Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Narativní metoda Trajánova sloupuAuthor(s): JIŘÍ ŠUBRTSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 108, Čís. 4 (1985), pp. 199-203Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23462398 .

Accessed: 15/06/2014 10:31

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:31:50 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Narativní metoda

Trajánova sloupu

JIŘÍ ŠUBRT (PRAHA)

18. května r. 113 n. I. byl císaři Trajánovi dedikován monument v podobě reliéfně zdobeného sloupu, tradicí označovaného za dílo architekta Apollodóra z Damašku.

Krychlová baze sloupu, který byl součástí nově postaveného Trajánova fora,

sloužila později jako hrobka císaře a jeho ženy Plotiny, jejichž popel byl uložen ve zlatých pohřebních urnách. Jak je patrné z věnovacího nápisu nad vchodem do

krypty, původní funkcí sloupu bylo dokumentovat výšku pahorku, který bylo nutno odstranit při budování nového fora. Největší pozornost však zasluhuje skulpturální výzdoba — spirální reliéf dlouhý 250 m se 155 výjevy. Jeho námětem jsou dvě dácké války vedené Trajánem v letech 101 —102 a 105—106, jejichž konečným výsledkem bylo vyhubení nebo romanizace původního obyvatelstva v duchu tzv.

..pax Romana". Zachycení těchto událostí tak velkolepým způsobem mělo sloužit

jedinému cíli — oslavě římského impéria a jeho představitele, císaře. Přestože vlys uplatňuje principy klasického kommemorativního umění, tradiční

klišé a figurální schémata, svým celkovým pojetím se vymyká běžnému standardu

historických reliéfů. Již samotná koncepce nepřetržitě se odvíjející spirály představuje v sochařství něco ojedinělého. Navíc se uplatňuje zvláštní výtvarný

postup označovaný jako ..kontinuální styl" nebo ..narativní metoda"1.

Podstatou této metody je zřetězení obrazů do souvislého vyprávění odvíjejícího se na reálném geografickém pozadí. S trochou abstrakce by byla srovnatelná

s moderními kreslenými příběhy nebo s filmem. Jde o uměleckou fikci, založenou na nenásilném oddělení jednotlivých scén, které jsou uzavřeny do jednotného časoprostorového rámce. Vyprávění má pouze jeden výrazný přeryv2, který

koresponduje s časovým předělem mezi první a druhou dáckou kampaní. Jinak se děj odvíjí souvisle, v chronologické posloupnosti. Jednotlivé scény jsou odděleny vertikálními motivy, jako jsou stojící osoby, stromy, architektonické prvky, či ná

hlými změnami pozadí nebo činnosti postav. Sjednodujícím, ale i členícím elemen tem je i osoba samotného císaře, prolínající vyprávěním jako spojovací nit a sou

časně segmentující jednotlivé výjevy. V posloupnosti scén se kromě kausálně-temporální návaznosti uplatňuje i para

lelní řazení, tzn. iuxtaponování dějů, které se odehrávají současně, ale na různých

místech. K tomu přistupuje i kontrastní paralelismus, postup tak typický pro filmo

vý střih. Tak např. na jednom místě3 jsou vedle sebe postaveny dvě scény — císař

obdarovávající své vojáky a obraz dácké vesnice, kde ženy mučí zajaté Římany.

Položení těchto protikladných výjevů vedle sebe je uměleckým záměrem, který programově usiluje o ovlivnění postoje diváků a jejich sympatií a zároveň symbo lizuje vrtkavost lidského osudu.

Narativnost metody spočívá v užití vysoce sdělného obrazového jazyka, srozu

mitelného kdekoli, kdykoli a komukoli. Tento jazyk má bohatou škálu prostředků, sahající od kvantitativních zkratek, kdy jednotlivé zastupuje celek (např. jeden

' Termín „continuous style" pochází zWickhoffova díla Introduction to the Vienna Genesis. ! C i c h o r i u s , LXXVIII, Taf. LVII. 1

C i c h o r i u s , XLIV a XLV, Taf. XXXIV.

199

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:31:50 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

JIŘI SUBRT

voják, jedna standarta představují celou jednotku, jeden strom les, jedna chatrč

vesnici apod.), až po alegorickou symboliku, která ovšem nijak nenarušuje realis tickou atmosféru reliéfu. Personifikované alegorie totiž vyjadřují ve většině

případů skutečnosti jiným způsobem těžko sdělitelné. Tak např. Mars bojující na straně Římanů symbolizuje obtížnost bitvy4, bohyně Seléné nad scénou naznačuje, že se děj odehrává v noci5, a personifikovaný Dunaj identifikuje znázorněnou řeku.

Narativní forma vlysu je svými specifickými rysy v římském umění zcela

originální. Mario Torelli, ředitel archeologického institutu University v Pe

rugii, rozlišuje dokonce na jejím základě dvě typové řady v tradici římského histo rického reliéfu a každé z nich přisuzuje odpovídající žánr v římské literatuře6. Takové dělení však vyznívá poněkud násilně.

Pozornost badatelů poutá dosud ne zcela objasněná otázka geneze narativní

metody a jejích inspiračních zdrojů. Určitý náznak podobného postupu můžeme

pozorovat u Télefova vlysu na pergamském oltáři7, àie v podobě spirálního sloupu

jde o něco zcela nového. Co se týče inspiračních zdrojů, uvažuje se v podstatě o třech možnostech:

1. ilustrované knižní svitky 2. tradice tzv. triumfálního umění

3. zvláštní typ map — ..itineraria pieta" Hypotéza o spojitosti mezi spirálními reliéfy a knižními svitky není nijak nová8.

V zásadě vychází z vnější podobnosti knižního ..volumen" a spirálovitě se odvíjejí cího pásu vlysu. Tento názor může navíc podpořit ten fakt, že se sloup nacházel

mezi dvěma knihovnami, což nemusí být náhoda. Avšak vzhledem k tomu, že naše

znalosti o ilustracích ve starověku jsou dosti chatrné, není možno říci nic konkrét

nějšího o jejich vlivu na narativní metodu reliéfu. Nabízí se však možnost chápat Apollodórovo dílo jako ilustraci k nějaké psané předloze nebo spíše jako její transkripci do jazyka plastiky. V souvislosti s tím je třeba podotknout, že taková

předloha byla k dispozici, neboť existovaly Trajánovy vlastní zápisky o dáckých válkách. Bohužel se z nich zachoval pouze jediný zlomek u gramatika Prisciana.

Jak již bylo řečeno, hledá Torelli spojitost mezi římskou literaturou a reliéf ním uměním, přičemž spirálnímu vlysu přiřazuje jako paralelní žánr tzv. „com

mentarii". Původně šlo o oficiální dokumenty, vedené kněžími a úředníky formou

záznamů nejvýznačnějších událostí. V klasické literatuře však najdeme tyto „com

mentarii" jako specifický umělecký žánr, jehož nejznámějším dokladem jsou díla G. Iulia Caesara. Jeho ..Commentarii de bello Gallico" a .,Commentar» de bello civili" se vyznačující věcným, vysoce popisným stylem, bez obvyklých řečnických příkras, jehož stopy můžeme pozorovat i v obrazovém jazyce reliéfu Trajánova

sloupu. Úzkostlivý důraz na realismus detailů, na geografické prostředí, podání života Dáků, jejich oděvů, zbraní, zvyklostí a v neposlední řadě i pojetí vojevůdce jako duše tažení, jehož kvality jsou zárukou úspěchu — to všechno je společné jak Caesarovým zápiskům, tak Trajánovu sloupu. Tyto shody by bylo možno sledovat v mnohem konkrétnější rovině, snad až na úrovni jednotlivých scén.

4 C i eh o r i u s , XXIV, Taf. XIX.

5 Ci e h o r i u s , XXXVIII, Taf. XXIX. 6 M. T o r e 1 I i , Typology and Structure of Roman Historical Reliefs, Michigan 1982, str. 119—

135.

7Charbonneaux, Martin, Villard, Hellenistic Art, London 1973, str. 249 Sadurska, Archeologia staroiytnego Rzymu, Tom 2, Warszawa 1980, str. 165.

8 Jednou ze základních prací je T. Bi rt, Die BuchroUe in der Kunst, Leipzig 1907.

200

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:31:50 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

NARATIVNI METODA TRAJÁNOVA SLOUPU

Srovnejme např. úvod Caesarových Zápisků o válce galské s jejich syntetickým popisem Galie v úvodu a ..prolog" k první dácké válce na vlysu, který podává obraz prostředí, v němž se bude odehrávat válečná kampaň — typickou krajinu na dunajském ..limes" spevnůstkami („burgi") a strážními věžemi („praesidia")9.

Bylo by zřejmě zajímavé pokusit se porovnat určité postupy v řazení obrazů

a scén u Caesara a na sloupu, vzhledem k tomu, že Traján pravděpodobně

použil jako předlohy pro své zápisky Caesarova díla, které bylo vzorem daného žánru. Tímto způsobem by se snad dal prokázat vliv Trajánova díla na narativní

metodu reliéfu. Jako ilustrativní příklad by mohlo posloužit srovnání známého

popisu stavby mostu u Caesara10 s detailním znázorněním Apollodórova mostu

na scéně XC1X". Navíc si lze jen těžko představit, že by při koncipování vlysu mohla být opomenuta oficiální verze dáckých válek. Zůstává však otázkou, jak daleko až toto ovlivnění sahá.

Dalším možným inspiračním zdrojem je tzv. triumfální malířství. Nedochovaly se nám sice žádné doklady, ale můžeme si o něm učinit představu z údajů, jež nalezneme u antických autorů. O nejstarších dokladech tohoto umění se zmiňuje

Plinius ve své ..Naturalis historia". V kapitolách o počátcích římského malířství

píše o třech votivních destičkách, které označuje jako „tabulae proelii pictae" I2. U Livia nalezneme poznámku o desce věnované Ti. Semproniem Gracchem do

chrámu Mater Matuta na foru Boariu na počest jeho vítězství na Sardinii v r. 174

př. n. 1. Tato deska nesla opět ..simulacra pugnarum" a navíc měla přímo podobu

geografické mapy („Sardiniae insulae forma erat.")13. Šlo tedy o zachycení histo

rických událostí v autentickém geografickém prostředí, jak to nacházíme na spi

rálních sloupech. Kromě zmínek o těchto ..tabulae" existuje řada zpráv, které se týkají přímo

triumfálního průvodu. Také v nich je zdůrazňováno, jaký význam měly pro kon

cepci triumfu geografické souvislosti. Kromě obrazů bitev byly v triumfálním

průvodu neseny i obrazy hor, řek a podrobených měst, jejichž funkcí bylo přiblížit římskému divákovi prostředí, ve kterém se válečné operace odehrávaly. O těchto

..simulacra montium, fluminum" existují zmínky u Tacita14, Tibulla15 a Ovidia16.

Nejbarvitější vylíčení triumfu nalezneme u Josefa Flavia v Bellům ludaicum17, kde popisuje jakási ..pégmata feromena" — nesená lešení velkých rozměrů

(dvoj- až třípatrová), na nichž jsou znázorněny válečné epizody. Ikonografickým

dokladem těchto „pégmat" je fragment reliéfu z Cherchel, který se datuje do

Karakalovy doby18. Pokusíme-li se nějak utřídit poznatky získané ze zpráv antických autorů,

zjistíme, že existují dva základní typy triumfálního umění. Jednak jsou to ..tabu

lae", určené k tomu, aby byly vystaveny na význačných místech jako dokument

o válečných operacích nebo byly určeny jako „ex vota" do chrámů, jednak

..simulacra proelium, montium, fluminum" nebo „pégmata", která byla součástí

triumfálního průvodu.

9 C i c h o r i u s , I, Taf. IV. 10 Bell. Gali-, IV, 17. 11 C ic h o r i us, CIX, Taf. LXXII. 12 Plin. NH 35, 22—23. 13 Liv. XLI, 28. 14 Tac. Ann. 2, 41. 15 Tib. 2, 5, 115—116. 16 Ovid. Ars. am. 1, 219. 17 FI. los. Bell. Iud. 7, 143—152. 18 T o r e 1 I i , Typology and Structure of Roman Historical Reliefs, Michigan 1982, plate V, 6.

201

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:31:50 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

JIŘÍ ŠUBRT

Jakým způsobem ovlivnilo triumfální umění narativní princip reliéfu, lze posu zovat jen nepřímo. Hlavní roli zde zřejmě hrála společná funkce obou druhů umě

ní — oslava triumfujícího vojevůdce. V obou případech šlo o koncepci vyprávění o válečném tažení, zasazeného do reálného geografického rámce. K detailnějšímu

porovnání výtvarné metody starých „tabulae" a Trajánova sloupu mohou zřejmě

posloužit i tzv. ..tabulae Iliacae", které sice nespadají do sféry triumfálního umění, ale mají s ním pravděpodobně určité společné rysy. U těchto pravoúhlých, reliéfně zdobených destiček ilustrujících epizody z trójské války, můžeme mluvit o určité formě narativní metody, jejíž sdělná funkce je rozšířena kombinací s psaným textem. Z větší části mají „tabulae Iliacae" jednotnou kompoziční strukturu. V centrální části je hlavní výjev (pohled na město z ptačí perspektivy, za jehož hradbami probíhá drancování), který je lemován jednotlivými bojo vými scénami. Tento obraz doplňují nápisy pod výjevy i celé pasáže textu. I když mezi podřadným stylem těchto destiček a exkluzivní sochařskou výzdobou Trajá nova sloupu jistě neexistuje žádný přímý vztah, může jejich porovnání dokumen tovat, že narativní metoda nevznikla bez předchozí tradice.

Kromě zmíněných dvou inspiračních zdrojů se v poslední době hovoří ještě o třetí možnosti — tzv. ..itineraria pieta". Šlo o zvláštní typ silničních map, které sice nesplňovaly běžná ptolemaiovská kritéria na projekci, ale i přes určité zkresle ní mohly docela dobře sloužit praktické potřebě. Jediným dochovaným exemplá řem těchto map je ..tabula Peutingeriana", středověká kopie originálu římské

mapy ze 3. nebo 4. století n. 1. Takovéto srovnání mezi kartografickou mapou a výtvarným dílem je docela

dobře možné, neboť ve starověku nebyla mezi těmito dvěma kategoriemi tak ostrá hranice jako dnes. O tom svědčí i dvojí možná interpretace termínu

..topografos", který se užíval jak v moderním smyslu ..kartograf", tak i pro ozna čení malíře krajiny19. Do jaké míry však mohla geografická mapa ovlivnit kon cepci reliéfů? Někteří badatelé se v současné době stále více přiklánějí k názoru, že mapa byla východiskem pro znázornění geografických okolností na Trajánově

sloupu. Torelli zdůrazňuje, že úzkostlivé označování pohybu jednotek, řazení scén jako na ..iter" a pedantské zdůrazňování topografického pozadí svědčí o tom, že

vlys byl pojat jako veliká geografická mapa20. Rossi se zase domnívá, že některé symboly pro značení míst na ..tabula Peutingeriana" byly užity v modifikované podobě i na pozadí reliéfu21. Podobného názoru je i K o e p p e 1, když před pokládá, že první základní plán vlysu měl podobu itineráře22.

Pokusíme-li se vš^k o detailní srovnání značek užívaných na mapě se znázorně

ním geografických a architektonických elementů na reliéfu, zjistíme, že nalézt nějaké shody je značně problematické. Je to vcelku pochopitelné, protože omeze ná, schématická symbolika mapy nevyhovuje realistické atmosféře vlysu.

Nový aspekt do tohoto problému může přinést originální vysvětlení zvláštního symbolu — pravidelné klikaté čáry na desce L Trajánova sloupu, které podal Koeppel ve svém článku.23 Avšak domnívám se, že i když snad jde o výpůjčku z itineráře, nelze tím ještě dostatečně prokázat použití mapy jako předlohy. Spíše může jít o výjimečné uplatnění obecně srozumitelné symboliky itinerářů pro zkrá

19 T o r e 1 1 i , Typology and Structure of Roman Historical Reliefs, Michigan 1982, str. 121. 20 T o r e 11 i , Typology and Structure of Roman Historical Reliefs, Michigan 1982, str. 120. 21

Rossi, Trajan's Column and the Dacian Wars, London 1971, str. 38. 22 K o e p p e 1, Mitteilungen des Deutschen archaelogischen Instituts, Ròmische Abteilung, Band

87, 1980, Fasz. 2, 306—307.

!3Koeppel,3 Military .Itinerarium" on the Column of Trojan: Scene L (viz pozn. 22)

202

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:31:50 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

NARATIVNI METODA TRAJÁNOVA SLOUPU

cené vyjádření určité skutečnosti, podobně jako je tomu u personifikovaných alegorií.

Shrneme-li výše uvedené řádky, dospějeme k závěru, že pravděpodobně přímou předlohou pro vizuální ztvárnění dáckých válek na reliéfu byl psaný text, nejspíše vlastní Trajánovy „commentarii". Tato předloha ovlivnila svou formou zvláštní

metodu reliéfu — kontinuální styl. Nepřímé vlivy na konstituování narativní

metody můžeme hledat i u triumfálního umění, které plnilo podobnou ideolo

gickou funkci. Pokud bylo využito malovaných itinerářů, mělo toto využití pouze informativní charakter a vedlo jen k ojedinělé výpůjčce v symbolice obrazů.

The Continuous Narrative Style of the Trajan's Column RÉSUMÉ JlRI ŠUBRT

The article summarizes the knowledge on the inspiration sources of the so-called continuous narra tive method of the reliefs on the Trajan's column. The analysis of these sources shows there could exist a relation between the lost Trajan's ..commentarii" on Dacian wars and the visual narration on the

spiral column. This fact could explain the special method of Trajan's reliefs as a transcription of a lite

rary pattern into the language of pictures. As concerns other possible inspiration sources — triumphal

painting and special road maps, so-called ..itineraria pieta'' — nothing explicitly concrete can be said about their influence. There exist only very few concrete connections between the schematic symbols of ..itineraria pieta" and the géographie background of the reliefs and there are hardly any reasons for

seeing ..the colossal géographie map" in the conception of the frieze.

203

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 10:31:50 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions