+

1

Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí

učitelů praktického vyučování a odborného výcviku

Projekt ESF

CZ.1.07/1.3.08/02.0003

Rétorika Studijní opora pro účastníky projektu

Pavla Sovová, Ph.D.

Katedra pedagogiky FPE ZČU, 2010

2

Obsah

Vážení přátelé ................................................................................................ 3

1. Začínáme, zahajujeme… ........................................................................... 4

2. Hlavní sdělení ........................................................................................... 5

2.1. Učitel jako řečník ......................................................................................................... 5

2.2. Umění řečnictví ............................................................................................................ 7

2.3. Naslouchání ................................................................................................................. 9

2.3.1. Nasloucháme druhým ..................................................................................................... 9

2.3.2. Nasloucháme sobě. ......................................................................................................... 9

2.4. Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu ........................................................... 11

2.5. Kompozice projevu .................................................................................................... 12

2.6. Příprava projevu ........................................................................................................ 15

2.7. Předpoklady dobrého přednesu ................................................................................ 16

2.7.1. Aktivní sdělné čtení textu .............................................................................................. 16

2.7.2. Jak tvoříme hlas a artikulaci .......................................................................................... 17

3. Uzavíráme, zakončujeme… ...................................................................... 20

Literatura a zdroje ......................................................................................... 21

Příloha : Hodnocení projevu .......................................................................... 23

3

Vážení přátelé,

čeká nás společná práce v oblasti rétoriky. Pojetí výuky vychází z konceptu

vysokoškolského studenta jako partnera. Rozhodně studenta nepokládám za

klienta, kterému jsou „dodávány“ informace a dovednosti. Student spoluvytváří

vzdělávací proces a má svůj podíl zodpovědnoti. (viz KPS/MHAS, str.25)

Umění rétoriky lze chápat jako umění komunikovat a jednat s lidmi (viz např. J.

Kohout a další autoři). Otázky komunikace jsou však v rámci studia na FPE

řešeny i v jiných pedagogických a psychologických disciplínách.

Přes veškerou dialogičnost současného pojetí pedagogického procesu nás stále

potkávají situace, ve kterých potřebujeme na určité úrovni veřejně promluvit,

např. prezentovat, obhájit, zhodnotit projekt, představit školu, obor apod.

Z těchto důvodů je studijní text orientován především na přípravu celistvějšího

projevu.

Ve studijní opoře najdete vybrané základní informace, poznatky a doporučení,

odkazy na různé publikace i na další studijní opory dalších předmětů. Chtěla

bych zdůraznit, že mluvní projev je živý proces, proto předložené poznatky

neberte dogmaticky. Mají Vám být oporou a pomocí, nikoliv předepsaným

ideálem. Více si řekneme v jednotlivých lekcích (text je nutno chápat jako

doplnění kontaktní výuky).

Těším se na osobní setkání.

Pavla Sovová

4

1. Začínáme, zahajujeme…

… nebo-li si řekneme, o čem bude řeč. Dle školních znalostí je to úvod - část, kdy

chceme posluchače upoutat, motivovat, nalákat, připravit, popř. nastínit problematiku,

vyjmenovat témata, vytyčit cíle.

V tomto textu bude řeč o řeči, o našem vyjadřování, o tom, jak se nám daří

komunikovat atd. Hlouběji se zaměříme na to, jak si připravit vlastní projev. Ne nějak

ohromující – cca na 8 minut (což je dobrá časová dotace dejme tomu na obhajobu

bakalářské práce).

I když nám půjde o náš aktivní proslov, o to, jak budeme mluvit, přesto si záhy po

úvodních informacích o pedagogické komunikaci a o umění řečnickém probereme

problematiku naslouchání. Dále se budeme zabývat tím, co je pro zdařilý projev potřebné:

formulovat a uvědomit si smysl, účel sdělení.

Ujasníme-li si, CO chceme říci, hledáme příhodné způsoby JAK projev realizovat.

Pomůže nám kompozice projevu. Je však velmi důležitý i přednes našeho připraveného

sdělení. Vzhledem k nárokům učitelské profese je ve studijní opoře věnována poměrně velká

pozornost také hlasu a artikulaci.

Velký úkol A : dle své volby prostudujte nějakou publikaci, zabývající se

rétorikou či komunikativními dovednostmi.

5

2. Hlavní sdělení

2.1. Učitel jako řečník

Pedagogika reflektuje stav světa, člověka i školských systémů a přemýšlí o cílech

vzdělání, o obsahu učiva, o postavení žáka. Hledá to nejlepší – pro žáka, pro učitele – pro

člověka, pro společnost (viz KPG/Základy pedagogiky).

Pedagogická komunikace (dle Pedagogického slovníku, 2003) je „zvláštní případ

sociální komunikace. Je zaměřena na dosažení pedagogických cílů, mívá vymezen obsah,

sociální role účastníků, stanovena či dohodnuta komunikační pravidla. … Má aspekty

intencionální, kognitivní, motivační, regulační; studiují se její aspekty aspekty obsahové,

procesuální, produktové.“1

I pedagogická komunikace se proměňuje vlivem současných technologií, které nabízí

pro vzdělávání škálu možností. Naštěstí : „ … se nepředpokládá, že vzdělání bude čistě e-

learningem, ale naopak e-learningová část doplní tradiční vzdělávání (blended learning).“2

Z hlediska ideálu všestranně rozvinuté osobnosti, rovnováhy těla a ducha je zřejmé,

že čas strávený vsedě u počítače nás – i pokud ten čas strávíme aktivním studiem - rozvíjí

jednostranně. Mezilidská interakce „po síti“ fascinuje svou nezávislostí na prostoru, ale je to

komunikace pouze prostřednictvím symbolu – napsaného slova.

Tradiční vzdělávání je osobní setkání učitelů a žáků, používá se termín kontaktní

výuka, face to face. Za podstatnou dimenzi pedagogického procesu lze pokládat také rozvoj

vnitřního světa člověka, který se „ven“ projevuje jednáním, našimi gesty, mimikou, řečí,

hlasem; schopností být koncentrován - nejen na obrazovku počítače, ale také na druhého

člověka, který není přesně naprogramován.

Proto zřejmě kromě výše zmíněného „nástupu moderních technologií“ vnímáme ve

vzdělávání také trend ke komunikativní pedagogice - studující, žák je chápán jako aktivní

tvůrce sebe sama v interakci a komunikaci s druhými, hovoří se o pedagogice prožitkové,

1 Průcha, Walterová, Mareš: Pedagogický slovník. Praha:Portál 2003

2 Ludvík Eger:Nové strategie vzdělávání a ICT. In: Učitelské listy č.1, září 2005, str. 3-4

6

orientované na žáka. Význam má partnerský, otevřený, obousměrný vztah spolupráce.

(Vališová, 2007)

Člověk potřebuje ke svému zdravému vývoji a učení druhé lidi, vztahy. Jak je obecně

známo, L. S. Vygotsky byl přesvědčen, že plný kognitivní rozvoj vyžaduje sociální interakci a

dodnes je inspirativní jeho pojem dynamického hodnotícího prostředí. Při učení je nutný

vztah k druhým realizovaný aktivní tvořivou bezprostřední komunikací. Tu zkusme chápat

jako proces, ve kterém dochází k rozvoji všech zúčastněných osob, k jejich učení, k rozšíření

jejich vědomí.

Belz, Siegrist (2001) uvádějí: „Komunikativnost znamená připravenost a schopnost

jedince vědomě a harmonicky komunikovat, tzn. vypovídat o sobě ostatním co nejjasněji a

nejsrozumitelněji, vědomě ostatním naslouchat, umět rozlišit podstatné od nepodstatného,

být vstřícný k potřebám jiných a úzkostlivě dbát neverbálních signálů.“ (Belz, Siegrist, 2001)

Pokud prohlubujeme své schopnosti veřejného projevu, rozvíjíme a kultivujeme dovednosti,

které jsou podstatnou součástí profesních kompetencí učitele:

- „Jasně a komplexně vysvětlit koncept

- Utřídit sdělení, aby byla jasná a přesvědčivá

- Rozvinout logické, emocionální a etické výzvy pro podporu svých argumentů

- Komunikovat důvěryhodně

- Zdokonalit naslouchání a předat dovednosti“

(DeVito, 2001, str. 279)

Jste spokojeni se svými dovednostmi řečového vyjádření v pedagogické komunikaci?

7

2.2. Umění řečnictví

Základem slova „rétorika“ je řecký výraz RHÉSIS – tj. řeč. Ve starém Řecku slovo

rhétor označovalo mistra slova. (Kohout, 2000, str. 15) Řeč můžeme mj. definovat jako

artikulované zvuky vyjadřující obsah našeho vědomí. (Tušl, Roubínek, Engelová, 1983, str. 7)

Mluvená řeč je jednoduchá, názorná a redundantní (= informace jsou častěji opakovány).

Myslete na to při přípravě vyučování: Všechny ústně předávané informace mají být

jednoduché, názorné a redundantní. (Berger, Fuchs, 2009, str. 73)

Podle Aristotela jsou pro řečnictví důležité 3 nauky:

NATURA – příroda, předpoklady dané přírodou: znělý hlas, vzhled, bystrost

ducha…Ale(!): 95% lidí má předpoklady stát se dobrými řečníky!

ARS et DOCTRINA – umění a věda – teorie. Rétorika má zákonitosti, které popisuje

teorie. Rétorika je i uměním – má umělecké aspekty, čerpá ze zkušeností

dramatické kultury (hlas, mimika, gesta, čas, prostor, záměr).

EXERCITÁTIO – dobrými řečníky se stáváme cvičením, reflektovanou praxí

(tj.pojmenovat si příčiny úspěchu i neúspěchu)

Tentýž autor poukazuje na aspekty osobnosti řečníka:

Ethos – řečník má zodpovědnost, je důležitá jeho věrohodnost – soulad osobnosti

s idejemi a mravními zásadami

Pathos - jde o vnitřní angažovanost řečníka a jeho schopnost působit na city lidí

Logos – rozvinutý rozum, moudrost, schopnost vést posluchače logicky

problémem.

8

Dodnes stále platí následujících pět elementů klasické rétoriky (více kapitola 2.6.):

Invence: shromáždění materiálů, info

Organizace: logické uspořádání projevu, vytřídění informací

Styl: je určen cílem, účelem vystoupení, typem posluchačů

Zapamatování: doporučeno úvod se naučit zpaměti ( pomáhá získat jistotu a

soustředit se na komunikaci)

Přednes: se týká toho, JAK promluvu, sdělení realizujeme

(srov. Kohout, 2000, str. 22-24)

Mluvit se učíme od narození (z jistého hlediska se to učíme už v prenatálním věku).

Pokud by se nám v tomto směru nikdo nevěnoval (jako se to stalo např. „vlčím dětem“),

mluvit bychom neuměli. Ontogeneze lidské řeči je nedílně spjata se socializací, od narození

jsem součástí nějaké sociální skupiny (viz KPS/SOC)

Mluvit umíme, což neznamená, že vývoj našeho vyjadřovaní je uzavřen. Jako v každé

jiné oblasti, i v řečnictví se lze zdokonalovat.

Víte, kdy byla rétorika neoddělitelnou součástí univerzitního vzdělání?

9

2.3. Naslouchání

2.3.1. Nasloucháme druhým

Ceníme si schopnosti, umění mluvit – ale velkým umem je také umění mlčet a

naslouchat. Umíte naslouchat? Máme dvě uši a jedna ústa. Možná nás tento matematický

poměr k něčemu vyzývá

Díky tomu, že jsme od útlého věku (dokonce docela pěknou dobu před narozením) naslouchali, poslouchali, naučili jsme se mateřskou řeč. I teď, když chceme pokročit v umění svého vyjadřování, nám mohou uši velmi pomoci.

Naslouchání je důležitý předpoklad efektivní komunikace. Je to zdánlivě jednoduché:

zvládnout naslouchat druhému a ještě navíc naslouchat i sobě, vnímat svůj rej myšlenek a

ještě druhému odpovídat (srov. pojem Interpersonální percepce, KPS/SOC).

Malý úkol a): Poslouchejte, jak kdo mluví. Jak se mluvčímu daří vyjádřit, co chce. Jak

mluví politik, moderátor, jak mluví řemeslník? Od řemeslníka se možná naučíme mluvit více

– jeho řeč o práci je konkrétní, spjatá se zkušeností – pravděpodobně bude mluvit

srozumitelně a bude užívat přirozené větné důrazy. Poslouchejte rozpačité dospívající, jak

mluví někteří nedbale atd. atd.

2.3.2. Nasloucháme sobě.

V nás samých je někdy hlasů několik; znáte to, jak se nám myšlenky honí hlavou

(někdy k sobě promluvíme i nahlas, což je naprosto normální a přirozené!):

„měl bych tohle, ale nechce se mi,“ „tak lež, vždyť potřebuješ odpočívat“ „ ale jdi něco dělat“ „na těch prázdninách ale bylo fajn…“ „musím zalít kytky“ „co se zas děje, proč je ten rachot?“ atd., atd.

Kdo všechno v nás mluví? Způsob, jak mluvíme uvnitř sebe k sobě a se sebou samými,

souvisí s naším sebepojetím (viz KPS/MHAS, str. 6). V naší kultuře nevěnujeme příliš mnoho

času tomu , abychom vnímali co se opravdu v nás samotných děje – psychicky i somaticky.

10

Určitou formu odpovědi přináší různé modely lidské psychiky (Freud, Jung, aj.). Náš

vnitřní svět je rozmanitý a pestrý. Učebnicovou poučkou je, že řeč souvisí s myšlením. Ale:

myslíme jen ve slovech? Gardner (1999) předkládá koncept různých typů inteligencí. Jinak asi

přemýšlí choreograf, jinak skladatel apod.

Zde se přeci jen vrátíme ke slovům. Naše vnitřní řeč není totožná s řečí vnější, ale

přeci jen jisté souvislosti mít musí. (viz. KPS/ZAPS, str. 9 – 10, str. 19)

Malý úkol b): Zkuste si někdy (lepší by bylo vícekrát) zapsat volný tok svých myšlenek.

Nebo záměrně k sobě mluvte nahlas.

11

2.4. Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu

Pokud jsme realizovali úkol a) z kapitoly 2.3.1., můžeme si na základě svého

„pozorování ušima“ uvědomit, proč zpravidla lidé mluví. K „vydání hlásku“ je třeba mít

důvod, motiv, chuť, potřebu. I když mluvíme „jen tak“, něco sledujeme, např. chceme aspoň

být s někým v kontaktu.

Pro veřejnější projev máme zpravidla potřebu mluvit o něčem. Je teda velmi důležité

si uvědomit CO chceme říci a zároveň s touto otázkou řešit i PROČ to chceme říci. Musíme si

uvědomit, čeho bychom rádi svou promluvou dosáhli - formulovat si cíl (k takovému

postupu jsme vedeni i v pedagogice - viz disciplína Základy pedagogiky).

Jsou uváděny tyto dva hlavní typy projevu: informační a přesvědčovací. Můžeme si

pomoci otázkami:

Co chci, aby se posluchači dozvěděli? Proč se to mají dozvědět?

Co mají udělat? Proč to mají udělat?

12

2.5. Kompozice projevu

Základní strukturu nastiňuje schéma na obrázku č. 1.

Úvod – „řekněte, co řeknete“ Představit cíl, téma a sebe

(TVKP: Téma, Význam, Kompetence, Představení)

Hlavní část – „řekněte, co chcete říci“

Hlavní body, co musím, co potřebuji sdělit abych byl pochopen,

(Rozvinutí myšlenek, uvedených v úvodu)

Závěr – „řekněte, co jste řekli“ Přehled, zopakování hlavních myšlenek, zakončení

(poslední možnost předat a zdůraznit hlavní myšlenky a body) )

Upoutat pozornost, navázat vztah, získat důvěru.

-Přímé konstatování (začít vhodnou otázkou)

-Nepřímé sdělení. -Živý příklad,srovnání -Statistika. -Příběh

-používejte příklady -vytvářejte v mysli posluchačů obrazy -vyprávějte pro ilustraci příběhy a zkušenosti -poskytujte důkazy podporující vaše argumenty -shrnujte přednášenou látku -propojujte, uvádějte souvislosti

Udržovat kontakt s posluchači, jejich pozornost. Ověřovat si, zda rozumějí a sledují, co sdělujete.

Vydržet s energií, závěr živý, ale zakončující.

13

Další struktury projevů – specifické:

Stanovisko/ Návrh

Časová posloupnost

Chceme přednést návrh

Myslím si to a to, navrhuji, chtěl bych, aby se udělalo

Důvod : Myslím si to z tohoto důvodu

Příklad: tak to je v praxi

Stanovisko/ Návrh : právě proto zastávám toto stanovisko

Proto chci, navrhuji, aby se udělalo, aby jste udělali…

Minulost Budoucnost Současnost

Problém Příčina Řešení Akce

14

Chceme přesvědčit

Prezentace alternativ řešení

Situace – jak vypadají fakta

Negativní důsledky

Návrh

Pozitivní důsledky návrhu -přínos

Příští konkrétní kroky

SITUACE

Alternativa č.1 Alternativa č.3 Alternativa č.2

POROVNÁNÍ KLADŮ A ZÁPORŮ, ROZLIŠOVACÉ KRITÉRIA

- Situace - Podstatné vlastnosti alternativ - Porovnání kladů a záporů, rozlišovacé kritéria - Doporučení dalších konkrétních kroků

DOPORUČENÍ DALŠÍCH KONKRÉTNÍCH KROKŮ

15

2.6. Příprava projevu Podle DeVita (1999) můžeme při přípravě projevu postupovat v 10 krocích.

Prozkoumání tématu

Formulace hlavní myšlenky, vymezit základní body

Analýza publika (komu sdělujeme?)

Volba tématu a cíle (účelu)

Sestavit závěr a úvod

Stylizovat svou řeč

Uspořádat si materiál k projevu

Rozvinout základní body

Znovu projev prozkoumat a zhodnotit

Realizace projevu

16

2.7. Předpoklady dobrého přednesu

2.7.1. Aktivní sdělné čtení textu

V základní škole zvládneme všichni techniku čtení – naučíme se spojit písmena

s hláskami, se ozvučit naučíme grafickou podobu slova. Bohužel, tím výuka zpravidla končí.

Pouhé ozvučování grafického záznamu však nestačí. Dovednost aktivně, smysluplně sdě l i t

zapsané myšlenky nepatří k výbavě absolventů našich škol – někdy dokonce i mnohý herecký

profesionál nevystupuje v této oblasti jako garant kvality. Jako vysvětlení se nabízí inflace

slov v současném světě, „vyprázdněnost“ mluveného a koneckonců i psaného slova,

zrychlování doby a času atd.

Sdělně číst text znamená přiblížit v danou chvíli náš mluvní projev přirozené řeči, užít

věcně správně důrazy, sdělovat po myšlenkách – správně frázovat, poslouchat se, říkat text

jako by myšlenky právě vznikaly. Pro většinu lidí to znamná nezvyklou disciplínu myšlenkové

aktivity a rozvíjení schopnosti vnímat text hlouběji a celistvě. Je nezbytné v okamžiku

pochopení významu vytvářet si na základě psaného slova vnitřní představy a tyto pak

„oblékat“ do autorem určených slov. Pro takové čtení je potřeba být velmi aktivní –

psychicky, tělově a hlasově.

17

2.7.2. Jak tvoříme hlas a artikulaci

Hlas vytváříme na základě nervových impulsů, svou úlohu zde má mozek a nervová

soustava. V samotném počátku lidského života je hlasové vyjádření neuvědomělé, ale již

tehdy navozuje interakci s dalšími lidmi. S celkovým rozvojem komunikace se v souladu

s typem a charakterem osobnosti rozvíjí i hlasová mohoucnost3 a řečové dovednosti.

Fyziologie hlasotvorby najdeme v řadě publikací. Popis je většinou směřován ke

stavbě a funkci dechového, hlasového a artikulačního ústrojí. Pokusme se popsat komplexní

psychosomatický proces, jehož výsledkem je jedinečný lidský projev – hlas a řeč. Libuše

Válková (2007, str. 32) cituje doc. MUDr. Sedláčkovou, foniatričku pražského klinického

pracoviště ORL: „Hlasový projev vzniká na základě složité reflexní činnosti řízené k souhře

nervovou soustavou. Probíhá na třech úrovních

1. kortikální (korové), kde probíhají vědomé procesy tvoření tónu

2.subkortikální (podkorové), kde se uskutečňuje automatizovaná neurosvalová činnost; je centrem emocí, výrazu

3. na úrovni nervového ovládání přímo v hrtanu“.

Na počátku je potřeba něco sdělit, vyjádřit. Bez tohoto podnětu „hlas nemá život“

(Linklater. 2005, str. 22). Potřeba se v našem organismu realizuje elektrickými impulsy, které

páteří dojdou k nervovým zakončením, jež řídí svalstvo řečových orgánů. Naše hlasové

vyjádření může mít formu řeči, kdy podnět ke vzniku bude mít spíše racionální základ

Impuls, (záměr) aktivizuje a koordinuje naše psychosomatické funkční zapojení:

přednostně dýchání, hlasotvornost a artikulaci. Takto získaná kvalita psychosomaticky

získané energie probouzí u každého jedince funkční zapojení (vzorec, dynamický stereotyp).

Příklad: Potkáme někoho, s kým udržujeme neutrální až lhostejný vztah. Je naší společenskou

povinností onoho člověka pozdravit. Základní podnět k pozdravu však bude malý a nevýrazný. Reakce v našem

dechovém a hlasovém ústrojí též. (srov. Linklater, 2005, str. 22) Naprosto jinou situaci prožíváme, pokud se

setkáme s milovanou osobou. Naše vnitřní vzrušení se zřetelně promítne do slov pozdravu. Nervová zakončení

solární pleteně zalije teplo, bránice se zaktivizuje, dech se nám prohloubí, žebra rozšíří, hlas se rezonančně

obohatí.

3 Vydáváme-li hlas, „rozpohybujeme“ mnoho částí našeho organismu. Dle odborníků však mluvíme nefyziologicky, tj.

nezapojujeme potřebná ústrojí v té míře, jak je nám přírodou nabídnuto. Současná odborná literatura označuje tento fenomén

jako hlasovou fonastenii (viz Válková, 2007)).

18

Kristin Linklater (2005) zdůrazňuje, že tyto zjednodušující popisy nemohou vystihnout

složitou skutečnost. Existuje nekonečná mnohotvárnost vnějších stimulů a vnitřních reakcí.

K vnitřním reakcím také patří ty, které náš hlasový projev kontrolují a funkčně usměrňují.

Zásadní role zde připadá sluchu.

S hlasovým vyjadřováním jsou nedílně spjaty také gesta a mimika, jejich společným

základem je dech. Coblenzer a Muhar (2001, str. 3) připomínají latinské úsloví „Alicin

personam gerere“4. Mimika a gesta významně spoluvytvářejí osobnost člověka. „Původ slova

„persona“ od „personam“ (prozvučovat, proznívat) zdůrazňuje význam hlasu. Na každé formě

našeho projevu se tedy podílí hlas a pohyb. Hlas potřebuje dech a pohyb potřebuje také dech.

Tento dech však nemůže plynout samovolně. … mezi hlasem, pohybem (zde tedy gesty a

mimikou) a dechem vždy vzniká nějaký vztah.“ (Coblenzer, Muhar, 2001, str. 3)

Vraťme se k hlasovému impulsu (podnětu hlasově se projevit). Impuls vyvolá v našem

těle reakci, v prvé řadě dechovou. To znamená, že se dají do koordinovaného pohybu četné

svaly trupu, žebra se rozšíří, bránice vyrovná, žaludek sníží, vnitřnosti musí poněkud změnit

svou polohu, aby vytvořily místo pro rozepjaté plíce. To vše se děje proto, aby se dech dostal

až do plicních sklípků a pak se vydal na zpáteční cestu.

Současně s dechovým procesem dochází k pohybu i v oblasti hrtanu. Zmíněný impuls

aktivuje i svalstvo hrtanu, hlasivky se připraví, aby pro výdechový proud nabídly dostatek

odporu k oscilaci.

Pokud je tlak dechu měkký, hlasivky relativně uvolněné, vzniklé kmitání je pomalé a

zvuk má nízké frekvence. Silnější tlak dechu nachází silnější odpor více napjatých hlasivek,

což vede k vyšším frekvencím. Tento jev můžeme přednostně sledovat u vyšších tónů.

Vztah fonace a dechu je zásadní. Koordinace činnosti hlasivek a dechu rozhoduje o

kvalitě hlasu. „Hlasivky a bránice tak pracují ve vzájemné podmíněnosti. Nasazení tónu je

třeba pojímat jako dotyk, pocit vzlétnutí, nikoliv tlačení dechu do přepjatých hlasivek či

proudění šustícího vzduchu v nedomknutých hlasivkách.“ (Tichá, 2004, str. 13)

Nakonec se v našem zjednodušujícím popisu věnujme artikulaci. Předpokládejme

zdravý hlas, který je formován ve slova díky artikulačním oblastem (oba rty, zuby, špička,

střed a kořen jazyka, horní a dolní čelist, tvrdé patro, měkké patro s čípkem).

Artikulace je spjata s naším řečovým vyjádřením, s přesným vyjádřením myšlenky.

Přesnost myšlení se odráží také v tom, jak „ekonomicky“ jsou tvořena slova. Sovová (2009)

složitý proces shrnuje do schématu – viz obr. č. 2.

4 Česky: „jednat jako nějaká osoba, hrát něčí roli, někoho představovat“

19

Hlasový projev

Mozkový impuls,

představa,

myšlenka, sděleníDýchání

Emoce,

psychosomatické

cítění

Vůle ke sdělení

Mimika a gestika

Vegetativní tělesné

funkce

Artikulace

Osobnostní

struktura

Kontrola hlasu

sluchovými a

svalovými vjemy

Tvarování

nadhrtanových dutin,

hlavová rezonance

Obr. č. 2 : Aspekty ovlivňující hlas

Komunikační situace:

velikost prostoru, partner (partneři, publikum),

zaměření komunikace (osobní, veřejná)

Fonace

Podhrtanový

prostor,

hrudní

rezonance

20

3. Uzavíráme, zakončujeme…

… nebo-li si můžeme říci, o čem byla řeč. Dle školních znalostí je to závěr - část, kdy

lze naposledy zdůraznit hlavní „poselství“ naší promluvy. Můžeme také vytvořit prostor pro

dotazy a shrnout až po případné diskusi.

V tomto textu (který doplňuje kontaktní výuku) jsem se snažila shromáždit – dle svých

dosavadních zkušeností – základní informace a poznatky pro rozvoj řečnických dovedností.

Rétorikou se zde zabýváme v kontextu učitelské profese.

Na závěr Vás čeká…

Velký úkol B: připravit si projev v časovém rozsahu 6-8 minut.

Bude mě zajímat, v čem Vám pomohla(y) prostudovaná kniha(y), zda a v čem Vám byla

nápomocna tato studijní opora. Vítám jakékoliv připomínky pro další vývoj opory.

21

Literatura a zdroje

BĚLOHRADSKÝ, V.: Přirozený svět jako politický problém. Praha : Československý spisovatel, 1991.

ISBN 80-202-0279-X

BELZ, H., SIEGRIST, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Portál Praha 2001, ISBN 80-7178-479-6

BERGER, E., FUCHS, H. Učíme děti učit se. Plzeň : Fraus, 2009. ISBN 978-80-7238-854-7

COBLENZER, H, MUHAR, F. Dech a hlas: návod k dobré mluvě. 1. vyd. Praha: Akademie múzických

umění, 2001. 125 s. ISBN 80-85883-82-1.

DeVITO, J.A.: Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada Publishing 2001, ISBN 80-7169-988-8

FRYNTOVÁ, V. O podstatě přednesu. In Vyskočil a kol.: Řeč, mluva, hlas. Sborník ze semináře. Praha

AMU 2006

GARDNER, H.: Dimenze myšlení. Praha : Portál 1999. ISBN 80-7178-279-3

HEIRHOLD E. Rétorika a prezentace. Praha : Grada,2005. ISBN 80-247-0782-9

KHAN-PANI Ph. Mluvte k věci. Brno : ERA. 2002. ISBN 80-86517-23-3

KOHOUT, J.:Rétorika.Umění mluvit a jednat s lidmi.Praha 2000. ISBN 80-7261-002-3

LINKLATER, K. Die persönliche Stimme entwickeln. Ein ganzheitliches Übungsprogramm zur Befreiung

der Stimme. 3. Auflage. München: Verlag. ISBN 3-497-01743-4.

SOVOVÁ, P.: Hlas jako psychosomatická disciplína. Dizertační práce, KATaP DAMU, Praha, 2009

PAOLO, F.: Umění veřejně vystoupit. Frýdek-Místek: Alpress 1997

TICHÁ, A. Hlasová výchova v dětském sboru prostřednictvím her a motivací. Praha: Národní

informační a poradenské středisko pro kulturu, 2004. 95 s. ISBN 80-7068-168-1.

TUŠL, ROUBÍNEK, ENGELOVÁ: Řečnické umění aneb mluvíš, mluví, mluvíme. Krajské kulturní středisko

Plzeň, 1983.

VALENTA J. Učíme (se) komunikovat. AISIS, 2005. ISBN 80-239-4514-9

VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ H a kol. Pedagogika pro učitele, Grada Praha 2007, ISBN 078-80-247-1734-0

22

VÁLKOVÁ, L., VYSKOČILOVÁ, E. Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. 1. vyd.

Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2007. 119 s. ISBN 80-7331-034-1.

Další zdroje:

Učební texty vzdělávacího cyklu Via aperta ( projekt Rozvoj osobnostních kompetencí, podpořený ESF

a státním rozpočtem České republiky) DDM Rokycany, 2008

Studijní opory vzdělávacího projektu Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů

praktického vyučování a odborného výcviku( projekt podpořený ESF a státním rozpočtem České

republiky)FPE ZČU 2010

Prezentační seminář Zity Henselové ( duben, 2006)

23

Příloha : Hodnocení projevu

Doporučuji jako inspiraci Test rétorické sebereflexe (Kohout, 2000, str. 135). Zde zařazujeme

podněty pro hodnocení z publikace Učíme děti učit se (BERGER, E., FUCHS, H., 2009)

Obsah projevu

- Obsah byl věcně správný.

- V obsahu byly chyby.

- Obsah byl srozumitelný.

- Následující body byly příliš komplikované:….

- Referující provedl dobrou rešerši (viz 1. element klasické rétoriky - invence)

- Referující dokázal odpovědět na otázky publika.

- Chyběly tyto důležité části obsahu: …

- Obsah byl logicky strukturován.

- Nebylo možné vysledovat logickou strukturu.

Prezentace

- Prezentace měla jasné členění.

- Prezentace neměla jasné členění.

- Můj zájem vzbudilo …

- Zcela upřímně – téma mě nenadchlo, protože …

- Vizualizace byla přehledná.

- Chyběla vizualizace.

- Referující dobře zvolil média, protože …

- Referující špatně zvolil média, protože …

- Referující dobře udržoval oční kontakt s publikem.

- Referující udržoval jednostranný oční kontakt s …

- Referující neudržoval oční kontakt s publikem.

- Referujícímu bylo dobře rozumět i v poslední řadě.

24

Další charakteristiky

- Referující mluvil příliš tiše.

- Obsah byl z jazykového hlediska dobře formulován.

- Obsah byl z jazykového hlediska komplikovaný nebo nesrozumitelný.

- Referující dokázal jednoduše vysvětlit cizí slova.

- Referující nevysvětlil resp. nevysvětlil srozumitelně cizí slova.

- Referující dodržel určený čas.

- Referující mluvil kratší dobu než určený čas.

- Referující překročil určený čas.

- Mluvčí mluvil spatra.

- Mluvčí referát četl.

- Mluvčí částečně mluvil spatra a některé části četl.