MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ · Gender a městský rozvoj V teorii urbanismu je používán pojem...

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Fakulta sociálních studií

Katedra sociologie

Diplomová práce

Genderové rozpočtování: Cesta k rovnosti?

Analýza rozpočtu města Brna

Vypracovala: Bc. Petra Havlíková

Vedoucí práce: doc. PhDr. Kateřina Nedbálková, Ph.D.

Brno 2012

2

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem použila pouze

prameny, které jsou uvedeny v seznamu literatury.

V Brně, květen 2012

…………………………………..………….

3

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych ráda poděkovala nejdříve doc. PhDr. Kateřině Nedbálkové, Ph.D. za

vstřícné a laskavé vedení práce. Děkuji rovněž nadaci Open Society Fund za nasměrování

k tématu práce, dále Mgr. Kristýně Pešákové za veškerou laskavou pracovní zkušenost, kterou

díky ní mám. Děkuji rovněž vyučujícím a studujícím, se kterými jsem se během svého studia

setkala za to, že byli/y a jsou podnětní a inspirativní. Jeden z největších díků však patří mým

rodičům, Marii a Miroslavovi Havlíkovým, bez jejich pomoci by nic nebylo (tak přece jsem

poděkovala!). A v neposlední řadě děkuji Mgr. Radku Matuškovi, bez jehož pomoci by taky

nic nebylo.

4

Obsah

1. Úvod .................................................................................................................................................... 5

2. Genderovanost veřejného prostoru ................................................................................................. 7

2.1. Gender a městský rozvoj .............................................................................................................. 9

2.2. Význam veřejného prostoru pro společnost ................................................................................. 9

3. Státní struktury ve vztahu k genderu ............................................................................................ 11

3.1. Ekonomická genderová nerovnost, její vznik a důsledky .......................................................... 13

3.2. Rozpočty jako nástroj veřejné politiky ....................................................................................... 14

4. Genderové rozpočtování a další klíčové koncepty ........................................................................ 17

4.1. Aktéři genderového rozpočtování .............................................................................................. 22

4.2. Diskuze nad konceptem genderového rozpočtování .................................................................. 25

4.2.1. Výhody genderového rozpočtování ..................................................................................... 25

4.2.2. Rizika genderového rozpočtování ....................................................................................... 26

4. 3. Příklad dobré praxe: Vídeň – městská část Meidling ................................................................ 28

5. Genderové rozpočtování – praktická implementace .................................................................... 30

5.1. Tři stádia genderového rozpočtu ................................................................................................ 30

5.2. Nástroje genderového rozpočtování ........................................................................................... 33

6. Výzkumný záměr ............................................................................................................................. 36

7. Analýza rozpočtu a strategických dokumentů města Brna pro rok 2011 .................................. 38

7.1. Brno a jeho sociodemografické statistiky ................................................................................... 38

7.2. Analýza strategických dokumentů města Brna .......................................................................... 38

7.2.1. Analýza dokumentu Strategie pro Brno .............................................................................. 38

7.2.2. Programové prohlášení Rady města Brna ........................................................................... 43

7.3. Analýza vybraných rozpočtových kapitol .................................................................................. 44

7.3.1. Podpora kultury ................................................................................................................... 44

7.3.2. Rekreační a vrcholový sport ................................................................................................ 50

7.3.3. Veřejný prostor a bezpečí .................................................................................................... 57

7.4. Shrnutí ........................................................................................................................................ 60

8. Závěr ................................................................................................................................................. 63

9. Literatura: ........................................................................................................................................ 64

9.1. Dokumenty města Brna .............................................................................................................. 69

Jmenný rejstřík.................................................................................................................................... 72

Anotace ................................................................................................................................................. 74

Abstract ................................................................................................................................................ 75

5

1. Úvod

Česká republika se v oblasti rovnosti žen a mužů zavázala v Dohodě OSN o odstranění všech

forem diskriminace žen (CEDAW1) k prosazování rovnosti žen a mužů, jejich rovných práv

a příležitostí. Stejně tak je tato oblast občanských práv silně podporována Evropskou unií.

Jednou z možností, jak podpořit rovnost žen a mužů, je metoda genderového rozpočtování –

gender budgetingu. A rovněž podle souhrnné zprávy o plnění „Priorit a postupů vlády při

prosazování rovnosti žen a mužů“, kterou vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce

2006, přináší genderové rozpočtování „z hlediska rovnosti žen a mužů…pozitiva pro celou

společnost.“2

První část práce si klade za cíl popsat koncept gendeového rozpočtování v kontextu

genderových teorií státu, ekonomie a městské správy a prostoru. Bude se kritikcky věnovat

konceptu genderového rozpočtování a jeho možnosti přinést reálnou změnu v rozdělování

financí mužům a ženám.

Genderové rozpočtování chce být metodou, jak vytvářet rozpočty, které přinášejí

vyrovnanější financování jednotlivých skupin obyvatelstva, v tomto případě mužů a žen.

Prvním krokem genderového rozpočtování je analýza rozpočtu z hlediska jeho dopadu na

muže a ženy. Tato analýza má za cíl odhalit aktuální stav v oblasti genderové rovnosti mužů

a žen a může pomoci stanovit priority a cíle genderově vyrovnaných rozpočtů. V České

republice jsou takové analýzy prozatím spíše výjmečné. Jednu z největších analýz provedlo

Forum 50 %, které z genderového hlediska zkoumalo rozpočty sedmi obcí a jedné pražské

městské části (Adamusová a kol. 2009) V rámci fondu Evropského fondu regionálního

rozvoje byl rovněž realizován projekt genderového rozpočtování na komunální úrovni3, na

kterém spolupracovaly české a rakouské obce.

Směřování každého města je zakotveno v jeho městských koncepčních dokumentech, které

mají zpravidla platnost několik let dopředu. Na základě těchto koncepčních dokumentů jsou

stanoveny priotity města a od nich se odvíjí reálné sestavování rozpočtu, udělování dotací

a další finanční operace města. Praktická část práce se zaměří právě na analýzu strategických

dokumentů Brna a jejich akcentaci tématu genderu. Analýza rozkryje, které skupiny

1 Dostupná z: <http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/text/econvention.htm>

2 Souhrnná zpráva o plnění „Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti žen a mužů“. 2006. [online]

[cit. 13. 12. 2011] Dostupné z: <http://www.mpsv.cz/files/clanky/4463/zprava_2006.pdf> 3 Více informací na: <http://www.genderfokus.cz>

6

obyvatel/lek města Brna jsou v současnosti podporovány a komu je na tomto základě

poskytována finanční podpora, kdo dostává dotace, jaké projekty jsou upřednostňovány.

7

2. Genderovanost veřejného prostoru

Gender jako vztahová kategorie souvisí s prostorem a mocí, genderové vztahy ovlivňují naše

okolí a zároveň ovlivňují jeho strukturu. Prostorová různorodost tak pomáhá utvářet různé

genderové identity (Short 1996). „Genderové prostory“ jsou termínem pro mezioborovou

oblast studia, která zkoumá, jak genderové rozdíly prakticky a symbolicky utváří prostor.

Genderované prostory jsou oblastí zájmu pro antropologii, městskou historii, sociologii a další

obory. Existuje množství prostorů, které jsou formálně nebo nefoprmálně oddělované podle

pohlaví – vojenské základny, sportovní kluby, toalety, šatny apod.

V 80. letech vznikl koncept nesexistického města. Kritika městských forem a vize

budoucnosti byly zásadní částí feministického výzkumu. V návrhu nesexistického města se

americká urbanistka Dolores Hayden pokouší zjistit, jakým způsobem prostorová

charakteristika města přispívá k diskriminaci na základě pohlaví. Obzvlášť problematickým

prvkem se Hayden jeví organizace obytných prostor, která byla ovlivněna genderovou

ideologií, ve které muž pracuje a žena zůstává v domácnosti. Pracovní a obytné prostory jsou

organizovány specificky. Pracovní se nachází více ve středu měst, obytné na jeho okrajích,

což ovlivňuje mobilitu žen a mužů ve městě. Prostředí ale přináší ženám i další výzvy, často

se musí pohybovat mezi prací a domovem, vyzvedávat děti ze školy, zařizovat nákupy

a podobně. Jelikož se tyto místa ve městech nachází většinou daleko od sebe, je pro ženy,

které většinou neřídí auto, obtížné tyto dráhy propojit. V nesexistickém městě se Hayden

snaží odstranit omezení, kterými ženy trpí – mají daleko do práce, daleko do obchodu, daleko

do školky apod. (Hayden in Caves 2005)

Mezi významná genderově specifická témata veřejných prostorů pro ženy patří bezpečnost

a doprava. Ženy vnímají veřejné prostory jako více nebezpečné než muži a obecně se uvádí,

že jsou více ohroženy kriminalitou (Yavuz, Welch 2010, Short 1996). Ženy se ve veřejných

prostorech cítí více omezeny než muži. Příčiny většího strachu žen na veřejnosti jsou

interpretovány různě. Soudí se, že ženy vidí možnost zločinu častěji než muži, protože mohou

být častěji oběťmi. Ženy jsou také citlivější k možnosti sexuálního napadení, mají pocit větší

zranitelnosti. Ovšem muži možná nemají menší strach než ženy, ale méně vyjadřují své

emoce, zatímco ženy jsou k emočním projevům povzbuzovány. (Yavuz, Welch 2010)

Roli v rozdělení hraje rovněž denní (noční) doba. Zatímco přes den jsou některá místa brána

bezpečně a jiná nebezpečně, v noci jsou takřka veškeré veřejné prostory konceptualizovány

8

jako nebezpečné (Burgess 2008). Některá veřejná místa tak jsou pro určité skupiny obyvatel

(ať už rozdělené podle genderu či podle sociální třídy) uzavřená (Short 1996). V bohatších

čtvrtích se nevyskytují příslušníci/ce nižších tříd, naopak v chudších čtvrtích mají na ulicích

často strach jak lidé z jiných čtvrtí, tak místní obyvatelé a hlavně obyvatelky. To rovněž

souvisí s přesvědčením, že sociálně vyloučení a příslušníci/ce menšin jsou více vystaveni

zločinu. (Yavuz, Welch 2010)

Proti genderovanému strachu ve veřejných prostorech existují bezpečnostní opatření, která

zmenšují strach. Mezi hlavní patří dostatečné osvětlení4, zalidnění míst a střetávání různých

sociálních skupin v nich, větší kontrola, přítomnost většího množství lidí strážících veřejný

pořádek (to ale může vést k efektu „velkého bratra“ a kontrole ze strany institucí).

Short (1996) ve své knize uvádí důležité podmínky pro vytvoření veřejného prostoru citlivého

ke kategorii genderu. Jednou z těchto podmínek je i možnost umožnění svobodného pohybu

ženám. A to se týká zejména pěšího pohybu žen, jelikož ženy využívají auta méně často než

muži (Creed 1994). Prosazování pěšího pohybu tak přispívá k větší genderové rovnosti ve

veřejném prostoru.

Creed ve své knize Women and Planning (1994) identifikuje problémy, které mohou mít ženy

se strukturou měst vytvářenou muži. Jako dva hlavní problémy vidí rozrůstání měst do šířky

a členění prostorů v městských sídlech. Rozdělení mezi prací a domovem je v moderní

společnosti takové, že se předpokládá, že práce neprobíhá doma. To může být překážkou

(nejenom) pro ženy, které jsou odkázány na veřejnou dopravu a její dostupnost, případně další

aktivity jako je dovedení dětí do školy apod. Creed to dokládá statistikou o používání

automobilů ve Velké Británii, kde 75 % cest autem vykonávají muži, naopak 75 % všech

svých cest ženy vykonávají jinak než autem. (Creed 1994: 42)

Ženy kromě pěší dopravy často využívají i městskou hromadnou dopravu. Z hlediska

struktury města je cestování pro většinu žen nutností, jelikož obytné, nákupní a pracovní zóny

města jsou často rozděleny. Pokud není hromadná doprava ve městě dobře strukturována pro

potřeby žen, uzavírá často ženy v domácnostech (Frankson 2009). Dobrá dopravní dostupnost

má podle Frankson i mnoho ekonomických výhod, zejména rozšiřuje možnosti zaměstnání

4 Například v rámci politiky gender mainstreamingu ve Vídni je více osvětlováno přes 200 vídeňských parků.

Dostupné z: http://www.wien.gv.at/english/administration/gendermainstreaming/lighting.html. [cit. 19. 4. 2012]

http://www.wien.gv.at/english/administration/gendermainstreaming/lighting.html

9

pro ženy, ať už se jedná o možnost do práce dojet hromadnou dopravou či o možnost využít

městskou dopravu k zavezení dětí do školky či školy.

2.1. Gender a městský rozvoj

V teorii urbanismu je používán pojem genderového plánování. Je to druh plánování, které se

snaží brát ohled na to, jak ženy a muži město používají. Představa, že technické aspekty

plánování nemají žádnou souvislost s genderem, byla dlouho rošířená a vycházela z logiky, že

pokud v rámci plánování nebude aspekt genderu zřetelný, budou plány sloužit všem, nebudou

diskriminační (neschopnost vidět genderové struktury ve společnsti se nazývá genderovou

slepotou – viz níže). Dlouho se rovněž tradovalo, že když se někdo zabývá technickými

aspekty urbanismu a architektury, nemusí být o genderových otázkách obeznámen. Opak se

ale ukázal pravdou; pro včlenění gender mainstreamingu do každodenních záležitostí, je nutná

implementace genderového hlediska do všech rovin plánování a rozhodování. Dobré

plánování s ohledem na gender přináší do mnoha odvětví nečekané výhody – například se

jedná o možnost žen dojíždět za prací po vybudování potřebné infrastrukry apod.

Architektonický pohled může být genderově neutrální, ale ne genderově slepý. (Frankson

2009)

Feministické smýšlení o urbanismu a veřejných prostorách se brzy rozšířilo do více

názorových proudů – pro některé skupiny bylo například důležité rozšiřovat prostory pro

hraní dětí, které považovaly za další z marginalizovaných skupin, jiné to považovaly za další

tlak na udržení žen ve sféře domácnosti a esencialistické přisouzení péče o děti ženám. (Creed

1994)

2.2. Význam veřejného prostoru pro společnost

Veřejné prostory kromě toho, že slouží jako prostory, kterými se můžeme přepravovat

z jednoho místa na druhé, jsou také prostranstvími, kde se setkáme s dalšími lidmi. Sociolog

Jan Oösterman k tomu podotýká, že náměstí by měla být obývacím pokojem obyvatelů města

– měla by to být místa, kde se chceme setkávat s ostatními, odpočívat a cítit se v nich dobře.

(Oösterman In: Lofland 1998: 234)

10

Veřejná prostranství slouží také jako místa pro sociální inkluzi, rozvíjení tolerance a setkávání

různorodých skupin obyvatelstva. V těchto ohledech je nutné, aby bylo veřejné prostranství

přístupné všem a všichni ho určitým způsobem využívali. Další omezení způsobuje například

bariérovost prostoru či jeho přístupnost veřejnou městskou dopravou pro lidi s nízkým

příjmem. (Carmona a kol. 2003)

Další důležitou funkcí veřejných prostorů je jejich využití k projevení politických

a občanských názorů. Ulice a náměstí často slouží k projevení politického nesouhlasu,

vyjádření nespokojenosti nebo vyvolání diskuze nad problémem. Jsou to právě demonstrace,

protesty, průvody a různé slavnosti, které se odehrávají ve veřejně přístupných ulicích a tak se

ulice stávají důležitým prostředkem pro spoluutváření demokracie. V minulosti se často ulice

stávaly bitevním polem mezi státem a lidmi, kteří se snažili zavést nové pořádky (Hubbard

2005). Habermas používal pojem veřejná sféra ve vztahu k speciálnímu abstraktnímu

prostoru. Veřejná sféra není podle něj fyzické místo, ale spíše imaginární prostor, kde se

diskutuje o veřejném zájmu. (Orum 2003).

Podle Lofland má zastavěné prostředí vliv na lidské interakce a to konkrétně v několika

rovinách. Má vliv na kvalitu a četnost interakcí, což záleží na tom, jestli se mají lidé možnost

se ve veřejném prostoru potkat, s kým a na jak dlouhou dobu. Pokud se na nějakém veřejném

místě člověk zdrží delší dobu, je větší pravděpodobnost, že bude v interakci s někým cizím.

To může pomoci v komunikaci různých sociálních skupin, které se v jiných privátních

prostorech nemají šanci se setkat. Prostor rovněž ovlivňuje obsah komunikace (Lofland

1998).

11

3. Státní struktury ve vztahu k genderu

Ve veřejném diskurzu přetrvává představa, že stát do genderových vztahů příliš nezasahuje,

že nemůže ovlivnit soukromé životy lidí na individuální úrovni. Stát ale ovlivňuje genderové

vztahy stejně jako jiné struktury. Teorie zabývající se tím, jak stát ovlivňuje genderové

struktury, se začaly rozvíjet v osmdesátých letech dvacátého století a jednou ze základních

tezí těchto teorií je vědomí, že státní politika často odráží patriarchální normy (Connel 2002).

Přesto stát může sloužit jako prostor pro narušení těchto norem. Postoj feminismu

a genderových studií k vlivu státu je v sociálních vědách ambivalentní. Některé skupiny

chápou stát jako udržovatele a reprodukovatele genderových struktur. Jiné jej vnímají jako

činitele změny. Tato ambivalence v pohledu na stát ale zapomíná na to, že stát není abstraktní

strukturou, ale je spíše komplexem konkrétních institucí, jejichž praktiky mohou mít na

genderovou strukturu společnosti různé dopady. Proto je důležité vnímat stát jako komplexní

instituci, která jednak může potvrzovat patriarchální normy, tak dávat moc různým

znevýhodněným skupinám (Mistra, King 2005).

Connell definuje několik základních bodů vztahu patriarchálního státu a genderu:

Stát je jádro mocenské struktury vztahů genderu. Tradiční teorie státu o genderu vůbec

nemluví, tím činí ženy neviditelnými a bez moci.

Stát má vnitřní genderový režim, existuje silná genderová dělba práce ve státě – muži

jsou soustředěni do oblastí, jako je armáda, politika, finance apod. a ženy jsou

v oblastech jako vzdělání, zdravotnictví či sociální práce. Zájmy žen mají tendenci být

reprezentovány minoritně.

Stát má moc vytvářet přístupy, jak se genderovými tématy zabývat.

Státní aktivita nejenom reguluje genderové vztahy, ale zároveň je pomáhat vytvářet

a udržovat. Kategorie manžela a manželky jsou například utvářeny činností státu skrze

mechanismy zákonů a daní.

Stát je klíčovým aktérem genderové politiky. Vzestup liberálního státu byl cílem

historické změny v podobě genderové politiky, která se poprvé stala masovou v

19. století – ženy se poprvé dožadovaly podílu na moci.

(Connell 2002, 97-98)

Connell dále říká, že je potřeba uznat komplexnost genderových vztahů ke státu. Zdánlivě

neutrální politiky mají vliv na gender. Například systém důchodů může přinášet lepší

12

zaopatření pro lidi, kteří měli stálé zaměstnání – což jsou statisticky významněji muži, než

těm, kteří dělali hodně domácí a reprodukční práce – tedy ženám. Veškeré státní politiky mají

odlišný dopad na ženy a muže, ale zároveň jsou konstruovány jako neutrální, což dokazuje

například i nedostatek statistik dělených podle dopadu na různá pohlaví. To je následně

prezentováno jako doklad genderové neutrality politik. To, že se konkrétní politika nesnaží

nikoho zvýhodnit nebo diskriminovat a úředníci/ce se brání tím, že kategorie občana je

genderově neutrální neznamená, že je nediskriminační, pouze, že jsou její dikriminační

dopady zakryty. Na druhé straně je zřejmé, že pohlaví občanů je pro stát důležitou kategorií

(například je zásadně uváděn ve všech úředních dokumentech jako je rodný list, občanský

průkaz apod.). Tyto údaje ovšem většinou nejsou propojeny v dalšími statistikami, takže stát

přesně ví, kolik žen a mužů žije na jeho území, ale dohledat počet mužů a žen obývajících

obecní byty je už problém.

Chápání genderového obsahu státní politiky se ve značné míře odvozuje od chápání genderu

jako sociálního konstruktu a struktury. Většina vědeckých prací o politických důsledcích se

soustředí na to, jak jsou ženy ovlivněny státní politikou. (Mistra, King 2005) Ženy jsou zde

chápány jako speciální kategorie, jejíž práva musí být hájena. V případě, že se práv domáhají

muži, v naprosté většině případů je to na základě jiného kritéria než je gender – například jde

o práva homosexuálů, dělníků apod.

Mistra a King (2005) identifikují pět hlavních oblastí dopadu politiky státu na genderovou

strukturu:

Politické zdroje a instituce – politické strany u moci, zájmové skupiny, sociální hnutí.

Síla zájmových skupina sociálních hnutí.

Ideologie, které převažují u těch, kteří vytváří politiku a dalšími hráči.

Stupeň státní autonomie a kapacita utvářet a vynutit si nějakou politiku.

Kulturní, právní, sociální a ekonomické tradice.

Ve většině politických systémů jsou přitom ženy podreprezentovány - v průměru ženy tvoří

kolem 14 % lidí v parlamentu, stejně špatně jsou zastoupeny v nadnárodních organizacích

a málokdy tvoří více než 5 % rozhodující vyšších úřednic, vedení odborů apod. (Mistra, King

2005). To mohou významně ovlvinit zájmové skupiny a sociální hnutí, které mají vliv na

státní politiku. Jsou rozdíly v organizaci a přístupu ženských hnutí, záleží například na

přístupnosti státních institucí. I když se ženská hnutí podílejí na rozhodování, není to tak, že

13

by pak byly všechny ženy reprezentovány stejně. Je třeba nepojímat ženy jako jednotnou

sociální skupinu, ale spíše sociální sérii, které zohledňuje rozdíly mezi ženami samotnými.

3.1. Ekonomická genderová nerovnost, její vznik a důsledky

Feministická ekonomie jako oblast vědeckého smýšlení se etablovala až v 90. letech

dvacátého století (Michalits 2010), ale debaty o ekonomické (ne)závislosti žen sahají až do

počátků feministického hnutí, které se kromě volebního práva rovněž opíralo o možnost žen

svobodně nakládat s financemi. Feministická ekonomie vychází z teorií lidského a sociálního

rozvoje, které do ekonomie přinesly koncepce Amartya Senu.

Ekonomie jako společenská struktura reprodukuje genderové vztahy.

Ekonomie, rozpočty ani trh nejsou nezávislými mechanismy, ale přímo ovlivňují

gender.

Rozpočty jsou strukturou v rámci které je vytvářena a praktikována moc.

Michalits v tomto kontextu chápe gender jako „sociální strukturu ukotvenou v politicko-

ekonomickém strukturním kontextu.“ (Michalits 2010: 13) Ekonomické smýšlení o genderu je

většnou zaměřeno na specifickou ženskou úlohu v ekonomických strukturách jako jsou

koncepce neplacené/domácí či reprodukční práce. Málokdy je ale analyzována ženská

absence v současných ekonomických procesech, jako je například rozpočet a jeho

prostřednictvím dopad politik na muže a ženy.

Michalits hovoří o tom, že ženy mají omezený přístup k ekonomickému kapitálu a majetek je

na světě rozdělen nerovnoměrně mezi muže a ženy. Podobně i práce a podíly placené

a neplacené práce jsou nerovnoměrně rozděleny mezi muže a ženy, kdy ženy vykonávají větší

množství neplacené práce. „Interpretaci práce a její přisuzování dodnes určuje s takovými

postoji spojené oddělování aktivit zprostředkovaných trhem, placených, společensky

uznávaných jako je práce a spojených s mužkostí na jedné straně, a aktivit, které nejsou

zprostředkované trhem, jsou „soukromé“, neplacené, společensky sotva uznávané jako práce

a spojené s ženskostí na druhé straně.“ (Michalits 2010: 14) Michalits dále mluví o nerovnosti

v daňovém zatížení, zejména v otázce přímých daní, které zatěžují více chudé a ženy jako ty,

které obstarávají pro domácnost drobné nákupy, tedy nejvíce se jich dotýká zvýšení přímých

daní. Z hlediska genderové rovnosti je tedy velmi problematické získávání veřejných zdrojů

14

ze spotřebních daní. Jelikož mají ženy nižší příjmy a spadá na ně starost o drobné domácí

nákupy5 a rovněž ve většině případů starost o děti po rozvodu, je zřejmé, že přímé daně vyšší

měrou zatěžují právě ženy.

Základními mechanismy politického a ekonomického (re)produkování genderové nerovnosti

jsou zejména mechanismy přidělování kapitálu, který je společensky oddělen od práce a je to

tedy jeden z mechanismů genderové segregace a práce, kdy je reprodukční a neplacená práce

je většinou přidělovaná ženám. Přidělování příjmů je důležité nejenom z hlediska nerovného

odměňování žen za placenou práci, ale i z dalších důsledků tohoto jevu, kterými jsou

přidělování neplacené práce a pečovatelství do rukou žen jako těch, které méně vydělávají a

jejich příjem tedy méně chybí (například v případě péče o dítě apod.). Podobně výdělečné

činnosti nejsou otázkou čistě osobní odpovědnosti, protože je trh práce genderově

hierarchizovaný a pozice žen je v rámci něj definovaná jako nižší, s většími sociálními riziky

a menšími pravomocemi.

Tyto vztahy a faktory mají vliv na individuální svobodu, fungují jako hlavní nástroj pro

přiřazení sociálního statusu ženám a tím je ukotvují ve sféře neplacené práce a pečovatelské

ekonomiky. To má vliv na takové faktory jako sociální zabezpečení pro ženy, které je přímo

navázáno na výdělečnou činnost. Pokud ženy méně pracují a méně vydělávají, mají menší

množství sociálních jistot (například ženy v domácnosti v pozdějším věku nepobírají důchod

apod.) a to vede rovněž k feminizaci chudoby. (Michalits 2010)

3.2. Rozpočty jako nástroj veřejné politiky

Ekonomická nerovnost mezi muži a ženami je reprodukovaná nejenom skrze koncepty

placené a neplacené práce. Ale na tuto práci a s ní spojenou eknomickou (ne)závislost jsou

napojeny i státní instituce a politiky. Například na placenou práci je napojen systém

sociálního zabezpečení, důchody a sociální dávky. Podobně na systém daní (přímých i

nepřímých) jsou navázány jednotlivé rozpočty, jejichž přijmovou složku z velké části daně

tvoří.

5 Podle zjištění Českého statistického úřadu se v České republice stará o drobné každodenní nákupy 63,8 % žen.

Více: <http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/1e01747a199f30f4c1256bd50038ab23/ca93d989aea6bdd3c12579cf0020ab36/$FILE/silc033012_analyza.pdf> [cit. 23. 4. 2012]

15

Rozpočet je finanční plán, který shrnuje plánované příjmy a výdaje určitého subjektu za určité

období a to obvykle za jeden rok a je vždy vyjádřen v penězích. Ve veřejném sektoru

představuje rozpočet jeden ze základních nástrojů hospodářské politiky, pomocí kterého je

možné spravovat veřejné finance a to transparentní formou. Tato trasparentnost ale podléhá

významným omezením zejména u větších rozpočtů. Rozpočty nejsou (z povahy věci ani plně

být nemohu) rozpracovány do detailů a mnohdy není zřejmé, k čemu jednotlivé výdaje slouží

či zda je určitá rozpočtová položka financována jen z jedné rozpočtové kapitoly, jen jednoho

rozpočtu apod.

Rozpočet je nástrojem, který samosprávním celkům pomáhá prosazovat prioritní cíle jejich

politik. Na tomto základě můžeme rozpočet definovat jako „významný ekonomický nástroj

veřejné politiky na kterékoliv vládní úrovni, který se primárně sestavuje na úrovni centrální

vlády za účelem plnění cílů reprezentantů státu, tedy státní správy v oblasti řešení

celospolečenských problémů a vytyčených úloh, jako i na úrovni územní samosprávy.“

(Neubaerová 2010: 54)

V současnosti jsou v ekonomicky vyspělých státech rozpočty vytvářeny s ohledem na jejich

ekonomický efekt. Ekonomické řízení rozpočtů je složitý proces, který v sobě zahrnuje

mnoho částí. Jednou z nejpodstatnějších částí je právě rozpočtování. Jde o informační systém,

který má za cíl zvládnout celý průběh rozpočtového procesu. Teorie rozpočtování říká, že

tento systém umožňuje předvídat podmínky a očekávaný výsledek hospodaření a předvídat

a analyzovat vlivy, které ho ovlivňují.6

Veřejnou politiku můžeme definovat jako soubor vzájemně provázaných rozhodnutí, přijatých

politickým aktérem nebo skupinami aktérů při výběru cílů a cest jejich dosažení v rámci dané

situace a realizačních možností. (Jenkins 1978) Veřejná politika je odrazem aktuálního

společenského dění v dané společnosti a obsahuje návrhy řešení současných politických,

sociálních a ekonomických problémů. Jedním z hlavních nástrojů řešení těchto problémů je

fiskální politika, tedy právě politika, jejímž hlavním nástrojem je rozpočet. Genderově citlivé

rozpočtování je možné vytvořit na všech úrovních vládnutí a rozpočtů – místní, krajské,

národní a dalších (Neubaerová 2011: 59), ale na každé úrovni je místní vláda zodpovědná za

6 Více o způsobech rozpočtování v PROVAZNÍKOVÁ, R. 2007. Financování měst, obcí a regionů. Praha: GRADA

Publishing, a.s., str. 55-58.

16

jiné kompetence.7 Stejně tak je možné genderově citlivé rozpočtování aplikovat na každou

fázi rozpočtového procesu, ty základní jsou čtyři – příprava rozpočtu, schválení rozpočtu,

plnění rozpočtu a kontrola rozpočtového hospodaření. „Rozpočtový proces je souborem

rozhodnutí různých subjektů, jehož výsledkem je konkrétní rozpočet, který obsahuje cíle

a aspirace daného subjektu, vyjádřené prostřednictvím jeho příjmů a výdajů.“ (Sedmihradská,

Žehrová, Roubinková 2007).

7 Například v České republice za základní školy rozpočtově odpovídají městská/místní zastupitelstva, ovšem za

střední školy jsou odpovědná krajská zastupitelstva, za vysoké školy stát. Problém genderově citlivého hospodaření ve školství je tak jen velmi obtížně řešitelný pouze na jedné úrovni rozpočtů.

17

4. Genderové rozpočtování a další klíčové koncepty

Expertní skupina Rady Evropy definovala genderové rozpočtování následujícím způsobem:

„Genderové rozpočtování je uplatnění gender mainstreamingu v rozpočtovém procesu. Myslí

se tím zhodnocení rozpočtů z hlediska genderu, při němž se na všech stupních rozhodovacího

procesu bere ohled na otázku pohlaví s cílem prosazování rovnosti žen a mužů.“ (Foltysová,

Pavlík, Simerská 2004: 6) Obecně se tedy jedná o sestavování rozpočtů na různých úrovních

(nejčastěji státní správy) s ohledem na rovnost mužů a žen.

Genderové rozpočtování by nemělo brát ohled pouze na kritérium pohlaví, protože tento

pohled je silně omezený a reprodukuje jiné nerovnosti. A rovněž posiluje binarní kategorizaci

genderu. Ačkoli to není primárním cílem, genderové rozpočtování neopomíjí ani další

charakteristiky, které mohou mít vliv na nerovnoměrné rozdělování finančních prostředků,

jako je rasa, etnicita, věk, třída, sexuální orientace a další. Genderové rozpočtování se nesnaží

o vytváření oddělených rozpočtů pro muže a ženy8, ale o dosažení rovného podílu výdajů

zaměřených na různé genderové skupiny (Foltysová, Pavlík, Simerská 2004).

Pod konceptem genderového rozpočtování se ale také může skrývat množství různých

prostředků a cílů. Pojem zahrnuje škálu prostředků od analýzy rozpočtů z hlediska genderu po

zavádění genderově citlivých rozpočtů do praxe.

Cíle generového rozpočtování mohou reagovat na konkrétní politický a společenský kontext

dané země a její institucionální uspořádání, přesto můžeme podle Sharp (2003) určit tři

základní cíle genderového rozpočtování.

Zvýšit povědomí všech zúčastněných stran o genderové problematice a zakotvit tyto

principy v konkrétních rozpočtech a politikách.

Přimět vlády, aby převzaly odpovědnost za své závazky na poli rovnosti žen a mužů,

především mezinárodní úmluvy a tyto závazky promítnout do státních rozpočtů.

Změnit rozpočty a politiky tak, aby podporovaly rovnost žen a mužů.

(Sharp 2003: 9)

8 I když se v souvislosti s genderovým rozpočtováním někdy mluví o ženských rozpočtech, tento pojem však

neznamená vytvoření speciálních rozpočtů pro ženy, ale zdůraznění, že jsou to právě ženy, které bývají znevýhodňovány.

18

Rozpočty jsou obecně odrazem těch rozhodnutí, které musí vláda činit a rovněž rozpočtových

cílů vlády. V rámci genderových rozpočtů se jedná o prioritu rovnosti žen a mužů. Existují tři

ústřední ekonomické funkce rozpočtů, z nichž se dají vyvodit následující rozpočtové priority:

1. Rozvržení zdrojů – vztahuje se k poskytování veřejných služeb a zboží

produkovaných státem.

2. Rozdělení příjmu a majetku – snaha rozpočtové politiky napravit nerovnosti v příjmu,

majetku a bohatství, vláda činí rozhodnutí, co to znamená spravedlivé rozdělení

prostředků. Je zřejmé, že hledisko rovnosti žen a mužů může být v rozhodování

zahrnuto, ale rovněž může mít vláda jiné rozpočtové cíle. Vláda činí rozhodnutí, co to

znamená spravedlivé rozdělení prostředků.

3. Stabilizace ekonomiky – rozpočtová politika může podpořit udržitelný rozvoj.

Genderové rozpočty jsou také prostředkem, který zajišťuje, že vlády jsou zodpovědné

parlamentu za své rozhodnutí v oblasti rovnosti žen a mužů, jsou měřítkem, pomocí

kterého mohou lidé získávat kontrolu nad vládními prioritami.

(Budlender, Sharp, Allen 1998)

Podle Grzybek je genderové rozpočtování metodou, která vede k novým společensko-

politickým poznatkům o genderových aspektech politiky a vytvářejí nové poznatky pro

politiku a státní správu (Grzybek 2002: 13).

Základní premisou genderového rozpočtování je teze, že veřejné rozpočty mají odlišný dopad

na ženy a na muže. Veřejné rozpočty jsou ale v demokratických systémech chápány jako

sloužící všem lidem stejně. Argumentem ze strany státní správy je právě skutečnost, že

příjemcem rozpočtu je vždy zevšeobecněná osoba, u které není jasné její pohlaví, věk, rasa,

sexuální orientace, sociální třída ani jiné charakteristiky. Tato absence charakteristik

příjemců/příjemkyň státních služeb je přitom cestou k diskriminaci některých skupin

příjemců/kyň a to na základě jejich neviditelnosti při přerozdělování rozpočtu. Pokud ale

posuzujeme rozpočty dle reálných příjemců rozdělených například na základě zmíněných

statistik, je zřejmé, že každá skupina má své individuální potřeby a (genderová) neutralita

rozpočtů je tak zpochybněna.9 Vzniká zde rozpor mezi reálným z(ne)výhodněním některých

skupin obavatel a jejich rozdílnými potřebami, které lze jen velmi obtížně kvantifikovat.

9 Více viz Scott, M. 2009. Když se s ženami počítá in: Rovné příležitosti žen a mužů ve městech a obcích. Jak

začít?. [online] [cit. 16. 4. 2012] Dostupné z: <http://padesatprocent.cz/docs/Rovne_prilezitosti_zen_a_muzu_ve_mestech_a_obcich_jak_zacit.pdf>

19

Potřeba zohlednit tyto skupinové potřeby opětovně vede k upevňování postavení ve

společnosti se vším, co to obnáší – včetně streotypních představ o správném chování.

Jak už bylo zmíněno výše, genderové rozpočtování je možné provádět na všech úrovních

státní samosprávy. Na regionální úrovni má genderově citlivé rozpočtování svá specifika a je

potřeba brát v úvahu několik skutečností. Při analýze je třeba vzít v úvahu, že část rozpočtu je

tvořena povinnými mandatorními výdaji, které jsou rozhodovány na státní úrovni a z analýzy

je tak třeba je vyloučit. Je proto třeba vzít do úvahy stupeň (de)centralizace daného územního

celku. Na druhou stranu představují místní rozpočty lepší platformu pro uskutečňování

genderového rozpočtování, protože menší rozpočty jsou přesnější, je možné snadněji dohledat

či vytvořit statistiky s ohledem na gender a lépe pochopit genderovou dynamiku v rozpočtech.

Proto je genderové rozpočtování zejména na úrovni menších obcí dnes jednou z cest jak

posoudit genderovou citlivost rozpočtů. Výhoda analyzování rozpočtů na místní úrovni

spočívá v „efektivní identifikaci preferencí a vhodných metod poskytování služeb občanům

města/obce.“ (Neubaerová 2011: 128)

V rámci definice generového rozpočtování byl použit rovněž termín gender mainstreaming,

který je pro genderové rozpočtování jedním z klíčových. „Mainstreaming“ obecně je jedním

z nástrojů Evropské unie, který Evropská komise definovala jako snahu „nebránit úsilí na

podporu implementace specifických opatření, ale naopak usilovat, aby se ve všech oblastech

politik a příslušných opatření promítla snaha o dosažení rovnosti.“ (Nováková 2002) Gender

mainstreaming je tedy postup, ve kterém jsou všechny procesy zohledněny z hlediska rovnosti

žen a mužů, před přijetím rozhodnutí je tedy nutné toto rozhodnutí vyhodnotit z hlediska jeho

dopadu na muže a ženy pomocí genderové analýzy (Foltysová, Pavlík, Simerská 2004). To

klade nové nároky na orgány státní správy a samosprávy, které musí svá rozhodnutí

analyzovat z nových hledisek, k čemuž mnohdy nemají úředníci a úřednice vzdělání, či

metodologické postupy.

Koncepce gender mainstreamingu vznikla jako prostředek podpory úlohy žen v oblasti

rozvoje a jako prostředek zakomponování ženských hodnot do rozvojové činnosti. Na čtvrté

konferenci o ženách v Pekingu v roce 1995 byla koncepce gender mainstreamingu výslovně

schválena v Akční platformě10

. Akční platforma uvádí, že „vlády a další aktéři by měly

podporovat aktivní a viditelnou politiku mainstreamingu prosazující genderovou perspektivu

10

Pekingská akční platforma dostupná z: <http://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform/>

20

do všech programů a strategií tak, aby dříve, než bude přijato jakékoli rozhodnutí, byla

provedena analýza jeho dopadů jak na ženy, tak na muže.“ (Pekingská akční platforma 1995)

S genderovým rozpočtováním úzce souvisí koncept komunitního rozpočtování. „Komunitní

rozpočtování je proces, jehož prostřednictvím obyvatelé/ky rozhodují nebo se podílejí na

rozhodování o alokaci určité části veřejných financí.“11

Komunitní rozpočtování je tedy

narozdíl od genderového rozpočtování zaměřeno šířeji, reflektuje více kategorií, kdy gender

může být jednou z nich. V České republice v současnosti vznikají spíše uskupení občanské

společnosti, která prosazují právě komunitní rozpočtování – snaží se promítnout zájmy určité

komunity do rozpočtů. „Genderová citlivost, nebo jinými slovy uplatňování genderového

hlediska, by se měla projevovat ve všech fázích komunitního rozpočtování. Má své

místo při výběru nástrojů zapojování veřejnosti. Stejně tak je záhodno ji uplatnit při analýze

potřeb – tj. např. skupinu lidí důchodového věku je dobré dělit na seniorky a seniory, protože

jejich potřeby budou pravděpodobně jiné.“ (Hejzlarová, Adamusová 2010: 2)

Cílem komunitního rozpočtování je větší spravedlivost v ovlivňování veřejného života

a naplňování potřeb jednotlivých skupin obyvatel, posílení přímé demokracie na místní

úrovni, větší transparentost v přidělování veřejných financí. Genderové a komunitní

rozpočtování jsou si blízké koncepty – komunitní rozpočtování v sobě ale zahrnuje více

skupin příjemců/kyň veřejných financí. Genderové rozpočtování naopak nejdřve společnost

dělí na muže a ženy a následně do svých úvah zahrnuje další podkategorie. „Rozdíl je jednak

v tom, že komunitní rozpočtování zdůrazňuje nutnost zapojování veřejnosti, a dále v tom, že

genderové rozpočtování nebere v úvahu jen finance alokované v rámci veřejných

rozpočtů, ale za důležitou považuje také distribuci peněz získaných výdělečnou prací,

neplacenou práci a čas. Podobnost obou konceptů lze spatřovat v tom, že jejich snahou není

vytváření úplně nových rozpočtů, ale spíše o vnesení nových prvků do stávajícího procesu

jejich tvorby.“ (Hejzlarová, Adamusová 2010: 7).

Jedním z podstatných proč se nepoužívá koncept genderového rozpočtování je nereflektování

kategorie genderu při sestavování a hodnocení rozpočtu. Běžná je snaha považovat právě toto

za důkaz nediskrimančního zacházení. Tento přístup můžeme popsat jako genderovou

slepotu. Genderová slepota je neschopnost vidět sociální struktury jako podmíněné či

ovlivněné genderem. Vychází z konceptu „neutrálního občana“ či „neutrálních rozpočtů“ jako

11

United Nations Human Settlements Programme. 72 Frequently Asked Questions about Participatory Budgeting. S. 20.

21

označení pro běžné vnímání rozpočtové a fiskální politiky jako genderově. (Elson 2002) Ta

spočívá na několika základních faktorech:

Ženský příspěvek makroekonomice je těžko popsatelný, z velké části je ve sféře

neplacené práce, neexistují pro něj statistiky.

Existuje velký podíl neoficiální ekonomiky, která není formalizovaná nebo placená,

ale významně se podílí na chodu společnosti.

(Elson 2002)

Posouzení genderových aspektů v organizacích a státní správě může obstarat genderový

audit, který je genderovému rozpočtování velmi blízký. Genderový audit je druh sociálního

auditu, který posuzuje sociálně-psychologické aspekty fungování organizace. Je zaměřen na

identifikaci diskriminačního jednání a posuzuje především řízení lidí (řízení lidských zdrojů)

v rámci firmy. Snaží se postihnout případné diskriminační chování, ať už je vědomé nebo

nevědomé a rovněž může popisovat jaká „nálada“ v organizaci panuje se zaměřením na

strukturu genderových vztahů (například jestli není někdo z pracovního kolektivu

zesměšňován na základě svého pohlaví apod.). Následně se snaží zavést antidiskriminační

opatření. Genderový audit také analyzuje kulturu organizace uvnitř i navenek, včetně

prezentace organizace na trhu, její dlouhodobé strategické plány, a to včetně případných

dopadů rozhodnutí na okolí. Analýza probíhá na základě dat z několika úrovní pracovního

procesů – na úrovni zaměstnanců/kyň a na úrovni organizační struktury.12

Mezi koncepty

genderového rozpočtování a genderového auditu však existuje několik důležitých rozdílů –

genderový audit se například zaměřuje na menší instituce a jde více do hloubky, místo

finančních aspektů je pro něj důležitý vztahový rozměr v analyzované organizaci.

Problémem genderového rozpočtování a genderové analýzy rozpočtů je nedostatek

relevantních dat pro analýzu či případnou změnu. V rozpočtových datech není často

genderové hledisko obsaženo. Krug a Staversen (2001) mluví v této souvislosti

o asymetrických informacích, které jsou k výzkumu k dispozici a faktorů zasahujících do

rozhodovacích procesů. Faktor rovnosti žen a mužů není jediným kritériem pro volbu určitého

člověka do nějaké funkce, většinou je podstatná jeho/její odbornost a další faktory, což bývá

podstatným argumentem k odmítnutí afirmativních akcí podporujících vyváženější zastoupení

žen v určité organizaci. Pokud ale nejsou v dané oblasti jasná data o mužích a ženách, je o to

12

Více informací na: <http://www.csr-online.cz/NewsDetail.aspx?p=3&id=326>

22

složitější je pak v rozhodování reflektovat. Tento jev se nazývá selektivní nepozorností,

která ukrývá genderová data za jiná.

Selektivní nepozornosti může zabránit engendering rozpočtů což je koncept implementace

genderových faktorů do politik. Pracuje s pojmem dělby práce a s tím souvisejícími

hodnotami a normami o mužství a ženství. Mužství a ženství jsou v rámci konceptu

definovány skrze komplex mocenských vztahů, který má tendenci poskytnout ženám menší

politický hlas a těžší přístup k ekonomickým zdrojům a produktům. Engendering vyžaduje

řešení těchto mocenských vztahů na politické úrovni. Vyžaduje rovněž zahrnutí neplacené

práce a neformální ekonomiky do ekonomických procesů na základě poznání, že bez tohoto

odvětví by nebylo možné hladké fungování ekonomiky placené. Do těchto neplacených

struktur přitom zahrnuje i lidskou reprodukcí, na které se ženy majoritně podílejí, a která je

nutná pro fungování ekonomického systému. Ženy za ni ale nejsou placeny a naopak je

reprodukční aktivita mnohdy vyřazuje z pracovního trhu. (Sen 1999) Důvodů proč

engendering implementovat do státní rozpočtů je mnoho, jedním z neoddiskutovatelných je

ale mezinárodní závazek mnoha národních států k podpoře rovných příležitostí a rovnosti

mezi muži a ženami.

4.1. Aktéři genderového rozpočtování

Aktéry genderového rozpočtování můžeme rozdělit na několik následujících kategorií. Jedná

se o aktéry působící na nadnárodní úrovni, aktéry národní úrovně a lokální nestátní aktéry

genderového rozpočtování.

Mezi aktéry mezinárodního měřítka patří například OSN, Evropská unie, Světová banka či

Mezinárodní měnový fond. Většinou se jedná o organizace založené na bázi členství, někdy

se objeví model financování určité organizace. Organizace s členskou strukturou se většinou

věnují informativním kampaním a zveřejňování výsledků vlastních aktivit. Bohužel

organizace založené na příspěvkové bázi jsou odkázány na granty a to jim znemožňuje účinně

kritizovat a vystoupit proti těm, kteří podporují jejich činnost. (Pudová, Šmídová 2007)

Na národní úrovni hraje klíčovou roli vláda, která se nejaktivněji podílí na tvorbě politik,

například vytváří rozpočet apod. Může deklarovat svůj postoj k gender mainstreamingu a tím

23

jej jako koncepci podpořit nebo odmítnout. Další kroky pak už jsou na jednotlivých

ministerstvech.

Důležitou roli má ministerstvo financí, které pomáhá vytvářet státní rozpočet a další

ekonomické zákony. Je důležité, aby ministerstvo financí zapojilo kritérium genderu do všech

svých rozhodovacích procesů. Budlender (2002) říká, že v mnoha zemích v tomto

ministerstvům pomáhá speciální ministerstvo zaměřené na genderové vztahy a rovnost mezi

muži a ženami – např. Švédsko má zřízeno vládní post pro Ministry for Gender Equality13

.

Kromě implementace genderového hlediska do rozhodovacích procesů tato ministerstva

rovněž úzce spolupracují s příslušnými neziskovými organizacemi a dalšími nevládními

subjekty.

Vládní agenda v oblasti genderu má často tendence soustředit se na určité oblasti více než na

jiné, typickým příkladem je realizace genderových opatření v oblastech jako je školství,

zdravotnictví či sociální politika. Tyto volby se zdají logické z několika důvodů – jsou to

důležité položky státních rozpočtů, které přerozdělují velký objem financí. Za druhé, obecně

je přijímáno, že se jedná o oblasti, ve kterých mají své specifické zájmy právě ženy a sociálně

znevýhodnění lidé. A rovněž jsou to odvětví, kde dochází k významným strukturálním

změnám. (Budlender 2002, 95) To ale může vést k psilování stereotypních představ, ve

kterých jsou ženy přiřazovány ke specifickým sférém ekonomiky jako je například

pečovatelství, školství, zdravotnictví a podobně. Kromě zjevného dopadu na ženy, jsou

zároveň z těchto odvětví symblicky vylučováni muži. Rovněž to může posilovat stereotypní

představy, ve kterých je genderové rozpočtování zaměněno s ženských rozpočtováním.

Dalším důležitým aktérem genderového rozpočtování je parlament, který může pomoci

prosazovat genderové rozpočtování zejména na základě jeho prosazování aktivními členy

a členkami parlamentu – častěji to jsou právě poslankyně, které mají k problematice blízko

a prosazují ji i na parlamentní půdě, což je omezeno malým zastoupením žen ve většině

parlamentů. Parlamenty ale často mají pouze omezenou moc změnit navrhované rozpočty

a zvyšovat či snižovat výdaje přímo. Podle Krafchik a Whener (1999) je pro prosazování

genderových rozpočtů klíčová spolupráce s úředníky, nikoli se zákonodárci.

V rámci nevládního sektoru ovlivňují prosazení genderových rozpočtů převážně tři subjekty –

neziskové organizace, akademická sféra a občanská společnost. Právě podpora občanské

13

Více informací na: <http://www.sweden.gov.se/sb/d/2063>

24

společnosti významně usnadňuje prosazování genderových rozpočtů na vládní úrovni. Pokud

panuje shoda mezi vládou a občanskou společností, je mnohem snadnější analyzovat

genderově relevantní data. Tyto analýzy mohou:

Analyzovat situaci žen, mužů, dívek a chlapců v daném odvětví.

Posoudit, do jaké míry je třeba prosazovat genderovou politiku.

Posoudit, zda jsou rozpočtové prostředky odpovídající k realizaci politiky rovnosti

a reagovat na ně.

Sledovat, zda a jak jsou vynakládány prostředky z rozpočtů na provádění politik

a programů.

(Budlender 2002: 98)

Spolupráce s neziskovým sektorem je pro genderové rozpočtování na vládní úrovni přínosná

zejména z hlediska „poptávky“ společnosti po rovných příležitostech. Pokud neziskové

organizace zabývající se rovnými právy vyvíjejí tlak na státní instituce, je prosazování

konceptu genderových rozpočtů snazší (Budlender 2002). Tento tlak má význam především

u těch politických uskupení, které se snaží uspokojit veřejné mínění, například politických

stran. Pokud tento tlak občanské společnosti „zdola“ je malý nebo žádný, je prosazení

genderového rozpočtování obtížné a tlak „shora“ od mezinárodních institucí má jen omezené

účinky.

Neziskové organizace také pro své účely často využívají poznatků z akademické sféry,

zejména výzkumných dat. V některých iniciativách dokonce stojí akademické sféra v popředí,

například v Itálii (Budlender 2002). Neziskové organizace často nemají prostředky pro

základní výzkum a čerpají tak z akademických poznatků. Akademický výzkum ale mnohdy

nemá dostatečné praktické využití, hrozí přílišné odtržení od reality a nesrozumitelnost pro ty

z aktérů, kteří o možnosti genderového rozpočtování uvažují.

25

4.2. Diskuze nad konceptem genderového rozpočtování

4.2.1. Výhody genderového rozpočtování

Genderové rozpočtování je konceptem, který je v České republice poměrně málo známý

a nemá mnoho zastánců ani kritiků. Havnor (2003) shledává tři důvody, proč podporovat

genderové rozpočtování:

1. Genderové rozpočtování vyplývá ze závazků z mezinárodních úmluv jednotlivých

národních států. Ať už se jedná o Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, tzv.

CEDAW14

(Convention of the Elimination of all forms Discrimination Against Women) či

obecně Pekingskou akční platformu, která je zmíněná už dříve. Rovnoprávnost je obsažena

i v dokumentech Evropské unie a v rámci Základní listiny lidských práv je implementována

i do Ústavy České republiky. Genderové rozpočtování je jednou z možností – formulovaných

i v rámci úmluvy CEDAW – jak se této rovnosti přiblížit.

2. Genderové rozpočtování má za cíl spravedlivé rozdělení prostředků. Jeho cílem je zajistit,

že prostředky budou vynakládány rovnoměrně pro potřeby mužů i žen (což může

reprodukovat další nerovnosti, například stereotypní představy o sociálních rolích mužů

a žen).

3. Genderové rozpočtování je podle Havnor také ekonomicky výhodné. Genderové

rozpočtování podporuje i jiné ekonomické aktivity, například účinnější využívání lidských

zdrojů, lepší poskytování služeb, zvýšení úspor a investic rodin a všeobecný ekonomický růst.

Argumenty, které na tvrdých statistických datech dokládají, že genderové rozpočtování

přináší úsporu veřejným rozpočtům a zvyšují ekonomický růst, jsou pro prosazování

genderového rozpočtování obzvláště cenné. Například výzkum dokumentující zavádění

genderového rozpočtování prokázal, že pokud je ženám farmářkám v Keni poskytnuta stejná

podpora a vzdělání jako farmářům mužům, jsou jejich výnosy větší o 20 % než dříve

(Budlender 2002). Tyto argumenty přesto mohou být zrádné a svým působením zredukovat

genderové rozpočtování na pouhou snahu po vyšším ekonomickém růstu, nemělo by se tedy

nikdy zapomínat na hlavní cíl genderového rozpočtování a to rovnost mezi muži a ženami.

14

Dostupná z: <http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/text/econvention.htm>

26

4.2.2. Rizika genderového rozpočtování

Je třeba posuzovat jednotlivé kroky ve veřejných rozpočtech s ohledem na jejich genderový

dopad, který může být mnohdy nedomyšlený – například pokud se zdravotnictví rozhodne

šetřit pomocí zkracování pobytu pacientů v nemocnici, je třeba zvážit, jaké důsledky to bude

mít pro pečující osoby, kterými jsou v naprosté většině případů ženy, a jestli ztráty způsobené

nepracováním (placeným) těchto žen a další dopady jejich ekonomické neaktivity (jako je

například feminizace chudby, větší závislost na sociálních dávkách a podobně) nejsou větší,

než když se o pacienta stará placený nemocniční personál. Zde je nutno opět připomenout

nutnost posuzování dopadu všech státních politik na rovnost žen a mužů.

Genderové rozpočtování stejně jako jiné koncepty má i své kritiky a své nedopracované části.

Jedním je například kritika genderového rozpočtování na makroekonomické rovině, která je

ovládána prostředky a nástroji, které zdánlivě nemají své genderové ukotvení a zdají se být

oproštěny od genderovanosti. Jsou to například daně, cla, měnový kurz či míra inflace. Tyto

nástroje je obtížné rozdělit na základě jejich přínosu či dopadu na muže a ženy. Ale například

daňové úlevy pro jednu skupinu obyvatel, mohou být přítěží pro jinou skupinu obyvatel

(například rodiny vs. matky samoživitelky).

Genderové rozpočtování také může zastínit jiné sociálně-ekonomické zájmy. Jako je

například trvale udržitelný rozvoj, důraz na lidská práva nebo zelenou ekonomiku. Rovněž je

častou výtkou, že genderové rozpočtování svými prostředky podporuje patriarchální

uspořádání. Budlender (2002) uvádí příklad podpory vdov a sirotků, která ale nereflektuje

práva žen samoživitelek, čímž je symbolicky vylučuje ze společnosti.

Jedná se zejména o podporu financování oblastí, které jsou společností stereotypně

přiřazovány ženám, ve kterých je předpokládáno, že v nich mají ženy své zájmy. Pokud je

například podporována výstavba školek, je to genderovým rozpočtováním mnohdy chápáno

jako opatření pro podporu ženy – jelikož jsou ženy brány jako primární pečovatelky o děti.

Tento předpoklad z nich ale rovněž primární pečovatelky činí a zároveň je odrazem reality, ve

které ženy primárními pečovatelkami jsou. Takto se opatření snažící se nabourat prodkukci

genderu pomocí podpůrných opatření, tento systém zároveň reprodukuje jeho vlastními

metodami. Vedle nabourávání stereotypních představ, jsou streotypy zároveň zahrnuty do

přemýšlení o rozpočtech, o jejich dopadu a potřebách různých skupin.

27

Z tohoto produkčně-reprodukčního kruhu nelze v rámci konceptu genderového rozpočtování

vystoupit, protože v jeho základu je položena nutnost posuzovat potřeby žen a mužů odišně –

a s tím spojená kritika státu, že tak nečiní a bere rozpočty za neutrální. Je nemožné, aby

rozpočty rovnoměrně podporovaly všechny typy aktivit a naplňovaly všechny potřeby mužů

an žen ve stejné míře.

S tím souvisí rovněž riziko přílišného zaměření genderových rozpočtů na ženy a jejich

potřeby a opomenutí potřeb mužů. Genderové rozpočty jsou mnohdy vnímány

a interpretovány především jako ženské rozpočty, přičemž jejich cílem je především

spravedlivé rozdělení prostředků mezi muže a ženy. Tím je nepřímo předložen předpoklad, že

rozpočtové výdaje většinou lépe slouží mužům, i když to nemusí být pravda. Rozpočty mohou

být vyrovnané z hlediska potřeba žen a mužů, ale diskriminující na základě například

kategorie věku.

Chybějící statistiky zohledňující gender jsou jedním z největších problémů genderového

rozpočtování. Gender jako kategorie není v rozpočtech zohledňován ani v návrzích rozpočtu,

ačkoli na jiné skupiny obyvatel jsou výdaje často speciálně vyčleňovány – především aktivity

podporující děti a mládež a rovněž senioři a seniorky. Rovněž není kategorie genderu

zjistitelná ani u příspěvkových organizací a u dalších organizací, které neuvádějí počty svých

členů a členek či jen jejich výčty, ze kterých by bylo možné počty členů a členek spočítat.

Situace je jednodušší u sportovních oddílů, které jsou v naprosté většině případů mužské či

ženské, horší situace je však u veřejných sportovišť, které tyto údaje o svém využívání také

nesledují.

Genderové rozpočtování ve většině případů počítá pouze s primárními příjemci

a příjemkyněmi služeb. Například sportoviště využívaná primárně muži mají prospěch i pro

ženy, například pro matky, které tam pošlou své syny, ale tento druhotný užitek je do analýzy

jen obtížně zachytitelný. (Adamusová a kol. 2009: 14) Podobně například dotace neziskovým

organizacím na řešení domácího násilí mají pozitivní dopad na celou společnost, mnohé

z nich například pracují s pachateli násilí, ale primárně je využívají ženy a bývají tak zahrnuty

do té části rozpočtu, která slouží ženám.

Genderové rozpočtování může vycházet z iniciativy buď vládní politiky nebo z občanské

společnosti, která se snaží metodu do vládních politik prosadit. Většinou se jedná o kombinaci

obou faktorů. Slabá politická/občanská vůle tak může být výzamnou překážkou genderové

rozpočty zavádět. To úzce souvisí s veřejným míněním k prosazování genderové rovnosti.

28

Pokud je společnský tlak na politiky rovnost malý, je těžké prosadit genderové rozpočtování

jako potřebný koncept.

Nevýhodou je také nemožnost vytvořit pro genderové rozpočtování jednotnou metodologii,

která by byla všeobecně aplikovatelná. Genderové rozpočtování se liší jak podle specifických

sociálně-kulturních podmínek (jiné priority a postupy je třeba zvolit v Indii, jiné ve Švédsku),

tak na jednoltivých úrovních státní správy.

4. 3. Příklad dobré praxe: Vídeň – městská část Meidling15

Genderové rozpočtování je v současnosti principem, který je do rozpočtů implementován

v mnoha zemích na světě a to jak na národní úrovni, tak na regionálních a místních úrovních.

Ve světě jako první země začala s genderovým rozpočtováním Austrálie, která tvoří

genderově citlivé rozpočty od roku 1984. Na místní úrovni je vhodné vyzdvihnout genderové

rozpočtování Vídně, která má ve svých rozpočtech zahrnuto genderové rozpočtování od roku

2005.

Ve Vídni je politika gender mainstreamingu zakotvena v kompetencích magistrátu od roku

2000 a od roku 2005 se začal vypracovávat plán implmentace genderového rozpočtování do

rozpočtového procesu města16

. Pilotní projekt probíhal v letech 2004-2005 v městské části 12

Meidling. Hlavními cíly pilotního projektu byla institucionalizace genderového rozpočtování

v politickém procesu, zprostředkování informací o gender mainstreamingu a genderovém

rozpočtování veřejnosti a zástupcům/kyním magistrátu, zpracování podkladů a informací pro

nositele politických rozhodnutí.

Byla provedena analýza rozpočtu s cílem zaměřit se na otázky pro koho je služba či produkt

určen. Hlavním kritériem byl gender, ale u každé položky se zvažovaly i další důležité

kategorie jako je například věk či sociální třída. Dále se zvažovalo, pro koho jsou služby

poskytované z veřejných rozpočtů vhodné, kdo je především může využít a kdo je především

reálně využívá a jak by mohly přinášet větší užitek pro více lidí. Situační zpráva se následně

zaměřila především na tyto oblasti: demografický vývoj, vzdělání, pracovní situace žen,

ekonomická situace, reprodukční práce, bydlení a mobilita, volnočasové aktivity a politická

15

Více informací na: <http://www.wien.gv.at/menschen/gendermainstreaming/pdf/budgeting-pilotbezirk.pdf> 16

Více informací na: <http://www.wien.gv.at/english/administration/gendermainstreaming/budget.html>

29

participace žen. Analýze rozpočtu předcházely výzkumy zjišťující genderově specifické údaje

v těchto oblastech – například počet cest různými dopravními prostředky obyvateli

a obyvatelkami městské části, čas strávený v parcích a podobně. Stejně tak byla uskutečněna

genderově diferenciovaná analýza uživatelů služeb a produktů a cílových skupin.

Za nejdůležitější cíle Vídeň považovala insttucionalizaci genderového rozpočtování

a vytvoření povědomí o konceptu genderového rozpočtování, s tím souvisí rovněž angažování

magistrátních úředníků/nic do konceptu. Zpracování podkladů o možnostech gendrového

rozhodnutí pro ty, kteří o rozpočtech rozhodují politicky. Sestavení genderově citlivého

a sociálně spravedlivého rozpočtu pro danou městskou část. Nalezení zásadních kroků pro

prosazení genderového rozpočtování jak v městsk části, tak na úrovni celé Vídně.

(Neubaerová 2010: 130)

Pracovní skupina se při provádění analýzy zaměřila hlavně na následující otázky: Kdo je

uživatelem/kou služby? Nejednalo se pouze o kategorii genderu, ale také třídu, věk, vzdělání

a další kategorie. Pro koho je služba/produkt vhodný? Kdo je především může využívat?

Mohou služby přinášet cílovým skupinám ještě větší užitek?

30

5. Genderové rozpočtování – praktická implementace

Genderová analýza rozpočtů doposud nemá jednotnou metodologii. Existují ovšem metody,

podle kterých je možné rozpoznat, jak jsou rozpočty genderově vyváženy. Použití

a použitelnost těchto metod závisí na faktorech, jako je dostupnost dat, ochota samospráv

spolupracovat, časová náročnost výzkumu apod.

Genderové rozpočtování je přímo závislé už na svém prvním kroku a to analýze rozpočtu

z hlediska dopadu na genderovou rovnost. Už tento krok je za současných podmínek jen těžko

splnitelný a to z důvodu nedostatečného množství statistických dat nutných pro analýzu toho,

komu jednotlivé rozpočtové položky slouží. I slovenský kolektiv autorů vedený docentkou

Neubauerovou (2011) si klade otázku „proč naznačená potřeba uplatňování genderově

citlivého rozpočtování zůstává jen na úrovni konstatování a bez adekvátní empirické

odezvy?“ (Neubaerová a kol. 2011)

Jako jedno z možných řešení se jeví posunout se o krok zpátky a místo analýzy věnovat čas,

energii a finance (které tomuto konceptu plynou například z fondů Evropské unie) k vytváření

dostatečné databáze genderovaných statistik vhodných pro genderovou analýzu rozpočtu

a lobbování u samospráv za podrobnější soupisy rozpočtových položek. V současnosti jsou

genderové rozpočty a specificky genderová analýza rozpočtu pojímány následovně.

5.1. Tři stádia genderového rozpočtu

Významné množství prácí zkoumajících genderové rozpočtování bylo provedeno v Evropě

a přispělo k rozpohybování výzkumné oblasti. Významná část prací vznikla na politickém

nebo občanském základě a menší množství prací na téma genderového rozpočtování vzniká

na akademické půdě, která by ke konceptu mohla být kritičtější než oficiální materiály,

například Evropské unie. Genderové rozpočtování zahrnuje tři stádia aktivit – analýzu

rozpočtu z genderové perspektivity, restrukturalizaci rozpočtu založeného na genderové

analýze a standardizaci genderu jako kategorie analýzy v rozpočtovém procesu.

(Quinn 2009: 16)

31

Analýza rozpočtů skrývá řadu úskalí, jedním z největších problémů je určení, které

rozpočtové výdaje jsou určeny mužům či ženám jako skupině obyvatelů, a kdo je využívá.

Problém je také v chápání mužů a žen jako homogenní skupiny, což je nutný předpoklad pro

analýzu rozpočtu z hlediska genderu a je tedy nezbytně nutné nezahrnovat do analytických

úvah další kategorie. Rozdíly mezi ženami jsou mnohdy větší a významnější než rozdíly mezi

ženami a muži. „Je třeba předeslat, že všechny dosud ve světě i u nás provedené analýzy byly

prováděny různými způsoby a lišily se obsahem i hloubkou prováděných rozborů.“

(Foltysová, Pavlík, Simerská 2004: 42) Vždy je ovšem potřeba z rozpočtů oddělit mandatorní

výdaje, které jsou garantované státem a obce je nemohou nijak ovlivnit. Tyto výdaje tvoří

významné části veřejných rozpočtů, a tudíž by mohlo dojít k ovlivnění výsledků analýzy.

Základní přístupy ke genderové analýze rozpočtu obcí jsou dva:

1. Použití statistik a hodnocení primárního příjemce: Tato metoda se snaží shromáždit

statistická data související s jednotlivými položkami rozpočtu, obvykle si vyžaduje provádění

dalších výzkumů tam, kde data chybí, což je náročné na čas i finance. Tam kde nelze

statistiky získat, lze použít metodu kvalifikovaného odhadu nebo se řídit výsledky jiných

výzkumů. „Rozdělením výdajů na ženy a muže získáme celkový přehled o struktuře výdajů

(z očištěného rozpočtu). Pomocí takových výsledků je možné v dlouhodobém horizontu dbát

na vyváženost při sestavování rozpočtů.“ (Foltysová, Pavlík, Simerská 2004: 43)

Mezi výhody použití této metody patří její přesnost a rigoróznost. Nevýhodami je ale naopak

náročný sběr dat, vysoké náklady na zpracování rozpočtu a analýza pouze primárních

příjemců rozpočtu, nebere ohled na skupiny, které mohou dostávat finance z rozpočtů

sekundárně.

2. Subjektivní hodnocení výdajů a hodnocení všech příjemců: Tato metoda posuzuje výdaje

více subjektivním způsobem. Používá statistiku, kterou má k dispozici a ostatní výdaje

posuzuje odhadem. Rozdíl oproti první metodě je ten, že výdaje nejsou poměrně rozřazeny

mezi muže a ženy, ale výdaj jako celek je přiřazen do kategorie neutrální, sloužící ženám

nebo sloužící mužům. Tato metoda analyzuje, kdo má z výdaje největší prospěch. U větších

výdajů je prováděno rozhodnutí, jestli mají z výdaje větší prospěch ženy nebo muži. „Je třeba

určit hranice jednotlivých kategorií - obvykle je kategorie neutrální, tam kde příjemcem je

45-55 % mužů, nebo žen, kategorie výdajů pro muže je tam, kde podíl mužů je nad 55 %

apod.“ (Foltysová, Pavlík, Simerská 2004: 44)

32

Mezi výhody této metody patří její menší pracnost a nižší náklady na výzkum. Nevýhodou je

naopak nižší objektivita výzkumu a jeho menší přesnost. Nevýhodou je rovněž vysoký počet

genderově neutrálních výdajů. Ty jsou ale přítomny při posuzování každého rozpočtu

a genderové rozpočtování je spíše analýzou malého výseku výdajů, které lze přiřadit jednomu

z genderů. Důvodů, proč tomu tak je, je více. Nelze říci, zda je neutrálních položek

v rozpočtech nejvíce, protože jsou skutečně neutrální nebo pouze chybí data a hlubší analýza,

která by rozkryla skutečné příjemce.

Druhý přístup bude použit i v této práci. Důležitým důvodem je velikost analyzovaného

rozpočtu obce a velká finanční i časová náročnost první metody pro město velikosti Brna.

Statistické údaje, které budou k dispozici, práce čerpá z publikací Českého statistického

úřadu. Zejména publikací Ženy a muži v datech a Zaostřeno na ženy, na muže a nejnovějších

statistik dostupných online17

.

V Českém prostředí byl prozatím proveden pouze jeden větší výzkum zabývající se

genderových rozpočtováním a to šetření Fóra 50 % Analýza obecních rozpočtů z hlediska

genderu: první krok k genderovému rozpočtování18

, který se zabýval analýzou rozpočtů sedmi

obcí a jedné pražské městské části a analyzoval rozpočty ve čtyřech základních oblastech –

v oblasti sportu, kultury, volného času a neziskových organizací. Analyzovány byly

rozpočtové dokumenty a nejasná fakta se ověřovaly především pomocí emailových

a telefonických konzultací.

Limity metody jsou zřejmé i z výsledků tohoto výzkumů, který jako nejvyváženější rozpočet

označil rozpočet obce A (analyzované obce si nepřály uvádět svůj název, jsou tedy zobecněny

pod písmeny) s počtem obyvatel v kategorii 0-1000, a ve kterém šlo na sledované rozpočtové

kapitoly pouze 8385 Kč. Přesto byly autorky nuceny konstatovat, že „v rámci rozpočtu nebyly

identifikovány žádné výdaje, které by sloužily specificky buď pouze mužům, či pouze ženám.

Ze sledovaných rozpočtů jde o genderově nejvyváženější.“ (Adamusová a kol. 2009: 15) Tato

metoda analýzy otevírá další otázky, jestli lidé z dané obce nemusí za

volnočasovými/sportovními/kulturními aktivitami dojíždět do jiné obce, kde mohou využívat

genderově specifické služby a jakou mají k dispozici dopravní obslužnost a jestli se dobře žije

(všem skupinám obyvatel) v obci, která vydává na všechny tyto rozpočtové položky pouze

2,1 % svého rozpočtu.

17

www.czso.cz 18

Dostupné z: <http://aa.ecn.cz/img_upload/666f72756d35302d6669313030313139/Analyza_obecnich_rozpoctu_26.7..pdf>

33

5.2. Nástroje genderového rozpočtování

Nejpoužívanějším rozdělením nástrojů genderového rozpočtování je dělení podle australských

autorek Budlender, Sharp a Allen, které je shrnuto v knize How to Do a Gender-Sensitive

Budget Analysis: Contemporary Research and Practice.

Pokud posuzujeme dopad politik na menší vzorky obyvatel, můžeme lépe určit, kdo má

z jednotlivých rozpočtových výdajů prospěch. Tento genderově rozpočtový nástroj (gender-

aware policy appraisal) si vyžaduje terénní výzkum, který zhodnotí dopady politik. Tento typ

výzkumu by měla doprovázet analýza, které pomůže porozumět genderovým dopadům

politických rozhodnutí. Jedná se o nástroj, který hodnotí jednotlivé politiky velmi podorbně.

Není založen na pouhém porovnávání finančních kalkulací, proto je možné ho připodobnit

k genderovým auditům právě hloubkou analýzy. V rámci tohoto nástroje je možné analyzovat

i další písemné dokumenty vztahující se k rozdělení finančních prostředků mužům a ženám.

Další metoda (gender-disaggregated beneficiary assessments) zkoumá, jestli vládní programy

naplňují potřeby jednotlivých příjemců a příjemkyň, programy naplňují jejich potřeby –

jinými slovy, jestli mají nějaký účinek. Například zda daňové zvýhodnění částečných úvazků

či sdílených pracovních míst pomáhá k větší zaměstnanosti matek s malými dětmi. Patří sem

průzkumy veřejného mínění, spokojenosti apod. Provádí jej buď vládní orgány, nebo

občanská společnost. Ve městě Brně sem můžeme zařadit například výzkum využití

příměstkých lesů, který proběhl v roce 2009 a výzkum spokojenosti seniorů/rek s životem ve

městě z roku 2011. Výzkumy se sice na kategori genderu nezaměřují, ale jsou podle pohlaví

členěné, takže je možno je využít k další analýze.

Mezi nejvíce využívané metody patří posuzování výdajů samosprávních celků (krajů, měst,

ocí, městských částí apod.) a jejich rozdělování mezi muže a ženy. Největším úskalím této

metody (gender-disaggregated public expenditure incidence analysis) je nutnost velkého

objemu dat a složité zjišťování, kterému pohlaví dané rozpočtové výdaje slouží. To je ovšem

na úrovni samosprávních celků lehčí než na úrovni vládních rozpočtů, jelikož do analýzy se

nezapočítávají mandatorní výdaje samosprávních celků, které jsou určeny centrálními

vládami.

34

Další možností, jak posoudit veřejné finance z hlediska genderu je pochopení a analýza

daňového zatížený občanů a občanek. Tato metoda (gender-disaggregated tax incidence

analysis) vyžaduje velké množství dat o výdajích a příjmech domácností. Je potřebné zkoumat

celé domácnosti, protože jen málokdy jsou výdaje v domácnostech u jednotlivých členů

srovnatelné. Problematické je ovšem v domácnostech určit, jakými daněmi je kdo

v domácnosti zatížen a jak.

Posuzovat lze rovněž nakolik jsou veřejné rozpočty závislé na domácí, neplacené

a reprodkuční práci, kterou většinou vykonávají ženy. Tento nástroj (gender-disaggregated

analysis of the impact of the budget on time use) zahrnuje posouzení ekonomických důsledků

péče o domácnost, starost o děti, staré lidi a nemocné. V mnoha zemích světa je do této

kategorie zahrnuto rovněž chození pro vodu či palivo, což dále zvyšuje množství zátěže

kladené na ženy. Tato neplacená práce se mnohdy dělí mezi ženy a děti, ovšem jen málokdy

jsou do ní zapojeni dospělí muži. Například je možné porovnávat zaměstnanost žen v různých

zemích při odlišném systému finační pomoci v mateřství apod.

Další metodou (gender-aware medium term economic policy framework) je zahrnutí

genderového hlediska do tvorby rozpočtů, to znamená zvažování dopadu jednoltivých

rozpočtových kroků s ohledem na gender. Tento přístup se snaží o koncepční přemýšlení

o genderových dopadech rozpočtových politik. Tradiční modely nahlížejí na domácnosti

především jako na místa spotřeby, nové modely ale uznávají, že domácnosti jsou ale i místem

produkce – například právě skrz neplacenou práci.

Zařazení kategorie genderu do tvorby rozpočtů je potvrzením zodpovědnosti vlády za

implementaci genderové citlivosti do svých politik. Vládní programy, politiky a strategické

koncepce mohou být rovněž předmětem genderové rozpočtové analýzy (gender-aware budget

statement), jelikož ovlivňují, na jaké účely jsou vlády ochoné věnovat finance. (Budlender,

Sharp, Allen 1998, Szekeres 2011)

V českém prostředí byl zatím používán hlavně nástroj gender-disaggregated public

expenditure incidence analysis, který by se dal přeložit jako analýza dopadů veřejných výdajů

členěných podle genderu, v českém kontextu se používá termín incidenční analýza. Ve svém

výzkumu ho použilo Forum 50 %, které porovnávalo rozpočty z hlediska genderu v sedmi

obcích a jedné pražské městké části (podrobněji níže). (Asamusová a kol. 2009)

35

Data potřebná pro genderovou analýzu rozpočtů lze podle Budlender a Sharp rozdělit na tři

typy:

Vstupy – je potřeba měřit, co do rozpočtového procesu vstupuje, například objem

financí.

Výstupy – míra produktivity určitého programu nebo služby (kolik ovlivnil lidí).

Výsledky – měření účinnosti programu nebo politiky.

Mezi nástroje pro efektivní genderové rozpočtování patří nástroje pro analýzu rozpočtových

příjmů, která se zaměřuje hlavně na analýzu přímých a nepřímých daní. Například

u nepřímých daní (DPH) může být členění na útraty mužů a žen výzkumně zajímavé, ženy

a muži mohou utrácet za různé zboží a při více daňových sazbách se daňová zátěž mužů a žen

může lišit. Tento nástroj rovněž může zkoumat státní dluh a rozdílné účinky nesení státního

dluhu muži a ženami. Dále může genderové rozpočtování analyzovat rozpočtové výdaje –

členění výdajů podle genderu může přispět k jeho vyváženější rovnější podobě.

Genderové rozpočtování může pokrývat různě velké oblasti rozpočtů:

celý rozpočet

výdaje vybraných resortů nebo programů

výdaje na nové projekty (jakých oblastí se týkají)

vybrané formy příjmů (daně, specifické poplatky atd.)

změny v daňovém systému (jak se dotknou žen a mužů, zda existují odlišnosti nebo

prostor pro znevýhodnění)

zavádění nové legislativy nebo místních opatření (jak bude zasahovat do života ženám

a jak mužům)

(Foltysová, Pavlík, Simerská 2004: 18)

„Při uplatňování metody genderového rozpočtování se doporučuje zaměřit se vždy jen

konkrétní oblasti rozpočtu a nesnažit se jej obsáhnout najednou celý.“ (Adamusová a kol.

2009: 10). Tato analýza se zaměří na oblast veřejných prostorů v jejich širokém slova smyslu,

zahrnující veškeré prostory sloužící všem obyvatelům a obyvatelkám města, v tomto případě

města Brna.

36

6. Výzkumný záměr

Prvotním záměrem práce bylo prověřit, jak rozpočet města Brna rozděluje prostředky ženám

a mužům. Konkretizací výzkumného záměru byla analýza části rozpočtu a to aktivit ve

veřejném prostoru, který by měl sloužit všem kategoriím občanů a občanek bez rozdílu.

V průběhu rozvíjení primárního záměru se cíle práce z dále uvedených důvodů trasformovaly

na ukázání mezí konceptu. Výzkumný záměr se přeměnil na ukázání, jaké jsou meze

konceptu genderového rozpočtování na konkrétním příkladu rozpočtu města Brna a analýzu

dalších dokumentů s financováním souvisejících.

Výzkumným záměrem tedy není na rozpočtu dokázat jeho genderovou (ne)vyváženost, ale

ukázat, jakým směrem se ubírá financování jednotlivých rozpočtových kapitol s ohledem na

gender. V Brně v nedávné době vzniklo velké množství občanských iniciativ, které se

zabývají fungováním místní samosprávy a dopadem jejich rozhodnutí na obyvatelstvo města.

Jelikož je koncept genderového rozpočtování úzce propojen s konceptem komunitního

rozpočtování, které se zabývá dopadem rozpočtů na různé skupiny obyvatel a je spojen

s občanskou angažovaností (Hejzlarová, Adamusová 2010: 3), analýza bude rovněž

reflektovat tyto občanské snahy.

Analýzovány budou strategické dokumenty a kapitoly rozpočtu vztahující se k veřejnému

prostoru, kde bylo určeno několik základních oblastí – sport, kulturní akce, veřejná zeleň

a rekreační plochy a bezpečnost, které budou analyzovány pomocí výdajové části rozpočtu za

rok 2011, který už byl rozpočtově uzavřen a strategických a koncepčních dokumentů města

Brna. Jako důležitá se jeví analýza strategických dokumentů města Brna, jelikož ty určují

priority města a jeho další směřování, tedy primárně to, na co bude město poskytovat svou

finanční podporu. K analýze strategických dokumentů se vztahuje nástroj genderového

rozpočtováni „gender-aware budget statement“, který popisuje Budlender, Sharp a Allen

(1998) a který byl podrobněji rozebrán výše.

Ze strategických dokumentů se jedná především o Programové prohlášní Rady města Brna

a dokument Strategie pro Brno. Mezi další analyzované dokumenty patří Program rozvoje

kultury města Brna a jeho evaluace, který má určovat směřování kulturní produkce Brna

a formulovat jakou kulturu chce Brno ze svého rozpočtu podorovat. Koncepcí výstavby

nových sportovišt pro širokou veřejnost i profesionální sportovce/kyně se zabývá Generel

37

sportovních zařízení ve městě Brně a Koncepce města Brna v oblasti tělovýchovy a sportu na

léta 2011-2016.

Za klíčový dokument můžeme považovat Strategii pro Brno, která chce být dokumentem

„dlouhodobě závazným, přesahujícím horizonty volebních období. Dokumentem, který

přispěje k dalšímu urychlení rozvoje města a k posílení konkurenceschopnosti nejen v rámci

České republiky, ale i Evropské unie.“19

Strategické dokumenty do značné míry určují další

směřování města, předeším na jejich základě je rozhodováno, kdo dostane finanční prostředky

na svou činnost a jakým směrem se město chce dále ubírat. Na příkladu Brna můžeme vidět

například silné přiloklonění k turismu, rozvoji podnikání, železniční dopravy, podporu

seniorů/rek apod. Oproti tomu si můžeme také všimnout absence jiných témat – jen okrajově

se například mluví o podpoře cyklistiky a pěší dopravy či podpoře rovných příležitostí pro

muže a ženy. Možná ekonomická návaznost strategie je patrná i ze samotného dokumentu,

který říká, že: „Strategie tak svým způsobem zavazuje všechny, kdo hospodaří s finančními

prostředky a majetkem města, k cílenému postupu.“20

Zvláštní pozornost bude věnována problematickým místům genderového rozpočtování

v kontextu snahy rozčlenit výdaje podle jednoduchého klíče muži versus ženy, se zanedbáním

dalších skupin uvnitř těchto kategorií. Rozpočty měst jsou z velké čsti tvořeny povinnými

výdaji – jako jsou sociální dávky, příspěvky městským částem apod., tyto výdaje města

nemohou ovlivnit. Z analýz je proto nutné tyto výdaje vynechat. Mnoho projektů je také

financováno z různých rozpočtových kapitol a to vytváří komplikace při snaze o analýzu

těchto jevů. Můžeme říci, že vzhledem k procedurální komplexonosti procesů, které

přerozdělují veřejné prostředky, je rigorózní analýza tohoto přerozdělování prakticky

nemožná.

19

Strategie pro Brno. 2009. Kancelář primátora města Brna. Kancelář strategie města. 20

Strategie pro Brno. 2009. Kancelář primátora města Brna. Kancelář strategie města.

38

7. Analýza rozpočtu a strategických dokumentů města Brna pro rok

2011

7.1. Brno a jeho sociodemografické statistiky

Pro posouzení dopadu jednotlivých politik na muže a ženy je důležité znát demografické

statistiky, které určují genderovou strukturu města. Kromě údaje o počtu mužů a žen je

důležité zabývat se i věkovou strukturou obyvatelstva. Tyto údaje nejsou pro charakteristiku

obyvatelstva města úplné, ale poskytují základní orientaci v tom, kdo má jakou měrou užitek

z veřejných rozpočtů.

Brno je druhým největším městem České republiky. K 31. 12. 2011 mělo město Brno celkem

378916 obyvatel. Z toho bylo 196210 žen a 182706 mužů. Procentuální poměr žen a mužů ve

města Brně tedy je 51,8 % žen a 48,2 % procent mužů.

Tabulka 1: Věková struktura obyvatelstva Brna (k 31. 12. 2012)21

Věková struktura

obyvatelstva 0-14 let 15-64 let 65 let a více

Ženy 23798 129099 39907

Muži 24784 127391 26392

Celkem 48582 256490 66299

7.2. Analýza strategických dokumentů města Brna

7.2.1. Analýza dokumentu Strategie pro Brno

Dokáže Brno oslovit budoucí elitu národa a udržet si ji?22

Dokument Strategie pro Brno vydaný magistrátem městem Brna má ambici stát se závazným

dokumentem pro rozvoj města a posílení jeho konkurenceschopnosti. Strategie se dělí na dvě

části, obsáhlejší analytickou s rozborem slabých a silných stránek, příležitostí a rizik (SWOT)

a kratší návrhovou částí. Analýza Strategie pro Brno se zaměří na otázku, zda je genderový

21

Zdroj [cit. 19. 5. 2012]: <http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/obyvatelstvo-xb/$File/jhm_1_obyvatelstvo.xls> 22

Strategie pro Brno. 2009. Kancelář primátora města Brna. Kancelář strategie města. Str. 72.

39

aspekt v materiálu zohledňován a zda město počítá s dlouhodobou podporou rovnosti žen

a mužů. Více než analýza genderové perspektivy je pro Strategii pro Brno určující, jaké

skupiny jsou v ní obsaženy, a které ne.

Aspekt podpory rovných příležitostí žen a mužů v materiálu zcela chybí, vůbec se

nevyskytuje v analytické části dokumentu, v návrhové části je pak obsažen pouze

v navrhované „aplikaci rovných příležitostí pro různé skupiny obyvatel v oblasti městských

a oborových politik“23

a to pouze latentně. Z ostatních částí dokumentu je patrné, že se jedná

primárně o rovné příležitosti jiných skupin – z explicitně artikulovaných osob jsou to lidé

s handicapem, lidé ze sociálně vyloučeného prostředí, mládež s drogovým problémem, oběti

zločinu a další. V dalších navrhovaných bodech se mluví zejména o integraci zdravotně

postižených a sociální prevenci. Aplikace rovných příležitostí se tak v praxi nejvíce vztahuje

k vytváření prostoru přívětivého k lidem s tělesným handicapem a programy prevence

kriminality pro mládež.

Argumentem pro nezmiňování kategorie genderu by mohlo být tvrzení, že Strategie pro Brno

je obecným dokumentem, který se vztahuje ke všem občanům a občankám. Jak ale podotýká

Scott: „politika, která selhává v pojmenování nerovnosti, je často výsledkem nesprávné

domněnky, že politiky, programy anebo služby jsou genderově neutrální. Služby nebo

projekty, které jsou „otevřeny všem“ anebo které neidentifikují cílové příjemce podle pohlaví,

jsou jen málokdy nediskriminační ve svých dopadech.“ (Scott 2009: 22)

Z dokumetu je navíc zřejmé, že konkrétní části se vztahují ke konkrétním skupinám

obyvatelstva. Zejména jsou v klíčových částech dokumentu (vztahujících se k veřejnému

prostoru) artikulované následující skupiny: děti a mládež, rodiny, ženy oběti domácího násilí,

prostitutky, etnické a národnostní menšiny, podnikatelé, senioři/ky. V shrnutí ankety

analyzující město z hlediska vybavenosti a služeb pro seniory/ky se píše: „Značnou část

populace tedy začínají tvořit lidé starší 60 let. Město Brno patří z pohledu věku svých

obyvatel k „nejstarším“ městům v České republice a tento fakt je třeba brát v úvahu ve všech

důležitých záměrech města.“24

Podobný je přístup města k dětem a rodinám. V rámci strategie

je významná pozice rodiny vícekrát zdůrazňována a pro děti se pořádají speciální akce či jsou

23

Strategie pro Brno. 2009. Kancelář primátora města Brna. Kancelář strategie města. Návrhová část, str. 4. 24

Gregorová, E. 2011. Je Brno přátelské k seniorům? Stručné výsledky ankety. Kancelář primátora města Brna – Kancelář strategie města.

40

akce pro ně osvobozeny od poplatků za pronájem na určitých městských pozemcích.25

Podpora rodin se odráží se odráží v dotační politice magistrátu, kdy jsou rodiny podporovány

speciálním dotačním fondem (více níže).

Podpora rodin je dokonce v dokumentu vymezena vlastní kapitolou. „Prosperující a stabilní

rodina je nenahraditelným zdrojem motivovaných a schopných lidských osobností, které

dokáží v dospělosti uplatňovat svůj tvůrčí potenciál, přispívat k životu společnosti, ale též

reprodukovat v následující generaci své vlastní profesní, hodnotové i vztahové kvality.“26

Rada města zřídila Poradní sbor Rady města Brna pro rodinu a přijala Deklaraci na podporu

rodiny. „Cílem rodinné politiky města Brna je věnovat soustavnou pozornost životním

podmínkám rodin a činit vhodná opatření tak, aby byla posilována autonomie rodin

a umožňováno jejich svobodné rozhodování při uskutečňování životních plánů. Jde o plány

a představy rodin v oblasti vztahového života, velikosti rodiny, výchovy dětí a v oblasti

harmonizace nároků zaměstnání a rodiny…“27

Zde je patrná konceptualizace rodiny jako

rodičů s dětmi a právě taková rodina je charakterizována jako ta, která si zaslouží podporu.

Zaměření se na rodiny je zde jednoznačně formulováno jako na instituci, která vychovává děti

(„je zdrojem motivovaných a schopných lidských osobností, které dokáží v dospělosti

uplatňovat svůj tvůrčí potenciál“). Podporu rodin, zvláště deklarovanou snahu slaďování

rodinného a pracovního života, je možné vnímat jako opatření, které bere ohled na rozdíly

v potřebách žen a mužů. Může být ale také vnímána jako rétorická past potvrzující rodinu

jako repredukovatele genderových norem. Materiál o slaďování rodinného a praconího života,

který má propagovat alternativní formy práce „Nesnadné neznamená nemožné“, představuje

matku jako primární pečovatelku o děti a domácnost: „Maminka, která zajišťovala hladký

chod rodiny během několika let na rodičovské dovolené, má najednou své síly a čas

rozdělit mezi práci profesní a domácí a bez důkladné reorganizace domácích činností je tento

úkol často nad její síly.“28

To také koresponduje s častým zaměřením genderového

rozpočtování na oblasti stereotypně přisuzované ženám jako je vzdělání nebo sociální oblast

(Budlender 2002).

25

Veřejná zeleň města Brna: Proč zpoplatňujeme parky. [online] [cit. 20. 12. 2011] Dostupné z: <http://www.vzmb.cz/files/Sazby_za_vyuziti_parku.pdf> 26

Strategie pro Brno. 2009. Kancelář primátora města Brna. Kancelář strategie města. Str. 50. 27

Tamtéž. Str. 51. 28

Nesnadné neznamená nemožné 2. [online] Národní centrum pro rodinu 2011, Odbor zdraví Magistrátu města Brna, Statutární město Brno. [cit. 18. 5. 2012] <http://rodina.data.quonia.cz/soubory_ke_stazeni/NNN.pdf> Str. 2

41

V praxi je podpora rodin patrná v mnoha projektech magistrátu. Například se jedná

o speciální dotační program zaměřený na rodinu pod Odborem zdraví Magistrátu města Brna,

ve kterém bylo v roce 2011 rozděleno 1 395 000 Kč. Tyto prostředky si rozdělily projekty

zaměřené zejména na volnočasové aktivity, mateřská centra či dětské kluby. Jediný projekt,

který se kategorii podpory rodin s malými dětmi vymyká, jsou PC kurzy pro věk 50+, na které

dostalo sdružení Ženy50 dotaci 20 000 Kč. Akcent na rodičovství a chápání rodiny jako

místa, kde se vychovávají děti, je zřejmý i při pohledu na další projekty – Průvodce

rodičovstvím 2011, Co ohrožuje dnešní rodinu aneb každá rada drahá?!, Bezpečně do

partnerství, rodičovství a do života. Tyto projekty chápou rodinu jako ohroženou instituci,

kterou je potřeba chránit. Zřejmý je také důraz na rodičovství jako součást rodinného života.

Brno také provozuje speciální webovou stránku zaměřenou na podporu rodiny29

, která se

snaží informovat o prorodinné politice brněnského magistrátu. V roce 2011 v rámci podpory

rodiny Brno vydalo informační příručku ke zkráceným pracovním úvazkům Nesnadné

neznamená nemožné 2, kterou deklaruje jako podporování souladu rodinného a pracovního

života. Tuto politiku se snaží naplňovat i samotný magistrát, který si nechal v roce 2011

zpracovat audit rodiny a zaměstnání30

a podporuje alternativní formy práce, pořádá školení

pro zaměstnace/kyně na rodičovské dovolené apod. V budoucnu chce například MMB

vybudovat mateřskou školku pro děti svých zaměstnanců/kyň. Tyto výdaje je možné

jednoznačně hodnotit jako výdaje podporující genderovou rovnost. Podle Elson (2002) se

jedná o druhý nejvýznamnější prostředek podpory rovných příležitostí.

Brno rovněž uveřejnilo výsledky ankety s názvem Je Brno přátelské k rodině?, která shrnuje

nejvíce využívané a nejvíce chybějící služby pro rodinu ve městě Brně. Nejvyužívanější

službou pro rodiny s dětmi jsou podle ankety mateřská centra. Nejvíce v Brně naopak podle

ankety chybí širší možnosti hlídaní dětí – ve školkách, mini školkách nebo firemních

školkách. Rodiče rovněž považují za nedostatečnou bezbariérovost města a městské hromadné

dopravy. Absence předškolních zařízení pro děti je tak v přímém rozporu s avizovanou

podporou alternativích pracovních modelů v příručce Nesnadné neznamená nemožné 2.

V tomto kontextu se pak krok brněnské radnice, kdy k 1. 1. 2012 zdražila provoz jeslí pro

rodiče s nízkým příjmem z 800 Kč měsíčně na 6000 Kč měsíčně, jeví poměrně nelogický. Po

29

< www.brno-prorodiny.cz> 30

Více informací na: <http://auditrodina.eu/index.php/dobra-praxe/20-priklady-ceskych-firem>

42

protestech ze strany veřejnosti se k 1. 4. 2012 poplatek za dítě v jeslích opětovně snížil a to

následujícím způsobem:

„• 1000 Kč bude platit rodina nebo osamělý rodič s celkovým příjmem rovným nebo nižším

než 1,5 násobek životního minima.

• 2 000 Kč bude platit rodina nebo osamělý rodič s celkovým příjmem vyšším než 1,5násobek

životního minima.

• 3 500 Kč bude platit rodina nebo osamělý rodič s celkovým příjmem rovným nebo vyšším

než 2,4násobek životního minima.

• 6 000 Kč bude platit rodina nebo osamělý rodič s celkovým příjmem rovným nebo vyšším

než je trojnásobek životního minima.“31

Magistrát prostřednictvím svého mluvčího tento krok označilo právě za podporu slaďování

rodinného a pracovního života. „Touto výší poplatku město Brno podporuje soulad rodinného

a pracovního života.“32

Pedchozí radikální zvýšení poplatku se však s tímto naprosto

vylučuje. To svědčí o nekocepční podpoře magistrátu této oblasti. Vzhledem k tomu, že

kromě příručky Nesnadné neznamená nemožné 2, se podpora slaďování rodinného

a pracovního života v žádných strategckých dokumentech nevyskytuje, je podpora této oblasti

spíše symbolická než faktická. To je zajémavé i vzhledem k podpoře rodiny jako

průřezovému tématu rozvoje města. Je zřejmé, že se tato podpora omezuje na témata jako je

podpora mateřských center a talentované sportovní mládeže a to zcela v kontextu tradiční

rodiny. Alternativní modely jsou v strategických materiálech opomíjeny.

V dalších oblastech podpory žen se Strategie pro Brno omezuje na řešení problémů domácího

násilí, případně prostituce. Deklarovaná je podpora neziskových organizací, které mají za cíl

odstraňovat sociálně-patologické jevy. Mezi tyto organizace jsou jmenovitě zařazeny

následující: Bílý kruh bezpečí (oběti trestných činů), SPONDEA (domácí násilí a násilí na

dětech), Magdalenium (domácí násilí, obchod s lidmi) a Rozkoš bez rizika (prostituce).

V rámci dokumentu je těmto organizacím přikládána důležitost a „z hlediska rozvoje města je

považuje za nezbytné.“33

Město Brno v oblasti prevence domácího násilí zřídilo

Interdisciplinární tým města Brna pro oblast domácího násilí spolu s webovou stránkou

http://www.idtbrno.cz/. Tým má za cíl propojit různé složky při řešení případů domácího

násilí, zejména městskou policii, Skupinu Domácí násilí při Městském ředitelství Policie ČR,

31

Žára, Pavel: Cena za jesle bude rozdílná dle příjmu rodin. [online] Magistrát města Brna, tisková zpráva. [cit. 17. 5. 2012] Dostupné z: <http://www.brno.cz/brno-aktualne/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/cena-za-jesle-bude-rozdilna-dle-prijmu-rodicu/> 32

Tamtéž. 33


43

interveční centra a neziskové subjekty. Zaměřuje se na propojení jednotlivých složek

a infomování veřejnosti. Tým se nezaměřuje pouze na domácí násilí páchané na ženách, ale

také na mužích (respektive domácí násilí v partnerském vztahu je striktně neděleno podle

pohlaví, ačkoliv je poměrně jasně vymezeno heterosexuálním vztahem), seniorech/kách

a dětech. Z tohoto hledisa má Brno jednu z nejucelenějších koncepcí v řešení domácího násilí

a z rozpočtu je na tyto aktivity vyčleněno 260 000 Kč. Prevence domácího násilí tak můžeme

identifikovat jako jednu z oblastí, ze které plynou finanční prosotředky ženám – jedná se

ovšem o oblast, která je konceptualizována jako problém žen obecně. Výdaje určené na

prevenci a odstraňování násilí na ženách jsou charakterizovány jako genderově specifické

programy, u kterých je možné určit, kterému pohlaví přidělené finance slouží (Budlender,

Elson, Hewitt 2002). Řešení domácího násilí má ale celspolečenský přínos a stejně tak, jak

nejsou obětmi domácího násilí jenom ženy, jsou součástí řešení této oblasti i muži. Například

v podobě psychologické práce s pachateli a podobně.

7.2.2. Programové prohlášení Rady města Brna

V dalším městském dokumentu, Programovém prohlášení Rady města Brna na období let

2011 až 2014, Brno navazuje na Strategii pro Brno. Jedná se dokument s krátkodobější

platností, na druhou stranu je zřejmé, že dokument na jedno volební období musí obsahovat

jasnější a příměji formulované cíle, z nichž by část už měla být naplněna.

Ze zajímavých bodů můžeme vyzdvihnout například podporu výstavby parků a sportovišť pro

děti a mládež. „Budeme usilovně podporovat budování nových dětských hřišť a veřejných

sportovišť stejně jako rekonstrukce stávajících.“34

Z marginalizovaných skupin jsou

jmenováni opět senioři a seniorky a handicapovaní lidé.

Jako jeden z nejdůležitějších bodů je jmenovaná oblast rozvoje města, kde se hned v úvodu

uvádí „chceme město přátelské k podnikání“35

. Důraz na dobrou komunikaci s podnikatelskou

sférou je zdůrazněn ještě několikrát, například na str. 2: „Zlepšíme marketing města, aby bylo

Brno atraktivnější pro turisty i pro investory.“36

Zde se nám objevuje také další důležitá

34

Programovém prohlášení Rady města Brna na období let 2011 až 2014. [online] [cit. 16. 1. 2012] Dostupné z: <http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/KPMB/RMB/Programove_prohlaseni_RMB_na_leta_2010-2014.doc> 35

Tamtéž, str. 1. 36

Tamtéž, str. 2.

44

kategorie v rámci programového prohlášení a to důraz na cestovní ruch a turismus. Například

v oblasti kultury a památkové péče se mluví jen o propagaci kulturních památek s cílem

zvětšit turistický zájem o ně.

„Bezproblémové parkování je hlavní prioriou RMB v oblasti dopravy.“37

Oblast dopravy si

svou prioritu stanovuje hned ve svém začátku. Dále se ovšem mluví o zavedení systému Park

and Ride, který umožňuje použít parkovací lístky ze záchytných parkovišť jako lístek na

městskou hromadnou dopravu a o podpoře systému preference hromadné dopravy. Preference

individuální automobilové dopravy a důraz na funkčnost městské hromadné dopravy

koresponduje s magistrátní politikou nízké, skoro nulové podpory výstavby cyklostezek a

obecně bezpečné cyklodopravy v Brně. Přičemž právě podpora alternativních způsobů

dopravy (cyklistická, pěší) je vhodným opatřením, aby se po městě mohlo kvalitně dopravat

co největší množství lidí a nebyli omezeni nutností investice do automobilu. Alternativní

způsoby dopravy bývají přitom klíčové pro znevýhodněné skupiny obyvatel/lek jako jsou

ženy, staří lidé, děti a mládež. To dokládá i výzkum z Velké Británie, kde 75 % cest autem

vykonvají muži (Creed 1994: 42). Přitom důraz na individuální automobilovou dopravdu je

v dokumentu značný a zdá se, že problémem není, že auta smějí vjet do širšího centra města,

jako spíš to, že v něm není kde zaparkovat.

7.3. Analýza vybraných rozpočtových kapitol

7.3.1. Podpora kultury

Struktura kulturních akcí a způsob, jakým je na ně přispíváno z rozpočtu, je jednou

z podmínek kvalitního veřejného prostoru (Short 1996). Na poli kulturních akcí Brno jednak

některé akce pořádá (například festival Brno-město uprostřed Evropy, jehož součástí je

i přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis), další pořádá prostřednictvím příspěvkových

organizací (jedná se například o Turistické informační centrum – TIC). Dalším subjektům

přispívá prostřednictvím dotací a další jsou pořádány městskými částmi, které získávají

37

Tamtéž, str. 5.

45

prostředky z městského rozpočtu38

. Podpora kultury a její koncepce je nově ukotvena

v Programu rozvoje kultury města Brna a jeho evaluace. Tento dokument byl přijat na

začátku roku 2012 a setkal se bouřlivou reakcí občanské společnosti. Zapojení se do

rozpočtových a rozvojových aktivit obcí není v České republice stále běžné (Hejzlarová,

Adamusová 2009). Spoluvytváření dokumentů ovlivňujících ráz města je jedním z hlavních

cílů komunitního rozpočtování. Čím větší a různorodější počet subjektů se na přípravě

rozpočtu a dalších dokumentů podílí, tím pravděpodobnější je, že zájmy jednotlivých skupin

budou rerezentovány vyrovnaně. V tomto ohledu mají na instituce městské správy největší

vliv organizované občanské skupiny (Hejzlarová, Adamusová 2009). Kulturní provoz

ovlivňuje také dotační systém magistrátu, který v roce 2011 rozdělil kulturní dotace ve výši

13 315 000 Kč.

Plán dlouhodobé koncepce rozvoje kultury ve městě Brně s názvem Program rozvoje kultury

města Brna a jeho evaluace obsahuje analytickou zprávu, která shrnuje jednotlivé kulturní

činnosti a analyzuje je v ekonomických souvislostech, SWOT analýzu, zhodnocení

reprezentativního dotazníkového šetření, příklady praxe rozvoje kultury ve světě a návrhovou

část, která formuluje strategické cíle v oblasti kultury.

Dokument Program rozvoje kultury města Brna a jeho evaluace je kulturní veřejností

(občanských sdružením Brno kuturní, zástupci/kyněmi příspěvkových organizací

a nezřizované kulturní scény) silně kritizován. Jeden ze základních argumentů proti tomuto

dokumentu je, že je pouhým výčtem kulturních aktivit v Brně, nikoli koncepcí, která by

udávala směr kulturnímu dění, druhou vážnou výtkou je absence podpory nezřizované

kulturní scéně a její potlačení oproti oficiálním akcím a organizacím. Proti přijetí Programu

rozvoje jako závazného dokumentu se postavilo široké spektrum lidí zabývajících se kulturou.

Otevřeně proti dokumentu vystoupilo občanské sdružení Brno kulturní svým otevřeným

dopisem39

, které bylo následně přizváno k další diskuzi s magistrátem nad koncepcí brněnské

kultury. V koncepci je mimo jiná provedena studie, ve které bylo „dotazníkové šetření (...)

provedeno jako součást sběru podkladů pro vytvoření analýzy současného stavu kultury v

Brně. Cílem šetření bylo provedení reprezentativního sociologického průzkumu reflektujícího

38

Je zajímavé, že prostředky, které Brno pošle do městských částí, jsou s konkrétními aktivitami v rámci celého města jen těžko dohledatlné, zatímco při žádosti o kulturní dotace musí zájemci/kyně doložit, jestli žádají o podporu i městkou část. 39

Bernátek, Martin: Otevřený dopis Radě města Brna. 4. 12. 2011. [online] [cit. 19. 4. 2012] Dostupné z: <http://www.brnokulturni.cz/otevreny-dopis>

46

poskytované kulturní služby v Brně a potřeby obyvatelstva.“40

Studie poskytuje základní

statistická data pro genderové využívání kultury ve městě Brně. Tento průzkum je zajímavý

hlavně z toho důvodu, že se jedná o jeden z mála reprezentativních průzkumů, který poskytuje

relevatní statistická data rozdělená pode genderu, která mapují dané samosprávní území

(v tomto případě město Brno) a má potenciál ovlivnit přidělování financí jednotlivým

skupinám obyvatelstva. Chybějící statistiky (a finanční i časová náročnost jejich získání) jsou

přitom jedním z hlavních problémů, proč není možné genderové rozpočtování apikovat

v praxi (Budlender, Sharp, Allen 1998).

Studie se zúčastnilo 1013 respodentů/tek, z čehož bylo 458 žen (48,0 %) a 528 mužů

(52,0 %), to je počet lehce odlišný od celkového počtu obyvatel Brna, kde lehce převládají

ženy - 51,9 % ku 48,1 % mužů. Z genderového hlediska se studie zaměřila hlavně na

preferenci jednotivých typů kulturních aktivit. Z respondentů/tek, kteří uvedli, že se zajímají

o divadlo, převažují ženy (67,7 %) nad muži (51,9 %), podobná je situace u koncertů vážné

hudby, o kterou se zajímá 22,3 % žen a 17,6 % mužů. Naopak u koncertů jiných žánrů

převažuje zájem mužů (61,4 %) nad ženami (51,3 %). Podobně u popularity klubů a klubové

scény je zájem mužů (33,0 %) nepatrně větší než zájem žen (28,5 %). Zájem žen naopak lehce

převažuje u literárních akcí, autorských čtení a akcí podobného charakteru a činí 18,6 %

oproti 11,4 % u mužů. Podobně u kin je zájem žen (65,8 %) vyšší než u mužů (58,8 %)

a u galerií a výstavních síní, o které se zajímá 40,1 % žen a 34,5 % mužů. Podobné

procentuální poměry panují i u muzeí (43,7 % ženy a 38,3 % muži) a knihoven

a informačních centrech (39,0 % ženy a 27,3 % muži). Naopak u open-air akcí a festivalů

studie zjišťuje větší zájem mužů (55,7 %) než u žen (48,9 %). U umění v ulicích, street artu

byl zjištěn vyvážený poměr zájmu o tuto kulturní aktivitu (32,6 % ženy a 32,4 % muži). Ženy

pak mají větší zájem o kulturně historické památky (67,0 % ku 55,9 % mužů) a o národnostní

a etnickou kulturu (16,1 % ku 13,7 % mužů). U veletrhů se pak poměr opět obrací a se

zájmem je sleduje 33,3 % mužů oproti 21,7 % žen. Ze sledovaných třinácti kategorií

dominuje zájem žen u devíti kategorií, větší zájem mužů byl zjištěn u tří kategorií a jedna

kategorie byla identifikována jako se shodným zájmem mužů a žen o oblast.

40

Program rozvoje kultury Brna a jeho evaluace. [online] Statutární město Brno, 2012. [cit. 6. 5. 2012] Str. 79. Dostupné z: <http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/KPMB/Program_rozvoje_kultury_mesta_Brna_a_jeho_evaluace_-_verze_19.1.2012.doc>

47

Tyto výsledky předkládané v Programu rozvoje jsou interpretovaná data výzkumu.

A z hlediska genderového rozpočtování by mohly vést k unáhleným a zjednodušeným

úsudkům. Z převahy žen zajímajících se o většinu kulturního dění ve městě Brně jsou možné

usoudit dva do značné míry protichůdné (a zjednodušující) závěry: 1. Výdaje, které Brno

poskytuje na kulturu, jsou výdaji pro ženy, protože žen se o kulturu v Brně zajímá více, než

mužů a za 2. v Brně je kulturní produkce určená spíše ženám, protože se o ni více žen zajímá

a je třeba nalákat ke kultuře více mužů, proto je nutné investovat více financí do kultury pro

muže.

Je zřejmé, že podobné úvahy neposkytují kompletní obraz o financování kultury v Brně.

Například reprezetativnost průzkumu je zajištěna rozdělením respondentů/tek podle genderu

a věkových skupin, se speciální skupinou do Brna dojíždějích studujících. Nepracuje ale

s poměrně značnou skupinou lidí, kteří do Brna dojíždějí za prací41

, u kterých je

pravděpodobné, že v Brně zůstávají nebo dojíždějí i kvůli zábavě. Tak mohou být

nadhodnoceny straší populační ročníky s převahou žen. Brno je rovněž krajským kulturním

centrem a navštěvují jej lidé z celého kraje, například do velkých divadel se pořádají zájezdy

z menších měst a obcí a Národní divadlo tak plní úlohu nejenom brněnského kulturního

stánku, ale divadla s širokým návštěvnickým přesahem.

Výsledky průzkumu, který by zkoumal, kolik mužů a žen chodí reálně do jednotlivých

divadel (a dalších kulturních institucí) by mohl být výrazně jiný. Dokument navíc nijak

nezohledňuje absolutní četnost návštěvnosti jednotlivých kulturí akcí. Pokud má více žen

zájem o galerie a muzea, nevypovídá to ještě o tom, kolik lidí reálně tyto instituce navštěvuje.

Naopak open-air festivaly jsou navštěvované masově, takže věší zájem mužů o tyto akce

může převážit zájem žen o minortní kulturní aktivity. Nedá se tedy lehce zobecnit, že kultura

je určená více ženám a přejít k dalším zjednodušujícím argumentům „sport pro muže, kultura

pro ženy“. Connell (2002) v této souvislosti mluví o vnitřním genderovém režimu státu

a genderové dělbě práce i uvnitř institucí. Muži jsou soustředěni do oblastí, jako je armáda,

politika, finance apod. a ženy jsou pak zastoupeny v oblastech jako vzdělání, kultura či

sociální práce. Pokud bychom přijali tezi, že ženy mají větší zájem o kulturu, jednalo by se

opět o přiřazení žen stereotyopně do oblastí, které jsou jim v rámci genderové dělby práce

přisouzeny už nyní.

41

Podle Českého statistického úřadu jich je denně 65 127. [online] [cit. 17. 5. 2012] Dostupné z: <http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/otisk/13-1127-04-sldb_2001-4__dojizdka_za_praci>

48

Druhým významným dokumentem pro zjištění, komu putují finance na kulturní činnosti, je

systém dotací města. Analyzován bude dotační systém města Brna a rozdělené dotace za rok

2011. Dotace na kulturu jsou v Brně rozděleny do dvou typů. Dotace typu B jsou

přerozdělením schválených dotačních financí v závislosti na počtu projektů, které se do

dotačního řízení přihlásí a projdou odborným posouzením. Dotace typu A, které „jsou ve

schváleném rozpočtu statutárního města Brna jmenovitě uvedeny jako dotace určené pro

konkrétní projekt a příjemce. K jejich zařazení do rozpočtu dochází z podnětu města Brna

(samosprávných orgánů nebo na návrh odborného útvaru) z důvodů zvláštního zřetele

hodných, v případech, kdy město Brno má zájem dlouhodobě podporovat: Zajištění určitých

doplňkových služeb; zajištění realizace větších kulturních akcí celoměstského významu. Jedná

se především o akce finančně náročné a takové, jejichž financování je obvykle zajišťováno

z více zdrojů (např. s využitím státní dotace, u kterých je nutné v předstihu vyřešit

zabezpečení financování).“42

V tomto typu dotačního řízení byly v roce 2011 podpořeny následující projekty, které jsou

zaneseny v Tabulce 2.

Z popisu dotací typu A je zřejmé, že se jedná o akce, které jsou magistrátem považovány za

klíčové pro rozvoj kultury v Brně, a které mají určité výsostné postavení v systému dotací.

Nejvyšší dotační částkou (půl miliónu korun) je podpořen festival Brno - Město uprostřed

Evropy a s ním spojené přehlídky ohňostrojů Ignis Brunensis. Jedná se o nejvyšší udělenou

dotaci v celém dotačním systému a deklarovaný příslib města na akci dále spolupracovat a

rozvíjet ji. Kritéria pro zařazení do dotačního systému A jsou značně nejasná a závisí pouze

na vůli magitrátu, zda se chce na akcích dlouhodobě podílet a případně jim poskytovat

nadstandardní podporu – v dotačním systému A jsou udělené dotace takřka vždy v řádu

statisíců, v dotačním systému B se přidělené částky pohybují takřka vždy v řádu desetitisíců.

Tyto dotace nejsou nijak koncepčně vysvětleny, jako klíčová se jeví jejich podpora z hlediska

turistického ruchu, který je jednou z priorit Krna, zakotveného v strategických dokumentech,

například ve Strategii pro Brno. Je ovšem otázkou, zda přehlídku ohňostrojů považovat za

42

Pravidla pro poskytování neinvestičních dotací z rozpočtu statutárního města Brna na projekty a provozní náklady v oblasti kultury – dotace typu A a B. [online] [cit. 8. 5. 2012] Dostupné z: <http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OK/dotace/00Pravidla_pro_poskytovani_neinvesticnich_dotaci_z_rozpoctu_statutarniho_mesta_Brna_na_projekty_a_provozni_naklady_v_oblasti_kultury__dotace_typu_A_a_B.doc>

49

kulturu a podporovat ji z financí na kulturu určených. Stejně tak spojení tématu kultury a

turismu je nejasné a v praxi slouží k prosazování tématu podpory turismu oproti kutlurním

tématům43

.

Tabulka 2: Schválené dotace typu A na provozní náklady a projekty 201144

Žadatel Zkrácený název projektu / úplný název projektu

Schválená

dotace v tis. Kč

Alliance française Brno Bonjour Brno11 100

Janáčkova akademie múzických

umění v Brně – Divadelní

fakulta

Mezinárodní festival divadelních škol

SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2011 260

JAZZFESTBRNO JAZZFESTBRNO 2011 250

NEDOMYSLENO Divadelní festival Mezi ploty – 20. ročník – část

Brno 100

Parnas, občanské sdružení AMADEUS 2011 80

SNIP&CO, reklamní

společnost, spol. s r.o.

BRNO – MĚSTO UPROSTŘED EVROPY

festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří se

společností Skanska a STAROBRNO - IGNIS

BRUNENSIS - přehlídka ohňostrojů 2011

500

SNIP&CO, reklamní společnost 19. Vánoce na brněnské radnici 2011 100

SNIP&CO, reklamní

společnost, spol. s r.o. Ruská kultura v České republice 2011 100

Sdružení přátel folkloru

v Brně

22. Mezinárodní folklorní festival Brno 2011

300

Systém udělování dotací je v současnosti značně neprůhledný. Přijaté žádosti o dotace

schvaluje nejprve Komise Rady města Brna pro kulturu na základě posouzení žádostí

jednoltivými úředníky z hlediska jejich formální a obsahové správnosti. Rada města Brna

následně doporučuje Zastupitelstvu města Brna celou skupinu žádostí o dotace udělit či

neudělit. V tomto procesu jsou však jednotliví členové a členky Rada města Brna

a Zastupitelsta města Brna oprávněni přijímat pozměnovací návrhy jednotlivých žádostí bez

43

V roce 2011 bylo BKC – Brněnské kulturní centrum přeměněno na TIC – Turistické informační centrum. Na kulturní provoz byly následně seškrtány finance, zavřeno kino Scala a omezeny akce v Sále Břetislava Bakaly. 44

Schválené dotace typu A na provozní náklady a projekty 2011. 2010. [online] [cit. 15. 5. 2012]

50

nutnosti vysvětlení důvodů proč dotaci udělit či neudělit a to na základě Pravidel pro

poskytování neinvestičních dotací z rozpočtu statutárního města Brna na projekty a provozní

náklady v oblasti kultury – dotace typu A a B, kde se říká: „Na přiznání dotace není právní

nárok. Rozhodnutí o výši dotace schválené samosprávnými orgány města (Zastupitelstvem

města Brna) ve smyslu ustanovení § 85 písmeno c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní

zřízení), je rozhodnutím kolektivního orgánu. Z tohoto důvodu není možné poskytnout

zdůvodnění rozhodnutí o výši dotace schválené či o jejím zamítnutí.“45

Tak byla například

v roce 2012 z dotačního řízení odstraněna žádost dvou subjektů (organizací STUD

a NESEHNUTÍ) pomocí pozměňovacího návrhu předsedy Komise Rady města Brna pro

kulturu Stanislava Michalíka (ODS). Brněnský magistrát je dloudobě kritizován46

za

nepodporu filmového festivalu Mezipatra, který se věnuje queer tematice. Jelikož byly tyto

projekty přijmuty Odborem kultury a doporučeny k udělení dotace, je zřejmé, že nejde

argumentovat jejich nízkou kvalitou. Neprůhledný systém dotací může znevýhodňovat nebo

pravidelně vylučovat některé skupiny obyvatel z dotačních programů na kulturu. Přitom

neexistují mechanismy, které by zpětně mohly regulovat nekoncepční kroky v udělovaní

dotací. Mezi takové kroky by se mohl zařadit genderový audit odboru kultury, autoevaluační

zhodnocení systému dotací nebo jen možnost odvolání se proti neudělení dotace.

Systém dotací je přitom jedním z důležitých faktorů ovlivňujících rovnost rozdělení financí

a má různé dopady na muže a ženy (Stotsky 2006). Popsaný systém zavdává podezření, že

Zastupitelstvo města Brna a Rada města Brna přistupuje k udělování dotací na základě

sympatií či nesympatií k jednotlivým žadatelům/kám.

7.3.2. Rekreační a vrcholový sport

Brno podporuje místní sport různými způsoby. Mezi systémy finanční podpory z veřejných

rozpočtů patří investiční a neinvestiční prostředky poskytované sportovním klubům formou

dotací (systém dotační podpory bude podrobněji popsán níže) a další finance poskytují

městské části, na jejichž území sportovní klub sídlí. V Brně je v současnosti přes

45

Pravidla pro poskytování neinvestičních dotací z rozpočtu statutárního města Brna na projekty a provozní náklady v oblasti kultury – dotace typu A a B. 46

Hořčicová, Kateřina: Mezipatra budou. [online] [cit. 19. 5. 2012] Dostupné z: <http://www.mezipatra.cz/2009/pro-media/tz-mezipatra-budou.html>

51

600 sportovišť47

různé velikosti a významu, které v naprosté většině slouží k využití jak

široké veřejnosti, tak pro profesionální sport.

Rekreační sport

Nepoměr mezi podporou vrcholového a rekreačního sportu formuluje magistrátem zveřejněný

Generel sportovních zařízení ve městě Brně pro výkonnostní sport, pohybovou rekreaci

a školní tělovýchovu.48

Rozvoj rekreačního sportu, který je oproti dotacím na sport vrcholový

značně podhodnocen, doporučuje generel s ohledem na zlepšení zdravotního stavu

obyvatelstva. „Z hlediska významu pohybové rekreace pro motivaci všech věkových skupin

obyvatel, k zdravému životnímu stylu, je žádoucí vytvářet územní i investiční předpoklady

pro rozvoj těchto zařízení.“49

Město Brno vlastní několik sportovně-rekreační areálů pro veřejnost. Výdaje do nich

investované jsou rozděleny podle pohlaví na základě sportů v nich provozovaných. Toto

rozdělení bylo provedeno na základě počtu sportovců/kyň zastoupených v profesionálních

klubech (viz níže). Tyto počty sloužily jako základ pro určení, která sportovní odvětví jsou

v Brně více využívána muži, a která ženami.

Obecně se město Brno v podpoře sportování široké veřejnosti zaměřuje na podporu velkých

sportovních areálů, které by bez městské podpory mohly jen těžko vznikat, jako je například

Sportovní a rekreační areál Kraví hora, jehož hlavní součástí je plavecký bazén, který má

využití pro různé skupiny široké veřejnosti. Vedle finančně náročných projektů jsou to pak

sportoviště ve veřejném prostoru, kde jsou podporovány prioritní skupiny Brna podle

Strategie pro Brno – rodiny a senoři/rky. Příkladem může být dětské hřiště a fit park (který

zahrnuje venkovní cvičící stroje pro dospělé) v parku u Špilberku, otevřené v roce 2010.

Vrcholový sport

Město Brno má několik významných sportovních osobností a týmů vrcholového sportu,

z nichž pravděpodobně nejlepších výsledků dosahuje ženský basketbal a mužský hokejový

47


Generel sportovních zařízení ve městě Brně pro výkonnostní sport, pohybovou rekreaci a školní tělovýchovu. Urbanismus Architektura Design studio, spol. s.r.o. 2007. 49

Tamtéž. Str. 67.

52

tým50

. Jejich podpora ze strany radnice je rozdělena do několika stupňů. Vrcholový sport má

nárok na dotace od brněnského magistrátu na základě Metodiky na podporu vrcholového

sportu ve městě Brně.51

Podle Návrhu rozpočtu pro rok 2011 je vyčleněno 80 647 000 Kč na

dotace do sportu. Z toho například 3 133 000 Kč na pronájem ledových ploch hokejovým

klubům. A 21 593 000 Kč dotací pro FC Zbrojovku Brno a Starez-Sport, a.s., která mimo jiné

provozuje halu Rondo (Kajot Arénu) či plavecký bazén Lužánky. Hokejový tým HC Kometa

Brno má v rámci dotačního systému přidlenu dotaci ve výši 1 661 900 Kč, ale z předchozí je

zřejmé, že se nejedná o veškeré finance, které jsou hokeji přiděleny, další jsou finance na

pronájem ledových ploch a další na provoz Kajot Arény.

Z genderového hlediska je mimořádně zajímavá především Metodika na podporu vrcholového

sportu ve městě Brně. Pomocí této metodiky jsou nadále přidělovány dotace do vrcholového

spotu a to následujícím způsobem. Na základě zásad pro poskytování dotací z rozpočtu města

Brna, odbor školství, mláděže a tělovýchovy (OŠMT) posuzuje a vybírá takové žádosti, které

splní formální podmínky podání, jsou kompletní a prošly kontrolou. Ustanovený výběr odbor

dále předkládá Komisi Rady města Brna pro tělovýchovu a sport, návrh na poskytnutí dotací

dále projednává Rada města Brna a Zastupitelstvo města Brna. Tento návrh schvaluje

v konečném stádiu Zastupitelstvo města Brna. OŠMT následně informuje ţadatele o výši

poskytnuté dotace a zveřejňuje seznam úspěšných ţadatelů na internetových stránkách odboru.

OŠMT s žadatelem uzavře „Smlouvu o poskytnutí dotace z rozpočtu statutárního města

Brna.“ V této smlouvě je následně specifikováno, na co se může dotace poskytnout, dále je

zde vymezeno, jaké doklady je nutno doložit pro vyúčtování dotace nebo poučení, jak

postupovat v případě nevyčerpané dotace.

Metodika rozděluje vrcholové sporty do tří kategorií a na základě dalších kritérií jim přiřazuje

finanční podporu magistrátu (přehled stupně podpory jednotlivých sportů viz tabulka 3). Mezi

kritéria výpočtu dotační podpory patří zejména počty sportovců/kyň ve družstvech

a individuálních sportech, přičemž kategorii genderu magistrát rozlišuje pouze u družstev

kolektivních sportů, kde „jsou pro výpočet brány počty sportovců v družstvu v daném

50

Oba týmu těchto sportů skončili v sezóně 2012 na druhém místě nejvyšších soutěží. Výsledky ŽBL dostupné z: <http://www.cbf.cz/souteze/rozpis-utkani/rozpis_1562.html> [cit. 17. 5. 2012]. Výsledky hokejové extraligy dostupné z: <http://www.hokej.cz/index.php?view=&lng=CZ&webid=385&id=0&rnd=&debug=&ban=&search_text=hledan%FD+v%FDraz&search_where=3&webuser_login=&webuser_passw=&news_email=%40&kolo=0&change_sezona=0&razeni=0&sezona=2011&ids=993&idk=0&act> [cit. 17. 5. 2012]. 51

Metodika na podporu vrcholového sportu ve městě Brně. 2011. [online] [cit. 17. 12. 2011] Dostupné z: <http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OSMT/dotace/METODIKA_na_podporu_vrcholoveho_sportu_ve_meste_Brne_-_zverejneni.doc>

53

sportovním odvětví, dle sportovně technických předpisů svazů.“52

Dále se jedná o úroveň

sportovní výkonnosti (jakých dosahuje sportovec/kyně či tým výsledků) a marketingový

koeficient, který magistrát definuje jako: „Marketingový koeficient hodnotí jednotlivá

sportovní odvětví, s ohledem zejména na popularitu sportovního odvětví, na sportovní úroveň

klubu v jednotlivých sportovních odvětvích v rámci města a České republiky, na úroveň

propagace města Brna na republikové i mezinárodní úrovni, na propagaci klubu v médiích, na

průměrnou diváckou návštěvnost na domácích utkání (sport. akcích) aj.“53

Tento

marketngový koeficient je ale posuzován spíše intuitivně a může dosahovat škály 1-5 bodů.

Sporty jsou rovněž rozděleny do tří kategorií podle priorit města Brna, kterými jsou

olympijské sporty, sporty s tradiční vazbou na Brno a s marketingovým přínosem:

Tabulka 3: Metodika na podporu vrcholového sportu ve městě Brně, str. 1.54

A) Kolektivní sporty B) Individuální sporty

I.skupina

Fotbal - muži

Basketbal - ženy, muži

Volejbal - ženy, muži

(šestkový)

Lední hokej - muži

Baseball - muži

Házená - ženy, muži

Atletika

Plavecké sporty

Cyklistika (silniční, dráhová, BMX, MTB)

Triatlon

Gymnastika (moderní, sportovní)

Krasobruslení

(jednotlivci a synchronizované bruslení)

Sportovní střelba

Auto moto sporty

Beach volejbal

II. skupina

Florbal - ženy, muži

Futsal - muži

Rugby - muži

Cyklistika

(sálová : kolová, krasojízda; cyklokros)

Squash

Badminton

Judo

Veslování

Jachting

III.skupina

Fotbal - ženy

Softball - ženy

Tenis

Stolní tenis

Box

Zápas

Jezdectví

Kanoistika

Kuželky

Karate

Aerobik (sportovní)

Šerm (sportovní)

Taekwondo

52



Metodika na podporu vrcholového sportu ve městě Brně. 2011. [online] [cit. 17. 12. 2011]

54

Příkladem aplikace metodiky může být softballový klub a jemu poskytnuté dotace na rok

2011: „Softballový klub získal 17 bodů a v nejvyšší celostátní soutěži umístil v kategorii

seniorské na čtvrtém místě (150 bodů) a v kategorii juniorské na pátém místě (50 bodů).

Předpokladem je fakt, že klub dobře propagoval město na republikové úrovni (3 body), účast

diváků na sportovních utkáních byla spíše nízká (2 body), stejně jako propagace v médiích

(2 body) a sportovní disciplína má zanedbatelnou popularitu (1 bod). Pro výpočet brány počtu

členů družstva se používá údaj dle sportovně technických předpisů svazu – např. rugby 22,

fotbal 18, volejbal 12. Na uvedeném příkladě bude výpočet vypadat následovně: (17·10 + 150

+ 50)·(3 + 2 + 2 + 1) = 2 960 (počet získaných bodů). Výpočet základní dotace pro konkrétní

sportovní organizaci vypadá tak, že počet získaných bodů je vynásoben hodnotou jednoho

bodu v daném roce. Pro rok 2008 by výpočet vypadal následovně:

2960·964 Kč = 2 853 440 Kč. Tato částka odpovídá dle uvedeného příkladu výši základní

dotace.“ (Pavlíčková 2011: 57)

Z metodiky je zřejmá zvýšená podpora sportům, ve kterých dominují muži, zejména v první

skupině podporovaných sportů, tedy těch, které mají největší marketingový potenciál. Média

dominantně zobazují právě mužské sporty a je o ně i větší divádký zájem. Messner (2002)

tvrdí, že je populární zobrazovat pouze některý druh sportů a to pouze v mužské variantě

(fotbal, hokej, basketbal). V ženských variantách jsou sporty zobrazovány minoritně, případně

jsou prezentovány jako kuriozita (box). Proto je pro ženy těžké (v konkurenci mužských

sportů takřka nemožné) získat dostatečnou mediální a tím i marketingový potenciál. Na to

navazuje nemožnost získat dostatek financí pro svůj rozvoj a tedy pro zvýšení svého

marketingového potenciálu. Metodika přidělování dotací do sportu tak zcela (re)produkuje

současný patriarchálně nastavený systém ve sportu a pomáhá ustanovovat ženský sport jako

minoritní.

V dokumentu Koncepce města Brna v oblasti tělovýchovy a sportu na léta 2011-2016 se

magistrát k tomuto trendu hlásí: „Podpora města Brna v oblasti sportu bude v časovém období

2011–2016 zaměřena na podporu prioritních sportovních odvětví. Kolektivní sporty – fotbal

(muži), basketbal (muži i ženy), volejbal (muži i ženy), lední hokej (muži), baseball (muži),

házená (muži i ženy). Individuální sporty – atletika, plavecké sporty, cyklistika (silniční,

dráhová, BMX, MTB), triatlon, gymnastika moderní i sportovní, krasobruslení, sportovní

střelba, automotosporty a beach volejbal.“55

Podpora právě těchto odvětví je interpretována

55

Koncepce města Brna v oblasti tělovýchovy a sportu na léta 2011-2016. 2010. Odbor školství, mládeže a tělovýchovy Magistrátu města Brna. Str. 35.

55

jako správná, protože se jedná o sporty mediálně atraktivní a tradiční. To souvisí se

zobrazováním sportu v médiích obecně. Sport a maskulinita jsou v médiích propojovány na

základě konceptu přirozenosti a atletický muž je zde reprezentován jako norma, které by měli

chlapci a muži dosáhnout. (Whennel 2002) Ženský sport je reprezentován jednak méně, ale

také pracuje s mýtem ženskosti, jehož součástí je křehkost žen, jejich malá síla a snadná

zranitelnost – ženám jsou přisuzovány jemné a estetické sporty jako je moderní gymnastika či

akvabely. Konstruuje se tak obvyklý či tradiční obraz sportu v médiích. Sportovec je muž,

který je spojen nejčastěji s dominantním typem sportu jako je fotbal nebo hokej. Tím se

zároveň navzájem posiluje pouto mezi tradičností a marketigovým potenciálem (repsektive

medializací) určitého sportu (Havlíková 2009).

Brno také přes protesty dlouhodobě podporuje Mistrovství světa silničních motocyklů, které

od Magistrátu města Brna pravidelně dostává deset miliónů korun. Rada města Brna se

k podpoře akce přímo zavazuje ve svém programovém prohlášení, kde říká: „Nedovolíme,

aby byla přetržena dlouholetá tradice pořádání mistrovství světa silničních motocyklů.“56

Přes

její ekonomický či turistický přínos se jedná o akci čistě komerčního charakteru, zaměřenou

na úzkou skupinu diváků, většinou mužů, která je z veřejného rozpočtu dotována částkou,

které se jiné akce ani nepřibližují. Proto je nutné se ptát alespoň po recipročních akcích, které

vyvažují štědrou podporu magistrátu jednomu typu akce.

Pokud rozřadíme sporty do kategorií mužské a ženské podle kritéria rozpočítání mužských

a ženských týmů, které se vymykají neutrálnímu vymezení 45 % – 55 % procent – pokud se

výdaje pohybují v tomoto rozmezí, jsou považovány za neutrální (Budlender, Sharp, Allen

1998). A pakliže připočteme sporty s rovnoměrným zastoupením žen a mužů, vyjde nám

následující: Město Brno podporuje 16 sportovních týmů nebo individuálních sportů

zaměřených spíše na muže (např. zápas), 6 sportovních týmů nebo sportů s převahou žen

(např. sportovní aerobik) a 18 individuálních sportů, které označíme jako neutrální.

Podle dokumentu Vrcholový sport 201157

činily schválené dotace do vrcholového sportu

nakonec 23 946 000 Kč a byly rozděleny následujícím způsobem: Rozdělení dotací (Tabulka

4) na výdaje pro muže a ženy vychází z počtu členů/nek jednotlivých sportovních klubů, které

se o danou dotaci ucházeli. Jen velmi malé množství klubů je genderově smíšených (např.

56

Programovém prohlášení Rady města Brna na období let 2011 až 2014. Str. 6. 57

Vrcholový sport 2011 – schválené dotace. [online] [cit. 30. 3. 2012] Dostupné z: <http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OSMT/dotace/2011/Vrcholovy_sport_2011_-_schvalene_dotace1.xls>

56

korfbal), ty byly započítány jako neutrální, stejně jako sportovní kluby individuálních

sportovních odvětví, které trénují muže i ženy. Ostatní sporty analýza výdajově rozčleňuje

podle genderu. Oblast vrcholového sportu je jednou z mála, kde jsou nejjasněji rozděleny

finance pro muže a ženy, jelikož sportovní kluby si vedou statistiky rozdělené podle pohlaví.

Z tohoto důvodu je snadnější přiřadit výdaje jednotlivým pohlavím.

Tabulka 4: Dotace na vrcholový sport rozělené podle pohlaví

Sport Dotace %

Muži 11 376 200 47,5

Ženy 9 754 000 40,7

Neutrální 2 815 800 11,8

Celkem 23 946 000 100

Je zřejmé, že metodika podpory vrcholového sportu je značně nevýhodná pro ženy, které se

na základě historické zkušenosti a pojetí slova „tradiční“ nemají šanci ve stávajícím systému

prosadit. I když popularita ženských sportů v současnosti roste (Messner 2002), ženský sport

je stále v médiích reprezentován minoritně. V britských poměrech je frekvence zastoupení žen

jen asi 5 % z celkového objemu sportovních zpráv (Sekot 2006: 320). Vrcholový sport

provozovaný ženami tak nutně nemůže získat dostatečné finanční zázemí, prosazení se na

mezinárodní scéně a tím i dostatečný marketingový koeficient, který by jim zlepšil postavení

v dotačním systému města Brna. Cestu z tohoto začarovaného kruhu našly pouze brněnské

basketbalistky, kterým se podařilo prosadit se mezinárodně a tím i zvýšit svou prestiž na

lokální úrovni. Z počtu podporovaných odvětví je ale zřejmé, že se jedná pouze o marginální

úspěch. V této tabulce navíc nejsou připočítány speciální výdaje na výkonnostní a vrcholový

sport, jako je pronájem ledových ploch a další. Zvýhodnění mužů a znevýhodnění žen je tak

v této tabulce spíše podhodnoceno.

57

7.3.3. Veřejný prostor a bezpečí

Veřejné prostory mohou být obyvatelstvem využívány k různým účelům a to k rekreaci,

k pohybu po městě, ke shromažďovní, setkávání s jinými lidmin či účasti na kulturních

akcích (Gehl 1947). V této kapitole půjde především o dva hlavní úkoly veřejného prostoru

a to využití volného času a rekreace. „Veřejná prostranství vybavená odpovídajícím

městským mobiliářem - náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory

přístupné každému bez omezení - jsou základním společenským a komunikačním prostorem,

kterým utváří charakter města i jeho jednotlivých částí, a jsou podmínkou obyvatelnosti,

přístupnosti a prostupnosti území.“58

Pro aktivní trávení času ve veřejném prostoru je třeba

různá míra vybavenosti, co se týká jak městského mobiliáře (parky, hřiště pro děti, lavičky,

pítka apod.), pro rekreaci je ve městě klíčová role dostupné zeleně, která je jedním z ukazatelů

atraktivity města. O mnoho parků, lesů a dalších přírodních ploch se starají samotné městské

části, takže nemohou být do analýzy zařazeny. Město Brno spravuje pouze část parků

a dalších ploch, o které se stará příspěvková organizace Veřejná zeleň města Brna, která

v roce 2011 hospodařila s rozpočtem 27 945 000 Kč, pičemž organizace má rovněž vlastní

příjmy pocházející z pronájmu parků a externího poradenství.

Ve Stretegii pro Brno je také řečeno, že Brno chce „zachovat vhodné zahrádkářské lokality

jako místa tradičního trávení volného času pro část občanů, především pro starší generaci či

rodiny s malými dětmi.“ Některé kroky magistrátu jsou v přímém rozporu se Strategií pro

Brno. Výše bylo zmíněno zdražení jeslí od počátku roku 2012, které je v rozporu

s deklarovaným slaďováním rodinného a pracovního života. Strategie pro Brno odklon od

svých závazků ospravedlňuje takto: „Strategické cíle a opatření ovšem nelze chápat jako

dogma, měly by být spíše oporou či vodítkem ve většině závažných rozhodnutí.“59

Na

konkrétním příkladu zahrádkářské kolonie na Kraví hoře můžeme ale vidět, že přes výslovnou

formulaci cíle magistrátu ve Strategii pro Brno: „zachovat vhodné zahrádkářské lokality jako

místa tradičního trávení času pro část občanů, především pro starší generaci či rodiny

s malými dětmi“60

, se magistrát chová zcela odlišně a podporuje zrušení zahrádkářské kolonie

v místě, které by bylo vysove atraktivní pro výstavbu.61

Tím magistrát odlonil od podpory

58




Těmto tlakům se brání občanská sféra. Námitku občanského sdružení Zahrádkářské kolonie Kraví hora II. Proti plánovanému zrušení zahrádkářské kolonie navrhované v novém Územním plánu města Brna, je možné si přečíst zde: <http://www.kh2.cz/pripominka.php>

58

rodin s dětmi a starších lidí spíše k podpoře podnikání. Prioritní skupiny magistrátu mohou

být v rozporu.

V roce 2009 Brno uspořádalo anketu o využití městských lesů, které se zúčastnilo 576

respondentů a respondetek. Většina anketního materiálu byla získána pomocí formuláře na

internetových stránkách města. Je zřejmé, že anketa nemůže sloužit jako reprezentativní

průzkum o využívání příměstských lesů, jak dokládá i materiál k anketě vydaný. „V žádném

případě tedy nelze výsledky ankety považovat za reprezentativní výzkum určité populace,

například všech obyvatel města.“ (Gregorová 2009) Přesto se jedná o jedinou dostupnou

statistiku toho, kdo lesy navštěvuje. Ankety se zúčastnilo 54,9 % (316) mužů a 43,1 % (248)

žen, 2,1 % lidí kolonku pohlaví nevyplnilo. Takřka všichni respondenti/tky navštěvují

příměstské lesy alespoň několikrát do roka. Jako nejčastější důvody návštěvy lesa uvádějí

cestu za odpočinkem, procházkou či relaxací (79,5 %), jako druhý nejčastější důvod sport

(55,9 %) a třetí výlet s dětmi (28,3 %). Tyto výsledky už nejsou nadále děleny podle pohlaví.

S rozvojem veřejného prostoru ve městech úzce souvisí bezpečí ve veřejném prosotru.

Bezpečí ve městě, ve veřejném prostoru, je jedním z témat, které je vysoce genderováno –

ženy pociťují ve městě menší pocit bezpečí než muži (Yavuz, Welch 2010). Důležitým

faktorem provětší pocit bezpečnosti pro ženy ve městech, je zajištění dostatečného osvětlení

v parcích, eliminace nebezpečných míst jako jsou různé podchody či průchody, kde člověk

může snadno uvíznout apod. (Frankson 2009)

Aby se dal rozpočet města posoudit z genderového pohledu výdajů na bezpečnost, muselo by

město problematiku z tohoto úhlu pohledu reflektovat. Jinak není možné usuzovat, zda výdaje

na například veřejné osvětlení mají nějaký vztah genderovým otázkm, ani v souvislosti se

stoupajícími či klesajícími výdaji či ve srovnání v jinými městy. Jedinou cestou, jak zjistit

motivaci měst k použití určité částky je, pokud město samo artikuluje proč na něco vydává

peníze. Například Vídeň v rámci implementace gender mainstreamingu do své městké části

Meidling. Cílem politiky veřejného osvětlení bylo hlavně zlepšení bezpečnosti, orientace ve

městě a zlepšení veřejného pořádku. Kromě žen mají zvýšený užitek z dobrého osvětlení také

děti, mladiství a starší lidé. „Při probíhajících údržbách je snaha o zlepšení osvětlení ve

smyslu gender mainstreamingu. Příkladem je „Parková ofenziva“, v rámci které bylo veřejné

osvětlení v 200 parcích podrobeno kritické analýze stavu.“ (Neubauerová 2010: 140)

Samozřejmě i absence jasně deklarovaného použití financí na dostatečné osvětlení je

informací. Pokud by se město aktivně snažilo snížit strach z kriminality u žen pomocí

59

dostatečného osvětlení, považovalo to za jeden ze svých cílů, formulovalo by to v některém

ze svých strategických dokumentů. Podpora kvalitního veřejného osvětlení je důležitá pro

ženy nejenom z hlediska strachu o osobní bezečnost, který je u žen větší. Veřejné osvětlení

také slouží lidem, kteří nemají automobil a chodí více pěšky (Creed 1994). Podle průzkumu

z roku 2003 ve Vídni uskuteční ženy 25,6 % svých jízd autem, mužů jezdí 39,6 %. V těchto

kategoriích se nachází nejčastěji ženy a mladiství. (Neubauerová 2010: 140) I z tohoto

důvodu je důležité budovat ve městech kvalitní osvětlení.

V oblasti prevence kriminality má Brno vyčleněno prostředky v rámci odboru prevence

kriminality Městské policie Brno a to na Projekt Dalmatin, který se zaměřuje na prevenci

kriminality mládeže ze sociálně vyloučeného prostředí a Ostatní projekty prevence

kriminality a to v celkové výši 270 000 Kč. V rámci Odboru zdraví je rovněž vyčleněno

260 000 Kč na interdisciplinární boj s domácím násilím. Prevence kriminality z hlediska

skupin, na kterou se prevence zaměřila, v roce 2011 odpovídala prioritám podle strategického

plánu a zaměřila se především na dvě skupiny obyvatel: na děti a na seniory/ky. Odbor

prevence se zaměřuje hlavně na prevenci kriminality dětí a na dopravní výchovu. Pro

seniory/ky slouží především Senior akademie, na jejíž kurzy v roce 2011 chodilo 452 lidí

v důchodovém věku. Z projektů určených pro širokou veřejnost se jedná zejména o „Mobilní

poradenské centrum prevence kriminality“ a „Poradenské centrum“, které navštívilo 7230

lidí. Projekty prevence kriminality jsou tak výrazně zaměřeny na práci s mládeží a to zejména

problematickou, finance na prevenci kriminality jsou tak výrazně soustředěny do jedné

oblasti. Další významná témata prevence kriminality jako je pocit bezpečí ve veřejných

prostorech, odstraňování míst vnímaných jako nebezpečné z veřejných prosotrů a další tak

prozatím nejsou příliš reflektovány. Tento přístup k prevenci kriminality přitom podle

výzkumů (Yavuz, Welch 2010, Short 1996) přispívá u žen a dalších skupin, které se často

pohybují ve veřejném prostoru pěšky (mládež, senioř/ky) k většímu pocitu bezpečí.

Město si nechalo zpracovat v letech 2002 a 2005 Sociologický průzkum: Vnímání pocitu

bezpečnosti obyvateli Brna a v současnosti se snaží získat grantové prostředky na další

výzkum podobného charakteru. Na základě těchto výzkumů byly formulovány hlavní

bezpečnostní problémy Brna: „majetková trestná činnost (včetně trestné činnosti dětí

a mládeže), dopravněbezpečnostní problematika (prevencí je implementace celonárodní

strategie a aktivit BESIP) a marginalizace specifických rizikových skupin obyvatel (sem patří

mj. interetnická problematika, domácí násilí, nezaměstnanost, prostituce a další sociální

60

kriminalita).“62

Zde je patrné, že největší nebezpečí lidé v Brně vidí v majetkové a dopravně-

bezpečnostní problematice. I když ženy obecně mohou vnímat samy sebe jako více ohrožené

majetkovou trestnou činností (Yavuz, Welsch 2010), přesto se nejedná o trestnou činnost,

která by byla výrazně genderována.

7.4. Shrnutí

Z analýzy strategických dokumentů města Brna vyplynulo, že Brno se ve svých vizích

soustředí na jiné marginalizované skupiny, než jsou ženy. Otázka jiných životních strategií

a náplní mužů a žen není v dokumentech nijak tematizována. Dokumenty se pouze soustředí

na podporu rodiny, případně na krizovou pomoc matkám v tísni a obětem domácího násilí.

Strategické a rozpočtové dokumenty nepracují s konceptem všeobecného příjemce financí

z rozpočtu. Bylo identifikováno, že aktivně pracují s různými příjmci veřejných financí

a jejich specifickými potřebami. V klíčovém strategickém dokumentu Strategie pro Brno jsou

to hlavně skupiny rodin s dětmi a senioři/ky. Pro tyto skupiny jsou určeny speciální finanční

prostředky. K rodinnému programu je možno rovněž započíst veřejné přiklonění magistrátu

ke slaďování rodinného a pracovního života, který pomocí alternativních forem práce

a dalších opatření podporuje i Magistrát města Brna. Ačkoli se k podpoře souladu rodinného

a pracovního života magitrát veřejně hlásí, jeho další kroky nejsou koncepčně uchopeny a na

dalších úrovní městské správy se neprojevují. O tom svědčí například snaha o zvednutí

poplatku za pobyt dětí v jeslích na začátku roku 2012.

Z dalších prioritních skupin, které byly v dokumentech identifikovány se jedná zejména

o podnikatele/ky či turisty/tky. Tyto skupiny jsou dokumenty identifikovány jako důležité pro

brněnský rozvoj. Strategické vize podporující tyto skupiny však jsou často v rozporu s prvně

jmenovanými prioritními skupinami. Tyto části koncepce jsou často rozporné. Například

v oblasti dopravy je dokumenty silně preferována individuální automobilová doprava,

podporována je výstavba nových parkovacích míst a parkovacích domů, opravy a výstavba

silnic. Oproti tomu deklarované rozšíření sítě cyklostezek není dále rozpracováno

v konkrétních návrzích a vizích. Pro turisty/tky jsou pořádány akce (například přehlídka

ohňostrojů Ignis Brunensis) z rozpočtu kultury, ačkoli jejich zařazení do této rozpočtové

kapitoly je sporné. Příklon k turistickému ruchu a jeho prioritizace na úkor kultury je patrný

62


61

i ve změně názvu příspěvkové organizace Brněnské kulturní centrum na Turistické informační

centrum.

Pro důkladnou genderovou analýzu rozpočtu chybí hlavně podrobná statistická data rozdělená

podle genderu. Tato data by například pomohla odhalit, kdo nejvíce využívá hromadnou

dopravu, komu slouží veřejná zeleň ve městě či jaká opatření v prevenci kriminality a pocitu

bezpečnosti by ocenily jednoltivé skupiny obyvatel. Tato data jsou v určité míře zjistitelná

například v odvětví sportu, kde si sportovní kluby vedou statistiky o počtu svých členů

a členek. Chybí však v oblasti sportování široké veřejnosti, proto například není zřejmé, kdo

nejvíce využívá jaká veřejné sportoviště v majetku města. Určitý posun v této oblasti

představuje reprezentativní průzkum zpracovaný při vytváření Programu rovoje kultury ve

městě Brně a jeho evaluace, který obsahuje reprezentativní data brněnské populace a její

preference kultury. Jedná se ale hlavně o zjišťování obecného zájmu o kulturu. Data

o konkrétní návštěvnosti kulturních produkcí stále chybí. Město si také zpracovalo ankety

o využívání služeb města obyvatelstvem a to v oblasti rodinných služeb, využití městských

lesů a spokojenosti seniorů/rek se službami města. Tyto ankety mají však pouze informační

charakter a kvůli nízkému počtu respondetů/tek a formě sběru dat (většinou internetové

dotazíky) neposkytují hlubší vhled do využívanosti služeb města různými skupinami.

V oblasti podpory rodiny a s tím spojené slaďování rodinného a pracovního života začíná

Brno podnikat kroky ke koncepčními uchopení této problematiky. Svědčí o tom zpracovaný

audit práce a rodiny v rámci Magisrátu města Brna, deklarovaná výstavba magistrátní školky

či možnosti zkrácených úvazků a jiných alternativních forem práce. Deklarovaná podpora

slaďování rodinného a pracovního života se však v analýáza ukázala jako spíše symbolická

a město spíše podporuje ženy v jejich mateřské roli. Dotace pro rodiny jsou tak rozdělovány

především pro mateřská centra a centra volnočasových aktivit pro děti. Na podporu slaďování

rodinného a pracovního života, případně na projekty hlídaní dětí žádné peníze vyčleněny

nejsou. Brno se přitom potýká s nedostatkem míst v mateřských školkách, jejichž dostatečná

kapacita by zlepšila postavení žen (i mužů) na pracovním trhu.

Další oblastí, kde Brno vykazuje dobré výsledky je řešení a prevence domácího násilí. V této

oblasti Brno založilo Interdiscipinární tým pro koordinaci různých složek zainteresovaných

v řešení případů domácího násilí (a to nejen na ženách a mužích, ale také seniorech/kách

a dětech). Spolu se skupinou Domácí násilí při Městském ředitelství Policie ČR se jedná

62

o nadstandardní přístup k problematice, který je ceněn i odbornou veřejností63

. Pokud jsou

aspekty rovnosti v dokementech města Brna přítomny, jedná se většinou o oblasti, které

mohou být identifikovány jako ženské – v kontextu Brna se jedná zejména o oblast domácího

násilí a rodiny, kde jsou Brnem hojně podporované aktivity pro rodiny s dětmi, provoz

mateřských center a podobně.

Jako problematická se jeví kategorie sportu, především vrcholového, který má vysoký

divácký potenciál. Dotační politika brněnského magistrátu je metodicky nejenom nejasně

uchopena (například z metodiky není zřejmé, zda položka marketingový koeficient se

k bodovému zisku přičítá nebo ho násobí) ale rovněž její nastavení výrazně více podporuje

mužské sporty. Tato podpora sportovní aktivity mužů je velmi výrazná a v metodice se skrývá

za pojmy „tradiční sporty pro Brno“, „marketingový potenciál“ a „mediální atraktivita“.

Takový systém znesnadňuje ženským týmům a individuálním sportovkyním získat dostatečné

finanční zázemí pro vlastní prosazení.

Větší je městská podpora sportovních areálů pro veřejnost, která nabízí velké množství

zejména plaveckých aktivit, jak pro muže a ženy, tak dětem či seniorům a seniorkám. Tato

podpora ovšem jde ruku v ruce s obecně nízkým počtem veřejných sportovních areálů ve

městě Brně a nevyváženáou podporou profesionálního a rekreačního sportu. Zatímco podpora

vrcholového sportu je v materiálech města koncepčně zpracována v několika dokumentech a

především v metodice udělování dotací, konkrétní koncepce pro rozvoj veřejných sportovišť

chybí. Profesionální sportování je přitom podporováno na více rovinnách – pomocí dotací

a dalších příspěvků pro profesionální sport a rovněž prostřednictvím podpory mladých

sportovních talentů, která je považována za jednu ze sportovních priorit. To vede například

k situacím, kdy je hokejovou Kometou pořádán kurz bruslení pro děti z mateřských školek

zdarma, do kterého se ale mohou přihlásit jen chlapci. Po upozornění na disikriminaci byl pak

kurz raději zrušen.

63

Viz například: Dona linka, pomoc obětem domácího násilí. Šest otázek. [online] [cit. 16. 5. 2012] Dostupné z: <http://www.donalinka.cz/aktuality/n39-sest-otazek/>

63

8. Závěr

Genderové rozpočtování je metodou, jejímž cílem je vytvořit vyrovnanější rozpočty pro muže

a ženy. Genderové rozpočtování je procesem, který se skládá z více kroků. Prvním z nich je

genderová analýza rozpočtů z hlediska jejich příjemců. Právě analýza rozpočtu se ukázala

jako problematická z důvodu chybějících dat, nemožnosti rozdělení rozpočtů na výdaje pro

muže a pro ženy a nedostatečnosti prostého rozdělení na muže a ženy, které může snadno

zanedbat jiné skupiny obyvatelstva. Praktická implemntace genderového rozpočování tak

naráží na mantinely teoretického konceptu a prozatím není ve své čisté podobě často

používána. Nejčastěji je genderové téma do rozpočtů začleňováno prostřednictvím

koncepčních opatření a promýlšení dopadu jednotlivých rozpočtových výdajů na muže

a ženy. V praxi je například zjišťováno, kdo bude mít z nějaké služby užitek a jaké bude

genderové rozvrstvení příjemců/kyň služby. Například v případě plánovaného střediska

volného času pro seniory/ky (služba) může být předem zjišťováno, o jaké aktivity mají lidé

(příjemci/kyně) zájem.

Provedení praktické části se tak posunulo z analýzy rozpočtu k analýze strategických

a koncepčních dokumentů města Brna. Tyto dokumenty určují priority ve vývoji města a jsou

důležité i pro tvorbu rozpočtů. Analýza ukázala jako prioritní oblasti v rozvoji Brna témata

rodiny, rozvoje podnikání, podpory seniorů/rek a je tak zřejmé, že se Brno snaží o podporu

jednoltivých specifických skupin obyvatelstva. Genderový aspekt je patrný hlavně v tématech

prevence násilí na ženách, ktré je v Brně podporováno fungováním Interdisciplinárního týmu

pro řešení a prevenci domácího násilí. Rovněž se Brno snaží o podporu slaďování rodinného

a pracovního života. Bylo ale dokázáno, že tato podpora je sice zakotvena v dokumentech

města, konkrétní opatření však v Brně mnohdy tuto deklarovanou podporu popírají. Další

podněty přinesla analýza metodiky udělování dotací, hlavně do sportu a kultury. Ve sportovní

oblasti Brno rozděluje peníze sportovním týmům na základě jejich marketingového

potenciálu, což může být diskriminační pro ženské sporty a sportovkyně.

Pro další genderové analýzy obecních rozpočtů jsou klíčové zpracované statistiky rozdělené

podle genderu. Pro město velikosti Brna by reprezentativní průzkumy byly finančně velmi

nákladné. Brno se však může inspirovat například u Vídně, kde je gender mainstreaming do

rozpočtových procesů zanesen už od roku 2005 a začít například genderovým rozpočtováním

v některé z městských částí a získané poznatky aplikovat na celé město.

64

9. Literatura:

ADAMUSOVÁ a kol. 2009. Analýza obecních rozpočtů z hlediska genderu: první

krok k genderovému rozpočtování. Praha: Forum 50 % o. p. s.

An introduction to gender mainstreaming. 2001. Vienna: Office for the promotion and

co-ordination of women's issues.

ASKLÖF, C. a kol.. Příručka na cestu k rovnosti mužů a žen. Praha: MPSV, 2003. 58

s.

BUDLENDER, D. 2002. „A global assessment of gender responsive budget

initiatives.“ Pp. 83-130 in BUDLENDER, D., ELSON, D., HEWITT, G. (eds.).

Gender Budgets Make Cents : Understanding gender-responsive budgets. [online].

London: Commonwealth Secretariat [cit. 2007-01-15] Dostupný z:

<http://www.idrc.ca/uploads/user-S/11320783651Gender_Budgets_Make_Cents.pdf>.

BUDLENDER, D., SHARP, R. and ALLEN, K. 1998. How to Do a Gender-Sensitive

Budget Analysis: Contemporary Research and Practice. Canberra: Australian Agency

for International Development, London: Commonwealth Secretariat.

BURGESS, G. 2008. Planning and the Gender Equality Duty – why does gender

matter? [online] People, Place & Policy Online. [cit. 1. 12. 2011] Dostupné z:

<http://www.cchpr.landecon.cam.ac.uk/Downloads/planning_gender_equality_duty_g

ender_matter.pdf>

CARMONA, M., HEATH. T., O, T., TIESDELL, S. 2003. Public spaces –

Urban spaces. Oxford: Architectural Press.

CAVES, R.W (ed). 2005. Encyclopedia of the City. London and New York:

Routledge.

CONNELL, R. W. 1998. Gender and power: society, the person and sexual politics.

1st pub. Cambridge: Policy Press.

CONNELL, R. W. 2002. „Gender on the Large Scale: Gender in the corporation. The

state and gender, Gender in World society.“ Pp. 97-114 in: Gender. London: Polity

Press.

CREED, C. 1994. Women and planning: creating gendered realities. Routledge:

London.

http://www.cchpr.landecon.cam.ac.uk/Downloads/planning_gender_equality_duty_gender_matter.pdf

http://www.cchpr.landecon.cam.ac.uk/Downloads/planning_gender_equality_duty_gender_matter.pdf

65

Český statistický úřad: Vybrané statistické údaje za obec. Obec Brno. [online] [cit. 14.

12. 2011] Dostupné z:

<http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&pro_1_154=582786&cislotab=

MOS+ZV01>

Český statistický úřad. 2005. Zaostřeno na ženy, na muže: Focus on women, on men.

Praha: Český statistický úřad.

Český statistický úřad. 2003. Ženy a muži v datech. Praha: Ministerstvo práce

a sociálních věcí.

ELSON, D. 2002. „Integrating Gender Into Government Budgets within a Context of

Economic Reform : Understanding Gender-Responsive Budgets.“ Pp. 23-47 in

BUDLENDER, D., ELSON, D., HEWITT, G. (eds.). Gender Budgets Make Cents.

[online] London: Commonwealth Secretariat. [cit. 16. 10. 2011] Dostupný z:

<http://www.idrc.ca/uploads/user-S/11320783651Gender_Budgets_Make_Cents.pdf>.

FOLTYSOVÁ, M., PAVLÍK, M., SIMERSKÁ, L. 2004. Informativní metodika.

Rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů. Praha: Ministerstvo financí,

Ministerstvo práce a sociálních věcí.

GEHL, J., GEMZOE. L. 1996. Public spaces – Public life. Copenhagen: The

Danish Architectural Press.

GEHL, J. 1987. Life Between Buildings: Using Public Space, translated by Jo Koch.

New York: Van Nostrand Reinhold.

GRZYBEK, A. 2002. Gender mainstreaming in practice: a handbook. S.l.: Regional

Bureau for Europe and the CIS.

HAVLÍKOVÁ, P. 2009. Reprezentace maskulinity sportovců ve společenských

časopisech. Bakalářská práce, Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií.

HAVNOR, A. 2003. Gender budgeting at the Nordic and EU levels [online]. Oslo:

Norwegian Ministry of Children and Family Affairs. [cit. 12. 11. 2011] Dostupný

z WWW: <http://www.jafnretti.is/D10/_Files/Anna%20Havnör%202003.pdf>.

HEJZLAROVÁ, E., ADAMUSOVÁ, M. 2010. Komunitní rozpočtování pro samouky

a samoučky. Praha: Forum 50%.

HUBBART, P. 2005. Public space. IN: CAVES, R.W (ed). 2005. Encyclopedia of the

City. London and New York: Routledge.

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&pro_1_154=582786&cislotab=MOS+ZV01

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&pro_1_154=582786&cislotab=MOS+ZV01

66

FRANKSON, J. R. (ed.) 2009. Gender in Planning and Urban Development.

Commonwealth Secretariat Discussion paper. [online] [cit. 20. 4. 2012] Dostupné z:

<http://www.thecommonwealth.org/files/218542/FileName/DP7withlinks.pdf>

JENKINS, W.I. 1978. Policy Analysis. Oxford, Martin Robertson.

KRAFCHIK, W., WEHNER, J. 1999. The Role of Parliament in the Budget Process.

Institute for Democracy in South Africa. In: South African Journal of Economics,

December.

KRUG, B., van STAVEREN, I. 2001. Gender Audit: Whim or Voice? [online]

Brusells: WIDE. [cit. 16. 12. 2011] Dostupný z WWW:

<http://62.149.193.10/wide/download/gender%20audit.pdf?id=299>.

LOFLAND, H. L. 1998. The Public Realm. Exploring the city’s quintessential

social territory. New York: Aldine de Gruyter.

Making Budgets Gender-Sensitive: A Checklist for Programme-Based Aid. [online]

Austrian Development Agency. [cit. 16. 4. 2012] Dostupné z:

<http://www.entwicklung.at/uploads/media/CHECKLIST_12032009_barriere.pdf>

MESSNER, M. A. 2002: Taking the field: women, men, and sports. Minneapolis,

University of Minnesota Press.

MICHALITS, E. in CVIKOVÁ, J. (ed). 2010. Rodová perspektíva v ekonómii.

Bratislava: Aspekt.

MISTRA, J., KING, L. 2005. Women, Gender and State Policies. In: JANOSKI, T.

The handbook of political sociology: states, civil societies, and globalization. New

York: Cambridge.

NEUBAEROVÁ, E. (a kol.), 2011. Rodovo citlivé rozpočtovánie na národnej

a regionálnej úrovni. [online] Bratilava: Ekonomická univerzita

v Bratislavě.[cit. 10. 5. 2012] Dostupné z:

<http://www.institutrr.sk/download/GENDER_budgeting.pdf>

NOVÁKOVÁ, Jolana. 2002. Gender mainstreaming. Praha: Ministerstvo práce

a sociálních věcí.

OUTLÁ, V. (a kol.) 2007. Rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů. [online]

Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. [cit. 13. 10. 2011 ]Dostupné z:

<http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/ministri-pri-uradu-vlady/michael-

http://www.thecommonwealth.org/files/218542/FileName/DP7withlinks.pdf

http://62.149.193.10/wide/download/gender%20audit.pdf?id=299

http://www.entwicklung.at/uploads/media/CHECKLIST_12032009_barriere.pdf

http://www.institutrr.sk/download/GENDER_budgeting.pdf

http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/ministri-pri-uradu-vlady/michael-kocab/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Rozpoctovani-z-hlediska-rovnosti-zen-a-muzu.pdf

67

kocab/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Rozpoctovani-z-hlediska-rovnosti-

zen-a-muzu.pdf>

ORUM, A. M. 2003. The world of cities : places in comparative and historical

perspective. Malden, Mass: Blackwell Publishing.

PAVLÍČKOVÁ, E. 2011. Analýza podpory sportu z rozpočtu města Brna a Rennes.

Diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta.

Pekingská akční platforma. 1995. [online] [cit. 10. 12. 2011] Dostupné z:

<http://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform/>

PUDOVÁ, E., 2007. Genderové rozpočtování. Bakalářská práce, Brno: Masarykova

univerzita, Fakuta sociálních studií.

QUINN, S. 2009. Gender budgeting: practical implementation. Strasbourg: Council

of Europe.

SCOTT, M. 2009. Když se s ženami počítá. In: Rovné příležitosti žen a mužů ve

městech a obcích. Jak začít?. [online] [cit. 12. 5. 2012] Dostupné z:

<http://padesatprocent.cz/docs/Rovne_prilezitosti_zen_a_muzu_ve_mestech_a_obcich

_jak_zacit.pdf>

SEN, G. 1999. Gender Mainstreaming in Finance: A Reference Manual for

Governments and Other Stakeholders. London: Commonwealth Secretariat. Dostupný

z:

<http://www.idrc.ca/uploads/userS/11271676091Gender_Mainstreaming_in_Finance.

pdf>

SHARP, R. 2003. Budgeting for equity: Gender budget initiatives within a framework

of performance oriented budgeting. United Nations Development Fund for Women

UNIFEF.

SHARP, R., BROOMHILL, R. 2002. Budgeting for equality: the Australian

experience. [online] Feminist Economics, 2002, 25–47. [cit. 13. 9. 2011] Dostupné z:

<http://www.siyanda.org/docs/sharp_broomhill.pdf>

SCHMEIDLER, K. 1997. Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě. Vyd. 1.

Brno: PC-DIR.

SCHMIDT, V. 2005. Gender mainstreaming - an innovation in Europe? The

institutionalisation of gender mainstreaming in the European commission. Opladen:

Barbara Budrich publishers.



http://padesatprocent.cz/docs/Rovne_prilezitosti_zen_a_muzu_ve_mestech_a_obcich_jak_zacit.pdf

http://padesatprocent.cz/docs/Rovne_prilezitosti_zen_a_muzu_ve_mestech_a_obcich_jak_zacit.pdf

http://www.idrc.ca/uploads/userS/11271676091Gender_Mainstreaming_in_Finance.pdf

http://www.idrc.ca/uploads/userS/11271676091Gender_Mainstreaming_in_Finance.pdf

http://www.siyanda.org/docs/sharp_broomhill.pdf

68

SEDMIHRADSKÁ, ŽEHROVÁ, ROUBINKOVÁ, 2007. Genderové rozpočtování

měst a obcí. [online] [cit. 29. 10. 2011] Dostupné z:

<www.nvf.cz/gender/seminare.htm>

SEKOT, A. 2006. Sociologie sportu. Brno: Paido.

SHORT, R. J. 1996. The Urban Order: An Introduction to Urban Geography. Wiley-

Blackwell.

SPAIN, D. 1992. Gendered Spaces. Carolina: Univ of North Carolina Press.

STIEGLER, B. 2002. Jako uplatňovať rodové hladisko. [online] Bratislava: Aspekt.

[cit. 16. 11. 2011] Dostupné z: <http://library.fes.de/pdf-files/bueros/vifaost/a03-

01959.pdf>

STOTSKY, J. G. 2006. Gender and Its Relevance to Macroeconomic Policy: A

Survey. [online] International Monetary Fund. [cit 16. 11. 2011] Dostupné z:

<http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2006/wp06233.pdf>

SZEKERES, V. 2011. Gender and budget. [online] [cit. 1. 12. 2011] Dostupné z:

<http://kgk.uni-obuda.hu/sites/default/files/Szekeres_Valeria.pdf>

ŠILHÁNKOVÁ, V. 2008. Veřejné prostory našich měst. Veřejná správa. [online]

Praha: Ministerstvo vnitra, 2008 (č.6). [cit. 19. 12. 2012] Dostupné z:

<http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/s/2003/0006/pril_3.html>

WHENNEL, G., 2002. Media Sport Stars, Masculinities, and Moralities. London:

Routledge.

YAVUZ, N., WELCH, E. 2010. Addressing Fear of Crime in Public Space: Gender

Differences in Reaction to Safety Measures in Train Transit. [online] Urban studies.

[cit. 15. 12. 2011] Dostupné z: <http://usj.sagepub.com/content/47/12/2491.>

http://www.nvf.cz/gender/seminare.htm

http://library.fes.de/pdf-files/bueros/vifaost/a03-01959.pdf

http://library.fes.de/pdf-files/bueros/vifaost/a03-01959.pdf

http://kgk.uni-obuda.hu/sites/default/files/Szekeres_Valeria.pdf

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/s/2003/0006/pril_3.html

69

9.1. Dokumenty města Brna

DHV ČR. 2012. Program rozvoje kultury ve městě Brně a jeho evaluace. [online] [cit.

10. 4. 2012] Dostupné z:

<http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/KP

MB/Program_rozvoje_kultury_mesta_Brna_a_jeho_evaluace_-

_verze_19.1.2012.doc>

Generel sportovních zařízení ve městě Brně pro výkonnostní sport, pohybovou

rekreaci a školní tělovýchovu. 2007. [online] Urbanismus Architektura Design studio,

spol. s.r.o. [cit. 15. 4. 2012] Dostupné z: <http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-

mesta-brna/usek-socialne-kulturni/odbor-skolstvi-mladeze-a-telovychovy/#c4460784>

Gregorová, E. 2011. Je Brno přátelské k seniorům? Stručné výsledky ankety. [online]

Kancelář primátora města Brna – Kancelář strategie města. [cit. 17. 12. 2011]

Dostupné z:

<http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/KPM

B/Anketa2010_Jake_je_Brno_pro_seniory_vysledky.pdf>

Gregorová, E., 2009. Využití příměstských lesů. Stručné výsledky ankety. [online]

Kancelář primátora města Brna – Kancelář strategie města. [cit. 13. 11. 2011]

Dostupné z: <http://www.brno.cz/sprava-mesta/dokumenty-mesta/analyzy-studie-a-

ankety/anketa-vyuziti-primestskych-lesu/>

Gregorová, Eva: Je Brno přátelské k rodině? Stručné výsledky ankety. [online]

Kancelář primátora města Brna – Kancelář strategie města. [cit. 17. 5. 2012] Dostupné

z: http://data.rodina.quonia.cz/soubory_ke_stazeni/Vysledky_ankety_na_web.pdf.

Koncepce města Brna v oblasti tělovýchovy a sportu na léta 2011-2016. 2010. [online]

Odbor školství, mládeže a tělovýchovy Magistrátu města Brna. [cit. 29. 4. 2012]

Dostupné z: <http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usek-socialne-

kulturni/odbor-skolstvi-mladeze-a-telovychovy/>

Koncepce města Brna v oblasti tělovýchovy a sportu na léta 2004-2010. 2004. [online]

Odbor školství, mládeže a tělovýchovy Magistrátu města Brna. [cit. 15. 4. 2012]

Dostupné z: <http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usek-socialne-

kulturni/odbor-skolstvi-mladeze-a-telovychovy/#c4460784>

Metodika na podporu vrcholového sportu ve městě Brně. 2011. [online] [cit. 17.

12. 2011] Dostupné z:

70

<http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OSM

T/dotace/METODIKA_na_podporu_vrcholoveho_sportu_ve_meste_Brne_-

_zverejneni.doc>

Návrh rozpočtu statutárního města Brna na rok 2011. Zpracoval Odbor rozpočtu

a financování Magistrátu města Brna, listopad 2010.

Nesnadné neznamená nemožné 2. [online] Národní centrum pro rodinu 2011, Odbor

zdraví Magistrátu města Brna, Statutární město Brno. [cit. 18. 5. 2012] Dostupné z:

<http://rodina.data.quonia.cz/soubory_ke_stazeni/NNN.pdf>

Pravidla pro poskytování neinvestičních dotací z rozpočtu statutárního města Brna na

projekty a provozní náklady v oblasti kultury – dotace typu A a B. [online]

[cit. 14. 5. 2012] Dostupné z:

<http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OK/

dotace/00Pravidla_pro_poskytovani_neinvesticnich_dotaci_z_rozpoctu_statutarniho_

mesta_Brna_na_projekty_a_provozni_naklady_v_oblasti_kultury__dotace_typu_A_a

_B.doc>

Programovém prohlášení Rady města Brna na období let 2011 až 2014. [online] [cit.

18. 5. 2012] Dostupné z:

<http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/KP

MB/RMB/Programove_prohlaseni_RMB_na_leta_2010-2014.doc>

Přehled schválených dotací z rozpočtu statutárního města Brna na projekty v oblasti

podpory rodiny pro rok 2011. 2010. [online] Magistrát města Brna, Odbor zdraví. [cit.

17. 5. 2012] Dostupné z:

<://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OZ/L.V.

.doc>

Schválené dotace typu A na provozní náklady a projekty 2011. 2010. [online] [cit.

15. 5. 2012] Dostupné z:


dotace/Prehled_prijemcu_dotaci_typu_A_na_projekty_a_provozni_naklady_2011.doc

>

Schválené dotace typu B na provozní náklady a projekty 2011. 2010. [online] [cit.

16. 5. 2012] Dostupné z:


dotace/3.k_Schvalene_dotace_typu_B_na_provozni_naklady_a_projekty_2011.doc>

71

Strategie pro Brno. 2009. [online] Kancelář primátora města Brna. Kancelář strategie

města. [cit. 19. 5. 2012] Dostupné z:

<http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/Strategie_pro_Brno/komple

tni_strategie2009.pdf>

Územní plán města Brna. 2006. [online] Obecně závazná přihláška statutárního

města Brna č.2/2004. [cit. 16. 11. 2011] Dostupný z:

<http://gisbrno.tmapserver.cz/tms/doc/up/vyhlaska/Vyhlaska.pdf>

Vrcholový sport 2011 – schválené dotace. [online] [cit. 1. 5. 2012] Dostupné z:

<http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OS

MT/dotace/2011/Vrcholovy_sport_2011_-_schvalene_dotace1.xls>

72

Jmenný rejstřík

A

Adamusová 5, 20, 27, 32, 35, 36, 45

Allen 18, 33, 34, 36, 46, 55

B

Budlender 18, 23, 24, 25, 26, 33, 34, 35,

36, 40, 43, 46, 55

Burgess 8

C

Carmona 10

Caves 7

Connell 16, 47

Creed 8, 9, 44, 59

E

Elson 21, 26, 41, 42

F

Foltýsová17, 19, 31, 35

Frankson 8, 9, 58

G

Gehl 57

Gregorová 39, 58

Grzybek 18

H

Havlíková 55

Havnor 25

Hejzlarová 20, 36, 45

J

Jenkins 15

K

King 11, 12

Krafchik 23

Krug 21

L

Lofland 9, 10

M

Messner 54, 56

Michalits 13, 14

Mistra 11, 12

N

Neubaerová 15, 19, 29, 30

Nováková 19

O

Orum 10

P

Pavlíčková 54

Pavlík 17, 19, 31, 35

Pudová 22

Q

Quinn 30

73

R

Roubinková 16

S

Scott 18, 39

Sedmihradská 16

Sen 22

Sekot 56

Sharp 17, 18, 33, 34, 35, 36, 46, 55

Short 7, 8, 44, 59

Simerská 17, 19, 31, 35

Stotsky 50

Szekeres 34

W

Whennel 55

Welch 7, 8, 58, 59, 60

Y

Yavuz 7, 8, 58, 59, 60

Z

Žehrová 16

74

Anotace

Práce se zabývá konceptem genderového rozpočtování z teoretického hlediska z pohledu

politické sociologie a feministické ekonomie. Rovněž definuje klíčové koncepty genderového

rozpočtování a identifikuje metodologické problémy konceptu. První část práce si klade za cíl

popsat koncept genderového rozpočtování v kontextu genderových teorií státu, ekonomie,

městské správy a veřejného prostoru.

Genderové rozpočtování chce být metodou, jak vytvářet rozpočty, které přinášejí

vyrovnanější financování ženám a mužům. Prvním krokem genderového rozpočtování je

analýza rozpočtu z hlediska jeho dopadu na muže a ženy.

Praktická část práce se zaměřila na analýzu strategických dokumentů Brna a jejich akcentaci

tématu genderu. Na základě těchto koncepčních dokumentů jsou stanoveny priotity města

a od nich se odvíjí reálné sestavování rozpočtu, udělování dotací a další finanční operace

města. Analýza rozkrývá, které skupiny obyvatel/lek města Brna jsou v současnosti

podporovány a komu je na tomto základě poskytována finanční podpora.

Klíčová slova: Genderové rozpočtování, gender budgeting, Brno, gender mainstreaming,

veřejné rozpočty, veřejný prostor, feministická ekonomie

Počet znaků: 155 383

75

Abstract

This work deals with concept of gender budgeting from theoretical point of view, especially

from perspective of political sociology and feminist economics. It also defines key concepts

of gender budgeting and identifies methodological problems of the concept. Fisrt part aims to

describe the concept of gender budgeting in context of gender theories of state, economics,

city administration and public space.

Gender budgeting aims to be such method, which creates more balanced budgets for men and

women. The first step of gender budgeting is the impact to men and women analysis of the

budget.

Practical part of the thesis is focues on analysis of strategic documents of Brno city and their

accentation of gender topic. Based on this conceptual documents, there are designed priorities

of the city, which results to real budgeting, granting of subsidies and other financial

operations of the Brno city. Presented analysis unravels, which groups of Brno inhabitants are

supported nowadays and, based on this, who is receiving financial support.

Keywords: Gender budgeting, Brno, gender mainstreaming, public budgets, public space,

feminist economy.

Date post:	26-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ · Gender a městský rozvoj V teorii urbanismu je používán pojem...

Documents