POTRAVINOVÁ BEZPEČNOST A ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD V...

Pražský institut pro globální politiku – GlopolisÚnor 2013

POTRAVINOVÁ BEZPEČNOST

A ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD V KENI

JAK DOHODA O EKONOMICKÉM PARTNERSTVÍ (EPA)

OVLIVŇUJE POTRAVINOVOU BEZPEČNOST CHUDÝCH KEŇANŮ?

3Jak EPA ovlivňuje potravinovou bezpečnost chudých Keňanů?

OBSAH

SEZNAM ZKRATEK .....................................................................................................................................................5

ÚVOD ................................................................................................................................................................................6

I. SOUČASNÝ STAV POTRAVINOVÉ BEZPEČNOSTI ...................................................................................6

II. KEŇSKÁ ZEMĚDĚLSKÁ PRODUKCE .......................................................................................................... 12

III. ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD A DOHODA O EKONOMICKÉM PARTNERSTVÍ S EU (EPA) ........ 17

IV. ZÁVĚR ..................................................................................................................................................................... 22


SEZNAM ZKRATEK

AKT zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří

ASAL aridní a semiaridní oblasti

COMESA Společný trh východní a jižní Afriky

EAC Východoafrické společenství

EBA Vše kromě zbraní

EPA Dohoda o ekonomickém partnerství

ETO extrateritoriální závazky států

FAO Organizace OSN pro výživu a zemědělství

GSP Všeobecný systém preferencí

ICC Mezinárodní trestní soud

IDP vnitřní uprchlík

IFPRI Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky

IGAD Mezivládní úřad pro rozvoj

IPCC Mezivládní panel pro změnu klimatu

KHRC Keňská komise pro lidská práva

LDC nejméně rozvinutá země

MDG Rozvojový cíl tisíciletí

NFIDC čistý dovozce potravin

WTO Světová obchodní organizace

6 Potravinová bezpečnost a zemědělský obchod v Keni

ÚVOD

V rámci východní Afriky zastává v současnosti Keň-ská republika roli nejvyspělejší ekonomiky a před-stavuje, částečně i díky své geografi cké poloze, regionální obchodní a fi nanční centrum. Dlouhou dobu ji okolní svět považoval za vzorový příklad postkoloniálního úspěchu v regionu, kde jeden konfl ikt střídá druhý. Hlavní ránu její pověsti stabilní a prosperující země zasadilo vážné povolební nási-lí z přelomu let 2007/2008. Nadto se Keňa potýká také s obrovskými korupčními skandály, které za-sahují do nejvyšších politických pater. I přesto však nadále zaujímá dominantní pozici a je jedinou zemí ve východoafrickém regionu, která není klasifi ková-na jako tzv. nejméně rozvinutá země (Least Develo-ped Country, LDC).1

V keňském hospodářství zastává zásadní roli země-dělství, protože zaměstnává na 70 % obyvatelstva. Zhruba 80 % keňské populace žije na venkově a je tak přímo či nepřímo se zemědělstvím spojeno. Fakt, že zemědělská produkce je z převážné většiny závislá na zavlažování deštěm, způsobuje Keňanům nemalé problémy. Značná část keňské populace tak každoročně zažívá situaci, kdy nemá dostatek potra-vin a je odkázána na potravinovou pomoc. Odhady hovoří v této souvislosti o počtu zhruba deseti mi-lionů lidí,2 tedy skoro čtvrtině obyvatel nebo počtu, který zhruba odpovídá populaci České republiky.

Současné problémy související se zajišťováním po-travinové bezpečnosti ovlivňuje více faktorů. Mezi ty základní patří častější a horší vlny sucha, vysoké ceny lokálně vyprodukovaných potravin způsobe-né vysokými vstupními náklady i vysokými cenami potravin na mezinárodních trzích, přesuny velkého množství farmářů během násilností v roce 2008 či nízká kupní síla většiny populace zapříčiněná chu-dobou. Problémy také způsobuje nastavení globál-ního zemědělského obchodu a nucená liberalizace, která v chudých zemích k rozvoji příliš nepřispěla, spíše naopak.

1 UN DESA. Dostupné na: http://www.un.org/en/development/desa/policy/cdp/ldc_info.shtml (27. 7. 2012)

2 IFPRI. Dostupné na: http://www.foodsecurityportal.org/kenya/food-security-report-prepared-kenya-agricultural-research-institute (27. 7. 2012)

V této studii se proto zaměříme na to, jak v Keni funguje produkce potravin a proč je potravinová bezpečnost v relativně ekonomicky bohaté zemi tak velkým problémem. Pozornost bude věnována i problematice nastavení Dohody o ekonomickém partnerství s EU, kterou Keňa odmítá podepsat, pro-tože její konečné znění může mít vážné negativní následky pro naplňování potravinové bezpečnosti v zemi.

1. SOUČASNÝ STAV

POTRAVINOVÉ BEZPEČNOSTI

Koncept potravinové bezpečnosti se postupně

vyvíjel od původního pojmu, který kladl důraz

na dostupnost potravy (World Food Conference

1974), přes důraz na přístup k potravinám (FAO

1983) až k dnešní defi nici, zdůrazňující čtyři di-

menze potravinové bezpečnosti: dostupnost po-

travin, přístup k potravinám, využití potravy a sta-

bilita přístupu. Ta byla přijata na Světovém potra-

vinovém summitu v roce 1996:

„Potravinová bezpečnost je zaručena tehdy, pokud za všech okolností mají všichni lidé ekonomický, so-ciální a fyzický přístup k dostatečnému množství bez-pečných a výživných potravin postačujících k pokrytí potřeb jejich výživy a stravovacích preferencí tak, aby mohli vést aktivní a zdravý život.“ 3

V souvislosti se současným stavem potravinové bez-pečnosti v Keni můžeme hovořit o paradoxu. Skoro necelá polovina Keňanů totiž žije pod hranicí chu-doby, což je v porovnání s ekonomickým vývojem sousedních zemí zarážející. Například Uganda i Tan-zanie mají nižší procento populace žijící v chudobě, a to 31 %, resp. 36 %, přestože nedosahují zdaleka takových hospodářských výsledků.

Navíc podle klasifi kace fází potravinové bezpečnos-ti se většina keňských domácností, které mají pro-blémy se zajištěním potravinové bezpečnosti, na-

3 World Food Summit, Rome Declaration on World Food Security, 1996. Dostupné na: http://www.fao.org/docrep/003/w3613e/w3613e00.HTM (27. 7. 2012)


chází v druhé, tedy v napjaté fázi. Na podzim roku 2012 však až 10 % populace dosahovalo třetí fáze, kterou je krize.4 Mezi nejvíce ohrožené skupiny oby-vatel patří pastevci v severní, severovýchodní a se-verozápadní části země, bývalí pastevci přestěhova-ní k městským centrům, marginalizovaní zemědělci na východním pobřeží, jezerní rybáři, městská chu-dina a vnitřní5 uprchlíci.6

Globální index hladu

(Global Hunger Index)

Mezinárodní institut pro výzkum potravinové poli-tiky IFPRI (International Food Policy Research Insti-tute) každoročně vydává zprávu o stavu hladu ve světě. Tento index zohledňuje podíl podvyživené populace, podíl podvyživených dětí pod hranicí pěti let a dětskou úmrtnost. Pro rok 2011 Keňa ob-

4 Akutní fáze potravinové nestability jsou defi novány jako minimální, napjatá, krize, stav nouze a humanitární katastrofa/hladomor. Více informací viz. Integrated Food Security Phase Classifi cation (IPC). Dostupné na: www.fao.org/docrep/010/i0275e/i0275e.pdf (27. 7. 2012)

5 Internally displaced persons (IDP). V češtině se překládá i jako „vnitřně přesídlené osoby“.

6 FEWS NET. Dostupné na: http://v4.fews.net/pages/country.aspx?gb=ke&l=en (30. 7. 2012)

sadila pomyslnou 50. příčku (z celkových 81 států) a roce 2012 klesla na 54. místo.7 Stav hladu v Keni je hodnocen jako „vážný problém“. Keňa ani nesplňu-je požadavky vedoucí ke snížení podvýživy v rámci prvního Rozvojového cíle tisíciletí (MDG 1).8

LIDSKOPRÁVNÍ ASPEKT

POTRAVINOVÉ BEZPEČNOSTI

Potravinová bezpečnost je přímo spojená s napl-

ňováním lidských práv. Mezinárodní lidskoprávní

dohody státům ukládají tři základní povinnosti:

respektovat, chránit a naplňovat lidská práva.

Naplňování potravinové bezpečnosti je nejčastěji

spojováno s právem na potraviny. To je zakotve-

né již v článku 25 Všeobecné deklarace lidských

práv (1948), dále pak v článku 11 Mezinárodního

paktu o ekonomických, sociálních a kulturních

právech (1966), dokumentu Ekonomické a sociál-

ní rady OSN (General Comment n. 12, 1999) nebo

v Dobrovolných směrnicích na podporu realizace

práva na potraviny v kontextu národní potravi-

7 IFPRI, Global Hunger Index 2012. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/fi les/publications/ghi12.pdf (30. 7. 2012)

8 IFPRI, Global Hunger Index 2011. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/fi les/publications/ghi2011factskenya.pdf (30. 7. 2012)

Hlavní indikátory

Rozloha 580 000 km2 (CIA World Factbook)

Populace 43 milionů (21 milionů v roce 1989) (2012, odhad CIA)

Populační růst (ročně) 2.6 % (2012, FAOSTAT)

Venkovská populace 77.4 % (2011, FAOSTAT)

HDP USD 31 miliard (2010, Rural poverty)

HNP per capita USD 820 (2011, World Bank)

Růst HDP 5 % (2011, CIA)

Zemědělství v HDP 21,5 % (2010, FAOSTAT)

Počet lidí v zemědělství 70 % (2011, FAOSTAT)

Chudoba 45.9% (2011, FAOSTAT)

Vzdělání 87 % vzdělaných dospělých (2009, Rural Poverty)

Přístup k pitné vodě 54.8 % (2011, FAOSTAT)


nové bezpečnosti (2004).9 Hlad tak nepředstavuje

pouze překážku sociálního, ekonomického a po-

litického rozvoje, ale zásadní porušení lidských

práv a lidské důstojnosti.

Klíčové faktory negativně ovlivňující potravinou bez-pečnost

Ekonomické překážky

Jedním z klíčových faktorů, který ovlivňuje zajišťo-vání potravinové bezpečnosti, je chudoba. 95 % drobných farmářů hospodaří na méně než čtyřech hektarech půdy.10 Chudí Keňané mají omezený přístup k půjčkám, nedostatečný přístup k moder-nějším technologiím, informacím, zdravotní péči či vzdělání. I když výdaje na vzdělání dětí mohou z krátkodobého hlediska znamenat snížené fi nanční možnosti, z dlouhodobého hlediska vzdělanost sli-buje zvýšený příjem domácností v budoucnu. Na-víc od roku 2003 zavedla Keňa bezplatné základní vzdělání, přitom zhruba 1,2 milionu dětí do školy přesto nechodí.11

Chudé rodiny v Keni utratí za potraviny zhruba 40 až 60 % svých příjmů, a tak pociťují i sebemenší nárůst

cen potravin. Vzhledem k tomu, že Keňa dováží některé základní potraviny (pšenici, rýži a kukuřici), bývá značně zasažena růstem cen potravin na svě-tových trzích. V době potravinové krize v roce 2007 se například cena rýže zvýšila o 165 %, cena pšenice o 88 % a kukuřice o 59 %.12 Mezi listopadem 2010

9 General Comment No. 12 on the right to adequate food adopted by the UN Committee on Economic, Social and Cultural Rights; Voluntary Guidelines to Support the Progressive Realization of the Right to Food in the Context of National Food Security (FAO RtF Guidelines).

10 Tegemeo Institute, Pathway into and out of poverty: a study of rural household wealth dynamics in Kenya, 2010. Dostupné na: http://www.tegemeo.org/viewdocument.asp?ID=178 (2. 12. 2012)

11 UNICEF, Kenya at glance. Dostupné na: http://www.unicef.org/kenya/overview_4616.html (2. 12. 2012)

12 Food Security Portal. Dostupné na: http://www.foodsecurityportal.org/kenya/resources

(26. 11. 2012)

a lednem 2011 se ceny pohybovaly v některých slu-mech v Nairobi v rozmezí mezi 10 až 50 %.13 V čer-venci 2011, kdy celý Africký roh zažíval nejvážnější sucho za posledních 60 let a v některých částech Somálska dokonce OSN vyhlásila hladomor, se cena kukuřice v Keni zvýšila o 160 % oproti předchozímu roku. Ceny potravin jsou dále ovlivňovány vysokými cenami ropy (palivo, výroba hnojiv) a produkčních vstupů (osivo) nebo rostoucí mírou infl ace, která na-příklad v roce 2008 dosáhla 32 %.14

Keňa se stejně jako většina afrických zemí potýká také s velmi špatnou infrastrukturou. Kvůli vyso-kým přepravním nákladům například vázne distri-buce potravin z regionů, které vyprodukují nadby-tek potravin, do regionů s potravinovým defi citem. Přitom přístup k fungující infrastruktuře obecně zlepšuje přístup domácností k produkčním vstu-pům a na trhy, což může významně ovlivnit jejich ekonomické aktivity. Přístup k infrastruktuře dále přináší obvykle i úsporu času a lepší přístup k elek-třině, vodě, komunikacím či silnicím a přináší rovněž více ekonomických příležitostí.15

13 IFPRI, GHI 2011, Kenya fact sheet.

14 Food Security Portal, Dostupné na: http://www.foodsecurityportal.org/kenya/resources

(26. 11. 2012)


Foto 1: Silnice v Keni. Foto Ingrid Mitáčková


Podfi nancovaný zemědělský sektor a zeměděl-ská infrastruktura mají také zásadní vliv na zeměděl-skou produktivitu. Od osmdesátých let 20. století se například dramaticky snížily investice do hospoda-ření s vodou a výdaje na zemědělství poklesly pod 5% hranici (nejvyšší hranici 10 % Keňa zaznamenala v první polovině devadesátých let). Rozvoj venkov-ských trhů a zavlažovacích systémů se pak jeví jako klíčový.16 Keňská vláda sice podepsala v roce 2010 tzv. Investiční plán pro splnění cílů Deklarace z Ma-puta (závazek afrických států zvýšit zemědělskou produktivitu o 6 % a alokovat 10 % národního roz-počtu do zemědělského sektoru), deklarovaných cílů však ještě nedosáhla.17

Politické překážky

Politická i makroekonomická stabilita, dobré vlád-nutí, odstranění korupce a strukturální reformy představují klíčové faktory pro potravinovou bez-pečnost. Důležité však také je, jakou pozornost vě-nují političtí představitelé drobným producentům potravin. Některé přijímané politiky se snaží napří-klad pastevecký způsob zajišťování obživy utlumit tím, že prosazují rozvíjení spíše větších farem pro dobytek a znemožňují tak přesuny stád po léty osvědčených cestách. Ztráta mobility však snižuje schopnosti pastevců vypořádat se s rostoucími ná-strahami produkce potravin, hlavně kvůli násled-kům nepředvídatelného počasí (viz níže).18

Pro produkci potravin je dále zásadní, aby měli drobní producenti potravin přístup k půdě a po-třebným přírodním zdrojům. Některým to však znemožňuje vlna pronájmů či prodejů zemědělské půdy bohatým investorům, nazývaná jako zábory

půdy. V Keni se velké investice do půdy soustředily například do bohaté biodiverzitní oblasti delty řeky Tana za účelem pěstování cukrové třtiny, jatrofy, slunečnic nebo zeleniny pro vývoz. Podle Federace

16 IFPRI, Rural Investments to Accelerate Growth and Poverty Reduction in Kenya, 2007. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/fi les/publications/ifpridp00723.pdf (7. 12. 2012)

17 CAADP. Dostupné na: http://www.nepadkenya.org/caadp.html (2. 12. 2012)

18 IFPRI, Global Food Policy Report 2011.

východoafrických farmářů EAFF jen v této oblas-ti působí investoři z Velké Británie, Itálie, Kanady a Kataru.19 V celé Keni dále působí fi rmy z Belgie, Japonska a USA a podle odhadů mohou být jejich projekty realizovány na rozloze 500 000 ha.20 Podob-né projekty proto nemohou být považovány za sou-část rozvoje zemědělského sektoru, protože ohro-žují potravinovou bezpečnost drobných keňských farmářů, pastevců či rybářů, nemluvě o omezování jejich práva na potraviny, práva na sebeurčení nebo práva na rozvoj místního obyvatelstva.21 Vláda při-tom považuje přímé zahraniční investice za strate-gické a snaží se do země nalákat investory.22

Potravinovou bezpečnost v Keni ovlivňuje i poli-tické dění v regionu. Ze zhrouceného Somálska už více jak dvě desetiletí utíkají uprchlíci, kterých jen během hladomoru v roce 2011 od června do září přibylo na sto tisíc. V největším uprchlickém tábo-ře Dadaabu v současnosti žije zhruba 600 tisíc lidí, z toho na 99 % Somálců. Kapacita tábora je tak šes-tinásobně překročena. Od října 2011 Keňa ale poza-stavila proces povinné registrace a přijímání nových uprchlíků kvůli obavám z pronikání islámských mi-licí al-Šabáb, které se mstí za vyslání keňských vo-jenských jednotek na jih Somálska. Keňa je i cílovou zemí pro uprchlíky z Demokratické republiky Kon-go, Rwandy a Ugandy.23

19 Pauline Makutsa, Land Grab in Kenya, Implication for Small-holder Farmers, EAFF 2010.

20 Friends of the Earth Europe, Africa up for grabs, The scale and impact of land grabbing for agrofuels, 2010.

21 Olivier de Schutter, Large-scale land acquisitions and leases: A set of core principles and measures to address the human rights challenge, 2009.

22 KenInvest. Dostupné na: http://investmentkenya.com/opportunities/agriculture (7. 12. 2012)

23 Whycliff e Songwa, Senior Liaison Offi cer UNHCR, Nairobi. Rozhovor 14. 6. 2012.


Povolební násilí (PEV) 2007/8

Vlna násilí, která následovala po vyhlášení ne zcela regulérních prezidentských voleb ko-naných v prosinci 2007, je také považována za jeden z důvodů snižující se produkce po-travin. Jednalo se o etnický střet mezi nejpo-četnějšími komunitami Kikuyů (22% podíl keňské populace podporující stávajícího pre-zidenta Mwaie Kibakiho) a Kalenjin (předsta-vujících 12 % Keňanů a podporujících opozič-ního kandidáta Railu Odingu).

Kořeny konfl iktu leží již v historických udá-lostech, kdy Britové v rámci koloniální správy zabavovali půdu komunitám Kalenjin a Luo, která byla po nezávislosti přidělena právě Kikuyům. Jedná se hlavně o provincii Rift

Valley, ale násilí se nevyhnulo ani hlavnímu městu Nairobi a jeho dvěma největším slu-mům (Kibera a Mathare).24 Prezidentské vol-by mimo jiné ale představují pro jednotlivé komunity příležitost, jak získat neomezený přístup k veřejným fi nancím, takže jisté po-volební konfl ikty se objevily již během voleb v roce 1992 a 1997.25

Rodiny vyhnané během tohoto konfl iktu pa-tří také mezi skupiny zažívající potravinovou krizi, jelikož velké množství tzv. vnitřních

uprchlíků (Internally Displaced Persons, IDP) stále ještě zůstává ve speciálně zřízených tá-borech. Někteří se sice mohli vrátit zpátky do svých domovů, ale je málo pravděpodobné, že budou mít ve střednědobém hledisku stej-né produkční kapacity (jako je nářadí či do-bytek), jakými disponovali v době před kon-fl iktem.

V číslech znamenalo povolební násilí zpo-malení růstu HDP ze 7 % na 1,7 % v roce 2008, přes tisíc mrtvých, na 3500 zraněných a 300 tisíc nuceně vysídlených osob (neofi ci-

24 The Guardian, Post-election violence escalates in Kenya, 2. 1. 2008. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/world/gallery/2008/jan/02/kenya#/?picture=331929246&index=9 (22. 11. 2012)

25 Sébastien Babaud, James Ndung´u, Early Warning and Confl ict Prevention by the EU: Learning lessons from the 2008 post-election violence in Kenya, Initiative for Peacebuilding, 2012.

ální zdroje hovoří až 700 tisících). V prosinci 2010 pak Mezinárodní trestní soud (ICC) obvi-nil v souvislosti s těmito událostmi ze zločinů

proti lidskosti šest vysoce postavených Ke-ňanů (například stávajícího ministra školství a ministra pro průmyslový rozvoj).26

Politicky byla situace nakonec vyřešena díky zprostředkovací misi bývalého tajemníka OSN Kofi ho Annana, dohodou o sdílení

moci. Prezidentem se stal Mwai Kibaki a pro Railu Odingu byl nově obnoven post minis-terského předsedy.27 Keňu však čekají další prezidentské volby v březnu 2013 a již od podzimu 2012 jsou zaznamenávány násilnos-ti a etnické střety v některých částech země, což vyvolává značné obavy nejen v Keni, ale i na mezinárodní úrovni v OSN.28

Přírodní a ekologické překážky

Pastevci a drobní farmáři jsou ohroženi klimatic-

kou změnou, která s sebou přináší častější a horší sucho, méně srážek, ale i rozsáhlejší povodně bě-hem nepředvídatelných dešťů, což představuje obrovský problém pro zemědělství, téměř zcela závislé na zavlažování deštěm. Keňa, stejně jako celá východní část Afriky, byla svědkem rozsáh-lejších vln sucha v intervalech deseti až patnácti let. Poslední dobou se však sucho objevuje jednou za dva až tři roky. Kromě toho, že sucha znemož-ňují či znesnadňují produkci základních potravin, obvykle zdecimují velké množství dobytka, které nemá co spásat a na kterém jsou závislí pastevci. Některé plodiny jsou zároveň náchylnější k choro-bám a škůdcům.

26 ICC, Summary of decision of two Kenya cases. Dostupné na: http://www.icc-cpi.int/NR/exeres/BA2041D8-3F30-4531-8850-431B5B2F4416.htm (22. 11. 2012)

27 BBC, Odinga sworn in as Kenya premier, 17. 4. 2008. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/7351842.stm (22. 11. 2012)

28 UN, Kenya: UN offi cial stresses need for peaceful and transparent elections. Dostupné na: http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=44048&Cr=kenya&Cr1= (31. 1. 2013)


Ubývání přírodních zdrojů, rychle postupující de-gradace půdy, rozšiřování pouští a nedostatek vod-ních zdrojů způsobují kromě snižující se produkce také konfl ikty o zdroje hlavně mezi pastevci, kteří hledají nová místa pro svá stáda. Pastevectví jako způsob obživy se totiž v aridních a semiaridních29 oblastech Keni, ale i v celém Africkém rohu (napří-klad v Etiopii a Somálsku), rozmohlo jako tradiční způsob, jak se vypořádat se suchem. Díky rozsáh-lým a (kdysi) bohatým oblastem znamenal přesun dobytka z jednoho místa na druhé jedinou možnost přežití.30 Úbytek přírodních zdrojů však kontrastuje s potřebami rychle rostoucí populace, která patří mezi jednu z nejrychleji rostoucích na světě – za po-sledních 30 let se více než ztrojnásobila.31

Nesprávné zemědělské postupy a nešetrné za-cházení s přírodními zdroji rovněž představuje váž-ný problém. Intenzivní zemědělství ve velkém mě-řítku se ve většině případů soustřeďuje na produkci monokultur (tedy jen jediné plodiny na rozsáhlé ploše), které přináší mnoho záporných aspektů a je dlouhodobě neudržitelné. Vzhledem ke zvýšené

29 Suché a polosuché oblasti.

30 Mohamud Adan, Ruto Pkalya, Close to Progress, Practical Action 2005.

31 IFAD, Enabling poor rural people to overcome poverty in Kenya, 2011. Dostupné na: http://www.ifad.org/operations/projects/regions/pf/factsheets/kenya.pdf (22. 11. 2012)

náchylnosti k chorobám a škůdcům a náročnosti na půdu vyžaduje tento systém produkce užití chemic-kých látek, jejichž množství s postupem času stoupá a zároveň, v průběhu let, výnosy dané plodiny klesa-jí. Dále dochází k masivnímu kácení lesů, přílišnému spásání pastvin a znečišťování vodních zdrojů. Lesy v Keni už tvoří jen 2 % povrchu. I z tohoto důvodu založila nositelka Nobelovy ceny míru Wangari Ma-athai organizaci Green Belt Movement, jejímž cílem je ochrana životního prostředí například prostřed-nictvím programů pro vysazování stromů.32

32 Green Belt Movement. Dostupné na: http://www.greenbeltmovement.org/what-we-do/advocacy (21. 11. 2012)

Foto 2: Vyschlé koryto řeky v Keni. Foto Blanka Křivánková

Foto 3: Sazeničky v Tumutumu, Keňa, Green Belt Movement. Foto Dagmar Milerová Prášková


Keňa navíc nemá ani do budoucna příliš dobré vy-hlídky co se týče bohatství přírodních zdrojů. Před-pokládá se, že dostupnost vody bude v budouc-nosti velmi omezená. Například na Mt. Kenya, nej-vyšším vrcholu země, za posledních sto let roztálo 11 z 18 ledovců, což snížilo vodní úroveň i některých řek.33 Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) také označil východní část Afriky za jeden z nejohro-

ženějších regionů v důsledku působení klimatické změny a předpověděl, že do roku 2020 by zde mohla klesnout potravinová produkce až o 50 %.34

II. KEŇSKÁ ZEMĚDĚLSKÁ

PRODUKCE

Potravinová bezpečnost každé země je samozřejmě úzce spojena s produkcí potravin. Produkce potra-vin, ať už základních, nebo plodin určených pro vý-voz, je zase přímo spojena se stavem zemědělství, přírodními podmínkami nebo schopnostmi přizpů-sobit se nepříznivým podmínkám. V následující části představíme zemědělskou produkci v Keni a hlavní problémy, se kterými se keňští producenti potýkají.

Základní plodiny35

V Keni je až pro 90 % populace hlavní konzumo-vanou plodinou kukuřice, která zároveň tvoří také hlavní složku krmiva pro domácí zvířata. Mezi další základní potraviny patří pšenice a rýže, ale v pro-dukci ani jedné z těchto plodin není Keňa soběstač-ná, proto je dováží z regionálních i mezinárodních trhů. Navíc produkce pšenice a rýže klesá (v případě pšenice pokryje domácí produkce 40 % spotřeby, u rýže je to pouze 20 %).36 Kukuřici dováží Keňa z Ma-

33 Francis Karin, Alex Wambua Mwaniki, Irrigation Agriculture in Kenya, HBS 2011.

34 IPCC, Synthesis report, 2007.

35 Více v publikaci Problematika cen potravin v Keni, vydané v rámci projektu EcoFair Trade Dialogue (Booker Owour, 2012).

36 Tegemeo Institute, Trade and Agricultural Competitiveness: Wheat and Rice in Kenya, 2011.

lawi, Zambie a Tanzanie. Největšími dovozci pšeni-ce do Keni jsou Rusko, Pákistán a Brazílie a většina importované rýže pak pochází z Pákistánu, Indie a Vietnamu.37 Jídelníček Keňanů dále tvoří fazole, brambory, sladké brambory (batáty) nebo tradiční plodiny jako maniok, proso, čirok, maranta či yam, ty jsou ale pěstované jen v menší míře.

Plodiny pro vývoz (cash crops)

Vedle základních plodin produkuje Keňa také exotic-ké ovoce a zeleninu. Pěstují se zde banány, mango, papája, ananas, citrusové plody, melouny, avokádo, rajčata, zelí, mrkev, brokolice a různé druhy ořechů (kešu, arašídy a makadamové oříšky). Mezi hlavní cílové exportní trhy Keni patří Velká Británie, Fran-cie, Nizozemsko a Španělsko, kam nejčastěji putují francouzské fazole, hrách, maracuja, avokádo, man-go, artyčok, chřest nebo baby karotka. Ještě v roce 2004 byl podíl drobných farmářů na produkci ovoce a zeleniny pro vývoz 60 %. Poté však Keňa imple-mentovala vyšší standardy pro vyvážené produkty

37 Trade Map. Dostupné na: www.trademap.org (10.12.2012)

Dovoz potravin v roce 2010 (t)

0

Zdroj: FAOSTAT (2012)

Pšenice Rýže Kukuřice FazoleRafinovanýcukr

Palmovýolej

700 000

600 000

900 000

800 000

500 000

400 000

300 000

200 000

100 000


(požadované především s příchodem britských su-permarketových řetězců), a tak se drobní pěstitelé dnes na vývozu podílejí už jen z 30 %.38

Produkci ovoce, zeleniny, ořechů a řezaných květin považuje keňské ministerstvo za „klíčový úspěch Keni“, který přispívá k zabezpečování potravinové bezpečnosti a přináší hlavní zdroj zahraničních pří-jmů. V tomto sektoru, který je anglicky nazýván jed-notně „horticulture“, tvoří zelenina 44,6 % produkce, ovoce 29,6 %, květiny 20,3 % a zbytek ořechy a léčivé rostliny. Mezi hlavní květiny, které se v Keni pěstují, pak patří růže, karafi áty či lilie.39 Největší podíl pro-dukce květin geografi cky směřuje do Evropy, přede-vším do Nizozemska, Velké Británie a Německa.40

38 Center on Globalization, Governance & Competitiveness, The Fruit and Vegetables Global Value Chain, 2011.

39 Kenya Ministry of Agriculture, National Horticulture Policy, 2012.

40 UN Comtrade. Dostupné na: http://comtrade.un.org/db/ce/ceSnapshot.aspx?cc=06&px=H3&r=404&y=2010&rg=2 (12. 12. 2012)

Keňa je ale také mocností v oblasti produkce čaje. Podle statistik Organizace OSN pro výživu a země-dělství FAO byla v roce 2010 třetím největším pro-ducentem po Číně a Indii, ve vývozu čaje zaujíma-la dokonce druhé místo za Srí Lankou a teprve po ní následovala Čína.41 Největšími importéry keň-ského čaje jsou Pákistán, Egypt a Velká Británie, z dalších evropských zemí pak Německo, Belgie, Švédsko a Finsko. Vzhledem k tomu, že ke zpra-cování a balení čaje dochází až v importérských zemích, běžný evropský spotřebitel krabičku keň-ského čaje koupí pod značkou „English tea“. Keňa je také producentem kávy, v Africe třetím největ-ším po Etiopii a Ugandě, na světě pak 18. V roce 2011 vyvezla Keňa nejvíce kávy do Švýcarska, Vel-ké Británie, Německa, Švédska, Spojených států a Belgie.42

41 FAOSTAT. Dostupné na: http://faostat.fao.org/ (12. 12. 2012)

42 UN Comtrade. Dostupné na: http://comtrade.un.org/ (12. 12. 2012)

Hodnota exportu ovoce, zeleniny a květin, 2001-2010H

odno

ta v

mili

onec

h ke

ňský

ch ši

linků

0

Zdroj: Keňské ministerstvo zemědělství, Národní politika 2012

2001 2002 2003 2004 2005

Rok

Květiny

2006 2007 2008 2009 2010

70000

60000

90000

80000

50000

40000

30000

20000

10000

Zelenina Ovoce a ořechy Celkem


PŘÍPADOVÁ STUDIE: Pěstování květin

okolo jezera Naivasha

Jezero Naivasha leží 100 kilometrů severozá-padně od Nairobi. Je druhým největším slad-kovodním jezerem v Keni a domovem mnoha druhů ptactva (na 350 druhů celkově, včetně budníčka zlatého, snovače brýlového, zvo-nohlíka sírožlutého a amaranta malého), dů-ležité populace savců (mezi jinými i hrochů) či na 150 druhů květin. Jezero bylo proto vyhlá-šené za významné ptačí území (International Bird Area).

V horní a střední části jezera se usídlili drob-ní farmáři. Ve střední části na jižním svahu a v dolní části jezera se rozvíjejí zemědělské projekty velkého měřítka, turismus, pastevec-tví a chov hospodářských zvířat. Díky přírod-nímu bohatství a vodním zásobám, rozkvetl na březích jezera průmysl pěstování květin. Z toho místa díky vnitřní (skleníkové) pro-dukci pochází 70 % keňského exportu květin, především do Evropy. Sektor pěstování květin zaměstnává v regionu hodně lidí a poskytuje jim permanentní zaměstnání v porovnání tře-ba s produkcí kávy, kde jsou sběrači zaměst-náni pouze během sklizně kávy.

V okolí jezera funguje Klub ochránců přírody (Lake Naivasha Nature Club),43 který upozor-ňuje na negativní vlivy lokální produkce řeza-ných květin pro export. Lidé z této organizace upozorňují na to, že u jezera již neroste na-příklad papyrus a čas od času dochází vlivem chemického znečištění z farem k masivnímu vymírání určitých druhů zvířat (v roce 2002 byl zaznamenán velký úhyn ryb, v roce 2011 zase uhynula velká část pelikánů). Pěstová-ní květin je dále velmi náročné na spotřebu vody a intenzivní produkce velmi vyčerpává půdu.

Producenti květin tvrdí, že se situace mění a že v současnosti používají postupy mnohem še-trnější k životnímu prostředí. Avšak i zastánci produkce květin, mezi které patří Dr. Mbogo

43 Lake Naivasha Nature Club. Dostupné na: http://lakenaivashanatureclub.webs.com/aboutus.htm (30. 7. 2012)

Kamau,44 chápou, že jezero je ohroženo změ-nami ve využívání půdy, ale i zvyšujícím se počtem populace žijící v okolí, organickým i chemickým znečištěním, nadužíváním vody, ničením lokálních ekosystémů, příliš intenziv-ním rybolovem nebo nelegálními rybářskými metodami, novými invazivními druhy zvířat, pytláky lovícími divokou zvěř a naplavenina-mi půdy zasažené erozí. Nedávají to však pří-mo do souvislostí s květinami.

Tento příklad ilustruje, o jak komplikovaný se jedná problém. Na jedné straně stojí argu-ment zaměstnanosti zdejší populace, která údajně vydělává průměrně třikrát až čtyřikrát tolik, i když to je diskutabilní stejně jako jejich pracovní podmínky, ať už se jedná o práci přesčas nebo zdravotní problémy spojené se zacházením s chemickými prostředky. Na straně druhé stojí vážné a často i nezvratné ekologické škody, a tak v debatách o příno-sech produkce květin převažují spíše negativ-ní argumenty.

Živočišná produkce

Podle studie Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD) vytváří živočišná produkce necelou polovinou ze-mědělského hrubého domácího produktu (43 %). Tři čtvrtiny zastává produkce mléka. Keňa je nej-větším producentem ve východní Africe, ovšem jen zhruba třetina produkce je zaznamenána v obchod-ních statistikách. Po krizovém období liberalizace mléčného sektoru v devadesátých letech, kdy pro-dukce poklesla o 70 %, dnes zažívá rozvoj. Z 80 % se na produkci mléka podílejí drobní farmáři a Keňané vyvážejí své mléko formální i neformální cestou pře-devším do Ugandy, Tanzanie a Rwandy.45

Z masa je nejdůležitější hovězí, které z 80 % vypro-dukují pastevci, ať už přímo v Keni, nebo v okolních státech. Na rozdíl od Etiopie, Súdánu či Somálska

44 Rozhovor v Naivasha 12. 6. 2012.

45 ILRI, Milk markets as ‘the great equalizer’ in East Africa? Dostupné na: http://www.ilri.org/ilrinews/index.php/archives/tag/smallholder-dairy-project (31. 1. 2013)


není Keňa v produkci masa zcela soběstačná a podle odhadů pochází zhruba pětina masa právě z okol-ních zemí (obchod probíhá většinou neformálně, a tak neexistují ofi ciální statistiky). Kromě krav se v Keni chovají především kozy, ovce a velbloudi.46

Agroekologické regiony

Keňa se dělí na dva hlavní zemědělské produkční systémy. 16 % půdy je vhodných k obdělávání a zby-lých 84 % tvoří aridní a semiaridní oblasti (ASAL), na kterých žije zhruba 35 % keňské populace.47 Vzhle-dem k závislosti na zavlažování deštěm, který kvů-li klimatické změně a častějším nepředvídatelným výkyvům počasí nepatří mezi spolehlivé zdroje, je tak produkce potravin v těchto oblastech znač-ně komplikovaná, a proto je zde častěji jako zdroj obživy praktikováno pastevectví. Severovýchodní a pobřežní oblasti vykazují nejvyšší podíl lidí žijící v chudobě, naopak zemědělsky produktivní region Centrální provincie zaznamenává podíl nejnižší.48

Zavlažování

Průměrně jsou v subsaharské Africe zavlažovány 4 % zemědělské půdy, v Keni pak ještě méně, pouze 1,8 %. Přitom zavlažování půdy má podle Organi-zace OSN pro výživu a zemědělství potenciál zvýšit výnosnost půdy až čtyřikrát.49 Jen 17 % keňské půdy leží v zóně, kde spadne ročně více jak 1000 mm srá-žek a na produkci není třeba dodatečné zavlažování. Zavlažováno je tak v současnosti pouhých 125 tisíc hektarů (z celkového 1,3 milionu), z nich reprezentu-

46 IGAD, The Contribution of Livestock to Kenyan Economy, 2011.

47 World Resources Institute, Landesa, Focus on Land in Africa Brief: Kenya, 2011.


49 Michael Glantz, René Gommes, Selvaraju Ramasamy, Coping with a changing climate: considerations for adaptation and mitigation in agriculture, FAO 2009.

Agroekologické systémy

Zdroj: USAID, Feed the future: Kenya 2011 - 2015 Multi-Year Strategy, 2011

Suchý (0-450 mm)

Téměř suchý (450-870 mm)

Vysoké srážky (870-1983 mm)

Suchá oblast 1

Suchá oblast 2

Téměř suchá oblast 1



Oblast s vysokými srážkami 1



Osídlení

A1

SA3

SA3

SA2SA1

SA1

HR1HR2

HR3

A2


jí 82 % velké farmy zaměřené na masivní produkci pro export či lokální supermarkety. Potenciál leží především ve způsobu zacházení s vodou (water harvesting) a v efektivním využívání současných vodních zdrojů.50

Sezonní kalendář

Keňa zažívá dvě období dešťů. Krátké období ob-vykle trvá od října do prosince, dlouhé pak zhruba od března do července. Farmáři tak mohou sklízet dvakrát do roka, pokud do tohoto vzorce neza-sáhne nevyzpytatelné počasí. Kukuřice se tak sází přibližně poprvé v březnu a sklízí v srpnu či září. Podruhé se zasadí v říjnu a sklidí na přelomu led-na a února. Fazole a brambory se poprvé zasadí v březnu a sklidí v červenci, podruhé pak už v září a sklidí na přelomu roku. Výhodou tradičních plo-din, jako je maranta, yam nebo maniok, je to, že jsou pod zemí „uskladněny“ tak dlouho, dokud je potřeba.51

50 Francis Karin, Alex Wambua Mwaniki, Irrigation Agriculture in Kenya, Henrich Boell Stiftung Kenya 2011.

51 Rozhovor v komunitě Mathira Nyeri v centrální Keni, Julius Ngahu Githaiga, 11. 6. 2012.

Posklizňové ztráty

Ztráty, ke kterým dochází v období po sklizni, jsou odhadovány na 30 % veškeré produkce. Na vině je hned několik příčin. Za prvé je lepší sklízet v době sucha, vlivem klimatických změn však po-slední dobou často v období sklizně prší. Za druhé farmáři nepoužívají správné techniky pro sušení sklizených plodin. Problémy například způsobuje fakt, že farmáři nechávají úrodu schnout přímo na zemi, což praktikuje na tři čtvrtiny farmářů. Ve vlhkém prostředí je ale sklizeň náchylná na přenos nejrůznějších chorob a škůdců. Mechanická skli-zeň navíc může plodiny poškodit a to pak mimo jiné vede k vyššímu procentu ztrát. Vliv na správný proces sušení má také užívaný materiál, nejčastěji používané polypropylenové pytle způsobují sle-pování zrn.52

52 Johnson Urungu, Post Harvest Challenges, Nairobi Eagerton University 2010.

Sezonní kalendář

Zdroj: Fewsnet - Famine Early Warning Systems Network

říjen listopad prosinec leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen

Vrcholící sezona hladu

Dlouhé deště na SV

Dlouhé deštěCentr. + V

Krátkásklizeň

Sklizeňmimo hl. reg.

Sklizeň v hlavních regionechZ + centrální region

Krátké deště

Migrace zvířatza vodou a pastvou

Migrace zvířatza vodou a pastvou

Období dlouhých dešťů v západní a centrální Keni

Vrcholící sezona hladu


III. ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD

A DOHODA O EKONOMICKÉM

PARTNERSTVÍ S EU (EPA)

Jak bylo řečeno v úvodu, Keňa jako jediná východo-africká země není klasifi kována jako nejméně rozvi-nutá země (LDC), spadá však do kategorie čistých dovozců potravin (Net-Food Importing Developing Countries, NFIDC) podle klasifi kace používané Or-ganizací OSN pro výživu a zemědělství FAO. To jen dokazuje, jak křehká je potravinová bezpečnost vět-šiny Keňanů a jak zásadní je zemědělský obchod pro tuto zemi.

Keňská obchodní politika a obchodní vazby v Africe

Keňská obchodní politika je založena na předpokla-du, že větší otevřenost trhu zvýší efektivitu rozdělo-vání zdrojů, podpoří rychlejší ekonomický růst a sní-ží chudobu, aniž by však brala v potaz své výchozí podmínky a potřebu přijetí určitých komplemen-tárních opatření. Pokud má z liberalizace obchodu profi tovat i chudá část obyvatelstva, je třeba zajis-tit, aby se právě chudí Keňané podíleli na produkci obchodovatelných komodit (to znamená, že musí

mít zajištěný přístup k půdě, vstupním zdrojům, půjčkám atd.), aby byly omezeny vnitřní překážky pro produkci a její následný prodej nebo aby drobní producenti měli informace o vývoji cen konkrétních produktů. Obecně celý vývozní sektor čelí takovým překážkám, jako jsou vysoké ceny elektřiny a její časté výpadky, špatná dopravní infrastruktura, nízká vybavenost přístavů, nedodržování kontraktů, níz-ká produktivita práce, nerozvinutý zpracovatelský sektor, hraniční konfl ikty a nedostatečná správa věcí veřejných.53

Keňa je členem Společného trhu východní a jižní Afriky (COMESA), Východoafrického společenství (EAC) a Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD). In-tegrace v Africe má za cíl kromě hospodářské spo-lupráce hlavně rozvoj kontinentu a mezi jeho hlavní nástroje patří i obchod. Ten však negativně ovlivňu-jí některé faktory, jako například slabá organizace těchto sdružení, špatná komplementarita a konku-rence jednotlivých integračních projektů či neocho-ta implementovat ratifi kované protokoly. Přestože Evropa zůstává největším exportním trhem subsa-harské Afriky, vývoz v rámci vnitroafrického trhu ros-te. Právě vnitrokontinentální vývozy Východoafric-kého společenství a konkrétně i Keni již od nového tisíciletí převýšily množství vyvážených produktů na

53 ODI, KIPPRA, IDS University of Nairobi, Trade Policy and Poverty Linkages in Kenya, 2007.

Foto 4: Sušení kukuřice v Keni. Foto Ingrid Mitáčková


evropský trh, kam z 90 % směřují stejně jen nezpra-cované produkty a plodiny. Obchod jen mezi afric-kými státy proto představuje značný potenciál.54

Obchodní vztahy s Evropskou unií

Rámec pro obchodní a rozvojové vztahy mezi Ke-ňou a Evropskou unií momentálně vytváří Dohoda z Cotonou, podepsaná mezi EU a zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří AKT (African, Caribbean and Pacifi c countries, ACP) v roce 2000. Jejím hlavním cílem je odstranění chudoby, udržitelný rozvoj a postupné začleňování těchto států do světového hospodářství. Před Dohodou z Cotonou se Keňa stala signatářem Dohod z Lomé (I-IV, regulující vzájemné vztahy v letech 1975-2000), díky čemuž získala nereciproční preferenční vstup na trh Ev-ropského hospodářského společenství a později Evropské unie.55

Nereciproční preferenční přístup zemí AKT na trh EU však napadla Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO) kvůli nesouladu s jejími obchodními pravidly. Rámec nového obchodního režimu proto vtělila Evropská komise, jako hlavní vy-jednavač, do tzv. Dohod o ekonomickém partner-

ství (Economic Partnership Agreements, EPAs). Mezi základní cíle dohod patří podpora trvalého růstu, zvyšování produkčních kapacit, posilování strukturální transformace a diverzifi kace ekonomik zemí AKT a podpora regionální integrace. Dohody mají i nadále zabezpečovat signatářským zemím preferenční přístup na trhy EU, ale zároveň požadu-jí otevření trhů zemí AKT pro evropské exportéry, tedy zavedení recipročního preferenčního přístupu v kontextu posilování liberalizace světového ob-chodu. Nejednalo by se však pouze o liberalizaci obchodu se zbožím, ale také o liberalizaci investic a služeb.56

54 South Centre, Sub-Saharan Africa´s Export Trends and the EPAs, 2010.

55 EC, Economic partnerships. Dostupné na: http://ec.europa.eu/trade/wider-agenda/development/economic-partnerships/ (3. 1. 2013)

56 Tradecraft, Economic Partnership Agreements – still pushing the wrong deal for Africa?, 2012.

Vyjednávání o Dohodách o ekonomickém partner-ství začala v roce 2002 a měla být uzavřena na konci roku 2007 (do tohoto termínu udělila WTO Unii vý-jimku pro preferenční režim zemí AKT), což se však neuskutečnilo ani s jednou zemí. Evropská komise začala vyjednávat s jednotlivými zeměmi v rámci re-gionálních bloků, původně se šesti, momentálně se sedmi (pěti africkými, karibským a tichomořským). Keňa spadala do bloku jižní a východní Afriky, který byl následně v roce 2007 rozdělen a v současnosti jsou EPAs vyjednávány se zeměmi Východoafrické-ho společenství EAC společně s Burundi, Rwandou, Tanzanii a Ugandou. Evropská komise, pod rostou-cím tlakem a mnohaletém překročení plánovaného termínu uzavření EPAs, teď hrozí, že státy, které do-hodu nepodepíší, ztratí dosavadní výhody a spad-nou od roku 2014 do méně výhodného režimu v rámci Všeobecného systému preferencí (Genera-lised System of Preferences, GSP).

Problematika Dohody o ekonomickém partnerství

Dohody o ekonomickém partnerství vyvolávaly od počátku vlnu pochybností nejen ze strany rozvojo-vých zemí, ale i mezi evropskými aktéry (asociace-mi, výzkumnými centry, neziskovými organizacemi a dokonce i některými europoslanci). Odstranění asymetrie v obchodu s sebou totiž může přinést vážné důsledky, na které méně rozvinuté a špatně vybavené země neumějí reagovat. Zásadní pro-blémy představuje snížení státních příjmů kvůli

odstraňování celních tarifů (až u 80 % komodit),

zvýšení levných dovozů, vytlačení domácích

producentů a ohrožení lokální potravinové bez-

pečnosti.57

Není pochybností nad tím, že země AKT nemohou

konkurovat vyspělým evropským zemím co do ve-likosti ekonomik, přístupu k technologiím a mnoha-letému procesu vývoje. Evropská unie přijala striktní pravidla o původu produktů (rules of origin) nebo fytosanitární opatření, které požadují vyšší standar-dy než stanovené Světovou obchodní organizací. Naplnit tyto standardy však bývá pro chudé produ-centy v méně rozvinutých zemích hlavní problém.

57 Courier ACP-EU, Economic Partnership Agreements – hopes, fears and challenges, n. 195, 2002.


Mezi další výtky patří také argument, že dohoda není uzavírána mezi rovnocennými partnery, protože roz-vojovým zemím chybí právní expertízy či peníze pro analýzu potenciálních dopadů a způsob vyjednávání jim nedává ani velký manévrovací prostor.

Některé analýzy také poukazovaly na hrozbu, že dohody o ekonomickém partnerství rozdělí země skupiny AKT mezi sebou nejen již kvůli existujícím ekonomickým rozdílům, ale i kvůli různým obchod-ním režimům, které by měly být nastoleny. Rozdíly

v ekonomické výkonnosti jsou viditelné rovněž mezi zeměmi v rámci jedné vyjednávací skupiny. Přestože je EAC relativně heterogenní a její členo-vé podobně exportně zaměřeni, Tanzanie například není členem Společného trhu východní a jižní Afriky COMESA, ale Jihoafrické celní unie SACU. Mimo to, africké státy mají zásadně odlišnou představu o re-gionální integraci, než jakou prosazuje EU. Africký přístup v sobě zahrnuje spolupráci v oblastech pro-dukce potravin, rozvoji infrastruktury, harmonizaci obchodu nebo posilování bezpečnosti v dané ob-lasti, což kontrastuje s evropským důrazem na libe-ralizaci obchodu jen jako takového.

Největší roli hraje fakt, jestli jsou africké země klasifi -kovány jako nejméně rozvinuté (LDC), či nikoliv. Po-kud spadají do skupiny zemí LDC, mají zajištěn pre-ferenční režim (žádná cla a kvóty) na trh EU v rámci programu Vše kromě zbraní (Everything but Arms, EBA) bez ohledu na to, jaký obchodní režim bude platit po roce 2007 (podle původního plánu), re-spektive od roku 2014 (vzhledem k neukončenému procesu vyjednávání). Pokud by tyto země odmítly podepsat novou podobu spolupráce s EU v podobě EPA a zbývající země by své trhy otevřely, mohlo by dojít k narušení africké integrace uvnitř jednotlivých bloků. Proto kritici často hovoří o tom, že dohody o ekonomickém partnerství rozdělují státy na vítěze a poražené.58

Ve skutečnosti ale mezi zeměmi klasifi kovanými

jako LDC a ostatními (non-LDC) nemusí být příliš

velký rozdíl. Keňa například v roce 1991 splňovala

kritéria pro zařazení do skupiny LDC, ale byla vy-

hodnocena Výborem OSN pro rozvojové plánování

jako „hraniční případ“ a na rozdíl od Madagaskaru

nedoporučena pro zařazení do této skupiny. Pokud

58 ODI, Economic Partnership Agreements (EPAs): Where We Are, 2006.

by se ale tak stalo, s největší pravděpodobností by

tam dodnes setrvávala, protože by nesplnila krité-

ria pro přehodnocení. To si uvědomuje z vyspělých

států třeba Norsko, a proto poskytuje Keni spolu

s dalšími nízkopříjmovými zeměmi (neklasifi kova-

nými jako LDC) preferenční režim bez cel a kvót.59

Většina subsaharských států navíc produkuje jen malý počet komodit, primárně nezpracovaných zemědělských produktů nebo nerostných surovin, a proto existuje obecný konsenzus, že cestu k udr-žitelnému rozvoji představuje strukturální trans-

formace afrických ekonomik. Industrializace a zpra-covatelský průmysl s sebou totiž přináší pružnější poptávku, menší volatilitu cen, potenciál pro vyšší růst mezd a tím i větší domácí spotřebu nebo větší vnitřní propojenost jednotlivých ekonomik. Proto afričtí akademici a nejrůznější organizace, včetně Konference OSN o obchodu a rozvoji UNCTAD, ar-gumentují, že odstranění závislosti na zemědělství a diverzifi kace výroby nabízí nejlepší naději na roz-voj kontinentu.60 Dohody o ekonomických partner-stvích však podle kritiků neobsahují dostatečnou podporu pro diverzifi kaci jednotlivých ekonomik, přestože to deklarují za jeden z hlavních cílů.

Nelze ani opomenout rozvojový aspekt spoluprá-ce Evropské unie s méně rozvinutými zeměmi. Pou-hý obchod k rozvoji nestačí. Jak dokazují některé studie, vyšší úroveň obchodní integrace zemí AKT s sebou nepřináší vyšší ekonomický výkon. Aby byly dohody EPA v rozvojovém zájmu, nestačí pouze zvyšovat objem obchodu a podporovat ekonomic-ký růst. Je třeba věnovat pozornost také distribuci přínosů a zamezit tomu, aby z obchodu profi tovala pouze určitá skupina lidí.61 V této souvislosti se pro-to často uvádí koncept koherence politik pro roz-voj. Smlouva o fungování EU (Lisabonská smlouva) v článku 208 uvádí, že „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“. Cíle a naplňování jakékoliv unijní politiky, včetně obchodní nebo zemědělské,

59 South Centre, Analysis of options for EAC member states in the EPA negotiations, 2012.

60 EcoNewsAfrica, SEATINI, Tradecraft, Economic Partnership Agreements: Building or shattering African regional integration, 2007.

61 ODI, The „Development Dimension“: Matching Problems and Solutions, 2006.


proto nesmějí kontrastovat s hlavním rozvojovým cílem EU, kterým je „snížení a výhledově i vymýcení chudoby“.62

Konečně jakékoliv obchodní vztahy nesmějí zasa-hovat do lidských práv. Zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny Olivier de Schutter dlouhodobě poukazuje na to, že pokud má obchod pomáhat rozvoji a naplňovat právo na potraviny, musí uznat specifi čnost zemědělských komodit a zacházet s nimi citlivěji než s běžným obchodním zbožím.63 Méně rozvinutým zemím by měla být ponechána možnost ochrany před producenty z průmyslo-vých zemí nejen kvůli nemožnosti jim konkurovat, ale také kvůli zásadní roli, kterou zemědělství hraje v odstraňování hladu a chudoby (80 % hladovějících totiž tvoří drobní farmáři, pastevci, rybáři a ostatní lidé spojení s produkcí potravin obecně). Z meziná-rodních lidskoprávních úmluv navíc vyplývá, že stá-ty mají povinnost respektovat, chránit a naplňovat lidská práva i za hranicemi svých států (tzv. extrateri-toriální závazky států, ETOs), a tak ohrožování práva na potraviny v rozvojových zemích vlivem obchodní politiky by mělo být vnímáno jako porušování mezi-národního práva.64

Dopady EPA na Keňu

Keňa zakotvila právo na potraviny přímo do Ústavy z roku 2010. Ta říká, že „každý člověk má právo být prostý hladu a mít dostatek potravin přijatelné kvali-ty“.65 Keňská komise pro lidská práva (Kenya Human Rights Commission, KHRC) však poukazuje na to, že by dohody o ekonomickém partnerství narušo-valy mnoho dalších práv, kromě práva na potravi-ny. Mezi ta by patřilo právo na rozvoj, které „rovněž předpokládá plnou realizaci práva národů na sebe-určení (…) a uplatňování jejich nezadatelného práva

62 Smlouva o fungování Evropské unie, 2008.

63 Olivier de Schutter, Mission to the World Trade Organization, 2009.

64 Více o obchodní politice EU vůči rozvojovým zemím v publikaci Lidská práva v obchodní politice, vydané v rámci projektu EcoFair Trade Dialogue (Armin Paasch, 2012).

65 The Constitution of Kenya, čl. 43 (c), 2010.

na plnou suverenitu nad veškerým jejich bohatstvím a zdroji.“ 66 Dále pak právo na účast ve veřejných zá-ležitostech a právo na informace, které bylo poruše-no ze strany keňského Ministerstva obchodu a prů-myslového rozvoje, když vykázala keňské organiza-ce občanské společnosti z vyjednávání o dohodách. Levné dotované dovozy, které nutí drobné farmáře opouštět živnost, zase porušují právo na práci, při-tom všechna tato práva jsou obsažena ve Všeobec-né deklaraci lidských práv (1948), Mezinárodním protokolu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966) nebo Africké chartě o lidských prá-vech (1981).67

S Keňou, tedy zemí neklasifi kovanou jako LDC, by bez ratifi kace EPA bylo ze strany EU zacházeno jako s běžnou rozvojovou zemí a měla by tak stejný re-žim pro export zboží do EU jako zemědělsky vyspě-lejší Brazílie, Indie nebo Jižní Afrika. Pro dosavadní keňský vývoz by to znamenalo nárůst celních ta-

rifů o několik procent. V případě řezaných květin o více než 17,5 %, o 9,5 % u fazolí, 15, 7 % u anana-su a u některých ryb dokonce až o 20, 5 %. U čaje a kávy by zůstávalo dále nulové clo, což jen dokazu-je, jak strategický je keňský import těchto komodit pro evropské státy.68

Pokud by Keňa EPA podepsala, čelila by zvýšené konkurenci produktů dovezených z EU, hlavně co se týče pšenice, kukuřice, mléčných produktů a masa, jejichž produkci v Keni (ale i v regionu Východoafric-kého společenství EAC) omezují vysoké produkční ceny, nízká produktivita, omezené vzdělání farmářů nebo nerozvinutý zpracovatelský průmysl. Pokud by došlo ke scénáři, kdy by dohodu podepsala z vý-chodoafrických států pouze Keňa, hrozil by pokles obchodu v rámci EAC, nárůst přeshraničního pašo-vání zboží, oslabení integračního uskupení a vznik politických problémů v rámci EAC. Bezcelní dovoz z EU do Keni by totiž mohl být odtud re-exportován do ostatních zemí EAC, a tak by přímo snižoval pří-jmy ostatníchčlenů této celní unie.

66 Deklarace OSN o právu na rozvoj, čl. 1 (2), 1986.

67 Kenya Human Rights Commission, Trading our lives with Europe, 2010.

68 South Centre, Analysis of options for EAC member states in the EPA negotiations, 2012.


Foto 5: Setkání farmářů a zá-stupců NNO v Eldoretu (Keňa) na téma EPAs.Foto Blanka Křivánková

Proti Dohodě o ekonomickém partnerství se staví v zásadě všichni drobní farmáři v Keni. Hellen Yego, keňská producentka mléka a ku-kuřice, poukazuje na to, že již v minulosti se Keňané potýkali s levnými dovozy potravin z Evropské unie (možným díky dotacím pro evropské farmáře), například sušeného mléka. Bylo tak mnohem levnější dovezené sušené mléko smíchat s vodou a prodávat jako běžné mléko, což na jedné straně likvidovalo domá-cí produkci a na straně druhé nepokrývalo ani

kvalitu a nutriční hodnotu čerstvého mléka. Pod nátlakem producentů proto vláda zvýšila dovozní tarify, tento nástroj by však v případě podepsání EPA ztratila. Podle Hellen Yego jde také o strukturu obchodu, Keňa vyváží hlavně nezpracované produkty, které se vrátí na keň-ský trh jako zpracované výrobky s přidanou hodnotou. Například koupit si instantní kávu je pro běžného Keňana příliš drahé, přitom země patří mezi kávové giganty.69

69 Rozhovor s Hellen Yego proběhl v Berlíně, 18. 1. 2013.


IV. ZÁVĚR

Potravinová bezpečnost patří v Keni mezi hlavní problémy. Vliv na její naplňování má mnoho fak-torů, počínaje chudobou, vysokou volatilitou cen potravin, špatnou infrastrukturou, podfi nancova-ným zemědělským sektorem, křehkou politickou stabilitou, měnícími se klimatickými podmínkami a ubývajícími přírodními zdroji, které jsou potřeba pro produkci potravin. Na potravinové bezpečnosti se podepisuje také struktura zemědělské produkce a orientace na pěstování plodin pro vývoz jako je káva a čaj, kde se Keňa soustředila na svoji kompara-tivní výhodu v rámci mezinárodního obchodu. Jeli-kož však vyváží nezpracované zemědělské komodi-ty bez další přidané hodnoty, z takového obchodu příliš neprofi tuje, respektive minimálně z něho pro-fi tují právě nejvíce ohrožení drobní producenti.

Co se týče obchodních vztahů s Evropskou unií a vyjednávání o Dohodě o ekonomickém partner-ství EPA, negativní dopady na drobné producenty potravin, kteří tvoří většinu lidí žijících pod hranicí chudoby, bude mít jak její případný podpis, tak pří-padné odmítnutí. Pokud Keňa EPA podepíše a ote-vře svůj trh evropským exportérům, hrozí, že bude „zaplavena“ levnými dotovanými dovozy a navíc ztratí výnosy z dovozních cel, které obvykle tvoří podstatnou část rozpočtu méně rozvinutých zemí. V případě, že EPA nepodepíše a EU vyplní hrozbu, že Keňa jako stát neklasifi kovaný do skupiny nejméně rozvinutých zemí LDC spadne do běžného obchod-ního režimu v rámci Všeobecného systému prefe-

rencí GSP, stane se vývoz pro Keňany kvůli vyšším clům ještě méně výhodný.

V první řadě však musí jít o naplňování lidských práv a především práva na potraviny. Keňa by měla nasměrovat více zdrojů do zemědělství a efektivně je využívat, posilovat postavení drob-ných producentů potravin (a to nejen farmářů, ale i pastevců), podporovat místní venkovská zemědělská sdružení, zajistit stabilní politické prostředí a zavádět adaptační a zmírňující opat-ření ve vztahu ke klimatické změně. Zemědělství a produkce potravin v malém měřítku musejí být považovány za prioritní sektor, který musí reago-vat na měnící se přírodní podmínky, ale i potřeby keňské populace.

Své chování musí přehodnotit také Evropská unie a ostatní globální aktéři. Škodlivost dohod o ekono-mickém partnerství uznává i stále více evropských politiků a rok 2013 představuje hlavní výzvu, jakým směrem se budou obchodní vztahy mezi EU a méně rozvinutými zeměmi ubírat. EU nesmí zapomínat na svůj původní cíl spolupráce a rozvoje svých býva-lých kolonií. Unie musí realizovat své vnitřní a vnější politiky (hlavně obchodní, zemědělskou a energe-tickou) tak, aby byly koherentní se stanovenými roz-vojovými cíli. EU by také měla posilovat odpověd-nost evropských soukromých aktérů a prosazovat přijetí mezinárodních závazných pravidel o zodpo-vědných investicích do zemědělství.


REFERENCE

Adan, M., Pkalya, R., Close to Progress, Practical Action 2005.

Babaud, S., Ndung´u, J., Early Warning and Confl ict Prevention by the EU: Learning lessons from the 2008 post-election violence in Kenya, Initiative for Peacebuilding, 2012.

BBC, Odinga sworn in as Kenya premier, 17. 4. 2008. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/afri-ca/7351842.stm (22. 11. 2012)

Center on Globalization, Governance & Competi-tiveness, The Fruit and Vegetables Global Value Chain, 2011.

Comprehensive Africa Agriculture Development Programme CAADP. Dostupné na: http://www.ne-padkenya.org/caadp.html (2. 12. 2012)

Constitution of Kenya, čl. 43 (c), 2010.

Courier ACP-EU, Economic Partnership Agreements - hopes, fears and challenges, n. 195, 2002.

De Schutter, O., Large-scale land acquisitions and leases: A set of core principles and measures to ad-dress the human rights challenge, 2009.

De Schutter, O., Mission to the World Trade Organi-zation, 2009.

EcoNewsAfrica, Southern and Eastern African Trade Information and Negotiations Institute SEATINI, Tra-decraft, Economic Partnership Agreements: Building or shattering African regional integration, 2007.

European Commission, Economic partnerships. Dostupné na: http://ec.europa.eu/trade/wider-agenda/development/economic-partnerships/ (3. 1. 2013)

Evropská unie, Smlouva o fungování Evropské unie 2008.

Famine Early Warning System Network. Dostupné na: http://v4.fews.net/pages/country.aspx?gb=ke&l=en (30. 7. 2012)

FAOSTAT. Dostupné na: http://faostat.fao.org/ (12. 12. 2012)

Food and Agriculture Organization, Integrated Food Security Phase Classifi cation (IPC). Dostupné na: www.fao.org/docrep/010/i0275e/i0275e.pdf (27. 7. 2012)

Food Security Portal. Dostupné na: http://www.foodsecurityportal.org/kenya/resources (26. 11. 2012)

Friends of the Earth Europe, Africa up for grabs, The scale and impact of land grabbing for agrofuels, 2010.

Glantz, M., Gommes, R., Ramasamy, S., Coping with a changing climate: considerations for adaptation and mitigation in agriculture, FAO 2009.

Green Belt Movement. Dostupné na: http://www.greenbeltmovement.org/what-we-do/advocacy (21. 11. 2012)

Guardian, Post-election violence escalates in Kenya, 2. 1. 2008. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/world/gallery/2008/jan/02/kenya#/?picture=331929246&index=9 (22. 11. 2012)

Inter-Governmental Authority on Development IGAD, The Contribution of Livestock to Kenyan Economy, 2011.

International Fund for Agriculture Development, Enabling poor rural people to overcome poverty in Kenya, 2011. Dostupné na: http://www.ifad.org/operations/projects/regions/pf/factsheets/kenya.pdf (22. 11. 2012)

International Criminal Court, Summary of decision of two Kenya cases. Dostupné na: http://www.icc-cpi.int/NR/exeres/BA2041D8-3F30-4531-8850-431B5B2F4416.htm (22. 11. 2012)

International Food Policy Research Institute IFPRI, Global Hunger Index 2011. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/fi les/publications/ghi-2011factskenya.pdf (30. 7. 2012)


International Food Policy Research Institute, Global Hunger Index 2012. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/fi les/publications/ghi12.pdf (30. 7. 2012)

International Food Policy Research Institute, Global Food Policy Report 2011.

International Food Policy Research Institute, Rural Investments to Accelerate Growth and Poverty Reduction in Kenya, 2007. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/fi les/publications/if-pridp00723.pdf (7. 12. 2012)

International Food Policy Research Institute. Dostupné na: http://www.foodsecurityportal.org/kenya/food-security-report-prepared-kenya-agri-cultural-research-institute (27. 7. 2012)

International Livestock Research Institute ILRI, Milk markets as ‘the great equalizer’ in East Africa? Dostupné na: http://www.ilri.org/ilrinews/index.php/archives/tag/smallholder-dairy-project (31. 1. 2013)

Intergovernmental Panel on Climate Change IPCC, Synthesis report, 2007.

Karin, F., Wambua Mwaniki, A., Irrigation Agriculture in Kenya, Heinrich Boell Stiftung Kenya 2011.

KenInvest. Dostupné na: http://investmentkenya.com/opportunities/agriculture (7. 12. 2012)

Kenya Human Rights Commission, Trading our lives with Europe, 2010.

Kenya Ministry of Agriculture, National Horticulture Policy, 2012.

Makutsa, P., Land Grab in Kenya, Implication for Small-holder Farmers, EAFF 2010.

Organizace spojených národů, Deklarace OSN o právu na rozvoj, čl. 1 (2), 1986.

Overseas Development Institute, Economic Part-nership Agreements (EPAs): Where We Are, 2006.

Overseas Development Institute, Kenya Institute for Public Policy Research and Analysis, Institute for Development Studies – University of Nairobi, Trade Policy and Poverty Linkages in Kenya, 2007.

Overseas Development Institute, The „Develop-ment Dimension“: Matching Problems and Solu-tions, 2006.

Owuor, B., Problematika cen potravin v Keni, Eco-Fair Trade Dialogue, 2012.

Paasch, A., Lidská práva v obchodní politice, EcoFair Trade Dialogue, 2012.

South Centre, Analysis of options for EAC member states in the EPA negotiations, 2012.

South Centre, Sub-Saharan Africa´s Export Trends and the EPAs, 2010.

Tegemeo Institute, Pathway into and out of pov-erty: a study of rural household wealth dynamics in Kenya, 2010. Dostupné na: http://www.tegemeo.org/viewdocument.asp?ID=178 (2. 12. 2012)

Tegemeo Institute, Trade and Agricultural Competi-tiveness: Wheat and Rice in Kenya, 2011.

Trade Map. Dostupné na: www.trademap.org (10.12.2012)

Tradecraft, Economic Partnership Agreements – still pushing the wrong deal for Africa?, 2012.

United Nations , Kenya: UN offi cial stresses need for peaceful and transparent elections. Dostup-né na: http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=44048&Cr=kenya&Cr1= (31. 1. 2013)

United Nations Development Policy and Analysis Division. Dostupné na: http://www.un.org/en/development/desa/policy/cdp/ldc_info.shtml (27. 7. 2012)

United Nations Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General Comment No. 12 on the right to adequate food, 1999.

UN Comtrade. Dostupné na: http://comtrade.un.org/db/ce/ceSnapshot.aspx?cc=06&px=H3&r=404&y=2010&rg=2 (12. 12. 2012)

UNICEF, Kenya at glance. Dostupné na: http://www.unicef.org/kenya/overview_4616.html (2. 12. 2012)


Urungu, J., Post Harvest Challenges, Nairobi Eager-ton University 2010.

USAID, Feed the future: Kenya 2011 – 2015 Multi-Year Strategy, 2011.

World Food Summit, Rome Declaration on World Food Security, 1996. Dostupné na: http://www.fao.org/docrep/003/w3613e/w3613e00.HTM (27. 7. 2012)

World Resources Institute, Landesa, Focus on Land in Africa Brief: Kenya, 2011.

Rozhovory

Hellen Yego, Berlín 18. 1. 2013.

Julius Ngahu Githaiga, komunita Mathira Nyeri, centrální Keňa 11. 6. 2012.

Lake Naivasha Nature Club, Naivasha 12. 6. 2012.

Whycliff e Songwa, Senior Liaison Offi cer UNHCR, Nairobi 14. 6. 2012.

Potravinová bezpečnost a zemědělský obchod v Keni

Jak Dohoda o ekonomickém partnerství s EU (EPA) ovlivňuje potravinovou bezpečnost chudých Keňanů?

Vydal: Glopolis, Praha 2013 Vydání první

Autorka: Dagmar Milerová Prášková

Svými komentáři přispěla: Ingrid Mitáčková Hellen Yego

Grafi cký design: Creative heroes (www.creativeheroes.cz)

Tisk: Agentura David Centrum

Adresa vydavatele: Glopolis Soukenická 23 110 00 Praha 1 Tel./fax: +420 272 661 132 www.glopolis.org

Copyright (c) Glopolis 2013

Glopolis je nezávislé analytické centrum (think-tank) se zaměřením na globální výzvy a příslušné odpovědi České repub-liky a EU. Ve spolupráci s těmi, kteří utvářejí politiku, byznys a veřejné mínění, je naším dlouhodobým cílem zlepšit poli-tickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti. Pro více informací navštivte naše webové stránky www.glopolis.org.

Publikace vyšla s fi nanční podporou Evropské unie v rámci projektu EcoFair Trade Dialogue. Obsah publikace nemusí vyjadřovat

stanoviska sponzorů a nezakládá odpovědnost z jejich strany.

ISBN 978-80-87753-08-8


Date post:	12-Mar-2019
Category:	Documents
Upload:	phamanh
View:	218 times
Download:	0 times

POTRAVINOVÁ BEZPEČNOST A ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD V...

Documents