘ zvlá‰tních pfiedmûtÛ, hraãeka loutek oÏívajících coby podivné bytosti v mytické krajinû snu a dût-ství, Skála vytváfií z nejrÛznûj‰ích materiálÛ pitoreskní svût postsur-realistick˘ch loutkovit˘ch a samorostov˘ch novotvarÛ.

219 HLAVY MAŇÁSKŮ

E. Famíra. Praha, 1938.

M. Knížák, Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 265

220 ČERT A DLOUHÝ

221 ŠIROKÝ

J. Malík. Praha, od 1935.

Moravské zemské

muzeum, Brno.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 266

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 267

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 268

222,223

TULÁK A BÁSNÍK

B. Buděšínský.

Praha, 1932.

Národní muzeum,

Praha.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 269

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 270

224 KRÁL

225 ŽABÁK

R. Říha.

Červený Kostelec,

od roku 1943.

Městské kulturní

středisko, Letovice.

loutky206-271 9.7.2008 16:04 Stránka 271