PETRA JANOUŠKOVÁ

POHÁDKY Z LESA

ILUSTRACE: JITKA KOLDOVÁ

jemné pohádky

UKÁZKA

OBSAH |

1 | JAK SE POTKALI

2 | JAK OTVÍRALI STUDÁNKU

3 | JAK POTKALI DĚTI

4 | JAK POTKALI SRNEČKA

5 | JAK SE NEBE ZATMĚLO

6 | JAK PŘILETĚLA MOUCHA

7 | JAK POTKALI BALVÁNKA

8 | JAK VÍTALI LÉTO

9 | JAK DOZRÁLY JAHODY

10 | JAK JE PŘEKVAPILA HOUSENKA

11 | NA NÁVŠTĚVĚ V MRAVENIŠTI

12 | JAK JEŠTĚRCE UPADL OCÁSEK

13 | JAK SE SPLETLI

14 | JAK TANČILI SE SVĚTLUŠKAMI 15 | TŘI DOKTOŘI

16 | JAK POZOROVALI MRAKY

17 | JAK PŘIŠEL MEDVĚD

18 | JAK OBJEVILI HOUBY

19 | JAK POMÁHALI VEVERCE

20 | VRTULENÍ

21 | PROČ PADAJÍ NA PODZIM LISTY 22 | JAK POTKALI HVĚZDÁŘE

23 | JAK ZAČAL PADAT SNÍH

24 | ŠTĚDRY DEN

UKÁZKA

Už pomalu začínal podzim. Ostružiny byly sklizené, na Javo-říkově javoru právě dozrávaly vrtulky a on je nastavoval ke sluníčku. Zvlášť teď, kdy jeho svit slábl, potřebovaly skřítko-vu obětavou péči. Ostružinka mu pomáhala. Poletovala okolo stromku a natáčela vrtulky ke slunci. Najednou ji napadlo se skřítka zeptat: „Proč vlastně na javoru rostou vrtulky? Sníst se to nedá... Vlastně se s tím nedá dělat vůbec nic!“ Javořík jí to musel vysvětlit. „Ta vrtulka je jenom obal na semínko. Je to takové letecké křídlo. Semínko díky němu doletí dál, někam, kde pak může vyrůst další javor. Stromy nemůžou růst moc blízko sebe, překážely by si. Takhle hezky popoletí. A nemáš pravdu, že se s nimi nedá nic dělat. Dá se s nimi totiž hrát na vrtulení.“

Ostružinka na něj udiveně pohlédla: „Vrtulení? Co je to za slovo? A co je to za hloupost?“

Javořík odpověděl: „Víš co? Tak já ti to ukážu. Počkej tady a dívej se nahoru.“

20 | VRTULENÍ

UKÁZKA

Ostružinka se tedy posadila do trávy a čekala. Dívala se na-horu na nebe. Javořík mezitím utrhl pár zralých vrtulek a vy-lezl s nimi na vysoký kámen kousek od ní. Víla hleděla do nebe a už ji to pomalu přestávalo bavit, když tu se nad ní najednou objevilo asi pět roztočených vrtulek. Vypadaly jako větrníč-ky, když hodně fouká vítr. Sluníčko prosvítalo skrze ně a byla to nádherná podívaná.

Když se Javořík zase objevil, Ostružinka už byla úplně roze-smátá: „Já už vím, proč tě to tak baví. To je tak krásné! Můžu si to zahrát s tebou?“

A tak celé odpoledne hráli vrtulenou se zralými vrtulkami a náramně se u toho nasmáli. A ještě udělali dobrou službu pro javor, protože jeho semínka roznesli o kousíček dál.

20

UKÁZKA

UKÁZKA