O P. Antonínu Koniášovi S. J. a doc. PhDr. JUDr. Jiřím Bílém, CSc., to jest: O práci...

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

O P. Antonínu Koniášovi S. J. a doc. PhDr. JUDr. Jiřím Bílém, CSc., to jest: O prácimisionářově v 18. století a práci historikově ve 20. stoletíAuthor(s): MARTIN SVATOŠ and Antonius Ignatius KoniasSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 119, No. 1/4 (1996), pp. 178-202Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466996 .

Accessed: 10/06/2014 22:00

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.77.15 on Tue, 10 Jun 2014 22:00:50 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23466996?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Listy filologické CXIX, 1996, 1-4, pp. 178-202

MARTIN SVATOŠ

О Р. Antonínu Koniášovi S. J. a doc. PhDr. JUDr. Jiřím Bílém, CSc., to jest:

O práci misionářově v 18. století

a práci historikově ve 20. století

V současné době píše řada historiků novověkých dějin především učeb nicové či jiné syntézy, populární knížky, obrázkové knihy pro školu a dům, průvodce a eseje, využívajíc к tomu zhusta jen sekundární literatury a pře nechávajíc heuristický výzkum hlavně diplomantům, zatímco v archivech

leží nevyužito příliš mnoho materiálu na to, aby námi podávaný obraz rané

ho novověku založený na pramenech, které probádali naši předchůdci, mohl

odpovídat našim badatelským možnostem a přispět něčím závažným к hlub

šímu poznání raně novověkých dějin českých zemí. O to více je zájemce o historii první poloviny 18. století potěšen, když otevře knihu Jiřího Bílého Jezuita Antonín Koniáš. Osobnost a doba (Praha, nakl. Vyšehrad 1996. 278 stran) a zjistí, že autor uvádí nejenom českou i cizojazyčnou literaturu, ale že vychází i z mnoha dosud nepublikovaných archivních pramenů, excerpo

vaných v řadě českých i zahraničních archivů a knihoven. I zaraduje se: Hle

Badatel, který nepodlehl vábivému pokušení nadejít si klopotnou cestu za

historickými fakty a informacemi nějakou snadno přístupnou zkratkou a

nelitoval času ani námahy, aby z kilometrů archivních kartonů a rukopisných fondů knihoven vynesl právě ty písemnosti, které vrhnou na stále ještě "tem nou" dobu naší minulosti a její protagonisty více světla. Zvláště u Antonína Koniáše, který působil a dodnes působí v naší publicistice i krásné literatuře

jako symbol fanatického prosazování totalitní ideologie a potlačování svo

body víry, vyznání, myšlení, projevu a Bůh ví čeho ještě, a proto dodnes

pořádně neznáme jeho reálný život a dobové souvislosti jeho působení, je třeba, abychom už konečně poznali nejenom to, co si o něm myslili naši

předkové v minulém i tomto století, nýbrž jaký se nám jeví z autentických dobových pramenů, a abychom tyto prameny dokázali interpretovat způso bem odpovídajícím moderním přístupům a poznatkům historických věd.

Při bližším čtení však čtenáře zarazí, proč J. Bílý věnuje vypsání nábo ženského a politického vývoje Českého království od konce husitských bou ří do doby narození Antonína Koniáše více než 80 stran, zatímco nastínění

politicko-náboženské situace v době Karla VI. a státním i církevním opatře ním pro nekompromisní vítězství rekatolizace zhruba pouhé tři strany, a

když už se pustil takto zeširoka do líčení vnitro- i zahraničně-politických,

178



POLEMIKA - NÁZORY

náboženských a kulturních poměru v ceskych zemích od konce 15. do polo

viny 17. století, proč přitom uvádí převážně starou literaturu a necituje mo

derní práce současných odborníků, kteří o tomto období napsali závažné stu

die, využívajíce novějších metod humanitních věd. Marně totiž budeme

v knize hledat jména nebo alespoň stopy bádání řady odborníků zabývají cích se kulturní historií českých zemí či přímo výzkumem knižní produkce té doby, politickými, správními či právními dějinami, sociálními a demogra fickými výzkumy, o zahraničních badatelích nemluvě. Ani v textu ani v po známkách se rovněž nesetkáme s mnohými jmény badatelů, kteří se zabýva jí historií české provincie Tovaryšstva Ježíšova a jezuitských misií či církev ními dějinami zemí Koruny české. Autor takovéto práce by měl zasadit pů sobení Tovaryšstva a jeho misijní činnosti v Čechách do duchovního, kul turního i politického kontextu evropského

- pak by ovšem neměl opomenout

alespoň některé z významných zahraničních historiků, kteří v posledních

čtyřiceti letech publikovali práce o dějinách Tovaryšstva, o jeho spirituálních základech, poslání, systému fungování tohoto řádu, duchovních či kulturních

aktivitách.1 Zřejmě vinou absence směrodatného moderního bádání se v Bí

lého knize nedočteme mnoho nebo nic o společensko-politickém systému absolutistického státu (např. o cílevědomém spojení Tovaryšstva Ježíšova se světskou i duchovní mocí a jeho podílu na formování a státní kontrole du

chovní orientace obyvatelstva), o duchovních i správních základech Tova

ryšstva (dílo Ignáce z Loyoly, Institutum Societatis Jesu ad.), o mentalitě rekatolizátorů i nekatolíků (např. postoj к utrpení, ke spáse, vztah ke knize

jako identifikačnímu znaku konfese), o výchově misionářů (např. o imitatio

jako důležitém prvku jezuitské výchovy) apod. Zato zde můžeme najít fou saté národní stereotypy vytažené z veteše 19. století; srovnej: I když praktic

ky celých těchto několika těžkých staletí se nám dnes jeví po právu nestvůr

nými, přesto zdravý rozum prokmitávající и našich předků v těchto dobách

byl -

alespoň ve srovnání s jinými zeměmi - naší předností (s. 16). Setkáme

se též se stále oživovanými mýty, oblíbenými i komunistickou ideologií: Přes tvrdý život si právě venkovský lid zachoval určitou míru radosti ze ži

vota. Svědčí o tom pestrobarevné kroje, které nosil, písně, které skládal

(s. 15). Nevím, kde autor shledal doklady o tom, že generace, která byla r. 1648 v mužném věku, vyrostla většinou bez náboženské výchovy, bez škol...

(s. 14) - má snad na mysli generaci Balbínovu a Bridelovu?! Z některých Bílého formulací až příliš vyčnívá jeho současná ideologická orientace, viz

např.: Ať však již hledáme zápory české protireformace sebesveřepěji, jedno tomuto procesu nelze upřít -že v katolickém rouše patrně zachránil zemi a

její národ před katastrofálním zpustnutím (s. 16). Opravdu je autor přesvěd

1 Jejich seznam mohu autorovi poskytnout, bude-li si to přát. O Bílého neznalosti

literatury к tématu, o němž píše, bude řeč dále u konkrétních materiálů.

179



Μ. Svatoš: О Р. A. Koniášovi S. J. a doc. PhDr. JUDr. J. Bílém, CSc.

čen, že kdyby zvítězila protestantská strana, české země by se válely v něja kém morálním bahně? A jakou civilizaci má p. Bílý na mysli, když píše: Zároveň však rekatolizátoři zahájili proces civilizační, tak, jak odpovídal parametrům doby (s. 16)? Má snad autor představu, že naši předkové v době reformace žili někde v prérii nebo v pralese a katoličtí misionáři či komisaři

jim přinesli civilizaci v podobě svatých obrázků, růženců a Canisiova kate chismu?

Zajisté není nutno, aby autor populárněvědné knihy o českém misionáři ohromoval erudicí a rozsáhlou znalostí literatury, zvláště zahraniční litera

tury к misionářské činnosti Tovaryšstva je vskutku požehnaně, přesto je s podivem, že autor monografie o misionáři z Tovaryšstva Ježíšova v čes

kých zemích v 18. století, když tedy necituje některé novější zahraniční prá ce o duchovních kořenech, náboženských i společenských cílech či průběhu jezuitských misií v evropských zemích, nezmiňuje (ani v textu, ani v po známkách) alespoň dvě ze základních prací o misiích v Čechách té doby, a sice letitou, ale stále materiálově cennou stať Antonína Podlahy Úřední jed nání konsistoře pražské' ve příčině jinověrců v Cechách v letech 1730-1747

(viz Podlaha 1897), sledující i roli státních orgánů a církevních úřadů při prosazování jediného státního náboženství, a mnohem "čerstvější" stať Ma

rie-Elisabeth Ducreux La mission et le role des missionnaires dans les pays

tchěques au XVIIIе siěcle (viz Ducreux 1984), shrnující politické a nábožen ské pozadí misií v českých zemích, charakterizující funkce misií a jejich typy - obě jsou založeny na rukopisných materiálech pražského arcibiskupství

(arcibiskupský archiv je zde dále uváděn jako АРА).2 Omezíme-li se i nadá le na bohemikální literaturu: Kdyby znal Bílý mj. výsledky výzkumů inven tářů knihoven pražských měšťanů 17. a 18. století od Z. Hojdy a J. Pokorné ho a více než jednu stať M.-E. Ducreux, kterou cituje, jistě by netvrdil tak

jednoznačně (s. 90), že nelze ovšem bezpečně říci, jaké konkrétní knihy čte náři vlastnili, jak byly tyto knihy čteny a jak tedy působily v genezi a proce su utváření kořenů národního obrození.3 Někteří i potřesou hlavou nad jeho

2 Podlaha 1897 edituje mj. formulář výslechu "kacířů" (tzv. Formula Examinis), formulář slibu, který dával duchovní vrchnosti podezřelý z kacířství (tzv. reversalia),

misionářský dekret, instrukci misionářům z r. 1741 aj. Ducreux 1984 mj. rozebírá

obsah i styl výročních či měsíčních zpráv misionářů. 3 Viz Hojda 1994, Pokorný 1988 a Pokorný 1989. V poslední době se výzkumem

inventářů soukromých knihoven měšťanů Nového Města pražského ve srovnání s ji

nými evropskými městy 17. století zabývá Olga Fejtová z Archivu hl. města Prahy;

srov.její práci: Zum Vergleich der biirgerlichen Privatbibliotheken in Prager Neu

stadt und Heilbronn im 17. Jahrhundert, in: Btírgerliche Kultur im Vergleich: Deutschland, Wien, die bohmischen Lander und das Karpatenbecken im 16. und 17.

Jahrhundert. Szeged 1995 (v tisku). Je však pravdou, že seznamy knih, které vlastni

180



POLEMIKA - NÁZORY

zastaralým a naivním výkladem jazykové stránky Koniášových prací (v ka

pitole Koniášův pravopis a jazyk), neboť každý posluchač navštěvující před nášky či semináře prof. Sticha dnes již ví, že jazyk 17. a 18. století byl jiný než v 16. století, protože byl v pohybu, že naň nelze "pasovat" jakousi nor

mu češtiny 16. či 19. století, že je směšné upozorňovat, že Koniáš končí všec

ky infinitivy na -ti, a domnívat se, že je to proto, že byl ovlivněn četbou, vy týkat autorovi první poloviny 18. století jako chybné tvoření přechodníků odlišné od normy vzniklé až v 19. století nebo užívání údajně nesprávných koncovek či přídavných jmen určitých tvrdých namísto přivlastňovacích či

postpozici přivlastňovacích zájmen a přídavných jmen za substantivy, poklá dat lexémy jako spasitedlné, třidceti za archaismy v Koniášově době atd. atd. Už vůbec nechápeme, proč Bílý pokládá tvary hřjchům a wždy za archaismy přejaté ze starší literatury, pokud archaismem nemyslel tehdejší způsob psa ní v jako w а г'jako j, ale tím by jenom prokazoval svou elementární nezna lost tehdejšího pravopisu.

O tom, ze se Jin Bily v písemnictví 17. a 18. století orientuje nevalne,

svědčí i jeho domněnka (vyslovená na s. 263), že psaní podstatných jmen a

zpodstatnělých jmen v němčině a častější psaní velkých písmen ve francouz štině... přispělo к tomu, že Koniáš užíval počátečních velkých písmen v hoj nější míře než nyní. Podle Bílého "logiky" by se měl němčinou a francouz štinou v tomto řídit i dobový pravopis latinský! Není rovněž jisté, že Koniáš užíval (v tištěných textech) majuskulních iniciál ke zdůraznění určitých poj mů, protože víme, že sazeči leckdy pravopis rukopisné předlohy upravovali dle svého, a nemáme к dispozici autograf žádného Koniášova díla.

Vedle nepříliš poučeného výkladu historických či literárních faktů nás zarazí, že autor leckdy mísí podstatné s irelevantním, někdy klade vedle sebe

údaje spolu valně nesouvisející,zkrátka jeho konfuzní styl budí dojem - ře čeno s Jiřím Voskovcem - jako když to kachnám hází. Někdy dokládá biblio

ly obyvatelé venkovských obcí v Koniášově době, se zatím objevují hlavně u vyšet řovacích spisů nekatolíků obviněných z kacířství. V SOA Zámrsk ve fondu Velko

statek Opočno, sign. 1/6, Seriál 35 к 4, 35 1 4, 35 m 4, 35 η 4, ff. 18-20 se zachovalo

i několik takových seznamů psaných Koniášovou rukou (některé zmiňuje ve své kni

ze i J. Bílý): 35 m 4: Knihy kacířské a spisy pověrečné и kováře Václava Matěje v Kounově nalezený 1733. 31. Martij. (f. 19a); 35 η 4: Poznamenání kacířských a za

pověděných kněh, které se и Mikuláše Doubravy radního Dobrušského vynalezly a

ku kterým se přiznal [6. a 7. Aprilis 1733] (f. 20); 35 к 4: Continuatur Consignatzí

kacířských kněh, které skrze Mikuláše Doubravu na světlo přišly a vzaty sou (f. 18); 35 14: Poznamenání oněch kacířských knich, které přinucené na Rychnovku odevzda

né sou dne 13. dubna 1733. (f. 19) - soupis pramenů к životu a působení Antonína

Koniáše připravuji к vydání. - O způsobu čtení knih v Čechách v 18. století píše pod

nětným způsobem Ducreux 1994.

181




grafickým odkazem triviální informace, u mnohých důležitých či problema

tických faktů svůj pramen neuvádí. Budeme rovněž nemile překvapeni, že

nenajdeme seznam Jiřím Bílým použité literatury, jak je to pro historické

práce (i popularizující) obligátní. Aniž bychom chtěli vypočítávat jednotli vé chyby a omyly Bílého práce - žádná tak velká práce se bez větších či menších chyb neobejde -, tentokrát nás udiví množství buď věcných omylů, nebo nevykorigováných chyb, které daleko přesahuje míru v našich histo

rických pracích obvyklou, a nesrozumitelnost některých vět.4

Přesto jsem byl nakloněn všechny tyto námitky potlačit u vědomí příno su práce, která v mnohém vychází z původního rukopisného a dobového tiš

těného materiálu: z korespondence, personálních katalogů Tovaryšstva Je

žíšova, soupisů nekatolických knih, výslechů nekatolíků, dekretů, pamětí, farních a městských knih aj. Autor nás ostatně názvem jedné kapitoly Ad

fontes sám vyzývá, abychom šli к pramenům. Běda však, jestli jej čtenář, zajímající se o originální prameny, vezme za slovo. Vydá-li se hledat pra

meny cestou odkazů Jiřího Bílého, je ztracen. Přesněji řečeno: U písemnos tí, které p. Bílý cituje, buď nenajde žádný odkaz na uložení autorem využí vaných pramenů (např. pozn. 62: Tabulae clericorum Societatis Jesu Bohe

micae [sic] et Moraviae), příp. na jejich tištěnou edici, nebo podle Bílého od kazu originální předlohu nemůže najít, nebo ji navzdory matoucímu odkazu

J. Bílého najde, ale v úplně jiné instituci (viz dále), takže nakonec nevíme, zdali si z nás autor dělá bohapustou legraci nebo to "jenom" neumí. A to ne

chávám stranou řadu důležitých archivních materiálů, které p. Bílý nezmi

ňuje vůbec. Nehodlám s Jiřím Bílým diskutovat, zdali vskutku byl či nebyl v Římském archivu Tovaryšstva Ježíšova (Archivům Romanům Societatis

Jesu, dále uváděno jako ARSI), ve Státním oblastním archivu v Zámrsku (SOA Zámrsk), v Rakouské národní knihovně ve Vídni (ÓNB), ve Státním ústředním archivu v Praze (SÚA) a v jiných archivech či knihovnách, na něž

odkazuje - i kdyby v nich vskutku bádal, výsledek je stejný, jako by tam

nebyl: F. Bily nas kupříkladu osmkrát odkazuje na ARSI, z toho sedmkrát bez

důvodně, neboť dotyčné materiály tam nejsou, a v osmém případě nevíme, na co odkazuje, neboť index poznámky 68 se v textu jeho knihy vůbec nena lézá. Pro toho, kdo by chtěl vědět, kde Bílým citované "římské" prameny

4 Např. na s. 101: К tomu je nutno dodat, že náš misionář kromě dvou autografů,

kde uvedl jako "Konyáss", vydával své knihy anonymně. Autografů s Koniášovým

podpisem jsem našel celou řadu (s podpisy Konias, Koniass, Konyass), naproti tomu

autograf nějaké Koniášem sepsané a vydané knihy se, pokud vím, nedochoval žád

ný. Nemyslí p. Bílý pojmenováním autograf pouhé uvedení jména autora? V tom

případě bych mu doporučil podívat se do Slovníku cizích slov.

182



POLEMIKA - NÁZORY

opravdu najde, uvádím za číslem Bílého poznámky s jeho odkazem na ARSI skutečné uložení dotyčných materiálů, pokud jsem je zjistil, event. další ko rekce:

Pozn. 76) ARSI, ASI 02/18: na s. 74 jako doklad šíření pomluv proti ka

tolickým misionářům Bílý volně parafrázuje část dopisu jezuity dr. Teubne ra z východních Cech arcibiskupu Harrachovi z r. 1628 - ve skutečnosti Václav Oldřich Táubner nebyl jezuita, nýbrž rychnovský děkan, nebyl mi sionářem, nýbrž arcibiskupským komisařem; pravděpodobně se jedná o do

pis (z 3. 3. 1628), jenž nebyl adresován arcibiskupu Harrachovi, nýbrž čty řem vrchním komisařům v Praze, nebyl psán z východních, nýbrž ze sever

ních Cech (o průběhu rekatolizace v Mimoni a Jablonci); v době, kdy jej publikoval Krásl 1886 (na s. 76-78, v poněkud odlišném znění než Bílý), byl dopis uložen v ΑΡΑ v Praze - kde je nyní v ΑΡΑ uložen, jsem zatím ne zjistil.

Pozn. 110) Řím, ARSI, ASI 06/18: dopis A. Koniáše arcibiskupu Ferdi nandu Khuenburgovi z 13. 5. 1720- ve skutečnosti byl adresován biskupu Danielu Josefu Mayerovi de Mayern, sufragánu a generálnímu vikáři praž ského arcibiskupa, datován 10. 5. 1720 (13. 5. byl prezentován arcibiskup skou konsistoří) je uložen v SÚA, ΑΡΑ I., sign. Η 2/4, č. kart. 4289, fasc. 1, č. jednotky 31.

Pozn. 113) Řím, ARSI, ASI 04/1: stížnost A. Koniáše královéhradecké mu biskupu Václavu Košínovi z Košína z 19. 2. 1726 - ve skutečnosti byla zapsána do konsistoriálních protokolů pro r. 1726, dříve uložených v archi

vu biskupské konsistoře v Hradci Králové, minimálně od poloviny 60. let tohoto století nezvěstných; z konsistoriálních protokolů jej v r. 1931 publi koval Augustin Neumann (viz Neumann 1931, s. 143-144).

Pozn. 117) Řím, ARSI, ASI 05/11: český výtah z Liberdova dopisu, nale

zený u Jana Javůrka v Šestajovicích 24. října 1732, A. Koniášem přeložený do latiny a odeslaný pražskému arcibiskupovi - ve skutečnosti je uložen v SÚA v Praze, ΑΡΑ, sign. Η 2/4, č. kart. 4289, s názvem: Copia litterarum

apud Joannem Javurek Schestovicii die 14 octobris a. 1732 repertarum; z ΑΡΑ jej publikoval Tischer 1930, s. 194 - nevím ovšem, z čeho Tischer

usoudil, že jde o překlad Koniášův; text, který je zachován v kart. 4289, není

psán Koniášovou rukou, ani jím podepsán. Pozn. 118) Řím, ARSI, ASJ 06/12: Koniášova zpráva o počátku a průbě

hu opočenské rebelie - ve skutečnosti je uložena v SÚA v Praze, ΑΡΑ I., sign. Η 4/4, č. kart. 4309 jako příloha Koniášova dopisu z Chvalkovic z 16. 10. 1732 (viz dále); úryvek publikovala v r. 1978 Eliška Čáňová (viz ČÁŇo vá 1978, s. 149^pozn. 35).

Pozn. 120) Řím, ARSI, ASI 04/2: Koniášův dopis arcibiskupovi Mayero vi de Mayern z Chvalkovic 16. 10. 1732 - ve skutečnosti dochován v SÚA, ΑΡΑ I., sign. Η 4/4, č. kart. 4309.

183




Pozn. 148) Řím, ARSI, ASI 12/8: vztahuje se к Bílého textu na s. 189-190: Avšak po každé kající misii se pálení knih nedálo. Nezmiňují se o něm jinak velmi podrobné záznamy o misiích v Berouně (1737), v Plzni (1739), v Panenském Týnci (1741, 1756), v Lounech (1741), v Hostivicích и Prahy (1755), v Poděbradech (1755), v Nymburku (1756) aj. - ve skutečnosti se v ARSI žádné velmi podrobné záznamy o činnosti kajících misií v Čechách v 1. polovině 18. století nedochovaly; pouze v části Provincia Bohemiae v oddílu Manuscripta antiquae Societatis je uložen jeden konvolut obsahu

jící souhrnné roční relace o misiích v české provincii v rozsahu cca 2-3 folií pro celý rok5 a ve Fondo Gesuitico je jedna Koniášova výroční zpráva o vý sledku moravské kající misie v r. 1758 + jím přiložený dopis generálu S. J. zl3. 11. 1758.6 Protože samotní missionarii de poenitentia nepsali žádné po drobné zprávy o průběhu misie v jednotlivých lokalitách, nýbrž souhrnnou

zprávu za rok (některé se dochovaly i v АРА),7 vycházel Bílý zjevně z do

bových zápisů městských a farních pamětních knih a kronik, které zpraco vali či vydali pozdější dějepisci i místopisci,8 či ze zápisů písmáků, jakým byl i známý milčický rychtář Vavák, pamětník misií v Poděbradech 1755 a v Nymburce 1756.9 Ze jsou velmi podrobné záznamy o kajících misiích ko naných v uvedených českých obcích dochovány v ARSI, si p. Bílý prostě

vymyslel.

Pokud by se někdo domníval, že by texty originálů, které J. Bílý situuje do ARSI, vskutku mohl v římském archivu S. J. najít alespoň v opisech, od

povídám, že jsem je v ARSI hledal a nenašel. Kdyby p. Bílý v ARSI oprav du bádal, věděl by, že tam nemůže nalézt Koniášovy dopisy adresované

pražskému arcibiskupovi, jeho generálnímu vikáři a pražské konsistoři, vě děl by však, že právě tam je uložen koncept dopisu generála S. J. Retze

provinciálu české provincie Fr. Heisslerovi z 15. 3. 1749 týkající se Koniáše a že má právě v tomto případě možnost citovat oprávněně ARSI, a nemusil

by jej navíc přejímat z tištěné literatury (bez udání pramene) a mylně dato

5 Viz ARSI, Boh. 194: Relationes missionum. Relationes S. Congregationi de

Propaganda missae circa missiones. 6 Fructus Missionis Moravicae Poenitentialis Anni 1758, Fondo Gesuitico, sva

zek 720 A/II/4, sloha: Missionis Moravicae Poenitentialis anni 1758 Relatio. 7 Ducreux 1984, s. 34 vypočítává 11 výročních zpráv misionářů uložených

v SÚA, ΑΡΑ I.; její výčet z tohoto fondu bych doplnil ještě o zprávy kajících misií

z let 1737, 1752 (obě v kartonu č. 4309), 1753 (č. kart. 4315) - všechny tři psané ru

kou A. Koniáše (viz dále pozn. 45), dále zprávy z let 1734 (č. kart. 4288), 1750

(č. kart. 4314) a 1760 (č. kart. 4293). 8 Viz např. Seidl 1862, s. 473-474, kde je i záznam o kající misii v Berouně r.

1737, citovaný Bílým na s. 139-140. 9 Jak Bílý sám uvádí na s. 151.

184



POLEMIKA - NÁZORY

vat,10 především by však věděl, že materiály týkající se staré české provin cie S. J. jsou uloženy převážně v oddělení Manuscripta antiquae Societatis,

buď v části Provincia Bohemiae, pak jejich signatura začíná zkratkou Boh., nebo v části Assistentia Germaniae, pak jejich sign. začíná Germ., po nichž

teprve následuje pořadové číslo a druh písemnosti + další specifikace,11 a ne dával by údajným římským písemnostem neexistující signatury typu ASI 06/ 18 či ASI 12/8 apod.12 Z rozhovoru pro Český týdeník,13 v němž se doc. Bílý prezentuje jako znalec materiálů archivu Tovaryšstva Ježíšova v Římě, vy

plývá, že nemá ponětí, jaká bohemika jsou v kterých římských fondech do chována: zaměňuje totiž Vatikánský archiv s ARSI, když tvrdí, že archiv je zuitského řádu provincie české je vskutku obrovský. Od doby Palackého snad nikdo soustředěně tento archiv neprostudoval. Z literatury14 i Palacké

ho korespondence přitom víme, že Palacký v Římě studoval ve Vatikán

ském. nikoliv jezuitském archivu. Ostatně, jaká bohemika tam měl Palacký soustředěně studovat, když se soustředil na české dějiny do r. 1526, kdežto

první členové Tovaryšstva přišli do Čech třicet let po tomto datu?! J. Bílý v Českém týdeníku dále tvrdí, že v ARSI je materiálu o jiném misionáři té

doby, P. Františku Mateřovském, na celou knihu; ve skutečnosti je tam ulo

10 V pozn. 38 sice neuvádí, kde je dopis uložen, zato tvrdí, že byl psán 21. 4. 1749

(žádný dopis gen. Retze provinciálu Heisslerovi z tohoto data se v ARSI nenachází), v textu na s. 11 má pak dokonce i chybné vročení tohoto dopisu (1747!). V dotyčném

dopise vyjadřuje P. Retz souhlas s eventuálním provinciálovým rozhodnutím odvo

lat P. Koniáše z misií a přiznává, že právě pro Koniášovu horlivost neschopnou roz

lišovat uvažoval sám o potřebě tohoto kroku již před několika lety: Inconsultus agen di modus P. Antonij Konias valde mihi displicet, qvem ob minus discretum z.elum jam ante annos a missione removendum credidi. Nec sum contrarius, ut, si RV"e visum fue

rit, alicui alteri officio applicetur. -

(Koncept dopisu z 15. 3. 1749 dochovaný v ARSI, sign. Boh. 9, f. 125v, poprvé otiskl Zuber 1990, s. 97, uvádí však chybnou

lokaci; za upozornění na Zuberovu citaci vděčím kol. Čornejové.) 11

Např. Boh. 1 I Epp. Gen. 1623 znamená Epistolae Generalium, tj. koncepty

dopisů generála S. J. zaslaných z generalátu do české provincie S. J., za r. 1623. Ně

které písemnosti, týkající se české provincie se nacházejí i v oddělení Fondo Gesui

tico. ale pak před číslem svazku musí předcházet toto označení, zkráceně F. G. \ např.

Catalogi Personarum et Officiorum Provinciae Bohemiae za léta 1747, 1749, 1750,

1751, 1755 a Catalogus alphabeticus Personarum Soc. JESU Prov. Bohem, secun

dum Cognomina, s. d., se nacházejí ve F. G., svazek 634, fasc. B1 Assistentia Ger

maniae. Provincia Bohemiae seu Silesiae 1626-1770. 12 ASI je zjevně něčí osobitá zkratka římského jezuitského archivu, obvykle se

uvádí ARSI, což však není signatura fondu! 13 Viz Český týdeník 1996. 14 Viz např. Borovička 1918. Za konzultaci týkající se Palackého římských studií

děkuji dr. Jiřímu Kořalkoví.

185




žen - kromě stručných záznamů v katalozích osob či v seznamech řádových

slibů, které jsou v ARSI dochovány téměř o každém členu S. J. - Jeden, pod trhuji: jeden koncept dopisu generála S. J. tomuto misionáři o šesti řádcích,15 zatímco konceptů dopisů nejvyššího představeného S. J. zaslaných P. Koniá šovi je v ARSI čtyřicet!16 O Koniášovi Jiří Bílý celou knihu již napsal, aniž z římských pramenů cokoliv použil, nepočítáme-li zmínku o Retzově dopi se převzatou z tištěné literatury. Přitom tam nejsou materiály zanedbatelné, nýbrž důležité pro poznání vztahu řádových představených к tomuto horli vému misionáři (korespondence, catalogi triennales) či práce misií, na nichž se P. Koniáš podílel (zprávy o průběhu misií).

кауоу р. ьиу prosel v akíi Lataiogi ťersonarum er ujjiciorum rro

vinciae Bohemiae z doby Koniášova života v řádu,17 mohl vylíčit Koniášo vu kariéru v řádu S. J. daleko podrobněji, i jeho přehled kajících misií na s. 137-139 mohl být díky těmto kompletním "stručným katalogům" (catalogi breves) v ARSI úplnější. Např. pro rok 1743 nemusel klást na s. 138 otazník, ale mohl uvést dle konvolutu personálních katalogů: Missionarii de Poe

nitentia. In Missione Bohemica. P. Ant. Konias Sup. Miss. P. Fran. Glitsch. P. Joan. Fleischer. P. Matth. Sexstetter. (Bílý uvádí chybné Sextetter.)w V ARSI jsou rovněž zachovány v úplnosti tzv. Catalogi triennales a pro nás

nejzajímavější jejich druhá část, jakýsi "kádrový profil" členů řádu s hod nocením jejich vlastností a schopností.19 Z nich se můžeme leccos dozvědět

i o pohledu představených na Antonína Koniáše.20 Tolik ve stručnosti к ma

15 Z 28. 6. 1738, sign. Boh. VIII, f. 140v-141r. Týkal se udání na P. Mateřovské

ho, kterému generál nepřikládal víru: Cum delationi contra R.V" fidem illico поп

adhibuerim, sed P. Provincialis informationem prius exspectaverim, haud opus fuis set, ut Ipsa in sui defensionem ad те describeret; libenter tamen Ulam admitto et

cupio, ut absque ulteriori solicitudine muneri suo graviter intendat meique in SS suis

sacrificijs jugiter memor, prospere valeat. 16

Jejich přehled bude součástí mnou připravovaného soupisu koniášovských ma

teriálů. 17

Catalogi breves 1708-1760: sign. Boh. 91/II-92/II; Catalogi triennales 1711

1761, sign. Boh. 37-77. 18

ARSI, sign. Boh. 92/11, f. 335r. Údaje o P. Koniášovi od jeho prvního roku no viciátu v Brně 1709 až do jeho smrti v pražském Klementinu 1760, jak je zazname

návají Catalogi breves české provincie S. J. uložené v ARSI, připravuji к vydání. 19 O těchto katalozích viz Institutum S. J. I., p. 364-365, kap. De Catalogis et In

formationibus annuis\ srov. též Kroupa 1994. 20

Např. že byl oceňován jeho pokrok na poli literárním jako nadprůměrný; ko

lonka "k jakým funkcím má vlohy?" {Ad quae ministeria talentům habeat?) vypoví dá téměř po celou dobu jeho působení v řádu o evidentních schopnostech kazatel

ských a misionářských atd. Pro ilustraci vývoje názoru představených na P. Antoní

na Koniáše uvádím jeho hodnocení z let 1723, 1737, 1749 a 1758:

186



POLEMIKA - NÁZORY

teriálům archivu S. J. v Římě vztahujícím se к životu a činnosti misionáře Koniáše.

Kdyby p. Bílý studoval ve fondech SOA Zámrsk, věděl by, že žádný fond tohoto archivu nemá alfanumerickou signaturu typu В 308, jak uvádí on v pozn. 116,21 že právě tam najde řadu písemností týkající se Koniášovy mi

sijní činnosti ve východních Cechách,22 a nikoliv v ARSI, jak on se domní vá, soudě dle pozn. 113 v jeho knize.23

Sign. svazku

folio

číslo

Boh. 47

f. 25r

nr. 4

Boh. 58

f. 8r

nr. 2

Boh. 70

f. 9v

nr. 6

Boh. 76

f. 7r

nr. 1

Boh. 76

f. 12r

nr. 5

Rok 1723 1737 1749 1758 1758

Ingenium bonům bonům bonům bonům bonům

Judicium mediocre bonům bonům bonům bonům

Prudentia mediocris bona bona bona bona

Experientia rerum

de facto modica

bona bona bona magna

Profectus

in literis supra medio

critatem bonus bonus supra me

diocritatem supra medio

critatem

Complexio naturalis

sangvineo cholericus

phlegma tica

cholerico

phlegmatica

sangvin. choler.

phlegmatico cholerica

Ad quae ministeria

talentům

habeat?

ad con

ciones et

operatio nes

ad mis

siones

concio

nes

missiones

dicendum

ad missio

nes, ad

conver

sandum

ad missio

nes, vel

officium

tale,*

*pokr. 1758:

...in quo, cum conversationi jam assveverit, agendum cum proximo, hujus enim

saluti studet. Ob impetum autem, qvo laborat, et freqventiorem domo exitům, ac,

qvam qvotidie privatim in cubiculo sumit, coenam, non videtur praeficiendus. 21 Koniášův dopis opočenskému regentovi z 20. ledna 1731 je v SO A Zámrsk ulo

žen ve fondu Velkostatek Opočno, sign. 1/5, Seriál 22 e, ff. 7-8. 22 Ve fondech Velkostatek Opočno, Archiv biskupské konsistoře Hradec Králo

vé, rodinný archiv Kinských, Chlumec nad Cidlinou. O materiálech zámrského ar

chivu, které budou součástí chystaného soupisu koniášovských písemných památek, bude řeč ještě dále.

23 Bohužel, protokoly královéhradecké konsistoře do r. 1728 jsou již od poloviny

60. let tohoto století, kdy konsistoriální archiv převzal SOA Zámrsk, pohřešovány, takže Koniášův dopis z 19. 2. 1726 biskupu Košínovi, který z těchto protokolů cituje Neumann 1931, se dochoval -

stejně jako mnohé jiné texty do r. 1727 známé díky

Augustinu Neumannovi - pouze v jeho edici.

187




Kdyby Jiří Bílý opravdu pracoval v rukopisném oddělení Ósterreichische Nationalbibliothek ve Vídni, jak napovídá jeho pozn. 136, věděl by, že tam ní písemnosti jsou buď v oddíle Autographeη (pak jejich sign. začíná zkrat kou Autogr.), nebo Codices (se sign. Cod. + číslo kodexu), a nedával by soudním zápisům o potrestaných kacířích údajně tam uloženým nesmyslnou signaturu В 13;24 v pozn. 146 neuvádí pro jistotu žádnou signaturu, pouze odkaz na knihovnu, patrně v domnění, že takto se na prameny odkazuje: Vídeň, Rakouská národní knihovna - takovouto citaci jistě každý zájemce ocení. Nevím, zda jsou v ÓNB zápisy o soudním jednání s kacíři v Čechách, vím však, že tam jsou Annuae litterae, Catalogi personarum a konvoluty dalších písemností staré české provincie S. J., které mohl p. Bílý důvodně citovat.

Kdyby se р. Bílý podíval někdy do materiálů Cerroniho sbírky v Morav ském zemském archivu v Brně, našel by tam kromě úmrtního oznámení P.

Koniáše i vysoce zajímavý bio-bibliografický medailon Antonína Koniáše, který někdy v letech 1772-73 sepsal mladý jezuita Leopold Jan Seršník. Ser šník v něm nejenom líčí život patera Koniáše, jak jej poznal z elogia či z vy právění starších spolubratři, kteří se s Koniášem setkali osobně a které on v Klementinu či jinde ještě zastihl, nýbrž připojuje i první bibliografii Koniá šových děl včetně nevydaného rukopisu dalších dílů Indexu Bohemicorum

librorum prohibitorum.2S Kdyby J. Bílý znal tento Šeršníkův text, nemusel

obviňovat Františka Martina Pelcla (na s. 7), že z pozic osvícenecké přezíra vosti к minulosti vybájil, že Koniáš zbavoval svými kázáními lidi zdravého rozumu a ze spálil 60 000 knih, či dále mylně tvrdit (na s. 161), že se Pelcl u údaje o více než šedesáti tisících knih spálených Koniášem dovolává auto

ra elogia (v němž je ovšem uveden počet 30 000), a věděl by, že odvoláním na svůj pramen (Sein Biograph, ein Jesuit) myslí Pelcl Seršníka, jehož ruko

pis měl zapůjčen, nikoliv elogistu.26 Znaje Koniášovu bibliografii sestavenou Šeršníkem, nemusel by Bílý

rovněž podezírat Pelcla, že zaznamenal nezaručenou pověst o tom, že Ко

24 Kde jsou ony spisy uloženy ve skutečnosti, jsem doposud nezjistil. 25 Oba texty byly vydány v článku Svatoš 1994, kde jsem Šeršníkův text o Koniá

šovi místy srovnával s textem elogia, které vydal Podlaha 1895. 26 Ostatně sám Pelcl v úvodu svého slovníku jezuitských spisovatelů (Pelcl 1786)

na s. VI uvádí, že elogia při jeho sepisování nepoužíval, weil sie auf die Litteratur keinen Bezug haben. Jestliže na s. 154-155 tvrdí Bílý

- na rozdíl od s. 161 správně -, že údaj o 60 000 Koniášem spálených knih převzal Pelcl od Šeršníka (ovšem od ja kéhosi J. Z. Šeršníka, místo správného L. J.), a opakuje to na s. 271, neznamená to, že by Šeršníkův článek opravdu četl, znamená to pouze, že tuto informaci přejal zjev ně z publikace Čornejová 1995 (s. 196), aniž na ni odkázal a aniž by tušil, že jde prá vě o tento Koniášův medailon sepsaný mladým Šeršníkem, neboť to neuvádí ani Čor

nejová.

188



POLEMIKA - NÁZORY

niáš sepsal i cizojazyčné díly Indexu - jako důkaz uvádí fakt, že tisky ani ru

kopisy oněch cizojazyčných dílů nebyly ani za dvě stě let objeveny (na s. 223) - cožpak p. Bílý neví, že se od zrušení jezuitského řádu v r. 1773 ztratilo daleko více než jen rukopis Koniášova Indexu!21

O tom, že p. Bílý originály písemností, na něž odkazuje, neviděl, mě pře svědčuje i několik následujících skutečností:

1) Na s. 14/ tvrdí, ze v Zápisnicích Jana Jeníka z Bratric (1 /jb-lo4j),

uložených v Archivu Národního muzea, je na 508. straně vlepen tištěný for

mulář, jímž Koniáš oznamuje misii v Přelouči, začínající 8. června 1738. Ve skutečnosti jde o šestv díl rukopisné sbírky Jana Jeníka z Bratříc, která se

nenazývá Zápisníky, nýbrž Bohemica. Neb Zbírka Rozličných příběhů a pa mětních věcí Království Českého se dotýkajících, není uložena v Archivu

Národního muzea, nýbrž v Knihovně Národního muzea (pod sign. IV G

13/VI), jde sice o tištěný formulář, ale s rukopisnými Koniášovými přípisy s aktuálními informacemi: o adresátovi, o místě, datu a podrobnostech koná

ní misie. Kdyby se p. Bílý podíval do Zíbrtova popisu Jeníkovy sbírky v CCM či Ledrových Dějin města Přelouče nad Labem, mohl si text Koniá šova oznámení přeloučské misie přečíst v jejich edici28 a dozvědět se, že ne

bylo zasláno hejtmanu chrudimského kraje, jak se domnívá, nýbrž hejtmanu a administrátoru pardubického panství Brandlstainovi,29 mohl by uvést i

správnou lokaci a nemusel by posílat čtenáře do jiného oddělení a jiné bu

dovy Národního muzea, než je muzejní knihovna.30

2) Dle poznámky 122 cituje na s. 140-141 z pamětní knihovny [!]farnos ti kasejovickě (aniž ovšem uvedl, kde sa ta farní kniha má dnes nalézat) zprá

27 Neoprávněná je další Bílého výtka adresovaná Pelclovi na s. 151, že je spolu

tvůrce mýtu o Koniášovi, protože ten uvedl, že sám zná příklady toho, že posluchači Koniášova hrůzného líčení pekla a očistce přišli o rozum (viz Pelcl 1786, s. 184). Kdo zná stručnost hesel Pelclova slovníku jezuitských spisovatelů, ví, že je absurdní

autorovi bio-bibliografického přehledu spisovatelů konce 18. století předhazovat, že

nezaznamenává konkrétně ani jeden případ pomatenosti a že neuvádí ani rok ani

místo ani jméno postižené osoby nebo osob. Výtka o to nepochopitelnější, že pochá zí od autora konce 20. století, který mnohdy není schopen uvést ani jméno autora,

titul, rok a místo vydání knihy, kterou cituje. 28 Viz Zíbrt 1897, s. 456-457, kde jsou odlišeny části tištěné od rukopisných do

plňků Koniášových, a Ledr 1926, s. 246-247. 29 Psáno též Brandenštein. Hejtmany chrudimského kraje byli v r. 1738 Václav

Ignác sv. pán Vernier v sezení na Mezilesicích a František Kordule ze Sloupna na La

žanech a Domoradicích. Za tuto informaci jsem vděčen dr. Václavu Pituchovi ze

SOkA v Chrudimi. 30

Opomíjím fakt, že Bílý Koniášův text "vylepšuje": otiskuje Žádný dokonce pří

bytek vápnem kvůli mně bíliti se nemá, zatímco v originále stojí pouze: Žádný dokon

ce příbytek vápnem bíliti se nemá.

189




vu o misii z r. 1745 - ve skutečnosti cituje text městské knihy Kasejovic,31 a

to nikoliv z originálu, nýbrž ze stati Jana Hilleho Církevní poměry na pan ství Lnářském v XVIII. století?2 Hille jako editor však nakládal s původním textem volněji, než je dnes standardní, a tak jeho úpravy převzaté Bílým pro zrazují, že Bílý originál neviděl a text převzal z Hilleovy edice,33 aniž to při znal. Z téže edice otiskl text kasejovické městské knihy A. Podlaha, který na rozdíl od p. Bílého bibliografický údaj Hilleova článku uvedl (viz Podlaha 1893, s. 4).

3) Rovněž na s. 158 výpověď Jana Tichého, vyslýchaného pro kacířství komisí ve Vysokém Veselí nad Cidlinou, převzal Bílý mlčky z edice, tento krát Augustina Neumanna34 (i s Neumannovými omyly), jako pramen však udává v pozn. 130 pouze SOA Zámrsk, aniž uvedl alespoň název fondu, na tož signaturu materiálu, karton či fascikl (zámrský archiv spravuje cca 20 km

archiválií!). Úryvek z výpovědi Tichého přitom přejímá z Neumanna doslo va (vyznačil kurzívou) včetně Neumannova chybného čtení35 a včetně jeho

průvodního slova, domnívaje se, že celý převzatý text je citace archivního

pramene.36

4) Na s. 133 Bílý píše, že Koniášův dopis arcibiskupovi ze 16. října 1732 je uložen v ARSI a má tři přílohy: 1. Latinské podání o příčinách opočen ského povstání. 2. Zkrácený latinský překlad požadavků a článků víry, před

ložený deputanty opočenskému hraběti. 3. Latinský překlad Mojžíšova výta

31 Kniha pro zapisování všelijakých porovnání, příběhův a roztržitostí při obci

městys Kasejovicích..., p. 12-13. Dnes uložena v SOkA Plzeň-jih se sídlem v Blovi

cích, fond Archiv města Kasejovic, inv. č. 509. 32 Hille 1892, s. 200-201. 33 Některá slova uváděl Hille ve zkratkách (zkracoval křestní jména, P. = Pater,

sv. = svatý/á apod.), některá vypustil či opomenul (např. datum dne 27 Junij, místo

svate' Panny Krescencije otiskl sv. Krescencie, místo Karla Blovskýho soukeníka

uvedl pouze křestní jméno a příjmení apod.), jiná zaměnil (např. místo sednici otiskl

světnici), tvary, které se mu zdály nekorektní, upravoval dle jazykové normy druhé

poloviny 19. stol. (např. místo v novým domě otiskl v novém domě) apod. 34 Neumann 1931, s. 58. 35 Neumann čte Nebi. Dydaka jako Nóbl Dydaka. 36

Spisy z apelačního soudu (Decreta regiae appellationis) jsou ve fondu králo

véhradecké biskupské konsistoře uspořádány ve fasciklech podle měst, kam byly ad

resovány, a uloženy v kartonech č. 26-28 pod sign. 1 I 1 - 1 I 28. Jako místo výsle chu Tichého uvádí Neumann mylně Chlumec nad Cidlinou a Bílý to po něm opaku je. Kdyby onen výslech hledal opravdu ve fasciklu Chlumec nad Cidlinou, nemohl

by jej nalézt, jako se to stalo mně. Teprve po prozkoumání všech dotyčných spisů

jsem Examen Jana Tichého při právě městys Vysokého Veselí nad Cidlinou, z naří

zení J. Mil. pánů krajských hejtmanů, v přítomnosti níže psaných commisařův vyko

naný našel v kartonu č. 28, ve fasciklu Vysoké Veselí, ff. 115-118.

190



POLEMIKA - NÁZORY

hu z Liberdova dopisu. Ve skutečnosti je dopis uložen v SÚA v Praze, fond ΑΡΑ , č. kartonu 4309 (viz výše) a má přílohu jednu (zmiňuje se o ní ostatně v průvodním dopise sám Koniáš), ovšem se dvěma prvně uváděnými texty.

Údajná třetí příloha (Koniášův překlad Liberdova dopisu) v této sloze není, protože je uložena sice v témže fondu, ale v jiném kartonu, č. 4289 (viz výše). Na případnou námitku, že mohla být v kartonu 4309 v době, kdy p. Bílý svou práci připravoval, odpovídám: nemohla. Již v r. 1978 totiž dotyč ný konvolut z kartonu 4309 popsala E. Čáňová (viz Čáňová 1978), aniž by se o Liberdově dopise zmínila. J. Bílý z opisů, které měl к dispozici, zřejmě usoudil, že tyto tři texty, které patří к sobě tematicky, tvoří i fyzicky jeden konvolut. Proč však Bílý umístil Koniášův latinský dopis z 16. 10. 1732 (kte rý má zmíněnou přílohu), uložený v АРА, jednou do Národní knihovny v Praze (pozn. 119 -s odkazem na Truhlářův Katalog českých [!] rukopisů), podruhé do římského archivu S. J. pod nesmyslnou signaturu ASI 04/2

(pozn. 120), když předtím dal Koniášově zprávě o původu opočenské rebe lie, která je přílohou téhož dopisu z 16. 10. 1732, jinou absurdní signaturu jezuitského archivu v Římě ASJ 06/12 (pozn. 118) a Koniášovu překladu Liberdova dopisu, jenž měl být dle Bílého přílohou dotyčného Koniášova

dopisu, další nesmyslnou signaturu římského archivu S. J. ASI 05/11 (pozn. 117), to je mi záhadou - už proto, že sám zmiňuje edici onoho latinského

překladu Liberdova dopisu, publikovanou Františkem Tischerem (kterého ovšem překřtil na Fischera) v článku, v němž Tischer výslovně uvádí, že je založen na původních zprávách archivu arcibiskupského v Praze37 - tento

fond je dnes uložen v SÚA pod zkratkou АРА. SÚA cituje p. Bílý třikrát: V prvním případě (pozn. 132) v АРА ve fasci

klu pod signaturou F 28/lc v kartonu 3932 se žádný výslech s Václavem

Litochlebem z r. 1745 nenachází.38 Ve druhém případě (pozn. 133) nechává

p. Bílý badatele hledat materiály týkající se "kacíře" Čoudila (též Čoudla, Čadila) v sedmi kartonech АРА39 - solidního historika bych asi upozornil, že jím uváděnou signaturu mají pouze kartony č. 4314-4315, jde-li o doc. Bílého, musíme se jen radovat, že se tentokráte materiály týkající se "svůd ce" a kolportéra nekatolických knih Matěje Čadila vskutku v tomto fondu

nacházejí.40 Ve třetím případě, kdy jde o Koniášovu žádost českému sněmu

37 Tischer 1930 (viz výše) -

překlad Liberdova dopisu na s. 194. 38 V tomto fasciklu jsou materiály až z padesátých let 18. století: výslechy Josefa

Čejky z let 1752-1754, Václava Trojana z r. 1759, dálefasciculus certificatorum pro anno 1759 a reversalia obviněných z kacířství z r. 1759.

39 Pod Bílého citací Η 5/2-3 4313-19 rozuměj: sign. Η 5/2-3, čísla kartonů 4313

4319. 40

Škoda, že p. Bílý neotiskl jakýsi oběžník arcibiskupské konsistoře s fyzickým

popisem hledaného Matěje Čoudila (Čoudla) uložený v SÚA, ΑΡΑ I., sign. Η 2/5, č.

191




o příspěvek na nové vydání postilly z prosince 1749, však badateli nezbývá než pátrat v desítkách kilometrů materiálů SÚA, neboť p. Bílému se v pozn. 153 zlíbilo uvést nehledatelnou signaturu: SÚA 57/01 !41

Kdyby p. Bílý vskutku probádal archiválie АРА týkající se misionářů a

obnovy katolického náboženství v 17. a 18. století, ad vocem Koniáš by mohl najít např. celý svazek materiálů okolo stížnosti města Volyně z r. 1724 na Koniáše jakožto příliš horlivého misionáře, jenž prý kvůli jedné zjištěné nekatolické knize dělá z celého města a panství sídlo kacířů,42 mohl by si

přečíst jiný konvolut spisů týkající se Koniášovy žádosti z r. 1730 na místo držitelství o finanční podporu na vydání jeho kancionálu včetně výčtů ode

vzdaných nekatolických knih v některých farnostech hradecké diecéze a fi nančních částek vynaložených za jejich náhradu či dosti podrobný popis chystané čtyřdenní rekolekce v Praze z r. 1735 Methodus Qvadriduanae Recollectionis a PP. Missionarijs Soc. Jesu tradi solitae,43 narazil by i na

řadu zajímavých Koniášových dopisů a relací: např. na ještě starší Koniášův

dopis o podezřelém Tomáši Poláčkovi, než uvádí na s. 115-117, a sice z 9. 4. 1720,44 či na roční zprávy o výsledcích české kající misie z let 1737, 1751 1753, jež - ač nepodepsané - jsou všechny psány rukou Antonína Koniáše jakožto superiora této misie,45 na seznam kacířských knih, "přijatých" a se

psaných Koniášem jakožto misionářem prácheňského kraje v r. 1724, jenž mnohde vytýká i konkrétní závadná místa a svou koncepcí je předobrazem

kart. 4291, který pražská arcibiskupská konsistoř posílala v r. 1748 královéhradecké

biskupské konsistoři, ústeckému vikáři Mosbenderovi, dále duchovním v Německém

Brodu, Českém Brodu, Kolíně, Zlonicích aj. (viz koncept ibid., sign. Η 2/4, č. kart.

4289, č. jednotky 86-87). Konsistorní připiš je zajímavý i proto, že uvádí zastírací

praktiky pašeráka knih Čadila (fingovaný obchod s drůbeží). 41 Hledal jsem ve fondech Stará manipulace, České gubernium Diaetale i Came

rale - doposud marně. Tím více lituji, že p. Bílý není schopen uvést správnou lokaci.

42 Materiály z ΑΡΑ, týkající se této volyňské aféry, hodlám vydat v LF.

43 Vypsání čtyřdenní rekolekce v Praze je přiloženo к dopisu misionářů Eliase

Pichlera a Antonína Koniáše arcibiskupské konsistoři v Praze ze dne 13. 1. 1735,

psanému Koniášovou rukou a uloženému v SÚA, АРА 1., sign. Η 2/2, č. kart. 4287, č. jednotky 90. Rekolekci nazývá Koniáš jinde duchovním shromážděním (viz Lau

ritsch 1743, s. 182; cituje Podlaha 1893, s. 47). 44 Je to zatím nejstarší mně známý Koniášův dopis. Protože je navíc zajímavý ré

torickými ozdobami a básnickými obrazy převzatými převážně z bible, chystám edi

ci i tohoto dopisu. 45

SÚA, ΑΡΑ I., sign. Η 4/4, č. kart. 4309: Fructus Missionis Boěmicae Poeniten

tialis A" 1737 a Fructus Boěmicae Missionis Poenitentialis ad Annum 1752; ibidem,

sign. Η 2/5, č. kart. 4293, jednotka č. 139: Fructus Missionis Boěmicae Poenitentia

lis An. 1751; ibidem, sign. Η 5/2-3, č. kart. 4315, jednotka č. 2: Fructus Boěmicae

Missionis Poenitentialis ad Annum 1753.

192



POLEMIKA - NÁZORY

Koniasova Klíče vydaného o pet let později, a řadu dalších koniásovských materiálů, které do jeho monografie nepochybně patří více než popis situace v Cechách, když utichly boje husitů.

Pokud p. Bílý nepátral po uložení uvedených originálních písemností, mohl si alespoň přečíst tu odbornou literaturu, která z oněch materiálů vy chází a místy je i přetiskuje. Kdyby p. Bílý znal např. již zmíněný článek dr. Čáňové, mohl si ušetřit blamáž tvrzením, že Koniášův dopis pražskému arci

biskupu z 16. října 1732 (i s přílohou), který je ve skutečnosti v ΑΡΑ, je ulo žen v římském archivu S. J. (viz výše). Kdyby J. Bílý znal článek dr. Kořá na, věděl by, že Koniášův dopis Maximilanu Klannerovi z 20. ledna 1731, jehož překlad zařadil do své knihy, Ivo Kořán již otiskl (viz Kořán 1970, s.

123), a nemusel by mu dát signaturu fondu v zámrském archivu neexistující (viz pozn. 116).47 Zdá se však, že ani starší literatura, kterou p. Bílý četl, jej neodradila od tvrdošíjného přesvědčení, že originály některých opisů, které měl к dispozici, jsou v jezuitském archivu v Římě.48

Ač Bílý charakterizoval druhy misií u nás v 17.-18. století a jejich funk ce i úkoly misionářů té doby dle mého poměrně výstižně, přesto jsem pře svědčen, že kdyby znal mnohé materiály týkající se obnovení katolického náboženství a pronásledování nekatolíků, uložené v ΑΡΑ, mohl vylíčit vý

voj a působení misií daleko podrobněji a přesněji: našel by řadu písemností vztahujících se к Harrachovu úsilí o katolickou reformaci, jejímž účinným prostředkem měly být misie, mohl se zmínit o ročních zprávách o stavu ná

boženství v českém království (de státu religionis), které posílala konsistoř

zemským stavům a v nichž informovala i o rozdílné činnosti misionářů arci

biskupských a kajících: Zatímco hlavním posláním kajících misionářů bylo vykořenit hříchy a vštěpovat ctnosti (eradicare vitia et implantare virtutes),49

46 Edice tohoto rukopisu bude součástí připravovaného článku o Koniášově vo

lyňské "aféře" v LF. 47 Skutečná lokace: SOA Zámrsk, Velkostatek Opočno, sign. 1/5, Seriál 22 e, ff.

7-8. 48 Viz Bílého pozn. 113 a Neumannovu edici z protokolů biskupské konsistoře

v Hradci Králové, in Neumann 1931, s. 143-144. 49 Srov. úryvek konceptu zprávy De Státu Religionis pro rok 1746: ...Praeter hos

[tj. parochos et capellanos] etiam sunt missionarii, uti inclytis DD. Statibus aliunde

notum est; alii quidem, qui vocantur missionarii poenitentiales, constant ex quatuor Patribus Societatis JESU: qui pro scopo principali habent, eradicare vitia et implan tare virtutes: qui etiam annue suos missionis fructus suae Reuwae' Celsitudini et ejus consistorio in scríptis ojferunt et sunt hic sub sigl. 0 acclusi. Alii autem sunt missio

narii archi-episcopales: quorum hic et nunc sunt 9 in archi-dioecesi Pragensi; 3 in

Reginae-Hradecensi; et horům scopus praecipuus est, detegere, si quid alicubi late

ret haereticum; invigilare, ne ministelli haeretici Regnum pervagentur et abducant

193




hlavním úkolem arcibiskupských či biskupských misionářů bylo pátrat po kacířských knihách, dozírat nad podezřelými ve víře a především nad kacíř

skými svůdci (in libros haereticos inquirere, suspectis in fide et vel maxime seductoribus haereticis invigilare).50 Rozhodně by však nepřeceňoval úlohu řadového misionáře, jakkoli agilního, při zavedení kajících misií v Čechách: z dopisů generála S. J. s provinciály dochovaných v konceptech v ARSI i z korespondence mezi představenými české provincie S. J. a arcibiskupstvím v Praze či dalších písemností v ΑΡΑ vyplývá, že o vzniku v Čechách nové

ho typu misií jednali řádoví představení s arcibiskupstvím a s císařskou kan celáří mnohem dříve, než Koniáš v říjnu 1732 navrhoval arcibiskupovi re formu velikonočních misií,51 že mimořádné misie, jak jsou kající misie pů vodně v těchto materiálech nazývány, nebyly žádným novátorstvím duchov

ní správy v Českém království na základě Koniášova projektu, který dle mínění J. Bílého (na s. 135) realizoval arcibiskup Manderscheid, a že v praž ské arcidiecézi byly zavedeny po příkladu jezuitských misií v jiných krajích Evropy (ad exemplum aliorum Regnorum ac Provinciarum), hlavně v sou

sedních zemích Království českého.52 Historii a podstatu této nové metody

"lidových misií" (německy Volksmissionen, latinsky missiones populares nebo rurales), kterou začátkem 18. století zavedl italský misionář P. Paulus

Segneri starší (odtud se nazývala též italská metoda), vylíčil již jezuitský historik Bernhard Duhr.53 Jak byl tento přejatý vzor uváděn do praxe v Če

chách, jsem načrtl v příspěvku Jezuitské misie v českých zemích v 18. století,

který vyjde ve sborníku ze sympozia Jezuité v Čechách, konaného 13. 11.

1996 v Národní knihovně v Praze.

homines post se: ideoque missionariis istis assignatur districtus, alicui unus, alicui

duo, prout necesse videtur; vicissim ad aliqueňi districtum mittuntur missionarii duo,

imo, in Chrudimensi circa Landscronam et Litomischlium actu operantur missiona

rii tres, ex causa, quia malo haereseos maxime est obnoxius, et quidem locus quidam Ciermna dominii Landscronensis, adeo est infectus, ut ab anno 1736 usque ad a.

1744 327 personae successive et clam partim, tempore belli emigraverint... (Ulože no v SÚA, ΑΡΑ I., sign. Η 5/2-3, č. kartonu 4314, jednotka č. 14. Pravopis jsem zde

upravil.) 50 Viz De Státu Religionis pro rok 1751. Uloženo v SÚA, ΑΡΑ I., sign. Η 5/2-3,

č. kart. 4314, č. jednotky 48. 51

Např. měsíc před Koniášovým návrhem píše generál S. J. Retz provinciálovi Seidlovi o jednání o novém typu misií a náklonnosti pražského arcibiskupa Mayera v této věci (dopis z 13. 9. 1732 v ARSI, Boh. 7/II, Epp. Gen., f. 348r).

52 Dle přípisu prokurátora české provincie S. J. Ferdinanda Hoffmanna pražské mu arcibiskupu Danielu Josefu Mayerovi, s. d. (arcibiskupskou konsistoří však pre zentován až po arcibiskupově smrti 13. 4. 1733) v SÚA, ΑΡΑ I., sign. Η 2/2, č. kart.

4287, č. jednotky 8. 53 Viz Duhr 1928, 4/II, s. 190nn.

194



POLEMIKA - NÁZORY

Koniášem v říjnu 1732 navrhované změny se však týkaly misií arcibis

kupských: v prvé řadě měli být příležitostní, tzv. velikonoční misionáři (ope rující zpravidla tři měsíce), kteří dle něj nemohli za čtvrt roku působení zís kat potřebnou znalost praktik "kacířů" a zkušenost к odhalování nekatolic

kých knih, nahrazeni misionáři stálými, kteří by v arcidiecézi operovali celý rok se stejným "popisem práce" jako dosud, včetně pátrám po kacířských knihách. Je pravdou, že později vskutku působili někteří arcibiskupští misio náři v určité oblasti celý rok, podávájíce o své činnosti konsistoři měsíční

zprávy),54 jak je к tomu zavazovala instrukce generálního vikáře pražského arcibiskupa Martiniho z 2. ledna 1741,55 což mohlo být i důsledkem Koniá šova návrhu; zatím však к tomu dohadu postrádáme konkrétní doklady.

Zajímavá je rovněž odlišnost jazyka a stylu překladů uveřejněných p. Bílým od jazykové úrovně textu p. Bílého. V překladu najdeme řadu archaismů, ja ko je příklonná částice -/'věty důvodové: už.ívaiíť páni faráři (s. 134), zatím co v originále je prosté utuntur V. D. curati, či spojka vedlejší věty příčinné an: Jest pak... příčinou všeho zla... Poláček, an vyslal... posly (s. 115), čímž

je přeloženo: Est itaque ... ille Polacžek ... pestis mali totius, utpote qui... nuncios miserat, nebo inverze slovosledu á la Vrchlický: z téměř denních

téhož nejvznešenějšího pána promluv (s. 120), což je překlad latinského: ex

quotidianis paene ejusdem Excellentissimi Di concionibus apod. Jazykové jevy, jako jsou příčinné spojky -/'nebo an najdeme nejpozději v textech prv ní poloviny tohoto století, nikoliv však u dnešních čtyřicátníků. Na rozdíl od

těchto archaických překladů, cituje-li Bílý překlad některého staršího auto ra, archaický jazyk staršího překladu "modernizuje".56 Smíříme-li se s ar

chaickým jazykem a odhlédneme-li od několika omylů a nepřesností, jsou překlady z latinských originálů v Bílého knize jinak dobré a prokazují dob rou obeznámost s dobovými reálemi i lexikem, což je leckdy v rozporu se

znalostmi autora nejnovější publikace o Koniášovi. Uvedu několik příkladů: J. Bílý na dvou místech (s. 70 a 76) vykládá termín domus professorum

či professa na Malé Straně jako dům profesorů, zatímco každý posluchač historie, jenž zpracovává nějaké téma o jezuitech, ví, že jde o profesní dům,

54 Ducreux 1984, s. 40-41 sleduje na základě měsíčních zpráv působení jezuitské ho misionáře prácheňského kraje Zobela po celý červenec 1764. (Uloženo v SÚA,

ΑΡΑ I., sign. Η 2/6, č. kart. 4294, kde jsou dochovány obdobné měsíční zprávy celé

ho roku 1753 arcibiskupského misionáře in districtu Neo-Boleslaviensi J. Glutha S. J.) 55 Otiskl ji Podlaha 1897, s. 104-114. 56 Srov. úryvek z Kráslova překladu pastýřského listu kardinála Harracha z r. 1652

začínající slovy: Tak obcujtež s kterýmikoliv jinověrci, aby bylo na bíle dni... (Krásl

1886, s. 145-146 [dle Bílého údajně s. 175-176]), který j. Bílý změnil na: Obcujte s kterýmikoli jinověrci, aby bylo patrno... (s. 76).

195




tj. dům profesů (= jezuitů, kteří složili čtyři řádové sliby), nikoliv profesorů, jakkoli shodou okolností v profesním domě u sv. Mikuláše na Malé Straně

bydleli i učitelé, protože při něm bylo gymnázium. Na s. 105 se p. Bílý domnívá, že Koniášovo elogium existovalo pouze

v originále, který prý viděl a z něhož citoval ještě F. M. Pelcl, že poté záhad ně zmizelo, že však roku 1876 ohlásil Josef Svoboda nález kopie v archivu

jezuitského řádu v Římě a. jeho originál objevil opět Antonín Podlaha v Lob kovické knihovně v Praze. Ve skutečnosti se u elogií nedá hovořit o zacho vání jednoho originálu (u většiny z nich autora neznáme, autograf elogia je doložen jen ve výjimečných případech...), elogium totiž kolovalo v několi ka opisech po české provincii a další byl uložen v Římě; mnohdy se neza choval ani jeden z těchto opisů,elogium bylo však naštěstí přepsáno do litte rae annuae jezuitského domu, kde dotyčný zemřel (což není jen případ elo

gia A. Koniáše), nebo do souhrnné výroční zprávy za celou provincii, posí lané do římského centra, pro niž někdy býval text upravován, jako se stalo i

u nekrologu A. Koniáše: text, který Podlaha publikoval,57 našel v litterae an

nuae klementinské koleje pro r. 1760,58 J. Svoboda59 převyprávěl text Koniá

šova elogia, který se v úvodu a závěru liší od klementinského znění, z exem pláře výroční zprávy celé české provincie uloženého v ARSI.60 Nejde tedy o pražský originál a římskou kopii, nýbrž o dva opisy téhož, někde se ovšem od sebe trochu různícího textu.

Do humoristické přílohy nějakého studentského časopisu patří Bílého tvrzení (na s. 212), že Koniáš žádal o církevní "поп licet"[l] к uveřejnění svého nového díla - Koniáš by tak byl patrně jediný spisovatel, který kdy žádal cenzuru o nedovolení vytisknout své dílo.

Osobně budu Jiřímu Bílému zavázán, pokud nás seznámí s "předpisem", na jehož základě tvrdí na s. 153, že Řetěz kolem krku misionářů ... byl pře depsaným [podtrhl M. S.] doplňkem oděvu "kajících vyslanců Kristových", jinak mi nezbývá než mít za to, že tuto pozoruhodnou informaci převzal z nějakých nepublikovaných církevních dějin Járy da Cimrmana. V žádných konstitucích ani deklaracích obsažených v Institutum S. J., ani v patentech arcibiskupské konsistoře pražské totiž nic o řetězu jako doplňku oděvu mi sionářů nenajdeme.

Na zadní straně vazby vyšehradské publikace o Koniášovi je stručná in formace o životě a pracích Jiřího Bílého, z níž se dozvídáme, že vystudoval

57 Podlaha 1895. 58 Dnes uloženo v Národní knihovně v Praze, sign. XXIII С 105/17, ff. 70r-73r. 59 Svoboda 1876, s. 246-248. 60 Roma ARSI, Annuae literae Provinciae Bohemiae Societatis Jesu ad Annum

1760, sign. Boh. 179, p. 140-143.

196



POLEMIKA - NÁZORY

na Karlově univerzitě právo, historii, filozofii a klasickou filologii. Neměli

bychom se zamyslet nad vyučovacími metodami této univerzity, na níž absol

vuje na čtyřech katedrách člověk, který se nenaučí základnímu řemeslu nut

nému pro práci v uvedených oborech? V prosemináři či v diplomním semi náři se posluchači historiografie, klasické filologie či filozofie učí základním

předpokladům a prvkům odborné práce, mezi něž patří i umění používat a citovat prameny i dosavadní literaturu к danému tématu. Každý pokročilejší student historie, jenž píše ročníkovou či diplomní práci, tedy ví, že musí u vést seznam použité literatury a že musí správně citovat podle určitého od

borného úzu. Ne tak docent UK v Praze Jiří Bílý, jenž se chová jako chytrá horákyně v pohádce Boženy Němcové: cituje, necituje, odkazuje, neodkazuje.

O jeho způsobu odkazování na rukopisné prameny již bylo v předcháze jících odstavcích řečeno dosti. Pokud jde o tištěnou literaturu, z níž p. Bílý čerpal: Vzhledem к tomu, že čtenář nemá к dispozici její seznam, nezbývá mu než se spokojit buď s Bílého poznámkami, nebo na místech, kde Bílý jmenuje pouze autora, aniž odkázal na jeho konkrétní práci, s dohady, o ja kou asi práci jmenovaného autora by se mohlo jednat. Potíže vzrůstají tam, kde p. Bílý jméno autora zkomolí a dá tak čtenáři příležitost pátrat, koho a

jaké jeho dílo to vlastně má na mysli: to je případ odkazu na edici jedné z příloh Koniášova dopisu z 16. 10. 1732, kterou měl uveřejnit Fr. Fischer

(kdy a kde, to se od p. Bílého na s. 133 nedozvíme, osvětlující poznámka neexistuje); naštěstí máme к dispozici studie Ivo Kořána a Elišky Čáňové (viz Kořán 1970 a Čáňová 1978), díky nimž zjistíme, že jde o článek Fran tiška Tischera uveřejněný v Pekařově sborníku (viz Tischer 1930). Ne vždy máme ovšem to štěstí, že práci uváděnou panem Bílým pod jakousi "šifrou"

citují solidní badatelé, a pak se musíme snažit dešifrovat "neznámé" dílo

sami. Ač Bílý někdy uvádí bibliografický odkaz u informací méně důleži

tých či notoricky známých, nepokládá za nutné uvést např., kde byly uveřej

něny některé jím zmiňované dopisy A. Koniáše.61

Ani když J. Bílý cituje i autora i dílo, nemusí mít čtenář vyhráno: v lep ším případě jsou citace nejednotné,62 v horším případě neúplné,63 v nejhor

61 Tak na s. 147 sděluje: Z Koniášových oznámení uveřejnila odborná literatura

zatím tři: ... Odkazy na onu odbornou literaturu bude však čtenář hledat marně.

Abych ušetřil čas těm, kdo si chtějí zmiňované publikované Koniášovy dopisy pře číst, uvádím potřebné bibliografické údaje: dopis z 5. března 1737 posílaný z Nové

ho Bydžova do Dvora Králové otiskl Schulz 1913, s. 190-192; dopis (z 27. května

1738) do Přelouče vydali Zíbrt 1897, s. 456-457 a Ledr 1926, s. 246-247; konečně

dopis z 6. února (1741) z Panenské Týníce do Loun vyšel v SHK 1925. 62

Např. číslo strany je někdy před místem vydání, jindy po vročení. 63

Např. pozn. 82: citováno ze spisu Dr. Krásla o Harrachovu Praha 1886, str.

175-176\ jinde chybí místo, jinde zase rok vydání, což např. v pozn. 77: A. Denis:

197




ším případě nesprávné.64 Vrcholný problém pak působí Bílého odkazy na

knihy, které vůbec nenajdeme: Např. v poznámce 121 je uváděna kniha J. A. Seidla: Děje král. města Berouna, vydaná v Praze 1862, jako zdroj pu blikující zprávu o kající misii v Berouně 1737. Žádná taková kniha J. A. Seidla v r. 1862 však nevyšla, takže by ji čtenář v knihovnách nenalezl. Na štěstí Podlaha 1893 na s. 4 uvádí, že v r. 1862 citoval zmíněnou zprávu

-

zjevně z rukopisu berounského děkana Seidla (zemřelého v r. 1837) - J. Při bík v časopise Lumír, 12, 1862, s. 473 [recte 474]; odtud ji také J. Bílý citu

je. Jindy však jsem už takové štěstí neměl. Např. v jio známce 86 odkazuje Bílý

- dle způsobu citace - na monografii C. Říhy: Český národ v době tem

na, vydanou v r. 1967 v Římě. Hledal jsem tedy onu knihu i v Římě: v tamní Národní knihovně (kde mají i autora knih pro děti Bohumila Říhu), v kni hovně Gregoriánské papežské univerzity (kde mají dokonce české a sloven ské marxistické autory), ba i v knihovně Historického ústavu Tovaryšstva Ježíšova - vše marno. Oleum et operám perdidi\ Rovněž Čeněk Tomíško

nevydal v r. 1935 v Praze žádnou knihu nazvanou Jezuité v Čechách, jak tvrdí J. Bílý v pozn. 141, proto ji pochopitelně nenajdeme ani v Národní knihovně v Praze, ani v knihovně Historického ústavu Tovaryšstva Ježíšova

v Římě, ani v bibliografiích prací к dějinám Tovaryšstva (vízLamalle 1937,

Polgár 1983); Tomíško však přispěl třemi statěmi do publikace Jesuité a ná rodní kultura. 300 let od příchodu jesuitů a založení gymnasia v Hradci

Králové, vydané v Hradci Králové 1936 - snad měl Bílý na mysli tento sbor

ník. Lépe na tom nejsme ani u jeho vlastních prací: v poznámkách 78 a 131

uvádí p. Bílý - dle způsobu citace - dvě své monografie vydané v Jihlavě r.

1984, které by měly obsahovat výsledky jeho vlastních výzkumů: Zasta

vení v proudu času a Pašeráci a dodavatelé kacířských knih. Hledal jsem ci

tované publikace, leč nenašel - nejsou uvedeny ani v Národní bibliografii z let 1983-1988 (kde má být podchycena veškerá tištěná produkce vydaná v té době v Československu), ani zachyceny v katalozích Národní knihovny v Praze či Knihovny Národního muzea v Praze (které měly v té době zákon né právo povinného výtisku), ani v Okresní knihovně v Jihlavě, tedy v městě, kde měly obě knihy vyjít.65

Čechy po Bílé hoře str. 350, Praha, tedy u díla, které vyšlo vícekrát, znamená, že musíte nejprve najít to správné vydání, abyste se dobrali patřičné informace; velmi

často chybí údaj o straně, na které byste zmiňovaný údaj nalezli. 64

Např. citovaný text se nachází na jiných stranách, než uvádí Bílý: viz již zmi

ňovanou poznámku 82, kde má být místo s. 175-176 správné 145-146, nebo pozn. 111, kde má stát místo s. 252 správné 152.

65 V bibliografii předložené pro habilitační řízení uvedl p. Bílý u prvně jmenova né "publikace", prý vydané odborem kultury ONV Jihlava v r. 1987(!), dokonce

ISBN, které přiděluje Národní agentura ISBN. Bývalá pracovnice ONV v Jihlavě mě

198



POLEMIKA - NÁZORY

Zavádějící odkazy Jiřího Bílého na archivní prameny nás nutí ptát se, odkud vlastně zná autor rukopisné prameny, které cituje, když neví, kde jsou ve skutečnosti uloženy? Chaos v citování literatury vyvolává nejen opráv něné pochybnosti o autorově profesionální kompetentnosti, ale i úvahy, zda

se máme seriózně zabývat prací člověka, jenž mj. uvádí své tiskem nevyda né monografie jako publikované?

Uváděním Bílého chyb a omylů na pravou míru, doplňováním neúplných

údajů či pátráním po jím uváděných knihách bychom se totiž mohli bavit

stejně jako pan továrník na penzi s titulním hrdinou Jirotkova Saturnina, kdyby to nestálo příliš mnoho času, o ktprý nás tím p. Bílý okradl, a kdyby chom si přitom nekladli otázku, koho může vychovat vysokoškolský učitel, který si neosvojil základy svého řemesla, ne-li další nedouky.

To se týká i ediční práce J. Bílého: Na s. 107-108 uveřejňuje Bílý dvě latinské básně, které Koniáš složil jako čtrnáctiletý student jezuitské latin ské školy a které jeho otec-tiskař otiskl v jím tištěných knihách, přičemž absolvent rozšiřujícího studia latiny na pražské univerzitě v cca devíti řád cích edice latinského textu gymnazisty udělal patnáct chyb! Aby frekventant

poměrně kvalitní výuky latiny na jezuitském gymnáziu počátku 18. století Antonius Konias nevypadal v očích znalců latiny jako šílený předchůdce ab surdní poezie, uveřejňuji zde oba jeho básnické texty ve znění, v jakém byly původně otištěny:

1) С ARMÉN Ad Praen. D. Wenceslaum Jaudit, Serenissimi Principis Tos

cani in lingva czechica Instructorem Aulicum.

Wenceslainae (a) regulas

Lingvae doces Magister, Wencesilaé Principem

A floře in orbe clarum: Gaude! tuo par Nomini,

Wencesilaé, munus

ujistila, že žádnou knihu pod tímto názvem ONV tehdy nevydal. Jak mi sdělila ve

doucí Národní agentury ISBN, číslo ISBN uváděné panem Bílým je vymyšlené. Onu

druhou práci p. Bílý ve své bibliografii pro habilitační řízení neuvedl, uvedl tam však

jinou monografii, pod názvem Právní život cechovních řemeslníků na Vysočině v ob

dobí feudalismu, údajně vydanou vydavatelstvím Jihlavské listy r. 1992, o jejímž ISBN však platí totéž co o první "publikaci"

- je smyšlené. Šéfredaktor Jihlavských

listů mi sdělil, že žádnou takovou monografii jeho noviny nevydaly, pouze v letech

1992-93 tam vycházela série novinových článků Jiřího Bílého pod názvem O starých řemeslech a živnostech. - Z r. 1984 nabízí Národní knihovna v Praze jedinou práci Jiřího Bílého, a to autoreferát jeho kandidátské práce Základní otázky vývoje národ

ních výborů, která svědčí spíše o autorově hledání marx-leninské cesty ke státní sprá vě druhé poloviny 20. století než o hledání pramenů к dějinám 18. století.

199




Argenteos (b) Florentiae

Flores feret minerval.

Cecinit Ant. Ign. Nepom. Konias.

(a) Lingva Boěmica vocatur Wenceslaina. Rosa in praef. (b) Dux Florentiae

gestat lilia in Insigni.66

2) Poeta recentior ita canit:

Huc, huc, Воете, Lumina,

Quacunque stirpe natus!

Hic eruditos Czechicae Sensus vide Minervae!

Faceta dieta, veritas,

Morumque disciplina: Hic et sophorum dogmata,

Discuntur arte mira!

Antonius Ignatius Konias.61

Kdybych měl závěrem shrnout v jediné větě, co jsem si odnesl ze studia

knihy Jiřího Bílého Antonín Koniáš. Osobnost a doba, řekl bych, že kniha

vypovídá daleko více o osobnosti docenta Bílého než patera Koniáše.

V Českém týdeníku slibuje p. Bílý, že připraví monografii o Slavatovi z Chlumu - pokud bude psána stejným způsobem jako jeho monografie o Antonínu Koniášovi, doporučuji autorovi předem, aby si zažádal - jako to udělal jeho Koniáš na s. 212 - о "поп licet" pro nové dílo.

66 Otištěno in: Jandit, Wenceslaus: GRAMMATICA LINGUAE В0ЁМ1САЕ...

Pragae, Typis Adalberti G. Konias 1705 (viz Knihopis, č. 3494), f. AI Ir. 67 Otištěno in: Přísloví Česká Aneb ADAGIA BOHEMICA... Pragae, Typis Adal

berti Georgij Konias... 1705 (viz Knihopis, č. 15645), f. blv.

200



POLEMIKA - NÁZORY

Zkráceně citovaná literatura:

Borovička 1918: Borovička Josef: Palackého italská cesta r. 1837. Český časopis historický, 24, 1918, s. 165-208.

Čáňová 1978: Čáňová Eliška: Proticírkevní hnutí na Opočensku v r. 1732.

In: Sborník prací východočeských archivů. IV. Zámrsk 1978, s. 133-151. Český týdeník 1996: Česká národní tradice je tradice náboženská. Roz

hovor s historikem Jiřím Bílým, autorem knihy Antonín Koniáš a řa

dy dalších historických knih. Český týdeník, č. 157, 4.-8. července 1996, s. 9.

Čornejová 1995: Čornejová Ivana: Tovaryšstvo Ježíšovo. Jezuité v Čechách.

Praha 1995. Ducreux 1984: Ducreux Marie-Elisabeth: La mission et le role des mission

naires dans les pays tchéques au XVIIIе siécle. In: Actes du 109е Congrěs national des Sociétés savantes. Tome I. Transmettre lafoi: XVI'-XXе siěcles. 1. Pastorale et prédication en France. Paris 1984, s. 31-46.

Ducreux 1994: Ducreux Marie-Elisabeth: Kniha a kacířství, způsob četby a knižní politika v Čechách 18. století. In: Literární archív. 27. Česká lite ratura doby baroka. Praha 1994, s. 61-87.

Duhr 1928: Duhr Bernhard: Geschichte der Jesuiten in den Landern deu

tscherZunge. 4. Band: Geschichte der Jesuiten in den Landern deutscher

Zunge im 18. Jahrhundert. Teil I.-II. Miinchen - Regensburg 1928. Hille 1892: Hille Jan: Církevní poměry na panství Lnářském v XVIII. stole

tí. Blahověst, 42, 1892, passim. Hojda 1994: Hojda Zdeněk: Kulturní investice staroměstských měšťanů v le

tech 1627-1740. Příspěvek к dějinám kultury barokní Prahy II. In: Praž

ský sborník historický. 27. Praha 1994, s. 47-104. Institutum S. J. 1705: Institutum Societatis Jesu... Vol. I-II. Pragae 1705.

Knihopis: Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstaršíaž do kon

ce XVIII. století. Praha 1939-1967. Kořán 1970: Kořán Ivo: "Opočenská rebelie" roku 1732. In: Acta Musei

Reginaehradecensis, S. В.: Scientiae sociales. 12. Hradec Králové 1970, s. 93-136.

Krásl 1886: Krásí František: A mošt hrabě Harrach, kardinál sv. církve řím ské a kníže arcibiskup pražský. Historicko-kritické vypsání náboženských poměrů v Čechách od roku 1623-1667. Praha 1886.

Kroupa 1994: Kroupa Jiří K: F. Bridelius v zrcadle Catalogi triennales II.

LF, 117, 1994, s. 97-99. Lamalle 1937: Lamalle Edmundus: Bibliographia de historia S. I. pro Anno

1935. Romae 1937. Lauritsch 1743: Lauritsch Jozef: První Věk Rodičky Boží Rušánské... Hra

dec Králové nad Labem... 1743. Ledr 1926: Ledr Josef: Dějiny města Přelouče nad Labem. Přelouč 1926.

201




Neumann 1931: Neumann Augustin: Prostonárodní náboženské hnutí dle

dokladů konsistoře královéhradecké. Část první. Doba tak zvaného Tem

na do roku 1740. Hradec Králové 1931. Pelcl 1786: Pelzel Franz Martin: Boehmische, maehrische und schlesische

Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten... Prag 1786. Podlaha 1893: Podlaha Antonín: Život a působení Antonína Koniáše. In:

Sborník historického kroužku. Seš. 2. Praha 1893, s. 3-48. Podlaha 1895: Podlaha Antonín: Dodatky a opravy к biografiím starších

spisovatelů, českých. Koniáš Antonín. Časopis Českého musea, 69, 1895, s. 321-325.

Podlaha 1897: Podlaha Antonín: Úřední jednání konsistoře pražské ve pří čině jinověrců, v Čechách v letech 1730-1747. In: Sborník historického kroužku. Seš. 6. Praha 1897, s. 83-114.

Pokorný 1988: Pokorný Jiří: Knihy a knihovny v inventářích pražských měš ťanů v 18. století (1700-1784). Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis, 28, 1988, s. 41-64.

Pokorný 1989: Pokorný Jiří: Recepce české literatury v Praze 18. století. In:

Pražský sborník historický. 22. Praha 1989, s. 83-102. Polgár 1983: Polgár László: Bibliographie sur 1'histoire de la Compagnie

de Jésus 1901-1980. II. Les pays. Europe. Roma 1983. Seidl 1862: Děje král. města Berouna. Dle J. A. Seidla sděluje J. Přibík.

Lumír 12, 1862, passim. SHK 1925: List Р. A. Koniáše. In: Sborník historického kroužku. 26. Praha

1925, s. 57-58. Schulz 1913: Schulz Antonín: Archivní prameny ku poznání života i stráz

ně na širém Královédvorsku od smrti Husovy až do doby Koniášovy. Dvůr Králové 1913.

Svatoš 1994: Svatoš Martin: Antonín Koniáš S. J. von seinen Ordensmitbrii dern dargestellt. In: Humanistica Lovaniensia. 43. Leu ven 1994, s. 411 425.

Svoboda 1876: Svoboda Josef S. J.: Památky kolleje Klementinské v Praze. Časopis katolického duchovenstva, 17, 1876, s. 174-190, 241-265.

Tischer 1930: Tischer František: O náboženském hnutí na Opočensku roku 1732. In: Od pravěku к dnešku. Sborník prací z dějin československých. К šedesátým narozeninám Josefa Pekaře... II. Praha 1930, s. 184-201.

Zíbrt 1897: Zíbrt Čeněk: Zápisky Jana Jeníka z Bratříc v bibliothece Musea království Českého. Časopis Českého musea, 71, 1897, passim.

Zuber 1990: Rudolf Zuber: Cenzura na Moravě v 18. století do konce vlády Marie Terezie. In: Studie Muzea Kroměřížska '90. Kroměříž 1990, s. 93 102.

202



Date post:	12-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	hoangthu
View:	223 times
Download:	6 times

O P. Antonínu Koniášovi S. J. a doc. PhDr. JUDr. Jiřím Bílém, CSc., to jest: O práci...

Documents