POT LESK&

KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 2

EVA KRATOCHVÍLOVÁ:herečkou i režisérkou

PŘÍBĚH, KTERÝ ČLOVĚKA NEOPOUŠTÍ…o toulkách s Davidem Šiktancem

NA KAFIs Lenkoutentokrát v nedbalkách

VELKÉ DIVADLO se vším všudys Jiřím Nekvasilemo Juanovi a Faustovi

Velký úspěch zaznamenalo Klicperovo divadlo při hostování na XXII. ročníku mezinárod-ního divadelního festivalu Bez hranic v polském Těšíně. Představení hry Davida Drábka JEDLÍCI ČOKOLÁDY zde totiž jasně zvítězilo a získalo diváckou cenu „Zlomená závora“. Na stupnici hodnocení byli JEDLÍCI ČOKOLÁDY oceněni známkou 4.9 z možných 5.

Na druhém místě se umístila inscenace Korespondence V+W z brněnské Reduty, která se hradeckému publiku představila také na letošním Festivalu Divadlo evropských regionů.

Letošní mezinárodní divadelní festival Bez hranic se konal ve dnech 29. 9. – 2. 10. 2011 pod patronací polského předsednictví v EU. Na programu byla představení, jež obdr-žela prestižní ceny a také nejnovější in-scenace, hry současných autorů a klasic-ká díla. Jsme rádi, že Klicperovo divadlo ve velké konkurenci jednoznačně uspělo a „Jedlíkům“

gratulujeme!

Jedlíci čokolády

vítězem festivalu!

POT&LESK č. 2 - říjen 2011

- 2 -

POT&LESK č. 2 - říjen 2011

- 3 -

Vážení a milí čtenáři POT&LESKU!Tak to vidíte, v minulém úvodníku jsme vzpomínali na prázdniny a referovali vám o nových začátcích zkoušení, a než jsme se stačili rozkoukat a měsíc se s měsícem minul, zkoušení na všech scénách Klicperova divadla je v plném proudu a my už pomalu budeme mluvit o jeho koncích, tedy ostře sledovaných prvních premiérách letošní sezony. Dva bouřliváci autorští napsali své dva příběhy a dva (jistě taktéž) bouřliváci režisérští se jich zmocnili ve Studiu Be-seda a na hlavní scéně Klicperova divadla. Ano, jde o již v minulém čísle zmiňovaného Tuláka po hvězdách Davida Šiktance a Don Juana a Fausta Jiřího Nekvasila. A aby toho nebylo málo, komorní scénu V Podkroví obsadila naše herečka Eva Kratochvílová, která se na chvíli proměnila v autorku a režisérku a zkouší zde svou osobitou adaptaci slavného příběhu Jekylla a Hyda. Rozhovor se všemi tře-mi režiséry si můžete kromě jiného přečíst v tomto čís-le POT&LESKU, a věříme, že vás dostatečně navnadí na všechny naše chystané novinky.

Ti z vás, milí čtenáři, kteří už stihli od začátku nové se-zony zaujmout místa v příšeří našeho divadelního sálu, jistě zaregistrovali střídání na poli uváděcím, lístky trhacím a na poklidný průběh představe-ní dohlížejícím. Od září 2011 se o vás totiž starají zbrusu nové půvabné tváře – Klicperovo di-vadlo osvěžilo své řady a přijalo nové slečny (a dámy pozor, jsou zde také noví sliční pánové!), jako uvaděčky a uvaděče.

Novou podobu získaly také naše občerstvovny ve foyer divadla, oba bary jsou nyní v nových (pevných) rukou, takže nezbývá než vydat se na některé z našich představení a okusit tyto změny na vlastní kůži a vlastní chuťové buňky!

Přejeme vám krásné babí léto, slunečný říjen a mnoho divadel-ních setkání…

Vaše redakce

ŘÍJEN obsah:3 - Příběh, který člověka neopouští... rozhovor s režisérem inscenace Tulák pod hvězdami DAVIDEM ŠIKTANCEM

5 - Velké divadlo se vším všudy rozhovor s režisérem inscenace Don Juan a Faust JIŘÍM NEKVASILEM

11 - Něco snad pravdivého a čistého... s EVOU KRATOCHVÍLOVOU o Jekylle a Hydeovi

14 - Výstava v Galerii U Klicperů - Vojta Horálek a jeho CHINA TOWN

15 - Střídání v divadle na poli uváděcím, lístky trhacím a dohlížejícím

17 - Na kafi s LENKOU, tentokrát v nedbalkách

15

16

č. 2 - říjen 2011

S K U P I N A : VPRO STUDENTY VYSOKÝCH ŠKOL

Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý(pondělí až čtvrtek), volné sezení.

DEVĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 1.030,- KčTituly předplatného: Zdeněk Podskalský – Vratislav Blažek SVĚTÁCI (Malované děti) – Režie: Vladimír Morávek / Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Nekvasil / Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Martin Františák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Hostující soubor – Městské divadlo Most: Richard Nash OBCHODNÍK S DEŠTĚM – Režie: Věra Herajtová / Tři kupony: První na výměnu za vstupenku na nový titul ve Studiu Beseda – Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH – Režie: David Šiktanc. Druhý na výměnu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2011) a třetí na XVIII. Mezinárodní festival Divadlo

evropských regionů (21. – 30. 6. 2012).

BONUSY:KUPON NA FESTIVAL ČEKÁNÍ NA VÁCLAVANA PŘEDSTAVENÍ TULÁK PO HVĚZDÁCH VE STUDIU BESEDAKUPON NA MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ

NEJVYŠŠÍ NABÍDKA!

PŘEDPLATNÉ PRO MLÁDEŽ

JE SE SLEVOU: S K U P I N Y : S a TPRO STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL

Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení.

OSM TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 930,- Kč

Tituly předplatného: Zdeněk Podskalský – Vratislav Bla-žek SVĚTÁCI – Režie: Vladimír Morávek / Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Ne-kvasil / Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGA-ROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Martin Franti-šák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Tři kupony: První na výměnu za vstupenku na nový titul ve Studiu Beseda – Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH – Re-žie: David Šiktanc. Druhý na výměnu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2011) a třetí na XVIII. Mezinárodní fes-tival Divadlo evropských regionů (21. - 30. 6. 2012).

30-50%!

- 4 -

POT&LESK

Co se vám jako první vybaví, když se řek-ne Tulák po hvězdách?V tuto chvíli už všichni, kdo se na in-scenaci podílejí. Ve vztahu k románové předloze potom pocit jakési totální věr-nosti, kterou Darrell Standing proka-zuje.

Náš rozhovor spolu vedeme zhruba po prvním měsíci zkoušení. V jaké fázi se nyní „Tulák“ na-chází?Nachází se ve fázi, kdy se začíná v určitých mís-tech už velmi zřetelně vyjevovat jeho poetika – nebo spíš několik různých poetik. Mnohost životů románového Darrella Standinga totiž na-hrazujeme mnohostí divadelních stylů a žánrů, v tomto smyslu bude náš Tulák spektakulární. Zároveň nás čeká proces čištění, aby místa, která považujeme za výrazná, skutečně vynikla.

Jak se vám pohostinně žije v Hradci Králové a jak se vám dosud pracuje v Klicperově diva-dle? Nechybí vám Praha?Musím přiznat, že jsem odmala velkým Pražá-kem (nebo přesněji Malostraňákem), proto se do Prahy vždy rád vracím a nemám ani moc potře-bu z ní odjíždět. Proto jsem překvapený, že mi v Hradci nechybí – zůstávám zde často i ve dnech, kdy nezkoušíme. Klicperovo divadlo mě fascinuje už jen tím, jak soudržné je uvnitř. Taková atmosféra je dost vzácná a samozřejmě se v ní dobře pracuje. Nic-méně se nejedná jen o atmosféru, během zkouše-ní jsem se setkal s lidmi, kterých si vážím a se kte-

POT&LESK

PŘÍBĚH, KTERÝ ČLOVĚKA NEOPOUŠTÍ…Rozhovor s mladým režisérem Davidem Šiktancem nejen o Tulákovi po hvěz-dách, potulování po Hradci Králové a toulkách literárních i divadelních….

rými bych v práci – pokud by byla ta

možnost – bez vá-hání pokračoval.

Měl jste mezi zkou-šením čas zhlédnout

některou z našich in-scenací? Z dřívějších návštěv

jsem byl rámcově s re-pertoárem seznámený – během zkoušení jsem

zatím viděl Jedlíky čoko-lády a Světáky.

Tento Londonův román je pro mnoho čtenářů

kultovní záležitostí. Jak se divadelnímu tvůrci vyrov-nává s tímto faktem, bylo to

pro vás překážkou?V určitou chvíli jsem začal být

v souvislosti s Tulákem aler-gický na slova: ‘nejoblíbenější‘, ‘zásadní‘, ‘kultov-ní‘. Plně jsem si uvědomil, že Tulák po hvězdách je společným majetkem jeho nesmírně široké čtenářské obce. Samozřejmě se mi hlavou mihla myšlenka, zda je vůbec možné jejímu očekávání dostát.

Jde o dějově i co do počtu postav velmi rozsáh-lou knihu, můžete nám přiblížit, jaký směr jste si zvolili pro vaši inscenaci a proč? Co bylo na této fázi práce nejtěžší a s čím jste se jako dramatizá-toři museli potýkat?Společně s dramaturgyní Janou Sloukovou jsme zvolili koncept, v němž se Darrell Standing při cestách do dřívějších životů neustále střetává se svými trýzniteli i spoluvězněm Edem Morrellem, jenž mu tak slouží jako průvodce. Šlo nám o to, aby náš Tulák nebyl jen přehlídkou postav z růz-ných historických období, ale aby každá z nich měla své vlastní téma. Stala se tak z toho velmi komorní (a skrze to snad intenzivnější) drama-tizace, což nám připadalo adekvátní ve vztahu k románové předloze, která atakuje právě svou in-tenzitou. Potýkali jsme se s mnoha problémy či rozpory, které tak výrazné rozhodnutí přináší,

- 5 -

č. 2 - říjen 2011

POT&LESK

tových noir-jazzových skupin.Jako nedávný absolvent DAMU stojíte na počát-ku vaší profesionální režijní dráhy. Můžete nám přiblížit, jaké divadlo vás osobně nejvíce oslovu-je, a která představení považujete za zásadní ve vaší divácké zkušenosti?Pro mě je zcela zásadní postava Jana Antonína Pitínského, u něhož jsem měl to štěstí být na stáži a jehož mnohé inscenace (Syn, zima; Hordubal; Spřízněni volbou; Ignorant a šílenec) pro mě byly určujícím zážitkem. Celkově se dá říct, že mířím k divadlu, které vychází ze stylizace a obraznosti a vyhýbá se tak psychologickému herectví, jímž je české divadlo prolezlé. S tím souvisí i jakási osob-

ní dramaturgie, pokud se o něčem podob-ném dá mluvit (režie her Tankreda Dorsta, Friedricha Dürrenma-tta či Bertolta Brechta).

Váš dědeček je slavný básník Karel Šiktanc. Vy sám jste také oceňo-

vaným autorem veršů. Čím je pro vás poezie?Myslím, že oceňovaný je v mém případě označe-ní silně nadnesené nebo spíš absurdní – zúčastnil jsem se jedné soutěže na základě sázky, kterou jsme uzavřeli společně s mým tehdejším spoluby-dlícím Tomášem Klusem. On vítězně absolvoval zlínský Czechtalent, já byl oceněn Klubem přátel mladé poezie.

č. 2 - říjen 2011

- 6 -

věřím ale, že drtivou většinu z nich se nám poda-řilo eliminovat.

Měli jste nějaký klíč při obsazování, myslel jste na konkrétní herce Klicperova divadla? Jste zpětně s obsazením spokojen?Základním rozhodnutím bylo svěřit roli Darre-lla Standinga Vojtovi Dvořákovi, kterého jako člověka znám už ze školy a zároveň s respek-tem sleduju jeho herecký vývoj v Klicperově divadle (především jeho role v Maškarádě nebo v Noci oživlých mrtvol). Nechci ale vy-pichovat jediného člověka, také u ostatních jsem vycházel z toho, co jsem zde jako di-vák viděl. Zpětně jsem zcela spokojený – a neříkám to jako zdvořilostní frázi –, protože pro mě je proces zkoušení, v jistém smyslu slova, důležitější než výsledný tvar. A toto zkoušení pro mě znamená zatím velkou radost.

Můžete našim čtenářům představit zbytek vaše-ho inscenačního teamu?Společně se mnou se na inscenaci jako „j.h.“ po-dílí scénografka Magdalena Klára Hůlová a kos-týmní výtvarnice Petra Krčmářová, s nimiž jsem spolupracoval už na předchozích inscenacích. Obě studovaly na katedře scénografie na DAMU a nyní pohostinsky působí v mnoha českých di-vadlech. Dramaturgyni Janu Sloukovou asi není třeba představovat, ale je důležité ji zmínit, pro-tože její práce je zcela zásadní.

V inscenaci používáte skladby nejrůznějších in-terpretů. Podle jakého klíče jste je vybírali?Považuju za důležité, aby to nebyl jen takový pel-mel, ale aby měl i výběr hudby vlastní stylovou vyhraněnost. V Tulákovi existuje svět vězení, zpřítomněný hlasem Toma Waitse, a svět pro-měn, resp. jiných životů, v nichž zní úryvky svě-

Jack London: TULÁK PO HVĚZDÁCHPremiéra 14. října 2011 v 19 hodin ve Studiu Beseda Klicperova divadla

Poezií mě provázela v jistém smyslu celá ro-dina, zcela zásadně však můj táta – v literárním světě známý jako Petr Halmay –, jenž byl vždy nesmírně trpělivý a neodradila ho ani moje častá čtenářská lenost. Díky němu jsem v ní objevil zvláštní svět ležící na samé hranici řeči a ticha. Chápu ji skutečně jako prostor – carrollovsky skrytý za zrcadlem.

Londonova Tuláka mnoho lidí bez váhání uvede mezi svými nejoblíbenějšími třemi knihami. Jaké by byly ty vaše?Alexandrijský kvartet Lawrence Durrella, Zrcadlo a maska Jorge Luise Borgese a Zpěv o mně Walta Whitmana, jehož úryvky se objevují v naší dramatizaci Tu-láka po hvězdách, neboť si myslím, že s ním zcela zásadně souvisí.

A závěrem – můžete zde nyní sám, slo-vem režiséra, pozvat naše čtenáře na vaši inscenaci?Věřím, že čtenáře naláká už zvědavost, zda může tento – vskutku kultovní – román existovat na jevišti. Osobně bych je rád pozval na příběh, který člověka neopouští, ale zůstává v něm jako symbol naděje.

Ptala se Jana Slouková

DAVID ŠIKTANC: Narodil se v roce 1987 v Praze. Vnuk básníka Karla Šiktance a syn reži-sérky Jaroslavy Šiktancové byl po studiu na gymnáziu přijat na obor režie činoherního divadla na pražské DAMU do ročníku Jana Buriana. V rámci školních prací se věnoval A. P. Čechovovi (Tři sestry), G. Fey-deauovi (Dáma od Maxima) a W. Shakespearovi (Sen noci svatojánské). Výrazně na sebe upozornil svými režiemi Fernando Krapp mi napsal dopis (T. Dorst) a Play Strindberg (F. Dürrenmatt). Pro svou absolvent-skou práci v divadle DISK si zvolil inscenaci hry Bertolta Brechta V houštinách měst, kterou uvedl v pražské premiéře. Tato inscenace získala příznivé hodnocení kritiky i diváků a byla mimo jiného Alenou Zemančí-kovou zahrnuta do šesti nejvýraznějších divadelních počinů roku 2010. Inscenace byla také pozvána jako zástupce DAMU na divadelní festival Encouter – Setkání. Během studia obsolvoval David Šiktanc stáž v Národním divadle u režiséra J. A. Pitínského, která navazovala na zkušenosti s prací mezinárodně uznávaných režisérů (Kama Ginkas, David Radok) v rámci dílen pořádných Divadelní fakultou AMU. Stal se také asistentem režie Letních Shakespearovských slavností na inscenaci Jindřích V. Lucie Bělohradské, hostoval jako režisér v Malém vinohradském divadle Praha (Až opadá listí z dubu) a ve Švandově divadle autorsky a režijně vytvořil inscenaci Pohřební slavnost, první díl ojedinělého dramaturgického projektu Hyde Park. S touto inscenací také úspěšně reprezentoval na přehlídce bratislavského divadla Astorka. V sezoně 2011 – 2012 připravuje kromě Tuláka ke hvězdám v Klicperově divadle také inscenace pro Či-noherní studio Ústí nad Labem a pražské Švandovo divadlo. Kromě divadla se David Šiktanc věnuje psaní poezie, v roce 2006 získal druhou cenu v soutěži KPMP Báseň roku pro autory do 26 let.

František Hudeček:NOČNÍ CHODEC

- 7 -

POT&LESK č. 2 - říjen 2011

POT&LESK č. 2 - říjen 2011

V čem s Vámi hra Christiana Grabbeho nejvíce rezonuje?Svou divadelností, poezií, dramatičnos-tí, spektakulárností. Dotýká se základních existenciálních témat, a navíc v jednom večeru s patřičnou dávkou autorské mega-lomanie spojuje dvě velké dramatické po-stavy Fausta a Dona Juana, dva archetypy, nabízí zajímavé, někdy velmi originální dramatické situace a nechybí ji humor. Je to velké divadlo se vším všudy!

Don Juan a Faust. Co je podle Vás základ-ní konflikt mezi těmito velikány?Jsou to dva diametrálně odlišné způsoby života, dvě životní cesty, obě velmi sebe-středné, silně egoistické, a hlavně obě vedou do pekel. Ta Juanova je přece jenom poněkud zá-bavnější a navíc Juan zů-stává konzistentní, svůj až do konce. A nepotřebuje jako Faust služby Ďábla – stačí si sám. Oba jsou to silné individuality, inteligentní a sebevě-domé osobnosti, zů-stává však za nimi pou-ze zkáza a smrt. (Snad Juan byl dárcem pro ně-které ženy chvilkového mi-lostného opojení či štěstí, než odešel bez myšlenky na návrat.) V Grabbeho hře se potká na scéně Juan s Faustem pouze třikrát, jejich hlavní spor je láska Dony Anny a boj o ni – pro Fausta zcela marný, předem prohraný.

- 8 -

VELKÉ DIVADLO SE VŠÍM VŠUDYJiří Nekvasil, dramaturg, operní a činoherní režisér, ale také ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, zkouší od srpna v Klicperově divadle hru Christiana Grabbeho Don Juan a Faust. Ke kterému z nich má blíž?

Hans Christian Grabbe

Můžete prozradit, jaký inscenační klíč jste pro Dona Juana a Fausta zvolil?Divadlo, či spíše kabaret života a smrti.

Jací by měli být především představitelé dvou titulních rolí? Podle čeho jste hru obsazoval?Měly by to být dva výrazné typy splňující v něčem představu elegantního svůdníka sukničkáře, život-ního požitkáře a věčně nespokojeného hledajícího sebevědomého intelektuála. Dvě výrazné osobnos-ti a navíc skvělí herci a to Filip Richtermoc (Juan) a Jiří Zapletal (Faust) jsou! Navíc je zajíma-vé, že oba dva již v jiných zpracováních (Molière, Goethe) v Klicperově divadle v poměrně nedávné době Juana a Fausta hráli, ale to jsem se dozvěděl až poté, co vzniklo obsazení.

Jaké spolupracovníky jste přizval k práci na in-scenaci a proč?Přizval jsem výtvarníka scény Milana Davida, vý-tvarnici kostýmů Mariu Fulkovou, choreografa Števa Capka, hudbu tvoří David Smečka. S někým spolupracuji pravidelně, s někým po dlouhé době, s někým poprvé. A proč zrovna oni? Protože jsou dobří!

Setkal jste se někdy ve své režijní práci s Donem Juanem nebo Faustem? Ano! Faustovské a juanovské téma a jejich různé variace mě provázejí přes dvacet let a doufám, že ještě budou (je pár titulů, které bych rád neminul). V roce 1989 jsme zahajovali s Danielem Dvořá-kem činnost Opery Furore inscenací Fausta od Jo-sefa Berga (celý název tohoto pozoruhodného díla zní Provizorní předvedení opery Johanes doktor

Faust), s Faustem jsem se setkal ještě v loutkové podobě, kdy jsem v roce 2001 nastudoval v praž-ském divadle Minor Johana doktora Fausta podle

textu lidových loutkářů, v kombinaci živých herců a různých typů loutek, zejména a hlav-ně klasických marionet. Na této inscenaci jsem spolupracoval se scénografem Petrem Matás-kem a spolu jsme pak ještě v témže roce při-pravili inscenaci Fausta a Markétky od Johana Wolfganga Goetha (tzv. Urfaust) pro divadlo v Karlových Varech. Don Juan mě provází ve své operní podobě – tedy jako Don Giovanni. Dvakrát od W. A. Mozarta (Opera Mozart, Národní divadlo), ale také i starším zpracová-ním skladatele Giuseppe Gazzanigy (Komor-ní opera Hamburg). A nemůžu zapomenout ani na představení Don Juan Bastien v Opeře Mozart (1993), které kombinovalo v surrealis-tické scénické koláži scény s Mozartova Dona

Giovanniho se skladatelovou první operou Bastien a Bastienka. Snad to není otázka příliš „na tělo“, ale dá se říci, která ze dvou hlavních postav je Vám osobně bliž-ší a čím?Myslím, že každý, nebo skoro každý muž má v sobě kus faustovského hledačství, neukojené žízně po poznání a touhu po uznání (ta je u Fausta taky vel-mi důležitá), touhu dostat se dál než ostatní, ale také touhu po poznání juanovském, po bohatýrském poznávání rozkoší života, krásných žen a jejich ob-jetí. Faust u Grabbeho není ničím sympatický, je to urputný, do sebe zahleděný člověk bez humoru, jeho vzdělání, inteligence nepřináší a nepřinese nic dobrého, je jen nositelem zkázy - nejen svoji. Juan je zpočátku velmi zábavný a elegantní, jde si za svým s lehkostí a nadhledem (my nesmělí a plaší mu mů-žeme jen závidět, jak to s těmi ženami umí), až do té doby, než se rozhodne pro svůj sobecký cíl a vlastní uspokojení - chladnokrevně vraždit a chladnokrev-ně zavraždí. Pro chvíli požitku přináší zkázu a ani o svých činech nezapochybuje. Čím dál tím více se na divadle setkáváme s obra-zem, vizualitou, kterou slovo - dá se říci - pouze jaksi doplňuje. Jak v současné době „přesvědčit“ herce a publikum o kráse a síle slova v divadelním textu?Z textu stavíme dramatické situace a vytváříme di-vadelní obraz. Obraz vychází ze slova. Je to hra ve

POT&LESK č. 2 - říjen 2011

- 9 -

verších, má řadu až barokizujících spektakulár-ních scén, tedy vizualitu již zde přítomnou. Pře-svědčit můžeme asi až hotovým představením. Naší snahou je najít tu správnou rovnováhu vy-cházející z textu.

Máte coby operní režisér jiné - specifické - vidě-ní inscenace postavené na hudbě/slovu? Ač jsem promovaný operní režisér a operou se za-bývám více, věnuji se již 22 let i činoherní režii. (Mimochodem zde v Hradci již chystám svou šes-tou inscenaci.) Vždy mám pocit, že je potřeba za-čít od nuly (ať je to činohra či koneckonců opera). Přečíst text a vyprávět jej co nejpoctivěji, s respek-tem a fantazií divadelními prostředky. Dnes tady, v tomto divadelním prostoru, s těmito lidmi pro člověka v dnešní situaci. Věřit v sílu divadla, jeho jazyka a divadelní metafory. Být tvořivý a přitom poctivý, jak k autorovi, tak k divákům a pochopi-telně k sobě. A zkušenosti léty nabyté z obou žánrů se prolínají, doplňují, vzájemně inspirují i očišťují. Ale asi je fakt, že si vždy pro sebe hlídám jakousi hudebnost činoherní inscenace – a to vůbec ne-souvisí s množstvím použité scénické hudby. I když u Don Juana a Fausta jí bude dost...

Na jaká z témat v inscenaci Don Juan a Faust byste rád položil důraz? Kým jsou tito dva muži v dnešním světě?Asi velkou část jsem doufám zodpověděl v odpo-vědích výše, a něco snad také odpoví naše insce-nace. Tak snad jen krátký dialog mezi Faustem a Rytířem (Ďáblem).

Faust: Kdo do spolku jde s Čertem přijde zkrátka!Rytíř: I ten moudrý Faust?

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

Christian Dietrich Grabbe:

DON JUAN A FAUSTPremiéra 22. října 2011 v 19 hodin na hlavní scéně Klicperova divadla

- 10 -

POT&LESK č. 2 - říjen 2011

V sobotu 26. listopadu ožije opět scéna V Podkroví novou inscenací, kterou Klicperovo divadlo chystá uvést pod hla-vičkou cyklu scénických minia-tur Šepoty a výkřiky. Inscenace JEKYLLA HYDEOVÁ je au-torským představením členky hereckého souboru Evy Krato-chvílové, která na motivy slav-né předlohy napsala hru pro své kolegy Isabelu Smečkovou Bencovou a Dušana Hřebíčka a sama se ujala i režie.

Evo, odkud se vzal nápad zpraco-vat známé téma Jekylla a Hyda?Napadlo mě to už před několika lety na DAMU. Příběh se mě dotkl především skrze motiv rozpolce-nosti, napětí mezi negativem a po-zitivem, je to v podstatě o životo-dárném rozporu a vybuzené mysli, která to všechno sleduje.

Co tě na námětu především při-tahuje?Osobní konflikt, zvědavost, nástra-hy cesty za sebepoznáním, téma lidské touhy po celistvosti, snaha ovládnout celou svou bytost a ne-bezpečí, která to obnáší, pokora, odvaha čelit svým slabostem, od-vaha poznat svou sílu, rozvinout svůj talent...

Jak text vznikal? Chtěla jsem původně, aby Velmi podivuhodný příběh o dr. Jekyllovi a panu Hydovi hrály mé spolužač-ky z ročníku na DAMU. Ale bylo náročné uskutečnit takový projekt během studia herectví. Několik let mnou proznívalo téma, stále se mihalo nekonečno možností jak příběh pojmout. Po rozhovoru o realizaci v Klicperově divadle s uměleckým šéfem Davidem Dráb-kem jsem si cca půl roku dělala poznámky a konkretizovala před-

stavu. Procházela jsem dokonce i některé své dopisy a maily – ode-slané i přijaté, ze kterých ve hře v podstatě cituji. V létě jsem se vrh-la na psaní intenzivněji. Po dvou týdnech jsem se dostala do fáze, kdy jsem se na text nemohla ani podívat, potřebovala jsem o něm s někým mluvit, poslala jsem ho kamarádce, která mi vrátila štěd-rou a prospěšnou kritiku, kterou jsem dva dny rozdýchávala, abych si poté znovu sedla ke scénáři a škrtala, vyjasňovala, neúprosně se držela jediné kostry. Těch variant jak příběh pojmout bylo totiž straš-ně moc. Zkusila jsem být nekom-

promisní. A rozhodnout se jen pro jednu. Samotný scénář jsem pak ladila ještě minulý týden s herci na zkoušce. A doufám, že se bude se zkoušením dál vyvíjet. Text po-važuju především za impuls pro zkoušení.

Co tě provázelo?Krom pochyb, nadšení a zábran myslím, že jsem se něco naučila. Zkoušela jsem zacházet sama se sebou tak, abych nekypěla vzteky, netřásla se strachy, anebo aby z toho pak aspoň něco bylo. Když jsem začala Jekyllu psát, uvědo-mila jsem si poprvé, že žena má v příběhu zcela jiný význam než muž. Když si představím neutrální

Něco snad pravdivého a prostého...

POT&LESK

- 11 -

č. 2 - říjen 2011

postavu, je to pro mě, ačkoliv jsem žena, muž. Myslím, že to souvisí s genderovým nastavením společ-nosti. „Žena“ není jen „člověk“, není neutrální. Když se v příběhu nějak chová mužská postava, má to úpl-ně jiný význam, než kdyby se stejně chovala ženská postava. Převádět ten příběh do dámského hábitu bylo opravdu poučné.Je mi obecně velmi příjemné dokon-čovat, uzavírat – dojídat jídlo, do-čítat knihu, dostavět dům (to se mi ještě nepodařilo), ale dopsala jsem hru. A ten moment konkrétního vý-sledku dlouhodobé práce je blaho-dárný.

Můžeš prozradit něco víc o své autorské modifikaci této látky?Text čerpá z knihy Roberta Loui-

se Stevensona a mých vzpomínek a představ, včetně střípků ze stu-dia psychologie. U Stevensona jde především o morálku. Mezilidské vztahy jsou formálně vysušené, okrájené, ochuzené o ženy. Zkrátka zjednodušené. A to ke správné po-hádce patří. Tak já jsem text okráje-la o tu anglickou morálku a formální vysušenost. Muže jsem tam necha-la. Je to vlastně příběh o lásce.

Na jaký žánr se mohou diváci tě-šit?Bude to představení do intimního podkroví jemně a zároveň odváž-ně stylizované pohybem i hereckou expresí. Obyčej a vykrojený rytmus, přesnost, úspornost, jednoduchost.

POT&LESK

- 12 -

č. 2 - říjen 2011

Přitom snad něco pravdivého a pro-stého. Malá nápověda: Dnes jsme na zkoušce objevili, že ideální spon-zor by pro nás byla čokoláda Milka. Ha.

V čem tedy bude Jekylla Hydeová pozoruhodná? Skvělými herci! Isabela Smečková Bencová přece! A k tomu Dušan Hřebíček! No, a Klára Horáková... To se snad ani nedá komentovat. Myslím, že je to už teď výjimečné setkání. Co teprve až přijdou diváci! Jaká témata bude inscenace zr-cadlit?Ústřední pro mě zůstává konflikt, boj se sebou, tvorba vlastního živo-ta, to, co by si člověk přál, ve srov-náním s tím, čím je, bolest sebe-zpytování, odvaha postavit se sám sobě čelem, také ženství v dnešní společnosti – ženy jsou stále paň-mámy, chtěnechtě – a platonická kastrace mužů, vnitřní svoboda,

nezávislost, polemika o dobru a zlu. Urputná snaha, která je sama sobě překážkou. Jekylla chce být kompletní, a tak se rozkrájí. Viktor ji miluje takovu, jaká je. I když to není vidět.Miluje ji snad i takovou, jaká není. A to taky není vidět. A Ludvenka? To je naděje. Je to přece jejich dcera... Na obecné rovině může znít to téma až banálně: „Jak vypadá skutečná láska? Lze oddělit dobro a zlo v člo-věku? Odkud se v lidech bere nási-lí? Kde vznikají války? Lze prožít ži-vot ve vnitřní svobodě?“ Ale zkuste si to na vlastní kůži...

Jaké režijní práce máš už za se-bou?O režii jsem začala uvažovat ve dru-hém ročníku na DAMU, do té doby jsem vlastně neměla představu o tom, co slovo „režie“ skýtá. Se spolužáky z ročníku jsem při-pravila hodinové vystoupení Tajná klausura. Potom až s Matějem Sam-cem projekt Valérie, kde jsem sama hrála, dle Nezvalovy Valérie a týden divů. V Hradci Králové jsme s Tanečním divadlem Honzy Pokusila nazkou-šeli, vymysleli, vytančili dvě taneční pohádky - Příběhy Pana Brambory a Hanako. Hrají a tančí se v mateř-ských školách. Pro Hanako napsal

krásnou hudbu Dušan Hřebíček. Bude autorem hudby i pro Jekyllu Hydeovou.

Jaké to je stát najednou „na opač-né straně barikády“? Skvělé. Snažím se trochu tu bari-kádu narušovat. Což jde líp z této strany. Přemýšlela jsem nedávno, v čem vlastně Jekylla dělá chybu. Asi v tom, že skrývá svou odvahu, řekla jsem si. Tak se jí snažím jít příkla-dem.

Byla inscenace od začátku zamýš-lena pro prostor scény V Podkroví?Ano.

Jakým způsobem ten prostor pojednáš?Rádi bychom šetrně rozbili pověst-nou „chatu“ a společně s týmem mladých výtvarníků – Radka Janů, Tereza Dvořáčková, Ilona Machová a Tomáš Roček – vytvořili pro Pod-kroví novou perspektivu pomocí několika jednoduchých scénických prvků a citlivého, nápaditého světel-ného designu.

Jakými slovy bys pozvala divá-ky? Divadlo je příležitost vrHhnout se do kultivovaného rizika, nechat se strHnout krajně přímým přenosem, prostě se poHnout! A o tom Jekylla je. Je to dobrodružství. Jste vítáni.

Post scriptum:Na téma bipolárního vnímání jevů poměrně často narážím z různých stran. Myslím, že je zcela zásadní. Je složité o tom mluvit nebo psát, sdělit myšlenky a dojmy, a já bych byla ráda, abychom o tom hráli. O tom, že některé otázky nelze uzavřít, že život nelze vyřešit, že ho lze jen žít, že napětí se vytváří a uvolňuje a zase vytváří, přesouvá.Opravdu myslím, jak se píše na úvodu učebnice do kognitivní psychologie, že „jedinou konstantou života je změna“. To je kontrapunkt dnešní „komerční kultury“, kdy si kupujeme hotové výrobky, zaručené zážitky, ověřené postupy. Saháme po toužené dokonalosti, které jsme však předem ustřihli křidýlka. Snižujeme nároky na duchovní růst. Spousta lidí si nemůže mnoho přát, protože si nedovede mnoho představit. Nemůže překračovat hranice, protože své hranice nevidí, považuje je za konec světa. Vlastní hranice nepůsobí jako vzrušující výzva, ale jako nepřekonatelná překážka. Chybí opravdu onen přesah, transcendence. Dokonalost zavání dokonavostí. A ta se s pestrým autentickým životem neslučuje. Myslím.

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

Foto: Tomáš Zeman

DivaDlo je příležitost vrHhnout se Do kul-tivovaného rizika, ne- chat se strHnout kraj-ně přímým přenosem, prostě se poHnout! a o tom jekylla je. je to DobroDružství. jste vítáni.

PREMIÉRA 26. LISTOPADU V 19.00 NA KOMORNÍ SCÉNĚ V PODKROVÍ

Autorka a režisérka Eva Kratochvílová v akci

ze zkoušek...

- 13 -

POT&LESK č. 2 - říjen 2011JEKYLLA HYDEOVÁv autorské režii Evy Kratochvílové

Foto: Tomáš Zeman

VOJTĚCH HORÁLEK A JEHO

CHINA TOWN

V Galerii U Klicperů se potkáte s atraktivní výstavou obra-zů Vojtěcha Horálka (1983), absolventa Akademie výtvar-ných umění v Praze, oboru malba, školy Michaela Rittsteina. Maluje asijská bistra, restaurace, obchody a obchodníky orientálního vzhledu v nich. Všední, obvyklý svět, kte-rý z důvodu šetrnosti denně využíváme. Maluje pokleslý orientální vzhled podniků, který uprostřed Čech a vlivem globalizace ztrácí na charakteru. Z jeho prací je cítit ro-mantika a dobrodružství dalekých cest a zároveň kulturní i materiální bídu v jaké tato minorita žije, přičemž neza-pomíná na jejich malířské, lehké provedení.

Příležitost uvidět nevšední rozkvetlé obrazové příběhy máte až do 15. prosince!

- 14 -

POT&LESK č. 2 - říjen 2011

Foto: Tomáš Zeman

POT&LESK

- 15 -

č. 2 - říjen 2011

Klicperovo divadlo letos osvěžilo své řady a přijalo nové slečny (a dámy pozor, jsou zde také noví sliční pánové!), jako uvaděčky a uvaděče!

ZAČÍNÁME

Foto: Tomáš Zeman

ZVEME VÁS NA

PŘEDSTAVENÍ

A NA SKLENIČKU

V NOVÉM ...

- 16 -

POT&LESK č. 2 - říjen 2011

Milí čtenáři, zastihli jste mne v nedbalkách. Je tady říjen, a já mám něco napsat. A to jsem se zapřísáhla, že letos na podzim ne-budu psát o houbách! Jenže co teď, že ano!?! Celé září, až na malé výjim-ky, jsem prožila na chalupě a chodila po mechu, po trávě, po lese. Radova-la se z vnoučat, zavařovala švestky, jablíčka, dokonce kečup domácí jsem vytvořila, no a také jsem sušila houby. Každému, koho bolí klouby, záda, ra-mena a vůbec, radím, aby chodil po mechových polštářích a brouzdal kap-

radím. Chce to ovšem dobré oblečení od hlavy až k patě, ponožky, spreje a jiné vymoženosti, protože můj kole-ga Honza chodil po mechu, dělal dří-ví na zimu, kouslo ho klíště a předalo mu, jak již víte, encefalitidu. A právě proto jsem měla v září tolik volna, pro-tože hraju většinou s ním, což je fajn. Jenže, o čem dnes psát? Divadlo jsem v této sezóně sotva ochutnala, mám za sebou dvě oprašovačky a jedno představení, a houby jsem si zakázala. A tak tedy překročím jednu mez a napíšu, proč se mi před spaním svírá žaludek, proč se bojím příštích

POT&LESK

dní, proč je mi ouzko. Bude to osobní a trošku i politické. Au, au, au! Kupuji svůj byt. Dlouho jsem se rozhodovala, to je fakt, protože jsem si nebyla jistá, zda jako důchodkyně, byť pracující, na něj dosáhnu, zda to zvládnu, zda mám šanci. Jelikož ko-nečná cena byla zase maličko přízni-vější, než ta předposlední, rozhodla jsem se. Nepůjdu do bezbariérového domu s pečovatelskou službou, po-peru se s osudem, s financemi, svým zdravím i se svými možnostmi. A tak jsem napsala, že ano, že byt kupuji.

Vím, že nejsem sama, kdo se po-týká s existenčními problémy, naopak si myslím, že jsou mnozí, kdo jsou na tom nesrovnatelně hůř než já, protože doba je nemilosrdná a složitá. Slyšíme to stále, snažíme se to pochopit, ač je to někdy dost těžké, snažíme se s tím vyrovnat a hledáme rezervy. Ale! Některé věci nepochopím. Abych byla poctivě připravená, vzala jsem si úvěr, některých věcí se vzdala a zruši-la veškerá spoření, jakož i věci zbytné. A tak platím nejen sociální a zdravotní, nejen splátky úvěru, ale také neustále nájem. Nejprve můj problém musí zvá-

žit rada, pak zastupitelstvo, pak zase někdo, pak musí právník dát dohroma-dy data, pak podepíšu smlouvu, zapla-tím, pak katastr a máme vyhráno, pak nebudu konečně platit ten nájem. Je mi opravdu ouzko, protože z důchodu po čtyřiceti letech práce to nezaplatím, ani kdybych se na hlavu postavila. Ale zastupitelé měli dovolenou, rada zase-dá jen na konci měsíce a já, a nejsem v tom sama, platím stále tan nájem. Ob-čas telefonuji na magistrát, kde sedí paní, zjevně milá a sympatická, která, když zaslechne moje jméno, prožije stejnou úzkost, jako zažívám já každý večer. Aby bylo jasno, nikdy jsem ne-dlužila nikomu nic, a když, tak krátce a za velmi jasných podmínek, a nyní mi banka píše výhružné dopisy, kdy konečně dodám důkaz, že jsem půjč-ku použila na bydlení. Žaludek se mi protáčí jako jelenicová rukavice, už se vidím, jak otvírám dveře exekutorům, oni lepí papírky na moji televizi, moji postel a ach, Bože můj, na můj note-book. Omyl! Na moje dveře klepe starý pán, kterého již znám několik měsíců. Nosí nám vždycky nový výměr nájmu. Představte si, že mi ho přinesl znova, a nejen mně, ale všem sousedům. Oni na magistrátu nevědí, že všichni svo-je byty kupujeme? Nebo si opravdu myslí, že ještě v lednu budeme platit nájem? Zvýšený opět skoro o tisíc ko-run? Ach jistě, úřednický šiml, ale toho pána někdo platí, nebo ne? Taktéž vy-tištění těch nových výměrů, nebo ne? Aha, takový je asi zákon, že? ALE...Nemohl by s tím už někdo něco udě-lat? Spočítejte si, kolik peněz jsme my, občané, městu dali, jen tak mýrnyx dýrnyx ve všech těch prodlevách. A dost. Dnes tu hrála Fidlovačka. Mnoho diváků znám i z našich před-stavení, mnohé pouze z těch „hvězd-ných“. Šla jsem se podívat na spolu-žačku Elzu, tedy „Balzerovku“ a víte, co jsem jí poslala na jeviště? Domácí kečup a sušené houby! V pěkně po-jednaném celofánovém pytlíku se šíp-ky a rudými peříčky. Aby věděla, jak žijeme my, venkovské herečky.

Přátelé, choďte po mechu a choďte do divadla!

- 17 -

č. 2 - říjen 2011

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Grego-rová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

POT&LESK

- 18 -

č. 2 - říjen 2011

24. po - hlavní scéna 10.00V. K. Klicpera HADRIÁN Z ŘÍMSŮ

24. po - hlavní scéna 19.00, TChristian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST

24. po - Studio Beseda 19.00Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH

25. út - hlavní scéna 10.00Jaroslav Havlíček PETROLEJOVÉ LAMPY

25. út - hlavní scéna 19.00David Drábek JEŠTĚŘI

25. út - Studio Beseda 19.00Jacques Prévert / Režie: Lída EngelováJAK DĚLAT PODOBIZNU PTÁKADivadlo Viola Praha

26. st - hlavní scéna 19.00Jiří Suchý - Jiří Šlitr DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA

26. st - Studio Beseda 19.00Arnošt Goldflam DÁMSKÁ ŠATNA

27. čt - hlavní scéna 19.00Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek SVĚTÁCI (Malované děti)

27. čt - Studio Beseda 19.00Petr Kolečko KLUB AUTISTŮ

31. po - hlavní scéna 10.00Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek SVĚTÁCI (Malované děti)

Studio Beseda 19.00F. M. Dostojevskij / Režie: Ivo KrobotNĚŽNÁDivadlo U stolu Brno

18. út hlavní scéna 19.00, VRichard Nash / Režie: Věra HerajtováOBCHODNÍK S DEŠTĚM Městské divadlo Most

Studio Beseda 19.00Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH

19. st - Studio Beseda 19.00David Drábek NOC OŽIVLÝCH MRTVOL v televizní country-show Beverlyho Rodrigueze

20. čt - hlavní scéna 19.00 CDavid Drábek / Režie: David DrábekJEDLÍCI ČOKOLÁDY

21. pá - hlavní scéna 19.00, DChristian Dietrich Grabe DON JUAN A FAUST - předpremiéra

21. pá - Studio Beseda 19.00KDYŽ SE DNES V NOCI NEVRÁTÍMHudebně – literární večer Miloně Če-pelky, zakladatele DJC Praha.Umělecká agentura ECHO Praha

22. so - hlavní scéna 19.00, PChristian Dietrich Grabbe / Režie: Jiří NekvasilDON JUAN A FAUST premiéra

23. ne hlavní scéna 19.00Henry Meyerson Režie: Ladislav SmočekFÍGLDivadlo Ungelt Praha

9. ne - hlavní scéna 19.00LACO DECZI & CELULA NEW YORKkoncert

10. po - hlavní scéna 14.30 ST/2Arthur Conan Doyle - David DrábekSHERLOCK HOLMES

10. po - Studio Beseda 20.00Franz Kafka / Režie: Marián PeckoPROMĚNADivadlo Na Rázcestí Banská Bystrica

11. út - hlavní scéna 10.00David Drábek JEŠTĚŘI

12. st - hlavní scéna 19.00Václav Kliment Klicpera HADRIÁN Z ŘÍMSŮ

12. st - scéna V podkroví 19.00Vasilij Sigarev DETEKTOR LŽI - derniéra

13. čt - hlavní scéna 17.30, MMartin McDonagh MRZÁK INISHMAANSKÝ

14. pá - Studio Beseda 19.00Jack London / Režie: David ŠiktancTULÁK PO HVĚZDÁCH premiéra

15. so - hlavní scéna 19.00Autorská inscenace Jiřího SuchéhoHODINY JDOU POZPÁTKU Hrají a zpívají: Jiří Suchý, Jitka Molav-cová a další.Divadlo Semafor Praha

16. ne hlavní scéna 19.00KAREL PLÍHAL - koncert

17. po hlavní scéna 10.00Karel ČapekVĚC MAKROPULOS

ČEKÁNÍ NA VÁCLAVA

PÁR DOBRÝCH TIPŮ:

NESEĎTE DOMA

CHOĎTE DO DIVADLA!