Monika Forejtová FPR ZČU 10/12/2013

Nepřiměřené smluvní podmínkyaneb„Nezáleží na tom, kde se v EU nacházíte, vaše práva jsou stejná“

Monika ForejtováFPR ZČU

10/12/2013

Tato prezentace vyjadřuje pouze názory autora a Komise neodpovídá za použití informací, jež tato prezentace obsahuje

AKTIVITA JE SPOLUFINANCOVÁNA EU JAKO PROJEKT č. COMM/PRG/008-1 V RÁMCI „AKCE NA PODPORU INFORMOVANOSTI A DISKUSE O EVROPSKÉM ROKU OBČANŮ 2013“

Úvodem

• spotřebitel a dodavatel• smluvní podmínky a spotřebitelské

smlouvy • standardní smluvní formuláře• které smluvní podmínky jsou

zakázané?• závaznost nepřiměřených podmínek• nejasnost se vykládá ve prospěch

spotřebitele• Směrnice 93/13/EHS


Zájmy spotřebitelů

1. Bezpečné nakupování2. Elektronické obchodování 3. Finanční služby 4. Služby obecného zájmu


Historický exkurz

• vliv vytvoření jednotného vnitřního trhu k 1. lednu 1993

• rozdíly v národních úpravách smluvních podmínek a snaha o zajištění srovnatelné ochrany spotřebitele

• směrnice o nepřiměřených smluvních podmínkách (93/13/EHS)

• spotřebitel je chráněn v případech, jestliže dodavatel připravil návrh smlouvy nebo její část předem. Je tomu tak zejména u předem připravené typové smlouvy

• minimální doložka ve směrniciTato prezentace vyjadřuje pouze názory autora a Komise neodpovídá za použití informací, jež tato prezentace obsahuje

Regulace dodavatelsko odběratelských vztahů

• odborná konference o významné tržní síle, která proběhla dne 17. října 2013 na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v Brně

• závěrem : dodavatelsko-odběratelské vztahy je třeba regulovat, zejména je třeba se zaměřit na nekalé praktiky obchodních řetězců v ČR

• Zelená kniha o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v odběratelsko-dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží

• stanovisko a vyjádření Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)


Právní úprava v ČR

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

§ 55 (1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.(2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.(3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.



§ 56(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání…



Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník§ 262

1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.(2) Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu.(3) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pro něž si strany zvolily použití tohoto zákona podle odstavce 1, jestliže osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí touto částí zákona.(4) Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.


Obecný zákaz ujednání dle §1812/13 NOZ

• § 1812 odst. 2 NOZ stanoví, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží.

• § 1813 NOZ poté zakazuje ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele za předpokladu, že nepůjde o ujednání o podstatných náležitostech

• oproti současné úpravě ochrana dle § 1812 odst. 2 NOZ dopadá pouze na ustanovení chránící spotřebitele v NOZ, a nikoliv na celý právní řád jako celek

• z důvodu užší úpravy poskytované § 1812 odst. 2 NOZ lze předpokládat, že dojde k častější aplikaci zákazu ujednání než tomu bylo doposud


Zvláště zakázaná ujednání dle § 1814 NOZ

• demonstrativní výčet ujednání obsažených v příloze směrnice Evropského parlamentu a Rady 93/13/EHS

• ve srovnání se stávající úpravou NOZ již neuvádí ujednání, – která zavazují spotřebitele plnit závazek i v případě, že podnikatel

své závazky neplní– převádějící povinnosti podnikatele na další osobu, kterým by došlo

ke zhoršení dobytnosti pohledávky.• nově dle NOZ zvláště zakázané je ujednání

– přenášející důkazní břemeno o splnění povinnosti podnikatele ohledně finanční služby na spotřebitele

– které zbavuje spotřebitele práva využít určité procesní prostředky k ochraně svých práv, nebo které ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně v rozhodčím řízení, ve kterém rozhodčí orgán nebude vázán předpisy o ochraně spotřebitele

• zaváže-li se spotřebitel k plnění za podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, musí být takové ujednání neodvolatelné, aby šlo o ujednání zvláště zakázané.

• zvláště zakázaná ujednání jsou i ujednání omezující volbu spotřebitele, který závazek má být z poskytovaného plnění přednostně uhrazen


Unijní právní úprava

Směrnice o nepřiměřených smluvních podmínkách (93/13/EHS)• Jaké smluvní podmínky jsou nepřiměřené? • Jak se posuzuje nepřiměřenost smluvní podmínky? • Jak mají být smluvní podmínky formulované?• Co mají členské státy zajistit ve svých úpravách?• Směrnice neharmonizuje právní úpravu jednotlivých smluvních typů, jež

přicházejí v úvahu u spotřebitelských smluv; tyto typy jsou i nadále upraveny především občanskými zákoníky členských států. Směrnice rovněž nenarušuje princip smluvní svobody; dohodne-li spotřebitel v individuální smlouvě, třeba pro něho nevýhodné, podmínky, je smlouva platná a nemůže být v budoucnu zpochybněna. I zde tedy platí staré římské "Pacta sunt servanda" tedy "smlouvy se musí dodržovat".

• Podle směrnice je však spotřebitel chráněn v případech, jestliže dodavatel připravil návrh smlouvy nebo její část (např. ke smlouvě přiložené, často velmi obsáhlé a drobným písmem vytištěné, smluvní podmínky) předem a spotřebitel neměl prakticky možnost se s textem smlouvy seznámit. Je tomu tak zejména u předem připravené typové smlouvy. Nerozhoduje přitom, zda smlouva má písemnou nebo jinou, popř. ústní formu a zda smluvní podmínky jsou spotřebiteli předány anebo zda je o nich informován vývěskou (např. podmínky parkování na hlídaném parkovišti).


Nepřípustná ustanovení spotřebitelských smluv

• Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat zejména smluvní ujednání, která:

• vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví (např. při provozu dopravních prostředků),

• vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu (např. zkrácená záruční doba,

• vyloučení možnosti odstoupení od smlouvy při výskytu neodstranitelné vady),• opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a

spotřebitele nikoliv, • opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu

na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,

• opravňují dodavatele ke zvýšení ceny zboží či služeb (např. při smlouvě o dílo), aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,

• dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.


Příklad č. 1

• Pan XX zakoupil v autobazaru ojetý automobil. Po několika dnech se mu auto nepodařilo nastartovat. Přivolaný opravář našel problém ve startéru, který byl zřejmě již v okamžiku prodeje vadný. Protože bazar na tuto vadu neupozornil, rozhodl se pan XX vůz reklamovat. Bazar reklamaci odmítl s odvoláním na ustanovení spotřebitelské smlouvy, ve kterém bylo uvedeno, že na prodaný vůz se nevztahuje odpovědnost za vady.

• § 55–56 občanského zákoníku umožňuje spotřebiteli dovolat se neplatnosti smluvních ustanovení spotřebitelských smluv, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.


Příklad č. 2

• Jeden z prodejců oblečení například uplatňuje ustanovení, podle kterého se nevrací peníze za zakoupené zboží a podle prodavačky v obchodě se toto pravidlo používá i v případě uznané oprávněné reklamace, kdy oprava ani výměna zboží není možná. Zákazník si tak musí vybrat jiné zboží, i když o ně nestojí.

• Prodejce postupuje nesprávně, neboť podle občanského zákoníku je jakékoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, v jehož důsledku zaniká nebo je omezeno právo z odpovědnosti za vady, neplatné.


Příklad č. 3

• Obchodní podmínky jiného prodejce zase uvádí, že záruku může uplatnit pouze ten, kdo je uveden v záručním listu a záruka je tak nepřenositelná.

• Zákon sice umožňuje vyloučit převedení záruky, na tom se však musí zákazník s prodávajícím dohodnout, nelze tak učinit pouhým jednostranným prohlášením v obchodních podmínkách, jejichž znění nemůže zákazník nijak ovlivnit.


Příklad ze soudní praxe č. 1

Rozsudek Obvodního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2013– Cestovní smlouva. Zákonné pojištění cestovní kanceláře. Plnění

pojišťovny při úpadku cestovní kanceláře. Ochrana spotřebitele. Vedlejší účastenství č. j.: 22 C 68/2012-90

– Související judikatura evropských soudů: Věc C-140/97 Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. června 1999. Walter Rechberger, Renate Greindl, Hermann Hofmeister a další proti Republik Österreich

– Právní věta: Smyslem právní úpravy pojištění záruky za nároky klientů cestovních kanceláří je poskytnout jim v případě úpadku cestovní kanceláře plnění v takové výši, v jaké by měla povinnost tyto nároky uspokojit samotná kancelář, kdyby k jejímu úpadku nedošlo. Ujednání pojišťovny s cestovní kanceláří, které omezuje práva spotřebitele a popírá smysl zákona, je ve vztahu ke spotřebiteli neplatné a neúčinné.


Příklad ze soudní praxe č. 2

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010• formuluje odpověď na otázku limitů aplikace "výhodnějšího ustanovení„ v

konkrétním případě jde o interpretaci ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák., které bylo zakotveno do našeho právního řádu v souvislosti s požadavky Směrnice Rady ES č. 93/13/EHS z 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách

• na otázku, zda úprava promlčení obsažená v občanském zákoníku v § 101 a násl. je právě těmi jinými ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele, která měl zákonodárce při zavedení ustanovení § 262 odst. 4, části věty první za středníkem, obch. zák. do našeho právního řádu na zřeteli, Nejvyšší soud odpovídá záporně.

• nelze dospět k závěru, že odůvodňuje aplikaci jakéhokoliv ustanovení, jež by mohlo být pro spotřebitele výhodnější. Takovému závěru nelze přisvědčit již jen proto, že by vnášel do právních vztahů zásadní nejistotu a znamenal by též výrazný zásah do zásady rovnosti účastníků těchto vztahů.

• úprava promlčení není úpravou, která směřuje k ochraně spotřebitele; odlišně stanovená délka promlčecí doby v občanském a obchodním zákoníku je pouze výsledkem různých legislativních procesů, z nichž však žádný nesměřuje k ochraně slabší strany (spotřebitele). Promlčení působí vůči oběma stranám stejně, z komplexní úpravy promlčení v každém z těchto zákonů nelze považovat jen některá z nich za výhodnější pro spotřebitele.


Shrnutí

Smluvní podmínky, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají značnou nerovnováhu práv a povinností spotřebitele a dodavatele jsou považovány za nepřiměřené smluvní podmínky. Nepřiměřená ustanovení tak nejsou pro spotřebitele závazná.


Děkuji Vám za pozornost

AKTIVITA JE SPOLUFINANCOVÁNA EU JAKO PROJEKT č. COMM/PRG/008-1 V RÁMCI „AKCE NA PODPORU INFORMOVANOSTI A DISKUSE O EVROPSKÉM ROKU OBČANŮ 2013“

• Tato prezentace vyjadřuje pouze názory autora a Komise neodpovídá za použití informací, jež atprezentace obsahuje


Date post:	10-Feb-2016
Category:	Documents
Upload:	langer
View:	45 times
Download:	0 times

Monika Forejtová FPR ZČU 10/12/2013

Documents