MYKOLOGIE

verze 2010

MB120P18

MYKOLOGIE

kód MB120P18, hodinový rozsah: 2/2, 4 kredity

Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz

CO S NÁMI ABSOLVUJETE:

přednášku

praktické cvičení

zkoušku

případně exkurzi pro Mykologii speciální

(v květnu 2011)

MYKOLOGIE

kód MB120P18, hodinový rozsah: 2/2, 4 kredity

Karel Prášil prasil@natur.cuni.cz

prezentace ve formátu pdf najdete na

http://botany.natur.cuni.cz

nebo na SISu pod kódem předmětu

prezentace v powerpointu můžete dostat na flešku

Mykologická exkurze „MEDNÍK 2007“

exkurze

k přednášce

Speciální mykologie

v roce 2010

do Kunratického lesa

příjemné

zakončení

úspěšné

exkurze

Exkurze „Medník 2007“

zpracování materiálu.

MYKOLOGIE – časový rozvrh lekcí a praktika

1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika)

2. „Protozoální skupiny“ (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky

s praktikem)

3. Chromalveolární skupiny (labyrintuly, oomycety, hyfochytriomycety)

s praktikem

4. FUNGI – úvod k říši, chytridiomycety a mikrosporidie

s „malým“ praktikem

5. Zygomycety (Zygo- a Glomeromycota) vlastní lekce + část praktika

6. Houby vřeckovýtrusé – úvod, dokončení praktika k zygomycetům

7. Taphrinomycotina + Saccharomycotina s praktikem (kvasinky)

8. Pezizomycotina – „prototunikátní“ s praktikem na penicilia,

aspergilly a spol.

9. Pezizomycotina - „unitunikátní“ s praktikem na chaetomia,

xylariální houby a spol.)

10. Pezizomycotina – “bitunikátní“ a deuteromycety s praktikem

na Dematiaceae

11. Houby stopkovýtrusé I. s praktikem na rzi a sněti

12. Houby stopkovýtrusé II. s praktikem na chorošovité, kloboukaté

a břichatkovité houby

Základní

učebnice:

Tomáš Kalina & Jiří Váňa

Sinice, řasy, houby,

mechorosty a podobné organismy v současné biologii.

Karolinum 2005

Doporučená

literatura

Témata první lekce:

1) Mykologie jako vědní obor.

2) Postavení hub a houbám podobných organizmů

v celkové soustavě říší ţivých organizmů.

3) Stručné přiblíţení ekologie hub.

• mykologie jako vědní obor, rozsah výuky na VŠ

• institucionální zázemí oboru v ČR

• základní výzkum a aplikovaná mykologie

• obecná a systematická mykologie

• úkoly systematických disciplín biologie

• biodiverzita

1) Mykologie jako vědní obor.

• mykologie jako vědní obor, rozsah výuky na VŠ

• institucionální zázemí oboru v ČR

• základní výzkum a aplikovaná mykologie

• obecná a systematická mykologie

• úkoly systematických disciplín biologie

• biodiverzita

VÝUKA MYKOLOGIE NA KATEDŘE BOTANIKY

mykologie

systematická

mykologie obecná

a ekologie hub

speciální

přednášky

fytopatologie

Mykologie speciální I

B120P47

Prášil-Kubátová-

Marková

Vybrané kapitoly

z mykologie-Ascomycetes

B120P41

Prášil

Obecná mykologie

B120P46

Prášil a kol.

Šašek, Pikálek, Kolařík, Gryndler, Holec

Ekologie hub

B120P49

Koukol-Kolařík-Holec

Toxinogenní

mikromycety

B120P101

Kubátová

Obecná fytopatologie

B120P48

Marková

Labor. práce

z ekofyziologie hub

B120C114

Koukol

Mykologie speciální II

B120P90 Prášil-Marková-Koukol

Holec

Speciální fytopatologie

B120P50

Marková

Mykorhizní symbióza

B120P78

Gryndler

Houba

jako experimentální

model B120P104

Gryndler

Seminář k diplomové

práci

Uredologie

B120P34

Marková Mykologie

(modulární) B120P18

Prášil

Mykologie

(pro učitele) B120P124

Koukol

ÚKOLY SYSTEMATIKY

rozlišit jednotlivé skupiny organizmů, utřídit je podle

určitých hledisek a srozumitelně je označit

(taxonomie a nomenklatorika);

zjistit a správně interpretovat všechny dostupné informace

o organizmech;

a to nejdůleţitější: na základě toho všeho se snaţit o

pochopení vývoje, pochopení fylogenetických vztahů,

které by výsledné uspořádání mělo vyjadřovat.

Závěr: systém není seznam, ale vyvíjející se názor,

resp. vyjádření názoru na danou skupinu organizmů na

základě aktuálních znalostí a směřuje k poznání historické-

ho vývoje i současného stavu dotyčné skupiny organizmů.

Základní přednášky: Speciální mykologie I a II

Ekologie hub

Obecná mykologie

Tři historické etapy ve vývoji mykologie jako vědního oboru

(účastníci dostali naxeroxované na papíře)

základní mykologické příručky slovníkového typu (Dictionary of Fungi, Illustrated Dictionary, BI-lexikon) a učebnice (Kendrick 1992, Weber 1993, Alexopoulos & al. 1996, kompendium Mycota 1998-2006)

mykologie na internetu:

nejdůležitější internetové adresy. http://www.cbs.knaw.nl/databases/

http://www.indexfungorum.org/Names/Names.asp

http://aftol.org/

http://www.fieldmuseum.org/myconet/outline.asp

2) Postavení hub a houbám podobných

organizmů v celkové soustavě říší ţivých

organizmů.

Nejdříve velmi stručný přehled starších názorů na

klasifikaci hub:

Linné, Copeland, Whittaker, Kendrick, Margulisová,

Cavalier-Smith a další.

Připomenutí pojmů

Protozoa Goldfuss 1818

Protoctista (Hogg 1861, Copeland 1956, Margulisová

1990, 1998, Kendrick 1992)

Protista (Haeckel 1886, Whittaker 1969).

Příklad staršího, velmi zjednodušeného vývojového schématu

z Linného období (polovina 18. století).

zakladatel

systematické

botaniky

K. Linné

1707-1778

(ut Vegetabilia)

Příklad staršího, velmi zjednodušeného vývojového schématu

z Persoonova a Friesova období (přelom 18. a 19. století).

Elias Magnus Fries

(1794 – 1878)

Christiaan

Hendrik

Persoon

(1761 – 1836)

(ut Vegetabilia)

Elias Magnus Fries

(1794 – 1878)

nazývaný téţ

„Linnaeus

mykologie“

© Prášil 2008

Protozoa Goldfuss 1818/Owen 1860

Polovina 19. století – dvě nově ustavené říše pro velkou skupinu nejmenších a primitivních organizmů:

Protoctista Hogg 1861 pro jedno- i vícebuněčné organizmy, které nelze zařadit ani mezi rostliny, ani mezi ţivočichy.

Protista Haeckel 1866 pro jednobuněčné organizmy, stojící mezi rostlinami a ţivočichy.

Důvody, proč tyto dvě říše jiţ neodpovídají současným poznatkům o fylogenezi.

Ernst Haeckel 1866

Ernst Haeckel 1866

Schéma čtyř říší ţivých organizmů dle Copelenda

(1940 - 1950)

Schéma čtyř říší ţivých organizmů dle Copelenda

(1940 - 1950)

systém pěti říší podle Whittakera (1969)

nové rysy: zdůraznění významu trofie

a houby s.l. poprvé jako samostatná říše

PLANTAE FUNGI ANIMALIA

systém pěti říší podle Whittakera (1969)

nové rysy: zdůraznění významu trofie

a houby s.l. poprvé jako samostatná říše

PLANTAE FUNGI ANIMALIA

výživa

ab

so

rpc

e

PL

AN

TA

E

AN

IMA

LIA

FU

NG

I

Kendrick 1992

Margulisová 1998 Margulisová 1998

Baldaufová 1999

FUNGI

PROTOZOA

ANIMALIA

Schematické znázornění možného vzniku eukaryotní buňky na základě endosymbiotické teorie.

Fylogenetický strom

jako výsledek

sekvenování

18S rRNA 50 eukaryot.

Sugiyama & al. 1998

Mycoscience 39 (4)

CHROMISTA

PLANTAE

FUNGI

PR

OT

OZ

OA

PROKARYOTA

EUKARYOTA

MYKOLOGIE: Protozoa, Chromista, Fungi (Dictionary of Fungi 2001, Kalina & Váňa 2005)

BACTERIA

Zjednodušené schéma vztahů hlavních říší ţivých organizmů. (skripta Váňa 1996)

Fungi Animalia Chromista Plantae

Protozoa

PROKARYA

EUKARYA

Archezoa

Archaebacteria

Eubacteria

VÝVOJOVÉ VZTAHY

HLAVNÍCH SKUPIN

ORGANIZMŮ

Houby v širokém smyslu slova (houby s.l.), tedy zástupci říše Fungi a houbám podobné organizmy kladené donedávna do říší Protozoa a Chromista tvoří heterogenní polyfyletickou skupinu s heterotrofní (holozoickou nebo osmotrofní) výţivou. Produktem metabolismu vlastních hub je polysacharid glykogen, coţ spolu s dalšími znaky na biochemické (syntéza lyzinu) a ultrastrukturální (lyzozomy) úrovni houby (Fungi) přibliţuje spíše k ţivočichům (říše Animalia) neţ k rostlinám (říše Plantae), se kterými byly v minulosti tradičně spojovány.

Co studuje mykologie:

organizmy, tradičně označované jako „houby“

tvoří ze systematického hlediska heterogenní

skupinu:

mykologie studuje dva okruhy organizmů:

jednak vlastní houby (zástupce opistokontní říše

Fungi), jednak organizmy houbám v některých

znacích podobné, ale vývojově dosti vzdálené, což

vyjadřuje jejich zařazení do tradičních říší Protozoa

a Chromista, nebo nyní do vývojových větví

Amoebozoa, Chromalveolata, Rhizaria a Excavata.

PRAVÉ HOUBY Z ŘÍŠE FUNGI

Sarcoscypha coccinea - ohnivec šarlatový

Clavaria pururea - kyjanka purpurová

Xerocomus rubellus - suchohřib červený

Schizosaccharomyces Penicillium

Spizellomyces

ORGANIZMY HOUBÁM PODOBNÉ

KTERÉ

STUDUJE

MYKOLOGIE,

ALE HOUBY

TO NEJSOU!

Bremia lactucae

Phytophtora infestans

Leocarpus fragilisý

Trichia decipiens

Saprolegnia

Důleţitá poznámka k tradičnímu systému říší:

Pokud v současné době pro výuku a další

uţivatelskou veřejnost je asi nejpřijatelnějí

uvedený systém pěti říší eukaryot,

je třeba mít na mysli, ţe

1) říše Protozoa je heterogenní, polyfyletický

konglomerát, který postupně, s rozvojem

našich znalostí, bude rozčleněn na přirozenější

(fylogenetické) skupiny (viz např. Simpson & Roger 2004)

2) říše Chromista je provizorní (dalo by se říci

pracovní) seskupení, které bude - opět v

souladu s novými poznatky – postupně

převáděno do dalších, fylogenezi více

odráţejících skupin (viz „Chromalveolata“)

Současný stav problému:

Vzhledem k tomu, že skupiny Protozoa, Protista, Protoctista, a Chromista jsou bezesporu umělé konglomeráty, molekujlární fylogenetika postupně rozčlenila organismy, které studuje mykologie do několika vývojových větví, které představují přrozenější skupiny než shora uvedené říše. Alternativní systém eukaryot?

Skupiny typu

Excavata (předmětem studia mykologie jsou zde

jednoduché hlenky akrasie),

Amoebozoa (mykologie studuje sem náleţející hlenky), Rhizaria (sem náleţí plasmodiofory neboli nádorovky),

Chromalveolata (do této skupiny náleţí i labyrintuly, oomycety a hyfochytrie, které studuje mykologie) a Opistokonta, kam náleţejí mimo jiné i ţivočichové

(říše Animalia, Metazoa) a houby (říše Fungi).

PROKARYOTA

EUKARYOTA EUKARYOTA EUKARYOTA EUKARYOTA EUKARYOTA

Eubacteria Archaea

vývojové skupiny („říše“) dle Simpsona & Rogera (2004).

Chlorarachniophyta

Dinoflagellata

Acrasea

i.s.

(Archaeplastida)

PROKARYOTA

EUKARYOTA EUKARYOTA EUKARYOTA EUKARYOTA EUKARYOTA

Eubacteria Archaea

vývojové skupiny („říše“) dle Simpsona & Rogera (2004).

mykologie

Chlorarachniophyta

Dinoflagellata

Plasmodiophorida

Acrasea

i.s.

(Archaeplastida)

Modifikované vývojové větve dle Rogera & Simpsona (2009).

mykologie

Přehled probíraného systému hub a houbám podobných organizmů

systém tradičních říší

(Dictionary 2001, Kalina & Váňa 2005)

PROTOZOA

Acrasiomycota

Myxomycota

Plasmodiophoromycota

CHROMISTA

Labyrinthulomycota

Peronosporomycota

Hyphochytriomycota

FUNGI

Chytridiomycota

Microsporidiomycota

Zygomycota

Ascomycota

Basidiomycota

fylogeneticky reálnější skupiny

vycházející z molekulárních analýz

EXCAVATA

Acrasiomycota

AMOEBOZOA

Myxomycota

RHIZARIA

Plasmodiophoromycota

CHROMALVEOLATA

Stramenopila (= Chromista)

Labyrinthulomycota

Peronosporomycota

Hyphochytriomycota

OPISTHOKONTA

FUNGI Chytridiomycota

Microsporidiomycota

Zygomycota

Ascomycota

Basidiomycota

Co tedy z předchozího plyne:

Houby a houbám podobné organizmy, které tradičně

studuje mykologie, představují široké spektrum organizmů,

které při konzervativním pohledu klademe do 3 říší,

v případě „monofyletičtějšího“ molekulárního přístupu

dokonce do 5 rozdílných skupin s vysokou taxonomickou

hodnotou.

Toto zdánlivě jednoduché a srozumitelné konstatování

ve skutečnosti představuje značné metodické,

systematické a fylogenetické problémy. Distribuce

předmětu studia do několika vysokých jednotek, které

dosud nemají jasné vymezení a pramálo víme o jejich

skutečném historickém vývoji, činí poznání této skupiny

organizmů nadmíru obtíţné pro celé legie vědeckých

pracovníků i nyní, nejen v roce 1919, kdy to konstatoval

univerzitní docent mykologie Karel Kavina.

Není to stále platná výzva ke studiu

hub a houbám podobných organizmů,

prostě mykologie?

Rozvoj nových metodických přístupů:

biochemie, ultrastruktura a molekulární

systematika hub – přínos, výsledky a

nebezpečí.

Celkové počty hub a houbových

organizmů. Poměr dosud popsaných

(objevených) druhů a celkový odhad

biodiverzity těchto organizmů; platně

popsané taxony a synonyma.

Počty hub a houbám

podobných organizmů.

Zdroj: Kirk & al. 2008,

(upraveno).

Historické stáří hub a houbových

organizmů:

Přímé a nepřímé důkazy o fylogenezi této

skupiny:

Paleontologické doklady – ojedinělé, důvody.

Nepřímé: ontogeneze, biochemie,

ultrastruktura, znaky na molekulární úrovni.

Starší vývojové teorie a současný stav názorů

na tuto problematiku.

Základní megaevoluční posun, významný pro

vznik vlastních hub (říše Fungi) a houbových

organizmů z říše Chromista.

Univ. Doc. Dr. J. Klika 1924

Starší fylogenetické teorie o původu hub:

Odvozování z řas – monofyletické i

polyfyletické teorie (Braun 1847 –

Chadefaud 1960).

Tyto teorie vyústily v názor, ţe houby jsou

polyfyletická, netaxonomická skupina,

svým původem vycházející z některých

skupin řas nebo mající s řasami

společného předka.

Odvozování z protozoí – Gobi 1884 a mnozí

další.

© Prášil 2008

Obecně: starší fylogenetické spekulace o původu hub:

a) Odvození z řas: polyfyletické i monofyletické teorie

v devatenáctém století, názor, ţe houby

se vyvinuly z řas, nebo jako paralelní

heterotrofní větev ze společného předka

s řasami.

Počátky těchto úvah u Brauna (1847),

Pringsheima (1858), aţ po Chadefauda (1960)

b) Odvození z protozoí: opět polyfyletické i monofyletické

teorie, první s touto myšlenkou přišel

asi Gobi (1884), názor zastávali ještě

Moreau (1954) a Ingold (1959).

© Prášil 2008

Obecně: na čem stavět fylogenetické hypotézy, teorie, a úvahy?

a) Přímé důkazy: paleontologické doklady – fosilie.

Známe fosilní houby? Známe, ale je jich málo, jsou

ojedinělé a neumoţňují jasnou interpretaci

(tedy soudy o konvergenci, divergenci atd.).

Důvod: houby jsou obtíţně fosilizovatelné organizmy.

b) Nepřímé důkazy: ontogeneze jako výpověd o fylogenezi.

Pozor: u hub je nutno vegetativní znaky povaţovat za

značně proměnlivé! Tvorba nebo ztráta tvorby plodnic u

bazidiomycetů, opakovaný vznik ostiola u askomycetů.

Konzervativní znaky: generativní.

Méně konzervativní znaky: vegetativní.

Nejproměnlivější znak: výţiva

c) Důkazy metodami molekulární biologie.

Fylogenetický strom říše Fungi

s časovým měřítkem,

sestaveným na základě

molekulárních znaků.

(Berbee & Taylor 1993)

Schematické

znázornění

nejdůleţitějších

momentů ve

vývoji hub.

a) vodní plísně

b) větvené neseptovné hyfy

c) septované hyfy

d) hyfy s přezkami

e)+g) vřecka a bazidie

f) nepohlavní spory

h) plodnice askomycetů

i) homobazidie

j) plodnice

bazidiomycetů

Pokusy o hierarchický systém hub s.l.:

starší a současná terminologie a přístupy

(Phycomycetes, Mastigomycotina, „vyšší“ a

„nižší“ houby, houby s.l. a houby s.str.,

Eumycota, straminopilní houby).

Morfologicko-ontogenetické a

molekulárně-genetické přístupy.

Základní taxonomické kategorie a praktický

význam vyšších a nižších taxonomických

jednotek.

Přehled základních systematických kategorií

taxonomická kategorie koncovka příklad

DRUH (species) nemá Amanita phalloides

Boletus edulis

ROD (genus) nemá Amanita, Boletus

ČELEĎ (familia) -aceae Amanitaceae

ŘÁD (ordo) -ales Agaricales

TŘÍDA (classis)

-mycetes Basidiomycetes (u hub)

ODDĚLENÍ

(divisio, phyllum) -mycota Basidiomycota (u skupin, které studuje mykologie)

ŘÍŠE (regnum) nemá Chromista, Fungi, Protozoa

NADŘÍŠE, DOMÉNA nemá Archea, Prokarya, Eukaria

(imperium)

Základní informace o systematických jednotkách v probírané látce:

ODDĚLENÍ - vymezení a základní společné znaky

PODODDĚLENÍ - pomocná jednotka, pouţitá pro

charakteristiku některých skupin

(např. u odd. Ascomycota)

TŘÍDA - u „niţších“ skupin základní úroveň

výkladu (základní charakteristika)

PODTŘÍDA - pomocná jednotka, pouţitá pro

charakteristiku některých skupin

(např. seskupení řádů u třídy

Peronosporomycota)

ŘÁD - důleţitá jednotka, ve výkladu však jen selektivně

ČELEĎ - z fylogenetického pohledu jeden ze základních

taxonů, v našem výkladu pouţit pouze vyjimečně pro charakterizaci největších řádů

ROD - reprezentativní rody

DRUH - reprezentativní druhy

Základní charakteristika probíraných skupin:

morfologie vegetativní stélky, často spojená

se specifickou terminologií

pohlavní rozmnoţování

nepohlavní rozmnoţování

ekologie

význam (ekonomický, zdravotnický, fytopatologický aj.)

fylogeneze (hypotézy, souvislosti)

velikost skupiny a systém

reprezentativní zástupci (morfologie, ekologie, význam)

Leocarpus fragilis

sporangiální hlenka

doména: EUKARYOTA

tradiční říše: Protozoa alternativně: vývojová větev Amoebozoa

Lycogala epidendrum

(pýchavička vlčí mléko)

aethaliální hlenka

jako příklady

heterotrofních,

houbám podobných

prvoků

PROTOZOA Goldfuss 1818/Owen 1860

Převáţně jednobuněčné organizmy s chemoheterotrofní

(osmotrofní nebo fagocytární) výţivou (ale tři skupiny prvoků

mají chloroplasty (Chlorarachniophyta, Euglenophyta a Dinophyta).

Bičíky, pokud je zástupci mají, tak jsou bez mastigonemat

(duté vlásky na bičíku).

Protozoa vykazují velkou morfologickou, fyziologickou

i genetickou variabilitu a lze předpokládat, ţe jejich

prapředci byli vývojovým centrem pro mnoho dnes

existujících skupin.

Protozoa jsou bezesporu heterogenní, parafyletickou

skupinou organizmů, tedy skupinou zaloţenou na

plesiomorfních znacích, která ale nezahrnuje všechny

potomky společného předka. Říše bude postupně členěna

na další skupiny s rel. monofyletickým původem.

relativně nová říše Chromista alternativně:

vývojová větev Chromalveolata,

skupina Straminipila

Pseudoperonospora

humuli heterotrofní parazit na chmelu

Saproloegniales

oogonia s oosporami

CHROMISTA Cavalier-Smith 1981 (dnes spíše Chromalveolata)

Relativně „mladá“ říše, ustavená pro skupiny jak primárně

heterotrofních tak sekundárně autotrofních organizmů,

které získaly chloroplasty sekundární endosymbiózou.

Buněčná stěna je převáţně celulózní či z jiných polysacharidů. Zásobní látkou je u většiny zástupců polysacharid chrysolaminaran, u heterotrofních zástupců pak polysacharid označovaný mykolaminaran. Bičíky (pokud jsou vyvinuty) bývají dva, alespoň jeden s mastigonematy.

Chromista obsahují autotrofní řasové organizmy i heterotrofní organizmy houbám podobné, které zřejmě mají společný původ, pro který hovoří některé fyziologické znaky (syntéza lysinu přes kyselinu diaminopimelovou (DAP) , zatímco u vlastních hub jde přes kyselinu aminoadipovou AAA). Další rozdíly jsou v mitochondriích (trubicovité přepáţky) a v uspořádání bičíků s mastigonematy.

Skupina (nejčastěji vedená v hodnotě říše) bývá také označována jako Straminipila.

Dnes na základě molekulárních studií došlo ke sloučení se skupinou

Alveolata na vývojovou větev Chromalveolata.

Penicillium

chrysogenum

říše Fungi alternativně:

Opistokonta jako

nadřazená jednotka

pro skupinu Fungi

Cladonia fimbriata

lichenizovaná

vřeckovýtrusá houba

Clavulinopsis

helvola

kyjovečka

hnědavá

FUNGI Linnaeus 1753/FRIES 1821.

Jednobuněčné i vícebuněčné, často vláknité

(myceliální) organizmy, buněčnou stěnu tvoří chitin

a β-polyglukany. Výţiva absorpční/osmotrofní, tedy

heterotrofní ale nikoli fagotrofní. Zásobní látkou je

(podobně jako u ţivočichů) glykogen. Některé znaky na

úrovni ultrastruktury (mitochondrie s plochými

přepáţkami) a biosyntézy (syntéza lyzinu cestou AAA)

jsou také blíţe ţivočichům neţ rostlinám.

Bičíky pouze u oddělení Chytridiomycota, hladké, bez

mastigonemat. Ţivotní cyklus převáţně haploidní nebo

dikaryotický, vzácně i diploidní.

Náplň této skupiny doznala v posledních desetiletích

velkých změn, především převedením některých zásupců

které tradičně studuje mykologie, do vývojových větví

Amoebozoa, Chromalveolata, Rhizaria a Excavata.

Fungi s.str. omezeny na „opistokontní houby“.

3) Pár stručných poznámek o ekologii hub.

3) Pár stručných poznámek o ekologii hub.

Houby se významnou měrou podílejí na rozkladu

(dekompozici) organického materiálu na anorganické

sloţky (minerální látky a CO2 - mineralizace organ. hmoty)

jako základ pro vyuţití primárními producenty.

Mineralizace a humifikace – revitalizace půdních zdrojů.

Zásadní význam především pro koloběh uhlíku, který

získávají rozkladem polysacharidů (celulózy, ligninu ad.).

Získávání dusíku rozkladem bílkovin – uvolňování do půdy.

Osmotrofní výţiva – extracelulární enzymy na rozklad a

získávání energie z organických makromolekul.

Ekologické faktory, ovlivňující mykoflóru:

- klimatické (vlhkost, teplota, pohyb vzduchu ad.)

- edafické (chemicko-fyzikální vlastnosti substrátu)

- topografické ( poloha, výška, orientace ad.)

- biotické (ovlivňování ţivých orgaizmů v rámci biotopu).

Úloha hub při koloběhu ţivin v lesním ekosystému.

déšťové

stážky

přímý spad

stékání po kmeni

interakce

hub

mineralizace

zásobárna minerální

výživy

prostorový a časový

posun

dřevní houby (bazidiomycety)

listy a houby

hmyz a jeho výměšky

opad

fyloplánu

větve

interakce hub

a živočichů

absorpce

Pár stručných poznámek o ekologii hub.

Ekologické skupiny hub podle způsobu získávání výţivy:

- saprotrofní houby – z odumřelých částic organického

původu, nutná příslušná enzymatická výbava.

- parazitické a patogenní houby: biotrofní a nekrotrofní

parazitizmus,

„dravé houby“ (predátoři), patogenní houby jako původci

onemocnění hmyzu, studenokrevných i teplokrevných

ţivočichů.

- symbiotické houby (mutualistická symbióza?)

- mykorhizní houby

- lichenizmus

- endofytické houby

- houby v symbióze s hmyzem (ambrosiové houby).

Sukcese hub na daném substrátu.

Houby lignikolní, bylinné, opadové, koprofilní.

„Půdní“ houby, „vodní“ houby, „vzdušné“ houby (air-borne)

rostlina

zjednodušené a schéma vztahů mezi rostlinou, endofytem a patogenem

Pár stručných poznámek o ekologii hub.

Ţivodní strategie hub dle limitujících faktorů:

r – strategie: ruderální druhy s rychlým růstem,

jednoduchým ţivotním cyklem a produkující velké

mnoţství (především) nepohlavních spor (kvasinky,

zygomycety („sugar-fungi“), koprofilní a antrakofilní houby.

s – strategie: stres snášející houby, označované jako např.

termofilní a psychrofilní houby, xerofilní a halofilní houby

nebo lignolitické a chitinolitické houby.

k – strategie: houby, schopné konkurenčních vztahů na

stanovišti (rezistentní mycelium, dlouhá doba fruktifikace,

víceleté plodnice, schopnost tvorgy velkého mnoţství

plodni, jeţ obsadí substrát). Nutnost biotopu se

stabilizovanými podmínkami (mykorhizní houby).

Závěr

- nezastupitelná role při dekompozici a cyklu prvků

(C, N, P)

- tímto vliv na rostliny ale i přímo přes symbiózy

- negativní vliv přes parazitizmus (i na člověka)

- kolonizátoři extrémních nik

- podhodnocená/nadhodnocená biodiverzita

Děkuji za pozornost

a příště jiţ bude následovat povídání o jednotlivých konkrétních skupinách.

Microstoma protracta – ohnivec zimní