Jennifer L.Taitzová

Barrister & Principal

Jak se krok za krokem vyrovnatse svými komplikovanými emocemia vypěstovat si zdravý vztah k jídlu!

1. kapitola1. týden

Jak porozumět vztahu mezi emocemi a jídlem

Lidé se těžko dokážou přestat trápit. Ve strachu z neznámého zůstávají ve vyjetých kolejích svého utrpení.

THICH NHAT HANH

V roce 1978 psychologové zabývající se výzkumem štěstí zkoumali výherce jackpotu illinoiské státní loterie a oběti nehod s vážnými zdravotními násled-ky, v některých případech lidi, kteří zůstali od krku dolů ochrnuti (Brickman, Coates a Janoff-Bulman). Součástí výzkumu byla rovněž kontrolní skupina osob, kterou vybrali náhodně z telefonního seznamu. Výzkumníci se jednot-livých účastníků ptali na jejich minulý, současný a předpokládaný budoucí pocit štěstí. Členové všech skupin museli dále odpovědět, jak moc si užívají různé rutinní činnosti jako například čtení časopisu nebo rozhovor s přáteli.

Nikoho asi nepřekvapí, co psychologové zjistili: výherci loterie měli ze svého nečekaného úspěchu obrovskou radost a oběti nehod trápilo jejich vážné zra-nění. Teď ale přijde to zajímavé. Když výzkumníci srovnali výherce jackpotu s členy náhodně vybrané skupiny, nenašli žádný rozdíl ve vnímání pocitu štěstí v době rozhovoru (současného štěstí) ani v očekávání budoucího štěstí. Jakmile u výherců loterie pominulo počáteční nadšení z nečekaného úspěchu, nebyli o nic šťastnější než lidé, kteří žádné peníze nevyhráli. Nejzajímavější ale bylo to, že při běžných každodenních aktivitách výherci prožívali výrazně méně štěstí než členové obou zbývajících skupin.

Rozhodně nechci knihu začínat žádnými pochmurnými úvahami a závěry. Pouze bych se ráda zamyslela nad tím, zda skutečně víme, co nám přináší štěstí. Dost možná si mnozí z vás říkají, jak úžasné by bylo, kdyby si mohli koupit nový sporťák, užít si dovolenou na Maui nebo si pochutnat na tva-rohovém koláči. Nejspíš by vám to připadalo jako výhra v  emocionální loterii. Nicméně výzkum – a pokud si dopřejeme chvíli času k zamyšlení, i naše vlastní zkušenost – svědčí o opaku. Timothy Wilson a Daniel Gilbert (2005) k tomu říkají: „Lidé často neumí správně odhadnout, kolik radosti či zklamání jim přinese budoucnost, takže mnohdy usilují o věci, které je

6nedokážou učinit šťastnými.“ Jak tedy zjistit, co vlastně chtít? Svá rozhod-nutí často zakládáme na takzvané emocionální předpovědi, tedy na odhadu, jak se budeme v budoucnu cítit (Wilson a Gilbert; 2005), což je ale problém, neboť většina lidí v odhadech intenzity budoucích emocionálních reakcí ni-jak nevyniká. Při posuzování budoucích pozitivních či negativních reakcí se tedy velmi snadno můžeme mýlit.

Nejen že často chybně předvídáme jak moc budeme v budoucnosti šťastní, stej-ného omylu se dopouštíme, i když se snažíme odhadnout svou odolnost vůči budoucímu utrpení. Kolikrát jste si říkali „tohle nepřežiju“, a pak jste vše zvlád-li lépe, než jste předpokládali? Rozhodnutí, jak se vyrovnat s nepříjemnými emocemi, a odhad radosti, kterou nám může poskytnout jídlo, často vychází z  předpovědi našich budoucích pocitů. A tyto předpovědi jsou obvykle ne-přesné. Na následujících stránkách budeme pracovat na revizi některých svých vnitřních přesvědčení: trápím se, jsem na dně – jím, kompenzuji tento pocit ra-dostí z jídla. Naučíme se k těmto myšlenkám a přesvědčením přistupovat lehce, bez hodnocení či strachu, abychom je dokázali vidět v pravém světle.

Co je to emocionální jezení?Většina lidí má základní racionální představu o tom, co a kdy jíst – v tom-to směru v  žádném případě netrpíme nedostatkem informací. Problém je v tom, že se tím, co víme, často neřídíme. Přestože máme všechny nezbytné informace, při konkrétním rozhodování se necháváme ovlivňovat svými po-city. Mnoho lidí, kteří se nedokážou vyrovnat se svými složitými emocemi, má často i problémy s jídlem. Emocionální jezení je běžně používaný výraz popisující stravovací návyky ovlivňované emocemi, ať už těmi pozitivními, nebo negativními. Emoce mohou mít vliv na různé aspekty stravování: do toho patří motivace k jídlu, výběr toho, co jíte, kde jíte a také to, s kým a jak rychle jíte. Většinu lidí k přejídání nevede fyzický hlad, ale jejich pocity. Jedinci bojující s obezitou reagují často na své emoce jezením (Gan-ley 1989). Což ovšem neznamená, že lidé, kteří jedí z emocionálních příčin, musejí nezbytně trpět nadváhou. Lidé všech váhových kategorií mohou mít sklon unikat emocionální zátěži prostřednictvím jídla.

Dále nabízím několik příkladů, jak se může projevovat emoční přejídání:

• Jíte i v případě, že nepociťujete fyzický hlad nebo jste relativně nasyceni • Máte nezvladatelnou chuť na nějaké konkrétní jídlo

7• Necítíte se sytí, přestože jste zkonzumovali odpovídající množství zdravého jídla • I s plnou pusou hladově zíráte na další jídlo a bojíte se, aby vám ho někdo nesnědl• Při jídle pociťujete emocionální úlevu • Jíte během nebo bezprostředně po stresujícím zážitku • Pomocí jídla se snažíte otupit zjitřené city • Jíte o samotě, aby vás při jídle nikdo neviděl

Lidé, kteří jedí z emocionálních příčin, se tímto způsobem často snaží utěšit, případně se chtějí na chvíli zbavit nezvládnutých pocitů. Někteří lidé při-znávají, že se cíleně zaměřují na určitá uklidňující jídla, s jejichž pomocí se snadněji vyrovnávají se stresem. Emocionální jezení souvisí s pocity vlastní nedostatečnosti (Waller a Osman 1998). Emoce se mohou zdát tak silné, že cítíme potřebu je neustále zvládat únikem k jídlu, neboť jiný nástroj, jak se účinně vyrovnávat se stresem, nevidíme.

Zkuste se zamyslet nad svými vlastními zkušenostmi. Mnozí z nás hleda-jí v  jídle dočasný únik, podobně jako v kompulzivním sledování televize, nestřídmé konzumaci alkoholu nebo nakupování. V dalších částech knihy vám nabídnu několik vhodných metod, jak se vyrovnávat se stresem. V této kapitole se naučíte lépe porozumět emocím, abyste lépe zvládli situace, kdy se svými pocity bojujete, nebo se jimi necháváte ovládat.

Poruchy příjmu potravyEmocionální jezení není samo o sobě specifickou formou poruch příjmu potravy, přestože se s ním u těchto poruch často setkáváme. Emocionální je-zení se běžně spojuje s kompulzivním přejídáním, obezitou a bulimií (např. Lindeman a Stark; 2001). Mnozí z vás dost možná poruchami příjmu potra-vy netrpí, ale já se o nich tu a tam přesto zmíním, abych ukázala, jak emoce ovlivňují chování typické pro stravovací poruchy.

ANOREXIE zahrnuje přeceňování významu vzhledu těla a jeho váhy. Lidé trpící anorexií se hod-notí především na základě své tělesné hmotnosti. Anorektici si typicky udržují abnormálně nízkou váhu (méně než pětaosmdesát procent normálu). Pro ženy je kritériem pro zařazení mezi anorektičky ztráta menstruace v důsledku omezeného příjmu potravy.

BULIMIE rovněž souvisí s nepřiměřeným hodnocením vzhledu těla a jeho váhy a urputnou snahou držet ji pod kontrolou. Bulimici opakovaně podléhají kompulzivnímu přejídání, což znamená,

8že konzumují objektivně velké množství jídla a postrádají přitom jakoukoli sebekontrolu. Lidé trpící bulimií se své kompulzivní přejídání často snaží různými způsoby kompenzovat: většinou si periodicky odpírají jídlo, zvrací, nadměrně cvičí a sportují nebo zneužívají různá laxativa.

NESPECIFIKOVANÉ PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY jsou jednoznačně nejběžnější formou stravovacích po-ruch. Do této kategorie spadají všechny klinicky závažné poruchy příjmu potravy nesplňující krité-ria pro anorexii a bulimii. Zařadit sem můžeme například ženu, která si objektivně udržuje zdravou tělesnou váhu, ale přesto se nadměrně strachuje o svůj tělesný vzhled. Diagnózu „nespecifikovaná porucha příjmu potravy“ by si rovněž vysloužil muž, jenž se obává o svůj vzhled a omezuje kvůli tomu příjem potravy, ale přitom patří mezi pětaosmdesát procent lidí s normální váhou.

Jednou formou nespecifikovaných poruch příjmu potravy je kompulzivní pře-jídání, které lze charakterizovat jako opakované nutkavé přejídání bez výrazné snahy kontrolovat vlastní váhu. Kompulzivní přejídání se často objevuje u lidí trpících obezitou, ale setkáváme se s ním rovněž u osob s normální váhou. Na rozdíl od anorexie a bulimie, tedy poruch postihujících v drtivé většině dívky a ženy, kompulzivním přejídáním trpí asi z jedné třetiny také muži.

Na chvíli se nyní zastavme a vyjasněme si rozdíl mezi objektivním a subjektivním kompulzivním přejídáním. Objektivní kompulzivní přejídání se týká lidí konzumu-jících objektivně velké množství potravy, kteří své přejídání nedokážou ovládat. Takový člověk může během jediného záchvatu objektivního kompulzivního pře-jídání spořádat tisíce kalorií. Pro subjektivní kompulzivní přejídání je typický pocit či přesvědčení, že jíme příliš, i když tomu tak ve skutečnosti není. Vezměme si například Vánoce, ke kterým jídlo neodmyslitelně patří, takže pokud se najíte v souladu s běžnými zvyklostmi, a přesto budete mít pocit, že jste to přehnali, půjde o případ subjektivního přejídání. Pokud odlišíme objektivní a subjektivní kompulzivní přejídání, vyhneme se absolutizování a černobílému pohledu na tyto typy chování. Pocit či přesvědčení, že jste toho snědli až příliš, není totéž jako ztráta sebeovládání a rychlý příjem nadbytečných kalorií.

Většina stravovacích poruch má společné základní rysy, a u mnoha lidí splňu-jících kritéria jedné poruchy příjmu potravy se dříve či později mohou začít projevovat rysy jiné poruchy (Fairburn; 2008). Tak například člověk bojující s anorexií může skončit s diagnózou „bulimie“. Obecně platí, že lidé trpící po-ruchami příjmu potravy přeceňují vzhled vlastního těla a jeho váhu a ze všech sil se ji snaží udržet na jisté úrovni. Kompulzivní přejídání je běžné v širokém spektru stravovacích poruch, což dává smysl: pokud se hodnotíte hlavně podle své váhy, nejspíš omezujete příjem potravy, což při velkém hladovění násled-ně vede k přejídání. Lidé dodržující přísnou dietu to po jejím skončení často přehánějí s jídly, která si v jejím průběhu museli odpírat. Lidé se často kompul-zivně přejídají také pod vlivem špatné nálady nebo na konci obtížného dne.

9Jídlo a emoce Lidé mohou na stres reagovat zvýšeným nebo sníženým příjmem potravy. Ně-kdo má v situaci, kdy se cítí v depresi, podstatně větší chuť na jídlo, jiný ho naopak ani nemůže vidět. Prostředkem zvládání emocí tedy může být omezo-vání jídla i kompulzivní přejídání. Pokud zažíváte složité emoce, můžete se utěšovat jídlem a následně se ve snaze snížit váhu a nepříjemné pocity vrhat do přísných diet.

Psychologové se snaží teoreticky ověřit tvrzení, že základem kompulzivního přejídání i bulimie jsou problémy se zvládáním emocí. Lidé, kteří nevědí, jak zvládat emoce, jak pozitivní, tak negativní, se mohou ve snaze o nápravu toho-to neuspokojivého stavu uchylovat ke kompulzivnímu přejídání a/nebo k růz-nému očišťování. Snaha vyhýbat se emocím charakterizuje rovněž anorexii (např. Wildes, Ringham a Marcus; 2010). Konkrétně u lidí trpících bulimií se vyskytuje snížené uvědomování si emocí a vyhýbání se emocím je charak-teristické i pro ty, kdo bojují s anorexií. (Legenbauer, Vocks a Rüddel, 2008; Wildes, Ringham a Marcus, 2010).

Emoce ale mohou stravování ovlivňovat také daleko nenápadnějším způ-sobem, takže to nelze klinicky zachytit. Například kolik z nás se už někdy v životě po rozchodu s partnerem či partnerkou vrhlo na mísu sušenek? Po-kud takto reagujeme na nepříjemné situace jen občas, není na tom nic hroz-ného, ale pravidelná závislost na jídle v důsledku nezvládaných emocí nám jednoznačně vysílá velmi znepokojivý signál, že bychom měli něco změnit. Ostatně jak nám může sušenka pomoct vyřešit naše citové problémy a jak nám může říct, co přesně chceme?

Výzkum ukázal, že kompulzivní přejídání je daleko víc ovlivňováno pro-blémy s  identifikací, chápáním a zvládáním emocí než faktory, jako jsou příslušnost k  pohlaví, omezování příjmu potravy či přeceňování vzhledu těla a jeho váhy (Whiteside a kolektiv; 2007). Pokud lidé prožívají silné emo-ce, případně se v nich nedokážou vyznat, často mají pocit, že je nezvládnou, a úzkost z neúspěchu mohou kompenzovat nadměrným příjmem jídla.

Možná jste si všimli, že jste při pocitu nějaké silné emoce někdy jednoduše přehodili výhybku rovnou k jídlu, a díky tomu jste s touto emocí ztratili kon-takt. Zpočátku takový únik může přinést dočasnou úlevu, ale zároveň přijdete o možnost porozumět svým emocím (což je dovednost, kterou, jak si později ukážeme, lze osvojit tréninkem). Nepříjemným pocitům žádný člověk neu-nikne, a pokud se jim budeme soustavně vyhýbat, začne nám to omezovat schopnost prožít svůj život jako moudří a svobodní lidé. Někteří lidé jsou emocionálně zranitelnější než jiní; prožívají své emoce déle a podstatně

10intenzivněji než ostatní (Linehanová 1993a). Pokud patříte k emocionálně zranitelným lidem a vyrůstali jste v prostředí, které vás nenaučilo zvládat své emoce – nebo ještě hůř – jste byli dokonce za citové proje-vy trestáni – dost možná jste se naučili emoce zvládat s pomocí jídla.

Obrázek 1: Cyklus emocionálního přejídání

Situace

Silné emoce, potenciální problémy s jejich

vnímáním a chápáním, přesvědčení, že je

nedokážete zvládnout

Jídlo jako únik či útěcha

Jestliže na emoce reagujete jídlem, dost možná můžete i po něm pociťo-vat naprosto stejné emoce, a navíc ještě další, vyplývající z emocionálního přejídání. Jezení v reakci na emoce stejně tyto emoce většinou neuspokojí; naopak nám to přinese více psychické (a kalorické) zátěže. Pokud na své pocity reagujete jídlem, nejste často schopni docenit význam a poselství, která vám emoce přinášejí. Stravovací poruchy jsou běžně spojené zejména se vztekem a smutkem (například Fox a Froom; 2009); hodně lidí si rovněž všímá, že mají sklon přejídat se ve chvílích, kdy se cítí šťastní, osamělí nebo prožívají úzkostné stavy. Když spořádáte pořádnou porci pečeného kuřete, zpočátku vám nejspíš bude dobře, ale pokud se budete k přejídání oblíbe-nými lahůdkami uchylovat pokaždé, kdy budete vystaveni silnými emocím, přijdete o jejich cennou informaci a nakonec vás přemůže pocit zmatenosti a studu.

11Jídlo lze používat také k posílení prožitku. Můžeme jeho prostřednictvím zvýrazňovat běžný pocit štěstí, snažit se ho „vyšroubovat“ na maximum.

Moje bývalá klientka Gracie se celý rok potýkala se silnými depresemi. Díky kom-binaci kognitivně-behaviorální terapie a léků se postupně začala cítit lépe, zlepšila se jí nálada a opět si začala vychutnávat jídlo. Říkala, že se znovu učí, jak si jídlo užívat. Zpočátku s velkým nadšením zkoušela nová vína a sýry, ale po čase zcela podlehla jejich lahodné chuti a začala to s vínem i sýry přehánět. Gracie zašla příliš daleko. Prostou radost z jídla vytěsnila nezvladatelná nenasytnost. Krátkodobou radost z pocitu, že se stala znalkyní sýrů a laickou degustátorskou kvalitních vín, vystřídala úzkost a stud při pohledu na rychle bytnící tělo.

12

Je důležité si u tohoto cvičení zachovat co nejobjektivnější náhled a vyhýbat se sebekritice. Toto cvičení nemá sloužit ke zvýšení pocitu viny, ale většímu sebeu-vědomování. Uvedené cvičení můžete mnohokrát opakovat; pozorováním svých emocí získáte užitečný náhled na to, jak jsou konkrétně u vás provázány emoce s jídlem. Ve chvílích stresu, vám ze začátku nepomůžou zvládnou vazbu mezi stre-sem a jídlem, ale postupem času si budete moci například říct: „Aha, cítím osamělost a zároveň cítím ten známý pocit, který mě táhne k jídlu.“ A v té chvíli začnete mít na výběr, jak osamělost lépe zvládnout.

CVIČENÍ 1.: SLEDOVÁNÍ POCITŮ PŘED JÍDLEM A PO NĚM

V následujícím cvičení si zkuste vybavit, kdy jste se naposledy přejedli, nebo jste jedli, přestože jste neměli žádný velký hlad, a následně se snažte co nejpravdivěji odpovědět na následující otázky. Ničeho se nebojte, jde

pouze o to získat potřebné informace. Pokud vás při tomto cvičení zasáh-nou nepříjemné pocity, zkuste si je zapamatovat a nenásilně

se vraťte k otázkám.

131. V jaké situaci jste se přejedli (kde a s kým jste byli, co se vám předtím, přitom nebo poté přihodilo)?

2. Zkuste z odstupu co nejlépe popsat emoce, které jste přitom prožívali. Jak jste se cítili?

3. Jakým způsobem emoce ovlivnily vaše jídlo (například jste snědli víc, než jste původně chtěli, jedli jste hltavě, vybírali jste si jídla, kterým běžně neholdujete)?

4. Zkuste si vybavit emoce, které jste prožívali po jídle. Jak jste se cítili?

14Proč máme emoce?Na chvíli trochu odbočíme a řekneme si něco málo o významu emocí.

Emoce jsou pro nás zdrojem cenných informací. Základem slova emoce je latinské slovo movere, tedy „hýbat se“.

Emoce rychle vyvolávají změny v mozku a v míše, aby zahájily nějakou akci – lze říct, že naše chování většinou úzce souvisí s našimi emocemi.

Emoce je krátký signál podporující sebezáchovné chování.

Emoce jsou motivací našeho chování, poskytují nám cenné informace a umožňují nám komunikovat s ostatními lidmi (Linehanová 1993b).

Pojďme se podrobněji podívat na dvě běžné emoce a jejich význam. Řekně-me, že se váš přítel seznámí s mimořádně atraktivní kolegyní a vy pociťujete žárlivost. Proč? Protože vám emoce (žárlivost) signalizuje ohrožení, a my pak formulujeme své chování v odpovědi na tuto hrozbu. To, že pociťujeme žárlivost, nám poskytuje informaci, že svůj vztah k dané osobě považujeme za důležitý a že může být ohrožen. Projevy žárlivosti současně informují partnera o našich obavách, takže lze říct, že žárlivost nás vede k záchraně vztahu. Pokud se tuto emoci snažíme potlačit jídlem nebo ji nějak jinak zapudit, nedozvíme se, co se nám emoce snaží sdělit a samozřejmě nemů-žeme odpovídajícím způsobem reagovat, třeba tak, že partnerovi otevřeně sdělíme, co pociťujeme. A podobné je to se štěstím. Jaký význam má tedy pocit štěstí? Nabádá nás, abychom neustávali v tom, co děláme, abychom pokračovali stejným směrem. Pocit štěstí nás informuje, že nám na něčem záleží, a stejný signál vysílá i do našeho okolí, čímž pomáhá upevňovat naše klíčové sociální vazby. Představte si, že se na večírku u kamarádky celou dobu mračíte. Myslíte, že vás pozve i příště?

15MARIŮV PŘÍBĚH

Mario mi při našem prvním sezení sdělil, že mu dělá starosti spousta věcí. Vlastně všechno. Zrovna se oženil a spolu s manželkou kupovali drahý dům, do kterého měl investovat své celoživotní úspory, takže mu sotva zbude na nezbytné opravy, aby se v něm dalo bydlet. „Vzal jsem si tu správnou ženu? Nepřicházím pomalu o rozum? Myslí mi to stále jako dřív? Zdá se mi, že za-pomínám. Co jestli letadlo, kterým poletím do Miami, spadne? Bude mít otec Parkinsona stejně jako dědeček?“ Střílel na mě jednu otázku za druhou a uvě-domoval si, že čím víc se strachuje, tím víc ho přemáhá deprese. Aby si aspoň trochu ulevil, snažil se rozptýlit jídlem.

V důsledku aplikace kognitivně-behaviorální terapie s důrazem na všímavost a přijetí se Mario začal učit nenechat se přemoci svými pocity paniky. Začal být schopen uvědomovat si svá trápení jako duševní procesy, místo toho aby utkvíval svou myslí na nejhorších možných scénářích, které se mu mohou přiho-dit. Naučil se klást si následující otázku: „Je to produktivní, nebo neproduktivní obava?“ Pokud šlo o produktivní obavu, našel způsob, jak na ni aktivně reago-vat. Jestliže byl konfrontován s neproduktivní obavou, naučil se zachytit tě-lesné i duševní pocity a myšlenky, které v něm vyvolala, a učil se co nejrychleji vrátit do přítomného okamžiku. Když zaregistroval nutkavou chuť na sladkost nebo třeba slané tyčinky, zvolil si vědomě to, že bude místo toho sledovat své pocity a snažil se na ně pohlížet jako na něco, co je pro něj smysluplné.

Co se tedy skrývalo za jeho obavami? Mario si nesmírně zakládal na své roli živitele rodiny, člověka schopného zajistit svým nejbližším bezpečný domov a ochránit svého otce. Jeho pocity mu sdělovaly, na čem mu záleží, ale jeho vztah k těmto pocitům – hluboký strach a zmatek ohledně toho, že tyto po-city jsou příliš silné a že jim dobře nerozumí – mu bránil v přijetí těchto pocitů a v tom, aby se z nich učil. Během posledního sezení mi řekl: „Prožívám emoce, protože mi na všem kolem mne záleží. Nyní již dokážu o všech problémech mluvit se ženou, vím, jak si poradit s finančními obtížemi, a umím dát otci najevo, jak moc mi na něm záleží. Je mi z toho moc dobře u srdce.“

16

CVIČENÍ 2.: POSOUZENÍ VÝZNAMU ZNEKLIDŇUJÍCÍCH EMOCÍ

Vyhraďte si pár minut pro vyplnění následující tabulky. Účelem tohoto cvi-čení je naučit se podobně jako Mario porozumět tomu, jak vám vaše pocity poskytují smysluplné informace. Negativní emoce v lidech přirozeně vyvo-lávají nepříjemné pocity, takže se jim většinou zcela logicky snaží vyhýbat.

Pokud pochopíte význam jednotlivých emocí, možná se na ně naučíte i jinak reagovat. Následující příklad ukazuje, jakým způsobem by mohl Mario tabulku použít k lepšímu seznámení se svými emocemi a s jejich

významem. A současně by se z ní dozvěděl, jak na ně co nejlépe reagovat.

Napište si svou vlastní situaci, která ve vás probouzí silné emoce a podle vzoru Maria vyplňte tabulku.

17

SITUACE: MARIA PŘEKVAPÍ NEČEKANÁ PLATBA

EMOCE 1. Úzkost 2. Stud kvůli nedostatečným úsporám

CO MI TATO EMOCE SDĚLUJE? 1. Mám mnoho finančních závazků a je pro mne důležité, abych jim dostál. 2. Mám pocit, že jako hlava rodiny bych na tom měl být finančně lépe.

CO TATO EMOCE SDĚLUJE OSTATNÍM? Když trpím úzkostí a studem, těžko se mi mluví se ženou. Řekl jsem jí, že se v takové situaci nedokážu otevřít, a ona se mi snaží pomoct.

K JAKÉ REAKCI (REAKCÍM) MĚ TATO EMOCE MOTIVUJE? 1. Zkusím vymyslet, jak trochu víc ušetřit, a hned se do toho pustím. 2. Jím, abych si ulevil.

PROSPÍVÁ (PROSPÍVAJÍ) MI TATO (TYTO) REAKCE? 1. Ano 2. Ne

18Jaká jsou naše přesvědčení ohledně emocí Všichni máme na emoce nějaký názor – může se vám například zdát, že když projevíte smutek nebo strach, dáte najevo svou slabost. Následuje výčet nej-běžnějších stereotypních představ souvisejících s emocemi:

• Negativní emoce jsou špatné.

• Pokud podlehnu pocitu přílišného štěstí, mohl bych přijít o sebekontrolu.

• Pozitivní emoce si nezasloužím.

• Pokud se cítím šťastný, měl bych ten pocit ještě víc posílit.

• Komplikované emoce je třeba neustále držet pod kontrolou, aby člověka nepřemohly.

• Od smutku je jen kousek k depresi – když mu podlehnu, možná se z něj už nevyhrabu.

• Z přílišných obav můžu onemocnět.

• Když se budu víc snažit, můžu se emocí úplně zbavit.

• Stejně jako já se nikdo jiný necítí.

• Když budu své pocity skrývat, nikdo o nich nebude vědět a dost možná se samy od sebe ztratí.

• Unikat emocím je snazší, než je prožívat.

• Nikdy nezjistím, jak se vlastně cítím; emocí je na mě prostě moc.

• Necítím se, jak bych měl.

Naše přesvědčení ohledně emocí ovlivňují, jak se cítíme a jak se chováme, když se emoce objeví. Navíc nesmíme zapomínat, že náš odhad toho, jak se budeme cítit v budoucnu, je často nepřesný. Emoce nás snadno složí na lopatky, pokud podlehneme pocitu, že budou trvat navěky nebo že si s nimi nedokážeme poradit. Ale je to skutečně pravda? Lidé, kteří se na emoce dívají jako na něco špatného či nezdravého, si od nich často ulevují kompul-zivním přejídáním (Leahy; 2002).

Na chvilku se zamyslete: Co si myslíte o emocích, ať už všeobecně či o kon-krétních? Jak hodnotíte svou schopnost zvládat emoce? Jak tyto představy ovlivňují vaše chování? Když vezmete v úvahu, co jste se doposud dozvěděli o smyslu a významu emocí, řekli byste, že vám váš pohled na emoce pomáhá – že vás vede k užitečným reakcím? Následující cvičení vám pomůže najít na tyto otázky odpověď.

19

CVIČENÍ 3.: PŘEMÝŠLEJTE O SVÝCH EMOCÍCH

Mnoho přesvědčení v sobě nosíme takřka odjakživa a jsou tak hluboce zakořeněné, že nám způsoby chování, které spouštějí, přijdou jako auto-matické. Pokud si odpovíme na otázku, co přesně si myslíme o emocích,

získáme větší manévrovací prostor a budeme si moct vybrat, jak na emoce reagovat. Do prvního sloupce následující tabulky zaneste všechny

emoce, o nichž pociťujete nějaké přesvědčení. Druhou tabulku nabízím jako inspiraci.

20

RADOST

SMUTEK

STRACH

VZTEK

STUD

DALŠÍ EMOCE

Má přesvědčení o následujících emocích

Jak mě tato přesvědčení ovlivňují

Prospívá mi to? Další možné úhly pohledu na emoci

21

Další možné úhly pohledu na emoci

RADOST

SMUTEK

DALŠÍ EMOCE

Má přesvědčení o následujících emocích

Jak mě tato přesvědčení ovlivňují

Prospívá mi to? Další možné úhly pohledu na emoci

Nezasloužím si štěstí

Když jsem smutný, vydrží mi to celé týdny

(Láska) Prožitek lásky mě může zranit

Když prožívám štěstí nebo radost, cítím se provinile

Bojím se smutku a toho, že mu podlehnu

(Láska) Vyhýbám se schůzkám

Ne; to, že se cítím provinile, nepomáhá nikomu

Ne; strach ze smutku jej ještě víc posiluje

(Láska) Ne; samota mě také trápí

Každý si zaslouží být

šťastný, každý včetně

mě. Když jsem šťastný,

jsem k ostatním milejší

Emoce přicházejí

a odcházejí. Smutek

zatím vždycky nakonec

přešel, někdy docela brzo

Když se zamiluju, můžu

se spálit případně trpět

ztrátou vztahu, ale

složité emoce umím

zvládat. Každý by měl

milovat a být milován,

i když to může bolet.

Patří to k životu.