UNIVERZITA OBRANY / ČESKÁ REPUBLIKA

8. DOKTORANDSKÁ KONFERENCE

„NOVÉ PŘÍSTUPY K ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI

STÁTU“

Brno, 2013

Programový výbor prof. Ing. Ladislav Potužák, CSc.

prof. PhDr. Miroslav Krč, CSc.

pplk. Ing. Pavel Foltin, Ph.D.

Ing. Josef Navrátil, CSc.

Ing. Tereza Šrámková

Organizační výbor Ing. Tereza Šrámková

Mgr. Tomáš Zeman

Ing. Alojz Flachbart

npor. Ing. Ondřej Trubecký

Editor sborníku: Ing. Tereza Šrámková

© Univerzita obrany

© Autoři příspěvků

.

ISBN 978-80-7231-901-5

3

Úvodní slovo

Jak na otázky vojenského managementu a ekonomiky obrany státu v doktorském studiu

Nic není pro společnost důležitejší než její obrana a bezpečnost“

(P. A. Samuelson, W. D. Nordhaus)

„Obrana a bezpečnost nejsou samozřejmostí“

(A. F. Rassmusen)

„Obrana není zadarmo“

(F. Boland)

Začínám toto vystoupení skutečností, že Česká republika postrádá vhodnou strategii řízení pro

rozdělování vzácných zdrojů v sektoru obrany, ale také mimo něj. Obrana každého státu,

proto i obrana České republiky je vždy problémem jak vojenským, ekonomickým, tak i

politickým. Z ekonomického hlediska nejsou vzácné zdroje přidělované k obraně až na

výjimky dostupné mimo tento sektor. Podle Bílé knihy obrany lze proces rozdělování

vzácných zdrojů – lidských, finančních i materiálních, podřídit kritériím ekonomické

hospodárnosti, což znamená, učinit rozhodnutí, z něhož vyplyne obrana s nejvyšší mírou

důležitosti, a na základě toho vyvodit omezení ve vojenském rozpočtu. Na politické úrovni

však zůstává obrana spíše politickým než ekonomickým problémem. Je to díky politické

povaze uvědomované hrozby. Výdaje na obranu nebo rozhodnutí o nákladném zbrojním

systému by měly být určovány prostřednictvím politického procesu, který ovšem může

nabízet často ekonomicky nevýhodná řešení.

Stalo se již tradicí v činnosti Fakulty ekonomiky a managementu, že k problémům, které

považujeme za zralé k vědeckému zkoumání, pořádáme doktorandské konference. Nedílnou

součástí aktivit FEM je vědecká a výzkumná činnost, kterou fakulta přispívá k rozvoji

programu výzkumu v oblasti bezpečnosti a obrany a tím i ekonomiky ČR. Sešli jsme se zde

proto, abychom předvedli první výsledky své vědecké práce, abychom podstoupili proces

verifikace a falzifikace svých vědeckých výsledků. Současná praxe ukazuje, že zatím není

dostatečně rozpracovaná metodologie zkoumání reálných a potřebných souvislostí vojenského

a ekonomického zabezpečení obrany, a že zatím nemáme k dispozici dostatek srozumitelných

a využitelných standardů a norem v této oblasti. Protože ozbrojené síly spotřebovávají

finanční zdroje vytvořené z daní, nemůže nám být lhostejné, jakou hodnotu za vydané

prostředky získáme.

Vážení studenti doktorského studia, věřím, že konferenci takto zaměřenou dokážeme využít

jako zdroj poznatků a informací o postupech, ale také uvidíme jak je nutno argumentovat ve

vědecké práci. Ani rétorika neujde naší pozornosti.

Ekonomika obrany je vědní disciplína, dnes zpravidla praktikována způsobem, který

představuje především aplikaci ekonomické analýzy na problémy obrany. Ekonomika obrany

je dnes převážně formou aplikace ekonomie. Ekonomiku obrany pojímáme jako odvětví

teorie ekonomické politiky zabývající se strukturálními otázkami, které zahrnují problematiku

vhodné organizace hospodářství a jeho obranného sektoru v období míru, ale i v době války.

Použijeme-li rozlišení, které je dobře známé z diskusí o monetární politice, můžeme říci, že

tato disciplína se zabývá spíše pravidly, nežli rozvahou, soudností, volností při jednání. Toto

zúžené pojetí nezahrnuje úvahy o taktických záležitostech týkajících se otázek optimálního

vedení a financování probíhající války. Také nezahrnuje spekulace o vzájemných kauzálních

4

vztazích mezi válkou a ekonomickým životem. I přes výše uvedené restrikce předmětu našeho

zkoumání je třeba říci, že nelze vést žádnou pevnou a ostrou hranici mezi oblastí ekonomiky

obrany a širší oblastí témat, která by mohla být zahrnuta do společné kategorie se souhrnným

označením např. „válka a ekonomika“. Není možno vypracovat racionální strategii pro období

míru, aniž bychom do našich úvah nezahrnuli nouzové plánování řešící problémy přechodu

ekonomiky na podmínky válečného stavu pro případ, že by vyvstala jeho nutnost, ale také

otázky válečného hospodářství a demobilizace ekonomiky.

Musíme reagovat na revoluci ve vojenství, která je významnou změnou v charakteru vedení

války vyvolaná inovativním uplatněním nových technologií, které ve spojení s dramatickými

změnami ve vojenské doktríně a operační a organizační koncepci zásadně mění způsob a

provádění vojenských operací. Těch revolucí ve vojenství je několik druhů a odpovídají

našemu mnoho oborovému setkání v tomto auditoriu. Revolution in War (Revoluce ve

válce); Military revolution (Vojenská revoluce); Military-technical revolution – MTR

(Vojensko-technická revoluce); Revolution in Military affair - RMA (Revoluce ve vojenských

záležitostech).

Ve svých vystoupeních bychom měli reagovat na výše uvedené vymezení. Vážené dámy,

vážení pánové, studenti doktorského studia, vzácní hosté, chtěl bych nám popřát pro jednání

konference klidnou pracovní pohodu, aby každému z nás přineslo jednání mnoho zajímavých

informací, a podařilo se nám posunout naše dosavadní poznání kupředu.

prof. PhDr. Miroslav Krč, CSc.

vedoucí Katedry ekonomie

5

Obsah

KOMPARACE PODNIKOVÉHO FINANČNÍHO ŘÍZENÍ S FINANČNÍM ŘÍZENÍM

MINISTERSTVA OBRANY, Bernatik Petr ............................................................................. 7

POUŽITÍ A PERSPEKTIVY DĚLOSTŘELECTVA AČR, Čep David . Chyba! Záložka není

definována.

APPROACHES TOWARDS EFFICIENT ALLOCATION OF RESOURCES IN THE

BRITISH ARMY, Golik Vladimír ........................................................................................... 22

ZPRAVODAJSKÁ PODPORA ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ AČR A JEJÍ KRITICKÉ

ZHODNOCENÍ VČETNĚ SOUČINNOSTI MEZI ZPRAVODAJSKÝMI PRVKY, Havlík

Martin ....................................................................................................................................... 30

NOVÉ PŘÍSTUPY KE STANOVENÍ ČASOVÝCH NÁKLADŮ NA PŘESUNY, Křišťálová

Dana, Neubauer Jiří ................................................................................................................. 37

ŘÍZENÍ ZÁSOB V PODMÍNKÁCH NEJISTOTY, Kvapilová Petra .................................... 46

ZÁSOBY AČR V MĚNÍCÍCH SE ZDROJOVÝCH PODMÍNKÁCH MO ČR, Lauber Milan

.................................................................................................................................................. 57

PODNĚTY K APLIKACI VÝPOČETNÍ PODPORY V ROZHODOVACÍM PROCESU

VELITELE, Litvaj Ondřej ....................................................................................................... 65

VÝCHODISKA MODELOVÉ PODPORY ROZHODOVÁNÍ NEJEN V PODMÍNKÁCH

AČR, Mokrá Ivana ................................................................................................................... 70

SDÍLENÍ VOJENSKÝCH SCHOPNOSTÍ SE SPOJENCI – CESTA VPŘED?, Novotný

Antonín ..................................................................................................................................... 75

PROCESNÍ PŘÍSTUP K PLÁNOVÁNÍ ŽENIJNÍ PODPORY ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ

V OPERACÍCH, Palasiewicz Tibor ........................................................................................ 86

VYUŽITÍ ANALYTICKÝCH METOD PRO RACIONALIZACI ŘÍZENÍ VYBRANÝCH

PRVKŮ BOJOVÉ PODPORY ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ VE VOJENSKÝCH

OPERACÍCH, Palasiewicz Tibor, Šufajzl Martin ................................................................... 93

STANDARDY SYSTÉMU SOCIETÁLNÍ BEZPEČNOSTI PRO IMPLEMENTACI

KRIZOVÉHO MANAGEMENTU, Šifferová Olga .............................................................. 107

NOVÉ ZPŮSOBY URČOVÁNÍ ZMĚNY POČÁTEČNÍ RYCHLOSTI STŘEL VLIVEM

OPOTŘEBENÍ HLAVNĚ V PODMÍNKÁCH DĚLOSTŘELECTVA AČR, Šilinger Karel

................................................................................................................................................ 115

6

TRENDY VE VÝVOJI VOJENSKÝCH VÝDAJŮ, Šrámková Tereza ................................ 121

MOŽNÉ ASPEKTY OPTIMALIZACE DĚLOSTŘELECKÉ PODPORY PRAPORNÍHO

ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ, Šufajzl Martin ......................................................................... 131

PŘÍPRAVA VYBRANÝCH SLOŽEK INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU

S VYUŽITÍM SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ, Vonlehmden Jaroslav ........................... 139

7

KOMPARACE PODNIKOVÉHO FINANČNÍHO ŘÍZENÍ S FINANČNÍM

ŘÍZENÍM MINISTERSTVA OBRANY

COMPARISON OF CORPORATE FINANCIAL MANAGEMENT WITH

THE FINANCIAL MANAGEMENT OF THE MINISTRY OF DEFENCE

Petr Bernatik

Abstrakt

Finanční řízení je integrující činitel řízení podniku, což vychází ze základní premisy, že

veškerá činnost podniku je spojena s pohybem peněz. Nicméně finanční řízení není vyhrazeno

pouze podnikatelskému sektoru, ale nachází se i ve státní správě. Zde však vystupuje zdánlivě

ve stejné formě, přesto jeho cíl je diametrálně odlišný od cíle v podnikatelské sféře. Veřejná

správa není založena na principu zisku, ale na principu uspokojení veřejné služby a obrana,

jako čistě veřejný statek, je jejím zářným příkladem. Komparace finančního řízení v obou

sektorech přináší mnoho styčných bodů, nicméně rozdílů je stále velké množství.

Klíčová slova: finanční řízení v podniku, finanční řízení ministerstva obrany, finanční

plánování, rozpočtování

Abstract

Financial management is an integrating factor of enterprise management, which is based on

the fundamental premise that all business activity is associated with the movement of money.

However, financial management is not reserved only for the business, but is also in

administration. However, there is apparently acting in the same form, yet his goal is

diametrically opposed to the goals in business. Public administration is not based on the

principle of profit, but to satisfy the principle of public service and defense, as a pure public

good, and her shining example. Comparison of financial management in both sectors has

many points of contact, but the gap is still large quantities.

Key words: corporate financial management, financial management of the ministry of

defence, financial planning, budgeting

ÚVOD

V roce 2011 navštívil prezident Václav Klaus Velitelství společných sil v Olomouci a byl

seznámen s momentální situací jednotek Společných sil, přičemž jako ekonoma jej zajímal i

stav financí. Po prezentování tehdejšího stavu jen zkonstatoval, že když byl ministrem financí

a posléze předsedou vlády a bylo potřeba získat dodatečné zdroje, věděl, kde je vzít. Obrana

byla spolehlivým dárcem, nicméně pak řekl, „nyní mi však připadá, že jste na hranici, kam já

bych se určitě nedostal.“ Tyto slova jen dokreslují situaci rezortu obrany, který se neustálým

snižováním zdrojů dostal do velkých problémů. A to je potřeba zdůraznit, že od tehdejší

návštěvy uběhlo jeden a půl roku a resort přišel o další zdroje. V roce 2013 se sice podařilo

získat zdroje v podobné výši jako v roce 2012, nicméně reálně opět došlo k propadu vinou

vyššího DPH a inflace.

8

Tato slova úvodem mají za cíl seznámit čtenáře s neutěšenou situací v rozpočtu Ministerstva

obrany. Základním problémem dneška je tedy nedostatek zdrojů a to takové velikosti, že na

něj nelze využít doposud známé a používané metody finančního řízení, jako např. „salámovou

metodu“1. Dostali jsme se tedy do situace, na kterou již nemáme vytvořeny principy, nástroje

či postupy, které by nám umožnily v této krizové situaci adekvátně reagovat, identifikovat a

odstranit zrno od plev a provést nutná opatření. To nám způsobuje nemalé problémy a

výsledkem jsou chybná rozhodnutí většinou postavená na výše uvedené „metodě“.

Pokud se tedy nad danou situací zamyslíme, dojdeme k závěru, že nutně potřebujeme kvalitní

teoretickou základnu, která nám umožní vytvořit ony principy, nástroje a postupy pro praxi a

tím vytvořit aparát, který nám pomůže v rámci rozhodování udělat správné kroky. Touto

kvalitní teoretickou základnou je podnikové finanční řízení.

1 FINANČNÍ ŘÍZENÍ V PODNIKATELSKÉ SFÉŘE

Finanční řízení, tento velmi často zmiňovaný pojem, zná většina alespoň částečně odborně

vzdělané společnosti. Otázkou však zůstává, zdali ví, co je jeho obsahem. A na to není

jednoduchá odpověď.

„Finanční řízení je uvědomělé a cílevědomé ovládání finančních parametrů operací a procesů

podniků jeho managementem. Sestává z dlouhodobého, střednědobého a krátkodobého

finančního plánování, finančního rozhodování a finanční analýzy. Finanční řízení se odehrává

na všech řídících úrovních podniku v odpovídající podrobnosti a časovém dopadu. Hlavními

postuláty finančního řízení budiž aktivní ovládání budoucnosti (nikoliv tradiční popisování

minulých dějů) a dlouhodobost horizontů pro hodnocení a plánování podnikových operací.

Finanční řízení je jakožto průřezová záležitost, úzce provázána s ostatními podsystémy řízení,

např. s řízením obchodu, technologických procesů, lidských zdrojů, apod.“ [1]

Dle mého soudu jde o jednu z velmi přesných a komplexních definicí. Z jedné strany uvádí,

co je hlavním smyslem finančního řízení, z druhé pak z čeho se sestává. Rovněž mne zaujala

myšlenka, že se nejedná o autonomní systém v rámci podniku, ale je to průřezová záležitost,

která je úzce provázána s ostatními podsystémy řízení. Přesto i v této definici cosi chybí,

nazval bych to cílem finančního řízení.

Nalézt jinou definici finančního řízení není problém. Např. „finanční řízení podniku je

subjektivní ekonomická činnost, zabývající se získáváním potřebného množství peněz a

kapitálu z různých finančních zdrojů (financování), alokací peněz do různých forem

nepeněžního majetku (investování) a rozdělováním zisku (dividendová politika) s cílem

maximalizace tržní hodnoty vlastního majetku firmy“ [2]. Z této definice vyplývá

konkrétnější obsah a cíl finančního řízení, tedy získat potřebné množství peněz a pomocí nich

maximalizovat tržní hodnotu vlastního majetku firmy.

Na základě těchto definic můžeme tedy říci, že finanční řízení je integrující činitel při řízení

podniku, protože veškerá činnost podniku či firmy je spojena s pohybem peněz. A jediné

1 „Salámová metoda“ je používaný termín v rámci odborné veřejnosti Ministerstva obrany, který znamená, že

snížení zdrojů resortu o 5 % se přenese do snížení zdrojů všech útvarů o 5 % bez ohledu na ekonomické

ukazatele útvarů.

9

měřítko úspěchu podniku jsou finance a to nejen z pohledu peněz na účtech a v pokladně, ale i

v hodnotě majetku, značky apod.

Finanční řízení jako vědní disciplína vzniklo na počátku 20-tého století, kdy se začalo

oddělovat od ostatních podnikových činností. Do té doby se spíše jednalo o účetnictví,

zachycení pohybu peněz a evidence majetku. Překotný vývoj po první světové válce byl

ovlivněn ve 30-tých létech 20-tého století velkou hospodářskou krizí, po které se teorie

finančního řízení zaměřuje na získávání kapitálu v souvislosti se založením podniku. Zároveň

dochází ke koncipování prvních metod finanční analýzy. Další rozkvět byl přerušen druhou

světovou válkou, která nebyla příznivým obdobím pro rozvoj standartního podnikání, jelikož

hospodářství fungovalo na podstatě válečné ekonomiky, po níž nastoupilo opětovně na dráhu

rozvoje. Dalším přelomem byly 50-tá léta, ve kterých začal nástup informačních technologií.

V současné době, zvláště dopadem ekonomické krize přichází pro finanční řízení nové úkoly,

nové výzvy. Všeobecně dochází k propadu ekonomik, snaze nejen vlád, ale i domácností

omezit spotřebu, zároveň však rostou ceny energií a dalších vstupů. Důraz ve finančním řízení

se tedy přesouvá do oblasti rozpočetnictví a plánování zdrojů s cílem maximálně zefektivnit

jejich použití.

Zde bych si dovolil malou odbočku. Doc. Ing. Jan Petr DrSc. A Ing. Romana Plischková ve

svém článku “Model vrcholového finančního řízení podniku” uvádějí:

“Typickým je názor, že finanční řízení je věcí ekonomů a účetních, neboť ti tomu rozumějí.

Jmenovaní odborníci zpravidla dobře rozumí účetnictví, málokdy však umí finančně řídit. A

hlavně nezastávají pozice, kde se finanční řízení, ať už uvědomělé nebo neuvědomělé,

odbývá. ….. Finanční řízení je především věcí ne-finančních manažerů podniku, tedy nikoliv

ekonomů, ale mistrů, vedoucích pracovníků závodů, odborných ředitelů a samozřejmě

generálního ředitele. Ti ve svém každodenním počínání rozhodují o tom, kolik peněz do

podniku přiteče, kolik odteče a kolik zůstane vázáno v aktivech podniku, pohříchu aniž by si

to často uvědomovali nebo chtěli uvědomit. Finanční účetnictví podniku nepředstavuje

finanční řízení podniku. ……Finanční řízení podniku není nic více, než staré dobré kupecké

počty, který jednoduchým a přitom výstižným způsobem vypovídají o finanční stránce dění v

podniku. A těm není těžké porozumět [1].”

Těchto pár vět, které byly pouze poznámkou k výše uvedenému článku je natolik výstižných,

že není potřeba dělat hlubší analýzu co to finanční řízení je a kde se odehrává a proč je tak

důležité.

Finanční řízení podniku se vyznačuje několika pro nás významnými znaky. Jako jeden z

hlavních znaků je neustálé sledování nákladů. Toto sledování zahrnuje i porovnávání s

rozpočtovanými náklady a vyhodnocování odchylek. Tím máme neustále přehled o tom, k

jakým změnám v podniku dochází, dochází-li k úsporám, či překročení plánu apod. Ostatně

díky tomuto sledování a vyhodnocování můžeme i zjistit, zdali jsou naše operace hospodárné,

účelné a efektivní.

Dalším důležitým znakem je možnost, ba doslova povinnost, využívat cizí zdroje a to jak při

rozjezdu podniku, tak při rozšiřování výroby či při výpadku příjmů. Zvláště ta poslední

možnost nám pomůže překonat nepříjemné období, které nastane v každém podnikání. Zde je

však nutné poznamenat, že dluhy jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Přesto je pro nás velmi

zajímavým znakem.

10

V podnikání je důležitá možnost ovlivňovat jak náklady, tak výnosy. Náklady můžeme

omezovat, snižovat, krátit, racionalizovat, ale hlavně jsme schopni je spojovat s výnosy a

posuzovat, které nám přinesou zisk. Toto je nesmírně důležité v období krize, kdy musíme

povolat krizový management, který má hlavní úkol osekat vše co nepřináší zisk, nebo přináší

pouze nízký zisk. Ovlivňovat výnosy je naopak podstatné pro rozvoj podniku, neboť platí

heslo, že kdo neroste, ten zahyne, nebo lépe řečeno, chceme-li přežít, musíme se neustále

rozvíjet.

Jako velmi důležitá se jeví i ucelenost finančního řízení. Ta vyplývá ze základní

charakteristiky finančního řízení, tedy že je to integrující činitel podniku. To znamená, že vše

začíná finančním plánováním, pokračuje finančním rozhodováním a to vše je realizováno

pomocí nástrojů finanční analýzy. Finanční řízení je tedy od počátku podnikání nástrojem,

který nám dává do rukou nástroje pro správná rozhodnutí, jak máme postupovat.

Z toho však vyplývá nutnost používat manažerské účetnictví. Jeho metody nám dávají šanci

správně analyzovat procesy probíhající v podniku. Na základě těchto analýz pak můžeme

přijmout každodenní rozhodnutí tak, aby nám to přineslo zisk.

Posledním znakem, který považuji za hodný zřetele a který má význam pro chod podniku je

řízení pomocí základních principů. Mezi základní principy se řadí principy optimalizace

kapitálové skladby, rizika vs. zisk, cash-flow, čisté současné hodnoty, plánování a trvalé

analýzy finančních dat, respektování faktoru času apod. Vzhledem k délce tohoto článku se

nebudu těmto principům dále věnovat.

2 FINANČNÍ ŘÍZENÍ V PODMÍNKÁCH MINISTERSTVA OBRANY

Finanční řízení v rámci Ministerstva obrany je realizováno v souladu s RMO č.72/2012 ze

dne 26. 12 2012. „Předmětem úpravy tohoto rozkazu je stanovení zásad a pravidel procesu

finančního řízení a finančního zabezpečení, stanoveného okruhu působnosti subjektů finanční

řízení a finančního zabezpečení a stanovení odpovědnosti, práv a povinností vojáků

z povolání, zaměstnanců v pracovním poměru a zaměstnanců na základě dohody o pracovní

činnosti nebo provedení práce (dále jen zaměstnanec) kteří se podílejí na finančním řízení a

finančním zabezpečení [3].“ Tento dokument by tedy měl jasně popsat samotné finanční

řízení, jeho fungování, subjekty, odpovědnosti apod.

Co však tento rozkaz ministra obrany hovoří o finančním řízení. “Finanční řízení je nástroj

manažerů cílů, jako integrální součást ekonomického řízení, zajišťující hospodárnou, účelnou

a efektivní alokaci a využívání peněžních prostředků ve stanoveném čase a v souladu s cíli

Ministerstva obrany [3].” Zároveň je zde uvedeno, že finanční řízení se uskutečňuje v

procesech rozpočtování, realizace osobních výdajů, financování, účetnictví, finanční kontroly

a controllingu. Finanční řízení Ministerstva obrany je však hlavně proces řízení toků peněz z

centra směrem k útvarům. A také Ministerstvo obrany (dále jen MO) realizuje plánování v

dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé formě. To však není uvedeno ve výše uvedeném

rozkaze, což je podle mého soudu pochybením, neboť finanční plánování je integrální

součástí finančního řízení. Vždyť finanční plánování je původem ze státního sektoru.

“Koncepce finančního plánování se poprvé objevila v plánování státu, kde je sestavován

státní rozpočet [4].”

11

Pokud tedy blíže prostudujeme výše uvedený rozkaz, dospějeme k názoru, že má spíše

technicistní charakter a to ještě ne zcela jasný a pochopitelný. Finanční řízení MO je bez

ohledu na postuláty z rozkazů hlavním nástrojem řízení. Problémem však je, že toto finanční

řízení není ucelené, každou jeho část řídí a spravuje jiná složka MO, stanovuje si vlastní

standardy a postupy. Tímto se dostáváme k významnému znaku finančního řízení MO,

kterým je jeho roztříštěnost. Důkazem této roztříštěnosti je i výše uvedené, tedy popis co to

finanční řízení je uvedené v předmětném rozkaze ministra obrany. Jestliže se za jeho součást

považuje pouze rozpočtování, realizace osobních výdajů, atd. Je nám jasné, že to není

ucelený proces.

Dalším významným znakem je to, že finanční řízení MO je jako celek postaveno na sledování

a vyhodnocování výdajů, resp. příjmů. Pracujeme tedy s kategoriemi, které nám jsou schopny

přinést pouze dílčí informace o stavu naší ekonomiky. Přesto je dostupné i finanční a

nákladové účetnictví, které je realizováno cestou Agentury finanční. Důraz na výdaje je však

úzce spjat s finanční politikou státu, která je právě na kategoriích příjmů a výdajů založena.

Není se tedy možné divit, že se doposud nepodařilo implementovat model finančního řízení

založený na nákladech a výnosech.

Z hlediska zdrojového je pro finanční řízení MO důležitým znakem nemožnost nahrazení

výpadku příjmů cizími zdroji. Stejně tak při tvorbě finančních plánů se Ministerstvo obrany

musí zcela spolehnout na přidělené zdroje od ministerstva financí a poté schváleného státního

rozpočtu. I když existuje možnost navýšení zdrojů a to odprodejem nepotřebného majetku

MO, tuto možnost však v rámci tohoto článku nebudu více rozebírat. Je to tedy pro MO status

quo, který však s neutěšenou situací v ekonomice a neplněním příjmů státního rozpočtu může

doznat změn, což se objevuje zvláště v posledních létech. A protože krácení rozpočtu resortu

obrany je pak schváleno vládou, musí MO vyčlenit zdroje v potřebné výši do rezervy

ministerstva financí. Pokud je rozpočet MO již napjatý, respektive pod hranicí, která nám

zabezpečí rozvoj, dostáváme se do nepříjemné situace.

3 KOMPARACE PODNIKOVÉHO FINANČNÍHO ŘÍZENÍ

A FINANČNÍHO ŘÍZENÍ MINISTRESTVA OBRANY

Pokud se tedy rozhodneme porovnat oba druhy finančního řízení, dospějeme k těmto

základním společným znakům:

dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé plánování;

nákladové účetnictví.

Dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé plánování tedy nalezneme jak v podniku, tak v MO.

Není se však co divit. „Podnikové finanční plánování je v mnoha aspektech podobné

plánování státu.“ [4] Plánování státu tedy stálo na počátku finančního plánování státu. Je tedy

logické, že sice existuje jak v podniku, tak v MO, nicméně v poněkud jiné formě. „Přestože

neexistují striktně daná pravidla pro finanční plánování, měla by forma finančního plánu

odpovídat formě účetních výkazů, mělo by to tedy odpovídat především rozvaze, výsledovce

a výkazu cash-flow, které jsou v dané společnosti sestavovány [4].“

V současné době je v MO realizováno cíleně orientované plánování a rozpočtování, přičemž

se používá stejná datová základna nejen pro plánování, ale i pro sledování a vyhodnocování.

12

Přestože MO je založeno jen a pouze na příjmech a výdajích, lze konstatovat, že je zde velké

množství společných znaků. Dlouhodobé plánování se v podniku i v MO zpracovává většinou

na 5 let. Toto dlouhodobé plánování je pak základem ročního plánování, v MO je ještě

doplněné o střednědobý výhled na další dva roky. Toto však je pouze doplněním

střednědobého plánování. Poslední formou je krátkodobé plánování, které je realizováno

maximálně v rozsahu 3 měsíců. Tento typ plánování je v MO typický u nejnižších stupňů,

tedy útvarů.

Druhým společným znakem je existence nákladového účetnictví. Nákladové účetnictví je

základním prvkem finančního řízení, neboť zaznamenává procesy, které v podniku i MO

probíhají jak z hlediska finančního, tak materiálového. Projevují se v něm tedy veškeré

změny, ke kterým dochází. Bohužel rozdílem je používání těchto údajů. Zatímco podnik

s těmito údaji pracuje dále v rámci finančních analýz, MO ponechává tyto informace ladem

snad s výjimkou výstupů o stavu zásob a majetku.

Kromě společných znaků však obě finanční řízení mají i značné rozdíly. Hlavním rozdílem,

který má stěžejní dopad na finanční řízení, je to, že pro finanční řízení MO jsou základem

výdaje, zatímco v podniku náklady. Tím je dán základní rozpor mezi těmito druhy finančního

řízení. MO jako součást státní správy realizuje veškeré plánování, rozpočtování a

vyhodnocování pouze formou výdajů. Podnik samozřejmě pracuje s výdaji také, je to např.

velmi důležitá součást plánu cash-flow. Nicméně, základem finančního řízení podniku jsou

náklady a výnosy. Tento základní rozpor určuje další směřování finančního řízení. To, že MO

pracuje pouze s výdaji a příjmy, získává přehled o cash-flow, dnes natolik významné v rámci

Integrovaného informačního systému státní pokladny. To mu však dává pouze omezený

pohled na jeho ekonomiku a to nám v době výrazného nedostatku zdrojů v podstatě

znemožňuje udělat ta „správná rozhodnutí“.

S tím je spojen i další rozdíl a to, že finanční řízení podniku je integrujícím činitelem řízení

podniku, zatímco v MO je pouze nástrojem pro manažery cílů. Je tu tedy zjevný nepoměr –

integrující činitel versus nástroj pro manažery cílů. Samozřejmě můžeme namítnout, že MO

není klasický podnik, že není založeno za cílem dosažení zisku, ale za účelem zabezpečení

obrany státu. To je pravda, nicméně i stát se musí chovat s péčí řádného hospodáře, realizovat

zabezpečení obrany státu efektivně, hospodárně a účelně. Jak má MO realizovat razantní

úsporná opatření, pokud mu není zcela zřejmé a jasné, kolik ho ta která součást stojí, tedy

jaké jsou náklady.

Dalším rozdílem je nemožnost MO řešit nedostatek zdrojů cizími zdroji. Cizí zdroje jsou

standardní součástí financování podniku, dokonce se doporučuje při financování podniku tyto

zdroje využívat. Je zřejmé, že v případě nedostatku vlastních zdrojů a zároveň možnosti

využít díry na trhu k expanzi, je to jediné možné řešení. V případě, že to podnik nevyužije,

vzdává se možnosti růstu. To stejné platí v případě nedostatku zdrojů, ať už z důvodu, že naše

výrobky či služby se neprodávají, nebo nás trápí platební neschopnost odběratelů. To vše lze

řešit několika způsoby bankovním úvěrem počínaje, přes faktoring až po odprodej podílu

v podniku. Tato řešení jsou pro MO nemyslitelná, to je závislé na schváleném státním

rozpočtu. Do nedávné doby se tvrdilo, že stát nemůže zbankrotovat, ale po posledních

problémech Argentiny, Řecka, Španělska a jiných států lze s jistotou tvrdit, že i toto tvrzení

již nelze považovat za postulát.

13

Výše uvedené rozdíly mne vedou i k tvrzení, že u MO je tímto zamezeno vytvoření krizového

managementu, který by se nám v této době nesmírně hodil. Nevíme co nás co stojí, plánování

je roztříštěné, zdroje nepostačují na rozvoj a provoz ministerstva. Nemůžeme využít cizích

zdrojů, a protože je obrana čistý veřejný statek a její zabezpečení je hlavní funkcí státu,

nesmíme rezignovat na některou její část, která by obranu státu omezila. Tím je tedy dáno, že

nemůžeme použít model krizového řízení známý z podniků soukromého sektoru.

ZÁVĚR

Zhodnocením výše uvedených informací lze dospět k několika závěrům. Pokud se však na ně

podíváme optikou plánovaného cíle, tedy mít efektivní finanční řízení v rámci MO, jehož

základem má být podnikové finanční řízení, dospějeme k závěru, že finanční řízení musí být

integrujícím činitelem celého řízení resortu obrany. Musí tedy mít jednu hlavu, myšleno musí

být řízeno z jednoho centra, které řídí a realizuje dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé

plánování, finanční rozhodování a finanční analýzu. O formě lze ještě diskutovat, hlavou by

však měl být náměstek MO pro ekonomiku a jako vrcholný orgán pak Sekce ekonomická

MO. Současný stav, kdy plánování je řízeno Sekcí obranné politiky a strategie, Sekcí

plánování sil a dalšími sekcemi MO a Generálního štábu, nám v dalším období přinese více

problémů než užitku. Tímto samozřejmě nenabádám ke zrušení těchto sekcí, tuto změnu je

potřebné vnímat jako změnu gestora, který zabezpečí stejná data, standardy, systém

zpracování dat, stanoví parametry rozpočtu, finanční výhledy apod. Výše uvedené sekce pak

musí své odpovědnosti a úkoly přenést do těchto finančních plánů, přičemž je nutno vycházet

ze základního mementa, že každý úkol vyžaduje zdroje.

Součástí onoho přechodu finančního řízení na platformu integrujícího činitele řízení resortu

obrany je i přechod z plánování a vyhodnocování výdajů na náklady. Teprve tímto dostaneme

úplný obraz o tom, co nás který útvar stojí, co stojí ta či ona akce, výcvik, ukázka na

veřejnosti. Tento krok bude nesmírně těžký, neboť se jedná o novou dimenzi, kterou jsme

doposud znali, nahlíželi do ní, ale nikdy jsme ji plně nevyužívali.

Snahy o tyto změny nejsou výdobytkem posledních let, ale lze je pozorovat již od roku 2000.

Tehdy začaly odborné diskuse, zvláště na akademické půdě, o využití teoretické základny

podnikového finančního řízení ve prospěch MO. Za tu dobu došlo k výraznému posunu na

straně akademické a odborné veřejnosti, která tento postulát přijala a dochází k další etapě

vývoje, která urychlená výrazným poklesem zdrojů, začíná tryskat na povrch běžného života.

Většina vrcholných představitelů resortu totiž dospěla ke stejnému závěru a to, že se

současným typem finančního řízení nejsme schopni adekvátně reagovat na situaci trvalého

výrazného nedostatku zdrojů.

V případě, že se výše uvedený názor neprosadí, a i touto variantou je nutné počítat, musíme

opustit myšlenku efektivního finančního řízení MO založeného na podnikovém řízení a vydat

se vlastní cestou, založenou na nových metodách měření výdajů. Tato myšlenka se ujala např.

v Nizozemsku a není tedy z říše snů. Přesto většina států je zatím v obdobné pozici jako

Česká republika, tedy hledá řešení jak z této nepříjemné situace ven. V případě, že by se

podařila tato transformace u nás, měli bychom velmi kvalitní produkt, o který byl zajisté

mimořádný zájem nejen u postkomunistických zemí střední a východní Evropy.

14

Použitá literatura

1. Doc. Ing. PETR J.,DrSc, Ing. PLISCHKOVÁ R., Model vrcholového finančního řízení

podniku, dostupné na WWW:<http://www.cs-project.cz/prilohy/publikace/financni-

rizeni.pdf>, 12. 1. 2013, 21:28

2. Valach J a kol., Finanční řízení podniku, 2.vydání,Praha,Ekopress,1999, 324 s. ISBN 80-

86119-21-1

3. Rozkaz ministra obrany č.72/2012, Finanční řízení a finanční zabezpečení

4. RŮČKOVÁ p., ROUBÍČKOVÁ M., Finanční management, 1.vydání, Praha: Grada

Publishing, 2012, 296 s. ISBN 978-80-247-4047-8

15

POUŽITÍ A PERSPEKTIVY DĚLOSTŘELECTVA AČR

USE AND PERSPECTIVES OF ARTILLERY IN THE CZECH ARMY

David Čep

Abstrakt

Článek se zabývá určením dělostřelectva AČR v současnosti a perspektivami jeho rozvoje.

V článku je uvedena organizace, základní údaje o výzbroji a hlavní úkoly dělostřeleckých

jednotek při palebné podpoře úkolových uskupení.

Klíčová slova: dělostřelectvo, průzkumný a pozorovací komplet, dělostřelecký systém,

palebná podpora, úkolové uskupení

Abstract

The article deals with the application of the artillery of the Czech army in the present and

future operations and perspectives of its development. The article describes the organization,

provides basic information about principal assets and main tasks of artillery units for fire

support of task forces.

Key words: artillery, artillery systems, reconnaissance and observation complete, fire

support, task force

ÚVOD

Dělostřelectvo sehrávalo již od středověku zásadní roli v obraně i útoku a to ve všech

válečných akcích. Pokud dělostřelectvo scházelo nebo zklamalo, vždy to vedlo k porážkám

a neúspěchům. Je to zbraň vzdělaných a odhodlaných lidí a její role je ve všech armádách

nezastupitelná. Má významné postavení mezi druhy vojsk, to jednoznačně potvrzuje historie

a zkušenosti vojenského umění.

Dělostřelectvo je základním prvkem palebné podpory úkolových uskupení (ÚU). Svou palbou

podporuje pozemní síly a vytváří podmínky pro účinné vedení boje.

Hlavním obsahem činnosti dělostřelectva je palebná podpora a palebné ničení protivníka.

Bojovou činnost dělostřelectvo vede v rámci AČR nebo v rámci spojeneckých uskupení.

Palebná podpora je nezbytná pro efektivní vedení zejména bojových operací, neboť výrazně

snižuje ztráty sil a prostředků bojových jednotek [1]. Do stupně brigádního úkolového

uskupení má v oblasti palebné podpory hlavní roli dělostřelectvo, disponující značnou

palebnou silou a schopností manévru palbou. Je schopno vyřazovat cíle na velké vzdálenosti

v krátkém čase (dostupnost palebné podpory je řádově v minutách) a za všech

meteorologických podmínek bez ohledu na denní a noční dobu.

Dělostřelectvo má nezastupitelnou roli při palebném ničení protivníka, disponuje velkou

palebnou silou a přesností palby a je schopno rychle soustřeďovat palbu na nejdůležitější cíle.

16

Je to druh vojska, který je určen k zabezpečení přímé i všeobecné palebné podpory svazků,

útvarů a jednotek AČR ve všech druzích operací [2].

Už od vzniku Armády České republiky dochází u všech druhů vojsk k neustálým

reorganizačním změnám, které si vynucují neustálý rozvoj všech oblastí. Nejinak je tomu

i u dělostřelectva a jeho modernizace, která vyžaduje nemalé finanční prostředky.

K naplňování aliančních požadavků bude nezbytné dělostřelectvo AČR zachovat,

modernizovat a plnohodnotně využít všech jeho prostředků. A nejen to, je rovněž nutné

zpracovat velké množství aliančních dokumentů, týkajících se palebné podpory a následně je

implementovat do podmínek dělostřelectva AČR.

1 DĚLOSTŘELECTVO AČR SOUČASNOSTI

Dělostřeleckým svazkem AČR je 13. db, v jejíž organizační struktuře jsou dva, samostatně

nenasaditelné, dělostřelecké oddíly. V jejich prospěch jsou vyčleňovány jednotky

a prvky logistiky, velení a řízení ze sestavy brigády a jí přímo podřízených jednotek. Od roku

2011 došlo díky začlenění baterie STA2 k posílení schopnosti zapojení dělostřeleckých

průzkumných systémů do širšího JISR3 systému a tím širšímu využití všech průzkumných

prostředků, včetně moderního radiolokátoru pro průzkum střílejícího dělostřelectva

ARTHUR4. V návaznosti na posilování expedičních schopností AČR tím také došlo ke

zvýšení schopnosti modularity pro tvorbu různých úkolových uskupení.

Dělostřelecká brigáda je určena k vedení bojové činnosti v rámci pozemních sil AČR nebo

mezinárodních uskupení, buď jako celek, anebo po jednotlivých oddílech. Vyřazováním

jednotek dělostřelectva protivníka, vrtulníků na přistávacích plochách, míst velení,

elektronických prostředků, prostředků protivzdušné obrany (PVO), druhých sledů, záloh

a dalších důležitých cílů v taktické hloubce sestavy protivníka podporuje bojovou činnost

úkolových uskupení. Zabezpečovací jednotky jsou určeny k zabezpečení velení, spojení

a základních opatření ženijního zabezpečení dělostřelecké brigády, zásobování palebných

jednotek municí a provádění základních opatření ve všech oblastech logistické podpory

a případně k vedení specifických druhů průzkumu ve prospěch dělostřeleckých oddílů.

Dělostřelecký oddíl vede bojovou činnost zpravidla v sestavě úkolových uskupení. V rámci

palebné (dělostřelecké) podpory úkolových uskupení je určen k vyřazování především

dělostřelectva, živé síly a palebných prostředků, míst velení a prostředků průzkumu v sestavě

prvosledových útvarů protivníka. Má schopnost komunikace a koordinace palby mezi

bateriemi a manévrujícími jednotkami. Skládá se z velitelství a štábu, tří identických

palebných baterií (152mm ShKH vz.77) a baterie řízení palby. Při vytváření úkolových

uskupení umožňuje struktura velitelství brigády a jí přímo podřízených jednotek modulárně

vytvářet a doplňovat struktury obou oddílů.

Základní palebnou jednotkou dělostřelectva je dělostřelecká (palebná) baterie, která vede

bojovou činnost v sestavě oddílu případně i samostatně. Při samostatné činnosti působí jako

2 Surviellance, Target, Acquisition

3 Joint Intelligence, Surveillance, Reconnaissance

4 ARTillery HUnting Radar

17

celek nebo po částech, zpravidla po četách a je určena především k dělostřelecké podpoře

úkolových uskupení praporního typu.

Dalšími prvky dělostřelectva jsou minometné baterie a čety u mechanizovaných praporů.

Minometné jednotky začleněné v organizační struktuře mechanizovaných praporů jsou jejich

jediným organickým dělostřeleckým prostředkem se schopností vést palbu nepřímou střelbou

a jsou primárně určené k provádění přímé palebné podpory na malé vzdálenosti.

Minometná baterie mechanizovaného praporu je taktická a palebná jednotka, která je určená

k vedení dělostřelecké podpory rot a taktických uskupení vytvářených na úrovni praporů.

V rámci dělostřelecké podpory ničí a umlčuje především živou sílu, palebné prostředky

a prostředky průzkumu v sestavě prvosledových jednotek protivníka.

U lehkých motorizovaných praporů a výsadkového mechanizovaného praporu jsou

minometné jednotky začleněny v rotě zbraní. Jsou vyzbrojeny minomety malých ráží.

Jednotky minometů malé ráže jsou určeny k blízké palebné podpoře rotních (četových)

taktických uskupení. Při dělostřelecké podpoře vyřazují místa velení, živou sílu, palebné a

průzkumné prostředky a jiné důležité cíle protivníka v dotyku s vlastními vojsky.

V rámci struktur míst velení ÚU se vytváří pracoviště koordinace palby. V rámci palebné

podpory se tato pracoviště soustřeďují na součinnost s posilovými silami a prostředky

vzdušných sil, kde jsou příslušníci dělostřelectva hlavními koordinátory. Jednotky a prvky,

které jsou vyčleňovány ve prospěch mechanizovaných jednotek, jsou schopny součinnosti

ve všech druzích činnosti podle standardů NATO po oddílech, případně po jednotlivých

bateriích a četách, v závislosti na konkrétním úkolu.

V soudobých mírových operacích zůstávají také součásti dělostřelectva ostatních států nadále

hlavním prostředkem palebné podpory, a to jak v zastavěném prostoru, který klade vyšší

nároky na přesnost dělostřeleckých paleb, tak i v horském terénu.

Současné operace se uskutečňují v kratší době, s vyšší přesností a v rychlejším tempu.

Pro působení v aliančním uskupení je třeba rovněž sjednocovat postupy s ostatními armádami

NATO. Nepřímé palby však nemají pro plnění některých úkolů palebné podpory

vševojskových jednotek požadovanou přesnost, z tohoto důvodu se při nasazování

dělostřelectva v misích, počítá mimo jiné s využitím dělostřeleckých (předsunutých)

pozorovatelů. Dělostřelečtí pozorovatelé (FO)5 hrají rozhodující úlohu při vedení nepřímé

palby v misích již nyní. Palba, která je vedena na konkrétní cíle totiž umožňuje minimalizaci

ztrát obyvatelstva a na majetku.

V posledních letech se organizační struktura dělostřelectva stabilizovala v souladu s

požadavky mechanizovaných jednotek na poskytování palebné podpory.

5 Forward Observers

18

2 HLAVNÍ DRUHY ZBRANÍ A TECHNIKY

V roce 2010 došlo k vyřazení 122mm raketometů vz.70 (GRAD) z výzbroje a dělostřelecká

brigáda je tak vyzbrojená pouze jediným zbraňovým dělostřeleckým systémem a tím je

152mm samohybná kanónová houfnice vz. 77 (ShKH - DANA). Maximální dostřel této

zbraně je ale pouze 20 km a svými bojovými možnostmi nesplňuje požadavek NATO na

dostřel.

V zahraničních misích/operacích tento prostředek nebyl použit. V budoucnu, z hlediska

dostřelu, bude nutné přikročit k přezbrojení novým dělostřeleckým zbraňovým systémem. Na

druhé straně, například polská armáda, tento systém úspěšně využívá v misi ISAF v provinci

v Ghazni při ochraně základny.

Pro podporu mechanizovaných rot a praporů v oblasti průzkumu je prioritně určen průzkumný

komplet na podvozku BVP-1 (LOS) a to bez ohledu na to, zda jim bude poskytována palebná

podpora vlastním hlavňovým dělostřelectvem. V zahraničních misích/operacích byl tento

prostředek využíván při ochraně a obraně základen (např. PRT LOGAR 2008 - 2010).

Dalším průzkumným prostředkem dělostřelectva je průzkumný a pozorovací komplet PzPK

SNĚŽKA na podvozku BVP-1, který v sobě integruje prvky a subsystémy na bázi optiky,

optoelektroniky, elektroniky, výpočetních prostředků, servosystémů a radiolokační techniky.

SNĚŽKA je využívána pro zjišťování cílů, a to hlavně na velkých dálkách v noci

a za snížených pozorovacích podmínek. Tento prostředek byl úspěšně nasazen v zahraničních

misích/operacích na Balkáně.

Vysoce mobilním systémem středního dosahu pro vyhledávání a určení polohy palebných

prostředků protivníka je radiolokátor pro průzkum střílejícího dělostřelectva ARTHUR.

Dosah radiolokátoru je možné nastavit na 20, 30 nebo 40 km. Jednotka vybavená

radiolokátory ARTHUR dosáhla plných operačních schopností v roce 2008 a měl být jako

hlavní průzkumný prostředek v rámci 1. kontingentu AČR RL ARTHUR nasazen do mise

ISAF v provincii Kandahár na jihu Afganistanu k posílení ochrany letecké základny KAF6

v roce 2009, ale díky politickému rozhodnutí k tomu nedošlo.

Ke komplexnímu sondování atmosféry a sestavování meteorologických zpráv je především

pro potřeby dělostřelectva určená radiosondážní souprava (SONDA-VAISALA).

V neposlední době bych zmínil i mobilní topografické pracoviště pro pozemní dělostřelectvo

(MTPPD-B), které je v sestavě obou oddílů. Jedná se o velice sofistikovaný prostředek, který

umožňuje rychle a přesně určovat souřadnice jednotlivých prvků BS vlastních vojsk, vytvářet

geodetické sítě, mapovat terén, přesně zjišťovat směrníky orientačních směrů.

Průzkumné a meteorologické prostředky splňují současné požadavky na schopnosti použití

v operacích. Vyjma radiolokátoru ARTHUR je však nutné k prodloužení životního cyklu této

techniky, provést modernizaci, a to nejen v oblasti aktualizace SW anebo bude potřebné řešit

náhradu těchto prostředků modernějšími, aby byla zabezpečena implementace do jednotného

systému velení a řízení. Pokud bude využito možností všech dělostřeleckých průzkumných

prostředků, bude posílena schopnost zapojení dělostřelectva do širšího systému zpravodajství,

sledování, průzkumu a systému včasné výstrahy.

6 Kandahár Air Field

19

Nejrozšířenější dělostřeleckou zbraní zařazenou do výzbroje minometných baterií

mechanizovaných praporů je minomet vz. 82 ráže 120mm. Maximální dostřel minometu je

8 km. Největším problémem této zbraně je bezesporu absence především moderní munice a to

jak s letálním, tak i s neletálním účinkem v cíli. Používání této zbraně se předpokládá do roku

2015, pak bude nutné nahradit novým dělostřeleckým zbraňovým systémem stejně jako

u minometu vz. 85.

Ve výzbroji dvou minometných čet 72. mpr je 120mm samohybný minomet vz. 85. Munice

do těchto samohybných minometů je identická s minomety 120mm. Maximální dostřel

minometu je 8 km. Používání této zbraně se předpokládá do roku 2015 a poté bude nutné

přistoupit k přezbrojení novým dělostřeleckým zbraňovým systémem.

Ve výzbroji 43. vmpr a 74. lmopr je minomet vz. 52 ráže 82mm, která je nejstarší zbraň

používaná v současné době v AČR, jelikož od zavedení 82mm minometu vz. 52 do výzbroje

uběhlo již 52 let. Maximální dostřel tohoto minometu je 3040 – 3560 m (v závislosti

na rychlosti a orientaci podélné složky větru). Dostřel moderních minometů stejného kalibru

se pohybuje v rozmezí od 5,5 do 7,8 km, což je řádově dvojnásobek dostřelu 82mm minometu

vz. 52. Dalším problémem, stejně jako u minometů ráže 82mm, je absence moderní munice.

K tomuto minometu je k dispozici dokonce jen jeden typ munice, a to tříštivo-trhavá 82mm

EOF se zapalovačem s okamžitým účinkem.

Ke splnění úkolů palebné podpory je dělostřelectvo AČR vybaveno automatizovaným

systémem řízení palby ASPRO, který však nenaplňuje perspektivní požadavky

interoperability a modularity. Tento systém je koncipován jako autonomní systém pro

podporu řízení palby dělostřeleckého oddílu bez možnosti spolupráce se systémem vyššího

řádu. Není schopen spolupráce s jinými automatizovanými systémy, zabezpečujícími bojovou

podporu úkolového uskupení. Umožňuje podporu řízení palby oddílu vyzbrojeného pouze

jedním druhem zbraňových kompletů. Poskytuje pouze omezené množství informací pro

rozhodování velitele. Má omezené možnosti napojení dalších senzorů a pracovišť. Jeho

modularita je rovněž značně omezená. Některé prvky palebné (dělostřelecké) podpory

úkolových uskupení nejsou systémem pokryty vůbec nebo mezi nimi není možná spolupráce.

Rovněž neumožňuje přenos informací o cílech na všechny prvky koordinace bojové podpory

úkolového uskupení a pouze v omezeném rozsahu poskytuje informace pro podporu

rozhodování velitele. Prostředky dělostřelectva nemohou sdílet údaje s jinými

automatizovanými systémy v rámci AČR (OTS, BVIS).

Automatizovaným systémem řízení palby ASPRO jsou vybaveny dělostřelecké oddíly.

Minometné jednotky tímto systémem vybaveny nejsou.

3 DĚLOSTŘELECTVO AČR BUDOUCNOSTI

Jak již bylo zmíněno, požadavkem je zajistit účinnou palebnou podporu na vzdálenost až

40 km [3] a to za jakýchkoliv meteorologických podmínek. Po ukončení životnosti

současného zbraňového systému 152mm ShKH vz. 77 (počítá se řádově do roku 2020) je

nutné jej nahradit zbraňovým systémem s požadovaným dostřelem a ráží standardizovanou

v NATO. Nabízí se nákup zbraňového systému, jako např. 155mm ARCHER FH77 BW L52

švédské provenience s dostřelem 35 až 60 km (podle druhu munice), u kterého je mimo jiné

výhodou balistická ochrana osádky při střelbě nebo francouzského systému 155mm

20

CAESAR7 L52 s dostřelem 42 km, u něhož je další výhodou možnost přepravy vzduchem,

naopak nevýhodou je, že obsluha není chráněná. V roce 2009 byl nasazen francouzskou

armádou v misi ISAF v afghánské provincii Kapisa [4].

Dále se nabízí tažená houfnice 155mm M 777 BAE USA M777, která je hodnocená z pohledu

výhod a nevýhod stejně jako francouzský komplet CAESAR. Houfnice je zavedená u

americké, britské a kanadské armády. Její postupně modernizované verze A1 a A2 řadí tuto

zbraň k nejlepším současným taženým dělům. Dostřel je 24 (s nábojem M109), 30 (s nábojem

ERFB - Extended Range Full Bore) a 40 km se střelou Excalibur [5].

Přezbrojení by umožnilo vést efektivní palebnou podporu bojových jednotek, s využitím

celého spektra munice zavedené v NATO. Navíc by dělostřelectvo AČR bylo kompatibilní

s dělostřelectvem NATO. Rovněž by bylo možné realizovat logistické zabezpečení

dělostřeleckých jednotek v zahraniční operaci jiným státem, což by přineslo značné finanční

úspory.

U minometných jednotek je nutné ujednotit organizační strukturu. Různé druhy organizační

struktury u jednotlivých brigád mají často negativní vliv i na výcvik jednotek a zejména na

způsob vedení palby – poskytování a koordinaci palebné podpory.

Automatizovaný systém řízení palby ASPRO umožňuje podporu řízení palby oddílu

vyzbrojeného pouze jedním druhem zbraňových kompletů a má omezené možnosti napojení

dalších senzorů a pracovišť. Automatizovaný systém řízení palby ASPRO je morálně

a technicky zastaralý (HW a SW) a je neúčelné jej modernizovat [6].

ZÁVĚR

Při ponechání dělostřelecké brigády o síle dvou oddílů (každý minimálně o třech bateriích),

z důvodu souběžného zabezpečení vyčleňování sil a prostředků pro BÚU a PrÚU a pro

zabezpečení a koordinaci palebné podpory pozemních sil, by bylo možné nové zbraňové

systémy zavádět postupně po bateriích tak, aby byly využity zbývající dosluhující samohybné

kanónové houfnice např. pro výcvik. Přeškolení na nové zbraňové komplety by proběhlo

v rámci standardního výcviku. Nevýhodou by bylo dočasné vyzbrojení dělostřeleckých

jednotek dvěma druhy zbraňových kompletů současně., naopak výhodou by bylo částečné

snižování počtů u obsluh děl, neboť osádky modernějších zbraňových systémů zpravidla

bývají početně menší.

Jednotky dělostřelectva AČR mohou působit v mezinárodních strukturách, zejména v rámci

NATO. Kromě toho mohou jednotlivé součásti dělostřelectva působit v rámci struktur

vytvořených EU, OSN nebo i při jiných mezinárodních akcích.

Při protipovstaleckých operacích (Counter Insurgency – COIN) působí jednotky

dělostřelectva v rámci vytvářených úkolových uskupení. V operacích na podporu míru (Peace

Support Operation – PSO) působí jednotky dělostřelectva především jako prostředek zajištění

činnosti vojenských i nevojenských sil zasazených při operaci. Při vojenském mírovém

7 CAmion Équipé d´un Systéme d´ARtillerie

21

nasazení (Peacetime Military Engagement – PME) mohou být výběrově použity průzkumné,

velitelské a logistické jednotky dělostřelectva.

Pod národním velením působí dělostřelectvo především při obraně území České republiky a

to buď samostatně anebo v rámci operací kolektivní obrany členských zemi NATO podle čl. 5

Severoatlantické smlouvy.

Nepřetržitá palebná podpora a úzká součinnost dělostřelectva se vševojskovými jednotkami

tvoří základ úspěchu v boji.

Použitá literatura

1. Pub-31-10-01. Pozemní síly v operacích. Vyškov 2011. 296 s.

2. Pub-74-14-01. Pravidla střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva (dělo, četa,

baterie, oddíl), ŘeVD Vyškov, 2006, 256 s.

3. Ministerstvo obrany, Bílá kniha o obraně. Praha: MO-OKT, 2011. ISBN 78-80-7278-

564-3. 168 s.

4. TIM (Terre information magazíne) N° 217. Afghanistan: Enseignements tactiques.

Septembre 2010.

5. MACKO, Martin, BRABCOVÁ, Kateřina. Present Development of Artillery Barrel

Guns. In Special Technology 2008. Trenčín: TnUAD, 2008.

6. BLAHA, Martin, BRABCOVÁ, Kateřina. Communication environment in the

perspective Automated Artillery Fire Support Control System. In The 10th WSEAS

International Conference on APPLIED INFORMATICS AND COMMUNICATIONS

(AIC '10). Taipei: 2010.

22

APPROACHES TOWARDS EFFICIENT ALLOCATION OF

RESOURCES IN THE BRITISH ARMY

Vladimír Golik

Abstract

This paper deals with approaches towards efficient allocation of resources in British Army. It

particularly describes resource accounting and budgeting as not only the means of effective

resource management but (in the British case) also as the most complex change in the private

sector accounting system in history. The reader will be presented with the main factors which

have influenced the birth and development of the system and with the process of

implementation of RAB. The main advantages and disadvantages will also be mentioned.

Key words: Resource Accounting and Budgeting, RAB, Effective Resource Allocation

INTRODUCTION

From the historical point of view, funding of military operations has always been a big burden

dwelling on the shoulders of the sovereign or the government and financed by means of taxes.

No nation in the world can well exist without primary needs. One of those needs is also

feeling of security, which is supported by an army. However, in order to keep a regular army

developing, working and ready-to-operate, it is unavoidable to invest certain amount of

resources (human, material or financial). This is mostly the point, where every army meets

some difficulties. Managing resources when a nation is not in a war with another nation puts

high pressure on reducing the production inefficiency, and on saving money. This leads to the

need for effective allocation of resources. Even the army of Great Britain is not an exception

from this rule. In this context we speak about the need for complex interconnection of rational

economic thinking, gradual targeting of transformation processes, finding and removing the

causes in areas such as resource management, implementation of budget and the way it is

funded, accounting, and real estate records. All these factors can seriously influence and limit

the department management and at the same time they indispensably influence human,

financial and material resources. If the consumption is not effectively managed by a complex

and reliable system, it can lead to wasteful use of resources and the Government together with

the Ministry of Defence can neither make effective decision, nor predict the development of

the system in future or even objectify all problematic elements, all of which can affect the

final results.

1 CHANGING THE FEATURES OF BRITISH ARMY AND

SEARCHING FOR NEW WAYS OF SAVING RESOURCES

The roots of the current resource management trend date back to the 20th

century, as far as to

the eighties. The economic crisis, culminating in Britain in 1976, took its financial toll.

Therefore, that year the Prime Minister James Callaghan asked International Monetary Fund

for providing financial means. In return, Great Britain had to bind itself to cost reduction and

23

budgetary deficit cutbacks. These commitments launched public sector reforms, where the

fundamental points of the economic policy aimed to achieving financial stability and reducing

the inflation rate to stable and low level. In order to reach this position, a Medium Financial

Strategy [15] was adopted in 1980. It determined a four-year-plan for reducing cost and

public debt indicators. One important point within the conservative policy was introduction of

deregulation reforms so that it was possible to unleash the economy (that time it was a bit too

much bound by the bureaucratic system). Next areas for reform implementation were the

industry and labour unions. The former had to be privatized, whereas in the latter case it was

necessary to reduce excessive power [23].

Naturally, these radical reforms could not avoid the defence industry and the period is

particularly marked with privatizations in the economy. The Government applied them in the

case of companies such as British Aerospace, British Shipbuilders, Rolls Royce, Short

Brothers, Royal Dockyards, Royal Ordnance and the like [2]. However, these privatisations

went hand in hand with monopolization and concentration of armament industry (for

example, a state factory where tanks were made was sold to Vicker, thanks to which this

producer gained monopoly position for tanks and combat vehicles production.8

As Kurinia says [15], Margaret Thatcher´s government went off the right path as they were

trying to keep the high level of not only its national military potential but also the public

expenditures. To successfully fulfil these aims, some of the preferred companies were made

stronger and in the same time, arms were being exported to new markets. But there was no

continuous strategy for arms industry development. Such a position was challenge for

financial misuse (British Aerospace, for example, bought for a very reasonable price the

Rover's plants, which were, in turn sold with significant profit. A group of managers

(generally known as the Savoy Mafia) working for war industrial plants or for the Ministry of

Defence, tried to influence the consolidation of defence industry around a small number of

international giants, such as British Aerospace and General Electric Company. Thus the

Defence Services Organisation came into existence. It was established to support better

organisation of export services in defence industry and to increase the support of export

warranties. The cutbacks in the defence expenditures made many plants undertake changes in

their employment structures and in the production plans (seventy thousand workplaces were

made redundant).

The costs of defence are very significant item in any budget and to keep the defence forces at

some level needs sacrifices in the form of reducing the public production and services (guns

and butter policy). The reforms together with increasing demand of British Government for

the service of its armed forces made the lawmakers ask themselves a question: ‘How to make

the resource management in the defence industry more effective?’

The effects of defence expenditure cutbacks were brought to the attention of specialists in

research and in the eighties the Economics of Defence proceeds to the problem of effective

allocation of defence resources. While doing so, two contradictory criteria had to be taken

into account. First, there were obligations towards NATO to increase the defence budget by

3% every year. Second factor which was determining the main progress was the

abovementioned economic crisis associated with the reduction of public expenditures,

privatisation of the government enterprises and deregulation of the market.9

8 For more information see Turner, R.: The British Economy in Transition From the Old Age to the New, p.98

9 See for ex. Kennedy, G: Defense Economics, Duckworth, London 1983

24

One of the economists, who deal with these questions, is Professor Keith Hartley from the

university in York. He managed, among others, to create a research team which would deal

with defence economy problems (Nick Hooper, Stephen Martin, John Singelton and others).

From his works on the economics of defence we can pick up the piece called ‘The Economics

of Defence Policy’ in which he submitted his opinions to the main principle:

‘The task of the economics of defence is rationalization of choice

in context of the limits of available resources. Adhering to this rule

is the best armament control.’

Part of the reforms was also the reform of defence resources and accounting. The main task

was to implement more rational usage of allocated resources and gradual reduction of

production inefficiency. The accounting system was to gain a new decentralized character.

Under the patronage of the Labour party, a proposal for Defence Strategy revision was made

(with the perspective until 2015). This revision aimed to ensure modern, effective and

affordable armed forces, which would meet the current requirements for defence but would

be, at the same time, flexible enough to adapt to changes [20].

2 HARD TIMES – CHANGING THE WAY OF BOOK-KEEPING IN

BRITISH ARMY

Until 2003/2004 the individual departments in public sector used accounting system based on

cash transactions (so-called cash basis system). In principle, this system represented cash

outflows and inflows. The particular accounts were subjects to annual votes and approval in

the Parliament. The allocation of budget depended on the decision of Public Accounts

Committee (PAC), which received independent audit results from Comptroller and Auditor

general (CAG). In annual budget plan the army represented just ordinal entry where only

different units were distinguished. Scoring was then rather subjective. This not-very-

sophisticated accounting system was, from the control and responsibility points of view,

rather internally weak.

It enabled to pursue only cash flows with no more supplementary information on e.g. usage of

belongings or the level of stock consumption. It neither provided the information on claims

nor the debts [6]. However, the most burning problem in the system was the impossibility to

distinguish expenses and costs on accrual basis. The departments were not demanded to keep

accounts on accrual basis (accounting in the period in which the transactions occur), which

was opposite to the accounting principles applied in the private sector.

The fact that it was not possible to distinguish between capital expenditures and expenses

(earnings and revenues), and that there was no balance sheet to provide information on the

state of assets or liabilities, made long term financial planning hard or even impossible. If we

speak about budgeting which is kept on cash basis, the most decisive fact is cash fulfilment.

Here comes to the earnings and expenditures proceeded before the accounting period finishes.

Therefore, when it comes to the budget evaluation and keeping the limits, the current state of

claims and debts as well as changes which have happened during the year, are not substantial.

If, for example, some department had a claim which would exceed the budget but the due date

was beyond the accounting period, then from the accounting point of view the budget would

25

not be exceeded. But still, this would lead to the rise of debt in the department and it would

also increase the pressure during the decision-making process on the budget quantity for the

next period (the debt would still exist and if it was not settled in time it would come to

sanctions for default). Another situation would occur in the moment when there was a claim

which had been ordered before and its cost was included in the budget, but for some reason

the payment would not be settled until the end of the budget period.

These shortages had been known for a long period of time. Hincliffe, to come with an

example, in his publication ‘Trust and be Trusted, The Royal Army Pay Corps and its

Origins’, stated that:

‘The system is, in fact, so rudimentary that no even moderately complicated

commercial business – and the administration of the British Army is probably

more complicated than any business in the world – could be conducted

successfully without something further, something that would classify and

exhibit the expenditure to purpose for which it incurred, distinguishing

between ‘capital’ and ‘maintenance’, between the working expenses of the

different branches of the organisation and so on; something that would supply

at least some general test of economic the economic efficiency of the

organisation and working of the concern.’

We can also mention the criticism described in 2002 Spending Review, which aimed at the

formerly used system. The author emphasises that this system:

‘…failed to provide the right information and incentives, and in particular,

contributed to a bias against essential long term investment’ ... ‘Resource

accounting applies the best financial reporting and disclosure practices of

commercial accounting to central Government finance, and resource budgeting

uses this as the basis for planning and controlling spending’.10

Compared to the budget based on the cash basis there is the budget based on accrual basis

(generally known as Resource Accounting and Budgeting – RAB), which appears to be more

suitable for accounting purposes of departments (especially at the turn of a year). In the case

of accrual accounting the budget includes costs rather than expenditures and for adhering to

budget it is important when a transaction is counted (for example when orders are made, items

delivered or services occur), not when the money for it (receivables) is paid. If a department

had a claim exceeding the budget, it would break the budget discipline. Resource accounting

and budgeting is one of the paths which were to lead the UK towards more effective resource

allocation (other programmes for effective resource management include Smart Procurement

policy, Private Finance Initiative and Public Private Partnerships).

The intention of RAB application was to approach accounting practices used in the defence

more close to the accounting practices used in private sector so that both became comparable.

This would contribute to efficient comparison of results in broader economic context.

Resource accounting was to become the main accounting tool for the period 1998-1999 and

10

From Treasury: Opportunity and security for all: investing in an enterprising, fairer Britain. New Public

spending plans 2003-06 (Spending Review 2002).

26

the following years whereas it was to remain consistent with Generally Acceptable

Accounting Principles (GAAP).11

With the introduction of RAB, the resource accounting and budgeting has become the

standard in all public services. Comparing to the cash basis accounting, this form of book-

keeping has many important benefits. It enables better measuring and comparison of the costs

and it also includes non-cash costs. Talking about financial reports, RAB enables to monitor

the performance based on expenditures and earnings in certain period, not the performance

based on cash expenses and revenues. As compared with simple cash statement, accrual

accounting provides better survey on the current state in the accounting entity. More

advantages come into light in case managers started to use the accrual basis for internal needs

of the management. Calculations can be generated on the actually consumed resources rather

than on the resources which were bought. Assets can be better managed as records are kept.

Decision-making process is also easier because the contemporary period can be easily

compared with past as well as future periods. The benefits of accrual accounting can be

summarized as follows [17]:

Completeness – accounts kept on accrual basis are more complete than accounts kept

on cash basis. With the resource accounting it is necessary to keep records about all

operations in the period in which they come into existence. This helps to reduce

possible data manipulation and improves the opportunity for comparing results both

between the individual periods and between different organisations.

Better planning, management and decision-making – accurate and objective

financial information is necessary for every business, as they are vitally important for

good management, decision-making, resource planning and its allocation.

Ability to change behaviours – Accrual accounting can lead to better management.

However the rate is not directly proportional and automatic. In order to achieve some

changes it might as well need some development in policy or financial stimuli.

Performance management – Managing the performance needs effective output

measurement. Measurements or performance indicators must be worked out on the

basis of complex and consistent financial data. Accrual accounting is then the

necessary precondition for improving the performance management.

Assessing financial resilience – one of the reasons for publishing financial statements

is to enable the user to predicate future cash-flow and evaluate the financial stability or

risk. Financial statements cannot predicate with absolute precision the future

11

It is worth mentioning, that using resource accounting for the army needs is not a new phenomenon at all. As

Black (2001) describes, the Government was considering resource accounting implementation as early as in the

period 1917-1927. However, the government finally gave it up. The reason was the high costs of system

implementation. Besides, the ministry of defence was afraid that the implementation might cause a slowdown in

the central financial control. Last, but not least the army officers expressed disapproval about the administrative

load which would accompany the implementation. Accrual budgeting is not the privilege of UK only. Many

other countries start to implement resource accounting and budgeting into life. Resource accounting is in public

sector implemented for example in New Zealand, the United States, India, Island, Italy, Netherlands, Spain,

Sweden and many others.

27

development. However, they can show clear and unbiased view of the past and some

indices of the future.

Still, it is necessary to keep in mind that although accrual accounting has many advantages,

there are also some limits. To name a few, there is the system complexity which results in

increased requirements for resources (both financial and personal). In addition, most

departments had not had any experience with the accrual accounting in the past so the system

is still developing and evolving.

CONCLUSION

When deciding on the financial resources which are needed for investments in the defence,

the government, the minister of defence and other authorities concerned, face a fundamental

question: ‘To what extent is it possible to achieve effectiveness, efficiency and purposefulness

in such a specific area and what is the most reasonable way of using the resources?’ Defence

belongs to commons and it is very specific – its development, or the development of the pace

of efficiency measures implementation, is intensified by both the historical development and

chains of objective or subjective events.

Although the army together with the department of defence fit together with the national

economy, it is the part of economy which is characteristic for the way it is funded, managed

and controlled. We talk especially about the need for non-market financing and supporting the

production by the state. This is given by the characteristics of the goods, which is produced

and the demands, which affect the production. For this reason, the military production can be

accompanied with phenomena such as ineffective resource allocation and consumption. It is

vitally necessary to take these phenomena into account, deal with them, analyse the causes,

remove or reduce negative consequences.

When we think of economical approaches towards management and effective allocation of

resources, it is important to understand the army and the department of defence as internally

structured economic system, which is intertwined with economic threads. Above all we speak

about the transformation process during which rare and limited resources are transformed into

outputs (which help to fulfil the general and particular aims). The current trends and

development cause that all the time we have to search for new ways which will make the

resource management more effective. The financial reforms, which the UK experienced, have

shown us that the way to higher savings does not necessarily have to be paved with cutbacks

of defence resources. Complex changes can as well be achieved by effective resource

allocation or by changes in management. In the case of UK, this was a big step into unknown

and it was necessary to take lots of care during the process of implementation. Still the

implementation of new system took its financial toll and the whole process met lots of

obstacles which had to be overcome.

Questions remain open, what benefits the new RAB system has brought, whether this system

will ever manage to totally satisfy all the great expectations and if it brings in what had been

forecasted. There has, for example, been some controversy if the choice of the most effective

and economical option might not weaken the military power and the national safety in

general. It is now evident, that the whole system was not applied as fast as had been predicted.

We have witnessed an implementation of a complex and expensive system, the benefits of

28

which Great Britain is just starting to harvest. There is nothing but to hope that this step was

the right choice and the future development will bring benefits in the form of reduction the

necessary resources which are needed for national safety. Last but not least there are also

social benefits – non-renewable resources saved for the future generations.

References

1. BLACK, J., Full Circle, The Cost Accounting Experiment in the British Army and the

Corps of Military Accountants 1917-25, Journal of the Society for Army Historical

Research, 2001 Vol 79, No38, pp145-162

2. CAINCROSS, A., The British Economy since 1945. Blackwell, Oxford 1992. ISBN 0-

631-18277-2

3. CHAN J. L., Globální revoluce v účetnictví veřejné správy, [cit. 2012-12-16]. Available

at WWW: <http://www.ucetnikavarna.cz/archiv/dokument/doc-d8824v11640-dojde-k-

reforme-ucetnictvi-verejnych-financi/?search_query=$index=8>.

4. CORNER, D., The United Kingdom Private Finance Initiative: The Challenge of

Allocating Risk, [cit. 2012-11-06]. Available at WWW: <

http://www.oecd.org/unitedkingdom/43479923.pdf>.

5. DEFENCE ANALYTICAL SERVICES AND ADVICE (DASA), [cit. 2012-11-06].

Available at WWW: <http://www.dasa.mod.uk/>.

6. DUŠEK, J., HORÁK, R.: Nový způsob rozpočtování a účetnictví v rezortu obrany Velké

Británie, [cit. 2012-11-16]. Available at WWW:

<http://rschwarz.uvadi.cz/texty/EkonACR2.pdf/>.

7. HARTLEY, K., MILITARY OUTSOURCING: UK EXPERIENCE, Centre for Defence

Economics, University of York, [cit. 2012-11-19]. Available at WWW:

<http://web.cenet.org.cn/upfile/53057.pdf>

8. HARTLEY, K., UK Defence Policy: An Economists Perspective, [cit. 2012-10-19].

Available at WWW: <http://web.cenet.org.cn/upfile/53075.pdf>

9. HEALD, D., The implementation of resource accounting, Financial Accountability &

Management, 2005, 0267-4424, [cit. 2012-09-05]. Available at WWW:

<http://www.davidheald.com/publications/dra_heald.pdf>

10. HINCHCLIFFE L. G., Trust and be Trusted, The Royal Army Pay Corps and its Origins,

Cloister Press, 1983

11. HORÁK, R., Racionalizace řízení finančních zdrojů v obaně a ozbrojených silách ČR,

[cit. 2012-10-19]. Available at WWW: <http://web.cenet.org.cn/upfile/53075.pdf>

12. HYNDMAN, N., CONNOLLY, C., The impact of resource accounting and budgeting in

the Northern Ireland public sector, Research report no. 87 Ciaran, Queen’s University,

Belfast

13. JEFFERY, CH,. Money Matters:Devolution and Resource Accounting and Budgeting,

University of Edinburgh, 2005, [cit. 2012-09-28]. Available at WWW:

<http://www.devolution.ac.uk/pdfdata/Briefing%2023%20-%20Lapsley.pdf>

14. KENNEDY, G., Defense Economics, Duckworth, London 1983.

15. KURINIA, S., Současné Britské vojensko-ekonomické myšlení, Vojenská akademie

v Brně 2001, 8085960222.

16. MINISTRY OF DEFENCE, Defence Acquisition, December 2001. [cit. 2012-09-11].

Available at WWW:

<www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Private_finance_iniciative_CZ_final_ppt.ppt>

29

17. PUBLIC AUDIT FORUM, The Whole Truth: or Why Accruals Accounting Means

Better Management, 2002, [cit. 2012-12-16]. Available at WWW:

<http://www.docstoc.com/docs/37757794/The-Whole-Truth-or-Why-Accruals>.

18. RESOURCE ACCOUNTING AND BUDGETING (PAC 97-98/14), Letter and

Memorandum submitted by HM Treasury, [cit. 2012-09-15]. Available at WWW:

<http://www.publications.parliament.uk/pa/cm199798/cmselect/cmpubacc/731/8051102.

htm>

19. TALBOT, P., Accounting and Accountability in the Territorial Army, Yesterday and

Today Department of Accounting, Keele University, [cit. 2012-09-15]. Available at

WWW: <http://www.cipfa.org/-

/media/files/policy%20and%20guidance/the%20journal%20of%20finance%20and%20m

anagement%20in%20public%20services/vol%202%20no%202/jour_vol2_no2_e.pdf>

20. THE STRATEGIC DEFENCE REVIEW 1998, Ministry of Defence, The Stationery

Office, London, Cmnd 3999, July. [cit. 2012-09-15]. Available at WWW:

<http://www.rusi.org/fdr/1998SDR/>

21. TURNER, R., The British Economy in Transition From the Old Age to the New,

Routledge, London 1995, 0-415-11114-5

22. UK DEFENCE PROCUREMENT POLICY, Research paper 03/78, 20 October 2003,

[cit. 2012-09-15]. Available at WWW:

<http://www.parliament.uk/documents/commons/lib/research/rp2003/rp03-078.pdf>

23. WALTERS, A., Britain´s Economic Renaissance: Margaret Thatcher´s Reforms 1989-

1984. Oxford University Press, Oxford 1986, 0195037391

24. YESCOMBE, R. E.: Partnerství veřejného a soukromého sektoru: poznatky z praxe, [cit.

2012-09-25]. Available at WWW: <http://www.sets.cz/index.php?dc=3_0_86>

30

ZPRAVODAJSKÁ PODPORA ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ AČR A JEJÍ

KRITICKÉ ZHODNOCENÍ VČETNĚ SOUČINNOSTI MEZI

ZPRAVODAJSKÝMI PRVKY

INTELLIGENCE SUPPORT PROVIDED TO THE TASKS FORCES OF

THE CZECH ARMY AND ITS CRITICAL ASSESSMENT INCLUDING

COOPERATION AMONG INTELLIGENCE ELEMENTS

Martin Havlík

Abstrakt

Tento odborný příspěvek se snaží kriticky pojednat o současném stavu zpravodajské podpory

prvků AČR vyčleněných k působení v soudobých zahraničních operacích. V první kapitole je

nastíněn stručný úvod umožňující potencionálním čtenářům lépe se zorientovat v diskutované

problematice zpravodajské podpory v současných podmínkách. V další kapitole je vymezena

působnost zpravodajských subjektů se zaměřením na taktickou úroveň. Třetí kapitola stručně

popisuje hlavní identifikované nedostatky v současné zpravodajské podpoře úkolových

uskupení na taktické úrovni. Za nosný praktický příklad byl použit zpravodajský prvek

začleněný do sestavy PRT (Provinční rekonstrukční tým) působícího v Afghánistánu.

Poslední dvě kapitoly pojednávají obecně o nejvýznamnějších problémech souvisejících se

součinností mezi nejrůznějšími zpravodajskými subjekty.

Klíčová slova: zpravodajství, podpora, taktická úroveň, HUMINT, SIGINT, IMINT

Abstract

The aim of this specialized article is to critically evaluate the current status of intelligence

support provided to the elements of the Czech Army earmarked for deployment in modern

foreign operations. The first chapter represents a brief summary, enabling the potential reader

to comprehend the subject matter topics of intelligence support in current conditions. The

following chapter describes the scope of operation of the intelligence services with the focus

on the tactical level. Third chapter briefly depicts the main identified inefficiencies in the

current intelligence support provided to the Tasks Forces on the tactical level. The

intelligence element embedded with the PRT (Provincial Reconstruction Team) formation in

Afghanistan has been used as the primary practical example. The final two chapters describe

the most significant issues related to the cooperation among various intelligence elements.

Key words: intelligence, support, tactical level, HUMINT, SIGINT, IMINT

1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY

Budeme-li chtít v budoucnu uspět v těžkém boji proti bezpečnostním hrozbám a docílit jejich

maximální eliminace, bude zapotřebí, aby všechny zainteresované zpravodajské komunity a

další organizace kontinuálně reagovaly na dynamicky měnící se okolní prostředí a působily

31

společným úsilím proti potenciálním i existujícím identifikovaným hrozbám. V této

souvislosti je nutné, aby se jednotlivé zpravodajské oblasti souvisle přizpůsobovaly novým

metodám a trendům, a to s využitím nejmodernějších technologií. Zejména zpravodajské

disciplíny závislé na technických metodách sběru informací a na jejich relevantním a včasném

vyhodnocování (SIGINT – Signal Intelligence, COMINT – Communications Intelligence,

ELINT – Electronic Intelligence, FISINT – Foreign Instrumentation Intelligence, MASINT –

Measurement and Signature Intelligence, IMINT – Imagery Intelligence a TECHINT –

Technical Intelligence) musí kreativně rozvíjet své schopnosti s ohledem na prostředí zájmu,

a to s přímou následnou podporou pro rozhodovací procesy velitelů na všech hierarchických

úrovních (stupních velení).

Zpravodajská podpora úkolových uskupení v soudobých operacích proto obecně zahrnuje

takovou činnost zpravodajských organizací či prvků, která efektivně, včasně a kontinuálně

napomáhá zmiňovaným rozhodovacím procesům jednotlivých velitelů. Zpravodajská činnost

je tedy jedním z nejvýznamnějších vstupních informačních faktorů majících přímý a

nezastupitelný vliv jak pro následné plánování, rozhodování i provádění bezpečnostních

operací (včetně kinetických), tak rovněž pro vytvoření funkčních obranných, ochranných a

stabilizačních bariér (Force Protection). V rámci zaměření zpravodajské podpory je nutné brát

vždy v potaz existenci určitých úrovní neboli stupňů velení, ve kterých je zpravodajská

podpora vymezena. Jedná se o stupeň strategický, operační, taktický a individuální. V této

souvislosti nelze také opomenout významnost zpravodajské podpory v rámci spolupráce

s případnými vládními či nevládními organizacemi při zabezpečování humanitárně

rozvojových činností, a to nejen v současných krizových oblastech světa, ale i v rámci České

republiky, případně Evropské unie či Severoatlantické organizace a podobně.

Tento odborný příspěvek je koncipován ve snaze kriticky pojednat o současné problematice

vzájemné součinnosti mezi zpravodajskými prvky na taktické (takticko-operační) úrovni, a to

s ohledem na zpravodajskou podporu úkolových uskupení AČR působících v soudobých

operacích v krizových oblastech, obzvláště pak v Afghánistánu. Obsah tohoto příspěvku

reflektuje názory autora a všechny nosné i rozšiřující informace jsou primárně založeny na

bázi veřejně dostupných informací, a to především z otevřených zdrojů. Vzhledem k tomuto

určitému obsahovému a také kvalitativnímu omezení bude příspěvek oproštěn o určitá bližší

specifika, která však celkový pohled a samotný závěr pro čtenáře mimo úzkou

zainteresovanou zpravodajskou komunitu nijak výrazně neovlivní. Nicméně je vhodné toto

uvést, aby bylo možné předejít případným názorovým rozporům.

2 ZPRAVODAJSKÁ PODPORA A JEJÍ VYMEZENÍ

Zpravodajská činnost a také samotná podpora v obecném pojetí a z pohledu Vojenského

zpravodajství vychází z platného zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České

republiky, ve znění pozdějších předpisů a je dále vymezována zákonem č. 289/2005 Sb.,

o Vojenském zpravodajství. Mimo tyto hlavní zákony jsou zpravodajské aktivity, procesy,

působnost, spolupráce a další související záležitosti zakotveny v platných doktrínách,

nařízeních a dalších specifických směrnicích, a to nejen v omezené působnosti v rámci České

republiky, ale po vstupu do NATO12

také v rozsahu aliančním. Je tedy nutné v této souvislosti

12

NATO – North Atlantic Treaty Organization – Severoatlantická aliance

32

respektovat a naplňovat ratifikované doktrinální dokumenty v oblasti zpravodajské činnosti

v rámci NATO a Evropské unie.

Česká republika vyčleňuje v principu všechny síly a prostředky AČR (Armáda České

republiky) pod velení nebo řízení NATO pro potřeby kolektivní obrany podle článku 5

Washingtonské smlouvy. Mimo článek 5 může vyčlenit část sil a prostředků pro použití

v operacích určených k řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru [1].

V rámci zpravodajské podpory úkolových uskupení v soudobých operacích je nutné

rozlišovat úroveň, respektive charakter těchto operací, a to vzhledem k rozsahu a rozměru

použitých sil a prostředků. V tomto příspěvku bude vzhledem k rozsahu věnována pozornost

výhradně taktické úrovni. S ohledem na taktickou úroveň je vhodné na tomto místě uvést

definici taktického zpravodajství, které je definováno jako „zpravodajství, které je potřebné

pro plánování a vedení taktické činnosti" (AAP-6 [2]). Toto zpravodajství je určené pro

taktický stupeň a je realizované v rámci prostoru, který dané úrovni velení přísluší [4]. Na

základě Doktríny zpravodajství AD-2 se zpravodajskou činností na operačně-taktickém stupni

zabývají zpravodajské štáby příslušných velitelství, které odpovídají za provádění

vojenského zpravodajství v závislosti na druhu plněného úkolu [4]. Dalším faktorem, který

významně ovlivňuje zpravodajskou činnost i rozsah zpravodajské podpory jako takové je typ

konkrétní operace, do které jsou prvky AČR v rámci jednotlivých úkolových uskupení

začleněny. Zde je nutné brát v potaz, zda se jedná o operace bojového, nebojového,

speciálního, psychologického či informačního charakteru. V tomto případě bude taktéž

vzhledem k rozsahu tohoto příspěvku pozornost zaměřena na nebojové stabilizační operace,

z nichž nosným tématem bude příklad v podobě působení prvku AČR v rámci PRT13

v Afghánistánu. Budeme-li respektovat tato výše zmíněná omezení, je vhodné zdůraznit, že

pro operace takto vymezeného charakteru jsou nejvýznamnější zpravodajské oblasti pro

získávání informací především HUMINT (Human Intelligence), SIGINT (Signal Intelligence)

a případně také IMINT (Imagery Intelligence).

S ohledem na uvedené vymezení a položení důrazu na určité obory zpravodajské činnosti je

nutné také zmínit nutnost určité centralizace všech souvisejících činností, a to zejména

s prioritním cílem eliminovat případné duplicity, dosáhnout maximální možné objektivity a

efektivity, co nejvíce snížit ekonomické náklady a zamezit tříštění lidských zdrojů zapojených

do všech zpravodajských procesů v rámci samotného zpravodajského cyklu. Smyslem

centralizace je také zabezpečovat takzvanou všezdrojovou analýzu, která může být schopna

nejefektivněji objektivizovat zájmové informace a také nejobjektivněji posuzovat validitu,

relevantnost, včasnost, aktuálnost a další atributy získaných poznatků od jednotlivých

zdrojových zpravodajských součástí (prvků), a to nejen na diskutované taktické úrovni.

V zahraničních pramenech se v této spojitosti používá anglický termín All-Source

Intelligence14

.

3 IDENTIFIKOVANÉ PROBLÉMY A OMEZENÍ

Nejdříve je nutné zmínit, že samotná zpravodajská činnost a s tím spojená podpora úkolových

uskupení v soudobých operacích je rozčleněna na dvě základní skupiny. V prvním případě se

13

PRT – Provincial Reconstruction Team – Provinční rekonstrukční tým 14

All-Source Intelligence – nezdrojové zpravodajství

33

jedná o vlastní zpravodajskou činnost s využitím vlastních sil a prostředků AČR a dále

činnost založená především na součinnosti s jinými (zahraničními či lokálními)

zpravodajskými subjekty. V této souvislosti nelze také opomenout určitou zpravodajskou

podporu jiných mimoresortních českých subjektů, která však v tomto popisovaném případě

není až tak významná a přesahuje rámec tohoto příspěvku.

V předcházející kapitole bylo zmíněno, že mezi nejvýznamnější obory zpravodajské činnosti

v soudobých nebojových stabilizačních operacích jsou především zpravodajská operativní

činnost (HUMINT), signálové zpravodajství (SIGINT) a případně obrazové zpravodajství

(IMINT). Pokud se zaměříme na taktickou úroveň a bereme v potaz doktrinální vymezení a

odpovědnost zpravodajských subjektů, je zřejmé (jak již bylo uvedeno v kapitole 2), že

odpovědnost za zpravodajské zabezpečení mají dotčené zpravodajské štáby zasazených prvků

AČR. Budeme-li reflektovat zmiňované vymezení a reálný nosný příklad jednotky AČR

začleněné do Provinčního rekonstrukčního týmu v Afghánistánu, je zpravodajské oddělení

určitým a jediným komplexním orgánem velitele a je hlavním prvkem AČR určeným

k realizaci úkolů zpravodajského zabezpečení (včetně geografického a

hydrometeorologického). Odpovídá výhradně za řízení zpravodajského zabezpečení,

průzkumu, shromažďování a vyhodnocování informací z prostoru zpravodajské odpovědnosti

(AOR15

) a z prostoru zpravodajského zájmu (AOI16

), a to v souladu s platnými ROE17

mise

ISAF18

.

Pokud se zaměříme na možnou a předpokládanou strukturu zpravodajského prvku AČR

působícího v rámci PRT (viz následující obrázek) a odhadneme počet lidských kapacit do

tohoto prvku začleněných (max. 15 osob) i dostupné technické vybavení či prostředky, lze

vypozorovat určitá omezení, respektive identifikovat související slabé stránky. V této

souvislosti lze zdůraznit zejména:

omezené možnosti operativního působení v rámci operací typu HUMINT;

absence vlastních prostředků pro signálové zpravodajství – SIGINT;

dílčí schopnosti provádět obrazové zpravodajství – IMINT.

Obr. 1 Předpokládaná organizační struktura zpravodajského prvku J-2

15

AOR – Area of Responsibility – prostor zpravodajské odpovědnosti 16

AOI – Area of Interest – prostor zpravodajského zájmu 17

ROE – Rules of Engagement – tzv. pravidla nasazení sil a prostředků 18

ISAF – International Security Assistance Forces – Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly

34

3.1 Omezené možnosti operativního působení v rámci operací typu HUMINT

Jedním z hlavních důvodů proč lze označit současné možnosti operativního působení

HUMINT týmů v prostoru zpravodajské odpovědnosti (AOR) či v prostoru zpravodajského

zájmu (AOI) za omezené je současná dlouhodobě nestabilní a zhoršená bezpečnostní situace.

I přes tuto skutečnost okolního prostředí lze na základě hrubé vnitřní analýzy vypozorovat

určitá vnitřní omezení, která limitují možnosti zpravodajského působení v této oblasti. V této

souvislosti lze vyjmenovat několik hlavních faktorů. Jedná se zejména o operativní schopnosti

a zkušenosti jednotlivých příslušníků hodnocených týmů s působením ve válkou zmítaném

prostředí, které je velmi rizikové a od našich podmínek i značně rozdílné. Tento faktor je dále

podpořen velmi hlubokou jazykovou bariérou i rozdílnými kulturními a životními zvyklostmi

místních obyvatel orientovaných výhradně k náboženskému vyznání Islámu. Podmínky pro

skryté a efektivní operativní působení příslušníků HUMINT týmů jsou dále limitovány

současnými ROE, SOP19

a dalšími normativními akty, které omezují pohyb příslušníků ISAF

v prostoru, a to zejména příslušníků ISAF mimo hlavní zpravodajskou komunitu

reprezentovanou národními zpravodajskými prvky NIC20

. Taktéž lze uvést, že v komparaci

s obdobnými (co do rozsahu) zpravodajskými prvky dalších států NATO působících ve stejné

operaci a stejných podmínkách, nijak zpravodajské prvky AČR nezaostávají za svými

partnery. V oblasti působení týmů HUMINT jsou dalším omezujícím faktorem také současné

tabulkové počty limitující obsazení jednotlivých prvků, jednotek či úkolových uskupení

nasazených do zahraničních operací.

3.2 Absence vlastních prostředků pro signálové zpravodajství – SIGINT

V oblasti signálového zpravodajství jsou současné zpravodajské prvky AČR na taktické

úrovni působící v rámci operace ISAF na území Afghánistánu omezeny jen na určité dílčí

činnosti spadající do oblasti elektronického boje (EB). V této oblasti jsou aktivity

vyčleněných příslušníků zaměřeny zejména na datové plnění a nastavování rušičů RCIED21

,

jejich kontrolu či údržbu, a to často v úzké koordinaci s americkou stranou. Dále lze

předpokládat, že se odborníci z oblasti EB dále věnují součinnosti se skupinou EWCC

(Electronic Warfare Coordination Cell) řízenou americkým prvkem. Předmětem této

součinnosti může být například tvorba systému zpravodajských a elektronických databází k

zabezpečení plnění používaných rušičů na vozidlech, či určitá kooperace v rámci společného

působení v pásmu VKV (30 – 300 MHz). Na základě obecně sledovaných postupů lze téměř

vyloučit, že by mezi zástupci českého EB a zahraničními prvky EW (Electronic Warfare)

docházelo k výraznější součinnosti či ke sdílení citlivějších, a to zejména technologických

dat. Sdílení informací přímo z oblasti EW/SIGINT bývá téměř výhradně v kompetenci

indoktrinovaných národních zástupců SIGINT, a to i v této oblasti omezeně. Pokud hledáme

faktory, které mají vliv na absenci prostředků SIGINT v rámci zpravodajských skupin AČR

na taktické úrovni, lze zmínit zejména legislativní faktor vnějšího prostředí, který upravuje a

specifikuje používání prostředků SIGINT v soudobých operacích, dále pak faktor související

s dostupnými fundovanými lidskými zdroji, a to včetně přítomné jazykové bariéry. Nelze

opomenout ani tu skutečnost, že jednotky či samotná úkolová uskupení AČR nasazené do

zahraničních operací jsou limitovány tabulkovými počty, což samozřejmě ovlivňuje i

rozpočet pracoviště zpravodajského zabezpečení včetně jednotlivých odborníků.

19

SOP – Standard Operating Procedures – standardní operační postupy 20

NIC – National Intelligence Cell – národní zpravodajská buňka 21

RCIED – Radio Controlled Improvised Explosive Device – rádiem řízené improvizované výbušné zařízení

35

3.3 Dílčí schopnosti provádět obrazové zpravodajství – IMINT

Podle dostupných informací jsou sofistikované používané prostředky typu IMINT až na

výjimky výhradně v gesci amerických partnerů a jejich používání, respektive využívání se

děje na základě požadavků a aktuální vytíženosti těchto prostředků americkou stranou.

Prostředky koaličních partnerů (v našem případě zejména americké strany) umožňují

například v reálném čase zobrazovat video o situaci v průběhu operace, dále pak poskytovat

informace o změnách sledovaných subjektů, o pohybu protivníka a jeho logistických

aktivitách a podobně. Podle dostupných informací z otevřených zdrojů disponuje

zpravodajský prvek AČR působící v rámci PRT v Afghánistánu průzkumným bezpilotním

prostředkem Raven [3], který umožňuje přenos denního či nočního obrazu v reálném čase a

monitorování cílů téměř v jakémkoliv terénu. Dále lze předpokládat, že obrazové

zpravodajství jednotek AČR v zahraničních operacích je plně podporováno dostupným

prvkem geografického zabezpečení, který je schopen v určitém, ale poměrně kvalitním

rozsahu poskytovat zpravodajsky cenné podklady z oblasti topografického zabezpečení.

V této souvislosti se jedná zejména o velmi cenné zpravodajské informace žádané pro

zpravodajskou přípravu operací. V případě schopností v oblasti provádění obrazového

zpravodajství na taktické úrovni jsou zpravodajské prvky AČR v zahraničních operacích

limitovány zejména dostupnými specifickými prostředky, které jsou velmi ekonomicky

nákladné. Rovněž (jak tomu bylo i v předchozích podkapitolách) lze poukázat na omezené

možnosti lidských zdrojů limitované současnými tabulkovými počty příslušníků jednotek či

úkolových uskupení AČR vyčleněných pro potřeby zpravodajských prvků.

4 SOUČINNOST MEZI ZPRAVODAJSKÝMI PRVKY ČR

Pro efektivní zpravodajskou činnost je v obecném pohledu nesmírně důležitá takzvaná

vzájemná součinnost, nebo chceme-li nutnost synchronizace a koordinace zpravodajské

činnosti všech zainteresovaných aktérů (místní, národní i mezinárodní zpravodajské prvky).

Prioritním cílem je v této souvislosti maximální eliminace při duplikování jednotlivých

identických zpravodajských činností. Ve svém důsledku může špatně nastavená součinnost

zpomalit proces sběru a analýzy zpravodajských informací, snížit samotnou efektivitu a

význam zpravodajské činnosti a v neposlední řadě také navýšit s tímto spojené náklady i

cenné lidské zdroje. Mezi prioritní problém při součinnosti mezi zpravodajskými prvky České

republiky v rámci působení v soudobých operacích lze považovat zejména samotné sdílení

všech zpravodajsky významných informací, které je determinováno vymezením a působností

jednotlivých zpravodajských prvků působících v prostoru zpravodajského zájmu (AOI) a

odpovědnosti (AOR). V této souvislosti lze rovněž poukázat na problematiku v prolínání a

součinnosti mezi informacemi taktického, operačního a strategického charakteru a jejich

významu pro samotné vedení operací či plánování a zpravodajskou přípravu bojiště na

taktickém, případně takticko-operačním stupni.

5 SOUČINNOST SE ZAHRANIČNÍMI ZPRAVODAJSKÝMI PRVKY

V případě součinnosti se zahraničními zpravodajskými prvky lze poukázat především na

omezení plynoucí z využívání dostupných informačních sítí a systémů, jejichž některé

podsystémy či databáze jsou považovány za určité národní bohatství, které není s dalšími

partnery v plné míře sdíleno. V souvislosti s problematikou sdílení informací z oblasti

36

signálového zpravodajství je často omezujícím faktorem samotná indoktrinace

zpravodajských důstojníků a ochrana vlastního „know how“ jednotlivých států. Přestože je

v posledních letech patrná snaha o vytváření centralizovaných zpravodajských orgánů

směřovaných za účelem provádění všezdrojové analýzy – tzv. Fusion Cell, jsou doposud

patrná určitá omezení plynoucí zejména z výše uvedených skutečností. Dalším omezením

v rámci zpravodajské komunity obecně (a to i v rámci národní součinnosti) je často

zmiňována vzájemná výhodnost a reciprocita mezi jednotlivými zpravodajskými prvky.

Budeme-li brát v potaz také soudobé operace (zejména v Afghánistánu), je nutné zdůraznit, že

velmi častým omezením při součinnosti mezi zpravodajskými prvky je příslušnost k určitým

aliančním celkům (NATO, EU22

) či konkrétním operacím (ISAF, EF23

). Zde jsou, a to nejen

doktrinálně, vymezeny možnosti vzájemné součinnosti mezi zpravodajskými prvky členských

i nečlenských států a z toho vyplývající možnosti a omezení.

ZÁVĚR

Tento odborný článek částečně a v kritickém pojetí pojednává o zpravodajské podpoře

úkolových uskupení AČR v soudobých operacích, a především poukazuje na aktuální

problémy a nedostatky identifikované na taktické úrovni. V samotném závěru je vhodné také

zdůraznit, že obsah celého článku je limitován jak samotným rozsahem, tak využitím volně

dostupných neutajovaných informací a také zaměřením na taktickou úroveň a částečně také na

nebojové stabilizační operace.

Zpravodajská činnost jako taková zaujímá jednu z nejvýznamnějších a klíčových rolí v boji

proti terorismu i extremismu a je také nedílnou součástí dílčích i komplexních strategií pro

provádění operací. V této souvislosti lze tvrdit, že se jedná o zásadní činnost úkolových

uskupení s přímým dopadem na samotný úspěch a efektivitu konkrétních operací. Bez

včasných, aktuálních, validních a věrohodných informací zpravodajského charakteru nemůže

být žádná soudobá operace dovedena do úspěšného konce s efektivním vynaložením

dostupných zdrojů.

Použitá literatura

1. PODHOREC, M., KÁČER, J. Zpravodajská činnost v bojových a nebojových

operacích. 1. vydání. Brno: Univerzita obrany. 2005. 149 s. S-3595.

2. Odbor obranné standardizace. Terminologický slovník AAP-6. 2010. [cit. 2013-02-22].

Dostupné na WWW: < http://www.oos.army.cz/aap6.htm>.

3. Pramacom-HT, spol. s.r.o. Raven RQ-11. 2007. [cit. 2013-01-27].

Dostupné na WWW: < http://www.infrared.cz/Produkty/Akvizicni/Ravenrq11b/ >.

4. AD-2. Doktrína zpravodajství. Praha: Ministerstvo obrany ČR. 2002. 37 s.

22

EU – European Union – Evropská unie 23

EF – Enduring Freedom – Trvalá svoboda

37

NOVÉ PŘÍSTUPY KE STANOVENÍ ČASOVÝCH NÁKLADŮ NA

PŘESUNY

Dana Křišťálová, Jiří Neubauer

Abstrakt Plánování tras přesunů vojenských jednotek v neznámém terénu je složitý taktický proces,

zejména pokud se jedná o pohyb mimo komunikace. Průchodnost tras je dána komplexním

působením enormního množství faktorů, často proměnlivých v čase. Tento vliv je

kvantifikován tzv. koeficientem zpomalení, vyjadřujícím míru zpomalení pohybu jednotek

oproti maximální možné rychlosti. Velitel musí vyhodnotit schopnosti jednotek a možnosti

vojenských vozidel determinující úspěšné provedení přesunu. Pohyblivost jednotek je dána

působením geografických a taktických faktorů a jejich parametrů a pohyblivost vozidel je

stanovena takticko-technickými daty. Určení vhodných tras, rychlostí a časů přesunů, míry

bezpečnosti a ekonomických nákladů jsou úlohy, které by měly být zavedeny v rámci

schopností nových systémů moderního vojáka, například C4ISTAR v Systému vojáka 21.

století.

Klíčová slova: plánování přesunů, pohyb v terénu, průchodnost terénu, časové

náklady/kalkulace, geografické faktory, taktické faktory, takticko-technická data

Abstract Route planning of movements of military troops in unknown terrain is complex tactical

process, especially if it is a movement outside communication. Cross-Country movement is

given by a complex effect of enormous number of different factors, often variable in time.

This effect is quantified by the coefficient of deceleration, expressing the degree of slowing

troop movements compared to the maximum possible speed. The commander must evaluate

the ability of units and capabilities of military vehicles determining the successful

implementation of the transfer. Mobility of units is determined by the action of geographic

and tactical factors and their parameters and mobility of vehicles is determined by the tactical-

technical data. The calculation of suitable routes, speeds and times of movements, level of

safety and economic costs are difficult multi criteria tasks that should be implemented within

the capabilities of new systems of the modern soldier.

Key words: planning of movements, movement in terrain, time costs/calculations,

geographical factors, tactical factors, tactical-technical data

ÚVOD

Problematika průchodnosti terénu je stále aktuální téma, i přesto, že již delší dobu jsou

hledány nové přístupy, které by přispěly k optimalizaci hledaných cest. Nalezení příslušných

algoritmů není triviální otázkou, neboť výběr nejvhodnější cesty a odhad času potřebného pro

daný přesun je funkcí enormního množství rozličných faktorů – geografických, taktických,

technických i vlivů determinovaných působením chování člověka.

38

Vyhodnocení stupně průchodnosti terénu z geografického hlediska je dáno normami

definujícími terén jako průchodný (GO), těžko průchodný (SLOW GO) a neprůchodný (NO

GO) [1, 2]. Dále je možné optimalizaci tras v terénu stupně GO nebo SLOW GO posuzovat

z různých hledisek, například hledání cesty nejrychlejší, nejbezpečnější, nejekonomičtější,…

atd. [3]. V průběhu plnění úkolů relevantních ke specifickému výzkumu, prováděném na

katedře Vojenské geografie a meteorologie bylo vytvořeno též několik metodik, zejména

posuzujících vliv geografických faktorů na přesuny [4, 5, 6].

Nové přístupy pro komplexní vyhodnocení působících faktorů a jejich parametrů bylo též

popsáno v několika článcích [7, 8, 9]. Během výzkumu bylo vyhodnoceno několik vlivů,

které byly dosud poměrně opomíjené – jedním z nich byl vliv mikroreliéfu na pohyb

vojenských vozidel [10], druhým byl vliv lidských reakcí a okolního prostředí, jejichž

působení mělo majoritní vliv na jízdu v terénu. Článek se zabývá možným matematicko-

statistickým vyhodnocení výše zmíněných parametrů.

1 VLIV GEOGRAFICKÝCH, TAKTICKÝCH A TECHNICKÝCH

PARAMETRŮ

Vliv uvedených faktorů a jejich parametrů je zásadní. Níže uvedené schéma (viz obr. 1) je

nutné respektovat při optimalizaci tras. Nezahrnuje však vliv lidského faktoru, který byl při

terénních testech shledán jako významný a který nelze opomenout. Na teoretické rovině by

bylo možné eliminovat tento vliv nasazením příslušných pozemních bezpilotních prostředků a

tak verifikovat konkrétní hodnoty vypočtených koeficientů uvedených ve třetí kapitole.

1.1 Datové zdroje

Hlavním dodavatelem dat pro AČR je Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad

(VGHMÚř) v Dobrušce. Pro aktuální přehled o stávajících analogových i digitálních

produktech je možné využít publikaci Katalog geografických produktů [11], který je průběžně

aktualizován, případně je možné využít internetového odkazu v prostředí ŠIS. Souhrnný

přehled o digitálních datech a systémech v současnosti využívaných pro takticko-geografické

analýzy je uveden v článku [12]. Možnost získání dat ze stávající mapové produkce bohužel

zcela nepokrývá požadavky pro potřeby vyhodnocení průchodnosti území. V současné době

se však vytváří nové digitální modely terénu, jejichž přínos je velmi slibný. Tyto modely jsou

vytvářeny metodou leteckého laserového skenování (LLS) a přesnost je výrazně zlepšena.

Detailní informace viz [7].

Přestože se přesnost „volně dostupných dat“ (například poskytovaných renomovanými

servery) neustále zlepšuje, jednoznačně nejvýhodnější metodou pro sběr aktuálních dat o

terénu je letecké laserové skenování, které má do budoucna velké využití též ve spojení

s prostředky UAV. Pokud je terén přístupný a časová flexibilita umožňuje přítomnost

geografa, ideální metodou je přímé zaměření profilů tratí v terénu. Pro vyhodnocení vlivu

povrchu je též důležitá únosnost terénu, jejíž měření je metodicky rozpracováno v metodice

[13]. Další nedílnou součástí vyhodnocení vlivu povrchu na pohyb vozidel je rozbor půdních

vzorků, neboť půdní vlastnosti mohou výrazně zlepšovat (nebo zhoršovat) jízdní podmínky,

zejména pokud jsou ovlivněny meteorologickými podmínkami – především množstvím

srážek a teplotou půdy i vzduchu.

39

1.2 Postup vyhodnocení faktorů

Hlavními parametry povrchu terénu stanovující jeho vliv na pohyb vozidel jsou geografické

faktory (sklon svahu, mikroreliéfní celky, půdní podmínky a meteorologické podmínky),

taktické podmínky stanovující možnosti či schopnosti jednotek pro přesun (oblasti výskytu

min, dýmu, aktivního či pasivního působení protivníka, denní či noční doba, skryté či

viditelné oblasti) a v neposlední řadě technické parametry vozidel, které stanoví schopnost

vozidla pro překonání stanovené tratě přesunu. Na základě vzájemného vlivu výše uvedených

faktorů je možné vytvořit časové kalkulace jednotlivých jízd daných dílčími i celkovými

koeficienty zpomalení.

Obr. 1 Schéma vyhodnocení vlivu povrchu na pohyb vojenských vozidel

Rozborem jednotlivých parametrů se posuzují stupně průchodnosti území na tři úrovně –

průchodný (GO), těžce průchodný (SLOW GO) a neprůchodný (NO GO). Normy a limity

hodnot či velikostí překážek definujících tyto úrovně jsou sice dány standardy NATO [4,5],

ale přijetí těchto norem je často nutné zvážit, neboť rozdílné geografické podmínky i rozdílné

parametry vozidel v ČR a některých státech NATO neumožňují přijetí průměrných hodnot

daných tabulkami. I zde se jasně ukazuje potřeba pružného systému, který může průjezd

každého úseku definovaného hodnotou sklonu svahů, četností a velikostí mikroreliéfních

tvarů, materiálem povrchu, meteorologickými podmínkami vyhodnotit zvlášť podle takticko-

technických parametrů příslušného vozidla.

2 VLIV REAKCÍ LIDSKÉHO ELEMENTU A FAKTORU PROSTŘEDÍ

Jak již bylo zmíněno, tyto faktory nebyly dosud podrobně zkoumány, což by mohlo vést

k realizaci výzkumné činnosti v některém z budoucích specifických výzkumů či projektů

orientovaných na problematiku průchodnosti terénu a pohybu vozidel mimo komunikace.

Během terénních testů, které byly konány v několika vojenských prostorech v ČR i

v zahraničí bylo na předem stanovených trasách dosahováno odlišných časů daných právě

rozdílností řidičů (vycvičenou, zkušenosti, odvaha, únava,…) a působením prostředí, zejména

meteorologickými podmínkami (viditelností, intenzitou a směrem slunečního svitu, změnou

vlastností povrchu vlivem srážek, teplot atd.) a několika dalšími charakteristikami.

40

Obr. 2 Na obrázku je jasně prokazatelný vliv prostředí daný změnou meteorologických a

klimatických podmínek, které ovlivňují vlastnosti povrchu. Na shodné předem určené trase

bylo během různých ročních období, při rozdílném množství srážek, teplotách a intenzitě

slunečního svitu naměřeny rozdílné časy průjezdů. Rozdílnost časů byla dána též nestejnou

úrovní schopností jednotlivých řidičů.

Cílem této kapitoly je uvedení matematicko-statistického přístupu, který na základě předem

daných kategorií (stanovených kvalifikovanými odhady) a následném vyhodnocení reálných

zaměřených údajů, umožní stanovit časové odhady jízd v terénu. Vstupní data byla sestavena

do tabulky o 1872 záznamech s 13ti položkami a následně byla sestavena regresní rovnice,

která přibližně vystihuje reálnou rychlost vozidel.

2.1 Vyhodnocení komplexního vlivu významných charakteristik

Vyhodnocení závislosti rychlosti vozidel na kategoriálních proměnných v terénu GO či

SLOW GO bylo stanoveno několika přístupy. Jedním z nich je využití matematicko-

statistického aparátu v podobě regresního modelu.

Pro vyhodnocení závislosti rychlosti vozidel na mnoha faktorech byl použit program „R“,

sofistický software pro regresní analýzu. Byl sestaven jednoduchý regresní model, který

popisuje závislost rychlosti jízdy na základě numerického vyjádření kategoriálních

proměnných.

Vstupní data

Pro výpočet závislosti byly stanoveny tyto proměnné:

Typ vozidla;

Kvalita řidiče;

Příslušnost k primárnímu vozidlu;

Typ povrchu;

Kategorie jízdy;

Variace vlivem zvlnění terénu, tzv. „muldovatosti“;

Variace vlivem sklonu svahu;

Sklon svahu;

Meteorologické podmínky;

41

Metoda měření muld;

Faktor prostředí – směr slunečního svitu, nepřehlednost terénu a vliv podélných rýh či

příčného sklonu.

Byla ověřena statická významnost jednotlivých parametrů, parametry jsou statisticky

významné, pokud jsou výsledné p-hodnoty regresní analýzy menší než 0,05. Koeficienty jsou

považovány za statistiky významné – na hladině významnosti 0,05). Jako nevýznamné byly

určeny vliv podélných rýh nebo příčného sklonu svahu a nepřehlednost terénu a metoda

měření – z modelu byly vypuštěny.

Dále byla vypuštěna proměnná „metoda měření“. Zde by autorka ráda poznamenala, že právě

díky několika metodám měření drsnosti povrchu (laserové skenování, tachymetrické měření,

měření nerovnosti povrchu pomocí metrové nebo dvoumetrové latě a sklonoměru, měření

pomocí pásma a sklonoměru či odečítání extrémních bodů z CADu) docházelo k rozdílné

podrobnosti vstupních dat, respektive dat pro výpočet variace. Pro případné využití tohoto

postupu v budoucnu by bylo nezbytně nutné zaměření četnosti a velikosti mikroreliéfních

tvarů stejnou metodou.

Byly sestaveny jednotlivé kategorie. Kategorie byly zakódovány a byl proveden první

výpočet. Běžně používané abecední řazení jednotlivých parametrů všech proměnných

nepodávalo uspokojivé výsledky, a proto bylo provedeno překódování dle následující tabulky:

Tab. 1 Kategorizace proměnných regresního modelu

První sloupec označuje parametry proměnné, druhý sloupec původní kategorizaci a třetí

sloupec nové kódování.

Verifikace vstupních dat

Následující tabulka udává výsledky regresní analýzy, druhý sloupec obsahuje odhady

parametrů, 3. sloupec směrodatné chyby těchto odhadů, 4. sloupec hodnoty t-testů a 5.

sloupec tzv. p-hodnotu. Je-li tato hodnota menší než 0,05 (to je nejobvyklejší volba), potom

jsou koeficienty statisticky významné na hladině významnosti 0,05 (což tady vyšlo).

Třetí tabulka udává intervaly spolehlivosti pro dané odhady parametrů regresní funkce.

42

Tab. 2 Výsledné hodnoty regresní analýzy

Tab. 3 Intervaly spolehlivosti

parametrů regresní rovnice

Reziduální směrodatná odchylka je 6.672, koeficient determinace: 0.5264, korigovaný

koeficient determinace:0.5231 F-statistika: 159 při 13 a 1859 stupně volnosti, p-hodnota: <

2.2e-16. Tento F-test testuje významnost celkového modelu. Jelikož je p-hodnota menší než

0,05 (a to významně), je model statisticky významný.

Stanovení rovnice regrese

Na základě provedených výpočtů byla stanovena rovnice regrese.

Rovnice regrese má tedy tvar:

(3-1)

Pozn.: Například pro hodnoty

num.vozidlo = 8, num.ridic = 2, num.primar.vozidlo = 1, num.povrch = 4 ,num.jizda.kat = 3, variance.muldy =

70, variance.sklon = 4.62, sklon = 1.9, num.podminky = 1, num.slunce = 2je vypočten odhad rychlosti 25.75032

s intervalem spolehlivosti (24.93977;26.56086).

Náhodným výběrem byla otestována data ze vstupní tabulky a poměrně přesně se s reálnými

hodnotami shodovala, viz následující tabulka.

43

Tab. 4 Verifikace výsledků regresní rovnice na několika náhodně vybraných záznamech

Je třeba podotknout, že tento regresní model by mohl být vylepšen – jak z hlediska

zkoumaných proměnných a jejich parametrů, tak z hlediska praktických dat z terénních testů.

Níže uvedený obrázek reziduí by měl být symetricky rozdělený (v ideálním případě má tvar

Normálního rozdělení), což prozatím není, ale systematickým doplňováním dat by mohl být

velmi dobrým řešením pro odhad rychlosti. Vzhledem k tomu, že „Vliv povrchu na pohyb

vojenských vozidel“ je ovlivněn obrovským množstvím faktorů, které dokonce ani nemusí být

na první pohled zřejmé nebo jsou obtížně vyčíslitelné či kategorizovatelné, předpokládá se, že

řešení pomocí matematické statistiky může být přínosné.

Obr. 3a Histogram reziduí má v ideálním

případě tvar Normálního rozdělení, nicméně

tento histogram nevykazuje žádné výrazné

odchylky.

Obr. 3b Test normálního rozdělení.

V ideálním případě by body definované

empirickými a teoretickými kvantily ležely na

přímce.

Zde je uveden příklad dvou typů grafických znázornění vyhodnocení výsledných vzájemných

závislosti různých proměnných jsou uvedeny.

44

Obr. 4 Grafy jsou dvojího typu. Pokud se jedná o kategoriální data (např. typ vozidla,...), tak

se pro každou kategorii vykreslí tzv. boxplot (obvykle zobrazuje minimální a maximální

hodnotu rychlosti, dolní a horní kvantil a medián). V případě, že vyjadřujeme závislost

rychlosti na nějakém reálném čísle, tak je použit bodový diagram (každé kolečko odpovídá

dvojici např. [sklon, rychlost]).

ZÁVĚR

Vytvoření systému pro optimalizaci cest a stanovování časových odhadů na jednotlivé

přesuny, který by mohl být plně zaveden v některém z moderních systémů (např. Systému

moderního vojáka 21. století), je zřejmě pouze otázkou času a financí. Nicméně je možné

konstatovat, že se na poli vědy a výzkumu rodí stále novější a propracovanější řešení

jednotlivých dílčích úloh. Tato řešení přispívají ke komplexnímu vyhodnocení enormního

množství jednotlivých faktorů a jejich parametrů, což ovšem není triviálním úkolem.

Jednotlivé metody pro vytvoření zmíněného systému jsou velmi různorodé, což přispívá

k zakomponování i dříve opomíjených vlivů.

Metody moderní informatiky i matematické statistiky přináší závěry a výpočty poměrně

přesně se shodující s reálnými daty.

Použitá literatura

1. STANAG 3992 – AgeoP-1 Terrain Analyses Field Manual No.5-33. Headquarters

Department of the Army. Washington, DC.,., 2005. 302 s.

2. Procedural Guide for Preparation of DMA Cross-Country Movement (CCM) Overlays.

Defense Mapping School. Fort Belvoir, Virginia, 1993

3. MAZAL, J., Algoritmy vlivu geografických faktorů na optimalizaci přesunů vojenských

vozidel v terénu a na komunikacích, , UO Brno, 2009, 87 s.

4. RYBANSKÝ, M. - MAZAL, J. - ZELINKOVA, D.. Vliv mikroreliéfu na průchodnost

terénu, VA Brno, 2002

5. RYBANSKY, Marian, Cross-Country Movement, The Impact and Evaluation of

Geograpfical Factors, Brno, Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2009. 114 pp.

ISBN 978-80-7204-661-4.

6. RYBANSKÝ, M., RÝDEL, J., ZIKMUND J. KŘIŠŤÁLOVÁ, D.: Metodika

vyhodnocování vlivu mikroreliéfu a terénních překážek na průchodnost kolových vozidel“

45

se zaměřením na různé specifické povrchy území a různé meteorologické podmínky.

Vyškov 2011, 32 s., Ident. číslo: J-4-720/74.

7. KRISTALOVA, D.: The contribution of the methods of terrestrial laser scanning to

evaluation of The impact on movement of military vehicles [Příspěvek na konferenci].

IDEB Bratislava, 2012. ISBN 978-80-8075-525-6, 8 s.

8. KRISTALOVA, D. – MAZALl, J. – NEUBAUER, J.: The effect of geographical

environmental on speed and safety of movement on vehicles, Konference FEM

Bezpečnost a management 2012, ISBN 978-80-7231-871-1 8 s.

9. KRISTALOVA, D. – Rybanský, M.: The methods used forcreating a new systém of

Cross-Country Movement and detrmination of possible movemnts in the terrain.

[Příspěvek na konferenci]. Rumunsko, 2012, ISSN 1843-6722, 8 s.

10. Zelinková, D. (2002): Analýza získávání a využitelnosti informací pro vyhodnocení

průchodnosti území. [Diplomová práce]. Brno: VA Brno.118 s.

11. MO ČR, GeoSl AČR, Katalog geografických produktů, Praha, 2007, 2. vydání, 87 s.

12. KRISTALOVA, D. The overview of existing digital data and GIS used in the Army of the

Czech Republic and their possible use in tactical-geographic analysis. Sborník příspěvků

Mezinárodní Masarykovy konference pro doktorandy a mladé vědecké pracovníky 2011.

Hradec Králové: MAGNANIMITAS. 2. vyd. 2011, s. 1107-1025. ISBN 978-80-904877-

7-2, ETTN 042-11-11010-12-5

13. SOBOTKOVÁ, Šárka. Metodika diagnostiky únosnosti terénu pro stanovení míry

průjezdnosti kolovou technikou pomocí kuželového penetrometru. Právní předpis nebo

norma. 2012.

46

ŘÍZENÍ ZÁSOB V PODMÍNKÁCH NEJISTOTY

INVENTORY CONTROL IN CONDITIONS OF UNCERTAINTY

Petra Kvapilová

Abstrakt

Řízení zásob patří v současnosti k velmi vyhledávaným disciplínám operačního výzkumu. Je

to dáno skutečností, že výše kapitálu vázaného v zásobách se pohybuje ve zpracovatelském

průmyslu okolo 15 % celkových aktiv a dokonce okolo 20 % celkových aktiv u obchodních

podniků. Je zřejmé, že i relativně malé snížení zásob muže znamenat významný ekonomický

efekt pro jakoukoliv organizaci. Modelu teorie zásob existuje několik desítek. Článek řeší

problematiku řízení zásob v podmínkách nejistoty – stochastické modely řízení zásob.

Klíčová slova: zásoba, řízení zásob, zásobování

Abstract

The inventory management is currently one of the most popular disciplines of the operation

research. This is due to the fact that the amount of capital tied up in inventory is

in manufacturing around 15% of total assets, and even about 20% of total assets

in commercial enterprises. It is evident that even a relatively small reduction in inventory can

mean significant economic effect to any organization. Models of inventory theory are dozens.

The paper discusses the issue of inventory management in conditions of uncertainty -

stochastic models of inventory management.

Key words: supply, inventory management, supply

ÚVOD

Řízení zásob v podmínkách nejistoty se uplatňuje především u nezávislé poptávky, kterou

musíme předpovídat. Přesnost předpovědi ovlivňuje např. konkurence, ekonomické

podmínky, změny v nákupních trendech. Reakcí na nejistotu je vytvoření dostatečné zásoby

ve formě pojistných zásob, které eliminují potenciální ztráty z důvodů vyčerpání zásoby.

Rovněž je nutné brát v potaz náklady související s držením zásoby.

Cílem řízení zásob v podmínkách nejistoty je nalezení výše pojistné zásoby, která by

zabezpečila požadovanou míru zajištěnosti proti ztrátám způsobené nedostatkem zásoby

ve vztahu k nákladům na skladování a vázanosti finančních prostředků k této pojistné zásobě.

47

1 STOCHASTICKÉ MODELY ŘÍZENÍ ZÁSOB

Rozhodování o strategii řízení zásob patří mezi typické rozhodovací situace za rizika.

Z hlediska volby strategie řízení zásob jsou v praxi významné dva zdroje náhodných vlivů:

náhodné výkyvy v poptávce;

náhodné výkyvy ve službách, které poskytují dodavatelé [1].

První skupina náhodných výkyvů je dána turbulentním charakterem tržního prostředí, druhá

spočívá zejména v kolísání termínu vyřízení objednávek.

U stochastických modelů je třeba počítat s tím, že vytvořená zásoba na skladě nemusí stačit

k pokrytí aktuálních požadavků zákazníků. Důsledkem je neplnění objednávek a z toho

vyplývající krátkodobé ztráty tržeb, zisku, nebo dlouhodoběji ztráta zákazníka [1]. Vznik

nedostatku může vést k vyšším nákladům na získání chybějícího materiálu nebo k omezení

plynulosti výroby popřípadě k jejímu úplnému zastavení. Úkolem stochastických modelů

zásob je minimalizace nákladů způsobené náhodnými vlivy ve zmiňovaných oblastech.

Stochastické modely řízení zásob se dělí na dvě rozdílné podskupiny, a to na modely statické

a dynamické.24

Dynamické modely V dynamických modelech zásob je nutné zaměřit se na stanovení:

termínu doplňování zásob;

velikosti dodávek.

Rozhodovací proces ovlivňují náhodné změny v poptávce, ale také skutečnost, že spotřeba

neprobíhá rovnoměrně v čase, ale dochází k expedování určitého množství zásob. Aby bylo

možné vyjádřit spotřebu jako lineární průběh muselo by se jednat o kontinuální výrobu, kdy

zásoba je rovnoměrně spotřebovávána [1].

Stanovení termínu doplňování zásob

Stanovení objednací úrovně, která signalizuje vyhotovení objednávky v případě, kdy skutečný

stav zásob klesne pod tuto mez. Stanovená úroveň musí, s ohledem na případné náhodné

výkyvy v poptávce a s ohledem na hladinu zásoby pod objednací úrovní, být schopna pokrýt

spotřebu do dodání objednávky. Je možné také stanovit určitý časový interval, v kterém se

bude provádět pravidelné doplňování zásob.

Stanovení velikosti dodávky

Určení velikosti dodávky se odvíjí od situace, jaký systém doplňování zásob zvolíme. Mohou

nastat situace, kdy množství doplňování zásob bude:

konstantní;

proměnlivé.

24 Článek řeší problematiku dynamických modelů řízení zásob

48

Lze rozlišit dva základní systémy:

Q systém – u tohoto systému dochází ke stanovení objednací úrovně a je doplňováno

stále stejné množství zásob. Interval pro opětovné vyhotovení objednávky je

proměnlivý. U systém Q jsou základními charakteristikami následující:

- pojistnou zásobu;

- signální stav zásob;

- délka dodacího cyklu;

- počet objednávek;

- optimální velikost objednávky.

P systém – vyhotovení objednávky je prováděno ve stejných časových intervalech

s rozdílným množstvím. Velikost objednávky je stanovena jako rozdíl mezi

maximálním množstvím, tzv. horní objednací úroveň a skutečným stavem zásob

v okamžiku vyhotovení objednávky. U systému P jsou základními charakteristikami

následující:

- pojistnou zásobu;

- délka dodacího cyklu;

- interval nejistoty;

- počet objednávek;

- horní objednací úroveň.

V případě řízení zásob mohou nastat různé situace, které si vyžadují konkrétní řešení

a zmiňované systémy (Q a P systém) nelze efektivně uplatnit. Je proto možné principy těchto

systémů propojit. Mohou vzniknout dva úplně odlišné systémy:

1. objednávka rozdílného množství zásob v rozdílných časových intervalech;

2. objednávka pevně stanoveného množství zásob v pevných časových intervalech.

Každá tato metoda si vyžaduje rozdílnou kontrolu zásob, kdy u 1. je nutné kontrolu provádět

nepřetržitě a u 2. postačuje kontrola zásob pouze periodická.

2 APLIKACE DYNAMICKÝCH MODELŮ ŘÍZENÍ ZÁSOB

U ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

V podmínkách nejistoty a podle charakteru doplňování a řízení zásob u Armády České

republiky je možné vyžít dynamické modely řízení zásob, ať už se jedná o systém Q nebo P

popřípadě jejich kombinace.

Každému majetkové uskupení (MU) vyhovuje odlišný systém řízení zásob.25

V operacích

spotřeba MU 1.0 vychází z rovnoměrné spotřeby zásob, a je možné uplatnit systém

pro objednání pevně stanoveného množství zásob v pevných časových intervalech. Spotřeba

zásob MU 3.0 a MU 5.0 v operacích se vyznačují nepravidelnou spotřebou a je možné provést

pouze určitý odhad na základě propočtů nebo plánu, tzn. že bude uplatněn systém

25

Uvedeno pouze pro MU 1.0 Potraviny, MU 3.0 Pohonné hmoty a maziva, provozní hmoty a plyny, MU 5.0

Munice všeho durhu (včetně náhradních dílů)

49

pro objednání rozdílného množství zásob v rozdílných časových intervalech. Spotřebu

MU 5.0 (munice) nelze přesně určit, je možné pouze provést základní propočet (odhad)

pro stanovení výše zásoby na jeden den pro určitý typ zbraně. V operacích mohou nastat

situace, kdy spotřeba munice je nerovnoměrná a neodpovídá výši kalkulované spotřebě

na 1 den. Spotřebu MU 3.0 (pohonných hmot a maziv – PHM) lze kalkulovat s větší přesností

než munici z důvodu plánu výjezdu techniky, použití vybavení, které spotřebovává PHM

(např. akumulátory, klimatizace) avšak mohou nastat mimořádné události, které spotřebu

PHM zvýší.

3 VYUŽITÍ MATEMATICKÉHO APARÁTU A STATISTIKY

V DYNAMICKÝCH MODELECH ŘÍZENÍ ZÁSOB

Stochastické dynamické modely fungují za určitých podmínek nejistoty, tzn. poptávka

zpravidla není rovnoměrná a konstantní, dodávky výrobků na sklad mohou přijít později nebo

v jiném množství než je předpokládáno [2].

3.1 Hlavní faktory ovlivňující pojistnou zásobu

Zajistit se proti nejistotě je možné pomocí pojistné zásoby, která eliminuje vznik ztrát

z důvodu vyčerpání zásob. Velikost i způsob výpočtu pojistné zásoby je ovlivněn třemi

hlavními faktory:

1. spolehlivostí zabezpečení proti vzniku nedostatku zásoby;

2. délkou intervalu nejistoty;

3. intenzitou odchylek.

Ad 1) Spolehlivostí zabezpečení proti vzniku nedostatku zásoby

Nelze stanovit takovou výši pojistné zásoby, která by s absolutní jistotou pokryla poptávku.

Spolehlivost zabezpečení proti vyčerpání zásoby se v praxi měří pomocí dvou ukazatelů [2]:

Stupeň úplnosti dodávky budeme značit symbolem α a lze ho vyjádřit jako

pravděpodobnost, že v rámci jednoho cyklu nedojde k vyčerpání zásoby (poptávka

bude uspokojena).

Doplňkovou hodnotou stupně úplnosti dodávky (1 – α) je míra deficitu neboli míra

rizika nedostatku zásoby.

Stupeň pohotovosti dodávky budeme značit symbolem β a lze ho definovat jako

pravděpodobnost, že objednávku na položku bude možno plně uspokojit hned po jejím

uplatnění ze skladové zásoby.

Doplněk (1 – β) vyjadřuje relativní podíl celkové poptávky, který zůstane

při předčasném vyčerpání zásoby neuspokojen.

Spolehlivost zabezpečení se do výše pojistné zásoby promítá prostřednictvím pojistného

faktoru. Obecně lze konstatovat, že s rostoucí spolehlivostí zabezpečení roste i výše

pojistného faktoru (a zároveň i výše pojistné zásoby) nadproporciálně. Pouze se liší způsob

určování pojistného faktoru podle toho, zda použijeme k vyjádření spolehlivosti zabezpečení

stupeň úplnosti nebo stupeň pohotovosti dodávky [2].

50

Ad 2) Interval nejistoty

Interval nejistoty je období, které představuje míru nejistoty od vystavení objednávky až

k následnému doručení. Čím delší je toto období, tím je odhad budoucí poptávky méně

spolehlivý, a proto musí být i vyšší pojistná zásoba. U materiálu s Q systémem řízení zásob je

nejvýrazněji ovlivněn délkou pořizovací lhůty [2]. Struktura intervalu nejistoty je znázorněna

na Obr. 1.

Obr. 1 Struktura intervalu nejistoty Zdroj: ŽIŽKA, M. Řízení zásob v podmínkách nejistoty. [prezentace]. Dostupné z www: <http://www.susavs.cz/>

[cit. 3. března 2011]

Interval nejistoty tn začíná okamžikem, ve kterém je naposled známa skutečná výše zásoby

položky, a končí očekávaným okamžikem příjmu dodávky do skladu. Délka intervalu

nejistoty závisí na použitém systému řízení zásob [2]:

tn = tp pro Q - systém

tn = tk + tp pro P – systém

tn - interval nejistoty

tp - pořizovací lhůty

tk - časový interval mezi dvěma vystavenými objednávkami

Ad 3) Intenzita odchylek

Intenzita odchylek se nejčastěji měří pomocí rozptylu (1) nebo směrodatných odchylek (2)

(velikosti poptávky, velikosti dodávek, délky pořizovací lhůty). Platí, že s rostoucí intenzitou

odchylek roste i velikost pojistné zásoby [2].

∑

(1)

– rozptyl

- výskyt varianty

– aritmetický průměr hodnot x

n - četnost

√∑

(2)

- směrodatná odchylka

dodání zboží

do místa plnění

doručení objednávky

dodavateli

dodací lhůta

interval nejistoty

odeslání

objednávkyrozhodnutí

o vystavení

objednávky

uložení zboží

do skladu

51

Jelikož zpravidla pracujeme s výběrovým souborem, měli bychom použít výběrovou

směrodatnou odchylku (3)

√∑

(3)

s – výběrová směrodatná odchylka

V případě použití Q systému řízení zásob určíme směrodatnou odchylku podle vztahu (4)

nebo podle vztahu (5) používá-li se P systém řízení zásob.

√ (4)

√ (5)

sc – výběrová směrodatná odchylka upravená o interval nejistoty

3.2 Proměnné ovlivňující pojistnou zásobu

Výše pojistného faktoru

Za předpokladu, že náhodná poptávka po určité položce zásob se řídí normálním rozdělením,

tak by pojistná zásoba ve výši dvou směrodatných odchylek pokryla poptávku v 95,44 %

případu, pojistná zásoba ve výši tří směrodatných odchylek 99,74 % případu, jak ukazuje

Obr. 2. Takto stanovená pojistná zásoba by však pokrývala výkyvy ve srovnání se střední

hodnotou nahoru i dolu. Protože nás při dimenzování výše pojistné zásoby zajímají jen

odchylky nahoru (tj. zmenšující zásobu), kterých je v průměru 50%, pojistná zásoba

stanovená na úrovni dvou směrodatných odchylek ve skutečnosti pokrývá až

případů poptávky [2].

Za těchto okolností lze pojistný faktor K definovat jako příslušný kvantil distribuční

funkcenormovaného normálního rozdělení. Hodnotu pojistného faktoru lze tak snadno

vyhledat v tabulkách běžně uváděných ve statistické literatuře nebo pomocí statistického

softwaru [2].

52

Obr. 2 Normální rozdělení poptávky

Zdroj: ŽIŽKA, M. Řízení zásob v podmínkách nejistoty. [prezentace]. Dostupné z www: <http://www.susavs.cz/>

[cit. 3. března 2011]

Obecně celková směrodatná odchylka představuje určitou jednicovou pojistnou zásobu.

Pojistný faktor K zvyšuje tuto jednicovou pojistnou zásobu na K-násobek, takže čím vyšší je

pojistná zásoba, tím vyšší je i pravděpodobnost uspokojení poptávky (a zároveň i stupeň

úplnosti dodávky) [2].

Stanovení výše pojistného faktoru je možné pro stupeň úplnosti dodávky, stupeň pohotovosti

dodávky a je možné stanovit výši pojistného faktoru přímo na základně analýzy marginálních

nákladů a příjmů.

Vyrovnávací konstanta

Vliv na stanovení pojistné zásoby mají změny v poptávce. Tak abychom byli schopni tyto

výkyvy brát při výpočtu pojistné zásoby v potaz, zahrneme do výpočtu vyrovnávací

konstantu. Tato veličina nabývá obecně hodnot z intervalu 0, 1. Jestliže se γ = 0, poptávka

má stacionární charakter (její velikost je prakticky konstantní). V případě 0 < γ 1 se

poptávka chová nestacionárně, přičemž čím vyšší je hodnota konstanty γ, tím je poptávka

méně stabilní (mladším údajům v časové řadě se přiřazuje vyšší váha). Jestliže se γ = 1,

poptávka má zcela nahodilý charakter (údaje o minulé poptávce jsou pro předpověď prakticky

bezcenné) [3].

Z Grafu 1 je patrné, že při γ = 1 se v závislosti na délce pořizovací lhůty mění výše zásoby.

Čím delší je pořizovací lhůta, tím vyšší je pojistná zásoba z důvodu náhodného charakteru

poptávku.

53

Obr. 3 Vztah mezi pořizovací lhůtou a pojistnou zásobou s ohledem na stanovenou výši

vyrovnávací konstanty Zdroj: upraveno podle ŽIŽKA, M. Řízení zásob v podmínkách nejistoty. [prezentace]. Dostupné z www:

<http://www.susavs.cz/> [cit. 3. března 2011]

3.3 Stanovení pojistné zásoby

Pro výpočet pojistné zásoby lze nalézt desítky různých metod. Je to dáno tím, že v podstatě

neexistuje žádná univerzálně platná metoda stanovení velikosti pojistné zásoby. Jednotlivé

metody se liší počtem a druhů odchylek, které se zahrnují do propočtu i měřením

spolehlivosti zabezpečení proti odchylkám. Snaha zahrnout do výpočtu všechny zdroje

nejistoty (na straně vstupu i výstupu) vede k velmi složitým analytickým vztahům, jejichž

uplatnění je často vázáno pouze na specifické podmínky daného podniku. Pro složitější

případy se dnes v praxi častěji využívá simulační přístup [2].

Pojistnou zásobu xp je možné stanovit několika způsoby (vybrané způsoby):

(6)

(7)

√

(8)

√ √

(9)

xp – pojistná zásoba

K – pojistný faktor

γ – vyrovnávací konstanta

0

5

10

15

20

25

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

pořizovací lhůta (j. času)

jed

notk

ová

po

jistn

á z

ás

oba

(j. m

no

žstv

í)

po

jistná

záso

ba

(ks

)

pořizovací lhůta (dny)

54

3.4 Stanovení základních charakteristik

Vztahu určené pro výpočet základních charakteristik jsou uvedeny v Tab. 1.

Tab. 1 Základní charakteristiky

Systém Q Systém P

Optimální velikost

objednávky √

Délka dodacího cyklu

Počet dodávek

Pojistná zásoba Viz rovnice 6, 7, 8, 9

Signální stav zásob X

Horní objednací úroveň X

Qopt

– optimální velikost objednávky

S – spotřeba položek

nj – náklady na objednávku

T – jednotka času

c – cena skladované položky

ns – náklady na skladování jedno položky

tc – délka dodacího cyklu

oopt

– počet dodávek

xs – signální stav zásob

xh – horní objednací úroveň

Náklady jen jako funkce velikosti

objednávky = A:

(10)

nz – náklady z nedostatku

Náklady jako funkce pojistné zásoby a

průměrného dodacího cyklu = A:

( )

(11)

55

3.5 Výpočty charakteristik u systému Q a P

Tab. 2 znázorňuje výpočty provedené u jednotlivých systémů

Tab. 2 Výpočty u systému Q a P

Charakteristiky

Systém Q Systém P

Základní

vzorec *

Zjednodušený

vzorec **

Excel

***

Základní

vzorec *

Zjednodušený

vzorec **

Excel

***

Optimální

velikost

objednávky

(ks)

6891 6891 7510 6891 6891 7510

Délka

dodacího cyklu

(den)

17 17 18 17 17 18

Počet dodávek 21 21 20 21 21 20

Pojistná

zásoba (ks) 2169

1764

(pojistný

faktor 1,626)

1724

(pojistný

faktor

1,59)

3746

2336

(pojistný

faktor 1,247)

2117

(pojistný

faktor

1,13)

Signální stav

zásob (ks) 5054 4640 4600 X X X

Horní

objednací

úroveň (ks)

X X X 13523 12113 11893

* pojistný faktor není uveden

** náklady pouze jako funkce velikosti objednávky u zjišťování pojistného faktoru

*** náklady jako funkce pojistné zásoby a průměrného dodacího cyklu u zjišťování pojistného faktoru

Z výpočtů je možné ověřit, že Q systém řízení zásob pracuje s nižší pojistnou zásobou, to je

ovlivněno především dobou trvání intervalu nejistoty, který při výpočtu ovlivňuje

směrodatnou odchylku. I když u P systému řízení zásob byl stanoven pojistný faktor na nižší

hodnotu, nárůst pojistné zásoby způsobila vyšší směrodatná odchylka upravená o interval

nejistoty.

Pro stanovení základních charakteristik jsou také důležité způsoby výpočtu a kolik proměnný

je do tohoto procesu zahrnuto. Při výpočtu byly přijaty určitá zjednodušení, která braly

v potaz jen základní informace. Odlišné hodnoty byly zjištěny při výpočtech, do kterých bylo

zahrnuto více proměnných a při aplikaci Excelovské funkce NORMDIST, která prováděla

výpočty na základě prokázaného normálního rozdělení.

Pro usnadnění výpočtu a vyšší vypovídací schopnost je v praxi využíváno softwarových

nástrojů, které tyto činnosti provádějí automaticky na základě algoritmů zapracovaných

v programu.

56

ZÁVĚR

Zásoby významně ovlivňují konkurenční schopnost a finanční situaci každé organizace,

protože vážou finanční prostředky, které by mohly být využity k investicím např.

do kapitálových statků. V běžném prostředí každá organizace působí v podmínkách nejistoty.

Pro tyto podmínky je možné využít k řízení zásob několik modelů.

Aplikace konkrétních stochastických modelů v podmínkách nejistoty závisí na konkrétní

situaci a na rozhodnutí organizace. Důležitou roli sehrává i odvětví, v kterém podnik působí,

protože i od toho se odvíjí systém řízení zásob. Je nutné brát v úvahu, na jaký druh položky

zásoby bude systém uplatňován, jiný systém je využit pro důležité položky zásob (strategické)

- (kategorie A) a odlišný na pomocné zásoby s občasnou spotřebou (kategorie C).

V procesu řízení zásob v podmínkách nejistoty je několik faktorů, které mohou ovlivnit

výpočty jako je např. spolehlivostí zabezpečení proti vzniku nedostatku zásoby; délka

intervalu nejistoty; intenzita odchylek; charakter poptávky a další. Výpočet pomocí

matematického aparátu, pokud nejsou přijata zjednodušení, je dosti náročný. Proto

v organizacích, které provádí řízení většího množství a druhů zásob, je využito softwarové

podpory, která dává ucelený přehled o řízení zásob v hlubších souvislostech v celém

zásobovacím řetězci.

Použitá literatura

1. GROS, I. Kvantitativní metody v manažerském rozhodování 1. vydání. Praha: Grada

Publishing a. s., 2003. 432 s. ISBN: 80-247-0421-8.

2. PLEVNÝ, M. Teorie zásob – 13. kapitola. [studijní text]. s. 251 – 282.

3. ŽIŽKA, M. Řízení zásob v podmínkách nejistoty. [prezentace]. Dostupné z WWW:

<http://www.susavs.cz/> [cit. 3. března 2011]

4. GROS, I. Matematické modely pro manažerské rozhodování. Praha: VŠCHT, 2009. 282 s.

ISBN: 978-80-7080-709-5.

57

ZÁSOBY AČR

V MĚNÍCÍCH SE ZDROJOVÝCH PODMÍNKÁCH MO ČR

THE INVENTORY OF THE CZECH ARMY IN THE CHANGING

RESOURCE CONDITIONS MOD OF THE CZECH REPUBLIC

Milan Lauber

Abstrakt

Možné přístupy k plánování zásob rezortu obrany České republiky. Současný stav

a moderní koncepty. Reálný předpoklad optimalizace procesu plánování zásobování

v souvislosti faktu snižování zdrojového rámce.

Klíčová slova: armádní zásoba, operační zásoby, politicko-vojenské ambice ČR, Ministerstvo

obrany ČR, tvorba zásob

Abstract

The possible approaches to the inventory planning at the defence sector of the Czech

Republic. The current state and modern concepts. The realistic expectation of the optimization

of inventory planning process in the context of the viewpoint of reduced resource framework.

Key words: the army invertory, the operating inventory, political-military ambitions of the

Czech Republic, Ministry of Defence of the Czech Republic, creation of invertory (the

stockpiling

ÚVOD

Důležitost zásob si uvědomoval již sparťanský generál Clearchus, nar. okolo 450 př. Kr., kdy

roku 401 př. Kr. vyřkl slavný citát: „Bez zásob jsou generál i voják k ničemu“.

Co je to vlastně zásoba? Existuje mnoho definic, které jsou však většinou determinovány

charakterem zásob, k nimž je daná definice vytvářena a je tím pádem orientována na příslušný

přívlastek zásob, např. „operační zásoby“ apod. Pro terminologickou posloupnost je vhodné

prvotně definovat samotný termín zásoba. Podle nejobecnějšího majetkového pojetí by jedna

z možných definicí mohla znít: Zásoba je označení pro materiál, součástky, polotovary,

hotové výrobky, suroviny, které v daném momentu určitý subjekt vlastní nebo vlastnit bude.

Uvedenou obecnou kvalifikaci je nutné modifikovat – pokusit se kvalifikovat běžně užívaný

pojem „armádní zásoba“. V nejširším kontextu je armádní zásoba souhrn majetku, který je

vlastněn institucí, v tomto případě MO a který zabezpečuje činnost a splnění úkolů armádě

stanovených. Používání výrazu armádní zásoba zároveň umožňuje položit důraz na její

specifické zákonitosti, kterými je charakterizována. Jedná se o zákonitosti, které jsou odlišné

od pojetí zásob ve standardním podnikovém prostředí („civilním sektoru“). To však

nevylučuje možnost implementace některých vhodných systémů řízení a tvorby zásob

do rezortu MO.

58

Cíl prezentace:

současný stav a zkušenosti;

moderní koncepty a přístupy;

předpoklad optimalizace.

1 SOUČASNÝ STAV A ZKUŠENOSTI

1.1 Charakteristika a popis současného stavu

Současný stav a zkušenosti jsou především determinovány změnou přístupů k zajišťování

bezpečnosti a obrany. Již se nejedná o tradiční obranu státu v pojetí obrany jeho území

a administrativní hranice. Novodobá historie nám přináší změnu paradigmatu, kdy jsou

ozbrojené síly nasazovány mimo svá území a mají tzv. expediční charakter.

MO (AČR) při tvorbě zásob směřuje svou snahu a úsilí k hlavní náplni, poslání a ambicím

rezortu. Tím je zabezpečení obrany vlastního teritoria ve smyslu kolektivní obrany, pokrytí

požadavků nasazení vojsk do zahraničních misí a rovněž zabezpečení běžného života, včetně

výcviku, který je prioritně zaměřen na přípravu vojsk k nasazení. Uvedená problematika

nabývá v současné době na významu. Logická nutnost uplatňování nových přístupů k co

možná největší efektivitě při tvorbě zásob je zejména podmíněna neustálým snižováním

výdajů na obranu. Nezbytnou nutností je analyzovat současný stav

a pokusit se nalézt „novou filozofii“. Nelze se již ubírat směrem jak hodně je již dost, ale

změnit způsob myšlení ve smyslu jak málo ještě postačuje.

Relevantním a platným dokumentem, který v současné době usměrňuje analyzovanou oblast

je Směrnice „ Zásoby pro tvorbu a udržování zásob majetku státu, se kterým je příslušné

hospodařit Ministerstvo obrany“. Směrnice, schválená NGŠ AČR, stanovuje jednotné zásady

pro plánování výše, pořízení a udržování zásob majetku v podmínkách organizační složky

státu Ministerstva obrany. Neobsahuje údaje o konkrétní výši, ale stanovuje principy,

zvláštnosti tvorby zásob v rámci jednotlivých majetkových uskupení a místo uložení

vytvářených zásob. Směrnice je určena všem vedoucím funkcionářům organizačních celků

rezortu obrany, v jejichž gesci je plánování pořizování a příprava zásob. S ohledem na dobu

pohotovosti a způsob nasazení vyčleňovaných jednotek uvádí zásady, které vychází

z předpokládaných ztrát a norem spotřeby při bojové činnosti. Rovněž stanovuje způsob

tvorby a udržování zásob potřebných k plynulému a včasnému zabezpečení běžné spotřeby

majetku u vojsk v mírovém stavu, zabezpečení života a zdraví vojáků, výcviku, k provozu

a udržení bojové pohotovosti a pro přechod z mírového stavu na stav ohrožení státu a válečný

stav.

Kalkulace armádních zásob je vytvářena v závislosti na kalkulačních jednotkách, kterými jsou

DOS a SDOS.

„Denní objem spotřeby „DOS“ (Day of Supply) je kalkulační standard množství zásob

k zabezpečení přímé bojové činnosti zavedený v NATO a vyjadřující přesně denní potřebu

k úhradě skutečné potřeby, ztrát a poškození v závislosti na známém přehledu

o nepřátelských cílech, předpokládaných ztrátách a operačních parametrech úkolu (mise).“

59

„Standardní denní objem spotřeby „SDOS“ (Standard Day of Supply)

je kalkulační standard množství zásob zavedený v OS ČR, založený na průměrné denní

spotřebě, kde není znám počet cílů a operační parametry. Vyjadřuje průměrnou denní potřebu

podle národních norem. Tímto standardem se stanovuje potřeba k zabezpečení přechodu OS

ČR z mírového stavu na stav ohrožení státu a válečný stav a při přímém zabezpečení bojové

činnosti na úhradu spotřeby, ztrát a poškození [1].“

Směrnice rozděluje zásoby majetku z hlediska jejich použití na druhy, které

se člení z hlediska účelu a časového použití. Základní rozdělení:

Zásoby pro zabezpečení mírového života (mírové zásoby), tj. zásoby majetku běžné

potřeby.

Zásoby pro přechod z mírového stavu na stav ohrožení státu a válečný stav, tj.

zásoby k zabezpečení činnosti při rozvinování vojsk v rámci bojového (odborného)

stmelení, přesunu do místa zasazení a pokrytí spotřeby do zahájení bojové činnosti.

Zejména pro oblast MU 1.0 (potraviny) a MU 3.0 (PHM, provozní kapaliny a plyny),

včetně MU 5.0 (munice všeho druhu). Tyto zásoby se kalkulují zpravidla na 30 dnů, tj.

30 SDOS v závislosti na úkolech vytvářených (rozvinovaných) útvarů. Zásoby již v

míru kalkuluje každý organizační celek MO, včetně potřeby finančních prostředků

potřebných na jejich pořízení, ale vytvářeny jsou na zvláštní nařízení při plnění

předběžných opatření.

Zásoby pro přímé zabezpečení bojové činnosti, tj. zásoby všeho nezbytného

materiálu určeného k vedení a podpoře bojové činnosti. V míru zásoby kalkuluje

každý organizační celek MO, ale vytvářeny jsou pouze pro útvary zařazené do

úkolových uskupení [14].

Uvedené rozdělení, je dále podrobněji členěno, celkovou orientaci umožňuje obrázek 1,

včetně kalkulací DOS, respektive SDOS.

60

Obr. 1 Rozdělení zásob

Od doby vydání směrnice (rok 2005) do dnešního dne nebyly zásoby ve smyslu jejích

ustanovení vytvořeny.

1.2 Dopady současného stavu

Tvorba zásob je determinována možnými finančními zdroji, které lze pro pořízení uvolnit

v rámci rozpočtu rezortu obrany. Zároveň se projevují nešvary, které jsou praktikovány

v současné době a zejména v poslední dekádě. Z důvodu nerespektování stanovisek

odborných orgánů logistiky je deficit zásob i nadále prohlubován. Nová sofistikovaná

technika a materiál je pořizován bez tzv. logistiky, v některých případech není stanovisko

logistiky ani požadováno. Tento postup je odůvodňován nedostatečným finančním krytím

projektů a potenciální možností pozdějšího dokoupení požadovaného „logistického“ majetku.

Přestože jsou finanční prostředky plánované, nestává se, aby byly logistice reálně

deponovány. Následně je s obtížemi z toho plynoucími nakupován majetek pro zabezpečení

provozu a jeho životního cyklu. V tomto smyslu je nutné uplatňovat algoritmy pro efektivní

a ekonomické zabezpečení provozu - pořízení zejména náhradních dílů, poměrových souprav,

nástrojů a pomůcek údržby, včetně logistických prostředků.

Náhradní díly a další majetek pro zabezpečení provozu techniky (materiálu)

jsou aktuálně primárně pořizovány v omezeném množství zejména ve prospěch zahraničních

misí. Je to logický důsledek reálného stavu. Bohužel v těchto intencích není vždy obdobně

postupováno pro zajištění přípravy a výcviku vysílaných jednotek. Těžkosti se projevují i

61

v případě zajištění závazků ČR (např. EU BG), kdy jsou z nouze přijímána účelová řešení.

Často je postupováno metodou lidově nazývanou „vytloukání klínu klínem“.

Oblast tvorby zásob v rezortu obrany je nedoceněna a to v obou významech tohoto slova.

Jediný regulační nástroj byl vydán již v roce 2005 a v řadě případů nereaguje na současnou

situaci, je nutné jej verifikovat. Uváděné zásady nejsou dodržovány a v některých případech

nejsou jednoznačné. Například v otázkách kdo si zásoby vytváří a pro koho jsou vytvářeny. U

jakých zásob musí být, při jejich pouhém kalkulování, provedeno vyčíslení potřeby finančních

prostředků potřebných na jejich pořízení. Rovněž je nutné přehodnotit samotnou strukturu

zásob a používanou terminologii. Dodnes některým pracovníkům není zřejmý obsah pojmů.

Mylně je často používán termín „operační zásoby“ v kontextu 30 SDOS. V tomto smyslu se

však jedná o „zásoby pro přímé zabezpečení bojové činnosti“, které jsou vytvářeny v celkové

výši 30 SDOS. Ty jsou pak členěny na pohyblivé zásoby (7 SDOS) a operační zásoby

(23 SDOS).

Legislativa NATO ve smyslu tvorby zásob upravuje oblast DOS a SDOS. Ostatní regulace

této oblasti je řešena účelovými nařízeními NGŠ AČR, které ovlivňují vždy pouze úzkou

oblast v celém systému tvorby zásob.

V ekonomii jsou zásoby chápány jako jeden ze způsobů plýtvání a „armádní zásoby“ nejsou

v tomto smyslu výjimkou. V současné době se nelze ubránit trendu pořizování

sofistikovanější výzbroje, techniky a materiálu, s tím však přímou úměrou stoupají finanční

nároky na zabezpečení zásob (náhradních dílů) pro její životní cyklus. Pro názornost lze uvést

Pandur. Cena soupravy ND (norma pro 18 vozidel a rok) strojového spodku

pro provádění první a druhé úrovně údržby a oprav vojskovými prostředky

je cca 15,5 mil. Kč. Cena soupravy ND (norma pro 107 vozidel a rok) strojového spodku pro

provádění třetí úrovně údržby a oprav vojskovými prostředky

je cca 70,6 mil. Kč. V případě soupravy ND LOV Iveco (norma pro 90 vozidel a rok) pro

zabezpečení údržby a oprav je cena cca 94,5 mil. Kč.

2 MODERNÍ KONCEPTY A PŘÍSTUPY

2.1 Vnější moderní koncepty a přístupy

Pokud budeme uvažovat o vnějším prostředí (vně resortu obrany) nejen, že se nabízí uplatnění

široké škály spolupráce, s využitím mezinárodního prostředí, ale jedná se o jakousi nutnost

její implementace do systému a to nejen do systému tvorby zásob.

Jedná se například o zajištění majetku nebo služby v současné době uplatňovaným principem

„pooling and sharing“, respektive „clever defence“. Nabízí se využití spolupráce ve formátu

„V-4“, širokospektrální využívání outsourcingu, HNS, rovněž i využití systému zajištění

věcných zdrojů pro krizové stavy z mimorezortních zdrojů. V nekonečné škále možné

mezinárodní spolupráce je již využíváno např. spolupráce s agenturou NSPA (the NATO

Support Agency). NSPA je integrující logistickou a servisní agenturou, která právě uplatňuje

filozofii „smart defence” a disponuje 1 200 zaměstnanci. Jedná se o výkonný prvek

organizace NSPO (the NATO Support Organisation), ve které jsou všichni členové NATO.

“Smart defence” přístup prezentoval 4. února 2011 generální sekretář NATO pan Anders

62

Fogh Rasmussen, kdy upozorňoval na nutnost soustředění úsilí ke spolupráci s cílem dosažení

větší flexibility a schopností v době, která je determinována současnou nelehkou

ekonomickou situací. Vize spočívají v rozvíjení schopností NATO formou koordinace

přístupů k řešení jednotlivých problémů, které jsou jedinou reálnou cestou k úspěchu.

2.2 Vnitřní moderní koncepty a přístupy

Pro relevantní rozhodování o možném způsobu optimalizace tvorby armádních zásob je nutné

studovat moderní přístupy k řešení, které můžeme čerpat ze zdrojů zejména v civilním

sektoru.

Teorii armádních zásob bychom mohli charakterizovat jako souhrn matematických metod

používaných k modelování a optimalizaci procesů vytváření zásob různých položek s cílem

zabezpečit plynulý chod armády. Je zřejmé, že optimalizace zásob může rezortu MO přinést

významný a ekonomický efekt. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že optimalizace zásob

neznamená automaticky minimalizaci či absolutní redukci jejich velikosti, neboť v případě

nedostatku zásob vznikají významné „ztráty“, které ohrožují existenci splnění úkolů. Velikost

zásob je vždy v určitém rozporu, měla by být na jedné straně co nejmenší z důvodu umrtvení

kapitálu a na straně druhé co největší za účelem dosažení dostatečné pohotovosti zásob. Obě

hlediska jsou antagonistická, musíme mezi nimi volit určitý kompromis. Je zřejmé, že

přístupy a řešení používané v civilním sektoru nebudou vždy aplikovatelné v rezortu obrany,

přesto jsou zejména pro logistický a ekonomický personál určitým návodem jakým směrem se

v této oblasti ubírat. Bude vždy záležet na určité míře kreativnosti, která pomůže

implementovat získané zkušenosti a poznatky odborné literatury ve prospěch optimalizace

tvorby zásob.

3 PŘEDPOKLAD OPTIMALIZACE

3.1 Obecné předpoklady optimalizace

V ekonomii jsou zásoby chápány jako jeden ze způsobů plýtvání a takto jsou chápány

i vedoucími funkcionáři rezortu obrany. Uvedené pojetí „armádních zásob“ však nelze pouze

takto jednostranně kvalifikovat. Problematika nemá pouze dvě strany jedné pomyslné mince,

výše zásob a finanční zátěž, ale jedná se o kriteriální prostor, v němž se všechny dimenze

vzájemně ovlivňují. MO, respektive AČR se chová jako každý ekonomický subjekt, který

se snaží vytvořit podmínky pro co nejmenší zásoby. Charakter financování rezortu obrany

způsobuje, že není existenčně závislý na dosahování zisku. Přijatá opatření musí mít

racionalizační charakter, jejich cílem bude dosažení optimalizovaného vztahu mezi vstupy

a výstupy. Jedině tímto způsobem může být dosaženo změny v tendenci rezortu

k neefektivnosti.

Optimalizaci armádních zásob je nutné řešit již při samotném pořizování výzbroje, techniky

nebo materiálu. U realizovaných projektů stanovovat co možná nejnižší náklady na

zabezpečení jeho celoživotního cyklu. Následně při provozování majetku zkracovat reakční

dobu zásobování pomocí informačních systémů, které zároveň umožní průběžné hodnocení

spolehlivosti a nákladovosti v průběhu ŽCM. Predikcí spotřeby nastavit optimální režim

63

řízení zásob náhradních dílů. Musí být založena na historii spotřeb skladovaných položek,

která musí být reprezentativní. Doporučovaná doba pro vyhodnocení je zpravidla pět až deset

let. Za minimum je považováno období tří let. Vyhodnocování delších časových úseků

umožní získat přesnější údaje pro relevantnější predikci.

3.2 Konkrétní předpoklady optimalizace

Bude se jednat o soubor opatření. Můžeme hovořit o faktorech, kterými AČR již disponuje

a které si musí i nadále udržet a faktorech, kterými AČR nedisponuje a musí jich dosáhnout.

V komplexu poté můžeme hovořit o nutnosti vytvoření podmínek pro SW podporu procesu

operačního plánování – „Proces vytváření sil“ (Force Generation Process), implementovat

moderní přístupy řízení zásob, stanovení nové výše zásob – SVZ (stanovená výše

zabezpečení) pro tabulkový a netabulkový majetek, náhradní díly atd. Vhodné se jeví

samostatné zpracování studie (analýzy) možného zabezpečení (SDOS) deklarovaných

závazků s důrazem na BÚU (EU BG). Dále pak stanovení požadovaných schopností

opravárenských prvků. Následně a v tomto smyslu přijatých opatření verifikovat

nebo vydat novou Logistickou doktrínu AČR. V souladu s postupnou realizací úkolů

verifikovat příslušné interní předpisy a zařadit přijatá opatření do vzdělávacích programů.

Optimalizace tvorby zásob je determinována nutností realizace úkolů v oblastech:

Vytvoření obecného metodického postupu tvorby zásob majetku rezortu obrany ČR.

Vytvoření metodického postupu tvorby zásob majetku ve prospěch úkolových

uskupení AČR.

Stanovení nové struktury zásob majetku rezortu obrany ČR.

ZÁVĚR

Zabezpečení armádních zásob je klíčovou oblastí v rámci „všestranného (logistického)

zabezpečení“, které determinuje operační schopnosti. Zahrnuje aktivity zaměřené k udržení

nepřetržité akceschopnosti (bojeschopnosti) vojenských sil na vlastním území i v zahraničí,

tedy v rozhodující době na rozhodujícím místě. Financování je pouze jednou z řady překážek

na cestě revolučních změn v oblasti tvorby armádních zásob. Dalším problémem je nutnost

změny metod. Jedná se o prosazení filozofie spočívající v přechodu od systému "stále

připravených veškerých zásob" (just-in-case) na systém "včasného dodávání pouze těch

zásob, které jsou zapotřebí" (just-in-time). Vlastní realizace úspor snížením vázaného kapitálu

v zásobách je však dlouhodobý proces.

Optimalizace tvorby armádních zásob je nutností, která je vyvolána objektivními

skutečnostmi. Jedná se nejenom o zabezpečení efektivního a ekonomického nakládání

s prostředky státu, ale rovněž o možnou eliminaci dopadů omezování zdrojového rámce

rezortu obrany. Cílem je vytvořit armádní zásoby, které budou umožňovat naplnění politicko-

vojenských ambicí a dosažení požadovaných schopností, které si AČR stanovila. V případě

dalšího snižování finančních prostředků vyčleněných pro rezort obrany bude stále obtížnější

naplňovat zvyšující se požadavky, ale i závazky vůči NATO a EU.

64

Použitá literatura

1. TSOURAS PETER. Slovník vojenských citátů. První. Baronet, 2007.

ISBN 80-7384-048-0.

2. Č.j. 6127-40/2005/DP-3042. SMĚRNICE: Zásady pro tvorbu a udržování zásob majetku

státu, se kterým je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany. Praha: MO GŠ AČR, 2005.

3. HAJNA, Petr, Miroslav KRČ a Pavel FOLTIN. Logistika v ozbrojených silách. Vyškov:

VVŠ Pozemního vojska, 2004. ISBN 80-7231-119-0.

4. HOLCNER, Vladan, Aleš OLEJNÍČEK, Roman HORÁK a Petr MUSIL. Základy

ekonomiky obrany státu. Brno: UO Brno, 2011. ISBN 978-80-7231-817-9.

5. ČR, Ministerstvo obrany. Pub-41-00-02: Vojenská logistika. Vyškov: Institut doktrín

VeV - VA, 2009.

6. TŮMA, Miroslav, Josef JANOŠEC a Josef PROCHÁZKA. Obranná politika

Československé a České republiky (19 9-2009). Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2009,

231 s. ISBN 80-727-8522-2.

7. Galatík, Vlastimil a kol. Principy obrany České republiky 2030. Brno: UO Brno 2008.

ISBN 978-80-7231-513-0.

8. Bezpečnostní strategie České republiky 2011.

65

PODNĚTY K APLIKACI VÝPOČETNÍ PODPORY V

ROZHODOVACÍM PROCESU VELITELE

MOTIVATIONS FOR THE APPLICATION OF COMPUTER SUPPORT

IN THE DECISION-MAKING PROCESS OF THE COMMANDER

Ondřej Litvaj

Abstrakt

Článek pojednává o problematice výpočetní podpory rozhodovacího procesu velitelů,

realizované modelem automatické identifikace prostorů vhodných pro provedení léčky nebo

přepadu. Základem je seznámení se s možnostmi a přístupy řešící rozhodovací procesy

uskutečňující se v bojových situacích. Problematika navazuje na optimalizaci rozhodovacího

procesu velitelů při taktických činnostech v neurčitém operačním prostředí.

Klíčová slova: výpočetní podpora, proces velení, optimalizace taktických úloh

Abstract

The article discusses the issue of computer supports in the decision-making process of the

commanders, made a model of the automatic identification of premises suitable for carrying

out the trap or ambush. The basis is to familiarize with the possibilities and approaches for

decision-making processes taking place in combat situations. The issue refers to optimize the

decision-making process of commanders in the tactical activities in an uncertain operating

environment.

Key words: computer support, commanding process, tactical tasks optimalization

ÚVOD

Bojiště 21. století vyžaduje stále rychlejší a přesnější rozhodování při řízení prostředků útoku,

obrany či léček a přepadů. Na řídící prvky jsou kladeny vysoké požadavky vycházející z

pragmatického přístupu k vojenským operacím v dnešní době zakládající se na myšlenkách,

co nejefektivněji využít dostupné operační sily s dosažením stejného, ne-li lepšího výsledku.

S postupem času lidské životy navyšují na hodnotách ve společnosti a je nutno minimalizovat

ztráty společně se splněním požadovaných cílů. V novodobých operacích je důležité zajistit

co nejpřesnější splnění úkolů, potažmo cílů, a to s nejnižším personálním i finančním

zabezpečením. Zásadně je snaha docílit maximální efektivity všech prostředků zapojených do

operace. Proto optimalizace operačně-taktického rozhodování, skládající se z velké množiny

podproblémů zasahujících do oblasti vícekriteriálního rozhodování, teorie her, teorie

pravděpodobnosti, operačního výzkumu, teorie grafů, lineární algebry, matematické analýzy a

dalších, je zásadním podpůrným prvkem při vedení operací v neurčitém prostředí.

Současná doba používá počítačovou podporu v mnoha odvětvích vojenských úloh. Toto

spojení není nijak výjimečné, ale stále spadá do oblasti mimo přímou podporu rozhodování

velitelů v bojových operacích. Matematické modelování složitých bojových situací,

66

podporující systémově rozhodovací proces velení, bylo vyzkoušeno již v šedesátých letech

minulého století. Jednalo se o období studené války, kdy se poměrné s velkým úsilím

experimentovalo s vývojem značně rozsáhlého matematického aparátu na obou frontách

znepřáteleného spektra. Prvotní modely vycházely z velice aproximovaných předpokladů a

racionalitu chování vybraného operačního-taktického elementu se snažily zpracovávat pouze

v obecné rovině. Postupy vytvářené v šedesátých letech nemohly pojmout komplexnost

operačně-taktického problému do takové míry, která by splňovala alespoň náročnost na

informační vstupy potřebné pro reálné rozhodovací aktivity. Algoritmy a postupy s nejlepší

použitelností pro podporu rozhodovacího procesu byly spíše vhodné jako doktrinální přístupy.

1 APLIKACE VÝPOČETNÍ PODPORY V ROZHODOVACÍM

PROCESU

Velitel, jako řídící prvek při vedení operace, dodnes z velké části vychází z empiricky-

intuitivního přístupu popisujícího použití získaných zkušeností a předvídatelnosti, za účelem

aplikace ověřených postupů z již proběhlých operací. Neovlivnitelným prvkem tohoto

subjektivního přístupu je schopnost nepřítele zdokonalovat se a učit z dříve provedených chyb

v přístupu protější strany. Proto je nutná aplikace objektivního, exaktně-algoritmického,

přístupu, který například pomoci vypočtení techniky prokazuje zásadní vliv automatizace na

úsilí a čas nutný k přijetí klíčových rozhodnutí, jak je znázorněno umístěním výsledného bodu

v obrázku č. 1. Lidský element není vhodný pro zpracování automatizovaných algoritmů,

nicméně byl, je a vždy bude stěžejní pro řízení operací a to hlavně kvůli nenahraditelnosti a

nepopsatelnosti průběhu rozhodovacího procesu. Za účelem optimalizace je proto nutná

koexistence obou zmíněných přístupů, které jsou v následujícím textu hlouběji rozebrány. Při

dosažení vyváženého synergetického propojení může být získán maximální zisk a tím i

maximální efektivita pro dosažení stejných výsledků u zadaných úkolů.

Obr. 1 Závislost úsilí na čase vytvářené vlivem automatizace

1.1 Empiricko-intuitivní přístup

V soudobém bojišti se v operačně-taktických situacích velitelé rozhodují z velké části pomoci

empiricko-intuitivního přístupu. Využíval se již od středověku a je především založen na

67

intuitivních hodnoceních získaných stavových informací, souvislostech historicky

podložených, socio-ekonomických, psychologických a dalších faktorech ovlivňujícím

operačně-taktickou oblast a požadavky pro rozhodování. Celý rozhodovací proces je

nerozlučně propojen s osobností člověka, která utváří a modeluje celý průběh tak, aby bylo

dosaženo cíleného výsledku. Ale s vývojem soudobých technologií a rychlostí získávání a

šíření informací v bojišti, rostou kritéria definující efektivní hodnoty výsledků, ke kterým by

měl velitel svým rozhodováním během operace dospět. Proto dochází ke zcela

předvídatelnému posunu a to nahrazení zpracovávání velkého množství získaných dat za

pomoci výpočetní techniky namísto člověka. Tím dochází k posunu používání moderních

nástrojů k hranicím vědeckého pragmatismu. Stěžejní myšlenkou je rozvoj konceptu

C4ISR(command, control, communications, computers, intelligence, surveillance, and

reconnaissance) systému, který by zajistil přenos dat v reálném čase z prostoru bojiště přímo

na klíčová místa velení a řízení operace. Technologické zabezpečení adekvátní technikou je

prioritou v modernizaci a zefektivňování bojeschopnosti dané jednotky potažmo armády.

1.2 Exaktně-algoritmický přístup

Popisovaný empiricko-intuitivní přístup byl základem pro rozhodovací proces velitele

vykonávaného až do současnosti. Provedení zásadních změn v přístupu vedení operačně-

taktického procesu, a to postupným přechodem či úplným zavedením výpočetně technické

podpory v části exaktně-algoritmického přístupu, není v dohledné době plánovaná. Celá

problematika technologické podpory v této oblasti je novodobá záležitost. První pokusy

prováděné v druhé polovině minulého století nebyly vhodným vzorem a to především z

nedostatků vyplívajících z komplexnosti datové základny modelu bojiště, která neobsahovala

zpracování dostatečně velkého množství kritérií doprovázející proces rozhodování. Druhým

záporem tehdejších pokusů byly velmi aproximované předpoklady, ze kterých se vycházelo

při definování algoritmických závislostí, mající za následek neadekvátní úroveň racionality a

tím i nepoužitelnost v praxi. Zavedení počítačové podpory tak, aby se stala součástí

přirozeného rozhodovacího procesu, bude problematikou upínající se na delší časový

horizont. V Armádě České Republiky je tato oblast ne příliš prozkoumanou a uplatnitelnost

výpočetních technologií není příliš rozšířena. Základem je správné pojetí komplexnosti

operačního prostředí, které je ve virtuálním procesu definováno stavy v reálném čase

vycházejících z širokého spektra podmínek a řetězců operačně-taktických analýz

podporujících vícekriteriální priority. Jako úspěšný příklad vývoje a aplikace podpory

rozhodovacího procesu velení je v dnešní době Armáda USA, která své prvenství potvrzuje

projektem Deep Green.

2 MODELOVÁNÍ

Identifikaci prostorů pro provedení léčky či přepadu a následnou operaci lze velmi přesně

modelovat pomoci výpočetní techniky. Druhou možností je postupovat tzv. zpětnou metodou

a hledat řešení, které bude dosahovat předem určeným výsledků s velmi vysokou přesností a

srovnatelností s reálnými testy v oblasti obecně definovaných vstupních požadavků. Tato

skutečnost je zapříčiněna dostatečnou mírou exaktnosti, která je na druhou stranu ovlivňována

neurčitosti, vyskytující se ve velké míře hlavně v socio-ekonomické sféře úzce spojované

s operačně-taktickými procesy. Modelování průběhu bojové činnosti do míry, která by

splňovala míru srovnatelnosti s realitou, nabývá na obtížnosti s rostoucím faktorem

neurčitosti.

68

Určení prostorů a upřesnění činností realizovatelných na nich je zprostředkováno

matematickým modelem, který aplikuje metody vytvořené geografickými a taktickými

analýzami. Řešením operačně-taktických úloh je získávána podpora s mírou

pravděpodobnosti pro rozhodování velitelů v průběhu plánování nebo vedení operace a to

určováním výchozích pozic, pozorovacích stanovišť, ideálních tras, s reakcemi na možné

rizikové situace a mnohé další. V realizaci analýz se vychází z metod hodnocení bojiště po

stránce vojensko-geografické, kde dochází k samostatnému víceúrovňovému zhodnocení

abstrahované oblastí. Nejrozšířenějším přístupem pro řešení geograficko-taktických analýz je

přístup evoluční, který se dá popsat evolučním procesem známým z biologie. Ačkoli

problematika nemá žádnou spojitost s problémy řešenými v biologii, tak popisovaný přístup

byl úspěšně uplatněn v oblastech lidské činnosti a to nejen technologického ale i

manažerského a jiného charakteru. Hlavním přínosem je použití interačního posouzení

získaného širokého spektra cílových stavů a vstupů při řešení daného problému.

3 PŘEDPOKLADY PRO ANALÝZU

Zápornou složkou komplikující celkovou analýzu je fakt, že dané odvětví, ve kterém se

problematika nachází, je hloubkově neprozkoumaná. Volně šířená odborná literatura

nepopisuje zkoumanou problematiku do takové hloubky, která by byla potřebná pro naplnění

podstaty zadaného tématu. Podobnou komplikací je i nedostatek expertů schopných osvětlit a

hlavně se podělit o znalosti v daném oboru. Převážná část literatury pojednává o popisu

operačně-taktických situací, například popis jednotlivých aspektů léčky a přepadu, pomoci

subjektivních zkušeností získaných veliteli v bojových operacích. To odkazuje na empiricko-

intuitivní přístup nutný pro pochopení celistvého procesu řízení, ale pro následné

zoptimalizování rozhodovacího procesu je nutné, aby došlo k zrychlení a zefektivnění velení a

řízení u velitelů na taktickém stupni. Proto je zásadní vytvořit samotné metody k získání

hodnotných a relevantních informací pro podporu zmiňovaných procesů zakládajících se na

algoritmech a metodách získaných z objektivního, exaktně–algoritmického, přístupu, které

nejsou volně uveřejněny a publikovány, jak bylo výše popsáno. Z tohoto důvodu musí být

potřebné znalosti zkoumány, matematicky a statisticky podloženy a ověřeny v praktických

aplikacích.

ZÁVĚR

Studie se zabývala analýzou problematiky oblastí možného zavedení výpočetní a technické

podpory do rozhodovacího procesu velitele. Problematika není v dnešní době příliš probádaná

a naskýtá široké pole působnosti. Využitím výpočetní a technické podpory při rozhodování

veliteli na různých stupních a v různých přístupech by mohlo zajistit zkrácení doby pro řešení

déle trvajících postupů a umožní zvýšení efektivnosti využití jednotlivých podpůrných prvků

techniky či lidské síly v operačně-taktických úlohách. Dnešní úroveň využití počítačových

technologií v ostatních odvětvích a organizacích pouze podporuje myšlenku aplikace těchto

prostředků do popisované problematiky. Zásadním krokem pro úspěšná zavádění výpočetní a

technické podpory by mělo být co největší využití mezioborových schopností, zasahujících

daleko za hranice problematiky managementu a případně taktiky a to na co nejvíce řídících

úrovních vztahujících se k rozvoji novodobých směrů pro velení a řízení v Armádě České

Republiky.

69

Použitá literatura

1. RYBÁR, Mikuláš a kolektiv. Modelovanie a simulácia vo vojenstve. 1. vyd. Bratislava:

Ministerstvo obrany Slovenskej republiky. ISBN 80-88842-34-4.

2. STODOLA, Petr. Modelování a simulace bojové činnosti. 1. Brno: Univerzita obrany,

2009. ISBN 978-80-7231-703-5.

70

VÝCHODISKA MODELOVÉ PODPORY ROZHODOVÁNÍ NEJEN

V PODMÍNKÁCH AČR

ISSUES OF DECISION PROCESS MODELING SUPPORT NOT ONLY

IN THE ARMED CZECH FORCES

Ivana Mokrá

Abstrakt

Článek se zabývá východisky modelové podpory rozhodovacích aktivit nejen v podmínkách

Armády České republiky. Modelový přístup v rozhodovacích aktivitách ve vojenství může

rozhodující měrou přispět ke zdokonalení schopností velitele reagovat na vzniklé situace a

změnu podmínek v reálném čase. Ve svém základu se jedná především o přístupy

k modelování rozhodovacího procesu a simulace v současném i budoucím pojetí.

Klíčová slova: Modelový přístup, DEEP GREEN, C4ISR

Abstract

The article deals with the basic issue of modeling support for the decision-making activities in

general environment and conditions (not only in the Czech Army). The modeling approach to

the decision-making activities in the military may decisively contribute to the commander’s

skills improvement. This approach helps him to effectively and quickly react in difficult

operational situations. Fundamental idea of this approach lay in the decision-making process

modeling and simulation in the current and future operational concept.

Key words: Modeling approach, DEEP GREEN, C4ISR

ÚVOD

Rozhodování patří k nejvýznamnějším aktivitám, které v každodenním životě manažer/člověk

obecně realizuje. Rozhodování ve vojenství je pak ve větší míře obdobné jako rozhodování

manažerů, neboť i zde představuje rozhodování velitelů snahu o výběru optimální varianty.

Avšak při rozhodování ve vojenské praxi do popředí vystupují, více než je tomu ve sféře

civilní, faktory jako je čas (rychlost rozhodování), problematika dostupných (materiálních,

lidských) zdrojů, neznámé prostředí (terén, protivník, obyvatelstvo) a zejména pak faktor

možných ztrát na životech vlastních vojáků či technice. Nutné je přihlédnout také

k podmínkám rozhodování, jako je operační prostředí a požadavky na rychlost a kvalitu.

V bojových podmínkách je velitel zpravidla nucen rozhodovat jednoznačně bez odkladu a po

většinou na základě nedostatku relevantních informací. Proto je tomuto procesu nutné věnovat

maximální pozornost, neboť špatná rozhodnutí mohou mít fatální důsledky, a to i na

nejnižších stupních velení, čímž je zdůrazněno, a/nebočím se právě odlišuje rozhodování ve

vojenské praxi 1. Obecně je vojenství významná oblast společenské teorie a praxe, kde se

prostředky modelování a simulace v dnešním slova smyslu používají po dlouhá staletí. V celé

71

své historii plnily důležité poznávací a vojensko-praktické funkce. Vznik modelové podpory

rozhodování a především jeho rozvoj tak tvoří neoddělitelnou součást dějin vývoje vojenství

a všech základních komponentů (vojenské umění, vojenská technika, výstavba armády, ale

především příprava velitelů štábů a vojsk vojensko-teoretického myšlení). Uplatnění tak najde

např. při prognózování, predikci a plánování bojové činnosti, při rozhodování ve vedení boje,

operace nebo války.

1 SOUČASNÝ STAV VYBRANÝCH ZAHRANIČNÍCH ARMÁD

V rámci dílčí části analýzy současného stavu problematiky systémů na podporu

rozhodovacích procesů ve vybraných světových armádách je zřejmé, že k otázce modelování

a simulace a zejména k systémům na podporu rozhodovacích procesů má sofistikovanější

přístup prozatím jen armáda USA, která v tomto ohledu podnikla již v roce 2008 poměrně

zásadní počin. Konkrétně se jednalo o tzv. koncepci DEEP GREEN, která představuje první

výrazný inovativní přístup k použití simulace a modelování v podpoře plánování a řízení

vojenských operací v reálném čase.

Koncept DEEP GREEN umožňuje zpracování informací o vývoji probíhající vojenské

operace a za použití simulačních, softwarových a výpočetních technologií umožňuje, resp. má

umožňovat modelování vývoje všech optimálních a nejpravděpodobnějších variant činností

protivníka spolu s optimálními variantami reakce vlastních vojsk 6. V tomto ohledu se jedná

o naprosto revoluční iniciativu předstihující současné operační přístupy o několik generací,

neboť klíčovým aspektem konceptu je snaha reagovat na aktuální situaci v prostoru operace

v reálném čase a zároveň vysoce pokročilá podpora taktického rozhodování přímo velitelů na

nejnižších stupních.

K rozvoji zmíněné technologie koncepce však předcházela v USA řada vývojových let v

oblasti informačních technologií C4ISR. V současném technologickém pojetí představuje

systém C4ISR (dříve C4ISTAR, respektive systém Vojáka 21. Století) ucelenou informační

platformu pro přesun stavové operační informace od jednotlivce z prostoru bojové operace k

jeho nadřízenému stupni a zpět v reálném čase. Nejdále jsou v této oblasti (v oblasti

informačních a komunikačních systémů – hardwarového nástroje) opět Spojené státy

americké, které tyto systémy vyvíjejí již do 90. let minulého století pod názvem LAND

WARRIOR.

Vzhledem k nárůstu požadavků na zefektivnění a optimalizaci bojové činnosti se také řada

dalších států začala zabývat vývojem a výzkumem informačních systémů C4ISR podobných

americkému bojovému kompletu systému vojáka 21. století. Ve většině případů se však jedná

o informace podléhající utajení a tak je možné se odkazovat jen na dostupné elektronické

zdroje. Ostatní armády, jak ukazuje tabulka č. 1, jsou prozatím z pohledu informační podpory

rozhodnutí na podobné úrovni, jako základní systémy C4ISR v USA, kde je pro tuto chvíli

uspokojivě vyřešena pouze distribuce stavové informace z prostoru bojiště k veliteli a zpět v

reálném čase.

72

Tab. 1 Výzkumné a vývojové projekty vybraných zahraničních armád

Země Výzkumný a vývojový projekt

Belgie Belgian Soldier Transformation – BEST

Bulharsko Future Soldier Systém

Dánsko Soldier Modernization Programme –SMP

Indie Future Infantry soldier as a System - F-IN SA S

Izrael Advanced Integrated Soldier System – AISS

Nizozemí Improved Operational Soldier System – VOSS

Norsko NORMANS

Polsko TYTAN

Portugalsko Soldado do Futuro

Rumunsko Advanced Individual Fighting System – AIFS

Rusko Komplet Bojovník

Slovensko Pokročilý Individuálny Bojový System PIBS

Švédsko MARKUS

USA Deep GREEN

Velká Británie Integrated Digital Soldier Systém

Zdroj: vlastní práce

2 SOUČASNÝ STAV V PODMÍNKÁCH AČR

Oblast modelování a simulace, respektive systémy pro podporu rozhodování jsou v

podmínkách AČR reprezentovány především oblastí trenažérové a simulační techniky, kterou

zastupuje Centrum simulačních a trenažérových technologií (CSTT) v Brně a ve Vyškově,

představující samostatné vojenské výcvikové zařízení společných sil AČR, které slouží

především k přípravě, výuce a výcviku vojenských profesionálů. Dále je to oblast simulátorů

a simulačních softwarů pozemních sil, které jsou v armádách NATO reprezentovány např.

systémem Modsaf, VBS2 nebo VR Forces. Oblast automatizovaných systémů velení a řízení

zastupují Informační systém velení a řízení pozemních sil (IS-VŘ-PozS), dříve známý také

pod pojmem Operačně-taktický systém velení a řízení pozemních sil, jak je také uvedeno v

písemné práci, nebo Bojový komplet Vojáka 21. století známý rovněž pod pojmem

C4ISR/V21 nebo projekt obranného výzkumu SESEDÁK. Tyto systémy se pak opírají o tzv.

podpůrné nástroje pro rozhodování jako např. o geograficko-informační systémy (které se

používají zejména v oblasti taktického zpravodajství).

Souvislost výše uvedených systémů s modelovou podporou rozhodnutí reprezentuje zejména

společný prvek v podobě virtuální interpretace prostoru bojiště, přestože existuje zásadní

rozdílnost, modelové podpory pro podporu rozhodování v kontextu využívání identické

informační základny modelu reality v podobě užití těchto systémů a využití některých jejich

základních analytických nástrojů pro podporu rozhodovacího procesu (základní analýzy

mající charakter podpory rozhodování - aplikace, jenž umožňují provedení výpočtů – přesuny

po komunikacích, poměr sil, rádiová nebo optická viditelnost, hodnocení terénu a jiné).

73

Prostředí Armády České republiky tedy provází tzv. simulátory výcvikové a simulátory

operačně-taktické, které se snaží nahradit bojiště a virtuálně jej tak reprezentovat. Tyto

simulátory tak umožňují provedení taktických cvičení v modelu blízkém realitě a to zejména s

nižšími náklady (ať už lidskými, materiálními či finančními) než jak by tomu bylo v reálných

cvičeních. (zde je nutné reflektovat fakt celoevropského trendu redukce výdajů na obranu)

Ačkoli jsou tyto simulátory určené zejména pro přípravu a výcvik jednotek, tak již ve své

podstatě obsahují virtuální reprezentaci bojiště a mají v určitém slova smyslu spojitost s

podporou rozhodování v tom ohledu, že je možné na nich v přípravné fází vedení operaci

experimentálně ověřit některé přístupy k vedení bojové činnosti.

3 VÝCHODISKA MODELOVÉ PODPORY ROZHODOVÁNÍ

Obecně je možné říci, že východiska modelové podpory rozhodování si prošly poměrně

dlouhodobým vývojem již od starověku, kde jejich vyloženě praktickému nasazení bránila

teoreticko-technologická základna poplatná dané době. Nicméně v současnosti se tato situace

postupně mění a dnešní technologie již umožňují realizovat mnoho pokročilých řešení, která

byla v minulosti obtížně představitelná, nicméně tento přístup je stále ještě v začátcích.

Dnes je již v podstatě naprosto evidentní, že efektivní vedení budoucích operací v blízké

budoucnosti se bez nasazení moderních systémů C4I, potažmo C4ISTAR neobejde. Je tomu

především proto, že se prohlubuje trend radikálního snižování počtu vojsk, zejména

pozemních sil u vyspělých armád vzhledem k rozšiřujícímu se spektru vojenským operací, jež

jsou navíc často vedeny v tzv. asymetrickém prostředí, kde bez masivní implementace

zmíněných systémů na nejnižší stupně velení nelze tento trend udržet.

Modelový přístup však nelze zaměňovat za pouhé nasazení systémů C4ISR/V21 v operačních

podmínkách nebo použití běžných simulátorů (VBS2, VR Forces apod.) ve výcviku, které

jsou již ve vyspělých armádách světa běžné a bezpochyby výrazným způsobem navyšují

schopnosti bojových jednotek, nicméně tyto systémy prozatím pouze distribuují, interpretují,

resp. sdílejí stavovou operační informaci, čímž nenaplňují podstatu modelového přístupu.

K významným hlediskům patří také aspekt konstrukce modelů rozhodovacích procesů a jejich

řešení, které bylo, je a bude motivováno snahou omezit oblast intuitivního rozhodování a

odstranit negativní důsledky subjektivního řešení problémů řízení. Avšak v dohledné době se

přesto nepředpokládá, že by počítačový systém mohl v oblasti rozhodování nahradit lidský

element, nicméně v dlouhodobém horizontu se zde tato možnost (v některých oblastech)

potenciálně objevuje. Rozhodující úlohu v operacích bude dále sehrávat lidský faktor –

člověk, který dokáže využít možností technických prostředků, a který na základě teoretických

znalostí zákonitostí a souvislostí ozbrojeného zápasu bude schopen přijímat a realizovat

odpovídající rozhodnutí dané situaci.

ZÁVĚR

Předpokladem, podmiňujícím úspěšné plnění úkolů, bude plně digitální spojení všech

zbraňových systémů a příslušníků jednotek v prostoru plnění úkolu, což umožní větší

mobilitu, zvýší tempo boje, sníží pravděpodobnost neúmyslného zasažení vlastních jednotek

atd. Lze tedy očekávat, že takto vybavené a vycvičené jednotky budou účinněji soustřeďovat

74

palbu, budou agilnější, pružnější, univerzálnější apod. S tím že lze s vysokou

pravděpodobností předpokládat, že postupný vývoj systémů C4I/V21 si přirozenou evoluční

cestou vyžádá dříve či později implementaci modelového přístupu pro podporu taktických

rozhodnutí, neboť tato možnost se vzhledem k vytvořeným podmínkám přímo a logicky

nabízí.

Tento přístup ve svém důsledku může v mnoha ohledech snížit informační přetížení

bojujících jednotek, které ne vždy jsou schopny se s tímto faktorem racionálně vypořádat.

Zejména díky pokročilým metodám analýzy, filtrace, generování virtuálních modelů bojiště,

extrapolace a matematické optimalizace konfigurací bojiště je možné výrazně redukovat čas

potřebný k přijetí zásadních taktických rozhodnutí. K plně bojové funkcionalitě modelů

pokročilé podpory taktických rozhodovacích procesů povede pravděpodobně ještě dlouhá

cesta, nicméně její finální realizace může posunout systémy ASVŘ na novou úroveň

efektivity, v minulosti jen těžko představitelnou. Je proto vhodné s rozvojem modelového

přístupu k podpoře taktických rozhodnutí, implementací a experimenty začít co nejdříve,

neboť je možné, že okamžik potřeby jeho reálné implementace nastane dříve, nežli

předpokládáme.

Použitá literatura

1. BĚLOHLÁVEK, František, Pavol KOŠŤAN a Oldřich ŠULER. Management. 1. vyd.

Brno: Computer Press, a. s., 2006. ISBN 80-251-0396-X

2. GROHMANN, Jan. Vojenská výstroj: Bojový oblek pro ruské vojáky budoucnosti.

Vojenské noviny.cz: aktuální zpravodajství ze světa vojenské techniky [online]. 2012,

03. 04. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.armadninoviny.cz/bojovy-

oblek-pro-ruske-vojaky.html

3. GROHMANN, Jan. Události: Útočná puška CZ 805 BREN pro indickou armádu?.

Armádní noviny.cz: aktuální zpravodajství ze světa vojenské techniky [online]. 2012,

22. 01. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.armadninoviny.cz/utocna-

puska-cz-805-bren-pro-indickou-armadu3f.html

4. KYSELÁKOVÁ, Kateřina. Zavedení systémů Vojáka 21. století v AČR. Brno, 2010.

Diplomová práce. Mendelova univerzita Brno. Vedoucí práce doc. RNDr. Jiří Moučka,

Ph.D.

5. MARČÍK, Libor., a kol. Schopnost C4ISTAR v Modulárním Bojovém Kompletu Vojáka

21. století. Štemberk, 2008, 385 s.

6. SURDU, John R. a Kevin KITTKA. The Deep Green Concept. 2008

75

SDÍLENÍ VOJENSKÝCH SCHOPNOSTÍ SE SPOJENCI – CESTA

VPŘED?

SHARING OF MILITARY CAPABILITIES WITH ALLIES – THE WAY

FORWARD?

Antonín Novotný

Abstrakt

Vlivem eurokrize v několika posledních letech došlo u mnoha členských zemí NATO a EU ke

snížení výdajů na obranu. Současná krize není jen politickou a ekonomickou výzvou, ale

současně také představuje výzvu pro dlouhodobou bezpečnost Evropy, transatlantické vztahy

a solidaritu. Bezpečnost také spočívá ve vojenských schopnostech, které umožňují vládám

jednotlivých států bránit své obyvatele před hrozbami a aktivně se zapojit do řešení krizí. Jak

přežít úsporná opatření, minimalizovat dopad škrtů a zajistit účinnost zemí Aliance a EU?

Jedním ze způsobů řešení je vzájemná spolupráce jednotlivých členských států v oblasti

vojenských schopností s cílem zajištění bezpečnosti s omezenějšími prostředky. Je však nutné

stanovit strategický směr a identifikovat možné oblasti spolupráce. Existují tři základní

způsoby – sdružování a sdílení schopností, správné nastavení priorit a lepší koordinace úsilí.

V současnosti probíhající iniciativy NATO – Smart Defence a Evropské unie – Pooling &

Sharing představují novou kulturu spolupráce, která však má i své slabé stránky a nedostatky.

Klíčová slova: Smart Defence, sdružování a sdílení, Obranná strategie, vojenské schopnosti

Abstract

In connection with the Euro crisis in the last few years, the defence spending of many NATO

and EU members has shrunk. But the current crisis is not just a political and economic

challenge - it also represents a serious challenge to Europe’s long-term security and

transatlantic relationship and solidarity. Security is also about military capabilities that allow

national governments to defend their citizens against threats, and to participate actively in

crisis management. How to survive austerity measures to minimize the impact of cuts and

ensure the effectiveness of NATO and EU countries? One possibility of solving such a

problem is the mutual cooperation of NATO and EU member states in the area of military

capabilities in order to ensure security with fewer resources. But it is necessary to set the

strategic direction and to identify possible areas of cooperation. There are three ways: to pool

and share capabilities, to set the right priorities and to coordinate efforts better. Smart Defence

in NATO and Pooling & Sharing in EU represent a new culture of cooperation, but it has also

its weaknesses and shortcomings.

Keywords: Smart Defence, Pooling and Sharing, Defence strategy, military capability

76

ÚVOD

„The first is to hold the line on defence investment : there is a lower limit of how little we can

spend on defence, while living up to our resposibilities. The second is to start closing the

gaps, as our economies start to recover. And the third is to build our strenght in depth [9].“

Bezpečnost a obrana každého státu je zajišťována tvorbou a realizací bezpečnostní politiky,

která je dána politikou vnitřní bezpečnosti, hospodářskou a zahraniční politikou a politikou

obrannou. Cíle obranné politiky státu vytvářejí politické zadání pro použití ozbrojených sil a

definují úkoly pro jejich další rozvoj a výstavbu jako nedílné součásti bezpečnostního

systému státu. Pro splnění politických cílů je nezbytné realizovat výstavbu a rozvoj

ozbrojených sil a generovat tak odpovídající vojenský potenciál, který je tvořen synergickými

účinky jeho koncepční (doktríny, předpisy, standardní operační postupy), morální (motivace,

efektivní vedení, kompetentní organizace a rozvoj) a fyzické složky (bojová síla daná kvalitou

a kvantitou lidských a materiálních zdrojů). Úkolem státu je definovat své zájmy a cíle při

výstavbě vojenského potenciálu a pro jejich naplnění uvolnit potřebné prostředky a vytvořit

odpovídající podmínky. Zájmy a cíle státu by měly být reálné (odpovídat zdrojovým

možnostem státu) a ve vztahu k výstavbě a rozvoji ozbrojených sil i stálé (neomezovány

délkou volebního období zvolené politické garnitury). Aktivita státu není věc ideologická, ale

čistě praktická. Stejně jako obrana státu není soukromým majetkem, ale veřejným statkem.

Stát, který rezignuje na svoji obranu, dostatečně se nepřipravuje na možné hrozby a

v případě napadení není schopen nebo se dokonce odmítá bránit, popírá de facto právo na

svoji existenci. Jako člen mezinárodního společenství tím ztrácí legitimitu i možnost se do

tohoto společenství někdy jako plnohodnotný člen vrátit. NATO jako organizace kolektivní

obrany a EU jako jeho klíčový partner jsou jen tak silní, jak silní jsou její členové. Zejména

v situaci, kdy od roku 2008 celkem 16 evropských států NATO snížilo své vojenské výdaje a

snížení prostředků v mnoha zemích dosáhlo 10 procent [11], dostávají tato slova jiný rozměr.

1 INICIATIVA NATO - SMART DEFENCE

Termín „Smart Defence“ začal používat veřejně generální tajemník NATO Anders Fogh

Rasmussen na začátku roku 2011, kdy v několika svých projevech podpořil rozvoj nadnárodní

spolupráce, hospodářského plánování a regionální přístupy zaměřené k budování vojenských

schopností Aliance. Inciativa NATO Smart Defence je nový přístup, který se snaží lépe sladit

národní priority a kolektivní požadavky členských států Aliance. Místo hledání národních

řešení v oblasti vojenských schopností, tam kde je to efektivní po stránce nákladů, jsou při

budování kapacit Aliance hledána nadnárodní řešení. Myšlenka "sdružování a sdílení"

v oblasti vojenských schopností členských států byla vedena snahou odstranit v rámci Aliance

mezeru (gap) mezi požadavky a možnostmi NATO. Celý koncept byl oficiálně představen

v rámci summitu NATO v Chicagu v květnu 2012, ale samotná myšlenka sdílení schopností

nepředstavuje nic nového. Obavy z nedostatku vojenských schopností v NATO pravidelně

vyjadřovali četní političtí a vojenští představitelé Aliance. "Sdružování" vojenské síly a

prostředků z různých zemí s cílem posílit operační schopnosti, a "sdílení" výzbroje

a zabezpečení, již byly realizovány v minulosti. Z tohoto úhlu pohledu se tak současná

iniciativa Smart Defence jeví jen jako nový pokus realizovat a oprášit starou myšlenku. Pro

představu lze uvést několik posledních aktivit: the Conventional Defence Initiative v roce

1985, the Defence Capabilities Initiative v roce 1999, the Prague Capabilities Commitments

v roce 2002, the Usability targets z roku 2004 a the Lisbon Capabilities Package z roku 2010.

77

Všechny byly určeny ke zlepšení kolektivních schopností Aliance, ale i přes některé dílčí

úspěchy, zůstala většina těchto aliančních snah pouze na národní úrovni. Jako jeden

z největších úspěchů sdílení schopností Aliance lze určitě považovat projekt NATO Airborne

Early Warning and Control Force (NAEW&CF), zahájený již v roce 1982. V současnosti se

jedná o nejrozsáhlejší společný projekt, který zahrnuje letku AWACS, kterou vlastní a řídí

celkem 18 států Aliance. Dalším víceméně úspěšným společným programem je po více než

dvacetileté přípravě spuštění projektu Alliance Ground Surveillance System, který bude

společně řídit 13 států Aliance.

První seznam společných projektů v oblasti obrany, již v rámci iniciativy Smart Defence, byl

formalizován na summitu NATO v Chicagu v květnu roku 2012. V současné době existuje

kolem 150 projektů, rozdělených do úrovní 1 až 3. Následujících 24 projektů první úrovně

patří mezi nejaktuálnější:

Mnohonárodní logistická spolupráce v oblasti údržby zodolněných vozidel (MRAP);

Mnohonárodní logistická spolupráce v oblasti údržby vrtulníků;

Nasaditelná specializovaná kontraktační skupina;

Výcvik v prostředí blížící se reálnému nasazení;

Centra Excellence (CoE) jako střediska vzdělání a výcviku;

Síť e-lerningových školicích středisek na bázi počítačové informační služby;

Individuální výcvikové a vzdělávací programy (ITEP);

Sdílení námořních hlídkových letounů (MPA);

Dálkově ovládaná vozidla pro silniční vyčišťovací operace;

Mezinárodní společné velitelství (MN JHQ) v Ulmu;

Ženy ve vysokých funkcích v oblasti bezpečnosti a obrany;

Velitelství společné podpůrné skupiny logistiky (JLSG HQ);

Sdružování a sdílení mnohonárodních zdravotnických zařízení (Role 2);

Sdružování rozmístitelných akvizičních modulů letectva (DAAM);

Univerzální rozhraní výzbroje NATO (NUAI);

Schopnosti potřebné k zahájení činnosti na bojišti;

Mnohonárodní logistická spolupráce pro manipulaci s palivem;

Mnohonárodní centrum pro letecký výcvik (MATC);

Demontáž, demilitarizace a likvidace (D3) vojenského materiálu;

Mnohonárodní spolupráce v oblasti munice (správa životního cyklu munice);

Mnohonárodní výcvik vojenských leteckých posádek;

Opatření proti improvizovaným výbušným zařízením (IED) – využívání;

biometrických údajů;

Zřízení mnohonárodní geografické podpůrné skupiny;

Rozvoj schopností mnohonárodní kybernetické obrany (MNCD2).26

Ze tří identifikovaných pilířů Smart Defence určené velitelstvím pro transformaci NATO

(ACT) - spolupráce, stanovení priorit a zaměření, je z vojenského hlediska asi nejnáročnější

otázka specializace. Myšlenka specializace byla v rámci Aliance vznesena již v roce 1990, ale

od té doby se tato myšlenka nerozvíjela. I když se jedná svým zaměřením o ekonomicky

atraktivní oblast, je zároveň v rámci iniciativy Smart Defence nejsložitější z praktického

a politického hlediska. Proto je také přijímána velmi rozporuplně. Specializace znamená, že

26

Seznam projektů. Velitelství NATO Brusel. Listopad 2012. Dostupné na WWW:

http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2012_10/20121008_media-backgrounder_Multinational-

Projects_en.pdf

78

členské státy NATO se trvale specializují – v míru i ve válce – na určité vojenské schopnosti.

Ve svém důsledku by to znamenalo, že budou hlavním nebo v některých případech jediným

poskytovatelem těchto schopností při realizaci případných vojenských opatření nebo operací

Aliance. V celkovém obsahu by měla Aliance jako celek stejné schopnosti jako dosud, ale

místo rozdělení mezi více spojenců by byly soustředěny jen do několika mála zemí. Jakýkoliv

stupeň specializace by proto měl přímý dopad na zainteresované členské státy a nutně vyvolá

další otázky a diskusi zejména v oblastech:

Strategické flexibility;

Politické svobody jednat;

Budování další struktury specifických schopností;

Obranného průmyslu;

Zapojení dalších mezinárodních organizací;

Školení a vzdělávání pracovníků [7].

1.1 Nedostatky a omezení projektu Smart Defence

I přes velmi často mediálně zdůrazňované kladné a slibné aspekty iniciativy Smart Defence,

také existují omezení a nedostatky této spolupráce na nadnárodní úrovni. Jedná se zejména

o následující omezení:

Aby mohla inciativa Smart Defence efektivně fungovat, musí být členské státy NATO

ochotny vzdát se své určité schopnosti nebo schopností ve prospěch celé Aliance. Tato

situace ale vytváří riziko, že tato společná schopnost nebude pro ostatní státy

z různých důvodů k dispozici nebo ji nebude možno využít v situaci, kdy ji jiný

členský stát bude potřebovat;

Některé národy mají vybrané vnitrostátní úkoly a povinnosti, které mohou nebo musí

být řešeny na vnitrostátní úrovni. Proto v současné době neuvažují o sdílení těchto

schopností v nadnárodním kontextu. Totéž platí pro specializaci v oblasti kritických

schopností. Některé národy se rozhodly zachovat si celé spektrum základních

vojenských schopností pro obranu životně důležitých národních požadavků. Přesto by

to však neměla být nepřekonatelná překážka spolupráce v oblasti nadnárodního

rozvoje schopností;

Další nebezpečí hrozí v situaci, když by členské státy začaly nahlížet na inciativu

Smart Defence jako na způsob, jak se vyhnout přiměřené zátěži v rámci vzájemných

finančních aktivit Aliance. Smart Defence má smysl pouze tehdy, pokud to pro

Alianci přinese nové možnosti nebo přispěje k udržení schopností, které by jinak

nebylo možno udržovat. Smart Defence proto v žádném případě není a neměla by být

náhražkou za převzetí závazku podílet se na společné obraně;

Iniciativa Smart Defence by neměla nahrazovat spravedlivé finanční sdílení nákladů

(burden sharing). Bylo by velmi špatné, pokud by se v rámci přípravy cílů pro

Alianci, schopnost jednoduše přesunula na jiný národ pod záminkou specializace a

Smart Defence. Hlavním cílem obranného plánovacího procesu by mělo být i nadále

spravedlivé sdílení finančních nákladů jednotlivými členskými státy.

79

2 INICIATIVA EVROPSKÉ UNIE – POOLING AND SHARING

Také v případě inciativy Evropské unie „Pooling & Sharing“ (Sdružování a sdílení, P&S) se

nejedná o nový koncept. Objevil se již v roce 2003, v materiálu Evropská bezpečnostní

strategie [4]. Termín „sdružování“ a „sdílení“ popisuje různé formy spolupráce obrany.

Sdílení - jedna nebo více zemí poskytuje svým partnerům schopnost či vybavení (např.

leteckou přepravu) nebo plní úkoly ve prospěch jiné země. Jako příklad lze uvést střežení

vzdušného prostoru pobaltských zemí státy NATO v rámci iniciativy Air Policing.

Sdružování – schopnosti dané země jsou poskytovány ve prospěch jiné země nebo zemí.

Speciální nadnárodní struktura je nastavena tak, aby bylo možno koordinovat nasazení těchto

schopností. Jako příklad lze uvést Evropské velitelství vzdušné přepravy (EATC)

v nizozemském Eindhovenu, které sdružuje státy Beneluxu, Francii a Německo s cílem

efektivnějšího využití dopravních letounů těchto zemí. Ke sdružování může docházet již při

zadávání veřejné zakázky, rozvoji schopností případně při následném provozování sdíleného

zařízení. To umožňuje zemím buď získat vyšší počet jednotek, nebo získat schopnosti, které

by si stát nemohl z cenových důvodů sám opatřit. Jako příklad společné zadávání veřejných

zakázek a provozu lze uvést již zmíněné provozování systému AWACS nebo společné

velitelské struktury NATO. Od roku 2010 zažívají renesanci mezi státy EU dvoustranné

a mnohostranné iniciativy sdílení a sdružování vojenských schopností. Mezi nejdůležitější

iniciativy v této oblasti patří francouzsko-britské obranné smlouvy (listopad 2010), spolupráce

mezi státy Visegrádské čtyřky (Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko), Výmarský

trojúhelník (Německo, Francie a Polsko) a ghentská iniciativa. Pouze tato poslední iniciativa,

do níž jsou zapojeny všechny státy EU, je ale opravdu nová.

Na summitu EU v belgickém Ghentu v září 2010 rozhodli ministři obrany členských zemí EU

vypracovat soupis projektů, ve kterých by bylo možno vzájemně sdílet vojenské schopnosti.

Nejnaléhavější oblasti spolupráce měla za úkol určit Evropská obranná agentura (EDA)

společně s pomocí odborníků - generál Camporini (bývalý náčelník generálního štábu Itálie),

Francois Lureau (bývalý ředitel národního úřadu vyzbrojování Francie), Eero Lavonen

(ředitel národního úřadu vyzbrojování Finska), generál Mats Nilsson (Švédsko) a Hilmar

Linnenkamp (bývalý náměstek generálního ředitele EDA). Tyto vybrané prioritní oblasti

spolupráce byly v listopadu 2011 schváleny řídícím výborem EDA na úrovni ministrů obrany

členských zemí EU. Všechny oblasti mají potenciál pro další strukturovaný rozvoj, podporu

sdružování a sdílení a část řeší problém nedostatků v klíčových operačních schopnostech.

Konkrétně byly vybrány následující projekty:

Výcvikový program pro vrtulníky;

Schopnosti námořního sledování;

Evropská akviziční skupina pro nákup služeb satelitní komunikace;

Lékařská podpora - polní nemocnice;

Schopnost doplňování paliva za letu;

Budoucí vojenská satelitní spojení;

Zpravodajství, sledování, průzkum (ISR);

Výcvik leteckých posádek;

Evropská dopravní střediska;

Inteligentní munice;

Námořní výcvik a logistika [5].

80

Při iniciativě sdružování a sdílení schopností EU jsou v současnosti ignorována tři témata:

role specializace, zbrojní průmysl a další investice. O specializaci lze hovořit, pokud se stát

zřekne určité schopnosti a soustředí se pouze na několik dalších. V současnosti tak mnoho

evropských států odmítá učinit, neboť se obává vzájemné závislosti. Nicméně taková role

specializace již probíhá - ale je to nedobrovolná, nekoordinovaná činnosti, která má nebo

může mít závažné důsledky pro schopnosti všech partnerů. Ve střednědobém horizontu může

iniciativa P & S pomoci s pořízením služby nebo materiálu levněji případně zprostředkovat

pořízení většího množství. Tento proces musí být ale řízen tak, aby nebyly ztraceny životně

důležité a jedinečné schopnosti.

Prostřednictvím iniciativy P & S existuje možnost zastavit proces zhoršování stávajících

schopností, na druhé straně však mohou země sdílet pouze ty schopnosti, které mají. Proto

nedostatky ve schopnostech evropských států například v průzkumu, mohou být naplněny

pouze další investicí. Operace NATO Unified Protector v Libyi v roce 2011 ukázala jak velké

tyto nedostatky a rozdíly jsou. Do současné doby se totiž jednalo o různorodé iniciativy lišící

se v cíli i počtu účastníků. Na rozdíl od některých úspěšných projektů jako je např. tankování

letounů ve vzduchu, nejsou výsledky v ostatních oblastech nijak uspokojivé nebo nestačí k

pokrytí rozsahu potenciálních hrozeb. Tyto aktivity navíc často neslouží cíli zachování

evropských společných vojenských schopností, ale slouží spíše k dosažení vnitrostátních cílů.

Také proto je diskuse omezena jen na několik vojenských schopností. Navíc se některé

iniciativy ke společným schopnostem dokonce opakují nebo blokují navzájem, např.

francouzsko-britská obranná smlouva dupluje projekt odminování Evropské obranné

agentury.

2.1 Překážky a omezení v rámci realizace iniciativy Pooling & Sharing

Projekt sdílení a sdružování není všelékem. Může však posloužit jako jeden z pilířů zajištění

evropské bezpečnosti. Je ale nutné provést další opatření k zajištění současné role specializace

a další investice do pořízení požadovaných schopnost k zabezpečení obranyschopnosti EU.

Iniciativa P & S může pomoci vyřešit problém, jen pokud budou státy ochotny přehodnotit

přístup a dát přednost vojenské efektivitě a hospodárnosti před zachováním nebo omezením

politické suverenity. Konkrétně to znamená, že si musí národní vlády v souvislosti s projekty

P & S položit a být schopny zodpovědět následující otázky:

Za jakých podmínek se dá věřit kooperujícímu partnerovi a do jaké míry mohu omezit

svá přání v zájmu obrany potřeby druhých?

Je spolupráce efektivní z vojenského hlediska?

Umožňuje snížení nákladů a přinese úspory?

Kromě toho, musí státy vytvořit společný rámec pro širokou oblast spolupráce při současných

projektech s cílem zaměřit se v oblasti politické, vojenské a ekonomické na přidanou hodnotu.

Tento proces by měl zahrnovat následující opatření:

Vytvoření stálé Evropské rady pro otázky obrany. Evropa potřebuje učinit

rozhodnutí o podobě budoucích obranných schopností a o obranné průmyslové

základně, která bude sloužit k podpoře této funkce. Je pravděpodobné, že Evropané

budou v příštích 20 letech častěji spolupracovat v oblasti mnohostranných vojenských

aktivit především při zajištění společných operací. Cíl mít účinné Evropské ozbrojené

81

síly by měl dostat přednost před jednotlivými národními plány tak, jak tomu bylo

doposud. Jednotlivé priority mohou být nastaveny prostřednictvím hlav států a vlád v

usnesení, které by také zavazovalo k vynakládání finančních prostředků na konkrétní

cíle. Výsledky tohoto procesu by měly být kontrolovány každý rok;

Vypracování společného plánu schopností jako základ pro roli specializace

a vzájemné spolupráce na základě stanovených priorit. Tento plán by poskytoval

informace o tom, které schopnosti lze rozvíjet nebo utlumovat a při jeho pravidelné

konzultaci by plán Evropě umožnil eliminovat možnost případných dalších

drastických škrtů. Specializace by měla být orientována odlišně od stávajícího

obranného průmyslu. Pouze několik málo zemí by disponovalo konkrétní schopností

a následně by se mohla některá průmyslová odvětví přeorientovat na jinou oblast

civilní nebo vojenské výroby. Zda to ale bude technicky nebo ekonomicky možné

a o jaké obory by se jednalo, je v současné době těžké předvídat. Bylo by také nutné

určit, zda tento proces změny v oblasti národního obranného průmyslu by byl

dobrovolný nebo po vzájemné dohodě ostatních zemí;

Překonání nedůvěry. Existují dva způsoby, jak se vypořádat s nedostatkem důvěry:

státy by mohly buď vyhlásit právně závazné dohody o poskytování vojenských

schopností jako je tomu např. v případě francouzsko-britské obranné smlouvy. Nebo

mohou kompenzovat případné zrušení vojenských kapacit jiného státu. Například

rozhodnutí země stáhnout své letouny z mise nemůže následně vést ke zhroucení

schopnosti evropské letecké dopravy. Partneři, kteří se stáhnou z operace, by se

zavázali používat svá letadla k provádění běžných úkolů jako náhradu za nasazené

letouny jiných zemí v operacích;

Používat cenové srovnání. Každý, kdo chce ušetřit finanční prostředky, musí nejdříve

vědět jak moc utrácí. Ve většině případů není možno prokázat úspory, které jsou nebo

mohou být přičítány projektu P & S. Je určitě také obtížné stanovit údaje pro náklady

na „nespolupráci.“ Každý úkol prováděný ozbrojenými silami v Evropě proto musí

mít cenovku. I když není snadné ceny vypočítat, není to na druhou stranu ani

nemožné. NATO již představilo seznam úspor, které mohou být získány v případě

společně sdílených projektů.

3 KOOPERACE PŘI PROJEKTECH SMART DEFENCE

A POOLING & SHARING

V době finanční krize s přímým vlivem na obranné rozpočty jednotlivých zemí je daleko více

než jindy důležitá efektivní obranná spolupráce. Od doby Maastrichtské smlouvy z roku 1992,

kdy EU poprvé zmínila Alianci jako svého nejbližšího a přirozeného partnera, již uplynulo

více než 20 let. Zejména dnes v situaci, kdy se snižují rozpočty na obranu, je důležité pro obě

organizace, aby posílili vzájemnou spolupráci a zlepšili vzájemné doplňování svých

obranných schopností. Tento imperativ doby si uvědomují vrcholní představitelé obou

organizací, kteří také k této spolupráci vyzvali. “NATO and the EU share common values and

strategic interests. The EU is a uniqe and essential partner for NATO [12].” Vysoká

představitelka EU Catherine Ashtonová rovněž zdůraznil potřebu spolupráce v této oblasti:

“The EU relationship with NATO is essential. The breadth of EU instruments can be usefully

combined with the depth of NATO’s role on defence. The two organizations must continue to

82

reinforce each other’s work. The Libya crisis again showed the clear need for this. On

capabilities in particular, whether labelled Pooling & Sharing or Smart Defence, we have

achieved an unprecedented level of cooperation [13].” řekla na výroční konferenci EDA v

lednu 2012.

Zejména v současné době by již mělo platit, že štáby NATO a EU by měly úzce koordinovat

práci, aby se zabránilo překrývání mezi projekty Smart Defence a P & S. Problémem ovšem

je, že rozpočty evropských zemí NATO jsou rozptýleny mezi 26 suverénních zemí a není

snadné je v oblasti strategické plánování nebo konkrétních operací kombinovat. Strategickou

výzvou evropských členů NATO by mělo být lépe využívat a získat větší přidanou hodnotu

a výkon. Za těchto podmínek by skutečně inciativy Smart Defence a P & S mohly být úspěšné

pro NATO i EU. Ale objevují se i problémy, které brání jednotlivým národním vládám

spolupracovat na udržování vojenských schopností. Mezi hlavní překážky nechuti

jednotlivých národních vlád spolupracovat a jejich snaze zachovat si svou suverenitu patří:

Nedostatek důvěry - prvořadé politické omezení pro sdružování a sdílení je

jednoznačná důvěra a společný smysl pro identitu, které jsou nezbytné pro řešení

společných bezpečnostních otázek. Jestliže mají být obě iniciativy úspěšné, musí

investovat do budování důvěry a přizpůsobit cíle projektů tak, aby se s nimi ztotožnily

jednotlivé zapojené země.

Úroveň ambicí - více než geografie nebo velikost země zapojené do projektů, určuje

obranu a bezpečnostní politiku země úroveň národních ambicí. Jedná se o hlavní

faktor při společném sdílení vojenských schopností, který může ovlivnit křehkou

rovnováhu nezbytnou pro úspěšné dosažení cílů Smart Defence a P & S.

V této souvislosti lze hovořit o třech úrovních ambicí:

a) Ambice udržet si plné spektrum schopností a být celosvětovým a nezávislým hráčem

na poli bezpečnosti;

b) Ambice na podporu udržitelného rozmístění ozbrojených sil ve vzdálených operacích

po omezenou dobu a v rámci multilaterálních stabilizačních operací;

c) Ambice rozvíjet specializované schopnosti a pracovat na roli specializaci.

Partnerství NATO a EU – celkem 21 států z 28 členských zemí NATO jsou

současně členové Evropské unice a proto jsou klesající obranné rozpočty soustředěny

především v Evropě. Proto také inciativa Smart Defence může těžko ignorovat silnou

politickou roli EU při podpoře iniciativy P & S.

EU silně prosazuje svoji vlastní politiku v procesu sdružování a sdílení a také přivítala

závazky svých členských států na konkrétních projektech vytýčených EDA.

Role specializace - další náročný prvek. Role specializace zůstává stejná, jen se liší od

jiných iniciativ v dynamice sdílení nákladů, sdružování aktiv, normalizaci nebo užší

spolupráci. Prioritní otázkou tedy je jaký zvolit stupeň specializace a zda zvolit

flexibilní nebo neměnný přístup. Specializované struktury Aliance nebo EU vyžadují

vysokou míru soudržnosti, aby bylo zaručeno celé spektrum schopností, které by bylo

k dispozici vždy, bez ohledu na ochotu účasti zúčastněných národů v pracovní

skupině. Zdá se tedy, že vytvoření takové soudržnosti by mohlo být hlavním

83

politickým úkolem, kterým by se mělo NATO a EU zabývat. V konečném důsledku to

může být rozhodující prvek pro dosažení úspěchu v obou iniciativách.

Evropská unie bude při svém rozhodování o obranných výdajích vždy omezována

skutečností, že sdružuje šest neutrálních členských států: Švédsko, Finsko, Irsko, Kypr, Maltu

a Rakousko. EU také nezdružuje Norsko a Turecko dva důležité členské státy NATO, které

jsou proto vyloučeny z rozhodovacího procesu evropské obrany a bezpečnosti. Kromě toho je

velmi ztížena formální spolupráce NATO a EU kvůli pravidelným obstrukcím Kypru v EU

a totéž se odehrává na půdě NATO ze strany Turecka. V současné době stojí před

jednotlivými členskými státy EU úkol propojit projekt iniciativy P & S s postupy národního

obranného plánování. Ministři obrany EU na posledním zasedání v září 2012 projednali

otázku sdružování a sdílení na podporu rozvoje vojenských schopností. Na návrh Evropské

obranné agentury byl poté v listopadu 2012 přijat Dobrovolný kodex chování pro Pooling and

Sharing (Pooling and Sharing Code of Conduct) [14], který by měl usnadňovat spolupráci

a měl pomoci udržet projekt i v budoucnosti.

ZÁVĚR

V květnu 2012 byla přijetím projektu Smart Defence na summitu NATO v Chicagu započata

možná cesta změny Aliance v procesu rozvíjení, získávání a udržování vojenských

schopností. Schválením konkrétního balíčku nadnárodních projektů a také činností

zaměřených na zlepšení ochrany NATO, lepšího dohledu a lepší odborné přípravy by mělo

dojít v dlouhodobějším horizontu k efektivnější činnosti této organizace. Zejména operace

Unified Protector v Libyi ale i jiné operace Aliance znovu prokázaly, že Evropa se příliš

spoléhá na USA. Tato situace je především důsledkem snížených investic na zabezpečení

obrany ze strany evropských členů NATO od konce studené války. Také je ovšem zapříčiněna

nedostatkem politické vůle k použití vojenských schopností v situaci, kdy je to zapotřebí.

Odstartováním a realizací iniciativy Smart Defence a Pooling & Sharing ale nesmí dojít k

situaci, kdy zejména evropské země Aliance se budou domnívat, že mohou dosáhnout více s

méně prostředky. Jinak hrozí nebezpečí, že evropské země se v oblasti národní bezpečnosti

mohou rozdělit do tří skupin:

Země, které investují do své bezpečnosti a jsou schopné vést operace (např. Francie,

Velká Británie)

Země, které mají zájem a technologický potenciál, ale chybí jim finanční prostředky

(např. Česká republika)

Země, které v oblasti vynakládání prostředků na zabezpečení národní bezpečnosti lze

pokládat za „černé pasažéry.“

Porovnáme-li výše popsané přístupy v oblasti sdílení vojenských schopností, je zřejmé, že oba

aktéři mají stejná východiska, nicméně, jeden i druhý subjekt přistupují k jeho řešení přece

jen rozdílně. NATO, jako organizace budovaná tradičně na zásadách spíše vojenské

spolupráce, směřuje své úsilí o snížení dopadů současné ekonomické situace ve světě spíše do

oblasti změn struktur prosazování nových myšlenek či stylu řízení. Naproti tomu EU se ubírá

spíše cestou specializace. Oba přístupy však vykazují shodné atributy – úsilí o vzájemnou

spolupráci, sdílení schopností, apod. Zdá se, že právě toto je jediná cesta, prostřednictvím níž

lze dosáhnout snížení dopadů krize ekonomiky a s tím spojeného omezování dostupných

finančních prostředků.

84

V procesu sdílení schopností, ať už jej nazýváme Smart Defence nebo Pooling & Sharing je

velmi důležité, aby byl správně položen základ pro dlouhodobý úspěch. Vyžadují také reálné

finanční prostředky. V opačném případě hrozí riziko, že se tyto iniciativy stanou další

bublinou s omezenými účinky v reálném světě. Je čas jednat.

Použitá literatura

1. ARONSSON, Lisa., O’DONNELL, Molly. Smart Defense and the Future of NATO: Can

the Alliance Meet the Challanges of the Twenty-First Century? Conference Report and

Expert Papers. Chicago, Illinois, 28-30. března 2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na

WWW:

http://www.thechicagocouncil.org/userfiles/file/NATO/Grand_Smart_Defense.pdf

2. BISOGNIERO, Claudio. Speech on NATO’s Smart Defence Initiative. North Atlantic

Treaty Organization. 15. prosince 2011. [cit. 2013-01-25] Dostupné na WWW:

http://www.nato.int/cps/en/SID-59141228-30D24899/natolive/opinions_83096.htm

3. COFFEY, Luck. The 2012 NATO Summit in Chicago: NATO in Need of American

Leadership. 16. května 2012. [cit. 2013-01-25] Dostupné na WWW:

http://www.heritage.org/research/reports/2012/05/the-2012-nato-summit-in-chicago-nato-

in-need-of-american-leadership

4. EU. A better secure Europe in a better world : European security strategy. 12. prosince

2003. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/78367.pdf 28. 8. 2012.

5. European Defence Matters. Issue May – July 2012, on 21 May 2012, ISSN 1977-5059.

[cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.eda.europa.eu/docs/brochures/EDMIssue1.pdf

6. ARNOULD, Claude-France. EDA Chief of Executive, EU Ministers of Defence meeting.

Září2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.eda.europa.eu/info-

hub/news/2012/09/28/ministers-of-defence-welcome-eda-s-pooling-sharing

7. HENIUS, Jakob., MACDONALD, Leone, Jacopo. March 2012, Smart Defense: A critical

Appraisal. NDC Řím. Březen 2012. [cit. 2013-01-25] Dostupné na WWW:

http://www.ndc.nato.int/research/series.php?icode=2

8. Tisková zpráva. Financial and Economic Data Relating to NATO Defence. North Atlantic

Treaty Organization. 13. dubna 2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_85966.htm

9. Tisková zpráva. Hold the line on defence spending, Secretary General urges. North

Atlantic Treaty Organization. Brusel. 31. ledna 2013. Dostupné na WWW:

http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_94266.htm

10. Tisková zpráva. Lisbon Summit Declaration. North Atlantic Treaty Organization. Lisabon.

20. listopadu 2010. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_68828.htm 22. 5. 2012

11. Tisková zpráva. Military Balance 2012. International Institute for Strategic Studies. 7.

března 2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.iiss.org/publications/military-balance/the-military-balance-2012/press-

statement/

12. Tisková zpráva. Chicago Summit Declaration, North Atlantic Treaty Organization,

Chicago, 20. května 2012.[cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_87593.htm?mode=pressrelease

85

13. Tisková zpráva. 13. srpna 2012. NATO. Dostupné na WWW:

http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_89487.htm

14. Tisková zpráva z jednání ministrů obrany zemí EU. Listopad 2012. Brusel. Dostupné na

WWW: http://www.eda.europa.eu/docs/news/code-of-conduct.pdf

15. PANAYOTOVA, Illiana., NATO Chicago Summit : Success or Failure? Vox Collegii.

The voice of the College. Volume V. červenec 2012. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na

WWW: http://www.ndc.nato.int/download/downloads.php?icode=343 21.8.2012

16. PANETTA, Leon, E. Speech Carnegie Europe. North Atlantic Treaty Organization. 5.

října 2011. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.defense.gov/Speeches/Speech.aspx?SpeechID=1618

17. RASMUSSEN, Fogh, Anders. NATO After Libya, The Atlantic Alliance in Austere Time.

Foreign Affairs. červenec/srpen 2011. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.foreignaffairs.com/articles/67915/anders-fogh-rasmussen/nato-after-libya

18. RASMUSSEN, Fogh, Anders. Remarks. North Atlantic Treaty Organization. 4. února

2012[cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW: http://www.nato.int/cps/en/SID-AD1FADE5-

491706F7/natolive/opinions_84197.htm

19. U.K. Ministry of Defense, October 2010, Securing Britain in an Age of Uncertainty: The

Strategic Defence and Security Review, říjen 2010. [cit. 2013-01-25]. Dostupné na

WWW:

http://www.direct.gov.uk/prod_consum_dg/groups/dg_digitalassets/@dg/@en/documents/

digitalasset/dg_191634.pdf

20. VALÁŠEK, Tomáš., Surviving austerity : The case for a new approach to EU military

collaboration., 1. London: Centre for European Reform, duben 2011.

ISBN9781901229981 [cit. 2013-01-25]. Dostupné na WWW:

http://www.cer.org.uk/sites/default/files/publications/attachments/pdf/2011/rp_981-

141.pdf

86

PROCESNÍ PŘÍSTUP K PLÁNOVÁNÍ ŽENIJNÍ PODPORY

ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ V OPERACÍCH

PROCESS APPROACH TO ENGINEER SUPPORT PLANNING OF

TASK FORCES IN OPERATIONS

Tibor Palasiewicz

Abstrakt

Příspěvek pojednává o plánování ženijní podpory úkolových uskupení jako o procesu.

Stanovuje vstupy, výstupy a vazby mezi jednotlivými prvky procesu. Článek je využitelný pro

optimalizaci systému řízení ženijní podpory úkolových uskupení v operacích.

Klíčová slova: proces, proces plánování, ženijní podpora operací, systém velení a řízení

Abstract The paper referred to the planning of engineer support to task forces as a process. Sets the

inputs, outputs and links between the different process elements. The article is usable for

optimizing command and control system of engineer support in operations.

Keywords: process, planning process, engineer support of operations, command and control

system

ÚVOD

Procesy jsou děje, události nebo činnosti, které probíhají dynamicky, v určitém čase

a postupně na sebe navazují za účelem dosažení předpokládaného stavu nebo cíle. Každý

proces má svého nositele, který odpovídá za naplnění jeho obsahu a za dosažení požadované

úrovně výstupu.

Procesy velení a řízení představují opatření a postupy používané při plánování, vydávání

rozkazů, koordinaci a řízení sil v operacích [1].

Plánování operace ve složitém a nejistém bezpečnostním prostředí odhaluje specifické

požadavky na všechny aktéry podílející se na dosažení cíle operace [2]. Plánování operace

je proces, kterým velitelé a štáby přeměňují svou představu do konkrétní varianty činnosti

pro využití v přípravě a provedení operace. Jinak řečeno plánování je o porozumění situaci,

představě požadovaného budoucího stavu a navrhování operativního přístupu k dosažení

tohoto stavu.

Výsledkem plánování je rozhodnutí velitele o tom, jak bude operace provedena. Po přijetí

tohoto rozhodnutí pokračuje plánování zpracováním plně synchronizovaného operačního

plánu nebo rozkazu, který uvádí předpokládaná opatření v čase, prostoru a s daným cílem

k vedení sil v průběhu operace.

87

1 CHARAKTERISTIKA PROCESU PLÁNOVÁNÍ ŽENIJNÍ

PODPORY V OPERACÍCH

Ženijní podpora operací zahrnuje širokou škálu činností, které vyžadují mnoho schopností.

Velitelé využívají ženisty ve všech úsecích operace v průběhu konfliktu či krizové situace.

Primárně jsou jednotky ženijního vojska využívány k zajištění pohyblivosti a ochrany

vlastních jednotek, zlepšení možností logistické podpory a k budování a rozvoji

infrastruktury.

Proces velení a řízení ženijní podpory je součástí oblasti procesů velení a řízení bojové

podpory. Proces řízení ženijní podpory v operacích je vlastně skupinou procesů, ve které

jsou zahrnuty procesy přípravy, plánování, organizování a kontroly plnění úkolů opatření

ženijní podpory (obr. 1).

Obr. 1 Řízení ženijní podpory jako součást řízení bojové podpory

Cílem plánování ženijní podpory činnosti jednotek jako součásti řízení ženijní podpory

v operacích je zpracování plánu efektivního a včasného nasazení ženijních sil a prostředků

úkolového uskupení pro plnění úkolů ženijní podpory.

Pro naplnění cíle plánování ženijní podpory v operacích je v prvé řadě potřeba vstupů,

bez kterých tento proces nelze zahájit. Těmito vstupy procesu jsou:

operační plán/rozkaz nadřízeného,

stanovený úkol,

zpravodajské informace,

geografické produkty,

potřebné součinnostní dohovory.

88

Dalšími údaji, kterými se řídí realizace procesu plánování a tím mají vliv na průběh

a výsledky plánovacího procesu jsou omezení stanovená právními předpisy, normami

a standardy, tzv. regulátory řízení. V případě plánování ženijní podpory v operacích jsou to:

nařízení pro plánování velitele úkolového uskupení,

standardní operační postupy úkolového uskupení,

alianční doktríny:

- AJP-5 Operational Planning Process,

- ATP-52(B) Land Force Military Engineer Doctrine,

- ATP-72(A) Interservice Explosive Ordnance Disposal Operations

on Multinational Deployments,

národní dokumenty doktrinálního charakteru:

- Pub-31-10-01 Pozemní síly v operacích,

- Pub-31-10-02 Taktika pozemních sil,

- Doktrína AČR v mnohonárodních operacích,

- Pub-53-01-1 Velení a řízení v operacích,

- Pub-53-01-2 Štábní práce v operacích. 1. část Místa velení a orgány, procesy

a prostředky velení a řízení,

- Pub-53-01-3 Štábní práce v operacích. 2. část Hlavní zásady tvorby stálých

operačních postupů, operačních (bojových) dokumentů a hlášení.

Nejen na proces plánování ženijní podpory, ale i na jeho výsledek mohou mít vliv hrozby

a rizika, která je třeba vzít v úvahu a je tedy nutné provést účinná protiopatření k jejich

zmírnění, či úplné eliminaci. Mezi tato rizika patří:

neúplný plán se špatnou kalkulací času a koordinací jednotek úkolového uskupení

provedený nedostatečně připraveným a proškoleným personálem bez zkušeností

s plněním úkolů jednotlivých opatření ženijní podpory,

neúplný plán s nízkou mírou koordinace sil způsobený nedostatkem času pro jeho

zpracování,

zvýšení potřeby času pro zpracování plánu z důvodu nenaplněné databáze

využívaných aplikací pro řízení a velení,

neproveditelný či částečně proveditelný plán v důsledku špatné koordinace mezi prvky

podílejícími se na procesu plánování ženijní podpory.

Celý proces plánování řídí náčelník štábu (NŠ) úkolového uskupení a plánovací činnosti

koordinuje náčelník plánovacího oddělení (NO5). Plánování ženijní podpory provádí starší

důstojník štábu ČVO 17 ve spolupráci se skupinou ženijní podpory a dalšími specialisty štábu

dle požadovaných úkolů ženijních opatření. Úplná charakteristika procesu plánování

je graficky znázorněna na obrázku 2.

89

Obr. 2 Model přiřazení funkcí procesu plánování ženijní podpory

2 PROCES PLÁNOVÁNÍ ŽENIJNÍ PODPORY V OPERACÍCH

V téměř všech fázích plánovacího procesu plní ženijní specialisté stanovené úkoly a jejich

výsledky slouží jako jeden z podkladů pro zpracování závěru dané fáze (obr. 3).

90

Obr. 3 Proces plánování ženijní podpory v operacích

Fáze procesu plánování ženijní podpory:

I. Ujasnění úkolu

V této fázi probíhá hodnocení úkolu stanoveného nadřízeným, ze kterého vyplynou

požadavky na plánování. Na závěr je vydáno nařízení k zahájení plánování a jsou vymezena

plánovací omezení.

II. Analýza úkolu

Zde probíhá analýza a přesné vymezení úkolu. Ženijní specialisté řeší:

možnosti všech ženijních sil a prostředků úkolového uskupení,

omezení pro plnění úkolů ženijní podpory,

ženijní opatření, síly a prostředky protivníka,

analýzu terénu v zájmovém prostoru, jeho vlivu na bojovou činnost a plnění úkolů

ženijní podpory, jeho průchodnost, výskyt překážek a možnosti jejich překonání a jeho

pravděpodobné změny vlivem bojové činnosti,

využitelnost zařízení a zdrojů na teritoriu,

časové možnosti k plnění úkolů ženijní podpory,

vliv prostředí na činnost vojsk.

91

Výsledkem této fáze jsou:

jednoznačná formulace úkolu,

záměr operačních činností,

grafické znázornění vlivu prostředí na činnost jednotek.

III. Návrh opatření ženijní podpory variant činnosti

Ze záměru operačních činností v této fázi vyplyne způsob efektivního a účinného plnění

úkolu. Zpracovávají se varianty činnosti dle nařízení velitele a provádí se jejich analýza

za účelem stanovení nejvhodnějšího způsobu plnění úkolu. Ženisté zpracovávají návrh ženijní

podpory všech variant a podílí se na jejich hodnocení za oblast ženijní podpory.

IV. Rozpracování ženijní podpory zvolené varianty činnosti

V této fázi se stanoví potřebné síly k úspěšnému splnění úkolu, organizace nasazení sil

a požadavky na přípravu a logistickou podporu. Dále se provede součinnost mezi

jednotlivými prvky úkolového uskupení, případně dalšími jednotkami.

Ženisté v této fázi rozpracovávají plnění úkolů ženijní podpory jednotkami úkolového

uskupení do časové osy, rozpracovávají kalkulace ženijních sil a prostředků a podílí se

v rámci skupiny targetingu na zpracování seznamu důležitých cílů.

V. Zpracování příspěvků do operačního plánu/rozkazu

Specialisté ženijního vojska v této fázi zpracovávají příspěvky do rozkazu velitele, a to jak

do jeho hlavní části, kde určují úkoly ženijní podpory všem podřízeným jednotkám, které

musí být jimi plněny, tak i samostatnou přílohu „Ženijní podpora“, kde jsou uvedeny potřebné

údaje a přesné stanovení úkolů pro podřízené ženijní jednotky. Výstupem fáze je podrobně

rozpracovaný operační plán/rozkaz s odbornými přílohami.

ZÁVĚR

Ženijní podpora má v sestavě společných sil své neoddělitelné místo a při plnění úkolů

v operacích hraje důležitou roli. V současných operacích je v rámci ženijních opatření kladen

důraz na budování infrastruktury pro nasazené síly, udržování komunikací v prostoru

odpovědnosti jednotek, zjišťování a odstraňování nebezpečného výbušného materiálu,

podpora logistických a humanitárních operací a podpora projektů civilně-vojenské

spolupráce.

Stejně jako každý jiný proces v systému velení a řízení ani proces plánování ženijní podpory

není vydáním operačního plánu/rozkazu ukončen. Dále musí následovat revize plánu. V této

části dochází podle vývoje situace k přehodnocování plánu. Stanoví se potřeba změn úkolů

nařízených vydaným rozkazem a to může vést až k novému nařízení pro plánování.

Použitá literatura

1. Kolektiv autorů. Pub-53-01-2 Štábní práce v operacích. 1. část Místa velení a orgány,

procesy a prostředky velení a řízení. Vyškov: Správa doktrín ŘeVD, 2007.

92

2. AJP-5 Allied Joint Doctrine for Operational-Level Planning. Ratification Draft 2. Brusel:

NSA, 2012.

3. FM 5-0 The Operations Process. Washington: Headquarters Department of the Army,

2010.

4. GRASSEOVÁ, M., DUBEC, R., HORÁK, R. Procesní řízení ve veřejném i soukromém

sektoru. Brno: Computer Press, a.s., 2008. ISBN 978-80-251-1987-7.

93

VYUŽITÍ ANALYTICKÝCH METOD PRO RACIONALIZACI ŘÍZENÍ

VYBRANÝCH PRVKŮ BOJOVÉ PODPORY ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ

VE VOJENSKÝCH OPERACÍCH

THE USE OF ANALYTICAL METHODS FOR STREAMLINING THE

COMMAND AND CONTROL PROCESSES WITHIN TASK FORCES

AND THEIR COMBAT SUPPORT ELEMENTS IN COMBAT

OPERATIONS

Tibor Palasiewicz, Martin Šufajzl

Abstrakt

Příspěvek popisuje využití některých analytických metod pro stanovení klíčových problémů

při řízení vybraných prvků bojové podpory. Autoři příspěvku formulují možné postupy

racionalizace řízení prvků bojové podpory úkolových uskupení.

Klíčová slova: úkolová uskupení, bojová podpora, analytické metody, racionalizace,

dělostřelectvo, ženijní zabezpečení

Abstract

This text describes the use of some analytical methods which are valuable for the

determination of the key management relevant issues which are concerning selected combat

support elements. The authors formulate procedures which are appropriate for streamlining

the command and control processes within task forces and their combat support elements.

Key words: task forces, combat support, analytical method, rationalization, artillery, engineer

support

ÚVOD

Česká republika (ČR) je členským státem několika mezinárodních organizací, jakými jsou

např. Organizace spojených národů (OSN), Organizace pro spolupráci a bezpečnost v Evropě

(OBSE), Severoatlantická aliance (NATO), Evropská unie (EU) a další, a jako takový se

zavázala participovat na plnění politických a bezpečnostních úkolů těchto organizací. Na

základě těchto členství byla v roce 2012 vydána Obranná strategie ČR, která popisuje zásady

výstavby a činnosti systému obrany státu, rekapituluje hlavní úkoly ozbrojených sil

a aktualizuje vojensko-politické ambice. Vychází z Bezpečnostní strategie ČR (2011) a bere

v úvahu Strategickou koncepci NATO (2010) a příslušné bezpečnostní dokumenty EU. V této

obranné strategii je mimo jiné uvedeno, že Armáda České republiky (AČR) má být připravena

na plnění úkolů obrany státu jak samostatně, tak v rámci koaličních sil a na působení i mimo

hranice ČR jako součást mnohonárodních jednotek [1].

Podle současných národních doktrinálních dokumentů se AČR bude zúčastňovat společných

mnohonárodních operací zpravidla účelově vytvořeným národním kontingentem (úkolovým

uskupením) pozemních sil [2]. Takto vytvářená úkolová uskupení taktické úrovně lépe

94

vyhovují vedení současných bojových operací a zabezpečují efektivní využití sil

a vyčleněných prostředků s minimálním počtem ztrát na životech, materiálu a technice.

Úkolová uskupení jsou vytvářena na základě vojskové organické pozemní jednotky (rota,

prapor, brigáda), které jsou přiděleny podpůrné jednotky na základě předpokládaného úkolu,

který bude uskupení v případě nasazení plnit. Tyto přidělené jednotky se dělí na jednotky

bojové podpory a jednotky bojového zabezpečení [2].

Bojová podpora představuje souhrn činností jednotek druhů vojsk, kterými se tyto jednotky

přímo podílí, v součinnosti s bojovými jednotkami, na ničení protivníka a plnění bojového

úkolu [2]. V souladu s Vojenskými ambicemi ČR a Doktrínou AČR se do úkolového

uskupení brigádního typu vyčleňuje dělostřelectvo v síle až dělostřeleckého oddílu a ženijní

vojsko v síle až ženijního praporu.

1 SYSTÉM ŘÍZENÍ BOJOVÉ PODPORY

Tak jako každý systém řízení je i systém řízení bojové podpory určován jednotlivými prvky,

vazbami mezi nimi a řídícími procesy, na kterých se tyto prvky podílí nebo jsou jejich přímou

součástí.

Odpovědnost a pravomoc k řízení úkolového uskupení má vždy daný konkrétní velitel. Ten

ovšem sám o sobě nemůže pojmout a vyhodnotit informace ze všech oblastí. Pro tento účel

slouží veliteli štáb, který je složen ze specialistů jednotlivých oblastí. Pro oblasti palebné

a ženijní podpory jsou ve štábu zařazeni starší důstojník ČVO 14 a starší důstojník ČVO 17.

Z přidělených jednotek se dále pro práci štábu vyčleňují prvky: místo koordinace palby

a skupina ženijní podpory (obr. 1).

Obr. 1 Prvky řízení bojové podpory

95

Důstojníci štábu a vyčleněné prvky jsou klíčovými prvky řízení bojové podpory úkolového

uskupení.

V rámci práce štábu úkolového uskupení jsou tyto prvky řízení zařazeny v rozdílných

skupinách a nejsou mezi nimi stanoveny žádné vazby. Toto jejich zařazení může vést až ke

špatné koordinaci řízení bojové podpory. V praxi to potom nejčastěji vypadá tak, že důstojníci

štábu plánují úkoly bojové podpory pro podřízené organické jednotky a odpovídají za jejich

plnění, zatímco vyčleněné skupiny provádí stejné úkony pouze ve vztahu k přiděleným

podpůrným jednotkám úkolového uskupení.

Tyto prvky řízení bojové podpory však přímo jednotky neřídí, úkoly jednotkám nařizuje

a jejich činnost řídí vždy velitel daného uskupení. O činnosti a plněných úkolech jsou

informování formou zpětných hlášení cestou směrového důstojníka štábu. Specialisté

dělostřelectva a ženijního vojska štábu úkolového uskupení slouží tedy veliteli jako poradní

orgán v oblasti bojové podpory a jsou jemu podřízeni.

Klíčové prvky řízení bojové podpory se významně podílí na všech etapách rozhodovacího

procesu velitele. Největší měrou jsou vtaženi do procesu plánování operace. Ten zahrnuje

několik fází, ze kterých jsou zpracovávány výstupy, které mají veliteli usnadnit rozhodování

o způsobu dosažení cíle operace a efektivním nasazení jednotek úkolového uskupení.

V průběhu vedení boje se prvky řízení bojové podpory podílí na:

řízení podpůrných a dalších podřízených jednotek při plnění úkolů bojové podpory

jako poradní orgán velitele,

analyzování a prognózování další činnosti vojsk na základě vzniklé situace, získaných

zpráv a informací s perspektivou 24 až 48 hodin,

plánování dílčích nebo nových úkolů na základě výsledků analýz a prognóz nebo

nového úkolu obdrženého od nadřízeného.

2 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SYSTÉM ŘÍZENÍ BOJOVÉ PODPORY

Prvotním krokem analýzy řízení bojové podpory je shromáždění informací a dat. Pro primární

sběr dat je možné s výhodou využít metodu rozhovorů ve stanoveném okruhu respondentů.

Cílem těchto rozhovorů je základní vymezení řešené problematiky a částečné stanovení

ovlivňujících faktorů z pohledu praktického řízení bojové podpory.

Jako sekundárního zdroje dat je možné využít poznatků načerpaných z dokumentů řešících

řízení bojové podpory. Je třeba provést i analýzu těchto dokumentů v oblasti řešené

problematiky.

Pro stanovení faktorů, které ovlivňují systém řízení bojové podpory, je možné využít několik

analytických metod. Jednou z takových je i diagram příčin a následků. Tento diagram je právě

využíván při analýze problému. Graficky znázorňuje vztahy mezi výsledkem a všemi faktory.

S jeho využitím jsou vyhledávány faktory a subfaktory, které zapříčiňují pozitivní nebo

negativní výsledek. Poté se zjišťuje, které z těchto faktorů jsou pro daný výsledek klíčové [3].

96

Hlavní problém, který je řešen, je tedy systém řízení bojové podpory. K němu jsou vztaženy

hlavní kategorie příčin. Pro účely tohoto příspěvku bylo vybráno pět hlavních kategorií, které

se primárně vztahují k problematice, a to:

metody,

lidé,

management,

prostředí,

technické prostředky. (obr. 2)

Obr. 2 Diagram příčin a následků

Součástí analýzy stavu bojové podpory úkolového uskupení je také posouzení stavu

bojeschopnosti minometných jednotek praporů bojových sil27 Armády České republiky

předurčených pro bojovou podporu činnosti jednotek těchto útvarů při vedení pozemních

operací na území České republiky a v případě nutnosti i mimo toto území. Analýza naznačuje

možnost racionalizace výkonu a optimalizace hlavních činností minometných jednotek při

podpoře bojové činnosti praporů bojových sil.

K posouzení co nejširšího spektra informací může být pro analýzu zvolena metoda analýzy

zainteresovaných stran. Aby mohla být tato metoda použita, bylo nutné nejdříve určit vlastní

27 Prapory bojových sil: mechanizovaný, výsadkový, tankový, lehký motorizovaný prapor (pozn. autorů)

97

zainteresované strany. Následně je nutné oslovit jednotlivé zainteresované strany se žádostí

o kontakt za účelem získání vstupních dat pro zpracování matice. Posouzení zainteresovaných

stran je vyjádřeno pomocí hodnocení vlivu a znalosti předpokladu s následným vyjádřením

vlivu na strategii.

Pro tento příspěvek byl použit příklad z posouzení zájmu jednotlivých zainteresovaných stran

na udržení, popřípadě zvýšení bojeschopnosti minometných jednotek praporů bojových sil.

(obr. 3)

Obr. 3 Analýza zainteresovaných stran

3 VYHODNOCENÍ PROVEDENÉ ANALÝZY

Celkové vyhodnocení zjištěného stavu řízení bojové podpory na základě získaných

a stanovených poznatků je možné provést s využitím diagramu kauzálních smyček, ve kterém

jsou graficky znázorněny vzájemné vlivy jednotlivých faktorů. Takto je možné lépe pochopit

vzájemné vazby mezi těmito faktory a určit jejich význam na systém řízení bojové podpory.

Nejprve se provede umístění jednotlivých faktorů a následně přiřazení vzájemných vazeb.

Takto umístěným vazbám se stanoví orientace s využitím šipek, kdy na začátku šipky je

faktor, který je příčinou změny faktoru na konci šipky. Dále jsou tyto vazby označeny

znaménkem „+“ nebo „-“, které vyjadřuje pozitivní nebo negativní závislost.

Výsledkem je tedy vizualizace vzájemných vztahů jednotlivých faktorů, kde je možné

stanovit klíčový faktor, který má největší význam v systému řízení bojové podpory. (obr. 4)

98

Obr. 4 Diagram kauzálních smyček

Pokud se tedy zaměříme pouze na oblast řízení, která se nachází v horní části zobrazeného

diagramu, a již nebudeme dále rozebírat oblasti týkající se tvorby vnitřních předpisů

a praktického výcviku a nasazení, vyplyne z tohoto grafického znázornění klíčový faktor,

jehož vyřešení se významně projeví v kvalitě systému řízení bojové podpory.

ZÁVĚR

Armáda České republiky se v současné době nachází v období neustálých změn, které se

projevují v mnoha oblastech. Jednou z těchto oblastí je i výstavba úkolových uskupení

a vyčleňování jednotek a osob předurčených do jejich sestavy a jejich příprava na plnění

úkolů bojové podpory. Aby mohly jednotky tyto úkoly plnohodnotně a efektivně vykonávat,

je zapotřebí jejich odpovídající řízení. Toto řízení zabezpečují skupiny a osoby zařazené do

systému řízení úkolového uskupení a tvoří základ systému řízení bojové podpory daného

uskupení.

Z uvedeného postupu vyplynulo, že v prvé řadě musí být stanoveno jednoznačné a přesné

přidělení kompetencí a odpovědnosti za řízení a plnění úkolů bojové podpory a tím, mimo

jiné, i určit vazby mezi jednotlivými prvky řízení.

99

Použitá literatura

1. MO ČR. Obranná strategie ČR. Praha: OKP MO, 2012. 12 s.

2. MO ČR. Pozemní síly v operacích. Vyškov: VaV-VA, 2011. 294 s. [Pub-31-10-01]

3. GRASSEOVÁ, M., DUBEC, R., ŘEHÁK, D. Analýza podniku v rukou manažera. 33

nejpoužívanějších metod strategického řízení. Praha: Grada, 2010. 325 s. ISBN: 978-80-

251-2621-9

100

SOUČASNÉ PROSTŘEDKY LETECKÉHO MONITOROVÁNÍ

RADIAČNÍ SITUACE

CURRENT MEANS OF AIRBORNE RADIATION MONITORING

Josef Pavlík

Abstrakt

Letecké monitorování radiační situace představuje sofistikovanou metodu mobilního

monitorování radiační situace. Související detekční systémy mohou být použity i na platformě

vrtulníků. V nejobecnějším smyslu slouží tyto systémy pro rychlé monitorování přírodních i

umělých radionuklidů na rozsáhlém území. S využitím velkoobjemových scintilačních

detektorů pak výsledná citlivost moderních systémů umožňuje jejich použití v rámci širokého

spektra aplikací.

Klíčová slova: letecké monitorování radiační situace, letecká gama spektrometrie, radiační

ochrana

Abstract

Airborne radiation monitoring is a sophisticated method of mobile radiological monitoring.

Related detection systems can be carried by helicopters as well. Generally, the aerial

measurement can be used for rapid and large-scale monitoring of both natural and manmade

isotopes. Because of the substantial sensitivity, up-to-date systems based on large volume

scintillation detectors can be used both for various environmental and post-incident

applications.

Key words: airborne radiation monitoring, airborne gamma spectrometry, radiological

protection

ÚVOD

ČR je zemí, která stále rozvíjí jadernou energetikou a také zemí, jejíž některá průmyslová

odvětví využívají zdroje ionizujícího záření. Problematika radiační ochrany je v ČR řešena

komplexně, myšleno z pohledu institucionální i legislativní úrovně. Mezi příčiny zvýšené

pozornosti kladené na tuto oblast bezesporu patří i krizové situace spojené s mírovým

využíváním jaderné energie, černobylská jaderná katastrofa a nedávná havárie jaderného

energetického zařízení (JEZ) Fukušima v Japonsku. Tyto události přitahují mimořádnou a

opodstatněnou pozornost obyvatelstva, v jejímž důsledku je sekundárně vytvářen i značný

politický tlak. K zabezpečení plnění úkolů spojených s monitorováním radiační situace buduje

dlouhodobě AČR systém, jehož složky jsou běžně využívány ve prospěch jednotek AČR

na území ČR i v rámci zahraničních operací. Na monitorování radiační situace je tak možné

pohlížet z hlediska realizace opatření chemického zabezpečení a tedy jako na součást opatření

ochrany vojsk v operacích.

101

Letecké monitorování (vzdušný radiační průzkum) představuje specifickou oblast

monitorování radiační situace a je jednou ze součástí armádního systému monitorování

radiační situace. Pro plnění úkolů leteckého monitorování je od roku 2006 používán vlastní

letecký gama spektrometrický systém IRIS XP, který je průběžně rozvíjen a reprezentuje

nejvyspělejší dostupnou technologii v oblasti leteckého monitorování radiační situace.

1 AKTUÁLNÍ APLIKACE LETECKÉHO MONITOROVÁNÍ

RADIAČNÍ SITUACE

Současné prostředky leteckého monitorování radiační situace, mnohdy komplexní gama

spektrometrické systémy, zaznamenávají a zpracovávají jednotlivá kvanta gama záření, která

pochází z přírodních i umělých zdrojů. Jsou to především následující příspěvky:

příspěvek záření terestriální složky (ze zemského povrchu);

příspěvek kosmického záření;

příspěvek vzdušného radonu;

příspěvek pozadí (leteckého prostředku).

Základní charakteristikou záření gama je jeho tzv. energetické spektrum, které s výjimkou

některých kosmických zdrojů dosahuje energií v rozmezí 100 keV až 3 MeV. Jednotlivé

energie je možné při použití spektrometrických systémů ztotožnit s odpovídajícími

energetickými kanály (pro letecké systémy běžně 256 nebo 512 kanálů).

Letecké monitorování představuje metodu vhodnou pro provedení prvotního a operativního

radiačního průzkumu. Toto monitorování může být uskutečněno i nad oblastmi s rizikovými

hodnotami dávkového příkonu pro pozemní průzkum. Mezi další výhody patří především

značná flexibilita, rychlost provedení, možnost pokrýt rozsáhlá území a to včetně obydlených

oblastí a oblastí pod kontrolou protivníka či v těžce dostupném terénu [1].

Letecký gama spektrometrický systémy také nejsou obvykle unifikovány pouze pro konkrétní

účel použití. Při vhodném nastavení a optimalizací letových parametrů je možné tyto systémy

využít pro celou škálu různých aplikací. Mezi nejobecnější oblasti jejich použití patří

monitorování radiační situace rozsáhlých územních celků a vyhledávání bodových zdrojů

gama záření. Tyto oblasti je možné dále členit na jednotlivé konkrétní scénáře (úlohy) jako

například:

plošné monitorování hodnot dávkového příkonu na terénu;

vyhledávání a identifikace bodových zdrojů záření a radioaktivních materiálů;

provedení selektivní kontroly významných bodů/tras v zájmovém prostoru;

monitorování lokální kontaminace při haváriích;

identifikace zdrojů kontaminace, jednotlivých radionuklidů;

řádový odhad aktivit vybraných bodových zdrojů na terénu.

Úspěšné nasazení leteckého gama spektrometrického systému je v těchto jednotlivých

případech podmíněno zohledněním konkrétní situace, nastavení měřícího systému i volbou

letových parametrů.

102

2 PŘEHLED VYBRANÝCH MĚŘÍCÍCH SYSTÉMŮ

V současné době je IRIS XP jediný komplexní systém letecké gama spektrometrie, který je

zaveden do užívání v AČR. Mezi jeho základní součásti patří scintilační NaI(Tl) detektory

o celkovém objemu 16 litrů, gamaspektrometr GRS-10, měřič vysokých dávkových příkonů

MDG-03, radarový výškoměr, systém snímkování za letu GeoImage, řídící jednotka, naváděcí

jednotka a pilotní indikátor. Tento systém funkčně implementován do vrtulníku Mi-17

(viz obr. 1) a umožňuje v jednosekundových intervalech pořizovat energetické spektrum

gama záření v rozsahu 50 až 3 000 keV, s rozlišením na 256 nebo 512 kanálů. Mezi jeho další

významné charakteristiky patří plně automatická stabilizace spektra, eliminace mrtvé doby i

nakupení pulsů.

Obr. 1 Systém IRIS, jedna ze základních konfigurací Zdroj: vlastní

Použití obdobných systémů v rámci ozbrojených sil rozhodně není běžnou praxí a to ani u

vyspělých armád. V současné době se spíše jedná o doménu státních institucí a jednotlivých

vědeckých pracovišť.

Takovým příkladem může být švýcarský systém, se kterým je od počátku devadesátých let

pravidelně prováděno letecké monitorování přírodního pozadí okolí švýcarských jaderných

zařízení [2]. Na tomto projektu spolupracují, Institute of Geophysics ETH Zurich,, Swiss

Federal Nuclear Safety Inspectorate a švýcarská armáda, která poskytuje letecký prostředek -

vrtulník typu Super Puma. Detekční část se skládá ze čtyř scintilačních detektorů NaI(Tl) o

celkovém objemu 16,7 dm3, energetické rozlišení pořizovaného spektra je 256 kanálů.

Udávané detekční limity jsou: pro bodový zdroj záření (zřejmě Cs-137) v rozmezí 0,4-

1,9 GBq a pro plošnou kontaminaci (Cs-137) 5 kBq.m2.

Komplexní systém letecké gama spektrometrie a výsledky terénních měření představil

Winkelmann (Federal Office for Radiation Protection, Německo). Jedná se o systém

zabudovaný do vrtulníku Alouette II (viz obr. 2), který kombinuje scintilační detektor NaI(Tl)

s jednosekundovou frekvencí vzorkování dat a polovodičový germaniový detektor s relativní

účinností 50 % [3].

103

Obr. 2 Znázornění německého systému letecké gama spektrometrie [3]

Ve výzbroji německého Bundeswehru je zařazen systém leteckého monitorování radiační

situace MDS (Mobile Detection System), který může být použitý také při mobilním

monitorování radiační situace ve vozidle. Detekční jednotky tohoto systému představují 5

litrový plastický scintilátor a proporcionální detektor (viz obr. 3) a umožňují provádět měření

dávkového příkonu záření gama v celkovém rozsahu 1nSv/h až 1Sv/h. Tento systém však

neumožňuje spektrometrické rozlišení jednotlivých radionuklidů [4].

Obr. 3 Systém MDS, detekční část systému

Zdroj: vlastní

Dalším příkladem může být projekt belgické armády z roku 2006, v tomto případě (viz obr. 4)

se jedná o použití maloobjemového scintilačního detektoru (přibližně 0,82 dm3) a pouze

jednokanálového analyzátoru pro rozlišení energií do 1 MeV a nad tuto úroveň. Systém je

používán na letové platformě vrtulníku Agusta A 109 [5].

104

Obr. 4 Znázornění systému leteckého monitorování radiační situace belgické armády [5]

Leteckého monitorování radiační situace v maďarské armádě umožňuje systém LABV

(Airborne Nuclear Reconnaissance System). Tento systém je charakteristický použitím

externího boxu pro zabudování detekčních jednotek (měřič dávkového příkonu BNS-98 a

scintilační detektor NDI-65/SK), přijímače GPS a barometrického výškoměru. Tento box je

pak možné připevnit (podvěsit) na více typů vrtulníků a to včetně bojového vrtulníku Mi-24

[6].

Obr. 5 Systém LABV, externí box [6]

Francouzský systém HELINUC, vyvinutý Commissariat à l'Energie Atomique (CEA - Úřad

pro atomovou energii), je příkladem jednoho z koncepčně nejpokročilejších systémů zemí

Evropské unie. Tento komplexní spektrometrický systém využívá scintilačních NaI(Tl)

detektorů o celkovém objemu 16 litrů, dva polovodičové detektory, radarový výškoměr a

přijímač GPS. V tomto případě jsou detekční jednotky zabudovány pod trupem vrtulníku

AS355 (viz obr. 6). Systém umožňuje pořizovat energetické spektrum gama záření v rozsahu

40 až 2 800 keV ve dvousekundových intervalech s rozlišením na 512 kanálů [7].

105

Obr. 6 Systémy HELINUC zabudované do vrtulníků AS555 a AS350B [ ]

Koncepčně nejstarší systém v tomto přehledu představuje polský letecký rentgenometr RL-75

(viz obr. 7), který je používán na platformě vrtulníku Mi-2Ch (obdobný systém byl také ve

výzbroji ČSLA/AČR). V tomto případě umožňují použité radiometry, ve spojení

s radiovýškoměrem, stanovit úroveň radiace 1 m nad terénem a to v celkovém rozsahu 0,001

– 10 000 R/h. Systém není vybaven automatickým záznamem georeferencovaných dat. (Piotr

Sadys, Polská armáda – osobní sdělení).

Obr. 7 Letecký rentgenometr RL-75 ve vrtulníku Mi-2Ch Zdroj: Piotr Sadys, Polská armáda

ZÁVĚR

Monitorování radiační situace je oblastí, které se v rámci ozbrojených sil České republiky

dlouhodobě zabývají vybraná vědecko-výzkumná pracoviště a předurčené jednotky AČR,

především jednotky chemického vojska (CHV). V posledních několika letech je v této

souvislosti rozvíjena i jedna z oblastí detekce gama záření a identifikace jeho zdrojů – letecká

gama spektrometrie. Metoda, která již několik desetiletí nachází uplatnění v celosvětovém

měřítku především v oblastech geofyzikálního průzkumu a také v rámci specifických aplikací

mobilního monitorování radiační situace. I z čistě vojenského pohledu je tato vysoce

sofistikovaná metoda perspektivní a její pokračující rozvoj v podmínkách CHV AČR dokládá

ambice kladené na rozvoj jednotlivých opatření chemického zabezpečení a je také jedním

z příkladů zapojení složek resortu MO v oblasti radiační ochrany civilního obyvatelstva ČR.

106

Použitá literatura

1. NATO STANDARDIZATION AGENCY. AEP-49 - NATO Handbook for sampling and

identification of radiological agents. Brusel: 2006. 169 s.

2. RYBACH, L., BUCHER, B., SCHWARZ, G. Airborne surveys of Swiss nuclear facility

sites. Journal of Environmental Radioactivity, 2001, 53, 291–300.

3. WINKELMANN, I., STROBL, C., THOMAS, M. Aerial measurements of artificial

radionuclides in Germany in case of a nuclear akcident. Journal of Environmental

Radioactivity, 2004, 72, 225–231.

4. Mobile Detectio System [online]. [cit. 2013-01-27]. Dostupné z:

http://www.thermo.com.cn/Resources/200802/productPDF_25603.pdf.

5. Integration of Gamma Measuring Equipment into an Agusta A109BA Helicopter of the

Belgian Armed Forces for Use in Emergency Situations. [online]. [cit. 2012-06-08].

Dostupné z: http://www.sckcen.be/en/content/download/1622/15906.

6. LABV Airborne nuclear reconnaissance system [online]. [cit. 2013-01-27]. Dostupné z:

http://www.epicos.com/epicos/extended/hungary/gamma/gamma_products.html.

7. GUTIERREZ, S., GUILLOT, L. Example of the French Helinuc© systém [online]. [cit.

2013-01-27]. Dostupné z: http://www-

pub.iaea.org/MTCD/publications/PDF/P1298/P1298_Posters.pdf.

8. Hélinuc, l’hélicoptère au service de la sureté nucléaire [online]. [cit. 2013-01-27].

Dostupné z: http://blog.avionslegendaires.net/2012/05/focus-helinuc-lhelicoptere-au-

service-de-la-surete-nucleaire/.

107

STANDARDY SYSTÉMU SOCIETÁLNÍ BEZPEČNOSTI

PRO IMPLEMENTACI KRIZOVÉHO MANAGEMENTU

SOCIETAL SECURITY MANAGEMENT SYSTEM STANDARDS AS

CRISIS MANAGEMENT IMPLEMENTATION

Olga Šifferová

Abstrakt

Na počátku 21. století jsou znaky, vlastnosti a chování prosperujících organizací součástí

systémů a procesů, které jsou výsledkem jejich spolupráce a konkurence schopné globalizace.

Tato globalizace probíhá na mnoha úrovních. Úrovně zabezpečení jsou stanoveny

v mezinárodních standardech. Mezinárodní standard pro systém managementu kontinuity

činností ISO 22301:2012 specifikuje požadavky na vytvoření a správu efektivního

management kontinuity systému. Plánování podnikání je určováno organizací na základě

stanovení vnitřních a vnějších hrozeb, syntetizují se tvrdá a měkká aktiva, s důrazem na

prevenci uvnitř organizace a to vše při zachování konkurenční výhody a hodnotového

systému integrity organizace.

Klíčová slova: societální bezpečnost, mezinárodní standardy, plánovaní kontinuity činností,

strategie kontinuity činností, PDCA

Abstract

The systems and processes of prosperous organizations at the beginning of 21st century

embody the characters, property and behavior, resulting from their cooperative or competitive

globalization. The globalization takes place on too many levels. Security levels are especially

treated in the International Standards. The international standard for BCM, ISO 22301:2012

specifies requirements for setting up and managing an effective business continuity

management system. Business continuity planning identifies an organization’s exposure to

internal and external threats and synthesizes hard and soft assets to provide effective

prevention and recovery for the organization, while maintaining competitive advantage and

value system integrity.

Key words: Societal security, International Standards, Business Continuity Planning,

Business Continuity Strategy, PDCA

1 INTRODUCTION

The systems and processes of prosperous organizations at the beginning of 21

st century

embody the characters, property and behavior, resulting from their cooperative or competitive

globalization. The globalization takes place on to many levels. Security levels are especially

treated in the International Standards. Sharp [3] says “as business continuity management

(BCM) has developed worldwide, there has been a convergence in the methodologies being

promoted. It became apparent following the Year 2000 problem or ‘millennium bug’, when

organizations were deluged with requests for compliance statements from their customers and

108

clients, that there was a need for a uniform approach to BCM. It is undesirable for major

customers to enforce their own approach to BCM down their supply chains, as happened with

other management systems, notably quality. While a supplier can run different quality

systems to meet the requirements of its customer base, it cannot run different, and possibly

conflicting, BCM systems, which will be used during a disruption at a time when tensions are

high. This was one of the principal drivers for establishing BCM standards in the UK. BS

25999 was created to set out a uniform benchmark in good practice, satisfying the needs of

customers, clients, government, regulators and all other interested parties. BS 25999 has been

accepted worldwide and has formed the basis of many other BCM standards, including the US

ASIS/BSI BCM.01 standard adopted by ANSI. BS 25999 and other BCM standards from

across the globe provided the source material for the creation of two new international

standards: ISO 22301 (requirements) and ISO 22313 (guidance). By adopting a standard

approach to BCM as set out in ISO 22301, organizations can offer their customers and clients

greater assurance that they will be capable of maintaining continuity of operations if they

suffer disruptive incidents. For those already certified to BS 25999-2 there will be a transitive

period to allow them to update their BCM systems to ISO 22301. For those certified, and

those organizations working towards certification, the additional requirements are not

onerous. ISO 22301 specifies the requirements for setting up and managing an effective

business continuity management system (BCMS) for any organization, regardless of type or

size. BSI recommends that every business has a plan in place to avoid excessive downtime

and reduced productivity in the event of an interruption.“

1.1 Implementing ISO 22301

The international standard for BCM, ISO 22301:2012 specifies requirements for setting up

and managing an effective business continuity management system (BCMS). Sharp [3]

explains „it is for use by internal and external parties, including certification bodies, to assess

the organization’s ability to meet regulatory and customer requirements as well as the

organization’s own requirements. ISO 22301 contains only those requirements that can be

objectively audited and a demonstration of successful implementation can therefore be used

by an organization to assure interested parties that an appropriate BCMS is in place. During

the latter part of 2012, ISO issued a guidance document ISO 22313. This document will take

the form of good practice guidance and recommendations, indicating chat practices an

organization should, or may, undertake to implement effective BCM. Organizations may

choose to follow all or part of the guidance, which may be used for self-assessment or

between organizations. The guidance is not a specification for BCM.“

1.2 Comparing ISO 22301:2012 with BS 25999-2:2007

The new standard is entitled ‘Societal security – Business continuity management systems –

Requirements. Sharp [3] explains “it is designed to achieve greater societal security. Societal

security can be defined as providing protection of society from, and the ability to respond to,

incidents, emergencies and disasters caused by intentional and unintentional human acts,

natural hazards, and technical failures.”

“When news of an ISO standard for BCM emerged, business continuity managers expressed

concern that they might have to radically rework their BCM procedures and processes once

ISO 22301 was introduced. BS 25999-2 had been, and continues to be, used by any

organizations across the world as the basis of their BCM procedures and processes. The good

109

news is that BS 25999-2 has provided the main foundation of the new ISO standard. There are

some important additions and a few elements that have been omitted. The additions have

added greater depth and clarity while the omissions do not detract from the overall good BCM

practices and principles” adds Sharp [3].

1.3 History and mission

Business continuity planning (BCP) identifies an organization's exposure to internal and

external threats and synthesizes hard and soft assets to provide effective prevention and

recovery for the organization, while maintaining competitive advantage and value system

integrity. It is also called business continuity and resiliency planning (BCRP). Business

continuity plan is a roadmap for continuing operations under adverse conditions (i. e.

interruption from natural or man-made hazards). BCP is an ongoing state or methodology

governing how business is conducted. In the US, governmental entities refer to the process as

continuity of operations planning [1].

BCP is working out how to continue operations under adverse conditions that include local

events like building fires, theft, and vandalism, regional incidents like earthquakes and floods,

and national incidents like pandemic illnesses. In fact, any event that could impact operations

should be considered, such as supply chain interruption, loss of or damage to critical

infrastructure (major machinery or computing/network resource). As such, risk management

must be incorporated as part of BCP. BCP may be a part of an organizational learning effort

that helps reduce operational risk. Backup plan to run any business event uninterrupted is a

part of business continuity plan. BCP for specified organization is to be implemented for the

organizational level in large scale however backup plan at individual level is to be

implemented at small unit scale. Organizational management team is accountable for large

scale BCP for any particular firm while respective individual management team is

accountable for their BCP at small unit scale. This process may be integrated with improving

security and corporate reputation risk management practices [1].

In 2004, the United Kingdom enacted the Civil Contingencies Act 2004, a statute that

instructs all emergency services and local authorities to actively prepare and plan for

emergencies. Local authorities also have the legal obligation under this act to actively lead

promotion of business continuity practices in their respective geographical areas. In

December 2006, the British Standards Institution (BSI) released a new independent standard

for BCP — BS 25999-1. Prior to the introduction of BS 25999, BCP professionals relied on

BSI information security standard BS 7799, which only peripherally addressed BCP to

improve an organization's information security compliance. BS 25999's applicability extends

to organizations of all types, sizes, and missions whether governmental or private, profit or

non-profit, large or small, or industry sector. In 2007, the BSI published the second part, BS

25999-2 "Specification for Business Continuity Management", that specifies requirements for

implementing, operating and improving a documented business continuity management

system (BCMS).

Now, whilst BS25999-2 and BS ISO 2230 are the new standards, the subject matter is

anything but new. Since time immemorial people have practiced BCM - from the wise

virgins (probably earlier, but we could not find a reference for it) to date - the art of BCM has

been practiced. BS25999-1 describes the activities and 'outcomes' of establishing a BCM

process. It also provides a series of recommendations for good practice. ISO 22301 defines

110

the requirements for a management systems approach to business continuity management. It

provides assistance to the person responsible for implementing BCM within an organization.

It describes a framework and process for the Business Continuity Manager to use and offers a

range of good practice recommendations. ISO22301 offers the basis for certification. It

defines management systems requirements within a specification. These, however, can be

used by internal or external bodies. BS25999 was produced through the British Standard

Institution. The sponsors of the original document, which was called PAS 56, were the BCI

and Insight Consulting, although a number of other organizations were consulted during the

development, including EDS, Sainsbury's and the Post Office. ISO 22301 was produced by

International Standard Organization, using BS25999-2 as a primary input. This standard will

be implemented in various environments. Special targeted environment – societal has

derivative ISO/DIS 22313 [2].

2 INTERNATIONAL STANDARD ISO 22313

International Standard ISO 22313 provides guidance to ISO 22301 for setting up and

managing an effective business continuity management system (BCMS).

A BCMS emphasizes the importance of:

understanding the organization’s needs and the necessity for establishing business

continuity management policy and objectives;

implementing and operating controls and measures for managing an organization’s

overall business continuity risks;

monitoring and reviewing the performance and effectiveness of the BCMS; and

continual improvement based on objective measurement [2].

A BCMS, like any other management system, includes the following key components:

a) a policy;

b) people with defined responsibilities;

c) management processes relating to:

1. policy;

2. planning;

3. implementation and operation;

4. performance assessment;

5. management review;

6. improvement.

d) a set of documentation providing auditable evidence; and

e) any business continuity management processes relevant to the organization [2]

The wider community and the organization’s environment impact on the organization and

therefore other organizations may need to be involved in the recovery process. Business

continuity contributes to a more resilient society.

111

2.1 The Plan-Do-Check-Act cycle

The standard applies the ‘Plan-Do-Check-Act’ (PDCA) cycle to planning, establishing,

implementing, operating, monitoring, reviewing, maintaining and continually improving the

effectiveness of an organization’s BCMS. Figure 1 illustrates how the BCMS takes interested

parties' requirements as inputs for business continuity management and, through the required

actions and processes, produces business continuity outcomes (i.e. managed business

continuity) that meet those requirement [2].

Picture 1 PDCA cycle applied to BCMS processes Source: ISO/DIS 22313 (2011, p. 7)

Table 1 Explanation legend of PDCA cycle

Source: ISO/DIS 22313 (2011, p. 7)

2.2. Business continuity management system

Business continuity management (BCM) is about preparing an organization to deal with

disruptive incidents that might otherwise prevent it from achieving its objectives. In this

Standard, the word business is used as an all – embracing term for the operations and services

performed by an organization in pursuit of this objectives, goals or mission. As such it is

112

equally applicable to large, medium and small organizations operating in industrial,

commercial, public and non-for-profit sectors. Any incident, large or small, natural, accidental

or deliberate has the potential to cause major disruption to the organization’s operations and

its ability to deliver products and services. However, implementing BCM now, rather than

waiting for this to happen will enable the organization to resume operations before

unacceptable levels or impact arise [2].

BCM is not complicated. It involves:

Identifying the organization´s key products and services,

Identifying the prioritized activities and resources required to deliver them,

Evaluating the threats to these activities and their dependencies,

Putting arrangements in place to resume these activities following an incident,

Making sure that these arrangements will be effective in all circumstances [2].

Activities may be disrupted by a wide variety of incidents, many of which are difficult to

predict or analyze. By focusing on the impact of disruption, business continuity management

identifies those activities on which the organization depends for its survival, and enables the

organization to determine what is required to continue to meet its obligations. BCM may be

effective in dealing with both sudden incidents, for example, caused by explosions, and

gradual incidents.

The following diagrams (Picture 2 – and Picture 3) are intended to illustrate conceptually how

BCM may be effective in mitigating impacts in certain situations. No particular timescales are

implied by the relative distance between the stages depicted in either diagram [2].

Picture 2 Illustration of BCM being effective for sudden disruption Source: ISO/DIS 22313 (2011, p. 9)

113

Picture 3 Illustration of BCM being effective for gradual disruption (e.g. approaching) Source: ISO/DIS 22313 (2011, p. 9)

Through business continuity management, an organization may recognize what needs to be

done to protect its people, premises, technology, information, supply chain, interested parties

and reputation, before an incident occurs. With that recognition, the organization is able to

take a realistic view on the responses that are likely to be needed as and when a disruption

occurs, so that it may be confident of managing the consequences and avoid unacceptable

levels of impacts. An organization with appropriate business continuity management

measures in place may also be able to take advantage of opportunities that might otherwise be

judged to be too high risk [2].

CONCLUSION

BS 25999 establishes the processes, principles and terminology to address business continuity

and availability risk. It also provides a comprehensive set of controls based on industry

leading practices that help organizations develop, implement, maintain and mature business

continuity processes [1]. This ISO 22301 and ISO 22313 bring new knowledge from crisis

scenarios creation of civil, property and infrastructure protection. It includes implementation

and discussion about organization’s Continuity Plans and Management. Here are discussed

new important standards for human and social sciences and practice. They will be very

helpful for state and municipal authorities and their organizations, as well as for common

population living. The standard can be used as a framework so that those organizations

without a BCMS can efficiently establish a workable program, and those that already have a

program can ensure it meets best practices where applicable. The growing consensus

regarding BS 25999, combined with the opportunity to become certified in its use, provides

unparalleled benefits to companies of all sizes whose customers rely on the organization’s

products and services [1].

114

References

1. How to deploy BS 25999 [online]. 2008. Avalution Consulting. [cit. 2012-12-28].

Source: http://www.avaluation.com/PDF/How_to_deploy_BS_25999_second_edition.

pdf.

2. ISO/DIS 22313. 2011. Societal security – Business continuity management systems –

Guidance. International Organization for Standardization.

3. SHARP, J. 2012. Moving from BS 25999-2 to ISO 22301. The new international standard

for business continuity management systems. British Standards Institution: 2012. 12 p.

115

NOVÉ ZPŮSOBY URČOVÁNÍ ZMĚNY POČÁTEČNÍ RYCHLOSTI

STŘEL VLIVEM OPOTŘEBENÍ HLAVNĚ V PODMÍNKÁCH

DĚLOSTŘELECTVA AČR

NEW METHODS OF DETERMINING OF CHANGE OF BEGINNING

PROJECTILE VELOCITY CAUSED BY BARREL ATTRITION

IN CONDITIONS OF THE CZECH ARTILLERY

Karel Šilinger

Abstrakt

Článek uvádí nové způsoby, kterými je možné v podmínkách dělostřelectva AČR realizovat

zjištění změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně. Po provedeném zhodnocení

současného stavu zjišťování hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení

hlavně pomocí přístroje pro měření vložné hloubky nábojové komory doporučuje použití

snímačů úsťové rychlosti a případně i stanovení změny počáteční rychlosti střel vlivem

opotřebení hlavně na základě počtu uskutečněných výstřelů se započítáním upřesňující

opravy.

Klíčová slova: dělostřelectvo AČR, počáteční rychlost, změna počáteční rychlosti, změna

počáteční rychlosti vlivem opotřebení hlavně, snímač úsťové rychlosti

Abstract

This article deals with new methods, which allow establishing of the change of beginning

projectile velocity caused by barrel attrition in conditions of the Czech artillery. After carried

out the evaluation of the current situation of the change of beginning projectile velocity

caused by barrel attrition determining using the device for measuring the loading depth this

article recommends to use the muzzle velocity sensor or to establish the change of beginning

projectile velocity cause by barrel attrition value with using the clarifying correction.

Key words: Field Artillery of the Czech Republic Army, Beginning Projectile Velocity,

Change of Beginning Projectile Velocity, Change of Beginning Projectile Velocity Caused

by Barrel Attrition, Muzzle Velocity Sensor

ÚVOD

Změna počáteční rychlosti střel se určuje v průběhu procesu přípravy řízení palby

dělostřelectva. Určení změny počáteční rychlosti střel představuje jedno z dílčích opatření

balistické přípravy. Změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně ( ) je dílčí

složkou celkové změny počáteční rychlosti střel ( ). Celková změna počáteční rychlosti

střel je kromě změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně ( ) tvořena také

změnou počáteční rychlosti střel způsobenou vlastnostmi série prachové náplně ( ).

Celková změna počáteční rychlosti střel ( ) ovlivňuje dálku střelby, a proto je nutné

116

ji zahrnovat při výpočtu prvků pro střelbu dělostřelectva. Celková změna počáteční rychlosti

střel se používá při výpočtu opravy dálky pro celkovou změnu počáteční rychlosti střel.

1 SOUČASNÝ STAV ZJIŠŤOVÁNÍ HODNOTY ZMĚNY

POČÁTEČNÍ RYCHLOSTI STŘEL VLIVEM OPOTŘEBENÍ

HLAVNĚ

U minometů je vzhledem k hladkému vývrtu hlavně změna počáteční rychlosti střel vlivem

opotřebení hlavně zanedbatelná (na hranici použitelnosti hlavně může dosahovat 0,2 % v0).

Změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně se u 152mm ShKH vz. 77 určuje

podle výsledků měření vložné hloubky nábojové komory pomocí přístroje pro měření vložné

hloubky nábojové komory (PMNK) vždy před každými střelbami. Zjištěnému prodloužení

nábojové komory vzhledem k normální (tabulkové) účinné vložné hloubce nábojové komory

odpovídá úbytek počáteční rychlosti v procentech počáteční rychlosti střel (v0) uvedený

v tabulkách střelby [1] a pravidlech střelby [2].

Čl. 82. publikace 2 zmiňuje možnost určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení

hlavně u 152mm ShKH vz. 77 i na základě počtu vystřelených ran. K tomu však nejsou

u dělostřelectva AČR zpracovány příslušné podklady a jednotliví výrobci zbraňových

systémů zpravidla nedefinují závislost úrovně opotřebení hlavně (prodloužení vložné hloubky

nábojové komory) na počtu výstřelů. Problémem je, že stupeň opotřebení hlavně závisí

rovněž i na velikosti náplně, se kterou jsou jednotlivé rány vypáleny (čím větší je náplň,

tím větší je opotřebení hlavně). Naposledy se úroveň prodloužení nábojové komory vzhledem

k počtu výstřelů určovala, u dělostřelectva AČR, u 122mm tažených houfnic D-30 a 122mm

samohybných houfnic 2S1. Tato dělo však již byla vyřazena z výzbroje.

Změnu počáteční rychlosti střel lze rovněž určovat snímači úsťové rychlosti (podle ISO 9001

a ČOS 137701 to mohou být různé dopplerovské radary, světelná hradla, optická hradla,

optoelektrická hradla, magnetické cívky a indukční cívky), které v průběhu střelby změří

úsťovou rychlost každé střely. V současné době jsou nejčastěji využívány dopplerovské

radary, které pracují na tzv. Dopplerově principu, kdy je frekvenční posun signálu odraženého

od letící střely úměrný radiální rychlosti střely. Trendem vyspělých zahraničních armád je,

aby všechna děla byla vybavena těmito snímači (dopplerovskými radary). Zbraňové

systémy dělostřelectva AČR snímači úsťové rychlosti zatím nedisponují.

Některými snímači úsťové rychlosti (dopplerovskými radary) je možné určit celkovou změnu

počáteční rychlosti střel s přesností do 0,1 % v0. Přesnost určení změny počáteční rychlosti

střel vlivem opotřebení hlavně pomocí přístroje PMNK je charakterizována pravděpodobnou

chybou 0,2 % v0 při , 0,4 % v0 při , 0,7 % v0 při

a se započítáním upřesňující opravy pravděpodobnou chybou 0,3 % v0.

Použití snímačů úsťové rychlosti má tedy při určování celkové změny počáteční rychlosti

střel významný vliv na přesnosti, a proto bude vhodné těmito snímači vybavit i zbraňové

systémy dělostřelectva AČR.

117

2 NOVÉ ZPŮSOBY URČOVÁNÍ ZMĚNY POČÁTEČNÍ

RYCHLOSTI STŘEL VLIVEM OPOTŘEBENÍ HLAVNĚ

Problematice zjišťování změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně není

v současné době věnována odpovídající pozornost a v důsledku minimálního opotřebení

hlavní dělostřelectva AČR neexistuje žádná snaha o implementaci efektivnějších způsobů

zjišťování změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně. Místo používání

přístroje pro měření vložné hloubky nábojové komory jsou vhodné následující způsoby

zjištění hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně:

pomocí snímače úsťové rychlosti;

podle počtu vystřelených ran se započítáním upřesňující opravy stanovené snímačem

úsťové rychlosti.

2.1 Určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně pomocí snímače

úsťové rychlosti

Snímače úsťových rychlostí snímají úsťovou rychlost vú (v m.s-1

) všech střel, z nichž se pak

zpětnou extrapolací vypočítají skutečné počáteční rychlosti střel vo (v m.s-1

). Změna počáteční

rychlosti střel (v % v0) se pak vypočítá podle rozdílu skutečné počáteční rychlosti střel

a normální (tabulkové) počáteční rychlosti střel. Výsledná změna počáteční rychlosti střel

je aritmetickým průměrem všech zjištěných změn počátečních rychlostí střel během střeleb.

K získání nezkreslených hodnot změn počátečních rychlostí střel je při jejich výpočtu

zapotřebí vyloučit i dílčí vlivy na počáteční rychlost střely (teplotu prachových náplní,

balistické charakteristiky střely aj.). Snímači úsťové rychlosti mohou být vybavena

buď všechna děla, nebo lze používat pouze jeden přenosný snímač (dopplerovský radar)

pro celou palebnou baterii.

Ideálním řešením je vybavit všechna děla snímači úsťové rychlosti (dopplerovskými radary).

Změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně každého děla se pak určí (vypočítá)

výhradně těmito snímači (výpočet změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně

provede počítač automatizovaného systému řízení palby na základě změřených hodnot

úsťových rychlostí střel snímačem úsťové rychlosti). Počítač automatizovaného systému

řízení palby každého děla si zapamatuje poslední zjištěnou hodnotu změny počáteční rychlosti

střel vlivem opotřebení hlavně (z posledních provedených střeleb). Tato hodnota se pak

zahrne při výpočtu počítané dálky cíle daného děla pro první ránu. Hodnotu změny počáteční

rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně je nutné po každých provedených střelbách evidovat

i mimo počítač automatizovaného systému řízení palby (například zápisem do dělové knihy)

pro případ jeho nefunkčnosti. Vybavit všechna děla snímači úsťové rychlosti

(dopplerovskými radary) však bude poměrně finančně náročné.

Z ekonomických důvodů a rovněž i z hlediska celkového počtu uskutečněných výstřelů

jednotlivými palebnými prostředky za dobu jejich používání doporučuji, aby každá palebná

baterie disponovala alespoň jedním snímačem úsťové rychlosti (dopplerovským radarem).

Jelikož absolutní hodnota změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně roste

v závislosti na počtu provedených výstřelů poměrně zvolna, není potřebné znát hodnotu

úsťové rychlosti každé vystřelené rány. Je postačující, pokud u daného děla budou měření

provedena s určitým časovým odstupem (po několika provedených výstřelech).

118

Palebné baterie bude vhodné vybavit dopplerovským radarem na přenosném stativu, který

se během střeleb umístí pro několik výstřelů vedle daného děla. V průběhu střelby daného

děla bude snímat úsťovou rychlost všech vypálených střel. Dopplerovský radar bude propojen

s počítačem automatizovaného systému řízení palby, který provede výpočet změny počáteční

rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně a zjištěnou hodnotu uchová ve své paměti. Tato

hodnota bude vždy přiřazena k danému dělu (např. k vojenské poznávací značce – VPZ).

Po několika provedených měřeních (vzhledem k uváděné přesnosti měření pomocí

dopplerovských radarů do 0,1 % v0 bude postačující provést měření u 2 až 3 ran, bude-li

to možné, pak u všech ran během jednoho palebného úkolu) se radar přemístí k dalšímu dělu

a připojí se k jeho počítači automatizovaného systému řízení palby. Provede se další série

měření a systém opět uchová hodnotu procentuální změny počáteční rychlosti střel vlivem

opotřebení hlavně u příslušného děla. Tento postup se bude opakovat u celé baterie.

2.2 Určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně podle počtu

vystřelených ran se započítáním upřesňující opravy stanovené snímačem úsťové

rychlosti

Tento způsob určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně doplňuje

způsob určení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně snímačem úsťové

rychlosti. Využije se v případě, kdy dělostřelectvo AČR nebude disponovat dostatečným

počtem snímačů úsťové rychlosti (dopplerovských radarů) k provádění pravidelných měření

(alespoň jedním na palebnou baterii).

Při zavádění nových zbraňových systémů do dělostřelectva AČR je potřebné,

aby v dokumentaci každého zbraňového kompletu byla uvedena závislost úbytku počáteční

rychlosti střel na počtu vystřelených ran a případně i na velikosti použitých náplní. Tato

závislost může být stanovena buď konkrétními hodnotami, nebo vyjádřena matematickou

funkcí. Jestliže tato závislost nebude součástí dokumentace zbraňového kompletu, může být

stanovena v průběhu jeho používání. Stanovení závislosti se provede u těch děl, která budou

používána nejčastěji (aby bylo možné využít výsledky i u děl používaných méně často).

K tomu musí byt pečlivě evidovány počty výstřelů a velikost použitých náplní u jednotlivých

děl pro stanovení vhodných aproximačních funkcí popisujících závislost hodnoty změny

počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně na počtu vystřelených ran a případně

i velikosti použitých náplní.

Hodnotu změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovené pouze podle

počtu vystřelených ran je nutné brát jako orientační údaj. Tato hodnota může být použita

jen při náhradním způsobu stanovení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení

hlavně. Hodnotu změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovené podle

počtu vystřelených ran je nutné upřesnit. K upřesnění této hodnoty budou využity výsledky

z posledních měření úsťových rychlostí dopplerovským radarem.

Během posledního měření úsťových rychlostí střel daného děla se stanoví hodnota změny

počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně zjištěná snímačem úsťové rychlosti –

– . Tato hodnota bude automatizovaným systémem přiřazena ke konkrétnímu

palebnému prostředku (například k jeho VPZ) a uložena v paměti počítače. Automatizovaný

systém řízení palby bude zároveň disponovat podklady (matematickými funkcemi, intervaly

počtu vystřelených ran) pro stanovení změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení

119

hlavně podle počtu vystřelených ran a případně i velikosti použitých náplní – . K tomu

je vhodné, aby počty vystřelených ran a velikosti jednotlivých náplní byly trvale ukládány

do počítače automatizovaného systému řízení palby daného zbraňového systému. Jestliže

nebudou tyto hodnoty v paměti počítače k dispozici (dojde k jejich ztrátě, nebo při výměně

počítače), musí se do počítače automatizovaného systému řízení palby vložit ručně (podle

zápisů v dělové knize).

Současně se zjištěním hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně

snímačem úsťové rychlosti určí automatizovaný systém i hodnotu změny počáteční

rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně podle počtu vystřelených ran a rozdíl těchto

hodnot (všechny hodnoty jsou v % v0):

. (1)

Tento rozdíl hodnot změn počátečních rychlostí střel vlivem opotřebení hlavně se uloží

v paměti počítače a spolu s hodnotou se zapíše do dělové knihy.

Při následujících střelbách bude hodnotě změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení

hlavně odpovídat pouze hodnota . Jestliže se daným dělem provede od posledního

zjištění hodnoty více výstřelů, než je stanovený maximální počet výstřelů pro použití

dané hodnoty (hodnotu maximálního počtu výstřelů je potřebné stanovit na základě

závislosti opotřebení hlavně na počtu vystřelených ran), hodnota změny počáteční rychlosti

střel vlivem opotřebení hlavně se stanoví podle vztahu:

, (2)

kde: je změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně;

je změna počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovená podle

počtu vystřelených ran (a případně i velikosti použitých náplní);

rozdíl hodnot změn počátečních rychlostí střel vlivem opotřebení hlavně.

Ze vztahu (2) je zřejmé, že rozdíl hodnot změn počátečních rychlostí střel vlivem opotřebení

hlavně představuje upřesňující opravu změny počáteční rychlosti střel vlivem

opotřebení hlavně stanovené podle počtu vystřelených ran .

ZÁVĚR

Trendem vyspělých armád je vybavit všechny palebné prostředky snímači úsťové rychlosti.

Vzhledem k četnosti používání zbraňových systémů u dělostřelectva AČR a rychlosti růstu

absolutní hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně je postačující,

aby každá palebná baterie disponovala alespoň jedním přenosným snímačem úsťové rychlosti.

Měření úsťové rychlosti střel se v rámci celé baterie bude provádět postupným

přemisťováním snímače úsťové rychlosti mezi jednotlivými děly. Z výsledků měření

úsťových rychlostí pak budou vypočítány změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení

hlavně.

U nově zaváděných zbraňových systémů do dělostřelectva AČR bude rovněž potřebné,

aby v jejich dokumentaci každého palebného prostředku byla uvedena i závislost úbytku

120

počáteční rychlosti střel na počtu vystřelených ran a případně i na velikosti použitých náplní.

Jestliže tato závislost v dokumentaci palebného prostředku uvedena nebude, je potřebné

ji stanovit během jeho používání. Stanovení hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem

opotřebení hlavně podle počtu vystřelených ran bude vhodné zejména tehdy, jestliže

u dělostřeleckých útvarů nebude k dispozici dostatečný počet snímačů úsťové rychlosti

(alespoň jeden na palebnou baterii). Z posledního provedeného měření úsťových rychlostí

pomocí snímačů úsťové rychlosti se pro dané dělo stanoví upřesňující oprava, která se použije

k upřesnění hodnoty změny počáteční rychlosti střel vlivem opotřebení hlavně stanovené

podle počtu vystřelených ran a případně i velikosti použitých prachových náplní.

Použitá literatura

1. FMO ČR. Tabulky střelby a horské tabulky střelby pro 152mm samohybnou kanónovou

houfnici vz. 77. Děl-11-66. Praha: 1991. 694 s.

2. VELITELSTVÍ SIL PODPORY A VÝCVIKU. Pravidla střelby a řízení palby pozemního

dělostřelectva (dělo, četa, baterie, oddíl). Pub-74-14-01. Praha: AVIS, 2007. 256 s.

121

TRENDY VE VÝVOJI VOJENSKÝCH VÝDAJŮ

THE TRENDS IN THE MILITARY EXPENDITURE

Tereza Šrámková

Abstrakt

Cílem příspěvku bylo provést analýzu vývoje velikosti vojenských výdajů a následně

identifikovat určité celosvětové trendy v jejich vývoji. V úvodní části byl proveden stručný

popis bezpečnostního a ekonomického prostředí a jejich hlavních proměn v posledních letech.

Následně byla provedena analýza vývoje vojenských výdajů podle vybraných kontinentů, na

základě které byla učiněna komparace mezi těmito oblastmi za posledních dvacet let.

Pozornost byla věnována i vývoji výdajů na obranu v rámci členských zemí NATO. V závěru

byly popsány hlavní trendy, které vývoj vojenských výdajů doprovázejí.

Klíčová slova: vojenské výdaje, bezpečnost, ekonomický vývoj, trend

Abstract

The aim of this paper was to analyze the development of the size of the military expenditure

and to identify the some global trends in their development. In the first part a brief description

of the security and economic areas was written, including an identification of their major

changes over the few last years. Then the analysis of the development of the military

expenditure by selected regions was made and then a comparison between these areas over

the past twenty years was done. The development of the defence expenditures in the NATO

countries was also pointed out. In conclusion the main trends that could be identified in the

development of the military expenditure there were described.

Key words: military expenditure, security, economic development, trend

1 PROMĚNY BEZPEČNOSTNÍHO A EKONOMICKÉHO

PROSTŘEDÍ

Kategorii vojenských výdajů nemůžeme chápat izolovaně či vytrženě z kontextu, ale naopak

musíme vzít v úvahu širší souvislosti. Vojenské výdaje úzce souvisí s vývojem

bezpečnostního a ekonomického prostředí, ve kterých jsou vojenské výdaje realizovány.

Neméně jsou pak ovlivňovány jejich proměnami v čase. Obě oblasti, tedy jak bezpečnostní,

tak ekonomické prostředí, prošly v posledních dvaceti letech značnými změnami a obě se

poměrně dynamickým tempem vyvíjejí a mění.

Současné bezpečnostní prostředí České republiky je výrazně ovlivněno změnami v aktuálním

celosvětovém a euroatlantickém bezpečnostním prostředí. Momentálně se nacházíme

v dynamickém, komplexním a proměnlivém globálním bezpečnostním prostředí.

Bezpečnostní hrozby a rizika jsou stále hůře lokalizovatelné a mají stále častěji nestátní a

nadnárodní charakter. Hovoříme o tzv. hrozbách asymetrického charakteru. Mezi

122

nejzávažnější z nich patří mezinárodní terorismus, politický radikalismus, ideologický a

náboženský fundamentalismus [2].

Současně také potenciálně narůstá riziko výskytu nevojenských bezpečnostních hrozeb, jako

jsou živelní katastrofy, průmyslové a ekologické havárie, šíření epidemií a epizootií, výroba a

distribuce drog, mezinárodně organizovaný zločin, kybernetické útoky atd. V současném

bezpečnostním prostředí již převládají nevojenské hrozby nad těmi vojenskými.

Mezi nejvýznamnější faktory, které ovlivňovaly a ovlivňují celosvětové bezpečnostní

prostředí, můžeme zařadit: postupující globalizaci, vývoj národních ekonomik, existenci

slabých a zhroucených států, vynořující se nové globální a regionální aktéry, nestátní aktéry,

demografické změny, rostoucí závislost na dostupnosti přírodních zdrojů, dopady

klimatických změn apod.

Se stále se prohlubující globalizací úzce souvisí i vzrůstající možnost šíření bezpečnostních

hrozeb z čím dál více vzdálených oblastí. „Nepřekonatelné“ geografické vzdálenosti se v čase

postupně stírají. Globalizace zmenšila svět, proto nemůžeme vyloučit negativní dopad

různých místních a regionálních konfliktů na ČR či na některou jinou členskou zemi NATO

nebo EU [13]. Vnitřní a vnější bezpečnostní hrozby se prolínají a rozdíly mezi nimi se stírají.

Obranu státu nemůžeme chápat izolovaně, ale musíme na ni pohlížet v mnohem širších

souvislostech. Roste význam komplexního pojetí bezpečnosti, který kombinuje vojenské a

civilní nástroje, včetně diplomatických a ekonomických prostředků.

Zajištění obrany a bezpečnosti patří k základním úlohám státu. Zabezpečení svobody,

nezávislosti, státní suverenity, územní celistvosti a zásad demokratického zřízení společnosti

je především úlohou vlády a dalších exekutivních a zákonodárných institucí. Na plnění těchto

úloh vynakládá stát část svých ekonomických zdrojů [2]. Klíčovou determinantou bezpečnosti

se tak stává ekonomika, která vytváří disponibilní zdroje, o jejichž alokaci buď do

vojenského, nebo civilního sektoru potom společnost rozhoduje. Od vývoje ekonomiky se

odvíjí vše ostatní.

Co se týče aktuálního vývoje globálního ekonomického prostředí, stále se nepodařilo zcela

překonat finanční a hospodářskou krizi, která propukla v roce 2008 na území Spojených států

a která měla díky vysoké provázanosti národních ekonomik dalekosáhlé následky i na

evropském kontinentu. S jejími negativními dopady se řada států potýká, více či méně,

dodnes.

Jsou zde však i další faktory, které ovlivňují vývoj regionálního i globálního ekonomického

prostředí. Jedním z důležitých faktorů, které ovlivňují globální ekonomické klima, jsou vážné

problémy, se kterými se poslední dobou potýká eurozóna (zejména se hovoří o tzv. dluhové

krizi), potažmo celá Evropská unie. Zůstává jen málo států EU, které by nečelily vážným

problémům spojeným s dlouhodobou (ne)udržitelností svých veřejných financí [13].

V posledních letech jsme svědky postupného snižování konkurenceschopnosti zemí EU

(potažmo EU jako celku), které vede k oslabování pozice EU jako jednoho z hlavních lídrů

světového trhu. Zejména na evropském kontinentu je vykazován, pokud nějaký, tak nízký

ekonomický růst. Celkově dochází k postupné ztrátě dominantního postavení západních

civilizací a v návaznosti na tento jev k nástupu nových aktérů a mocností, kteří ovlivňují

123

globální, nejen ekonomické, prostředí. Hlavní ekonomická síla a vliv se tak přesouvá

z transatlantického prostoru zejména do oblasti jihovýchodní Asie, příp. Jižní Ameriky.

2 CELOSVĚTOVÝ VÝVOJ VOJENSKÝCH VÝDAJŮ

V následující části 2.1, zabývající se přehledem vojenských výdajů podle vybraných

kontinentů a subkontinentů, byla zpracována data ze Stockholmského mezinárodního institutu

pro výzkum míru (SIPRI). SIPRI definuje kategorii vojenských výdajů (military expenditure)

následovně: kde je to možné, vojenské výdaje SIPRI zahrnují všechny běžné a kapitálové

výdaje na ozbrojené síly, včetně mírových sil; ministerstva obrany a další vládní agentury

zapojené do obranných projektů; polovojenské síly, pokud jsou jejich výcvik, vybavení a

dostupnost potřebné pro vojenské operace; vojenské kosmické aktivity. Do těchto vojenských

výdajů nejsou zahrnovány výdaje na civilní obranu, běžné výdaje za předchozí vojenské

činnosti, péči o válečné veterány, demobilizaci, konverzi zbrojní výroby, destrukci zbraní

[11].

Za hlavní ekonomické faktory ovlivňující vojenské výdaje můžeme označit: hrubý domácí

produkt, HDP na 1 obyvatele, dostupnost přírodních zdrojů, objem průmyslové a zemědělské

produkce, vztah export/import – platební bilance, rozpočtový přebytek nebo deficit,

zahraniční dluh, míru inflace, obranný rozpočet a jeho alokaci. Celosvětové vojenské výdaje

byly tedy v minulých dekádách mj. ovlivňovány působením kombinací různých úrovní

stagnace hospodářství, rozpočtových deficitů, narůstající soutěže o omezené zdroje,

zahraničními dluhy, devalvací měny a inflací [10].

Příspěvek si vzhledem k omezenému rozsahu klade za cíl soustředit se pouze na velikost

vojenských výdajů, provést jejich analýzu a následně se pokusit identifikovat určité

celosvětové trendy v jejich vývoji. Analýza rozšířená o popis faktorů, které daný vývoj

vojenských výdajů ovlivňovaly a ovlivňují, by mohl být předmětem dalšího, navazujícího

výzkumu.

2.1 Vývoj vojenských výdajů podle vybraných kontinentů a subkontinentů

Graf č. 1 souhrnně zachycuje vývoj vojenských výdajů dle jednotlivých kontinentů či

subkontinentů mezi lety 1988 – 2011. Hodnoty jsou uvedeny ve stálých cenách roku 2010,

což nám umožňuje lepší srovnání, než kdybychom použili ceny běžného roku.

124

Obr. 1 Vojenské výdaje v členění podle kontinentů a subkontinentů (ve stálých cenách roku

2010, bil. USD) * pro Evropu za rok 1991 nejsou data k dispozici – pozn. aut.

Zdroj: sestaveno autorkou na základě dat SIPRI, dostupných z:

<http://milexdata.sipri.org/files/?file=SIPRI+milex+data+1988-2011.xls>

Z vývoje v grafu je patrné, že prakticky po celé sledované období jednoznačně dominovala a

dominuje Severní Amerika (USA, Kanada) a to i přesto, že v průběhu 90. let docházelo

k meziročním poklesům v hodnotě vojenských výdajů. Od počátku nového tisíciletí však

Severní Amerika vykazuje permanentní a výrazný růst vojenských výdajů, zejména díky roli

Spojených států, čímž se stále více vzdaluje ostatním regionům. Celkově na severoamerickém

území došlo k růstu vojenských výdajů z hodnoty 560 bilionů amerických dolarů v roce 1988

na 712 bil. USD v roce 2011.

Naproti tomu jižní část amerického kontinentu vydává na oblast obrany a vojenství

nesrovnatelně méně než jeho severní část. Přesto i zde docházelo k soustavnému, i když

mírnému, růstu po celé sledované období. Hodnota vojenských výdajů vzrostla z úrovně 36

bil. USD na 61 bil. USD.

Méně než Jižní Amerika vydává na vojenské výdaje už jen oblast Blízkého východu, přičemž

rozdíl mezi těmito dvěma regiony se v čase zvětšuje. Blízký východ též vyčleňuje na vojenské

výdaje stále větší sumy peněz, za posledních 20 let své výdaje do této oblasti více než

zdvojnásobil.

Velmi zajímavý je vývoj v Asii a Oceánii a také v Evropě. První jmenovaná geografická

oblast vykazuje nepřetržitý růst, co se velikosti vojenských výdajů týče. Tento růst ještě

zrychlil svoje tempo po roce 2000, dnes se velikostí vojenských výdajů téměř vyrovná

Evropě. Za sledované období došlo k nárůstu vojenských výdajů Asie a Oceánie na

2,5násobek hodnoty roku 1988.

0

100

200

300

400

500

600

700

800

1988 1993 1998 2003 2008

North America South America Africa

Asia and Oceania Middle East Europe

125

Zcela opačná situace je patrná na evropském kontinentu. Zde můžeme vysledovat prudký

pokles vojenských výdajů, trvající po celá 90. léta. Po začátku milénia sice v Evropě došlo

k mírnému růstu, avšak od roku 2008 opět hodnota vojenských výdajů klesá a postupně se

sbližuje s trajektorií vojenských výdajů Asie a Oceánie. Celkový pokles v Evropě činí zhruba

330 bilionů USD, když zde došlo k poklesu hodnoty z 707 bil. v roce 1988 až na hodnotu 376

bil. USD v roce 2011.

Na následujícíh třech grafech je zachycen vývoj ve vojenských výdajích jednotlivých regionů,

vyjádřený jako jejich procentuální podíl z celku. Podíly jsou pro lepší názornost změn

zachyceny po 10 letech, tedy v roce 1990, 2000 a 2010.

Obr. 2 Podíl kontinentů a subkontinentů na vojenských výdajích v roce 1990 (v %) Zdroj: sestaveno autorkou na základě dat SIPRI, dostupných z:

<http://milexdata.sipri.org/files/?file=SIPRI+milex+data+1988-2011.xls>

Obr. 3 Podíl kontinentů a subkontinentů na vojenských výdajích v roce 2000 (v %) Zdroj: sestaveno autorkou na základě dat SIPRI, dostupných z:

<http://milexdata.sipri.org/files/?file=SIPRI+milex+data+1988-2011.xls>

37%

4%

1% 10% 5%

43%

North America South America Africa

Asia and Oceania Middle East Europe

38%

4%

2% 17%

7%

32%

North America South America Africa

Asia and Oceania Middle East Europe

126

Nejmarkantnější změny mezi lety 1990 a 2000 jsou patrné v nárůstu podílu Asie a Oceánie,

která zesílila svou pozici z 10 % na 17% podíl. K tomuto nárůstu došlo na úkor Evropy, u

které naopak dochází k poklesu jejího podílu o celých 11 procentních bodů. O dva procentní

body se zvýšil podíl Blízkého východu, nepatně si polepšila i Severní Amerika.

Obr. 4 Podíl kontinentů a subkontinentů na vojenských výdajích v roce 2010 (v %) Zdroj: sestaveno autorkou na základě dat SIPRI, dostupných z:

<http://milexdata.sipri.org/files/?file=SIPRI+milex+data+1988-2011.xls>

V další dekádě, tedy mezi lety 2000 a 2010, je evidentní zejména prudký nárůst role Asie a

Oceánie, která navázala na růst v předchozím desetiletí a svůj podíl na vojenských výdajích za

uplynulých 20 let zdvojnásobila. Dále jsme svědky posilování severoamerického kontinentu,

tedy zejména USA, když tento region dokázal zvýšit svůj podíl z 37 %, vykazovaných v roce

1990, na 45% podíl v roce 2010. Se sílící pozicí Asie a Oceánie a Severní Ameriky zároveň

registrujeme pokračující oslabování role evropských států. Evropa ztratila podíl z výchozích

43 % v roce 1990 na 23 % v roce 2010. V současné době navíc neevidujeme signály či

náznaky toho, že by se situace v Evropě měla nějakým zásadním způsobem v oblasti vývoje

velikosti vojenských výdajů změnit k lepšímu. Spíše přijímáme zprávy, které předpokládají

ještě vyšší posilování role tzv. nových mocností či nových globálních hráčů z Asie, Oceánie,

Afriky či Jižní Ameriky, na úkor tzv. „starých mocností“, tedy Evropy a USA.

Výše uvedený trend dokládají i predikce budoucího globálního ekonomického vývoje. Jak

uvádí Balabán [1], v roce 2010 se Spojené státy americké podílely na objemu světového HDP

24 % a EU 27 %, v roce 2030 by měly jejich podíly klesnout zhruba na polovinu. Naopak

podíl Číny se zvýší z 9 na 24 % a Indie ze 2 na 10 %. Prognózy počítají s tím, že na konci

druhé dekády může Čína fakticky dohnat USA a v roce 2030 se může stát největší světovou

ekonomikou co do objemu HDP. Do globálního ekonomického rozvoje ale budou promlouvat

i další dynamicky se rozvíjející země. Nelze opomenout vliv skupiny států BRICS, kam patří

vedle Číny a Indie také Brazílie, Rusko a Jihoafrická republika, která je členem uskupení od

prosince 2010.

45%

4% 2%

20%

6%

23%

North America South America Africa

Asia and Oceania Middle East Europe

127

2.2 Vývoj obranných výdajů v rámci NATO

Zajímavý pohled se nám naskytne i v případě, že se zaměříme na členské státy NATO,

přičemž si je rozdělíme podle příslušnosti k jednomu ze dvou kontinentů: Evropy a Severní

Ameriky. Následující část je zpracována na základě každoročních přehledových zpráv, které

vydává NATO, které získává data od jednotlivých členských států. NATO namísto

vojenských výdajů používá kategorii obranných výdajů (defence expenditures).

O tom, jak se v čase stále zřetelněji rozevírají pomyslné nůžky mezi Evropou a Severní

Amerikou, svědčí následující graf, na kterém je zachycen vývoj velikosti výdajů

vyčleňovaných na obranu v členských zemích NATO, a to v rozdělení na evropské členy

NATO a severoamerické členy (USA a Kanada).

Obr. 5 Obranné výdaje členských zemí NATO (v běžných cenách, mil. USD) * ukazatel 2010e vyjadřuje odhady pro rok 2010 – pozn. aut.

Zdroj:sestaveno autorkou na základě dat získaných z dokumentů Financial and Economic Data Relating to

NATO Defence 2011, 2010, 2009, 2007, 2006, December 2005, June 2005. Table 1, [online]

Fakt, že se stále více prohlubují diference mezi průměrnými obrannými výdaji v Evropě a v

Severní Americe je zcela evidentní. Zatímco u evropských členů NATO (NATO – Europe)

dochází v průměru v posledních letech spíše k poklesu výdajů na obranu, v Severní Americe

(North America) naopak dochází k nárůstu, a to zejména díky obranným výdajům USA.

Oproti roku 1980, kdy obě části NATO vykazovaly prakticky totožnou výši výdajů na obranu,

došlo na severoamerickém kontinentě k téměř šestinásobnému růstu velikosti obranných

výdajů, zatímco Evropa dosáhla pouze zhruba dvou a půl násobku hodnoty těchto výdajů z

roku 1980.

Přehled vývoje částek, vyjádřených v běžných cenách, přece jen není ke srovnávání

v dlouhém období nejvhodnějším ukazatelem, proto je na následujícím grafu vyjádřena

velikost obranných výdajů v procentech HDP. Opět jsou data rozdělena na část evropských a

severoamerických členů NATO a z těchto údajů je vypočítán průměr, který je zachycen

v grafu č. 6.

0

100 000

200 000

300 000

400 000

500 000

600 000

700 000

800 000

900 000

1980 1990 2000 2002 2004 2006 2008 2010e

NATO - Europe North America

128

Obr. 6 Obranné výdaje členských zemí NATO (v % HDP) * ukazatel 2010e vyjadřuje odhady pro rok 2010 – pozn. aut.

Zdroj:sestaveno autorkou na základě dat získaných z dokumentů Financial and Economic Data Relating to

NATO Defence 2011, 2010, 2009, 2007, 2006, December 2005, June 2005. Table 3, [online]

Vývoj v grafu jen dokládá vývoj nastíněný v grafu předcházejícím. U států severoamerického

kontinentu dochází k postupnému zvyšování procenta výdajů na obranu, v roce 2010 se blíží

poměrně vysoké hodnotě 3,5 % HDP. I přes to, že americká ekonomika byla silně zasažena

ekonomickou krizí už v roce 2008, můžeme si všimnout, že ke snížení výdajů na obranu zde

po tomto „krizovém“ roce nedošlo. Naopak došlo v roce 2009 ještě k meziročnímu navýšení

obranných výdajů, rostoucí trend pokračuje i v roce následujícím. U evropských států je

situace zcela opačná. S mírnými výkyvy oscilují obranné výdaje pouze kolem hranice 1,5 %

HDP, což je poměrně hluboko pod 2% hranicí, která je doporučována ze strany NATO a

kteroužto mj. naše vláda přislíbila, že bude dodržovat.

ZÁVĚR

Z provedené analýzy můžeme vysledovat určité trendy, které doprovázely vývoj vojenských

výdajů v uplynulém, zhruba dvacetiletém, období. V průběhu sledovaného období se poměrně

dramatickým způsobem proměnila pozice jednotlivých regionů, co se týče jejich podílů na

celosvětových vojenských výdajích.

Není pochyb o tom, že zcela dominantní pozici v globálním měřítku zaujímají státy Severní

Ameriky, především záslouhou Spojených států. Mezi lety 1990 a 2010 vzrostl jejich podíl na

vojenských výdajích z 37 % na 45% podíl. Severoamerický kontinent se tedy podílí téměř

jednou polovinou na celkových vojenských výdajích, které v součtu vydávaly regiony,

zahrnuté do analýzy.

Signifikantního nárůstu svého podílu dosáhla i oblast Asie a Oceánie, které se podařilo svůj

podíl v průběhu uplynulých dvaceti let zdvojnásobit a posunout se tak z 10 % až na jednu

pětinu celku, tedy 20 %. K růstu vojenských výdajů došlo i ve všech dalších sledovaných

oblastech, pouze s jedinou výjimkou, a tou je Evropa. Evropský kontinent ztratil svou pozici

lídra a díky prakticky soustavnému snižování vojenských výdajů došlo ke snížení jeho podílu

1,0

1,5

2,0

2,5

3,0

3,5

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010e

NATO - Europe North America

129

ze 43 % až na 23 %, které byly vykázány v roce 2010. Tedy došlo k poklesu o celých 20

procentních bodů. Tuto situaci jen dokresluje vývoj v rámci členských zemí NATO, který

jasně ukazuje zaostávání evropských členů, kteří na obranu vydávají v průměru jen 1,5 %

HDP, a poukazuje na stále více se rozevírající nůžky mezi Evropou a severoamerickými členy

Aliance.

Výše uvedené trendy lze shrnout v jeden zcela zásadní: v posledních dvaceti letech jsme

svědky oslabující role Evropy z hlediska velikosti vojenských výdajů, přičemž všechny

ostatní sledované oblasti naopak své vojenské výdaje postupně zvyšují. Nabízí se tedy otázka,

jaký bude další globální vývoj? Bude Evropa nadále oslabovat svoji pozici? Z jakých důvodů

ostatní regiony svoje vojenské výdaje zvyšují?

Použitá literatura

1. BALABÁN, M. Transformace globální moci a vlivu: Politická, ekonomická a

bezpečnostní dimenze. Working paper 11/2011 - dokument obdrželi účastníci VII. Pražské

bezpečnostní konference (Praha, 11/2011)

2. IVANČÍK, R. Z hospodárskej a finančnej krízy do bezpečnostnej? In Vojenské reflexie,

2011, roč. 6, č. 2, s. 88-99. ISSN 1336-9202

3. NATO. Financial and Economic Data Relating to NATO Defence. [online]. March 2011,

[cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW:

<http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2011_03/20110309_PR_CP_2011_027.p

df>

4. NATO. Financial and Economic Data Relating to NATO Defence. [online]. June 2010,

[cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW:

<http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2010_06/20100610_PR_CP_2010_078.p

df >

5. NATO. Financial and Economic Data Relating to NATO Defence. [online]. February

2009, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW:

<http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2009_02/2009_03_D34F22C9AE854B7F

AA0BB409A21C90D3_p09-009.pdf >

6. NATO. NATO-Russia Compendium of Financial and Economic Data Relating to Defence.

[online]. December 2007, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW:

<http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2007_12/20090327_p07-141.pdf >

7. NATO. NATO-Russia Compendium of Financial and Economic Data Relating to Defence.

[online]. December 2006, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW:

<http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2006_12/20090901_p06-159.pdf >

8. NATO. NATO-Russia Compendium of Financial and Economic Data Relating to Defence.

[online]. December 2005, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW:

<http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2005_12/20100611_p05-161.pdf >

9. NATO. NATO-Russia Compendium of Financial and Economic Data Relating to Defence.

[online]. June 2005, [cit. 2011-12-15]. Dostupné na WWW:

<http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2005_06/20090902_p050609.pdf >

10. OLEJNÍČEK, A. Nové jevy v ekonomice obrany po rozpadu bipolarity. In Vojenské

rozhledy, 2006, roč. XV., č. 3, s. 25-39. ISSN 1210-3292

11. SIPRI. SIPRI Military Expenditure Database. [online]. 2012. [cit. 2012-05-18]. Dostupné

na WWW: <http://milexdata.sipri.org/files/?file=SIPRI+milex+data+1988-2011.xls>

130

12. SIPRI. The SIPRI definition of military expenditure. [online]. 2013. [cit. 2013-02-28].

Dostupné na WWW:

<http://www.sipri.org/research/armaments/milex/resultoutput/sources_methods/definition

s>

13. ŠRÁMKOVÁ, T. Výdaje na obranu v době hospodářské recese. In 7. doktorandská

konference: Nové přístupy k zajištění bezpečnosti státu. Brno: Univerzita obrany, 2012. s.

101-110, 324 s. ISBN 978-80-7231-876-6

131

MOŽNÉ ASPEKTY OPTIMALIZACE DĚLOSTŘELECKÉ PODPORY

PRAPORNÍHO ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ

FEASIBLE ASPECTS OF OPTIMIZATION OF BATTALION TASK

FORCE FIRE SUPPORT

Martin Šufajzl

Abstrakt

V článku autor popisuje variantu bojové podpory praporního úkolového uskupení v bojových

operacích. Naznačuje možný směr optimalizace minometných jednotek bojových praporů při

současném tlaku na snižování počtů vojáků, modularitu a interoperabilitu jednotek a útvarů.

Je nutné, aby vševojskoví velitelé znali tyto postupy a byli schopni tuto součást bojových sil

efektivně využívat.

Klíčová slova: palebná podpora, praporní úkolové uskupení, minometná baterie, vševojskové

jednotky, zbraňový systém, optimalizace

Abstract

In article the author describes the variant of the combat support of the battalion task force

during combat operations. The author indicates possible direction of optimization of mortar

units for combat battalions while pressure for reducing the number of soldiers, modularity and

interoperability of units. It is necessary for mechanised commanders to know these procedures

and they were able to effectively use this part of combat forces.

Key words: fire support, battalion task force, mortar battery, joint forces, weapons system,

optimization

ÚVOD

V souladu s politicko – vojenskými ambicemi České republiky dělostřelectvo Armády České

republiky přispívá do úkolových uskupení svými jednotkami a podílí se na plnění úkolů

palebné podpory bojové činnosti praporů bojových sil. K naplnění této ambice při vytváření

úkolových uskupení do bojových operací NATO však v současné době nedochází,

pravděpodobně z důvodu nedostatečného dostřelu zbraňových systémů dělostřelectva.

Při vstupu do aliance počala zdlouhavá jednání, která měla a mají jediný společný cíl. Tím je

kompatibilita jednotek praporů bojových sil s aliančními uskupeními, a to nejen

administrativní. Uvažujeme-li o našem vlivu či naší účasti při aliančních operacích, je

nepopiratelné, že národní jednotky a útvary musí býti kompatibilními pro snadné zařazení do

aliančních úkolových uskupení.

Efektivní součást bojové podpory praporu bojových sil v operacích je minometná baterie,

popřípadě minometná četa roty zbraní. Tato jednotka je schopna ve většině případů efektivně

podpořit palbou bojovou činnost prvosledových jednotek praporů bojových sil. Při zařazení

132

do úkolových uskupení vyššího řádu je pravděpodobné, že velitelé praporních úkolových

uskupení budou moci využívat dělostřelectvo nadřízeného.

1 OBLAST PŘÍPRAVY MINOMETNÝCH JEDNOTEK

Zásadní oporou pro přípravu jednotek a útvarů na plnění úkolů v bojové činnosti je

tzv. „výcviková dokumentace“, zejména pak předpisy bojového použití. Zde existují

nedostatky. Velitelé minometných jednotek v současné době nedisponují aktuálními předpisy

pro bojové použití, které by popisovaly současné trendy vedení operací. Proto se u jednotek

a útvarů improvizuje a tím pak dochází k tříštění úsilí v přípravném období. Souběžně s tímto

pak také dochází k mírné disproporci v uchopení jednotlivých oblastí vedení bojové činnosti,

což by mohlo vyvolávat kolize při vedení operací národním úkolovým uskupením brigádního

typu.

Provázanost národních a aliančních dokumentů je a nejspíš ještě nějakou dobu bude mírně

řečeno trochu chaotická. Také by se snad dalo říci, že „všechno souvisí se vším“, nicméně

spíše by tento stav asi lépe mohl charakterizovat výrok Josefa Švejka: „Nešetři mě. Mysli si,

že na klystýru stojí Rakousko a vítězství je naše!“, pronesený v rámci lékařské prohlídky před

odesláním na frontu. Nicméně při tvorbě postupů, instrukcí a manuálů jednotek by měl být

vzat v úvahu smysl provázání nadřazených předpisů, publikací a doktrín, jak národních, tak

i aliančních (viz. obr. 1).

Obr. 1 Zjednodušené schéma provázanosti národních a aliančních bojových dokumentů Zdroj: vlastní

133

V Armádě České republiky prozatím postačí sjednotit dokumentaci bojového použití

minometných jednotek s Alianční dokumentací pro snazší zařazení minometných jednotek do

aliančních úkolových uskupení. Prioritně tento krok samozřejmě souvisí s pravidelnými

hlášeními, zprávami a požadavky a jejich ujednocením pro použití všemi minometnými

jednotkami praporů bojových sil Armády České republiky.

Při dosažení kompatibility všech komponentů pro vedení bojové činnosti můžeme otevřeně

hovořit o zařazení minometných jednotek Armády České republiky do aliančních uskupení

s cílem splnění úkolů palebné podpory jednotek v operacích bez nutnosti složité a zdlouhavé

přípravy personálu.

V současné době se aliančních operací s bojovým nasazením účastnily aktivně pouze

minometné jednotky speciálních sil a zde je nutné poznamenat, že je velikým nedostatkem je

neschopnost armády využít zkušeností příslušníků těchto jednotek při zpracovávání bojových

předpisů pro minometné jednotky.

Povzdech nad tím, že složky Armády České republiky, které jsou zodpovědné za přípravu

specialistů do mise OMLT, nespolupracují s vojenskými katedrami Univerzity obrany, jen

dokresluje nedobrou ne zcela řízenou situaci v některých specializovaných oblastech přípravy

personálu.

2 BOJESCHOPNOST MINOMETNÝCH JEDNOTEK

Bojeschopnost minometných jednotek je v přípravném období ovlivněna pestrou škálou

faktorů. Jednotlivé faktory jsou součástí nejdůležitějších bloků, k nimž patří personál, zbraně

a munice, dokumentace a výcvik (obr. č. 2). Minometné jednotky praporů bojových sil všech

druhů (mechanizovaný prapor, výsadkový mechanizovaný prapor, tankový prapor, lehký

motorizovaný prapor) by měly být schopné vysoké modularity, rychlé reakce na požadavky

velitelů, dostřel odpovídající současnému tempu vedení pozemní operace.

Přehled o bojových možnostech dělostřeleckých jednotek působících v bojové sestavě

úkolového uskupení je nezbytný pro kvalitní plánovací proces štábu velitele, jehož součásti se

podílí na zpracování plánu boje. Pouze efektivní použití všech prvků bojové podpory

zabezpečí veliteli úkolového uskupení úspěšné vedení operace.

Palebné možnosti jsou součástí bojových možností. Palebné možnosti jsou určeny

maximálními rozměry cílů (tab. 1, tab. 2), které je schopna minometná jednotka umlčovat,

popřípadě ničit v dosahu dostřelu zbraňového kompletu. Dalšími specifickými ukazateli pro

posouzení palebných možností jsou počty munice u zbraní a palebný výkon zbraně.

134

Tab. 1 Maximální rozměry cíle pro postřelování - minomety střední ráže [3]

Tab. 2 Maximální rozměry cíle pro postřelování - minomety malé ráže [3]

Minometné jednotky budou v drtivé většině případů plnit palebné úkoly v rámci přímé

palebné podpory bojujících jednotek praporů bojových sil. Bojové možnosti nebo palebné

možnosti minometné jednotky jsou v přímé návaznosti na její palebný výkon při postřelování

nepozorovaných cílů. Palebný výkon úzce souvisí mimo jiné také s úrovní vycvičenosti

obsluh minometů.

Nejdůležitějšími faktory bloku personál jsou kvalita přijímaných osob a možnosti resortu

celkově zabezpečit personál při výkonu povolání. V bloku zbraně jsou podstatnými

ovlivňujícími faktory takticko-technická data a munice. Blok dokumentace obsahuje podklady

k vlastní obsluze zbraní (manuály), předpisy pro palebnou službu a taktické předpisy

bojového použití minometných jednotek. V posledním bloku výcvik jsou podstatnými faktory

finance, dostupnost VVP a výcviková dokumentace.

135

Obr. 2 Nejdůležitější faktory ovlivňující bojeschopnost Zdroj: vlastní

Nevnímáním těchto podstatných ovlivňujících faktorů může docházet k zásadní degradaci

snahy řady vojáků plnohodnotně se začlenit do systému, což pak má za následek, že po čase

zpravidla opouští buď specializaci, nebo resort jako takový. Řadu těchto faktorů je však

armáda schopna zásadně ovlivnit a zabezpečit. Je však nezbytně nutné, aby vysoce postavení

funkcionáři pojali za své, že chtějí mít „svůj tým“ kvalitní a loajální.

3 MOŽNÝ SMĚR OPTIMALIZACE ČINNOSTI MINOMETNÝCH

JEDNOTEK

Jeden z mnoha racionalizačních směrů k optimalizaci použití minometných jednotek je jejich

přezbrojení. V současné době jsou minometné baterie praporů bojových sil vyzbrojeny

taženými 120 mm M vz. 82 a samohybnými minomety 120 mm ShM vz. 85, které sice plní

současné požadavky na dělostřeleckou podporu boje, nicméně je na místě alespoň se zamyslet

nad možnostmi zefektivnění dělostřelecké podpory boje.

136

Přezbrojení je sice drahá záležitost, nicméně při úspěšných jednáních úředníků (nikoliv

lobbistů) by šlo nakupovat i zbraňové komplety za cenu ve světě obvyklou.

Autor článku pracuje s variantou přezbrojení minometných jednotek praporů bojových sil

moderními samohybnými minomety 120 mm ShM AMOS. Zde by mohlo dojít k razantním

změnám počtů minometů v sestavě minometné baterie a tím také ke snížení mandatorních

výdajů v souvislosti s redukcí personálu. Lze si představit variantu, že současných 12 obsluh

minometů nahradí maximálně 6 obsluh nových samohybných minometů. Tím by došlo

v rámci jednoho mechanizovaného praporu ke snížení počtů vojáků v obsluhách ze

současných 48 vojáků na 24 vojáků. Tím zredukujeme počty o 50%. V celkovém pohledu na

čtyři mechanizované prapory (41., 42., 71. a 72.) dojde ke snížení počtů celkem o 96 vojáků.

S pohledem na patnáctiletý horizont ve výdajích na platové prostředky se jedná o úsporu

zhruba 400 mil. Kč28

. Již v měsíčním náhledu na úsporu je vidět rozdíl ve výdajích. (Obr. 3)

Obr. 3 Porovnání měsíčních výdajů na platové prostředky obsluh minometů Zdroj: vlastní

4 PROCESY PŘÍPRAVY ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ DO OPERACE

Povinnosti příslušníků štábů a velitelů jednotek při plnění záměru boje velitele praporu

bojových sil se vzájemně prolínají a bez funkční interakce nelze hovořit o naplnění funkce

bojových sil v operacích. Základem úspěchu jednotek a útvarů bojových sil je dovedné řízení

manévru pohybem a manévru palbou. To představuje komplexní a koordinovanou činnost

všech organických i posilových palebných prostředků v jednotném systému palebné podpory,

který zahrnuje palebné a elektronické působení.

28 Započtena průměrná hrubá mzda vojáka ve výši 23 500 Kč.

137

Při vytváření úkolových uskupení se jednotky a útvary bojových sil mohou posilovat

jednotkami bojové podpory a zabezpečení. Z nich zaujímají výsadní postavení dělostřelecké

jednotky, které zahrnují jednotky dělostřeleckého průzkumu, jednotky koordinace palebné

podpory a palebné jednotky. Posílení dělostřeleckými jednotkami může být realizováno

formou přidělení nebo určení k podpoře. Veškeré dělostřelecké jednotky budou zpravidla

přidělovány, to znamená, že přejdou do podřízenosti velitele uskupení. K podpoře budou

jednotky určovány pouze pro splnění krátkodobých taktických úkolů s přesně stanovenou

dobou trvání, případně konkrétních palebných úkolů [2].

Teoretické otázky velení a řízení, přesněji oblast plánování operace, přípravy vojsk a prostoru

operace před vlastním vedením operace, čili zpracování záměru velitele je popsána ve

vojenské publikaci Velení a řízení v operacích (Pub-53-01-1), úlohu velitele minometné

baterie v rámci těchto procesů je nutné vnímat jako široké prolnutí do všech segmentů tohoto

procesu (viz. obr. 3).

Obr. 4 Schéma přípravy praporního úkolového uskupení k plnění záměru velitele praporu Zdroj: vlastní

Důležitost zpracování základních bojových dokumentů je potřebné chápat v širším kontextu.

Úkolové uskupení (velikosti mechanizovaného praporu) nebude zpravidla plnit bojový úkol

samostatně, ale s největší pravděpodobností ve struktuře (i aliančního) úkolového uskupení

vyššího řádu. Proto musí být zabezpečena řádná a efektivní příprava personálu.

138

ZÁVĚR

Úloha jednotek bojové podpory, konkrétně minometných jednotek praporů bojových sil,

v rámci vedení operace je z hlediska naplnění bojové podpory prioritní. Vševojskoví velitelé

by měli znát úlohu všech prvků úkolového uskupení a měli by být schopni tyto prvky

efektivně využít k optimálnímu působení na jednotky protivníka.

V myšlenkách vynikajícího vojenského stratéga Carla von Clausewitze soustředěných

v letech 1832 – 1834 v knize „O válce“ mimo jiných také následující zamyšlení nad smyslem

bojové podpory dělostřelectvem.

Boj se skládá ze dvou součástí, které je třeba zásadně rozlišovat: z ničivého principu palby

a z boje zblízka neboli boje muže proti muži. Dělostřelectvo působí zřejmě jen ničivým

principem palby, jezdectvo jen bojem muže proti muži, pěchota obojím. Ničivý princip palby

má v našich nynějších válkách zřejmě převládající působnost, ale nicméně je možno zrovna

tak zřejmě za vlastní základ boje považovat boj zblízka, muže proti muži. Proto by tedy vojsko

skládající se jen z dělostřelectva bylo ve válce holým nesmyslem; mohlo by však vojsko

skládající se jen z jezdectva, jenže jeho intenzivní síla by byla velmi nepatrná. Nejen možné,

nýbrž už také mnohem silnější by bylo vojsko skládající se jen z pěchoty. Protože ničivý

princip je mnohem účinnější než princip pohybu, znamenal by pro vojsko naprostý nedostatek

jezdectva menší oslabení než naprostý nedostatek dělostřelectva [1].

Použitá literatura

1. CLAUSEWITZ, Carl von. O válce. 2. Vyd. Brno: Bonus A, s. r. o., 1996. 749 s.

ISBN: 80-85914-27-1

2. POTUŽÁK L., VONDRÁK J., SOBARŇA M. Možnosti posilování praporního

úkolového uskupení prostředky dělostřelectva s využitím automatizovaného systému řízení

palebné podpory dělostřelectva. Vojenské rozhledy, 2010, roč. 19., č. 4, s. 132 – 144.

ISSN 1210-3292.

3. VeSPod, VeSpS. Pravidla střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva (dělo, četa,

baterie, oddíl). Praha: SpD ŘeVD, 2007. 256 s. [Pub-74-14-01]

4. SOBARŇA, Michal. Možnosti využití automatizovaného systému řízení palby

dělostřeleckého oddílu ASPRO při palebné podpoře boje a perspektivy jeho dalšího

rozvoje. Disertační práce. BRNO: UO, 2005. 142 s.

5. MO ČR. Obranná strategie ČR. Praha: OKP MO, 2012. 12 s.

6. MO ČR. Pozemní síly v operacích. Vyškov: VaV-VA, 2011. 294 s. [Pub-31-10-01]

139

PŘÍPRAVA VYBRANÝCH SLOŽEK

INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU

S VYUŽITÍM SIMULAČNÍCH TECHNOLOGIÍ

TRAINING OF SELECTED INTEGRATED RESCUE SYSTEM

COMPONENTS USING SIMULATION TECHNOLOGIES

Jaroslav Vonlehmden

Abstrakt

Cílem příspěvku je prezentace možnosti přípravy v řízení vybraného personálu složek

Integrovaného záchranného systému (IZS) s využitím simulačních a trenažérových

technologií. Článek popisuje způsob provedení experimentálního cvičení k ověření hypotézy

použití simulačních technologií při přípravě vybraného řídícího personálu IZS. V článku jsou

uvedeny výhody, ale i nevýhody využití těchto technologií při výcviku.

Klíčová slova: hasiči, hasičský záchranný sbor (HZS), integrovaný záchranný systém (IZS),

příprava, krizové situace, simulační a trenažérové technologie, Centrum simulačních a

trenažérových technologií (CSTT)

Abstract

Aim of this article is to present the possibilities of management training of selected personnel

of the Integrated Rescue System (IRS) using simulation and training technologies. The article

describes how to perform an experimental exercise to test the hypothesis using simulation

technology for the training of selected management staff of the IRS. This article presents

advantages and disadvantages of using these technologies in training as well.

Key words: firefighters, Fire Rescue Service (FRS), the Integrated Rescue System (IRS),

training, crisis situations, simulation and training technology, Centrum of Simulation and

Training Technologies (CSTT)

ÚVOD

Proč se v době míru vůbec věnovat bezpečnostním otázkám? Proč se raději nevěnovat stavbě

nových domů, nemocnic, škol? Proto, že jak před více než čtyřiceti lety řekl britský

labouristický státník Denis Healey, „Snížíme-li prostředky na obranu natolik, že naše

bezpečnost bude ohrožena, nebudeme mít žádné domy, žádné nemocnice, žádné školy.

Budeme mít jen hořící trosky [1].“

Tímhle výňatkem z Úvodního slova předsedy vlády České republiky RNDr. Petra NEČASE

z Bezpečnostní strategie České republiky z roku 2011 jsem chtěl zdůraznit tu skutečnost, že

zajištění bezpečnosti občanů, jak před vnějším nepřítelem, tak také před vnitřními hrozbami,

je základní funkcí státu. Nejedná se pouze o zajištění svrchovanosti, územní celistvosti a

140

nezávislosti naší vlasti, ale i o zachování demokratického právního státu a základních práv a

svobody všech občanů ČR.

Klíčovou roli při zajišťování vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatelstva hrají bezpečnostní

sbory, zejména pak Policie ČR a Hasičský záchranný sbor ČR. Na této roli se podílejí také

městské policie, které přispívají v rozsahu svých zákonných oprávnění k zabezpečování

místních záležitostí veřejného pořádku, a Armáda ČR, jejíž síly a prostředky mohou být

využity k posílení Policie ČR a integrovaného záchranného systému v případě, že se jejich

síly ukážou jako nedostatečné. Nezastupitelná je role i zdravotnické záchranné služby a

zdravotnických zařízení, která zabezpečují poskytování neodkladné zdravotní péče a

zajišťování ochrany veřejného zdraví příslušnými orgány [2].

Přípravě personálu podílejícímu se na bezpečnosti a ochraně obyvatelstva je tedy nutné

věnovat maximální pozornost. Na jejich připravenosti mnohdy závisí lidské životy. Jak tedy

nejefektivněji připravit tento personál. Tuto otázku si kladou téměř všechny státy. Najít

ideální řešení je velice složité a nákladné. Nikdy však není možné se předem připravit na

všechny možné hrozby a rizika, kterými by bylo možné předejít ztrátám na lidských životech.

Důkazem toho je provedení koordinovaného útoku militantní islámskou organizací Al-Kajda

na věže Světového obchodního centra v New Yorku a budovu Pentagonu, sídla Ministerstva

obrany USA ve Washingtonu, D.C. dne 11. září 2001, tj. na ekonomicky nejvyspělejší stát

světa.

Hasičský záchranný sbor ČR (HZS) je páteří integrovaného záchranného systému (IZS),

zabezpečuje koordinovaný postup při přípravě na mimořádné události a při provádění

záchranných a likvidačních prací. HZS ČR při plnění svých úkolů spolupracuje s ostatními

složkami IZS i se správními úřady a jinými státními orgány, orgány samosprávy, právnickými

a fyzickými osobami, neziskovými organizacemi a sdruženími občanů. Článek je zaměřen na

přípravu velitele zásahu HZS ČR s využitím simulačních technologií.

1 SOUČASNÝ STAV

Česká republika rozvíjí systém krizového řízení a metodiku krizového plánování s cílem

posílit odborné zázemí pro plánování, přípravu, koordinaci a sjednocení postupů orgánů

veřejné správy, právnických a podnikajících fyzických osob při jejich přípravě na krizové

situace. Systematicky rozvíjí a posiluje nástroje krizového řízení, přípravu na řešení krizových

situací nevojenského charakteru a pro zvládání jejich dopadů [2]. Takto je to uvedené v

Bezpečnostní strategii České republiky z roku 2011.

ČR upravuje povinnosti a práva státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a

práva a povinnosti právnických a fyzických osob k zajištění bezpečnosti a ochraně

obyvatelstva zákony. Některé z nich jsou uvedeny níže:

Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (Krizový zákon);

Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému;

Zákon č. 238/2000 Sb., o hasičském záchranném sboru ČR;

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.

141

1.1 Současný stav u HZS

Hasičský záchranný sbor ČR je jednou ze základních složek integrovaného záchranného

systému a tvoří ji Generální ředitelství HZS ČR, 14 HZS krajů, SOŠ PO - VOŠ PO ve Frýdku

Místku a Záchranný útvar HZS ČR v Hlučíně. Na SOŠ PO studuje budoucí personál HZS na

základních funkcích, ale na základě Rozhodnutí generálního ředitele HZS ČR č. j. MV-

112678-1/PO-VZ-2010 je v současnosti přijímání do denního studia pozastaveno [3]. Součástí

Generálního ředitelství HZS ČR jsou vzdělávací, technická a účelová zařízení jako je Školní a

výcvikové zařízení (ŠVZ) HZS v Brně, které má dvě střediska, Středisko Brno a Středisko

Frýdek-Místek, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, Technický ústav PO Praha,

Opravárenský závod Olomouc a Základnu logistiky Olomouc.

Událost, jako třeba lesní požár u obce Bzenec z 24. 5. 2012 (až do 7. 6. 2012) přiměla orgány

HZS hledat další možnosti přípravy a výcviku velitelů zásahů a krizových štábů na rozsáhle

incidenty co do času i prostoru. Původně nahlášený požár paseky na ploše 50x50 m na

Hodonínsku se rozšířil na sousední les. Tento požár zasáhl celkem 160 hektarů lesa, při

kterém byl zničen mladý les i borovicový porost ve stáří 100 – 129 let. Kromě jehličnanů

požár zasáhl i menší plochu listnatého porostu akátů a dubů. Celková škoda byla upřesněna na

27,7 milionů korun. Za extrémních podmínek by mohlo dojít i k šíření do sousedních revírů a

mohla být tak zasažena oblast o velikosti 4 500 hektarů. Odhaduje se tedy, že jednotky HZS

svým zásahem uchránili les v hodnotě 400 – 800 milionů korun. Při požáru se vystřídalo přes

200 požárních jednotek z ČR i sousedního Trnavského kraje ze Slovenska. To bylo asi 1 500

hasičů s technikou. Kromě vrtulníků a letadel byly nasazeny 2 hasící tanky, obrněný

automobil a další těžká technika [4]. Krizová štáb i s velitelem zásahu původně nepočítal

s několikadenním zásahem. Bylo nutné zahájit směnný provoz. Tento příklad události

poukázal na nutnost provádět výcvik ve směnném provozu a najít řešení jak tuto činnost

procvičovat.

ŠVZ HZS Brno ani Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč nedisponuje prozatím

simulačními technologiemi určenými pro výcvik řídícího personálu na taktické, operační ani

strategické úrovni k procvičování rozhodovacího procesu velitele zásahu a krizového štábu.

K těmto účelům v současné době využívá jiné prostředky, například multimediální učebnu s

interaktivní tabuli Smart Board. Omezený zdrojový rámec a vzrůstající požadavky na kvalitu

přípravy personálu HZS byly důvodem zahájení rámcové spolupráce s Centrem simulačních a

trenažérových technologií (CSTT) v řešení možnosti využití simulátoru při výcviku, v rámci

kterého bylo zorganizováno experimentální CAX u CSTT.

1.2 Současný stav u CSTT Brno

V Armádě České republiky (AČR) existuje zařízení pro přípravu a výcvik příslušníků

pozemních sil s využitím simulačních a trenažérových technologií. Tímto zařízením je

Centrum simulačních a trenažérových technologií (CSTT). CSTT je špičkovým

specializovaným pracovištěm AČR, které má k dispozici moderní výcvikové a vzdělávací

nástroje umožňující počítačovou simulaci bojových i nebojových činnosti v prostředí

syntetického bojiště. CSTT je určeno k zabezpečení přípravy (výcviku) vojenských

profesionálů vševojskových, dělostřeleckých a ostatních jednotek druhů vojsk s využitím

prostředků živé, virtuální a konstruktivní simulace.

142

U CSTT je taktický simulátor, který je zařazen do kategorie konstruktivní simulace, a který

byl použit pro účely experimentálního CAX HZS. Jedná se o simulační systém OneSAF

Testbed (OTB 2.5, dále pouze OTB). OTB je poloautomatický systém, který simuluje chování

a činnost všech entit v simulátoru. Proces simulace se odehrává v prostorovém modelu terénu,

který je cvičícímu zobrazen na mapovém podkladu připomínající topografickou mapu, viz

Obrázek 1. Přesnost a podrobnost zobrazení terénu je dána kvalitou zdrojových dat, kvalitou

jejich zpracování, použitím formátu dat a možnostmi simulátoru zobrazovat a ovlivňovat

chování různých objektů, modelů a entit vložených v tomto syntetickém prostředí.

Obr. 1 Zobrazení v prostředí OTB Systém OTB je modulární otevřený systém, který je možno doplňovat o jednotlivé dílčí

moduly, ve kterém je možno definovat technické parametry (skutečných) bojových nebo

nebojových prostředků, případně upravovat chování entit podle měnících se taktických

požadavků a zásad činnosti vedení bojové, ale i nebojové činnosti.

Tento výcvikový systém je simulátorem s vysokým rozlišením. To znamená, že simulace

(chování) je prováděno na úrovni entity. Detailnost modelu je v tom, že v průběhu simulace je

řešeno chování jednotlivých vozidel a osob, viz Obrázek 2.

Obr. 2 Zobrazení vozidel a osob

Významnou skutečností je, že systém při simulaci respektuje všechny významné faktory

prostředí a podmínky. Z nich jako nejvýznamnější je možno uvést vliv počasí, směr a síla

větru, denní dobu, znečištění ovzduší kouřem, viz Obrázek 3, charakter půdy, přímou

viditelnost, horizont terénu, porost a další.

143

Obr. 3 Zobrazení kouře

Tento systém poskytuje komplexní nástroje pro přípravu, průběh a analýzu cvičení. Při

přípravě cvičení umožňuje ukládání situací pro jednotlivé části cvičení, včetně konfigurace

simulovaného spojení. V průběhu cvičení umožňuje spojení se všemi jeho účastníky,

zobrazuje aktuální situaci části nebo celého prostoru na mapě, tj. simulovaný výhled na

syntetickém bojišti. Umožňuje spustit i dočasně zastavit simulaci, ovlivňovat průběh činnosti

odstraněním nebo vložením entit, zaznamenávat průběh simulace včetně rádiového provozu

ve spojovacích sítích. Pro potřeby analýzy cvičení umožňuje získat statistické údaje o

simulované bojové činnosti ve formě tabulek a grafů, vytvářet prezentace pro vyhodnocení

cvičení, zpětně přehrávat průběh simulace nebo její sekvenci a to jak zrychleně, tak

zpomaleně včetně přehrávání hlasového provozu ve spojovacích sítích.

2 EXPERIMENTÁLNÍ CAX HZS ŠVZ

Pod pojmem experimentální CAX chápeme počítačem podporované experimentální cvičení.

Takovéto cvičení proběhlo ve dnech 23.-24. 1. 2013 u CSTT Brno, které mnělo za cíl ověřit

hypotézu, zda je možné provádět přípravu velitelů zásahů HZS ČR s využitím prostředků

simulačních a trenažérových technologií, které jsou k dispozici u CSTT. Tohoto

experimentálního cvičení se zúčastnili zástupci ŠVZ HZS, příslušníci CSTT a jako

pozorovatelé zástupci Krajského ředitelství HZS Jihomoravského kraje (KŘ HZS Jmk).

2.1 Přípravné období

Pod pojmem přípravné období rozumíme časový úsek a činnosti, které předchází samotnému

provedení daného zaměstnání, v našem případě experimentálnímu cvičení. V přípravném

období se uskutečnilo několik pracovních jednání za účasti příslušníků ŠVZ HZS a

příslušníků CSTT k ujasnění si cíle experimentu, možností taktického simulátoru a jeho

omezení. Poté se upřesnilo, jaká úroveň řídícího funkcionáře bude ověřována v průběhu

experimentu na simulátoru pro jeho budoucí využití v rámci výcviku HZS. Jednalo se tedy o

velitele zásahu. Dále se upřesnil prostor terénní databáze, kde se bude daný incident nebo

událost odehrávat a jaké prostředky budou simulovány. Upřesnil se způsob využití

komunikačních systému, režim vedení rádiového provozu, reálné rozmístění všech

zúčastněných osob a harmonogram provedení experimentu. Po ujasnění si všech těchto

základních informací bylo nutné připravit podrobný scénář rozehrávané situace a připravit

samotný simulátor po technické stránce i s výchozí situací.

144

2.2 Výchozí situace - námět

Experimentální CAX se odehrával na digitální mapě Jihomoravského kraje severovýchodně

od města Hustopeče. V mapě byly označeny místa, kde se nacházejí jednotky HZS nebo SDH.

Do simulátoru byly vloženy entity budov, pro simulaci požáru a další prostředky jako ZZS,

místní obyvatelstvo a technika, které vytvářely reálny dojem života v simulovaném prostředí.

V městyse Boleradice došlo k požáru na rodinném domku, který ohlásil na tísňovou linku 150

soused postiženého majitele domu, viz Obrázek 4.

Obr. 4 Zobrazení výchozí situace, hořícího domu ve 2D a 3D

2.3 Průběh provedení

Operační a informační středisko HZS (OPIS HZS) vydalo pokyn jednotce HZS v Hustopečích

k provedení zásahu za účelem likvidaci požáru na rodinném domě v Městyse Boleradice spolu

se SDH Boleradice. Jako první do prostoru požáru dorazila jednotka HZS Hustopeče a velitel

této jednotky se stal zároveň i velitelem zásahu. Provedl součinnost s oznamovatelem požáru

(sousedem postiženého, viz Obrázek 5) a vydal pokyny k provedení průzkumu hořícího

domu.

Obr. 5 Zobrazení hořícího domu a příjezd jednotky HZS Hustopeče

Při řešení situace likvidace požáru byly povolány další jednotky a složky z HZS a SDH. Při

provedeném průzkumu bylo zjištěno, že v ohroženém prostoru se nachází osobní automobil

s alternativním pohonem na LPG, v technické místnosti byly nalezeny kanystry s naftou,

láhev s propan butanem a v jedné z budou byla nalezena zraněná osoba, pro kterou bylo nutné

přivolat rychlou zdravotnickou pomoc (RZP) a následně i vrtulník letecké záchranné služby

(LZS), viz Obrázek 6. Tady byla ověřována možnost rozhodování a řízení jednotek

145

v součinnosti s dalšími složkami IZS. Velitel zásahu při řešení situace nesměl opomenout na

organizování doplňování vody pro hašení.

Obr. 6 Zobrazení spolupráce HZS se SDH a ZZS

Cvičící příslušníci HZS používali své rádiové prostředky z důvodu snížení rizika ovlivnění

jejich výkon při zásahu v rámci výcviku na simulátoru. Nehrozilo tedy snížení jejich

pozornosti soustředěním se na používání spojovacích prostředků, které má CSTT k dispozici.

Přesto byl pořízen zvukový záznam vedení rádiového provozu k následné analýze a

vyhodnocení, viz Obrázek 7.

Obr. 7 Spojovací prostředky Matra a záznamové zařízení

3 VÝHODY A NEVÝHODY VÝCVIKU HZS S VYUŽITÍM STT

Experimentální CAX probíhal ve dvou dnech, přičemž v závěru prvního dne došlo k analýze

zjištěných informací, dosaženého stavu a použitých procedur, viz Obrázek 8. Fakta, která se

projevovala v negativním smyslu, například nereálnost či spíše nedokonalost poskytovaného

prostředí pro výkon velitele zásahu a byla řešena jako implicitní „zásah“ do simulátoru tak,

aby následující den bylo možné provést další zkoušku experimentu při stejné rozehrávané

situaci s vyšší reálnosti prostředí. Navíc další den byl v roli cvičícího velitele zásahu hasič,

který nebyl předchozí den na experimentu přítomen, aby bylo možné reálně zhodnotit dojmy

z výcviku na simulátoru a porovnat je s jeho zkušenostmi z reálného prostředí. Nechtěli jsme,

aby nový velitel zásahu byl ovlivněn poznatky o nedostatky v simulátoru z předchozího dne.

146

Obr. 8 Porada v rámci experimentálního CAX

3.1 Výhody použití STT při výcviku

Nespornou výhodou použití STT při výcviku velitele zásahů a krizových štábů je jeho cena.

Už jenom když by jsme porovnali příklad požáru u obce Bzenec, který jsem uvedl v odstavci

2.1, kde došlo vlivem požáru ke škodě v částce 27,7 milionů korun. Při výcviku s využitím

simulátoru nedochází k opotřebení a poškození materiálu, který hasiči používají k zásahům,

nedochází k ekologickým haváriím a jiným materiálním škodám, nedochází ke zraněním a

úmrtím. Lze kdykoliv výcvik přerušit, provést dílčí vyhodnocení a pokračovat z místa, kde

činnost byla zastavena, nebo provést tzv. operační skok.

Jako další výhodou simulátoru bylo to, že je možné operativněji reagovat na situaci a buď

cvičícímu jeho situaci v rámci výcviku ztěžovat, nebo naopak ulehčovat. Výcvikem na

simulátoru není vyloučena ani možnost přímého kontaktu s veliteli družstev a úkolovat je tak

jako v reálném prostředí, tzv. face to face.

3.2 Zjištěné nevýhody a jejich způsob řešení

Při experimentálním CAX s HZS bylo zjištěno, že veliteli zásahu chybělo ve 3D, ale i ve 2D

zobrazení vizualizace stříkajícího proudu vody z hadice při hašení. Tento nedostatek byl

zřejmý již při zpracování scénáře, neboť tento simulátor tuto schopnost zatím nemá a tudíž

nebylo možné danou skutečnost vyřešit pouze tím, že si jí cvičící sám dokázal ve své

představě vytvořit.

V průběhu experimentálního cvičení se ukázalo, že veliteli zásahu chyběla ve 3D zobrazení

na místě zásahu vizualizace rozvinutých hadic z požárních vozidel (co je v reálném prostředí

běžné). Tento fakt veliteli zásahu částečně omezovalo empiricky získaný a využívaný přehled

o situaci. V první fázi na tuto skutečnost velitel zásahu reagoval tak, že si zakreslil schéma

rozvinutých hadic na papír. Ve druhé fázi mu síť hadic byla zakreslena do simulátoru

v prostředí 2D (formou lomených čar editoru simulátoru) s maximálním dodržením

stanoveného rozvinutí požárních hadic velitelem zásahu, viz Obrázek 9. Cvičící velitel zásahu

byl tedy navíc přinucen si připravit schéma, pomocí kterého vydával pokyny podřízeným

velitelům družstev.

147

Obr. 9 Zobrazení rozvinuté sítě hadic (1. fáze, 2. fáze)

Dalším zjištěním velitele zásahu byl jeho ztížený přehled o vlastních silách a prostředcích,

které mněl k dispozici v simulovaném prostředí 3D (stávající entity simulátoru netvoří

ucelenou sadu prostředků HZS, v simulátoru jsou implementovány jako entity nebo 3D

modely pouze některé zavedené prostředky). Vzhledem k tomu, že všechny zobrazovány

vozidla HZS byla stejná, bylo složité je vzájemně od sebe rozeznat. Toto bylo následně

odstraněno tím, že se ve 3D i ve 2D umožnilo zobrazování popisu daného vozidla pro

ulehčení koordinace velitele zásahu.

Dalším nedostatkem bylo to, což bylo zřejmé ještě před experimentem, že ve 3D vizualizaci

není možné hasičem vejít do budovy a tak provést průzkum objektu ze vnitř. Z tohoto důvodu

podřízené jednotky z HZS a SDH mněli k dispozici zobrazení ve 2D, kde tuto skutečnost bylo

možné částečně vyřešit. Následně při nálezu něčeho, třeba kanystru s naftou nebo láhve

s propan butanem, se mu zobrazil obrázek s daným předmětem, viz Obrázek 10.

Obr. 10 Zobrazení kanystru, láhev propan butan, sud

Další skutečností je to, že na tomto simulátoru lze změnit směr kouře vlivem směru větru, ale

není možné regulovat požár v objektu budovy tak, aby v určitou chvíli kouř unikal z budovy

oknem, později ze střechy a tím by se zobrazovalo jeho šíření do dalších místností, atd. Pro

vytvoření představy šíření nebo naopak zamezování šíření a následně likvidace požáru byla

tato skutečnost rozehrávaná dalším systémem. Jednalo se o notebook, kde veliteli zásahu a

všem velitelů družstev zasahujících u požáru byl v určitých časových prodlevách zobrazováno

šíření požáru na půdorysu objektu. O tomto způsobu znázorňování rozsahu požáru bylo již

dohodnuto před samotným experimentem.

148

ZÁVĚR

Experimentální CAX HZS u CSTT potvrdil hypotézu, že je možné cvičit příslušníky HZS

s využitím simulačních technologií CSTT s určitým omezením. Po provedených dílčích

úpravách a doplnění vybrané sady entit a 3D modelů může tento výcvik být ve prospěch

velitelů zásahů HZS ještě efektivnější.

Experiment tedy nabídl další možnost výcviku příslušníků HZS a zároveň se taky nabízí

možnost provádět výcvik krizových štábů.

Použitá literatura

1. NEČAS, P. Úvodní slovo předsedy vlády České republiky z Bezpečnostní strategie České

republiky. Září 2011. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. ISBN 978-

80-7441-005-5.

2. Kolektiv autorů pod vedením Ministerstva zahraničních věcí ČR Bezpečnostní strategie

České republiky. Září 2011. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. ISBN

978-80-7441-005-5.

3. http://www.sospofm.cz/view.php?cisloclanku=2010090003

4. http://www.pozary.cz/serial/2012-pozar-lesa-bzenec/

5. Archív prezentací CSTT.

Použité zkratky

AČR – Armáda České republiky

CAX – Computer Assisted Exercise (počítačem podporované cvičení)

CSTT – Centrum simulačních a trenažérových technologií

ČR – Česká republika

HZS – Hasičský záchranný sbor

IZS – Integrovaný záchranný systém

KŘ HZS JmK – Krajské ředitelství hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje

LZS – Letecká záchranná služba

OPIS HZS – Operační a informační středisko HZS

OTB – OneSAF Testbed

RZP – Rychlá zdravotnická pomoc

SDH – Sbor dobrovolných hasičů

SOŠ PO – Střední odborná škola požární ochrany

STT – Simulační a trenažérové technologie

ŠVZ HZS – Školní a výcvikové zařízení HZS

VOŠ PO – Vyšší odborná škola požární ochrany

ZZS – Zdravotnická záchranná služba