116
^^Imí is.\ts&.y Aši ^ismcÉ ;
^^Imíis.\ts&.y
Aši ^ismcÉ
;
POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE.
Od
VÍTZSLAVA HALKA.
V PRAZE.'n&kein a núLIa.lem kulhtÍBkáruv Jra. E.lv. Grég-ia.
1874.
PQSOiS
IhfP.7
POHÁDKY Z NAŠI VESNICE.
ASE VESNICE.
[y stará vesniko na klidné pláni,
když uvidím t, poutník zemdlelý,
tys vždy tak zleštua mi k uvítání,
jak v matky vi-askáeli úsmv utkvlý.
Jdu kolem našedlé tvýeh chalup pleti,
kam hledím, srdce mého vejskne kus,
má mladost ze všech koutu vstíc mi letí,
má duše cítí mládí lehký klus.
Vše známo tak. Jde pasák s líným stádem
a sniekna, v letech couvá nazpátky —ej brachu, na oích ti poznám snadem,
že dosud zdrávy naše pohádky !
Jde hrobník s motykou a písní,
hrob starý pekopat jdo na nový,
cj l)rachu, víš-li, jak si býval v tísni,
když sem se ptal, kdo spí ti pod rovy?
Vfi/ jede do polí a v Inka —znám každou bíle ušlapanou mez,
2 níž skivan k nebi rozpínal se tluka,
a kepelka kde tloukla „pt penz."
Jde starý housla, v oích mhu a mžitky
znám jeho houslí dušné rozmary —.,Už, pane, nejsou jako tenkrát pitky,
a co do písní není nad starý.-
Jde matka, otci dít ke rtm zdvihá,
jde dívka s vtou v oku tajemnou —všech tvá je mn jak otevená kniha,
v ní celý život popsán pede mnou.
I zavzní zvonek na ervené vži,
jak starý pítel, tak má teplý zvuk,
a když mu zpvný tlukot po vsi bží,
já slyším v nm i svého srdce tluk.
9
Vše známo tak. Ziiáiu votlioii humIkmu stívchu,
i každé liiiízdo poznám pod krovem,
i lašovky, jež vstíc mi nesou tchu,
jak dosud dobe hýt tu domovem.
/nám každý komín. Pyšní se a boí,
jak statný šuhaj fouká v kotou dým,
a dým se v mrákj-, lehké tvary toí,
jak u ki-bu hra pohádek a šprým.
Ach u krbu! Kdy veer oheú šlehnul,
a rudo barvil hoch smahlou tvá.
7. nás každý jako duch a dech se nehnul.
a každý, kdo k nám sed\ byl pohádkáM
Tu déje rostly veselé a smutné,
nám asto slza kápla v dlku smích.
nám tekly hodiny jak víno chutné
a víc než v vín opojení v nich.
Ach n krbu I .lak mha se rouška zdvihá,
a lesklých hrdin ad jde kolem nás,
zrak samá jiskra, zlatem šat se mihá,
ti sotva zajdou, noví vzejdou zas.
— 10 —
A každý rek náš jako starý známý,
jak píbuzný, jak soused, dobrý strýc,
když padne, v rov jej kladem se slzami
a vzdech za ním pošlém na tisíc.
Nuž ku krbu! Tam k loui zas si sodném,
tam celý svt nám bude pod krovem,
ty dávné postavy si z duše zvedném —tam bume zas jak tehda domovem!
Sumái.
Jdou šumai od msta k méstu,
ode vsi ke vsi poadem,
jak tažní ptáci ki'átí si cestu,
zásobí plesem celou zem.
Jdou šumai, u prahu se staví:
^Ržové dívky, pojdte veu,
my na stálé vám zahrajem zdi'aví,
dopedem den vám v pkný sen."
Hned v spanilém dvata lemu,
jako když rží nakvte,
a kde jsou švarní mládenci k emu,hned se to v kytky proplete.
— 12 —
Xeb jak co ti šuniai hraji,
vjede tm hochm do nohou,
a které srdce z tvi"da se krájí,
trouby mu roztát pomohou.
Tak praví již soudové boží —v hudb se zákon naplní:
když kolo roste, láska se množí,
lidé se v párky doplní.
Tak stvrzují otcové, matky:
neb když se tanec rozehrá.
tó vyjdou, kývnou na prahu chatky
af jen to pán buh požehná!
Jdou šumai od msta k mstu,ode vsi ke vsi poadem,jak tažní ptáci krátí si cestu,
vesele zvucno bude všem!
JÍRÁL p>ÁVA.
uté panoval léto Sáva král
a byl vždy vblasem jasný,
tu knížatm, pánm vdét dal:
.,Cbci znáti, kdo z vás je šastný.
Jak knížatm pišla o tom vést,
bnod každý zadumán sedne,
životu kouká v zašlou trest,
to jak když záclonu zvedne.
A postavy uzí zlanlé,jak po cti vyzábly bladem,
v nib duše už mrtv ztuiKlé —v nich sebe poznává snadem.
— 14 —
Zí jeden, jak jaro pronirlial
na asnou jesen vrásku,
tam ten, jak žen na sta miloval
a pece nepoznal lásku.
A ten zde, jak chof má kehkou cnost,
to dlouhou nocí jej trápí,
tam tomu je rozmar ídký host,
a asto vínem jej ztápí.
Svou každý jen chorou vidí ást,
ta kalným pohledem leká,
v tom nemnoho l)laha, velká strast -
král smuten na trn eká.
Král Sáva jde s trnu zasmušil,
jde k moi, po behu kráí —„Co plátno, bych sto let králem byl.
te stý rok louím se v plái?"
Tu uvidí chyšku chudobnou,
v lov rybák spravuje sít,
a matka si písní lahodnou
v sen hejká andla dít.
— 15 —
V kout uloží si je na plenku.
JO poste blavou sítí,
a hlídá mu sen i myšlenku,
jež z plných tváiek svítí.
A rybák se v práci zastaví,
jde blíže, pokradmo, v tichu
:
ty tváiky rdí se do zdraví
a hrajou v líbezném smíchu!
On s dítka se dívá na ženu
:
„To ráj, to nebe je vlastní!"
A žena ste náini blaženu:
„Hle, muži, pece jsme šastni!"
Jde s úsmvem na triin Sáva král
a s trnu knížatm vstí:
„Kdo u matky štstí nepoznal,
by král byl, nevidl štstí!"
J^OHÁDKA O HVZDNÉ PANN.
V pl krásy panna rozvita,
ta mla pl svta v moci,
jak ptáek za dne ukryta,
v noc byla královnou noci.
Tvá svtlou mla z msícea z jeho paprsku šaty,
z livzd stužky v hlav, jehlice,
a závoj z obíak satý.
My dítky tichounko hravý
jak z hnízda vypneme hlavy.
I sedla v lese pod skálu,
tu smrt šla okolo s kosou —na tle masa pomalu
a nohu do kosti bosou.
17
Cos v dlkách div zasvitne,
jak z pily Tyení zuby.
prst do žeber se zachytne
:
„Mé dít, srdce mám v ruby !•*
My dítky zleknuty, plachy,
jak v hnízdo tíhneme strachy
Co dívka na to odpoví ?
Smrt k slovu kloní se uchema slyší vánek májový,
jak pírsen zahrávat vzduchem,
a slyší klokot slavíku,
sen lesu v dímotu sladkém.
hru vody v stínech trávníku.
když hne se v zvurení hladkém
My dítky tichounko luavý,
jak z hnízda vypneme lila\y.
..Ach, mou ty bud jen ne vestou
a slyš, co vystrojím hodu:
mlád hrobu pozvu i)eestou
a družby zpráchnilých rodu.
18
Nám hudci drnknou v tenkou kost,
v hnát písknou za malé platy,
a nevsta i ženich, host —jak ml by mydlené paty!**
My dítky zleknuty, plachy,
jak v hnízdo tíhneme strachy.
Co ona '? V úsmv prokvitno —jak sííal by nebeské hvzdy:
sto ki-ásných lilav se zakmitne,
sto vil k ní zatáí v sjezdy,
sto dítek jak motýlí let,
jak velky v píse si bzuí,
v rej pne se ruka, šeptá ret —.,Tak nás to královna uí!~
My dítky tichounko hravý,
jak z hnízda vypneme hlavy.
„Ach, k svatb-li t povedu,
všech mrtvol tob dám skvosty,
já v hrobky králft zajedu,
pes boh zvtralých mosty.
— 19 —
Tam otevem si komoru
až po strop dláždnou z lebky,
ji na klí zamknem, závoru,
tam v sen se stulíme hebký."
My dítky zlekuuty, plachy,
jak v hnízdo tíhneme strachy,
Co ona y Koukne do šein
:
slyš! pastý píštalu ladí,
sny ptákv táhnou ud kein,
hnízd lžka nápvem sladí.
Jak nevsta se usmívá,
tká rže na nebes blánu,
tvá ervánkem se zardívá:
.,Nuž bud si. poki-j jen k ránu.'
My dítky tichounko hravý,
jak z hnízda vypneme hlavy.
„A osladit ti líbánky,
hej, bude svatební cesta:
všech bojiš sjedem dýchánky
vše mrtvá, propadlá msta.
— 20 —
A dávných íší svadlá líc,
a shaslé národy v troudu
nám od hbitov vyjdou vstíc
jak pedzpv vného soudu."
My dítky zleknuty, plachy,
jak v hnízdo tíhneme strachy,
Co ona?-* Ruce prostii-á:
kam sáhne, hvzdika zmladue,
ta, kde se poup otvírá,
co rosa na poup padne;
už hvzdami zem poseta,
den klepe v nebeskou bránu,
svt širý jitrem prokvetá —..Nuž bu si, pokej jen k ránu."
My dítky tichounko hravý,
jak z hnízda vypneme hlavy.
..Ach. jen co kosu nabrousíin.
hned v dar ti požnu, co mladé,
já poupé dít zardousím,
jež matka na prsy klade.
— 21 —
V dar dívích tváí strhám kvét,
v dar zem ti zaplavím nachem,že vítaje té zlekiý svtk nám v hroby utee strachem.'-
My dítky zleknuty, plachy,
jak v hnízdo tíhneme strachy.
Smrt eká, a když nabrousí,
oj, mrkne dennice ranní, —hned svtla, jak když natrousí.
a svt je obrácen dlaní.
Smrt kouká — kde je nevsta ?
Ta mizí neznámou mocí,
jak ptáek malá, peestá —rChceá mít mne? Pokej jen k noci
My dítky tichounko hravý,
jak z hní/da vypneme hlavy.
pESNÍ ŽENA.
lak astují pasáci hosta:
u ohn k ránu posedí,
a jako hvzd na nebi do sta,
pohádek jemu povdí.
To jako ty jiskiky z dýmu:
pohádek letné postavy
jim šlehají z pravdy a šprýmu,
do jedné k nim se dostaví.
Ta jedna ta pišla jak živá,
sedla si tsn ku hosti
:
,.A o em tvá duše jen snívá,
do sytá dám ti, k radosti.'
Hned ruku mu do nikka zdvihne,
hledem mu kývá v znamení,
hned srdce a duše mu jihne
v neznámém smyslu zmatení.
Hned odchází po jejím boku.
na loket hlavu složenou.
a vše, co má pkného v oku,
heje mu v duši blaženou.
Že nedbá ni nevidí cesty,
že jdou až v lesu houštiny
a pod tenké, šumivé klesty,
na vonné, mkké louiny.
A jak jí tu zá v oku stehne,
jako by v mkkých ržích stál,
rtem ona se na rty nui sehne,
zašeptá, dýchne: ,.Pojd jen dál!"
Hned každý strom rozvázal ústa,
rozpráví divn tkanou e.ta na hudbu z šumotu vzrst ,
táhne kol srdce tenkou lec.
— 24 —
Hned rozpráví lísteek tenký,
slovm lze milo rozumt:b)l pui^encem za prvosenky,
m-ní je z plna zlatý kvt.
Hned rozpráví na sedlé ptáe,
zahraje vzletnou do skoku,
pak zavj skne, po vtvi skáe,
vede si družku po boku.
Hned rozpráví zurivý pramen,
žbluká si v cestu kvtnatou,
až omšelý probudí kámen
s ozvnou v píse napjatou.
Hned pryská a rodí se písní,
líbej šícli nikdo neslyšel,
}ta krásnjší sotva kdo vysní,
by ani ze sn nevyšel.
Yše vidí tu jako by ve dne,
a jak by v samém kvítí stál,
výš ona ho ramenem zvedne,
Pojd jen dál!'
rined vykoukly za každou chvojí
tváiiky mladé, rže kvt,stou náru a v náru se pojí,
v líbáiíí niékký tisknou rot.
Jich lokte jak lilie snžné,
oka jak hvézdosetá noc,
a v zvoneku poháry nžnésbírají rosy chvlou moc.
Hned postavy pitvornýni spchemz tmavého rostou koene,v šat pokryty korou a. mechem,na smích a na žert stvoené.
Tu, jako hy svolal je z losu.
s jeleny laky pilétly,
a na každé pijíždí v plesu
mládencv pvab vykvetlý.
'i'i táhnou se v prvodu táhlém,
každý svou vede nevstu,
a mužíci v poskoku náhlémna pochod hrajou, na cestu.
A komu se po skrytu steskne —luna bdí víc jen pro snní,
a hvzdy se spouštjí leskné
co noci zlaté tepení.
Je kolem tak luzno a krásn,
eí a zpv, Inlých tl,
to jako by na kídlech básnna pokraj ráje zaletl. ^
Je všecko tak luzné a krásné,
ale když zel jí do oka,
pec vše to jen bledne a hasne,
a on si vzdýchá z hluboká.
Tu z jejího oka to šlehne.
jako by mezi blesky stál,
rty palivé na rty mu sehne,
rozpráví, šeptá: „Poj jen dál!"
Když objati kráejí k sluji,
šlépji v hedbáv mkne mech,
kde postojí, kapradí bují
a rosou páchnouc chladí dech.
Tu ve sluji sedátek stero —„Odpoi zrakm znaveným,
tu seduemo v prhledné šero,
zdímnem si spánkem blaženým.'
Pak doznívá hudba a hraní,
myšlenka vyznívá tu v sen.
a zdínme-li na její dlani,
nespatí více píští den.
Ba zdímnul, a díve než tuší,
spjala ho v sladké beztrudí,
pak vypila mladou mu duši.
sotva ho v den kdo probudí.
V den ekají pasáci hosta,
u ohn s ním že posedí,
sic umjí pohádek do sta —dnes ani jednu nevdí.
A veer kdy došlo to k ei,zasedli v starém i)oádku.
ach. mli dnes zásol)u vtší
o jednu novou pohádku.
Jírál. Jindra.
lArál Jindra ztratil korunu
a zavolal si blázna:
„Pojtl, šašku, musím se trnu,
má hlava je tak prázna.-'
Vzal šašek housle do ruky,
mel v nich tak divné noty —..Když chceš jim vládnout bez mukypoj(T ke mn do roboty."
A tu. jak díve s bláznem král,
led s králem chodí blázen,
a kde si se a k houslím hrál,
byl Jindra trudu prázen.
— 29 —
A usedli si v hospod,
tam zpívali až k ránu:
že lidé žijou ve shodé.
když mají víno v džbánu.
A usedli si na trhu,
tam zpívali až k šei:
jak trudno dívkám v uocl>"hn.
když hoch se zproneví.
A usedli si pod hradem,
král zpívá tam až k noci
:
jak nádherný z hvzd diadein
noc královna ma v moci.
Tu pam k okmnii jtisedly,
zpv k srdci jim se loudí:
;,Já jsem ten msíc vybledly,
když pustou nocí bloudil-
Tak sedli už jen na mechu,
král zaplakal si v dlan,
a blázen pravil v útchu:
.,'rak poslouchají man."
PÍÁVŠTYA.
iNamíclial paní pro spaní —„Tys, švakrová, jak z rže kvét
V tom mrtvá víka oddání —.,Co chceš tu ješté uvidt?^
A skokem k lžku pikvail
a palcem víka zatlail.
Hned líbal adra okrouhlá,
šíj bílou, z rže tkaný ret,
zas mrtvá z lžka prokoukla —;,Co chceš tu ješt uvidt V~
A skokem mrtvou uchopil
a v rakvi víkem poklopil.
— 31 —
Když byla v hrob pohbena —„Teds, švakrová, miij cely svtí-
A v mkká kla se rameua,
jak do hedbáví, ua samet:
až v pluoc hlavu pozvedne
:
A mrtvá tak, jak o ní snil:
.,Bez tebe nechci v hrob spát,
tys špatn oci zaklížil,
já kdy chci mohu k tob vstát,
a já chci sestru uvidt,
jak od tebe jí sladne svt."
A mrtvá kouká v duše skryt,
ba v nejtajnjší srdce kout,
chce manžel z lože vyskoit,
však nemže ni rukou hnout,
jen mrtvé hledí pod rubáš:
„Ach, ty mn duši vykoukáš !~
A z mrtvé bílý plane svit,
má ruku zvednutou jak v soud,
chce manžel sestru probudit,
— 32 —
a nemže ni hlasem huout.
jen mrtvé hledí pod rubáš:
,.Acb. ty mue k hrobu vykoukáš!
Když bylo ješt s plnoci,
vylítla sestra ze spaní:
..Ach spjte, lidé, k pomoci,
mn pán mj stydjie ve dlani !-^
Však pomoc marná doista,
kdo dobdl, vstát se nechystá.
fOD HRADEM.
Ve cikán hoclia za stádem,
l)ás' (hlty, kou' jiod linuloiii
a koukal vzliru tomiie.
Pan kiiíie z okna patil von
:
„Tam uojkrásnjší z mých je fen.
hnod p-ivete ji ke mn!"
Jde sluha s pána rozkazem:
„Tys ukra fenu, dej ji sem,
sic krev potee hrodom." —...lá páiui tvému ukra víc.
mám jeho krev a jeho líc,
mám jeho syna rodem!"
3
— 84 —
Sel sluha nazpt do hradu
:
„Slyš, pane, neznám výkhidu,
však s posmchem se rouhá !"
Strh' kníže pušku s pístnua z okna kiMk jak v plamenu:
„A dokáže ten slouha I"
Zdvih' cikán dítko do výše:
„Tvj syn to splatí nejspíše,
když neznáš rodokmeny;
neb že je krev v nm knížecí,
já psy mu kradu stavi.
ty však nám kradeš ženy!"
Psy vodí cikán za stádem,
má švarné kon pod hradem
a vzhm kouká temn:,.Poj, pane kníže, z hra(hi ven.
mns nejkrásnjší ukra z žen -
pojd pro syna si ke mn!"
POMNÍK.
., I y starý liiolmílvii, tví^ nmý,kílyž o starém chroin slyšot lil»itov<^
kile rovy si-ovnúny jsou s zonií
a Jodiný jen i»oiiuiík na rov. •
Má hbitov, dti, pam krátkou,
stár, zapomíná také do holá.
Jak ospalý l>dí nad památkou,
u/ >ám je s mrtvolami mrtvola.
Tak marné vš«^rko naše ptaní.
kih» hýli, jež hrál v nocleh, za ho^ti
rod, jmeuo. statek, zamstnání —tu vizte, ukáže vám na ko^ti.
Jp k smíchu mn ten kámen bílý.
že ješt chce si hráti na pomník,
tou šlechtic schudlý. pošetilý,
jenž neví, že je dávno nehožtík.
Byl andl kdys, ted kus té hlavy
mu v blát s lebkami se kutálí,
ml tžká roucha, zlatohlavy,
ted v cár}- mu je vtry zcuchaly.
Kdys nápis ml, a as mu brouskem
až k nejioznání slova ubrousil.
ml kídla, as je kus za kouskem,
jak ptaí pírka škuluil. ]>otrousil.
Ml pochode kdys v ruce jedné,
ml v druhé k právu pozdvižený me -
ted lidské oko nedohledné,
na chtl si sWtit a na míti se.
A pec chce mluvit V Jedno jméno,
nech jmenuje jen jedno století,
jež v hroby tam je rozloženo,
a pohne celých vk peetí!
— 37 —
C'í byly rozryté ty rovy.
kde v iiopoádkii všeho stavu hnát,
vrah, lotr, dcera, otec — kdo \i.
co líbá se tam za uoc na stokrát I
Kdo byli, kdoy Snad žilou naší
l)lá krev jich, z vk k nám až scezeuá.
snad naše ptaní, milí braši,
je poslední jirli v svt ozvna.
Nic neví. Jest to mluvka prázný,
k nám z mrtvol jen se hlásí o slovo,
a i>emluví jen živé blázny,
že jím ti mrtví živnou na novo.
A to jest pomník! Zejtra s i)luhcm
jde orá, hroby zorá do ádku,
zrn zaseje, vše bude luhem —komu že pomník stál tiím v památku ?
Chodžra.
irostovlasý, rozrncbanj'^
na návsi se rozhání
:
„Slyšte, lidé, na vše strany.
budu míti kázaní I"
Vn kužsku vydyclmul z linuli,
délal kíž znamení
:
.,rraví knz: my. co jsme chiulí.
že jsme blahoslavení,
..Tob snadno v to se míchat,
ktlyžs tak svat natylý,
a vám snadno o tom slýchat,
když jste tlo spravili.
— 39 —
Ale jak to cliiulvín snadné,
slyšte slova proroku:
hle, nám tlo tuze chadne
bez sterhv a obroku I
.,Chutlv — svaty I\' tnm-li vzí
svátostí všerli prameny.
co pak vadí vám i knzi,
by byl blahoslav»'nv V
Na rok jen se do mne vtlit —vsadím, /c z té výmnyza pul lta bude pelit
jako komoí splašený I
.,Vítr, déš ne z liruba liilsky
vous mi ešou, šediny.
a váš i)es tak ulinirky
v šat mi dlá štrbiny,
a vy, pijdu-li k vám s prosbou.
nejste lepší o mnoho,
sám váš knz mne vítal s hrozbou
tisíc láte do toho!"
— 40 —
K zemi klesá, pozvednou ho
„Slyšte konec kázání,
já jsem svatým tuze cUouLo.
a mám špatné zastání,
srdce puklé, zvadlé síly.
v duši vše tak zmatené —
"
kles' a už ho nevzkísili
mezi blahoslavené.
PVA STÍNY.
J(lo inesik vejpiil iiakrojen,
v bl 'ka loskiu.' se, huí,
los ze sna tak dýchá spokoj eu
a v ptáku nápvy pui.
I>Ya stíuy si sedly u eky,
cos s rukou smývají, šat —^\ prokleti snad jsme na vky.
já nechci dozráti katu.-"
Tu jtovídá druhý: ..V duše tmách
už zhasla hvzda mi každá,
kam duše jen pne se v myšlenkách,
na každé sedí jí vražda,"
- 42 —
A první: ..To naše emeslo,
stín asem poíná lekat,
a chceš-li, l»y katu vyneslo,
jen poni k i)(>k;íní liekat."
A povídá tlruli v : .,Y ilnsi ménoc lká, seje houká si hlasn,
hlad vyje, a než-li tušíme,
vlk o dla ote si dásn."
A první: „^Nlít duši takovou,
jež lup by chtla mi kazit,
hle, zhrau na ni mám již iiutuvou
a v hrdlo umím ji vrazit."
I>va poskoí stíny na Iti-elm.
jak vlk se za vlkem honí -
skví voda se jako do snhu,
dva stíny strhly se do ní.
V hospotl*' lurhu ;i piirhn.
tam housle. klariiu't, l»as,
pošimil epici k uchu
..Stujto. a£ do toliu Jas!"
Zakroutil uašetllc knin
a rukou podepel bok
:
..Kozák jsem ze staré inírv,
já vím. co do kulí krok.
..\\v mu s takovou smlo,
mne eským i»oplivnout i)sejii
jedna. dve. — a má ji v tle.
pak dtt muo uhije v zem I
— 44 —
„Koukáte, kAmta mkká,to každý jak sysel je tich.
pošeptmo kleje a heká
a nahlas polyká smích!
.,Koiikáte, výkvte mladý —mít k tanci ohnivý kvap.
pro holky hlazené brady,
fi! a krev ze srdce bab.
.,Neznat, co muži je sváto,
co krásné, veliké dost,
však na všem trpti bláto,
a mít je za pravý skvost —
„Fintit se, echrat si vlasy,
být klepnám hledaný rek,
heji*iti pitky a kvasy,
tvá mít jen na políek —
..Na velkost zvedati tretku,
mít v hádku bojovný sluch,
odvfhy však ani špetku,
a zvát to mladistvý ruch —
— 4ó —
^Koukáte na tu krev línou,
jak sešlá v mém zrcadle jest -
l»i sám — . tvá nemáte jinou,
ilosud v ní nevlím cest!"
Stanula mládež dnes v k(de.
jak v kámen utuhla, v led —vytáh' dnes kozáek v pole
a jest jak bez krve Med.
V hospod rucbu a pudiu.
tam housle, klarinet, bas,
pošinul epici k uchu —
^
„Hrajte, af <!<> t(djo as!"
iXraviku vodou zo rlilóva,
dvr plný, sotva že staí,
na prahu vdova omdlóvá
a skytá v ontniilém plái.
Dral) z drsných vyvolá plic :
„L*,t zlatých poprvé, kdo dá víc?'
Na prahu zalká žalobn :
„Mé dti, robátka niihí.
života uašc zásoba,
váš chlél) a jediná síla!" —
Dráb z drsných vyv(dá plic:
„Pt zlatých podruhé, kdo dá víc?'
17
„Otpo smrt nálilá zloniiln,
pt dítek pi liolé dlani,
a já so v pviíri schromil.i.
. kdo v/.ít a doplatit k d;ini?" —
Dral) z drsných vyvolá i)lir
:
„Sost zlatých poprvé, kdo dá víc'?''
.,/ telátka jsem ji chovala
:
když jsme ji na paíitvu veilli,
každou jsem chrupj žehnala,
vždy z mléka déti mé jedly!" —
Hrál) z drsných vyvolá plic
:
„Šest zlatých poprvé, kdo dá víc?"
,,Ivaždou jsem zvedla trnvikii.
jíž mléko sladne a tuní.
dti si sedly k ohníkii
a lívly na pastv néni.- —
Dráb z drsných vyvolá \>\ic
:
„Šest zlatých podruhé, kdo dá víc r
— 48 —
„O hladu a pec bezpení I
Groš za sýr ukápne v schránku
liyly to hody svátení,
když zl»ylo na pomazánku," —
Dral) z drsných vyvolá plic
:
„Šest zlatých podruhé, nikdo víc?'
„Hrozná to, dti, siroha
!
Šest zlatých za moje muka!Prázna je naše zásoba —tak srdce matino puká!" —
Dráb z drsných vyvolá plic:
„Šest zlatých po tetí, nikdo víc!"
fETR HROBA.
Jde I'etr stísnn otl ary;syn mu se povsil k trámu,
on nesmí dát bo na maiy,
má za zdí kopat mu jámu.
Kop' Petr, hovor zapede,však slzou promoil slova:
^Já vdl, kam to povede,
když holkou síímtí se znova."
Kop' Petr, zem jak z plamene,ji slzou k dítti svtí:
.,Ach fará — ten je z kamene,jak každý, kdo nemá dtí."
— 50 -
Jiz dvacet rokfiv jediný
všem hbitov na rovy Itrázdí.
jen zbytkm té své rodiny
má lože ustlati za zdí.
Již dvacet let má k hrobm klíc
a fará hroby ty kropí,
jen syna zahrabat má rýc.
jak sme když do díry klopí.
Svým Petr tlem pikryl rov,
tam z dne se do noci modlí
:
„Vždy, bože. byl on ryzí kov.
nebí nebyl v myšlení podlý.- —
Cos náhle tak vesel, hrobníkny
Slyš, zvoní farái hrany,
ej, zdvihá hrobník motyku —hrob kope na ctyry strany.
Jdou knzi v žalmech ke hrol»u
ej, máte svcené vody.
jak pro dva pro ti, v zásobu,
tak jako na velké hody!
— 51 —
Ej, slaví Petr volky den,
dnes dlí i na hrobech v noci -onf mrtvý dech a mrtvých sen
jak král má v jediné moci.
Nel) on kde dum jim post^iví,
tam v tlení tší se, trudí,
až je z té noci vybaví
a na kost hubené zbudí.
On svrchovaný hrid)u i>áii —iliies moc svou k údechu slaví
:
kdo v zemi pusté pochován,
dnes v zem jej svcenou staví.
Tak probdl noc až do rána,
až mrkla dennice bledá:
dne^ duše z hvzd mu setkána
dnes jej to k nebesm zvedá I
Na matin rove.
Zeníehi matka v žalu a stesku —matiko drahá, jak se to spí?
Neb co je rosa kvtnému lesku,
vláha i rosa zemela s uí.
Ach mla rosy, mla jí teba
dceruška — rže, poup i kvt,
mnoho jí pláce, nedosti chleba,
šla tedy s pláem v daleký svt.
Volali na ni mladí i staí
:
.,Pojd, rže, zjasni nebeský hled,
uteni ti kapky s kvetoucích tváí,
dej nám jich sladký zlíbati med."
Líbal ji jeden s bladounkou líií.
lí]»al jí oko, z orvánkfi ret.
a tu se zdálo, co lehko íci,
že sali ráj v hru mladistvých let.
A tu se zdálo, lehko co vit:luna i hvzdy tkaly jim sen.
krásný ten svt jich ráj neniídi' zmit,
byl to ])ln vim májový den.
A tu se zdálo, tžko co bývá :
sen jich že nemá probuzení,
že dokud rži slavíek zpívá,
jaro je vcné, bez znavení.
A tu se stalo, jak v té pohádce,
že se to všecko rozplynulo,
a že co na rtech zulíbal sladce,
vzdechu se z nich i>:ik vyinulo.
A tu se stalo, asto co bývá:
bez rosy rže, pustý byl svt,
a co se slzí zoufale skrývá,
vyteklo na tvá z pramene bd.
— 54 —
A kde si lehla, bez klidu spala,,
a kde se kryla, hrozný hyl krov.
bloudila svtem, hledala, stkala,
až našla matku a její rov.
A na rov klesla schýlená ríiže -
..Matiko drahá, i)oslyš muj žal,
srdce by ztichlo, ale nemže,žádná tu kapka, hrozný tu jial!"
A co nenašla v celikém svt —matiky rov jak poduška zmk',
kapala rosa jak v teplém let.
a noci spánek do oí tek'.
A erným stínm zamknuty brány
zamklo je k matce povzdechnutí,
matiny prstv zavely rány —ach kdo by pál jí procitnutí',-'
Do lomu jdo IJííita z rána,
skály lámo, zpenliá.
hromu klín jo každá rána.
div so zorn nestihá.
Zastaví se v mutnéni stesku:
« Tak jsi, zem, bohatá,
kní/.atum dáš slávy, ler-ku.
tríin i palác od zlata/
A zas buší v horkém potu
:
..A O erv já rhudobny!
Palác mj je sotva z plotu,
boud pbí spíš podobny.
„Ale mít tak z tvého lože
jeden kámen ze zlata,
ženu na to — pane lio/.e.
Inla liy to záplata !'•
Zabere se v rozjímání,
ruce klade do klína —co to plá mu v tvrdé dlani?
Zlata plná slitina.
Hned se kámen v palác klene
prosted ])ílá komnata,
v síních stoly rozprostené
pro pány a knížata.
Na stolech co hrdlo ráéí,
vína, jídel na stohy,
hudba drnká na pavlai,
až to trhá pod nohy.
Y síních tenké vodojemy,
v tanci dívéí kroeje,
zrovna jak když s liliemi
samé rže proseje.
A ty rže svtlo v oku,
lilje lilavou pok>niou —„Bárto, P>árto. hni se v kn>kn.
vyber si, však jodiiiou!^
Hned se v živý vnec klenou
rty a šíje blostné,
všude, na rtech, na ramenou
vdky jsou tak pohostné.
Mkce obtoí ho k sob,
sladce mluví: ..Ntáš jsi, náš.
sláva tob, sláva tob.
jednu-li jen zulíbáš!"
Bííi-ta je však samá láska.
líbá všecky v beztrudí.
v tom ze od základu jnaská -
ráz ! a on se probudí.
Ton tam z ruky poklad zlata,
palái". sín. pístny —v dlani mozol a kus dláta,
náru bez dv, bez ženv.
— 58 —
Vstal a hned si žáhu spraví
rukávy si vykasá,
pere do skal, až se taví,
až se zem otásá.
J^OHANSKÝ KRÁlv.
Dyl jodnoii v crbách pohansky král.
tcii válil s dalekým svtem,
lid mladý jon mu ua jatky zrál.
i utc utrácel dtem.
Ml poup dceru pohanský král.
ta v jese jaro mu pedla,
však jednou z rána vzdychal a lkal,
dce rže vadla a Media.
K všem bohm zalkal pohanský král
:
.,Kdo z vás tím dovýší pýchu,
by rané, co mám to jediné, bral,
mné také božství je k smíchu!
60
A rval si vlasy pohanský král,
jof dce tak tuhá a chladná,
a z slz, jež horký cedí mu žal,
ji teplem nedojme žádná.
A když tak stená pohanský král,
duch padlých zašumí kolem:
,.Hle, slzám matek tvrd se smál.
ted srdce pukne mu holém!-
Tak pestal stenat pohanský král.
nel) v srdce hlesk se shluklo,
že huh ni lovk neslyšel dál —a pec jen pro dceru jtuklo.
yi,
Jd Jíra, šaty rozedrané,
jak když to v mlejii semele,
a vítr lirá mu s hebkým cárem
:
Tu krásnou mašli dej mi darem -
tof veselé, hoj veseh'!
Jde Jíra ku mlejnu, t«im dají.
tam žita v korce, vrtele;
a psi na lítuou jako ztekli,
tu z poslední ho mašle svlekli —to veselé, hoj veselé!
62
Jde Jíra za mlejn, stechu míuž kohouta má ua ele.
A kohout zpívá, až to srší,
na pul hodiny noty prší —tot veselé, hoj veselé!
Tu chasa mlejnská Jíru cliojtí —.,Jeu tam s ním, tam si námele!'
A jiski-y letí, jak kdy buší,
z nich Jíra porouí svou duši:
..Hoj vesele, jen vesele!"
Hekruti.
Jiluu lekni ti. hiuUia spustila,
hejsa! šmytceni a plechem —~,Vž uejsme, dvata rozmilá,
vaši ni jeilinyiu dechem!^
A matky na prahu, starosti plasi
..Zda jsou to synové naši?"
.Idou rekruti z msta napilí.
hejsa! házejí apkou —..Už nejsme, rodie rozmilí,
vaši ni jedinou kapkou!"
A matky na prahu, starosti plaší
..Zda jsou to sjnové naši?"
64
Jdou rekruti bystro, v kuráži,
hejsa! veselým chodem —„A kdo se kde na nás odváží,
palme, a do srdce bodem !"
A matky na prahu, starosti plaší:
•jZda jsou to synové naši?"
Jdou rekruti, vejsknou do všech sil,
hejsa! na stranu apku —.,A kdyby to vlastní otec byl,
naepím poslední kapku!"
A matky na prahu, starosti plaší:
.,To nejsou synové naši!"
^VATEBNÍ PÍSE.
nad -koii >kály nasedlo,
jim msjo stíbn-m polil hlavy,
pišel hoch, tváe uabledló,
ii v plá tam vypuk' usedavý.
.,Káiio t vedou k ženichu.
já k houslím mám ti krátit cestu
udusil plá a za smíclui
v nich hledal pi>eíi pro nevstu.
Hledal až piseú vyiuíšel.
ta byla jeho život celý —bolestná jak ten jeho žel.
jak orla žel, tak osamlv.
— (í»í —
A kdy/ í! mu zpv len vyprýštil.
když uslyšel v nm život cely,
život i píse roztíštil.
jak skalní orel osamlý.
Po skalách kráí luny svit,
a když se k ránu rozednilo,
nevsta emuž pochopit —a pec to všecko pravda bylo.
I^A CIHANE.
íhají dva l.tuy/níi,
nikiaý staiti pes rám,
starce ptá se mladoHeí:
„ya koho dnes íháme ?•
.,Odh)iidil mi tvoji matku.
ii já íhal u h-'su.
a/ jsem uzrál ua oprátku
tudy pjde od plesu.
.,Ale eho pi toui žel mi,
j;i dív sebe utratil,
zvíe jsem. kus líté šelmy
aniž jsem mu oplatil.
— fiR —
„Vlk mné v duši vyje dsu,jsme v nj oba zakleti —ouvozem až pjde tesu •.
per, až duše vyletí."
Skok; a starci hrdlo zmí,dýka v ruce zakuiitla
:
..Na i mne zatáh' jsi k zvi"Pral, až duše vylítla.
Rouha.
Jen nerad o tom povídám;jsem v písmech neseótény,
tak sotva k hrol)u dohlídám,
na tof za hrolm stny.
Však to jsem slyšel na své uši,
jak posmíval se lidski' duši.
B.vl v svaté zemi, na moi,znal mésta všeho svta,
kde jaké z ledu pohoí.
i v pouštích trávil léta
:
když mluvil, poslouchat až milu,
a pec prý mu zde peskoilo. —
(O
Nu, znáte kíž ten u pole
;
tam v boui clnuTas podlí.
má sepjaté své mozole
a ku Kristu se modlí.
On kolem jda. liued slovo zavdá:
^Co ty se modlíš, není pravda."
Pak postavil se u kíže,
jal rukou Krista nohu:
„Když bh je nám zde ncjblí/.e.
pro nemluvit jak k bohu V
Já povím ti, jak bez nesnází
se i^ravda na modlitbu sází.
Slyš bože, v knží vnadidlo
já nezahalím slova,
ni v zvonní a v kadidlo.
ni v roucha šarlatová,
byih poslal ti to v lichém derhu.
jak bys byl bohem Jenom z plechu.
Nemám ni potisknutý list
nechutných eí sladem,
jež my, jak neuml bys íst,
— 71 —
ti odíkáme ladem
co lilié modlení a zpvy —když srdee nám o niem nc\í.
Slyš bože, když se pomodlím
zde za bídáka toho,
neuiním to 3 pohodlím,
jak ten, kdo slov dá mnobo.
aé všichni tvoji zpovdníci
ti nerekuou. co on chce íci.
Viz, lovk on, k tvé podob,
tvých svtel, sluncí brachem,
a skormoucejiý, ve mdloli
t líbá tu tvým prachem,
a druzí z podob tvých, kde mohou,
jak erva pišlápnou jej nohou.
.let zkroHŠiMi. í,ešlý na duchu,
list nalojuený, chadne,
a tys tam jako bez sluchu,
máš blesky, srdr.o žádné —hle, ím ti duše nesmrtelná,
když v nm již mrtvá, bezúelná!
Cím ti la (InšcV Z pramentvých svétol má svou ]>ýrhu.
Ip stvoiteli samémuzdaž není jako k smícím :
kdo z darfi tvých jen bídu mí.a pec se modlí, v tebe veií!
Co ti ta duše! Nad svty
to hrdé svoje dílo
když ceníš jen dle žebroty —viz, tu se nezdailo
!
Tu leží v slzách, zlopocené,
a to že je ti drahocenné?
Slyš bože! Snad jsi uvykly
jen mluv lícomrné, '
však já jsem blesky proniklý.
jak to tvé nebe erné
;
a hích-li mluvit pravým steskem,
zde stojím, zahla mne svým bleskem!'
Tak skonil, já jak z kamene
jsem stál tu, vše to slyše,
však chuas oí znavené
vjnies* vllik'. tejil' výše,
a ro kily vzdefli slzou oillil.
iný jíikživ tak <o iiopomotllil.
Xii kdož to ví. Jak povídám,
on živ byl léta tUouhá.
a od knží se dovídám.
že lovk tím so rouhá
;
hyl moudrý, setený až milo,
a \)vev prý mu zde peskoilo.
y PUSTÝCH LADECH,
V lada pustá, k ulomené hruši
bez niÍ7.y a listí, bez sntí,
Jsem až dojel, u ní pustil duši,
bez druh n ]);ítel, l»ez drií.
A kii zaižál jako zlomen ve dví.
kii, tak sotva potažená kost,
pes mu zaštk' z tísnného ledví -
pes, víc kostra ; není toho dost ?
JÍA STRAZI.
Pemítal k ránu ^^ klopotem,
za noci t»^ stál životem —klitl olíanfi, jich /laty sen,
a nikdo nebyl vyrušen.
Pak naitioti tam v okénku
tž lilíílnl ^voji milenku,
a když tam hled >vi\i ohrútil.
div stesk mu duši nechvátil.
A když noc v den se proláiA.
kdos její dvée otvírá,
a než ji ješt políbí —ej, namíili, nechybí.
— 70 —
Vojáku, cos to uinil,
žes na viidoi se provinil ?
Te i)ratn tebe proslaví —
tii do srdce, ti do hlavy.
jBludný jezdec.
lan jezdec veer zabloiulil
ve velkém, velkém lese;
i potká dve hezounké,
to jako pták se nese.
„Ty liezké dít, povz mi,
zda jedu tady k mstu V*' —.,Ne, pane, práv naopak,
já ukáži vám restu."
On vzal ji k sob na kona jedou spolu v lese,
a jak ji drží za ruku,
ta v ruce mu se tese.
78
Tu cesta sráziiá, skalnatá.
011 blíž ji k sob vine.
a uež ji s kon sesadil,
ml v prsou srdce jiué.
Od asu tolio noc jak noc
tam jezdec bloudí k mstu:dej bože všecbiim zbloudil v ui,
jak jemu, najít cestu.
NÁŠ PÍSNIKÁ.
INail našeho písnikáe
neznám reka se zbraní.
Bez vojáka, bez cír^ae
lid i zem si podmaní;
a co v nm uzrává,
v dar co píse rozdává.
í>otva vyjde, starý mladý
už jak ptók se pozvedá,
svt hned puí z plna vnady
až náin srdce usedá —bože náš, bože náš,
jak když v jaro zavoláš!
— vo-
jáku deštík v prvním ]náji
slovo v duši dopadá,
stojíme s ním jako v Láji,
z duší vonná zalirada —a ten lilas, a ten hlas,
ten liy z hrohii vzkísil ná:;.
Kvtným decliem pravda šumí
sotva srdce poslechne,
srdcem každý porozumí,
zavj skne si, povzdechne,
ve shod, v neshod,
jak ten pták na svobod.
A co zpívá, v duše skrejši
dochová se dlouhých let,
to jak zákon nejsvtjší
každý zná hned nazpamt —který král, který král
tak se v pamf lidu jal?
Slovem dobyl všecky brány,
bez zrady a bez spor,
že nám duše zotvírány
— 81 —
do poslodiiírli závoiu —který král. ktorý král
tak o našosrdco stál V
Srdce plné. duše sylá,
tu v nás všecko zajásá,
jako ki-ále lid bo vítá,
zem se v radost otásá -
na zdraví, na zdraví,
a se všude proslaví!
JBOUE.
\ O vsi ticho. Tu se hluku
jednou za rok natropí,
když hofh dívce podá ruku,
neb jí rakev piklopí.
Ve vsi klidno. V šeru tenkém
klidu ješt pibude,
leda že hoch pod okénkem
dívce píse zahude.
A tak mírno, jako k svátku,
zvonek spouští klekání
v tom jak vichr kolem statku
letí rtvi huláni.
— R3 —
Zastaví se u Lvíspody:
..Hcjda, pivo, šenkyii!"
Šenký smeká v (Uthré liody - -
nese piva pro tyi.
IVtn buh s váiiiij co teu tvrt v V
Na kíi svázán provazy,
lan uiá, jak kdy uštván clirty
jelen k lirobu dorazí.
Hlava k prsm jako svadlá,
ruce v provaz zavit}-,
prsa jako boz dycbadla
a rty rud podlity.
„.Jenom krftpj podejte mi!" —Šenký znova naejjí,
bulán džbánek srazí k zemi.
až se rozli na stepy.
Sousedé se tlaéí mnozí —„Co to probílil znamená?'-
„Ani slova!" hulán hrozí,
a súal píku s ramena.
_ S4 —
Jeden soused šedovlasý:
„Rate, páni, dovolit —
"
„Koním chceš-li na ocasj"
dám t ve dví rozpolit!"
Hurá! Zas už vtrem letí
—
„Co as eká vinníka!
Zachra, bože, našich dtí,
až to kosti proniká!"
A zas ve vsi ticho, k svátku,
zvonek skoní klekání,
a tam hoch jde pes zahrádku
na nejsladší íhání.
LiKAKSKA YECERE,
uikáui k oliui táboí.
Ilráb' starý do popele,
a adou mladý hovoí:
.,Já uki-a len a sele.''
Tvá stai'oii úsmv peletl:
.,Kdes nechal sestru ThekliV'
Hoch zarazil se bled a dl
:
.,Tu za mne v i)outa vlekli."
Tvá stará v klid se namáhá,
zrak jako z jámy hledí —..Za len ji svlekli do nahá,
led u rychtáe sedí.'*
— S6 —
Žár praská, starý pikhidá.
leu rukou v délku niéí.
len ryclile v šru dopádú
:
..Ted jez; až po veei.-
Žár vouí. jiskry vyletí
a starý v oích pátrá —..Vám sestru nechal v zajetí,
kdo chce mít z nho bnilra?-
K'd ticho: k jídlu za-edli.
dyiu voní. k vrbám stoui)á —cikáni k spaní ulehli,
-hoch na vrb se houpá.
yVVATKA.
Jaký to k Uiiv-íi hluk a sbh V
J)r;il», v hrsti dukáty, hUisí:
^Naš Martin vojenský jo zbh.
to pány nelidsky kvasí.
Kdo /. vás nám vydá ho chvatem,
zde dUi mn posázím zlatem."
íSto muž'.i náves obstoui)í
a tambor na buben tlue:
..Než stann právo nastoupí,
kdo skryl jej. vydej ho rue!'^
A voják patrony váží,
dúm k domu obsadí stráží.
— 88 —
Sto jezdc Vs kol ohradí
a truba ua troubu troubí
:
„Kde skryt je, kdo jej vyzradí,
ves velké uchráuí zhouby."
Sto jezdc s temen skokem,
ves projdou pátravým krokem.
Vše marné; buljny udeí,
v tom setník rozkaz dal nový
:
„Sem sjeho rodnou mateí,
ta ví, ta nám o nm poví! —Tu vizte, ruce jak spíná —rci nám : kdes ukryla syna I
"
.,Yáš hnv mne stihne nevinnou.
Což já vám ubohá zjevím!
Mne mute touto hodinou,
já vím: že o synu nevím.
Však vdt, kde se vám schová,
pak teprv nepovím slova.
„Na ruce vázat provazy,
na mne též ukrutn šlehat V
Což platí matce rozkazy —
— 80 —
když í>yii má iilii bi-luit
:
jej matka do srdce schová,
tam jest — dál nepovím slova
]Sic naplat, troubí k odchodu,
jich bubny zavíí vztekem,
dnes vytáhli sem v nehodu,
te v klení i)lvtvají vdkem.Jen matka, tryznná všemi,
dnes ráj zí po celé zemi.
JÍRÁLOYSKÝ PO^^EL.
íVoii spotil Matj co^toii.
iiesc uoviiiu —pJedu svtem za uevstuii.
pes vrcli; rovinu:
král uám vadne, léka radí
paní rekovuuu,
ta, která se nejlíp vadí.
bude královnou."
Každá hned se staví v lícku
jako od medu:
..Matjíku, Matjíku,^já to dovedu."
M
— 91 —
ei piiNti jiiko v strži,
jcilna pres druliou.
veer už si Matj drží
hlavu nebohou.
Jak když vytáhnou se stavy.
mlýn se rozmele,
pan mlyná ho nezastaví
pt» ti*i nedle
:
ei tekou, spousty hrozí
v okna, <lo stropu,
zvony huí — bohpomozi.
máme potopu
!
Kei rostou jako z kvasu.
bda h)vku I
kdo nuí uši, nezná spásu
h*da v útku.
íSám pan Matj k luadu v dali.
l)es vrch. roviny:
rjV$^ králi, pane králi,
/lé^ noviny!"
— r»2 —
A tak každé zbyla po nmblahá nadje,
uvidí-li krále s konm,aneb Mitje:
že rozhodne v snadném cviku
volbu nerovnou —vždy se cítí po jazyku
každá královnou.
JÍUSAR.
Skoil husar do tí-omon,
Itinknul v nstrubu
:
„Na noc doj mi kon k senu,
žonn v obsluhu.'-
Sedlák o ženu jo v strachu,
sám jde v špižírny —„Rate, víno jako z nachu,
maso z udírny."
Husar vzhru kníry kroutí
mlaská blažený:
„Slxš, sedláku, co mne rmoutí —že jsi bez ženy!"
— 94 —
Sedlák kouká do sklenice,
Ilias mu v plá se chvl
:
„Mne to rmoutí ješt více,
že jsem ovdovl."
„Sedláku, kdo dol»o pijat,
lined to v dom znát:
ženská jako karaíiját
šla mi otvírat."
Sedlák k nebi ruce si»íná :
.,To dnes nespte,
díval každý duch hospodina,
vy zde umete."
TTusar na stfil zatlouk' pstí,
chlap to od sil v:
„Slyš, sedláku, tvoje štstí,
jsem-li napilý."
Ale sedlák svojí vede:
„Má to nebožka,
komu ta k nám na noc vjede,
rána nedoká."
— íir» —
^Slyšte jen, co takou inrc^ii
liylo nezdaru
:
l)a)llu tu jak pod sekerou
pánu, husar —
.,Ale pi vás je snad jiná;
kdo se nebojí,
y.a. dobrý ho doušek Mua,
noehá v pokoji."
Vína nosí jako vody —kó to šlohnutí?
..Xodej, bože, v samé liody
tidde leknutí!'^
Husar skoí jako stitda —.,l*í'i mém spasoiií,
já to vidl, že ted jda
kideni stavení!"
(o to dupe divým honom,
pes dvr po totí?
Skok, a husar už i s konmze vrat vyletí.
— 96 —
Sedlák ženu k srdci vina
hladí po líku —„Chvalme, ženo, hospodina,
strouhej mrkviéknl"
Plukoyni tambor.
Iv nám vojsko táhne za iilukir
a ped ním tambor ed pluku,
tvá jako z mraen vousatá,
hul samá záe od zlata.
A když ta hul se zakmitne,
jak z mraku hlesk kdy vylítne
hned rána v huben udeí
a hudlia z plna namí.
Hned hudba hímá stohlasá.
ŽQ až to srdcem otásá,
že v okna dívat pispje,
jak když tam kvítí naseje
— 9š —
A jedna ze všech záivá
jak sluníko se usmívá
:
to tambor táhne kolem ní
a te dal holí znamení.
,.Ba vz, míj drahý obrázku,
ten ciml)ál v mém jo závazku,
s ním flétny tebe pozdraví,
že já jdu kolem ve zdratí.
„Ten buben limí ti na poest-
že srdce mé tak vérno jest,
a hl má trouby nestaví,
až slavn tebe oslaví."
Dál hímá hudba v ulice,
jak velká zvuku vichice,
ta okna. dvée otáí,
ta srdce z tla vypáí.
Dál táhne vojsko za zvuku
a ped ním tambor od pluku,
tvá jako z mrar^^u vousatá,
hl samá záe od zlata.
SOTEK.
1 išel k nám šotek nozbeilný.
ion (lával z konvice pít —-/ertu mám pramen l)ezo(lný.
jen rate na ochu vzíti-
Byla to vína taková,
kdo pil, všo na sebe rek\
ekla lineil paní sládkova
:
-Xáš tanibor velký je rek.-
Rychtáka ekla : „V soliotii
ml fará tuze mne rád,"*
pan kaplan mlask' >i v didirotn,
že dojde na celibát.
— 100 —
roiiocný íkal na sebe:
když troubí u dvora rád,
šafáka kouká do nebe,
niú rty jak medový slad.
fíekla liued každá device,
kdo sen jí oslazuje,
mládenci vzdychli velice
a mnoliý lamentuje.
ekla též naše pamáma
:
„Mám sladkou na polici,"
pan fará lomil rukama:
„To pati'í v zpovdnici!"
Byla to ve vsi upímnost,
kdo nepil, tuze se smál,
rychtá jen jde co vážný liost;
..To nesmím trpti dál!'"
Nad šotkem soud si sestavil,
však díve ochutnal též:
„Lidiky, to je kratochvil,
mám rohy jako ta vž!"
— 101 —
To iiiivsi bhal Clý den
to k ilveíni ode d\"ierí:
^Lidiky dobí, pojde -ven.
sic žena neuví!" —
Zašel k nám šotek nezbeda,
liž mnohý uidynul as,
a dnes-li k nám zajde — pebda!vše na vlas najde to zas.
yÁVRA MLÁDEK.
JNáš pan sládek, slavný doktor,
jemcu upraží.
ale slavujší jo A'ávra.
ten to rozváží.
divy dlá všem všudy,
na korbele, na sudv:
zapomete na trudy!"
Adra samé moudré hlav v,
jaké rozumy
!
Náves plna pacient —co on neumí?
„Juchej!" vejskne, zastaví,
naepí: „A^šem na zdraví!"
a kdo lízue —už se také pozdraví.
— V)H —
Ale kdo tam iiejdyl prodli.
zmladiie na srdci.
od sudá pak táhnou doimi
vekí mudrci.
Náves hlavám nestaí.
svt je celý jinaí.
každý ví.že se zem otáí.
Káš pan sládek, slavný doktor,
dlouho bu nám živ.
až ten jeho Vávra zku^í
tento divu div:
nmým ústa rozváže,
chromým tanit rozkáže,
pak tm druhým
dodá k žízni kuráže!
pOSTILION.
INic nad zvuk neziiíini truliicky,
když troubí postilion,
že v psaních veze hubikya každou za milion.
Poj ven. ly zlatá dt-veko,
pták lépe nedoletí,
pilítlo k tob srdeko —zde mám je pod peetí.
Panenka pee rozlomí.
jak mák jí zaplane lír —tu milý dává vdomí,
že líbá do statisíc.
— 105 —
Iliiod lístek k srdci uloží,
a v srdci pone to hát,
jak když se v ráže položí
a slyší andle lirát.
Ten lístek vezme k noclehu,
s ním bude o nebi snít,
sny pjdou v tichém úsmvujak zlatý hvzdiek krnit.
Ten lístek vezme do stáí,
s ním v mládí daletí zpt,
že jese zjihne ve tvái
a ponou slavíci pt.
Ba ješt v smrti peletí
jí na rtech zpomenutí.
že duši slyším vyznti
co sladké vydechnutí.
2sic nad zvuk není trulnky,
když troubí postilion,
a v psaních veze hubiky
a každou za milion
!
^LATÁ BABIKA.
la naše ntaní babika
jen od pohádek mládne,
tu zabzuí jak velika.
a e jí na rteck shidne.
Až po klk v kožicli zapjata,
jde ke kamnm a sedne,
a hned má všeeko ze zlata
jak na sluníku Ae dne.
Hrad na vicLi zlaty postaví,
v nj princezny a prinee.
iat zlatý dá jim. z hedbáví,
a v truhl\ zlaté mince.
— 107 —
Taii král mu zlatou kuruiiu
má v oích mnoho spaní,
spí v ložnici i na tiuu
a nemá rád svou i»aní.
Kol tiímu švaiuí panici,
ti 0(1 zlata se lesknou,
král zvedá k nebi pravici,
má dlonhou chvíli, tesknou.
A jedou na hon. do lesa.
kde zlatý ptáek bydlí,
kaui lítne. má svá nebesa,
kam sedne, zlatou židli.
A jedou z lesa na louku,
kde zlatil velka bzuí,
tam kvítky v zlatém klobouku,
kde vdýchnou. víme puí.
A jdou dál až po skály,
kde zlatý iu'amcn prýští,
kde dívkám zlaté pokály
s»' bílou rosou blvští.
— 108 —
Pak les je velká komnata,
král vystrojí dv svatby,
a ptáci, velky ze zlata
tam lirajou nové skladljy.
A když ta hudba zahrála,
král pozval na sto dtí,
nás babika však pozvala:
„Jen pojte, zlaté smetí.'-
Ty naše milá liabiko,
bh živ t mnohá léta,
až pozlatíš, jak sluníko
nám všecky ki'ásy svta!
OBSAH.
Str.
Naše YCánicc 7
Šumaíi 11
Král Sáva 13
Pohádka o hvozJiiC' paiinr 10
Lesní žena 22
Král Jindra 28
Návštva 30
Pod hradem 3.<
Pomník 35
Chodra 38
Dva stínv 11
Starý kozák 13
Dražba Kí
Petr hroba 4;t
Na matin rove r>2
V lomech 5.'»
Str.
PohaTisky král .19
Jíra 01
Rekruti r,3
Sratební pí^p , G5
Na íbaiKÍ fi"
Itouha O'.)
y pustých lailech 74
Na stráži 7ó
Bludný jezdcL- 77
Xáš písnikáv 79
Boue 82
Cikánská reeíe S5
Matka 87
KrúloTsky po=el 00
Husar 9.3
Plukovní tiTTihni- 97
••^otek 99
Vúrra mládek 102
Postilion 104
Zlat.-í bafcir-ka 100
Od téhož spisovatele vyšly:
Ddicové Bili' hory. Báso. Vydání drulié.
Náklad tiskárny dra. Ed. Grégra. V komisiknhkupectví dra. Eá. Grégra a Ferd. Dattla.
Cena 40 kr.. vkusn váz. 1 zl.
Dtívce z Tater. Báse. Tamtéž. Cena 24 kr.,
vkusn váz. <5<» kr.
Goav. Báse. Tamtéž. Cena š<^ kr.. váz. se
^zlatou oízkou 1 zl. 40 kr.
erný prapor. Báse. Vydání druhé. Tamtéž.Cena 5(» kr., váz. se zlatou oízkou 90 ki'.
V prirocU. Hada první. Druhé vydání. Tamtéž.Cena 40 kr.
V pírod. Hada druhá. Tamtéž. I ena 40 kr.
V pírod.. Rada tetí, poslední. Tamtéž. Cena40 kr.
TTi povídku. Tamtéž. Cena 5(> kr., vkusnvázané, so zlatou oízkou 1 zl. 20 kr.
Jiné ti povídh/. (Pod dutým stromem. Poldíkruma. Na vejminku.i Tamtéž, šo kr., váz.
I zl. r,o kr.
Závis v FaRcitšlejna. Cenou poctná tragédie
v :> jednáních. Tamtéž. Cena So kr.
Na statku a v chaloupce. Povídka. XáklademJ. Otty. Cena 30 kr\
Vererni písn. Tetí vydání. Nákladem knih-
kupectví I. Ti. Koher.
I^^rákilacleiTi Icnihlvupectví
dra. GRÉGRA a FERD. DATTLA v PRAZEvyšly následující spisy básnické:
Anthologie z eské lyriky a tituiuíni oLrazem
v barvotisku seš. 1 zl. 20 ki-., váz. 2 zl.
Goll, J. BásnS, seš. .50 kr., váz. 1 zl. 10 kr.
Heyduk. Ad. Lesní kvítí. seš. GO kr.. váz. 1 zL.
20 kr.
Kamaryt, Sehrané hásné. seš. 1 zl.. váz. 1 zl.
40 kr.
Krásnohorská. Z máje líti. Drulió rozmnožené
vydání s barvotiskovým titulem, seš. 1 zl.
20 kr., váz. 2 zl.
Lafontaine. trnáctero hájek s illustracemi Gu-
stava Dorea, pel. B. Peška, váz. 3 zl. 70 ki-.
Marti nec, J. Bá^n, seš. 40 kr., váz. 90 kr.
Mayer, Rudolf. Básn. Yydal Durdík, seš 60 kr.,
váz. 1 zl. 40 kr.
Neruda. Knihu ^e^«ž- Druhé vydání, seš. 1 zl.
40 kr.. váz. 2 zl. 20 kr.
Stašek, Václav, seš. 80 kr., váz. 1 zl. 40 kr.
StulC, Václav. Perli/ neleské, seš. 80 kr., váz.
1 zl. 20 kr.
^ PG Hálek, Vítzslav5038 Pohádky z naši vesnice
1
H25P7
PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET
UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY
'^0-<}i^;^>miff
