Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Ruční knížkaAuthor(s): KAŠPAR MOTĚŠICKÝ and Pavel KosekSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 126, No. 1/2 (2003), pp. 67-79Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23468178 .

Accessed: 16/06/2014 16:23

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXXVI, 2003, 1-2, pp. 67-79

Ruční knížka

KAŠPAR MOTĚŠICKÝ

Modlitba za odpuštění hříchů.

Ó Pane Jezu Kriste, můj jedinký biskupe, přímluvce, prostředníce a smír če, kterýž si někdy věrné, stračeně ovce hledal, hříšníky ku pokání volal, na kříži za hříšníky umřel, a tak je s Otcem smířil, a ještě, podnes přimlouváš se za všecky kající hříšníky, a Otce svého nebeského za odvrácení od nich hně vu jeho i všech pokut prosíš; ach viž, že já z přirození sem syn (dcera) hně vu, a že všecko myšlení srdce mého zlé jest od mladosti mé, vím že nepřebý vá ve mně dobré, chtění sice mám, ale abych vykonati mohl dobré toho nenalézám, nebo nečiním dobrého kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci. Pane já nevím kolikrát /113/ bloudím, hříchové moji vznášejí se nad hlavu mou, a jako břímě těžké nemožno jest mi jich nésti. Ale ty Pane Ježíši ze mnes je sňal a sám nesl, a protož ty Vykupiteli, Spasiteli, přímluvce, zástup ce a spomocníče můj, smiluj se nade mnou, nebo к tobě samému o pomoc se

utíkám. Ó zraněná skálo, skrej a schovej mě před vzteklosti ďábla a hrůzou

pekla v rozsedlinách a skrejších tvých krvavých raní, a odvrať ode mne všec ky metly a pokuty, abych v prchlivosti shlcen a sežrán nebyl; buď můj pří mluvce na posledním soudu, abych nemusil hrozného ortele slyšeti: odejděte ode mne činitele nepravosti, amen pravím vám, neznám vás. Ty Pane znáš

srdce mé, že želením a zármutkem potříno jest to obětuji tobě krví tvou skro

pené, kterýmž ty /114/ nepohrdneš. Naplň na mne své zaslíbení, kteréž zní, že každý kdož v tebe věří nezahyne, ale život věčný míti bude. Věřím ó Pane, toliko ty spomoz nedověře mě, a nedej mi v hříších mých zahynouti, ani pokutám na mně věčně ležeti, ale slož je ze mně, a buď milostiv mně hříš nému, pro tvé krvavé rány kteréžs pro mne snesl, ty si samého sebe na smrt za mě vydal aby mi spomoženo bylo, nestrkejž tedy od sebe mé kajicí duše, kteráž nelibost majíc nad hříchy mými, vyproštěna z nich býti a tobě v novo tě života sloužiti žádá. Ó vztahňž pravici svou milostnou, ujmi mě jako Petra nad hlubinou tonoucího, a z prohlubně hříchů mých mě vychvať. Umej mě od nepravostí mých krví svou, kteroužs pro hříšné vylil, /115/ ať není nadar mo vylita. Dej mi Ducha svatého z jehož bych pomoci hříchů se varoval, dobrého následoval, a tak věčně spasen byl, amen.

67

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KAŠPAR MOTESICKY

Jiná za odpuštění hříchů.

Ó nejsvětější Bože, ačkolis ty řekl: Svatí buďte, nebo já svatý jsem; já však nemohu říci, že svatý sem; nebo tvá svatá přikázání sem přestoupil, a hříšník

jsem. Ty si můj Stvořitel, mnes vychoval, ale já sem se tebe strhl. Ty si můj Bůh, a mněs mnoho dobrého učinil na těle i na duši, ale já nemohu chlubiti se že by co dobrého ve mně bylo, nebo zlé přebývá v těle mém. Ty si můj Otec, ale já nemohu říci, že sem syn tvůj, nebo tobě poslušný nejsem. Ty si můj Pán, ale já nemohu říci, že sem služebník tvůj, nebo nevěr/l 16/ně sem tobě slou žil. Ty si mně mnohé statky svěřil, a mnoho darů udělil, ale já nenáležitě s nimi sem šafoval, a dobře sem jich neužíval, nebo sem byl nepravý šafář, duši svou hříchy sem zprznil, srdce své zlosti obtížil, svědomí své nepravost mi ranil, rozum svůj přestoupeními porušil, myšlením svým od jednoho hří cha к druhému lítati dopustil, oči své hříchem zatemnil, uši i usta к dobrému

zacpal a zavřel, ke zlému pak sem je široce otevřel. Ruce své hříchům sem rozprostíral a vztahoval, nohám pak svým po cestách nepravostí choditi dal.

Celý čas života mého nic jiného není, než pravý čas hřícha, léta má jsou léta hřícha, a život můj jest život hřícha. Kdyby všickni tvorové jazyky měli, a mluviti mohli, všickni by na mne křičeli a naříkali, že mně к hříchu sloužiti musili. Ach já bídný člověk, ach, co jsem učinil? ach že sem se pekelnému du /117/chu tak hrozně svésti, světu oklamati, a mému vlastnímu tělu a krvi к hříchu a zlému uchlácholiti dal. Ó běda mně, že sem tak těžce zhřešil! Ó běda mně, že sem tak dlouho v hříších trval! Ó běda mně, že sem tebe své ho dobrotivého Boha, svými hříchy tak tuze na se rozhněval! Pane můj, bu deš-li se na mé šafářství ptáti, a požádášli ode mne počtu, nebudu tobě moci ani na tisíci slovo odpovědíti. Ó spravedlivý Bože, vejdešli se mnou v soud, neostojím před obličejem tvým; a budešli nepravostí mých šetříti, na věky za hynout! musím. Ó běda mně! Ó hříchové, hříchové! Ach jak všecken se dě sím, že sem tak těžce zhřešil. Ach Pane, ty si spravedlivý Bůh, kterýž neobli buješ bezbožnosti, a kterýž žádného bez pomsty nenecháváš, kdož proti tobě hřeší, jak převelice se bojím tvého přísného hněvu a tvé spravedlivé pomsty. Ó učiň se m/118/nou milost, ó Otče milosrdenství, ach Pane, nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť před tebou není spravedlivý žádný živý. Ach Pane netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne, aby mne nesetřel. Nevydávám se za nevinného, ale poznávám vinu svou, a vyzná vám hřích svůj, a nepravosti své neukrývám. Více sem se hříchů dopouštěl, nežli jest na počet písku mořského, rozmnožily se nepravosti mé Pane, roz množily se nepravosti mé, a nejsem hoden abych měl pozdvihna oči, hleděti na vysokost nebe, pro množství nepravostí svých. Vím dobře že sem vzbudil hněvivost tvou, čině to což jest zlého před tebou, jako ten kterýž sem nečinil vůle tvé, a přikázání tvých neostříhal; ale já nicméně prosím za milost, a za

68

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RUCNI KNIZKA

odpuštění hříchů mých. Ach Pane, jestliže veliký jest hřích můj; tvá však mi lost mnohem větší jest, jestliže mnoho jest hříchů /119/ mých, u tebe také mnoho jest milosrdenství. Protož nyní klekám na kolena srdce svého, žádaje od tebe milosti: smiluj se nade mnou Bože podle milosrdenství svého, a podle množství slitování svých shlaď přestoupení má. Dokonale obmej mne od

nepravosti mé, a od hříchu mého očist' mne. Odpusť mi Pane, odpusť mi, a nezatracuj mne spolu s nepravostmi mými, aniž sa hněviv na věčnost, scho

vávej zlé věci na mne, aniž mne odsuzuj od nejhlubších míst pekla, nebo ty jsi Bůh kajících; ale dokaž ke mně vší dobrotivosti své, spasena mne nehod ného učině podle velikého milosrdenství svého. Ach Pane, nechej mi otevře né státi dveře srdce tvého, abych v něm nalezl občerstvení pro mou bídnou

duši, pokoj pro mé zkormoucené srdce, odpočinutí pro mé znepokojené svě domí. Ach Pane nakloň ucha svého к volání mému, a vyslyš modlitbu mou. /120/ Ach Pane otevři tvá milostná usta, a potěš mne tvými sladkými rty. Ó pane, dej mi milost najiti před trůnem milosti tvé, dej mi pomoc najiti před obličejem tvým rci jen slovo, a uzdravena bude duše má, skrop mne jen krů

pěji krvi Syna tvého Ježíše Krista, a očištěn budu od hříchů mých, amen.

Jiná ještě.

Ó svatý a spravedlivý Bože, milostivý Otče nebeský, nyní předstupuje před tebe převeliký hříšník, kterýž se pro své hříchy velice stydí, nejsem ho den, abych se mezi jinými syny Božími, kteříž tak těžce nezhřešili, jako já nestydatý člověk postaviti měl, к nebi také očí svých směle pozdvihnouti ne smím, pro množství nepravostí mých. Z hříchů mých, /121/ kteréž sem já zpočátku za malé držel, veliká a hrozná hora jest učiněna kteráž mne do pek la potlačiti chce, v srdci mém napsáni jsou perem železným, a rafiji kamene

přetvrdého vyryti. Já sem všech dobrodiní tvých, všeho stvoření, anobrž všech oudů těla svého zle užival, tělem i duši Satanu ochotně sloužil, a upadl sem z blahoslavenství do zatracení, z milosti do hněvu, z života do smrti, z nebe do pekla. Svět a žádosti jeho stále sem miloval, ale na jejich zatratite

dlný konec nikdy sem neprohlidal, tobě pak opravdovým srdcem nikdy aneb zřídka sloužil. O ty nepokojné svědomí, jak si ty hrozný tyran, jak nemilo srdně mne biješ, jak převelice mne trápíš, proto že sem se tak mnoho hříchů vědomě dopustil, a ortel /122/ Boha svého potupil, kterýž takový jest, že kte říž takové věci činí, dědictví království Božího nedojdou. Ach Pane buď mi milostiv, a ujmi se mé bídné duše, aby nezahynula, zavrhni za hřbet svůj všecky hříchy mé, do hlubokosti širokého moře. Těší mne tvá drahá přisaha, že nechceš smrti a zahynutí bezbožného, ale chceš abych se obrátil a živ byl. Protož jdu к tobě Pane s dověrnosti, žádati tě za milost. Všaks jiných veli

kých hříšníků nezavrhl, protož ani mne od sebe nezamítej, ale přijmi mne na milost, pro tvého milého Syna Jezu Krista, amen.

69

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KAŠPAR MOTĚŠICKÝ

Srdečné rozmlouvaní až к smrti skormouceného, a pro množství hříchů velice ssouženého srdce, s svým milým

Spasitelem Kristem Pánem; v němž svou velikou bídu

a zraněné svědomí žalostně oplakává, a u Krista pomoci i potěšení hledá a s radosti nalézá.

I. Člověk hříšný.

1. Stížte se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mlu viti budu v hořkosti duše své. Psáno jest: Zlořečený každý kdož by nezůstal v tom a nečinil toho, což psáno jest v Zákoně Páně. Ach Bože můj jak jsou to tvrdá, a přetěžce svědomí člověka hříšného trápící a svírající slova.

2. Z těch přestupníků Zákona i já nejsem nejmenší, nebo netoliko haneb

ným myšlením, a oplzlým mlu/124/vením, ale také skutečným činěním, mnoho zlého proti tobě mému předobrotivému Bohu sem se dopustil.

3. Myšleni srdce meho hned od mladosti, nýbrž od dětinství meho převe lice zlé bylo, poněvadž byv dítětem teprv jednoho dne stán, již tehdaž nevin

ný před tebou sem nebyl. Jak mnoho přibývalo z dobroty tvé mého života, tak mnoho přibývalo hříchů. Krásný mladosti mé kvítek, měl na věnce ctnos ti býti obrácen, a tobě Bohu u vůni libou obětován: nejzdárnější života mého

čas, měl býti к cti tobě vynaložen; ale já sem ten květ mladosti mé zprznil a zhyzdil. První věk člověka mezi jinými všemi nejspůsobnější je к sloužení

Bohu, ale já velikou částku jeho strávil sem v sloužení ďáblu. Veliké množ ství hříchů přichází mi na pamět, kteréž neskrocená mladosti mé svoboda pá chala, ale mnohem více jich jest, kteříž mi ani na pamět nepřicházejí. Po blouzením zajisté kdo rozumí? /125/

4. Kolikkoli si mi udělil daru, toliks mi odeslal lásky tvé svazku. Chtěls mne dobrodiními svými zavázati, ale já na tebe a na dobrotivost tvou zapo menuv, větší hromadu hříchů sem nashromáždil. Bohatství dobrotivosti tvé, a předivné dlouhočekání tvé ku pokání mne dlouho vedlo, ale já až posavad přijíti sem nechtěl. Častos mne volal, o nejdobrotivější Bože, skrze slova tvé ho kázání, kříž a trestaní, skrze vnitřní vnoukaní, ale já zacpal sem byl uši srdce svého к takovému mne volání. Všecky moci duše mé, všickni oudové těla mého, darové tvoji jsou, všemi tedy mocmi duše mé, a všemi oudy těla mého hotov sem měl býti tobě sloužiti, ale já učinil sem je, ach nastojte, ná

stroje nespravedlnosti a nepravosti. Tvůj jest duch, kterýmž dýchám; tvé po větří, kteréž táhnu; tvé slunce, jehož světlost každého dne spatřuji: vše/126/

cky ty věci měly mi býti prostředky nápomocnými к svattosti života, ale já obrátil sem je, ach nastojte, к službě hřícha. Stvoření sem uživati měl к tvé

70

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RUCNI KNIZKA

slávě, ale já sem je užíval к tvé potupě. V čas světla slunečního obléci sem se měl v odění světla, ale já v něm páchal sem skutky temnosti.

5. Tebe, ó můj Pane Ježíši, zaměstknal sem těmito hříchy svými, a obtížil

nepravostmi svými. Hříchové moji jsou ti želežní hřebové, jimiž sem ruce i nohy tvé zprobíjel; hříchové moji jsou to bodlavé trní, jimiž sem tvou nej světější hlavu zbodl: hříchové moji jsou ti silní bičové, jimiž sem tvé nejčist ší tělo, zbičoval.

6. Ó běda mně hříšnému! První náš otec Adam projeden toliko hřích pře těžce od Boha zpokutován byl; co pak se mnou, ach nastojte, se stane, kterýž sem natisíckrát zhřešil? Vůli Boži sem znal, avšak sem ji /127/ nečinil, volal na mě Kristus, a v hřešení mém mne pamatoval, a však slyšeti sem ho ne chtěl.

7. Dřímal sem, a naprosto i spal snem smrti, ach proč sem jen neprocítil? V blátě nečistot smrdutých sem vězel, proč sem se jen neočistil? Začasté ulé čil mne Kristus, ale já vždycky zase nových ran těmi mrzutými hříchy sem sobě nadělal. Strom sa zlý, ovoce zlé a trpké sem nesl; ach já hříšnik přebíd ný, nic jiného sem nezasloužil, než abych sekerou hněvu Božího vyťat a na oheň pekelný uvržen byl.

8. O tvrdé a skamenité srdce cos myslilo, že si sebou tak přemilostným voláním Božím, tak přemnohými dobrodiními Božími, až i těmi pokutami přetěžkými, časnými i věčnými hnouti nedalo, a jich se nebálo.

9. Jakými tedy slovy, jakými posunky, jakým lkaním, jakými slzami, oplakávati mám tu svou bídu, zavržen sa od tváři nejvy/128/šího? Bych pak krvavými slzami hříchy své oplakával, není mi možné abych za ně dosti uči nil, poněvadž sem bez pravého pokání živ byl.

10. Ó duše má, předrahou krví Kristovou vykoupená plač, květ, potůčky hojné slz vylévej, nebo si hříchy svými Boha od sebe zapudila, ženicha své ho stratila, к mukám pak pekelným se uchýlila.

11. Všecko stvoření proti mně hněvem rozpálené jest, a nelibě na mne

patří, nebo sem jeho zle užival, a Boha Stvořitele jejich přetěžce rozhněval: nebe také dí: Ty ve mně nikdy radovati se nebudeš.

12. Všickni ptáčkové pod nebem šťastnější jsou, nežli já, nebo jim nepo třebí na soudu se postaviti, jako mně, protož vesele zpívati mohou, ale, já před obličejem Božím oněměti musím.

13. Kdož tedy srdce mého úzkost bude moci vymluvit? kdo svědo/129/mí mého trápení pochopiti? Bolesti smrti obklíčily mě, hříchové moji děsí mě.

14. Převeliká dobrodiní Božská jichž sem užíval, hrozí mi zahynutím, proudové hněvu Božího zachvátit mne chtějí, hříchů pak mých rozvažovaní, jest již pekelných muk okušování.

15. Ó hříchu, hříchu, jak ty lahodíš, a ulisně v srdce člověka vcházíš, ale

přetěžce je raníš; počátkové tvoji přinášejí radost, skončení pak tvé jest smut

71

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KAŠPAR MOTĚŠICKY

né a žalostivé, anobrž jed smrti. Ó hříchové, hříchové, jak snadno v srdce člověka vcházíte, když radíte a lákáte, ale jak nesnadno z něho vycházíte, když uchlácholíte, nebo když uchlácholíte, a svedete, až do smrti duše bode te. Ó jak zlá a hořká věc jest hřích!

16. Běda mně zarmoucenému, že sem tak dlouho v hříších vězel, ach že sem kdy od Boha odstoupil, nebo on také ode mne odjíti ráčil. Hříchové /130/ moji to učinili že mne s Bohem mým rozloučili, ach kdo mne zase s nim spojí?

17. Raněn sem střelami hněvu Božího, kdo mne uzdraví? Smrti sem za

sloužil, kdo mi života udělí? svázán sem řetězy pekla, kdo mne vysvobodí? až к smrti smutná jest duše má, kdo mne obveselí?

18. Ó nebe a země! ó slunce a hvězdy! ó moře a řeky! ó hory a pahrbci! ó všíckní tvorové! Raďte kam mám utéci? kam se obrátiti? ó hněvu Boží ne

připadejž na mne! Vy zeměplazové, raďte, v které díře se skryti mám? vy di voká zvířata lesní, povězte, na kterou poušť pospíšiti mám?

19. Ach, kdo jest ješto by se nade mnou cítícím úzkost srdce, bolesti pek la, a vzteklost ďábla, smiloval? kdo jest ješto by mne, kterýž umírám, při ži votu zachoval? kdo jest ješto by mne z hrdla pekla vytrhl: ach kdo jest ješto by mne tru/l 31/chlivě lkajícího a žalostivě naříkajícího vyslyšel a potěšil?

II. Pán Kristus odpovídá.

1. Zastav se ó člověče, a obrať se sem ó bídný hříšníče! Živ jsem já, i ty živ budeš. Doufej, já sem přemohl svět; toto mé vítězství také jest vítězství tvé. Nechci smrti hříšného, ale aby se obrátil a živ byl.

2. Co se domníváš že já někoho na všem širokém světě od své zásluhy odlučuji? Beránek Boží jsem, kterýž snímá hříchy všeho světa. Přišel sem hledati a spasiti což bylo zahynulo. Tebe také chci zachovati, aby nezhynul na věky.

3.1 pro tebe a spasení tvé zstoupil sem z nebe, a pro tebe také svou dra hou krev vylil. Tou tebe očistiti chci ode všech hříchů tvých, aby se čistý ukázal před obličejem mého nebeského Otce.

4. Schovej se do /132/ ran mých, a tam hledej odpočinutí tvé zarmoucené duši. Věř ve mne, a nezahyneš, ale život věčný míti budeš. Polož mezi hněv Otce mého, a hříchy tvé, mou drahou zásluhu, a nebudouť hříchové tvoji ško diti na věky.

5. Jsouli hříchové tvoji velicí, mé spasení daleko jest větší; jestli tvá bída mnohá, milosrdenství mé mnohem jest hojnější; táhnouli tě hříchové tvoji do pekla, mé utrpení táhne tě do nebe; potupujeli tě tvé svědomí, spasena tě činí má láska.

72

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RUCNI KNIZKA

6. Já sem od počátku světa žádného kajícího hříšníka nezavrhl; na tobě také nezačnu nemilostivým býti, ani milosrdenství svého na tobě nechci stra titi, čemuž ty máš nepochybně věřiti.

7. A protož nezoufej sobě v hříších svých, ale naděj se milosti, pod ke mně, a já tě občerstvím, a dámť vody, kteráž vskakuje do života věčného, věř ve mne, a věčně spasen budeš.

8. A co o dobrotě mé /133/ pochybuješ? Viz, jak uši mé к vyslyšení tě

jsou otevřené; viz, jak oči mé na tebe libě patří! viz ruce mé jak к přijetí tebe

jsou roztažené! viz usta má jak к políbení tebe jsou hotova! Pročež tedy ne

jdeš, a nepospíšíš mi dáti srdce svého?

III. Hříšník s radosti praví.

1. Ó přelibeznějšího hlasu! ó převeselejší hodinky, v kterouž mi se dosta lo hlas Pastýře a Vykupitele mého slyšeti! ach jak dobře se mnou míní.

2. Ó Pane Jezu Kriste, nyní teprv dobře tomu rozumím, jak přívětivé jest srdce tvé к bídným hříšníkům. Kohos ty kdy zahnal, kdož к tobě přišel? Ko hos ty nepřijal? protož i mne přijmi.

3. Ty voláš na mne; aj teď sem Pane, mluv potěšené věci služebníku své mu, a já poslouchati budu; věřím pevně, že na mne nezačneš nemilosrdným by/134/ti, nebo milosrdenství tvé nemá konce, a větší jest nežli všecky jiné skutky tvé.

4. Ó Pane Ježíši, přináším tobě srdce skroušené, nepohrdejž jim, víno Zá kona mne zkousalo, ach nalejž oleje milosti a potěšení do ran mých, a spase na učiněna bude duše má.

5. Kdož v tebe věří, spasen bude. Já věřím, ačkoli, poněkud mdle, protož i já mám život věčný. Kryji se do tvých svatých ran, a v nich odpočívati chci tiše, a pokojně, dokud by hněv Boží nepominul, a nade mnou se můj Otec

nebeský nesmi loval. 6. Inu již sem vesel, že mi Bůh z pouhé milosti hříchů nepřičítá. 7. Nuž tedy radujte se Anjelé, že já hříšník kající к vám sem připojen, ra

dujte se pobožní, že já groš stracený sem nalezen, radujte se hříšníci, kteříž hříchů svých srdečně želíte, já, já, zpívati vám budu o milosrdenstvích Hos

podinových na věky, raduj se všecko stvoření se mnou, že já bídný člo/135/ vek к Bohu sem obracen, a od něho na milost přijat.

8. Raduj se i ty duše má, a navrať se do předešlého odpočinutí svého, nebo Hospodin dobře učinil tobě, jemuž buď sláva na věky věků, amen.

73

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KAŠPAR MOTESICKY

Tužebné lkaní exulantů.

Rozpomeň se Pane, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše! z vlasti své pro vyznání jména tvého vyhnáni sme. Dědictví naše obráceno jest к ci

zím, domové naši к cizozemcům. Sirotci sme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy. Mezi národy rozličné, jejichž jazyka mnozí ani nerozumíme, sme rozptýleni, kdež pro zachovaní víry a dobrého svědomí, bídy nejedné okoušíme, i lačníme, i žízní/223/me, i nahotu trpíme, i místa nemáme, i po směch, pohanění, a protivenství snášíme. S opovážením se života svého hle dáme chleba svého. Pracujeme rukama svýma vlastníma, chléb svůj za pení ze jíme, byt náš a dříví naše za záplatu přichází. Uhánění souce dobrořečíme, protivenství trpíce snášíme, když se nám rouhají modlíme se. A však, ach

nastojte! ani tak zachovati se nemůžeme. Cizí země také do níž si zastěhoval nás, a v níž jsou domácí víry naši, nehrubě podružství nám přeje, ale mnozí

jsou kteřížby nás rádi vyvrhli, a což horšího jest, do Egypta modlářského z něhož sme jednou z těžkosti vyšli, zahnali; kdyžs však ty synům vlasti v Zákoně svém přikázal, aby příchozí kterýž jest u nich pohostinu, byl jim jako jeden z doma rozených jejich, a aby ho milovali jako sebe samých. Skr ze což vydáni sme к utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potu/224/pě těm kteříž jsou vůkol nás. Uvedení sme v přísloví mezi národy a mezi lid mi, aby nad námi hlavou smítáno bylo. Pročež na každý den styděti se musí me, a hanba tváři naší přikrývá nás. Učiněni sme divadlo tomuto světu. Ó bychom měli křídla jako holubice, zaletěli bychom a poodpočinuli; to pak všecko přišlo na nás pro-naše nesčíslné hříchy, kterýmiž sme přísný hněv

tvůj, kterýž se rozlévá jako oheň, proti sobě vzbudili; a především, že sme

neposlouchali hlasu tvého, abychom chodili v naučeních tvých, kteréž si

předkládal před oči íaše, skrze služebníky své Proroky. Protož ty Pane neob meškals s tím zlým, kterýmžs nám v Zákoně svém pohrozil, ale uvedls je na nás. Nebo spravedlivý si Hospodine Bože náš ve všech skutcích svých kte réž činíš, jehož hlasu poslušní sme nebyli. Jižť vpravdě přestala radost srdce našeho, spadla koruna z hlavy naší, běda nám že /225/ sme zhřešili. Ale nechť se odvrátí prchlivost tvá Pane od nás, nebo pozůstalo nás maličko, mezi těmi národy, tam kdež si rozptýlil nás, a odpustě hříchy naše smiluj se nad námi. Pane popatř z domu svatého svého, a polituj nás, nakloň Pane ucha svého, a slyš, otevři Pane oči své, a viz, nebo ne mrtví v hrobě, jejichž odjat jest duch z střev jejich, vzdají tobě čest a chválu, ale duše kormoutící se nad

velikým zlým, v němž chodí sklíčena a neduživá, a oči umdlévající, a duše lačná, vzdají tobě čest a chválu Pane. Nebo ne pro nějaké spravedlnosti naše, činíme podati pokorné prosby naše před tebe, ale pro milosrdenství tvá mno há. Ty Pane svatě si zaslíbil, že kající jestliže by vyznávali nepravost svou, a ponížilo by se srdce jejich neobřezané, a schválili by pokutu nepravosti

74

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RUČNÍ KNÍŽKA

své, i tak když by v zemi nepřátel svých byli, nezavrhneš jich, a nezošklivíš

jich sobě, /226/ abys je měl do konce zkaziti, a zrušiti smlouvu svou s nimi; protož my nehodné dítky tvé celou dověrnost к tobě milosrdný Otče máme, že i nás, kteříž také svou nepravost vyznáváme, a před obličejem tvým se po nižujeme, i soudy tvé, kteréž jsou vždycky spravedlivé, schvalujeme, i v této zemi, jejíž obyvatele my ne za nepřátely, ale raději za přately, proto že jsou domácí víry naší, máme, nezavrhneš a sobě nezošklivíš, abys nás měl do konce zkaziti, a zrušiti smlouvu svou s námi na křtu sv. učiněnou, ale raději rozpomeneš se na nás. My к tobě u večer, i ráno, též i o polední modliti se a nezbedně volatí budeme, až i vyslyšíš hlas náš. Nebo víme že milostivý, a lítostivý jsi, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství, neustavičně že

hřeš, ani na věky hněvu držíš, ale jakož se slitovává otec nad dítkami, tak ty slitováváš se nad těmi kteří se tebe bojí /227/. Protož dokaž к nám vší dobro tivosti své podle velikého milosrdenství svého. Vyslyšiž Pane modlitbu naši i prosbu naši, a vytrhni nás sám pro sebe, a dej nám milost před obličejem těch kteříž nás nenávidí, ať pozná všecka země, že si ty také Pán Bůh náš, nebo jméno tvé svaté nad námi vzýváno jest. Nakloň srdce к nám našeho nej jasnějšího pána, pod jehož ochranou posavad sme zůstávali a zůstáváme, jako boudka na vinnici, a jako chaloupka v zahradě tykevné, а к litostivosti ho к nám vzbuď, aby nám ještě déle pod sebou podružství přál, a slyšel nás

když bychom volali к němu. Vyslyšiž ho v den soužení, к zvýšení ho přiveď jméno Boha Jakobova. Sešliž jemu pomoc z svatyně, a z Siona utvrzujž ho. Dejž jemu vše podle žádosti srdce jeho, a všelikou radu jeho vyplň. Požeh nání svého uděliž mu z Siona, aby spatřoval dobré věci Jeruzaléma, /228/ po všecky dny života svého, a viděl syny synů svých, a pokoj nad Izraelem. Mezi tím pokud nás chceš míti na tomto světě, neopouštějž nás, a nezamítej do cela od tváři své, ale pokáraje nás časně, přijmi na milost věčně, abychom chválili jméno tvé na věky. Vyslyšiž ó Pane! Pane smiluj se! Pane pozoruj a učiň, neprodlévejž pro sebe samého Bože náš, nebo od jména tvého nazvá ni sme. My za to veliké dobrodiní tvé, vyvyšovati tě budeme Bože náš, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků. Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budeme, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce: Milostivý a lítostivý jest Hos

podin, dlouhoshovívající, a velikého milosrdenství, dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho. Račiž to všecko učiniti, o milosrdný nebeský Otče, pro drahou zásluhu, a dostatečnou přímluvu tvé ho milého Syna /229/ Ρ. N. Jezu Krista kterýž také pro nás exulantem byl, a když lišky mají doupata, a ptáci nebeští hnízda, on neměl kde by hlavu svou sklonil, ale z místa na místo přecházeti musil, jemuž spolu s tebou ne

beský Otče, i Duchem svatým, buď čest a chvála na věky, amen.

75

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KAŠPAR MOTESICKY

Poznámka o transkripci

Ukázky modliteb jsme připravili podle třetího vydání Ruční knížky poří zeného roku 1708 v Zitavě v tiskárně Václava Klejcha. Tužebné lkaní exu lantů jsme konfrontovali s vydáním prvním - zbývající editované texty se bohužel v brněnském exempláři nezachovaly.1 Pokud můžeme soudit podle podoby textů uchovaných v obou exemplářích, není mezi jednotlivými vydá ními podstatných grafických, jazykových či textových rozdílů. Odchylky mají převážně charakter grafických chyb či nepřesností: někdy scházejí slo va či slovní spojení (zřejmě výsledek nepozornosti sazeče); ve třetím vydání se ve větším rozsahu označuje kvantita u dlouhých samohlásek á, e', ý (např. Lajka χ Láfka, nebo fweho χ fwého)\ v prvním vydání převažuje podoba akuzativu mě, kdežto ve třetím vydání podoba mne apod.

Ortografický systém památky celkově odpovídá zásadám bratrského pra vopisu, který kombinuje pravidla spřežkového a diakritického pravopisu. U malých písmen se obvykle užívá diakritických znamének, s výjimkou š

(/f> fs) a ('h· V řadě případů však diakritika schází: Krtu 226, shlaď 119, Jnal 113, nocnj 29, obtjzil 126, wychwat (imp.) 114. Diakritické znaménko absen tuje poměrně často také nad ě v postavení po labiálách a měkkých dentálách,

což by mohlo být výrazem vlivu nářeční změny ě>e, která proběhla v oblasti severovýchodočeských dialektů (viz dále): dedictwj 122, Jwedomj 119, wer ne 17, w žiwote 123. Velmi variabilní je značení „měkkosti" u majuskulí - většinou se neobjevuje vůbec (Caftos, Clowěk, Dablu), někdy se užívá způ sobu hybridního, kombinujícího pravopis spřežkový a diakritický (Ržka), a zcela výjimečně čistě spřežkového (Diabel). Nepravidelné je značení kvan tity. Důsledně je označována pouze grafémem j: hřjchů 115, Křídla 224, Pře/taupenjmi 116; méně často se vyskytuje u dlouhého ů - především v gen. pl. maskulin -ůw/-ů, u posesivních zájmen můg, twůg, fwůg a některých substantiv, např. Bůh, wůkol, wůle apod. Na rozdíl od většiny tisků 17. stole tí se místo kroužku klade nad и převážně indexové е. I když se tento způsob objevoval v českých tiscích 1. pol. 16. století,2 můžeme ho v tomto případě považovat za zřejmý vliv německého pravopisu. V případě dlouhého é, á, ý se kvantita objevuje nepravidelně - resp. obvykle schází. Pokud se však vy skytuje, není to v rozporu s našimi představami o samohláskové kvantitě češ tiny doby střední. Jelikož je označování kvantity u i-j důsledné a víceméně správné,3 zdá se, že absence označování délky u ostatních samohlásek je

1 Srov. studii Jana Malury. 2 Jaroslav Porák, Humanistická čeština. Hláskosloví a pravopis, Praha 1983 (dále

Porák 1983). 3 Poměrné často se vyskytuje j v koncovkách, ve kterých se během historického vý

voje kvantita nevyskytovala: na Dujfj 115, odpočjwatj 134, otewřj 225; zejména je jeho

76

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RUCNI KNIZKA

způsobena faktory technického rázu (tj. absencí odpovídajících liter, popř. jejich mimořádným opotřebením). Technické obtíže naznačuje také provi zorní řešení značení dlouhého й - sazeč použil blízkou německou literu. Po

dobným způsobem můžeme vysvětlit absenci diakritiky u měkkých souhlá sek a zřejmě i absentující háček nad ě. Není jistě náhodné, že nejvíce schází diakritická znaménka u velkých písmen, u nichž označování měkkosti diakri

tickými znaménky bylo často komplikováno absencí odpovídajících liter v tiskárnách.4

Při přepisu ukázek textu jsme se ndili Zasadami transkripce ceskych tex tů z barokní doby od Josefa Vintra (1998). V duchu těchto zásad jsme se sna žili uchovat jazykové jevy vlastní češtině období barokního (resp. středního). Původní kvantitu či krátkost uchováváme podle originálu jen v těch přípa dech, kde se v bratrském pravopise kladlo měkké i, popř. tam, kde odlišnou kvantitu či krátkost signalizuje provedená (boudka), nebo neprovedená (tu žebné', dověrnost) diftongizace. V ostatních případech doplňujeme kvantitu

podle novočeského stavu. Původní kvantitu jsme zachovali: 1. v nom. pl. m. živ. deklinace zájmen a číslovek: všíckní; 2. v těchto jednotlivých přípa dech: boudka, libost, obličej, široké (opravené označení délky: běda] bědá 117/17, lišky] Ljffky 229/4, Pastýře] Pájtýře 133/12, vinnici] wjnnicy 227/

13). Originální krátkost jsme uchovali: 1. ve tvarech slovesného adjektiva: kající, trápící·, 2. u náslovného u- (v originále vytištěného jako v-): ulisně, usta, úzkost; 3. v instr. sg. jim·, 4. v instr. sg. ya-kmenů a ϊ-kmenů: s radosti, tělem i duši, před vzteklostř, 5. v základu tříslabičných sloves odvozených

předponou: najiti; 6. v předponě při-: přímluvce, přísaha, přívětivě·, 7. v slo votvorné příponě -nik: hříšník, služebník', 8. v těchto jednotlivých případech: dověrnost, líbezný, lítost, nařikati, políbení, prohlidati, nesčíslný, tehdaž, tužebné, uživati zaslíbil (doplněné značení kvantity: bidu] bídu 127/25, dřímal jsem] dřímal fem 127/4, dříví] dřivj 223/7, hříšníky] hrifjnjky 112/ 10-11, Ježíši] JEžiffi 113/4, lítat i] litati 116/10, políbení] polibenj 133/5, ob

klíčily mne] obklíčily mne 129/2, odpovědíti] odpowěditi 117/12, ponížilo] ponížilo 225/21, rozprostíral sem] rozprojtíral fem 116/14-15, sklíčený] Jk ličený 225/13, stáří] zftařj 124/7, zprobíjel] zprobigel 126/14-15, zvířata] zwiřata 130/17).

V editovaném textu uchováváme v původním rozsahu interpunkci, která se řídí rytmicko-eufonickým principem. Sjednocujeme podobu čárky, která má v textu - obvykle - podobu virgule (J) nebo - ojediněle - commy (J, na

výskyt pravidelný v deklinaci oči, uši. Jak svědčí J. Blahoslav [Gramatika česká Jana

Btahoslava, (edd.) Mirek Čejka - Dušan Šlosar - Jana Nechuťová, Brno 1991], mělo

takové kladení j povahu estetickou a bylo běžné zejména v písařském pravopise. Odtud

pronikal takový způsob psaní j také do tiskařského úzu (Porák 1983, s. 57). 4 Porák 1983.

77

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KAŠPAR MOTĚŠICKÝ

novočesky obvyklou podobu commy (J. Její kladení upravujeme v těch pří padech, ve kterých je nepochybně v rozporu s dobovými pravidly: scházející čárku doplňujeme mezi členy několikanásobného větného členu, naopak ji odstraňujeme z pozice mezi nerozvitým přívlastkem a jím rozvíjeným sub stantivem. V původním rozsahu uchováváme středník a dvojtečku, které

oddělují relativně samostatné části složitého souvětí. Dvojtečku doplňujeme mezi uvozovací výraz a přímou řeč (či citaci). Nad rámec novočeských pra videl ponecháváme tečku na konci nadpisu.

Psaní velkých písmen upravujeme podle novočeských pravidel. Velká

písmena navíc ponecháváme v případě výrazů náboženské úcty (Pán, Páně, Hospodin, Ježíš, Anjel) a u pojmenování majících alegorický charakter (Zá kon, Pastýř, Vykupitel, Spasitel). Velké písmeno uchováváme u adjektiv Boží, Božský.

V řadě případů ponecháváme ve shodě s originálem hranici slov. Zejmé na zachováváme podobu některých spojovacích prostředků (a však, proto že) kromě anebo a aby, které přepisujeme dohromady, jelikož jejich oddělený tisk představuje pouze grafickou záležitost. Mezeru zavádíme mezi předlož ku a jméno: pro zachování] prozachowanj 222/20, ke zlému] kezlemu 116/ 13 apod. Odděleně přepisujeme příklonný kondicionálový komponent a pří zvuěné slovo: že by] žeby 115/17, ješto by] ge/ftoby 130/19. Příklonné -li transkribujeme bez spojovníku. V textu uchováváme zdvojenou podobu souhlásek, jejichž grafika patrně odpovídala „dlouhé" artikulaci: svattosti 126, vinnici („vinohrad") 228.

Podoby vyplývající z asimilace znělosti odstraňujeme (prosbu] prozbu 227/4), uchováváme ovšem původní podobu předpon s-, z- a také předložek s, z, pokud se pojí s genitivem: skormouceného, skroušené, stratiti. Rovněž neodstraňujeme „fonetickou" podobu spojky ješto, která se během historic kého vývoje užívala proto, aby se odlišila od tvarů relativa jenž(to), jež(to), jež(to). Přesně podle originálu zachováváme skladbu souhláskových sku pin: zaměstknal, zatratitedlný. Podobně uchováváme depalatalizované tva ry nom. a ak. sg. í-kmenů: pamět. Distribuci náslovného j- ve tvarech indi kativu prézentu slovesa býti ponecháváme beze změny.

Přehled úprav originálního znění, které jsme klasifikovali jako tiskové chyby: věrné, stracené ovce] wěrne Jtracene Owce 112/6, za všecky kající hříšníky] za wfjecky kagjcy/ hrifjnjky 112/10-11, ale činím to zle', jehož ne chci.] ale činjm to zle gehot nechcy 112/20-21, těžké] tězke 113/3, sňal] Jnal 113/5, věčný] wěěný 114/4, mě] те 114/5, vychvať] wychwat 114/20, buďte] budte 115/9, mně] mne 116/1, šafář] Sajtař 116/5, vztahoval] wztabowal 116/15, po cestách] po cěftach 116/16, zahynouti] zabynauti 117/17, že] ze 117/18, kdož proti tobě hřeší, jak převelice se bojím tvého přísného hněvu] kdož proti tobě hřeffj gak přewelice fe bogjm twěho přjfneho hněwu 117/ 22-25, množství] mnoztwj 118/16, soud] Sand 118/2, nevinného] newiuného

78

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RUCNI KNIZKA

118/8, mnoistv(\ mnoztwj 118/16, mnoho] muoho 118/25, shlaď] jhlad 119/ 6, očist'] očift 119/9, aniž] aniž 119/13, svědomí] Swedomj 119/23, skrop] skcop 120/7, očištěn] očijjten 120/8-9, Já sem všech dobrodiní tvých, všeho stvoření] Ga sem wffech Dobrodinj twych wffeho Stwořenj 121/6-8, tobě] tboě 121/16, dědictví] Dedictwj 122/3, chceš abych se obrátil a živ byl] chce/s aby je obrátil a živ byl 122/11, 1. Stížte] StyJ(tě 123/11, v životě] w živote 123/11, Psáno jest: Zlořečený každý] Ρ Jano jeft Zlořečeny každý 123/

14-15, těmito] temjto 126/11, nejsvětější] neyfwětegjjj 126/16, volal na mě Kristus, a v hřešení mém mne pamatoval] wolal na mně Kryftus/a w hřef fenj/ mem mne pamatoval 127/1-2, vězel] wezel 127/7, tak přemnohými dob rodiními Božími, až i těmi pokutami přetěžkými, časnými i věčnými hnouti

nedalo] tak přemnohými Dobrodinjmi Božjmi až у těmi Pokutami přetěžkými čafnymi у wěčnymi hnauti nedalo 127/18-21, obličejem] Obljčem 128/22, zahynutím] zabynutjm 129/5-6, hřích] Hřjchj 129/21, odpočinutí] Opočinutj 132/2, jestli tvá bída mnohá] geftli twá Bjda gest mnoha 132/9-10, ran] Ra 134/12, musíme] mnfyme 224/5, hanba tváři naší] hanba twáři najfe 224/5 6, podati] padati 225/17, křtu] Krtu 226/15, Nebo víme že milostivý, a lítos

tivý jsi, dlouhoshovívající] Nebo wjme že miloftiwy/ a litojtiwy gjy dlouho

showjwagjcy 226/19-22, nejjasnějšího] neygafnegjfjho 227/10.

Literatura

Bauer, Jaroslav - Lamprecht, Arnošt - Š los ar, Dušan, Historická mluvni ce češtiny, Praha 1986.

Bělič, Jaromír, Nástin české dialektologie, Praha 1972. Gebauer, Jan, Historická mluvnice jazyka českého, i, Hláskosloví, Praha

19632; III/1, Tvarosloví - skloňování, Praha 19602; iii/2, Tvarosloví - ča sování, Praha 19583.

Týž, Slovník staročeský, i, π (po netbánlivost), Praha 1904. Gramatika česká Jana Blahoslava, (edd.) Mirek Čejka - Dušan Šlosar -

Jana Nechuťová, Brno 1991. Jungmann, Josef, Slovník česko-německý, Praha 1835-1839. Kučera, Karel, Jazyk českých spisů Jana Amose Komenského, Praha 1980. Machek, Václav, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1971. Nedvědová, Milada, Kvantita samohlásek ve starší češtině (rukopis). Porák, Jaroslav, Humanistická čeština. Hláskosloví a pravopis, Praha 1983. Šlqsar, Dušan, Samohlásková kvantita v době Adama Michny z Otradovic,

in: Listy filologické 92, 1969, s. 340-345. Trávníček, František, Historická mluvnice československá, Praha 1935. Vintr, Josef, Zásady transkripce českých textů z barokní doby, in: Listy filo

logické 111, 1998, s. 341-346.

Pavel Kosek (Ostrava)

79

This content downloaded from 195.78.109.175 on Mon, 16 Jun 2014 16:23:07 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions