Pot&Lesk - leden 2011

POT LESK&K l i c p e r o v a d i v a d l a

1 / 2011

rozhovor s Františkem Staňkem na straně 16

2.

POT LESK&

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2011 3.www.klicperovodivadlo.cz

Obsah22/ Na kafi s Lenkou 24/ Novoroční divácká

anketa30/ Ondřej Malý spoután

32/ Fotoreportáže 6/ Začali jsme zkoušet: SVĚTÁCI!

12/ Napsali o nás 16/ Rozhovor s Františkem Staňkem

4.

POT LESK&


ÚVOD

Vítáme Vás v novém roce!

Vážení diváci, milí čtenáři, otevíráte první letošní číslo elektronického magazínu POT&LESK Klicperova divadla. Leden je měsícem všemožných začátků, a tak i my začínáme představením toho, co se u nás v divadle za minulý rok urodilo. Přečtete si, co napsala kritika o naší poslední premiéře Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, ale také to, co na naše umělecké počiny říkáte Vy sami – naši diváci. Hned na začátku roku jsme oslovili některé z Vás s malou novoroční anketou a Váš zájem o spolupráci nás velmi potěšil. Kromě toho jsme pro Vás připravili fotoreportáž, která zaznamenává začátek našeho nového zkoušení, kterým jsou Světáci v režii Vladimíra Morávka. Taktéž už můžeme prozradit, že se Dušan Hřebíček stal čestným držitelem nominace na letošní Cenu Thálie a my věříme, že takovéto ocenění je více než slibným začátkem celého divadelního roku 2011! Tedy zůstaňte s námi, čtěte dále POT&LESK, čtěte Lenku Loubalovou, čtěte rozhovory s našimi herci a herečkami, čtěte o nás, čtěte s chutí a čtěte celý rok.

Na viděnou v Klicperově divadle, redakce POT&LESKu

hlavní partnerKlicperova divada

hlavní partnerKlicperova divada

Partneři Klicperova divadla:

Klicperovo divadlo podporují:

Předprodej Klicperova divadlaPředprodej Klicperova divadla nalez-nete na adrese:

Švehlova 624, Hradec Královételefon 495 512 [email protected]

SVĚTÁCI

6.

POT LESK&


Devatenáctý únor je sice až za měsíc, ale na jevišti Klicperova divadla vše běží na plné obrátky. Rodí se zde totiž velkolepá inscenace slavných Světáků v režii Vladimíra Morávka. A jak bývá u jeho práce zvykem, nepůjde jen o ztvárnění kultovního příběhu, ale můžeme se těšit navíc i na exkurz do šedesátých let a úryvky z deníků Zdeňka Podskalského, ale i na příběh hvězdných Golden Kids. Kultovní filmovou komedii začal Zdeněk Podskalský natáčet krátce po srpnové okupaci. Spojením skvělých herců a výborného scénáře, pod kterým byl podepsán kromě režiséra také Vratislav Blažek, vznikla stálice české kinematografie, jejíž situace a dialogy patří k nejcitovanějším. Atmosférou i tématem však světácký příběh rezonuje s celou černobílou dobou let šedesátých, kdy se Československo začalo nadechovat a dobývat Evropu. Nejinak tomu bylo u tří pěveckých hvězd divadla Rokoko, které se v roce 1968 vzdaly svých sólových kariér, aby vytvořily zásadní trio, určené pro zahraniční hudební trh. Golden Kids stihli za pouhých patnáct měsíců koncerto-vat po celé Evropě a vytvořili si stabilní pozici na západním hudebním trhu. Vykonstruovaný proces s Martou Kubišovou však jejich rozmach násilně umlčel. Stejně jako „Zlatá kůzlata“ si i tři fasádníci a tři okouz-lené podvodnice mohli v závěru svých příběhů zpívat už jen o tom, že „Šel sen kolem nás…“

Na jevišti Klicperova divadla budou slavné písně zpívat David Smečka, Isabela Smečková a Marta Zaoralová. V ústřední trojici fasádníků se pak můžete těšit na Jiřího Zapletala, Ondřeje Malého a Filipa Richtermoce, jejich dámskými protějšky budou Kamila Sedlárová, Martina Nováková a Kristýna Kociánová. Jako paní Trčková se představí Zora Valchařová-Poulová, profesorem bude Jan Bílek. Nebudou chybět ani zhrzení nápadníci Josef Čepelka a Vojtěch Dvořák, luxusní krejčí Hynek Pech či nebezpečný policista Miroslav Zavičár…

Umí David Smečka roznožku lépe než Vašek Neckář? Říká se diplomati nebo diplomaty? Co má za lubem paní Trčková? Proč se divadlem potu-lují uniformovaní příslušníci SNB? Má Marta Zaoralová v hlase slzy? Co ví Filip Richtermoc o Salvátoru Dalím? Koho hledá pán z Hodonína? Jak se pozná emeritní profesor tance a společenské výchovy? A proč nemá Helenu nikdo rád?

Odpovědi naleznete brzy na Hlavní scéně Klicperova divadla...

Začali jsme zkoušet

fotoreportážze zkoušek Světáků

fotil Tomáš Zeman

Nestůj a pojď, u nás máme mejdan!

Kde já mohl být, kdybych měl ženskou, jako jsi ty, Macíku… Ženy KLIÍÍÍD! Pani Trčková pro nás něco má!

A co to vlastně jíme, pane architekte? To je ovšem také zajímavé, že Marie Sklodowská Kurí…

8.

POT LESK&


Ale co když to jsou diplomaty?

Pane Prouza, ruce zůstávají nad stolem, ne tak nahoru… Čekání na aperitiv si krátíme nenucenou konverzací, prosím… Hlavně žádná silná slova pánové! Vořeš!

Chlapi, vy jste blbí jak bedna kytu! Pojďte na pivo!

10.

POT LESK&


SHERLOCK HOLMESA V R A Ž D Y V O U S A T Ý C H Ž E N

Napsali o nás:

„Nechybí tu nic z holmesovské klasiky: tajemná návštěva v Baker Street, děsivé kulisy starého kláštera uprostřed blat či rafinovaně logické rozuzlení s výkladem. Navíc jsou tu ale příběhem hezky pro-sáklá „drábkovská“ témata. Autorovy zároveň groteskní i úzkostné vize mrtvějícího světa, v němž je atrofie a vykloubenost normou. Vtělily se tu do bizarních postav a surreálných drogových přeludů a docela přirozeně splynuly s detektivním žánrem. A také Drábkův originální humor, jehož bonmoty dostaly oproti jiným jeho hrám ještě sušší, ‚anglickou‘ příchuť.“

Marie Reslová, Hospodářské noviny, 27. 12. 2010

„Davidem Drábkem začala v Hradci Králové druhá, „postmoráv-skovská“ éra divadla nezaměnitelného rukopisu, jež u něho žánrově osciluje mezi autorským kabaretem (Noc oživlých mrtvol), čino-hrou (Náměstí Bratří Mašínů) a muzikálem (Ještěři). Společným jmenovatelem je tu jakýsi novodobý dadaismus, poetika nesmyslu a „samožerná“ záliba v pokleslých žánrech i v nadreálnu, v často až bezbřehé asociativní jevištní fantazii, jež nevylučuje – naopak někdy divácky zachraňuje – přesnou satirickou invektivu. Všechny tyto ingredience najdeme i v Drábkově nejnovější inscenaci Sherlock Holmes aneb Vraždy vousatých žen.“

Vladimír Just, Lidové noviny, 21. 12. 2010

„Mrtvola má v útrobách úl plný včel, bodrý vesničan řeže hlavy dobytku a povážlivě ubývá vousatých jeptišek z řádu svaté Starosty. Nejvyšší čas na zásah Sherlocka Holmese. Děje se tak v Klicperově divadle v Hradci Králové. Umělecký šéf Klicperova divadla, dramatik a režisér David Drábek, připravil pro své nejen místní fanoušky další z řady svých taškařic. Spolu s oceňovanými Ještěry a Náměstím bratří Mašínů (vítězem titulu Česká hra roku 2009) a také „první českou divadelní zombie komedií“ Noc oživlých mrtvol, zahajující řadu Amorres Klicperros, je Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen už čtvrtou drábkovskou položkou na součas-ném repertoáru. Drábkovi se tak daří (spolu s pravidelně hostují-cími Vladimírem Morávkem či Danielem Špinarem a chystanými projekty Petra Kolečka a Jana Friče) formovat divadlo jako svébyt-nou autorskou scénu, která se vymyká oblastním konvencím. Což je v nejlepší morávkovské tradici Klicperova divadla.“

Vojtěch Varyš, Týden.cz, 22. 12. 2010

12.

POT LESK&


„I když je detektivní zápletka umně vystavěna (autor evidentně patří ke znalcům formátu) a příběh více méně bezpečně proplouvá úskalími fantaskních odboček i přelidněním všelijak postižených „lidských“ tvorů, zdá se, že autorovi jde i o věci vážnější než jednot-livý zločin. Demence tulačky Molly a syna inspektora Osgooda je ambivalentně spárována s neochvějně logickou Holmesovou geni-alitou. Definice mužského a ženského pohlaví jsou zcela znejistěny a degradovány na ideologický feminismus, agresivitu macha nebo bezmoc podpantofláka. Spolu tu bojují sebevědomá racionalita vel-kých mozků a intuice prosťáčků či šamanů. A samozřejmě Dobro se Zlem. Morální, či spíš mravní apel se Drábkovi naštěstí daří udržet v rámci - i když dost svérázné - psychologické pravděpodobnosti a také maskovat, někdy dokonce zcela neutralizovat vtipem.“


„Na rozdíl od skutečného Doyla tady prim hrají ženy. Počínaje Kamilou Sedlárovou v roli komicky dementní nymfomanky Molly přes mrazivě éterickou zpěvačku Berany-Berany Doutz Evy Kratochvílové až po všechny vousaté sufražetky z řádu svaté Starosty, z nichž nejhysteričtější je muž, hrabě se sexuální dezori-entací a donátor kláštera bitých žen (dojemně zranitelný Miroslav Zavičár). S nimi do hry nejvíce vstupuje typicky drábkovský humor plný gagů, zcizovacích momentů, čistého dodaismu, grotesky, retrospektivních miniatur i pěveckých čísel.“

Petr Mareček, DNES, 28. 12. 2010

„Sugestivní rámec detektivního mystéria tvoří scéna Jana Štěpánka. Připomíná pomyslný oltář, z jehož otvorů jako z lon-dýnských komínů vystupuje dým. David Drábek do holmesiády implantuje mnohé vlastní záliby a motivy včetně narážek na hor-ror a populární a pokleslou kulturu obecně, dojde i na muzikálo-vou vložku (autorem výtečné hudby je jeho stálý spolupracovník Darek Král) a nakonec dá prostor standardní detektivní záhadě, byť s patřičným šklebem. Kostýmní a výpravná podívaná (scéna Jan Štěpánek, kostýmy Marek Cpin) stojí na několika precizních hereckých výkonech (týká se Dušana Hřebíčka jako akurátního Watsona, Kamily Sedlárové jako lidové „slečny Molly“, inspek-tora Osgooda v podání Františka Staňka a ovšem komika Lubora Novotného v titulního roli) a dlouhé řadě více či méně úsměvných žertů. Skalní Drábkovy fanoušky Vraždy vousatých žen jistě potěší, pro ostatní jde o neškodnou, nenáročnou a klidně i rodinnou podí-vanou. Vzhledem k tomu, jak česká komediální scéna nyní vypadá, to rozhodně není málo.“

Vojtěch Varyš, Týden.cz, 22. 12. 2010

„Hradecký soubor jako vždy plní režisérovi každé přání. Kamila Sedlárová se k nepoznání proměnila v rozkošně dementní slečnu Molly. Dušan Hřebíček brilantně odstiňuje Watsonovy těkavé cho-robné stavy od přirozeného neklidu rtuťovitého chlapíka. Lubor Novotný snoubí ve svém pojetí Holmese vtip a situaci přiléha-vou monstróznost. Drábkova detektivka je zkrátka napůl herme-tický obřad. Spojení, které se jeví stejně vzrušující a zábavné jako přirozené.“


14.

POT LESK&


16.

POT LESK&


rozhovor s Františkem Staňkem

„Dobrá komedie? To není žádná sranda!“

Musím uznat, že na svém hereckém repertoáru má v poslední době celkem odvážné kreace (kreatury) – hraje transvestitu Gabrielle v Drábkových Ještěrech, amatér-ského kouzelníka s vražednými choutkami v Noci oživ-lých mrtvol, potrhlého komisaře a tatínka v Sherlockovi Holmesovi nebo ještě nedávno místopředsedu Kleina v Havlově Odcházení. A hraje je dobře a s nebývalým gustem!

Franto, čím si vysvětluješ tenhle odklon od tragicky zahloubaných, vážných a seriózních postav?

Jsem poněkud zmatený touto otázkou, zaprvé, jak mi popisuješ postavičky, které hraju, tak takhle nehraju, což mně trochu mate, a zadruhé, ani se nepamatuju, kdy naposledy jsem hrál zahlou-bané, vážné a seriózní…

Hrál jsi třeba ve slavných čechovovských inscenacích Jana Grossmana – Trepleva v Rackovi a Trofimova ve Višňovém sadu.

A to je pravda, je to dávno, v mládí má herec víc příležitostí k tra-gickým milovníkům a rozervancům, taky jsem hrál Romea tady

v Hradci a Ferdinanda v Úkladech a lásce, ale i ten Treplev a Romeo byli samá sranda, než spáchali sebevraždu.

Zavzpomínáš trochu na tuto spolupráci?

Vzpomínání mě trochu znervózňuje, ale skoro při každé nové inscenaci, kterou zkouším, si vybavuji a používám věci, které jsem se tehdy naučil.

Mezi tvoje velké role patří bezesporu Amadeus a Macbeth ve stej-nojmenných inscenacích Karla Brožka. Obě tyto postavy mají spo-lečné jisté vyhraněné šílenství. Jakou silnou emocí by tě bavilo se na jevišti ještě zabývat?

Jakoukoli, ona totiž není žádná sama o sobě, vždy je to komplex emocí a to je zajímavé, protože je co objevovat. Jsou hnacím motorem nejen života, ale i dob-rého divadla.

Jaký žánr tobě osobně nejvíc vyhovuje? A proč?

Komedie. Diváky to baví a mě taky. Ale dobrá komedie, to není žádná sranda. Problém je v tom, že každý to vidí jinak, a to bývá často začátek velmi smutného konce i té největší srandy. Ale tragédie mě baví taky, dokud to nepřestane být sranda a lidi se nezačnou brát příliš vážně. To je pak směšné, i když se to nedá nazvat tragikomedií. To máte stejný jako cokoli jinýho, jak říká Woody Allen.

Za svou hereckou kariéru jsi prošel různými divadly v různých kou-tech České republiky – byl jsi v Chebu, v Hradci, v Ústí nad Labem, ve Zlíně, v Kladně, v Praze… Co tě nakonec přivedlo zpět na hra-decká prkna?

Rozhodovali jsme se s manželkou, co od života chceme. Bydlet v Praze kousek od Václaváku s dvojčaty a mít devadesát devět schodů bez výtahu… Manželka tu měla rodiče a já zde jako host hrál Amadea… A když mě z hradeckého diva-dla – tehdy Vítězného února – před deseti lety vyhodili oknem, tak mi přišlo správné vrátit se do Hradce dveřmi.

Na jaké osobnosti českého divadla, se kterými jsi měl možnost spo-lupracovat, nejčastěji vzpomínáš?

Už zase? Je jich hodně a nejvíc se pochopitelně v člověku „obrazí“ ty z mládí a to byl Luboš Pistorius, Jan Grossman a Gustav Opočenský, určitě k nim patří i Ivan Balaďa, Lubor Tokoš a Leoš Suchařípa.

A jak to bylo s tvou politickou dráhou? Proč jsi nakonec opustil poli-tickou scénu a zůstal věrný divadlu?

Opustil, protože jsem byl znechucen. Tak silný žaludek jsem opravdu asi neměl.

Zajímalo by mě, jak využíváš zkušenosti z politiky ve svém hraní? Jsem si jistá, že nějaké stopy to ve tvém hereckém kumštu ponese… Často jsem na to myslela například během zkoušení Odcházení, tam ta inspirace musela být dosti bezprostřední, ne?

Naprosto, to je právě ten typ politika respektive politického podnikatele, kvůli kterým jsem tehdy odešel z politiky vůbec. V této roli jsem vycházel ze dvou našich politických velikánů: Václava Klause, který se proslavil svým výrokem o

18.

POT LESK&


tom, že nezná špinavé peníze, a Stanislava Grosse, který „to myslel upřímně“. Hlavně k tomu patří ten vytrvalý úsměv, kterým říkáte: “Je mi to moc líto, ale jinak to nejde“.

Jak moc má společného politika a divadlo? Nacházíš nějaké neod-diskutovatelné styčné body?Ale jistěže ano, politika a divadlo mají k sobě velmi blízko, proč myslíte, že se mluví o „politické scéně“? Rozdíl je jediný. Když děláte špatně divadlo, zkazíte vždy možná čtyřem stovkám divákům večer a po roce vás z divadla vyhodí. Když děláte špatně politiku, kazíte několika miliónům lidí život, a jak vidíte na někte-rých veteránech, můžete to klidně dělat i dvacet let a hrabat pod sebe a ještě se tvářit jako vlastenec a patriot.

Je něco, co tě po tolika letech u divadla stále nepřestává překvapovat?

Krom neomalenosti a sprostoty, před kterou lidi sklopí hlavu, aby přežili, a setrvalého nadšení pro věc těch, do kterých se kope, skoro nic.

Co tě spolehlivě vyvede z rovnováhy? V životě, na jevišti…

Moje matka pochopitelně a teď samozřejmě obě dcery, je jim 17… a na jevišti, no stanou se takové situace, ale většinou mě to baví.

Jak si nejlépe odpočineš od divadla?

Vyráběním rámů a podkladů pro obrazy mé ženy, štípáním dříví… Ještě pře-mýšlím, že bych si pořídil boxerský pytel.

Co děláš po večerech, když zrovna nestojíš na jevišti?

Nejraději doma s manželkou, sedmička dobrého vína, Händel nebo Dead Can Dance… anebo jen koukám do kamen.

rozhovor vedla Magdalena Frydrych Gregorová

František Staněk (53) žije se svou rodi-nou v Hradci Králové. Je absolventem Státní konzervatoře v Praze v roce 1978 a proběhl se řadou zajímavých divadel v republice: Cheb, Hradec Králové, Zlín (tehdy Gottwaldov), Ústí nad Labem, Kladno, Praha (Divadlo v Řeznické, Národní divadlo, Realistické divadlo - nyní Švandovo, Federální shromáždění ČSR). Od roku 1994 působí v Klicperově divadle v Hradci Králové. V současnosti jsou jeho nejmilejšími rolemi transves-tita Gabrielle v Drábkových Ještěrech a ještě nedávno místopředseda Klein v Havlově Odcházení.

20.

POT LESK&


Na kafi s Lenkou

Laskaví čtenáři, dovolte mi podělit se o zážitky toho zvláštního období, kdy se láme rok, kdy se těšíme, nebo taky bojíme, kdy jsme plni dojmů z Vánoc, Silvestrů, mrazů i setkávání.

Moje Vánoce byly krásné, protože přijela dcera s rodinou. Vnučka Roňa má věk, kdy ještě nezná cenu dárků, ale dokáže udělat to, co umějí z těchto svátků udělat jenom děti. Je jí rok a čtvrt a má dva úžasné dary. Jednak dobře jí, takže rybí polévka pro ni není hustý hnus plný mlíčí a jiker (což je pro někoho nepřekročitelný problém, má snad pocit, že polyká nepočatá mláďátka…), ale naopak, polévka jí chutnala, čímž mě uváděla v lehkou euforii. Další její vášní je přenášení předmětů. Vždycky, když ode mne odjedou, musím vysypat z koše na časopisy spoustu kamínků a kamenů, které mám uložené ve vzpo-mínkovém košíku na zemi v ložnici, a které ona neustále přenáší do obýváku... Takže pro ni bylo největším darem to, že může roznášet dárky. My jsme díky tomu nabyli pocitu, že nás skutečně obdarovává Ježíšek, ona se rado-vala a dokonce i nad dárky nevalné ceny dávala najevo bezbřehé nadšení.

Druhý den k nám přišla folklorní sekce rodiny Hřebíčkovy, tedy Dušan s Aničkou, ověšeni různými nástroji sklepali ze sebe sníh, a za panáčka slivovice a pár jablek a ořechů zazpívali a zahráli koledy. Tímto momentem konečně dostaly naše obžerné svátky ten správný duchovní rozměr.

Na Silvestra jsem byla doma a o půlnoci jsem otevřela okno a dívala se na všechny ty soukromé ohňostroje na obzoru, protože můj výhled směrem k nádraží jich skýtal požehnaně. Jinak jsem této noci zjistila, že jsem buď blbá nebo stará, neboť z pořadů v televizi jsem ocenila pouze Záskok pánů Svěráka a Smoljaka, který jejich divadlo

Milí laskaví čtenáři, věřte, že už jsem zažila všemožné nepřízně počasí, i tu ledovku. Ale tohle, to byla premi-éra. My, všechny zúčastněné dámy jsme vyšly z Besedy, jako hlupačky jsme si dělaly legraci ze všech varování, ovšem jen do chvíle, než naše nožička číslo jedna vstou-pila na chodník. Držely jsme se pohromadě, tedy na dohled, abychom si mohly pomoci, ale faktem je, že jsme každá hledala možnost, jak se vypořádat s živlem. Tam, kde byly pásy zamrzlého sněhu, tam nám bylo hej. Jenže každý tento ostrůvek měl svůj konec. Připadala jsem si jako ztroskotanec na nějakém mysu, kolem jenom moře ledu, a já, majitelka starých, křehkých kostí, kterou čeká jasný osud. Upadnu, nevstanu, něco si zlomím, zápal plic a konec. Věřte, nevěřte, přilepila jsem se ke zdi, držela se parapetů oken a posouvala se jako horolezec na svislé stěně. Nikoli vzhůru, to dá rozum! Když jsem se doplazila po zdi k divadlu, uvažovala jsem, že přespím v šatně, protože ráno dalšího dne mě čekalo představení. Ale hozená rukavice je výzva a já jsem se vydala na cestu ke své vlastní posteli. Potkala jsem spoustu nebožáků venčících padající psy, sem tam nějakého opilce, který byl přesvědčen, že tolik opravdu nepil, ale nikoho, kdo by chytře, jako já, lezl po zdi. Potom jsem protančila po podloubí a nakonec se doplazila před svůj milovaný dům. Též má svoje podloubíčko, od kterého mě dělily dva metry ledu, když jsem zcela zpomaleně upadla, narazila si levé koleno, pravý loket a takzvaně si odrazila maso od kosti po celém těle. Vstát se mi nepodařilo, tak jsem po zadnici potupně klouzala ke sněhové kupičce, tam jsem se stala člověkem vzpřímeným, a podivným manévrem, omotaná kolem dopravní značky, jsem vstoupila na pev-nou zem v loubí našeho domu. Domů jsem přišla totálně mokrá, leč poměrně zdravá. A konečně jsem věděla, o čem budu psát do příštího POT&LESKu.

A teď mi prozraďte, jak může vypadat rok, který tak své-rázně začal! L.L.

opět předvedlo brilantně. Potom jsem sledovala již jen popůlnoční pořady ze starých Silvestrů. Podskalský, Menšík, vtip, jednoduchost a krása, no a také překva-pení nad tím, jak dokázali tyto večery stvořit bez vyslo-vení slova „soudruh“.

A teď musím říct, že tímto sranda skončila. Na novo-roční ohňostroj jsem totiž naprosto zapomněla. A oni ty rachejtle vypouštějí z našeho dvorečku! Takže když to začalo, příšerně jsem se lekla a napadlo mne, že „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ a došlo mi, že rok 2011 by se pro mne mohl stát jedním velkým úlekem. Mrzí mě to, protože jinak mám ohňostroje ráda, okouzleně zírám a při každé kreaci nadšeně křičím. Přátelé mohou potvrdit. Také jsem, já hlupačka, stoupla na váhu. Kdybych napsala číslo, které se tam zobrazilo, rozplakala bych se. A každý, kdo mě má jen trošku rád, by se usedavě rozeštkal se mnou. Jestli si myslíte, že to pro mne byl důvod k novoročnímu předsevzetí, tak se ošklivě mýlíte. Předsevzetí jsou pro lidi silné vůle. Já mám spoustu krásných vlastností, ale vůle a výdrž mezi ně (bohužel) nepatří. Spíš mě přepadl jakýsi sebezpyt, jehož závěrem mi došlo, že ta veselejší část mého života nejspíš skon-čila, a nyní přichází skládání účtů. To mi též nepřidalo!A pak přišel šestý leden. Již cestou na představení Dámské šatny jsem pochopila, že zprávy o počasí tento-krát nelhaly. Led byl téměř všude. Když jsem se překlou-zala na podloubí v naší uličce, velebila jsem naše předky. Oni moc dobře věděli, že loubí neslouží jen záletným milencům, kdepak! Ono nás chrání, když přijde vánice, za silného deště, před smrští, před nesnesitelným ved-rem, ono zaručí, že do nás neuhodí blesk, ono nám dovolí kráčet důstojně, když všude jinde je led, a my se stáváme nesvéprávnými bruslaři bez bruslí, tanečníky bez opory, zkrátka nešťastníky, kteří se nenaučili chodit.

Představení bylo báječné, diváci tleskali a několikrát se smáli tak moc, že to vypadalo, že snad ani nedohrajeme. Kdoví, možná to schválně prodlužovali, protože tušili, co nás všechny venku čeká.

22.

POT LESK&


Zeptali jsme se…Zeptali jsme se osob nejpovolanějších, totiž Vás, našich věrných diváků, jak se Vám líbilo v uplynulém roce v Klicperově divadle, která inscenace Vám při-rostla k srdci, který herec či herečka Vám nejvíce učarovali nebo kterou loň-skou inscenaci byste doporučili svým kamarádům. A jelikož se nebojíme ani přijímat kritiku, zajímalo nás také, které z našich představení Vás překva-pilo méně příjemně. Některé z Vašich odpovědí, které jsme od začátku roku dostali a které dokazují, že vkus našich příznivců bývá skutečně rozličný, nyní s Vaším souhlasem uveřejňujeme na stránkách POT&LESKu.

Děkujeme Vám za přízeň a čas, který jste věnovali spolupráci na této malé novoroční anketě, a do roku 2011 Vám přejeme co nejvíce krásných chvil pro-žitých v hledišti Klicperova divadla!

Která z našich inscenací z posledního roku se Vám nejvíce líbila? Čím si Vás získala?

Ivana, pracovnice UHK, 31 let: Líbilo se mi Náměstí bratří Mašínů s kou-zelnou Danielou Kolářovou, ve hře bylo všechno od nefunkčnosti rodiny přes malé bláznivé problémy v nitru každého člověka až ke zkaženosti společnosti. Navíc je to velmi vtipné představení, také se mi hodně líbila Pavla Tomicová a Miroslav Zavičár a scéna.Lenka, žákyně, 15 let: Dobře placená procházka – byla vtipná.Simona, sociální pracovnice, 31 let: Maškaráda – temnou atmosférou a hereckým výkonem Ondřeje Malého.Eva, učitelka, 27 let: Noc oživlých mrtvol, Ještěři – skvělá hudba, kostýmy, trefná a vtipná kritika aktuálního dění, herci.Zdeňka, úřednice, 30 let: Král je panna – je to moc krásně napsaná hra, inscenovaná u nás v divadle s velkým citem pro obsah. Navíc je to velké téma, zpracované s lehkostí. Moc se mi líbil výkon Pavly Štorkové. Po tomto před-stavení jsem se začala zajímat o to, jestli nemá třeba fan club, který bych svou účastí rozšířila. Nebo ho musím založit?Petra, kontrolní pracovnice OSSZ, 36 let: Moc se mi líbil muzikál Ještěři a získal si mě hlavně hudbou Darka Krále a texty Tomáše Belka a samozřejmě hereckými výkony.Hynek, knihkupec, 43 let: Oskar a růžová paní.Muž, 31 let: Noc oživlých mrtvol. Vtipem. Hlavní postavou vypečeného kov-boje Beverly Rodrigueze.Lucie, žákyně, 14 let: Petrolejové lampy – skvělé výkony herců.Markéta, pracovnice TO2, 33 let: Noc oživlých mrtvol, Marná lásky snaha a Vltavínky (je jich samozřejmě více) – drsným humorem a nastavením vlast-ního zrcadla lidem (Noc oživlých mrtvol), vtipem, hudbou, zpěvem a veršo-vanou formou textu (Marná lásky snaha), sílou ženy a hereckým obsazením (Vltavínky). Iva, na mateřské dovolené, 36 let: Drábkova Noc oživlých mrtvol, před-stavení, které má spád. Naprosto nečekané vygradování děje. Výborně jsem se bavila a skvěle se odreagovala.

24.

POT LESK&


Která z našich inscenací Vás v posledním roce příjemně překvapila?

Kristýna, úřednice, 31 let: Noc oživlých mrtvol. Ivana, pracovnice UHK, 31 let: Obnovená premiéra Petrolejových lamp – krásná atmosféra doby, nevěřila jsem, že bude možné ji tak věrohodně „vyro-bit“. Taky se mi líbilo, jak všichni herci KD krásně zpívají v Dobře placené procházce.Mikuláš, žák, 12 let: Odcházení.Simona, sociální pracovnice, 31 let: Král je panna.Zdeňka, úřednice, 30 let: Dobře placená procházka. Mám moc ráda Semafor a na představení jsem se těšila. Bála jsem se, že to bude moc stro-jené. Překvapilo mě, že se Klicperáci odvázali, svlíkli Tvrdíka a babu prachatou utloukli golfovýma holema. A Vltavínky bych chtěla zmínit. To bylo překvápko veliké. To jsem doporučovala, kde jsem mohla. Skvělý zážitek pro všechny ženy! Hluboká poklona autorce.Iva, na mateřské dovolené, 36 let: Hadrián z Římsů.Lenka, žákyně, 15 let: Věc Makropulos.Hynek, knihkupec, 43 let: Paní Urbanová.

Která inscenace Vás naopak překvapila méně příjemně? A čím?

Ivana, pracovnice UHK, 31 let: To nemohu říci.Simona, sociální pracovnice, 31 let: Sherlock Holmes aneb Vraždy vousa-tých žen, představení mi přišlo příliš chaotické.Lenka, žákyně, 15 let: Hadrián z Římsů, moc mě nebavila.Eva, učitelka, 27 let: Žádná.

Lucie, žákyně, 14 let: Ještěři, zdlouhavý děj.Zdeňka, úřednice, 30 let: Nebezpečné vztahy – pověst říkala, jak je to ero-tické a vzrušující, a já jsem skoro usnula.Iva, na mateřské dovolené, 36 let: Vltavínky, dost velká depka.Žena, 51 let: Maškaráda. Nelíbily se mi kostýmy dámské části souboru a režijní pojetí.

Jaký herecký výkon Vám za poslední rok nejvíce utkvěl v paměti?

Petra, kontrolní pracovnice OSSZ, 36 let: Paní Kamily Sedlárové v Nebezpečných vztazích. Ivana, pracovnice UHK, 31 let: Filip Richtermoc v Petrolejových lampách a Vojtěch Dvořák v Noci oživlých mrtvol.Markéta, pracovnice TO2, 33 let: Hynek Pech v Odcházení.Simona, sociální pracovnice, 31 let: David Smečka v představení Hadrián z Římsů.Zdeňka, úřednice, 30 let: Pavla Štorková v Král je panna a Zora Valchařová-Poulová v Detektoru lži. Měla jsem vážně pocit, že sedím u ní doma v obýváku na gauči, a sundala bych si i boty.Iva, na mateřské dovolené, 36 let: Pavlína Štorková jako Nina v Maškarádě.Žena, 51 let: Martina Nováková ve hře Ženy a panenky.Hynek, knihkupec, 43 let: Role Oskara v podání Jana Sklenáře.Lucie, žákyně, 14 let: Filip Richtermoc v Petrolejových lampách.Eva, učitelka, 27 let: Všechny jsou úžasné.

26.

POT LESK&


Která je Vaše nejoblíbenější herečka v Klicperově divadle?

Simona, sociální pracovnice, 31 let: Zora Valchařová-Poulová.Eva, učitelka, 27 let: Pavlína Štorková a Pavla Tomicová. Žena, 51 let: Isabela Smečková-Bencová.Zdeňka, úřednice, 30 let: Všechny. Fan club Pavlíně Štorkové budu teprve zakládat a jinak aktivně před divadlem čekávám již řadu let na Zoru Valchařovou-Poulovou, abych ji poděkovala za nezapomenutelné ztvárnění srnky.Lucie, žákyně, 14 let: Pavla Tomicová.Markéta, pracovnice TO2, 33 let: Marta Zaoralová a Zora Valchařová-Poulová.Petra, kontrolní pracovnice OSSZ, 36 let: Určitě by se našlo více jmen, ale nikdy mě nezklame paní Lenka Loubalová. Iva, na mateřské dovolené, 36 let: Pavla Tomicová.Hynek, knihkupec, 43 let: Zora Valchařová-Poulová.

Který je Váš nejoblíbenější herec v Klicperově divadle?

Markéta, pracovnice TO2, 33 let: Jan Sklenář.Muž, 31 let: Vojtěch Dvořák.Lucie, žákyně, 14 let: Filip Richtermoc. Petra, kontrolní pracovnice OSSZ, 36 let: Mezi mé oblíbence patří dva herci a jsou to: Jan Sklenář a František Staněk.Simona, sociální pracovnice, 31 let: Ondřej Malý.Markéta, žákyně, 15 let: Filip Richtermoc.

Eva, učitelka, 27 let: Jan Sklenář, Míra Zavičár, Vojta Dvořák a Lubor Novotný.Iva, na mateřské dovolené, 36 let: Filip Richtermoc.Žena, 51 let: Jan Sklenář.Zdeňka, úřednice, 30 let: Všichni. Mohla bych pozvat Miroslava Zavičára na večeři? Na utopence třeba?

Na kterou z našich inscenací byste pozvali svoje přátele?

Ivana, pracovnice UHK, 31 let: Noc oživlých mrtvol. Markéta, žákyně, 15 let: Dobře placená procházka a Petrolejové lampy.Zdeňka, úřednice, 30 let: Král je panna. A doma návštěvám pouštím CD Ještěrů.Simona, sociální pracovnice, 31 let: Noc oživlých mrtvol.Petra, kontrolní pracovnice OSSZ, 36 let: Určitě na muzikál Ještěři.Hynek, knihkupec, 43 let: Oskar a růžová paní.Eva, učitelka, 27 let: Noc oživlých mrtvol.Markéta, pracovnice TO2, 33 let: Noc oživlých mrtvol, Marná lásky snaha a Vltavínky.Iva, na mateřské dovolené, 36 let: Snažím se svoje přátele zvát na většinu inscenací KD. Žena, 51 let: Dobře placená procházka.

28.

POT LESK&


Jestlipak si, milí čtenáři, ještě pamatujete, jak jsem v únoru loňského roku psala do POT&LESKu o poplachu mezi filmovými záporáky? Tehdy šel právě do kin film Radima Špačka a Ondřeje Štindla POUTA, ve kterém náš klicperácký Ondra Malý sehrál takovou studii posedlého zlouna, že se i dosavadní pověstní záporáci české a světové kinematografie v čele s Hannibalem Lecterem a Dorotou Máchalovou nechali zahanbit. A hle, rok se s rokem sešel a náš malý velký estébáček s psycho-patickými sklony Antonín Rusnák se dočkal velkolepého ocenění. 13. ledna 2011 se totiž konalo historicky první udílení Cen české filmové kritiky. Tuzemští filmoví novináři a publicisté touto soutěží chtěli vyzdvihnout to nejlepší, co v domácí kine-matografii vzniklo za minulý rok, a vytvořit tak adekvátní konkurenci Českému lvu na podobné paralele, jako fungují soutěže o Zlaté globy a Oscary. Pouta vyhrála zcela s přehledem a proměnila pět ze sedmi nominací. Srdce každého Hradečáka a divadelního fanouška ovšem zaplesalo především nad tím, že rovnou dvakrát si pro ocenění doběhl na pódium právě Ondřej, který získal titul nejen nejlepšího herce v hlavní roli, ale také objev roku, což vás, klicperovské návštěvníky, jistě pobaví, nicméně musíme nad pragocentrickými filmology zamhouřit očko a Ondrovi k jeho celorepublikovému „objevení se“ pogratulovat. O to víc, že tento náš objev téměř současně s vyzvednutím ceny oslavil své pětačtyřicáté narozeniny. Pokud vám Ondřej Malý nestačí na plátnu kin a chtěli byste ho vidět pěkně 3D, neváhejte navštívit Lermontovovu Maškarádu, kde ztvárnil hlavní roli nebezpečného kní-žete Arbenina, Hadriána z Římsů, kde je neodolatelně vlezlým Lepohlavem nebo Sherlocka Holmese, kde vás zcela jistě překvapí svou módní kreací…

Takže Ondro, gratulujeme a jak říká Antonín Rusnák – „Tak fajn, tak fajn!“

Ondřej Malý spoután!

30.

POT LESK&


Závěr loňského roku byl v Klicperově divadle ve znamení velkolepých večírků, stejně jako výročí a oslav všeho druhu. Proto ani vás, čtenáře POT&LESKu, nesmíme o atmosféru těchto setkání ochudit a přinášíme vám tímto výběr z toho nejlepšího…

Letem fotosvětem…

32.

POT LESK&


premiéraSherlocka Holmese

fotil Tomáš Zeman

Ústřední hrdinové na premiérové děkovačce. Holmes s Watsonem dostali do Baker Street zřejmě balíčky od téže fanynky detektivek.

To není čekání na vypuknutí rautu… …ale čekání na slavnostní proslovy… Darek Král a jeho nedávno objevený bratr Marabu Bekele.

David Drábek a jeho skvostná brož s jelenem.

Nesměl chybět ani tvůrčí tým s kostlivcem nikoli ve skříni, ale v zádech.

34.

POT LESK&


devadesátinyPepíčka Vystrčila

fotil Tomáš Zeman

Oslavenci zapělo speciální pěvecké trio slavných dětí slavných rodičů pod vedením Martiny Součkové.

A pak už přišli na řadu gratulanti… …z nichž někteří byli o osmdesát devět let mladší.

Oslavenec pro nás připravil velkolepou hostinu. Pan Vystrčil v obležení teamu našich proslulých uvaděček – „Berušek“.

Závěr večírku už se konal v režii nejmenších. GRATULUJEME!

36.

POT LESK&


Z diváckých ohlasů:

Marná lásky snaha v Hradci Králové perlí ohnivými slovy plnými vášně

Marná lásky snaha je komedií plnou laskavých, ale i úsečných a dvojsmyslných slov v překladu Martina Hilského. Tento znalec veršů Williama Shakespeara bravurně pře-ložil a kvalitně přebásnil hru Marná lásky snaha, a tak se inscenace dostává do cyklu Bůh ochraňuj Williama Shakespeara, který v divadle probíhá už několik sezon.

Marná lásky snaha je komedií jiskřivého jazyka, který přímo srší z úst samého autora, překladatele a všech protagonistů. Divák je překvapen, že je hra celá ve verších, dialogy na sebe plynule navazují a herci si umně nahrávají dalšími a dalšími rýmy. Marná lásky snaha ovšem není jenom komedií, o čem napovídá už samotný název hry. MLS zahřeje člověka na duši, ale zároveň si uvědomí, jaké to asi bylo v Evropě 16. sto-letí, kdy velcí králové uháněli budoucí královny na plesích či bojovali o ně v soubojích... Najednou ovšem vyjde najevo, že to všechno byla jenom a především hra. Sebemenší náznak jazykové tvořivosti a dokonalosti pak vysychá jako pramen živé vody. Vše je pouze přetvářka, lhaní a klepy jsou nabíledni. Dokonalý jazyk zastírá vše pod-statné, čtyři králové si se čtyřmi královnami jen hrají. Španěl, který celou hrou provází, říká: „Jak výmluvný je dým tvé výmluvnosti.“ A má pravdu! Řeč Marné lásky snahy je opravdu jako dým, ale je to dým líbezný. Čtyři pánové lžou, ale lžou krásně…Marná lásky snaha je komedií o lásce, intrikách a vášni. Její konec si každý utvoří sám, nikdy všechno úplně neskončí a láska je věčná. Režisér Braňo Mazúch dodává: „Láska je anděl strážný, ďábel, ale i nejmocnější anděl zla. Ale to její oko, ty její dvě oči!“

Autorkou příspěvku je divačka Michaela Hellerová

38.

POT LESK&


POT&LESK Klicperova divadlaelektronický měsíčníkčíslo 1 / 2011

Další číslo vyjde v únoru na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete si přečíst některé starší číslo POT&LESKu? Není nic snazšího! Navštivte nás na webových stránkách: www.klicperovodivadlo.cz

Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrych Gregorová, Jana Slouková, Jan Gregor.

1 / 2011č.

Date post:	01-Apr-2016
Category:	Documents
Upload:	klicperovo-divadlo
View:	226 times
Download:	0 times

Pot&Lesk - leden 2011

Documents