Č E S K O S L O V E N S K Á A K A D E M I E V Ě D

č e s k a MYKOLOGIE

R O Č N Í K V II 4 L I S T O P A D 1953

■

''V'-':-

^ N U m i l O í T H i T v L

Č e s k á m y k o l o g i eČ asopis Čs. m y to lo g ick éh o k lubu p ro Sířeni zn a lo s ti hub po s trá n c e vědecké i p ra k tic k éR očník V II Číslo 4 L istopad 1953

V ydává N ak lad a te ls tv í Č eskoslovenské akadem ie věd

R ed igu je : D r A lb e rt P ilá t, vedoucí re d a k to r s redakčn ím k ru h em : P ro f. D r K. Cejp,M U D r J . H erink , I. C h a rv á t ( ta je m n ík red ak ce ) . R edakce: P ra h a II , V áclavské nám .čp. 1700, N árodn í m useum . A d m in istrace : P ra h a II , V odičkova 40, N ak lad a te ls tv í Čs.akadem ie věd. P řísp ěv k y n a ad resu ta je m n ík a red ak ce : P ra h a II, K rak o v sk á ulice č. 1.

Telefon 23-11-31.Č eská m ykologie vychází č ty ř ik rá t ročně. P ře d p la tn é n a ro k 1953 24 Kčs, jednotlivé

číslo 6 Kčs.

O B S A H

M U D r J. H e r i n k a R N D r M. S v r č e k : K p ad esá tin ám D r A lb e rta P i lá ta 145

M U D r J. H e r i n k : L en tine llu s P ilá ti sp. n., nový d ru h ro d u houžovec (L e n ti-nellus K a rs ten em . K ü h n e r) ...................................................................................................... 162

V.. M e 1 z e r : H o lub inka V elenovského — R u ssu la ve le n o v sk ý i Mlz.-Zv. s b a rev ­nou ta b u lí č. 12............................................................................................................................ 168

R N D r M. S v r č e k : Nové, vzácné nebo m éně znám é československé houbyibedlovité. II . — R od L ep to n ia (P r .) Quél. — T ráv n ičk a . (2. č á s t) . . . 172

Z. P o u z a r a R N D r M. S v r č e k : O n ěk te rý ch d ruzích d řevn ích hub, v ý ­značných p ro S tředočeskou vápencovou o b las t............................................ . . 176

S. Š e b e k : D va d ru h y rodu L ep to g lo ssu m K a rs t, n a N y m b u rsk u ...............................183

D r A . P i l á t : L iškovec s p á le n iš tn í— G eopetá lum carbonarium (A. e t S .) P a t.v Č echách .........................................................................................................................................185

D r F . K o t l a b a : V zácné nebo nové d ru h y m ykoflo ry S oběslavských b la t. . . 191

R N D r M. S v r č e k : L ite ra tu ra — A lb e rt P ilá t: L is tn a té s tro m y a k e ře našichza h ra d a p a rk ů .............................................................................................................................. 192

P řílo h a : 1 b a rev n á tab u le č. 12 — H o lub inka V elenovského — R u ssu la ve le n o vský i Mlz.-Zv. a p o r tré t p ředsedy Čs. m ykologického k lubu D r A lb e rta P ilá ta .

~ T ~ ~ 1

1 '

Â É T %1 1P' 'W.-srn

m

D R A L B E R T P I L Â T

Č E S K Á M Y K O L O G I EČ A S O P I S Č E S K O S L O V E N S K É H O M Y K O L O G I C K É H O K L U B U

R O Č N Í K V I I 1 9 5 3 S E Š I T 4

K padesátinám Dr Alberta PilátaM U D r Jo se f H erin k a R N D r M irko S vrček

2. listopadu 1953 se v plné síle tvůrčí vědecké práce dožívá padesáti let jeden z předních československých botaniků ze školy prof. Dr J. Velenovského, Dr Albert Pilát.

Významné životní výročí Dr A. Piláta je prvou příležitostí k zamyšlení nad jeho vědeckou činností, a jsou to hlavně mykologové, kterým přednostním právem ná­leží tato milá povinnost.

Dr Albert Pilát se narodil v Praze, nabyl zde základního školského vzdělání a v 1. 1914—1922 absolvoval středoškolská studia na klasickém státním Akademickém gymnasiu v Praze. Jsa již od mládí zaměřen k přírodním vědám, jmenovitě k bota­nice, vstupuje po m aturitě na půdu přírodovědecké fakulty Karlovy university v P ra­ze. Již od prvého semestru studií se stává demonstrátorem, od r. 1925 pak asisten­tem v botanickém ústavu prof. Dr J. Velenovského. V r. 1925 předkládá disertační práci a 29. října 1926 je promován doktorem věd přírodních. V botanickém ústavu Karlovy university působí do r. 1928, kdy se stává profesorem na Státní vyšší škole ovoenicko-vinařské a zahradnické na Mělníce. Odtud přechází v 1. 1929—1930 do Lihovarského ústavu v Praze, kde provedl reorganisaci a osvěžení sbírek kvasných mikroorganismů.

Dnem 1. února 1930 je Dr A. Pilát ustanoven pomocnou vědeckou silou při bota­nickém oddělení Národního musea v Praze, kde působí dodnes. Z počátku v le­tech 1931—1933, vyučuje ještě přírodopisu na gymnasiu v Praze II, Křemencová ulice. Avšak od r. 1933, kdy byl jmenován definitivním odborným úředníkem bota­nického oddělení Národního musea, věnuje se zcela činnosti v Národním museu. Stává se od dob Cordových prvním kryptogamologem-mykologem botanického oddě­lení musea. A je proto přímo symbolické, že prvním jeho významným zásahem do práce botanického oddělení bylo znovuobjevení a zpracování mykologického herbáře z pozůstalosti A. C. J. Cordy,' který byl od r. 1920 po prohlídce prof. Dr F. Bubákem považován za bezcenný materiál. Vyčerpávající prohlídkou několika tisíc balíčků doslovně zachránil několik set položek, mezi nimiž bylo mnoho typů, z nichž A. C. J. Corda popsal své druhy hub, zejména mikromycetů. Cordův herbář (byl to pravdě­podobně jeho hlavní herbář) doznal tak konečně svého zhodnocení a stal se nej­cennější částí kryptogamologických sbírek botanického oddělení Národního musea. Dr A. Pilát pořádá také ostatní mykologické sbírky musejního- herbáře a sám je rozmnožuje jednak svými vlastními sběry a získáváním sběrů četných českosloven­ských mykologů, jednak výměnou s ústavy takřka po celém světě. Na ipůdě Ná­rodního musea vznikají postupně velké i menší práce Dr A. Piláta a botanické od­dělení musea se stává středem zájmu mykologů celého světa. V únoru 1948 se D rA. P ilát stává přednostou botanického oddělení Národního musea, jemuž ke dni svých padesátých narozenin věnoval již více než 33 pracovních let svého života.

U 5

Dr A. Pilát patří k těm přírodovědcům, kteří jsou své disciplině takřka předurče­ni. Ještě před vstupem na tehdejší střední školu projevuje zájem o květenu a zaklá­dá si herbář. Na střední škole se tento zájem dále rozvíjí a Dr Pilát se rozhoduje, že se stane botanikem z povolání. Ve vyšších třídách gymnasia seznamuje se s otcem svého spolužáka Kazimíra Velenovského, universitním profesorem Dr J. Velemov- ským, který tehdy dokončoval své základní dílo „České houby“. Tato šťastná okol­nost rozhoduje o příklonu Dr Piláta k mykologii, jak dosvědčují několikeré zmínky o jeho nálezech (od r. 1921) a věnování dvou druhů v „Českých houbách“. Prof. Velenovský již tehdy správně předvídal pozdější vědeckou dráhu Dr A. Piláta, jest­liže dedikaci Lycoperdon Piláti Vel. zdůvodnil způsobem, který v jeho díle „České houby“ byl ojedinělý: věnuji tento druh pilnému a nadějnému botaniku, p. Al­bertu Pilátovi v Praze.“ Spolupráce s prof. Velenovským nabývá větších rozměrů na půdě botanického ústavu od r. 1922. Dr A. Pilát provází prof. Velenovského na čet­ných exkursích a donáší mu ke zpracování vlastní sběry, zejména diskomycetů (z Krkonoš, 1923, z Vysokých Tater, 1924 a 1926). Prof. Velenovský pracoval již tehdy velmi intensivně na monografii diskomycetů, která pak vyšla v r. 1934. Při svých exkursích nacházel různé druhy r. Cyphélla, jejichž ekologie je značně shod­ná s diskomycety. Z přímého podnětu prof. Velenovského počíná se D r A. P ilát vě- novati studiu Cyphellaeeí, v r. 1924 zveřejňuje prvé výsledky tohoto studia a v roce 1925 předkládá práci „Monographia Cyphellacearum Bohemiae“ jako práci disertač­ní. Současně však se již zapracovává do různých skupin řádu Aphyltophoráles, ze­jména resupinátních čeledí, a publikuje brzy řadu velkých prací (1925 Irpex, 1926 Aleurodiscineae, 1930 Stereaceae). Pracné mikroskopické studium Corticiaceí způ­sobuje však Dr A. Pilátovi vážnou oční chorobu a donutí jej, aby se věnoval mikro- technicky méně náročné čeledi Polyporaceae. V 1. 1931—1936 publikuje Dr Pilát prvou sérii větších prací o této čeledi, a za ní v 1. 1936—1942 následuje druhá, ještě hlouběji propracovaná monografie Polyporaceí. Mezitím Dr Pilát pracuje také v ně­kterých skupinách dřevních hub lupenatých (Agaricáles), jimž věnuje pak většinu svých prací po r. 1942.

D r A. Pilát pracoval v mykologii od počátku převážně jako systematik, současně však jako florista, zejména v úseku srovnávací mykofloristiky. Dr Pilát byl si totiž vždy vědom toho, že floristická práce je nezbytným předpokladem úspěchů na poli mykologické systematiky. Vycházel především ze studia vlastních sběrů, a proto podniká velké sběrné cesty domácí i zahraniční. Tyto sběrné cesty jsou většinou ve­deny se zaměřením k určitým skupinám hub a předznamenávají tak jeho velké syste­matické práce.

Z poče tných exkursí, k te ré D r A. P ilá t podnik l po Č eskoslovensku, jso u n ě k te ré význam nější. V s rp n u a z á ř í r. 1923 sb íra l v K rkonoších (L ab sk ý důl, O bří dů l), zejm é­n a d iskom ycety p ro prof. V elenovského. V lé tě 1924 p ro b ád a l o b las t V ysokých T a te r (též n a po lské s tra n ě ) , B ielských T a te r , částečně i skup inu V elkého Choče z pohoří V elké F a tr y n a Slovensku. S b íra l teh d y k rom ě vyšších hub ta k é rezy (U red inea). Do V ysokých T a te r v ra c í Se D r P ilá t je š tě v lé tě r. 1926. V ř í jn u 1935 nav štív il je š tě Slo­venský k r a s („Z ad ie lská rok le“ u T u m l n. Boídvou). V lé tě 1929 podn iká D r P ilá t ex ­k u rs i n a Šum avu, do pohrajniční o b las ti m ezi P lechým a V olary . V le tech světové vá lky , kd y vzdálenější exku rse byly obtížné, k o n á vych ázk y ze jm éna do ob lasti K a rlš te jn sk á

, a v okolí svého le tn ího s íd la Č ernolic n a ú p a tí B rdského pohoří. T ěm to končinám p a k zů s táv á věren i v le tech poválečných.

N ejvýznam nější skup inu sběrac ích cest D r A. P ilá ta tv o ř í cesty do východní č á s ti Po lon inských K a rp a t, je jichž o b las t n á leže la teh d y do sv azk u československé repub liky . D r P i lá t sp rávně vy tušil, že v tam n ích p ra le sích ro s te oh rom né m nožstv í d řevních hub. P ř i sv é p rv é cestě , v snpnu 1928, p rozkoum ává o b las t „G overly“ a „Č orné G ory“ n a svahu n a d obcí B ogdanem , a údolí p o to k a „ K ra jn a R ik a “ u m yslivny Ž ám er n a d K oby- leckou P o lanou (v pohoří „Svidovec“ ). V srp n u r. 1930 sb írá opět ve sv idoveckém po­

146

ho ří v údolí po to k a „K osovská R ik a “ n a d K osovskou Polanou. Po roční p řes távce , v y ­p lněné cestou dio M alé Asie, rozjížd í se D r P ilá t v s rp n u r. 1932 po tře tí , te n to k rá te dio okolí N ěm ecké M okré. S b íra l teh d y v údolí po to k a „M okranka“ v pohoří „G orgány“, v okolí ch a ty B radu la , a n a polonině „D ovha“. V s rp n u le t 1933— 1938 zů stáv á D r P i­lá t každoročně v ě ren K a rp a tsk é U kra jině . V 1. 1933— 1934 p rozkoum al z pohoří „Svi- dovec“ údolí po to k a „K uzy“ n a d V elkým B očkovem , v r. 1934 je š tě údolí p o to k a „B re- decel“ a ho ru „M enčul“ u T rebušan . V s rp n u a opětovně v ř í jn u 1935 sb írá n a úbočí pohoří „Pop Iv a n “ v údolí „B ielého p o to k a“ a u osady S tru n ž ln blíže T rebušan . R o k y 1936>— 1937 věnu je D r P ilá t da lš ím u p rů zk u m u pohoří „Pop Iv a n “ , a to v údolí po toků „L iščenka“ (1936) a „B erlebáš“ (1937). V r . 1938 zam ířil do pohoří „Svidovec“ naposle­dy, a to do okolí c h a ty T iščory n ad T rebušany . T ém ěř desetile té cesty D r P ilá ta n a K a rp a tsk o u U k ra jin u vyda ly nesm írně bo h a tý m ykolog ický m a te rá l, o něm ž D r P i­lá t podal p řeh led ve Sborn íku N árodního m usea v P ra z e (1940). Sběry z té to ob lasti byly zák ladem pro velkou m onografickou p rác i o čeledi P olyporaceae, rodu P leuro tus, L en tin u s a C repidotus. D iskom ycety , sb írané do r. 1934, zp racoval prof. V elenovský.

D r A. P i lá t cestoval ho jně i v zah ran ič í. V r. 1922 si p roh léd l řad u bo tan ických z a ­h ra d a h e rb á řů v u n iv e rsitn ích m ěstech v N ěm ecku , v r. 1923 Jage llonskou u n ;v e rs itu a bo tan ickou z a h ra d u v K rakově (P o lsko ). P rv n í v ě tš í sběrnou cestu podniká D r P ilá t n a B alkán , za jis té v tra d ic íc h české bo tan ické ško ly p ro feso rů Č elakovského a V ele- nowského, k te r á ob jev ila v z ta h y n aš í f lo ry ke flo ře blízkého východu. V s rp n u 1925 ces­tu je p řes R um unsko do B u lh a rsk a a ev ropské čá s ti T u recka . M ykologické v ý těžky z té to cesty (ze jm éna z pohoří „V itoša“ n a d Sofií) nebyly velké, a le p ře s to dovolily zjištěn í, že b u lh a rsk á m y k o flo ra ob las ti s tředoevropské flo ry je rovněž shodná s m yko- flo rou s třed n í E vropy . V lé tě 1927 odjíždí D r P ilá t se zoologem D r J iř ím B aum em n a cestu ido tro p ick é západn í A friky . N adšen í m lad í bad a té lé sh lédli okolí D a k a ru v Z ápadním Senegalu , od tud o>dplul'i (se za s táv k o u n a ostrově B ubaque ze souostrov í B issagos u P o rtu g a lsk é G uineje) do fran co u zsk é G uineje. Z je jího h lavn ího m ěs ta Co- niakry podnik li něko lik ex k u rs í (o s tro v Tum bo, h o ra K aku lim a) a pok račovali v cestě k horn ím u N igeru . Ve střed n í G uineji p rozkoum ali zčásti pohoří F u ta -D ža lon v okolí osady K india (n a p ř. k aň o n „T ab u n a“ v trop ickém p ra le se ). H orn ího N ig e ru dosáhl v ša k pouze D r P ilá t (okolí K ouroussy ), neboť onem ocnění D r B aum a p řinu tilo oba b ada te le k n á v ra tu . P řes to , že i zkušen í cestovate lé zrazovali zanícené bada te le od a fr ick é cesty , byly je jí bo tan ické vý těžk y značné: 14 fa sc ik lů ro s tlin a n a tisíce exsi- k á tů hub, ze jm éna dřevn ích (ten to b o h a tý m yko log ický m a te riá l čeká je š tě n a z p ra ­cování). O a fr ick é cestě n a p sa l D r P ilá t pou tavou cestop isnou kn ihu „V tropech u Gui- ne jského zá livu“ , k te r á v y šla ve tře c h vydán ích (1941, 1944, 1945). V dubnu 1930 n a ­v štív il D r F ilá t ja k o d e leg á t Čs. m ykologického k lubu P o rý n í v západním N ěm ecku, kde se v D a rm s ta d tu konal sjezd N ěm ecké m ykologické společnosti. V lé tě 1931 rozši­řu je D r P ilá t své p o zn a tk y o m ykoflo ře blízkého východu cestou do m alo asijsk é č á s tí T u recka . S p říte lem D r J. V. S taň k em prozkoum al n e jp rv e okolí A n k a ry ve s třed n í A na- to lii a p ak vápencové pohoří „ Ilg az -D ag h “ blíže pobřeží Č erného m oře. T am ní jedlové p ra le sy (A b ies B ornm iilleriana M a tt.) p o sky tly D r P ilá to v i bo h a tý m ate riá l, p ře ­vážně dřevn ích hub (celkem n a 800 položek), k te rý je uložen v N árodn ím m useu v P raze . D r P ilá t sb íra l v ša k ta k é ro s tlin y (3.854 položek). M ykologické sb ě ry z p ra ­coval D r P ilá t ve č ty řech po jednáních , k te r á v y šla v 1. 1932— 1937 ve V ěstn íku f r a n ­couzské m ykolog ické spo lečnosti (B u lletin de la Soc. m ycologique de F ra n c e ) . V n ich opět zjišťu je , že m y k o flo ra pohoří „ Ilg az -D ag h “ se v po d sta tě shoduje s m ykoflorou s tře d n í E vropy . K rom ě D r P ilá ta těžili z toho to m a te r iá lu je š tě prof. D r V elenovský (d iskom ycety ), J . Z v ára (r. R u ssu la ) a V. L itsch au e r (P hyllac teriaceae). V zá ří 1935 z ú čas tn í se D r A. P ilá t, spo lu s R . V eselým , VI. m ezinárodního ko n g resu 'botanického v A m sterdam u , kde ta k é p roslov il p řednášku . V červenci 1937, n a pozvání ju g o sláv ­ského b o tan ik a V. L in d tn e ra a s podporou Z em ského ú řad u , cestu je D r P ilá t po srb sk é M akedonii. N av štív il K atlaňovskou B an ju u Skoplje, s boha tým i p o ro sty B uxus sem - perv irens, p a k v doprovodu V. L in d tn e ra o b las t Š a r P lan in y (bučiny a a lp sk é pásm o ho ry „L jubo ten“, 2.496 m, bučiny n a hoře „C m i K am en“ ) a posléze pohoří „K oráb“ (cca 1400 m ) u N ičpuru , s jedlobukovým i a bukovým i lesy. M a te riá l z té to cesty p u ­b likoval D r P ilá t spo lu s V. L ind tnerem a V. L itsch au e rem v G lasn iku Skopskog n a - učnog d ru š tv a (1938). D ru h á č á s t p ráce , k te r á by la již vysázena, by la bohužel zničena ve v íru válečných u d á lo s tí n a B alkáně. Po skončení d ruhé světové v á lk y podn iká D r P i lá t další cesty do zahran ič í. N a podzim r. 1946 zajíždí do A nglie, pozván k ú čas ti n a jub ile jn ím 50. sjezdu A ng lické m ykolog ické společnosti. D r P i lá t využil té to p ř í­lež ito s ti k prohlídce m useí, bo tan ických zah rad a h erbářů . Shlédnul ta k é znám ý h e rb á ř

147

v Kew, odkud m u byl později zapů jčen ke s tud iu m a te r iá l tro p ick ý ch d ru h ů r. Crepi- dotus. B y la to pocta , k te ré se dostane m á lo k te rém u bo tan ikov i n a světě. V lé tě 1947 C estuje D r P ilá t s D r M. D eylem n a pozvání Spolkové vysoké školy techn ické (E idg. T echnísche H ochschule) v Z urichu po Š v ý carsk u (ze jm éna v R ae tsk ý ch A lp ách ). P ře s ve lké sucho, k te ré teh d y i ta m panovalo, p řiv áž í cenný m ykolog ický m a te riá l. N a ja ře 1848 odjíždí n a pozvání Švédské bo tan ické spo lečnosti a un ivers ty v U ppsale do Švéd­sk á , p racu je v N aturhisboiriska RAksmuseet ve S tockholm u, a spolu s J . A. Nanmfeld- te m s tu d u je m ykoflo ru švédského L aponska. V ýsledky z té to cesty budou zveře jněnyV časopisu F rie s ia . P osledn í cestou D r P ilá ta do zah ran ič í by la exku rse do P o lsk aV říjn u r. 1950, kde n a pozvání polské v lády s tu d u je v doprovodu H . O rloše vyšší houbyV rozsáh lém sm íšeném p ra lese u B !alow ieže, ze jm éna v p ř s n é re se rv ac i „ P a rk N aro - dow y“ (4.716 h a ) . S y stem atick o -flo ris tick á p ráce D r P ilá ta , č e rp a jíc í z m a te r iá lu n a ­sh rom ážděného v b ialow iežském p ra lese (1950) u k azu je shodu ta m n í m ykoflo ry s m yko- f lo rou východních po lon inských K arp a t.

D r A. P ilá t zp racovává ta k é sběry jiných badate lů , dom ácích i cizích. T ém ěř všichn i současn í českoslovenští přírodovědci, ze jm éna m ykologové, zasíla jí m u k rev isi neb u rčen í své sběry z Č eskoslovenska i z ciziny (B u lharsko : M. D eyl a I. K lá š te rsk ý — 1936, Ju g o slav ije : E . B audyš — 1935, J . P e trb o k — 1935, R . V eselý — 1936, P a le s tin a : J . P e trb o k , 1925, K enya v A frice : J . B aum , 1931). D aleko n e jvýznam nějš í v šak je z p ra ­covávání d řevn ích hub, k te ré v 1. 1930— 1935 zasíla l D r P ilá to v ' k u rčen i prof. K. E . M u rašk in sk ij ze sib iřského O m sku. B o h a tý ten to m a te riá l, sh rom ažď ovali k rom ě prof. M urašk inského če tn í sb ěra te lé po celé as ijsk é čá s ti Sovětského svazu, od U ra lu až k A m uru. N ejvíce sběrů pocházelo z cen trá ln í A s 'e a p řiléh a jíc í č á s ti Sibiře. Č ty ři obisáhlé p ráce, k te ré D r P ilá t z v e ře jn i ve V ěstn íku franc . m yk. společnosti (1932 až 1936) a k ra tš í p ř s p ě v k y v jin ý ch časopisech p a tř í k zák ladn ím dílům o m ykofloře a s ijsk é části Sovětského svazu. D r P ilá t uzav írá , že — s vý jim kou východní A sie — m y koflo ra m írn é A sie je v p o d sta tě s te jn á ja k o v m írném p ásm u E vropy . D r P ilá t m ěl ta k é p řílež ito s t u rčo v a ti sb ěry dřevních hub z přileh lé ob lasti M andžuska, M on­go lsk á a severn í č in y (až k diol. T ib e tu ), k te ré m u zaslalo M useum p říro d n ích věd H oangho-P aiho v T :en tsinu . T en to m a te r iá l sb íra l v 1. 1914— 1936 řed ite l zm íněného m usea, E . L icent. D r P ilá t i v té to p rác i zjišťu je , že ta k é m y koflo ra sev ern í Č íny se shodu je s m ykoflorou m írného p á sm a E vropy . K těm to p rac ím se d ruží k r itic k é z p ra ­cováni tro p ick ý ch d ru h ů r. L e n tm u s z bo tan ického h e rb á ře v B erlíně-D ahlem u (1936), později ve válce zan klého, m a te r iá lu r. L en tin u s z h e rb á ře N a tu rh is to r 's k a R iksm usee t ve S tockholm u (1941) a tro p ických d ru h ů r. C repidotus z K ew -H erbarium (1950). D r P ilá t se d ostává postupně do s ty k u se všem i m yko log ickým i p racovn íky světové úrovně (by l n a př. ta k é ve s ty k u s G. B resado lou).

Předmětem velkého pracovního úsilí Dr A. Piláta byly různé skupiny vyšších hub stopkovýtrusných, s výjimkou gasteromycetů, jimž se, právě tak jako askomyce- tům, věnoval jen příležitostně, Na počátku své vědecké činnosti zpracovává čeleď Cyphellaceae, jimž v 1. 1924—1929 věnoval 5 menších a 2 velké monografické práce. Následují větší práce o některých skupinách resupinátních Gorticiaceí (Aleuro- discineae, 1926, Stereaceae, 1930), pak však Dr Pilát přechází ke studiu čeledi Polyporaceae, z něhož již dříve publikoval menší příspěvky v Mykologii a v r. 1925 monografickou stadii o r. Irpex. V r. 1931—-1936 uveřejňuje (v Beihefte z. Bot. Ceratraifolatt) monografii evropských Polyporaceí. V r. 1935 vydává monografii r. Pleurotus, první z řady velkých monografií. Následuje (v 1. 1936—1942) monografie Polyporaceí, nejvěbší a nejcennější dílo Dr Piláta. Po r. 1940 obrací Dr P ilát svůj zájem k těm skupinám luipenatých hub, jichž druhy rostou na dřevě. Z těchto stadií vznikají monografie rodů Lentinus (dokončená r. 1942, tiskem vydaná 1946), Crepidotus (1948), v rulkapisu se nalézá monografie rodů Flammula a Pholioba.V posledních letech druhé světové války a v poválečných letech studuje Dr Pilát také pozemní masité houiby lupematé a hřibavité. Kromě menších prací a větších systemaiticko-floristických příspěvků (1951, 1953) zpracovává Dr Pilát předběžnou monografii r. Agaricus (PsaTliota) (1951). Ostatní zkušenosti ukládá prozatím y rozměrné publikaci „Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých“ (1952), kterou dává československým mykologům soubornou základní pomůcku pro studium

148

vyšších hub. Toto dílo bude vbrzku rozmnoženo o Klíč Aphylophoraceí. Řada vel­kých monografických prací bude jistě v následujících letech k užitku českosloven­ské mykologie dále rozmnožována.

Zeň publikační činnosti Dr Piláta v mykologii je neobyčejně bohatá. Seznam jeho prací čitá ke konci r. 1953 přes 300 prací. Kromě již vzpomenutých větších mo­nografických prací jsou převážně zastoupeny menší systematické a floristické pří­spěvky ze všech skupin vyšších hub.

Dr A. Pilát počíná publikovat v r. 1924 v Mykologii, která toho roku byla za­ložena prof. Velenovským, a zůstává kmenovým přispívatelem tohoto časopisu až do jeho zániku. Téhož roku proniká svými pracemi i do zahraničních časopisů (Hed- wigia) a brzy na to publikuje také v Annales Mjycologici, Beihefte z. Bot. Cenitralbl., Buil. de la Soc. Mye. de France. Kromě těchto velkých zahraničních periodik při­nesly některé jeho práce v pozdější době Zeitschr. f. Pilzkunde, Schweiz. Zeitschr. f. Pilzikunde, Transact. of the Brit. Myc. Society, Svensk Botan. Tidskrift., po druhé světové válce taiké Sydowia a Friesia. Na domácí půdě po zániku Myko­logie snaží se Dr Pilát svým podílem zlepšit úroveň Časopisu čs. houbařů a v I. 1933—1935 se tichou účastí na redigování pokouší o to, aby se časopis stal skuteč­ným orgánem československých mykologů. Jeho snaha nenachází však porozumění a proto v r. 1936 opouští půdu Časopisu čs. houbařů jako redakční poradce a později i jako přispívatel. Publikuje pak své menší příspěvky v Časopisu Národního Musea, ve Sborníku Národního Musea a hlavně ve Studia Botanica Čechosfovaea, které spoluzakládal v r. 1938 s Kruhem mladých botaniků československých a v 1. 1947 až 1951 sám vedl jako redaktor. Publikačnímu úsilí D r Piláta byla nejvíce úměrná edice „Atlas hub evropských“, kterou založil v r. 1934 s prof. Dir K. Kaiwinou. Tato edice, ve které v 1. 1934—1948 vyšlo celkem šest monografií, proslavila česko­slovenskou mykologii po celém světě, protože kromě českého základního vydání vy­cházela současně ve francouzském jazyce. V r. 1947, když obnovený Českosloven­ský Mykologický Klub počal vydávat Českou mykologii, postavil Dr Piláta do čela redakce tohoto časopisu. Neustálé zlepšování vypravení i obsahu České mykologie je z větší části právě dílem Dr Piláta. V současné době je Dr Pilát také členem redakčního kruhu obnoveného časopisu „Živa“.

Dr Pilát vydával také exsikátovou sbírku „Fungi lignicoli earpatici“ a přispí­val do exsikátové sbírky „Cryptogamae bohemicae exsiccaitae“, kterou vydávali prof. Dr K. Kavina s doc. Dr A. Hilitzerem.

V mykologické činnosti Dr A. Piláta zdánlivě převládají obory teoretické (syste- matika a floristika). Ve skutečnosti však Dr Pilát při každé příležitosti uplatňoval výsledky svého studia v praxi a pro praxi. Ač sám nebyl fytopathologem, publiko­val řadu prací z lesnické a zahradnické fytopathologie, které byly svého času jediné v oboru mykologické fytopathologie u nás uveřejňované. Patří sem dvě práce o sypavkách tisů, práce o hnilobě vinných tyček (1929), řada prací o houbách rud­ných a uhelných dolů (Příbram, Kladno, Jáchymov), dvě práce o hnilobě dřevě­ných podkladů ve vinohradském železničním tunelu v Praze (1933) a řada menších příspěvků. Do značné míry byly fytopathologicky zaměřeny jeho monografie dřev­ních hub, z nichž dlouho budou čerpati lesničtí i zahradničtí fytopathologové. D r Pilát je také dlouholetým soudním znalcem pro obo-r mykologie.

Dr A. Pilát věnoval svoji pozornost také propagaci jedlých hub jako potraviny a vedl tuto propagaci vždy rozvážně, hlavně se zřetelem k toxikologii hub (jak svěd­čí referáty z oboru toxikologie hub, které uveřejňoval v Mykologii, Časopisu Nár. Mjusea a v České mykologii). V r. 1952 pak vydává dva velké Atlasy hub s nád­hernými ilustracemi O. Ušáka, které představují základní pomůcky pro praktické

149

houbaře. K této činnosti patří také četné přednášky, dále expertisy pro různé ústa­vy a úřady.

Je přirozené, že intensivní činnost Dr Piláta v mykologii se neobešla bez účasti taiké na organisačním životě československé mykologie. Když v r. 1922 byl založen Československý mykologický klub, stává se jeho členem, od r. 1924 zapisovatelem a v r. 1930 členem výboru. Když poklesl čilý ruch tohoto spolku, neúčastní se čin­nosti československé mykologické společnosti, až teprve v 1. 1945—1946 se přidává k nepochopeným snahám o reorganisaci tohoto spolku. V r. 1946 stojí mezi zakla­dateli obnoveného československého mykologického klubu, je ustavující valnou hromadou zvolen jeho předsedou a stojí v jeho čele i v dalších správních obdobích. V této souvislosti je vhodno připomenout, že mytologická pracovna dřívějšího kryp- togamologa a dnešního přednosty botanického oddělení Národního mutsea v P ra­ze se postupně stala dalším ohniskem a neoficiálním střediskem takřka všech sou­časných československých mykologů, kteří zde vždy nalézali porozumění, radu a po­moc při své práci, zejména otevřenou knihovnu ústavní i rozsáhlou soukromou knihovnu Dr Piláta. Tak vzniká kolem Dr Piláta kruh československých mykologů, zejména z mladších generací, který jistě jednou bude právem nazván mytologickou školou Dr A. Piláta,

Dr A. Pilát byl a je členem většiny domácích botanických organisací, zejména pokrokové skupiny Kruhu mladých botaniků československých, která v r. 1945 vplynula do Československé botanické společnosti. Dr Pilát je též členem mno­hých zahraničních mytologických organisací. Od 6. prosince 1923 je členem největší a nejstarší mykologické organisace, Francouzské mykologické společnosti, která jej v r. 1946 poctila čestným členstvím v uznání zásluh o světovou mykologii. V roce 1930 byl D r Pilát zvolen členem pětičlenného předsednictva Německé společnosti pro mykologii jako zástupce neněmeckých mykologů, v r. 1933 pak dopisujícím členem Německé mykologické společnosti v Berlíně.

Jak již bylo úvodem řečeno, Dr Pilát náleží k botanické škole prof. Dr J. Vele­novského. Okolnost, že Dr Pilát zastihuje prof. Velenovského v největším rozmachu jeho tvůrčí práce mytologické, je rozhodná pro to, že Dr Pilát se v botanice věnuje především mykologii. Přímý vliv prof. Velenovského se projevuje zejména v tom, že Dr Pilát naplňuje z větší části program prof. Velenovského na další mykologický výzkum Československa: po vydání základního díla „České houby“ postupné mono­grafické zpracovávání větších i menších skupin vyšších hub. Prof. Velenovský sám se podjal úkolu zpracovat diskomycety, čeleď Hydnaceae a lupenaté rody Mýcena a Omphalia studoval jiný význačný žák prof. Velenovského, prof. Dr K. Cejp, Dr A. Pilátovi pak připadl úkol zpracování ostatních skupin Aphyllophoraceí, které tehdy byly u nás takřka neznámou pevninou. Pokud se týče metodologické stránky, Dr Pilát se od svého učitele brzy odchyluje v tom, že ve svých pracích prosazuje stále více důležitost přesných údajů mikroskopických (zejména anatomických) po vzoru francouzské mykologické školy. Přímým vzorem bylo mu v tom dílo H. Bourdota aA. Galzina, monografů francouzských Aphyllophoraceí. Také v pozdějších letech převádí do naší mykologie poznatky a výsledky francouzské mykologické školy (prof. Velenovský navazoval spíše na tradici německé mykologie). Dr A. Pilát pře­jímá a dále upravuje pro Aphylliyphoráles systém Bourdotův a Galzinův, pro Aga- ricales pak vychází ze systému P. Konrada a A. Maublanca. Důležitým rysem my­kologické práce Dr Piláta je péče o dokumentaci. Při svém studiu vychází vždy z herbářového materiálu, který soustřeďuje vždy jako materiál srovnávací. Své práce doprovází výstižnými kresbami a zpravidla i krásnými fotografiemi, které zavádí v době, kdy v naší i světové mykologii převládá zobrazování hub kresbou nebo

150

malbou. Dokázal tak zdůraznění a správného hodnocení dokumentárního rysu foto­grafie i pro mykologii. V posledním desetiletí poštěstilo se mu v mistru 0. Ušákovi nalézti realistického malíře hub.

V systematickém nazírání se Dr Pilát rovněž brzy odchyluje od prof. Velenov­ského tím, že jinak hodnotí zejména nižší systematické jednotky. Z počátku vyvíjí spíše snahu sbližovat druhy, ba i rody, ve větší celky (makrospecie), jak nejlépe ukazuje jeho monografie r. Pleurotus. Na tomto zjištění ničeho nemění skutečnost, že sám popsal během své třicetileté publikační činnosti několik set nových druhů a odrůd a mnoho nových rodů. Sám se vždy díval na tyto „nové druhy“ velmi kriticky a považoval je mnohdy za pomocné (v tom byl poněkud žákem prof. Veleinovského) a většinu z nich později sám revidoval. V pozdějším období, když získal obsáhlý přehled po všech skupinách vyšších hub, přistupuje k popisování nových syste­matických jednotek již pod úhlem zostřeného pozorování a rozlišování. Systematic­ké zkušenosti umožňují Dr Pilátovi příležitostné soudy z úseku fylogenese hub, v níž se v hrubých rysech přidržuje názorů školy švýcarského mykologa E. Gau- manna.

O tom, jak si prof. Velenovský cenil svého žáka, svědčí také věnování šesti druhů hub stopkovýtrusnýeh, 4 druhů a jednoho rodu (Pilatia Vel.) hub terčoplodých. Dr Pilát naopak splácí svému učiteli svůj vědecký dluh rovněž několikerým pojmeno­váním hub jménem pro-f. Velenovského, a zejména uváděním jeho díla v širší zná­most na půdě mezinárodní mykologie. Tak v r. 1924 zprostředkovává překlad a otištění nových Velenovského druhů rodů Anmnita a Lepiota a v r. 1948 k 90. narozeninám prof. Velenovského pořizuje a vydává latinský překlad všech nových druhů (s výjimkou diskomycetů), které prof. Velenovský během své mykologické činnosti popsal v českém jazyce. Jistě nebylo tehdy krásnějšího daru i vděku tomuto novodobému klasiku české mykologie!

Přes extensivní činnost v mykologii zůstává Dr A. Pilát vždy botanikem se šir­ším, řekli bychom komplexním, zaměřením. Zajímá se o význačné rostliny, zejména zahradní, a věnuje jim příležitostné práce a nádherné fotografie v domácích příro­dovědeckých a zahradnických časopisech. Zahrádkářům se navždy zapsal dílem „Alpinky“ (1939), které sestavil ve spolupráci se svým přítelem Dr M. Deylem. Jeho dávný zájem o dendrologii vyvrcholuje v r. 1953 rozměrnou prací „Listnaté stromy a keře našich zahrad a parků“ a k tisku připravenou prací podobného rázu o stro­mech a keřích jehličnatých.

Životní dílo Dr Alberta Piláta je vpravdě bohaté a k velké cti československé botaniky. Opravňuje také k nadějím, že tvůrčí činnost Dr Piláta přinese ještě mnoho dalších úspěchů, zejména na půdě mykologie. K tomu pak přejeme jubilamtovi jménem jeho žáků, všech členů Československého mykologického klubu i jeho vý­boru, a redakčního kruhu České mykologie srdečné „Ad multos annos“ !

Seznam mykologických prací Dr Alb. PilátaPoužité zkratky časopisů a jiných periodických publikací: Annales iMycologici:

AM — Bulletin de la Soc. Mycol. de France: BSMF — Časopis českosloven. hou­bařů: ČČsH — Časopis Národ, musea: ČNM — Česká Mykologie: ČM — Hedwi- gia: H — Lesnická Práce: LP — Mykologia: M — Ochrana Přírody: OP — Ochra­na rostlin: OR — Sborník Národ, musea: SNM — Studia botanica čechoslovaca: SB — Sydowia: S — Transactions of the Brit. Mye. Soc.: TBM — Věda přírodní: VP — Věda a život: VŽ — Vesmír: V — Živa: Z.

1-51

1 9 2 3

1. P o z ů s ta tk y tře tih o rn ích hub v E vropě. — V 1 : 104— 106, f. 1.

1 9 2 4

2. Z biologie hub. — V 1 : 241— 5, f. 1— 2.3l H ouby v dolech. L es cham pignons dans les houillères. — N aše ho ry a h u tě

4 : 202— 4, f. 1—4.4. J so u všechny č irůvky jed lé? — M 1 : 15.5. D ůln í houby. M 1 : 9— 11, 22— 23, t. 1— 2.6. Něco o ucháčích. — M l : 31.7. N ěkolik d ru h ů hub z dolů uhelných. — M l : 39—40, f. 1— 2, t. 1.8. J e s t m uchom ůrka h lízov itá jed o v a tá ? — M l : 47—8.9. U žití m ik roskopu v m ykologii. ■—- M l : 56— 8, 73— 4.

10. Š upinovka z la tá , P holio ta aurea P ers . — M 1 : 109.11. H no jn ík obecný jedlý. — M l : 111.12. D va d ruhy pýchavek. — M l : 125, t. 1.13. iRyzec ry šav ý jak o jed lá houba. — 1 : 127.14. D va za jím avé d ru h y chorošů. —- M l : 145— 6, t. 1.15. J a k rych le se vyv inu jí a u z ráv a jí v ý tru sy (basid iospory ) u h u b ? — M l : 149— 50.16. O jed o v a to sti v lákn íc . — M l : 150— 1.17. P řísp ěv ek k poznání U red ineí V ysokých T a te r . — S pisy přírodovědecké fa k u lty

K arlovy univ. (P ub lica tions de la P ac . des Sei. de l’Univ. C harles) 24 : 1— 18.18. C ham pignons Tchécoslovaques: E spèces nouvelles du g en re L ep io ta d écrites p a r

V elenovský. — ap. S a rto ry A. — M aire L., A nnales de la Soc. L inn. de Lyon,71 : 45— 53, t . 1—3, 1924.

19. N ouvelles espèces tchécoslovaques du gen re A m an ita . (D iagnoses en la tin d’espèces du g en re A m an ita publiées p a r J . V elenovský d an s son œ uvre „Č eské houby“ ) — Jo u rn . de P h arm ac ie D ’A lsace e t de L o rra in e : 1— 4, f. 1.

20. B e iträg e zu r K enn tn is der T helephoraceen I : Die C yphellaceen B öhm ens. — AM22 : 201— 218, t. 1.

1 9 2 5

21. O o trav ě m uchom ůrkou hlízovitou. — M 2 : 8— 9, 20—22.22. Ja k o u ry ch lo stí p a d a jí v ý tru sy hub k zem i? — M 2 : 14.23. O poživa te ln o stí k u s tře b k y am eth y sto v é (Sarcosphaera coronaria S ch ro e t). —

M 2 : 15— 6.24. N ový d ru h r. PaxiUus (P ax illu s V e len o vský i sp. n .) — M 2 : 26— 8, f. 1.26. V ý tru sy hub a hm yzy. — M 2 : 3©— 1.26. P sallio ta B ernardu Quél. a P sallio ta B eneši sp. n. — M 2 : 47— 9.27. T ři d ru h y H ydnaceí, nové pro Čechy. — M 2 : 52— 6, f. 1— 2.28. D va d ruhy chorošů. — M 2 : 62, t. 1— 2.29. P olyporus S is to trem a Alb. e t Schw., choroš rozděrkový . — M 2 : 79.30. N ěkol k hub z okolí C rikvenice v Jugosláv ii. — M 2 : 93— 5.31. A m a n ita aspera (F r .) Gill. a A m a n ita E liae Quél., dvě nové k a tm a n k y p ro Č e­

chy. — M 2 : 100.32. V y trv áv án í hub (L a durée des cham pignons). — M 2 : 113—8, f. 1— 2.33. B edla vysoká, ozdoba n aš ich lesů. —■ M 2 : 127— 8, f. 1.34. — e t V e len o vský J ., D vě nové lišky (C an th a re lli duo novi ex a ff in ita te C. auran-

tiaci W ulf.) — M 2 : 148— 9.36. P axillu s acherw ntius H um b., č e c h ra tk a sklepní. — M 2 : 149— 150.36. M onographia C yphellacearum Č echosloveniae. I. Č ást všeobecná (P a r tie géné­

ra le ) . — Spisy P řírodověd , fak . K arlovy univ. (Public, de la facu lté des Sciences de l’U niv. C harles IV .), No. 28: 1—<52.M onographia C yphellacearum Č echosloveniae. II . Č ás t sy s te m a tic k á (P a r tie sy s tém a tiq u e ). — Ibid., 29: 1— 92, f. 1— 16, t . 1— 5.

37. Z w eiter B e itra g zu r K enn tn is der tschechoslow ak ischen C yphellaceen. — AM23 : 144— 173.

38. R evision der zen tra leu ro p ä isch en re su p in a ten A rte n der G a ttu n g Irp e x F r . — AM 23 : 302— 7.

152

1 9 2 639. T ra m etes P in i (B ro t.) F ries , choroš borový, nebezpečný škůdce jeh lična tých s tro ­

m ů. — M 3 : 7— 9, f. 1, t . 1.40. Z a jím avá odrůda slizáku lepkavého (U ne v a rié té in té re ssan te de G om phidius v is-

cidus L .), G om phidius v isc idus L. v a r T a tren sis P ilá t. — M 3 : 12, f. 1.41. N ěkolik poznám ek k m yko log :ckým pom ěrům B u lharska . (Q uelques rem arques

:sur la m ycoflore de la B u lg a rie ) . — M 3 : 24-—30.42. D ryodon se to su m (P e rs .) B ourd. e t Galz., lo šák š tě tin a tý , nebezpečný škůdce jab lo ­

ni. — M 3 : 73— 5, f. 1.43. Spongipellis borealis (W ahl.) P a t., choroš severní. —■ M. 3 : 78— 9.44. T ra m etes stereo ides (F r .) B res. v Č echách. — 3 : 103— 5, f. 1.45. H n o jn ík sm etištn í, C oprinus sterqu ilinus P r. — M 3 : 107.46. J e s t m uch o m ů rk a p o rfy ro v á (A m a n ita porphuria A. e t S.) jed o v a tá? — M

3 : 109— 110 f. 1.47. X an thochrous cu ticu laris (B ull.) P a t., nový choroš pro Č echy a M oravu. — M

3 : 120— 2, f. 1— 2.48. R ussu la a u tum na lis Vel., ho lub inka podzim ní. — M 3 : 124, t. 1.49. C yphella lae ta F r ., číšovec světlý . — M 3 : 131— 2, f. 1.50. O dřevom orce č i dom ovní houbě. — V 5 : 8— 10, 65— 9, f. 1— 2.51. N ová sy p av k a n a tisech v Č echách, Sphaeru lina T ax i (Cooke) P ilá t. (N ouvelle

esp. du g. S p h ae ru lin a su r les ifs, en Boh.) — L P 5 : 1— 14, f. 1, t. 1— 4.52. H ouby, v y sk y tu jíc í se n a d řevě dolů P říb ram sk ý ch . The m ycoflora of th e M ines

o í P říb ram . —■ V ěstn ík Čs. A kadem ie zem ědělské: 1038—49.53. M onographie der m itte leu ro p ä isch en A leurodiscm een. — AM 24 : 203—230, t . 1.54. Zwei neue A rte n d e r G a ttu n g C yphella au s d e r T chechoslow akei. — H 66 : 261 až

4, f. 1.55. L es A garica le s e t les A phyllophorales des C arp a th e s cen tra les . — B SM F 42 : 81 až

120, f. 1— 2, t . 6— 7.

1 9 2 756. O choroši lékařském , P olyporus o ffic ina lis Vili. — M 4 : 4— 8.57. A bbé Giacom o B resadola. ■— M 4 : 17— 19.58. P řísp ěv ek k u poznán í chorošů z okolí O lomouce. — M 4 : 49.59. F istu lina hepatica Schaeff., p s tře ň dubový či m asojed. — M 4 : 52.60. P olyporus g ig a n teu s F r., choroš obrovský. — M 4 : 52— 3.61. Seznam dřevn ích d ru h ů hub z okolí T išnova n a M oravě. — M 4 : 69— 71.62. P řísp ěv ek k u poznán í A phyllophoraceí západního Slovenska. (E in B e itrag zu r

K enn tn is d e r A phy llophoraceen d e r w estl. S low ake '). — M 4 : 72— 4.63. Z m ykologického v ý le tu n a ostrově B ubaque (A us e iner m ykolog ischen E x ku rsion

a n der In se l B ubaque in der p o rtug iesischen G uinea). —■ M 4 : 105— 6.64. N ová šup inovka p ro Č echy — P holio ta terrigena F r. — M. 4 : 118— 20, f. 1.65. C ya thus s tr ia tu s H uds., č íšen k a p ruhovaná. — M 4 : 124, f. 1.66. C antharellus m usco ides W ulf., lišk a m echová — M 4 : 125, f. 1.67. P leuro tus u lm ariu s Bull., h líva jilm ová, —• M 4 : 125— 7, f. 1— 2.68. — e t M ácal J ., C ytospora ta x ifo lia Cooke e t M ass., nová isypavková nem oc n a t i ­

sech v Č echách. (C. t., m alad ie nouvelle de l’if en B ohêm e). — L P 6 : 65— 70, f. 1.69. M ykoflora dolů P říb ram sk ý ch . L a m ycoflore des m ines de P říb ram . —■ Sborn ík Čs.

A kadem ie zem ědělské 2 : 445— 533, t. 1— 7.70. E in k le iner B e itra g zu r K enn tn is der G a ttu n g C yphella in der Tschechoslow akei.

— H 67 : 113— 8, t . 1.71. Skep p eria carpatica sp. n., nouvelle espèce in té re ssan te du g en re S kepperia B erk.,

dans les C a rp a th e s C en tra les. — B SM F 43 : 49— 58, t. 5.

1 9 2 8

72. N ěkolik n ašich dřevn ích hub. (Q uelques rem arq u es su r nos cham pignons su r bois).— M 5 : 4— 6, t. 1.

73. P olyporus su lphureus (B ull.) F r . choroš sírový. — M 5 : 6— 9, f. 1.74. P řísp ěv ek ku poznán í A phyllophoraceí M oravy a záp. S lovenska. E in B e itrag zu r

K enn tn is der A phy llophoraceen M ährens und w estl. S low akei. — M 5 : 25—S.

153

75. Skepperia carpatica P ilá t. — M 5 : 29— 30, f. 1.76. L acta r iu s b lennius F r., ryzec šedozelený. — M 5 : 33.77. B olb itius frag ilis L., slzečník k řeh k ý . — M 5 : 34— 5.78. Spa thu la ria c lava ta Schaeff., lo p a tičk a k y jo v itá . — M 5 : 37, f. 1.79. M arasm ius ram ealis Bull., šp ička větevná . — M 5 : 37— 8, f. 1.80. O dvodňovací k an á ly v hym enoforu choroše X an thochrous h ispidus (B ull.) P a t. —

M 5 : 48— 52, f. 1— 2.81. Z ja rn í m ykologické ex k u rse v okolí Lednice. A us e iner m yko logischen F rü h lin g s­

exku rs ion in U m gebung von E isg ru b in S üd-M ähren. — M 5 : 73— 6, f. 1—8.82. O rosolovce T rem ella fu c ifo rm is B erk . —• M 5 : 86— 7, f. 1.83. B oletus versicolor R ostk ., h řib různobarevný . — M 5 : 92—3, f. 1.84. U ngulina m a rg in a ta (F r .) P a t., choroš borový. —• M 5 : 93— 4.85. C litocybe candida B res., s trm ě lk a bě lo s tná v Č echách. -— M 5 : 95— 97— 8, f. 1.86. P haeolus Sc liw e in itzii (F r .) P a t., choroš Schw einitzův. — M 5 : 117, f. 1.87. G anoderm a app lana tum (P e rs .) P a t., choroš ploský. — M 5 : 124— 6, f. 1.88. H ystera n g iu m cla thro ides V itt., loupavka m řežovkov itá . M 5 : 127— 8, f. 1.89. P o m ěr m ykoflo ry tro p ick é západn í A frik y k o s ta tn í vegetac i. R e la tio n s de la

m ycoflore trop ica le de 1’A frique occiden tale avec 1’a u tre végé ta tion . — V ěstn íkVI. sjezdu Čs. přírodop., lé k a řů a inžený rů v P ra z e 2 : 69— 72.

19 29

90. D va m as ité podhorské d ru h y chorošů. Zwei fle isch ige subalp ine A rte n au s d e r G a ttu n g P olyporus. — M 6 : 7— 9, f. 1.

91. B ole tu s cavipes O pat., h řib dutonohý. — M 6 : 11— 2.92. H no jn ík sm e tiš tn í — C oprinus sterqu ilinus F r . — M 6 : 12.93. T ra m etes g ibbosa (P e rs .) F r., choroš h rb a tý . — M 6 : 12.94. D řevn í houby v dolech Jáchym ovských . D ie H olzpilze in S t. Jo a c h y m sta l’s B erg ­

w erken . — M 6 : 23— 4.9'5. M orchella e la ta F r. S m rž vysoký. — M 6 : 36— 7.96. L aclm ea hem isphaerica W igg. K o sm atk a po loku la tá . — M 6 : 37, f. 1.97. Solenia villosa F r ie s v Č echách. -— M. 6 : 56— 9, f. 1.98. O hnilobě ovocných s tro m ů působené houževnatcem tyg ro v an ý m , L en tin u s tig rinus

Bull. Ü b er die H olzfäu ln is der O bstbäum e, w elche L en tin u s tig rin u s Bull, v e r­u rsa c h t. ■— M 6 : 72— 4, f. 1.

99. C repido tus C esatii R ab., nový d ru h p ro Č echy a sy s t, výzaiam d ru h u C repidotus a p p la n a tm P e rs . — Cr. Ces. R ab . in B öhm en un d ein ige B em erkungen ü b e r die sy s tem atisch e B edeu tung des C repidotus app lana tus P ers . — M 6 : 89— 95, f. 1— 3.

100. L en tin u s ju g is F rie s v Č eskoslovensku. — M 6 : 113— 5, f. 1.101. N ový d ru h z rodu P anus F r ie s v Č eskoslovensku. P anus pa te llaris F r . in den K a r­

pathen . — M 6 : 121— 2, f. 1.102. H niloba ty ček n a v in icích s tá tn í vyšší školy ovocnicko-v inařské a zah radn ické

n a Mělníce. —• V ýroční zp ráv a S tá t. vyšší ško ly ovocnicko-v inařské a zah rad n ick é n a M ělníce za r. 1928 : 16— 31, f. 1— 8, t. 1— 3.

103. Ü b er eine neue in te re ssan te A r t au s d e r G a ttu n g C repido tus F r . — H 69 : 137 až 147, f. 1— 3.

1 9 3 0

104. V zácnější bedlovité houby z okolí P lockenste inského je z e ra n a Šum avě. E in ige se ltenere A garicaceen au s d e r U m gebung vom P lö ck en s te in e r See im B öhm er­w alde. — M 7 : 7— 11, 24— 32, 57— 60, f. 1— 19.

105. K ongres D eu tsch e ’G esellschaft fü r P ilzkunde (N ěm ecké spo lečnosti m ykologické) v D arm stad tu . — M 7 : 43—6, f. 1.

106. O jedova to sti b aňky velkoka l šné, P ustu la ria coronaria. •— M 7 : 61.107. L ep toporus im berb is (B ull.) Quél. a T ra m etes seria lis F r . — M 7 : 65— 8, t. 1.108. P oznám ky k n ěk te rý m d ruhům rodu P leuro tus. M 7 : 87— 97, 113— 121, f. 1—6

(1930), 8 : 2 3 — 9, f. 1 - ^ í (1931).109. L o ty šsk ý hno jn ík dunový, C oprinus dunarum S tolí. — M 7 : 102— 3, t. 1.110. Č eskoslovenské dřevní houby I: S te re u m P ers . (T schechoslow akische H olzpilze I :

S te reu m P e rs .) — S born ík Českosl. A kadem ie zem ědělské 5 : 361— 422, t. 16— 18.

154

111. C horoš Coriolus h irsu tu s (W ulf.) Quél. jak o p a ra s it ovocných s trom ů . — O P 10 : 57— 65, f. 1—5.

112. D v a m éně znám é d ru h y chorošů působící hnilobu lesn ích strom ů. — L P 9 : 1— 8, f. 1— 2.

113. J a k ý m rá z snesou houby? — V 8 : 228.114. H ro m ad n á o tra v a ško ln ích dě tí č irůvkou plavohnědou (T richolom a flavobrunneum

F r .) — V 8 : 229.115. N e jv ě tš í p lodnice hub jedlých, k te ré by ly nalezeny ve s třed n í E vropě. V 9 : 15— 16.116. O zápa lné hubce (P o lyporus fo m en ta r iu s L .) — V 9 : 49— 51, 78— 9, f. 1— 4.117. M onographie d e r eu ropäischen S tereaceen . — H 70 : 10— 132, t. 1— 3.118. D ie A b w ässe ru n g sk an ä le in den H ym enophoren der Polyporeen. — Zeitsch. f.

P ilzkunde, 14 (N . F . 9) : 118— 129, t. 1.

1 9 3 1

119. B olb itiu s re ticü la tu s v K arp a tech . — M 8 : 7— 8, f. 1.120. M ouchy a had o v k a (P ha llus im pud icus L .) —■ M 8 : 11— 12, f. 1.121. P hellorina D elastre i (M ont.) P a t., z a jím av á sev e ro a frick á b řich a tk a . (P hellorina

D elastre i [M ont.] P a t., ein in te re ss a n te r n o rd a frik an isch e r W üstenp ilz ). — M 8 : 33— 7, f. 1— 2.

122. D ryodon a lpes tr is (P e rs .) P i lá t v Č eskoslovensku. — M 8 : 53— 8, f. 1— 2.123. N ěko lik poznám ek k rozšířen í h řib ů v M alé A sii. — M 8 : 103— 113, f. 1— 4.124. O houbách ros touc ích n a živočiších. — V 9 : 124— 9, f. 1— 5.125. O čarověnících či kouzelných pom etlech. —■ V 10 : 4— 8, f. 1— 4.126. M onographie d e r eu ropäischen P o lyporaceen m it besonderer B erücksich tigung

ih re r B eziehungen zu r L a n d w irtsc h a ft I. — Beih. z. B ot. C en tra lb l. A b t. I I : 4.8 : 404— 36, f. 1—6, t . 13— 15.

127. Ü b er eine neue H y m en o ch ae te -A rt au s dem sib irisch-m ongolischen G ebirge S a- ja n y : H ym en o ch a e te M u ra sh k in sk y i sp. n. — H 71 : 322— 7, f. 1— 3.

128. Ü b er eine neue A leu rod iscus-A rt a u s dem S ajany-G eb irge, A leurod iscus saja- nensis (M ur.) P ilá t. — H 71 : 328— 31, f. 1— 3.

1 9 3 2

129. -e t V eselý R ., O novém d ru h u k o trče z K rkonoš: k o trč i N ěm cově, Sparassis N ě- m ecii sp. n. — Č Č sH 12 : 97— 100, f. 1— 2.

130. N em eco m yces g. n ., nový a s ijsk ý rod bedlov itých hub hnědovýtrusých . (N em eco- m yc e s g. n., genus novum as ia ticu m A garic in . o ch rospo ricarum ). — ČČsH 12 : 140— 6, f. 1— i.

131. Species nova g en eris G anoderm a e vu lcano K ilím and jaro : G anoderm a B aum ii sp. n . — A M 30 : 460— 1.

132. -e t V eselý R ., Species n o v a v e m a lis gen eris T richolom a, T. K avinae sp. n . — A M 30 : 476— 7, t. 3— 4.

133. A d d itam en ta ad flo rá m S ib iriae A siaeque o rien ta lis ¡mycologicam. — BSM F 48 : 1— 52, t . 1— 8.

134. C on tribu tion a 1’étude des H ym énom ycetes de l’A sie M ineure I. (P olyporaceae) — B SM F 48 : 162—89, t. 14— 22.

135. A d d itam en ta a d flo rám A siae M inoris H ym enom ycetum , p a rs II. (A g a ricm a e). B SM F 48 : 283— 302, t . 27— 33.

1 9 3 3

136. G eäster tr ip lex Ju n g h ., hvězdice tro jd íln á v Č echách. (G eäster tr ip lex in Bo­h em ia ). ČČsH 13 : 33— 7, f. 1— 2.

137. O in fekci v inoh radského tu n e lu v P ra z e chorošem L ep toporus u n d a tu s (P e rs .) P ilá t. — V P 14 : 17— 20, f. 1.

138. D r K are l M. M alkovský . — V P 14 : 29— 30.139. D ruhé na lez iš tě za jím av é houby H ym en o ch a ete carpatica P il. — V P 14 : 219.140. P o d ivná plodnice choroše lesklého v podobě ruky . — V 11 : 235— 6, f. 1.141. O brovská p lodn 'ce choroše ploského, G anoderm a app lana tum . — V 11 : 236, f . 1.142. N em eco m yces g. n . A g aric in ea ru m och rospo ricarum genus novum m ongolicum .

— AM 31 : 54— 5.

155

143. D e specie nova gen eris Sparassis F r. in Č echoslovakia le c ta : Sparassis N em ecii sp. n . — AM 31 : 56—8, t . 1— 2.

144. E ine in te re ssan te P ilz 'n fek tio n des W einbergers T unels :n P ra g . ■— AM 31 : 59— 72.145. De Poria aurea, specie am erican a in m on tibus G arpa tic is o rien ta libus lec ta . —

H 73 : 31— 3, f. 1, t. 1.146. P holio ta fu lve lla (B ull.) F r . e t Ph. confragosa F r. in Č echoslovakia. — H 73 : 247

až 251, f. 1, t . 1.147. — e t L :ts c h a u e r V., A d d itam en ta ad flo ram A siae M Inoris H ym enom ycetum ,

p a rs III. — B SM F 49 : 34— 77, f. 1— 12, t. 1— 7.148. De Collybiae fusiped is Bull, hym enophoro modo abno rm ali evoluto. —• B SM F

49 : 78— 80, t. 8.149. — e t V eselý K., De L en tino suav issim o F r. — B SM F 49 : 226— 9, t. 9.150. A d d itam en ta ad flo ram S ib iriae A siaeque o rien ta lis m ycologicam , p a r s II. —

B SM F 40 : 266— 339, f. 1, t. 12— 25.

1 9 3 4

151. N ěkolik poznám ek o obrovském díle B resadolově „ Iconog raph ia m ycolog ica“ . — ČČsH 14 : 12— 13.

152. Panaeolus separa tus (L .) F r . v Č eskoslovensku. — V P 15 : 117— 9, f. 1.153. O Cordově h e rb á ři houbovém . — V P 15 : 209— 211.154. Z cesty b o tan ik a M alou Asií. — V 12 : 185— 190.155. M onographie d e r europäischen P olyporaceen. I I .: G rifola G ray und P haeolus P a t.

— B eihefte z. B ot. C en tralb l. 52 A bt. B : 23— 95.158. S u r le g en re G astrosporium M attiro lo (G asté ro m y ce te s). — B SM F 60 : 37— 49.

t . 1— 3.157. Ü b er die H ym enom yzeten K leinasiens. — Schw eiz. Z e itsch rif t fü r P ilzkunde

12 : 126— 9.

1 9 3 5

158. P lew rotus F r. — H liva. — In : K av ina K. — P ilá t A., A tla s hub evropských , 2 : 1— 193, t. 1— 80.

159. O choroši šu p in a tém a jeho odchylných fo rm ách . D e P olyporello squam oso (H uds.) K ars t, e t e ius fo rm is ab e rran tib u s . — ČČsH 14 : 102— 6, f. 1 (1934); 15 : 53>—8, 143—5, f. 1—2 (1935).

160. A d d itam en ta ad flo ram S ib irae A siaeque o rien ta lis m ycologicam , p a rs II I . ■— B SM F 51 : 351—426, t. 6— 11.

161. Poria P earsonii P ilá t n. sp . — TBM 19 : 195— 8, t . 3.

1 9 3 6

162. O k ro p en a tc i k roužkovitém , P anaeolus separa tus (L .) F r. v Č eskoslovensku. — ČČsH 16 :1 5 —7, f. 1— 2.

163. O ceně h isto log ických zn ak ů p ro sy s tem a tik u vyšších hub. (Ü ber die B edeu tung d e r h isto log ischen M erkm ale fü r die S y stem a tik d e r höheren P ilze .) P ředneseno n a VI. M ez'n. B ot. K ongresu 1935, A m sterodam . — ČČsH 16 : 113— 116.

164. O nálezu am erick é šup inovky P holio ta a lbocrenula ta P eck v K arp a tech . — V P 17 : 290— 1.

165. R evision d e r trop ischen L en tin u s-A rte n au s dem H e rb a r des B o tan ischen M u­seum s in B erlin-D ahlem . — AM 34 : 108— 140.

166. M onographie der eu ropäischen P olyporaceen m it besonderer B erü ck sich tig u n g zu r L an d w irtsch a ft. II I. Teil. — B eihefte z. Bot. C entralb l. A bt. B, 56 : 1— 82, t. 1— 8.

167. G rifola castaneae (B. e t G.) su r chéne en F ran ce . — B SM F 52 : 100— 1, t. 1.168. A d d itam en ta ad flo ram Sibiriae, A siae cen tra lis o řien ta lisque m ycologicam , p a rs

IV. — B SM F 52 : 305— 336, f. 1— 30, t. 3— 9.169. S u r la réco lte d u P holio ta a lbocrenula ta P eck dans les C arpa thes. — Rev. de Myc.

1 : 303—6, t. 1.170. — e t L undell S., Ü b er P olyporus W yn n e i B. e t B r. — Svensk B o tan isk T id sk rift,

30 : 229— 233, t . 1— 2.

156

1 9 3 7171. C oniofora p lo tn í, C oniophora cerebella (P e rs .) D uby v p ra lesích n a P o d k a rp a tsk é

R usi. — ČČsH 17 : 13— 5, f. 1— 2.172. I th yp h a llu s orna tus Š tu sá k je s t D ictyophora duplica ta (Bose.) E . F isch . — ČČsH

17 : 70—6, f. 1— 3.173. E xobasid ium R hododendri C ram er n a P o d k a rp a tsk é R usi. — V P 18 : 23'— 4.174. C on tribu tion ä la co n n a ssa n c e des B asid iom ycětes de la péninsule des B alkans.

— B SM F 53 : 81— 104, f. 1— 4, t. 1— 5.175. A dd :ta m e n ta ad flo ram A siae M inoris H ym enom ycetum e t G asterom ycetum , p a rs

IV. — B SM F 53 : 253— 264, f. 1— 3, t. 7— 8.

1 9 3 8

176. O tře c h nálezech m uchom ůrky šiškov ité — A m a n ita strob ilifo rm is V itt. v Č esko­slovensku. — ČČsH 18 : 87— 9, f. 1— 2.

177. H ym enom ycetes novi vel c ritic i Č echoslovakiae. —- SB 1 : 3'— 7, t. 1.178. L in d tn eria g. n., a new genus of th e P hylacteriaceae w ith polyporoid hym enophor.

— SB 1 : 71— 3, f. 1.179. Seznam d ru h ů hub, popsaných A. C. J. C ordou s udán ím orig ináln ích exem plářů ,

k te ré jsou u loženy v h e rb á ři N árodn ího m usea v P raze . L iste der von A. C. J.C orda beschriebenen P ilza rten , m it A ngabe der O rig inalexem plare , die im H e r­b ariu m des N ationa lm useum s in P ra g au fb ew ah rt sind. — SNM (A c ta M usei N at. P ra g a e ) 1 (B ) : 130— 170.

180. Species nova c a rp a ť c a generis F la m m u la F r . (F . croceolam ella ta sp. n .) — B SM F 54 : 251— 2, t. 3.

181. — e t L in d tn e r V. e t L itsch au e r V., E in B e itra g zu r K enn tn is der B asid iom yceten von Südserbien . I. Te 1. —■ G lasn ik Skopskog naučnog druS tva (Bull, de la Soc. Sei. de Skoplje) 18 : 173— 92.

1 9 3 9

182 V lákníce P a to u illa rd o v a , Inocybe P atouillard ii B res. — ČČsH 19 : 4— 6, f. 1.183. L ep toporus W erneri P ilá t, P o ly p o racearu m species nova m arocana . — SB 2 : 61,

t. 2.184. P holio ta grand is R ea v Č echách. — ČNM odd. p řír. 113 : 149— 150.185. O jed o v a to sti v lákn íc (In o cyb e ). — V 17 : 168— 70, f. 1— 2.186. D ám a v závoji —- síťovka d v o j'tá , D ictyophora dup lica ta v Č echách. V 18 : 72,

f. 1.

1 9 4 0

187. O houbě S h iitake , k te ro u Jap o n c i a Č íňané um ěle pěstu jí. — ČČsH 20 : 22— 3.188. Species novae b o rea li-am ericanae gen eris Poria. — SB 3 : 1— 4.189. H ym enom ycetes C arp a to ru m orlen talium . — SNM 2 (B) 37— 80.190. C litocybe gallinacea (Scop.) Gill v Č echách. — ČNM 114 : 217— 220.191. P olyporellus rh izophilus (P a t.) P il. n a M oravě. — ČNM 114 : 230— 231.192. H ouba ro s touc í n a houbě. — V 19 : 76— 8, f. 1.193. B as 'd iom ycetes chinenses a cel. E m ilio L icentio in itin e rib u s p e r C hinám sep ten -

tr io n a lem ann is 1914— 1936 suscep tls , lecti. — A M 38 : 61—82, t . 1— 4.

1 9 4 1194. E xid ia um brinella B res., černorosol naum brovělý . — ČČsH 21 : 86— 8, f. 1.195. P leuro tus d iffra c tu s P ilá t, species nova ca rp a tic a . — SB 4 : 40, t. 1.196. O choroši horském , zhoubci n e js ta rš íc h jedlí. — V 19 : 247— 50, f. 1— 3.197. Podivuhodně poškozený km en vrby. — V 20 : 48.198. O o trav ách h no jn kem inkoustovým . — V 20 : 86.199. R evision der G a ttu n g L en tin u s F r. au s dem H e rb a r des N a tu rh is to r isk a R iks-

m usee t in S tockholm . -— AM 39 : 71— 105.

157

19 4 2

200. Polyporaceae — H ouby chorošovité I.— II.«— In : K av ina K. e t P ilá t A ., A tla s hub evropských , 3 : 1— 624, t. 1— 374.

201. T om ente lla Šm ardae, species nova m orav ica section is R ugu losae B. e t G. — SB5 : 75, t. 10.

202. E in in te r re ssa n te r F u n d d e r m orchello iden F ru c h tk ö rp e r von A m a n ita rubens Scop. — SB 5 : 76— 9, t . 11— 12.

203. C oprinus V ošoustii sp. n. bohem ica section is V olvatí. — SB 5 : 207—8, t . 20—21.204. Šp ička věštecká , M arasm ius hario lorum (DC) Q. — V 18 : 237— 9.

1 9 4 3205. S lizáček hlenový. — V 22 : 16, f. 1.

1 9 4 6

206. E v ropské d ru h y houževnatců , L en tin u s F r. — In : K av ina K. — P ilá t A., A tla s hub ev ropských 5 : 1— 44, t . 1-—31.

207. V ýživnost hub. — V 24 : 144.208. — e t S v rček M., Tricholom a helviodor sp. n. bohem ica. — SB 7 : 2— 8, f. 1— 5.209. O houbových jedech a o trav ách houbam i. — ČNM 115 : 61— 72.

1 9 4 7

210. V ýživná hodno ta hub. — ČM 1 : 6— 10.211. -— e t S vrček M., Sclero tin ia V ese lý i sp. n., nová h lizenka ro s touc í n a p řesličce

v Č echách. — ČM 1 : 42— 5, f. 1— 2.212. O trav y houbam i ve Švýcarsku . — ČM 1 : 54— 5.213. P a lč iv o st č i h o řk o s t ryzce pepm ého (L a c ta r iu s p ip e ra tu s), — ČM 1 : 57.214. K olik je d ru h ů hub n a světě ? •— ČM 1 : 58— 9.215. T u h ý ž ivo t o lšovky suché či k lan o lís tk y (S ch izo p h y llu m á ln eu m ). —■ ČM 1 : 93— 4.216. S trav ite ln o s t houbových bílkovin. — ČNM 116 : 208.217. Solenia Svrček ii, species nova bohem ica. — B SM F 63 : 203— 4, t. 7.218. Ü b er Stropharia F errii B res. und S. rugoso-annu la ta F arlow . — Schw eiz. Z e it­

sc h r if t . f. P ilzkunde 25 : 12— 3.219. F om es cy tis in u s (B erk ) Gill, a n E d e lk astan ie . — Schw eiz. Z eitsch r. f. P ilzkunde

25 : 161— 3.

1 9 4 8

220. E v ropské druihy trep k o v itek C repidotus F r . — In : P ilá t A., A tla s hub evropských,6 : 1— 78, t . 1— 24.

221. Č irů v k a topolová, Tricholom a popu linum L ange. — ČM 2 : 13—5, f. 1—-2.222. Sclero tium A eg erita H offm . a P eniophora A eg er ita (H offm .) v. H . e t L. — ČM

2 : 25— 9, f. 1— 2.223. H líva číšovcoviitá (P leuro tus cyphe llifo rm is B erk .) v Č echách. — ČM 2 : 74— 7,

f. 1— 3.224. I n m em oriam P ro f . K are l K avina, P h D r. — SB 9 : 3—5.225. O n th e G enus G aleropsis V elenovský. — SB 9 : 177— 185, f. 1— 5.226. H ouby v tropech . — VŽ 14 : 446— 52.227. V elenovskýi species novae B asid iom ycetum , quas in opere „Č eské houby“

(F u n g i B ohem iae), an n is 1920—22 in lin g u a bohem ica edito, descripsit. (T ra -ductio la tin a ) — O pera b o tan ica čech ica 6 : 1— 301.

228. C oprinus n iveus (P e rs .) F r . — Schw eiz. Z eitschr. f. Pilz. 26 : 100— 1, f. 1.229. Gdlera R icken i f. te tra spora K ühn. — Schweiz. Z eitsch r. f. Pilz. 26 : 132—3, f. 1.

158

1 9 4 9280. L ošák s íro ž lu tý (Calodon su lphureum [K alchb r.] Quél.) n a M oravě a v Č echách. —

ČM 3 : 16— 9, f. 1— 2.231. D ru h ý n á lez h llvy čišovcovité CPleurotus cyphellifo rm is B erk .) v Č echách. — ČM

3 : 23, f. 1.232. Z a prof. D r Jo sefem V elenovským . — ČM 3 : 65— 7, f. 1.233. B o le tu s F ech tn er i V elenovský 1922 — H řib F ech tn erů v . — ČM 3 : 97— 102, f. 1— 2.284. Z a jím av á sro stlice k lo u zk a k rav sk éh o a s lizáka růžového. — ČM 3 : 123'—4, f. 1.235. Z a jím avá a b n o rm a lita ho lub inky trávoze lené — R u ssu la aeruginea (L indbl.) F r .

— ČM 3 : 124— 5, f. 1.236. P o že rek v ev e rk y n a p o v rchu k lobouku h řibu koloděje (B oletus ery th ropus P e rs .)

— ČM 3 : 126— 7, f. 1.23i7. A d M onograph iam C rep ido to rum eu ropaeo rum Supplem entum I. — SB 10 : 149 až

54. f. 1.238. — e t S vrěek M., B o le tinus tr id en tin u s (B res.) subsp. L a n d ka m m eri, subspecies

nova bohem ica. — SNM 5 (B ) 7 : 1— 8, t . 1— 4.

1 9 5 0239. — e t C h a rv á t I., C antharellus cupU latus F r . — L rška p o h á rk o v itá v Č eskosloven­

sku. — ČM 4 : 3>—6, f. 1.240. O říš, v ý tečn ý jed lý choroš (G rifola um bella ta [P e rs .] P ilá t) . — ČM 4 : 27— 9, f. 1.241. T ržn í houby v Č íně a Jap o n sk u . — ČM 4 : 33— 9, f. 1— 2.242. T m avobělka šedobílá —■ M elanoleuca polioleuca (F r .) K ühner e t M aire v Č echách.

— ČM 4 : 68— 71, f. 1— 3.243. P en ízovka ra še lin ík o v á — CoXlybia p a lu s tr is (P eck ) v Č echách. — ČM 4 : 79— 82,

f. 1— 2.244. T u lo s to m a granu lo sum Lév., pa lečka z rn ěn á v Polabí. — ČM 4 : 98— 9, f. 1.245. K ro zš ířen í pýohavkovité houby G astrosporium sim p lex M at. — ČM 4 : 99.246. O trav y houbam i ve Š v ý carsk u v roce 1948. — ČM 4 : 115— 21, f. 1— 3.247. — e t C h a rv á t I., Č irů v k a G uem isacova — Tricholom a G uem isaci C rouan in Č e­

choslovakia. — ČM 4 : 121— 7, f. 1, t. 1.248. V zácná tep lom ilná houba: n á ra m k o v itk a žlu tozelená — A rm illa ria lu teovirens

(A . e t S.) Sacc. — ČM 4 : 141— 5, f. 1— 2, t . 1.249. H o u b a řsk á h ád an k a . — ČM 4 : 160.250. To th e 50th B ir th d a y o f P ro fe sso r K are l Cejp. — SB 11 : 1— 6.251. C on tribu tion to th e K now ledge of th e H ym enom ycetes of B ialow ieza V irg in F o ­

re s t in Poland . — SB 11 : 145— 73, f. 1— 22.252. H ouba g u ep 'n ie ch řap áčo v itá — G uepinia helvelloides (DC) F r . v Č eskoslovensku.

— ČNM 118— 119 : 92— 5, f. 1— 2.253. P od ivná hydnoidní fo rm a m u ch o m ů rk y narůžovělé (A m a n ita rubescens). — ČNM

118— 119 : 110— 113, f. 1— 2.254. D alší v ý sk y t h lívy olivové — P leuro tus olearius (DC) F r . v Č echách. — ČNM

118—119 :113— 116, f. 1— 3.255. M ykorrh iza . — P říro d a 43 : 191—-4, f. 1— 2.256. R evision of th e T ypes of som e E x tra e u ro p e a n Species of th e G enus C repidotus. —

TBM 33 : 215— 249, t. 1— 3.

1 9 5 1257. — K líč k u rčován í n aš ich hu b h řibov itých a bedlovitých (A garica les) (A garica lium

eu ro p aeo ru m C lav is d icho tom ica). — pp . 1— 719, f. 1— 661. P ra h a (B rázd a).258. K louzek ž lu tav ý — B o le tu s fla v id u s F r. v Č echách. — ČM 5 :1— 3, f. 1— 2.259. J e š tě o o trav ě hřibem nachovým — B ole tu s purpureus F r . — ČM 5 : 13—6, f.

1— 2 .260. K u řá tk a zelenajíc í a k u řá tk a Invalova čili k u řá tk a jed lová ve sm yslu Persoonově

a F riesově. — ČM 5 : 22—5 , f. 1— 2.261. Kurilosmíí ab n o rm ita ho lub inky bůkovkv, R u ssu la heterophylla F r . — ČM 5 :

38— 9, f. 1.262. H řib z la to p o rý —■ B oletus auriporus P eck . — ČM 5 : 76— 9, f. 1.263. P ěs to v án í žam pionů v SSSR. — ČM 5 : 84— 5.

159

264. Za akadem ickým m alířem B ohum ilem D vořákem . — ČM 5 : 95—6, f. 1.265. Č irů v k a ty g ro v itá — T richolom a pard inum Quél., jed n a z ne jzák e řn ě jš ích jedo­

v a tý ch hub. — ČM 5 : 97— 100, f. 1—2.266. Pen ízovka páchnoucí — C ollybia rancida F r., n aše m álo zn ám á jed lá houba.

ČM 5 : 117— 120, f. 1.267. K u řá tk a u ť a tá a k u řá tk a H erku lova (C lavaria tru n ca ta Quél. in B ohem ia). —

ČM 5 : 148— 152, f. 1— 2.268. H ym enom ycetes novi vel m inus cogniti Č echoslovakiae. SB 12 : 1— 72, f. 1— 57.269. O rozšířen í podloubníku siného v Č eskoslovensku. — ČNM 120 : 64— 71, f. 1— 5.270. Č eské d ru h y žam pionů (A g a ricw s). T he B ohem ian Species of th e G enus A garicus.

— SNM 7 (B ) 1 : 1— 142, t. 1— 17.271. M ethuisalem m ezi houbam i. L ycoperdon cya th ifo rm e Bose. —• P říro d a 44 : 43 až

6, f. 1—4.272. N árodn í p a rk v B !alow ieži. — O P 6 : 10— 5.

1 9 5 2

273. —• e t U šák O., N aše houby. — pp. 1— 335, t. 1— 120. P ra h a (B rázd a) .274. —■ e t U šák O., A tla s hub. — pp. 1— 55, t. 1— 94. P ra h a (S t. pedag. n ak la d a t.) .275. —■ e t K o tlaba F., H lízenka k ťk v o v á — Sclero tin ia O xycocci VoYon. v Č eskosloven­

sku. — ČM 6 : 41—4, f. 1— 2.276. P o zo r n a p rudce jedovatou v lákn íc í P a to u illa rd o v u — Inocybe P a tou illard i B res.!

— ČM 6 : 70— 3, f. 1.277. K ovář a koloděj. — ČM 6 : 87— 93, f. 1—4.278. R u d o čech ra tk a tm a v á — R hodopaxillus obscurus P ilá t 1951 je snad to to žn á s a fr ic ­

kou ru d o čech ra tk o u če rn a jíc í — R hodopaxillus n igrescens M aire 1945. — ČM 6 : 94— 7, f. 1, t. 1.

279. P e č á rk a v ln a tá —- A g a ricu s lanipes (Moell. e t S chaeff.) S :ng. — by la po prvé nalezena v Č eskoslovensku. — ČM 6 : 116—8, f. 1.

280. — e t K o tlaba F., T ři severské h lízenky, nové pro Č eskoslovensko: h lízen k a ro- jovn íková — Sclero tin ia L ed i N aw ., h lízenka V ahlova — Sclero tin ia V ahliana R ostr. a h lízenka b ru s inková — Sclero tin ia U rnula (W einm .) R ehm . — ČM 6 : 131—8, f. 1— 3.

281. P lam én k a devonská — F lam m úla devonica P ilá t 1951. — ČM 6 : 159— 62, f. 1 až2, t. 1.

282. H řib bronzový —- B oletus edulis subsp. aereus Bull. v Č echách. — ČM 6 : 175 až 80, f. 1—3.

1 9 5 3

283. — e t S vrček M., O m eším oušku sivém — L ep to tu s g laucus — ve sm yslu B atscho- vě-F riesově a Q uéletově i pozdějších au to rů . — ČM 7 : 8— 13, f. 1.

284. H ousenice střev liková —■ C ordyceps en tom orrh iza (D icks.) L ink v Č eskosloven­sku. — ČM 7 : 21— 25, f. 1— 2.

285. J e m uchom ůrka ztep ilá — A m a n ita excelša F r . jen odrůdou m u chom ůrky t lu s té nebo odl šným d ru h em ? — ČM 7 : 31— 4, f. 1— 2.

286. P ro f. D r Bohum il N ěm ec osm desátn íkem . — ČM 7 : 49— 51.287. H řib Q uéletův — B oletus Q uéletii S chulzer v Č echách. — ČM 7 : 65— 9, f. 1— 2,

t . 1.288. O m eším oušk u la ločnatém — L e p to tu s lobatus (P e rs .) K a rs t. — ČM 7 : 89—91,

f. 1— 2.289. Suchohřib m o d račk a — X erocom us pu lveru len tu s (O pat.) Gilb. — ČM 7 : 101 až

3, f. 1— 2, t. 1.290. Suchohř ib hvězdákožijný •—• X erocom us astreicola Im azeki. — ČM 7 : 103.291. Z a jím avá nová h lízenka (Sc lero tin ia ) p ro Č eskoslovensko. — Sclero tin ia caricis

— am pullaceae N y b erg in B ohem ia. ČM 7 : 115— 7, f. 1. (photo V. K neblová).292. H no jn ík řáso v ý — C oprinus p lica tilis F r. ex C u rtis v y ro s tl v N áro d n ím M useu

v P raze . — ČM 7 : 127— 8, f. 1.293. O s a ta n u a h řib u pu rpurovém . — Ž 1 : 139— 41, f. 1— 5, t. 1— 2 (O. U šák ).

160

294. V elom ycena g. n., e in e n eu e G attu n g a u s der V erw a n d tsch a ft der K eim lin ge. — Sch w eiz . Z eitschr. f. P ilzk . 31 : 172— 5, f. 1— 2.

295. H y m en o m y ce tes n o v i v e l m in u s co g n iti Ö echoslovak iae II. —- SN M 9 (B ) 2 : 1 až 109, t. 1— 10.

296. U b er e in e n eu e A b a rt von G autiera m orchellaeform is. — S 7 : 8— 13, t. 1, 1953.297. Ü b er V erg iftu n g en m it der S p eise loroh el (G yrom itra escu len ta [P er s .] F r.) —

S (v t isk u ).298. T rem ella m ycophaga M artin 1940 w urde in E uropa gefunden . — S (v t isk u ).299. —• e t N a n n fe ld t J. A . A d cog n itio n em fun goru m L apponiae S u ec ica e add itam en-

tum . — F r ie s ia (v t isk u ) .D o d a t k y .

300. O m uchom ů rce z tep ilé — A m a n ita sp issa Fr. var. excelsa Fr. — ČNM 118 a ž 119 : 126— 129, 1949/1950.

301. O chuťové ja k o s ti n ěk terý ch su še n ý c h hub. — ČNM 121 : 130— 135, 1952.302. C horošovník trá v n í — P olyporellus rh izoph illus (P a t.) P ilá t — b y l n a lezen v Č e­

chách. — ČN M 121 : 139, 1952.

P e 3 io m e

2-ro Hoaöpsi 1953 ro,aa HcnojiHHJiocb 50 ;ieT co ähh poJKAenHH Ä-pa AjiböepTa n h ji a t a (D r A lb ert P ilá t ) , 3aBe,nyiomHft óOTaHnqecKHM oraeJieHHeM HaunoHajibHoro M y3ea b ílpare, npeaceflaTejiH MexocjioBauKoro MHKOJiornqecKoro Kjiy6a h nnaBHoro peaaKTopa jKypHajia «MeuicKaa MHKOJiorHH» (« č e s k á m y k o lo g ie» ).

IOďhjihp poähjich b ripare, yMHJicn b KapjiOBOM yHHBepcHTeTe b Ilpare, rne h 6wji npo- B03rjiauiěH 29. X. 1926 ro^a äoktopom ecTecTBeHHbix HayK. B 1922— 1928 ro^ax oh paöoTaJi b KaqecTBe Hayraoro coTpyÄHHKa b 60TaHHqecK0M HHCTHTyTe öbmmero ecTecTBeHHoro 4>a- KyjibTeTa, B03rjiaBHTejieM KOTOporo b to BpeMH 6bui npocj). Ä-p Hoch({) BejieHOBCKHH. C 1930 ro.ua oh paöoTaeT b ĎOTaHHiecKOM OTAejieHHH HauHOHajibHoro My3ea b Ilpare, 3a- Be^yiOUlHM KOTOpOrO OH HBJIHeTCH B HaCTOHmee B peM H .

C caMoro Hawajia CBoeft nayMHOH /teflTejibHOCTH b oÓjiacTH 6ot3hhkh Ä-p flmiaT nocBH- thji c B o ě BHHM aHHe, rjiaBHbíM 06pa30M, M H K O JiorH H . B stoh oÓJiacTH oh 6biji jiymiiHM yqe- hhkom npotj). BejienoBCKoro. Kor.ua npoij). BejieHOBCKHň H3aaji b 1920— 1922 roaax cbok> paöoTy «MemcKHe rpHÖbi» («Č esk é houby», P u n g i B o h em ia e), KOTopaa n p e flC T a B J ía e T co- 6oft ochobhoh Tpya no qemcKoň MHK0(j)Ji0pe, oh HMe.n b BHay nocTeneHnyro noaroTOBKy MOHorpatjwTCCKHx HccjieaoBaHHň 06 OT^ejibHUx po/iax h ßojibiiiHX rpynnax rpnöoB. 9Ty nporpaMMy b ochobhom BbinojHHJi a-p A. ílnjiaT, KOTopbiň cHaqajia pa3pa6oTaji C yphella- ceae, A leurodiscinae, S tereaceae, noTOM 6ojibmoe ceMeůcTBO P olyporaceae h poabi Pleu- ro tu s, L e n tm u s , C repidotus h A garicus.

KpoMe 9THX CojibmHx M0H0rpa(j)HqecKHX TpyaoB oh H3 aji b 1924—1953 roaax CBbirne 300 paöoT b qexocJiOBauKHx h 3apy6e>KHbix óoTaHHiecKHx h, rJiaBHbíM 06pa30M, b MHKOjiorH- MecKHx jKypHajiax (nojiHbiö ciihcok TpyaoB Ä-pa ÜHJiaTa npiwiaraeM). Cpe^n sthx paóoT ocoCeHHO BajKHbí cHCTeMaTHHecKO-tJjjiopHCTH ecKHe paóoTbi o rpHĎax KapnaTCKoii YupaHHU, Ch6hph, MoHrojiHH, Cpe^Heft h boctohhoh coBeTCKofi A3hh, ceBepHoro KHTaa h Majioň A3hh. B 1928 ropy oh coBepuiHJi MHKOJiorHHecKoe nyTemecTBHe b 3an. AcjjpuKy. B nocjiea- HHe row Ä-p ílmiaT iiocbhthji ceßsi H3yweHHio rpH60B-30HTHK0B (A garica les).

S u m m a r y

On N ovem b er 2nd, 1953, D r A lb ert P ilá t, head of th e B o ta n ica l D iv isio n o f th e N a tio ­n a l M useum in P ra g u e, p resid en t o f th e C zechoslovac M y co log ica l Club, and ch ief ed itor o f th e p er iod ica l „Č eská m y k o lo g ie“ celeb rated h is 50th birthday.

D r P ilá t w a s bora in P ra g u e, stu d ied a t th e C harles U n iv ersity , w h ere h e ob ta ined th e d egree of doctor o f sc ien ce on O ctober 29, 1926. F rom 19221— 1928 he w a s a sc ien ­t if ic w ork er a t th e B o ta n ica l In stitu te o f th e form er S cien ce F a cu lty w h o se th en direc­to r w a s P ro fe sso r J o se f V elen o v sk ý . S in ce 1930 he w orked in th e B o ta n ica l D iv i­sion th e N a tio n a l M useum in P ra g u e.

F rom the v e r y b eg in n in g of h is stu d ies D r P ilá t d evoted h im se lf e sp ec ia lly to m yco­lo g y ; a n d he q u ick ly proved to be th e b est pupil o f P ro fe sso r V e len o v sk ý had ev er had.

161

A fte r tihe pub lica tion of h is classic w o rk č e sk é houby (F u n g i B ohem iae) 1920— 1922, P ro fe sso r V elenovský in tended to w o rk m onograph ica lly a n d sy s tem a tica lly th e d if­fe re n t g e n e ra a n d la rg e r g ro u p s o f fung i. I t fe ll to th e lo t o f D r P ilá t to c a rry o u t th e la rg e r p a r t o f th is p ro jec t. D r P ilá t w orked f i r s t th e C yphellaceae, A leurodiscinae, Stereaceae, la te r th e la rg e fam ily P olyporaceae an d th e g en e ra P leuro tu s, L en tin u s , C repidotus and A garicus. In add ition to th e ensu ing la rg e m ono g rap h s D r P i lá t h a s published m ore th a n 300 p ap e rs an d a r tic le s in C zechoslovak a n d fo re ig n bo tan ica l and especially m ycological period ica ls betw een 1924— 1953 (see th e appended l is t o f a ll pub lica tions of D r P ilá t) . The m o s t im p o rta n t of th ese s h o r te r w orks a re undoub ted ly th e sy s tem a tic -flo ris tic a rtic le s and p a p e rs o n th e m ush room s of th e C a rp a th ia n U k ra ine , S iberia, M ongolia, C en tra l an d E a s te rn Soviet A sia, N o rth e rn China, an d A sia M inor. In 1928 D r P ilá t m ade a m ycological expedition to W est A frica . In re c e n t y e a rs D r P ilá t h as devoted h im self to th e s tu d y of th e A garicales.

Lentinellus Piláti sp. n., nový druh rodu houžovec (Lentinellus Karst, em. Kiihner).

K 50. narozen inám D r A lb e rta P ilá ta .

M U D r Jo se f H erin k

10. července 1949 jsem se zúčastnil velké mykologické exkurse, podniknuté Čes­koslovenským mykologickým klubem do oblasti Karlštejna a Srbslka. P ři této příle­žitosti nalezl pilný mykolog Zdeněk Pouzar na úpatí „Velké hory“ v údolí s vodo­pády u Srbska na habrovém pařezu jediný dospělý kus houby, která na prvý pohled náležela do skupiny lupenatých hub hlívovitých (PleurotoicLeae). Jsem zavázán díky Z. Pouzarovi, že mi svůj materiál předal k prozkoumání. Studiem čerstvé houby a pozdějším mikroskopickým průzkumem exsikátu jsem zjistil, že s největší pravdě­podobností jde o dosud nepopsaný druh ze skupiny přisedlých druhů rodu Lenti­nellus Kiarst. (houžovec). Věnuji tento druh Dr Albertu Pilátovi k jeho 50. naroze­ninám jménem jeho žáků a všech československých mykologů jako výraz uznání zásluh o československou i světovou mykologii.

Lentinellus Piláti sp. n., h o u ž o v e c P i l á t ů v .P l o d n i c e ¡bez třeně, přisedá zúženou basí k substrátu.K l o b o u k souměrný, ploše klenutý, k okraji zaoblený a krátce podviinutý, obry­

su lžicovitého, pozvolna šikmo zúženého k místu úponu, 2.4 cm široký; okraj lupeny nepřesahuje, ostrý ; p o k o ž k a neslupitelná, pravděpodobně suchá a nehygrofanní, hladce plstnaítá, ¡matná, smetanově bílá, na čerstvém exsikátu slámožlutavá, později okrově žlutavá.

L u p e n y úzce kopinaté, k basálnímu konci více zúžené než k okraji kloboulku, končící těsně při úponu klobouku, rovné, hladkého povrchu, největší z nich 3 ¡mm vysoké, velmi tenké a husté (konce na okraji klobouku cca 0.1 mm vzdáleny), veljni pružné, lysé, bledě smetanové, u exsikátu slámožlutavé, ¡později okrově žlutavé. O s t ř í hrubě nepravidelně zubaté, ale k okraji klobouku téměř rovné. L a m e l l u - 1 y 4—5 délek, uspořádány v souměrné skupiny, ukončeny volně, šikmo vykrojeně.

V ý t r u s n ý p r i a c h křídově bílý.D u ž n i n a nejtlustší uprostřed klobouku (1.5 mm), k okraji i basi ztenčená,

hutně plsťovitá, rigidní, velmi pružná, matná, bílá, pachu zřetelně nakysle ovocného (jako jablečný mošt), chuti brzy silně palčivé.

T r a m a k l o b o u k u homogenní, z hyf všemi směry dosti hustě spletených, po­měrně tenkoistěnných, 5—7 i*, tlustých, neamýloidních; mezi nimi se 'proplétají ne- hojné mléčnice, zprohýbané a nestejně široké, zrnitého světlolomného obsahu. Smě­

162

rem k povrchu klobouku pletivo tramy přechází bez rozlišeného hypodercnu v c u- t i s 1201—140 |U tlustou, z hyf podobného vzhledu, hustěji spletených až slepených, žlutých; epicutis málo vyvinuta, z ojedinělých nebo ve svazky shloučených zakon­čení hyf, 5—7 tlustých, štíhle vřetenovitého tvaru, s vrcholem zaobleným, někdy také hlavatě rozšířeným. Hypophyllum nezřetelné.

T r a m a l u p e n ů téměř pravidelná, z hyf 5—10 (—12) n tl., tenkostěnných, hyalinníoh, neamýloidních; mezi nimi nehojné mléčnice, 2.5—5 n tl., které zčásti vy­úsťují v hymeniu jáko cystidy, štíhle vřetenovité, se zaobleným vrcholem, 5—6 u tl., přečnívající hymenium o 15—30 i*. Ostří lupenů heteromorfní hojnými štíhle ky- jovíitými, 3.5—5 n tl., zakončeními hyf. Subhymenium nezřetelné, b a s i d i e zplihlé a slepené. V ý t r u s y kulovité až kulovitě elipsoidní, některé k basi lehce šikmo sta-

H oužovec P ilá tů v (L en tin e llu s P ilá ti H erink )V ý tru sy (p ro s třed n í v op tickém řezu ) , zvětšeno 3.000krát. O rig. D r J. H erink .

ženy, se šikmým neamyloidním apikulem, 2.8— i n šir., s blanou poměrně tlustou, světlolomnou, zřetelně amyloidní, zdobenou isolovanými, dosti hrubými, sytě amy- loidními ostny, obsahu homogenního.

Diagnosis latina:Carposoma unicum, adultum. Pileo latere (seu basi) sessili, symetrice cochleato,

ad basin oblique attenuato, plane convexo, marginem versus rotundato usque subin- voluto, 2 Ji cm. lato, margine lamellas non excedente; cute non separabili, verisimi- liter sicca et non hygrophana, subglabra (non villosa), leviter tomentosa, opaca, cremeo-álba (exsiccata straminea, postea subochracea). Lamellis anguste lanceo- latis, utrinque attenuatis, planis, laevibus, usque 3 mm. lati-s, tenuibus, confer tis, elastico-flexibilibus, gldbris, pallio!e cremeis, exsiccatis stramineis, postea subochra- ceis, acie irregulariter grosse dentata, sed fmarginem pilei versus subintegra; lamel- lulis pentadymis, modo symetrico dispositis, postice oblique emarginatis, liberis. Sporis in cumulo cretaceo-álbis. Carne pilei usque 1.5 mm. crassa, utrinque atte- nuata, compacte tomentosa, subrigida, elastica, opaca, alba, distincte maliodora, sapore mox piperato. Trama pilei homogenea, e hyphis irregulariter intricatis, sub- tenuiter tunicatis, 5—7 ^ cr., hyálinis, non amyloideis contexta, hyphis laticiferis nonnulis (contortis, plasma granulosa refringenti repletis) immixtis. Strato hypo- dermico non distincto. Cute 120— llfO t* crassa, e hyphis similibus, dense contextis usque conglutinatis, luteis, composita. Epicute subdistincta, e pilis isólatis vel sub- fasciculatis, fusiformibus, apice rotundatis, etiam subcapitatis, 5—7 p crassis. Hy- pophyllo non distincto. Trama lamellarum subregulari, e hyphis 5— 10 (—12) /*. crassis, tenuiter tunicatis, hyálinis, non amyloideis composita, immixtis nonnulis hyphis laticiferis, 2.5— 5 m crassis, quae huc illuc usque in hymenio terminant, cystidia anguste fusiformia, apice rotundata, 5— 6 p- crassa, 15— 30 « basidia super-

163

antia, formantes. Acie lamellarum heteromorpha cellulis marginalibus cystidiifor- mibus, anguste clavatis, 3.5— 5 « crassis. Subhymenio non distincto, basidiis cól- lapsis et conglutinatis. Sporis globosis vel globoso-ellipsoideis, nonnulis ad basim subacutatis, apiculo obliquo non amyloideo, 2.8— lf u latis, membrana crassiuscula, refringenti, hyálina, amyloidea, aculeis isolatis ornata, plasma homogenea.

H . B a . ■' » % . , ’ . * * ■ . ĚméflMx. ; ; V: V ' * ? '

H oužovec P ilá tů v (L en tin e llu s P ilá ti H erink )S rbsko (okr. B eroun), ú p a tí „V elké H o ry “ v údolí B ubovického potoka, 10. VII. 1949

leg. Z. P ouzar. Pho to D r J. H erink .

Localitas typica: Čechoslovakia — Bohemia: Srbsko (distr. Beroun), ad latus monticuli „Velká Horu“, cca 350 m. ált., 10. VII. 19!fi ad truncum putridum Carpini betulae L., Zdeněk Pouzar legit.

Typus (Herbarium Mycologicum Dr J. Herink, specim. No. 299-J/9) in Herbario Cryptogamologico Musei Nationalis Pragae asservábitur.

Species cel. Dr Alberto PiMto, directori Sectionis Botanicae Musei Nationalis Pragae, ad honorem annorum quinquaginta dedicata.

S y s t e m a t i c k á h o d n o t a Lentinellus Piláti je dosti nejasná. Především je nutno uvážili, že druh mohl být prozatím studován v jediném exempláři, který nadto byl poněkud poškozen (požerky slimáka). Proto není poznatků o variabilitě všech znaků. Mikroskopické znaky byly studovány na exsikátu po čtyřletém uložení v herbáři; při studiu amyloidní povahy hyf a výtrusů bylo použito postupu, který

164

I

I udali R. Kühner s R. Mairem (řezy, nabobtnané v amoniaku, byly přeneseny doI Melaerova jod-jodkali-chloralu ). Další studium druhu z nových nálezů je velmi žá-I doučí.I Makroskopickými a mikroskopickými vlastnostmi se Lentinellus Piláti řadí meziI druhy rodu Lentinellus Karsten 1879 em. Kühner 1926, a to do blízkosti druhů:I Lentinellus vulpinus (Sow. ex Fr.) Konr. et Maufol., L. castoreus (Fr.) Konr. etI Maubl.) a L. ursimus (F r.) Kühner. Tyto tři blízce příbuzné typy tvoří skupinu poI systematické stránce velmi obtížnou. Zatím co A. Pilát (Evropské druhy houžev-I natců, Lentinus Fr., Atlas hub evr. 5: 28—31, 1946) spojuje všechny uvedené druhyI v jediný (pod druhovým jménem Lentinus vulpinus F r.), H. Romagnesi (Struct. deI la trame chez les Pleurotacées, B. S. M. F., 61 : 41—6, 1945) prokazuje, zejménaI na rozdílech v mikroskopické stavbě plodnice, že všechny tři druhy jsou specifickyI rozdílné. Tato zcela protichůdná stanoviska podržují oba autoři až do nejnovějšíI doby (Pilát A., Klíč k určování našich hüb hřibovitých a bedlovitých: 114, 1951;I Romagnesi H. ap. Kühner R. et Romagnesi H., Flore analytique des Champ, sup.:I 66, 1953).I Lentinellus Karsten v pojetí francouzských autorů (Kühner R., Konrád P. etH Maublanc A., Romagnesi H.) a R. Singera je poměrně homogenním rodem o ne-■ velkém počtu druhů. Byl vystaven P. A. Karstenem (Ryssl., Fini. och den Skandi-I nav. Half. Hattsvampar I, Bidr. Fini. Nat. o. Folk, 32: XVII, 235—6, 1879) a za-I ložen na druhu Lentinellus cochleatus (Pers. ex Fr.) Karst. O deset let později po-I užil V. Fayod (Prcdr. d’une Hist. nat. des Agaric., Ann. Sei. nat., s. 7, 9 : 336,I 1889) téhož jména rovněž k vyčlenění skupiny L. cochleatus z klasického rodu Len-■ tinus Fries 1825. Fayod vybavil tento svůj rod charakteristikou pravidelné tramy■ lupenů a kulovitých, zrnito-hranatých výtrusů. V letech 1892—5 objevil Ch. vanI Bambeke u Lentinellus cochleatus mléčnice (Contrib. a 1’ét. d. hyphes vascul. des■ Agar.: Hyphes vase, de L. cochleatus Pers., Bull. Acad. R. Sc. Let. et Arts de Belg.:I 472, 1892; Les hyphes vase, du L. cochleatus, Rev. Myc.: 154, t. 159, f. 7, 1895).■ V letech 1925—1926 přidává R. Kühner (Sur la nat. d. cystides chez les Basid., C.H R. Ac. Sei., 180 : 454, 1925; Contrib. à l’et. d. Hymen, et spéc. d. Agaric., Le Bo-■ taniste, 17 :1 —218, 1926 (další specifické znaky tohoto rodu: zjišťuje amyloidní■ výtrusy a přítomnost mléčnic u dalších druhů rodu (L. ursinus, L. omphalodes).■ Tyto mléčnice jsou zvláštního, pro rod Lentinellus specifického typu: podobají se■ základním hyfám tvarem a velikostí (10—12 ß tl.), jsou tenkostěnné, přepážky jsou■ přítomny jen někdy, hlavně v mládí (na př. u L. u r s in u spodle R. Kühnera). Obsah■ těchto mléčnic je nehomogenní (drobně vakuolisovaný), poněkud světlolomný, barví■ se modře sulf oramillinem ; v plasmě jsou přítomna hojná jádra a drobná basofilníH granula. Tyto mléčnice jsou přítomny v tramě klobouku a lupenů po celou dobuH života plodnice ; některé pronikají až do hymenia, kde jejich zakončení tvoří pseudo-■ cystidy, vyčnívající z hymenia. V r. 1932 popsal A. Pilát (Additam. ad floram■ Asiae Min. Hymenomyc. II, B. S. M. F., 48 : 296—8, 1932) další specifický znakH u některých druhů rodu Lentinellus: pravé amyloidní hyf y v tramě lupenů a klo-

bouku u Lentinus castoreus Fr., který později ztotožnil s L. vulpinus Fr. Tento typ amyloidních hyf nebyl dosud zjištěn u jiných lupenatých hub. Pozdějším studiem materiálu druhů z okruhu L. vulpinus Fr. získává A. Pilát zkušenost, že amyloidní povaha buněčné blány hyf, ale i výtrusů, závisí na stáří plodnice: u mladých plod­

i l nic nedochází k modrání působením Melzerova činidla vůbec anebo jen v nepatrnémíře, kdežto vyspělé plodnice mají hyfy i výtrusy zřetelně amyloidní (A. Pilát, Evr. druhy houževnatců etc.: 7 et 29, 1946). H. Romagnesi (1. c., 1945) studoval po- drobně anatomii typů ze skupiny Lentinellus vulpinus, a došel k přesvědčení, že L.

vulpinus, L. castoreus a L. ursinus jsou tři dobré druhy, vyznačené nejen mikro­skopicky (rozdílnou stavbou tramy klobouku a lupenů a rozdíly v ornamentice i amy- loiditě výtrusů), ale i makroskopicky. Z letmé poznámky (1. c., p. 43) „ . . . sur vieux exemplaires, l’amyloidité des premières (hyphes) diminuant, la distinction devient moins nette“ ïze s'ouditi, že H. Romagnesi naopak pozoroval zeslabování amyloidní reakce s postupujícím věkem plodnice. Rozdílná pozorování P iláta a Romagnesiho bude tedy nutno podrcbi ti revisi.

Ve světle právě pověděného jeví se Lentinellus Piláti novým typem, u něhož v do­spělosti nejsou hyfy amyloidní, zatím co výtrusy jsou sytě amyloidní. V případě, že by pravidlo A. Piláta o paralelitě amyloidní reakce hyf a výtrusů bylo správné, byla by zde tedy zřejmá disociace. U druhu jsou také nápadné poměrně hrubě ostnité výtrusy, kdežto u druhů skupiny L. c as tor eus-ursinus-vulpinus jsou výtrusy hladké nebo nanejvýše drobně bradavkaté.

Zbývá ještě úvaha, zda Lentinellus Piláti se neskrývá v některém z dříve popsa­ných, ale nedokonale známých druhů rodu Lentinus Fr. s. lato. Není to nepravdě­podobné.

Z dosud popsaných druhů jeví největší podobnost s naší houbou Lentinus auricula, popsaný E. Friesem r. 1861 (Vet. Ak. Forhandl. 1861; Monogr. Hym. Suec., 2 : 237, 1863; Icon., 2: 1 175, f. 2, 1884). Popis této houby z Monogr. Hym. Suec., rozepsán tak, aby bylo umožněno srovnání s popisem naší houby, zní:

„Plodnice mlnohočetlné, vyrůstající střeehovitě nad sebou. Klobouk většinou při­sedlý, poloviční, podlouhlý, vystoupavý, uchovitý, vespod kápovitě zahnutý, k okraji vykroužený, 5.5—7 cm šir., hladký, lysý, bílý. Lupeny stejně široké, úzké (sotva 2.2 mm šir.), k basi sbíhavé a nespojované, bílé, na ostří hustě vroubkované pilovité. Dužnina tenká, 1.1 mm, tl., všude stejně tlustá, masito-kožovitá, tuhá, nevonná. Na kmenech? listnáčů v lesích.“

Od Friesových dob byla tato houba jen málokdy sbírána. P. A. Karsten (Myc. Fenn., 3 : 236, 1876) ji nalezl ve Finsku a udává výtrusy kulovité, hyalinní, 2 n šir. Z Anglie uvádí ji C. Rea (Brit. Basid.: 540, 1922), avšak není jisto, zda skutečně houbu sbíral. S. Killermann (Pilze aus Bayern, 7 : 83, 1940) ji sbíral v Bavorsku a shledal výtrusy kulovité, 2—3 n šir. Z Československa zaznamenává A. P ilát (Evr. druhy houžev. : 31, 1946) nález R. Veselého (od Slaného, X. 1934) a popisuje jej stručně takto : plodnice střeehovitě nad sebou, efusoreflexní až bokem přisedlé, 3 až 5 cm šir., na povrchu klobouku význačně radiálně žebernatě vrásčité, bělavé s ná­dechem rezavým, až bledě rezavé, skoro lysé, jen bělavě ojíněné, k basi bělavě plst­naté; trama klobouku a lupenů neobsahuje amyloidních hyf, výtrusy skoro kulaté, 4— 4.5 X 4 ř, s blanou v mládí neamyloidní, v dospělosti slabě amyloidní, A. Pilát považuje Lentinus auricula Fr. za mladší, dosud bílé či slabě žlutavě zbarvené plod­nice Lentinus vulpinus Fr. s. Pilát.

V závěru připojuji ještě nomenklatorickou poznámku, k terá se týká Lentinus Pi­láti Velenovský (Mykologia, 8 : 65, 1931). Označení J. Velenovského je nomen no­vum pro Lentinus jugis Pilát (Mykologia, 6 : 113—5, 1929), non Fries nec al. Pi­látova houba, sbíraná na trouchnivějícím poraženém kmeni buku v pohoří Svidovec (vých. Polominské Karpaty v Karpatské Ukrajině, SSSR) v jediném dospělém exem­pláři, představuje nepochybně poněkud abnormální (jmenovitě bezprstenný) exem­plář Mucidula mucida (Schrad. ex Fr.) Pat. Svědčí pro to nejen podstatné znaky tvarové a ekologické, ale také mikroskopické. Udané rozměry výtrusů (11—14 m) se pohybují na dolní hranici variační šíře druhu (A. Ricken: 15—18 p, J. Lange: 13—18 X 12—16 p). Také rozměry mohutných basidií souhlasí. V popisu Lentinus

166

jugis s. P ilát nejsou sice uvedeny obrovité tenkostěnné cystidy, tak význačné pro Muádula mucida, (A . Pilát v Klíči etc. udává jejich rozměr 80—90 X 15—30 p, M. Baursier aiž 220 X 40 m). To všalk nepřekvapuje při křehkosti a snadné zranitelnosti těchto cystid (A . Ricken v popisu Mucidula mucida píše „Cyst. fehlen“ a J. Lange o cystidách mlčí).

P e 3 io m e

Abtop orwcbiBaeT n0BHÄHM0My hobhh bhä poaa L en tine llu s K A RST. 1879 em. K Ü H N E R 1926, KOTopbiň oh nocBHmaeT Ä-py AjibßepTy ITOJIATy b cbh3h c namaecHrajieTHeM co ähh ero pojK^eHHH h b 03HaMeH0BaHHe ero 3acJiyr b oßjiacTH CHCTeMaTHKH po.ua L en tin u s FR . h 3acjiyr nepea lexocJiOBauKOH h mhpoboh MUKOjiorn^ecKoft HayKoň.

L en tin u s P ilá ti H E R IN K HBjíaeTCH bhäom, HaxoaniUHMCH b 6jih3kom po^CTBe co cjiojk- h o h b C H C T eM araqecK O M OTHOUieHHH r p y n n o ň bhäob: L en tine llu s castoreus (P R .) K ON ­R A D e t M A U BLA N C, L . ur'sinus (F R .) K Ü H N E R u L . vu lp inus (SOW .) ex FR . (KONR. e t M A U B L .). A. nH JIA T, b npoTHBonojlOíKHOCTb cj)paHuy3CKHM aBTopaM, ciHTaeT Bce 3 t h BHÄbi TOJibKO npH M eH aT ejibH biM H (jJopM 3 “ 11 O A H oro H T o r o x e bhäs L e n tm u s vu l­p inus FR . L en tin e llu s P ilá ti o T jim a e T C H ö jie Ä H o ö O KpacK OH B c e r o n j i o a o B o r o Tejia, o t -

CyTCTBHeM aMHJIOHÄHblX THCj) B f ia jIO W e IUJIHIIKH H njiaCTH H OK , SBCTBeHHO aMHJIOHÄHbIMH, c rp y ß b iM H h H3 0 j iH p 0 BaHHbiM H iu H n aM H , c n o p a M H .

B ancKyccHH o CHCTeMaTHMecKofi ueHHOCTH L en tin e llu s P ilá ti aBTop oßpamaeT BHHMa- HHe ^HTaTejiH Ha HeoßxoÄHMocTb ÄajibHeämero H3yqeHHH BHAa h He HCKJiioqaeT b03M0>k- hocth HfleHTHiHOCTH c HejocTaTOiHO Hccjie^OBaHHbíM bhäom L en tin u s auricula FR . A. ÍIH- JIAT cHHTaeT s to t rpnö jMiub cjjopMoä (MOJiOÄbie 9K3eMiuiHpbi) L e n tm u s vu lp inus s. P IL Ä T .

L en tin u s P ilá ti V EL E N O V SK Ý (M ykologia, 8 : 65, 1931) HBjineTCH niornen novum ^jih L en tin u s ju g is P IL Ä T (nom. F R IE S nee aldorum ). Aßtop ÄOKa3UBaeT, 4T0 L. ju g is P IL Ä T (M ykologia, 6 : 113-5, 1929) u L . P ilá ti V EL. npeACTaBJisiiOT coßoö chhohhmh M ucidula m ucida (SC H RA D . ex F R .) PA T.

S u m m a r y

The a u th o r describes a p rob ab ly new species o f th e genus L en tine llu s K A RST, 1879 em . K Ü H N E R 1926, w hich he ded ica tes to D r A lb e rt P IL Ä T on th e occasion of h is 50th b ir th d a y in recogn ition of h is w ork on th e sy s tem atic s of th e genus L en tin u s FR . and on C zechoslovak and w orld m ycology.

L en tin e llu s P ilá ti H E R IN K is a species fro m th e close a ff in ity of th e taxonom ically d ifficu lt g ro u p of th e species L en tin e llu s castoreus (F R .) K O N RA D e t M A UBLAN C, L. ursinus (F R .) K Ü H N E R , and L. vu lp in u s (SOW . ex F R .) KON R. e t M AUBL. C o n tra ry to th e F re n c h a u th o rs A. P IL Ä T re g a rd s all th ese species only a s c h a rac te ris tic fo rm s of one an d sam e species, L en tin u s vu lp inus F r . L en tine llu s P ilá ti is ch a rac te rised by th e pale colouring of th e w hole recep tac le , th e lack b f am yloid hyphae in th e tra m a of th e cap an d lam ellae, an d d is tin c tly am yloid, coarse ly iso la ted ly spiny spores.

In th e d iscussion of th e taxonom ic va lue of L en tine llu s P ilá ti th e a u th o r (points ou t th e n ecess ity fo r fu r th e r s tu d y of th e species, an d does n o t exclude th e possib ility of its conspecifity w ith th e im p erfec tly know n species L en tin u s auricula F R . A. P IL Ä T re g a rd s th is m ushroom a s a m ere fo rm (voung specim ens) of L en tin u s vu lp in u s s. P IL Ä T .

L en tin u s P ilá ti V EL E N O V SK Ý (M ykologia 8 : 65, 1931) is a nom en novum fo r L en ­tin u s ju g is P IL Á T (non F R IE S nec a lio ru m ). T he a u th o r show s th a t L. ju g is P IL Ä T (M ykologia, 6 : 113— 5, 1929) an d L . P ilá ti V EL. a re synonym s of M ucidula m ucida (SC H RA D . ex F R .) PA T.

167

Holubinka Velenovského — Russula velenovskýi Mlz.-Zv.(S barevnou tab u lí č. 12.)

V áclav M elzerSynonym a: R . cam ico lo r V elenovský: Č eské houby (1920) R . in teg ra (L .) S inger:

M onographie der G att. R ussu la (H edw . 1926), d ruhé vydán í (R ot. C en tralb l. 1932), S ystem d e r A g a r 'cales II. (1942), The A garica le s (1949) — R . depallens C raw shay : Spore O rn am en ta tio n of th e R u ssu las (1990) — R . lepida v a r. Cooke: I l lu s trâ t , o f B rit. F u n g i No. 1073. -— R . V e len o vský i V. M elzer a J . Z v á ra : Č eské ho lub inky (1927), Ju l. S chaeffe r: R ussu la-M onographie (1933), d ruhé vydání 1952, B estim m ungstabelle f. d. TáubU nge (1942), J . Schaeffer-W . N euhoff-W . G. H e rte r : D ie R ussu laceen (1949) — A. A. P ea rso o n : The B ritish M ycological Society T ran sac tio n s (1938), T he G enus R u ssu la (1948) — P . H einem ann : N os R ussu les (1944) ■— P . K onrád a M. Jo sse ran d : N o tes su r la C lassifica tion des R ussules, E x tra i t du BSM (1935) — H en ri R om agnesi: L es R ussules, Suppl. à la R evue de M ycologie (1936) — P . K onrad a A. M aublanc: Icônes se lec tae F u n g o ru m (1924— 1937) — R. B eneš: Č asopis Ces. h o u b ařů (1938) — V. M elzer: H o lub inky (1944), A tla s ho lubinek (1945) — .A . P ilá t: K líč k u rčován í n a ­šich hub hřibov itých a bedlovitých (1951).

Z n a k y m a k r o s k o p i c k é :

Malá, sotva prostřední ze skupiny žlutovýtrusých holubinek chuti mírné.K l o b o u k 3—7— (9) cm v průměru, v mládí skoro polokulovitý, záhy plochý až

talířovitě stlačený, na středu často s nízkou, tupou bradavkou, dosti masitý a pruž­ně pevný, na okraji až v pokožku ztenčený; okraj sám je tupý, hladký, teprve po dospělosti krátce brázděný. Barva klobouku nejčastěji růžově, cihlově nebo višňově červená, jindy i oranžová, zřídka rumělkově červená jako vrhavka se středem oranžovým; často bývá červeň otupena hnědým tónem páleného karmínu, ano i kalně fialovou, na Středu přechází obyčejně v oranžovou až smetanově žlutou a tu ne­zřídka na přechodu obou barev vystupuje kolem středu temnější věnec, jak tomu bývá na př. u h o 1 u b i n k y a m e t y s t o v é (R. Turci Bres.) — P o k o ž k a klo­bouku za vlhka slizká a lesklá, záhy osychající, pak matná, jemně sametová, poně­kud rugosní, za sucha na okraji až chagrinovitě rozpukaná, pod lupou na středu a kolem požerků často bělavě papilatá; je tenká a až do poloviny slupitelná.

L u p e n y mandlově bílé, později máslově žluté až světle okrové, při pohledu se strany bělavé jako u h o l u b i n k y c e l o k r a j n é (R. integra F r .), na ostří ně­kdy červené; u kraje klobouku jsou zaoblené (okraj tupý), u třeně skoro volné; jsou četné, křehké, skoro všechny stejně dlouhé, některé vidlené, ale jen nemnohý­mi kratšími prohozené ; na spodu jsou tlusté a hojně příčnými žilkami spojované.

T ře .ň poměrně krátký, skoro válcovitý, asi jako prst tlustý, zpravidla bílý, ně­kdy místy růžově nadechlý nebo na spodu načervenalý, po délce rovnoběžně jemně žilkovaný, je plný a pevný, po dospělosti houbovitý.

D u ž n i n a bílá, pod pokožkou načervenalá, buď vůbec mírná, nebo jen v mládí poněkud ostrá ; vůně nenápadná, ale rozemleté lupeny voní po strakoši.

V ý t r u š n ý p r a c h máslově žlutý až světle okrový.

Z n a k y m i k r o s k o p i c k é :

P o k o ž k a k l o b o u k u vyšetřována methodou diferenční. Na bezbarvé půdě velmi hojné, nápadně dlouhé, všemi směry probíhající primordiální hyfy, od základ­ních hyf pokožky barevně jen málo diferencované. Jsou válcovité, žížalovité, jen 3—4 fí široké, na konci mírně zúžené až zahrocené, většinou však cystidovitě ztluště- lé, 5—7 p, řídce sept ováné nebo bez zřetelných přepážek. Stěny jejich jsou hladké,

168

T ab . 12

: . ' W m ^ . K ^ Ě Ě m

ípj ^

H olubinka Velenovského - Russula velenovskýi M elzer et Z vá ra

V. M elzer pinx .

lysé, neinkrustované, jen v nejdolejší části, kde přecházejí v epikutis, možno někdy zjistit náběh k inkrustaci. Obsah jejich je homogenní, sotva drobně zrnitý. Sulfova- nillnem buď vůbec nemodrají, nebo jen částečně a slabě. Karbolfuchsin po akci kyselinou solnou snadno pouštějí, podržujíce jen slabé purpurinové zbarvení, a to hlavně na svém volném konci a po stranách přepážek, kde bývá obsah hyf více méně

Holubinka Velenovského (R u ssu la ve le n o vský i Mlz.-Zv.)Ú tv a ry pokožky kloubouku: H — zák ladn í hy fy pokožky, Ph — prim ord iá ln í hyfy,

P c — piilieocysty. Zvětš. lOOOkrát. — O rig. V. M elzer.

zrnitý. Kromě těchto primordiálních hyf bývají tu řídce roztroušené, takže se musí hledat, pravé pileoeysty široce kyjovité až hlavaté, 6—8— (10) m široké se stopkou poměrně tenkou a vždy ofoloukovitě zahnutou; jsou o něco níže položeny než vlákna primordiální.

K a u l o c y s t y jsou velmi hojné, kyjovité, 6—8 m široké, rovněž se stopkou obloukovitě zaJhniuitooi, sulfovanilinem intensivně modrající.

O s t ř í l u p e n ů subheteromorfní od samých úzkých, válcovitých nebo jen málo

I

169

zabrocenýeh cheilocystid. C y s t i d y na ploše lupenů (pleurocystidy), jednou hojné, * jindy jen spoře roztroušené, jsou tupé nebo mirně zahrocené, ale také v kratší nebo delší růžek vytažené, 8—10— (12) m široké a jen málo přečnívající. B a s i d i e tetra- sporické, kyjovité, 10—12 u široké s dlouhými sterigmaty.

Holubinka Velenovského (Russula velenovskýi Mlz.-Zv.)K — k au loeysty n a pokožce třeně. Zvětš. 1000'kirát. — O rig. V. M elzer.

V ý t r u s y amyloidní, značně proměnlivé co do velikosti, tvaru i omamentiky. Nejčastěji bývají široce nebo podlouhle elipsoidní, k apikulu poněkud stažené, ale jsou také kulovité a jiné téměř vejčité, (6 )—7—10(12) X (6)—7—8— (9,5), vět­šinou 9 X 7 « velké, ostnité. Ostny na obvodu dobře viditelné, hrubé, nízké a ne­mnohé, nebo naopak dlouhé jemné a husté; na povrchu výtrusu jsou ostny nejčastěji isolované, po 2—3 sblížené, částečně i v řádky a řetízky sestaveny, nebo vybíhají v krátké linky, které však sousedního ostnu nedosahují (ostny khomatické čili biči- kovité); výjimečně jsou tu patrny jemné spojné linky, tvořící velttni neúplnou síť; vždy jsou také přítomna drobná zrnka; hilární skvrna není vždy patrna.

Z n a k y c h e m i c k é :

Z e l e n o u s k a l i c í dužnina klobouku nabíhá okamžitě do syté šedě růžové, lupeny jen do slabě plavé. G u a j a k o v o u t i n k t u r o u dužnina klobouku i po­vrch třeně rychle do sytě modrozelené, a l f a n a f t o l e m stejně rychle přes šedě lilákovou do intensivní šedě fialové až indigové. Tato naftolová reakce projeví Se i na zaschlém exsikátu. Na a n i l i n o v o u v o d u dužnina téměř nereaguje, nia lu­penech vznikne slabá žlutá skvrna (zředěná neapolská žluť), k terá zvolna přechází do chromové žluti, ale pokožka třeně rychle do gumigutově žluté, což jest reakce nápadná. F e n o l e m dužnina třeně rychle do hnědé (terakota), pokožka jeho po­dobně, ale poněkud slaběji.

170

S t a n o v i š t ě :

V listnatých lesích, zvláště pod břízami, du!by i buky, řidčeji v jehličnatých a tu pak s oblibou na pokraji suchých borových lesíků zvláště tam, kde jsou vtroušeny duby; od července do podzimu místy hojná.

Podzimní formy bývají menší, slabší, méně kompaktní a zbarveny temněji, vínově

flrtíYfl /li/ 'ww ¡icHolubinka Velenovského (R u ssu la v e le n o vský i Mlz.-Zv.)

C — cystidy s p lochy lam el (p leu rocystidy). Zvětš. lOOOkrát, Sp — v ý tru sy po akci M elzerovou reagenci. Z větš. 1500krát. — O rig. V. M elzer.

červeně, kalně nafialověle, rudohnědé až datlově hnědé. Také pokožka těchto pod­zimních forem bývá na okraji klobouku více a nápadněji chagrinovitě rozsedalá nebo štěrbinovitě rozpukaná a často celý klobouk je bělavě ďubkovaný (v. serobicu- lata m., odrůda ďubkovaná). Tyto ďubky, bělavé dolíčky, vznikají rozrušením vrchní vrstvy barevné pokožky, takže v těch místech prohlíží bílá dužnina. Je zajímavo, že právě tyto podzimní formy mívají v pokožce klobouku více a lépe vyvinutých pileo- cyst než jedinci vyrostlí v létě.

R o z š í ř e n í :

Holubinka Velenovského uvádí se z Německa (J. Schaeffer, R. Singer), Francie (Josserand, Konrad a Maublanc), Anglie (Pearsoon), Švédská (Romell), jistě je rozšířena i v jiných zemích Evropy, zvláště v Rusku i Polsku a pravděpodobně i v Americe ( ? R. betulina Burl.). Ač je to houba tak rozšířená a místy hojně rostou­cí, přesto dlouho ucházela pozornosti mykologů, nebo byla slučována s jinými druhy jí podobnými a dříve lépe již známými. U nás po prvé ji zaznamenává prof. Vele­novský ve svých Českých houbách r. 1920, ale omylem ji určuje jako h o l u b i n k u m a s o v o u R. camioolor Bres., která však má výtrusy bílé a lupeny rovněž trvale bílé. V Německu ji po prvé přesně popisuje R. Singer r. 1926 pode jménem Russula Integra (L.) Fr. a vidí v ní původní Linnéovu h o l u b i n k u c e l o k r a j n o u . Po roce 1927 jsou zprávy o ní v zahraničních odborných listech již častější.

171

P o d o b n é d r u h y , s nimiž může býti holubinka Velenovského zaměněna:R. brunneoviolacea Crawsh. je barvou klobouku značně podobná podzimním for­

mám holubinky Velenovského, ale její třeň po doteku žloutne, lupeny jsou dlouho bílé, nakonec jen smetanové, dužnina poněkud nahořklá a výtrusy dlouze ježaté. Roste výhradně pod duby.

R. aurantiaca J. Sch. h o l u b i n k a o r a n ž o v á má klobouk oranžově žlutý, dlouho lesklý, třeň měkčí a výtrusný prach žloutkově žlutý; roste pod břízami.

R. coerulea Cke. h o l u b i n k a h o ř k á , rovněž s tupou bradavkou na klobouku, prozradí se ihned svou hořkou pokožkou třeně a silně inkrus to vánými primordiální- mi hyfami klobouku.

R. Melzeri Zv. barvou klobouku i náchylností jeho pokožky chagrinovitě se roz- pukávat velmi se podobá, holubince Velenovského, má však štíhlejší, křehký a záhy dutý třeň, lupeny i výtrusný prach znatelně bledší, ale hlavní rozdíl jeví se ve zvlášt­ní a nápadné reaikci, jakou dává s anilinovou vodou: dužnina její anilinovou vodou —• podle Singra — krvavě zčervená(!). Roste v trávě podél vlhkých cest v dubi­nách, leč vzácně.

R. nitida Pr. ( = venosa Vel.) h. l e s k l á , také pod břízou rostoucí, je mnohem křehčí, klobouk má lesklý s okrajem záhy brázděným, třeň štíhlý, velmi křehiký, hrubě porésní a brzo dutý.

Mladá holubinka j a h o d o v á , čili v l a h o m i l n á , R. paludosa Britz., barvou klobouku i výtrusů holubince Velenovského značně podobná, avšak svým lesklým kloboukem, svými daleko většími rozměry, slabou reakcí na zelenou skalici i místem výskytu dostatečně se liší.

R. integra Fr. h. c e l o k r a j n á některými svými formami také se jí dosti po­dobá, ale je tvrdší, klobouk má lesklý, třeň pevný a tvrdý, výtrusy sytě okrové, vel­ké, dlouze a hrubě ostnité.

R. Turci Bres. h. a m e t y s t o v á velikostí i zbarvením některých svých forem holubince Velenovského rovněž podobná, mívá klobouk na středu nápadně bíle papi- latý, třeň naspodu oitrubičnaJtý, nikoli lysý, který na naftol buď vůbec nereaguje nebo jen slabě, ale když zavadá, tu jeho spodek obyčejně páchne jodoformem. Cha­rakteristická houba borových lesíků.

P o z n á m k a . V nejnovějším díle Schaefferově (Jul. Schaeffer: Die Russulae — 20 Farbtafeln) je na tabuli X. pod číslem 31 naše holubinka Velenovského zobraze­na šestkráte (jeden obraz představuje průřez plodnicí), a to vesměs v barvě temněji červené až měďově rudé. Na prvním obrázku vlevo nahoře je třeň její neobvykle dlouhý poměrně tenký a u žádného ze zobrazených jedinců nevidíme onu tupou bra­davku na středu klobouku, která sice není vždy vyvinuta, ale nicméně je pro tento druh znakem charakteristickým.

Poznám ka k barevné tab u li: B arva vý trusného p rachu (Sp) je p říliš kalná, m á b ý ti světle okrová a lupeny n a řezu plodnicí m ají b ý ti sm etanově žluté.

A dnotati ad tabu lam coJoribus im pressam : Color spo rarum in cum ulo (Sp) adm odum sord ide im- p ressus es t. Color n a tu ra lis pallide ochraceus lam ellaeque crem eo-lu teae sun t.

Nové, vzácné nebo méně známé československé houby bedlovité. II. - Rod Leptonia (Fr.) Quél. - Trávnička. (2. část).

D r M irko S v rč e k (D okončeni.)

III. sekce Hygrophanae K. et M. zahrnuje druhy trávniček s kloboukem hygro- fanním a s lupeny často našedlými nebo nahnědlými.

Leptonia Rickeni Romagnesi — T r á v n i č k a R i c k e n o v a. Tento druh je

172

totožný s Lept. solstitialis ve smyslu Rickenově a Velenovského. Uvádím popis podle vlastních sběrů, které se poněkud liší v některých znacích, především tím, že klobouk je jen slabě nebo sotva hygrofanní.

K l o b o u k 12—15 mm v pr., polokulovité zvoncovitý až široce zvoncovitý, na okraji zřetelně podvinutý, na vrcholku s nasazenou, drobnou bradavkou, tence ma­sitě blanitý, tmavě kávově hnědý, pod lupou útle radiálně stříbřitě vlásenitý, leskle hedvábitý, bez prosvitavých lupenů nebo s lupeny jen slabě prosvítajícími, slabě hygrofanní; bradavka na vrcholku klobouiku načemalá, velmi jemně šupinkatá. Třeň 3,5—4 cm dl., 1,5—2 mm tl., přímý, stejně tlustý, podobně jako klobouk zbar­vený, se slabým odstínem šedavým (nikdy však m odrý), na basi přitiskle bíle vlá­senitý, po celé délce s roztroušenými, stříbřitě bílými vlákénky, hladký, nahoře ne­poprošený. Lupeny nepříliš husté, na třeň zoubkem sbíhavé, mírně břichaté, k okraji klobouku zúžené, zprvu bělavé, pak světle masově růžové, na ostří rovné a stejně zbarvené, často trochu zvlněné. Dužnina zcela slabě příjemně houbově vonná.

V ý t r u s y 7—11 X 5—8 /*, převážně čtyřhranné, na rozích dosti oblé. Basidie 25—30 X 7—10 m, se sterigm aty 3—3,5 m dl., tetrasporické.

Lokality: Sudoměřice Nemyšl u Tábora, na trávníku při okraji borového lesa,6. Vin. 1946 a opět 17. VIII. 1946; Jedlany u Tábora, na Vlhké lesní louce, 7. VIII. 1946. — Vždy jen v několika málo plodnicích. Tvar výtrusů je pro tuto Leptonii význačný a dosti stálý. Kromě převládajících čtyřhranných spor nalezneme však též výtrusy vícebranné, což potvrzuje značnou variabilitu u všech hranatovýtrusých bedlovitých hub.

Leptonia asprella (Fr.) Quél. — T r á v n i č k a v l á k n i t á . Jméno tohoto druhu není příliš vhodně voleno, neboť vláknitost pokožky klobouku bývá nevýrazná a pomíjivá. V příbuzenstvu Lept. asprella bude asi více variabilních a těžko rozliši­telných drobných druhů či jen pouhých forem, podobně jako je tomu v okruhu Lept. lampropodu (Fr.) Q. v předchozí sekci. Proto uvádím také popis svých dvou nálezů:

K l o b o u k 2—2,5 cm v pr., široce zvoncovitý, později skoro rovně rozložený, na okraji lehce zdvižený a rovný, uprostřed hluboce vmáčklý až skoro nálevkovitý, tence masitý, hygrofanní, za vlhka světle hnědý, uprostřed načernalý a šupinkatě tečkovaný, s lupeny až do středu prosvítajícími, za sucha světle šedohnědý, mastně lesklý, drobně šupinkatý a radiálně vláknitý, nebo zcela lysý a hladký u starších plodnic. T ř e ň 5—6,5 cm dl., nahoře 2—3 mm tl., dolů ztenčený, hnědošedý s pře­vládajícím odstínem šedým až modrošedý, na basi bíle přitiskle vatovitý, úplně lysý a hladký, nevláknitý, někdy těsně pod lupeny jemně bělavě poprášený, rourkovitý, většinou podél smačklý; o variabilitě zbarvení třeně zmiňuje se již Lange (Stu- dies IV, p. 34). L u p e n y prořídlé, široce přirostlé a později od třeně odtržené, jen mírně břichaté, 4—5 mm vysoké, špinavě růžově masové, na ostří někdy zře­telně úzce hnědočerně ¿barvené, na ploše i ostří rovné. Dužnina v třeni našedlá, v kloboUku nahnědlá, bez zvláštního pachu, bez oxydace.

V ý t r u s y 11—13 X 6—7 p, podlouhlé, ostře hranaté, se zřetelným apikulem.Lokality: Jedlany u Tábora, na mechaté vlhké lesní louce, 29. VTII. 1946, pospo­

litě; Praha —■ Divoká Šárka, na travnaté, k severu exponované stráni pod třešňo­vými stromy, 10. VII. 1948.

Leptonia mam/milata Vel. — T r á v n i č k a c e c í č k a t á . Pokud je mi známo, byla ta to Leptonia sbírána dosud jen autorem na výslunných pahorcích v okolí Mnichovi e. Plodnice, které jsem nalezl na Táboráku, shodující se velmi dobře s pů­vodním popisem, jsou charakterisovány následovně:

173

K l o b o u k 12—22 mm v pr., široce zvoncovitý, uprostřed s malou tupou až přišpičatělou bradavkou, na okraji úzce podvinutý a často zprohýbaný, hygrofanní, za vlhka tjmavě hnědý s proevítavými lupeny, za sucha bledě šedavě hnědý a slabě lesklý, hladký, lysý, suchý. Třeň 18—32 mm dl., 1—1,5(—3) mm tl., většinou ná­padně tenký, světle našedile hnědavý, zvláště nahoře jemně bíle poprášený, jen v je­diném případě podél smacklý, dole bílou myceliovou plstí obalený a obvykle zahnutý, hladký, tuhý. Lupeny nepříliš husté, špinavě růžové, u třeně vykrojené a krátce sbíhavé, později utržené, na ostří ¿tejně zbarvené a rovné. Dužnina v klobouku i třeni bílá, slabě moučně páchnoucí. Výtrusný prach našedle růžový.

V ý t r u s y 9—12 X 6—7,5 p, podlouhle hranaté.Lokalita: Prudice u Tábora, na travnaté stráňce V polním úvozu, pospolitiě,

1. VII. 1944, ve společnosti Hygrophorus rútratus (Pers.) Fr.Velmi příbuzná je Lept. papillata Vel., která má mít klobouk ostře bradavkatý,

hrubě vláknitý.

Leptonia sarcita (Fr.) Quél. — T r á v n i č k a p a p r s k o v i t á . Houbu, kterou jsem ztotožnil s tímto druhem tak, jak je popsán u Rickena (Blatterpilze p. 294), sbíral jsem na zemi v lesní světlině duibo-habrového lesa na podkladu vápencovém u Srbska, 14. VII. 1945. Plodnice rostly jednotlivě až po dvou v trsech.

K l o b o u k 1—2 cm, zprvu nízce sklenutý, pak ploše rozložený, uprostřed náhle hluboce vmáčklý, na okraji podvinutý, 1—2 cm v pr., tence, ale dosti pružně ma­sitě blanitý, silně hygrofanní, za vlhka medově hnědý s tmavším středem, za sucha bledě nahnědle šedavý a hedvábitě lesklý, hladký a lysý, pod lupou vrostle radiálně vláknitý, nešupinkatý, za vlhka slabě vrásčitý. Třeň 3—3,5 cm dl., 2—4 mm tl., stejně tlustý nebo dole o málo tlustší, většinou podél smačklý, někdy též zkroucený, dosti pružný, s praskotem lámavý, za vlhka medově hnědavý, světlejší než klobouk, za sucha bledý, zcela lysý a hladký, na basi bílým myceliem obalený, za sucha lesklý. Lupeny nehusté, u třeně jen slabě vykrojené, široce přirostlé a krátce sbí­havé, lk okraji klobouku zúžené, dosti vysoké, bělavé, pak narůžovělé, na ostří ne­rovné, stejně ¿barvené, na ploše jemně vrásčité. Dužnina bílá, slabě neurčitě pách­noucí. Výtrusy 8—10 X 5—6 «, podlouhlé, hranaté.

Leptonia sphagnorum Rom. et Favre — T r á v n i č k a r a š e 1 i n í k o v á. O tomto novém druhu nedávno zjištěném pro naše území bude pojednáno v samo­statném článku. Romagnesi a Favre jej popsali z rašelin ve Francii a Švýcarsku, u nás nalezen na rašelinných lukách na Třeboňsku (Kubíčka a Svrček).

Leptonia piloti Svrček, sp. n. — T r á v n i č k a P i l á t o v a .Syn.: Leptonia cervicolor Svrček in litt.Věnuji tento druh u příležitosti 50. narozenin dlouholetému předsedovi ČMK

Dr Albertu Pilátovi za jeho zásluhy o naši společnost a českou mykologii.Plodnice drobnější, štíhlé, stejnoměrně červenohnědě zbarvené, jednotlivě mezi

travou mimo les rostoucí; druh hygrofanní.K l o b o u k 15—29 mm v průměru, zprvu široce zvoncovitě sklenutý, později skoro

ploše rozložený, uprostřed zaoblený, slabě vyhrblý, většinou s drobnou, někdy za­špičatělou bradavkou1, na okraji úzce a zřetelně podvinutý, často zvlněný, tence )ko- žovitě ¡masitý; pokožka hygrofanní, za vlhka výrazně světle červenohnědá, s lupeny až do středu prosvítajícími, za sucha od středu usychající, hnědě isabelová, úplně lysá a hladká, hedvábitě lesklá; lupeny za vlhka prosvítají tmavěji, než je zbarvena pokožka klobouku, takže klobouk vyhlíží jako žíhaný.

174

T ř e ň 3,5—7 cm dlouhý, 1,5—2(—3) mm tlustý, středový, stejně tlustý, nebo k basi trochu zťluštělý a simačklý, rovný, přímý, na basi přitiisfcle bíle vatovítý, zcela podobně jako klobouk zbarvený, hladký a lysý, jen pod lupeny někdy bíle poprá­šený, dosti tuhý, zlomitelný, později rourkovitý.

Trávnička P ilá to v a — L ep to n ia p ila ti Svrček. ^ ( C > \P lodnice — řez p lodnicí a v ý tru sy . , j C Q )

K reslil M. Svrček. JL u p e n y husté, 3—5,5 mm vysoké, u třeně hluboce vykrojené a jen kratičce

připnuté, často skoro nebo úplně Volné a nepřirostlé, zprvu bělavé, brzo světle růžové nebo živě masově růžové, na ostří stejně zbarvené, celé a rovné.

D u ž n i n a v klobouku i třeni bělavá, bez pachu, dosti pružná.B a s i d i e 30—42 X 10 «, podlouhle kyjovité, se sterigm aty 3,5—4 m dl., tetra-

sporické.C y s t i d y chybějí. V ý t r u s y (8) 9—12(—13) X 6—7,5 p, heterodiametrické,

podlouhlé, hranaté, na basi se zřetelným delším apikulem.Stanoviště a doba výskytu: sušší lesní louky a trávníky. V létě.Lokality: Jižní Čechy — Táborsko: Pohnání, na mezi u polní cesty, 28. VIII.

1946. — Jedlany; na lesní vřesovinné louce, 29. VIII. 1946, ve společnosti Leptonia anatina (Lasch) Quél. a Lept. serrulata (Fr.) Q. (Typus). — Sudoměřice-Nemyšl, v trávě na okraji lesa, 1. IX. 1946. — Borotín, na výslunné nardetové (Nardus stricta) loučce u samoty „Modrák“, 18. VII. 1948, ve společnosti Leptonia lampro- poda (Fr.) Q. a Hygrophorus sp. div., pospolitě. (Vše vlastní sběry.)

Poznámky: Tato Leptonia ze sekce Hygrophanae je charakterisována těmito znaky: světle červenobnědým zbarvením klobouku a třeně, živě růžovými lupeny, které jsou jen úzce připojené až volné, zcela lysým hygrofanním kloboukem s bra­davkou vždy více nebo méně vyvinutou, celkovou štíhlostí plodnic. Nelze ji ztotož- niti se žádným druhem, jejichž popisy jsem měl k disposici. Nejvíce příbuzná je Leptonia mammilata Vel., která se liší jinak zbarveným, za vlhka tmavě hnědým kloboukem, méně hustými až prořídlými lupeny, které jsou zbarveny s odstínem šedavým nebo hnědavým. V úvahu byly vzaty též druhy rodu Nólanea, od nichž se však náš druh liší zřetelně podvinutým okrajem klobouku, a zejména daleko větší tuhostí a trvanlivostí plodnic, znaků, jež zvonovky postrádají. Vyskytuje se vždy mimo les, na suchých a výslunných trávnících a lukách, na podkladě nevápen- covém (zvětralá rula) v nadmořské výšce 450—600 m, ve společnosti zástupců hercynské flory obvyklých na podobných místech v jižních Čechách a Českomorav­ské vysočině, jako Calluna vulgaris, Hieracium pilosella, Pimpinella saxifraga, N ar­dus strieta atd.

*

175

D i a g n o s i s l a t i n a .

Leptonia pilati Svrček, sp. n.

Syn.: Leptonia cervicolor Svrček in litt.Carposomtíta \parva, gracilia, tota laete rubrofusca, in gramine extra silvam

nascentia; species hygrophana.Pileo 15— 29 mm diam., latě obtuse campanulato, dein expanso, centro obtuse

subumbonato tyel papilla minuta ornato, margine involuto, saepe undulato, tenuiter carnoso, hygrophano, iudo laete rúbrofusco, lamellis ad verticem usque pellucidis, sicco fusco-isábellino, laevi, glabro, sericeo-nitido.

Stipite 3,5—7 cm longo, 1,5—2(—3) mm crasso, centrali, basin versus nonnun- quam subincrassato, recto, basi albo-tomentoso, pileo concolori, laevi, glabro, apice solum interdum minuté álbo-pruinoso, sat rigido, dein canaliculato.

Lamellis 3—5,5 mm altis, confertis, profunde emarginatis, sólům dente adnatis, saepe subliberis vel liberis, albidis, mox pallide rosellis usque laete cameo-roseis, acie concoloribus, haud denticulažis. Carne álbida, inodora, sat élastica.

Basidiis 30—1(2 X 10 u, clavatis, tetrasporis, sterigmatibus 3,5—^ /<■ longis. Cysti- diis nuUis. Sporis (8—)9—12(—13) X 6—7,5 p, heterodiametricis, oblongis, an- gulatis, apiculo distincto.

Háb. In gramine pratorum insolatorum extra silvam solis acidis regionis submon- tanae (¡i50— 600 m s. m .), unacum Calluna vulg. et Nardo stricta, aestate, gre- garie.

Bohemia meridionális: districtus Tábor et Sedlčany; quattuor locis iulio usque septembri 191fi et 191(8 legi. Typus: Jedlany (Bohemia mer.), 29. 8. 191(6, leg. M. Svrček, herb. Mus. Nat. Pragae.

Speciem nostram novám cel. Doctori Alberto Piloto, praesidi Circuli Mycologo- rum Cechoslovacorum, mycologo čechoslovaco optime merito, ad honorem annorum quinquaginta dedicavimus.

Leptonia mammilata Vel. affinis est, sed pileo obscure umbrino, lamellis haud confertis tinctu griseo vel fuscidulo discrepat. A Nolaneis margine pilei involuto rigiditateque carposomatis dAffert.

O některých druzích dřevních hub, význačných pro Středočeskou vápencovou oblast.

Z. P ouzar a D r M. S vrček

K 50. narozeninám , D r A lb e r ta P ilá ta .

Během posledních dvou let věnovali jsme se soustavnějšímu studiu teplomilných hub Středočeské vápencové oblasti. Sledovali jsme především výslunné skalní stráně, kde zvláště na místech zarostlých křovinami je shromážděno největší bohatství dřevních hub, které nám do značné míry pomáhají charakterisovat mýkofloru to­hoto zajímavého geobotanického útvaru. Bylinnou vegetací porostlé skály předsta­vující především společenstva s kostřavou walliskou (Festucion valesiacae Kka), přecházejí na jižních a východních svazích v řídké křovinaté porosty s převlá­dajícími druhy: Comus sanguinea, Crataegus sp. div., Prunus spinosa, Prunus fru- ticosa, Ligustrum vulgare, přes společenstva s Cornus mas v řídkou dubinu (Quer-

176

cus pubescens a sessilis). Tato místa jsou nejteplejší a nejsušší lokality dřevních hub v Čechách a podobají se v tomto ohledu stanovištím jihoevropským, jaká jsou ve velkém rozsahu vyvinuta na příklad v jižní Francii a přímořských oblastech me- diteranu vůbec.

Po stránce mykofloristické jsou nejzajímavější tyto lokality: Radotínské údolí, kde jsou tyto mykocenosy vůbec nejtypičtěji vyvinuty, a to především od Homolky až za Choteč, dále pak jsou to skály nad údolím potoka Švarcavy mezi Solopysky a Pekárkovým mlýnem, střední a zadní část Karlického údolí, skalnaté stráně nad Berounkou mezi Budňany a Srbskem, Velká hora a Doutnáč u Karlštejna, jižní stráně Kodské a Císařské rokle u Srbska.

Z bohatého materiálu vybíráme dnes několik nejcharakterističtějších zástupců, kteří jsou většinou nejčastějšími druhy rozkládající odumřelé dřevo v této oblasti.

1. Corticium subcostatum [Karst.] B. et G.

Druh již na pohled charakteristický, připomínající v některých stadiích klobouč- katými plodnicemi drobná Sterea. Plodnice jsou rozlité, poměrně malého rozsahu, na okraji někdy tvořící úzké kloboučky, až 5 mm široké, na povrchu přitiskle vlák­nitě plstnaté, za živa voskovitě blanité, od substrátu slupitelné, za sucha zatvrdlé s hymeniem často pokrytým nepravidelnými, nízkými hřebínky, lehce ojíněným, za sucha mnohdy lehce rozpukaným, barvy nečistě žlutavé, jindy světle šedožlutavé, při okraji často s tmavší žlutohnědou zonou; někdy je hymenium až tmavě kávově hnědé, na samém okraji čistě bílé a kratičce vláknité až brvité. Hyfy s přezkami, 2—4,5 « tlusté, zřetelné, basidie většinou 20—25 X 4—5 m, se čtyřmi sterigmaty až 5,5 /i dlouhými, výtrusy 5,5—7 X 2,5—3 /u, skoro válcovité, na basi šikmo stažené.

Na suchých větvích Rosa, Crataegus, Carpinus, Quercus, Comus mas, velmi často přímému slunci exponovaných, ležících na zemi na nejvyprahlejěíeh místech.

Tento druh má v Čechách velmi zajímavé rozšíření: souvisle se vyskytuje, pokud jsme mohli zjistit, pouze v českém vápencovém xerothermu.

Zjistili jsme následující lokality:

1. R ado tín ské údolí, revervace u Z adní K opaniny, ssuťová k řo v in a tá s tráň , n a ležících vě tévkách C arpinus betu lus, 1. V III. 1953, leg. D r F . K o tlaba a Z. P ouzar.

2. R ad o tín sk é údolí, m ezi C hotčí a Chýnicí, n a jižn ch svazích kopce Š k rábek , n a b oha té loka litě C olutea arborescens, n a ležících suchých větv ích C rataegus sp., 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

3. M ezi R oblínem a V onoklasy, v m ístech zvaných H rad inovský kopec, n a suché vě tv i R o sa sp., n a o k ra ji k řov ina tého lesa s P inus nigra, 21. VI. 1953, leg. Z. P ouzar.

4. D ou tnáč u K arlš te jn a , n a suché ležící vě tv i C arpinus betu lus, 3. V II. 1949, leg. M. Svrček.

5. K oda u S rbska , n a ležícím suchém km enu C o m u s m as, ve spo lečnosti Peniophora p ila tiana P . e t S. a P eniophora lyc ii (P e rs .) v. H . e t L., 18. V II. 1953, leg. Z. P o u zar; n a téže lo k a litě též n a vě tv i Q uercus sp.

6. T obolka u K oněprus, n a ležící vě tv i Q uercus sessilis n a o tevřeném a suchém m ístě v dubině s v troúženým i lipam i, 30. V III. 1953, leg. M. Svrček.

7. V rch K obyla u K oněprus, n a ležících větv ích R osa sp., n a tra v n a té m v y h řá tém m ístě, 30. V III. 1953, leg. Z. P o u zar. V h e rb á ř i N árodn ího m usea v P ra z e jso u ulo­ženy z n aš í ob las ti ty to sběry :

8. K arlík , n a C ra taegus o xyacan tha , IV . 1924, leg. A. P ilá t.9. K arlš te jn , n a Q uercus sp., 1. V I. 1936, leg. R. Veselý. M im o tu to o b las t bylo

C ortic ium su b co s ta tu m sb íráno u V šenor n a R osa canina a C rataegus oxyacan tha 21. IV . 1923, leg. A. P ilá t, a v P o sázav í u S tř íb rn é S kalice , n a velm i tep lé a suché

177

k řo v in a té žulové skále n a d M arijánkou , ve spo lečnosti jin ý ch tep lom ilných hub, n a ležících větv ích Corylus avellana, 12. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

E ko log icky pozoruhodným je o jedinělý ná lez našeho d ru h u v T řeboňské pánv i v J i ­říkově Ú dolí u N ových H radů , n a s tru sk o v é cestě vedoucí raše lin iš těm , n a ležící suché větv i Betula verrucosa 19. V III. 1952, leg. Z. P ouzar.

2. Corticium avellaneum Bres.

Druh z příbuzenstva Corticium tuberculatum Karst. (Syn.: Cort. lacteum Fr. sensu Bourd. e t Galz.), od něhož se liší především mnohem tenčími plodnicemi, s okrajem méně výrazně vláknitým, s hymeniem špinavě žlutohnědým ne'bo isabello- vě žlutavým, za sucha vždy význačně velice hustě a drobně rozpraskaným. Hyfy2—-3 v- tlusté, málo zřetelné, basidie 17—20 X 4 « se 4. sterigmaty 3— 4 n dlouhými, výtrusy 4—5 X 2,5—3 n, vejčitě elips oidní. ,

Na drobných suchých větvích a zejména lodyhách větších bylin již delší dobu na zemi ležících, často v bylinném porostu květnatých stepí.

1. R ado tín ské údolí, re se rv ace u Z adní K opaniny , n a ležících větv ích C o m u s sa n g u i­nea, 1. V III. 196-3, leg . F . K o tlaba a Z. P ouzar.

2. R ado tín ské údolí, m ezi M aškovým m lýnem II . a Z adní K opaninou, n a ležících větv ích C o m u s sanguinea a ta k é n a lodyhách V erbascum sp., ve spo lečnosti Peniophora pila tiana P . e t S., 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

3. V elká h o ra u K a rlš te jn a , n a ležících lodyhách bylin, h lavně C entaurea rhenana,10. V III., 1952, leg. Z. Pouizar, 23. X I. 1952. leg. Z. P o u z a r a M. Svrček, velm i hojně.

4. K oda u S rbska , n a v y p rah lý ch strán ích , n a v ě tv ičkách Q uercus sp., 18. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

3. Corticium lacteolum Bourd.

Pod tímto jménem uvádíme sběry drobného Corticia, rostoucího výhradně na basích kmíiíků a kořenech odumřelých jalovců (Juniperus communis) na skalnatých s trá ­ních. Je význačné zejména ostře ohraničenými plodnicemi, na okraji skoro tlustě zaoblenými, čistě bílými až lehce nažloutlými. Konsistence je velice křehká, tvrdá, hymanium je poprášeno hustě krystalky, které vyplňují celou plodnicí.

Druh popsaný Bourdotem z jižní Francie (depart. Aveyron: Layrolle, Labastide- Fradines), kde se hojně vyskytuje na kůře a dřevě jalovce.

V Cechách jsme zjistili dosud následující lokality:

1. R ado tín ské údolí, rese rvace u Z adní K opaniny, n a basi ja lovce n a k řo v in a té skále ,1. V in . 1953, leg. F . K o tlaba a Z. P ouzar.

2. R ado tín ské údolí, K opanský les, sk á ly n ad záhybem p o to k a m ezi M aškovým II . a T aslerovým m lýnem , 7. VI. 1953, leg. F . K o tlaba, Z. P o u za r a M. Svrček .

3. S ká ly n ad údolím po to k a Š v arcav y m ezi S olopysky a P ek árk o v ý m m lýnem , 21. VI. 1953, leg. Z. P o u z a r a M. S vrček .

4.. K arlické údolí, n a b as i km ene m rtvého ja lovce rostoucího ze š tě rb in y n a holé skále , 8. V III., 1953, leg. Z. P o u zar.

4. Aleurodiscus macrosporus [Bres. in B. e t G.] B. et G.

Tento Aleurodiscus je pravděpodobně nejbojnějiší houba na našich lokalitách, kde roste převážně na Comus sanguinea, a to na bezkorých suchých větvích na zemi ležících, řidčeji též na kůře neb v trhlinách kůry i na trčících větvích.

Plodnice rozlité zprvu v podobě okrouhlých nebo podlouhlých, později .splývajících, na obvodu ostře omezených, tenkých povlaků; barvy čistě bílé neb sádrově bělavé,

178

konsistence za čerstva ztuha voskovité, za sucha tvrdě lámavé. Hymenium jemně ojíněné, pod silnou lupou lze vidět roztroušené konce vyčnívajících cystid, za sucha u starších exemplářů je hymenium drobně rozpukané. Hyfy málo zřetelné 2—3 n tlusté s nečetnými přezkami. Basidie 9—12 n tlusté, se 2—4 sterigmaty 7—8,5 v dlouhými; basidie nestojí těsně vedle sebe. Cystidy hojné, 20—110 m přečnívající hymenium, většinou hlavaté, se stěnami slabě ztluštělými, v hlavici tenkostěnné, dole 7—8,5 /x tlusté, nahoře 8,5—13 p tlusté, bezbarvé a neinikrustované. Spory 12 až 17 X 4,5—7 n, válcovité, lehce prohnuté, neamyloidní.

Námi dosud zjištěné lokality:1. R ad o tín sk é údolí, v rch H om olka, C o m u s sanguinea , n a větv ičkách , 15. V II. 1953,

leg. Z. P ouzar.2. R ad o tín sk é údolí, V elký kopec, C o m u s sanguinea , 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.3. R ad o tín sk é údolí, rese rv ace u Z adn í K opaniny, ve velkém m nožstv í n a C om us

sangu inea a B osa sp., 1. V III. 1953, leg. P . K o tlab a a Z. P ouzar.4. R ad o tín sk é údolí, m ezi Z adní K opaninou a M aškovým m lýnem II., 15. V II. 1953,.

vě tve C o m u s sangu inea , leg. Z. P ouzar.5. R ado tín ské údolí, K opanský les, sk á ly n a d záhybem po to k a m ezi M aškovým II. a

T aslerovým m lýnem , vě tv ičk y C o m u s sanguinea , 7. V I. 1953, leg. Z. Pouizar a M. Svrček.6. R ad o tín sk é údolí, sk á ly za M aškovým m lýnem II., C o m u s sanguinea , 13. V II.

1953, leg. Z. P ouzar.7. R ad o tín sk é údolí, m ezi C hotčí a Ohýnicí, n a jižn ích svazích kopce Š krábek , n a

lo k a litě C olutea arborescens, n a C o m u s sanguinea , 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.8. S k á ly n ad údolím po to k a Š varcavy , m ezi So lopysky a P ek árk o v ý m m lýnem , n a

větv ích C o m u s sanguinea , 21. V I. 1953', leg. F . K o tlaba, Z. P o u za r a M. ¡Svrček.9. K arlick é údolí, všude, C o m u s sanguinea , 8. I I I . 1953, leg. F . K o tlaba, Z. P o u z a r

a M. Svrček.10. V elká h o ra u K a rlš te jn a , n a k ů ře suchého sto jícího km enu C o m u s sanguinea ,

n a jižn í s trán i, 14. V I. 1953, leg. M. Svrček.11. H ostim u Sv. J a n a pod Skalou, východní s trá n ě p o to k a K ačáku , se S a x ifra g a

aizoon, Sesleria calcaria, všude ho jně n a větv ích C o m u s sanguinea , 28. H I. 1958, leg. Z. P ouzar.

5. Peniophora lycli [Pers.] v. H. et L.

Syn.: P. caesia Bres.Ode všech našich IPeniopfaor snadno poznatelná mikroskopicky zvláštním tvarem

metuloid (peniophoracystidy), které jsou obráceně hruškovité a na vrcholu tupě zaoblené. Tvoří tenké povlaky na spodních stranách větví, v mládí barvy šedomodra- vé nebo stříbřitě šedé s modravým nádechem, vzácně až červenohnědé. Makrosko­picky se podobá značně Peniophora cinerea (Pers.) Cke, od níž se poznává pouhým okem podle stříbřitého ojínění hymenia.

V Čechách je hojná, pokud jsme prozatím zjistili, pouze v Středočeské vápencové oblasti. Mimo tento obvod byla zjištěna pouze na Radobýlu v Českém Středotioří a u Postoloprt v Poohří. Masově se vyskytuje zejména na Kodě (východní svahy), nia Karlštejnsku: Javorka, Velká hora a v Kariickém údolí. Často roste na trčí­cích větvích keřů a to především Comus mas. Ve Švédsku zjistil John Eriksson -po­dobné rozšíření. Tam roste velmi hojně, ale pouze při západním pobřeží v přímoř­ských křovinách v krajině Skane. Jinde ve Švédsku dosud zjištěna nebyla, a nutno poznamenat, že Švédsko patří k zemím po této stránce nejlépe prozkoumaným.

Peniophora lycii (Pers.) v. H. et L., se více méně liší ekologicky ode všech druhů

179

zde jmenovaných, neboť dává přednost více zapojeným křovinatým neb lesnatým porostům.

Námi dosud zjištěné lokality:

1. R ado tín ské údolí, V elký kopec, v rok lí zvané Ú dolíčko, n a větv ích L ig u s tru m vu lgare 7. VI. 1953 a n a sk a ln í s su ti n a vě tv i L ig u s tru m vu lg a re 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

2. S ká ly n a d údolím p o to k a Š v arcav y m ezi Solopysky a P ek á rk o v ý m m lýnem , n a větv i Q uercus pubescens, 21. VI. 1953, leg. Z. P ouzar.

3. K arlické údolí, všude velm i ho jně n a C o m u s m a s, L ig u s tru m vu lgare a i n a ž ivých oddencíeh A rtem is ia a bsin th ium , 8. II I . 1953, leg. F . K o tlaba, Z. P o u z a r a M. S vrček a 26. IV. 1953, leg. Z. P ouzar.

4. Ja v o rk a u K arlš te jn a , velice hojně n a C o m u s m as, B erberis vu lgaris , A c e r cam - pestre a L ig u s tru m vu lg a re 22. II . 1953 a 23. V III. 1953, leg. F . K o tlab a a Z. P ouzar.

5. S k a ln a té s trá n ě n ad B erounkou m ezi B udňany a S rb skem n a větv ích n a zem i le ­žících R osa sp., 1. II I . 1953, leg. F . K o tlaba, M. S vrček a Z. P ouzar.

6. K rá lova s tu d án k a u K arlš te jn a , n a větv ích C arpinus betu lus a C orylus avellana n a zem i ležících, 16. IX . 1951, leg. Z. P ouzar.

7. K oníček u K arlš te jn a , n a v ě tv ích v ko ru n ách C o m u s m as, 19. V. 1948, leg. M. Svrček.

8. V elká h o ra u K arlš te jn a , n a trč íc ích větv ích v k o ru n ách C o m u s m a s , 10. V III. 1953, leg. Z. P o u z a r a 23. X I. 1953, leg. Z. P o u za r a M. Svrček.

9. K oda u S rbska , n a s trá n i n ad nád raž ím , velice hojně n a C o m u s m as, C arpinus betu lus, E vo n ym u s europea, U lm us sp. a R osa sp., 18. V. 1948, leg. M. Svrček , 16. IX. 1951, 23. IX . 1951, 19. X. 1952, 18. V II. 1963, leg. Z. P ouzar, n a jižn ích s trá n íc h n ad K odským údolím , n a pad lém km enu C o m u s m as, 18. V II. 1953, leg. Z. P o u zar, v údolí u m lýna n a větv ičkách A cer cam pestre , leg. F . K o tlaba a M. Svrček.

10. C ísa řsk á rok le u S rbska, v k o runě TJlmus sp., n a větv ičkách , 19. I I I . 1950, leg. M. Svrček.

11. H ostim u Sv. J a n a pod Skalou, n a východních sk a ln a tý c h svaz ích n a d K ačákem , se S a x ifra g a aizoon a Sesleria calcaria, n a v ě tv ičkách C o m u s m a s, C. sangu inea a na ležícím km enu Tilia sp ., 28. IÍI. 1953, leg . Z. Pouzair.

12. K oněprusy , u A ksam itový b rány , n a větv ích C o m u s m as, 30. V II. 1953, leg.Z. P ouzar.

M imo tu to o b las t by la Peniophora lycii (P e rs .) v. H . e t L. na lezena :R adobýl u L itom ěřic v Č eském středohoří, n a vypálené čedičové skále , n a suchých

větv ích P irus com m unis, 10. V. 1953, leg. Z. P o u zar. ■— P o sto lo p rty v Poohří, v lese P o s to lo p rtsk á bažan tn ice , n a ležících v ě tv ičkách U lm us sp., 10. VI. 1951, leg. Z. P ouzar.

6. Peniophora pilatiana Pouzar et Svrček, sp. n.

Peniophora thermophila Pouzar in litt.I Syn.: Peniophora obscura auct. nomnul.: Bourdot et Galzin, Hym. de France p. 327,

non Pers. ( = P . cinerea [Pers.] Cke.);Plodnice v podobě často velmi tlustých, korovitě tuhých povlaků na spodní straně

větví na zemi ležících, v mládí poměrně dosti měkké, někdy hrbolkaté, jindy zcela hladké, s okrajem jen ve zcela výjimečných případech v mládí troohu brvitým, jinak hladkým a shodným s hymeniem. Ve stáří se plodnice na okraji ohýbá, ale nikdy se od substrátu neodlupuje. Barva v mládí buď růžově bělavá nebo tmavě hnědočervená s příměsí modré. Ve stáří jsou plodnice buď hnědočervené nebo také i hnědé. Basální horizontální hyfová vrstva 20—40 (—80) « tlustá, složená z hyf silnostěmných, těsně k sobě přivázlých, buď lehce žlutavých neb intensivně hnědých, 2—2,5 p tlustých, metuloidy v hymeniu hojné, vřetenovité, silně inkrustované, 25—38 X

180

p—. • "feniophorá ly c if

~~xrí— * ^ nlop ^ord p'ldtl 3-ná

R o z š í ř e n í .P eniophora lyc ii (P e rs .) v. H . e t L. a Peniophora pila tiana P . e t S. v Čechách.

T ečkování vyznaču je celkovou ob las t rozš ířen í P. lyc ii a P. p ila tiana v S tředočeské vápencové ob lasti. Č tvercový v ý řez znázo rňu je lo k a lity m ezi P ra h o u a B erounem .

Del. V. M orava.

X 6—8 p, ve spodní části někdy větší, až 50 X 12 Spory válcovitě zakřivené, trochu více než u Peniophora fruxinea (Pers.) Lund. in L. et N. a menší, 6,4 až 7,8 X 2—3 /*.

Peniophora pilatiana Pouzar et Svrček, sp. n.Cel. Doctori Alberti Piláti, directori Sectionis botanicae Musei Nationalis Pragae,

mycologo Čechoslováci excellenti speciemi nostram dedicavimus.Peniophorae framneae (Pers.) Lund. in L. et N. affinis e t similis, sed fructifica-

tione crassiore, margine primo firmě odňato, aetate revoluto sed a substrato insepa- rabili, coneolori, diserepat. Colore primo pallide roseo vél violaceo-roseo, dein ob­scure rubrobrunneo, rarius tinctu violaceo. Sporis paulisper mmoribus magisque cur- vatis 6,lf—7,8 X 2— 3 /*.

Typus: Bohemia centralis, Choteč prope Pragam, declive insolata, dumetosa gra- minosa, in assotiatione plantarum xerothermicarum, ad ramum insolatum deiectum

181

Corni \maris, 15. VII. 1953, Z. Pouzar legit, in herbario Musei Nationalis Pragae asservatur.

Distributio speciei nostrae novae in Bohemia insignis est. Crescit copiose in re­gione cálcaria BohemAae centrális inter Pragam et Beroun ad saxa graminoso —■ du- metosa insolata et válde ipalida ad ramos deiectos praecipue Crataegorum sp. div., sed etiam ad ramos Rosarum sp. div. Corni maris, Piri communis, Pruni spinosae et Quercus pubescentis. P. fraxinea (Pers.) Lund. in L. et N. etiam modo ecologico discrepat, nam haec species Bohemiae ¡ad ramos Fraxini exelsioris, Syringae vul- garis et Ligustri vulgaris crescit.

Species nostra nova locum in sectkme Cóloratae B. et G. tenet. Peniophora ob- scura sensu B. e t G. non Pers. próbábiliter identica, sed specimina a cel. Bourdot determinata pro dolor non vidimus.

Druh z blízkého příbuzenstva P. fraxinea (Pers.) Lund. in L. et N., od kterého se liší růstem na jiném substrátu: Crataegus sp. div., Rosa sp. div., Cornus mas, Prunus spinosa, Pirus communis a Quercus pubescens Peniophora fraxinea roste u nás na Fraxinus excelsior, Syringa vulgaris a Ligustrum vulgare.

Peniophora pilatiana P. e t S. má plodnice tlusté, bez význačného okraje, na okraji se od substrátu neodlupující; ve stáří jsou okraje nahoru ohrnuté (i se substrátem). Barvy je vždy více červené, a zejména starší plodnice se značně liší barvou červe- nohnědou. Ekologicky se liší růstem na větvích na zemi ležících, a výskytem na „stepních“ místech. Od ostatních druhů sekce Coloratae B. e t G. se odchyluje již více. Drobnými výtrusy se trochu blíží Peniophora pithya (Pers.) J. Erikss. a Peniophora piceae (Pers.) J. Erikss., které mají však výtrusy ještě menší (5—6 n) a obě rostou výhradně na koniferách. Peniophora cinerea nemá vyvinutou basální horizontální hyfovou vrstvu. Peniophora quercina (Pers. ex Fr.) Cke. a P. rufo- marginata (Pers.) Látsch. in Keiss. mají jinou konsistenci basální hyfové vrstvy a větší spory. P. junipericola J. Erikss., která se jinak dosti blíží, má rozlišený okraj, jinou barvu a roste výhradně na jalovcích. V mladších stadiích lze P. pilatiana P. et S. zaměnit za P. nuda (Fr.) Bres., k terá se pozná mikroskopicky vždy dobře vyvinutými gloeocystidami.

Náš nový druh je pravděpodobně totožný s Peniophora obscura ve smyslu Bourdot- Galzinově, neviděli jsme však autentických exemplářů Bourdotových a proto ji kla­deme do synonymiky s otazníkem. P. obscura s. B. e t G. roste za podobných pod­mínek v jižní Francii.

Pokud jsme prozatím zjistili, je svým rozšířením omezena pouze na velmi malý okrsek ve stř. Čechách, a to na střed Středočeské vápencové plošiny — vyskytuje se od Radotínského údolí až po Hostím. Nepodařilo se nám ji zastihnout na naší exkursi do oblasti koněipruské. Nejhojnější je v Radotínském údolí a na skalách nad Berounkou mezi Budňany a Srbskem. Z dřevin dává zřetelně přednost hlohu, a to zejména větvím odříznutým neb olámaným. Hlohové větve jsou na těchto loka­litách odbourávány takřka výhradně touto houbou.

Zjistili jsme ji na následujících lokalitách:

1. L ochkovské údolí, n a vě tv ičk ách R osa sp., n a zem i v trá v ě , 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

2. R ado tín ské údolí, V elký v rch , n a vě tv i C rataegus sp„ ležící n a sk a ln a té ssu ti ve křoví, 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

3. R ado tínské údolí, rese rvace u Z adn í K opaniny, n a suché ležící vě tv i C o m u s sa n ­guinea, 1. V III. 1953, leg. F . K o tlaba a Z. P ouzar.

r182 ■

4. R ado tín ské údolí, m ezí Z adní K opaninou a M aškovým m lýnem II . n a větv ích L i­g u s tru m vu lgare , C ra taegus sp. a R osa sp., 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

5. R ado tín ské údolí, sk á ly n ad M aškovým m lýnem II, n a větv i C rategus sp. n a skále, 15. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

6. R ad o tín sk é údolí, K opanský les, sk á ly m ezi M aškovým m lýnem II . a T aslerovým m lýnem , n a vě tv i L ig u s tru m vu lg a re a P iru s com m unis 7. VI. 1953, leg. F . K o tlaba a Z. P ouzar.

7. R ad o tín sk é údolí, m ezi C hotčí a C hýnicí n a jižn ích svazích kopce Š k ráb ek n a vě tv i C o m u s m as, 13. I I I . 1940, leg. M. S v rček a 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r (T ypus).

8. S ká ly n a d údolím p o to k a Š varcavy m ezi Solopysky a P ek á rk o v ý m m lýnem , n a v ě t­v ích C rataegus sp. div., 21. VI. 1953, leg. F . K o tlaba, Z. P o u z a r a M. Svrček.

9. K arlické údolí, v zadn í č á s ti pod rob línským i lesy ve spo lečenstvu s Q uercus pu- bescens a sessilis spolu s L ith o sp erm u m purpureo-coeru leum , n a vě tv i C rataegus sp.,21. V I. 1953, leg. Z. P o u z a r a M. Svrček.

10. K arlš te jn , kopec B učina, v leso step i n a velm i silně osluněné vě tv i C rataegus sp., 26. VI. 1953, leg. Z. P ouzar.

11. K a rš te jn . U dubu, n a vě tv i P runus sp inosa 3. V II. 1949, leg. M. S vrček .12. K arlš te jn , u hostince B oubová, n a ležících v ě tv ích C rataegus sp ., 23. V III. 1953,

leg. Z. P ouzar.13. S k a ln a té s trá n ě m ezi S rb skem a B udňany n a d B erounkou, n a větv ích C rataegus

sp. div., R osa sp. div. a ? L ig u s tru m vu lgare , ta k é n a s ta rý c h lodyhách V erbascum sp. velm i hojně, 22. II . 1953, leg. F . K o tlaba a Z. P o u z a r a 1. II I . 1953, leg. F . K otlaba, Z. P o u z a r a M. Svrček , n a v ě tv ičkách Q uercus pubesccns, 27. IX . 1953, leg. F . K otlaba.

14. K oda u S rbska , n a výslunných sk a ln a tý ch s trán ích , n a osluněném pad lém km enu C o m u s m a s a n a vě tv i C rataegus sp., 18. V II. 1953, leg. Z. P ouzar.

15. H ostím u Sv. J a n a pod Skalou, jižn í s trá n ě kopce H erinky , n a větv ích C rataegus sp. a R osa sp., 30. I I I . 1953, leg. Z. P ouzar.

Dva druhy rodu Leptoglossum Karst. na NymburskuS va to p lu k Šeb ek

Neveliký rod Leptoglossum Karst. (Aphyllophorales, Cantharellaceae) z blízkého příbuzenstva lišek (Cantharéllus F r.), zastoupený většinou druhů i v naší myko- floře, je zastoupen převážně drobnými houbičkami, rostoucími epifyticky na lodyž­kách mechů nebo živých plodnidch některých Ascomycetů (na př. Acetabula ace- tabulum [L.] Rioh.) nebo saprofyticky na odumírajících lodyhách různých bylin, hlavně travin, větvičkách, na kůře a dřevě pařeizů a na odumřelých plodnicích hub ehorošovitých (Polyporaeeae).

Tento specialisovaný výskyt zmíněných druhů, unikajících jednak svými rozměry, jednak místy výskytu a substrátu a dobou výskytu (jsou to houby zimní) zrakům mykologa, vyžaduje kromě zvýšené pozornosti na lokalitě též často speciálních sbě­ratelských method. Uvedené okolnosti jsou snad příčinou toho, že většíma našich druhů r. Leptoglossum Karet, je všeobecně považována za houby vzácné, zjištěné dosud jen na několika málo našich nalezištích. Svědčí tomu i dosud skrovný počet prací v naší odborné literatuře, věnovaných tomuto rodů nebo alespoň registrujících zjištěná naleziště jednotlivých druhů. Bedlivější mykofloristický průzkum by však jistě rozšířil počet nálezů některých druhů tohoto jistě jen přehlíženého rodu a při­spěl k lepšímu poznání jeho zeměpisného rozšíření v naší vlasti a k lepšímu ob­jasnění některých otázek jeho biologie a systematických vztahů.

183

Během své mykologické praxe setkal jsem se v r. 1952 po prvé na Nymbursku s dvěma druhy tohoto rodu, o nichž podávám následující zprávu.

Leptoglossum spathulatum F r. s. V e l . — Plodnice 0,5—2 cm šir., tence masitá až blanitá, pružná, ± okrouhlá, vejčitá, eliptická až škebloví tá, s okrajem nejdříve celistvým (u mladších exemplářů), později tupě laločnatým, často mírně přehrnu- tým, v mládí světle hnědošedým, na povrchu krátce přitiskle světleji plstnatá, po­zději hnědavá až šedavá, lysá, za sucha světle bělošedě vyblédající, s několika tmav­šími pásy.

O br. 1— 4: L ep tog lo ssum sp a th u la tu m F r . s. Vel.: p lodnice zvětšeny a s i 2ikrát, v ý tru sy zvětšeny 2000k rá t. — O br. 5— 6: L ep tog lo ssum g laucum B a tsch .: plodnice zvětšeny

2 k rá t , v ý tru sy zvětšeny 2500krát. K reslil au to r.

Plodnice poznenáhlu přechází V úzkou (1—2 mim šir.) mírně prohnutou stopku, na basi přitiskle bíle vatovitě plstnatou, jíž přisedá na substrát.

Hymenofor je tvořen dosti hustými, krátce žebrovitě vystouplými, nízkými, často vidliěnatě dělenými lištami, téměř až k basi po stopce sbíhajícími, někdy (zvi. u mladších exemplářů) hladký, bez patrných žebrovitých lišt, hnědošedý až olovově šedavý.

Výtrusy obvejčité, k basi klínovitě stažené, hyalinní, 8—11 X 4,5—6,5 /*. Loc.: Zvěřinek (okr. Nymburk), na lodyžkách mechů v příkopu při pravé straně silnice k Hořátvi, velmi hojně, 29. X. 1952 leg. S. Šebek.

184

■ I

Leptoglossum glaucum B a t s c h . — Plodnice 0,3—1,3 cm šir., okrouhlá nebo škebloví tě ouškovitá, tenká, pružná, postranní krátkou stopkou k substrátu přise­dající, světle šedá až šedožlutá, přitiskle nízce plstnatá, s okrajem často mírně pře- hrnutým.

Hymenium ipokrývá velmi nízké, řídké lišty, centrálně paprskovitě se rozbíhající, které jsou však většinou úplně zredukovány, taikže hymenium pokrývá celou spodní hladkou část plodnice pleťově žlutohnědě, hnědavě až šedohnědě zbarvenou. Výtrusy bezbarvé, podlouhle eliptické až protáhlé, k basi postranně Mínovitě stažené 9—11 ,» X 2,5—3,5 i*. Loc.: Kostomlaty (okr. Nymburk), na odumřelých vrbových větévkách, mezi tlejícím listím ležících na břehu Farského potoka (t. zv. Far- bouchu), 5 exemplářů, 28. XI. 1952 leg. S. Šebek.

Dokladové exempláře k oběma citovaným nálezům jsou uloženy v autorově sou­kromém mykologickém herbáři.

Rod Leptoglossum Karst. je velice zajímavý svým systematickým postavením. Až do roku 1879, kdy byl Karstenem právem oddělen jako samostatný rod, byl tento rod slučován s r. Cantharellus Fr. Pilát (Klíč k určování našich h u b . . . 1951), který pro tento rod užívá pozdějšího Quéletova jména Dictyólus Quél. (Enchiridion fungorum, 1886), řadí ho spolu s rody Cantharellus Fr., Craterellus Fr., Nevrophyl- lum Pat. a Arrhenia Fr., k Aphyllophoraceím a zařazuje do čeledi Cantharellaceae.

Některé morfologieké a biologické rozdíly, hlavně pokud se týká umístění hyme- noforu a způsobu života, nasvědčují však spíše tomu, že r. Leptoglossum Karst. tvoří samostatnou čeleď (Leptotaceae v pojetí R. Mairea). R. Maire klade však tuto samostatnou čeleď k Cyphellineím, kam by pak největším právem patřil předně r. Arrhenia Fr., jehož s podřádem Cyphellineae pojí vývoj nejmladšíeh stadií plod­nic. Posuzujíce s tohoto ontogenetického hlediska vztah r. Arrhenia Fr., k čeledi Cantharellaceae Fr., a Leptotaceae R. Maire, setkáváme se se základními rozdíly, které by nás v zájmu přirozeného a dynamického systému opravňovaly k utvoření samostatné monogenerické čeledi pro r. Arrhenia Fr.

Z uvedeného je patrno, jak spletité otázky systematického rázu, z nichž některé jsem se jen pokusili naznačit, objevují se při studiu r. Leptoglossum Karst. a rodů příbuzných. Příspěvkem k řešení těchto důležitých otázek by byla podrobná syste­matická a hlavně ontogenetická studia, podmíněná však především podrobnější zna­lostí rozšíření studijního materiálu, jehož mykofloristický výzkum je tedy nanejvýš nutný.

Lískovec spáleništní — Geopetalum carbonarium (A. et S.) Pat. v Čechách

(Geopetalum carbonarium [A. et S.] Pat. in Bohemia)D r A lb er t P ilá t

Vyobrazené exempláře této velmi vzácné houby nalezl 17. června 1953 Dr Wi- chanský v Kinského sadech v Praze, a to na starém spáleništi na holé, dosti suché a kamenité půdě, na místě, kde zahradníci pálívají odřezané roští a jiné odpadky. Rostla zde společně s p l a m é n k o u s p á l e n i š t n í — Flammula carbonaria (F r.) Quél. Jak pozoroval Dr Wichanský, objevuje se tento druh na zmíněném místě již řadu let, dosud se však nepodařilo mu jej určiti. Živé exempláře této houby

185

Obr. 1. Liškovec spáleništní — G eopetalum carbonarium (A. e t S.) P a t.1. S chem atický tan g en tiá ln i řez klolboukem. 2. Ř ez hym eniem . C ystidy n ak re s len y jsou ve vě tš ím .počtu, než v hym eniu ve sk u tečn o sti jso u zastoupeny . 3. P ileocystidy .

4. V ý trusy .1. P a rs pile i in d irec tione ta n g e n tia li se c ta m odo schem atico d e lin ea ta . 2. H ym enium

cum cystid iis. 3. P ileocystid ia . 4. Sporae. A. P ilá t a d n a t. delineavit.

viděl jsem po prvé v životě a proto jsem je podrobně ohledal, ofotografoval a na­kreslil také anatomické podrobnosti, neboť je to houba velmi zajímavá, a to jak se stanoviska systematického, tak i vývojového.

Plodnice vyrůstají jednotlivě, ale většinou v houfech. Zjevem upomínají na 1 i š k u n á l e v k o v i t o u — Cantharellus tubaeformis (Bull.) Fr., po případě i na jiné příbuzné druhy lišek. Tvarem připomínají talké některé strmělky, na př. s t r m ě 1 k u m e c h o v o u Clitocybe umbonata (Pers.) Konrád. Starší exempláře svým v cípy

186

f 4T-Obr. 2. Liškovec spáleništní — G eopetalum carbonarium (A. e t S.) P a t.

O sm plodnic v různém stad iu vývoije, k te ré nalez l n a spá len išti v K inského sadech v P ra z e 17. VI. 1953 D r W ichanský . — Octo carp o so m ata m odo diverso evoluta, quae cel. D r W ichanský in h o rto publico K inského sady dieto P ra g a e in carbonario ad

te r ra m leg it. P h o to A. P ilá t.

roztrhaným kloboukem připomínají i některé houby nelupenaté (Aphyllophorales), na př. Podoscypha unduktta (Pr.) nebo Phyllacteria caryophyUea (Schaeff.) Pat. Po stránce anatomické i morfologické tvoří l i š k o v e c s p á l e n i š t n í přechod mezi pravými liškami a hlívami, tedy houbami z podčeledi Agaricaceae—Pleurotoi- deae.

187

Je to houba prostřední velikosti s kloboukem hluboce vmáčklým až nálevkoví tým, tence a nápadně suše masitým, 1—6 cm v průměru měřícím. Povrch klobouku je šedohnědý a vločkovité šupinatý, dosti tmavě zbarvený. V mládí je okrouhlý, s okra­jem trochu podvinutým, později na okraji laločnatý, ve stáří často hluboce laločnatý a i radiálně roztrhaný v řadu úkrojků. Pokožka je šupinkatá, v mládí souvislá, ve stáří a za suššího počasí rozpraskává radiálně jako u vlákníc, takže mezi trhlinkami prosvitá bílá dužnina klobouku.

T ř e ň je středový nebo málo excentrický, válcovitý, rovný nebo trochu pokřivený, na dolejšku někdy kořenovitě ztenčený, 25—35 mm dlouhý a 2—4 mm tlustý, na povrchu bělavý, pak obyčejně světle špinavě šedý, trochu plstnatý a často prachem pošpiněný, solidní.

D u ž n i n a v klobouku je tenká, bílá, dosti suché a vláknité konsistence; ve třeni je bílá nebo bělavá, rovněž dosti suchá a tuhá, vláknitě vatovitá, chuti a vůně ne­nápadné.

L u p e n y jsou velice nízké, význačně „liškovité“, tedy lištovité až i žilkovité a význačně vidličnatě větvené, nízké, s ostřím zcela tupým a homomorfním, sbíhající na třeň, v mládí skoro bílé, později trochu špinavě krémové až světle popelavé.

B a s i d i e jsou nápadně dlouhé, asi 45 X 7.5 n veliké, většinou se čtyřmi vý­trusy. Subhymenium je zřetelně vyvinuto a liší se dosti od dužniny klobouku. Je 40—55 « tlusté.

V ý t r u s y jsou válcovitě elipsoidní, bezbarvé, hladké, tenkostěnné, na basi s ma­lým apikulem, který někdy sotva je patrný, s obsahem jemně zrnitým, bezbarvým, 9—11 X 4,5—5 i* veliké.

V celém hymeniu, tedy jak na lupenech, tak i v jejich paždí nalézáme asi stejně hojně roztroušené cystidy, jež jsou tlustostěnné, dlouze vřetenité, špičaté, hlavně na vyčnívající části drsně inkrustované, bezbarvé, 70—120 X 8—-14 p veliké.

T r a m a k l o b o u k u je složena z hyf dvojího druhu, jedněch tenkostěnných, hustě nepravidelně rozvětvených, 2—4 p tlustých, a pak z menšího počtu hyf tlusto- stěnných, dlouhých a málo větvených, silně světlolomných, trochu zvlněných,3—4 n tlustých, které zasahují jednak do hymenia a končí oněmi tlustostěnnými cystidami, jednak pronikají pokožkou a na jejím povrchu končí v pileocystidách, které jsou také dosti četné, bezbarvé, ale mají stěny tenčí než cystidy hymeniové a tvar jejich je většinou více válcovitý až kyjovitý. Četné z nich končí hlavatě. Jsou asi stejně veliké jako cystidy hymeniové, a pokud se tvaru týče, nalézáme i v pileo­cystidách všemožné přechody do tvaru cystid hymeniových.

P o k o ž k a na povrchu klobouku je asi 20 tlustá a je složena z hyf velmi hustě spletených a rozvětvených, které mají obsah i blány hnědé nebo žlutohnědé.

Jak mi sdělil kol. Dr M. Svrčék, dostal tuto houbu od Dra Hejného, který ji na­lezl v září 1946 na spáleništi u Nebušic nedaleko Prahy. Velenovský sbíral ji u Mni- chovic a menší formu popsal jako Cantharellus glaucus Velenovský 1920. V herbáři Národního musea v Praze, vedle exemplářů sbíraných Dr S. Hejným u Nebušic a určených Dr M. Svrčkem, nalézají se ještě dva nálezy další, :a sice plodnice, které nalezl I. Charvát 3. X. 1943 u Roblína, jež určil Dr J. Herink a Vackovy exempláře od Silničně nedaleko Žarošic na Moravě, kde vyrostly na spáleništi v listnatém lese 16. VIII. 1946. V literatuře je tento druh dosti spoře uváděn. Schroeter zmi­ňuje se ve svých „Pilze Sehlesiens“ (v Rabenhorsťs Kryptogamenflora) str. 511, 1889 pouze o lokalitě Albertiniho a Schweinitze (Rothenburg: Niesky), odkud byl tento druh vůbec po prvé popsán. Ricken nalezl jej v Německu asi vícekrát. Dobře jej popisuje a o jeho rozšíření praví, že není hojný. Quélet sbíral jej ve Francii

188

Obr. 3. Liškovec spáleništní — G eopetalum carbonarium (A. e t S.) P a t.Spodní s t ra n a zcela vyv inu té plodnice, k te ro u v K inského sadech v P raze n a zemi

n a sp á len išti 17. VI. 1953 nalez l D r W ichanský.L a tu s hym enophoralis ca rp o so m atis p lene adu lti, quod cel. D r W ichanský in ho rto publieo, K inského sa d y dieto , P ra g a e in carbonario ad te r ra m 17. VI. 1963 legit.

P ho to A. P ilá t.

v Juře a ve Vogesách a taJké v okolí Paříže. Jiní francouzští mykologové nalezli jej ve Francii na více místech. Celkem však možno říci, že je to druh velmi vzácný a jen nahodile se v přírodě vyskytující. Je znám dosud jen z Evropy.

L i š k o v e c s p á l e n i š t n í je podivný typ, který ¡bývá v systému různě za-

189

Obr. 4. lišk ovec spáleništní — G eopetalum carbonarium (A. e t S.) P a t.N a s ta ré m sp á len išti v K inského sad ech v P ra z e 27. V II. 1953 sb íra l D r W ichanský .

F o to A. P ilá t.

řazován. Albertini a Schweinitz popsali jej jako Merulius carbonarius A. et Schw., Persoon a Fries přeřadili jej však mezi lišky a mezi liškami jej uvádí i většina pozdějších autorů na př. Ricken, Quélet, Pilát (Klíč, str. 440, 1951) a jiní.

Jak jsem se již zmínil, podobá se liškovec spáleništní velice liškám, od nichž se liší přítomností četných a nápadných cystid, které tvarem i početností upomínají na Pleurotus petákňdes nebo Pleurotus geogonius. Je to tedy intermediámí typ mezi houbami liškovitými a hlívovitými, od nichž se liší hlavně nízkými lištovitými lupeny a nepřítomností gelatinosní vrstvy.

Patouillard (Hyménomycetes d’Europe p. 127, 1887) zařadil tento druh společně s hlívami, keré mají tlustostěnné cystidy, do rodu Geopetalum Pat. Na prvním místě mezi druhy, které do tohoto rodu patří, uvádí Geopetalum petaloides a na druhém G. carbonarium a pak ještě další druhy hlív tohoto typu. Kühner a Ro-

190

magnesi (Floře analytique des champignons supérieurs p. 70, 1953) řadí tuto houbu rovněž do rodu Geopetalum Pat., a sice do podrodu Acanthocystis, kam patří druhy s tlustostěnnými cystidami.

Singer (The „Agaricales“ in modern taxonomy p. 280, Lilloa vol. 22, 1949) Pa- touillardův rod Geopetalum silně emenduje, a to tak, že ponechává v něm jen Geo­petalum carbonarmm. Ostatní druhy Patouillardova rodu Geopetalum řadí do rodu Hohenbuehelia Schulzer apud Schulzer, Kanitz & Knapp (Verh. zool. bot. Ges. Wien, 16 : 45, 1866), který ve smyslu Singerově je totožný s Pleurotus séct. Acanthocystis Fayod 1889, Acanthocystis (Fay.) Kuhner 1926 a také s rody Sarcomyxa Kairsten 1891 a PhyllotreineUa Lloyd 1920.

Toto řešení zdá se býti nejlepším, protože Geopetalum carbonarium, i když je příbuzné druhům hlív ze skupiny Acanthocystis, přece jen se značně liší, a to jak charakterem lupenů, které jsou význačně liškovitého typu, tak nepřítomností gela- tinosní vrstvy a také tvarem basidií a výtrusů, jimiž blíží se více liškám a vůbec houbám nelupenatým (Aphyllophorales) než pravým hlívám. Proto zařazuji tuto houbu do rodu Geopetalum ve smyslu Singerově, nikoliv Patouillardově a ostatních francouzských autorů.

Vzácné nebo nové druhy mykoflory Soběslavských blatB ěhem posledn ích le t se podrobněji zabývám houbovou květenou Soběslavských b la t

v jižn ích Č echách, a za tu to dobu jsem nalez l řa d u nových nebo za jím av ý ch d ru h ů hub. Zde uvád ím jen druhy , z jiš těn é po p rv é r . 1950:

1. O nygena corvina A . e t S. ex P r., za jím av ý askom ycet, na lezený jen 21. X. 1950 na k usu s ta ré k ů že (det. P ilá t) .

2. S clero tin ia baccarum (S ch roe t.) R ehm , m u m ifiku jíc í bobule bo růvky; apo thec ia velm i ho jně od I I I . do V. každoročně.

3. S. heteroica W or. e t N aw . (S . ledi N aw .), velm i vzácná d v o jby tná h lízenka vůbec, nová p ro čS R . J e n 10. V. 1950 a 18. IV . 1952, vždy v jed iné plodničce n a sk le ro tisova- ných tobo lkách ro jo v n ík u (Č eská M ykologie 6 :131, 1952).

4. N eo ttie lla leuco tricha (A . e t <S.) Sacc., nový d ru h p ro ČSR, i jinde vzácný (det. S v rček ). Z jiš těn a jen 16. VI. 1950 n a holé raše lin n é půdě.

5. C lavariadelphus fis tu lo su s (F l. D. ex F r .) C om er, neho jný druh, sb íran ý 8. X. 1950 a 18. X I. 1951 v něk o lik a m álo plodnicích (det. P ilá t) .

6. Ixocom us fla v id u s (F r .) Quél., vzácný ra še lin n ý k louzek boreáln ího c h a ra k te ru (det. P ilá t) . 22. IX., 7. X. 1950 a 18. X. 1952 (ČM ¡5 : 1, 1951).

7. M arasm ius p u tillu s (F r . ex F r .) F r., v ČSR nehojná, n a B la tech v šak dosti běžně se v y sk y tu jíc í šp ičk a každoročně n a podzim (det. P ilá t, S tud. Bot. 5 : 12, 1951).

8. P sa th yre lla typ h a e (K alchbr.) K iihn. in F av re , p rv ý nález p ro Čechy, d ru h i v c i­z ině m álo zn ám ý (det. Svrček, V eselý), ro stoucí n a orobinci (ČM 6 : 169, 1952).

9. S tropharia a lbo-n itens (F r .) K ars t., pom ěrně v zácn á tr a v n í lím covka u n á s (det. P ilá t) . J e n 22. IX . 1950 n a raše linné louce n a o k ra ji B lat.

10. P silocybe sem ilancea ta (F r .) Quél., n eho jný d ru h v ČSR, n a B la tech dosud ne­sb íran ý (det. P ilá t) . 7., 21. X. 1950 a 9. X I. 1952 v tr se c h tr a v (N a rd u s a j .) .

11. P holio ta praecox (P e rs . ex F r .) Quél. var. palwdosa Lge, u n á s vzácný d ruh , ro ­stoucí n a ra še lin á ch a v b až in ách v tr á v ě (det. P ilá t) . 29. V. 1950, 2 a 16. VI. 1951.

12. N aucoria erinacea (F r .) Gill., p řeh lížený d ruh , n a B la tech m ís ty hojný, h lavně n a drobných březových v ě tév k á ch n a zemi. Od V. do X. každoročně.

13. F la m m u la H enn ingsii B res., velice vzácn ý sphagn iko ln í d ruh , z jiš těný zde p ro ČSR po p rv é (det. P i l á t ) . S b írán a jenom 25. V III. 1950, 25. V III. a 8. IX . 1951.

14. C ortinarius b la tensis P il. 1953, nově po p san ý pavučinec z B lat. J e s t to P h legm a- cium ze sek ce C liduchi, z b lízkého p říb u zen stv a C. olidus Lge, C. c liduchus F r. a j. N a jednom m ístě d o sti ho jn ě od V II. do X. k ažd ý rok.

15. C. striaep ilu s F av re , vzácný ra še lin n ý d ruh , popsaný r. 1948 ze Š výcar a u n á s za tím sb íran ý jen v C ísařském lese (det. P ilá t) . N a B la tech ho jný m ezi rašelin íkem , a le i n a holé zemi, každoročně n a podzim až do ’zám rzu .

16. C. vio laceus L. ex F r., řídce se vy sk y tu jíc í podhorský druh, p rav idelně v něko lika exem plářích od V III. do X. každ ý ro k n a „H řb itově b ř íz “.

191

17. Inocybe napipes Lge, celkem v Č SR řídce se v y sk y tu jíc í v lákn íce, n a B la tech v šak dosti ho jná. U n ás po p rvé sb írá n a V ackem 1944, jin a k zn ám a z A m erik y a z E v ro p y z D ánska, H o landska a Š v ý carsk a . Od VI. do X. každ ý rok.

18. R ip a rtite s helom orphus (F r .) K arst., v zácn á čech ra tičk a , z jiš těn á n a B la tech o je­d iněle X. a X I. 1950— 51 n a raše lin n é půdě a zetlelém sm rkovém dřevě (det. P ilá t) .

19. Collybia pá lustris P eck (O m phalia leucom yoso tis Cke e t S m .), u n á s ho jná , a le z B la t dosud neuváděná penízovka, boreáln ího c h a ra k te ru (det. K ub íčka).

20. Lycoperdon m uscorum M org., doisti řídce se v y sk y tu jíc í p ý ch av k a u n á s (det. Š m ard a ). V III. až X. 1950 n a raše linné louce n a o k ra ji B la t m ezi m echy a travou .

V šechny ty to d ru h y jso u u loženy jak o ex s ik á ty v h e rb á řích N árodn ího m usea a v h e r­bářích n aš ich m ykologů. D r F r. K otlaba.

L i t e r a t u r aA l b e r t P i l á t : Listnaté stromy a keře našich zahrad a parků. S tá tn í zem ědělské

nak ladatelstv í. P ra h a 1953. S tran 1104, 705 fo tografií. Cena 83 Kčs.„Již od m ládí jsem se zabýval studiem hub, k te ré působí hnilobu dřeva. P řitom jsem

byl přirozeně nucen vším at si podrobně ta k é dřevin, a to ja k našich, ta k i cizích. Z této odborné práce se vyvinula záliba pro dendrologii vůbec, a proto ve volných chvílích jsem se věnoval studiu dřevin a ovocnictvi.“ T ěm ito slovy uvádí D r A lbert P ilá t předm luvu ke svém u novému velkém u kliči o listna tých dřevinách, pěstovaných v našich zahradách a parcích. Jsou současně vysvětlením , co vedlo au to ra k tom u, aby se dřevinam i, i jako mykolog, blíže a podrobněji zabýval. V tom ta k é spočívá význam té to p ráce pro naše m ykology a houbaře, k te ř í se ja k při studiu mykologie, ta k p ři p rak tickém sběru s d ře ­vinam i se tkávají na každém kroku. N aše republika není sice příliš bohatá co do počtu druhů dřevin u nás původních, za to pestrým výběrem nejrůznějších strom ů a keřů oplývají m nohé naše zahrady, s ta ré p a rk y a arboreta , tedy m ísta i houbaři často navště­vovaná. R ada druhů hub je vázána n a u rč itý su b strá t, d ruh strom u či keře, nehledě k tomu, že je důležité zn á t společenstvo, k te ré ty to druhy hub doprovázejí. Ale překážky, spo jené s u rčen ím c izokra jných dřevin , byly těžko p řekona te lné . V n aš í l i te ra tu ře neexistovala určovací příručka, podle níž by se zájem ce mohl alespoň orien tovat nebo dokonce neznám ou m u dřevinu si u rčit. Cizí lite ra tu ra by la buď nedostupná, nebo obsahovala druhy v jiiném výběru, než v jakém jsou pěstovány u nás.

S radostí proto v ítám e P ilátovu k rásnou knihu „L istnaté strom y a keře našich zahrad a p a rk ů “, vydanou S tá tn ím zem ědělským nak lada tels tv ím v P raze, jež se p rávě koncem říjn a objevila na knižním trhu . N a p rvý pohled p řekvapí je jí objem a vkusná i pečlivá úprava. N a 1100 stran ách je shrom ážděno bohatstv í nejen p rak tick y všech u nás pěsto­vaných listna tých dřevin, ale i těch, k te ré by případně v k u ltu ře m ohly b ý t zavedeny. Klíče rodů a druhů, uspořádané podle čeledí (au to r se p řidržel systém u H utchinsonova), jsou velmi přehledné a v popisech jednotlivých druhů naleznem e všechny důležité znaky, údaje o původním rozšířeni a pokyny pro pěstování. Zvláštní z ře te l je věnován rodům a druhům dřevin, důležitých pro šlechtitelskou p rax i ja k ovocnickou, ta k zahradnickou. Tém ěř polovinu knihy zau jím ají autorovy fo tografie (celkem 705), výběr nejlepších sním ků z obsáhlého fo tografického m ateriá lu , k te rý D r P ilá t nashrom áždil během deseti­le tí svého dendrologického studia, a z nichž je p a trn a jeho velká láska ke strom ům . V ýznam fo tografií pro určování a zároveň i jako dokladového m ateriá lu , k te rý dává nahlédnouti do k rá s podivuhodného světa dřevin, není třeb a ani zvlášť zdůrazňovat. H oubařům , k te ř í nejsou současně botaniky, přijde urč itě vhod term inologický slovníček, obsahující výklad nejčastějších českých, la tinských a jiných cizojazyčných výrazů, použí­vaných v dendrologické lite ra tu ře . V knize se au to r zabývá jen listnatým i dřevinam i; rukopis klíče pěstovaných konifer (jehličnanů) je již p řip raven do tisku a vyjde jako sam osta tný svazek. Jsm e přesvědčeni, že P ilátovo dílo nalezne příznivý ohlas i v řadách československých mykologů, k te rý m se konečně dnes n ask ý tá m ožnost doplnit si znalosti o těch to ta k často s životem hub úzce sp ja tých zelených rostlinách a ta k p latně přispěje k jejich dokonalejším u poznání. D r M irko S v rček

V ydává N akladatelství československé akadem ie věd, P raha I I , Vodičkova 40, tel. 231-276, 231-478. Tisknou Pražské tiskárny, n. p., provozovna 04, P raha X III , Sámova 12. Redakce: P raha I I , Václavské nám . čp. 1700, Národní museum, tel. 233-541. Adm inistrace: N akladatelstv í čsAV, P ra h a I I , Vo­dičkova 40. Vychází č ty řik rá t ročně. — Cena čísla 6 Kčs. Roční předp latné 24 Kčs. N ovinové vý­platné povoleno dohlédacím pošt. úřadem P rah a 022 pod. čís. 313/535-Ře-52. Toto číslo vyšlo

dne 16. X I . 1953.

192

NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VEDVODIČKOVA 40, P R A H A II , T EL . 227264

m á n a sk lad ě a expedu je k n ih y a časopisy z n e jrů zn ě jš ích vědních oborů, z nichž uvádí n a p ř.:

V. A. B rillian to v á : F o to syn th esa ja ko ž ivo tn í p ro jev ro s tliny . 176 s tr . 17,50.L . A. Č ebotarevová-S . S. Sobolev: V. V. D okučajev. 88 s t r . 5,13.S. G. D avydov: M ičurin ská n a u ka o vyp ěs těn í n o vých d ruhů zv ířa t. 26 s tr . 1,14.V. V. D okučajev : V yb ra n é sp isy . 240 s t r . 14,10.B. V. Jakov lev : M andelinka bram borová. 48 s tr . 2,85.J . K om árek : Zoologie bezobra tlých . 580 s tr ., 372 obr., váz. 60,80.0 . B. L epešin ská : V zn ik bu n ěk ze ž ivé h m o ty a ú loha ž ivé h m o ty v organism u. 256 s tr .,

31 k říd . příloh . 21,50.V. M. F jodorov : M ikrobiologie. 328 str., 141 obr. 34,20.V. N . M ak aro v : O chrana přírody v S S S R . 96 s tr . 5,32.N. A. M axim ov: R o stlin n á fysio logie. 136 s tr ., 59 obr. v te x tu a 45 n a 16 p říl. 14,80.S. P rá t : R o stlin a pod drobnohledem . 224 s tr . 15,20.F . P ra n t l : Ž ivo t č e ských pram oří. Z ka m en ě lin y , je jich sběr a určování. 392 s tr . 29,30. B. P o k o rn ý : S y s te m a tic k á zoologie bezobra tlých . R epe tito rium . 244 s tr . 30,40.P ro ti reakčriím u m endelism u-m organ ism u . Sborn ík . 312 s tr . 14,10.B. R osický-J. W eiser: B o j s h m yzem , n . Škůdci lidského zd rav í. 832 s tr ., 309 obr. 68,40. J . S p irhanz l: R ašelina , je j í v zn ik , tě žb a a vyu ž ití . 356 s t r . 18,40.S ta d ijn i v ý v o j sem en n ých rostlin . Sborn ík . 320 s tr. 25,50.F . S tu d n ičk a : Ú vod do plasm ato log ie . 240 s tr . 24,10.P . Svoboda: N a u k a o lese. 324 s tr . 24,70.R. V eselý: Č eskoslovenské houby. I. L u p en a té 2. vyd. 234 s tr ., 532 obr. 14,10. W enig-K eilová: P ra k tik u m živočišné fysio log ie . 212 s tr . 12,36.P rá t-f te to v sk ý : P ra k tik u m ros tlinné fysio log ie . 132 s tr . 8,17.T. J . Z a ruba jlo : K . A . T im ir ja zev -— v e lk ý r u s k ý darw in ista . 56 s t r . 2,28.M. H ero ld : A n tib io tika . 232 s tr ., 36 obr., 2 příl. 20,50.J . O benberger: E ntom olog ie . I. 872 str., 894 obr., 21 příl., váz. 114,— .K. A. T im irjazev : V yb ra n é práce o ch loro fy lu a asim ilaci svě tla rostlinou. 272 s tr .,

24 obr. 22,80.R. Retovský: R ů s to v é s tim u lá to ry . 120 str., 27 obr. 6,08.D. A . B irjukov : P řísp ěvek k P avlovovu učení. 112 s t r . 4,94.D. S le jšk a : O h rd in s tv í so vě tskéh o lidu. 176 s tr ., brož. 9,31, váz. 12,50.1. M álek : S o v ě tsk á m ikrob io log ie zb raň m íru , E . G lásnerová: M ičurin ská g en e tika ,

F . H o řav k a : Ž ivo t rostlin . S born ík 96 s tr . 5,40.P . Z um an: Z á k la d y polarografie. 48 s tr . 3,42.K alitin N . N .: O ptické z je v y v a tm osféře . 52 s tr . 3,42.B. B ouček: G eologické v y c h á z k y do p ra žskéh o okolí. 244 s tr ., 17 příl., 60 obr. 20,70. I. A . A ndre jev : P lavba do A n ta rk tid y . 152 s tr . 8,74.

M a tem a ticko -přírodovědecké rozh ledy , p ředpl. n a 6 č. ročně 14,40, číslo 2,40.Č eský lid, n á rodop isný dvoum ěsičník, 6 čísel ročně, p ředpl. 42,-—, číslo 7,— .V esm ír, p řírodovědecký časopis, p ředpl. n a 10 č. ročně 24,— , číslo 2,40.Ž iva , nový časopis p ro biologickou práci, předpl. n a 6 č. ročně 33,— s barevnou příl.,

22,— bez barevné přílohy, číslo 6,— a 4,— .N o v ý O rient, o rien ta lis tick ý časopis, p ředpl. n a 10 čísel ročně 28,— , číslo 3,— .L idé a zem ě , zem ěp. m ěsíčník , p ředpl. 30,-—, číslo 3,— .Č eskoslovenská biologie, p řed p la tn é n a 6 čísel ročně 36,— , číslo 6,— .P reslia , časopis Čs. spo lečnosti bo tan ické, p ředpl. n a 4. č ísla ročně 60,— , číslo 15,— . V ě s tn ík Čs. spo lečnosti zoo log ické, p ředpl. n a 4 č ísla ročně 80,— , číslo 20,— . Zoologické a en tom olog ické lis ty , p ředpl. n a 4 č. ročně 56,— , číslo 14,— .

C S. M Y K O L O G I C K Ý K L U B V P R A Z E I IBenátská 3. (Botanický ústav Karlovy university).Sekretariát: Praha n , Krakovská 1. Telefon 231-131.

Staňte se naším členem! «

Členský příspěvekčiní ročně K čs 5,— , záp isné K čs 2,— . Č lenské p řih lá šk y a p řísp ěv k y p řijím á jednatel I. C harvát, P ra h a n , K rákovská 1. Telefon 231-131. Členy, k te ř í dosud ne­vyrovnali č lenský p říspěvek za k a len d á řn í ro k 1953, p ro s ím e o zap raven í.

Navštěvujte přednáškové kursy ČMKp o řád an é každé pondělí od 19. do 21. hod. v p řednáškovém sá le bo tan ického ústavu K arlovy university v P raze II, B enátská 2. S tanice elektr. d ráhy čís. 14,(b o tan ick á z a h ra d a ) . V ýk lad a dem onstrace dů lež itých jed lých a jed o v a tý ch hub p ro p ra k tic k é houbaře, z ačá tečn ík y a pokročilé. P ř i p řed n ášce se též u rču jí do ­nesené houby.

Houbařské vycházky ČMKs odborným školením p rak tických houbařů se konají každou neděli do blízkého i vzdáleného okolí P rahy . Dobrou obuv a jídlo s sebou. O známení vycházek v denním tisku (Diteráímí noviny) ke konci týdne a v houfoařských skřínkách ČMK. Telefo­nické dotazy nía číslo 231-131.

Bezplatná houbařská poradna ČMKv P raze II, K rakovská 1 (I. C harvát) u rču je veškeré houby. K poštovním zásilkám z venkova (jako vzorek bez ceny) přiložte kar. lístek se svojí přesnou adresou, kde uvedete datuím, naleziště, d ruh strom ů, event. chuť a vůni z a syrová atd .

Brno, Kotlářská 2B ezplatná houbařská poradna každé pondělí od 17. hod. v botanické zahradě, anebo kterýkoliv den odpoledne u předsedy pplk. v. v. A. P rocházky v Brně, B ra tislavská čís. 38/a .

Stálá výstavkačerstvých hub v P raze II, K rakovská 1.V Brně, K o tlářská 2 (botanická zah rad a).

Česká mykologievychází č ty ř ik rá t ročně, a to v m ěsících únoru, květnu, srpnu a listopadu. Upozor­ňujem e naše členy a odběratele časopisu, že m ám e ještě n a sk ladě s ta rš í ročníky, a to I. až V. (1947— 1951). Objednávky zasílejte n a adresu jednatele ČMKI. C h arv á ta , P ra h a II , K rak o v sk á č. 1. Jed n o tliv ý ročn ík s to jí 12,— Kčs.

Zpráva spolkováP řed n ášk y končí 14,. p rosince t. r. a budou opět z ah á jen y začá tk em února.In fo rm ace u jed n a te le I. C h a rv á ta n a te l. čís. 231-131.

/ __

- J* - -A