Mendelova univerzita v Brně
Lesnická a dřevařská fakulta
Ústav ochrany lesů a myslivosti
Analýza vývoje a změn v plemenném standardu jezevčíka
Diplomová práce
Bc. Barbora Spalová 2018
1
Prohlašuji, že jsem práci „Analýza vývoje změn v plemenném standardu jezevčíka"
zpracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité
literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č.
111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou
Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.
Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že
Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce
jako školního díla podle §60 odst. 1 autorského zákona.
Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou
(subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva
není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek
na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně, dne: podpis studenta
2
PODĚKOVÁNÍ
Na tomto místě se patří poděkovat všem, kteří přispěli větším či menším dílem. Největší
poděkování však patří těm, kteří byli ochotni nechat změřit své psy, ať již na výstavách
nebo doma ve vlastních chovech. Děkuji také rodině, a to jak za odborné poznatky, tak i
za psychickou podporu. V neposlední řadě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce
panu Ing. Janu Dvořákovi, Ph.D.
3
ABSTRAKT
Od roku 2015 do roku 2018 proběhlo biometrické měření jezevčíků, převážně na
výstavách pořádaných Klubem chovatelů jezevčíku ČR (KCHJ ČR). Měření probíhalo na
základě metodiky vypracované Ludmilou Laufbergerovou v roce 1960. Následně byla
proveden statistická analýza naměřených dat a jejich porovnání jak s měřením L.
Laufbergerové tak s plemenným standardem jezevčíka. Bylo zjištěno, že ve všech
měřených parametrech došlo k vývoji a to u všech měřených plemen.
Klíčová slova: jezevčík, plemenný standard, biometrické měření, vývoj v chovu
ABSTRACT
Biometric measurements of dachshunds were carried out from 2015 to 2018, mainly at
exhibitions organized by the Club of Dachshund Breeders of the Czech Republic. The
measurement was based on the methodology developed by Ludmila Laufberger in 1960.
Subsequently, statistical analysis of measured data and their comparison with both, L.
Laufberger's and the breed standard of dachshund were performed. It has been found that
all measured parameters has made progress in all measured breeds.
Key words: dachshund, breed standard, biometric measurement, breeding evolution
4
Obsah
1. Úvod .......................................................................................................................... 6
2. Cíle práce .................................................................................................................. 8
3. Literární rešerše ........................................................................................................ 9
3.1. Fylogenetický vývoj psa .................................................................................... 9
3.1.1. Genetická analýza genomu psa ................................................................... 9
3.1.2. Historie vývoje psa ................................................................................... 11
3.2. Anatomie a fyziologie psa ................................................................................ 15
3.3. Fylogenetický vývoj jezevčíka ......................................................................... 16
3.3.1. Historie vývoje jezevčíka ve světě ............................................................ 16
3.3.2. Jezevčík v České republice ....................................................................... 19
3.4. Standard jezevčíka ........................................................................................... 21
3.4.1. Vývoj plemenného standardu ................................................................... 21
3.4.2. Aktuální standard ...................................................................................... 23
3.5. Chovné podmínky klubu chovatelů jezevčíků České republiky ...................... 25
3.6. Biometrická měření jezevčíků .......................................................................... 26
4. Metodika ................................................................................................................. 28
4.1. Zdroje dat ......................................................................................................... 28
4.2. Statistické zpracování ....................................................................................... 29
4.2.1. Teoretický základ ...................................................................................... 29
4.2.2. Praktický postup analýzy dat .................................................................... 30
5. Výsledky ................................................................................................................. 32
5.1. Analýza parametrů těla jednotlivých plemen ................................................... 32
5.1.1. Jezevčík hladkosrstý standardní ................................................................ 32
5.1.2. Jezevčík dlouhosrstý standardní ............................................................... 38
5.1.3. Jezevčík drsnosrstý standardní .................................................................. 47
5
5.1.4. Miniaturní rázy jezevčíků ......................................................................... 54
5.2. Analýza vývoje změn ....................................................................................... 60
5.2.1. Analýza změn biometrických parametrů .................................................. 60
5.3. Souhrn výsledků ............................................................................................... 62
5.3.1. Hladkosrstí standardní jezevčíci ............................................................... 62
5.3.2. Dlouhosrstí standardní jezevčíci ............................................................... 62
5.3.3. Drsnosrstí standardní jezevčíci ................................................................. 63
5.3.4. Miniaturní jezevčíci .................................................................................. 63
6. Diskuse výsledků a návrhy na opatření .................................................................. 64
6.1. Diskuse výsledků ............................................................................................. 64
6.2. Návrhy na opatření ........................................................................................... 66
7. Závěr ....................................................................................................................... 68
Seznam citované literatury .............................................................................................. 70
Seznam grafů .................................................................................................................. 74
Seznam tabulek ............................................................................................................... 76
Seznam příloh ................................................................................................................. 77
6
1. Úvod
Tato diplomová práce se zabývá statistickým zpracováním parametrů těla jezevčíka.
Práce by mohla být velkým přínosem pro chovatele, kteří se chtějí zabývat chovem více
do hloubky a pomoci pochopit, jak spolu souvisí jednotlivé míry na těle jezevčíka a jaká
je mezi nimi závislost. V dnešní době, kdy se rozvíjí tendence jezevčíka neustále
zvětšovat, je zapotřebí zachovat chladnou hlavu a uvědomit si, co chceme, aby po nás
budoucím generacím chovatelů zůstalo. Jezevčík má již od konce 20. století jasně dané,
jak má vypadat. Tento jeho vzhled vyplynul hlavně z jeho využití v myslivecké praxi.
Musel být menšího vzrůstu, mrštný a hbitý, aby mohl plně prokázat svoji ostrost při práci
pod zemí, také musel být velmi vytrvalý, aby dokázal dlouhé hodiny nahánět zvěř lovci
na společných lovech. Tělo jezevčíka je stvořené tak, aby těmto vlastnostem vyhovovalo
a je jen na nás, zda budeme v chovu pokračovat tak, aby byl jezevčík i za pár let stále tím
plemenem, kterým je dnes. Však není všestrannějšího psa, který by byl vhodný jak k práci
pod zemí, tak k práci na barvě, na společném lovu nebo při lovu vodní pernaté zvěře.
Pokud ovšem bude pokračovat trend zvětšování, jak je nyní nastavený hlavně severskými
zeměmi, za pár let už jezevčík nebude vypadat tak, jak ho dnes známe. Už to nebude pes,
kterého si myslivec vezme jako všestranného psa, protože vlivem šlechtění bude moc
velký na to, aby noroval, moc zhýčkaný na to, aby šel v zimě do lesa – přestane být prostě
jezevčíkem.
Tato práce by měla být pomocníkem pro každého chovatele, který chce v chovu odvádět
kvalitní práci. Také by mohla pomoci rozhodčím při rozhodování o ocenění. V poslední
době se zde objevuje tendence dávat tituly psům, kteří jsou na horní hranici standardu,
místo aby byli upřednostňováni psi nacházející se v optimu. Samozřejmě, že se nejedná
o jediný rozhodující faktor, ale pokud mám dva stejně kvalitní jedince, bylo by vhodné
k němu přihlížet. Nešvarem se v tomto případě může jevit i styl měření obvodu hrudníku
u miniaturních jezevčíků. Někteří rozhodčí měří hrudníky tak, že daného jedince metrem
opravdu výrazně přiškrtí, aby mu naměřili potřebnou velikost, a nejsou to jen rozhodčí –
i sami chovatelé si nejsou ochotni připustit, že jejich jedinec má obvod o trochu větší, než
by měl být. S tímto jsem se setkávala v průběhu mého měření celkem často. Ne vždy
chovatel či majitel souhlasil s tím, co jsem naměřila a někteří se i snažili vyvíjet tlak na
to, abych si napsala, co oni chtějí, popřípadě abych si data jejich jedince smazala, když
měl víc než by měl mít. Tuto práci jsem psala s cílem zobrazit skutečný stav českého
chovu, nikoliv proto, aby z ní vyšlo to, co si přejí chovatelé.
7
Velmi mě při sbírání dat zklamal přístup některých chovatelů a majitelů, kteří odmítli
změření svých jedinců. I díky tomu jsou například výsledky u miniaturních jedinců
udělány souhrnně pro všechny rázy. Nepodařilo se totiž naměřit dostatek jedinců.
V miniaturních rázech je obecně málo uchovňovaných jedinců za rok – tím spíš, když
většina měření odmítne, nebo jej slíbí a pak si nenajde čas. Myslím, že je načase uvědomit
si, proč jezevčíky chováme. Proto, abychom chov posunuli k lepším výsledkům,
kvalitnějším jedincům, typickým jezevčíkům, anebo proto, abychom sbírali tituly na
výstavách a chlubili se tím, kdo jich má víc?
8
2. Cíle práce
Na základě vlastních měření 5 tělesných parametrů, provedených ve spolupráci
s Klubem chovatelů jezevčíku České republiky při konání klubových a speciálních
výstav pro posouzení exteriéru vyhodnotit současné charakteristiky plemenného
standardu. Metodicky postupovat dle metodiky Laufbergerové (1964). Výsledky
měření statisticky zpracovat a následně konfrontovat s výše uvedeným materiálem.
Na základě vlastních výsledků vyhodnotit vývoj plemenného standardu, výsledky
konfrontovat s chovatelskými cíli klubu. Předložit návrh a řešení, resp. způsoby
dosažení cílových parametrů plemenného standardu dle požadavků FCI a požadavků
klubu chovatelů jezevčíků.
9
3. Literární rešerše
3.1. Fylogenetický vývoj psa
3.1.1. Genetická analýza genomu psa
Dříve byl velmi uznávaný druh Canis familiaris. Starší autoři dokonce uvažovali o
polyfyletickém původu psa. Například špice odvozovali od lišek, některé skupiny psů od
šakalů, jiné od vlků. Toto dělení vycházelo však pouze z morfologie jednotlivých plemen
a druhů. (Dostál, 1995) Teprve s rozvojem genetiky bylo zjištěno, že se mezi sebou
mohou křížit pouze příslušníci rodu Canis. Hlavním důvodem tohoto je odlišný počet
chromozomů jiných rodů patřících mezi psovité šelmy. (Červený a kol.; 2004) K úplnému
přečtení genomu psa však došlo až v roce 2005. Jako jediný předek byl onačen vlk obecný
(Canis lupus). (Císařovský, 2008) Dříve se však uvažovalo o spoustě dalších předků, jako
jsou šakal, kojot nebo liška. O přispění šakala a kojota by se uvažovat, i když nebylo
prokázáno, že je schopen se se psem křížit, (Šiler a kol., 1965) lišku však můžeme
spolehlivě vyloučit, protože má jiný počet chromozomů než pes či vlk, tudíž se s nimi
nemůže křížit. Proti mluví i morfologické znaky, liška má například úplně jiný tvar
zornice než vlkovití. Jako první s tvrzením, že jediným předkem psa je vlk přišli nezávisle
na sobě německý přírodovědec Schäme a Američané Goldman a Young. Prakticky až do
současnosti se však čekalo na rozluštění genomu psa. (Císařovský, 2008) První výsledky
byly uveřejněny koncem 20. století. Ty však hovoří pouze o tom, že na 75 % je jediným
předkem psa vlk. Rozhodující výsledky přinesl až výzkum týmu Roberta K. Wayna
z University of California. Z jejich výzkumu mimo jiné vyplývá, že k oddělení psa od
vlka došlo mnohem dříve, než datují paleontologové. Jeho oddělení datují už do doby
společenství lovců a sběračů, tzn. období před 100 000 lety. (Wayn, 2007)
V 90. letech 20. století byl týmem složeným z vědců univerzit z Los Angeles, Minnesoty
a Marylandu proveden výzkum mitochondriální DNA u psovitých šelem. Výsledkem
výzkumu bylo zjištění, že jediným předkem psa je vlk (Canis lupus). V tomto výzkumu
bylo porovnáno 162 vzorků vlků se 140 vzorky psů. V tomto vzorku bylo zastoupeno 67
moderních plemen psů a 5 kříženců. Dále byly zpracovány vzorky šakalů a kojotů.
Výzkum nalezl u vlků 27 haplotypů, z toho 26 jich bylo shodných se psy. Zajímavostí je,
že jedinci stejného plemene nemusí mít shodné haplotypy. To značí, že většina plemen je
smíšeného původu, tzn. že pojem čistokrevný jedinec je značně irelevantní. Průzkum také
ukázal velký rozdíl v haplotypech psů a vlků v porovnání s šakaly a kojoty. Dalším
10
výzkumem bylo dokázáno, že jednotlivá plemena psů vznikala z oddělených populací
vlků, tzn. že vývoj probíhal izolovaně. Tři čtvrtiny psů patří do stejné vývojové skupiny,
zbylá třetina se dále rozděluje mezi další 3 skupiny. (Červený a kol.; 2004) Jak již bylo
uvedeno, dalším zjištěním je, že jediným předkem psa je vlk, respektive několik z jeho
mnoha poddruhů. Již v roce 1990 vědci University of Georgia Lehr Brisbin konstatovali,
že taxonomicky lze vlka a jeho křížence, tedy i psa zařadit do druhu Canis lupus a psa
následně do poddruhu domesticus. Na základě prvotních výzkumů genomu psa byli psi
v roce 1993 překlasifikováni vědci ze Smithsonian Institution a American Society of
Mammologist z Canis familiaris na Canis lupus familiaris. (Císařovský, 2008) Na světě
existuje velké množství poddruhů vlka, z nichž většina žije na severní polokouli od
arktických oblastí až po obratník Raka. Problémem tedy může být určování původu
některých afrických a jihoamerických plemen psů. Dodnes totiž nejsou známy důkazy,
že by vlk překročil rovník, a přesto jsou známy plemena vyskytující se například u
původních kmenů v Kongu, které do nedávna žily na úrovni doby kamenné, a tudíž
můžeme vyloučit introdukci psa od „bílého muže“. I přesto ukazuje průzkum těchto
plemen psů, že jejich předky jsou euroasijští vlci. Příkladem může být třeba jihoamerický
basenji, pocházející z brazilských pralesů. Na základě genetických analýz víme, že jeho
nejbližšími příbuznými jsou sibiřský husky, malamut a japonský špic jak uvádí Parker a
kolektiv v roce 2004. Úplný psí genom rozluštili vědci v americkém programu The
National Human Genom Resarch Institute (NHGRI). Zabývali se hlavně sekvencováním
genomu psa a na jeho základě poté sestavení fylogenetického stromu psovitých. Genom
psa byl popsán na vzorku DNA feny boxera Tashy. Boxer byl vybrán hlavně proto, že se
jedná o vysoce prošlechtěné plemeno, u kterého se předpokládá vysoká genetická
homogenita. Na základě tohoto výzkumu bylo určeno 2,4 miliardy bází, což činí asi 99
% celkového genomu psa. Dále byli také určeni nejbližší příbuzní psa. Dle tohoto
výzkumu jsou to mimo vlka obecného ještě kojot, šakal obecný a vlček etiopský. Výzkum
Petera Savolainena z Královského technologického institutu ve Stockholmu se zaměřil
hlavně na průběh domestikace. Porovnáním DNA současných plemen psů zjistil, že
největší variabilita se vyskytuje u psů z východní Asie, z toho usoudil, že zde započal
vývoj velké části plemen, která dnes existují. Podle výzkumných analýz, pochází psi
nejméně z 21 jedinců vlků. (Císařovský, 2008) Během celého vývoje psa docházelo stále
k přílivu vlčí krve, což dokládají chybějící úseky DNA u psů z první, největší vývojové
skupiny. (Červený a kol.; 2004)
11
Genom psa může být u plemen, která jsou zdánlivě odlišná, podobný. Například značnou
podobnost vykazuje genom samojeda, boxera, kuvasze a novofoundlandského psa. To se
jeví jako jasný důkaz vysoké prokříženosti dnešních plemen (Wayn, 2007). Parker a kol.
(2004) zjistili, že plemena jsou jasně geneticky oddělitelná na základě analýzy
mikrosatelitů. Tato variabilita se zatím vzhledem k relativně krátkému vývoji psa
neprojevila na jednotlivých genech, to bude pozorovatelné možná až za dalších 10 000
let. Japonští vědci v roce 1997 na základě analýzy mtDNA zjistili, že původní japonská
plemena vznikla nejspíše ze tří poddruhů vlků a následným rozsáhlým inetrbreedingem.
Velké rozdíly ve vzniku plemen jsou zapříčiněny rozsáhlou variabilitou samotného
druhu, ze kterého vznikly. Na světě existují nebo existovaly minimálně čtyři desítky
poddruhů vlka obecného. Ty prokazují velkou variabilitu jak ve velikosti, tak barvě.
Dalším důvodem je selektivně vedený chov, který trvá již dlouhá tisíciletí. (Císařovský,
2008)
3.1.2. Historie vývoje psa
Ze všech etnik neznaly psa pouze některé ostrovní a vnitrozemské kmeny v jihovýchodní
Asii a tropické Americe. Většina kmenů měla již v době objevení Ameriky svá plemena
psů. (Červený a kol.; 2004) Lovecké upotřebení psů patří k nejstaršímu způsobu využití
vlastností psů, a to i na území, kde dnes již k lovu nejsou využíváni, například
tichomořské ostrovy. K loveckým účelům byla využívána většina dnes známých plemen.
Základním mechanismem vzniku plemen je reprodukčně–geografická izolace. To
znamená, že podobné druhy mohou vznikat i na vzdálených místech díky tomu, že mají
podobné podmínky k životu. Jedná se o tzv. divergující adaptivní radiaci– ze společného
základu se vyvíjí obdobné nové formy. (Císařovský, 2008) Stavbu těla, velikost i chování
ovlivnilo hlavně prostředí a druh zvěře, k jehož lovu byli psi používáni. Proto dnes
můžeme shledat podobné znaky u plemen psů, která měla zcela odlišný vývoj. (Kramer,
1996) Jako příklad lze uvést třeba podobnost stavby těla severských špiců, asijských lajek
a původních indiánských plemen psů. Jsou to všechno psi menšího vzrůstu, avšak
s velkou vytrvalostí a hlasitostí. To pramení z prostředí, ve kterém se vyvíjeli – tundry
s velkou rozlohou a členitým terénem, kde lovec za psy a zvěří musel postupovat na velké
vzdálenosti. Naopak psi z tropických pralesů loví tiše, protož lovec se v tomto terénu
musel dostat velmi blízko a potichu ke zvěři. Na rovných nezalesněných pláních se zase
naopak vyvinuli psi rychlí, s atletickou postavou a výborným zrakem, kteří jsou ovšem
hůře ovladatelní a loví na vlastní pěst. (Červeny a kol.; 2004) Na světě existuju mnoho
12
plemen a stále vznikají nová. Jsou sdružovány v různých klubech a organizacích.
Nejstarší kynologickou organizací je britský Kennel Club. Většina kynologů na světě se
sdružuje pod hlavičkou mezinárodní organizace FCI - Féderation Cynologique
International. (Bielfeld,1999 Po nástupu prvních výstav a založení prvních plemenných
knih začalo docházet k degeneraci plemen ve smyslu vzdalování se od křížení za účelem
potřeby nějaké vlastnosti. Začala být nutná určitá uniformnost ve vzhledu. Pro poznání
moderních plemen je proto rozhodující až druhá polovina 19. století a začátek 20. století.
Zpočátku se jednalo o selekci v rámci izolované skupiny – vznikaly lokální formy. V roce
1983 stanovila FCI podmínky pro přijetí nového plemena. Toto plemeno musí být tzv.
ustáleno a to musí příslušná organizace usilující o jeho uznání doložit následujícím: Musí
být alespoň osm krevních linií s nejméně dvěma krycími psi a šesti fenami v každé linii,
mezi těmito liniemi nesmí existovat předek minimálně v prvních dvou generacích a
v plemenné knize musí být registrováno minimálně 700 – 800 jedinců. (Císařovský,
2008)
Vznik psovitých šelem spadá zhruba do období před 40 miliony let. Před 15 miliony došlo
k rozdělení na lišky, vlky, šakaly, kojoty a další. (Koller, 1979) Paleontologické nálezy
je však obtížné určovat – zvláště kvůli variabilitě, jakou se skupina psovitých šelem
vyznačuje. (Šebková, Hartl, 2007) Největším problémem při určení prvního
domestikovaného psa je málo archeologických nálezů. (Najman, 1972) Pes se objevil
jako jedno z prvních či vůbec první domestikované zvíře. Nepravděpodobnějším
důvodem domestikace vlka bylo vzájemné využití loveckých schopností obou stran.
(Taylor, 2008) Nejpravděpodobnější je, že první jedinci, kteří byli domestikováni, byli
získáni vybíráním mláďat z doupat a jejich následným ochočením. Domestikace trvala
několik generací a výchovu musel vždy provádět člověk a ne matka vrhu. Je málo
pravděpodobné, že by se tak inteligentní a plachá šelma sama připojila k člověku, a to ani
z důvodu snadnějšího získání potravy. (Andreska, Andresková; 1993) Do dalšího chovu
byli bezpochyby připuštěni jen ti jedinci, kteří se nejlépe integrovali do lidské tlupy.
Otázkou však zůstává, jak toto mohlo být pravěkým člověkem ovlivňováno. Dle genetiků
došlo k domestikaci již před 100 000 lety. Dokazovat domestikaci kosterními změnami
hned od začátku není úplně relevantní. K morfologickým změnám začalo docházet
nejspíš až po změně stravování u člověka a tedy i psa. Pes se nestal psem svým vzhledem,
ale svým vztahem k člověku. Dle Hanse Räbra byl zlomový okamžik, když bylo oslabeno
či pominulo vlčí útěkové a agresivní chování u kořisti. Mimo to se pes jako jediný tvor
13
mimo člověka nebojí ohně. To může značit, že je pes se člověkem již od počátku užívání
ohně. A také toto mohlo ovlivnit morfologické změny jak u člověka, tak u psa. Příprava
vařené stravy a postupný přechod od masožravce k všežravci snížily jejich potřebu
silných čelistí k trhání masa. Z tohoto plyne, že nejpravděpodobněji byla jedním z center
domestikace psa severní Afrika a poté také nejspíš východní Asie. Většina starobylých
plemen psů je velmi drobná, s křehkou stavbou těla. Pozůstatky se nachází většinou pouze
v případě, kdy byli psi pohřbení společně s člověkem. Skutečná diferenciace plemen se
odehrála velmi pozdě, až v době stěhování národů. Psi s výraznějšími morfologickými
změnami se objevili v mladší době kamenné v osadách usedlých zemědělců. V tomto
období se zásadně změnily podmínky k životu lidí i zvířat. (Červený a kol.; 2004)
V evropském paleolitu ještě psi zdomestikovaní nebyli, v té samé době ale třeba v oblasti
Úrodného půlměsíce k domestikaci již docházelo. Nejstarší nálezy paleolitických psů
pochází ze severní Ameriky z období osidlování kontinentu lidmi z Asie. V důsledku
doby ledové byla vázána spousta vody v pevninském ledovci a v oblasti dnešní Beringie
byla Asie a Severní Amerika spojena souší. Tudy se do Ameriky dostávali lidé z Asie a
brali s sebou i své psy. Podle genetických analýz americká plemena nevznikla z místních
druhů, ale opravdu z těch asijských. Podle ruských autorů měli lidé na Sibiři,
v Kazachstánu a na Ukrajině domestikované psy již v mladším paleolitu. Významná pro
šíření psa byla doba mezolitická, kdy docházelo k velkým migracím lidí. Z této doby
pochází také první nálezy lebek psů v Evropě a to z Dánska a Anglie. Nález patří
vzrůstově menšímu psíkovi. Z tohoto období také pochází nálezy z jeskyně Palegrawa
v Iráku. Jejich analýza určila přibližné stáří na 14 000 let. (Andreska, Andresková; 1993)
V 8. tisíciletí př. n. l. se již v Anglii a Dánsku objevovali menší psíci. Ti byli nejspíš
importováni z jižnějších oblastí, kde žili vlci menšího rámce. (Císařovský, 2008)Další
známý nález je lebka ze Star Carru v Anglii. Její stáří je určeno na 9 500 let. Toto období
je považováno za jedno z hlavních období šíření psů do Evropy a severní Afriky. Do
tohoto období se řadí i jeden z udávaných původních psů, pes bažinný. Jeho pozůstatky
se poprvé objevily v nalezištích z nákolních neolitických staveb ve Švýcarsku a později i
jinde v Evropě. Tento psík byl malého vzrůstu, podobný dnešním špicům. Neolitičtí
rolníci ho používali převážně k hlídání svých políček proti zvěři a dobytku proti šelmám.
Mezi nejznámější nálezy z této doby v Česku patří pozůstatky z Bylan u Kutné Hory,
Chotěbudic a Rajhradu u Brna. Většina těchto nálezů byla v hromadných hrobech. Jedná
se tak nejspíš o oběti epidemií nebo pohanských rituálů. Na území Ladožského jezera se
v sedimentech mimo psa bažinného našly pozůstatky také většího psa nazývaného pes
14
Inostrancevův. Směry šíření psích plemen vychází z oblasti jižní Asie, zde se tedy musel
nacházet v neolitické době nějaký druh psa, který byl žádaný po celém světě. Řečtí autoři
Xenofón a Arriános popisovali ve svých knihách lov zajíců se psy. V našich dějinách
nacházíme zmínky o lovu se psy již od prvních písemných pramenů. Nejčastěji se v této
době vyskytovali honiči lovící ve smečkách využívaní k velkým štvanicím. (Andreska,
Andresková; 1993)
Klasifikace plemen se začala vyvíjet až koncem 19. století. Do FCI dnes patří více než
400 plemen psů. Ty se dělí do 10 skupin a dalších sekcí. První předek psa byl dlouhou
dobru sporný. T. Studler (1901) dokonce vytvořil hypotetického předka psa, kterého
nazval Canis ferus. Výzkum fosilií, které byly přiřazeny k tomuto psu, však dokázal, že
šlo o pozůstatky psů, šakalů i vlků. (Červeny a kol.; 2004)Tradiční dělení psa vzniklo
v 19. století. Jedná se o tzv. Studer-Hilzeheimerův systém, který dělí současná plemena
do 7 skupin, ze kterých se současná plemena vyvinula.
1. skupina – předek Canis familiaris palustris – z této skupiny vznikli všichni špicovití,
pinčové a teriéři
2. skupina – předek Canis familiaris inostranzwei – z této skupiny vzešla všechna
severská plemena
3. skupina – předek Canis familiaris decumanus – z této skupiny pochází všichni
dogovití
4. skupina – plemena ovčácká
5. skupina – předek Canis familiaris intermedius – z této skupiny vzešla všechna lovecká
plemena
6. skupina – předek Canis familiaris matris optimae. Předek všech ovčáků
7. skupina – předek Canis grajus předek všech chrtů (Kholova, 1987)
Z těchto předků se dle Theophilea Studlera křížením vyvinula všechna ostatní plemena.
Za jejich předka považoval šelmu Canis ferus, její existence však nebyla nikdy dokázána
a nejspíš byla Studlerem uměle vytvořena ve snaze zodpovědět otázku předka psa.
Přijatelnější je dělení do skupin na základě analýzy mikrosatelitů. Toto dělení je do 4
skupin, kde první skupina jsou aneostrální plemena nejbližší vlkům, například šarpej,
husky, malamut, afgánský chrt a další. Druhá skupina jsou molossoidní plemena, do
15
kterých se řadí například německý ovčák. Do třetí skupiny patří ovčácká plemena, barzoj,
greyhound a další. Poslední skupinou jsou ostatní převážně lovecká plemena evropského
původu. (Císařovský, 2008)
3.2. Anatomie a fyziologie psa
Kmen: Strunatci
Třída: Savci
Řád: Šelmy
Podřád: Psotvární
Čeleď: Psovití
Rod: Canis
Druh: Vlk obecný (Canis lupus)
Poddruh: Pes domácí (Canis lupus familiaris). (Císařovský, 1995)
Typickým znakem pro psovité šelmy je uspořádání chrupu. Pes má 42 zubů s velmi
vyvinutými dentes sectorii a delšími velkými dentes cani. Dalším typickým znakem této
čeledi jsou pětiprsté hrudní končetiny a čtyřprsté pánevní končetiny. Pro vlkovité formy
je pak typická kulatá zornice, pro liškovité oválná. Jsou to převážně masožravci
vyznačující se tím, že žijí v hierarchicky uspořádaných smečkách, ve kterých i
organizovaně loví. Výjimku tvoří pouze liška. Dále mají velmi vyvinutý čich a jsou
poměrně inteligentní. (Císařovský, 2008)
Pes je typickým prstochodcem, který došlapuje pouze na zrohovatělé polštářky. Drápy
psa jsou tupé, pevné a nezatažitelné. Zaznamenáváme i velký rozdíl mezi jednotlivými
pohlavími. Feny jsou menšího vzrůstu, nižší hmotnosti a obecně jsou méně mohutné než
psi. Psi jsou naopak mohutní, dominantnějšího chování a projevují větší vytrvalost jak
k lovu, tak ke sportu. (Leyen, 2004) Kostra psa má bez ohledu na plemeno 271–282 kostí.
Růst kostí do délky u většiny plemen končí mezi desátým a dvanáctým měsícem. Pes má
velmi vyvinuté mimické svaly, které využívá hlavně ve vztazích ve smečce. Dospělý pes
má 42 trvalých zubů a 28 mléčných. Výměna zubů za mléčné začíná ve 4. měsíci,
ukončena bývá obvykle okolo 7. měsíce věku. Většina psů má zuby uspořádané
v nůžkovém skusu, u psů s kratší čelistí může být typickým předkus. Zuby jsou určeny
primárně k trhání masa, pes nejčastěji potravu polyká ve větších kusech. Trávicí soustava
odpovídá zařazení psů mezi masožravce. Oproti vlkovi má pes o 30 % menší mozek,
největší jeho část zaujímají čichové laloky. U psa najdeme velké množství pachových
16
žláz, které slouží k označování teritoria. Jsou to například potní žlázy mezi polštářky na
tlapách, v kůži slabin a na plecích. Vnější vzhled psa se liší dle příslušnosti k plemenu.
Zde bude popsán pouze vzhled jezevčíka v následujících kapitolách. Ze smyslů mají psi
nejvíce vyvinutý čich. Základem pro to je počet čichových buněk umístěných
v čichových sliznicích. Je to zhruba 220 miliónů čichových receptorů (například člověk
jich má pouze 5 miliónů). Čichové laloky v mozku zaujímají největší plochu, v průměru
váží asi 60 g z celkových zhruba 135 g. Z plemen má jednoznačně nejrozvinutější čich
bloodhound. Zrak má pes na rozdíl od člověka vyvinutý méně. Psi jsou obecně
dalekozrací, k prozkoumání bližších věcí používají hlavně čich a hmat. Naopak mají ale
v oku za sítnicí tapetum lucidum, které jim umožňuje dobré vidění za šera. Vzhledem
k postavení oka mají také dobré periferní vidění. Psi jsou na rozdíl od člověka barvoslepí,
vnímají ovšem jiné škály barev než lidé. Nejvíce vnímají modrou, ostatní barvy vnímají
jinak, například červenou vidí v hnědých až černých spektrech. Podobná vada se u
člověka nazývá deuteranopie. Psi vnímají zvuk o kmitočtu 40 000–60 000 Hz. K tomu
jim napomáhá i sluchový boltec, který je do značné míry pohyblivý. Počet dechů u psa je
v rozmezí 15–30 u malých a 10–20 dechů u velkých plemen. Tepová frekvence u malých
plemen je v rozmezí 90–120 tepů, u velkých 60–90 tepů. U štěňat to však může být i 200
tepů za minutu. Pes je teplokrevný živočich. Jeho tělesná teplota se pohybuje okolo 37,5–
39 °C. (Taylor, 2008) Základní zbarvení způsobuje pigment melanin. Výsledné zbarvení
je však výsledkem fenotypových projevů genů. U psů je toto řízeno asi 12 geny
z celkových 12 lokusů. (Dostál, 1995)
3.3. Fylogenetický vývoj jezevčíka
3.3.1. Historie vývoje jezevčíka ve světě
Nejstarší vyobrazení psa podobného jezevčíkovi pochází z doby 2–3 tisíce př. n. l.
z Egypta. Podobná vyobrazení nalezneme i na dalších starověkých malbách například
z Babylonie, Asýrie, Indie a Mexika. (Schwartová, 2000) Za jednoho z možných předků
jezevčíka můžeme považovat jihoněmeckou jezevčíkovitou braku. Ta byla křížena
s francouzskými basety a nízkonohými teriéry. První popis nízkonohých „podzemních“
psů byl zaznamenán již v roce 1550. První popis a vyobrazení jezevčíka pochází z roku
1720. (Pasák, 2005) Psi podobní jezevčíkům byli potřeba již v raném středověku. Lidé je
chovali zvláště pro lov jezevců, které potřebovali kvůli léčivému sádlu. Později se přidala
i potřeba pro lov lišek. Ty se lovily převážně kvůli kožešině, ale také kvůli léčivým liščím
jazýčkům. Potřeba jezevčíků stoupla na začátku 19. století a to kvůli hubení škodné zvěře
17
v zájmu zachování drobné. V té době se však jezevčík stával všestrannějším psem. Byl
používán jako honič, a to zvláště kvůli tomu, že zvěř neštval tak rychle, ta před ním
postupovala pomaleji a lovci ji mohli lépe a v klidu lovit. Dále se někteří jedinci používali
také jako kvalitní barváři. (Fairaislová, 2003) Čistokrevný chov se začal vyčleňovat až
v 80. letech 19. Dnes musíme ocenit, že tehdejší chovatelé se nesnažili vyšlechtit
uniformního psa, ale zanechali rozdíl ve velikostech a typech srsti i zbarvení. Díky tomu
dnes máme jezevčíky standardní, trpasličí a králičí ve třech typech srsti a to hladkosrsté,
dlouhosrsté a hrubosrsté variantě. Jezevčík je jedno z mále plemen, mimo kontinentálních
ohařů, na jehož vývoji se nepodílela anglická kynologie. (Andreska, Andresková; 1993)
S největší pravděpodobností pochází z evropského kontinentu. Je to velmi starobylé
plemeno. První charakteristika a standard byly vypracovány v roce 1897. (Fogle, 2004)
První zmínky o psech lovících pod zemí pochází z 5.–9. století. Jako důkaz můžeme
zmínit písemnosti z germánského lidového práva, ale také kostry nalezené na římských
sídlištích. Jako příklad mohou posloužit nálezy z Cannstattu a Mainzu. Kostry z těchto
nalezišť jsou téměř identické s kostrami dnešních jezevčíků, bohužel nám nic neříkají o
typu osrstění, nasazení slecha či barvě. Nejstarší vyobrazení jezevčíka pochází ze 13.
století a vidět ho můžeme v univerzitní knihovně v Heidelbergu. Pes na tomto vyobrazení
není sice úplně shodný s dnešním jezevčíkem, je mu ovšem velmi podobný. Zřetelnější
vyobrazení jezevčíka nalezneme na vyobrazení ze 14. století, kde můžeme vidět norníka
s dvěma kopajícími osobami a vyhnanou liškou. V prvním vydání knihy „La Vénerie“ od
Jacquese du Fouillouxe z roku 1561 nalezneme také vyobrazení psů norujících
v podzemí. F. D. Florini popisuje ve svých knihách výcvik a přivykání mladých jezevčíků
na práci v noře. V té době se používali k lovu bobrů, vyder, lišek a jezevců. V německé
literatuře se poprvé objevuje název jezevčík v roce 1582. Dr. Friedrich Ludwig Walther
popisuje ve své knize z roku 1817 jezevčíka takto: „Jezevčík – nízký, protáhlý,
krátkonohý, s dlouhým, silným ocasem, svislýma ušima, žlutý, černý s hnědým pálením
nebo s bílými znaky na hrdle prsou. Ostrá, lstivá, ale udatná zvířata, která mají tvrdý
život… Bývají a) hladkosrstí b) drsnosrstí c) s rovnýma nohama d) křivonozí“
(Fairaislová, 2003). V roce 1880 Diezel v díle „Niederjagd“ uvádí: „Jezevčíci
bezpochyby patří k nejmilejším reprezentantům psího rodu, Jsou úžasně věrní, něžní a
důvěřiví, přitom chytří a učenliví… Pro myslivce je jezevčík nenahraditelným
průvodcem, v jistém slova smyslu univerzální pes.“ První kniha o jezevčících se
jmenovala „Der Dachshund, seine Geschichte, Zucht, Abrichtung, Verwendung nebst
18
Abhandlung über Kunstbau“ a vyšla v roce 1885. Jejím autorem byl R. Coneli,
shromáždil v ní všechny vědomosti o plemeni a také popsal snahy o jeho regeneraci
v letech 1875–1885. Dle této knihy nastal totiž po roce 1848 úpadek plemene, k jeho
obnově začalo docházet teprve po stanovení plemenných znaků a standardu po zasedání
v Hannoveru v roce 1879. (Fairaislová, 2003)
Hladkosrstý jezevčík je pravděpodobně nejstarším typem jezevčíka. Vyvinul se ze
starogermánských loveckých psů. (Langerova, 2009) Původně byl větší a těžší než dnes.
Postupem času se však díky křížení zmenšoval a zkracovaly se mu nohy. Nepůvodnějším
zbarvením byla černá s hnědým pálením. Červená varianta vznikla až později přikřížením
nejspíš dnes již neexistující hannoverské braky. Díky svým předkům to nikdy nebyl
výhradní norník, používal se i jako barvář. Dlouhosrstý jezevčík není výsledkem šlechtění
z hladkosrstého, jak si spoustu chovatelů myslí. O dlouhosrstých nornících jsou zmínky
již ze 17. století. Původním zbarvením byla také černá s hnědým pálením. V pozdější
době byli tito psi zušlechťováni křížením se španěly a křepeláky. To vedlo sice
k elegantnějšímu vzhledu, ovšem na úkor ostrosti, kterou se původně tento typ jezevčíka
vyznačoval. Naopak došlo k výraznému posílení práce slídiče, kterou se vyznačují
dlouhosrstí jezevčíci dodnes. Jejich nevýhodou je právě elegance zděděná po španělech,
činí to z nich oblíbené městské psi a tím trpí jejich lovecké vlastnosti. (Fairaislová, 2003)
O psu podobném drsnosrstému jezevčíkovi můžeme najít první zmínky ve 14. století.
K regeneraci drsnosrstého jezevčíka bylo použito v 19. století šlechtění pomocí
francouzských barbetů a staroangličtí oterhoundů, později i další plemena malých teriérů.
Dodnes je viditelný například vliv dandie dinmont teriéra, který se projevuje hlavně
negativně jako například klenutá bedra, velké oko, světlejší zbarvení a měkčí srst
nejčastěji na temeni hlavy. Dnes je drsnosrstý jezevčík skutečně pracovní pes, u kterého
je typická výjimečná ostrost. Projevuje se ovšem velká nejednotnost v typu. Ta je
důsledkem křížení, které probíhalo v nedávné minulosti. Například v minulém století
bylo v Německu experimentováno s křížením drsnosrstými a hladkosrstými jezevčíky,
jehož cílem bylo zlepšení kvality srsti. Toto se projevuje například výskytem hladší srsti
a nedostatečných znaků hrubosrstých. První čistokrevný drsnosrstý jezevčík byl do
plemenné knihy zapsán v roce 1891 s pořadovým číslem 378. Trpasličí a králičí jezevčík
byl vyšlechtěn jako náhrada za fretku k norování divokých králíků. První pokusy o vznik
trpasličích a králičích jedinců byli křížením standardních jezevčíků s pinči a jinými
malými teriéry, což mělo za následek ztráty typu jezevčíka. První spolek slučující
19
chovatele miniaturních jezevčíků se rozpadl po deseti letech. Později se přistoupilo
k systému, kdy se křížili nejmenší jedinci zástupců plemene. Toto postupně přineslo
úspěchy, i když dodnes se projevují znaky plemen, která byla v počátcích šlechtění,
například kulatá mozkovna a vykulené oči. První trpasličí jezevčíci byli do plemenné
knihy zapsáni v roce 1902, v roce 1908 jich bylo zapsáno již 243. (Fairaislová;1995)
Podle analýzy mikrosatelitů, provedené u 632 jezevčíků všech velikostí a typů bylo
zjištěno, že geneticky nejblíže k sobě jsou standardní a miniaturní ekvivalenty stejných
typů srsti. Dále jsou k sobě blíže hladkosrstí a drsnosrstí jedinci než dlouhosrstí.
(Přibáňová a kol, 2009)
Poprvé byl jezevčík převeden na výstavě v Berlíně v roce 1878. O rok později byl
vypracován v Německu první standard jezevčíka (Valtýni, 2007). Proto je dnes Německo
považováno za vlast jezevčíka. Tento standard vydal spolek pro Zušlěchťování psů
v Německu (Fieldman, 2000). V roce 1892 se na výstavě v Berlíně objevilo již 300
jezevčíků všech druhů srsti. V roce 1895 se oficiálně začali jezevčíci dělit podle osrstění
a s ohledem na hmotnost. První zkoušky jezevčíků se konaly v roce 1893 v Melln am See
v Německu. Šlo o barvářské zkoušky. Při spoustě výstav se zároveň pořádaly i zkoušky
z norování (Fairaislová, 1995). První zmínka o jezevčíku jako takovém je však již z roku
1701 v Holbergově knize Georgiea curiosa. První specializovaný klub vznikl také
v Německu v roce 1888 a vedl první plemennou knihu (Schmidt-Duisberg, 1988).
3.3.2. Jezevčík v České republice
Bohuslav Balbín se ve svém díle Miscellanea historica regni Bohemiae z roku 1683
zmiňuje o psech používaných k lovu veverek a jezevců. Píše: „Ti tedy, kteří se nejvíce
hodí pro lov jezevců, musí být tlustí ba nevzhlední tvoři s břichem ochable visícím, zato
se silnými drápy na nohou. Příroda je určila k hrabání nor.“ Tímto je s největší
pravděpodobností myšlen pes podobný dnešnímu jezevčíku, i když se dá diskutovat o
jeho popisu vzhledu. O jamnících se zmiňují i někteří další, například český lékař a
učenec Claretus de Solentina ve svých slovnících Bohemiář a Glosář. J. V. Černý v díle
Myslivost z roku 1882 rozděluje plemena psů. O 52 let později však Dyk ve své Malé
myslivosti psy dělí do stejných skupin jako dnes. Toto si můžeme demonstrovat třeba na
příkladu jezevčíka. Černý ve svém dělení zmiňuje dvě skupiny – jamníky a jezevčíky.
Jeho jamníci popisem odpovídají dnešním jezevčíkům. Jezevčíci jsou ovšem psi různých
plemen, která byla speciálně cvičena pro noční lov jezevců do měchů. Cenilo se u nich
20
zvláště toho, že je nezajímala jiná kořist než jezevec. Naproti tomu Dyk již zmiňuje ve
svém dělení jezevčíky tak, jak je známe dnes. (Andreska, Andresková; 1993)
První český klub chovatelů jezevčíků byl iniciován v roce 1937 Jaroslavem Rydlem. I
přes překážky, které mu způsoboval „Ústřední spolek Norníků“, byl nakonec úspěšný.
V roce 1937 bylo na výstavě psů v Česku předvedeno prvních 7 jezevčíků.
V následujících letech se každoročně konaly takzvané „protektorátní výstavy“, na těch
bylo pravidelně předvedeno 12–19 jezevčíků. Po válce se začaly počty předvedených
jedinců zvedat a například v roce 1949 to bylo již 47 jezevčíků. Počty předvedených
jedinců stoupají dodnes. V roce 1994 to bylo již 850 jezevčíků a v roce 2017 dokonce
2047 jedinců. Úměrně tomu se zvyšuje i počet zapsaných štěňat do plemenné knihy.
V roce 1936 bylo zapsáno 66 jedinců, v roce 1958 už to bylo 218 štěňat, v roce 1994 1708
štěňat a roce 2017 to bylo 1879 štěňat. První předsedkyní klubu byla Pavla, hraběnka
Kinská. Ta vlastnila chovatelskou stanici „Stradina“ a chovala drsnosrsté jezevčíky.
Z dalších osobností, které ovlivnily vývoj jezevčíka v Čechách, se patří jmenovat paní
Ludmilu Laufbergerovou, pana Vladimíra Antoše a pana Rudolfa Kristla. První
jmenovaná byla od roku 1958 hlavní poradkyní chovu. Tuto funkci brala opravdu vážně.
Objížděla všechny výstavy na území republiky, prováděla biometrické měření
jednotlivých psů, dokázala poradit každému, kdo potřeboval. Vzhledem ke své jazykové
vybavenosti shromažďovala a překládala spoustu odborných článků a sama psala do
zahraničních publikací. Svoji práci o biometrice jezevčíků v roce 1965 přednesla jako
první žena na zasedání FCI. Na její počest se každoročně na klubové výstavě koná
Memoriál Ludmily Laufbergerové. Bronzovou plaketu hladkosrstého jezevčíka vyhraje
nejlepší chovatelská skupina. V té samé době vykonával funkci předsedy a výcvikáře pan
Vladimír Antoš. Zasloužil se především o lovecký výcvik jezevčíků a jeho prezentaci
v Čechách i zahraničí. Do té doby spoustu myslivců v Čechách používalo jezevčíka
v praxi, ale málokdo ho předvedl na nějakých zkouškách. Antoš také sestavil první
zkušební řad pro zkoušku z norování. Na jeho základě se začaly po celé republice budovat
umělé nory pro tento typ zkoušek. Další významná osobnost se objevila až v roce 1992,
kdy do funkce hlavního poradce chovu nastoupil pan Rudolf Kristl. Vlastnil chovatelskou
stanici „Staccato“, potomci z této stanice se vyskytují v rodokmenech drsnosrstých
jezevčíků dodnes. Se svými psy jezdil na soutěže v Evropě i do zámoří. Zemřel dva roky
po nástupu do funkce v pouhých 56 letech. Na jeho počest se každoročně od roku 1995
koná Memoriál Rudolfa Kristla, mezinárodní všestranné zkoušky jezevčíků (Fairaislová,
21
1995). Nynější klub chovatelů jezevčíků funguje od roku 1992, kdy se rozdělil
z původního československého klubu na dva samostatné kluby (Přibáňová, Spalová,
2011). Aktuálně má klub chovatelů jezevčíků zhruba 1600 aktivních členů (KCHJ ČR,
2018).
3.4. Standard jezevčíka
3.4.1. Vývoj plemenného standardu
První plemenný standard vznikl v roce 1897 v Německu, dnes je veden Mezinárodní
kynologickou federací pod číslem 148. K poslední úpravě došlo v roce 2001.
(Fairaislová, 2004)
V průběhu let docházelo k mnoha změnám standardu. K jedné z významných změn došlo
v roce 1947, kdy byl specifikován ideální odstup od země na 1/3 kohoutkové výšky a byl
znovu připuštěn klešťový skus. V roce 1952 byl označen překlubní postoj jako dědičná
vada, do této doby se chovatelé snažili jezevčíka šlechtit s tímto znakem, který považovali
pro jezevčíka za typický. Další změna proběhla v roce 1961, kdy byly do vylučujících
vad přidány všechny vady prutu a k lehkým vadám přidán nízký odstup od země.
V aktuálním znění standardu se oproti roku 1961 změnily hlavně přípustné barvy, kdy u
dvoubarevných jezevčíků byla vypuštěna šedá a bílá barva, která byla do té doby
přípustná a dnes je brána již jako vylučující vada. Naopak byl doplněn dovětek o
přípustnosti bílých znaků do velikosti 3 cm. Dále byla změněna formulace základní barvy
u žíhaných a tygrovaných jezevčíků. Do roku 2001 byla jako základní barva brána světlá,
šedá až nahnědlá. V dnešním znění standardu je to barva tmavá, tedy černá, červená
případně tmavě šedá. Poslední změnou u barev bylo odstranění čtvrtého odstavce o
přípustnosti všech ostatních nevyjmenovaných barev.
Dle standardu z roku 1961 se jezevčíci rozdělovali dle hmotnosti a obvodu hrudníku. Psi
přes 7 kg (feny přes 6,5 kg) byli označováni jako těžkého rázu, psi do 7 kg (feny do 6,5
kg) jako lehkého rázu. Trpasličí jedinci byli do 4 kg psi, do 3,5 feny. Zde byl specifikován
i obvod hrudníku, 35 cm pro trpasličí jezevčíky a 30 cm pro králičí. Veškeré měření
probíhalo ve stáří minimálně 15 měsíců (Fairaislová, 1995). V aktuálním znění standardu
jsou jezevčíci rozděleni do tří kategorií:
Standardní jezevčíci: OH přes 35 cm, horní hranice hmotnosti asi 9,0 kg
Trpasličí jezevčíci: OH 30 cm až 35 cm ve stáří minimálně 15 měsíců
22
Králičí jezevčíci: OH do 30 cm ve stáří minimálně 15 měsíců. (Standard č.148,
2001)
23
3.4.2. Aktuální standard
Aktuální standard platí od 13. 3. 2001. Jako země původu je ve standardu uváděno
Německo. Jeden z důležitých parametrů těla jezevčíka je odstup od země, který činí jednu
třetinu výšky v kohoutku. Délka trupu by měla být v poměru 1:1,7 vzhledem ke
kohoutkové výšce.
Jezevčík má být nízký, krátkonohý, protáhlý s kompaktní stavbou těla. Má být silně
osvalený se směle vyzývavým držením hlavy. Celkový výraz je typický pro příslušné
pohlaví. Je velmi pohyblivý a hbitý.
Je to pes přátelské povahy ani bázlivý, ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem.
Hlava je protáhlá, při pohledu shora a ze strany stejnoměrně se zužující až k nosní houbě,
ovšem není špičatá. Lebka je spíše plochá, pozvolna přecházející v lehce klenutý hřbet
nosu. Morda je dlouhá, dostatečně široká a silná. Čelist je silně vyvinutá s pravidelným,
těsně uzavřeným, nůžkovým skusem, v ideálním případě plnochrupým s 42 zuby. Pysky
jsou pevně přilehlé, dobře kryjící dolní čelist. Oči jsou středně velké, oválného tvaru.
Barva očí je červenohnědá až černohnědá u všech barev psů. Slechy jsou vysoko, ne však
příliš vpředu nasazené, ne příliš dlouhé. Předním okrajem těsně k líci.
Krk je dostatečně dlouhý, svalnatý s pevně přilehlou kůží.
Trup je harmonický probíhající od šíje až k lehce spadající zádi. Kohoutek je výrazný,
dále dozadu probíhající rovně nebo lehce skloněný dozadu. Hřbet je pevný a dobře
osvalený. Bedra jsou silně osvalená a dostatečně dlouhá. Záď široká a dostatečně dlouhá
a lehce spáditá. Prsní kost je dobře utvářená a silně vystupující, že se na obou stranách
tvoří lehké dolíky. Hrudní koš je zpředu oválný, při pohledu shora a ze strany prostorný.
Břicho je lehce vtažené.
Prut je nepříliš vysoko nasazen. Nesený by měl být v průběhu hřbetní linie. V poslední
třetině prutu je přípustné nepatrné zakřivení.
Hrudní končetiny jsou silně osvalené a dobře zaúhlené. Při pohledu zpředu rovně
postavené o dobré síle kostí. Lopatky jsou správně osvalené, rameno je stejné délky jako
lopatka, lopatky jsou těsně přimknuté k hrudnímu koši. Loket není ani vbočený, ani
vybočený. Předloktí je krátké, avšak tak dlouhé, že odstup od země je asi jedna třetina
kohoutkové výšky. Zápěstní kloubky jsou vůči sobě postavené poněkud blíže u sebe než
24
klouby ramenní. Záprstí nemá při pohledu ze strany ani stát strmě, ani nápadně směřovat
dopředu. Prsty těsně přiléhají. Jsou silné, odolné s pružnými polštářky. Pátý prst nemá
žádnou funkci, avšak nesmí být odstraněn.
Pánevní končetiny jsou silně osvalené v dobrém poměru k hrudní končetině. Kolenní a
hlezenní klouby jsou silně zaúhleny. Nárt je poměrně dlouhý, vůči bérci poměrně
pohyblivý, lehce dopředu zahnutý.
Pohyb musí být prostorný, plynulý s kmihem, hrudní končetiny za pohybu dosahují
daleko dopředu a pohybují se nízko u země se silným posunem a s lehce pružícím
přenosem na hřbetní linii. Prut má být nesený v harmonickém prodloužení hřbetní linie.
Osrstění u krátkosrstého jezevčíka má být krátké, husté, lesklé, hladce přiléhající, pevné
a tvrdé. Na těle nesmí být neosrstěná místa. Prut má být jemně, plně, ale ne příliš bohatě
osrstěný. Delší pestíky na spodní straně prutu se nepovažují za vadu.
Drsnosrstý jezevčík má srst s výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle s podsadou,
dokonale stejnoměrně přilehlý, hustý drátovitý krycí vlas. Na mordě je zřetelný vous.
Obočí je husté. Na sleších je kratší než na těle, téměř hladké. Prut dobře a rovnoměrně,
těsně přiléhavě osrstěný.
Dlouhosrstý jezevčík má srst rovnou, lesklou s podsadou. Přiléhá k trupu, prodlužuje se
pod krkem a na spodní straně těla, přesahuje slechy, na zadní straně běhů je zřetelně delší
osrstění, své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku.
Může se vyskytovat několik typů zbarvení. Buď může být jednobarevný nebo
dvoubarevný, popřípadě tygrovaný nebo žíhaný. Jednobarevná barva může být červená,
červenožlutá a žlutá. Přípustná je černá příměs. Důraz dáváme na čistě červenou barvu.
Bílá barva není žádoucí, v ojedinělých skvrnách není vadou (3 cm). Nos a drápy musejí
být černé. Dvoubarevná verze může být sytá černá nebo hnědá, obě s rezavohnědými
nebo žlutými odznaky nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji
slechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách a kolem řitního otvoru
a odtud asi do třetiny až do poloviny spodní strany. Nos a drápy u černých psů černé, u
hnědých psů hnědé. Bílá není žádoucí, v ojedinělých malých skvrnách není vadou. Příliš
rozšířené pálení není žádoucí. Tygrovaní popřípadě žíhaní jedinci mají jako základní
barvu černou, červenou nebo šedou. Žádoucí jsou nepravidelné šedé ale také béžové
skvrny. Nežádoucí jsou velké plotny. Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva
25
žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jsou stejné jako
u jednobarevných a dvoubarevných. U drsnosrstých jezevčíků se vyskytuje mimo výše
zmíněných nejčastěji barva světlého až tmavého divočáka, popřípadě barva suchého listí.
Dle standardu se jezevčíci dělí na tři velikosti. Standardní jedinci mají obvod hrudníku
přes 35 cm. Horní hranice hmotnosti je asi 9,0 kg. Trpasličí jezevčíci mají obvod hrudníku
přes 30 cm až do 35 cm ve stáří minimálně 15 měsíců. Králičí jezevčíci mají obvod
hrudníku do 30 cm ve stáří minimálně 15 měsíců.
Každou odchylku od výše uvedených bodů je nutno považovat za vadu, jejíž hodnocení
by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky. (Standard č. 148, 2001)
3.5. Chovné podmínky klubu chovatelů jezevčíků České republiky
Aktuální chovné podmínky platí od 28.5 2016. Chovné podmínky se různí pro standardní
rázy a trpasličí a králičí rázy. U standardních rázů je jednou z podmínek minimálně
ocenění „velmi dobrá“ nebo „výborná“ na výstavě konané na území České republiky se
zadáváním čekatelství CAC nebo oblastní výstavě pořádné ČMKJ ve věku minimálně 12
měsíců. Tato výstava musí být zapsána v průkazu původu. Další z podmínek je složená
zkouška uvedená v Řádu ČMMJ z. s. pro zkoušky loveckých psů z výkonu nebo ve
„Zkušebním řádu pro pracovní zkoušky a soutěže KCHJ ČR“, na které se zkouší
disciplína „hlasitost na stopě živé zvěře“ + norování. Za zkoušku z norování se považuje
ZN, individuální zkouška z norování v přírodních a přírodních umělých norách nebo také
kontaktní norování v zahraničí. Při ZN jsou stanoveny minimální známky ochota k práci
3 a hlasitost 2. Při individuální zkoušce stačí zápis v průkazu původu, aby jezevčík obstál.
Při zkouškách v zahraničí je přijatelná jakákoliv cena. Další povinností je úspěšné
absolvování výběru do chovu pořádaného KCHJ ČR ve věku minimálně 12 měsíců.
Základní podmínkou je úplný chrup a hmotnost do 9,5 kg pro psi a 9,0 kg pro feny.
Chovatelé trpasličích a králičích jezevčíků mají na výběr ze dvou možností. První
možností je získat na výstavě ocenění „výborná“ nebo „velmi dobrá“. Tato výstava musí
splňovat stejné podmínky jako u standardních jezevčíků. Minimální věk pro absolvování
této výstavy je 15 měsíců. Druhou podmínkou je absolvování zkoušky nebo soutěže
uvedené v řádu ČMMJ, případně zkoušky a soutěže dle řádů KCHJ ČR, eventuálně
jakákoliv zkouška nebo soutěž úspěšně absolvovaná v zahraničí. Druhou možností je
absolvovat výstavy s oceněním 3x „výborná“ nebo „velmi dobrá“ v ČR se zadáváním
čekatelství CAC nebo oblastní výstavy pořádané ČMKJ ve věku minimálně 15 měsíců.
26
Z toho musí být ocenění minimálně 2x „výborná“ a minimálně dvě ocenění musí být
získané na výstavě pořádané KCHJ ČR. Pracovní zkouška není v tomto případě
vyžadována. Další podmínkou je absolvování výběru do chovu pořádaného KCHJ ČR ve
věku minimálně 15 měsíců. Obvod hrudníku musí být u králičích do 30 cm u trpasličích
do 35 cm. Dále mohou chybět dva zuby z kategorie P1 a M3. (KCHJ ČR, 2018)
3.6. Biometrická měření jezevčíků
V roce 1960 proběhl výzkum paní profesorky Ludmily Laufbergerové. V jejím výzkumu
bylo změřeno 150 jedinců standardních jezevčíků, 63 psů a 87 fen. Toto měření proběhlo
na šesti výstavách a svodech v roce 1959. Všechny parametry byly měřeny krejčovskou
mírou dle metodiky z roku 1885 dle R. Corneliho. Tato metodika byla znovu opakována
v roce 1896 E. Ilgnerem a nakonec v roce 1955 dr. Schneider-Leyerem. Bylo měřeno pět
parametrů vzdálenost od špičky čenichu k vnitřnímu koutu oka, vzdálenost od špičky
čenichu ke konci kosti temenní, vzdálenost od špičky čenichu k úponu prutu, obvod
v nejhlubším místě hrudníku a hmotnost.
Nejprve byly zjištěny korelační počty pro jednotlivé parametry. Jako základní znak byla
použita délka těla, byly tedy spočítány čtyři druhy korelací, zvlášť pro psy a pro feny.
Tab. č. 1: Korelační koeficienty dle Laufbergerové
Z jejích měření vyplývá, že ve většině případů mají feny vyšší korelační koeficienty než
psi. Dále z tabulek vyplývá, že nejvyšší korelační koeficient je u závislosti hlavy na délce
těla, nejmenší závislost je u objemu na délce těla.
Dále byly vytvořeny regresní rovnice pro jednotlivé parametry. Z toho plyne, že pokud
známe délku těla, můžeme vypočítat teoretickou velikost jednotlivých parametrů.
Tab. č. 2: Seznam regresních rovnic dle Laufbergerové
27
Dále byly změřeny průměrné hodnoty jednotlivých parametrů.
Tab. č. 3: Průměrné hodnoty jezevčíků dle Laufbergerové
Podle doporučení paní Laufbergerové by bylo vhodné zaměřit se na prodloužení mordy.
Též byl shledán tento výzkum vhodný jako spolehlivá a přesná kontrola rozvoje chovu.
(Laufbergerová, 1960)
28
4. Metodika
4.1. Zdroje dat
Data byla měřena na klubových výstavách KCHJ ČR a dále soukromě u chovatelů. Bylo
měřeno pět parametrů na těle jednotlivých psů. Prvním parametrem byla délka těla, která
byla měřena od špičky nosní houby (Planum nasale) ke kosti křížové (os sacrum).
Druhým parametrem byl obvod hrudníku, který se měřil v nejhlubším místě hrudního
koše (cavatis thoracis). Dalším parametrem byla délka mordy měřená od špičky nosní
houby k slzenému kanálku (caruncula). Čtvrtým parametrem byla hmotnost a posledním
parametrem pak délka lebky měřená od špičky nosní houby (Planum nasale) ke konci
kosti temenní (os occipitale).
K měření prvních třech parametrů bylo použito pásmo. Tímto měřidlem byly jednotlivé
parametry měřeny v cenitimetrch s přesností na milimetry. Hmotnost byla zjišťována
pomocí váhy König v kilogramech s přesností na jedno desetinné místo. Déla lebky byla
měřena posuvným měřítkem taktéž v centimetrech s přesností na milimetry.
Jednotlivé parametry byly zaznamenávány do tabulky v programu MS Excel, do níž byly
také zaneseny další údaje k danému jedinci jako je pohlaví, druh srsti, velikost. V případě
velikosti byli jedinci rozděleni pouze do kategorií standardní a miniaturní, protože chov
králičích a trpasličích jezevčíků je vzájemně velmi provázaný.
Tab. č. 4: Počty změřených jedinců
Celkově bylo změřeno 196 jezevčíků všech typů srsti a velikostí. Z toho bylo 132
standardních a 64 miniaturních.
Výsledky byli následně statisticky zpracovány. K statistickým výsledkům byly dále
přidány průměrné hodnoty jednotlivých parametrů, které budou dále porovnány a
okomentovány v diskuzi. Ke každému ze čtyř parametrů, které chceme vysvětlit délkou
těla, jsou přiloženy příslušné grafy a vysvětleny jednotlivé hodnoty koeficientů.
29
4.2. Statistické zpracování
4.2.1. Teoretický základ
Bylo potřeba se přesvědčit, zda mezi jednotlivými parametry existuje nějaká závislost.
Toto bylo provedeno zjištěním korelačního koeficientu. Dalším krokem bylo sestavení
regresní rovnice, která by udávala velikost srovnávaného znaku, ve vztahu k výchozímu
znaku. V tomto případě se jedná o rovnice pro ideální délku hlavy, obvod hrudníku, délku
mordy a váhu. Výchozím znakem rozumíme délku těla.
4.2.1.1. Korelační analýza
Základním prostředkem korelační analýzy jsou míry korelace. Tyto korelace popisují
těsnost závislostí jednotlivých parametrů. Z hlediska této analýzy není důležité, který
parametr je vysvětlující a který vysvětlujeme.
Rozlišujeme několik typů korelačních koeficientů a to například vícenásobný, párový,
parciální, pořadový atd. Pro účely této práce byl použit párový koeficient. To je zvláštní
případ vícenásobného koeficientu, který vyjadřuje lineární závislost mezi dvěma
náhodnými veličinami Xi a Xj.
Existuje několik typů párového korelačního koeficientu. Mezi nejběžnější patří
Pearsonův a Spearmanův korelační koeficient. Pearsonův koeficient se používá pro
základní lineární korelaci. Spearmanův koeficient se používá v případech, kdy záleží na
pořadí jednotlivých parametrů. V tomto případě byl použit první zmíněný koeficient.
Základní vlastnosti Pearsnova koeficientu jsou následující. Je to bezrozměrné číslo, které
nabývá hodnoty 0–1 pro kladnou a 0–(-1) pro zápornou korelaci. Hodnota koeficientu 0
znamená, že mezi danými veličinami není žádný lineární vztah, naopak hodnota 1 (-1)
znamená, že vztah existuje. Sílu závislosti musíme posuzovat vždy individuálně na
základě znalosti dat a dané problematiky. V našem případě jsme brali hodnoty 0,2–0,4
jako slabou závislost a od 0,4 výše jako silnou závislost.
Významnost korelačního koeficientu nám určuje hodnota f. Pro tuto hodnotu v našem
případě platí, že musí být menší než 0,05 (vzhledem k tomu, že hodnotu spolehlivosti
máme nastavenou na 95 %).
30
4.2.1.2. Regresní analýza
Základním cílem regresní analýzy je nalezení vhodného výrazu, který bude
charakterizovat všechna měření na základě vysvětlujícího parametru. To znamená, že se
snažíme nahradit každou naměřenou hodnotu Y hodnotou ležící na spojité funkci
vysvětlující proměnné X. Při formulaci lineárního regresního modelu použijeme rovnici
v maticové formě:
𝑦 = 𝑋𝛽 + 𝜀
kde je
y n x 1- rozměrná závisle proměnná (zjišťovaná hodnota)
X n x m - rozměrná nezávisle proměnná (je to m sloupců po n hodnotách)
β m x 1- rozměrný vektor regresních koeficientů (určují velikost změny závislé
proměnné na jednotkové změně nezávislé proměnné)
ε n x 1- rozměrný vektor chyb (vyjadřuje tu část variability, která není vysvětlena
modelem)
Z výše uvedených vztahů plyne, že podstatou regresní analýzy je stanovení
nejvhodnějšího tvaru regresního modelu (určení rovnice, která bude popisovat závislost
parametru Y na X) a vypočítat hodnoty parametrů β.
4.2.2. Praktický postup analýzy dat
Data byla zpracována v programu MS Excel s pomocí doplňku analýza dat. Zde byla
zvolena možnost regrese a nastaveny jednotlivé možnosti. Do vstupní oblasti Y byla vždy
vybrána hodnoty parametru, který chceme vysvětlit a do vstupní oblasti X hodnoty
parametru, kterým data vysvětlujeme. V našem případě vysvětlujícím parametrem byla
délka těla. Jak již bylo řečeno, hodnotu hladiny spolehlivosti jsme nastavili na 95 %. Jako
výstupní oblast jsme nastavili nový list a formulář jsme potvrdili. Výsledek se nám tedy
zobrazil na novém listu. Jednotlivé významné hodnoty a parametry popisuje obrázek číslo
1.
31
Obr. 1: Výsledný vzhled analýzy v programu Excel. Pro naši analýzu jsou významné následující parametry.
Hodnota spolehlivost R, která udává velikost korelačního koeficientu. Dále významnost F, která určuje
významnost korelačního koeficientu a následně sloupec koeficienty, kdy hodnota v řádku hranice popisuje
parametr ε a hodnota v řádku délka těla popisuje parametr β. V tomto případě je tedy výsledná rovnice 𝑦 =0,17942𝑥 − 5,893.
Pokud je tedy hodnota korelačního koeficientu významná, to znamená, že hodnota F≤0,5,
můžeme tedy určit na základě velikosti korelačního koeficientu, jak silná je závislost
daného parametru na délce těla. Pokud se korelační koeficient pohybuje v rozmezí 0,2–
0,4 je závislost slabá, pokud je větší, než 0,4 je závislost silná. Pokud korelační koeficient
splňuje dané parametry, můžeme následně určit obecnou rovnici pro zjištění proměnné y
na základě délky těla. V praxi to znamená, že pokud máme konkrétního jedince s délkou
těla x, můžeme si určit, jakých hodnot by měly nabývat ostatní parametry.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,625927798
Hodnota spolehlivosti R 0,391785609
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,362823019
Chyba stř. hodnoty 0,909656002
Pozorování 23
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 11,19348859 11,19348859 13,52729876 0,0013995
Rezidua 21 17,37695489 0,827474042
Celkem 22 28,57044348
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice -5,892974883 3,043036565 -1,936544224 0,06637342 -12,22131585 0,435366087
Délka těla 0,179424836 0,048783956 3,677947629 0,0013995 0,077973045 0,280876626
32
5. Výsledky
5.1. Analýza parametrů těla jednotlivých plemen
5.1.1. Jezevčík hladkosrstý standardní
Tab. č. 5: Průměrné hodnoty hladkosrstých standardních jedinců
Tab. č. 6: Naměřené hodnoty HLS psi Tab. č. 7: Naměřené hodnoty HLS feny
Celkem bylo změřeno 44 hladkosrstých jedinců. Z toho bylo 21 psů a 23 fen.
Průměrná délka těla psa byla 74,6 cm a feny 70,1 cm.
Průměrná zjištěná váha u psů byla 8,9 kg. Nejčastěji byli změřeni jedinci v rozmezí 9,0–
9,5 kg, a to konkrétně v deseti případech. Ve dvou případech váha přesáhla 9,5 kg. U fen
byla zaznamenána průměrná váha 7,7 kg. Nejvíce jich bylo zaznamenáno v rozmezí 7,0–
7,5 kg a 7,6–8,0 kg, v obou případech shodně po šesti. Žádná z fen nepřesáhla váhu 9,0
kg.
Průměrný obvod hrudníku u psů byl změřen na 45,3 cm. Nejčastěji byli změřeni jedinci
v rozmezí 40,0–45,0 cm, a to v deseti případech. Ve třech případech byla naměřena
33
hodnota vyšší než 47 cm. U fen byla změřena průměrná hodnota 42,7 cm. Pouze u dvou
fen byla naměřena hodnota menší než 40 cm, žádná z fen nepřesáhla hodnotu 45 cm.
Průměrná délka mordy naměřena u psů byla 9,2 cm a u fen 8,9 cm. U fen se hodnota
pohybovala nejčastěji v rozmezí 9,0–9,5 cm, celkem v devíti případech. U psů to bylo
shodně po sedmi případech v rozmezí 8,5–9,0 cm a 9,1–9,5 cm.
Průměrná délka lebky naměřena u psů byla 19,4 cm. U fen to bylo 18,3 cm.
Závislosti jednotlivých parametrů
Graf č. 1: Závislost váhy na délce těla HLS psi
U parametru váha (HLS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F =
0,0049, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,3472 to znamená, že závislost váhy na délce těla je již slabá.
Regresní rovnice pro výpočet váhy HLS psů je 𝑦 = 0,1076𝑥 + 0,8629.
y = 0,1076x + 0,8629R² = 0,3472
7,5
8,0
8,5
9,0
9,5
10,0
10,5
67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84
Hm
otn
ost
(kg
)
Délka těla (cm)Váha Průměrná hodnota
34
Graf č. 2: Závislost váhy na délce těla HLS feny
U parametru váha (HLS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F =
4,99E-06, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je
tedy významný. Jeho hodnota je 0,6373, to znamená, že závislost váhy na délce těla je již
silná. Regresní rovnice pro výpočet váhy HLS fen je 𝑦 = 0,1836𝑥 − 5,1709.
Graf č. 3: Závislost obvodu hrudníku na délce těla HLS psi
U parametru obvod hrudníku (HLS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu
F = 0,0065, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je
tedy významný. Jeho hodnota je 0,3295, to znamená, že závislost obvodu hrudníku na
y = 0,1837x - 5,1709R² = 0,6373
6,5
7,0
7,5
8,0
8,5
9,0
65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
Hm
otn
ost
(kg
)
Délka těla (cm)
Váha Průměrná hodnota
y = 0,1783x + 31,991R² = 0,3295
43,0
43,5
44,0
44,5
45,0
45,5
46,0
46,5
47,0
47,5
48,0
67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84
Ob
vod
hru
dn
íku
(cm
)
Délka těla (cm)
OH Průměrná hodnota
35
délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet obvodu hrudníku HLS psů je 𝑦 =
0,1783𝑥 + 31,991.
Graf č. 4: Závislost obvodu hrudníku na délce těla HLS feny
U parametru obvod hrudníku (HLS feny) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 0,0001, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,5155, to znamená, že závislost obvodu
hrudníku na délce těla je již silná. Regresní rovnice pro výpočet obvodu hrudníku HLS
fen je 𝑦 = 0,405𝑥 + 14,3165.
Graf č. 5: Závislost délky mordy na délce těla HLS psi
y = 0,4048x + 14,316R² = 0,5155
39,0
40,0
41,0
42,0
43,0
44,0
45,0
46,0
65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
Ob
vod
hru
dn
íku
(cm
)
Délka těla (cm)OH Průměrná hodnota
y = 0,0704x + 3,9667R² = 0,367
8,3
8,5
8,7
8,9
9,1
9,3
9,5
9,7
9,9
67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84
Dé
lka
mo
rdy
(cm
)
Délka těla (cm)
Délka mordy Průměrná hodnota
36
U parametru délka mordy (HLS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,0036, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,367, to znamená, že závislost délky mordy na délce těla je
slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky mordy HLS psů je 𝑦 = 0,0704𝑥 + 3,9667.
Graf č. 6: Závislost délky mordy na délce těla HLS feny
U parametru délky mordy (HLS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu
F = 5,67E-05, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient
je tedy významný. Jeho hodnota je 0,5457, to znamená, že závislost délky mordy na délce
těla je již silná. Regresní rovnice pro výpočet délky mordy HLS fen je 𝑦 = 0,121𝑥 +
0,455.
Graf č. 7: Závislost délky lebky na délce těla HLS psi
y = 0,1207x + 0,4555R² = 0,5458
8,0
8,2
8,4
8,6
8,8
9,0
9,2
9,4
9,6
9,8
65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
Dé
lka
mo
rdy
(cm
)
Délka těla (cm)Délka mordy Průměrná hodnota
y = 0,0583x + 15,097R² = 0,3026
18,5
18,7
18,9
19,1
19,3
19,5
19,7
19,9
20,1
20,3
67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84
Dé
lka
leb
ky (
cm)
Délka těla (cm)
Délka lebky Průměrná hodnota
37
U parametru délka lebky (HLS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,0098, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,3026, to znamená, že závislost délky lebky na délce těla je
slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky lebky HLS psů je 𝑦 = 0,0583𝑥 + 15,097.
Graf č. 8: Závislost délky lebky na délce těla HLS feny
U parametru délky lebky (HLS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,0003, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,4638, to znamená, že závislost délky lebky na délce těla je
již silná. Regresní rovnice pro výpočet délky lebky HLS fen je 𝑦 = 0,2281𝑥 + 2,339.
Tab. č. 8: Soupis regresních rovnic HLS
y = 0,2281x + 2,3385R² = 0,4638
16,7
17,2
17,7
18,2
18,7
19,2
19,7
20,2
20,7
65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
Dé
lka
leb
ky (
cm)
Délka těla (cm)Délka lebky Průměrná hodnota
38
5.1.2. Jezevčík dlouhosrstý standardní
Tab. č. 9 : Průměrné hodnoty dlouhosrstých standardních jedinců
Tab. č. 10: Naměřené hodnoty dlouhosrstí
standardní psi
Tab. č. 11: Naměřené hodnoty dlouhosrstí
standardní feny
Bylo změřeno celkem 43 dlouhosrstých jedinců. Z toho bylo 21 psů a 22 fen.
Průměrná délka těla u psa byla změřena na 74,9 cm. U fen to bylo 69,3 cm.
Průměrná váha u psů byla vypočítána na 9,0 kg. Nejvíce jedinců bylo zastoupeno ve
váhové kategorii 8,5–9,0 kg, sedm jedinců vážilo více jak 9,0 kg. U fen byla průměrná
váha 7,5 kg. Nejvíce fen bylo zváženo v kategorii 6,5–7,0 kg, pouze tři feny vážily více
jak 9 kg.
42
Průměrný obvod hrudníku u psů byl změřen na 44,8 cm, nejvíce jedinců, celkem jedenáct,
bylo v rozmezí 40,0–45,0 cm. Pět jedinců mělo obvod hrudníku větší než 47 cm. U fen
byla naměřena průměrná hodnota 42,4 cm. Opět jedenáct fen bylo v rozmezí 40,0–45,0
cm, u čtyř fen byl zjištěn obvod větší než 45 cm.
Průměrná hodnota délky mordy u psů byla 9,2 cm, u fen 8,5 cm. U psů se nejčastěji
vyskytovaly hodnoty okolo 9,0 cm u fen okolo v rozmezí 8,1–8,7 cm.
Průměrná délka lebky naměřená u psů byla 18,8 cm, u fen 17,6 cm.
Závislosti jednotlivých parametrů
Graf č. 9: Závislost váhy na délce těla DLS psi
U parametru váha (DLS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F =
0,0012, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,4346, to znamená, že závislost váhy na délce těla je již silná.
Regresní rovnice pro výpočet váhy DLS psů je 𝑦 = 0,1394𝑥 − 1,4187.
y = 0,1394x - 1,4187R² = 0,4346
6,5
7
7,5
8
8,5
9
9,5
10
10,5
11
11,5
63 65 67 69 71 73 75 77 79 81 83 85 87 89
Hm
otn
ost
(kg)
Délka těla (cm)Váha Průměrná hodnota
43
Graf č. 10: Závislost váhy na délce těla DLS feny
U parametru váha (DLS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F =
0,0079, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,303, to znamená, že závislost váhy na délce těla je slabá.
Regresní rovnice pro výpočet váhy DLS fen je 𝑦 = 0,1452𝑥 − 2,6164.
Graf č. 11: Závislost obvodu hrudníku na délce těla DLS psi
U parametru obvod hrudníku (DLS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu
F = 0,0063, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je
tedy významný. Jeho hodnota je 0,3309, to znamená, že závislost obvodu hrudníku na
délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet obvodu hrudníku DLS psů je 𝑦 =
0,3552𝑥 + 18,235.
y = 0,1453x - 2,6164R² = 0,303
6,0
6,5
7,0
7,5
8,0
8,5
9,0
9,5
10,0
62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77
Hm
otn
ost
(kg)
Délka těla (cm)Váha Průměrná hodnota
y = 0,3552x + 18,235R² = 0,3309
39
41
43
45
47
49
51
53
55
63 65 67 69 71 73 75 77 79 81 83 85 87 89
Ob
vod
hru
dn
íku
(cm
)
Délk atěla (cm)OH Průměrná hodnota
44
Graf č. 12: Závislost obvodu hrudníku na délce těla DLS feny
U parametru obvod hrudníku (DLS feny) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 0,0148, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,262, to znamená, že závislost obvodu
hrudníku na délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet obvodu hrudníku DLS fen
je 𝑦 = 0,4534𝑥 + 10,971.
Graf č. 13: Závislost délky mordy na délce těla DLS psi
U parametru délka mordy (DLS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,0099, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
y = 0,4534x + 10,971R² = 0,262
37,0
39,0
41,0
43,0
45,0
47,0
49,0
62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77
Ob
vod
hru
dn
íku
(cm
)
Délka těla (cm)
OH Průměrná hodota
y = 0,0791x + 3,2358R² = 0,3013
7,4
7,9
8,4
8,9
9,4
9,9
10,4
63 65 67 69 71 73 75 77 79 81 83 85 87 89
Dé
lka
mo
rdy
(cm
)
Délka těla (cm)Délka mordy Průměrná hodnota
45
významný. Jeho hodnota je 0,3013, to znamená, že závislost délky mordy na délce těla je
slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky mordy DLS psů je 𝑦 = 0,0791𝑥 + 3,2358.
Graf č. 14: Závislost délky mordy na délce těla DLS feny
U parametru délka mordy (DLS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu
F = 0,0212, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je
tedy významný. Jeho hodnota je 0,364, to znamená, že závislost délky mordy na délce
těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky mordy DLS fen je 𝑦 = 0,0689𝑥 +
3,6968.
Graf č. 15: Závislost délky lebky na délce těla DLS psi
y = 0,0689x + 3,6968R² = 0,364
7,5
8,0
8,5
9,0
9,5
10,0
62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77
Dé
lka
mo
rdy
(cm
)
Délka těla (cmúDélka mordy Průměrná hodnota
y = 0,087x + 12,305R² = 0,3344
17
17,5
18
18,5
19
19,5
20
63 65 67 69 71 73 75 77 79 81 83 85 87 89
Dé
lka
leb
ky (
cm)
Délka těla (cm)Délka lebky Průměrná hodnota
46
U parametru délka lebky (DLS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,0060, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,3344, to znamená, že závislost délky lebky na délce těla je
slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky lebky DLS psů je 𝑦 = 0,087𝑥 + 12,305.
Graf č. 16: Závislost délky lebky na délce těla DLS feny
U parametru délka lebky (DLS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,0029, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,364, to znamená, že závislost délky lebky na délce těla je
slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky lebky DLS fen je 𝑦 = 0,0843𝑥 + 11,792.
Tab. č. 12: Soupis regresních rovnic DLS standardní
y = 0,0843x + 11,792R² = 0,364
16,5
17,0
17,5
18,0
18,5
19,0
62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77
Dé
lka
leb
ky (
cm)
Délka těla (cm)Délka lebky Průměrná hodnota
47
5.1.3. Jezevčík drsnosrstý standardní
Tab. č. 13: Průměrné hodnoty drsnosrstých standardních jedinců
Tab. č. 14: Naměřené hodnoty drsnosrstí
standardní psi
Tab. č. 15: Naměřené hodnoty drsnosrsté
standardní feny
Celkem bylo změřeno 45 drsnosrstých standardních jezevčíků. Z toho bylo 24 psů a 21
feny.
Průměrná délka těla u psů činila 72,1 cm a u fen 69,9 cm.
Průměrný obvod hrudníku u psů byl naměřen na 44,3 cm. Nejčastěji byly naměřeny
hodnoty v rozmezí 40–45 cm, a to celkem ve čtrnácti případech. Ve čtyřech případech
byla naměřena hodnota vyšší než 47 cm, nejvyšší naměřená hodnota byla 50,2 cm. U feny
48
byla naměřena průměrná hodnota 41,3 cm. Sedmnáct z celkových jednadvaceti měřených
fen, bylo v rozmezí 40–45 cm, žádná fena nepřesáhla hodnotu 45 cm.
Průměrná váha u psů byla 9,0 kg. Nejčastěji, konkrétně desetkrát, byly navážené hodnoty
v rozmezí 9,1–9,5 kg. Ve dvou případech byla váha vyšší než 9,5 kg. U feny byla
navážena průměrná hodnota 7,6 kg. U feny byl rozptyl vah velmi široký, žádná váha se
nevyskytovala častěji. Váhy jsme zaznamenali od 5,6 kg do 8,8 kg.
Průměrná hodnota délky mordy u psů byla zjištěna 9,0 cm a u fen 8,4 cm. U psů se
nejčastěji vyskytovaly hodnoty v rozpětí 8,5–9,0 cm, a to celkem desetkrát. U fen to byly
hodnoty v rozmezí 8,0–8,9 cm, a to celkem čtrnáctkrát.
Průměrná délka lebky u psů byla naměřena 19,3 cm a u fen 18,1 cm.
Závislosti jednotlivých parametrů
Graf č. 17: Závislost délky těla na váze DRS psi
U parametru váha (DRS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F =
0,0017, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,3669, to znamená, že závislost váhy na délce těla je slabá.
Regresní rovnice pro výpočet váhy DRS psů je 𝑦 = 0,0814𝑥 − 3,1282.
49
Graf č. 18: Závislost váhy na délce těla DRS feny
U parametru váha (DRS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F =
0,0202, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,2527, to znamená, že závislost váhy na délce těla je slabá.
Regresní rovnice pro výpočet váhy DRS fen je 𝑦 = 0,1199𝑥 − 0,8039.
Graf č. 19: Závislost obvodu hrudníku na délce těla DRS psi
U parametru obvod hrudníku (DRS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu
F = 0,0002 H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je
tedy významný. Jeho hodnota je 0,4698, to znamená, že závislost obvodu hrudníku na
y = 0,1199x - 0,8039R² = 0,2527
5,0
5,5
6,0
6,5
7,0
7,5
8,0
8,5
9,0
62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
Váh
a (k
g)
Délka těla (cm)Váha Průměrná hodnota
y = 0,3649x + 17,934R² = 0,4698
39,5
41,5
43,5
45,5
47,5
49,5
64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82
Ob
vod
hru
dn
íku
(cm
)
Délka těla (cm)OH Průměrná hodnota
50
délce těla je silná. Regresní rovnice pro výpočet obvodu hrudníku DRS psů je 𝑦 =
0,3649𝑥 + 17,934.
Graf č. 20: Závislost obvodu hrudníku na délce těla DRS feny
U parametru obvod hrudníku (DRS feny) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 0,001, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,4392, to znamená, že závislost obvodu
hrudníku na délce těla je silná. Regresní rovnice pro výpočet obvodu hrudníku DRS fen
je 𝑦 = 0,3645𝑥 + 15,87.
Graf č. 21: Závislost délky mordy na délce těla DRS psi
35,0
37,0
39,0
41,0
43,0
45,0
62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
Ob
vod
hru
dn
íku
(cm
)
Délka těla (cm)
OH Průměrná hodnota
y = 0,0837x + 3,0146R² = 0,6103
7,5
8,0
8,5
9,0
9,5
10,0
10,5
64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82
Dé
lka
mo
rdy
(cm
)
Délka těla (cm)Délka mordy Průměrná hodnota
51
U parametru délka mordy (DRS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 6,6E-06 H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je
tedy významný. Jeho hodnota je 0,6103, to znamená, že závislost délky mordy na délce
těla je velmi silná. Regresní rovnice pro výpočet délky mordy DRS psů je 𝑦 = 0,0837𝑥 +
3,0146.
Graf č. 22: Závislost délky mordy na délce těla DRS feny
U parametru délka mordy (DRS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu
F = 0,007, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je
tedy významný. Jeho hodnota je 0,4608, to znamená, že závislost délky mordy na délce
těla je silná. Regresní rovnice pro výpočet délky mordy DRS fen je 𝑦 = 0,0932𝑥 +
1,8567.
y = 0,0932x + 1,8567R² = 0,4608
7,0
7,5
8,0
8,5
9,0
9,5
62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
Dé
lka
mo
rdy
(cm
)
Délka těla (cm)
Délka mordy Průměrná hodnota
52
Graf č. 23: Závislost délky lebky na délce těla DRS psi
U parametru délka lebky (DRS psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,0009 H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,3987, to znamená, že závislost délky lebky na délce těla je
slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky lebky DRS psů je 𝑦 = 0,0754𝑥 + 13,872.
Graf č. 24: Závislost délky lebky na délce těla DRS
U parametru délka lebky (DRS feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,018, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,2604, to znamená, že závislost délky lebky na délce těla je
slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky lebky DRS fen je 𝑦 = 0,0998𝑥 + 11,118.
y = 0,0754x + 13,872R² = 0,3987
17,8
18,3
18,8
19,3
19,8
20,3
64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82
Dé
lka
leb
ky (
cm)
Délka těla (cm)
Délka lebky Průměrná hodnota
y = 0,0998x + 11,118R² = 0,2604
16,5
17,0
17,5
18,0
18,5
19,0
62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75
Dé
lka
leb
ky (
cm)
Délka těla (cm)Délka lebky Průměrná hodnota
53
Tab. č. 16: Souhrn regresních rovnic DRS standardní
54
5.1.4. Miniaturní rázy jezevčíků
Tab. č. 17: Průměrné hodnoty miniaturních jedinců
Tab. č. 18 Naměřené hodnoty miniaturní psi
Tab. č. 19: Naměřené hodnoty miniaturní feny
Celkem bylo změřeno 63 miniaturních jedinců. Z toho bylo třiadvacet psů, tři psi byli
dlouhosrstí, čtrnáct drsnosrstých a šest hladkosrstých. Fen bylo změřeno celkem 41,
z toho šest fen bylo dlouhosrstých, pětadvacet drsnosrstých a devět hladkosrstých.
Průměrná naměřená délka těla u psů byla 62,3 cm a u fen 57,5 cm.
Průměrná váha u psů byl 5,3 kg. Nejčastěji se psi vyskytovali v rozmezí 5,1–6,0 kg, a to
celkem v deseti případech. Ve třech případech byla váha menší než 4 kg, nejnižší
zaznamenaná váha byla 2,5 kg. Nejvyšší váha byla zaznamenána 7,1 kg. Průměrná váha
fen byla zjištěna 5,14 kg. Nejčastěji byly změřeny feny ve váhovém rozpětí 4,1–5,0 kg a
to cekem v sedmnácti případech. Nejnižší naměřená hmotnost činila 3,9 kg, nejvyšší 7,3
kg.
Průměrný obvod hrudníku u miniaturních psů byl 34,7 cm. Jedenáct psů bylo v rozmezí
30,1–35,0 cm, dvanáct jedinců v rozmezí 35,1–37,8 cm. 37,8 byla také nejvyšší naměřená
hodnota. U fen byl průměrný obvod hrudníku změřen na 34,1 cm. Nejvíce fen mělo obvod
hrudníku v rozmezí 30,1–35,0 cm, celkem 21. Devatenáct fen mělo obvod hrudníku větší
než 35 cm.
Průměrná délka mordy byla u psů 7,3 cm. Nejvíce jedinců bylo v rozmezí 7,1–8,0 cm,
celkem čtrnáct psů. U fen byla průměrná délka 7,1 cm. Třiadvacet fen bylo v rozpětí 7,1–
8,0 cm, třináct v rozmezí 6,1–7,0 cm
Průměrná délka lebky psa byla změřena na 16,6 cm, u fen 15,11 cm.
55
Závislosti jednotlivých parametrů
Graf č. 25: Závislost váhy na délce těla miniaturní psi
U parametru váha (miniaturní psi) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F =
0,0013, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
významný. Jeho hodnota je 0,3873, to znamená, že závislost váhy na délce těla je slabá.
Regresní rovnice pro výpočet váhy miniaturních psů je 𝑦 = 0,1711𝑥 − 5,3937.
Graf č. 26: Závislost váhy na délce těla miniaturní feny
U parametru váha (miniaturní feny) byla zjištěna významnost korelačního koeficientu F
= 0,0003, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační koeficient je tedy
y = 0,1711x - 5,3937R² = 0,3873
2,5
3
3,5
4
4,5
5
5,5
6
6,5
7
7,5
57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73
Váh
a (k
g)
Délka těla (cm)Váha Průměrná hodnota
y = 0,1601x - 4,1653R² = 0,33
3,5
4,0
4,5
5,0
5,5
6,0
6,5
7,0
7,5
53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65
Váh
a (k
g)
Délka těla (cm)Váha Průměrná hodnota
56
významný. Jeho hodnota je 0,33, to znamená, že závislost váhy na délce těla je slabá.
Regresní rovnice pro výpočet váhy miniaturních fen je 𝑦 = 0,1601𝑥 − 4,1653.
Graf č. 27: Závislost obvodu hrudníku na délce těla miniaturní psi
U parametru obvod hrudníku (miniaturní psi) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 0,0055, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,3381, to znamená, že závislost obvodu
hrudníku na délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet obvodu hrudníku
miniaturních psů je 𝑦 = 0,3428𝑥 + 13,328.
Graf č. 28: Závislost obvodu hrudníku na délce těla miniaturní feny
y = 0,3428x + 13,328R² = 0,3381
29,0
30,0
31,0
32,0
33,0
34,0
35,0
36,0
37,0
38,0
39,0
57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73
Ob
vod
hru
dn
íku
(cm
)
Délka těla (cm)
OH Průměrná hodnota
y = 0,4089x + 10,814R² = 0,3711
30,5
32,5
34,5
36,5
38,5
40,5
42,5
53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65
Ob
vod
hru
dn
íku
(cm
)
Délka těla (cm)OH Průměrná hodnota
57
U parametru obvod hrudníku (miniaturní feny) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 7,92E-05, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,3711, to znamená, že závislost obvodu
hrudníku na délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet obvodu hrudníku
miniaturních fen je 𝑦 = 0,4089𝑥 + 10,814.
Graf č. 29: Závislost délky mordy na délce těla miniaturní psi
U parametru délka mordy (miniaturní psi) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 0,0033, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,3635, to znamená, že závislost délky
mordy na délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky mordy miniaturních psů
je 𝑦 = 0,1137𝑥 + 0,2327.
y = 0,1137x + 0,2327R² = 0,3635
5,5
6,0
6,5
7,0
7,5
8,0
8,5
9,0
57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73
Dé
lka
mo
rdy
(cm
)
Délka těla (cm)Délka mordy Průměrná hodnota
58
Graf č. 30: Závislost délky mordy na délce těla miniaturní feny
U parametru délka mordy (miniaturní feny) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 8,47E-05, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,372, to znamená, že závislost délky mordy
na délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet délku mordy miniaturních fen je 𝑦 =
0,1144𝑥 + 0,5171.
Graf č. 31:Závislost délky lebky na délce těla miniaturní psi
U parametru délka lebky (miniaturní psi) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 0,0004, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,3202, to znamená, že závislost délky
y = 0,1144x + 0,5171R² = 0,372
6,0
6,5
7,0
7,5
8,0
8,5
9,0
53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65
Dé
lka
mo
rdy
(cm
)
Délka těla (cm)
Délka mordy Průměrná hodnota
y = 0,1516x + 7,1638R² = 0,3202
14,0
15,0
16,0
17,0
18,0
19,0
20,0
57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73
Dé
lka
leb
ky (
cm)
Délka těla (cm)
Délka lebky Průměrná hodnota
59
lebky na délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet délky lebky miniaturních psů
je 𝑦 = 0,1516𝑥 + 7,1638.
Graf č. 32: Závislost délky lebky na délce těla miniaturní feny
U parametru délka lebky (miniaturní feny) byla zjištěna významnost korelačního
koeficientu F = 0,0003, H0 byla zamítnuta na hladině významnosti 95 %, korelační
koeficient je tedy významný. Jeho hodnota je 0,3204, to znamená, že závislost délky
lebky na délce těla je slabá. Regresní rovnice pro výpočet délku lebky miniaturních fen
je 𝑦 = 0,1593𝑥 + 6,1084.
Tab. č.20: Soupis regresních rovnic miniaturní jezevčíci
y = 0,1593x + 6,1084R² = 0,3204
14,0
14,5
15,0
15,5
16,0
16,5
17,0
53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65
Dé
lka
leb
ky (
cm)
Délka těla (cm)Délka lebky Průměrná hodnota
60
5.2. Analýza vývoje změn
Dle měření použitých v této práci se hladkosrstí a dlouhosrstí standardní psi pohybují na
horní hranici váhového limitu (8,9 kg respektive 9,0 kg), tomu odpovídá obvod hrudníku
zhruba 45 cm (HLS 45,3 cm a DLS 44,8 cm). Drsnosrstí standardní psi se pohybují ve
váhovém optimu 8,0 kg. Také mají úměrně nižší průměrný OH (44,3 cm). Standardní
feny mají váhové optimum okolo 7,5 kg ve všech případech. Tomu odpovídá obvod
hrudníku 42 cm. (Tab. č. 5).
Trpasličí a králičí psi mají dle provedených měření průměrnou váhu 5,3 kg a tomu
odpovídající OH 34,7 cm, který je na horní hranici standardu. Průměrná váha fen je 5,14
kg. K tomu je odpovídající průměr hrudníku 34,1 cm. Miniaturní feny tedy také
odpovídají rozmezí, které stanovuje standard.
5.2.1. Analýza změn biometrických parametrů
Tab. č. 21: Korelační koeficienty
První biometrické měření jezevčíků bylo provedeno v roce 1960 paní prof.
Laufbergerovou. Měření a statistické výpočty byly provedeny pouze u standardních
jezevčíků. Dle výsledků Laufbergerové byli korelační koeficienty vždy vyšší u fen.
V tabulce číslo 4 můžeme vidět, že korelační koeficienty v námi naměřených datech jsou
v případě hladkosrstých standardních jedinců podobné. V ostatních případech se
koeficienty lehce odlišují. V případě miniaturních jezevčíků můžeme důvod najít
v rozdílnosti naměřených dat. Pro průkaznější výsledky v této kategorii by bylo vhodné
naměřit více jedinců v jednotlivých plemenech a spočítat korelační koeficienty pro
jednotlivá plemena, to znamená jak pro trpasličí, tak pro králičí zvlášť a zvlášť i pro
všechny typy srsti. Tento výzkum aktuálně nepřipadá v úvahu, vzhledem k nízké
početnosti populace. Nejnižší korelační koeficienty mají dlouhosrstí standardní jezevčíci.
To by mohlo ukazovat na to, že vývoj není ustálen tolik jako u ostatních plemen. U
61
drsnosrstých jezevčíků je nízký korelační koeficient u váhy a délky hlavy fen. Znamenalo
by to, že i zde je potřeba pracovat na ustálení závislostí. Avšak všechny korelační
koeficienty jsou vyšší než 0,25, což ukazuje na minimálně středně silnou závislost.
Tab. č. 22: Průměrné hodnoty jednotlivých parametrů
Od prvního měření došlo u některých parametrů ke změnám. Můžeme si například
všimnout, že délka těla je ve všech případech větší než 70 cm. Zajímavé je, že délka těla
miniaturních jezevčíků téměř odpovídá délce těla standardních jedinců v roce 1960. U
váhy si můžeme povšimnout, že u dlouhosrstých a hladkosrstých standardních psů váha
vzrostla o 1 kg. Pouze u drsnosrstých standardních jezevčíků je váha na stejné úrovni.
Váha u fen, se téměř nezměnila. Pouze je velký rozdíl mezi průměrnou hodnotou váhy
HLS a DLS standardních psů a fen. Podle zdrojů uvedených v literární rešerši, činí ideální
hmotnostní rozdíl mezi psem a fenou zhruba 0,5 kg. V našem případě však rozdíl váhy u
HLS a DLS standardních jedinců dosahuje více jak 1 kg. U standardních jezevčíků
nedošlo k žádné výrazné změně obvodu hrudníků. Výraznější rozdíl nalezneme pouze u
DRS fen, u nichž rozdíl činí 2,5 cm. Průměrná hodnota obvodu hrudníku u miniaturních
psů je 34,7 cm a u fen 34,1 cm. Též délka mordy je větší o 1 cm než v roce 1960 u všech
standardních jedinců. U miniaturních psů i fen dosahuje délka mordy stejné úrovně jako
před 60 lety u standardních jedinců.
62
5.3. Souhrn výsledků
Pokud se tedy podíváme na výsledky jako celek, můžeme konstatovat, že u všech typů
jezevčíka dochází k výrazným změnám.
5.3.1. Hladkosrstí standardní jezevčíci
U hladkosrstých standardních jezevčíků byl zaznamenán výrazný nárůst u parametrů
délka těla. U psů to činí 4,8 cm a u fen 4,2 cm. Díky této výrazné změně vzrostla i
průměrná hmotnost a to hlavně u psů, kteří jsou oproti předchozímu měření těžší o 0,9
kg. Tím se psi dostávají na horní hranici hmotnosti dle standardu a přípustnosti do chovu.
U fen nebyl nárůst hmotnosti takto vysoký, i tak se je o 0,5 kg vyšší než v roce 1960.
Pokud porovnáme obvody hrudníku, můžeme říci, že zde nedošlo k žádnému navýšení,
naopak u psů je obvod o 0,5 cm menší a u fen dokonce o 1 cm. Délka mordy je v obou
případech větší, u psů je to o 0,8 cm a u fen dokonce o 1,2 cm. Naopak délka lebky je
menší než u dat naměřených Laufbergerovou.
U hladkosrstých fen si také můžeme povšimnout nejvyšších korelačních koeficientů ze
všech měření. Ve většině případů je koeficient větší než 0,5, pouze u parametru délka
hlavy je 0,46. Oproti tomu psi mají koeficient nejčastěji kolem hodnoty 0,3.
5.3.2. Dlouhosrstí standardní jezevčíci
U dlouhosrstých standardních jezevčíků došlo také k výrazným změnám. U psů byla
naměřena průměrná délka těla o 5,2 cm oproti roku 1960 a u fen o 3,5 cm. Můžeme si
také povšimnout, že tento vývoj nebyl tak vyrovnaný jako u hladkosrstých standardních
jedinců. Stejný nevyrovnaný nárůst vykazuje i parametr hmotnost, kde průměrná váha
psů vzrostla o 1 kg a u fen pouze o 0,3 kg. Stejně jako v předchozím případě, i zde nedošlo
k zvětšení obvodu hrudníku, ale naopak k jeho nepatrnému snížení. U psů to bylo o 1 cm
u fen dokonce o 1,5 cm. U délky mordy došlo naopak k nárůstu, u psů i fen to bylo shodně
o 0,8 cm. Stejně jako v předešlém případě, délka lebky je menší než při měření v roce
1960.
U korelačních koeficientů nebyli žádné výrazné rozdíly mezi psy a fenami jako u
hladkosrstých standardních. Ve dvou případech byl korelační koeficient vyšší u psů, ve
dvou u fen. Korelační koeficienty se ve většině případů pohybovaly kolem 0,3 jen u
parametru hmotnost byl koeficient 0,43.
63
5.3.3. Drsnosrstí standardní jezevčíci
U drsnosrstých jezevčíků nedošlo v parametru délka těla k takovému nárůstu jako
v předchozích typech. U psů parametr vzrostl pouze o 2,4 cm u fen o 3,9 cm. S tím souvisí
i malý posun u hmotnosti, kdy u psů je stejná, jako byla před padesáti osmi lety. U fen
byl nárůst pouze o 0,4 kg. Stejně jako v předešlých případech, došlo k zmenšení obvodu
hrudníku. U fen o 2,5 cm a u psů o 1,5 cm. U parametru délka mordy došlo k mírnému
nárůstu. V obou případech, jak u psů, tak u fen, to bylo o 0,6 cm. U délky lebky je velikost
parametru opět menší.
Když porovnáme korelační koeficienty, zjistíme, že u drsnosrstých standardních je to
přesně naopak než u hladkosrstých. To znamená, že koeficienty jsou vyšší u psů než u
fen. Obecně u drsnosrstých fen byli jedny z nejnižších koeficientů.
5.3.4. Miniaturní jezevčíci
U miniaturních jezevčíků nemůžeme porovnávat progres oproti měření v 60. letech. V té
době bylo velmi málo trpasličích a králičích jedinců, měření tedy u nich neproběhlo.
Můžeme však srovnat, o kolik menší jsou než standardní jezevčíci. Průměrná délka těla
je pouze o 1,5 cm menší, než kolik bylo naměřeno standardním jezevčíkům v roce 1960.
Obvod hrudníku a hmotnost však porovnávat nebudeme, ty jsou diametrálně odlišné. Za
zmínku stojí délka mordy, která byla v našem výzkumu naměřena pouze o 0,4 cm menší
než u standardních jezevčíků v roce 1960.
Korelační koeficienty jsou u obou pohlaví podobné a nepřesahují 0,4.
64
6. Diskuse výsledků a návrhy na opatření
6.1. Diskuse výsledků
Pokud porovnáme výsledky Laufbergerové (1961) s námi naměřenými výsledky,
můžeme si povšimnout velkého problému vznikajícího u HLS a DLS psů, kteří mají o
kilogram vyšší váhu než před 57 lety. Tomu odpovídá i obvod hrudníku, který se
pohybuje okolo 45 cm. Pokud by tento trend pokračoval, mohlo by dojít k tomu, že
v budoucnu již nebude moci být jezevčík v lovecké kynologii používán k činnosti, k níž
byl předurčen šlechtitelskými snahami našich předků, protože bude jednoduše moc velký.
Chovatel von Dacke (1868) uvádí, že ideální hmotnost standardního psa by měla být 8,0
kg a fena by měla být o 0,5 kg lehčí. Tomu by odpovídal obvod hrudníku okolo 43 cm,
což je pro jezevčíka při práci v podzemí ideální. Obvod hrudníku lišky je dle Buška
(2002) v průměru 37,5 cm a u jezevce lesního je to maximálně do 40 cm. Tím pádem je
velikost obvodu hrudníku u jezevčíka 43 cm ideální, protože je stále větší než obvod
hrudníku šelem, se kterými v noře bojuje, ale není tak velký, aby si noru ucpával a
znevýhodňoval se tím při práci (Fairaislová 1995). Pokud bude však trend zvětšování
pokračovat, nebude již možné jezevčíka při této práci používat, jelikož se do nory nevejde
a pokud ano, bude mít problém s tím, že si noru bude ucpávat a při případném hrabání by
se mohl v noře zahrabat a zadusit se.
Jak je již výše zmíněno, ideální rozdíl mezi hmotností psa a feny by měl být 0,5 kg. Jak
vidíme z průměrných hodnot (tab. č. 18), tento rozdíl splňují pouze DRS a miniaturní
jezevčíci. U HLS a DLS je tento rozdíl vyšší. To může znamenat velkou zátěž pro fenu
při páření a následném porodu, kdy může být velikost štěňat vyšší a porod nemusí
proběhnout přirozeně. Toto tvrzení by jistě bylo vhodné podložit dalším výzkumem
porodních hmotností štěňat v závislosti na hmotnosti rodičů
Laufbergerová ve své práci z roku 1961 uvádí, že by bylo vhodné zaměřit se na
prodloužení mordy jezevčíku v Čechách. Pokud se podíváme na její výsledky, tak v roce
1960 naměřila průměrnou délku mordy u psů 8,38 cm a u fen 7,75 cm. V případě námi
naměřených dat byly hodnoty tohoto parametru vyšší. Těmto hodnotám se blížily i délky
u miniaturních jezevčíků. Naopak se oproti původním měřením zkrátila délka lebky. Je
k zamyšlení, zda nebyl zvolen jiný způsob měření. V našem případě byla délka lebky
měřena posuvným měřítkem, nejsou však dochovány záznamy o tom, jak byla měřena
délka lebky v roce 1960. Pokud by byla měřena pásmem a kopírovala linii lebky, byl by
65
takto značný rozdíl vysvětlitelný. Pro přesnost měří se však jako vhodnější jeví použití
posuvného měřítka, které je používáno i u měření lebky škodné zvěře, pro účel zjišťování
bodové hodnoty trofeje.
Dále si můžeme povšimnout navýšení délky těla, to by mohlo korespondovat i se
zvýšením průměrné hmotnosti. U prodlužování délky těla byl shledán problém hlavně
v genetické predispozici jezevčíků k onemocnění páteře. Tichá uvádí, že vrozenou
predispozici vykazuje až 60 % populace jezevčíků. Toto plyne z celkové stavby těla
jezevčíků, kdy je páteř zatížena více než u jiných plemen. Z dat vyplývá, že největší
změna nastala opět u HLS a DLS jedinců. Přitom Mikolášková (2010) uvádí, že právě u
těchto se vyskytuje onemocnění páteře nejčastěji. Bylo by tedy vhodné zastavit tento
trend prodlužování, a to jak z důvodu enormního zatížení páteře, tak i z důvodu úměrně
se zvyšující hmotnosti v souvislosti s délkou těla.
Aktuálně prochází schvalováním novela standardu č. 148. Nejvýznamnější změna by se
měla týkat obvodů hrudníků jednotlivých velikostí a zrušení váhového limitu (WUT).
V novém návrhu jsou míry nastaveny následovně:
Standardní jezevčíci
o psi: nad 37 cm do 47 cm
o feny: nad 35 cm do 45 cm
Trpasličí jezevčíci
o psi: nad 32 cm do 37 cm
o feny: nad 30 cm do 35 cm
Králičí jezevčíci
o psi do 32 cm
o feny do 30 cm
Pokud se nad tímto návrhem zamyslíme, zjistíme, že odpovídá aktuálnímu trendu
zvětšování. Je ovšem námětem k zamyšlení, zda je toto vhodné. Jak vyplývá z našich dat,
obvodu hrudníku okolo 45 cm odpovídá váha okolo 9 kg. Pokud bychom tedy nadále naše
jezevčíky zvětšovali a přibližovali se hranici 47 cm, znamenalo by to, že by průměrná
váha mohla být kolem 9,5 až 10 kg. Jak je již výše zmíněno, toto by mohlo zcela zničit
jezevčíka, jako psa vhodného pro práci v podzemí. Samozřejmě že by větší jezevčík měl
stále v lovecké kynologii své místo, už by to však nebyl univerzální pomocník myslivců,
kteří ho mají v oblibě právě pro širokou škálu jeho upotřebení. Pokud se podíváme na
66
navrhované velikosti u miniaturních jezevčíků, zjistíme, že u psů je průměrná velikost
vyšší než navrhovaná. Toto je již k zamyšlení. Je vidět, že v poslední době dochází
ke stírání rozdílů ve velikosti mezi standardními a trpasličími jedinci. Může to být i
následek přílivu nové krve ze zahraničí v období po revoluci. Je známo, jaké jsou praktiky
chovu v některých evropských zemích, kde se toleruje u nás nepřípustné křížení
trpasličích a standardních jedinců. Cíl tohoto křížení je jednoznačný, a to zvýšení
elegance trpasličích, potažmo králičích jedinců, u kterých se ještě občas vyskytují
nežádoucí krátké mordy a vykulené oči jako pozůstatek prvních pokusů o vznik tohoto
plemene na počátku 20. století. Musíme si však uvědomit, že ani jednotlivé variety srsti
nevznikaly přikřížením jiných plemen k nejstaršímu typu jezevčíka. Zvýšení elegance u
miniaturních jezevčíků by mělo tedy probíhat důslednou selekcí v rámci plemene a ne
přikřižováním standardních jedinců, protože poté by mohlo dojít k zániku typických
vlastností trpasličích a králičích jezevčíků.
6.2. Návrhy na opatření
Pokud bychom pracovali s aktuálně platnou verzí standardu, je nutné zastavit postupný
růst velikosti plemene. Toho lze dosáhnout tím, že budeme v chovu preferovat jedince
s optimální hmotností u standardních jedinců a s optimálním obvodem hrudníku u
trpasličích a králičích jedinců. Prvotním cílem by tedy mělo být sestavení chovatelských
cílů KCHJ ČR a jejich následné důsledné prosazování, ať již při výběru jedinců do chovu,
nebo při posuzování exteriéru na výstavách.
Dále by bylo vhodné o těchto skutečnostech informovat širokou kynologickou veřejnost
a cílit informování hlavně na začínající chovatele. Toto by bylo vhodné například
uspořádáním odborného semináře, kde by se mohly prezentovat aktuální informace, ale i
například rozebrat standard plemene, aby každý, kdo má o chov zájem, mohl získat
relevantní informace o chovu a jeho aktuálním vývoji. Myslím si, že v tomto ohledu má
klub chovatelů jezevčíků značné nedostatky. Nabídka pořádání odborných přednášek a
seminářů by měla být tradičním chovatelským servisem, který by dle mého názoru
spoustu chovatelů ocenilo a rádo by do něj i investovalo.
Co se týče novely stávajícího standardu, bylo by vhodné použít všechny dostupné
možnosti a argumenty k zastavení těchto změn, které dle mého názoru nejsou ve prospěch
plemene. Tlak na zvyšování velikosti jezevčíka proudí hlavně ze severských zemí.
Musíme však uvážit fakt, jaké jsou přírodní podmínky ve Švédsku, Finsku, Lotyšsku a
67
dalších obdobných zemích a k čemu se zde jezevčík používá. Zde se jezevčík používá
spíše k dosledu a práci v tvrdších povětrnostních podmínkách respektive k norování na
jiný druh škodné jako je třeba psík mývalovitý, proto zde preferují jedince těžšího typu
na horní hranici standardu. Musíme si však uvědomit, že u nás jsou podmínky úplně jiné.
Zimy nejsou tak studené, v poslední době není problém ani s výškou sněhové pokrývky
a jezevčík se ve většině případů používá k práci pod zemí. Tudíž neexistuje jediný důvod
přibližovat se severským zemím. Pokud by prošlo znění aktuálního návrhu standardu,
bylo by vhodné upravit hmotnost a obvod hrudníku alespoň chovnými podmínkami, které
mohou být přísnější než je platný standard. Prvotní snaha by však měla být v zastavení
těchto změn standardu, opřená o jasná data, která podloží všechna tvrzení, proč standard
neměnit tak, jak je navrženo.
Jak je vidět na této práci, bylo by vhodné zapracovat na rozšíření chovatelské základny u
trpasličích a hlavně králičích jezevčíků všech typů srsti. Poté by bylo vhodné znovu
provést toto měření, které by bylo rozděleno pro všech devět plemen jezevčíků. Tyto
výsledky by u miniaturních jezevčíků byly jistě průkaznější.
68
7. Závěr
Tato práce pojednává o analýze vývoje změn v plemenném standardu jezevčíka. Hlavním
cílem práce bylo provést biometrické měření pěti parametrů na těle jezevčíka podle
metodiky Laufbergerové z roku 1960 a porovnat výsledky s aktuálním zněním standardu
a chovatelskými cíli klubu chovatelů v České republice.
Měření bylo provedeno na klubových výstavách KCHJ ČR. Celkem bylo změřeno 195
jezevčíků všech typů srsti a velikostí. Data byla zpracována v programu MS Excel, kde
byla provedena korelační a regresní analýza a vypočítány průměrné hodnoty všech
změřených parametrů. Na rozdíl od měření Laufbergerové byla data rozdělena do
kategorií podle velikosti a typu srsti. Důvodem tohoto je zcela odlišný historický vývoj
plemene. Jednotlivé typy jezevčíků nevznikali primárně křížením původního typu
jezevčíka s jinými plemeny, ale jejich vývoj probíhal zcela odděleně a ke křížení
jednotlivých typů docházelo až druhořadně, proto bylo vhodnější provést analýzu
odděleně.
Pokud se zaměříme na výsledky, zjistíme, že nejustálenějším typem jezevčíka je
hladkosrstý standardní, který má jedny z nejvyšší korelačních koeficientů. Naopak
nejméně ustálení jsou podle korelačních koeficientů miniaturní jezevčíci. To odpovídá i
historickému vývoji, kdy za nejstarší jsou považování hladkosrstí standardní jezevčíci,
naopak nejmladší jsou miniaturní, jejichž šlechtění začalo až na počátku 20. století. Pro
všechny typy jezevčíků byly také spočítány regresní rovnice, díky kterým si můžeme
dopočítat ideální velikost parametrů konkrétního jezevčíka, pokud známe jeho délku těla.
Při porovnání průměrných hodnot jsme zjistili, že největší změnu prodělali hladkosrstí
standardní a dlouhosrstí standardní jezevčíci. U všech standardních jezevčíků došlo
k zvětšení délky těla, nejméně však u drsnosrstých standardních, u kterých nebyl
zaznamenán ani výrazný nárůst hmotnosti. Naopak největší hmotnost na hranici
standardu měli dlouhosrstí a hladkosrstí standardní psi, u kterých byl i značná rozdíl
v průměrné hmotnosti psa a feny. Tento hmotnostní rozdíl by se měl pohybovat
v maximální míře 0,5 kg (von Dacke, 1868). U těchto dvou plemen jezevčíka to je však
více než 1 kg, u dlouhosrstých dokonce 1,5 kg. Pokud porovnáme průměrné hodnoty
jezevčíků s aktuálně platným standardem z roku 2001, můžeme konstatovat, že
hladkosrstí a dlouhosrstí psi jsou na horní hmotnostní hranici. U fen tento problém
neregistrujeme. U miniaturních jezevčíků si můžeme povšimnout vysoké hodnoty obvodu
69
hrudníku jak u psů, tak i u fen. Musíme však vzít v potaz, že byli měřeni dohromady
králičí a trpasličí jezevčíci. To znamená, že průměrná hodnota by neměla být na horní
hranici standardu. U psů i feny se této hranici však blíží.
Pokud výsledky porovnáme s dostupnými prameny, můžeme konstatovat, že by měla být
vyvinuta maximální snaha k zastavení růstu velikosti plemene a to jak z důvodu
pracovních, tak i z důvodu zdravotních, které by měli být pro každého chovatele ty
nejdůležitější. Jezevčíci jsou totiž jedno z plemen, které velmi trpí onemocněním páteře.
Na toto má hlavní vliv jeho délka těla. Pokud však délka těla stále poroste, mohlo by se
stát, že tyto případy onemocnění budu čím dál častější. Dále by bylo také vhodné, pokusit
se zastavit přijetí nového standardu, který nahrává aktuálnímu trendu zvětšování psů.
70
Seznam citované literatury
ANDRESKA, J.; ANDRESKOVÁ, E. Tisíc let myslivosti. Tina, 1993, 446 s, ISBN 80-
85618-12-5
BAKOŠ A. Plemena loveckých psů. 1. vydání. Bratislava: KONTAKT PLUS, s. r. o.,
1998. 112 s. ISBN 80-88855-21-7
BIELFELD, H. Psi – plemena, výchova, chov; Knižní klub Praha, 1999, 208 s, ISBN
80-7176-906-1
BUŠEK, M. Opět něco o liškách a nornících. Malá myslivost. 2002. no. 1. str. 8
CÍSAŘOVSKÝ, M. PES nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí. 1. vydání.
Praha: Altercan s. r. o., 2008. 902 s. ISBN 979-80-900820-1-4
CISAROVSKY, M. Plemena psů A-Z, Nakladatelství Brázda s.r.o. Praha, 1995, 272 s.
ISBN 20-209-0256-2
ČERVENY, J. a kol. Encyklopedie myslivosti, Ottovo nakladatelství s.r.o. Praha, 2004,
591 s, ISBN 80-7181-901-8
DIETZEL, C. E. Diezel´s Niederjagd, Wiegandt, Hempel & Parey. 1880. 998 s.
DOSTÁL, J. Chov psů – genetika v kynologické praxi, nakladatelství Dona, České
Budějovice, 1995, 208 s, ISBN 80-85463-58-X
FAIRAISLOVÁ, L. Jezevčík. 1. vydání. Praha: Agentura CESTY, 1995. 103 s. ISBN
80-7181-003-7
FAIRAISLOVÁ, L. Stokrát jezevčík. 1. vydání. Praha – Litomyšl: Paseka, 2003. 254 s.
ISNB 80-7185-549-9
FIELDMAN, L. Jezevčík, Nakladatelství Jan Vašut, Praha, 2000, 64 s, ISBN 80-7236-
096-5
FOGLE, B. Psi – plemena, výcvik, zdravotní péče, chování, historie. Nakladatelství
Slovrat s.r.o., 2004, 344 s, ISBN 978-80-7209-912-2
KHOLOVA, H. Historie psího rodu, Práce Praha, 1987, 328 s, ISBN 24-007-87
71
KCHJ ČR. 2018. [online] citováno 20. března 2018. Dostupné na World Wide Web: <
https://kchj2.webnode.cz/>
KLUSÁK, Karel. Hodnocení loveckých trofejí zvěře z celého světa. Velké Meziříčí:
Suczess, s.r.o., 2002. 155 s. ISBN 80-903104-0-0
KOLLER, J. Kynologická příručka. Státní zemědělské nakladatelství Praha. 1979, 215
s, ISBN 07-049-7-04/48
KOVARIK, V. Vyhodnocení současné úrovně chovu drsnosrstých jezevčíků v ČR.,
Česká zemědělská univerzita, 2010, 72s (Bakalářská práce)
KRAMER, E-M., Průvodce plemeny psů. Blesk – Ostrava, 1996, 320 s., ISBN 80-
900183-4-3
LANGEROVA, H. Kdo by neznal… Jezevčíka. Planeta zvířat, duben 2009, no. 4, s 6-
15.
LAUFBEREGROVÁ, L. Náš jezevčík v číslech. Kynologie, 1961, s 34-36.
LEYEN, K. v. d. Vlastnosti psů – 140 plemen psů a jejich charakteristika, Knižní klub
Praha, 2004, 160 s., ISBN 80-242-1135-1
NAJMAN, J. Chov a výcvik malých loveckých plemen. Státní zemědělské
nakladatelství Praha, 1972, 140 s, ISBN 07-004-72-04/65
MIKOLÁŠKOVÁ, A. Onemocnění páteře u jezevčíků. Česká zemědělská univerzita.
2010. s 55. (Diplomová práce)
PARKER HG, KIM LV, SUTTER NB, CARLSON S, LORENTZEN TD, MALEK TB,
JOHNSON GS, DEFRANCE HB, OSTRANDER EA, KRUGLYAK L. Genetic
structure of the purebred domestic dog. Science. 2004;304:1160–1164.
PASÁK, F. Historie jezevčíků. Zpravodaj KCHJ ČR č.2 2005, 85 s
PŘIBÁŇOVÁ, M; SPALOVÁ, H. Rošťák s pracovním zápalem. Pes přítel člověka,
duben 2011, no. 4, s 10-13.
72
PŘIBÁŇOVÁ, M., HORÁK, P., SCHRÖFFELOVA, D., URBAN, T., BECHYŇOVÁ,
R., MUSILOVÁ, L. Analysis of genetic variability in the Czech Dachshund population
using microsatellite markers. Journal of Animal Breeding and Genetics. 2009. sv. 126,
č. 4, s. 311--318.
SCHMIDT-DUISBERG, K. Ein Blick zurück. 100 Jahre Deutscher Teckelklub.1988,
298 s, ISBN B001Q8YPWY
SCHWARTOVÁ, I. Jezevčík. 1. vydání. Animalia, 2000. 157 s. ISBN 80-7321-006-1
STANDARD FCI č. 148/ 09. 05. 2001/ D, Jezevčík. [online] citováno 20. března 2018.
Dostupné na World Wide Web: < https://kchj2.webnode.cz/chov2/>
STANDARD FCI Nr. 148/ 27. 03. 2017/ E, Dachshund. [online] citováno 20. března
2018. Dostupné na World Wide Web: < http://online.flipbuilder.com/hsli/zrbg/#p=6>
ŠEBKOVÁ, N; HARTL K. Kynologie. Česká zemědělská univerzita, 2007
ŠILER, R. a kol. Dědičnost v chovatelské praxi. 1. vyd. Praha: SZN, 1965. 197 s.
TAYLOR, D. Velká kniha o psech. Knižní klub Praha, 2008, 264 s, ISBN 978-80-242-
2202-8
TICHÁ, V., TICHÝ, J., TRIPES, O. Kynologická příručka pro rozhodčí, chovatele a
vystavovatele. České Budějovice: Dona, 2010. 141 s. ISBN 978-80-7322-140-9.
TICHÁ, V. Onemocnění páteře jezevčíků. [online] citováno 20. března 2018. Dostupné
na World Wide Web: < http://www.myslivost.cz/Pro-
myslivce/Poradny/Kynologickaporadna>
VALTÝNI, J. Vybrané drobnosti z histórie chovu jazvečíkov. Jazvečík – klubový
spravodajca, 2007, 122 s
WAYN, R., OSTEANDER, E. Lessons learned from the dog genome. Trends in
Genetics. 2007. sv.23, č. 11. 557-567
73
Seznam zkratek
DLS Dlouhosrstý standardní jezevčík
DRS Drsnosrstý standardní jezevčík
FCI Fédération Cynologique Internationale
HLS Hladkosrstý standardní jezevčík
KCHJ ČR Klub chovatelů jezevčíků České republiky
Mini Miniaturní jezevčíci (trpasličí + králičí)
MS Microsoft Excel
OH Obvod hrudníku
WUT Welt union teckel
74
Seznam grafů
Graf č. 1: Závislost váhy na délce těla HLS psi………………………….……………33
Graf č. 2: Závislost váhy na délce těla HLS feny………………………………..…….34
Graf č. 3: Závislost obvodu hrudníku na délce těla HLS psi…………………..………34
Graf č. 4: Závislost obvodu hrudníku na délce těla HLS feny………………..……….35
Graf č. 5: Závislost délky mordy na délce těla HLS psi……………………….………35
Graf č. 6: Závislost délky mordy na délce těla HLS feny………………………….….36
Graf č. 7: Závislost délky lebky na délce těla HLS psi………………………………..36
Graf č. 8: Závislost délky lebky na délce těla HLS feny………………………………37
Graf č. 9: Závislost váhy na délce těla DLS psi……………………………………….39
Graf č. 10: Závislost váhy na délce těla DLS feny…………………………………….40
Graf č. 11: Závislost obvodu hrudníku na délce těla DLS psi…………………………40
Graf č. 12: Závislost obvodu hrudníku na délce těla DLS feny……………………….41
Graf č. 13: Závislost délky mordy na délce těla DLS psi……………………………...41
Graf č. 14: Závislost délky mordy na délce těla DLS feny……………………………42
Graf č. 15: Závislost délky lebky na délce těla DLS psi………………………………42
Graf č. 16: Závislost délky lebky na délce těla DLS feny……………………………..43
Graf č. 17: Závislost délky těla na váze DRS psi……………………………………...45
Graf č. 18: Závislost váhy na délce těla DRS feny…………………………………….46
Graf č. 19: Závislost obvodu hrudníku na délce těla DRS psi………………………...46
Graf č. 20: Závislost obvodu hrudníku na délce těla DRS feny……………………….47
Graf č. 21: Závislost délky mordy na délce těla DRS psi……………………………..47
Graf č. 22: Závislost délky mordy na délce těla DRS feny…………………………....48
Graf č. 23: Závislost délky lebky na délce těla DRS psi………………………………49
Graf č. 24: Závislost délky lebky na délce těla DRS…………………………………..49
Graf č. 25: Závislost váhy na délce těla miniaturní psi………………………………..52
Graf č. 26: Závislost váhy na délce těla miniaturní feny………………………………53
75
Graf č. 27: Závislost obvodu hrudníku na délce těla miniaturní psi…………………..53
Graf č. 28: Závislost obvodu hrudníku na délce těla miniaturní feny…………………54
Graf č. 29: Závislost délky mordy na délce těla miniaturní psi…………..……………55
Graf č. 30: Závislost délky mordy na délce těla miniaturní feny……………………...55
Graf č. 31:Závislost délky lebky na délce těla miniaturní psi…………………………56
Graf č. 32: Závislost délky lebky na délce těla miniaturní feny……………………….56
76
Seznam tabulek
Tab. č. 1: Korelační koeficienty dle Laufbergerové…………………………..……….26
Tab. č. 2: Seznam regresních rovnic dle Laufbergerové………………………..……..27
Tab. č. 3: Průměrné hodnoty jezevčíků dle Laufbergerové……………………..……..27
Tab. č. 4: Počty změřených jedinců………………………………………………..…..28
Tab. č. 5: Průměrné hodnoty hladkosrstých standardních jedinců……………….……32
Tab. č. 6: Naměřené hodnoty HLS psi…………………………………………..…….32
Tab. č. 7: Naměřené hodnoty HLS feny………………………………………...……..32
Tab. č. 8: Soupis regresních rovnic HLS………………………………………………37
Tab. č. 9: Průměrné hodnoty dlouhosrstých standardních jedinců………………….....38
Tab. č. 10: Naměřené hodnoty dlouhosrstí standardní psi………………………….….38
Tab. č. 11: Naměřené hodnoty dlouhosrstí standardní feny……………………….…..38
Tab. č. 12: Soupis regresních rovnic DLS standardní……………………...………….43
Tab. č. 13: Průměrné hodnoty drsnosrstých standardních jedinců…………….………44
Tab. č. 14: Naměřené hodnoty drsnosrstí standardní psi………………………..……..44
Tab. č. 15: Naměřené hodnoty drsnosrsté standardní feny……………………...……..44
Tab. č. 16: Souhrn regresních rovnic DRS standardní………………………….……..50
Tab. č. 17: Průměrné hodnoty miniaturních jedinců…………………………………..51
Tab. č. 18 Naměřené hodnoty miniaturní psi…………………………………………..51
Tab. č. 19: Naměřené hodnoty miniaturní feny…………………………………..……51
Tab. č.20: Soupis regresních rovnic miniaturní jezevčíci………………………..……57
Tab. č. 21: Korelační koeficienty ……………………………………………………..58
Tab. č. 22: Průměrné hodnoty jednotlivých parametrů ………………….……...….....59
77
Seznam příloh
Příloha č. 1: Regresní analýza HLS psi. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 2: Regresní analýza HLS feny. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 3: Regresní analýza HLS psi. Závislost OH na délce těla
Příloha č. 4: Regresní analýza HLS feny. Závislost OH na délce těla
Příloha č. 5: Regresní analýza HLS psi. Závislost délky mordy na délce těla
Příloha č. 6: Regresní analýza HLS feny. Závislost délky mordy na délce těla
Příloha č. 7: Regresní analýza HLS psi. Závislost délky lebky na délce těla
Příloha č. 8: Regresní analýza HLS feny. Závislost délky lebky na délce těla
Příloha č. 9: Regresní analýza DLS psi. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 10: Regresní analýza DLS feny. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 11: Regresní analýza DLS psi. Závislost OH na délce těla
Příloha č. 12: Regresní analýza DLS feny. Závislost OH na délce těla
Příloha č. 13: Regresní analýza DLS psi. Závislost délky mordy na délce těla
Příloha č. 14: Regresní analýza DLS feny. Závislost délky mordy na délce těla
Příloha č. 15: Regresní analýza DLS psi. Závislost délky lebky na délce těla
Příloha č. 16: Regresní analýza DLS feny. Závislost délky lebky na délce těla
Příloha č. 17: Regresní analýza DRS psi. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 18: Regresní analýza DRS feny. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 19: Regresní analýza DRS psi. Závislost OH na délce těla
Příloha č. 20: Regresní analýza DRS feny. Závislost OH na délce těla
Příloha č. 21: Regresní analýza DRS psi. Závislost délky mordy na délce těla
Příloha č. 22: Regresní analýza DRS feny. Závislost délky mordy na délce těla
Příloha č. 23: Regresní analýza DRS psi. Závislost délky lebky na délce těla
Příloha č. 24: Regresní analýza DRS feny. Závislost délky lebky na délce těla
Příloha č. 25: Regresní analýza mini psi. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 26: Regresní analýza mini feny. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 27: Regresní analýza mini psi. Závislost OH na délce těla
Příloha č. 28: Regresní analýza mini feny. Závislost OH na délce těla
Příloha č. 29: Regresní analýza mini psi. Závislost délky mordy na délce těla
Příloha č. 30: Regresní analýza mini feny. Závislost délky mordy na délce těla
Příloha č. 31: Regresní analýza mini psi. Závislost délky lebky na délce těla
Příloha č. 32: Regresní analýza mini feny. Závislost délky lebky na délce těla
78
Příloha. č. 1: Regresní analýza HLS psi. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 2: Regresní analýza HLS feny. Závislost hmotnosti na délce těla
Příloha č. 3: Regresní analýza HLS psi. Závislost OH na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,581521014
Hodnota spolehlivosti R 0,33816669
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,303333357
Chyba stř. hodnoty 0,591173527
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 3,392858602 3,392858602 9,708134962 0,005691182
Rezidua 19 6,640236636 0,349486139
Celkem 20 10,03309524
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 0,781639771 2,601115468 0,300501758 0,767057813 -4,662557471 6,225837014
Délka těla 0,108526824 0,034831261 3,115788016 0,005691182 0,035624158 0,18142949
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,798291243
Hodnota spolehlivosti R 0,637268908
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,619995999
Chyba stř. hodnoty 0,43747438
Pozorování 23
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 7,060939504 7,060939504 36,8941273 4,99966E-06
Rezidua 21 4,019060496 0,191383833
Celkem 22 11,08
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice -5,170888685 2,12095744 -2,437997382 0,023742369 -9,581661141 -0,760116229
Délka těla 0,183687292 0,030241302 6,074053613 4,99966E-06 0,120797061 0,246577523
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,422026284
Hodnota spolehlivosti R 0,178106185
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,134848616
Chyba stř. hodnoty 1,122969785
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 5,192219349 5,192219349 4,117341496 0,0566927
Rezidua 19 23,9601616 1,261061137
Celkem 20 29,15238095
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 35,23410796 4,940975778 7,13100196 8,84823E-07 24,8925268 45,57568911
Délka těla 0,134255081 0,066164081 2,029123332 0,0566927 -0,004227933 0,272738094
79
Příloha č. 4: Regresní analýza HLS feny. Závislost OH na délce těla.
Příloha č. 5: Regresní analýza HLS psi. Závislost délky mordy na délce těla.
Příloha č. 6: Regresní analýza HLS feny. Závislost délky mordy na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,717966159
Hodnota spolehlivosti R 0,515475405
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,492402805
Chyba stř. hodnoty 1,238987604
Pozorování 23
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 34,29614752 34,29614752 22,34145306 0,000114561
Rezidua 21 32,23689596 1,535090284
Celkem 22 66,53304348
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 14,31648723 6,006843137 2,383362925 0,026675465 1,824573077 26,80840138
Délka těla 0,404827993 0,085647527 4,72667463 0,000114561 0,22671421 0,582941776
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,217016561
Hodnota spolehlivosti R 0,047096188
Nastavená hodnota spolehlivosti R -0,003056645
Chyba stř. hodnoty 0,448535956
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 0,188922992 0,188922992 0,939053398 0,344696286
Rezidua 19 3,822505579 0,201184504
Celkem 20 4,011428571
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 7,247059699 1,973521752 3,672145844 0,001619345 3,116431201 11,3776882
Délka těla 0,025609236 0,02642722 0,969047676 0,344696286 -0,029703571 0,080922043
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,446124519
Hodnota spolehlivosti R 0,199027087
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,160885519
Chyba stř. hodnoty 0,506893971
Pozorování 23
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 1,340750295 1,340750295 5,218115052 0,032862535
Rezidua 21 5,395771444 0,256941497
Celkem 22 6,736521739
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 3,234919949 2,45751657 1,316336983 0,202248352 -1,875765534 8,345605432
Délka těla 0,080042716 0,035040072 2,284319385 0,032862535 0,007172897 0,152912535
80
Příloha č. 7: Regresní analýza HLS psi. Závislost délky lebky na délce těla.
Příloha č. 8: Regresní analýza HLS feny. Závislost délky lebky na délce těla.
Příloha č. 9: Regresní analýza DLS psi. Závislost hmotnosti na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,278266129
Hodnota spolehlivosti R 0,077432038
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,02887583
Chyba stř. hodnoty 0,431376736
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 0,296749069 0,296749069 1,594688731 0,22193627
Rezidua 19 3,535631883 0,186085889
Celkem 20 3,832380952
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 16,92515564 1,898022578 8,917257273 3,22358E-08 12,95254872 20,89776255
Délka těla 0,032095851 0,025416218 1,262809855 0,22193627 -0,021100905 0,085292608
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,505335344
Hodnota spolehlivosti R 0,25536381
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,219904944
Chyba stř. hodnoty 0,978431254
Pozorování 23
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 6,894378758 6,894378758 7,201691351 0,01390607
Rezidua 21 20,10388211 0,95732772
Celkem 22 26,99826087
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 5,573127537 4,743617325 1,174868704 0,253197552 -4,291764726 15,4380198
Délka těla 0,18150786 0,067636042 2,683596719 0,01390607 0,040851011 0,322164708
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,659245418
Hodnota spolehlivosti R 0,434604521
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,404846864
Chyba stř. hodnoty 0,73831131
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 7,961127011 7,961127011 14,60479649 0,001151512
Rezidua 19 10,35696823 0,545103591
Celkem 20 18,31809524
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice -1,41871031 2,737229181 -0,518301617 0,610231321 -7,14779683 4,310376209
Délka těla 0,139392904 0,036474799 3,821622233 0,001151512 0,063050272 0,215735536
81
Příloha č. 10: Regresní analýza DLS feny. Závislost hmotnosti na délce těla.
Příloha č. 11: Regresní analýza DLS psi. Závislost OH na délce těla.
Příloha č. 12: Regresní analýza DLS feny. Závislost OH na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,550426799
Hodnota spolehlivosti R 0,302969661
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,268118144
Chyba stř. hodnoty 0,961066266
Pozorování 22
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 8,029419012 8,029419012 8,693155635 0,007945205
Rezidua 20 18,47296735 0,923648368
Celkem 21 26,50238636
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice -2,616357523 3,4210705 -0,764777435 0,453334162 -9,752585536 4,51987049
Délka těla 0,145252371 0,049264548 2,948415784 0,007945205 0,042488325 0,248016417
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,575266116
Hodnota spolehlivosti R 0,330931104
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,295716951
Chyba stř. hodnoty 2,345239599
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 51,68860184 51,68860184 9,397673399 0,00636491
Rezidua 19 104,5028267 5,500148775
Celkem 20 156,1914286
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 18,23466152 8,694785218 2,097195164 0,04958903 0,036266906 36,43305613
Délka těla 0,355181864 0,11586189 3,065562493 0,00636491 0,112680141 0,597683586
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,508376127
Hodnota spolehlivosti R 0,258446286
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,221368601
Chyba stř. hodnoty 3,654328717
Pozorování 22
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 93,0835417 93,0835417 6,970399627 0,015698997
Rezidua 20 267,0823674 13,35411837
Celkem 21 360,1659091
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 8,004471729 13,00817291 0,615341738 0,545268081 -19,13010148 35,13904494
Délka těla 0,494558441 0,187321997 2,64015144 0,015698997 0,103811602 0,88530528
82
Příloha č. 13: Regresní analýza DLS psi. Závislost délka mordy na délce těla.
Příloha č. 14: Regresní analýza DLS feny Závislost délka mordy na délce těla.
Příloha č. 15: Regresní analýza DLS psi Závislost délka lebky na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,548907
Hodnota spolehlivosti R0,301299
Nastavená hodnota spolehlivosti R0,264525
Chyba stř. hodnoty0,559399
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 2,563912 2,563912 8,193325 0,009968
Rezidua 19 5,945612 0,312927
Celkem 20 8,509524
KoeficientyChyba stř. hodnotyt Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%Dolní 95,0%Horní 95,0%
Hranice 3,235796 2,073925 1,560228 0,135208 -1,10498 7,576572 -1,10498 7,576572
Délka těla 0,079105 0,027636 2,862398 0,009968 0,021262 0,136948 0,021262 0,136948
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,49924764
Hodnota spolehlivosti R 0,249248206
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,209734953
Chyba stř. hodnoty 0,351007242
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 0,777179643 0,777179643 6,307964817 0,02121636
Rezidua 19 2,340915595 0,123206084
Celkem 20 3,118095238
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 5,021163757 1,351275065 3,715870949 0,001465738 2,192912542 7,849414971
76,8 0,049133794 0,01956301 2,511566208 0,02121636 0,008187944 0,090079645
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,57825356
Hodnota spolehlivosti R 0,33437718
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,2993444
Chyba stř. hodnoty 0,570120574
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 3,102383322 3,102383322 9,544694427 0,006035356
Rezidua 19 6,175711916 0,325037469
Celkem 20 9,278095238
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 12,30503798 2,113675697 5,821630064 1,31382E-05 7,881063905 16,72901206
Délka těla 0,087016401 0,028165671 3,089448887 0,006035356 0,028064974 0,145967828
83
Příloha č. 16: Regresní analýza DLS feny Závislost délka lebky na délce těla.
Příloha č. 17: Regresní analýza DRS psi Závislost hmotnosti na délce těla.
Příloha č. 18: Regresní analýza DRS feny Závislost hmotnosti na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,603348713
Hodnota spolehlivosti R 0,36402967
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,332231153
Chyba stř. hodnoty 0,486098638
Pozorování 22
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 2,705071382 2,705071382 11,44800795 0,002951577
Rezidua 20 4,725837709 0,236291885
Celkem 21 7,430909091
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 11,79226286 1,730346562 6,814971705 1,26288E-06 8,182823179 15,40170254
Délka těla 0,084308339 0,024917563 3,383490497 0,002951577 0,032331213 0,136285466
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,605720057
Hodnota spolehlivosti R 0,366896788
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,338119369
Chyba stř. hodnoty 0,620159827
Pozorování 24
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 4,903422697 4,903422697 12,7494683 0,001708089
Rezidua 22 8,461160637 0,384598211
Celkem 23 13,36458333
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 3,128159651 1,648180175 1,897947627 0,070902087 -0,289956824 6,546276127
Délka těla 0,081354228 0,022784216 3,570639761 0,001708089 0,034102656 0,1286058
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,50268264
Hodnota spolehlivosti R 0,252689837
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,213357723
Chyba stř. hodnoty 0,822213326
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 4,34319682 4,34319682 6,424517076 0,020205213
Rezidua 19 12,84466032 0,676034754
Celkem 20 17,18785714
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice -0,803900968 3,309184299 -0,24293025 0,810662723 -7,730103307 6,12230137
Délka těla 0,119859561 0,047288163 2,534663109 0,020205213 0,020884299 0,218834823
84
Příloha č. 19: Regresní analýza DRS psi Závislost OH na délce těla.
Příloha č. 20: Regresní analýza DRS feny Závislost OH na délce těla.
Příloha č. 21: Regresní analýza DRS psi. Závislost délky mordy na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,685394094
Hodnota spolehlivosti R 0,469765064
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,445663476
Chyba stř. hodnoty 2,249526488
Pozorování 24
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 98,63187274 98,63187274 19,49104197 0,000218989
Rezidua 22 111,3281273 5,060369421
Celkem 23 209,96
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 17,93369406 5,97849909 2,999698384 0,006599231 5,53504581 30,33234231
Délka těla 0,364870793 0,082645949 4,414866019 0,000218989 0,193473585 0,536268001
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,470139403
Hodnota spolehlivosti R 0,221031058
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,177755006
Chyba stř. hodnoty 0,52830758
Pozorování 20
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 1,425539809 1,425539809 5,10746813 0,036457095
Rezidua 18 5,023960191 0,279108899
Celkem 19 6,4495
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 2,945124933 2,396694097 1,22882805 0,234960101 -2,090142518 7,980392385
62,2 0,076997937 0,034070324 2,259970825 0,036457095 0,005418844 0,148577031
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,756854892
Hodnota spolehlivosti R 0,572829328
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,552487868
Chyba stř. hodnoty 0,38057717
Pozorování 23
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 4,078763986 4,078763986 28,16067836 2,91607E-05
Rezidua 21 3,041618622 0,144838982
Celkem 22 7,120382609
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 3,467134381 1,064269061 3,257761131 0,003762782 1,253865706 5,680403055
64,2 0,077715328 0,014644857 5,306663581 2,91607E-05 0,047259681 0,108170975
85
Příloha č. 22: Regresní analýza DRS feny. Závislost délky mordy na délce těla.
Příloha č. 23: Regresní analýza DRS psi. Závislost délky lebky na délce těla.
Příloha č. 24: Regresní analýza DRS feny. Závislost délky lebky na délce těla
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,628685707
Hodnota spolehlivosti R 0,395245719
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,361648258
Chyba stř. hodnoty 0,413047095
Pozorování 20
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 2,007057759 2,007057759 11,76415472 0,002986989
Rezidua 18 3,070942241 0,170607902
Celkem 19 5,078
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 1,990850413 1,873809065 1,062461726 0,302073474 -1,94587635 5,927577176
62,2 0,091362789 0,026637225 3,429891357 0,002986989 0,035400055 0,147325524
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,631418165
Hodnota spolehlivosti R 0,398688899
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,371356576
Chyba stř. hodnoty 0,537199939
Pozorování 24
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 4,209490292 4,209490292 14,58671853 0,000936285
Rezidua 22 6,348843042 0,288583775
Celkem 23 10,55833333
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 13,87168749 1,427700169 9,716106916 2,03335E-09 10,91081856 16,83255642
Délka těla 0,075378105 0,019736331 3,819256279 0,000936285 0,03444746 0,11630875
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,510307031
Hodnota spolehlivosti R 0,260413266
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,221487648
Chyba stř. hodnoty 0,670750323
Pozorování 21
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 3,009881326 3,009881326 6,690022709 0,018098453
Rezidua 19 8,548213912 0,449905995
Celkem 20 11,55809524
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 11,11824411 2,699587036 4,118498111 0,00058453 5,467943504 16,76854471
Délka těla 0,099779797 0,038577033 2,586507821 0,018098453 0,019037139 0,180522454
86
Příloha č. 25: Regresní analýza mini psi. Závislost hmotnosti na délce těla.
Příloha č. 26: Regresní analýza mini feny. Závislost hmotnosti na délce těla.
Příloha č. 27: Regresní analýza mini psi. Závislost OH na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,625927798
Hodnota spolehlivosti R 0,391785609
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,362823019
Chyba stř. hodnoty 0,909656002
Pozorování 23
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 11,19348859 11,19348859 13,52729876 0,0013995
Rezidua 21 17,37695489 0,827474042
Celkem 22 28,57044348
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice -5,892974883 3,043036565 -1,936544224 0,06637342 -12,22131585 0,435366087
Délka těla 0,179424836 0,048783956 3,677947629 0,0013995 0,077973045 0,280876626
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,544701909
Hodnota spolehlivosti R 0,29670017
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,277692066
Chyba stř. hodnoty 0,733014562
Pozorování 39
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 8,386953031 8,386953031 15,6091411 0,000336878
Rezidua 37 19,88048287 0,537310348
Celkem 38 28,2674359
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice -3,791908089 2,304574715 -1,645383013 0,10836114 -8,461420008 0,877603829
53,4 0,153954598 0,038967555 3,950840556 0,000336878 0,074998831 0,232910364
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,570956351
Hodnota spolehlivosti R 0,325991155
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,292290713
Chyba stř. hodnoty 1,999141336
Pozorování 22
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 38,65958746 38,65958746 9,673201111 0,005516054
Rezidua 20 79,93132163 3,996566082
Celkem 21 118,5909091
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 13,08696946 6,973860465 1,876574607 0,075245339 -1,460248557 27,63418748
57,3 0,346491104 0,111405589 3,110177022 0,005516054 0,114103117 0,578879092
87
Příloha č. 28: Regresní analýza mini feny. Závislost OH na délce těla.
Příloha č. 29: Regresní analýza mini psi. Závislost délka mordy na délce těla.
Příloha č. 30: Regresní analýza mini feny. Závislost délka mordy na délce těla.
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,589273328
Hodnota spolehlivosti R 0,347243055
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,329600976
Chyba stř. hodnoty 1,716863583
Pozorování 39
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 58,01701351 58,01701351 19,68266005 7,91657E-05
Rezidua 37 109,0619608 2,947620564
Celkem 38 167,0789744
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 11,05561277 5,397765079 2,048183388 0,047687654 0,118701849 21,99252369
53,4 0,404919081 0,091269642 4,436514403 7,91657E-05 0,21998922 0,589848941
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,597113893
Hodnota spolehlivosti R 0,356545001
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,324372251
Chyba stř. hodnoty 0,626083929
Pozorování 22
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 4,344014638 4,344014638 11,0822047 0,003345975
Rezidua 20 7,839621726 0,391981086
Celkem 21 12,18363636
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 0,070178197 2,184048662 0,032132158 0,974685167 -4,48566748 4,626023874
57,3 0,116147301 0,034889604 3,328994548 0,003345975 0,043368863 0,188925739
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,587318633
Hodnota spolehlivosti R 0,344943176
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,327238938
Chyba stř. hodnoty 0,478901932
Pozorování 39
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 4,468517729 4,468517729 19,48364944 8,47348E-05
Rezidua 37 8,485841245 0,229347061
Celkem 38 12,95435897
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 0,636990784 1,505652605 0,423066239 0,674695892 -2,413751175 3,687732744
53,4 0,112375672 0,025458754 4,414028708 8,47348E-05 0,060791336 0,163960007
88
Příloha č. 31: Regresní analýza mini psi. Závislost délka lebky na délce těla.
Příloha č. 32: Regresní analýza mini feny. Závislost délka lebky na délce těla
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,687462329
Hodnota spolehlivosti R 0,472604454
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,446234677
Chyba stř. hodnoty 0,782408073
Pozorování 22
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 10,97129759 10,97129759 17,92220121 0,000407556
Rezidua 20 12,24324787 0,612162393
Celkem 21 23,21454545
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 5,01235242 2,729374173 1,836447516 0,081201731 -0,681022339 10,70572718
57,3 0,184583331 0,043601036 4,233462083 0,000407556 0,093633164 0,275533497
VÝSLEDEK
Regresní statistika
Násobné R 0,541953691
Hodnota spolehlivosti R 0,293713803
Nastavená hodnota spolehlivosti R 0,274624987
Chyba stř. hodnoty 0,747400351
Pozorování 39
ANOVA
Rozdíl SS MS F Významnost F
Regrese 1 8,595120235 8,595120235 15,38669559 0,000365942
Rezidua 37 20,66846951 0,558607284
Celkem 38 29,26358974
Koeficienty Chyba stř. hodnoty t Stat Hodnota P Dolní 95% Horní 95%
Hranice 6,315166223 2,349803183 2,687529862 0,010722595 1,554012725 11,07631972
53,4 0,155853491 0,039732314 3,922587869 0,000365942 0,075348177 0,236358806