Kč 15,– 5768 ŘÍJEN 2007 ROČNÍK 69

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

TIŠRICHEŠVAN

Mark Podwal: Pražské Židovské Město.(Kvaš na papíře, 2002.)

TEREZÍNSKÁ INICIATIVAV úterý 16. října 2007 vzpomenou členovéTerezínské iniciativy na zahájení deportacía uctí památku všech svých příbuznýcha blízkých. Pietní vzpomínka na lodžské věz-ně se uskuteční téhož dne v 11 hodin na No-vém židovském hřbitově na Vinohradech.Odpoledne ve 14 hodin budou položeny kvě-tiny u pamětní desky u Parkhotelu.

E. Fantová

SOCHNUT OZNAMUJEPražská kancelář Sochnutu je od 1. 9. 2007určená i pro Slovenskou republiku. Prosímeproto všechny zájemce, nechť se obrací pí-semně na adresu: Sochnut, Jáchymova 3,110 00 Praha 1, ČR, e-mailem na: sochnut@volny.cz, telefonicky: 00 420 224 810 099,faxem: 00 420 224 810 118. Mobilní telefo-ny: 602 703 653 (Zoša Vyoralová), 776 176417 (Dani Kolský). Zároveň všem přejemechag sameach u metuka!

Daniel Kolský a Zoša Vyoralová

DOPIS PRIMÁTOROVIVážený pane primátore, 24. 9. 07obracíme se na Vás v záležitosti, která si po-dle našeho názoru vyžaduje Vaši pozornost.Jak nás informovalo o. s. Tolerance a občan-ská společnost, „podle informací dostupnýchna německých ultranacionalistických webo-vých stránkách Thiazi Forum (podrobnosti na:http://forum.thiazi.net/show thread.php?t=95961) plánuje český Národní odpor na10. listopadu 2007 pochod pražským Židov-ským Městem. V předmětnou dobu nahlásilina Magistrátu hl. m. Prahy veřejné shromáž-dění Mladí národní demokraté. Průvod mávést trasou Břehová – Maiselova – U Staréhohřbitova – Břehová – Maiselova – Široká –Žatecká – Platnéřská – nám. Franze Kafky.“(Oznámení lze nalézt na: http:// magistrat.pra-ha-mesto.cz/files/=3081/shrom%c3%a1%c5%bed%c4%9bn% 3% ad.rtf.)

Plně se ztotožňujeme se závěry o. s. Tole-rance a občanská společnost, že „Národníodpor patří v současné době k nejaktivnějšímmilitantním neonacistickým organizacímčinným na území České republiky. Jehopředstavitelé se netají svými sympatiemik třetí říši a odkazu Adolfa Hitlera, opakova-ně se dopouštějí rasového násilí a vyzývajík likvidaci Židů (blíže viz webové stránkyNárodního odporu www.odpor.org).“

Mladí národní demokraté (překlad němec-kého Jugend Nationaldemokraten, což je mlá-dežnická organizace neonacistické politickéstrany Nationaldemokraten Partei Deutsch-lands, NPD) zvolili ke své demonstraci 10. lis-topad, tedy den, v němž v roce 1938 došlov Německu k říšskému pogromu. V osudnoulistopadovou noc bylo vypáleno nebo jinakzdemolováno 267 synagog a vypleněno 7500židovských obchodů. Střepy a zničené cen-nosti nacisté posměšně připomněli v názvu,kterým svou zvůli označili: „křišťálová noc“.

Při říšském pogromu bylo zabito více než 90židovských osob a uvězněno 30 000 Židů,převážně v koncentračních táborech. Stojí zapřipomenutí, že 10. listopadu 1938 synagogyhořely i v Liberci, Opavě, Falknově (Sokolo-vě), Karlových Varech, Krnově a na mnohadalších místech okupovaného českého po-hraničí. Také odtud byli židovští občané od-váženi do koncentračního tábora v Dachau.

I když při svém ohlášeném pochodu chtě-jí Mladí národní demokraté oficiálně de-monstrovat proti válce v Iráku, z charakterutéto organizace, data konání demonstracea její trasy je zřejmé, že hlavním cílem jeurážka obětí nacistického antisemitismua veřejná demonstrace neonacismu. Tentozáměr je o to zřejmější, že jak upozorňuje o.s. Tolerance a občanská společnost, neona-cisté chtějí vzít na demonstraci praporyv barvách Schwarz-Weiss-Rot. Tato barevnákombinace byla přitom v roce 1936 uzákoně-na mezi státní symboly nacistické třetí říše.

V roce 2003 se neonacisté pokusili o po-dobný provokativní pochod jako nyní v blíz-kosti Židovské obce v Praze a Židovskéhomuzea v Praze. Díky veřejnému odporu řadyorganizací i díky Vašemu rozhodnutí se na-konec pochod neuskutečnil. Vyzýváme tímtok zákazu ohlášeného pochodu, který je podlenašeho názoru pokusem o legalizaci neona-cistických aktivit v České republice. Součas-ně cítíme jako svou povinnost informovatVás, že Židovská obec v Praze, Federace ži-dovských obcí i další židovské organizacea instituce učiní vše pro to, aby k provokacinedošlo. Stejně jako v roce 2003 jsme připra-veni v případě nezbytí zahradit neonacistůmcestu. Nepochybujeme, že v tom by nás pod-pořili i četné další organizace a mnozí obča-né. Současně však vyslovujeme přesvědčení,že k žádné konfrontační situaci nedojde, ne-boť pochod nebude povolen.

František Bányai – předseda ŽO v Praze, Jiří Daníček – předseda FŽO v ČR

Leo Pavlát – ředitel ŽM v Praze

GRANTY ŽM V PRAZENadace Židovského muzea v Praze vyhlašujevýběrové řízení na rok 2008 pro poskytnutígrantů na projekty zaměřené na zachování

a rozvoj židovské kultury na území České re-publiky v těchto oblastech:

a) Záchrana a obnova židovských movi-tých památek, které:

aa) tvoří součást sbírkového a knižníhofondu Židovského muzea v Praze a jsouv užívání židovských obcí, jež jsou členy Fe-derace židovských obcí ČR a mají sídlov České republice, a to na základě smlouvyuzavřené s Židovským muzeem v Praze,nebo si tyto předměty židovské obce hodlajíod Židovského muzea v Praze zapůjčit;

ab) nejsou součástí sbírkového a knižníhofondu Židovského muzea v Praze, ale před-stavují významný projev kultury židovsképospolitosti v České republice.

b) Uspořádání a vytvoření technickýchpodmínek pro kulturní, výchovnou nebovzdělávací akci (trvalá expozice, dočasnávýstava, přednášky, semináře), jejichž cílemje seznámit veřejnost s dějinami a kulturoužidovské diaspory na území České republikya které jsou pořádány židovskými obcemi(uvedených výše v odst. aa) ve spoluprácis Židovským muzeem v Praze;

c) Vydání publikací (např. výstavních ka-talogů, informačních, vzdělávacích a jinýchtiskovin) přímo souvisejících s jednou zeshora uvedených činností.

Nadace přispívá vzhledem k svým omeze-ným finančním možnostem spíše na menšíprojekty nebo přispěje menší částkou v rámcispolufinancování.

Podrobné informace o grantovém řízenílze získat v referenčním centru Židovskéhomuzea v Praze, U staré školy 1, 110 00Praha 1 v době od 9.30 do 15 hodin nebo nae-mailu: nadacezovp@volny.cz u paní JanyKosákové, Jáchymova 3, Praha 1, popř. nainternetu: http: www.jewishmuseum.cz. Navyžádání mohou být podmínky výběrovéhořízení zaslány e-mailem. Termín pro podánížádostí o grant je 30. listopadu 2007. K po-zději podaným žádostem se nepřihlíží. Žá-dost je nutno podat na formuláři nadace,který je k dispozici k vyzvednutí na shorauvedených místech, v opačném případě senebude k podané žádosti přihlížet.

2 VĚSTNÍK 10/2007

AKTUALITY

Z OBSAHU:

Deset let Lauderových škol v Praze 3Sidra 4–5Moje téma je jinakost

rozhovor s Natašou Dudinskou 6–7Dílo na Nobelovu cenu.

Raul Hilberg (1926 – 2007) 8Osudy arizovaných předmětů 9Viola Roggenkamp: Pruhovaný pyžamo

10–11Mezi nebem a zemí. Dvě velké evropské

výstavy Marca Chagalla 12–13Vtedy v Bratislave 14Martin Gilbert o křišťálové noci 16Smutek v očích … a další události 18Izrael: Cement pro Hizballáh 19

ÚSPĚCH, KTERÝ MÁLOKDO ČEKALZačátek letošního školního roku v Laudero-vě základní škole Gur arje a gymnáziu Orchadaš při Židovské obci v Praze byl výji-mečný: Učitelé, žáci, studenti i jejich rodičesi slavnostním způsobem připomněli, že odotevření první židovské školy u nás po dru-hé světové válce uplynulo rovných desetlet. V roce 1997 bylo ve škole zapsánosedm prvňáčků v jedné první třídě. Postup-ně byly každý rok otvírány další první třídya k nim i třídy šesté, v roce 1999 zahájiločinnost gymnázium. Bě-hem pouhých pěti let takdevítiletá základní školai čtyřleté gymnázium ob-sáhly všechny ročníky,což byl úspěch, kterýmálokdo čekal.

Židovskou školu potébohužel velice poškodilyspory v Židovské obciv Praze. Neodůvodněné a, jak později dovo-dil soud, protiprávní propuštění oblíbenéhopedagoga a zástupce ředitelky Petra Karasek nim bylo předehrou. Lauderovy školy, kte-ré měly v září 2002 více než 180 žáků a stu-dentů, jich dnes mají o třetinu méně, ale sou-časně je zřejmé, že nynější vedení směřuješkoly správným směrem. Počet žáků a stu-dentů se opět zvyšuje, vý-razně vzrostly nároky pe-dagogů, maturanti jsouúspěšní v přijímacím říze-ní na vysoké školy.

Pražským židovskýmškolám coby symbolubudoucnosti židovské ko-munity se dostává setrva-lé podpory jak od Židov-ské obce v Praze, taki od ministerstva škol-ství a rovněž ze zahrani-čí. Jejím hlavním partne-rem je americká NadaceRonalda S. Laudera, kte-rá mimo jiné z polovinyuhradila zásadní přestav-bu celé školy, a v posled-ních letech projekty školypodporuje i další vý-znamná židovská organizace World ORT.

Na slavnosti, která se konala 3. září, školek prvnímu desetiletí existence blahopřália podporu vyslovovali všichni hosté. Bylimezi nimi místopředseda Senátu ParlamentuČeské republiky dr. Petr Pithart (jeho malézamyšlení nad židovským školstvím otisku-jeme), ministryně školství, mládeže a tělový-chovy Dana Kuchtová, ministryně pro lidskápráva a národnostní menšiny Džamila Steh-líková, viceprezident a výkonný ředitel Lau-derovy nadace dr. Georg Bán, zástupce

World ORT Vladimír Dribinskyi, předsed-kyně Rady školy dr. Jana Kohnová, starostkaPrahy 2 Jana Černochová a samozřejměpředstavitelé naší komunity: její předsedaFrantišek Bányai, vrchní zemský a pražskýrabín Efraim Karol Sidon a také ředitel Ži-dovského muzea v Praze Leo Pavlát.

HEBREJŠTINA OD PRVNÍ TŘÍDYSlavnost byla rozdělena do dvou částí. Poúvodních projevech na školním hřišti předpřibližně 200 přítomnými čekalo na všech-

ny pohoštění za doprovodu klezmerovéhotria vedeného Helenou Diveckou. Oslavypak pokračovaly dalšími pozdravy hostůve foyer školy při příležitosti zahájení pu-tovní výstavy Židovského muzea v PrazeŽidovské školství. Hosté si následně pro-hlédli školní budovu, hovořili s vyučující-mi, žáky i rodiči. Ředitelka Kateřina Dej-

malová mimo jiné upozornila na změny,jimiž škola prošla během prázdnin. Navstupní schodiště přibyla rampa s plošinoupro tělesně postižené, zásadní rekonstruk-cí prošla učebna chemie a dílčí změny ješ-tě vylepšily nedávno otevřenou učebnupočítačovou. Novinky jsou připraveny i vevýuce. Významné například je, že hebrej-ština se bude učit již od 1. třídy.

V kalendáři na školní rok 2007/8, který ob-drželi všichni hosté, je mezi ilustracemi z pra-cí dětí a studentů i obrázek Rút Schmidtové

z 2. třídy Troubení na šofar. Snad jeho zvukbylo letos možno, alespoň v Praze, chápati jako slavnostní fanfáru na počest deseti letLauderovy židovské školy a gymnázia. lp

PŘEMÝŠLET A KLÁST OTÁZKYDeset let je v dlouhých dějinách židov-ského národa sotva vteřina. Téměř pade-sát let, po kterých bylo u nás židovskéškolství násilně přerušeno, bylo však

mnohem víc než jen ně-kolik vteřin: v té době sepřece usilovalo o nebytíŽidů. Proto je těch desetlet dnes takovou událostí.

Školy jsou pro Židysnad ještě důležitější nežpro jiné národy. Nejednoutotiž Židé neměli nic jiné-

ho než svoji knihu, svoje posvátné texty.Říkalo se o nich plným právem, že je to„národ knihy“. Naučit se číst, ale hlavněrozumět textům, přemýšlet nad nimi, klástpřípadné otázky a odpovídat na ně lepšímiotázkami, to je možná sukus polemickéžidovské vzdělanosti, složité, zato pevnéžidovské víry. A to se všechno začíná ve

škole: nekonečné halasnédohadování o tom, co jetextem míněno, vzájem-né překřikování, novéa nové zpochybňování –to je přece to, čemu seříká „jako v židovskéškole“. Je to záviděníhod-né a zdůrazňuji to právědnes.

Dnes totiž v českýchškolách začíná doslova re-voluce: od dob Marie Te-rezie poprvé školy, a tedyani učitelé, nebudou mítpřed sebou centrálně urče-né osnovy, ale budou ob-sah a formu vyučovánítvořit spolu se svými žáky,

studenty. Čas postátněných škol snadopravdu končí. Vaše školy si musely nezá-vislost vybojovávat mnohokrát, často do-konce šlo o jejich bytí či nebytí.

Už deset let zkrátka pokračujete v ti-sícileté tradici. To vás zároveň zavazuje,zároveň vám to však dává velikou svo-bodu, slovy odpovědnost.

Přeji vám do dalších desetiletí ne de-sítky, ale stovky žáků a studentů.

PETR PITHART

VĚSTNÍK 10/2007 3

DESET LETLAUDEROVÝCH ŠKOL

V PRAZE

Expozice tradiční židovské školy v synagoze v Úštěku. Foto archiv.

NOACH (1M 6,9–11,32)Talmudičtí učenci nehodnotí praotce Noajednoznačně. Noemův příběh začíná sicepochvalně: „Noach byl mužem spravedli-vým, dokonalým ve svém věku; s Bohemkráčel Noach“ (1M 6,9), ale Raši nás oka-mžitě upozorňuje, že „mezi našimi Moud-rými jsou tací, kteří tato slova (,ve svémvěku‘) vykládají jako chválu (na Noa)...,a jsou i tací, kteří je vykládají jako pohanu.“

Proč pohanu? Proč dodávat tak kladné-mu hodnocení záporný obsah, proč nazna-čovat, že Noeho poctivost vyniká jen v po-rovnání s jeho současníky a že kdyby žilv generaci Abrahamově, nikdo by si ho aninevšiml?

Pražský Maharal vysvětluje, že zatímcoAbraham se přel s Bohem kvůli zachováníhříšných měst Sodomy a Gomory, zdá se,

že Noe, když se dozvěděl, že celý svět zni-čí potopa, neřekl ani ň. Jako by ho uspoko-jilo to, že se on a jeho blízcí zachránív arše. Ve světle skutečnosti, že „zeměbyla zničena, neboť zkazil každý tvor svůjzpůsob (života) na zemi“ (1M 6,12), serozhodne zůstat sobeckým izolacionistou,kterého zajímá jen osud jeho samotného.V jeho arše zářilo světlo, které vydávalpřekrásný lustr a které však sloužilo jenk tomu, aby ještě více oddělilo obyvatelekorábu od vnějšího světa.

Existuje však i druhý výklad Noemovypovahy, který tvrdí, že kdyby byl součas-níkem Abrahamovým, byl by považovánza ještě spravedlivějšího! Podle tohotonázoru trvalo Noemovi 120 let, než po-stavil archu, a všechen svůj volný čas vě-noval tomu, že přesvědčoval lidi na světě,aby zanechali násilí, aby zavedli demo-kratické, svobodymilovné vlády, jejichžhlavním cílem by byl život v míru. Do ar-chy zabudoval okno, neboť považoval za

zásadně důležité, aby jako spravedlivýčlověk nepřestal vyhlížet ven a přemlou-vat ostatní, aby se řídili kódy mravnéhochování.

Potopa opadla, Noe vychází z archya zasazuje vinnou révu. Ale kde vzal se-mínka hroznů? V midraši znovu nachá-zíme dva různé názory a každý z nichreflektuje odlišný pohled na Noeho cha-rakter. Podle jednoho výkladu učinilNoe smlouvu se Satanem, který mu po-skytl žádané semínko. To je Noe izolaci-onista, který dovoluje, aby zlo zůstalou moci.

Podle druhé interpretace je Noe spra-vedlivý, který získává stoupence pro no-vou víru, který nikdy nevzdává svůj zá-jem o lidstvo. I po 120 letech neplodnéhokázání o důležitosti sedmi noachickýchzákonů morálky, o principu „nezabiješ“,který doléhal jen k hluchým uším, se Noenevzdal. Ano, Bůh mu přikazuje, abyvstoupil do archy, doslova ho donutí, abytak učinil, když voda začíná stoupat(1M 7,7 Raši ad loc), ale Noe cítí, že s se-bou musí vzít semena dvou druhů ovoce,hroznů a fíků, přičemž víno je symbolemsvobody (vzpomeňme na pesachové po-háry s vínem, jež znamenají biblické vy-jádření vykoupení) a oboje ovoce rostev Zemi izraelské.

Nachmanides říká, že Země izraelskábyla jediným místem na světě, kde se ni-kdy nezapomnělo na etický mono-teismus, Boží stvoření člověka ke svémuobrazu, a proto že potopa Izrael nikdy ne-zasáhla. Připomeňme si, že když se Abra-ham vrátil z boje, poté, co zachránil Lotaa celou svobodnou civilizaci z rukou čtyřzlovolných národů (1M 14,18–21), uvítalho Malkísedek, jeruzalémský král, a vejménu Božím dal Abrahamovi chléba víno.

Noe přináší semena těchto dvou druhůovoce, aby budoucím generacím připo-mněl, aby nikdy nepřestaly bojovat proti

nespravedlnosti a násilí. Rašiho výklad,v němž se klade důraz právě na hroznya fíky, lze zdůvodnit ještě Micheášovýmproroctvím. Podle něj na konci dnů, kdysvět přijme Boží morálku vyzařující zeSionu a Jeruzaléma, „každý bude bydlitpod svou vinnou révou a pod svým fíkov-níkem a nikdo ho nevyděsí. Tak promlu-vila ústa Hospodina zástupů.“ (Micheáš4,4)

LECH LECHA (1M 12,1–17,27)Mnoho lidí tvrdí, že kdyby zažili zázrak,začali by věřit v Boha. Svůj agnosticismusvysvětlují tak, že s nadějí očekávali nějakýmystický, magicky zázračný okamžik –ten že ale nepřišel. V této souvislosti je za-jímavé zamyslet se nad naší denní modlit-bou, amidou, kterou složili muži Velkéhoshromáždění před více než 2000 letya která obsahuje následující prohlášenídíků: „Tobě budeme děkovat a rozprávěto tvé chvále za naše životy, vložené dotvých rukou, a za své duše tobě svěřené,a za tvé zázraky, které jsou s námi každýden, a za tvé divy a za tvá neustálá dobro-diní večer, ráno a v poledne.“ Jsou tedy

zázraky vzácným úkazem, nebo nás do-provázejí na každém kroku? A pokud jsouopravdu tak běžné, proč je na světě toliknevěřících?

Domnívám se, že odpověď na tentozdánlivý paradox je naprosto jednodu-chá: člověk musí být věřící, aby dokázalrozpoznat zázrak, neboť zázrak – podob-ně jako krása – spočívá v očích toho,kdo se dívá. To potvrzuje i zdánlivá tex-tová nesrovnalost v naší sidře. Tóra námříká, že byli čtyři násilničtí vládci, kteřízotročili pět národů, obývajících „úrod-

4 VĚSTNÍK 10/2007

SIDRYPRO TENTO

MĚSÍC

Marc Chagall: Noe dostává pokyn postavit archu, 1931.

Marc Chagall: Noe vypouští holubici, 1931.

ný půlměsíc“. Pak tito despotičtí nájezd-níci učinili jednu tragickou chybu – za-jali nevinné obyvatele Sodomy, včetněLota, sirotka, kterého adoptoval jehostrýc Abraham. Patriarcha se pouští doboje a vítězí. „I vyšel mu (Abrahamovi)vstříc král Sodomský, když se vrátil, po-raziv Kedorlaomera a krále, kteří bylis ním, do údolí Šavéh, to jest údolí krá-lovské... I řekl král Sodomský Abraha-movi: dej mi osoby (tj. zajatce, které jsiosvobodil) a bohatství vezmi sobě.“(1M 14,17–21) Abraham si ovšem odmí-tá cokoli vzít, třeba jen „řemínku obu-vi“, aby nikdo nemohl říci „já jsem obo-hatil Abrama“.

Zdá se, že zmíněné verše následujív logickém sledu. Když se však podívá-me na biblický text, nalezneme tři verše,které přirozený průběh setkání přerušují.Verš sedmnáctý říká: „I vyšel mu (Abra-hamovi) vstříc král Sodomský...“ Osm-náctý verš, místo aby navázal na popissetkání mezi dvěma vůdci, uvádí do dějenaprosto novou osobu, se kterou jsme seještě nesetkali a už se s ní nesetkáme.„...a Malkísedek, král šalemský, dal vy-nésti chléb a víno, a on byl knězem BohaNejvyššího a požehnal mu (Abrahamovi),řka: Požehnán budiž Abram Bohem Nej-vyšším, stvořitelem nebe a země, a po-chválen budiž Bůh Nejvyšší, jenž vydalnepřátele tvé v moc tvou. A (Abraham)dal mu desátek ze všeho.“ (1M 14,18–20)A text pokračuje: „I řekl král SodomskýAbramovi...“

Co pohledává Malkísedek uprostředsetkání mezi Abrahamem a sodomskýmkrálem? A kdo je Malkísedek? Šalem jeJeruzalém (doslova Město míru), jménoMalkísedek znamená král spravedlnosti;Jeruzalém je našimi proroky nazývánMěstem spravedlnosti (Izajáš 1,26) a Mal-kísedek bývá Moudrými ztotožňováns Šemem, synem Noemovým.

Jeden z mých vzácných učitelů, ravMoše Besdin, praví, že právě na tomtomístě nám Bible ukazuje, jak odlišně mo-hou různí lidé vnímat a interpretovat tu-též historickou událost. Abraham zachrá-nil nevinné zajatce a s nimi celý úrodnýpůlměsíc. Král sodomský to bere čistějako vojenskou záležitost – ty si vezmikořist, já osvobozené zajatce. Malkíse-dek, král šalemský, to považuje za zázrač-ný čin Boží, a Hospodinu děkuje za úžas-né vítězství.

Zázrak zkrátka spočívá v očích toho,kdo se dívá.

(Z komentářů rabiho Šlomo Riskina vy-brala a přeložila A. Marxová.)

VĚSTNÍK 10/2007 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – říjen 2007

Staronová synagoga3. 10. středa HOŠANA RABA

šachrit 8.00 hodinpředvečer Šemini aceret 18.19 hodin

4. 10. čtvrtek ŠEMINI ACERETšachrit 9.00 hodinMAZKIR 10.45 hodinGešem – modlitba o déšťmincha 18.30 hodinmaariv 19.00 hodin

5. 10. pátek SIMCHAT TORAšachrit 9.00 hodinzačátek šabatu 18.15 hodin

6. 10. sobota BARECHI NAFŠI – Isru chagBEREJŠIT 1M 1,1-6,8hf: Iz 42,5-43,10mincha 17.50 hodinkonec šabatu 19.19 hodin

12. 10. pátek 1. den Roš chodeš chešvanzačátek šabatu 18.00 hodin

13. 10. sobota ŠABAT ROŠ CHODEŠ

NOACH 1M 6,9-11,32hf: Iz 66,1-24mincha 17.30 hodinkonec šabatu 19.04 hodin

19. 10. pátek začátek šabatu 17.46 hodin20. 10. sobota LECH LECHA 1M 12,1-17,27

hf: Iz 40,27-41,16mincha 17.20 hodinkonec šabatu 18.51 hodin

26. 10. pátek začátek šabatu 17.32 hodin27. 10. sobota VAJERA 1M 18,1-22,24

hf: 2Kr 4,1-37mincha 17.00 hodinkonec šabatu 18.38 hodin

V sobotu a o svátcích šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.00 hodin,

mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagoga3. 10. středa předvečer Šemini aceret 18.18 hodin4. 10. čtvrtek ŠEMINI ACERET – šachrit 9.00 hodin

MAZKIR 11.30 hodinpředvečer Simchat Tora 19.22 hodin

5. 10. pátek SIMCHAT TORA – šachrit 9.00 hodinZačátky bohoslužeb v sobotu vždy v 9.00 hodin.

O pátcích, kromě uvedených dnů, se bohoslužby nekonají.

Španělská synagoga (Bejt Praha)Kazdý pátek kabalat šabat v 18 hodin.

Bejt Simcha (Mánesova 8, Praha 2)V pátek 5. října od 9.30 – ranní bohoslužba s rabínem Hoffbergem a Masorti.

V sobotu 6. října od 10.00 ranní bohoslužba pro rodiny s dětmi, věnovaná svátku Simchat Tora – čtení z Tóry, vyprávění o Tóře, aktivity pro děti, společný oběd.

V sobotu 13. října od 10.00 ranní bohoslužba s Masorti a rabínem Hoffbergem. Kabalat Šabat každý pátek od 18 hodin, kromě pátku 26. a soboty 27. října, kdy se v Bejt Simcha bohoslužby nekonají – zveme všechny, aby se připojili

k bohoslužbám, vedeným rabínem Kučerou. Více informací na www.bejtsimcha.cz.

NATAŠA DUDINSKÁ (nar. 1967) pocházíz Košic. Vystudovala FF UK v Praze (oborangličtina-ruština), v listopadu 1989 pat-řila k hlavním organizátorům studentskéstávky, brzy nato odjela do bojující Buku-rešti s vlakem vezoucím humanitární po-moc. Na počátku devadesátých let studo-vala mezinárodní vztahy na Columbijskéuniverzitě v New Yorku, od roku 1993 žijetrvale v Izraeli, kde absolvovala jeruza-lémskou filmovou školu Sam Spiegel Filmand TV School. Působila v Izraelsko-pa-lestinském centru pro výzkum a informace(Izrael-Palestine Centre for Research andInformation), psala pro slovenskou Svo-bodnou Evropu a české BBC. Dnes točídokumentární filmy a spolupracuje s Rádi-em Česko. Nedávno spolupracovala s ma-lířem Markem Podwalem a režisérem Alle-nem Millerem na americkém dokumentuo Starém židovské hřbitově „House ofLife: the Old Jewish Cemetery in Prague“.

Natašo, jak vzpomínáte na svá dětskáléta? Vyrůstala jsem v Košicích... Měla jsemnormální, pěkné dětství. O tom, že jsemŽidovka, jsem se dozvěděla za dramatic-kých okolností. Alespoň pro mne. Od třetítřídy jsem chodila na jazykovou školu.Bylo to dost daleko, muselo se jet autobu-sem. Jezdilo nás víc a vždycky cestou,v zimě už za tmy, jsme si vykládali straši-delné příběhy. A jednoho podvečera spolu-žáci mluvili o tom, že po městě jezdí v ta-

xících Židé a unášejí malé děti. Strašnějsem se bála. Když jsem přišla domů, hnedjsem to povídala mámě. Sedly jsme si spo-lu na koberec, ona otevřela šuplík, vytáhlanějaké papíry psané zvláštním písmema povídala – ty jsi taky Židovka. Byl to šoka já byla opravdu zmatená. To zmatení,snaha pochopit, co to vlastně znamená, tr-valo pak dlouho.

Doma jste asi židovství nijak neprakti-kovali?Vůbec. Tatínek není Žid, je řecký katolík,což byla taky kapitola sama pro sebe,protože za komunismu byla tahle církevv nemilosti jako judaismus. Maminka jeŽidovka, ale naprostá ateistka. Něco mipověděl spíš její otec, dědeček AlexanderLangfelder. Bohém, bývalý velký komu-nista. Bojoval ve Španělsku, válku prožilv Anglii. Vrátil se, protože prý nedokázal„žít bez slovenských hor“, v padesátýchletech ho poslali na nucené práce doOstravy. Ale z komunismu vystřízlivěl ažv šedesátém osmém, a to se z něj zase stalvášnivý antikomunista: kudy chodil, tudynadával na režim. Rodiče se báli, že měmoc ovlivňuje a že z toho budu mít ve ško-le problémy. A taky jsem měla.

Jako bývalý Španělák a částečný invali-da (v bojích ho postřelili a přišel o plíci)měl celkem dobrý důchod a čiperně se po-hyboval na černém trhu. Vždycky získalpodpultové zboží, maso, pomeranče, ku-poval vzácnosti za bony a zval nás do res-taurací. On jediný mi dával židovské kníž-ky a leccos mi povídal. Dokonce se vrátildo židovské obce a občas mě brával do ko-šické košer restaurace. Zemřel, když mibylo šestnáct. Dodnes mi moc chybí, jed-nou bych chtěla natočit film o tom, jak bo-joval ve Španělsku.

Tehdy jste už pomýšlela na odjezd doIzraele?Tehdy asi ne, i když mi kamarádka z gym-názia nedávno tvrdila, že už na gymplujsem o tom mluvila. Pro mě to nebylo takúplně jednoduché rozhodnutí – milovalajsem Prahu, měla tu hodně kamarádů,i když jsem se tu zároveň necítila tak úpl-ně doma. Po pádu komunismu jsem žilanějaký čas v Amsterdamu, pak dva rokyv Americe. Když se rozpadlo Českoslo-vensko, těžce jsem to nesla, byla jsem vy-chovaná jako Čechoslovačka, vlastně midodnes z této identity něco zůstalo. Mys-lím, že rozdělení republiky byl nakonec

jeden z důvodů, proč jsem odjela do Izrae-le. Když jsem byla poprvé v Izraeli v roce1991, měla jsem intenzivní, zvláštní pocit,že tam patřím. Ale pro alija jsem se roz-hodla až v roce 1994.

Ten prvotní pocit ve vás přetrval?Přetrval, ale současně přišla studená sprchapro moje idealistické nadšení. Zjistila jsem,že Izrael se ničím neliší od ostatních zemí,že to není ráj na zemi. První drsné probuze-ní byl vztah Palestinci – Izrael a zjištění, ženáš přístup z diaspory: „chudáci Židi a zlíPalestinci“ není tak úplně přesný.

Druhé probuzení byl vztah Izraelců k při-stěhovalcům, nebo spíš k menšinám jaké-hokoli druhu, ať jsou to mizrachim, tedy se-fardští Židé, ruští imigranti nebo Palestinci.Já studovala na filmové škole v Jeruzalémě,což je na jedné straně výborná škola, kterávychovává studenty k tomu, aby získávalimezinárodní ceny, a na druhé straně to bylatvrdá lekce pro moji „jinakost“. Ať jsem sesnažila sebevíc pochopit izraelský života zdejší společnost a splynout s ní, lezly země pořád hrozně slovenské filmy – takovépomalé, poetické, váhavé věci. Učitelé měza to dusili, chtěli aby moji hrdinové „byliaktivní“, takoví moderní akceschopní Židé.Pochopila jsem, že se nemohu změnit, žekdyž jsem udělala alija, nestala jsem seautomaticky Izraelkou. Těch sedmadvacetpředchozích let jsem měla v sobě a nemoh-la jsem se jich rázem vzdát, jak po mněv podstatě chtěli a jak se to dělo s lidmi,kteří přicházeli v předchozích emigrant-ských vlnách. Bylo by krásné, kdybyv Izraeli mohli lidé zůstat, jací jsou, alejsou nuceni osekávat kusy sebe samých. Toje škoda.

Mění se tenhle přístup, je už společnostotevřenější?Pomalu asi ano, já jsem se asi taky změnila.Ale třeba vztah k ruským Židům nebo Ži-dům z Etiopie moc vstřícný není. Začátkybyly těžké, ale mně je Izrael strašně blízký– jeho energie, energie lidí. Je mi milejší,když mi někdo vynadá, než aby předstíralnějakou zdvořilost a myslel si svoje. Izrael-ská společnost je opravdu jedna velká rodi-na – každý se stará o druhého, plete se mu –tedy v dobrém – do života. To jsou superzážitky, které v jiné zemi těžko prožijete.

Poprvé jsem naplno pocítila, že semopravdu patřím, že jsem Izraelka, když zabi-li Jicchaka Rabina. Byla jsem na té demon-straci v Tel Avivu a na všech dalších, a tehdyjsem asi poprvé splynula s ostatními.

Jste aktivní v izraelsko-palestinskémhnutí či dialogu. Co si pod tím mámepředstavit?

6 VĚSTNÍK 10/2007

MOJE TÉMA JE JINAKOSTRozhovor s Natašou Dudinskou

Foto Karel Cudlín, 2007.

Naše hnutí se jmenuje Ta’ayush, což arab-sky znamená spolužití. Vzniklo v dobědruhé intifády, kdy v izraelské společnostinastalo obrovské rozčarování, zklamání,a s tím spojené opravdové nepřátelstvík Palestincům. Izraelci měli pocit zrady.Věděla jsem, že to je cesta do pekel a s ně-kolika kamarády jsme se rozhodli založithnutí, které bude mít hlavní cíl – zastavitdémonizaci „nepřítele“ na obou stranách.

Chtěli jsme se setkávat s Palestinci, ko-munikovat s nimi a ukázat, že většinaz nich nejsou teroristé. Mluvili jsme s inte-lektuály, s novináři, jezdili jsme také naokupovaná území, pomáhali vesničanům,kterým osadníci bránili sklízet olivy neboobilí, což je jejich jediný zdroj obživy,nebo kterým Izrael konfiskuje půdu, abytam mohl postavit bezpečnostní zeď. Záro-veň jsme chtěli, aby i Palestinci věděli, žestále ještě existuje dost Izraelců, kteří jsouproti okupaci a kteří s nimi chtějí žít v míru.

Je totiž strašné, že dnes už vyrůstá gene-race Palestinců, kteří z Izraelců znají jenosadníky a vojáky, normální civilisty nikdyneviděli. Při těch setkáních jsem naplno po-chopila, že většina Palestinců opravdu ne-chce boj, že chtějí to, co všichni ostatní –klid, nějakou práci, vychovávat děti, dů-stojný život.

Ale proč si tihle mírumilovní lidé zvolilijako své vůdce Hamás?Fatah jim připadal zkorumpovaný, cožtaky byl, a Hamás brali jako záruku svébezpečnosti. A navíc Hamás používá stej-nou taktiku jako Muslimské bratrstvov Egyptě a jinde – buduje sociální síť, stavínemocnice... Hamás měl také mnohemlepší organizaci voleb – méně kandidátů,kteří pak dostali relativně větší podporu,zatímco Fatah měl kandidátů mnohem víca jejich voličské hlasy se rozdrobily.

Z mých palestinských přátel Hamás ne-volil nikdo, ale rozumím těm lidem do témíry, že si dovedu představit, že je Fatahzklamal – nepřinesl mír a nedovedl zlepšitjejich životní situaci. Nevěřili mu. A o Ha-másu si mysleli, že za ně bojuje. Izraelcitaké bojovali proti Britům jako teroristéa lidé je podporovali...

Ale Irgun byl nakonec zakázán, a navícnikdy neútočil na civilní cíle.To je pravda. Izraelci se s tím vypořádali, Pa-lestinci ten správný krok musí teprve udělat.

Existují další izraelsko-palestinská hnutí?Je jich několik, velmi aktivních. Anarchis-ti proti zdi (Anarchistim neged ha-choma),to jsou takoví mladí nadšenci, kteří bojujíproti stavbě zdi obzvlášť tam, kde zabírápalestinskou půdu. Guš šalom (Mírový

blok) tvoří zase převážně starší generace,jejich legendárnímu vůdci Uri Avnerymuje už dost přes 80. Rabanim šomrej mišpat(Rabíni za lidská práva), ve kterém jsouaktivní hlavně reformovaní rabíni a rabín-ky. Machsom Watch tvoří ženy, hlavněpenzistky (mezi nimi je i Rony Pearlma-nová, jedna z Dětí Maislovky), které sesnaží o to, aby se vojáci chovali k Palestin-cům na checkpointech lidsky. Lochamimlešalom (Bojovníci za mír) tvoří zas bývalíizraelští vojáci a palestinští militanti, kteříse rozhodli složit zbraně a začít spolu mí-rový dialog. Bnei Avraham (Synové Abra-hamovi – název symbolizuje to, že Židéi muslimové mají společného praotce)jsou aktivní hlavně v Hebronu, kde jsouvztahy mezi Palestinci a izraelskými osad-níky zvlášť vypjaté.

Snad jednou z nejpůsobivějších organi-zací je Parents Circle, kterou tvoří několikset izraelských a palestinských rodin, kteréběhem konfliktů ztratily někoho blízkého.Rozrůstá se a ti lidé k sobě mají blízko –prošli stejným peklem a chtějí ho ukončit.Založili například neplacenou telefonnílinku pro lidi z obou stran. Před pár letyvzniklo také palestinsko-izraelské rádioAll for Peace, které vysílá i přes internetv hebrejštině, arabštině a angličtině.

Dá se ten vleklý konflikt ukončit?Když jsem přijela do Izraele, nesla jsem siv sobě zážitek pádu totality a představu, ževšechno je možné změnit. I pro Izrael tobyla optimistická doba – dohody z Osla,nadšení, že to konečně půjde... Teď bu-doucnost moc optimisticky nevidím.

Na jedné straně existují různé organizacea hnutí, které tvoří převážně dobrovolníci,na druhé straně sílí různě extremistické síly,a to v obou táborech – u nás fanatickámenšina mezi osadníky, u Palestinců Ha-más. Mezi nimi se nachází tzv. great silentmajority, která sice touží po normálním ži-votě, ale zároveň žije tak trochu v zajetíextremistické menšiny.

Zajímavý pokus, jak sblížit Izraelcea Palestince, je zakládání společnýchškol. Vaše dcera Hagar do jedné z nichchodí. Jak tenhle projekt pokračuje?Teď byla založená čtvrtá dvojjazyčná ži-dovsko-arabská škola, v Beer Ševě. Tanaše v Jeruzalémě pokračuje dobře, pro-šli jsme si počátečními problémy a nedo-rozuměními a rodiče a děti společně tvoříkomunitu. Krásné na tom je, že děti naobou stranách berou jako normální, že sihrají s židovskými nebo arabskými kama-rády. A mají neuvěřitelně silný smysl prospravedlnost a rovnoprávnost. Tohle jeopravdu naděje.

Točíte dokumentární filmy. Jaká tématasi vybíráte?Moje hlavní téma je jinakost, taková čionaká. Točila jsem třeba film Recognizedo beduínech (režisér Ori Kleiner). To jetaky složitá, vlastně smutná záležitost. Be-duíni a drúzové jsou jediní Arabové, kteříslouží v izraelské armádě. Jsou vůči námopravdu loajální. V Izraeli žije asi 170 ti-síc beduínů, hlavně v Negevu, a je strašněsmutné vidět, jak se k nim stát chová. Tilidé byli po staletí nomádi, kočovníci a žijístále dost tradičním způsobem. V šedesá-tých letech vláda rozhodla, že se musejíusadit, a postavila jim sedm městečekv poušti. Městeček bez cest, bez kanaliza-ce, bez nemocnic a dalších služeb, s nedo-statkem škol a hlavně široko daleko bezpracovních příležitostí. Současně jim bylapostupně zkonfiskována téměř všechnaúzemí, na kterých dřív volně kočovali.Zčásti kvůli vojenským základnám, zčástikvůli továrnám a novým židovským osa-dám. Kromě toho chtěl mít stát beduínypod kontrolou – slouží sice v armádě, alepřece jen jsou to Arabové a Izraelci jimprostě stoprocentně nevěří.

Do těch městeček se nastěhovala tak po-lovina beduínů, druhá půlka to dodnes od-mítá a žije na území, které považuje zasvé. Stát jejich osady považuje za nelegál-ní, proto tam odmítá třeba zavést elektřinunebo postavit školy. A hlavně neustálebourá domy, které si staví. Obzvlášť v po-sledních dvou letech skoro každý týdenpřijedou policajti na bagrech a zbourajíněkolika rodinám nový dům. Jednou jsemviděla, jak zbořili dům novomanželům,kteří měli mít za týden svatbu.

To mi připomíná politiku našeho státuk Romům.Možná, ale rozdíl je v tom, že zatímco Ro-mové nikdy Čechy a Slováky skutečně neo-hrožovali, nikdy s nimi nebojovali, beduínijsou Arabové, tedy v izraelských očích auto-maticky nepřátelé. A tak i když se jednáo dost bezbrannou menšinu, Izrael se jichvlastně bojí, a proto jim neustále omezuježivotní prostor. Beduíni ale tvoří zhrubačtvrtinu populace Negevu a žijí na pouhých5 procentech pouštního území. Tahle diskri-minační politika se stává čím dál víc časova-nou bombou. Stále víc beduínů odmítá slou-žit v armádě a začínají se přiklánět k islámu.Jako nomádi měli k náboženství vždyckyspíš volný vztah, ale nesnesitelné životnípodmínky a vysoká nezaměstnanost je živ-nou půdou pro růst radikálního islamismu.

Asi to všechno zní hodně kriticky, alejá Izrael opravdu miluju, záleží mi na něm,proto mne tyhle věci tolik trápí, nebo spíšrozčilují. ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 10/2007 7

Čtvrtého srpna 2007 skonal v Burlingtonuve státě Vermont uznávaný zakladatelstudií o holocaustu Raul Hilberg. Zemřelna plicní nádor. Přežila ho manželkaGwendolyna a děti z prvního manželství:David žije v Brooklynu a Deborah v Jeru-zalémě.

Hilberg se narodil ve Vídni a živě si pa-matoval na to, jak Hitler roku 1938 do tétometropole triumfálně vstoupil. Jeho rodinakrátce poté uprchla z Rakouska a nalezladočasné útočiště na Kubě. Raul tu navlastní oči viděl esesácký rozsudek nadpasažéry lodi St. Louis: nesměli zůstat naKubě a byli vráceni do Evropy. Hilbergoviměli štěstí: odjeli do Spojených státůa usadili se v Brooklynu; rodiče pocháze-jící ze solidní buržoazní střední třídy zača-li pracovat jako dělníci v továrně.

Hilberg studoval na Brooklyn College.Když mu bylo osmnáct, vstoupil do ame-rické armády a byl zařazen do bojové jed-notky v Evropě. Vrátil se, získal bakalářskýtitul, pak začal studovat na Columbijskéuniverzitě. Jeho profesorem se stal FranzNeumann, který se zabýval čtyřmi centrymoci v rámci nacistického státu. PrávěNeumann, když chtěl Hilberg rozšířit svoumagisterskou práci na studii doktorand-skou, prohlásil: „O. k., ale pohřbíte setím.“ A právě Neumann Hilberga doporu-čil, aby pracoval v Dokumentačním stře-disku v Alexandrii. Studoval tu ukořistěnénacistické válečné dokumenty a toto bádá-ní ještě posílilo nesmírný důraz, jaký kladlna práci se spisy. Roku 1956 začal působitna univerzitě ve Vermontu, jež se stala nadalších pětatřicet let jeho akademickýmdomovem. Výuku ukončil roku 1991, svébádání neopustil nikdy.

SVRCHOVANÉ DÍLOHilberg je nejvíce znám a respektovánjako autor monumentální práce Likvidaceevropských Židů, vydané roku 1961. Dru-hé, „upravené a definitivní vydání“ vyšloroku 1985, ale pak znovu, v ještě uprave-nější a definitivnější podobě roku 2004(Yale University Press). Ve skutečnostibylo každé z mnoha cizojazyčných vydánív podstatě revizí originálu, protože Hil-berg nikdy nepřestal upravovat svou prácive světle nových dokumentů, které se ob-jevovaly postupně, jak se otevíraly archivyve východní Evropě.

Christopher R. Browning, Hilbergůvnejvýznamnější žák, napsal: „Hilbergůvnejvětší příspěvek spočívá v tom, že zo-

brazil nacistické zničení evropských Židůnikoli jako obrovský pogrom, ale jako by-rokratický a administrativní proces, jenž sižádal odborníky všeho druhu a úspěšně sidokázal získat účast doslova každé částispořádané německé společnosti...“

Přitom tohle dílo považované i svýmikritiky za „monumentální a svrchované“málem nespatřilo světlo světa. Rukopisodmítalo nakladatelství za nakladatel-

stvím. Komerční podniky odrazovalyjeho přesnost a detailnost prezentovanéna stovkách stran popsaných hustým, dodvou sloupců řazeným písmem, popisují-cím byrokratický boj a cizojazyčné doku-menty. Univerzitní nakladatelství nena-cházela důvody, proč vydávat prácio holocaustu. Jeruzalémský památníkobětem a hrdinům šoa Jad vašem nejprves vydáním souhlasil, ale když v jehotýmu vypukla vůči Hilbergovu textu silnáopozice, od publikace odstoupil. Pracov-níkům Jad vašem totiž vadil způsob,s nímž Hilberg přistupoval k ozbrojené-mu židovskému odporu. Ačkoli byla rezi-stence ústředním bodem sionistickéhopodání šoa, Hilberg ji považoval za na-prosto okrajový jev.

O PŘEDČASNÉ PODDAJNOSTIPodle Hilberga neprojevili Židé vůči na-cistům jinou reakci než tu, že se snažilio zmírnění situace, uhýbali před řešením,nechali se zcela ochromit a nakonec sepoddali. Během své dlouhé kariéry od to-hoto pohledu Hilberg neupustil. Psal úpor-ně a přesvědčivě o předčasné poddajnosti.

Psal z perspektivy německé dokumentacea význam veškerého ozbrojeného odporuminimalizoval.

Hilbergova práce vyšla nakonec (a jendíky soukromé dotaci) roku 1961 v nakla-datelství Quandrangle Press. Objevila seve chvíli, kdy se lidé díky procesu s Eich-mannem začali o holocaust zajímat. Vesvých slavných sloupcích v New YorkerHilbergovu práci nejednou využila Han-nah Arendtová, jejího autora však nikdypřímo neuvedla. Mladého historika náleži-tě ocenila teprve v pozdější práci Eich-mann v Jeruzalémě. Podle Browninga „to,co Hilberg zobrazil jako katastrofickéa tragické selhání vnímání, Arendtová na-opak zachytila jako omámení mocí, sobec-kou korupci a nejvyšší zradu – zkrátkajako cejchující obvinění z morálního se-lhání“.

Hilbergovo poselství bylo naneštěstípříliš nejasné a lidé ho nepochopili. S vý-jimkou nejpoučenějších kruhů byly Hil-bergovy a Arendtové portréty židovskéhovedení považovány za totožné.

Hilberg se úlohou židovského vedenído hloubky zabýval v dojemném portrétuAdama Czerniakowa, vůdce varšavské ži-dovské rady. Jeho deník byl přeložený doangličtiny a Hilberg k němu vytvořil úz-kostlivě pečlivý komentář, přínosný jakpro naprosté laiky, tak pro vzdělané od-borníky.

Na autoritativní dílo o židovských ra-dách z pera Izajáše Trunka odpověděl Hil-berg laskavě. Jako učenec oceňoval kvalit-ní odbornou práci. Psal dál. Vydal knihuPachatelé, oběti a diváci (č. 2002, Argo).Jeho studii o systému německých železnicpsanou v němčině, v níž ukázal, jak zásad-ně důležité byly železniční tratě pro vraž-dící proces, dosud nikdo nepřekonal.

VLASTNÍ VZPOMÍNKYHilbergovy vzpomínky Politika pamětijsou rozhněvaná kniha. Psal ji v době,kdy už měl zabezpečené postavení v aka-demickém výzkumu holocaustu. Nežá-dal ospravedlnění, neslavil svůj triumf,jen si vyřizoval účty s Hannah Arend-tovou, Lucy Dawidowiczovou, NorouLevinovou, tedy s těmi, jejichž díla ses jeho významem nemohla měřit. Člově-ku je z té knihy smutno, protože ji nedo-kázal napsat jako osobnost, která získalavšeobecný respekt. Pronikají do ní přílišostře rány z mládí, osamělost jeho snaha bolestné začátky. Pozdější práce Pra-meny pro výzkum holocaustu ukazujeHilbergův jedinečný způsob, jak číst do-kumenty. Toto dílo by se mělo stát po-vinnou četbou pro všechny studenty ho-locaustu, kteří se musí naučit chápat, jak

8 VĚSTNÍK 10/2007

DÍLO NA NOBELOVU CENURaul Hilberg (1926–2007)

Raul Hilberg. Foto archiv.

přistupovat k textu: kriticky a přitoms respektem.

Spolupracoval jsem s Raulem Hilber-gem při vzniku amerického Muzea holo-caustu (United States Holocaust MemorialMuseum). Roku 1979 ho prezident Carterjmenoval do prezidentského výboru holo-caustu, později do amerického pamětníhovýboru holocaustu. Působil v akademickéradě a kvůli muzeu hodně cestoval, snažilse pomáhat hlavně při tlaku na otevřeníarchivů v Sovětském svazu a za železnouoponou. Zabýval se touto činností dlou-hou dobu, kontroloval jeden nález po dru-hém, vybíral dokumenty, které se mělyvyhledat, rozhodoval, které záznamy semají okopírovat, a pak zase jeden po dru-hém prohlížel mikrofilmy, aby se ujistil,že archiváři dodrželi slovo. (...) A zavšechnu tuhle práci ani za své seminářea přednášky nepřijal ani cent. Představo-val důslednou, laskavou a pevnou autoritu:vždycky žádal nejvyšší úroveň výkonua jakoukoli práci poměřoval maximální-mi standardy.

NENÁVIDĚL VRAHYKdyž jsem se dozvěděl o jeho smrti, na-psal jsem Jehudovi Bauerovi, význačné-mu historikovi šoa a Hilbergovu příteli.Bauer odpověděl: „Hilberg nenáviděl na-cisty, nenáviděl vrahy a své city ne zcelaúspěšně ukrýval za chladným, analytic-kým zevnějškem. Když si dovolil ten pře-pych a choval se podle své přirozenosti,stal se z něj vřelý a srdečný člověk. Naveřejnosti jsme spolu bojovali, ale v sou-kromí jsme se spřátelili. Byl stejně starýjako já, pocházíme ze stejného kulturníhoprostředí. Ale on byl jiný: ovlivnily hozkušenosti imigranta v USA, vojáka v bo-jové jednotce, studia u Franze Neumannana Columbii. Nekladl zásadní otázky, ne-ptal se ‚proč‘, protože, jak často říkal, nasilné otázky nechtěl odpovídat chabýmiodpověďmi. Byl přesvědčený ateista a mi-loval judaismus. Byl znamenitý řečník,toužící po konfrontacích a debatách. Bylto Mensch.“

Ve výzkumu holocaustu každý ví, žekdyby se v této oblasti někomu měla na-bídnout Nobelova cena, zasloužil by si jipředevším Raul Hilberg. Tak kvalitní bylajeho práce, tak kvalitní byl on sám.

MICHAEL BERENBAUM

(Autor je profesorem židovských studií naAmerické židovské univerzitě v Los Ange-les a autorem řady historických a filosofic-kých prací na téma holocaust. Text, kterýtu s jeho laskavým svolením přetiskujeme,byl pro potřeby Rch upraven a krácen.Připravila am.)

Když v roce 2002 skončila svou činnostSmíšená pracovní komise české vlády a Fe-derace židovských obcí, bylo jasné, že ně-která témata, kterými se zabývala, nebudemožné uspokojivě uzavřít. Týkalo se tohlavně historického výzkumu nacistickýchkonfiskací židovského majetku, zejménauměleckých předmětů. Experti, kteří se vý-zkumem začali zabývat, došli k názoru, žetato práce značně přesáhne čas i možnostikomise. Úkolem byl proto pověřen Ústavsoudobých dějin při Akademii věd ČR, kdev roce 2001 vzniklo Centrum pro doku-mentaci majetkových převodů kulturníchstatků obětí druhé světové války. Centrumtaké chtělo objasnit historické a hospodář-ské aspekty arizace a navíc rozšířilo svounáplň práce o důkladný výzkum českýchi zahraničních archivů a o průzkum muzeía galerií, které spadají pod gesci Minister-stva kultury ČR. Hlavním záměrem bylozjistit nakolik vlastní tyto instituce předmě-ty, které pocházejí z konfiskací židovskéhomajetku. (O činnosti centra jsme referovaliv Rch č. 2/2007.)

Výsledky badatelské práce pracovníkůcentra jsou prezentovány na mezinárodníchkonferencích a při tzv. kulatých stolech,kterých se účastní především odborníciz oboru muzejnictví, a také v publikacích,k nimž koncem léta přibyl počin význam-ný co do rozsahui obsahu: publika-ce se symbolickýmnázvem Návratypaměti. Objemnákniha, dílo dr. He-leny Krejčové (his-torický výzkum)a Mária Vlčka (fo-tografická doku-mentace), zazna-menává osudyuměleckých před-mětů z jedné je-diné instituce –Uměleckoprůmy-slového muzeav Praze. Tady bylov době války ulo-ženo pět souborůžidovského majetku, většinou porcelánua drobných předmětů dekoračních či užit-kových, od příborů po talíře či svícny. Anijeden soubor se však nedochoval ve svéúplnosti, nejcennější kousky zmizelyv době okupace, ale i v poválečných letech.Například velmi cenná sbírka míšeňskéhoporcelánu se do UMPRUM dostala poté, coji jejímu majiteli, Viktoru Kahlerovi, zaba-

vilo gestapo. Kahler ještě stihl včas emigro-vat, majitelé jiných věcí však již takovéštěstí většinou neměli. Byli odvlečeni dokoncentračních táborů a jejich majetek bylshromážděn ve skladech tzv. Treuhandstel-le (jejímu založení a fungování je v knizevěnována samostatná část). Centru se poda-řilo také zdokumentovat i budovy, kde bylykonfiskáty uloženy v době války, v knizejsou publikovány fotografie jejich součas-ného stavu a údaje o jejich majitelích. Totéžse z větší části podařilo i u mnoha umělec-kých předmětů, uložených v muzeu. Že šlomnohdy o práci téměř detektivní, je nasna-dě. Ve spolupráci s Památníkem Terezína dalšími institucemi se dokonce podařilov mnoha případech přiřadit jednotlivýmpředmětům transportní čísla a tak určit pů-vodní majitele. Osudům těchto lidí se knihataké věnuje.

UMPRUM JE PRVNÍSnahou Federace židovských obcí vždy byloumožnit navrácení arizovaného majetku pů-vodním vlastníkům. Je smutným faktem, žese to v drtivé většině případů nepodařilo,protože majetek nebylo komu vrátit, běhemšoa byly vyvražděny celé rodiny. V takovýchpřípadech navrhovala federace, aby přísluš-ná instituce tento majetek v expozici náležitěoznačila a upozornila tak na osud jeho maji-

tele. Vznikl by takjedinečný památ-ník, který by byldalším mementema zároveň by při-pomínal bohatouminulost židovskékomunity v našízemi. V případěUměleckoprůmy-slového muzeaa publikace Ná-vraty paměti se takjiž stalo. Je to prv-ní takový případ.Navíc ředitelkamuzea dr. HelenaKoenigsmarkovápřislíbila, že ži-dovským konfis-

kátům bude věnována část nové expoziceporcelánu, která se bude otevírat v Kláštercinad Ohří. Doufejme, že i ostatní muzea a ga-lerie budou takto vstřícné.

(Helena Krejčová, Mario Vlček, Návra-ty paměti, vydalo Centrum pro dokumen-taci při AVČR v nakladatelství Tilia v Še-nově u Ostravy v roce 2007, 360 str., cenaneuvedena.)

VĚSTNÍK 10/2007 9

OSUDY ARIZOVANÝCH PŘEDMĚTŮ

Naši židi, slyším říkat Hermínu Kleingel-dovou za psacím stolem, nemůžu si stěžo-vat, jasně, že ty z Východu, z Polska, paniGlitzerová, ty teď taky přišli do západníhoNěmecka, v NDR pustěj židy okamžitě,radši dneska než zejtra, a z Rumunska ně-kolik rodin, přes Izrael, pět měsíců v Za-slíbený zemi a odtamtud přímo do Ameri-ky, a koho tam nechtěj, toho vezmeme my.

Musim dávat pozor, abych ty knihy do-stala zpátky, sou mezi nima vzácný svaz-ky, prvotisky ze soukromejch sbírek, kdy-bysme je prodali, bylo by za to jmění.

Já to panu Blattnerovi pořád řikám, žebysme měli bejt pojištěný, ale on, dyť hoznáte, nedá se s nim mluvit, a ty z Výcho-du, některý vrátěj knihy samej flek, já jenaštěstí všechny balím do papíru, a fakt je,že ty lidi z Východu, oni maj rádi němec-kou literaturu, pani Glitzerová, tady mi na-zpaměť přednášej dlouhý balady od Schil-lera, samozřejmě německy. Taky Heineho,řekne Hermína Kleingeldová, našeho Hei-neho, a nedávno tady jedna přednášelaFausta, ale jen první díl.

Zvoní telefon.Babička klopí oči do otevřené kabelky,

nechce, aby to vypadalo, jako kdyby po-slouchala, ale když už tady jednou je, po-slouchá. Já taky.

Da, da, da, říká Hermína Kleingeldovádo telefonu, řekne to víckrát. Zní to, jakoby koktala. Německy to znamená tady, alerusky ano. To vím od tety Bety. Cizí slovakloužou podél mých uší, měkké, vlhkéhlásky. Asi ten Rus z Izraele, určitě se jed-ná o nějakou knihu.

To byl můj otec, sděluje Hermína Klein-geldová mé babičce, volá každej den,vždycky ve stejnou dobu, z Mnichova. Neo-hlásí se, ale já slyším, jak dejchá, a vím, žeto je on. Zeptám se, jak se ti vede. On řekne,dobře. Pak se zeptám, všechno v pořádku.A on řekne, jo. Zeptám se, je něco novýho.On řekne, ne. A já řeknu, dobře. Tak zejtrazase, a on řekne, jo. Ať si zdravá. A já řeknu,jo. Ty taky. Rusky. Jak jste slyšela. Můj otecje z Ruska, Boris, Boris Kleingeld.

A takhle každej den, slyším říct moji ba-bičku, a Hermína Kleingeldová řekne, jo,pani Glitzerová, každej den, ve stejnoudobu, proto nemůžu v tuhle dobu odejít.Volá mě takhle od tý doby, co umřela mojematka, už to bude dvacet roků. Tenkrátjsem zrovna odešla z domu, bylo mi šesta-dvacet. On stál u jejího hrobu a řekl, covšechno přežila, a teď ji musel přejet nákla-ďák, nějakej mladej muž seděl u volantu,

dva roky po válce. Já, schovaná za vysoký-mi regály plnými starých knih, si lámu hla-vu nad tím, proč se Hermína Kleingeldovájmenuje stejně jako její otec, vždyť je to do-spělá žena, a najednou mi bleskne, že mi tonemyslí, asi jsem spadla na hlavu, kuchyň-ským oknem rovnou na ty železné schody,Hermína Kleingeldová není vdaná za jejíhootce, ona není vdaná vůbec. Jako Karola,dcera Ruchly, ta taky není vdaná, přestožeuž je dospělá. Tak to bude u mě. Už mi tozase myslí, nejsem padlá na hlavu, nemu-sím opustit rodinu kuchyňským oknem.

Opírám se čelem o zaprášené knihy a přísa-hám si, že to udělám jako Hermína a Karo-la, a ne jako Věra s tou sviní.

Vy ste ale hodná dcera, slyším říkatmoji babičku, přinesla sem vám brejle, vy-berte si z těchle, cenovky na nich eště visí,jen se podívejte, jak drahý ty modely sou,moje dcera řekla padesát, to je třetina re-gulérní ceny, ale já vám je věnuju, Ruchli-na dcera, ta ať zaplatí, ta má peníze, to jedobře, kejn ajnore, nechci to zakřiknout,jen to nezakřiknout.

Nahoře ve společenské místnosti sedíteta Ruchla s tetou Olgou, už na nás čeka-ly, a tam v rohu u okna sedí ty Rusky, pěttlustých žen v starých šněrovacích botách,jejich hlasy vržou, cvrlikají a mlaskají v ji-diš i v ruštině, mají obnošené šaty, výrazněse liší od mých terezínských tet.

Teta Ruchla a teta Olga jsou rozčilené,oj, Hedvičko, nu, mě zulíbají, a teta Ru-chla říká, Hedvičko, musíš pomoct, podíváse přesmutně na Olgu, teda s Frici, musímenechat Frici utratit, Olga si zakryje obličejdlaněmi, ty to musíš udělat, Hedvičko, žeto pro mě uděláš, já to udělat nemůžu, srd-ce mi to utrhne, s tebou pude, a teta Ruch-la řekne, on si to tak přeje, domovní řád,ten jeho domovní řád, nedá se s ním mlu-vit, a protože mluví o něm, mluví tetaRuchla výjimečně spisovně.

Jako kdo on, chci vědět, všechny třiženy naznačují mlčky hlavou kamsi doza-du, přitom se na mě významně dívají. Jdeo Jindřicha Blattnera, vedoucího Domovaa předsedy židovské obce. Co má protipsům, ptám se, Frici je sice ošklivá jezev-čice a smrdí, ale je přece úplně neškodná.

Moje Fricinka nesmrdí, říká teta Olga.Tčč, říká teta Ruchla, ojvej teda prdí,

nu, stará je, a jak Olga přišla do tohohleústavu, je to čtyry roky, teprv tři je to, pře-rušuje Olga, no tak máš mít recht, říká tetaRuchla, před třema rokama, Motl Kum-mer, ať je mu země lehká, ještě nebyl mrt-vej, a tak se myslelo, že Frici umře předním, myslelo se, nu, a jak to dopadlo, Motlje na pravdě boží, pámbu mu dej lehkouzem, ale naši Frici pámbu nechce.

No, a teď zjistil Jindřich Blattner, že jetu pes, říká teta Olga, nedovedeš si před-stavit, Hedvičko, jak vyváděl, domovnířád, domovní řád, přitom už to ví dávno,že mám psa, najednou mu to nepasuje,lekl se jí, Fricinky, nemá s ní slitování,ubožátko, dyť za to nemůže.

To je kvůli tomu, co zažil, říká moje ba-bička.

Co zažil, nech bejt jeho zážitky, kdoz nás nemá svoje vlastní zážitky, Ruchlamá svoje, já mám moje, on se bojí psů,moje Frici se zase bojí jeho, strachy setřese, jak ho ucítí. Dejte toho psa pryč,vrčel, jinak prej mám jít z Domova, kdoby chtěl Frici, nikdo nechce Frici, je sta-rá a má ztučnělý srdíčko a je zvyklá namě.

Tady blízko, a paar hajzer vajtr, říkáteta Ruchla, da issa doktr, a fajnr menš,hned tadyhle doprava, jak vyjdete ven.

Nechat utratit Frici, babička tedy zrovnanadšená není. Vlastně sem přišla, abychvás pozvala na moje pětašedesátiny,a tady, hrabe se v tašce, sem přinesla pate-ry, ne, čtvery brejle pro Karolu, má si vy-brat, padesát za jedny, cenovka na nicheště visí, skoro zadarmo.

Teta Ruchla odebere mé babičce všech-ny brýle. Hedvičko, máš sebou Klárku, stena to dvě, udělej Olze e’tojve.

Jo, tu mir eine Liebe, říká Olga, a v obli-čeji jí to cuká.

10 VĚSTNÍK 10/2007

Viola Roggenkampová

PRUHOVANÝ PYŽAMO

No tak dobře, moje babička se nechápřesvědčit, tak pojďme nahoru pro Frici.

To sou ty Rusové, říká teta Olga, kdyžmíjíme těch pět Rusek. Moje babičkamlaskne, mešuge, ajn šmús, dyť to souIzraelci. Cestou k Frici chci vědět, co jes Jindřichem Blattnerem, proč má strachpřed psy, a teta Ruchla vysvětluje, Němcise k němu chovali jako k psovi.

Jako jak se to jen tak říká, nebo voprav-du, ptám se.

Tak, jak říkám, říká, vopravdická pravdaje to, že ho strčili do vohrady pro psy. Tamho ty mrchy kousaly a štípaly, a on eštěmusel vyklízet jejich sračky, a teda vzítz jejich misky si nesměl nic. Tak ve srov-nání s námi se měl málem jak pámbu veFrankrajchu, říká teta Olga.

Já mám zvířata ráda, hrozně ráda bychměla velkého psa, tajně bych vycvičilapsy, a jednoho dne by na můj povel rozsá-pali nácky. O lágrech vím, teda vlastněmoc ne. Ostnatý drát, a za ním lidi v pyža-mech, v pyžamech z úplně tenoučké látky.

Máme před nim strach, teta Ruchla po-kračuje, říkáme mu Prušák, už si ho vidě-la, říká teta Olga, von má vostrej, jasnejhlas, na jeho psacím stole je vzornej pořá-dek, už si byla v jeho pracovně, teta Ruchlamlaskne, co by asi naše Klárka pohledáva-la v jeho pracovně, a teta Olga říká, nu, tojen aby si o něm udělala nějakou předsta-vu, a teta Ruchla říká, na co se má to dítězajímat fírn fírer fun hajm fír alte menšn,na to má eště spoustu času, eště šedesát,sedmdesát let. Teta Olga říká, ten by bej-val byl dobrej kápo. Teta Ruchla se zastavía kárá tetu Olgu, jak můžeš něco takovýhoříct. Prušák byl malej kluk a žádnej kápo,a Němci ho tam v tý vohradě mučili a tej-rali. Je krajně rozčilená, mysli na svůjžlučník, Ruchlo, varuje ji moje babička,můj žlučník, vykřikuje teta Ruchla, nu, jakse můžu nerozčilovat, když tady Olga blá-bolí o ňákým kápovi, a já se zeptám, jestlitakový kápo měl na sobě pyžamo nebonormální oblečení. Co myslí to dítě, zeptáse teta Olga, já přesně nevim, říká babič-ka. Šacele, říká teta Ruchla, řekni nám,vos mejnste, vos iss mitn pitšama. Tampřece měli pyžama, v lágru, říkám, teda topovažuju za strašnou lumpárnu, to nemohnikdo utýct, protože kdyby se bejvalo ně-komu přece jen podařilo utýct, nemoh byjít v tom pyžamu po ulici, to by Němciokamžitě věděli, že utek z koncentráku.

Tři páry vyvalených očí na mě zírají,teta Ruchla padá v té tmavé chodbě zádyna zeď, její tučné tělo se otřásá, vydává zesebe přerývavé skřeky, Hedvičko, sog, vostrégt er firn pitšama, dajn švígrzón.

Můj taťka, říkám, samozřejmě že mápruhovaný pyžamo.

Smějí se taťkům v pruhovaných pyža-mech. Přestaňte, to dítě je z vás celý zmate-ný, teta Olga mě hladí po rozpálené tváři.

To jsem typická já. Řekla jsem to špat-ně. Právě já. Měla bych to vědět správně.Ze mě by to mělo vycházet správně. Netak jako právě teď, aby se hned poznalo, žes nimi nejsem spjatá, tak spjatá, aby mezinámi nebyla žádná propast a žádný šedýchlad, který pálí jako horký led.

Pro tohle dítě, říká teta Olga, jsme ne-byli vězni v pruhovaných mundúrech, alelidi v pyžamech, které vytáhli v noci z po-stele, no, a nebylo to tak.

Otevře dveře do jejího pokoje. Frici kle-pe svým krysím ocasem o podlahu a koulíočima. Vezmu z věšáku šňůru, dám jí ko-

lem krku obojek, Frici mi líže ruku a zů-stane ležet v koši.

Vona to cejtí, koukněte se, nevylezez koše, vona to ví. Teta Olga pláče.

Teta Ruchla, babička i já víme, že Fricizůstane ležet pokaždé, když má jít ven.Nechce se jí chodit. Na těch čtyřech krát-kých nohou nese příliš velikou tíhu. Vez-mu ji na ruku. Olga ji políbí mezi oči.Rychle, dělejte.

Jdeme, babička a já, ve dveřích se ještějednou obrátím, teta Ruchla objímá tetuOlgu a dává nám znamení, abychom zmi-zely.

Beze slova procházíme tmavou chod-bou, na jejím konci zabočíme doleva, přednámi je další chodba, dlouhá a temná, po-tom schodiště.

Měla tam Frici donést, to Ruchla mohla,a já bych utěšovala Olgu.

Postavím Frici, která si jen tak smrdí, nazem, a nechám ji vrávorat na šňůře za námi.

Doufám jen, že u doktora přídem hnedna řadu, pokračuje moje babička, chtělajsem s nima eště mluvit o tom, jestli by ne-mohly Pavlovi pučit peníze na dům. Co toříkala Alma, pětašedesát tisíc marek, říka-la, kdyby Ruchla, Olga, Vilma a Bety,Emílie né, ta nic nemá, a Loty je moc la-komá, ta nepučí nic, ale Ruchla, Olga, Vil-ma, Bety, babička odečítá ukazováčkemlevé ruky čtyři prsty na pravé ruce, kdybykaždá dala deset tisíc, oj, to by bylo. Zby-lejch šestnáct tisíc dáme nějak dohromady.

Na konci chodby se otevřou dveře, naokamžik vnikne dovnitř pár slunečních pa-prsků, objeví se nějaký muž, dveře se za-vřou a světlo je pryč. V jedné ruce máaktovku, jde rychle, prsty druhé ruky sedotýká stěny, už je skoro u nás.

Vypovím mou spořitelní knížku, uvažu-je babička, každá z nich deset tisíc dát ne-může, Ruchla ne a Vilma taky ne, snad žeby daly pět, to už máme celkem třicet tisíc,někdo de, říkám, Frici se rozvalila na zemia nehodlá pokračovat v cestě.

Tak poď už, říká babička psovi, musíšpořádně táhnout, Klárko.

Poznávám ředitele Domova JindřichaBlattnera. Taky nás poznal, zdraví nás jas-ným, zvučným hlasem, dobrý den, paníGlitzerová, a Frici, roztažená na podlaze,vrčí. Nebesa, šeptá moje babička. Proč ne-uteče, no jasně, nemůže utéct. Tlačí se kestěně a cení zuby, s křikem ke mně přisko-čí, aktovku si drží těsně u těla, obličejzbrocený potem, Frici cítí jeho strach, užcení špičáky, on křičí a štěká. Anordnung.Sofort. Necháme ji utratit, právě jdemek doktorovi, pane Blattner, slyšíte mě, vi-díte mě, to sem já, křičí na něj babička.Ale ano, jeho hlas je ochraptělý, paní Glit-zerová, ano. A vtom se rozběhnu, běžím,letím, táhnu za sebou Frici, která leží nabřiše, po navoskovaném linoleu až na ko-nec chodby, u schodů ji zdvihnu do náru-če, po schodech by to už nezvládla.

Moje babička mě dohání. No to je trap-ný, chudák, tak trapný.

Na ulici, po cestě k doktorovi, který mázabít Frici, vidím už zdálky Sireniny rudévlasy a vedle ní ženu, která má stejně rudévlasy jako Sirena. Určitě je to její máma, bu-dou si myslet, že ta tlustá, zapáchající Fricije můj pes, a mně by bylo milejší, kdyby užbyla Frici mrtvá a nesupěla tady za mnou.

Ukázka ze sedmé kapitoly knihy ViolyRoggenkampové U nás doma, která vyprávío životě jedné židovské rodiny v Německu po2. sv. válce. Celou kapitolu otiskne letošníŽidovská ročenka. Překlad Věra Trnková.

VĚSTNÍK 10/2007 11

Kresby Antonín Sládek.

V červenci uplynulo 120 let od naro-zení Marca Chagalla (1887–1985),malíře, který bývá charakterizovánstřídavě jako tvůrce buď vysoce origi-

nální vizuální poezie, nebo opakující-ho se sentimentálního kýče, buď jakonejproslulejší židovský, či nejžidov-štější ze slavných výtvarných umělců.Tak či onak, je jedním z nejproduktiv-nějších a nejpopulárnějších malířů20. století, jemuž se úspěšně podařilosyntetizovat umělecké směry počátku20. století – kubismus, fauvismusa rovněž surrealismus – do zcela oso-bitého výtvarného stylu. Chagall čer-pal religiózní náměty z příběhů Tóry,z chasidských legend a tradic, spoje-ných s rodným Vitebskem, běloruskouneoklacisistní metropolí, často nabý-vající na jeho malbách podoby útulné-ho, modelového, ale v podstatě fiktivní-ho štetlu. Hojně se inspiroval i námětyz evangelií, během své tvůrčí kariérystvořil vitráže pro katolické kostely,

katedrály (nakonec byl pochován nakatolickém hřbitově). Stejnou měroubyl však Chagall vykladačem sekulár-ních, obecně lidských námětů, přede-vším častým zobrazováním různýchpodob lásky, do nichž zahrnoval sebesama a své ženy Bellu a Virginii. Cha-gallova produktivita byla neobyčejná:již v mládí za svého pobytu v Paříži(1910–14) vytvořil takové množstvíavantgardních, osobitých maleb a kre-seb, že rozsáhlá retrospektiva pořáda-ná v r. 1914 berlínskou galerií DerSturm mohla představit na 200 jehoděl; dalších nových 45 se objevilo namoskevské výstavě v r. 1916. Chagallpracoval do pozdního stáří a malovalještě dlouho po svých 80. narozeni-nách; dožil se 98 let.

NICE A MARTIGNYChagallovo výročí oslavily dvě vý-znamné evropské kulturní institucerozsáhlými výstavami. Národní mu-zeum Marca Chagalla (Musée nationalMessage Biblique Marc Chagall) vefrancouzském středomořském přísta-vu Nice pořádá vedle nabídky stálýchsbírek Chagallových děl sezonní vý-stavu, zaměřující se na svět enigma-tických lidsko-zvířecích chimér a fan-tastických bytostí, které hojně obývajíChagallovy malby a kresby a tvoříosobitou ikonografii rozsáhlého díla.Výstava v Nice nabízí výklad symbo-lického a metaforického charakterutěchto hybridních bytostí coby smíše-ného odkazu na umělcovo dětství,strávené v běloruském Vitebsku v ob-klopení všudypřítomných domácíchzvířat, ve formativním prostředí, opře-deném chasidskými tradicemi a legen-dami, ale též jako vědomou inspiracia navázání na tradice výskytu fantas-tických bytostí a hybridních příšerv dílech Chagallových předchůdců(H. Bosch, W. Blake, J. Füssli, F. Goya),která ovlivnila podobným způsobemi další významné malířovy současní-ky (P. Picasso, C. Brancusi, H. Arp,V. Brauner). Výstava Marc Chagall,monstres, chiméres et figures hybridesv Nice potrvá do konce října tohoto

roku a je doprovázena nabídkou kva-litního katalogu v ceně 35 eur.

Galerie pro výtvarná umění nadaceFondation Pierre Gianadda ve švýcar-ském Martigny (kanton Valais) pořádáletos rozsáhlou retrospektivní výstavuChagallových olejomaleb, akvarelů,kreseb, rytin, koláží a knižních ilustra-cí. Nadaci Pierra Gianaddy se podaři-lo shromáždit jedinečný soubor dvouset třiceti exponátů, zapůjčených pře-devším z Treťjakovské státní galeriev Moskvě, z pařížského Centra Geor-ges Pompidou, dále z Tate Galleryv Londýně, z Národního muzea Mar-ca Chagalla v Nice, z Muzea moderní-ho a současného umění v Lutychu,z muzeí Kunsthaus v Curychu a Kunst-museum v Bernu a kromě dalších ve-řejných muzeí a galerií i z významnýchevropských a amerických soukromýchsbírek.

Výjimečné a centrální místo v ga-lerii má sedm velkoplošných panelůz r. 1920, jež tvořily avantgardní scé-nickou výpravu předního moskevské-

ho jidiš divadla (Kamernyj těatr). Tatovzácná sada, zapůjčená z Treťjakov-ské galerie (restaurovaná a poprvéveřejně vystavená právě prostřednic-

12 VĚSTNÍK 10/2007

MEZI NEBEM A ZEMÍDvě velké evropské výstavy k poctě Marca Chagalla

Marc Chagall: Hudba, 1920.

Marc Chagall: Divadlo, 1920.

tvím Nadace Pierra Giannady v r. 1991),zahrnuje vertikální panely pro výzdo-bu oken s alegorickými postavamipředstavujícími tanec, hudbu, divadloa poezii a osmimetrový horizontálnípanel s motivem svatební hostiny. Vý-stava dále zahrnuje i kompletní ilus-trační cykly ke knihám, kromě jinéhok vlastnímu životopisu Můj život, kterývznikl v Moskvě již na začátku 20. let(česky 1969), a ke knize Chagallovyprvní ženy Belly Hořící světla(česky 2000, nakl. Argo), ilust-rované na podnět dcery Idy poBellině smrti v newyorskémexilu ve 40. letech. Zvláštnímísto mezi knihami ilustrova-nými Chagallem má Bible, jižautor chápe jako jedinečný, tr-valý zdroj inspirace: „Vždy mipřipadalo, že Bible byla od po-čátku nejúžasnějším zdrojempoezie ... Bible jako ozvěnapřírody, tajemství, jež jsem sesnažil sdělit.“ V galerii NadacePierra Gianaddy jsou vystavenybiblické ilustrace ve formě dva-ceti rytin ze soukromé sbírky.

NAD MĚSTEMNázev výstavy Chagall – mezinebem a zemí je inspirován vý-ňatkem z malířových zápisků

z r. 1973, popisujícím pocit osobníhoodcizení, úzkosti: „Někdy mi připadá,že jsem ve skutečnosti někým jiným,jako bych se narodil, dá-li se to takříci, mezi nebem a zemí, že svět je promne jednou rozlehlou pouští, jíž setoulá má roznícená duše...“ Podobnýživotní pocit lze vyčíst i z Chagallo-vých veršů: „Svět, jímž kráčím, je jakles /... /ze stromu za stromem listípadá/ jež budí mne a vyvolává strach.“

Název je však i odkazem na po-etiku, hravost a fantazii, ježChagall vytváří začleněnímvznášejících se postav, zvířata objektů do výjevů z každo-denního života, vytvářením ja-kéhosi stavu beztíže. Hlavníplakát výstavy podtrhuje tentomotiv setrvávání mezi zemía nebem, mezi skutečnostía snem použitím obrazu Nadměstem z let 1914–1918, naněmž malíř namaloval sám sebea svou ženu (a múzu) Bellu,vznášející se v objetí nad rod-ným Vitebskem. V názvu výsta-vy lze vyčíst i odkaz na polohusamotné galerie v Martigny, po-loženém v malebném údolí řekyRhôny na východ od Ženevské-ho jezera, v sevření mezi Bern-skými a Penninskými Alpami.Výstava Marc Chagall – mezinebem a zemí bude otevřena do19. listopadu 2007 a pořádajícígalerie Nadace Pierra Gianaddy

také nabízí souhrnný katalog (250 str.,váz. 37 a brož. 29 eur).

Z rozsáhlého Chagallova díla častočerpá i měsíčník Roš chodeš, a to provýběr ilustrací, které zůstávají stáloupřipomínkou dlouhé, složité, avšakzcela jedinečné a bohaté životnía umělecké cesty, jež trvala téměř celéstoletí.

JIŘÍ ZAVADIL, New York

VĚSTNÍK 10/2007 13

Marc Chagall: Narozeniny, 1915.

Marc Chagall: Předměstí Vitebska, 1914.

V poslednom desaťročí sa roztrhlo vrece me-moárovej literatúry. Nie je to náhoda, snáďo každom, kto prežil holokaust, platí: čo člo-vek – to román. V početnej memoárovej lite-ratúre holokaustu sa ako by strácala reflexiadruhej totality, ktorá dominantne ovplyvnilaživoty dnešných šesťdesiatnikov. Reflexiutejto „druhej totality“, čiže komunizmu, smemárne čakali v rokoch po osemdesiatom de-viatom. Šuplíky, v ktorých mali ležať nevy-dané romány, sa ukázali byť prázdne. Kniha,na ktorú sme čakali, je konečne tu, vo formeprenikavej, čisto napísanej memoárovej lite-ratúry. Nie je to prvé vydanie, je to prekladknihy, ktorá už zažila svoj úspech na Zápa-de. Prvé vydanie vyšlo v roku 1979 pod ná-zvom: Jo Langer: Convictions: Memoires ofa Life share with a Good Communist.

PRÍPAD OSKARA LANGERAŽofia Langerová (1912) napísala svojespomienky na spoločný život s manželomOskarom Langerom (1907). Kultivovanážena z dobre situovanej židovskej buda-peštianskej rodiny prežila prvých 22 rokovživota v Maďarsku, krátke štyri roky žilas manželom a prvou dcérou v Bratislavea v rokoch 1938 až 1946 sa ich domovomstali Spojené štáty. Po skončení vojny ko-munistická strana vyzvala Oskara na ná-vrat domov. Oskar (na rozdiel od jehomanželky) neváhal. Rodina sa vrátila doČeskoslovenska a Langer si väčšinu živo-ta, ktorý mu ešte ostával, odsedel vo väz-nici. Začiatkom päťdesiatych rokoch boltotiž odsúdený na 22 rokov väzenia. Desaťrokov si odsedel v desných podmienkach.Prepustili ho na začiatku šesťdesiatych ro-kov, avšak na následky dlhoročného väze-nia predčasne umiera roku 1966.

Napriek tomu, že Langer bol vzdelanýčlovek a mal slušné spoločenské postavenie,vždy bol a napriek všetkým skúsenostiam ajostal presvedčeným komunistom. Poslednáskutočnosť tvorí kostru recenzovanej knihy.Langerová tiež v mladosti zažila svoje ko-munistické poblúznenie, ale zachovala sizmysel pre realitu a humor. V konfrontáciiteórie a každodennej reality dokázala vidieťveci vlastnými kritickými očami, bezprizmy komunistickej ideológie. Kniha jepredovšetkým jej pohľadom na životv povojnovom Československu, ale ajdlhým dialógom s jej manželom. Tento dia-lóg s ním viedla aj po jeho smrti.

Po okupácii Československa v r. 1968emigruje Langerová aj s mladšou dcérouTáňou do Švédska, ktoré sa stane pre všet-

kých (aj pre staršiu dcéru Zuzku s rodi-nou) novou vlasťou.

Toľko k faktickej rovine knihy. Ale zafaktickou rovinou sa skrýva niečo navyše.Je to popis paradigmy. Prípad Oskara Lan-gera nie je ojedinelý, skôr typický pre mno-hých (iste nie všetkých) židovských inte-lektuálov. Vo svetle tejto knihy sa obvykléuvádzané vysvetlenia komunistického po-stoja mnohých židovských intelektuálov(židovská sociálna tradícia, solidarita s utlá-čanými a pod.) ukazujú nedostatočnými.Langerová popisuje svoj život, pohľad nakomunizmus a realitu života v Českoslo-vensku, ale prípady ktoré uvádza, historky,reakcie ľudí v dobrom aj v zlom, zobecne-nia, úvahy a zážitky sú signifikantné.

Budem osobný. Veľa z toho, čo Lange-rová píše, som počul doma od vlastnejmatky a Langerovej nikdy nedokončenýdialóg s Oskarom, ktorý pokračoval aj popredčasnej Oskarovej smrti, bol aj dialó-gom mojej matky s mojim otcom. Iniciál-ky mien uvádzaných autorkou (Langerovápísala v čase, keď nebolo vhodné uvádzať

mená živých osôb) mi neraz automatickyvyskakovali, mnohé z toho, čo kniha uvád-za, mi bolo dôverne známe.

Oficiálne predstavenie recenzovanejknihy sa konalo v Bratislave 28. septem-bra za prítomnosti Langerovej dcér a podtaktovkou Agneši Kalinovej, ktorá je ajautorkou epilógu. Langerovej knihu trebadať prečítať práve tým, ktorí ešte aj dneskoketujú s myšlienkami „dobrého komu-nizmu“. Možno im to aspoň trochu po-môže, možno nie. Ale zaujme každého.

JARO FRANEK

Žo Langerová, Vtedy v Bratislave (Môj ži-vot s Oskarom L.). Vydavateľstvo AlbertMarenčín PT, Bratislava 2007. 223 stránplus 24 strán fotografií.

ZACHRÁNILIAKIVU NIRAAkiva Nir se narodil 1922 v Polhore a vyrů-stal v Žilině. Když mu bylo dvacet, přišelo rodinu: rodiče a sestru odvezly první tran-sporty ze Slovenska v roce 1942 a všichnizahynuli. Akiva byl internován v pracov-ním táboře v Seredi, a když vypuklo po-vstání, připojil se k partyzánům. V lednu1945 ho chytilo bratislavské gestapo, alepodařilo se mu utéct. Rozhodl se hledatúkryt ve vesnici Nolčovo. Nevolil náhodně:v Nolčovu se narodil jeho otec, on sám tutrávil každé prázdniny u strýce a všichni hoznali odmalička. Starosta Nolčova PavolDubovec věděl, jakému nebezpečí vystavu-je všechny občany obce, ale neváhal aniokamžik. Ubytoval ho u své dcery MílyHajasové, jejíž syn Jan Hajas se v mládís Akivou kamarádil. Akiva pak přesvědčilněkolik mládenců, aby zbudovali bunkr nadvesnicí v horách. Někdo ho prozradil a ves-nici obklíčili vojáci a SS, Akiva se pokusilutéct oknem, ale padl do rukou hlinkov-cům. Ve vsi tehdy žilo asi 460 osob a SS septali každého z nich, jestli má pravdu Aki-va, když tvrdí, že je vesničan a dělá na mat-čině statku. Hlinkovci tvrdili, že je Žid, ves-ničané, že je místní občan. Ale esesmanijim uvěřili, až když se objevil starosta PavolDubovec. Šel pomalu, opíral se o hůl a nadotaz, kdo je ten mladík, bez váhání odpo-věděl: „Co od něho chcete, vždyť je to můjvnuk.“ Tato slova a mlčení sousedů zachrá-nily Akivovi život.

Po válce Nir požádal Jad vašem, abybyli Pavol Dubovec a celá vesnice zařaze-ni do seznamu Spravedlivých mezi náro-dy. Byl odmítnut s tím, že titul je možnoudělit jen jednotlivcům. Po nedávné Aki-vově smrti se na Jad vašem obrátila jehožena Cipora a žádala o uznání alespoň prostarostu Pavla Dubovce. Dostala pozitivníodpověď a 28. června 2007 byla pozvánado Bratislavy, kde se ona a dcera Talilasetkaly mj. s vnukem Pavla Dubovce, jehomanželkou a švagrovou. Bylo to vzrušujícísetkání, na němž Dubovcovi potomci sly-šeli poprvé o statečném činu svého před-ka. Ani oni, ani občané Nolčova do tédoby nevěděli, že zachránili Akivovi život,a co se tehdy dělo. (Akivův kamarád JanHajas bohužel zemřel a v den, kdy dostaloznámení z Jad vašem, měl shodou okol-ností pohřeb. Věci trvají příliš dlouho, nežje osudy doběhnou.)

Ceremonii natáčela Slovenská televize,které Cipora Nirová řekla vše o statečnémčinu starosty a lidí z Nolčova. Na to témapak vyšel rovněž článek s fotografiemiv deníku SME. (redakčně upraveno)

PETR ERBEN, IZRAEL

14 VĚSTNÍK 10/2007

VTEDY V BRATISLAVEKniha, na ktorú sme čakali

Historik Toman Brod, který se profesio-nálně zabývá problémy protifašistickéhoodboje za 2. světové války, vydal novouknihu, tentokráte poněkud odlišnéhotypu – vlastní paměti, svědectví o uply-nulých více než 60 letech nejenom svéhonejednoduchého života, ale i o složitých

osudech své generace. Brod patří ke ge-neraci, která prožívala dětství ještě ve30. letech, tedy za předmnichovské re-publiky, dospívala v letech 2. světovéválky a formovala své životní postojev době, kdy se v naší zemi prosadil režimsovětského socialismu.

ZÁSAHY DO ŽIVOTATyto osudové převraty představovaly prokaždého jednotlivce hluboké zásahy doživota i tlak na jeho názory a postoje. To-man Brod spolu se svou generací prošelstejnou cestou, ale musel prožít ještě více.Jako příslušník české židovské populacebyl již jako chlapec násilně vytržen z ro-dinného prostředí do pekla vyhlazovacíchnacistických koncentračních táborů.

Do rodné Prahy se vrátil z rozvětvenérodiny v létě 1945 zcela sám a ve věkušestnáct let vážně nemocen. Téměř naprahu smrti musel doslova z ničeho zno-vu budovat svůj život. Nelze se proto di-vit, že jako mnoho dalších příslušníkůsvé generace spojil naděje v novou spra-vedlivou budoucnost obnovené republi-ky s programem komunistů. Osud muvšak jako mnohým dalším brzy přichy-stal novou ránu. Po procitnutí z pováleč-ných nadějí se mu dostalo tvrdé odplatyvládnoucí strany.

Všechny tyto osudové prožitky, zaněž musel tvrdě zaplatit, autor líčí beztrpkosti, s nadhledem historika. Snadjenom povzdech, který se stal titulemjeho knihy („ještě že člověk neví, co hočeká“), prozrazuje pohled na životnírány, kterých bylo na jeden lidský životsnad až příliš.

TEHDY A POTOMT. Brod rozdělil knihu svých pamětí dotří oddílů. V první části popisuje velmipoutavě zároveň s mnoha vzpomínka-mi na dobový kolorit předválečné Pra-hy šťastné dětství v měšťanské židovskérodině.

Druhá část zachycuje první životnízlom – násilné roztržení rodiny a depor-taci přes Terezín do tábora Osvětim--Březinka. Je pozoruhodné, že Brod natato děsivá tři léta vzpomíná již bezemocí, jako na novou skutečnost, byťhrůznou, v očekávání nevyhnutelné ná-silné smrti.

Ve třetím oddíle, nazvaném symbolic-ky „Potom“, pokračuje Brodův životnípříběh po roce 1945 s jeho vrstevníky nastudiích, poté ve vědeckém ústavu a na-konec v řadách chartistů. Autorův osobníživot ustupuje poněkud do pozadí, většípozornost věnuje společenskému vývojiv republice, přátelům a lidem kolemsebe, formování disidentského hnutía přináší zasvěcené svědectví o tehdejšídobě a o názorech své generace.

V posledním oddílu Brod tak přecházíod pouhých vzpomínek a glosování do-by k širšímu pohledu na smysl tehdejší-ho společenského dění, klade si řaduotázek o trvalých hodnotách, které byměly provázet naše lidské konání, čio osudech Židů ve 20. století.

Kniha T. Broda je pozoruhodnéa moudré čtení o generaci 20. stoletía o jednom člověku z této generace, kte-rý musel mnohé překonávat. Je řadadruhů statečnosti, které si zaslouží našiúctu: patří k nim i schopnost nenechatse zdeptat osudem, ale čelit mu.

RENATA WOHLGEMUTHOVÁ

(Toman Brod: Ještě že člověk neví, co hočeká. Života běh mezi roky 1929–l989.Vydalo nakladatelství Academia, Praha2007, 361 stran, pevná vazba, fotogra-fické přílohy. Vydání 1., doporučenácena 385 Kč.)

TEREZÍNSKÉ STUDIE 2006Institut Terezínské iniciativy vydal nedáv-no v nakladatelství Sefer už 11. svazeksborníku Terezínské studie a dokumenty,který vychází v české a německé verzi.Hlavním posláním sborníku je publikacepříspěvků vztahujících se k dějinám tere-zínského ghetta s tím, že se neuzavírá tex-tům obecnějším, týkajícím se holocaustu,nacistické politiky a jejích důsledků.

Sborník přináší příspěvky čtrnácti autorů.Američanky Lisa Peschelová a Sandra Al-fersová se zabývají kulturním děním v tere-zínském ghettu; první zkoumá povahu a vý-znam vězeňského divadla, druhá německouliterární tvorbu, v tomto případě poezii Gert-rudy Kantorowitzové. Několik příspěvků jevěnováno německy mluvícím Židům. Marievon der Heydt a Barbara Müllerová-Wese-mannová na příkladu osudů dvou žen rekon-struují historii židovské komunity v Ham-burku. Susanne Heimová se zabývávystěhovalectvím německých a rakouskýchŽidů po r. 1933. Doplněk k její studii, důle-žité i pro posuzování emigrace z českýchzemí, představuje práce Kathariny Wesselyo osudech herců-emigrantů, kteří na čas za-kotvili v brněnském německém divadle. Stu-die Wolfa Grunera sleduje vývoj nacistic-kých plánů na deportace a dochází kezjištění, že genocidní povahu nabyly hnedpo přepadení Polska, nikoli až v letech1941–42, jak se běžně má za to. Přední od-borník na problematiku nacistické pauperi-zace Židů a arizace jejich majetku Frank Ba-johr shrnuje výsledky bádání v západníEvropě; upozorňuje mj. na to, že historiogra-fie zatím málo nahlížela proces arizacez perspektivy obětí. V Polsku zřídili nacisté5877 nejrůznějších táborů a vězeňských za-řízení, o jednom z nich, u nás neznámém„pracovním“ táboře Varšava píše AndreasMix. Dvě studie se věnují stále otevřenémutématu „spolupráce“ židovských funkcioná-řů s nacisty v průběhu šoa, konkrétně přípa-du posledního židovského staršího v Terezí-ně B. Murmelsteina. Izraelsko-rakouskýhistorik Doron Rabinovici shrnul dosavadnízávěry odborné diskuse o Murmelsteinovi,rakouský vědec Michael Wögerbauer rekon-struoval jeho vyšetřování po r. 1945. Intim-nímu životu vězňů koncentračních táborůjsou věnovány studie historika Roberta Som-mera a stať lékaře a terezínského vězně Fran-tiška Basse (1900–1962). Závěrečná studiemladého českého historika Michala Šimůnkase zabývá vznikem a formováním německé„rasové hygieny“ v letech 1890–1912. (tp)

(Terezínské studie a dokumenty 2006. Ed.Jaroslava Milotová a Anna Hájková, vydalITI v nakl. Sefer, Praha 2006. Str. 419,cena 300 Kč. )

VĚSTNÍK 10/2007 15

SCHOPNOST ČELIT OSUDU

Známý britský historik Martin Gilbert se vesvé knize Křišťálová noc. Předehra záhuby,která nedávno vyšla česky v pražském na-kladateltví BB/art, pokouší rekonstruovatudálosti jednoho z nejvýznamnějších mil-níků „konečného řešení židovské otázky“.9.–11. listopadu 1938, pod záminkou lido-vé pomsty za zavraždění legačního radyněmeckého vyslanectví v Paříži, v celémNěmecku (včetně připojeného Rakouskaa pohraničí českých zemí) hořely synagogy,nacistické bojůvky demolovaly a plundro-valy židovské obchody a byty a odvádělymuže do koncentračních táborů. Křišťálovánoc přispěla k radikalizaci nacistické proti-židovské politiky a pomohla přesvědčitřadu německých Židů o nutnosti emigrovat.

PLASTICKÝ OBRAZGilbert čtenářům předkládá plastický ob-raz událostí založený především na líčeníočitých svědků. Čerpá z dopisů a osobníchrozhovorů, v nichž mu pamětníci podrob-ně vylíčili, jak křišťálovou noc prožili a jakji vnímali. Velká část ze svědků prožilaříšský pogrom v dětském nebo mladist-vém věku a v následujících měsících sejim podařilo emigrovat, často dětskýmitransporty do Velké Británie. Gilbert jejichosobní prožitky spojuje do ne zcela sou-vislého kaleidoskopu příhod, z nichž vy-vstávají dějiny křišťálové noci a holocaus-tu. Hlavním kladem knihy je proto jejíčtivost a skutečnost, že v centru vyprávěnístojí skuteční lidé a jejich prožitky. Gilbertsleduje osudy svědků i během pozdějšíchudálostí, ať již se jim podařilo vycestovatdo zahraničí, nebo byli deportováni doghett a koncentračních táborů. Kniha setak mění v přehled dějin „konečného řeše-ní“ německých a rakouských Židů (je na-víc doplněna mapovou přílohou, kterákřišťálovou noc i pozdější deportace geo-graficky lokalizuje).

Gilbert na základě svědectví a se smys-lem pro detail popisuje průběh křišťálovénoci v řadě německých a rakouských města uvádí příhody, které – i přes svou tragič-nost – jsou někdy až bizarní. NapříkladMiriam Litkeovou (11) v Berlíně poslalstrýc během násilností zjistit, co se dějes jeho obchodem s nábytkem, a dohléd-nout, aby zaměstnanci nekradli. Sám sekvůli svému židovskému vzhledu na ulicineodvážil, ale doufal, že blonďatá holčičkaujde pozornosti. Ta pak byla bezmocnýmsvědkem rabování obchodu (s. 40). Tatopříhoda mj. ilustruje, jak málo byli mnozí

němečtí Židé na násilný obrat protižidov-ské politiky připraveni.

Jako protiváhu k příběhu německé krutos-ti Gilbert uvádí řadu příkladů obyčejnýchlidí, od domovníků po duchovní, kteří Ži-dům pomáhali nebo proti jejich pronásledo-vání veřejně vystoupili. Také v jeho líčeníuprchlické politiky evropských států převa-žují příběhy jednotlivců, především konzu-lárních úředníků, kteří – často proti předpi-sům – Židům pomáhali. Jakkoli jsou tytopříklady obětavosti významné, zastiňují sku-tečnost, že většina Židů, kteří se snažilio emigraci, neměla to štěstí se s takovýmilidmi setkat. Gilbert popisuje i restriktivníuprchlickou politiku a případy, kdy byli Židéodmítáni (např. loď Saint Louis), ale jeho

hodnocení postoje Západu a hlavně VelkéBritánie je snad až příliš shovívavé: v závěrunapř. uvádí, že Británie otevřela uprchlíkůmbrány dokořán, i když uznává, že se bránilaneomezené imigraci (s. 209–210).

GILBERT JEN POPISUJEAutorovi lze vytknout, že jeho studie jezaložena na příliš úzké pramenné bázi.Kromě osobních svědectví zakládá Gilbertsvé vyprávění především na zpráváchz dobového britského tisku, jen občas vy-užívá archivní materiály a odbornou lite-raturu. Zarazí pak především ignorováníněmeckojazyčných studií a německéregionální literatury, na jejímž základě bybylo možné upřesnit průběh křišťálovénoci v jednotlivých místech a doplnit takcitovaná svědectví. Autor také pomíjí exis-tující odborné studie o příčinách křišťálovénoci a o mechanismu jejího rozpoutání.

Gilbertova kniha je především popisná:v proudu – často velmi zajímavých a pou-

tavých – příhod a událostí si autor nenašelprostor, aby se na své téma podíval analy-tičtěji a pokusil se je zobecnit. Pouze popi-suje, událost za událostí, svědectví za svě-dectvím. Přitom i výpovědi svědků, kteréobšírně cituje, by si důkladnější rozbor za-sloužily. Vzhledem k tomu, že se většinoujedná o svědectví dětí nebo dospívajících,je na nich patrné, že křišťálová noc bylachvílí, kdy násilí a pronásledování Židůproniklo i do – do té doby bezpečné – ob-lasti domácnosti. Skupinky příslušníkůSA demolujících nábytek či hračky, odci-zujících cennosti a odvádějících muže dokoncentračních táborů zničily bezpečnýkruh domova. Stejně pak působilo ničenísynagog: zatímco pro veřejnost znamenalopředevším symbolický akt, mnoha Židůmse zhroutil jeden z pevných bodů jejichkaždodennosti. Je škoda, že Gilbert tytoa další aspekty cenných svědectví pone-chává stranou.

Českého čtenáře za-razí, že se autor anislovem nezmiňujeo tom, že křišťálovánoc proběhla i v čes-kém pohraničí, připo-jeném k Německu poMnichovu. Dokoncei v mapové příloze,kde jsou vyznačenamísta konání křišťálo-vé noci, zůstávají Su-dety bílým územím.

Překlad PetruškyŠustrové celkově neníšpatný, ale trpí angli-cismy a je zřejmé, žena cestě z německého

jazykového prostředí do angličtiny a pakdo češtiny se občas ztrácí přesnost – napří-klad z židovské obce v Brémách se stává„Židovský úřad“ (s. 30), hovoří se o „zná-silněných obchodech“ (s. 50) či o „Kasto-nienallee“ místo „Kastanienalle“ (s. 40).Už Gilbertův text je poznamenán některý-mi zjednodušeními a drobnými chybami:za všechny stojí za zmínku nepřesnostv počtu deportovaných z Terezína (s. 198).Na pasáži o Terezíně je patrné, že autoropomíjí novější literaturu, když u řadytransportů z Terezína, které – jak doložilM. Kárný – směřovaly do Treblinky, uvádíjako cíl Malý Trostinec.

Ti, kteří hledají důkladný rozbor rolekřišťálové noci v nacistické protižidovsképolitice, budou bezpochyby po přečteníknihy zklamáni. Naopak čtenářům, kteříchtějí vzít do ruky čtivý popis bez vyso-kých odborných nároků, lze vyprávěníMartina Gilberta doporučit.

MICHAL FRANKL

16 VĚSTNÍK 10/2007

VYPRÁVĚNÍ O KŘIŠŤÁLOVÉ NOCIGilbertova kniha je spíš zklamáním

Před výklady židovských obchodů, 10. 11. 1938. Z fotopřílohy ke knize.

Ač zní spojení slov krav maga jako kou-zelnické zaříkadlo, jeho překlad z hebrej-štiny zní prozaicky: boj zblízka. O existen-ci této bojové techniky u nás ví kroměněkolika fanoušků asi málokdo. Přitom sejedná o velmi rozšířený bojový princip ur-čený především k sebeobraně, ceněný prosvou jednoduchost a účinnost. V současnédobě se učí v 25 zemích světa, v Evropě,USA, Asii a Austrálii: seznamují se s nímvojáci, policisté (mj. v USA a Velké Britá-nii), lidé v bezpečnostních agenturách, vespeciálních jednotkách pro ochranu osob,v ochrankách na letištích a v letadlech,

v protiteroristických komandech a také –stále více – normální civilisté a civilistky.Systém krav maga vytvořil českosloven-ský rodák Imi Lichtenfeld.

ZAČALO TO V BRATISLAVĚImi (Imrich) Lichtenfeld se narodil roku1910 v Budapešti, vyrostl ale v Bratislavě.Už od dětství byl veden ke sportu svým ot-cem, který utekl ve třinácti letech z domova,přidal se k cirkusu, dalších dvacet let se vě-noval zápasu, vzpírání a dalším sportům. Zá-klady všech těchto aktivit pochytil v cirkuso-vém prostředí a později jim naučil i syna (nakterém prý zkoušel nové a těžké triky). Mla-dý Imrich vynikl v řadě sportů na vrcholovéúrovni: tak např. roku 1928 vyhrál mistrov-ství Slovenska juniorů v zápasu, o rok po-zději se stal seniorským mistrem země. Ča-sem se pustil i do trénování. Když o něcopozději začali na Slovensku provokovat fa-šističtí křiklouni a rváči, kteří zastrašovaliŽidy, pustil se s nimi do boje. V Bratislavěshromáždil asi stovku většinou židovských

mladíků, kteří uměli boxovat, a provokaté-rům se postavili. Bylo to poprvé, kdy si ově-řil své schopnosti v boji muže proti mužii v boji proti přesile. Pouliční rvačky trvalyještě nějaký čas po vzniku Slovenského štá-tu, pak už byla situace příliš nebezpečnáa Lichtenfeldovi se podařilo roku 1940 odjetna říčním člunu Pentcho, poslední lodi, kteráse dostala ven. Plavidlo se cestou poroucha-lo, ale díky italské lodi, která některým pasa-žérům pomohla, uprchlíci dorazili do Káhi-ry. Imi pak vstoupil do české jednotky podbritským vedením a dva roky bojoval v Afri-ce. Roku 1942 se dostal do Palestiny a zadva roky tu už trénoval členy Hagany a Pal-machu. Učil je všemu, co se naučil v brati-slavských ulicích: zápasu, používání nože,nutnosti odhadnout situaci, bojovat, ale při-tom myslet strategicky. Svůj bojový systém– tehdy už zvaný krav maga – stále zdokona-loval. Po vzniku svobodného Státu Izrael sestal hlavním instruktorem fyzické přípravya bojové techniky ve školách izraelské armá-dy. Na počátku 60. let z armády odešela svou bojovou techniku začal učit civilisty.Zemřel roku 1998. Jeho systému se izraelštívojáci i policisté učí dodnes.

V 25 ZEMÍCH SVĚTALichtenfeldovým nejnadanějším žákema následovníkem je Izraelec Ejal Janilov(48), prezident mezinárodní federace Kravmaga (IKMF) a nejvyšší globální instruktortohoto bojového způsobu. Janilov přijelv září do Prahy, kde vedl semináře pro civi-listy a ozbrojené složky. Vystoupil i v ČT,v pořadu Sama doma, v němž překvapenoumoderátorku v deseti minutách vyprovoko-val k celkem čilým reakcím na „útok“. Kro-mě fyzického výcviku zdůrazňuje Lichten-feldův pokračovatel také mentální trénink:„Musíte se nejen bránit, ale také myslet do-předu, snažit se útočníka překvapit, impro-vizovat, nebát se přesily.“ Když hovořilo svém učiteli, zavzpomínal na jeho osobitýsmysl pro humor, na kuráž a noblesu. A takéna to, jakou měl radost, když v devadesá-tých letech mohl přicestovat na Slovenskoa setkat se tu se svým bratrem.

Zájemci o systém krav maga naleznouvyčerpávající informace na stránkáchwww.krav-maga.cz, na nichž je i kontakt nazdejší instruktory – bratry Otipkovy. Takési tu mohou přečíst úryvek z knihy, již spo-lečně napsali Imi Lichtenfeld a Ejal Jani-lov; česky vyšla pod názvem Umění čelitozbrojenému útočníkovi v nakladatelstvíNaše vojsko roku 2003. ALICE MARXOVÁ

CO NOVÉHO VE VÍDNI VIKTOR EMIL FRANKL. Dne 2. září uplynulodeset let od smrti profesora Viktora EmilaFrankla, zakladatele logoterapie a existenci-ální analýzy. Při této příležitosti uspořádalovídeňské Centrum Viktora Frankla den ote-vřených dveří a jeho rodné město mu odhali-lo pamětní desku. VIKTOR EMIL FRANKL senarodil v roce 1905 do vídeňské židovské ro-diny, pocházející z Čech a Moravy. Studovalmedicínu (byl ovlivněn Sigmundem Freu-dem a Alfredem Adlerem). V roce 1942 byli s rodinou deportován do ghetta Terezín.Jeho nejznámější kniha A přesto říci životuano (česky vyšla v Karmelitánském naklada-telství r. 2006) je unikátním svědectvím člo-věka přeživšího koncentrační tábor.

U příležitosti Franklova výročí proběhnena podzim řada odborných přednášek, work-shopů a výstav s mezinárodní účastí. Jen na-mátkou tři témata: „Existenciální analýzaa rakovina – logoterapie a existenční analýzav psychoonkologii“, „Naše minulost nenínaší minulostí, ale je to to, na co si pamatu-jeme“ anebo „Jak zprostředkovat dětemobecné hodnoty?“. Podrobný program vizwww.franklzentrum.org.

FESTIVAL JIDIŠ. Jüdisches Institut für Erwach-senenbildung pořádá festival věnovaný jidiškultuře již od roku 1995. Letos poprvé budeale obohacen o klezmer a jidiš kabaret. V úvo-du složí vídeňský vrchní rabín Paul Chaim

Eisenberg poctu skladateli a zpěvákovi rabimuShlomo Carlebachovi a zazpívá jeho písně. Naprogramu šestidenního festivalu budou chasid-ská vyprávění, klezmerová hudba, vystoupíizraelský zpěvák, herec, režisér a hudebníkDan Yaakov Shapiro, z Moskvy přijede klaví-rista Valerij Aivazjan, nebude chybět připome-nutí světoznámých kabaretiérů Dzigana a Shu-machera. Poslední den zazní písně a áriev jazyce ladino, jidiš a v hebrejštině, festivaluzavře koncert izraelské operní pěvkyně žijícíve Vídni, mezzosopranistky Anny Peshesové.Festival proběhne od 8. do 14. října ve vídeň-ské městské části Weiden. Bližší informace nawww.jud-institut-wien.at. (com)

VĚSTNÍK 10/2007 17

NEBÁT SE A TAKY PŘEMÝŠLETO systému krav maga a Imi Lichtenfeldovi

E. Janilov a I. Lichtenfeld, 70. léta, Foto archiv.

Média, například Radiožurnál (12.9.), za-znamenala, že čeští Židé slavili Nový rok.■■ Mladá fronta Dnes (11.9.) připomnělaspiklenecké teorie, podle nichž vražednýútok na euroamerickou civilizaci 11. září2001 provedli buď Američané, nebo zed-náři, popřípadě ufoni, nejspíš však Židé. ■■

Pod stejným titulkem „Nastydlý papež při-jel do Vídně“ referuje Prachatický deník(7.9.) a s ním řada regionálních novin o ná-vštěvě Benedikta XVI.; mj. i o tom, že pa-pež se chystal vykonat mši za rakouskéoběti šoa na vídeňském Juden Platz. ■■

Obsáhlými články připomněly LN (25.8.)a Reflex (23.8.) 40. výročí dodnes nevy-světlené pražské vraždy „otce uprchlíků“,významného funkcionáře americkéhoJOINTU Charlese Jordana. ■■ Pod titulkem„Krátké štěstí ostravských Židů“ týdeník

Týden (10.9.) připomíná ekonomický vý-znam kdysi velké židovské obce v Ostravědo r. 1938, podrobněji si všímá osudu rodi-ny Bachnerů, po níž ve městě zůstala vý-znamná památka, budova obchodníhodomu z r. 1933 od Ericha Mendelssohna.■■ Pod optimistickým titulkem „Domy seprodají a v Židech bude klid“ otiskla MfD(8.9.) další článek nekončícího seriáluo neklidné čtvrti Zámostí v Třebíči. ■■

Hranický týden (7.9.) otiskl třetí pokračo-vání článku „Židé v Hranicích a holo-caust“, které věnoval filosofce Editě Stei-nové, svatořečené katolickou církví r. 1987.■■ Kutnohorský deník (11.9.) zazname-nal, že projekt „Připomínka a obnova tra-dic židovské kultury na Kutnohorsku“pokračuje vzpomínkou na židovské komu-nity v Čáslavi a Uhlířských Janovicích.Bude také odhalen pomník obětem šoa. ■■

Jindřichohradecký deník (7.9.) se sympati-emi referuje o výstavě souboru vrcholnýchkreseb a obrazů Roberta Piesena, souput-

níka M. Medka, L. Fáry aj., který r. 1965emigroval do Izraele, kde před 30 letyzemřel. Je to vůbec poprvé, co je Pieseno-vo dílo vystaveno v jeho rodném městě. ■■

Pod titulkem „Franz Kafka znal libereckévegetariány“ přináší MfD (31.8.) článeko liberecké výstavě mapující „otisky ně-mecko-českého Žida“ v obcích a továr-nách severních Čech, kam prý zajížděl(mj. jako inspektor úrazové pojišťovny)u nás nejčastěji. ■■ Pod titulkem „Obrázkyze života prostopášníkova“ se rozepsalyLidové noviny (1.9.) o neobvyklé knizefrancouzského „eruptivního komiksového“autora Joanna Sfara, jejíž hlavní postavouje malíř Julius Mordechaj Pinkas, řečenýPascin: „Sex, alkohol, promísený úvahamio umělecké tvorbě jsou základními ingre-diencemi této neuctivé ódy,“ píší noviny.■■ MfD (11.9.) v seriálu o „magických“místech Libereckého kraje připomíná ži-dovský hřbitov v Turnově, který „okouzlísvou bizarností a kuriózním osudem“ –přežil totiž nacisty, ale za komunistů sejeho vzácné náhrobky ze 17. století krčípod dálničním mostem. ■■ Téměř žádnéz médií neopomenulo zaznamenat zprávu,že izraelský ministr Cohen, šéf nábožen-ské strany Šas, nechce jezdit v automobilu

značky Škoda, protože je to německý stroj.Mluvčí společnosti Škoda Auto, která vy-rábí tuto „chloubu našeho průmyslu“, seodmítl vyjadřovat k „názorům nějakýchextremistů“. (TV Prima, 11.9.) ■■ Týdeník

A2 (5.9.) recenzoval české vydání posled-ní knihy Jeana Améryho Karel Bovary,venkovský lékař, „téměř nezbytné pro kaž-dého, kdo kdy propadl kouzlu geniálníhoFlaubertova románu“. ■■ V článcích u pří-ležitosti 70. výročí úmrtí TGM se média(Respekt, 10. 9., Týden, 10. 9., Právo, 14. 9.aj.) nemohla vyhnout zmínce o hilsneriáděa Masarykově vztahu k Židům. ■■ Reflex(6.9.) přinesl pozoruhodný portrét Leopol-da Weisse ze Lvova (1900–1992), kterýbyl v životě „téměř vším: Židovským stu-dentem Talmudu, berlínským filmovýmscenáristou, rakouským cestovatelem, sa-údským agentem, pákistánským diploma-tem, muslimským fundamentalistou i re-formátorem a ještě mnohým dalším“. ■■

Prakticky všechna česká média (např. LN30.8. pod titulkem „Když vulgarismy ne-stačí“) psala o aféře fotbalisty AC SpartaPavla Horvátha, jenž uklidňoval fašizujícífanoušky svého klubu pohybem ruky, kte-rý se jen těžko nedal označit za hajlování.■■ Podle Plzeňského deníku (31.8.) „rasis-mus na fotbale zaplavuje Evropu“. ■■ De-ník Střední Čechy (31.8.) vyjmenovává

známé osobnosti, které měly problém sesvým rasismem. ■■ Stejný časopis (30.8.)v rubrice „Fenomén“ připomíná několikvýznamných osobností pražské německéliteratury a umění (Salus, Weltsch, Kisch,Wiener aj.). ■■ Pod titulkem „Znáte lepšípublikovatelný vtip?“ otiskl Klatovský de-ník (1.9.) anekdotu: Letadlo padá, je třebaho odlehčit, obětují se nejdřív Američan,pak Rus, kteří vyskočí s výkřikem „ZaAmeriku“, ev. „Za Rusko“. Nakonec sepřihlásí Žid, který zvolá „Za Izrael“ a vy-strčí z letounu dva Palestince. ■■ „V new-yorském Actor’s Studiu jsem potkala vý-borného profesora Jacka Watzera, staréhopána s velkou zkušeností,“ řekla mj. týde-níku Reflex (30.8.) česká top modelka ži-jící v USA a adeptka herectví PavlínaNěmcová. „Byl to Žid. Nikdy nemluvilo svém životě, ale zřejmě ho neměl jed-noduchý. Nikdy neodpověděl na otázku,kdy se dostal do USA. V jeho očích bylvelký smutek.“ (tp)

18 VĚSTNÍK 10/2007

SMUTEK V OČÍCH ... a další události

/Vybráno z českého tisku/

Kresby Antonín Sládek.

Izrael vstoupil do roku 5768, značně zto-tožňovaného s cifrou 2008. Nejde tu o ka-lendářní překryv, spíše o to, že začátkempříštího listopadu si Američané zvolí no-vého prezidenta, z čehož plyne jasná úva-ha: chce-li se George W. Bush zapsat dodějin, napravit nešťastné zabřednutí v Irá-ku nějakým činem přímo v postižené ob-lasti, zbývá mu na to právě židovský rokse sněhulákem na konci. A o významu tétosymboliky (1938, 48,68) víme své.

Už dlouho se hovořío možném útoku naÍrán. Jak jinak zkrotitjeho jaderné ambice?Jenže tady je Amerikaa Evropa v silném roz-poru. Stačí připomenout,jaký rozruch na starémkontinentě vyvolal novýfrancouzský ministr za-hraničí Bernard Kouch-ner, když se „neevrop-sky“ zmínil, že v případěÍránu je třeba se připra-vit na nejhorší, tedy i naválku. Ať už to ale do-padne jakkoliv, příštích12 měsíců bude obdo-bím iniciativ, plánů, bai mezivládní konferenceo Blízkém východě. Není tedy divu, že de-batéři, analytici i prognostici obsazujístránky v izraelském tisku.

IZRAEL V DŮSTOJNÉM MLČENÍAbychom se k těmto vyhlídkám dostaliz reality na zemi, vraťme se nejprve doprvní poloviny září, tedy do závěru roku5767. Po desetiletích mrazivého kliduzbraní mezi Izraelem a Sýrií se dění ažhrozivě rozhýbalo a ve hře jsou navíc prá-vě Írán a Severní Korea. Vezměme tochronologicky.

Časně ráno 6. září oznámil mluvčí syrskéarmády, že izraelská letadla narušila odStředozemního moře vzdušný prostor jehozemě, shodila bomby, ale byla zahnána pal-bou. Týž den oznámila turecká média, žeizraelské stíhačky F-15 odhodily na turec-kém území u syrské hranice palivové nádr-že. Všechny vlády v regionu pak uchováva-ly mlčení, jen kuvajtský list Al-Džarídavnesl trochu světla. Izraelská letadla prýpřeletěla Turecko s vědomím turecké armá-dy a na základě jejích zpravodajských in-formací o Sýrii, jenže generálové neinfor-movali vládu v Ankaře a ta pak žádala odIzraele vysvětlení. To má logiku. Ani spo-

jenci si na své území běžně neodhazují pa-livové nádrže prchajících stíhaček.

Ale o co vlastně šlo? Zajímavé je, že ni-kdo se oficiálně neptal, natož aby protes-toval. Evropští diplomaté citovali syrskéhoministra zahraničí s tím, že izraelská akcenezpůsobila žádné škody. Prvním světo-vým médiem, které udělalo alespoň v hru-bých rysech jasno, byla až 11. září americ-ká televize CNN. V tomto kontextu je pak

ještě zajímavější, že izraelské noviny mís-to vlastního pátrání a citace vlastníchzdrojů přebíraly informace právě od CNN.Vojenská cenzura? Ta musí mít zájem napotlačení detailních informací o tom, jaký-mi cestami armáda postupuje proti dodáv-kám zbraní Hizballáhu v Sýrii, proti tam-nímu získávání uranu z fosfátů a jaksleduje zbrojní cesty ze Severní Koreje.

CNN tedy jako první nearabský zdrojpřinesla zprávu, že Izrael zaútočil nazbrojní dodávku pro Hizballáh. Reportér-ka Christiane Amanpourová na základěblízkovýchodních i amerických zdrojů tvr-dí, že operace se zúčastnily letecké i navá-dějící pozemní síly a že útok zanechal„velkou díru v poušti“. O čtyři dny pozdě-ji přinesl více informací list WashingtonPost. Podle jím citovaného amerického ex-perta izraelský útok následoval tři dnypoté, co 3. září přistála v Sýrii severoko-rejská loď. Její náklad byl deklarován jakocement pro „zemědělské výzkumné stře-disko“, ale podle Izraele šlo o jaderné zaří-zení sloužící k získávání uranu z fosfátůtěžených v Sýrii. A Izrael prý shromáždildružicové snímky, které severokorejsko--syrskou spolupráci v jaderné oblasti do-

kládají. To tvrdí i Andrew Semmel, úřed-ník washingtonské administrativy, kterýmá v kompetenci politiku nešíření jader-ných zbraní: „Jsou tam Severokorejci.O tom nelze pochybovat. Stejně jako jedost Severokorejců v Iráku a Íránu,“ řeklpro Washington Post.

Jenže ač šlo o tak pozoruhodnou událostzahrnující i jadernou Severní Koreu, stát,který teď usiluje o vyškrtnutí z americkéhoseznamu sponzorů teroru, na politickém je-višti panuje až podezřelý klid. List Ha’arecto ve své analýze shrnuje: „Syrské i izrael-

ské vedení zůstávají mi-mořádně potichu. Podleevropských diplomatůdali Syřané najevo, že iz-raelské mlčení o inciden-tu je ,důstojné‘.“

OLMERTANIC NEZLOMÍA teď už se můžeme vě-novat vyhlídkám, kon-krétně prognóze ShmuelaRosnera z listu Ha’arec.Ten svůj stručný a lapi-dární pohled roztřídilpodle kategorií.

Na první místo kladeprávě Sýrii, její zbrojenía čerstvý izraelský zá-sah: „Dokážete si před-stavit, že takový vývojpovede k nějakému

kladnému vyznění? Nemusí to být válkav plném rozsahu, ale napětí ve vztahuk Sýrii se jen tak neuklidní.“ NásledujeÍrán: „Bude to kritický rok pro rozhodnutí.Ale i váhavost je forma rozhodnutí.“ Regio-nální problémy pak doplňuje Irák. PodleRosnera v něm americká armáda setrvá –ani ne tak proto, že v jejím velení jsou lidéstále věřící ve vítězství, ale spíše proto, ževeškeré jiné alternativy by vyzněly hůře.

Pak už Rosner míří na Svatou zemi. Cose týče vztahu k Palestincům, ve vzduchuje prý cítit, že se něco peče – například Ol-mert s Abbásem mohou zplodit dohoduo zásadách míru. Bude to skutečný mír?„Nebude,“ odpovídá si sám Rosner. Ol-mert je slabý, Abbás ještě slabší, Hamásrozkladný a detailní mírová dohoda budemnohem složitější než ony zmíněné zása-dy. S tím souvisí i možnost vojenskýchakcí v pásmu Gazy. Ty se jeví jako reálné,ale jen krátkodobé, několikadenní. A sámEhud Olmert? Rosen opakuje svou loň-skou předpověď s tím, že letos je ještěsnadnější: Premiér a jeho vláda politickypřežijí. Žádná výzva opozice ani soudníhovyšetřování nemá během roku šanci.

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 10/2007 19

IZRAEL: Cement pro Hizballáh

Ehud Olmert v Knesetu. Foto Oded Balilty, ČTK.

Kalendárium

Bertha von Suttnerová, J. Heyrovský,J. Seifert, Gerty Theresa a Carl Ferdi-nand Coriovi mají něco společného ještěnavíc k tomu, že dostali Nobelovu cenu:každý z nich jako by svým původem, ži-votními osudy a jejich laděním reprezen-toval jednu z dnes již pozapomenutýchtváří svého rodného města – Prahy. GER-TY THERESA CORIOVÁ, rozená RADNIT-ZOVÁ, od jejíž smrti uplynulo právě 50 let(zemřela 26. 10. 1957 v Missouri, USA),se narodila v měšťanské židovsko-ně-mecké rodině v Petrské čtvrti (15. 8.1896), její muž pocházel ze vzdělanéitalsko-německé rodiny, která žila na No-vém Městě (otec byl profesorem). Obastudovali na pražské německé univerzitěa v r. 1920 jako mnoho Pražanů z jejichvrstev odešli do zahraničí. Zakotviliv USA, kde působili nakonec jako profe-soři na Saint Louis University (Missou-ri). Před 60 lety, roku 1947, dostali No-belovu cenu za objevy v látkové přeměněcukrů – Gerty jako první žena v oborumedicíny či fyziologie. (Více o Corio-vých viz Rch 6/2000.)

Před 140 lety, 16. 10. 1867, zemřelv Praze ŠELOMO JEHUDA LEIB RAPO-PORT. Narodil se 1. 6. 1790 ve Lvově a užv mládí projevoval výjimečné nadání.Byl jedním z nejvýznamnějších praž-ských rabínů (v Praze působil od r. 1840do své smrti), patřil k zakladatelům důle-žitého moderního proudu v moři židov-ské literatury, známého jako „věda o ži-dovství“. Svým dílem otevřel cestu kekritickému zkoumání pozapomenutýchobdobí židovské historie.

Před 150 lety, víc než dvacet let po smrtiKARLA HYNKA MÁCHY, vyšlo vůbec po-prvé největší z jeho prozaických děl, by-ronovsky laděný román Cikáni. Prózav mnoha polohách blízká autorově Májiuvádí poprvé do české krásné literatury ži-dovského hrdinu: nešťastnou krčmářovudceru Leu a její píseň začínající verši: „Je-ruzalém zpustnul – ni místo neznámo,/rozplašen můj národ, potupa mu zlá;/ kamby hlavu sklonil, místa mu nedáno;/ dale-ko prach otců, daleko vlast má!“ Po Má-chovi přivedl pozoruhodnou židovskoupostavu do české literatury až roku 1844VÁCLAV BOLEMÍR NEBESKÝ ve svých Proti-chůdcích, dodnes nedoceněné básni naahasverovský motiv. Nebeský, prý prvníSlovan, který psal příznivě o Židech, byljedním z iniciátorů pokusu o česko-židov-ské hnutí 40. let 19. století.

Velkou osobností druhého, zdařilejšíhopokusu byl AUGUST STEIN. Narodil se10. 6. 1854 v Novém Kníně, po studiu právpůsobil mj. jako právník Spolku českýchakademiků-židů a pracoval na pražskémmagistrátu. Zde dostal obrovský úkol: or-ganizaci majetkového vypořádání s majite-li objektů zasažených pražskou asanací.Když skončil, byl prý stejně málo zámožnýjako na počátku, což zní jako zázrak, příle-

žitostí ke korupci se našlo jistě dost, asana-ce byla tehdy největší podobnou akcí v Ev-ropě, do deseti let po schválení zákonabylo zbořeno 150 domů, prodaly se desítkyparcel, postavilo se 87 novostaveb. Dnesmůžeme devastace jen litovat, tehdy roz-hodly argumenty hygienické, dobově este-tické aj.; Stein jako mnoho jiných Židů bylhorlivým zastáncem zboření bývaléhoghetta jako symbolu středověkých pout.Proti ničení památek (nikoli přímo protiasanaci Josefova, jak se někdy traduje) sezvedl mohutný odpor, jehož vrchol přišelv r. 1897, tedy před 110 lety, poté, co spi-sovatel Vilém Mrštík vydal svůj manifestBestia triumphans.

Stein po asanaci působil jako státníúředník v Praze a Liberci (vládní komisařměsta) a jako významný člen pražské ži-dovské obce; v letech 1922–31 byl jejím(prvním česky mluvícím) prezidentem.Podílel se na vzniku Židovského muzeav Praze, překládal do češtiny hebrejskémodlitby (sidur, machzor), zúčastnil se vý-znamně práce na prvním židovském pře-kladu Pěti Mojžíšových knih do češtiny.(První díl vydali r. 1932, tedy před 75 lety,vinohradský a po válce vrchní český rabínGustav Sicher a karlínský rabín IsidorHirsch.) A. Stein zemřel v Praze 31. 8.1937, tedy před více než 70 lety. (tp)

HAJLOVÁNÍM KE KLIDU

To, co se v české kopané nedávno seběhlo,stojí za pozornost. Disciplinární komise Čes-komoravského fotbalového svazu posuzovalachování sparťanského hráče Pavla Horváthaz utkání s Viktorií Žižkov. Jak uvedl soudníznalec specializovaný na extremismus, „Hor-váth šel uklidňovat fanoušky skandující heslo,které znělo jako ,sieg heil‘... poté užil vizuálníčást nacistického pozdravu, když přiložil rukuk hrudi a následně vztyčil pravou paži. Mohltak povrchním sympatizováním s nacismemzamýšlet pobavení a uklidnění fanoušků.“

Disciplinární komise potrestala hráče po-kutou odpovídající asi třetině jeho měsíčníhoplatu. Mluvčí Sparty Lukáš Přibyl prohlásil,že klub rozhodnutí komise respektuje, aleposteskl si, že fanoušci neskandovali nacis-tický pozdrav, nýbrž jméno sparťanského tre-néra Horsta Siegla.

Soudy uvedených tří mužů stojí za pod-statně větší pozornost než vyjádření fotbalis-ty. Ten svůj čin označil za nešťastný a odmítljakékoliv sympatie k rasismu či fašismu.Myslím, že se mu dá věřit. Nejspíš mu hodnězáleží na popularitě, přízeň fanoušků mu sto-jí i za nějaký ten vstřícný projev. Pokud sefandové projeví jako extremisté, klidně sek nim alespoň posunkem přivine. Co všakodborník na extremismus, předseda fotbalo-vého svazu a funkcionář klubu?

Znalec soudí, že hajlováním lze pobavita uklidnit extremisticky naladěné fanoušky.Přitom gesto nabádající ke klidu je dobře zná-mé. Dlaň je při něm obrácena k zemi, jako byzatlačovala do země vzrušení a emoce. Hajlo-vání je gesto přesně opačné: imituje úder, su-geruje agresi a už vůbec není jaksi klaunovské.Že by to soudnímu znalci uniklo? Sparťanskýmluvčí zase dělal, že skandování jména mužeze sparťanské lavičky nemá nic společnéhos nacistickým pozdravem: nebylo to „sieg heil,ale Siegl Horst“. Opravdu si mluvčí Spartymyslí, že extremisté provolávali slávu právějemu? A nakonec předseda Károlyi. Tomu nej-více vadilo, že hráč hajlováním poškodil jmé-no svazu a fotbalu. Je to tragikomický závěr.Náš svaz i fotbal mají jméno, které už sotva cozostudí. Podplacené zápasy, primitivismusa sprostota klubových bafuňářů, které se uždočkaly i své divadelní dramatizace – k tomumoc špatného přidat nelze.

Je čas přestat kličkovat. Sympatizanti na-cismu ve fotbalovém hledišti, kteří jen sho-dou okolností neskandovali své oblíbené„Jude“, nejsou především problémem našehofotbalu. Veřejně adorují nejstrašnější vražed-ný režim historie, chtějí na něj navázat.A přitom je mezi námi stále dost těch, kteříbudou jejich činy donekonečna zlehčovat,omlouvat a zastírat. (Psáno pro Rch a RádioČesko, redakčně kráceno.) LEO PAVLÁT

20 VĚSTNÍK 10/2007

Foto archiv ŽMP.

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(Společenský sál, Maiselova 18, Praha 1)Káva o čtvrté■ Ve čtvrtek 11. října v 15.00 přivítáme spi-sovatele, loutkoherce, rozhlasového a tele-vizního scenáristu, poté emigranta IvanaKrause. Tradiční občerstvení, vstup volný.Připravil a moderuje Honza Neubauer.Podvečer s Yvonne Přenosilovou■ V úterý 23. října v 15.00 přijde mezi násherečka a moderátorka známá z Laterny Ma-giky, Kinoautomatu a České televize – Jaro-slava Panýrková. Pořad se koná za finančnípodpory Magistrátu hl. m. Prahy. Změnaprogramu vyhrazena.

IZRAELSKÝ FILMOVÝ KLUB■ Česká unie židovské mládeže a velvysla-nectví Státu Izrael zvou na promítání snímkuAviho Neshera Na konci světa zahnout dole-va. Film popisuje období masivní imigrace doIzraele v 60. letech a získal několik izrael-ských i mezinárodních cen. Projekce seuskuteční ve čtvrtek 11. října od 19.00 ve3. patře ŽOP (v hebrejštině s českými titulky).Prosíme, potvrďte účast na info@cuzm.orgnebo sms na 774 226 391. Vstup volný. pm

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍCENTRUM ŽM V PRAZE(Maiselova 15, 3. patro)■ 1. 10.: Gilgameš. Meditace nad nejstaršímeposem lidstva, nad jeho podobností se svě-tem Tanachu či nad jeho naprostou odlišností.Mgr. Věra Tydlitátová, Th.D., vedoucí Centrablízkovýchodních studií FF Západočeskéuniverzity v Plzni a prof. ThDr. Milan Bala-bán, vedoucí katedry religionistiky Evange-lické TF UK v Praze.■ 8. 10.: Nigun – pásmo hebrejských, se-fardských a jidiš písní a houslových improvi-zací. Věra Nerušilová – zpěv, A. Shonert –housle, N. Shonert – klavír. Vstupné 60 Kč.■ 9. 10.: Ctibor Rybár: Do půlnoci časudost. O svém dobrodružném životě vyprávíbývalý šéfredaktor nakladatelství Olympia,autor mnoha pragensií a spoluautor publika-ce Židovská Praha.■ 11. 10.: Maimonidových třináct článkůvíry. Cyklus přednášek vrchního rabínaK. Efraima Sidona. Článek druhý: V na-prosté věrnosti věřím, že Stvořitel, jeho jmé-no buď požehnáno, je jediný...■ 14. 10. ve 14.00: Arje slaví Nový rok. Ne-dělní program pro děti a jejich rodiče.Jednotné vstupné 40 Kč.■ 15. 10.: Královna cembala. Povídání o ži-votních osudech světoznámé cembalistkyZuzany Růžičkové a její vzpomínky na man-žela, hudebního skladatele Viktora Kalabisea na další osobnosti.■ 16. 10.: Co je to židovská kultura v Če-chách a na Moravě a jak se jí vede. Diskusnípořad Petra Broda. Debatují: L. Pavlát (ředitelŽMP), Č. Huňát (předseda sdružení Unijazz),P. Györi (místopředseda FŽO), M. Kalina (re-daktor měsíčníků Obecní noviny a Maskil).

■ 17. 10.: Holocaust na jižním Slovensku.Předseda ŽNO v Nových Zámcích TomášLang prezentuje svou knihu o historii Židův Nových Zámcích. Kniha vyšla nedávno ma-ďarsky i slovensky. Uvádí sociolog Fedor Gál.■ 18. 10.: Nathan Moskowitz: IlluminatedSynesthetic Symphonies – vernisáž výstavypastelů a olejů s náměty biblickými i s moti-vy židovských svátků výtvarníka a profesoraneurologie žijícího v USA. Občerstvení.■ 23. 10.: Koncert spojený s přednáškou natéma Osud židovských skladatelů J. Wein-bergera a J. Simona ke 40. výročí úmrtíJaromíra Weinbergera (1896–1967). Franti-šek Brikcius, violoncello; Tomáš Víšek, klavír.Zazní skladby J. Weinbergera, E. Schulhoffa,J. Simona a I. Kosíkové. Vstupné 80 Kč.■ 24. 10.: Ženy v Bibli, ženy dnes. Díl VIII.– Ester. Hrdinky Tanachu v podání tradič-ních rabínských komentátorů a současnýchfeministických komentátorek. Cyklus před-nášek hebraistky Mgr. Terezie Dubinové.■ 30. 10.: Mgr. Lenka Uličná: Škola tosafis-tů a česká identita. Výklad literárního žánrutosafot – doslova „dodatků“ – jež jsou pokra-čováním talmudického halachického diskur-zu. Cyklus přednášek pedagogů a doktoran-dů z Ústavu Blízkého východu a Afrikya Ústavu filosofie a religionistiky FF UKv Praze.■ Není-li uvedeno jinak, začínají programyv 18 hodin a vstupné na ně je 20 Kč.

VÝSTAVY VE VKC■ Umění stát vzpřímeně – výstava barev-ných koláží a olejů výtvarnice Jany Zimmeržijící v USA, v nichž zpracovává příběhsvých českých rodičů prožitý během 2. svě-tové války. Od 11. září do 15. října.

■ Nathan Moskowitz: Illuminated Synes-thetic Symphonies. Od 19. října do 30. lis-topadu.■ Neztratit víru v člověka... Protektorát oči-ma židovských dětí a Zmizelí sousedé/Poctadětským obětem holocaustu – stálá expozicekopií putovních výstav VKC.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍCENTRUM ŽM V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno)■ 2. 10. v 19.00: Tajbele s démonem a jejichautor. Přednáška o spisovateli Isaaku Bashe-visovi Singerovi. S videoukázkami z diva-delní dramatizace jeho povídky Tajbele a jejídémon, uváděné v brněnském Divadle U sto-lu. V rámci cyklu Americká židovská litera-tura večerem provází prof. PhDr. AntonínPřidal. Vstupné 20 Kč. ■ 3. 10. v 17.00: Helena Pavlacká: Vzpomín-ka na synagogu. Vernisáž výstavy fotografiía kreseb zániku Nové brněnské synagogy,která byla zbourána v 80. letech 20. století.Úvodní slovo přednese předseda ŽO BrnoPavel Fried. Vstup volný.■ 8. 10. v 19.00: Koncert ke 40. výročí úmrtížidovského hudebního skladatele JaromíraWeinbergera (1896–1967). Na programujsou skladby J. Weinbergera, Erwina Schul-hoffa, Jamese Simona a Ireny Kosíkové.Účinkují František Brikcius, violoncello; To-máš Víšek, klavír. Ve spolupráci se ŽO Brno.Vstupné 50 Kč.■ 10. 10. v 19.00: Leo Perutz: Noc pod Ka-menným mostem (1997) – dramatický se-riál z rudolfinské Prahy. Režie H. Kofránko-vá. Příběh třetí (Noc růže a rozmarýny)a čtvrtý (Malíř Brabenec). V rámci cykluŽidovská Praha v rozhlasové dramatickétvorbě uvádí Mgr. Přemysl Hnilička. Vstup-né 20 Kč.■ 16. 10. v 17.00: Židovka aneb Žonglováníse životem – divadelní představení DivadlaKufr. Vstupné 30 Kč.■ 21. 10. v 15.00: Nedělní program Rozinkya mandle: O potopě světa. Povídání spojenés malováním, dílna pro rodiče s dětmi od 4 let.Vstupné 30 Kč.■ 22. 10. v 19.00: S Alexander’s RagtimeBandem pod Modrým nebem. Další dílz cyklu Hudebníci z diaspory, Slavní židovštískladatelé Broadwaye a Hollywoodu uvedeJan Beránek. Tentokrát představí IrvingaBerlina (1888–1989). Vstupné 20 Kč.

PŘEDNÁŠKY V MORAVSKÉM ZEMSKÉM MUZEU■ 17. 10.: Moravská německo-židovská lite-ratura. Přednáší prof. I. Fialová, FF UP Olo-mouc.■ 24. 10.: Návrat domů? Zkušenosti čes-kých Židů po návratů z táborů smrti.■ 31. 10.: Emigrace Židů z českých zemíve 20. století. Tyto dva večery přednáší Mgr.E. Kalousová, FF UP Olomouc.

Přednášky se konají od 17.00 v Dietrich-steinském paláci, Brno.

VĚSTNÍK 10/2007 21

KULTURNÍ POŘADY

Záběr z filmu Dům života.

V září se v Praze uskutečnila světová premiéra doku-

mentárního filmu Dům života: Starý židovský hřbitov

v Praze. Vytvořili jej americký židovský malíř a ilust-

rátor Mark Podwal a známý režisér hudebních doku-

mentárních filmů Allan Miller. Film, který zachycuje

historii tohoto jedinečného místa a význam, který má

pro Prahu, její obyvatele i návštěvníky, uvede časem

Česká televize.

KURZY HEBREJŠTINY■ Stejně jako v předchozích letech otevíráŽidovská agentura v České republice kur-zy moderní hebrejštiny. Ve školním roce2007/2008 otevíráme celkem devět kurzůna různých úrovních – od úplných začá-tečníků až po pokročilé. Všechny kurzyzačínají v týdnu od 15. 10. v prostoráchLauderových škol, Belgická 25, Praha 2.Výuka probíhá vždy 2x týdně v lekcích po90 minutách, celkem 60 lekcí za školní rok.

Zápis do kurzů se bude konat: 11. říjnaod 15 do 20 hod. – Jáchymova 3, Praha 1(případně 15. 10. od 16.30 hod). Veškeréinformace o kurzech získáte v kancelářiSochnutu a na tel. číslech 224 810 099,224 810 118, e-mail: sochnut @volny.cz,www.sochnut.cz.

SDRUŽENÍ ŽIDOVSKÝCH VOJÁKŮ A ODBOJÁŘŮ■ Plenární schůze se sejde ve čtvrtek 11. říj-na 2007 v malé zasedací síni ve 2. patře rad-nice ŽOP, v Maiselově 18, v Praze 1. Na po-řadu je beseda mezi účastníky bojů a odbojeproti fašismu. Na listopadovou plenárku při-slíbil účast velvyslanec Izraele pan A. Arazi.

Naše zářijové novoroční setkání oboha-tili skvěle připraveným referátem o odha-lení pomníku židovských hrdinů R. Vrbya A. Wetzlera v Lubině (Slovensko) našičlenové ing. Schwarz a Dr. Ing. Fendrych.Došlo k doplňovacím volbám do výboruSŽOV o paní E. Jerochimovou. Byli jsmeinformováni o ustavení Rady Ústavu prostudium totalitních režimů. Ke zdárnémuprůběhu schůzky přispělo přečtení zasla-ných novoročních přání od prezidenta, mi-nistra zahraničí a velvyslance Izraele.

E. Benešová

WIZO■ WIZO vás srdečně zve na členskouschůzi, která se koná 17. 10. v 15.00 hodinv restauraci Šalom, Maiselova 18, Praha 1.Výbor se uskuteční 10. 10. v 15.00 hodinna obvyklém místě. Těšíme se na hojnouúčast. Výbor WIZO

HIDDEN CHILD■ Klubová setkání do konce roku 2007 seuskuteční na obvyklém místě v radniciŽOP v následujících termínech: 18. říjnaa 13. prosince vždy od 15.00 do 17.00.Celostátní schůze se uskuteční tamtéž 23.listopadu. Eva Tamášová

(V Rch č. 9 se z technických důvodů ne-objevilo oznámení o zářijové schůzi HCh.Čtenářům se redakce omlouvá.)

KKJ – ZASAĎTE STROM■ Ráda bych vás upozornila na velmi zají-mavou i dojímavou knížečku KRATIČKY,

která byla vydána česko-hebrejsky díkyneúnavné práci paní Evy Strnadlové. Na-psala ji paní EDNA AMIT (Lilly Bobaschová)z Prostějova, která již 60 let žije v Izraelia v letošním roce slaví 80 let. Malá publi-kace je k dostání v naší kanceláři KKJ za80 korun a jejím zakoupením přispějetei na rozšíření Českého lesa v Negevsképoušti. Symbolická cena jednoho stromuje 300 Kč. Kontakt na naši kancelář je:Jáchymova 3, 110 00 Praha 1, mail:zosa@email.cz, telefony: 224 810 099,mobil: 602 703 653. Zoša Vyoralová

PRAKTICKÝ PRŮVODCE■ Cyklus přednášek Jiřího Blažka Praktic-ký průvodce židovskou náboženskou praxípro každého bude probíhat ve druhém pat-ře ŽOP v Maiselové ulici 18 vždy od18.00 do 19.30. První seminář na téma„Talit a tfilin“ se uskuteční 11. října, dru-hý na téma „modlitba Amida, její průběha význam“ 1. listopadu.

ZPRÁVA RABINÁTU■ Jestliže se stane, že zemře člen některéžidovské obce v ČR nebo nečlen židov-ského původu v době šabatu nebo svátkua jeho příbuzní mají zájem o židovský po-hřeb, pak nechť laskavě kontaktují telefo-nicky (224 800 833) nebo osobně ostrahuŽOP (Maiselova 18, Praha 1) a sdělí jí ná-sledující informace: jméno zesnulého; da-tum úmrtí; spojení na kontaktní osobu.

Po skončení šabatu (svátku) se s nímspojí zástupce pražského rabinátu a do-mluví vše potřebné. rabinát ŽOP

MASORTI■ I tento rok se sejdeme 5. října na Sim-chat Tóra v Bejt Simcha. Bohoslužby, pokterých bude následovat občerstvení, zač-nou v 9.30 v Mánesově 8. Mnozí z vásplánují jet v listopadu na Masorti konfe-renci v Paříži. Bohužel ani tentokrát vámstále ještě nemůžeme přesně říci, jak velkýgrant z EU se nám podaří získat, ale bylijsme ujištěni vedením Masorti, že „penízebudou“. rabín Ron Hoffberg

PO TŘINÁCTÉ V DĚČÍNĚ■ Letní sportovní hry jsou největší a nej-významnější akcí Sportovního klubu Ha-

koach, který je největším židovskýmklubem u nás. Minulý měsíc, 7.–9. září, seuskutečnil už 13. ročník těchto her v Děčí-ně. Místo nebylo zvolenou náhodně, Ha-koach chtěl tak přispět k oslavám 100. vý-ročí otevření zdejší synagogy. Vítězovéher: bowling – Juraj Pick, Zuzana Nerado-vá (absolutní vítěz); volejbal – IsabelaSantusová, Eva Hrudová, Petr Willheim;squash – Jindřich Věncefr, Eva Tomšíková;hod oštěpem – Daniel Braun, Beata Barto-šová; běh 100 metrů – Daniel Braun; pla-vání kraul – Petr Wellemín, plavání prsa –Erik Kolan; volný způsob – Zuzana Nera-dová; tenis – Daniel Braun; debl – EvaHrudová, Robert Poskočil; stolní tenis –Pavel Rubín, Věra Lágerová. red, pw

MACCABI V BRNĚ■ Při příležitosti otevření výstavy Historiežidovského sportu v Československé re-publice (16. 9. 2007) se v sále ŽOB ve spo-lupráci brněnské pobočky VKC ŽMP a MA-KABI ŽO BRNO uskutečnilo „OdpoledneMAKABI“. Bylo věnováno mj. vzpomín-kám pamětnic předválečného MAKABI

BRNO paní Toničky Militké a paní ZuzanyWachtlové. Obě dámy, které přivítal kytič-kou předseda MAKABI J. Bauer, zavzpomí-naly nad fotografiemi na svá mladá létai na všechny mladé sportovce, kteří se jiždnešních dnů nedožili. Poté se hosté věno-vali prohlídce výstavy, mohli si vyzkoušetsportovní střelbu, stolní tenis nebo sledo-vat záznam ze 14. makabiády v Izraeli. zp

SYNAGOGA SLAVILA 100 LET■ Druhého září se v Děčíně konala oslava100. výročí zasvěcení synagogy. Po min-cha následovaly projevy: dojemné bylovystoupení předsedy ŽO Děčín VladimíraPoskočila; po něm pronesl pozdrav syna-goze zástupce izraelského velvyslanectvív ČR Ziv Kulman. Dále promluvili dr. To-máš Kraus, primátor města Děčína ing.Vladislav Raška a starostka města ČeskáLípa Hana Moudrá. Za zahraniční hostypronesla zdravici dr. Nora Goldenbogen,předsedkyně ŽO v Drážďanech. Poté bylypředstaveny dvě novinky, které vydala dě-čínská ŽO: publikaci o synagoze (autorůB. Eichlera, M. Šmajlera a J. Švehly), CDDire-gelt s židovskými písněmi v jazyce ji-diš. Slavnost vyvrcholila požehnáním syna-goze a všem přítomným hostům na dalšíchsto let. Synagoga bude sté výročí slavit aždo prosince, mj. Festivalem židovské hudby.

VÝZVA■ Hledám známé či příbuzné manželůNeumannových, Růženy a Alfréda (Brno,Křenová 7, 1949–1958). Kontakt: network.net@seznam.cz.

22 VĚSTNÍK 10/2007

VÝZVY, ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BANSKA BYSTRICASrdečne blahoželáme našim členom, ktorioslávili a oslávia svoje narodeniny: pánAndrej Ambroš, nar. 21.9. – 84 rokov;pani Edita Belanová, nar. 16.9. – 85 rokov;pani Terezia Gubitsová, nar. 13.9. – 82 ro-kov; pani Aviva Cimbalová, nar. 23.10. –72 rokov; pán MUDr. Tomáš Gálik, nar.4.9. – 60 rokov a pani Mgr. Darina Kossa-rová, nar. 11.9. – 69 rokov. Ad mea vees-rim šana!

ŽNO BRATISLAVASrdečne blahoželáme našim jubilantom,ktorí v októbri oslávia: pani Alica Dri-apsová, nar. 30.10. – 75 rokov; paniGabriela Kamenická, nar. 11.10. – 88rokov; pani Alžbeta Kardošová, nar.30.10. – 80 rokov; pani Magdaléna Kra-merová, nar. 16.10. – 79 rokov; pán Pe-ter Kurz, nar. 14.10. – 72 rokov; paniKatarína Moškovičová, nar. 11.10. – 91rokov; pán Arnošt Richter, nar. 1.10. –77 rokov; pán Ján Schwarz, nar. 23.10. –71 rokov; pani JUDr. Marianna Široká,nar. 12.10. – 75 rokov; pani JUDr. Mar-cela Šťastná, nar. 1.10. – 50 rokov a pánJUDr. Peter Voĺko, nar. 11.10. – 78 ro-kov. Ad mea veesrim šana! So želanímvšetkého najlepšieho, pevné zdraviea úspechy v roku 5768.

So zármutkom oznamujeme, že naše radyopustili: pani Edita Sternová, vo veku 86 ro-kov; pán Peter Schauer, vo veku 63 rokov;pani Magda Milanová, vo veku 89 rokova pán Miroslav Mitánek, vo veku 85 rokov.Pozostalým vyslovujeme úprimnú sústrasť.

ŽO BRNOV říjnu oslavují tito naši členové: pan VítBartoš, nar. 21.10. – 44 let; paní HanaKupská, nar. 7.10. – 71 let; pan Radek Ma-ník, nar. 14.10. – 40 let; paní Miriam Na-vrátilová, nar. 15.10. – 37 let; paní Jarosla-va Ondrová, nar. 26.10. – 75 let; paníTamara Pavlíčková, nar. 15.10. – 59 let;pan Michal Pelíšek, nar. 9.10. – 27 let;paní Milada Slunská, nar. 14.10. – 78 leta paní Marie Sudová, nar. 9.10. – 68 let.Ad mea veesrim šana!

ŽO DĚČÍNV říjnu oslavují narozeniny tito naši čle-nové: pan Derek Loewenthal, nar. 3.10. –60 let; paní Tereza Vejvodová, nar. 3.10. –19 let; pan Vladimír Poskočil ml., nar.4.10. – 43 let; paní Hana Šimková, nar.5.10. – 33 let; pan Vladimír Palkovič, nar.6.10. – 58 let; paní Martina Sládková, nar.9.10. – 28 let; pan Jiří Vejvoda, nar. 12.10.– 57 let; pan Jaroslav Achab Haidler, nar.13.10. – 49 let; pan Milan Šťastný, nar.14.10. – 48 let; paní Irena Čalounová, nar.23.10. – 33 let; paní Eva Erbenová, nar.24.10. – 77 let a pan František Fendrych,

nar. 24.10. – 55 let. Našim členům přeje-me Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV říjnu blahopřejeme naší člence paníVěře Sochorové, která dne 15.10. oslaví 85let. Ad mea veesrim šana!

ŽNO KOŠICEV októbri oslavujú svoje jubileá títo našičlenovia: pán Ignác Moškovič, nar. 26.10.– 94 rokov; pani Marta Sitárová, nar.14.10. – 93 rokov; pán Alexander Altmannz Turne, nar. 1.10. – 88 rokov a pani PhMr.Zuzana Szántová, nar. 10.10. – 81 rokov.Všetkým srdečne blahoželáme, prajemepevné zdravie a všetko najlepšie. Ad meaveesrim šana!

ŽO LIBERECV říjnu přejeme vše nejlepší těmto jubi-lantům: Ester Adamová, nar. 5.10. – 9 let;paní Eliška Humburgerová, nar. 8.10. – 83let, paní Hana Šichanová, nar. 8.10. – 29let a pan Walther Wiener, nar. 27.10. – 79let. Ad mea veesrim šana!

ŽO OLOMOUCV měsíci říjnu oslaví životní jubilea titočlenové: pan Pavel Buxbaum, nar. 4.10. –52 let a paní Helga Smékalová, nar. 28.10.– 77 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV říjnu oslavují narozeniny tito naši čle-nové: paní Genovéva Dostálková, nar.29.10. – 57 let; pan Nican Hollander, nar.29.10. – 37 let; paní Olga Komárková, nar.16.10. – 44 let; pan Tomáš Malý, nar.18.10. – 32 let; paní Bc. Anastázie Osičko-vá, nar. 20.10. – 61 let; pan Arnošt Přívoz-ník, nar. 16.10. – 79 let; pan Vladimír Svě-tel, nar. 20.10. – 59 let. Ad mea veesrimšana!

ŽO PLZEŇV měsíci říjnu oslaví narozeniny tito našičlenové: paní Alena Wittmannová, nar.3.10. – 77 let; pan MUDr. Vilém Lederer,

nar. 5.10. – 60 let; paní Jaroslava Löwyo-vá, nar. 10.10. – 81 let; pan ing. ArnoštOliva, CSc., nar. 15.10. – 75 let; pan Mgr.Michal Foršt, nar. 22.10. – 44 let a paníLilly Štěpánová, nar. 29.10. – 90 let. Admea veesrim šana!

ŽO PRAHAV říjnu oslavují: pan Jan Černocha, nar.5.10. – 86 let; paní Helena Fantlová, nar.26.10. – 94 let; paní Mariana Foltýnová,nar. 19.10 – 85 let; paní Ruth Goetzová,nar. 8.10. – 84 let; paní Sale Klubíčková,nar. 16.10. – 84 let; paní Edita Kolárová,nar. 26.10 – 86 let; pan František Kraus,nar. 6.10. – 82 let; paní Viera Marvinová,nar. 28.10. – 85 let; paní Marie Sandová,nar. 4.10. – 91 let; paní Vlasta Semerádo-vá, nar. 20.10. – 87 let; paní Gizela Sende-rovičová, nar. 16.10. – 89 let; paní LilySchillerová, nar. 10.10. – 92 let; pan Mile-voj Slačálek, nar. 21.10. – 81 let; paní EvaVaňousová, nar. 8.10. – 81 let; paní TaťánaLukešová, nar. 21.10. – 80 let a paní JuditaTimplová, nar. 8.10. – 80 let. Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíSpráva hřbitovů Židovské obce v Prazeoznamuje, že 16. srpna zemřel ve věku ne-dožitých 82 let dlouholetý a obětavýsprávce židovského hřbitova v Jistebnici,pan Karel Dušek.

Dne 30. 8. zemřela v 94 letech paníAnna Kumešová.

Dne 11. 9. skonala paní Dagmar Lewi-nová ve věku 78 let. Se zesnulou jsme serozloučili 18. 9. na Novém židovskémhřbitově.

ŽNK PREŠOVV mesiaci október oslávia svoje narodeninytieto naše členky: pani Gizela Goldová, nar.15.10. – 85 rokov a pani Lívia Peterová, nar.12.10. – 78 rokov. Oslavenkyniam srdečneblahoželáme. Ad mea veesrim šana!

ŽO TEPLICEV říjnu oslavují: pan Daniel Klein, nar.25.10. – 51 let; paní Cecilia Kleinová, nar.11.10. – 79 let; pan Alexander Lebovič,nar. 28.10. – 67 let; Vojtěch Merta, nar.24.10. – 11 let; pan Kurt Wiener, nar. 6.10.– 70 let a paní Zuzana Kirilaková, nar.2.10. – 26 let. Ad mea veesrim šana! přejecelá teplická obec.

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMČlenům naší židovské obce, kteří v říjnuoslaví své narozeniny, přejeme hodnězdraví a spokojenosti do dalších let. Našeupřímné přání je pro pana Milana Berka,paní Jiřinu Dubovou, paní Marii Kalfuso-vou, paní Dášu Šaferovou a paní YvonuŠaferovou. Ad mea veesrim šana!

VĚSTNÍK 10/2007 23

ZPRÁVY Z OBCÍ

PODPORA RADIU MARYJA?Šéf organizací přeživších holocaust v Izrae-li Noach Flug vyzval Evropskou unii, abyfinančně nepodporovala polskou ultranaci-onalistickou katolickou rozhlasovou stani-ci Radio Maryja. Tato stanice totiž plánujezaložit soukromou žurnalistickou školua na projekt zažádala o grant u Evropskéunie ve výši 15,5 milionu eur. „Vedení tétostanice a ona sama jsou po celé Evropěznámy jako symbol vzrůstající vlny glo-bálního antisemitismu,“ napsal Flug v do-pise předsedovi Evropské komise JosémuManuelu Barrosovi. „Jakákoli finančnípodpora pro takové zdroje jen posílí anti-semitismus a intoleranci.“

Projekt soukromé rozhlasové stanice,v jejímž čele stojí „otec – ředitel“ TadeuszRydzyk, který sám patří k nejaktivnějšímprotižidovským mluvčím, byl polskýmiúřady zatím doporučen ke schválení. Nakonečné rozhodnutí příslušné komise EUse čeká.

ÍRÁNSKÝ PREZIDENTV NEW YORKUNa pondělí 24. září (v době uzávěrky Rch)byla plánována návštěva íránského prezi-denta Mahmúda Ahmadínežáda v NewYorku. Před návštěvou prohlásil, že Íránjadernou bombu nepotřebuje a k válces USA nesměřuje. Muž, který několikrátprohlásil, že holocaust je mýtus a že Izraelby měl být vymazán ze světa, má promlu-vit na Valném shromáždění OSN a potévystoupit na půdě Kolumbijské univerzity.Původně si přál také navštívit GroundZero, památník a místo, kde stávalo Světo-vé obchodní centrum zničené při teroris-tických útocích 11. září 2001. To mu povlně protestů umožněno nebude. Izraelskývelvyslanec v OSN Dan Gillerman např.přirovnal jeho přítomnost na místě tragé-die s příjezdem „Hitlera do Osvětimi“.

KADIŠ ZA KARDINÁLADesátého srpna byl v Paříži pohřben kardi-nál Jean-Marie Lustiger, bývalý pařížskýarcibiskup. Narodil se roku 1926 v Pařížijako Aron Lustiger v rodině polských ži-dovských přistěhovalců. Když nacisté me-tropoli okupovali, rodiče poslali syna dobezpečí do Orleansu. Zde ve čtrnácti letechkonvertoval ke katolictví a přijal jménoJean-Marie. O dva roky později zahynulajeho matka v Osvětimi. Jako kardinála arcibiskup byl Lustiger ceněn mj. proschopnost vést dialog mezi křesťany a Židy.

Pohřeb se konal v katedrále Notre-Dame. Nad rakví s křížem pronesl Lusti-gerův prasynovec kadiš a vhodil na ni hrsthlíny ze Svaté země. Kardinál si přál, abynad hrobem na mramorové desce v ka-

tedrále byl nápis: „Narodil jsem se jakoŽid. Dostal jsem jméno po otcově otci,Aronovi. Křesťanem jsem byl svou víroua křtem, ale zůstal jsem Židem, stejně jakoapoštolové.“

ZEMŘEL MARCEL MARCEAUV Paříži zemřela v září další slavná osob-nost s židovskými kořeny: ve věku 84 letskonal slavný francouzský mim MarcelMarceau. Narodil se jako Marcel Mangelžidovským rodičům ve francouzskémŠtrasburku. Když nacisté vstoupili doFrancie, rodina uprchla, ale otce nacistézatkli a roku 1944 zahynul v Osvětimi.Marcel a jeho bratr Alain byli aktivnív hnutí odporu, snažili se pomáhat židov-ským dětem překročit hranice do Švýcar-ska. Jako mim se Marceau proslavil přede-vším postavou Bipa, smutného klaunas pomoučněným obličejem a cylindrems růží.

MAĎARSKÁ GARDAMaďarské Židy trápí plán jedné z extremis-tických pravicových stran vytvořit ozbro-jenou gardu s černými uniformami připo-mínajícími oděv, který nosili příslušnícifašistických Šípových křížů. Strana se jme-

nuje Jobbik a gardu chce vytvořit, protožepodle názoru jejích členů Maďarsko postrádá„fyzickou, duševní i duchovní sebeobranu“.Představitelé Federace maďarských obcíprohlásili, že doufají, že se vládě podaří na-lézt způsob, jak Jobbik a podobné skupinyzakázat, a tak „zaručit pokojný život maďar-ským Židům a všem občanům země“.

NEONACISTÉ V IZRAELIIzraelská policie zadržela v září osmičlennýneonacistický gang. Všichni jeho členovéjsou mladí přistěhovalci z bývalého Sovět-ského svazu, většina z nich již získala ob-čanství. K jejich aktivitám patřilo stříkatsvastiky na synagogy a domy v Petach Tik-vě, napadali a bili zahraniční dělníky, ho-mosexuály, bezdomovce a ortodoxní Židy.Kromě nacistických symbolů u nich policienašla pět kilo výbušnin, automatickou puš-ku a pistoli. Do Izraele se dostali díky záko-nu o návratu, který umožňuje imigracivšem, kdo mají alespoň jednoho židovské-ho prarodiče. Jak někteří poslanci prohlási-li, je možné, že tento incident přispějek tomu, že zákon bude zpřísněn.

TUNEL JAKO ZÁCHRANAIzraelští archeologové oznámili, že v Jeru-zalémě zcela náhodou objevili tunel, kte-rým židovští obyvatelé města prchali před2000 lety před římskými dobyvateli. Jed-nalo se o původně odvodňovací kanál, kte-rý se nacházel pod tehdejší hlavní ulicí.Vznikl v době existence Druhého chrámua podle archeologa profesora RonnyhoReicha z univerzity v Haifě měl velký vý-znam za války s Římany v roce 70 o. l.,kdy tudy Židé prchali z hořícího města.Skutečnost, že v kanále vyhledalo útočištěvelké množství lidí, zmiňuje ve své Válcežidovské i Josephus Flavius. am

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3,Telefon / fax 242 487 330, e-mail: sefer@volny.czRedakce: Jiří Daníček, Alice Marxová, Tomáš Pěkný(šéfredaktor). Sekretariát a výtvarná spolupráce:Anna Tomášková. Vychází měsíčně, nevyžádané ru-kopisy se nevracejí. Číslo indexu 47 680. Distribucipro předplatitele provádí v zastoupení vydavatelespolečnost Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrumMoravské nám. 12D, 659 51 Brno, tel.: 541 233 232;fax: 541 616 160, e-mail: zakaznickecentrum@medi-aservis.cz, reklamace: 800 800 890. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s.r.o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail: predplatne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje adminis-trace Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68.Toto číslo vychází 2. 10. 2007. Cena 15 Kč

24 VĚSTNÍK 10/2007

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Marcel Marceau. Kresba Al Hirschfeld.